SOCIÁLNÍ WEBY A IDENTITA JEDINCE SOCIAL WEBSITES AND INDIVIDUAL IDENTITY

Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií

SOCIÁLNÍ WEBY A IDENTITA JEDINCE SOCIAL WEBSITES AND INDIVIDUAL IDENTITY

(Bakalářká diplomová práce) Barbora Navrátilová

Brno 2009

Čestné prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s pouţitím pramenů a literatury uvedené v bibliografii. V Brně 2

Poděkování Ráda bych poděkovala Mgr. Jakubovi Mackovi za cennou pomoc, rady, kritické připomínky, ale hlavně podporu, která mě povzbuzovala a motivovala k práci. Chtěla bych rovněţ poděkovat spoluţačce Bc. Petře Kučirkové, která mi vţdy ochotně odpověděla na otázky, kdyţ jsem se dostala do metodologických nesnází. Chci poděkovat svému manţelovi, který mi trpělivě nosil hrnky s kávou, kdyţ jsem po nocích pracovala na své bakalářské práci. Poslední, ale také velký dík patří respondentům, kteří byli ochotni dobrovolně odpovídat na mé místy nepříjemné a citlivé otázky. 3

OBSAH 1. ÚVOD ............................................................................................................................... 7 2. TEORETICKÝ ZÁKLAD .............................................................................................. 8 2.1. SOCIÁLNÍ WEB ............................................................................................................. 8 2.1.1. Web 2.0 ................................................................................................................ 8 2.1.2. Sociální web....................................................................................................... 11 2.1.3. Social Network Sites .......................................................................................... 12 2.1.4. Facebook ........................................................................................................... 14 2.1.1.1. Charakteristika ............................................................................................ 14 2.1.1.2. Historie ....................................................................................................... 14 2.1.1.3. Odlišnost Facebooku od českých sociálních sítí ........................................ 15 2.1.1.4. Facebook v České republice ....................................................................... 15 2.1.1.5. Funkce Facebooku ...................................................................................... 15 2.2. KOMUNITA ................................................................................................................. 16 2.3. ANONYMITA ............................................................................................................... 17 2.4. IDENTITA.................................................................................................................... 18 2.4.1 Identita optikou rané kyberkultury ..................................................................... 18 2.4.2. Teorie Stuarta Halla .......................................................................................... 20 2.4.3. Teorie Gregory Adamse ..................................................................................... 20 2.4.4. Osobní a sociální identita dle Petra Macka ...................................................... 20 2.4.5. Tři rámce identity dle Viery Bačové .................................................................. 21 2.4.6. Virtuální svět = možnost několika identit .......................................................... 21 2.4.7. Možnost imaginární identity .............................................................................. 21 2.4.8. Sebe-identita podle Anthony Giddense .............................................................. 22 2.5. IDENTITA V KONTEXTU ROZVODU/ROZCHODU............................................................ 23 3. METODOLOGIE .......................................................................................................... 25 3.1. VÝZKUMNÝ PROBLÉM................................................................................................ 25 3.3. VÝZKUMNÉ OTÁZKY .................................................................................................. 26 3.4. METODA VÝZKUMU ................................................................................................... 26 3.4.1. Kvalitativní výzkum ........................................................................................... 26 3.5. METODA SBĚRU DAT .................................................................................................. 27 3.5.1. Charakteristika metody sběru dat ..................................................................... 27 3.5.2. Praktické využití metody sběru dat .................................................................... 28 3.5.3. Okolnosti při sběru dat ...................................................................................... 28 4

3.6. ZKOUMANÝ VZOREK .................................................................................................. 29 3.6.1. Jednotka výzkumu .............................................................................................. 29 3.6.2. Metoda výběru účastníků .................................................................................. 31 3.7. METODA ANALÝZY DAT.............................................................................................. 31 3.7.1. Přepis rozhovorů ............................................................................................... 31 3.7.2. Zakotvená teorie ................................................................................................ 32 3.7.3 Analýza dat ......................................................................................................... 34 4. VÝZKUM: EMPIRICKÁ ČÁST ................................................................................. 36 4.1. CHARAKTERISTIKA RESPONDENTŮ............................................................................. 36 4.1.1. Adam .................................................................................................................. 36 4.1.2. Beáta .................................................................................................................. 37 4.1.3. Cecílie ................................................................................................................ 37 4.1.4. Dalibor .............................................................................................................. 38 4.1.5. Emil.................................................................................................................... 38 4.2. VÝSLEDKY ................................................................................................................. 39 5. DISKUZE A ZÁVĚR ..................................................................................................... 46 5.1. SHRNUTÍ EMPIRICKÉ ČÁSTI ........................................................................................ 46 5.2. DISKUZE S TEORETICKOU ČÁSTÍ ................................................................................. 47 5.3. ZÁVĚR ....................................................................................................................... 48 6. JMENNÝ REJSTŘÍK ................................................................................................... 48 7. ZDROJE ......................................................................................................................... 48 8. ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA ................................................................................ 54 8.1. ANOTACE ................................................................................................................... 54 8.2. KLÍČOVÁ SLOVA......................................................................................................... 54 8.3. SUMMARY .................................................................................................................. 54 8.4. KEY WORDS ............................................................................................................... 54 9. PŘÍLOHY ...................................................................................................................... 55 9.1. ŢÁDOST O ÚČAST RESPONDENTŮ NA VÝZKUMU ......................................................... 55 9.2. INFORMOVANÝ SOUHLAS ........................................................................................... 55 9.3. SCHÉMA ROZHOVORU ................................................................................................ 56 9.4. VÝSLEDNÁ TABULKA OTEVŘENÉHO KÓDOVÁNÍ ......................................................... 59 9.5. ROZHOVORY .............................................................................................................. 60

5

9.5.1. Adam .................................................................................................................. 60 9.5.2. Beáta .................................................................................................................. 64 9.5.3. Cecílie ................................................................................................................ 67 9.5.4. Dalibor .............................................................................................................. 69 9.5.5. Emil.................................................................................................................... 72

6

1. ÚVOD

V době, kdy lidé mají čím dál méně volného času, stálen více vyuţívají dostupné komunikační prostředky a sociální sítě k tomu, být s blízkými lidmi nebo se známými v kontaktu. Právě sociální sítě v posledních letech velmi ovlivňují ţivot člověka. Sociální vazby, které mají jedinci ve skutečném světě, se přenášejí a dále rozšiřují ve světě virtuálním. Vznikají tak online sociální sítě, které mohou do jisté míry saturovat sociální potřeby jedince. Cílem práce je cestou kvalitativního výzkumu charakterizovat vztah mezi sociálními sítěmi na internetu a identitou jedince, který v těchto sítích tráví velkou část volného času. Důraz klade především na zjištění motivací respondentů, které je přesvědčily o tom aktivně se zapojovat do sociálních sítí, ale také souvislost aktivního trávení času v sociálních sítích se znovu utvářením identity jedince po rozchodu či rozvodu. Práci jsem podle návodu Davida Silvermana rozdělila na část teoretickou a empirickou. V teoretické části definuji základní pojmy a teorie, týkající se identity jedince a sociálních sítí. Mým cílem je představit jednotlivé definice identity a také nejpouţívanější sociální web v České republice, Facebook. Druhá část práce vysvětluje metodologii výzkumu. Definuji zde výzkumný problém, cíle výzkumu, ale také metodě sběru dat nebo analýzy získaných dat. Krátce se také věnuji vysvětlení výběru výzkumné jednotky a také problémů, který jej provázely. Poslední část je empirická a zahrnuje samotný výzkum. Zde představuji výsledky analýzy dat získaných prostřednictvím rozhovorů pomocí zakotvené teorie také v kontextu teoretického základu práce.

7

2. TEORETICKÝ ZÁKLAD Klíčovými pojmy mé práce je sociální web, komunita, anonymita a identita. Jelikoţ se tato práce zabývá hledáním souvislostí mezi sociálními weby a identitou jedince, zaměřím se v teoretických konceptech právě na tyto dva důleţité pojmy, kterými se budu zabývat podrobněji.

2.1. Sociální web Jelikoţ sociální neboli komunitní web je základem a jakousi platformou pro výzkum této práce, neboť chování a vývoj identity jedince v rámci sociální sítě práce zkoumá, je důleţité vysvětlit, co tento pojem vlastně znamená a jak vznikl. Definicí sociálního webu se zabývalo jiţ mnoho autorů (O´Reilly 2005, MacManus 2005, Zbiejczuk 2007). Já se jej budu snaţit definovat v souvislosti s identitou jedince, ale také vysvětlit jeho vývoj.

2.1.1. Web 2.0 Není moţné vysvětlit vznik, vývoj nebo fungování sociálních webů a sítí, aniţ by byl objasněn pojem Web 2.0, který se stal jakousi ţivnou půdou pro vznik sociálních nebo komunitních webů. Poprvé se tento výraz objevil v době, kdy Tim O'Reilly a zástupci Medialive International jednali o názvu konference pořádané v roce 2004 a „Web 2.0“ jim připadal jako vhodná metafora pro „druhý dech“, který internetové podnikání a projekty znovu nabraly několik let po slavném pádu internetových společností. Web 2.0 je revoluce podnikání v počítačovém průmyslu způsobená přesunem k chápání webu jako platformy a pokus porozumět pravidlům vedoucím k úspěchu na této nové platformě. Klíčovým mezi těmito pravidly je toto: tvořte aplikace, které budou díky síťovému efektu s přibývajícím počtem uţivatelů stále lepší. (Zbiejczuk 2007) Web 2.0 je charakterizován a od takzvaného webu 1.0 odlišován několika základními charakteristikami (O´Reilly 2005): 1. Data jsou Intel Inside: Tím, co je důleţité, nejsou nadále samotné technologie, ale data, která skrz tyto technologie proudí. Sluţby Webu 2.0 jsou totiţ tvořeny daty. Zajímavé je však například to, ţe aplikace Web 2.0 od svých uţivatelů často získávají jedinečná a uţitečná data. Vlastnění takové databáze obrovského mnoţství unikátních dat pak můţe přinést například velké obchodní výhody, neboť je moţné na základě vstupních informací vytvořit kontextovou nebo jinak cílenou reklamu. Je zde však druhá strana mince, a to

8

ochrana těchto dat. Například MySpace.com byl renomovaným časopisem PC World vyhlášen za nejhorší web a je častým terčem kritiky týkající se designu a bezpečnosti. Přesto ohromné mnoţství dat samo o sobě zajišťuje velkou návštěvnost, a tedy také velké příjmy z reklam. Oproti tomu Facebook.com je částečně uzavřený systém (drtivá většina obsahu je přístupná jen registrovaným uţivalům) a vyuţívá poněkud jiný reklamní model, někdy nazývaný „společenská reklama". V praxi to znamená, ţe se uţivatelé dovídají, co si jejich přátelé kupují. Podle statistik se tak desetinásobně zvyšuje šance, ţe si stejný produkt koupí také. V obou případech jsou tedy data pouţita poněkud odlišným způsobem, ale výsledek je stejný - zvýšení příjmů.1 2. Uživatelé jsou spolutvůrci obsahu: v prostředí Webu 2.0 jsou to právě uţivatelé, kdo jeho obsah vytváří, sdílejí informace, data, fotografie či hudbu. Cílem většiny takových webů pak je přimět uţivatele k tomu, aby jej plnili daty. Příklad ve srovnání Web 1.0 a Web 2.0 je zde zřejmý například při porovnání dvou největších internetových encyklopedií. Jedna z nejznámějších encyklopedií zaloţená na platformě Web 1.0 je Britannica.com. Jde o internetovou encyklopedii, kde její obsah vytváří tým autorů. Na rozdíl od Wikipedie.org, která je zaloţena na platformě Web 2.0 a jejíţ obsah vytváří sami uţivatelé. Jen v angličtině zde přitom uţivatel najde přes tři miliony článků.2 3. Nikdy nekončící vývoj: tyto aplikace v prostředí Web 2.0 uţ nejsou „hotovým“ softwarem, ale neustále se vyvíjejícími sluţbami, které se přizpůsobují mnoţství dat nebo potřebám uţivatelů. Dá se také říci, ţe všechny web 2.0 jsou nikdy nekončící beta verze, které procházejí neustálým vývojem. 4. Spolupracuj, neomezuj: smysl a také fenomén Webu 2.0 je v tom, ţe jeho uţivatelé mezi sebou sdílejí data, ať uţ se jedná o hudbu, fotky, nebo o soukromé informace o zájmech, koníčcích nebo kontaktech. Na problém přitom narazil například webYoutube.com zaloţený na sdílení hudby či filmů, neboť mnoho uţivatelů tam nahrává oficiální filmy či písničky bez souhlasu majitele a tím velmi často porušují autorská práva. 5. Některá práva vyhrazena: kvůli sdílení dat často soukromého charakteru je třeba dávat pozor na bezpečnostní opatření a autorská práva. Například v prostředí Facebook.com mají jeho uţivatelé moţnost vybrat si, které informace si o nich mohou uţivatelé přečíst. Moţné 1

TANDLER, Jindřich; Komunitní web, bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta informatiky, 2008.(7-8) 2 Zdroj je titulní strana www.wikipedia.org

9

je také nastavit, zda vaše informace uvidí jen přímí přátelé nebo i přátelé přátel a podobně. 6. Poslední důeţitou charakteristikou Webu 2.0 je pojem Long Tail neboli dlouhý chvost. Tento výraz poprvé pouţil Chris Anderson v roce 2004 v článku pro časopis Wired. Ten zde objasňuje myšlenku, ţe díky internetu je dnes moţné nabízet produkty, které dříve nemohlly být spěšné, protoţe poptávka byla obecně příliš malá. Jde však spíš neţ o funkci uţitečnou uţivatelům těchto webů o funkci zvyšující zisk vlastníka aplikace. Tento princip například uplatňuje do jisté míry Facebook, kdy uţivatelům nabízí reklamu jednak podle jejich zájmů, ale také doporučuje ty reklamy, které si oblíbil nebo shlédl některý z jeho přátel. Uţivatel přímo u reklamy vidí, ţe některému z přátel se ten či onen výrobek líbí a podobně. Tím se potom mnohonásobně zvyšuje pravděpodobnost úspěšnosti reklamy. Zjednodušeně bychom mohli říct, ţe komunitní web je podmnoţina web 2.0 technologií, která tvoří jakousi interaktivní platformu pro budování komunit a jejich vzájemnou komunikaci. Za komunitní weby pak můţeme označit například různé blogové platformy, sluţby na sdílení záloţek, některé wiki systémy, diskuzní servery apod. (Tandler 2008) Kaţdému uţivateli je během registrace přidělen jeden profil, který jej pak reprezentuje ve virtuálním světě komunitního webu. Díky tomuto profilu mohou uţivatelé sdílet různé aspekty svého ţivota s přáteli, rodinou a dalšími lidmi. Mohou tak ostatním poodhalit, kým jsou, co mají rádi a co je zajímá. Některé komunitní weby kladou na sebevyjádření velký důraz (např. MySpace.com) a podněcují uţivatele, aby vyplnili co nejvíce informací o sobě, o svých zájmech, názorech apod. Tyto weby pak často slouţí k hledání nových přátel a navazování nových vztahů. Jiné weby (např. Facebook.com) na sebevyjádření tak velký důraz nekladou a slouţí pak spíše k udrţování stávajících vztahů, komunikaci s přáteli a plánování společenských událostí. (Tandler 2008) V prostředí internetu si mohou lidé měnit nejen své jméno, ale i věk, vzhled, minulost a dokonce i vystupovat jako příslušníci opačného pohlaví – gender swapping. Zatímco experimentování s identitami je v reálu moţné či obvyklé pouze v průběhu adolescence, na Internetu se člověku dostává této moţnosti prakticky neomezeně (Divínová 2005). Toto ovšem platí spíše v prostředí Web 1.0, v prostředí internetových chatů či diskuzí, kdy uţivatel často vystupuje pouze pod přezdívkou bez uvedení dalších bliţších informací. Jak jsem jiţ uvedla dříve, komunitní servery kladou důraz na sebevyjádření a na sdílení informací o sobě, a taková radikální změna identity jako je

