Tlesná kultura, 2008, 31(1), 48–56
SOKOLSTVÍ A OLYMPISMUS Martin ýernek Pedagogická fakulta Ostravské Univerzity, Ostrava
Pedloženo v záí 2007 Hlavní myšlenkou následujícího sdlení je struné srovnání dvou myšlenkových koncepcí, sokolství a olympismu. Toto srovnání má poskytnout struný pehled o myšlenkové koncepci sokolské filozofie, která provází eskou spolenost daleko pedtím, než vznikl samostatný eskoslovenský stát, a také dlouho ped tím, než se podailo obnovit novodobé olympijské hry. Pozornost je kladena na analýzu sokolské filozofie, která se v mnohém shoduje s myšlenkovou koncepcí novodobého olympismu. Nutno však íci, že hlavn v souasnosti mže být sokolská filozofie uritým myšlenkových východiskem pro situaci, kterou sociologové nazývají „krizí olympismu“. Klíþová slova: Sokol, sokolství, olympismus, olympijské hnutí, kalokagathia, areté, antická filozofie.
ÚVOD Sokolství mžeme považovat za typicky eský sociokulturní fenomén, který je nejen myšlenkov bytostn spjat s olympijskou myšlenkou a hnutím, ale nalézáme zde podnty, východiska, vztahy a vzory, které novodobému olympismu pedcházejí. Sokolství je filozofie, kterou v souasnosti prezentuje eská obec sokolská (OS). V sokolské myšlence je zakoenn celkový národní profil oban, jejich kultura, identita, hodnoty a ideály. Sokolství je možno chápat jako zpsob vnímání a hodnocení svta. Je zameno na lovka v ontologickém slova smyslu. Sokolství i olympismus je mimo jiné charakterizován jako výchovný, vzdlávací a kulturní vzor, který nachází své ideové koeny v antické kultue. Podobn to vyjádil i Pierre de Couberin, že „Olympismus není systém, je to stav mysli“. Nutno však pipomenout jeden základní fakt, že Sokol prezentuje svou filozofii od roku 1862, tzn. zhruba o 34 let díve, než první novodobé olympijské hry. Z historických
48
materiál nalézáme úzkou spolupráci eských tlovýchovných pracovník práv s P. de Coubertinem pi obnov a realizaci novodobých olympijských her. Problémem souasného olympismu je, že se ve svém historickém vývoji znan odchýlil od pvodních myšlenek a ideál. Neustálá kritika ve smyslu degradace olympismu na olympijské hry a s ní spojenou komercionalizací. Olympijské hry jako nositelé olympijské myšlenky se postupem asu staly olympijskými hrami ekonom, businessman, manažer, sportovních léka, chemik apod. Proto jsou olympijské hry ureny pouze tm nejlepším, profesionálním sportovcm svta, kteí se sami stávají zdrojem píjm lidí, kteí nemají s olympismem a olympijskou myšlenkou nic spoleného. Hovoíme-li o krizi olympismu, tak je to práv z výše uvedených dvod. Nastává zde problém odpovdnosti, který je spojen s realizací každé velké myšlenky. Odpovdnost ve smyslu celku lze vyjádit eckým termínem Areté. Odpovdnost za celek ve smyslu vlastního, vnitního sebepesahu k celku. Staí ekové tuto harmonii oznaovaly slovem Kalokagathia. Sokolství a olympismus je v podstat forma Areté, ctnosti. Proto je teba o ten celek peovat a naplnit jej obsahem, který by zachoval jeho pvodní vážnost a respekt. HISTORICKÝ KONTEXT VZNIKU SOKOLSTVÍ A NOVODOBÉHO OLYMPISMU Dr. Miroslav Tyrš, spoluzakladatel sokolské organizace již ve svém díle „Hod olympický“ (1968) psal o pramenech staroecké tlesné kultury, významu tlesných cviení a o jejich individuálním i spoleenském uplatnní. Toto dílo lze v podstat považovat za jedno z prvních moderních vyjádení olympijské myšlenky. „Hod olympický“ je podle Hodan (2003, 114) „…výsledek Tyršovy erudice i jeho fascinace antickým eckem.“ Je to v podstat vyjádení obdivu k antické kultue a eckému ideálu lovka. Vztah k tlu a tlesné kultue prezentovaný práv antickým eckem se stal pro Tyrše vzorem nejen pro tlesný a duševní harmonický rozvoj jedince, ale hlavn chápal význam termínu kalokagathia pro široké spoleenské uplatnní. Toto pochopení a následná interpretace se staly jedním ze stavebních prvk Tyršovy filozofie – sokolství. Na jedné stran se mla stát tato filozofie prostedkem uritých obrozeneckých snah eského národa, ešství a emancipace celé eské kultury, ale na druhé stran zde byla také myšlenka staroeckého „olympismu“, která byla Tyršem pochopena ve smyslu uritého pístupu výchovy nejen jednoho národa, ale všech národ.