10

změna pohlaví je zde prakticky nemoţná. Navzdory těmto faktům je moţné si například v prostředí Facebooku vytvořit naprosto nereálnou identitu. Test týmu webové stránky technet.idnes.cz3 prokázal, ţe vymyslet si identitu není aţ tak nemoţné. Redaktoři serveru zaloţili dva smyšlené profily (Monika a Honza) a oslovili celkem 100 náhodně vybraných českých uţivatelů a uţivatelek Facebooku s ţádostí o přátelství. Neexistujícím sourozencům dal přístup ke svým soukromým informacím kaţdý druhý oslovený. Plných šedesát procent náhodně vybraných uţivatelů Facebooku naletělo na falešný profil neexistující dívky a přidalo si ji mezi přátele. Na neexistujícího mladíka se nachytalo 42 procent. Většina nachytaných pustila vetřelce ke všem datům, které přes Facebook prezentují: soukromé fotografie, fotografie přátel, e-mail, telefon, škola, v několika případech dokonce celou domovní adresu.4

2.1.2. Sociální web Sociální nebo u nás také známo jako komunitní web je označení pro systémy zaloţené na web 2.0 technologiích, které se zaměřují na budování komunit a sociální interakci. Zjednodušeně je moţné říci, ţe komunitní web je podmnoţina web 2.0 technologií, která tvoří jakousi interaktivní platformu pro budování komunit a jejich vzájemnou komunikaci. U společenských webů se většinou uplatňují stejné principy jako u ostatních web 2.0 aplikací, mají ovšem některé funkce navíc, které je mohou od jiných projektů Web 2.0 odlišovat. Jak jsem jiţ zmínila v úvodu, existuje totiţ několik typů komunitních webů. Můţe se jednat například o Wikipedii (www.wikipedie.cz). Wikipedie je mnohojazyčná webová encyklopedie se svobodným otevřeným obsahem, na jejíţ tvorbě spolupracují dobrovolní přispěvatelé z celého světa. Jejím cílem je tvorba a celosvětové šíření volně přístupných encyklopedických informací. Wikipedie existuje ve více neţ 250 jazykových verzích různého rozsahu, přičemţ rozsah zhruba třetiny z nich je spíše symbolický. Stejně tak například Youtube.com se dá povaţovat komunitní web, neboť sdruţuje miliony uţivatelů. YouTube (www.youtube.com) je největší internetový server pro sdílení

3

KASÍK, Pavel; Češi Facebooku nebezpečně věří.Falešné krasavici naletělo 60 procent. 2009; (internet), Dostupné z http://technet.idnes.cz/cesi-facebooku-nebezpecne-veri-falesne-krasavici-naletelo-60-procent112-/sw_internet.asp?c=A091117_171036_sw_internet_pka 4 Tamtéţ

11

filmových souborů, který vznikl v roce 2005. Od svého zaloţení zaznamenal návštěvnost převyšující 100 milionů. Kaţdý se můţe zdarma zaregistrovat a sdílet své filmy s ostatními uţivateli. Největším problémem je však pro server fakt, ţe mnozí nahrávají obsah porušující autorská práva (hudební klipy, části filmů atd.). Ačkoliv je moţné tyto weby povaţovat za komunitní, neboť sdruţuje statisíce či miliony uţivatelů, kteří zde vytváří zájmové skupiny, fanouškovské skupiny a podobně, neslouţí tyto weby primárně k sociálním interakcím tak, jak je známe z reálného ţivota. V této práci budu tedy chápat sociální web tak, jak jej chápou ve své práci s názvem Social Network Sites: Definition, History, and Scholarship Danah Boyd a Nicole Ellison. 5 2.1.3. Social Network Sites Text autorek Dannah Boyd a Nicole Ellison je moţné označit za ucelený popis vývoje online sociálních sítí. Ty vysvětlují rozdíl mezi dvěma pojmy, které jsou v anglofonním světe povaţovány za synonymum, avšak v kontextu komunitního webu, ze kterého práce vychází, je rozlišení naprosto klíčové. Social Network Sites znamená v překladu stránky obsahující sociální sítě, obdobně se však pouţívá i spojení Social Networking Sites, coţ znamená v doslovném překladu stránky určené k sociálnímu síťování. Autorky se rozhodly se nepouţívat verzi obsahující zpodstatnělé sloveso networking zajména proto, ţe klade důraz na iniciaci a tedy vytváření nových vztahů mezi cizími lidmi. Samozřejmě, ţe například v rámci Facebooku je moţné seznámit se s někým novým, najít si nové přátelé prostřednictvím svých stávajícíh přátel nebo náhodně vyhledávat známé se stejnými zájmy. Toto však není primární činnost těchto webů a ani to není to, co je odlišuje od ostatních forem počítačové komunikace. (Boyd&Elisson 2007) Definice Social Network Site je taková, ţe jde o na webu zaloţenou sluţbu, která uţivatelům umoţňuje: 1. uvnitř uzavřeného systému vytvořit veřejný či poloveřejný profil, je přitom na uţivateli, jak „veřejným“ chce být 2. vytvořit seznam dalších uţivatelů, se kterými chtějí být a jsou ve spojení 3. vidět a zkoumat spojení vytvořená jinými uţivateli uvnitř systému. Povaha a třídění těchto vazeb se mezi jednotlivými sluţbami můţe lišit. 5

BOYD, Danah, ELLISON, Nicole; „Social Network Sites: Definition, History, and Scholarship“ in JCMC, 2007, Dostupné z. http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html (1.12.2008)

12

Boyd s Ellison dodávají, ţe pro Social Network Sites není primárním záměrem umoţňovat vytváření vazeb s cizími lidmi, ale spíše to umoţňovat uţivatelů zviditelnit svoji sociální síť a sociální vazby, které jsou často v běţném ţivotě ne tak viditelné. Pokud nové kontakty vznikají, jedná se spíše o spojení s lidmi, kteří s aktérem sdílejí společné offline kontakty. Podle výše uvedené definice byla první sociální síť spuštěna v roce 1997 její jméno bylo SixDegrees.com. Tento web dovoloval uţivatelům vytvářet profily se seznamy přátel a následně od roku 1998 tyto seznamy procházet. Neprosperoval a v roce 2000 ukončil svou činnost.

Obrázek č.1 Historický vývoj Social Network Sites – data vzniku Zdroj:Internet 13

Po roce 1997 začaly různé servery přidávat základní ,,sociální" funkce, jako seznamy přátel, navíc s různými vylepšeními, například umoţnily uţivateli mít více druhů profilu najednou podle zaměření osobní, profesní a seznamovací, kaţdý se svým vlastním systémem vytváření seznamu přátel. Další vlna sociálních sítí začala s příchodem webu Ryze.com, spuštěného v roce 2001, který se zaměřil na profesní a obchodní vztahy. Nejúspěšnější se v této oblasti stala síť LinkedIn, která prosperuje dodnes.6

2.1.4. Facebook Facebooku je dle mého názoru, podle výsledků výzkumu i z dostupných statistik v České republice v současné době nejuţívanější sociální síť u nás. 2.1.1.1. Charakteristika Facebook je rozsáhlý společenský webový systém slouţící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uţivateli, sdílení multimediálních dat, udrţování vztahů a zábavě (Wikipedie 2009). Se svými více neţ 325 miliony aktivních uţivatelů (Facebook, listopad 2009) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeloţen do šedesáti pěti jazyků. 2.1.1.2. Historie Facebook byl zaloţen Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity. Uţivatelé se mohli do sítě připojit pouze po zadání univerzitního e-mailu. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další univerzity. Do konce roku se připojovaly další univerzity rapidním tempem. Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé velké společnosti. Od 11. srpna 2006 se můţe připojit kdokoli starší 13 let. Uţivatelé se v systému mohou připojovat k různým sociálním sítím, například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.

6

VRTAL, Pavel; Analýza komunitních webů. Bakalářská práce 2009. Dostupné z http://is.muni.cz/th/208020/fi_b/Bakalarska_prace.txt?lang=en

14

2.1.1.3. Odlišnost Facebooku od českých sociálních sítí První dva české portály jsou zaměřené spíše na vyhledávání partnerů – seznamování a flirtování. Facebook je oproti tomu naopak spíše zaměřený na udrţení kontaktu s přáteli, kamarády a lidmi, s nimiţ v kontaktu z nějakého důvodu chcete zůstat. Facebook umoţní například být informován o změně kontaktů dotyčného nebo jednoduše uspořádat oslavu a udrţet si přehled, kdo z pozvaných přijde. Také proti těm českým neumoţňuje přímé chatování více lidí ve skupině, ale můţete jej pouţívat jako náhradu instant messagingu a psát rovnou člověku, kterého vidíte online. (Hendl 2009) Odlišnou funkcí od českých sociálních webů je také funkce „přátelé, které můţete znát“. Facebook prostřednictvím ostatních přátel daného uţivatele navrhuje jiné moţné vztahy nebo vazby s lidmi, se kterými například má další společné známé.

2.1.1.4. Facebook v České republice Jak uvedl Daniel Dočekal na webových stránkách Lupa.cz Facebook podle statistik pouţívá 1 718 180 "uţivatelů, kteří ţijí v České republice". I přesto, ţe se toto číslo zjistitelné přes cílení inzerce se velmi často, je podle těchto statistik Facebook nejpouţívanějším sociálním webem u nás. Pro srovnání, největší česká sociální síť, Lide.cz, má 1 917 621 měsíčních unikátních přístupů (NetMonitor). Facebook je v České republice tedy jasným konkurentem webům jako Lide.cz (434 tisíc denních uţivatelů), Spoluzaci.cz (207 tisíc denních uţivatelů) a Libimseti.cz (150 tisíc denních uţivatelů). (Dočekal 2009) 2.1.1.5. Funkce Facebooku Po registraci v systému má uţivatel moţnost vyplnit svůj detailní profil. Záleţí na kaţdém uţivateli, zda vyplní pouze pohlaví, jméno a příjmení, nebo zveřejní své vztahy, rodinné příslušníky, fotografie, informace o zájmech, zaměstnání, studiích a kontaktní údaje. Poté se můţe připojovat k různým sociálním sítím nebo skupinám a získávat nové přátele, spíše však slouţí k hledání „starých přátel“ podle jejich jména, názvu školy nebo názvu zaměstnavatele. Pokud jiný uţivatel souhlasí s tím, ţe je váš přítel, můţete vidět také jeho profil. Systém umoţňuje komunikaci mezi uţivateli pomocí zpráv, diskusních fór nebo chatu. Další funkčnost obstarávají aplikace. Umoţňují sdílet fotografie mezi přáteli,

15

sdílet videa mezi přáteli, plánovat si události a informovat o tom přátele, napsat vzkazy na zeď, posílat virtuální dárky, hrát nejrůznější hry a podobně.

2.2. Komunita

K vysvětlení pojmu komunita je důleţitý jiný pojem, a to referenční skupina. Pojem referenční skupina vychází ze známé teorie, ţe postoje, aspirace a stíţnosti lidí velkou měrou závisejí na vztaţném rámci, ve kterém jsou pojímány. Srovnávací referenční skupina je skupina, jejíţ situaci nebo charakteristiky staví člověk do kontrastu s vlastní situací a vlastními charakteristikami. Normativní referenční skupina je skupina, od níţ člověk přebírá svá měřítka. Třetím smyslem referenční skupiny je konkrétní role, jiţ má člověk na mysli v kontextu nerovnosti, kterou pociťuje. Tato skupina můţe a nemusí být zdrojem jeho norem, ale ať jiţ plní přídatnou funkci normativní referenční skupiny, nebo ne, vţdy je základem srovnávání, jeţ člověk dělá. Kaţdý je samozřejmě v jistém smyslu členem téměř nekonečného mnoţství skupin, neboť kaţdá charakteristika, kterou jednotlivec sdílí s jinými, jej uţ z definice činí spolučlenem přinejmenším této skupiny (Runciman 1966). Komunita jako typ vztahu je potom definována ve smyslu identity mezi jedinci. Tato definice komunity nejblíţe odpovídá hovorovému uţívání slova komunita - představě ducha komunity, smyslu pospolitosti mezi lidmi. V tomto významu nemusí mít komunita vůbec ţádnou geografickou referenci. Duch komunity můţe existovat mezi jedinci, kteří jsou geograficky velmi roztroušeni. (Newby 1980) Veřejné se navíc v prostředí virtuálního světa stává mnohdy soukromým a naopak soukromé veřejným, coţ je moţné chápa jako jedno ze specifik vytvářené vztahů ve virtuálním prostoru (Macek 2006). Pro účely této bakalářské práce budu definovat komunitu jako společenství lidí, kteří sdílejí určité prostředí a zájmy, často také prostředky, cíle, názory a přesvědčení. Slovo komunita vzniklo z latinského communitas, které znamená stejný a je odvozeno ze slova communis, jehoţ význam je společenský, veřejný nebo sdílený s mnoha. (Tandler 2008) Internetovou komunitou pak rozumíme komunitu, která se dorozumívá prostřednictvím internetu a zpravidla sdílí nějako společnou platformu, v našem případě tedy Web 2.0. Skupina však nemusí být pouze virtuální, můţe se jednat o komunitu 16

v běţném slova smyslu, která pouze vyuţívá výhod a prostředků internetu k udrţování komunity nebo k dorozumívání. (Antoš 2007). Internetové komunity obecně v hrají v naší společnosti stále větší roli. Počet lidí, kteří se dobrovolně zapojují a jsou aktivními členy nějaké internetové komunity, stoupl od roku 2005 na více neţ dvojnásobek. Z nejnovějšího výzkumu Center for the Digital Future za rok 2008 vyplývá, ţe více neţ 15% uţivatelů internetu jsou zároveň aktivními členy on-line komunit. Zajímavým poznatkem také je, ţe toto procento se nezměnilo oproti roku 2007. Tito uţivatelé také ve většině vnímají členství v online komunitě jako svůj koníček. Rovněţ také nestoupl počet lidí, kteří tráví se svými příteli v reálném světě stejný čas jako ve virtuálním světě nebo v prostředí online komunit. Co se ale podle výzkumu změnilo je důleţitost on-line komunit a internetu obecně v mezilidských vztazích. Oproti roku 2007 se zvýšilo procento lidí, pro které je internet důleţitý nebo velmi důleţitý v udrţování sociálních vztahů a vazeb. Toto číslo se zvýšilo oproti roku 2007 z 45 na 52%. Výrazné procento internetových uţivatelů také pociťuje, ţe je ostatní členové rodiny ignorují proto, ţe jsou na internetu nebo se dívají na televizi. Důleţitým faktem je, ţe pro více neţ polovinu těchto lidí jsou jejich virtuální vztahy stejně důleţité jako ty v běţném světě. (Kolektiv 2009)

2.3. Anonymita Důleţitým tématem v souvislosti se sociálním webem a internetem obecně je anonymita. Můţeme rozlišit dva druhy anonymity. Objektivní anonymita popisuje, jaká je opravdu reálná moţnost identifikace identity uţivatelů internetu. Jaká je šance, ţe bude-li někdo pátrat po jejich skutečném jménu, příjmení apod., bude úspěšný. Subjektivní anonymita znamená, co si my sami myslíme o své anonymitě na internetu, jaký je náš subjektivní názor na míru našeho utajení. (Šmahel 2003). Z určitého úhlu pohledu je moţné říci, ţe anonymita internetu je ještě silnější neţ anonymita v lidském davu. Ačkoliv v prostředí sociálních webů jedinec často vystupuje sám za sebe, pod svým jménem, stále je toto prostředí uţivateli vnímáno jako anonymní. Někteří autoři dokonce uvádí, ţe prostředí internetu lze charakterizovat jako prostředí bez zábran i v případě, ţe jsou v něm lidé pojmenováni a tedy i méně anonymní. (Joinson 1999) 17

Domnívám se, ţe k tomu přispívají zejména téměř ryze neverbální, tedy psaná komunikace, moţnost kdykoliv komunikaci ukončit jak také uvádí Suler. (Suler 2002). Jak uvádí Petra Kučírková ve svém výzkumu prostředí virtuálního světa ale nemá pouze terapeutické účinky pro „normální“ lidi. Anonymita tohoto prostředí nabízí nové moţnosti pro uţivatele s určitým handicapem, ať uţ povahovým nebo tělesným, kdy jsou například lidé po určitých úrazech upoutáni na lůţko a nemohou se hýbat, či jsou odkázáni pro ţivot na vozíku. Pro takovéto lidi je pak motivací vstupu do tohoto světa touha, aby je okolí bralo ne podle toho, jak vypadají, ale jací jsou. Prostředí jim pak můţe pomoci zvednou jejich sebevědomí, které můţe být těţkými ţivotními situacemi velmi nízké. Pro některé handicapované lidi pak tento svět můţe být jediným spojením s okolím, umoţňuje jim totiţ navázat nové vztahy, které by v případě jejich setrvání pouze v reálném světě, kde jsou omezeni různými faktory, neměly moţnost vzniknout, protoţe by se neměli jak s těmi lidmi vůbec potkat (Kučírková 2009). Můţeme předpokládat, ţe sebevědomí jedince rozvod nebo rozchodu je velmi nízké, coţ můţe být velkým handicapem pro navázání nových vztahů v reálném světě. Jistá anonymita prostředí sociálního webu potom nabízí útočiště těm, kteří se necítí dost sebevědomí nebo psychicky silní na to oslovovat nové známosti v reálném světě nebo jen komunikovat a udrţovat stávající vztahy ve světě virtuálním.

2.4. Identita V mé práci bude klíčovým tématem identita v kontextu sociálního webu. Ráda bych proto stručně nastínila některé pohledy na identitu, ze kterých budu vycházet v otázkách při výzkumu. 2.4.1 Identita optikou rané kyberkultury Texty rané kyberkultury představují svérázné pojetí identity v prostředí kyberprostoru. Kyberkultura vyrostla z kořenů prvních hackerských subkultur, jeţ byly sloţeny z vysoce nadaných jedinců v oblasti počítačů a internetových sítí. Tito lidé byli velice specifického vzezření a projevu, často obtloustlí, nemytí a neoholení. Nepředháněli se ve fyzických schopnostech, ale ve svých hackerských kouscích. Tělo pro ně bylo spíše překáţkou, jejich schopnosti pak únikem z reality. Kyberprostor se měl stát jejich útočištěm, místem, kde kdokoliv můţe být kýmkoliv. Svoje tělesné předurčení nebo nálepku hackeři vnesli do celého pojetí osobnosti kyberkultury, odmítnutí těla se pak stalo klíčovým okamţikem v pojetí osobnosti. 18

Podle Macka (2004) to byli právě první hackeři, kteří vnesli do kyberkultury stigma vlastní tělesné nedokonalosti a z něho vyplývající odmítnutí těla, vizuální asketičnost a adoraci kognitivních schopností a kreativity. Chápání identity je však v kontextu rané kyberkultury naprosto odlišné a bez návaznosti na předchozí diskuze a teorie o identitě. Připomínají blouznění člověka, jenţ je zasaţen smrtelnou nemocí, a jediné místo, ve kterém by mohl být šťastný, je takové, ve kterém je břemene svého těla zbaven, tedy tam, co bylo první po ruce – v kyberprostoru. Identitu autoři zaměňují s tělem - jako by to bylo to jediné, co určuje, jakým jsme člověkem, nebo spíš jakým se cítíme být. Celá diskuze o odtělesnění informace se tak dostává do slepé uličky a jiţ nemůţe přinést ţádné nové poznatky a být základem seriózní rozpravy o identitě na internetu.(Gamanov 2009) Otázka identity prostupuje všemi úvahami o kyberprostoru a virtuální realitě v literatuře rané kyberkultury. Identita je brána jako proměnlivá, současně tako jako věc vlastní volby, a to právě díky moţnostem nových technologií a tomu, ţe v jejich prostedí můţeme snadno měnit svůj vzhled, dokonce svoje pohlaví, národnost, barvu pleti. Můţeme být kýmkoliv chceme a předejít tak předsudkům nebo se zbavit ve virtuálním světě reálných handicapů. Identita pak má být formovatelná do té míry, nakolik pomocí nových technologií můţeme překonat omezení skutečného světa, zejména pak fyzického těla v onom umělém prostředí. Podle Robinse (2003) radost, kterou přináší virtuální existence i zkušenost, pochází z pocitu osvobození se od materiálního a tělesného světa. Dodává, ţe současné společenské podmínky způsobují, ţe tělesnost se jeví jako lepší stav, z něhoţ pocházím, neţ jako stav, ve kterém se nacházíme. 7 Nové technologie poskytly kyberkultuře prostor pro osvěţení staré představivosti, spolu s důrazem na odtělesnění, tedy zbavení se tělesné přítěţe. Podle Robinse je nová technologie dávána do souvislosti s všemohoucností fantazie. To vše se jeví do velké míry jako známé a nijak výjimečné. A to proto, ţe diskurz virtuální budoucnosti není ničím jiným neţ obyčejným přeformulováním transcendentální imaginace, zakořeněné v soudrţné a jednotné subjektivitě, v jednotě duše a těla, v transcendentální syntéze naší smysluplné a pochopitelné zkušenosti. Existují však radikálnější a provokativnější pojetí kyberprostoru. Tyto diskurzy nemohou jiţ dále přijímat ontologickou situaci subjektu a za svůj výchozí bod berou roztříštěnou, pluralitní, decentralizovanou povahu současné subjektivity. Je v nich velmi váţně přijímán argument, ţe postmoderní stav je jedním ze 7

ROBINS, Kevin; Kxberprostor a svět, ve kterém žijeme in Revue pro média 05, 2003, Brno, Host, str. 15-23

19

způsobů roztříštění a rozpuštění subjektu. Přetrvávající důvěra či víra v základní jednotu a soudrţnost „já“ je povaţována za ideologickou, iluzorní a nostalgickou. V postmoderním uspořádání věcí uţ neexistuje prostor pro kantovskou antropologii. Virtuální technologie je přijímána jako nevyhnutelný trest transcendentálního ega a jeho představivosti. V kyberprostoru existují moţnosti pro objevování sloţitosti sebeidentity, včetně vztahu mezi duševním prostorem na jedné straně a tělesností na druhé straně. Máme k dispozici virtuální laboratoř pro zkoumání postmoderního stavu.8 2.4.2. Teorie Stuarta Halla Identita se podle klasické sociologické koncepce utváří v interakci mezi já a společností. Subjekt má vnitřní jádro či podstatu, která je „skutečným vnitřním já“. Toto vnitřní jádro se ale formuje a mění v neustále probíhajícím dialogu s kulturními světy „vně“ a identitami, které nabízejí. V tomto sociologickém pojetí překlenuje identita propast mezi vnitřním a vnějším, mezi osobním a veřejným světem. V současném světě se však dříve sjednocená a pevná identita začne tříštit. Skládá se nikoliv z jedné, ale z několik, někdy vzájemně odporujících či nevyhraněných identit. Identita se průběţně formuje a transformuje v souvislosti s tím, jak jsme reprezentováni či oslovováni v kulturních systémech, které nás obklopují (Hall 1992). 2.4.3. Teorie Gregory Adamse Podle Adamse je identita člověka kontinuálním proţíváním totoţnosti sebe sama, jeho ztotoţněním se s ţivotními rolemi a proţíváním příslušnosti k větším či menším společenským skupinám. (Adams 1998). Mezi funkce identity podle něj patří poskytování vztaţného rámce pro porozumění tomu, kdo vlastně jsem, usměrňování cílů a závazků člověka nebo poskytování pocitu osobní kontroly a svobodné vůle. 2.4.4. Osobní a sociální identita dle Petra Macka Macek (2003) uvádí, ţe se běţně rozlišují dva aspekty identity: sociální a osobní. První čerpá především z intimní sebereflexe a sebehodnocení, úhel nasvícení vlastního já je však trošku odlišný,neţ je tomu v případě sebepojetí a sebehodnocení. Podstatné je podle něj vědomí vlastní jedinečnosti, neopakovatelnosti a ohraničenosti vůči druhým. Spojuje se se záţitkem „já jsem já“ a odpovídá na otízku „kdo jsem“. Sociální aspekt identity je pocit začlenění, spolupatřičnosti a kontinuity ve vztazích i čase. Odpovídá na otázky typu „kam patřím“, „čeho jsem součástí“, „odkud pocházím“ a „kam směřuji“. 8

Tamtéţ

20

2.4.5. Tři rámce identity dle Viery Bačové Podle Bačové (1996) je moţné vymezit identitu jedince podle sociologických teorií ve třech rozdílných rámcích sebedefinování. První, je intrapersonální způsob a odpovídá osobní identitě. Identita je z tohoto hlediska „hlubokým pocitem vlastní totoţnosti zaloţeným na proţívání vlastní kontinuity, sebepoznáním vlastní celistvosti, autentičnosti, nepřetrţitosti a stability vzhledem na zvnitřněné normy a hodnoty“ (Bačová, 1996). Zahrnuje tedy uvědomění si vlastní autenticity, celistvosti a stability bez ohledu na plynutí času, společenské změny nebo změny sociálních rolí. Druhý rámec je interpersonální. Identita se vyvíjí prostřednictvím identifikace se sociálními rolemi, pomocí nichţ se jedinec ve svém interpersonálním kontaktu a sociálním prostředí definuje (kdo jsem, čím jsem). Centrální tezi této teorie Identity - já (self) jako reflexe společnosti je moţné povaţovat za mnohoaspektový a organizovaný konstrukt. Self je tedy definované jako mnohoaspektové a mnohovrstvové hierarchické upořádání identit (Bačová, 2003). V současnosti se toto pojetí teorie identity pouţívá šířeji a označují se jím teoretické práce, které se odkazují na spojení mnohoaspektového já a sociální struktury, mají kořeny v sociálním interakcionismu a lze je identifikovat pomocí akcentování termínu role, rolové chování a shrnout pod mikrosociální přístup. Sociální rámec vymezení je chápán jako pocit příslušnosti k menším nebo větším společenským celkům a jeho hodnoty. Podle sociální teorie identity obsahuje „já“ osobní identitu (kterou se rozumí přesvědčení o svých dovednostech, vlastnostech a zkušenostech jako jedince) a sociální identitu. Ta je definovaná jako aspekt sebepojmu jedince odvozená od poznání svého členství v sociálních skupinách spolu s hodnotou a emocionálním významem spojeným s tímto členstvím. (Bačová, 1997). Identita je zde tedy odvozována od určitých sociálních kategorií či skupin, ke kterým cítí jedinec pocit náleţitosti a odlišením se od těch, kam jedinec nepatří. Základ identity je tedy ve vztahu mezi skupinami kam jedinec patří a nepatří.

2.4.6. Virtuální svět = možnost několika identit Ve virtuálním světě mohou lidé pouţívat nespočet sociálních identit. Některé mohou být zformovány jen vágně a dočasně jako pilotní identity a mohou být velice brzy skartovány. Jiné mohou být osobami s bohatými detaily, které mohou na monitoru počítače vypadat reálněji neţ ty reálné (Wallac, cit. dle Divínová 2005). 2.4.7. Možnost imaginární identity V prostředí sociálního webu navíc často dochází pouze ke komunikaci prostřednictvím 21

psaného textu. To dává lidem ohromné moţnosti, jak si zahrávat s vlastní identitou. Můţete být sami sebou, částečně sebou, můţete mít imaginární identitu a nebo být v naprosté anonymitě, či neviditelní. Ve spoustě míst na internetu si můţete dát jakékoliv jméno chcete, či si zvolit jakýkoliv vizuální kostým – avatara. (Suler 2002) 2.4.8. Sebe-identita podle Anthony Giddense Můţeme říci, ţe hledání sebe-identity je moderní problém, pravděpodobně kořenící v západním individualismu. Giddens (1991) tvrdí, ţe v předmoderní době naše současné pojetí individuality absentovalo. Idea, ţe kaţdá osoba je nadána jedinečným charakterem a zvláštními schopnostmi a moţnostmi, které mohou, ale nemusí být naplněny, byla v předmoderní kultuře zcela cizí. Rodokmen, tender, sociální status a všechny další ve vztahu k identitě relevantní atributy byly ve středověké Evropě relativně fixní. K proměnám docházelo během různých fází ţivota, ale jen v rámci těchto fází. Podle Giddense sebe- identita není rozlišovací znak nebo sada znaků, kterou jedinec má. Já je reflexivní projekt, který má kaţdý s ohledem na jeho biografii. Dosud se u identity předpokládala kontinuita v čase a prostoru. Ale Giddens (1991) tvrdí, ţe je jakási sebereflexe minulosti: jedinec přistupuje k minulosti tak, ţe ji třídí ve světle toho, co je očekáváno od budoucnosti. Jedinec s dostatečně pevným smyslem pro sebe-identitu cítí její ţivotopisnou kontinuitu a je schopen ji reflexivně uchopit a komunikovat ostatním lidem. Stabilní smysl pro vlastní identitu předpokládá prvky ontologického bezpečí – přijetí reality věcí a ostatních jedinců. Ţivotní cesta je pak nahlíţena jako série epizod, skrze které jedinec má projít, ale které nejsou institucionalizované ani doprovázené formalizovanými rituály. Všechny posuny zahrnují případné ztráty a některé z těchto ztrát – jako v případě rozvodu – musí být reflexivně zpracovány a opatřeny adekvátními vysvětlujícími naracemi, které je uvedou do konzistentního vztahu s ostatními částmi ţivotního příběhu. Charakterizuje současné partnerské vztahy termínem „čistý vztah“ („pure relation“). Je to vztah zaloţený čistě na emocionální komunikaci páru, v němţ je prospěch a uspokojení z této komunikace jediným důvodem pro jeho trvání. Tento vztah je svazkem dvou svobodných lidí, je to vztah bez závislosti a bez závazků. A právě fakt, ţe manţelství (případně rodina nebo partnerský vztah) záleţí pouze na emocích a na dohodě mezi partnery, ho v dnešní době činí tolik zranitelným, nestabilním a zrušitelným.9 Giddens se také krátce zabýval rozchodem a rozvodem, ne vlastní teorií, ale jakousi 9

GIDDENS, Anthony; The Transformation of Intimacy. Sexuality, love & eroticism in modern society. 1992, Cambridge: Polite Press

22

diskuzí nad publikací Second Chances autorek Judith Wallerstein a Sandra Blakeslee. Rozchod nebo rozvod znamená pro jedince potřebu morální odvahy k tomu zkusit nový vztah a najít si nové zájmy. Mnoho jedinců totiţ v takovém případě ztrácí odvahu v jejich vlastních úsudcích a schopnostech a ti mohou začít mít pocit, ţe nějaké plánování budoucnosti nemá smysl. Mají pocit, ţe ţivot je k nim příliš tvrdý a je v podstatě nepředvídatelný. 10