49
Zde je nutno íci, že filozofie sokolství, která byla z hlediska svého ideového obsahu velmi podobná filozofii antických olympijských her se objevila u Tyrše o celá ti desetiletí díve, než u zakladatele novodobého olympiemi – P. de Coubertina. Lze sice pedpokládat, že Coubertin se olympismem a olympijskou problematikou zaal zabývat již díve, nicmén jeho první doložený proslov vnovaný tomuto problému byl na paížské Sorbon až v roce 1892. Jestliže pro Coubertina znamenaly olympijské hry praktické vyjádení harmonie a sebeinterpretace lovka, pak u Tyrše byly tyto tendence realizovány do podoby všesokolských slet. Tyto slety a také olympijské hry byly vnímány jako vyvrcholení tlesné kultury, výchovný ideál, nejvtší svátek a oslava lidství v celé jeho dosavadní historii. Demonstrující úrove kultury, tla, urité posvátnosti, piety, setkání národ apod. PROBLÉMY SOKOLSTVÍ A OLYMPISMU V SOUýASNOSTI Podle Hodan (2003, 123) „…Tyršovo sokolství je postaveno na jím chápaném olympismu, je ale nasmrováno, z dvod kulturních, spoleenských i politických, dovnit konkrétní spolenosti, bez nárok na mezinárodní uplatnní, což je zásadní rozdíl od pozdjšího vývoje olympismu coubertinovského.“ Z toho plyne, že Tyršovo sokolství bylo pvodn zameno národn, kdežto coubertinv olympismus má jednoznan mezinárodní charakter. Podle Tyrše je tém základní povinností každého lovka pée o sebe sama, tj. o svou vlastní osobu ve smyslu maximáln možného všestranného rozvoje. Je to v podstat základní lidská povinnost, která je následn spojována s obanskými povinnostmi a rolemi. Takto vnímaná pedstava o lovku se mla penést do výchovného psobení jedince. V souasnosti je však ideál olympismu rznými sociokulturními, ekonomickými a politickými tlaky postupn redukován na formu olympijských her. Hry zaaly mít formu kompetice nejen mezi sportovci, ale také mezi státy samotnými. Hovoíme-li zde o výkonu, pak je nutné zmínit, že Tyrš (1946) nebyl zastáncem výkonov pojatého sportu, který podle nj lovka odosobuje. V takovémto cviení není lovk cílem, ale již jen pouhým prostedkem. Cílem se stává cviení samo o sob. Tyrš v žádném pípad sport a sportovní zápolení neodmítá, pouze upozoruje na negativa jednostranného sportovního zamení. Tyto tendence mžeme pozorovat práv v souasných olympijských hrách. Spoleným prvkem olympismu a sokolství je však jedna ze základní lidských vlastností – soutživost. Coubertin tento pojem míní ve vztahu sportovec x sportovec, a to na olympijských hrách, kdežto u Tyrše se soutživost projevuje ve jistém smyslu soutže 50
jednoho národa s národy jinými, vysplejšími. Zbranmi v této soutži je však kulturní, morální, a tlesná úrove národa. Tyrš si byl zcela jist dobe vdom toho, že i slavné antické ecko nebylo bez chyb, nicmén tyto negativní projevy antických ideál se snažil eliminovat pi vytváení vlastní národní obdoby olympismu – sokolství. Do tohoto ideového a filozofického proudu se snažil vtisknout jen to dobré a pozitivní, co se dalo ze starovké olympijské tradice vzít. V Tyršov sokolství se nejednalo pouze o naplnní všestranného antického ideálu kalokagathie, ale o vytvoení specifického životního stylu, zpsobu života, prostednictvím nhož lidé ve svém život jednají a konají. Tyrš (1946, 11) sám charakterizuje sokolskou myšlenku slovy „To, o tu bží není zvelebení vci tlocviné, to je jen vnjší spojení, ale vzájemnost duševní.