2.5. Identita v kontextu rozvodu/rozchodu Pomocným nástrojem pro výběr vzorku jsem si proto také zvolila „rodinný stav“, a sice skupinu rozvedených nebo těch, kteří se v posledním roce rozešli s partnerem, neboť je z uvedených teorií zřejmé, ţe jejich identita je narušená a potřebují najít nový ţivotní kontext, nové známé nebo také novou sebedůvěru. Jako stěţejní jsem si zvolila jak kvůli své přístupnosti a čtivosti, tak kvůli komplexnosti stať Petera Bergera a Hansfrieda Kellnera s názvem Marriage and the Construction of Reality. Ačkoliv text publikovali autoři jiţ v roce 1964, má dle mého názoru naprosto nadčasovou platnost. Aby se člověk mohl se svým partnerem rozejít nebo rozvést, musí nejprve uzavřít nějaký svazek, ať formální, tedy manţelství, či neformální, tedy partnerské souţití. Pro potřeby mého výzkumu nebyla důleţitá formálnost vztahu, ale subjektivní vnímání jeho váţnosti. Manţelství je třeba chápat jako sociální závazek, který tvoří pro jednotlivce určitý řád, v němţ jeho ţivot nabývá smyslu. Je jedním ze sociálních vztahů, které vytvářejí řád, nomos. Svět, ve kterém ţijeme, svět kaţdodenního ţivota je sociálně konstruován. Kaţdá společnost určitým způsobem vnímá a definuje realitu; pomocí jazyka, symbolů a systému reprezentací vytváří svůj svět. Realita kaţdodenního ţivota je tak jedincem vnímána jako uspořádaná – jako řád objektů, které existovaly ještě dříve, neţ jsem se objevil já sám. Jeví se mu jako svět intersubjektivní, svět, který sdílí s ostatními. Tato skutečnost je jako realita brána zcela samozřejmě, není třeba ji dále ověřovat. Tento řád umoţňuje jedinci vnímat a definovat svůj svět a zároveň jednat společně s ostatními (Berger, Luckmann 1966). Realita se jeví jako bezproblémová pouze do okamţiku, kdy se objeví problém, jenţ naruší její hladký průběh; pak se snaţí vstřebat do sebe i novou, problémovou oblast. Je vnímána jako samozřejmá, ale v podstatě samozřejmá není – a proto vyţaduje

10

GIDDENS, Anthony; Modernity and Self-Identity. 1991, Polity Press

23

neustálé ověřování a potvrzování, validizaci. K tomuto ověřování dochází prostřednictvím ostatních lidí, kteří ţijí ve stejném sociálně konstruovaném světě. Validizaci světa zajišťují v podstatě všichni obyvatelé tohoto světa, ale hlavně a zejména několik osob, které jsou pro individuum skutečně významné. Kaţdý jedinec vyţaduje konstantní potvrzování, v to počítaje i potvrzování své identity a svého místa ve světě, prostřednictvím několika významných blízkých. Toto potvrzování se podle P. Bergera děje prostřednictvím konverzace. Během konverzační výměny je definován způsob, jakým individuum vidí druhé i jakým vidí sebe sama (Berger, Kellner 1964). Proto je manţelství (anebo, jinak řečeno, partnerský vztah) tolik důleţité: je to „dramatický akt, v němţ se setkávají dva cizinci a navzájem se redefinují“ (Berger, Kellner 1966). Definice reality jednoho partnera musí být neustále slaďovány s definicemi reality toho druhého, coţ vede dále k tomu, ţe identita kaţdého z nich nabývá nového charakteru tím, jak se harmonizuje s identitou toho druhého. Vstup do manţelství tak znamená předefinování vztahů ke všem ostatním známým, reorganizování a reinterpretování minulosti, a zúţení moţností do budoucnosti; manţelství je proto „nomickým zlomem“ (Berger, Kellner 1966). Pro oba z partnerů, toho kdo rozvod iniciuje i toho kdo je „opouštěn“, rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět, ve kterém bude ţít, a zároveň potřebu vybudovat si novou identitu, která jiţ není zaloţena na tom, ţe jsem partnerem a manţelem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Někdy je nutné najít si nové bydlení, zvyknout si na nové prostředí, najít si práci a kompletně přeorganizovat vztahy s dětmi. V minulosti byl řád našeho ţivota zaloţen na existenci rodiny a druhé osoby, která o nás věděla víc neţ kdokoli jiný, nyní se tento řád rozpadá a je třeba nalézt řád nový. Zároveň musíme objevit nové zdroje naší osobní identity, coţ znamená, ţe se vlastně stáváme úplně jiným člověkem. Pro toho, kdo rozvod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protoţe pravděpodobně o rozvodu jiţ nějakou dobu předtím přemýšlel a jiţ v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky – takříkajíc měl čas si na novou situaci zvyknout a připravit se na ni. Ten, pro koho je rozvod překvapením, musí řešit všechny problémy náhle a naráz a navíc je vystaven společenskému traumatu odmítnutí ze strany partnera. (Berger, Kellner

24

1964). Právě internet pak můţe po určitou dobu či v určitém období saturovat část sociálních potřeb, jako je například stýkání se a komunikace s vrstevníky, navazování a objevování partnerských vztahů či sdílení svých problémů a zkušeností z různých oblastí s ostatními (Macek 2006).

3. METODOLOGIE 3.1. Výzkumný problém Při hledání dosavadních výzkumů na téma sociálních webů a identity člověka jsem nenašla v českém prostředí jediný. Několik kvantitativních výzkumů se vzdáleně dotýkalo sociálních webů v tom smyslu, ţe patří například mezi nejčastěji navštěvované weby určité skupiny respondentů a podobně. Několik prací také charakterizovalo pojmy sociálního a komunitního webu nebo jejich autoři vytvořili historický přehled sociálních webů. Jak jsem jiţ naznačila, výzkumy, které se byť jen okrajově dotýkaly sociálních webů, byly zaloţeny pouze na kvantitativním sběru dat, takţe poskytly procentuální nebo číselné údaje jako poměr muţů a ţen uţívajících sociální web, věk nejaktivnější respondentů atd. Právě z těchto kvantitativních výzkumů také vyplynulo, ţe nejvíce času na internetu tráví rozvedení lidé. Zároveň také lidé nejčastěji navštěvují na internetu komunitní weby. Z ţádného výzkumu jsem se však nedozvěděla, proč tráví na internetu nejvíce času rozvedení nebo osamocení lidé nebo proč vyuţívají k trávení volného času právě sociální weby. Výběr tématu tedy mohu odůvodnit nedostatečným nebo téměř ţádný hlubším prozkoumáním tématu v minulosti. Kvalitativní výzkum a tedy hlubší proniknutí do tohoto tématu však můţe přinést zajímavá data jako například jaké mají lidé motivace a pohnutky k tomu, aby trávili volný čas v internetových sociálních sítích, jak se změnil jejich vztah k sociálnímu webu vlivem odloučení od partnera a podobně.

3.2. Cíle výzkumu Cílem práce je cestou kvalitativního výzkumu charakterizovat, jaký je vztah mezi sociálně-komunikačními aktivitami v prostředí sociálních webů a ustavováním a 25

reformulováním individuální identity. Práce se konkrétně zaměřuje na jedince, jejichţ identita byla otřesena rozpadem dlouhodobého vztahu nebo rozvodem.

3.3. Výzkumné otázky Výzkumné otázky přímo vycházejí z teoretické části mé práce. Protoţe zatím neexistuje hlubší výzkum na mnou stanovené výzkumné téma, jsou mé otázky následující: 1) Jaké jsou motivace lidí trávit svůj volný čas v prostředí sociálního webu? 2) Jakým způsobem lidem pomáhá existence/bytí v prostředí sociálního webu k znovunalezení vlastní identity?

3.4. Metoda výzkumu Pro svůj výzkum jsem zvolila vzhledem k výzkumnému problému kvalitativní metodologii. 3.4.1. Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum je „jakýkoliv výzkum, jehoţ výsledků se nedosahuje pomocí statistických procedur nebo jiných způsobů kvantifikace“ (Strauss, Corbinová 1999). Disman (2005) popisuje kvalitativní výzkum jako nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Kvalitativní výzkum totiţ například vyuţívá induktivní logiku, tedy předem neurčuje, která data jsou relevantní. Nestanovuje a priory ţádné hypotézy, ale výzkumník vybrané respondenty pozoruje, analyzuje data a hledá v nich pravidelnosti. Na základě těchto získaných dat pak teprve vznikají hypotézy či teorie (Disman 1998). V tomto typu výzkumu se pracuje s menším počtem respondentů, neţ je tomu u výzkumu kvantitativnímu. I přesto je však moţné prostřednictvím kvalitativního výzkumu získat podrobný popis a vhled při zkoumání jedince, skupiny, události, fenoménu. Navíc můţeme tento fenomén studovat v jeho přirozeném prostředí. Výhodou kvalitativního výzkumu je získání hloubkového popisu případů. Nezůstáváme na jejich povrchu, provádíme podrobnou komparaci případů, sledujeme jejich vývoj a zkoumáme příslušné procesy. Citlivě zohledňujeme působení kontextu, lokální situaci a podmínky. Kvalitativní výzkum poskytuje podrobné informace, proč se

26

daný fenomén objevil. (Hendl, 2005). Obecně je tedy cílem kvalitativních metod „zprostředkování hlubších porozumění společenských fenoménům“ (Silverman 2005). Vzhledem k výzkumnému problému jsem zvolila konkrétně exploratorní kvalitativní výzkum. Exploratorní, neboli průzkumový výzkum provádíme tehdy, jestliţe prozkoumáváme nové téma, abychom se o něm co nejvíce dozvěděli (Hendl 2005). Exploratorní výzkum má být kreativní, flexibilní a má zohledňovat všechny neočekávané jevy; zároveň v něm jde také o první pokusy navrhnout nové koncepty a základy teorie (Hendl tamtéţ). Tato teorie přesně odpovídá mému výzkumnému problému a tématu, které je zatím téměř neprobádané. Pro analýzu získaných dat jsem zvolila Straussovu metodu zakotvené teorie, neboť se dle mého názoru nejlépe hodí pro analýzu výzkumu postaveného na hloubkových rozhovorech.

3.5. Metoda sběru dat 3.5.1. Charakteristika metody sběru dat Metodou vhodnou pro sběr co největšího mnoţství informací je strukturovaný nebo polostrukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami. U tohoto typu rozhovoru se výzkumník můţe přizpůsobovat respondentovi. Narozdíl od strukturovaného rozhovoru s uzavřenými otázkami se při kvalitativním dotazování nikdy nepředkládají dotazovaným předem určené formulace odpovědí nebo jejich kategorie (Hendl 2005). Odpovědi tedy respondentům nijak nepředkládáme, ale ti se mohou sami spontánně rozhodnout pro pro ně nejbliţší odpověď. Velkou výhodou je také větší svoboda dotazování neţ při jiných typech sběru dat. Výzkumník tak má moţnost přezkoušet, zda dotazový otázkám rozuměl. Respondent naopak můţe dát najevo své zcela subjektivní pohledy, názory, pocity a dojmy, můţe sám hledat mezi klíčovými tématy souvislosti. (Hendl 2005) Polostrukturované rozhovory budou mít předem připravené okruhy otázek, které se budou v průběhu rozhovorů přizpůsobovat respondentovi. Jedná se tedy spíše o kombinaci polostrukturovaného rozhovoru se strukturovaným rozhovorem s otevřenými otázkami. Polostrukturovaný rozhovor je zároveň takový rozhovor, kdy máme předem stanovený alespoň seznam okruhů nebo témat, které je nutné v rámci výzkumu probrat.

27

Nevýhodou tohoto typu rozhovoru je, ţe klademe různým respondentům stejné nebo podobné otázky. V mém případě jsem se snaţila otázky v rámci jednotlivých tematických okruhů přizpůsobovat respondentovi, aby jednotlivé otázky rozhovoru na sebe plynule navázaly a vzbudily tak v respondentovi pocit přirozené a nenucené konverzace. 3.5.2. Praktické využití metody sběru dat Z důvodu velmi obtíţného nacházení respondentů jsem si nemohla dovolit předvýzkum stanoveného tématu. Tuto fázi jsem zahrnula do výzkumu, a to tak, ţe jsem v podstatě při kaţdém dalším rozhovoru testovala smysluplnost otázky, ty případně upravovala, měnila jejich pořadí apod. Vzhledem k citlivosti tématu rozchodu/rozvodu jsem si rozdělila otázky na dvě části, a to ty, týkající se posledního partnerského vztahu respondenta, které jsem omezila pouze na ty nejnutnější, a ty, týkající se jeho času na internetu a v prostředí sociálního webu. Měla jsem předem připravená témata a moţné otázky k nim. Abych mohla kaţdý rozhovor důkladně analyzovat a dle toho přepracovat nebo případně upravit otázky nebo jejich strukturu, vykonávala jsem jednotlivé rozhovory s dostatečným časovým odstupem. Po prvním rozhovoru jsem okruh otázek zúţila, neboť jsem zjistila, ţe některé jsou zbytečné a respondent informace sdělil automaticky. Naopak některé z otázek se zdály být pro respondenty aţ příliš nesrozumitelné a tudíţ odpovídali často jinak, neţ byla poloţena otázka. Toto jsem vyřešila tím, ţe jsem se jich v průběhu rozhovoru zeptala na komplikovanou otázku znovu, ale v jiném kontextu, a tehdy uţ respondenti odpověděli přiměřeně otázce. 3.5.3. Okolnosti při sběru dat

S výběrem respondentů a tedy i sběrem dat mě provázely velké potíţe. A byl vztah mezi sociálním webem a identitou v rozhovorech co nejvýraznější, byla jsem nucena si vybrat poněkud specifickou skupinu respondentů. Hlavní kritéria totiţ byla: Současný stav: respondent musel být single po dlouhodobém váţném vztahu (dlouhodobost a váţnost byla posuzována subjektivním názorem respondenta)

28

Aktivní uţivatel internetu, tedy sociálního webu (aktivní znamenalo v tomto případě minimálně půl hodiny denně. Respondenty jsem oslovovala několika způsoby (viz výše). I přesto jsem se setkala vţdy téměř s nulovou odezvou. Ačkoliv jsem pravidelně vkládala inzerát na sociální sítě, do Vývěsky Informačního systému Masarykovy univerzity, oslovovala známé či přátele, podařilo se mi za první měsíc aktivního hledání najít pouze dva vhodné respondenty. Za další měsíc se mi podařilo získat další tři respondenty. Největšími problémy přitom byla ochota o citlivém tématu mluvit osobně, většina lidí mě odbyla s tím, ţe jim mám do e-mailu zaslat dotazník a oni jej vyplní. Dalším problémem bylo také to, aby respondent zůstal single. Asi ve dvou případech se mi stalo, ţe neţ jsme se s respondentem domluvili na konkrétní schůzku, on uţ si mezitím našel nového partnera. Jedna z domluvených respondentek mi toto sdělila aţ uprostřed rozhovoru. V mém zájmu však bylo za kaţdou cenu dodrţet všechny podmínky výběru, které jsem si stanovila. S respondenty jsem se scházel v jim příjemném prostředí. Mou jedinou podmínkou bylo, aby vybrané místo nebylo příliš hlučné a bylo moţné rozhovor nahrávat na diktafon. Spíš neţ s ochotou a vstřícností jsem se, zřejmě i kvůli citlivosti tématu, jsem se spíše setkávala s neochotou a problémy se s respondenty setkat. Kdyţ uţ k setkání došlo, bylo vţdy příjemné, aţ na jednu výjimku. Poslední respondent byl velmi stydlivý a bylo těţké získat od něj alespoň stručné odpovědi na otázky a názory. Obecně však mohu říci, ţe respondenti byli předem na citlivé téma připraveni a dokázali tedy mluvit celkem otevřeně. Pokud otázce nerozuměli nebo jsem měla, dojem, ţe odpovídají na něco jiného, neţ jsem se tázala, pokusila jsem se otázku zopakovat v jiném kontextu později a většinou se mi dostalo odpovědi. Pokud jsem cítila, ţe respondent nechápe, na co se ho ptám nebo si není jistý svou odpovědí, snaţila jsem se mu nabídnout moţnosti nebo uvést příklady.

3.6. Zkoumaný vzorek

3.6.1. Jednotka výzkumu Pro účely mého výzkumu jsem si vybrala aktivní uţivatele internetu, respektive 29

sociálních webů. V pracovně nazvaném „vstupním testu“ jsem vycházela z údajů několika společností, které realizovaly výzkum na téma internetu a jeho vyuţívání, abych mohla objektivně zhodnotit, kteří uţivatelé jsou aktivní a kteří nikoliv. Poslouţil k tomu například výzkum společnosti Mediasearch. Podle nejnovějších údajů z průzkumu z března 200911 stráví průměrný Čech na internetu měsíčně téměř 32 hodin. Jelikoţ jedna z podmínek je aktivní uţivatelství sociálních webů, které velmi úzce souvisí s uţíváním internetu, bude jedním z kritérii „nadprůměrnost“ v uţívání internetu. Mediasearch rozdělil uţivatelé také podle rodinného stavu na svobodné, ţenaté/vdané a rozvedené či ovdovělé. Svobodní uţivatelé přitom mají mezi svými pěti top českými servery Seznam.cz, Libimseti.cz, Stesti.cz, Lide.cz a Impulz.cz. Tři z pěti nejoblíběnějších webů mezi svobodnými lidmi jsou tedy sociální weby. Na nich tráví souhrnem přibliţně 17 hodin měsíčně, průměrně tedy více neţ půl hodiny denně. Ze zjištěných kvantitativních dat vyplývá, ţe svobodní respondeti tráví polovinu času, stráveného na internetu, na sociálních webech. Z tohoto předpokladu jsem vycházela i při výběru respondentů pro můj výzkum. Nejdůleţitějším ukazatelem však byl „stav“ respondeta. Rozvedených uţivatelů na českém internetu jsme mohli v letošním říjnu najít 10,1%. Ačkoliv je jich pochopitelná menšina, prosurfovali průměrně (data z října 2008) o téměř 4 hodiny více neţ uţivatelé svobodní a v manţelském svazku. Co se týče demografických ukazatelů, zajímalo mě pouze pohlaví respondenta. Údaje jako vzdělání, věk, zaměstnání nebo velikost a místo bydliště respondenta nebyly pro můj kvalitativní výzkum relevantní. Důleţitý však byl subjektivní názor respondenta na váţnost předchozího vztahu. Domnívám se totiţ, ţe čím váţněji respondent předchozí vztah bral, tím více pak byla otřesena jeho vlastní identita. 12

11

MEDIARESEARCH, Nejvíce času na internetu tráví rozvedení lidé. 2009. Dostupné z http://www.mediaresearch.cz/file/107/tz-nejvice-casu-na-internetu-travi-rozvedeni-lide.pdf (staţeno 25.6.2009) 12

Z demografického hlediska by se dal za váţný vztah povaţovat pravděpodobně pouze sňatek, který je jakýmsi zlegalizováním, objektivním a oficiálním potvrzením váţného vztahu. Z respondentů, kteří se účastnili výzkumu, však nikdo nebyl ţenatý/vdaná, respektive rozvedený/rozvedená, takţe tento ukazatel by nebyl relevantní. Z toho důvodu jsem brala v potaz subjektivní nahlíţení respondenta na váţnost vztahu bez ohledu na to, jak dlouho trval nebo zda spolu například partneři ţili v jedné domácnosti.

30

3.6.2. Metoda výběru účastníků K výběru respondentů jsem zvolila dvě nepravděpodobnostní metody, a to účelový výběr a techniku sněhové koule13. V první fázi hledání jsem se zaměřila na sociální web14, kde jsem pomocí se statusů nebo hromadných zpráv snaţila oslovit co nejširší mnoţství uţivatelů. Svou výzvu s ţádostí o spolupráci jsem také opakovaně vyvěsila na Vývěsku do Internetového systému Masarykovy univerzity, která je přístupná všem jejím studentům. Po těchto několikrát opakovaných aktivitách se mi ozvali pouze dva respondenti. Pokusila jsem se tedy znovu oslovit co nejvíce uţivatelů sociálních sítí jako je Facebook nebo Lide.cz a poţádala jsem i své známé, aby tuto výzvu dále delegovali svým známý hromadnými e-maily. Pokud se mám zamyslet nad tím, jak velký okruh lidí ţádost viděl, obdrţel a mohl na ni reagovat, mohu říci, ţe díky přístupnosti sociálních sítí šlo o minimálně stovky, moţná tisíce potenciálních respondentů. Nakonec se ozvali další čtyři respondenti, dva z nich si však v průběhu domlouvání našli nový vztah a tudíţ naši schůzku odvolali. Nakonec se mi podařilo získat ještě jednoho respondenta díky doporučení známého. Celkem jich je tedy pět a práce si tedy neklade ţádné nároky na reprezentativnost nebo obecnou platnost, přesto však její výsledky mohou být motivem pro další práce.

3.7. Metoda analýzy dat

3.7.1. Přepis rozhovorů Rozhovory probíhaly od září 2009 do prosince 2009, celkově jsem za tuto dobu udělala pět rozhovorů, které jsem kompletně nahrávala na diktafon. Rozhovory trvaly od dvaceti do šedesáti minut. Všechny jsem doslovně přepsala, jeden z nich jsem volně přeloţila do češtiny, neboť respondent byl Slovák. Podle Strausse (1999) je sice lepší přepsat z rozhovorů jen tolik, kolik je potřeba. Následně však dodává, ţe pokud výzkumník nemá se zakotvenou teorii zkušenosti, je lepší 13

Tato metoda spočívá v tom, ţe nás původní informátor vede k jiným členům poţadované cílové skupiny, a to tak, ţe se jména dalších osob nabalují jako sněhová koule (Disman 2006). 14 Text ţádosti viz Příloha 9.1

31

přepsat rozhovory kompletně. Jeho rad jsem se řídila a rozhovory aţ na citoslovce a podobné výrazy jsem přepsala doslova.15

3.7.2. Zakotvená teorie Pro analýzu rozhovorů jsem zvolila přístup zakotvené teorie. Zakotvená teorie, označovaná také jako grounded theory byla poprvé představena v šedesátých letech 20. Století v knize The discovery of grounded theory:strategie for qualitative research, od té doby však prošla mnoha modifikacemi a rozštěpila se do různých variant. Autory zakotvené teorie jsou Barney Glasser a Anselm Strauss. Glasser a Strauss se později rozešli a kaţdý z nich začal rozvíjet vlastní verzi zakotvené teorie. Glasser vydal samostatně v roce 1978 knihu Theoretical Sensitivity (Advances in Methodology of Grounded Theory), Strauss v roce 1987 Qualitative Analysis for Social Scientists a později společně s Julliet Corbinovou Basics of Qualitative research. Grounded theory of Qualitative Research, která byla v devadesátých letech přeloţena do češtiny pod názvem Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie a stala se jednou z prvních metodologických publikací o kvalitativním výzkumu u nás.16 Ve svém výzkumu pouţiji právě zakotvenou teorii tak, jak ji definoval Strauss s Corbinovou (1999) Podle nich je zakotvená teorie je teorie induktivně odvozená ze zkoumání jevu, který reprezentuje17. Je tedy odhalena, vytvořena a prozatímně ověřena systematickým shromaţďováním údajů o zkoumaném jevu a analýzou těchto údajů. V této analýze se nezačíná teorií, která nám poskytne hypotézy pro ověření. Naopak začínáme zkoumanou oblastí a čekáme, aţ se vynoří to, co je pro tuto oblast významné. Cílem této metody je vytvoření teorie, která věrně odpovídá zkoumané oblasti a vysvětluje ji (Strauss, Corbinová, 1999). Na druhou stranu však Hendl (2005) uvádí, ţe zakotvená teorie je návrhem hledání specifické subjektivní teorie, která se týká jistým způsobem vymezené populace, prostředí nebo doby. Proto je podle mého názoru k analýze mnou získaných dat zakotvená teorie nejvhodnější. Důleţité je zmínit, ţe tento přístup rozlišuje dvě základní fáze hledání nových 15

Kompletně přepsané rozhovory všech respondentů jsou součástí Přílohy ŠEĎOVÁ, Klára; Design kvalitativního výzkumu. (internet). Citováno dne 23.12.2009, Dostupné z http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24161 17 Strauss, Corbinová 1999:14 16

32

poznatků, a to: 1. kontext objevování 2. kontext zdůvodňování Kontext objevování představuje tu fázi výzkumu, ve které probíhá spekulativní vytváření hypotéz, kontext zdůvodňování pak slouţí k přezkušování těchto hypotéz. Důleţitou součástí empiricky zakotvené teorie je proces takzvaného kódování. Jedná se o proces, v němţ jsou získané údaje rozebrány, konceptualizovány a následně sloţeny novými způsoby (Strauss, Corbinová 1999). Analýza zakotvené teorie se skládá ze tří částí, jakýchsi tří typů kódování, a jde o: 1. otevřené kódování 2. axiální kódování 3. selektivní kódování Při tom platí, ţe analýza získaných dat se začíná vţdy otevřeným kódováním, pokračuje přes axiální kódování a obvykle končí selektivním kódováním. Celý proces pak provází tvorba poznámek, které jsou důleţitým pomocníkem při analýze dat (Hendl 1999). Otevřené kódování výzkumník provádí při prvním seznámení s nasbíranými daty. Nachází zajímavá témata a přiřazuje jim nějaké označení – kódy. Otevřené kódování je tak většinou první fázi analýzy. Jejím cílem je charakterizovat určité jevy a následně je kategorizovat podle těchto charakteristik. Jinak řečeno objevit důleţité názory a myšlenky v jinak rozsáhlém textu. Celý proces tedy nazýváme kategorizace, která nám umoţní sníţení počtu pojmů, které budeme dále analyzovat. Dalším krokem je axiální kódování. To se zabývá podrobně vztahy mezi kategoriemi či tématy, které vyvstaly při otevřeném kodování, a klade nové otázky. Tedy při axiálním kódování hledáme další vlastnosti kaţdé předtím určené kategorie. Při této práci jsou právě důleţité poznámky, které vznikají v průběhu výzkumu. Principem axiálního kódování je bliţší určení kategorie jevu, a to za pomocí podmínek, které jej zapřičiňují, ale hlavně v kontextu, v němţ je celý text nebo odpovědi respondentů zasazen. Poslední fází analýzy je selektivní kódování, které je povaţováno za vyšší úroveň kódování na principu abstrakce. Snaţíme se najít hlavní téma a kategorii, která bude ústředím bodem vznikající teorie. Pokud dojde k situaci, kdyţ uţ analýza získaných dat nepřináší ţádné další výsledky, dosáhli jsme teoretické saturace neboli naplněnosti, která 33

výzkum ukončí. 3.7.3 Analýza dat K analýze získaných dat jsem si vybrala, jak jsem jiţ uvedla dříve, zakotvenou teorii. Začala jsem přepisem rozhovorů, jejich následným opětovným poslechem z důvodu kontroly přepisu. Jeden z rozhovorů byl ve slovenštině, ten jsem proto přepsala do češtiny. Poté jsem si přepsané rozhovory několikrát přečetla a snaţila se uvědomit si souvislosti jak mezi odpověďmi jednotlivých respondentů, tak mezi odpověďmi napříč rozhovory. Při analýze dat jsem se řídila metodikou Strausse, a tedy vepisovala postupně zajímavé odpovědi do tabulky o dvou sloupcích pod sebe. V levém sloupci je vţdy výrok respondenta, v pravém potom nadřazené pojmy nejlépe definující odpovědi. První tabulka ke kaţdému z rozhovoru vypadala zhruba takto18: Tabulka č.1 – Otevřené kódování, konceptualizace Výrok

Popis

No, ani ne, jako on se tam kouká, to jo, ale

Uvědomění si kontroly přítele v rámci

nic tam o sobě nepíše, jen minimálně.

sociální sítě

Kouká se tam, zkoumá ho, studuje, šmejdí tam docela často. Ne, to ne, já jsem tam spíš byla aktivní,

Facebook jako zabití volného času

kdyţ jsem neměla co dělat a kdyţ jsem byla v práci a dělala jsem něco na počítači, hlavně jsem se furt domlouvala nanějakých akcích. No, ale vlastně, byla jsem tam ještě víc, předtím. Předtím, kdyţ jsem si s přítelem neměla co

Facebook jako únik od reality

říct a hádali jsme se, tak jsem byla na FB a na něco se tam dívala neţ abychom se hádali. No a kdyţ jsme pak začali spolu mluvit, tak jsem přestala mít potřebu tam chodit, takţe tam teď moc nechodím. Není to hlavní náplň mého ţivota. 18

Výtah z rozhovoru s respondetkou číslo 2

34

Při analýze jednotlivých rozhovorů samostatně se jiţ začaly vynořovat společné kategorii pro některé nebo všechny z nich. Druhá fáze analýzy, tedy kategorizace, totiţ má za cíl seskupování určitých výroků kolem jednotlivých jevů. Ty musely kvůli vytvoření obecných kategorií dostat abstraktnější, nadřazené názvy. Tabulka č.2. – Otevřené kódování – kategorizace Kategorie

Pojmy

Volný čas

aktivní z nudy; velká zábava; hraní aplikací, her a kvízů; ztráta času; čtení článků a komentářů; zabití času; odreagování; vypadnutí z kaţdodenní reality

Aktivita

několik desítek minut; stále i v mobilu; čistého času 2 hodiny; Facebook zapnutý stále, 24 hodin denně

Sebeprezentace

komentáře ostatních, zpětná vazba, sdílení názorů, prezentace názorů, sdílení hudby, vyjádření pocitů statusy

Moţnosti

moţné si vytvořit plně jinou identitu; příjemnější náhrada reality; sdílení informací; získávání privátních informací o jiných lidech; více odvahy a drzosti; prohlíţení a sdílení fotek; moţnost být v kontaktu

Některé kategorie po této fázi analýzy obsahovaly velké mnoţství pojmů, které byly často protichůdné, opačné, vylučující se, a proto nadále nemohly zůstat v jedné kategorii společně. Musela jsem proto vytvořit určité subkategorie. Poté, co jsem kategorie a subkategorie upravila, začala jsem vytvářet pro jednotlivé poloţky vlastnosti a jejich dimenze. Kategorie

Subkategorie

Vlastnost

Dimenze

Důleţitost

Malá – velká

Aktivita

Malá - velká

Důleţitost

Ano- ne

Aktivita

Ano- ne

Zabití nudy

Trávení volného času Lepší neţ realita

Reálnost

Reálné – nereálné

35

Aktivita

Ano – ne

Důleţitost

Malá – velká

Společné akce

Po fázi kategorizace jsem začala s axiálním kódováním. Tehdy jsem se pokoušela najít společný pojem pro jednotlivé kategorie, který by je nějakým způsobem spojoval. Posledním úkolem bylo najít zastřešující, hlavní kategorii, která bude nejlépe definovat zjištění výzkumu a bude jakýmsi rámce pro kategorie.