“ Krom individuálního rozvoje Tyrš hovoí o principech lidské vzájemnosti, poteby sdílení se, o nutnosti vzájemné spolupráce, obanské odpovdnosti, vytváení vzájemné dvry apod. Hogenová (2003) hovoí o sokolství, jako o zvláštním spojení duší. Toto spojení se projevovalo prostednictvím dobrovolné práce, která se stala pro sokolství zcela zásadní a typickou. Coubertin (1977) vnímá olympijskou myšlenku jako filozofii, životní postoj. Hovoilli Coubertin o olympismu jako o filozofii, musel se nutn zabývat jejími výchovnými a vzdlávacími aspekty. Otázkou je, jak dalece a jakou mrou psobí olympismus jako vzor pro život dnešní mladé generace. Byl zde již zmínn problém urité redukce olympijské myšlenky na olympijské hry a s nimi související ekonomické a spoleensko-politické problémy. Zcela patrná je snaha po maximalizaci výkonu a to nejen výkonu v pohybovém slova smyslu. Olympionik, jako jedinec, který má prezentovat kalokagathickou harmonii lovka se stává pouhým sportovcem, který je dále redukován na nástroj, prostedek reklamy, obchodu, smny a spoteby. O tom, že latinské „panem et circenses“ platilo i díve není teba pochybovat, nicmén v dnešní dob se toto písloví rovnž zredukovalo spíše na vztah „circenses panem“. Tato redukce souvisí i se vznikem tzv. konzumní spolenosti, která je rovnž zamena na výkon. Dochází také ke zpochybování spoleenských hodnotových systém. Dostali jsme se v podstat do hermeneutického kruhu, v nmž však stále nenacházíme celospoleensky pijatelné a uspokojivé ešení. Souasné negativní podoby olympijských her jsou zpsobeny vztahem lovk – výkon – vítzství. Vítzství je mnohdy dosahováno ne zcela v zásadách fair-play a v intencích
51
sportovní etiky. Olympijskou myšlenku, tak jak je prezentována v dnešní podob, nelze chápat jako prostedek k výchov a kultivaci mladého lovka. Sokolská myšlenka také není v souasnosti tak aktuální jako díve a sokolská organizace se rovnž potýká s nemalými problémy a úskalími. Nicmén úrove posledního uskutenného XIV. všesokolského sletu v ervenci 2006 v Praze stále svdí o neobyejném lidském úsilí a profesionálním pístupu všech aktivn zúastnných, ale také o život a existenci nejstarší tlovýchovné organizace, která je založená pedevším na principu dobrovolnosti a touze po harmonicky vyvážené osobnosti. O olympismu, olympijské myšlence, nebo filozofii olympijských her je veejnost daleko více informována, nežli o filozofii sokolství. Pitom sokolství ve své podstat pímo z olympismu vychází. Proto je nutné alespo strun piblížit, v em spoívá podstata sokolství, pop. jaké jsou její atributy a prvky. Bylo eeno, že sokolství je v podstat filozofie, životní styl, zpsob osobního i spoleenského sebevyjádení, která vychází z antické filozofické tradice. Nešpor (2003, 146) formuluje sokolskou myšlenku do nkolika bod: •
Sokolství vyjaduje vztah k vlastnímu zdraví a životu, vztah k vlastní rodin i národu.
•
Sokolství vyjaduje zodpovdnost jednotlivce za celek, vyjaduje vztah k ideálu kalokagathie, k ideálu bratrství mezi lidmi a pátelství mezi sportovci celého svta.
•
Sokolství je mravní opora pro pevné životní postoje.
•
Sokolství je i úcta k historii a hrdost na to, že jsem lenem Sokola:
-
že jsem píslušníkem nejvtší eské tlovýchovné organizace s nejstarší historií,
-
že jsem lenem organizace, která stála u zrodu novodobého eského státu a jejíž píslušníci se ve velké míe podíleli na bojích za svobodu a samostatnost eského státu.