4. VÝZKUM: EMPIRICKÁ ČÁST Všichni respondenti v době výzkumu single a zároveň aktivní uţivatelé jak internetu, tak sociálních webů. Dva z respondentů byli ţeny, tři muţi. Všichni předem věděli, podle inzerátu i podle následné individuální domluvy, ţe předmětem našeho hovoru budou jak základní informace o jejich rozchodu a předchozím vztahu, tak o jejich uţívání internetu a jejich aktivitách v rámci sociálních sítí. Z předvýzkumu, který proběhl prostřednictvím emailu nebo sms, především proto, abychom si ujasnili podmínky rozhovoru a cíl setkání, mohu říci, ţe všech pět vyzpovídaných respondentů pouţívalo téměř výhradně Facebook, pokud vyzkoušeli jinou sociální síť, velmi brzy od ní upustili. Mé otázky jsem tedy následně směřovala jen na tento jeden sociální web a na jeho funkce.

4.1. Charakteristika respondentů Obecně mohu říci, ţe mezi respondenty byly zřejmé velké rozdíly, co se týče věku (nejmladšímu bylo 22 a nejstaršímu potom bylo 38), ale i přístupu k Facebooku nebo míře aktivity. Z důvodu zachování anonymity při tak citlivém tématu jsem na přání respondentů změnila jejich jména, označena jsou abecedně tak, jak jednotlivé rozhovory probíhaly v čase. 4.1.1. Adam Dvaadvacetiletý student architektury působil při rozhovoru velmi připraveně. Všechny odpovědi měl očividně předem promyšlené a jiţ po pár prvních otázkách jsem nabyla dojmu, ţe se snaţí vypadat lepší neţ ve skutečnosti je a udrţet si určitou image.

36

Adam mě překvapil svými odpověďmi hned na začátku. Uvedl totiţ, ţe Facebook uţívá 24 hodin denně, ţe jej má neustále na očích a má také stejnou funkci v mobilním telefonu. Zajímavé zjištění také bylo, ţe hojně vyuţívá Facebook k práci a k propagaci své práce. Jelikoţ jsem se jednak ze zvědavosti a také z důvodu dvojího testování ptala na některé zásadní otázky dvakrát, ale vţdy v jiném kontextu, uvědomila jsem si, ţe si Adam často protiřečí, a to velmi výrazně. Bylo to zřejmě právě z toho důvodu, aby se ukázal v lepším světle. Rozhovor trval přibliţně 50 minut, bylo to také hlavně tím, ţe respondent často odbíhal od tématu a snaţil se sdělit něco o sobě, o své osobnosti nebo svých zájmech a postojích. 4.1.2. Beáta Třiadvacetilá studentka vysoké školy se zdála být ze začátku velmi nervózní, neustále se dívala stranou, ošívala se. Proto jsem se začala ptát spíše opatrně, abych ji otázkami nevylekala. Po chvíli se však začala dle mého názoru cítit jistá a vypadala, ţe ji hovor zajímá a baví. Beáta mě překvapila svou aktivitou na Facebooku a hlavně motivací k tomu trávit na něm čas. Uvedla totiţ, ţe neţ se rozešla se svým bývalým přítelem, trávila na Facebooku více času neţ nyní, kdyţ je single. Tento fakt vysvětlila tím, ţe se nechtěla s přítelem bavit nebo dohadovat, a tak radši seděla u počítače. Hovor po počáteční nervozitě probíhal ve velmi příjemné a přátelské atmosféře, respondentka byla ochotna se bavit jako jediná poměrně podrobně i o svém předchozím vztahu, coţ velmi přispělo k analýze jejího profilu. Rozhovor trval asi třicet minut. 4.1.3. Cecílie Druhé ţenské zástupkyni je pětadvacet let a je rovněţ studentkou. Rozhovor s ní byl velmi příjemný a dá se říci, ţe i informačně přínosný. Rozhovor netrval dlouho, asi pouhých pětadvacet minut, ale bylo znát, ţe respondentka nad odpověďmi přemýšlí a snaţí se si uvědomit kontext nebo souvislosti její situace. Facebook vyuţívá spíš jako prostředek pro zábavu nebo trávení volného času. Svůj 37

profil si vytvořila proto, aby mohla být v kontaktu s lidmi, kteří nemají na běţná setkání čas nebo se kterými se nemůţe stýkat tak často. Facebook je pro ni také silným nástrojem pro jakousi sociální kontrolu, neboť ještě měsíc po rozchodu s bývalým přítelem měla strach změnit své údaje o vztahu v rámci této sociální sítě, neboť se bála reakcí jak svých přátel, tak bývalého partnera. 4.1.4. Dalibor Dalibor je zaměstnaný a je mu 38 let. Rozhovor s ním byl ze všech nejdelší, trval asi hodinu. Bylo to jednak proto, ţe respondent je velmi extrovertní a společenský člověk, a proto se snaţil přecházet z výzkumu spíše v konverzaci, ačkoliv na otázky odpovídal a nijak výrazně do rozhovoru nezasahoval. Velkou roli také sehrál určitě věk. Připadala jsem si spíš jako dcera s rodičem, který se jí snaţí objasnit situaci a vhodnými příklady ji vysvětlit, neţ rovnocenným partnerem. Odpovědi respondenta byly velmi nevyrovnané, myšleno tak, ţe pokud neměl co k tématu nebo okruhu říci, odpověď byla jedno nebo dvouslovná. Pokud měl na danou věc svůj vlastní názor nebo zajímavý postřeh, byla odpověď několikaminutovým monologem. Rovněţ zřejmě vlivem věku mi připadalo, ţe se Dalibor snaţí udrţet částečně váţnou tvář a nezabíhat do přílišných detailů nebo podrobností. Co se týče vztahu, vyjadřoval se Dalibor velmi zkratkovitě s tím dojmem, ţe na rozchodu nenese ţádnou zodpovědnost a tak ani neví, co by k němu řekl. 4.1.5. Emil Posledním účastníkem mého výzkumu byl třiatřicetiletý Emil, který pracuje a dodělává svá studia. Rozhovor s ním byl ze začátku velmi komplikovaný. Jiţ od prvotní domluvy bylo zřejmé, ţe se mu do rozhovoru příliš nechce. Otázky týkající se vztahu jsem pokládala velmi opatrně a i přesto jsem měla dojem, ţe má respondent velký problém o rozchodu mluvit a ţe i po deseti měsících od něj je to pro Emila velmi citlivé téma. Kdyţ přišla řeč na Facebook a internet, Emil se poměrně rozpovídal a stručně a výstiţně odpověděl na všechny otázky, nad některými dlouze přemýšlel. Z jeho odpovědí jsem nabyla dojmu, ţe uţ by rád zaloţil rodinu a také neustále poukazoval na své známé, kteří na Facebooku nejsou, protoţe uţ svou rodinu mají a tak na takové „hlouposti“ nemají 38

čas. Rozhovor trval třicet pět minut.

4.2. Výsledky

V této části chci shrnout výsledky analýzy. Cílem výzkumu bylo odpovědět na dvě otázky: jaké jsou motivace lidí trávit svůj volný čas v prostředí sociálního webu a jakým způsobem lidem pomáhá existence/bytí v prostředí sociálního webu k znovunalezení vlastní identity. V průběhu analýzy jsem se dopracovala k jednomu společnému výsledku. Zjistit, jaké jsou motivace lidí trávit volný čas v prostředí sociálního webu, bylo dle mého názoru klíčové pro další analýzu. Domnívám se totiţ, ţe motivace lidí trávit svůj volný čas v prostředí sociálního webu jsou ty stejné důvody, které jim pomáhají vypořádat se s rozchodem a najít novou identitu. Jinak řečeno to, co lidé v prostředí sociálního webu dělají nebo nedělají, je jejich způsob, jak se vypořádat se svou podlomenou identitou a najít si identitu novou. U některých to znamená trávit v prostředí sociálního webu více času, aby byl v kontaktu alespoň s některými blízkými. U někoho to naopak znamená se z prostředí sociálního webu téměř odloučit, neboť jejich identita byla nalomená ve špatně fungujícím vztahu a nyní se mohou vrátit k normálu. Hned při začátku analýzy (a později se moje domněnky jen potvrzovaly) jsem zjistila, ţe velký vliv na odpovědi respondentů měl fakt, zda oni byli těmi, kdo rozchod iniciovali nebo byli těmi, kdo je opustil. Záleţelo také na tom, zda byl vztah celkem fungující nebo jej provázely hádky a neshody partner. Důleţitou roli hrál také věk. Vzhledem k velmi širokému spektru faktorů, které ovlivňovaly chování jednotlivých respondentů nelze jednoznačně určit, zda nacházejí „chybějící“ část identity v prostředí sociálního webu. Na základě výsledků analýzy jsem však dospěla k názoru, ţe to, co je táhne do prostředí sociálního webu, není primárně rozchod, ale nové možnosti. Tak jsem také pojmenovala hlavní, zastřešující kategorii analýzy. Ti, které jejich partner opustil, se snaţí najít na celé situaci něco pozitivního a nacházejí zřejmě jedinou rozumnou věc: a tou je volný čas, který dříve neměli. Respondenti tak mohou nyní vykonávat činnosti, které dosud nemohli. V: Máš pocit, že jsi začal po rozchodu začal dělat jiné aktivity? Přibyly ti nějaké nebo ubyly? Emil: Mám víc času na tyhle věci, méně se, neříkám omezuju, ale je na to více čas. 39

Třeba se člověk, ne, že musel přizpůsobovat, ale je pravda, že jsem více času trávil doma nebo jinými činnostmi, teďka je poměrně jedno, jestli přijdu domů z práce nebo půjdu někam jinam, ať za sportem, kamarády, nebo do města. Domlouvají si tedy prostřednictvím Facebooku akce s přáteli, sdílejí s nimi fotografie, hledají staré známé a kamarády. Z analýzy nevyplynulo, ţe by se čas strávený v rámci sociální sítě zvyšoval nebo sniţoval, změnil se jen druh aktivit nebo se například zintenzivnilo vyhledávání nových/starých známých. Ti, kteří svého partnera opustili, paradoxně vykonávají ve výsledku stejné činnosti, jako ti druzí. Facebook pro ně uţ není útěkem od reality, ale rovněţ komunikačním prostředkem a prostředkem pro navazování a udrţování sociálních vazeb. Důvody na setrvávání v sociální síti by se daly rozdělit do pěti hlavních kategorií, a to zábava, vztahy, možnost být v kontaktu, trávení volného času a seberealizace. Bez rozdílu věku, pohlaví nebo důvodů rozchodu se všichni respondenti shodovali na podobných motivacích. Nejdůleţitější byla potom pro všechny možnost být kontaktu. Vysvětlení byla taková, ţe uţivatelé mohou vidět fotky nebo si dopisovat s lidmi, které z nejrůznějších důvodů reálně potkat nemohou (vzdálenost, současná situace, nedostatek času). Cecílie: Většinou kvůli tomu, že tam už bylo hodně kamarádů, byly tam fotky, které jsem chtěla vidět, mám kamarádku, která tehdy měla čerstvě miminko, tak jsme se moc nevídaly, ale já jsem ho chtěla vidět, tak jsem se mohla podívat na FB19 a podobně. Pro některé toto byl dokonce důvod, proč se do sociální sítě zapojili a vytvořili si svůj profil. Emil: Kontaktovala mě spolužačka z gymplu no a pak už delší dobu jsem věděl, že FB existuje, neměl jsem nějak potřebu, ale kontakt s lidma, kteří se odstěhovali, tak to byl ten důvod. Lidé mě zvali na FB a když se to nějak namnožilo, tak jsem nahlídl. Pro respondenty je také zajímavé sledovat, co jejich známí dělají, jak se mají podle fotek nebo o sobě sdílených informací. V:Používáš FB k tomu, aby ses podíval, co dělají přátelé? Adama: Ano, určitě. Teď máme takovou školní akci, tam budou fotky, poznámky, 19

FB = Facebook

40

komentování pod fotkami, názory, a to je docela příjemné. Beáta: Seznamování se na FB, je takové sociální legální voyeurství. Člověk tam jde s tím, že jeho ostatní můžou sledovat, ale zároveň může sledovat všechny ostatní, kde byli na dovolené, co dělají. Dalším faktorem pro setrvávání a aktivní trávení volného času na Facebooku je pro respondenty možnost získávání nových přátel nebo udržování přátelství. Někteří nové přátele aktivně vyhledávají, jiní čekají, aţ si je přátelé sami najdou. V: Vyhledáváš aktivně nové přátele? Že by si zkoušel, zda jsou tam známí? Emil: Ano, rodina i kamarádi nebo spolužáci, zkouším je podle jmen vyhledávat. Dlouho jsem neměl profilovou fotku. Pak mi někdo řekl, ať si ji tam dám, aby mě lidé našli podle fotky. Tak jsem ji tam dal, před nedávnem jsem ji změnil. Adam: Občas si dávám projít gmail, tam mám seznam kontaktů a FB je schopný podle mejlů najít na FB lidi, toto si občan proskenuju a vidím, že je tam někdo známý, tak toho si přidám určitě. Oblíbená je také sluţba, která ukazuje společné známé uţivatele a jeho přátel. Dalibor: Přišel jsem do lokálu a potřeboval jsem klíč k wifi, abych mohl poslat nahrávku z mobilu. Nebyla tam barmanka, ale seděl tam člověk s notebookem. Tak jsem ho požádal, zda nezná klíč. On mi ho řekl, já jsem si to odeslal a on mi říká. Chceš něco vidět Spole, to je moje přezdívka. On na mě otočil FB, tam měl svoji FB stránku a tam jsem byl já a ukázalo mu to, že by mě mohl znát, protože máme 24 společných přátel. Měli jsme k sobě sociálně blízko, ale vazby nebyly vidět. Zajímavým zjištěním však bylo, ţe uţivatelé pod přezdívkami Dalibor a Emil, kteří jsou oba „starších“ ročníků, uţ následně nově získané vztahy neudrţují skrz sociální síť. Tu pouţívají hlavně k navázání ztracených kontaktů. Emil: Teď třeba řeším sraz s člověkem, kterého jsem neviděl deset let, nebo slezinu z gymplu. Tuto komunikaci ale nechávám spíš přes mejly a icq. Je to možnost, jak člověka oslovit, kdyby jinak nebyla příležitost a ani bych si nevzpomněl toho člověka oslovit a přidal jsem si ho mezi přátele, tak mu napíšu krátkou zprávu. Facebook slouţí také jako prostředek k trávení volného času. Ať uţ prostřednictvím 41

Facebooku přímo, tedy prohlíţením videí, poslechem písniček ostatních, komunikací apod., nebo nepřímo, tedy domlouváním akcí nebo přijímáním pozvánek. Beáta: Mně se tam nejvíce líbí připravování akcí, přijde mi pozvánka, potvrdím to, když něco organizuju, tak vím, kdo mi tam přijde. To je jednoznačně nejlepší. Zajímavým poznatkem také bylo, ţe konkrétně uţivatelka Beáta trávila volný čas na FB v době svého předchozího vztahu proto, aby nemusela trávit čas s přítelem. Beáta: No, ale vlastně, byla jsem tam ještě víc, předtím. Předtím, když jsem si s přítelem neměla co říct a hádali jsme se, tak jsem byla na FB a na něco se tam dívala než abychom se hádali. Už jsme se tak znali, že třeba on si četl a já jsem byla na internetu, nechtěla jsem ho rušit v jeho činnosti. Nebylo to tak, že bych tam byla radši než s ním, to ne, ale docela mě to bavilo.No a když jsme pak začali spolu mluvit, tak jsem přestala mít potřebu tam chodit, takže tam teď moc nechodím. Přínosným poznatkem bylo také to, ţe pro Adama byl čas trávený na Facebooku příjemnější neţ realita skutečná. V: A jaký je primární účel sociálního webu pro tebe? Adam: Odreagování možná. Taky nějaké vypadnutí z každodenní reality. Nemusím jít do kavárny a dvě stě padesáti kamarádům se ukazovat, dám to na web, všichni to vidí, komu se to líbí, tak to komentují. Je to takové nenucené. Jdu kam chci, přátelím se s kým chci, komentuji jen to, co chci a dívám se na to, co chci. Nejsem někde, kde musím říct svůj názor. Je to příjemnější náhrada reality. Důleţitou funkcí Facebooku je pro všechny uţivatele určitá možnost seberealizace. Ať uţ prostřednictvím upozorňování na oblíbené písničky nebo filmy, tak psaním vlastních statusů na zeď nebo moţností zpětné vazby. To si vysvětlují tím, ţe respondenti, jelikoţ jsou single, nemají moţnost zpětné vazby od partnera a nahrazují ji tedy zpětnou vazbou od dalších blízkých v prostředí sociálního webu.

Adam: Například se tam prezentuju, co se týče hudby. V reálu nevyjdu ven v tričku s Marilynem Mansonem a mastnými dlouhými vlasy do školy jako metalista v kanadách. Na FB postuju písničku, která se mi zrovna líbí, takže je to trošku uvolněnější jako ve skutečnost, protože by se na mě díval klient ve skutečnosti divně, kdybych přišel na schůzku oblečený jako metalista. Proto mám jiný styl v reálu jako to skutečně cítím. Nejde o přetvářku, ale spíš o uvědomění, že nemůžu

42

hnát věci do krajnosti. V: Fotky si tam dáváš taky svoje? Beáta: Hlavně kvůli babičkám. Ony mají hodně vnoučat po celém světě, tak vždycky kontrolují, co děláme, takže tam dám vždycky deset patnáct fotek, takový stručný přehled, ab y rodina věděla, co dělám.

Výrazněji nebo méně výrazně také respondenti vnímají svou identitu na Facebooku jako o něco odlišnou neţ ve skutečnosti, i kdyţ vystupují pod vlastním jménem a pravdivými údaji. Existenci na Facebooku vnímají jako virtuální realitu. V: Když jsi na tom FB, máš pocit, že jsi tam sama za sebe? Beáta: Jo, jsem, mám tam svoje fotky, ale dávám tam zase jen to chci, aby lidi věděli. Facebook také dává svým uţivatelům nové moţnosti prezentace, které by v reálném světě neměli nebo je z určitých důvodů nemohli projevit. Emil: Myslím, že to není rozdíl, nebo apriori tam ten rozdíl nevidím, ale na druhou stranu chápu, že člověk o sobě kolikrát třeba do chatu napíše víc, než by dokázal druhému člověku říct do očí. Ale myslím, že jsem tam sám za sebe a je to prostředek nějakého vyjádření a prostředek komunikace mé osoby. Nejradikálněji však svou identitu vnímá na Facebooku Adam. Podle něj si můţe člověk, ačkoliv pod vlastním jménem, vytvořit na Facebooku identitu zcela virtuální. Adama: Je docela možné si vytvořit plně jinou identitu. Ne jinou, je to pod svým jménem, ale spíš jiný psychologický profil člověka, to mi tam přijde velmi zajímavé. Kategorii zábava jsem si nechala aţ nakonec, neboť zde byl mezi uţivateli největší rozpor. Po dlouhé analýze jsem dospěla k závěru, ţe velký vliv na to má obecně vnímání čelu Facebooku nebo obecně sociálního webu. Ti, kteří jej vnímají jako prostředek spojování lidí nebo navazování sociální vazeb, zábavu v prostředí Facebooku odmítají. V: K čemu je podle tebe sociální web? Dalibor: K rozšiřování sociálních vazeb. V: Jaký je tvůj názor na aplikace? Strašné, všechno zakazuju, nic nepěstuju, nikomu nic neposílám, všechno mažu a mé iq na dnešní den je nula. Toto mi přijde jako opravdová ztráta času.

43

Naopak ti, kteří povaţují Facebook za prostředek pro zabití volného času, aplikace vyuţívají. Cecílie: Hraju aplikace, a sem tam si udělám kvíz. Když mám volný den, tak jsem tam schopná strávit třeba tři hodiny, je to žrout času. No, je to pro mě zábava, musím říct, že mě to fakt baví. Je to strašný. Ze začátku jsem se tomu bránila, ale teď, teď jsem tomu propadla. 4.2.3. Idenita a sociální web Souvislost mezi ustavením nové identity a sociálním webem je ze zjištění zřejmá. Není však moţné obecně říci, ţe by uţivatelé po rozchodu vyuţívali sociální sítě rapidně více nebo méně. Mohu však konstatovat, ţe jejich uţivatelské chování se v důsledku rozchodu jistým způsobem změní. Opět záleţí na mnoha okolnostech, a to konkrétně věku, přístupu k Facebooku, postavení při rozchodu apod. Nejsilnějším motivem ve vztahu identity a sociálního webu je jakási moţnost virtuální kontroly prostřednictvím sociální sítě. Nejvýrazněji se to projevilo u těch, kteří rozchod iniciovali a jejich rozhodnutí se s partnerem rozejít se krystalizovalo delší dobu. V: Sleduješ například, co tvůj bývalý přítel dělá? Cecílie: Moc ne, moc mě to nezajímá, abych pravdu řekla. Spíš se bojím, že pro něho je to taková kontrola. On si může číst, co dělám, na koho reaguju, koho komentuju nějaké věci. V: Myslíš, že to dělá? Cecílie: Myslím, že to dělá, protože předtím, než jsme se rozešli a už to bylo hodně špatný, tak se mě ptal, že moc často reaguju na komentáře nějakého kluka. Pak jsem se přistihla, že jsem někomu něco okomentovala, a pak jsem to hned smazala. Ovlivňuje to dost vztahy, to jo. Velký vliv má také „označení vztahu“ na Facebooku. Kaţdý uţivatel zde má ve svém profilu moţnost určit, zda je zadaný či singl, případně s kým konkrétně. Pro některé pak byla změna statustu na Facebooku silnější emocí neţ rozchod skutečný. V: Jste v kontaktu (s bývalou přítelkyní) i přes Facebooku? Adama: Ano, samozřejmě. Takové to komentování statusů a podobně, to určitě funguje. Určitě ano. Tam je velmi zajímavá volba toho, že jsem ve vztahu s, kdy 44

můžu doplnit s kým, kdy se to prolinkuje na toho člověka. Když jsme se totiž rozcházeli, tak jsem se snažil, aby to vzala co nejlépe, což se mi podařilo. Vůbec neplakala. Po dvou týdnech po rozchodu jsem si změnil na Facebooku tento status a pak teprve to přišlo. V: Myslíš to tak, že až byl vztah zrušený na Facebooku, tak to začala být pravda? Adam: Ano, přesně tak, až tehdy byl ten rozchod vlastně oficiální. Uvědomil jsem si to, až když jsem to udělal, že to takto skutečně funguje. V: Čím myslíš, že to je? Adam. Oba jsme aktivní uživatelé Facebooku, to ano. Ale proč to takto zafungovalo, to nedokážu vysvětlit, je mi to záhadou. V tom reálném světě jsem to dokázal nějak ukecat, dovést to slovně k tomu, že to vzala v pohodě, ale na tom Facebooku to je natvrdo, něco jako delete. Stejný dojem měla při rozchodu i Cecílie. V: Měla jsi přítele ve statusu, že jsi s ním zadaná? Cecílie: No, ještě ho tam mám. Je to ještě takový čerstvý a ne každý to ví, a hrozně se bojím toho, že jakmile to změním, tak mi všichni budou psát a budou na to reagovat, tak o to moc nestojím. On si to tam zatím pořád nechal, protože by chtěl, abych se vrátila. Bojím se, že on… no, on to těžce nese. Uţivatelé ať uţ vlivem kontroly bývalých partnerů nebo novými zájmy svou aktivitu na Facebooku omezili. Často to bylo proto, ţe se jiţ nemuseli omezovat bývalými partnery a mohli se tak začít věnovat reálným koníčkům a ne být partnerovi doma po boku, ačkoliv kaţdý při jiné činnosti, nebo prostě proto, ţe jiţ nemuseli utíkat od kaţdodenní nepříjemné reality. Zajímavým poznatkem také bylo to, ţe vztah s partnerkou byl jakousi bariérou pro získávání nových přátel. Jakmile uţivatel Facebooku uvedl, ţe jiţ s partnerkou není ve vztahu, začali jej totiţ kontaktovat jejich společní známí, kteří se takové konverzaci dříve vyhýbali. Dalibor: No, někteří lidé řekli, co se děje. Zajímavé ale je, že si mě začali přidávat do přátel její přátelé, taky mi začali psát. Jako kdyby ona byla bariéra v těch sociálních vztazích.

45

5. DISKUZE A ZÁVĚR 5.1. Shrnutí empirické části Hlavní podstatou výzkumu bylo zjistit, jaký mají sociální sítě vliv na znovuutváření jedincovy identity po rozchodu, resp. zda zde existuje vůbec nějaká souvislost. Souvislosti mezi mírou aktivity v rámci sociální sítě a utvářením nové identity po rozchodu existuje. Zvýšení nebo sníţení aktivní účasti na sociálních sítích však není z hlubšího průzkumu natolik zjevné, jak vypovídal kvantitativní výzkum o rozvedených/single uţivatelích a jejich čase stráveném na internetu. Mnohem silněji se zde však projevuje obecná souvislost mezi rozchodem a uţíváním sociálních sítí jako takových a jejich vliv na vztahy. Dá se říci, ţe své jednání v rámci sociální sítě povaţují respondenti za více veřejné neţ to ve skutečnosti, v kaţdodenním ţivotě. Argumentem můţe být například to, ţe jejich rozhodnutí nebo poznámku vidí teoreticky najednou všichni přátelé, v některých případech i tři sta lidí. V kaţdodenním ţivotě, pokud se pár rozejde, tuto informaci se někteří rodina a blízcí známí dozvídají bezprostředně, kolegové z práce, známí z dětství nebo ne tak blízcí přátelé se však informaci dozvídají jaksi postupně, s časovým odstupem, a tedy ani reakce na rozchod nejsou tak bouřlivé jako například na Facebooku, kdy na změnu stavu mohou během pár minut reagovat desítky či stovky lidí. Jedinec má navíc moţnost si vše rozmyslet, popřemýšlet nad objektivními důvody, kterými objasní rozchod blízkým a také jej obhájí sami před sebou. Důleţitou roli také hraje věk. Mladší respondenti jsou více otevření v rámci sociální sítě, více ji vyuţívají k zábavě a podobně. Často mají také více přátel a riziko, ţe se najednou provalí nějaká intimní informace, je pro ně příliš vysoké. Často totiţ také, ačkoliv vystupují pod svým jménem a fotkou, ze sebe dělají někoho lepšího, neţ ve skutečnosti jsou, pečlivě vybírají, které fotky zveřejní, jaké informace o sobě sdělí ostatním a podobně. Tito uţivatelé rovněţ proto často nevnímají svůj profil na Facebooku jakostoprocentně reálný a jejich identita nemusí být skutečná, ale přeměněná. Berou to tak, ţe Facebook jim stejně jako jakékoliv jiná internetová síť dává moţnost být někým jiným. Starší respondenti vyuţívají Facebook téměř výhradně jako prostředek ke komunikaci. Jednak o sobě nesdělují příliš osobních informací, nepíší si kaţdodenně do statusu citlivé osobní pocity nebo názory a ani neočekávají takový přístup od ostatních. 46

5.2. Diskuze s teoretickou částí Mohu říci, ţe výzkum potvrdil teorii Bergera a Kellnera, která byla v teoretické části stěţejní. Z analýzy skutečně vyplývá, ţe rozchod znamená nutnost najít si nový sociální svět a potřebu vybudovat si novou identitu, která jiţ není zaloţena na tom, ţe jsem partnerem a manţelem. Dochází k novému uspořádání vztahu mezi přáteli a blízkými. Reakce okolí však v prostředí sociálního webu není taková, jak by se dalo očekávat, tedy ţe uţivatelé přijdou o společné přátele ze strany bývalého partnera. Ti často v přátelství zůstávají, naopak se ještě otevírají přátelství nová, kterým často předchozí vztah nějakým způsobem překáţel. Rovněţ se potvrdilo, ať jiţ aktivitou nebo dojmy respondentů, ţe pro toho, kdo rozchod inicioval, jsou tyto změny o něco snadnější, protoţe pravděpodobně o rozchodu jiţ nějakou dobu předtím přemýšlel a jiţ v té době si hledal své nové místo ve světě, nové přátele a koníčky. Také z toho důvodu často zvýšená aktivita v sociální síti byla viditelná u těch, které partner opustil. Překvapivé je zjištění, které potvrdilo teorii Sulera, a sice ţe v prostředí sociálního webu si lidé mohou zahrávat s vlastní identitou. Ačkoliv v prostředí Facebooku vystupují pod skutečný jménem a podobiznou a neschovávají se za imaginárního avatara, zřejmě díky komunikaci pouze prostřednictvím psaného textu dochází k pocitu větší anonymity a moţnosti udělat ze sebe někoho jiného. Lidé pak podle Sulera mohou být sami sebou, částečně sebou, uţ však tolik neplatí, ţe mohou mít zcela imaginární identitu, a nebo být v naprosté anonymitě, či neviditelní. 20 Potvrzuje se také teorie který tvrdí, ţe anonymita internetu je ještě silnější neţ anonymita v lidském davu. Ačkoliv v prostředí sociálních webů jedinec často vystupuje sám za sebe, pod svým jménem a dokonce pod svou fotografií, podle které je snadno identifikovatelný, stále je toto prostředí uţivateli vnímáno jako anonymní. Analýzou se potvrdila i tak neuvěřitelná teorie, jako uvádí Joinson, a to, ţe prostředí internetu lze charakterizovat jako prosřtedí bez zábran i v případě, ţe jsou v něm lidé pojmenováni a tedy i méně anonymní. 21

20

SULER, John. The Psychology of Cyberspace [online], 2002. Dostupný z www: http://wwwusr.rider.edu/~suler/psycyber/psycyber.html 21

JOINSON, Adam.; Social desirability, anonymity and Internet-based questionnaires. Behavior Research Methods, Instruments and Computers, 31(3), 433-438 Dostupné z http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10502866/

47

5.3. Závěr Tématem mého výzkumu byly sociální weby a identita člověka. Cílem práce bylo cestou kvalitativního výzkumu charakterizovat, jaký je vztah mezi sociálně-komunikačními aktivitami v prostředí sociálních webů a ustavováním a reformulováním individuální identity. Práce se konkrétně zaměřuje na jedince, jejichţ identita byla otřesena rozpadem dlouhodobého vztahu nebo rozvodem. Jako výzkumnou metodu jsem si zvolila exploratorní kvalitativní výzkum. Data jsem shromaţďovala pomocí strukturovaného a polostrukturovaného rozhovoru. K analýze dat jsem vyuţila metodu zakotvené teorie podle Strausse a Corbinové (1999). Získání respondentů provázely velké problémy a proto je součástí výzkumu pouze pět respondentů, kteří plně vyhovovali všem podmínkám výběru. Z analýzy vyplývá, ţe Facebook pomáhá jeho uţivatelů v redefinici vlastní identity, kaţdý však tento akt vnímá po svém a provádí jej svým vlastním způsobem, přičemţ záleţí například na věku, postavení v době rozchodu nebo chápáním sociálního webu jako takového. Výsledky výzkumu jsou dle mého názoru zajímavé, zejména v té míře, ţe uţivatelé Facebook nechápou jako něco plně reálného, ale také jako druh virtuální reality, ve které mohou vystupovat pod jinou identitou. V dalším výzkumu navrhuji zaměřit se právě na tento faktor.