•
Sokolství je hrdost na to, že jsem lenem organizace, která od svého založení hájila demokratické zásady, která se hlásí a vyjaduje vztah k všelidským hodnotám.
•
Sokolství však (jako vazbu na obti minulých generací) také vyjaduje odhodlání bránit tyto všelidské hodnoty a ideály. Mžeme íci, že jak sokolství, tak olympismus je uritý duchovní systém, který
zachovává lidskou dstojnost, vzájemný respekt, úctu, toleranci, dosahovaný v oblasti tlesné kultury. To, co však v jistém smyslu staví sokolskou myšlenku trochu dále, je jeho služba celé spolenosti, jejím nejširším vrstvám, kdežto coubertinv olympismus byl zpoátku zamen jen na úzkou aristokratickou komunitu. V souasné dob si však olympismus, resp. 52
olympijské hry zachovávají podobnou zamenost. Taky zde mají výsadu pouze ti nejlepší, nejvýkonnjší. V tomto spatuji urité projevy nedemokratinosti olympijské myšlenky. Sokol se tudíž nemohl a stále nemže zcela ztotožovat s olympijskou myšlenkou, která byla zamena aristokraticky až elitásky. Z historického hlediska lze tedy íci, že Sokol, resp. sokolství se v celém svém prbhu existence snaží udržovat status všestranné výchovy jedince. Dalším rozdílným znakem je vliv olympismu a sokolství pro každodenní život lovka, obana. Olympismus je myšlenka propagovaná a prezentovaná pedevším ve spojitosti s olympijskými hrami, kdežto sokolství je v podstat životní styl, zpsob života. Je proto systémem každodenním. Olympismus se prezentuje jako internacionální forma, kdežto v sokolství spatujeme naplnní aspektu národního. Rozdílnou se také stává otázka sportu. Pro olympismus je sport prostedkem pro výkon, a ten je dležitý pro pípadné vítzství. Kdežto sokolství pracuje se sportem pouze ve smyslu doplkové innosti. Stžejním pojmem se stávají tlesná cviení, a i ta jsou vnímána pouze jako prostedek k celkovému rozvoji tlesné kultury, jako subsystému kultury obecn. Dovalil a kol (2004, 187) tvrdí, že „Olympijské hry nejsou jedním ze sportovních podnik. Mají specifický duchovní obsah, hlubší propojení na výchovu, kulturu, humanismus, internacionalismus a universalismus.“ Nutno však íci, že souasný olympismus, resp. olympijské hry jsou však práv prezentovány a veejností také vnímány jako jeden velký nadnárodní sportovní podnik. Dochází zde ke stetu ideálu se životní realitou. Tzv. romantické období, které bylo patrné pi obnov olympismu je v souasnosti konfrontováno s moderním, pragmatickým a utilitaristickým pohledem. Navíc lze v dnešní dob na základ nejrznjších výzkum potvrdit, že vtší ástí populace spojuje pojem olympismus pouze s olympijskými hrami. Níže uvedená tabulka (Dovalil a kol, 2004, 191) pedstavuje základní charakteristiky pvodních a souasných ideových východisek z hlediska olympijského vdomí: Romantismus Hluboká krize sportu (amorálnost, technokratismus, doping, subkulturní izolace, komercionalizace, násilí), skepse, radikální návrhy na petvoení sportu (integrace s umním, odstoupení od soutží a rekordismu aj.).
Pragmatismus Sport není v krizi, je oblastí showbyznysu, vzkvétá, má vysokou sledovanost, ekonomická efektivita je barometrem jednoty sponzoringu a reklamy, sociální prestiž sportu a sociální status sportovc vzrstají.
53
Otázkou je, které z výše uvedených pístup výstižnji odráží souasnou realitu olympijského hnutí. Nutné íci, že olympismus by ml být zvlášt v dnešní dob vnímán a prezentován jako prostedek k vytváení pozitivních mezilidských vztah a jejich kultivaci. Nelze jej uplatovat jen jako nálepku pro ekonomické aktivity. Dovalil a kol. (2004) tvrdí, že olympismus by ml být více než jen sportem. Ml by být spiritualitou a filozofií. Nástrojem solidarity a spoleenského úsilí všech národ o zlepšení jejich dosavadních vztah, zkrátka tím, co práv v sokolství funguje již od samého poátku. Spolené problémy souasného olympismu a sokolství mžeme strun shrnout do nkolika bod:
•
stále se projevující vlivy nedemokratických tradic ve spolenosti a následné obtížné prosazování etických a morálních hodnot olympismu a sokolství,
•
olympijské a sokolské ideály nedokáží konkurovat souasnému výkonovému pojetí sportu,
•
nízká informovanost o olympijské a sokolské filozofii, z ehož pramení nezájem o tyto kulturní a duchovní tradice,
•
zpochybování významu a dležitosti olympijské a sokolské myšlenky dnešní spoleností,
•
názorové diferenciace na ízení, propagování olympismu a sokolství,
•
závislost olympismu a sokolství na aktuální politické situaci a podízení se spoleenském vývoji.
Snahou píspvku bylo poukázat na spolené, ale i rozdílné ideové zdroje, podnty, východiska a problémy dvou myšlenkov podobných výchovn-vzdlávacích systém. Na základ toho, co zde bylo uvedeno je možné íci, že sokolství by mohlo být v dnešní dob uritým vzorem pro olympismus. Olympijská myšlenka i pes svj nesporný spoleenský a mezinárodní význam vyžaduje permanentní diskusi. Olympijská myšlenka je vzhledem ke svému zamení schopna ovlivovat spolenost daleko více, než sokolství. Pokud pedstavitelé souasného olympismu, ale také sokolství chtjí aby jejich filozofie zstala stále aktuální a do budoucna potebná, je nutné toto úsilí zamit hlavn do výchovné a vzdlávací oblasti. Olympismus musí být stejn jako sokolství vnímán pedevším jako výchovný systém. To je však možné jen za pedpokladu, že budou naplnny vhodným obsahem a formou. Je to uritý druh odpovdnosti lovka za svou vlastní existenci.
54
REFERENýNÍ SEZNAM Coubertin, P. de (1977). Olympijské pamti. Praha: Olympia. Dovalil, J. et al. (2004). Olympismus. Praha: Olympia. Hoda, B. (2000). Tlesná kultura – sociokulturní fenomén: východiska a vztahy. Olomouc: Univerzita Palackého. Hogenová, A. (2003). K filosofii Sokolství. In B. Hoda (Ed.), Sokolství od XIX. do XXI. století (pp. 140–148). Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tlesné kultury. Nešpor, J. (2003). Hledání úlohy a místa sokolství v souasné spolenosti. In B. Hoda (Ed.), Sokolství od XIX. do XXI. století (pp. 140–148). Olomouc: Univerzita Palackého, Fakulta tlesné kultury. Tyrš, M. (1946). Náš úkol, smr a cíl. Praha: Nakladatelství OS. Tyrš, M. (1968). Hod Olympický. Praha: Olympia.
Mgr. Martin ernek, Ph.D. KTV Pdf OU Varenská 40a 702 00 Ostrava e-mail:
[email protected]
SOKOL PHILOSOPHY AND OLYMPISM The Sokol philosophy as a typically Czech socio-cultural phenomenon is, not only from the point of view of its main thought, essentially adherent to the Olympism idea and movement, but we also find here stimuli, resources, ways of relating and standards, which preceded modern Olympism. Sokol is a philosophy which has been presented and still presents itself to us via the Czech Sokol Society (COS). The Sokol idea is based on the general national profile of citizens, their culture, identity, quality and ideals. Sokol is a way to perceive and comprehend the world and focuses on being human in the ontological sense of the word. 55
The problem of responsibility arises, as it does with the bringing into reality of every great idea. If Sokol is responsible for the national moral profile of citizens, then Olympism is responsible for the nations as a complex. Responsibility in the sense of a whole can be expressed using the Greek term Areté. Basically the goal is, through training the human body, to achieve a state of harmony with the human soul. To be wholly responsible in the sense of self-overlapping to achieve a whole. Old Greek expressed this harmony as Kalokagathia. Sokol and Olympism are, in principle, forms of Areté. That is why we are concerned with that whole and fill it with such a content as to return it to its original position of esteem and respect - Areté. Key words: The Sokol, The Sokol philosophy, The Olympic movement, kalokagathia, areté, The Ancient Philosophy.
56