6. JMENNÝ REJSTŘÍK Adams, G. 20 Anderson, Ch. 10

48

Antoš, D. 17 Bačová V. 21 Berger, P. 23, 24, 25, 47 Blakeslee, S. 23 Boyd, D. 12, 13 Corbinová, J. 26, 32, 33, 48 Disman, M. 26, 31 Divínová, R. 10, 21 Dočekal, D. 15 Ellison, N. 12, 13 Gamanov, R. 19 Giddens, A. 22, 23 Glasser, B. 32 Hall, S. 20 Hendl,J (publicista) 15 Hendl, J.(sociolog) 27, 32, 33 Joinson, A. 17, 47 Kasík, P.11, 12 Kellner, H. 23, 24, 25, 47 Kučírková, P. 18 Luckmann, T. 23 Macek, P. 16, 20, 25 Macek, J. 19 McManus 8 Newby, H. 16 O´Reilly, T. 8 Robins , K.19, 20 Runciman, W.G. 16 Silverman, D. 7, 27 Strauss, A. 26, 27, 31, 32, 33, 34, 48 Suler, J. 18, 22, 47 Šeďová, K. 32 Šmahel,D. 17 Tandler, J. 9, 10, 16 Vrtal, P. 14 49

Wallac 21 Wallerstein, J. 23 Zbiejczuk, A. 8, 9 Zucberg, M. 14

7. ZDROJE

ADAMS, G.R.; Objective measure of Ego Identity Status: A Reference Manual. Soukromá korespondence, 1998. In ŠMAHEL, David; Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. 2003, Praha, Triton. ANTOŠ, DAVID; Radosti a strasti komunitních serverů [online]. 2007 //www.lupa.cz/clanky/ radost i- a- strasti-komunitnich- serveru/ , citováno z TANDLER, Jindřich; Komunitní web, bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta informatiky, 2008. BAČOVÁ, V. (1997). Identita v sociálnej psychológii. In J. Výrost & I. Slaměník, (Eds.), Sociální psychologie. Praha: ISV.

BAČOVÁ, V. (2003). Osobná identita – konštrukcie – text – hľadanie významu. In: I. Čermák, M. Hřebíčková, & P. Macek (Eds.), Agrese, Identita, Osobnost(s. 201-214). Brno: Psychologický ústav Akademie věd ČR.

BERGER Peter, KELLNER, Hansfried; Marriage and the Social Construction of Reality in THE PSYCHOSOCIAL INTERIOR OF THE FAMILY: A sourcebook for the study of whole families. Edited by Gerald Handel. Chicago, III." Aldine, I967. BERGER Peter, LUCKMANN Thomas; The Social Construction of Reality. Garden City New York, Doubleday, 1966. BOYD, Danah, ELLISON, Nicole; „Social Network Sites: Definition, History, and Scholarship“ in JCMC, 2007, Dostupné z http://jcmc.indiana.edu/vol13/issue1/boyd.ellison.html (1.12.2008)

50

ČMEJRKOVÁ, S., F. Daneš, D. Světlá. Jak napsat odborný text. Praha: LEDA, 1999 DISMAN, Miroslav. 2006. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. DIVÍNOVÁ, Radana; Cybersex: forma internetové komunikace. 2005, Praha, Triton. GAMANOV, Roman; Identita a anonymita uţivatele na webu 1.0 a webu 2.0, bakalářská práce. 2009 GIDDENS, Anthony; Modernity and Self-Identity. 1991, Polity Press GIDDENS, Anthony; The Transformation of Intimacy. Sexuality, love & eroticisms in modern societies. 1992. Cambridge: Polity Press.

HALL, Stuart; Modernity and Its Futures. 1992, Cambridge, Polity Press. HENDL, Jan; Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. 2005, Praha, nakladatelství Portál. HENDL, Jan; Úvod do kvalitativního výzkumu, Praha : Karolinum, 1999.

HENDL, Jan; Facebook pro začátečníky [online]. Lupa.cz (12.10.2009) Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/facebook-pro-zacatecniky/

Informace o Facebooku [online]. Facebook, (18.2.1009) Dostupné z: http://www.facebook.com/press/info.php?factsheet

JOINSON, Adam.; Social desirability, anonymity and Internet-based questionnaires. Behavior Research Methods, Instruments and Computers, 31(3), 433-438 Dostupné z http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/10502866/

51

KASÍK, Pavel; Češi Facebooku nebezpečně věří.Falešné krasavici naletělo 60 procent. 2009; (internet), Dostupné z http://technet.idnes.cz/cesi-facebooku-nebezpecne-veri-falesne-krasavici-naletelo-60procent-112-/sw_internet.asp?c=A091117_171036_sw_internet_pka

KOLEKTIV; Social networking: self-expression or slice-of-life [online]. 2008, http: / /www.trendunderstanding.com/?p=86 in TANDLER, Jindřich; Komunitní web, bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta informatiky, 2008. KOLEKTIV; Digital Future Report 2009 - Final Release – Highlights. Citováno 22.12.2009, Dostupné z http://www.digitalcenter.org/pdf/2009_Digital_Future_Project_Release_Highlights.pdf

MACEK, J. 2003. „Heslář: Kyberprostor (Cyberspace)“. in Revue pro média 05 (čtvrtletní tematická příloha Hosta). Brno: Host. Dostupné z http://fss.muni.cz/rpm/Revue/Heslar/kyberprostor.htm MACEK, Jakub; „Koncept rané kyberkultury“ in Média a realita. Brno: FSS, MU. 2004 MACEK, Petr; Adolescence. 2003. Praha, nakladatelství Portál. MACEK, Petr, LACINOVÁ Lenka edt.; Vztahy v dospívání, 2006, Brno, Barrister&Principal. MACMANUS, Richard. 1.2.2005. Web 2.0 Definition and Tagging. Dostupné z http://www.readwriteweb.com/archives/web_20_definiti.php (24.9.2009) MEDIARESEARCH, Nejvíce času na internetu tráví rozvedení lidé. 2009. Dostupné z http://www.mediaresearch.cz/file/107/tz-nejvice-casu-na-internetu-travi-rozvedeni-lide.pdf (staţeno 25.6.2009) NEWBY, Howard; Comunity, Study Section 20 in the course An Introduction to Sociology. 1980, Milton Keynes, The Open University Press.

52

O'REILLY, Tim. 30.9.2005. What Is Web 2.0: Design Patterns and Business Models for the Next Generation of Software. (22.10.2009) Dostupné z: http://www.oreillynet.com/pub/a/oreilly/tim/news/2005/09/30/what-is-web-20.html O'REILLY, Tim. Biografie [online]. c2009, [cit. 2009-01-08]. Dostupné z: http://www.oreillynet.com/pub/au/27 RHEINGOLD, Howard. 1993. The virtual community: homesteading on the electronic frontier. http://www.rheingold.com/vc/book/

RUNCIMAN, W.G.; Relative Deprivation and Social Justice. 1966, London, Routledge&Kegan Paul. SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum: praktická príručka. 2005. Bratislava: Ikar. STRAUSS, A.; CORBINOVÁ J. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. 1999. Boskovice: Albert. SULER, John. The Psychology of Cyberspace [online], 2002. Dostupný z www: http://www-usr.rider.edu/~suler/psycyber/psycyber.html ŠEĎOVÁ, Klára; Design kvalitativního výzkumu. (internet). Citováno dne 23.12.2009, Dostupné z http://www.portal.cz/scripts/detail.php?id=24161 ŠMAHEL, David; Psychologie a internet: děti dospělými, dospělí dětmi. 2003, Praha, Triton. TANDLER, Jindřich; Komunitní web, bakalářská práce. Masarykova univerzita v Brně, Fakulta informatiky, 2008. VRTAL, Pavel; Analýza komunitních webů. Bakalářská práce 2009. Dostupné z http://is.muni.cz/th/208020/fi_b/Bakalarska_prace.txt?lang=en ZBIEJCZUK, A. Web 2.0- charakteristika a služby. Brno: Masarykova univerzita. Fakulta sociálních studií. Katedra mediálních studií a ţurnalistiky,

53

2007. 76s. Vedoucí diplomové práce Mgr. David Kořínek

8. ANOTACE A KLÍČOVÁ SLOVA 8.1. Anotace Předloţená práce se věnuje tématu sociálních webů a identitě člověka. Cílem práce bylo cestou kvalitativního výzkumu charakterizovat, jaký je vztah mezi sociálněkomunikačními aktivitami v prostředí sociálních webů a ustavováním a reformulováním individuální identity. Práce se konkrétně zaměřuje na jedince, jejichţ identita byla otřesena rozpadem dlouhodobého vztahu nebo rozvodem. Jako výzkumná metoda byl pouţit exploratorní kvalitativní výzkum prostřednictvím strukturovaných a polostrukturovaných rozhovorů, analýza získaných dat byla provedena zakotvenou teorií podle Strausse a Corbinové. Z výsledků výzkumu vyplývá, ţe sociální weby mají vliv na identitu jedince jak při rozchodu, tak také v období po něm, kdy se ustavuje nová identita jedince.

8.2. Klíčová slova facebook, sociální síť, sociální web, Web 2.0., komunita, identita, anonymita, rozchod, rozvod, kvalitativní výzkum, zakotvená teorie

8.3. Summary The submitted work is addressing the issue of social sites and identity of man. The aim of this work was characterized by qualitative research, what is the relationship between social-communication activities in an environment of social sites and establishing individuals identity. The work specifically focuses on the individual, whose identity has been shaken by the collapse of long-term relationship or divorce. As a research method was used exploratory qualitative research through structured and semi-structured interviews, analysis of the data was performed grounded theory by Strauss and Corbin. Survey results show that social sites have an impact on the identity of individuals both in track and also in the period after which the individual establishes a new identity.

8.4. Key words facebook, social network, social web, Web 2.0, community, identity, anonymity, break up, 54

divorce, qualitative research, grounded theory

9. PŘÍLOHY

9.1. Žádost o účast respondentů na výzkumu Ahoj/ dobrý den! Pro svůj kvalitativní sociologicko-ţurnalistický výzkum hledám respondenty, kteří by mi byli ochotni věnovat přibliţně hodinu svého času pro anonymní rozhovor na téma sociální web a identita. Respondent však musí splňovat tato kritéria: 1. aktivní uţivatel sociálních webů jako je Facebook apod. (tzn. cca půl hodiny denně) 2. single po nedávném rozchodu z dlouhodobého vztahu (vnímání „váţnosti“ vztahu je subjektivní, není tedy určující, zda to byl měsíc či roky) Pokud tato kritéria splňuješ a budeš ochoten/ochotna věnovat mi svůj čas, odpovědět mi na otázky a pomoci tak dokončení mé bakalářské práce, ozvi se prosím na níţe uvedené kontakty. Bez vaší pomoci bakalářskou práci nikdy nedokončím!:) Díky! Barbora Navrátilová Tel.: 774 96 44 76 /stačí sms/ E-mail: [email protected] E-mail: [email protected] Icq: 474 043 148

9.2. Informovaný souhlas

55

Výzkum, který probíhá v rámci bakalářské práce, se zabývá problémem sociálních webů a identity jedince. Konkrétně na zjištění souvislostí mezi rozchodem či rozvodem respondenta a uţívání sociálních webů. Výzkum bude probíhat formou rozhovorů, které budou nahrávány. Respondent se výzkumu účastní dobrovolně a můţe svoji účast kdykoliv ukončit. Výzkumník se zavazuje, ţe anynomita respondentů zůstane zachována a data nebudou pouţita jiným způsobem, neţ k zajištění cílů výzkumu. Zároveň ale výzkumník nemůţe zajistit, ţe získaná data nebudou v budoucnu opětovně pouţita k dalšímu výzkumu. Respondenti svým podpisem stvrzují, ţe jsou obeznámeni se všemi podmínkami výzkumu a souhlasí s nimi. V Brně dne.....

Podpis:

9.3. Schéma rozhovoru Základní otázky týkající se předchozího vztahu respondenta, délky vztahu, subjektivního vnímání vážnosti toho vztahu a informace, kdo rozchod inicioval: Jak dlouho trval tvůj vztah? Rozešli jste se kdy? Kdo inicioval rozchod? Měli jste blízký, váţný vztah? Vídáte se i přes to, ţe jste se rozešli? Otázky týkající se reálného vztahu respondenta s bývalým partnerem a jejich případným vztahem v rámci sociální sítě: 56

Jste přátele i na Facebooku? Takţe jste neměli ţádné vazby na FB? Jste v kontaktu i přes Facebooku? Myslíš to tak, ţe aţ byl vztah zrušený na Facebooku, tak to začala být pravda? A měla jsi ho na FB označeného za svého přítele? Díváš se třeba, co dělá přítelkyně? Kdyţ jsi změnil status na FB, ţe jsi nezadaný, komentovali ti to přátelé? A změnila sis status, kdyţ jste se rozešli? Proč sis status nezměnila hned?

Otázky ohledně motivací založení profilu v sociální síti a délky jejího užívání: Jak dlouho máš svůj profil na Facebooku? Proč sis FB zaloţila? Celé dva roky jsi aktivní uţivatel? Jsi součástí i nějaké jiné sociální sítě neţ je Facebook? Říkáš, ţe jsi aktivní uţivatel. Kolik času na Facebooku strávíš denně? Kolik času trávíš na internetu celkově? Je to kontinuálně? Nemáš pocit, ţe ti to bere čas? Otázky na zjištění souvislostí mezi rozchodem a časem tráveným v sociální síti: Ten strávený čas, který tam strávíš, máš pocit, ţe se zvyšuje nebo sniţuje? Kdyţ jste se rozešli s přítelem, začala jsi se více stýkat s přáteli na FB? Změnila se nějak tvoje aktivita během toho roku? Má pocit, ţe se nějak tvoje aktivita na Facebooku změnila vlivem rozchodu? Čím si nahradil ten čas, který jste strávili spolu? Otázky na zjištění motivací trávení času v sociální síti: Zmínil jsi, ţe je dobré, ţe na FB máš přehled akcí. Co jsou nejčastější činnosti, které tam děláš? 57

Co jsou podle tebe nejlepší funkce FB? A které jsou špatné? Mluvil jsi o statusech na FB, píšeš si tam taky svoje statusy? Takţe jej nepouţíváš například ke komunikaci s přáteli? Facebook tedy vyuţíváš hlavně k práci? Můţeš říct, jak často si měníš svůj status? Pouţíváš FB k tomu, aby ses podíval, co dělají přátelé? Díváš se na to, co přátelé dělají? A kdyţ se zamyslíš nad svými přáteli mimo práci, ty někdy sleduješ? Známé ze školy nebo z domu? Takţe FB nepouţíváš k tomu, abys věděl, co lidé dělají a ke komunikaci, ale spíš k práci? Otázky ke zjištění informací, jak respondent chápe smysl a účel sociální sítě, a tedy konkrétně i Facebooku: Nyní si zmínil sociální síť, co si myslíš, ţe to je a k čemu to je? A jaký je primární účel sociálního webu pro tebe? K čemu podle tebe slouţí FB? Je to pro tebe zábava? Otázky k ověření toho, jak aktivní je respondent uživatel a také jak chápe sociální síť: Víš zhruba, kolik máš na FB přátel? A s kolika se stýkáš ve skutečnosti? Máš tam i členy rodiny? 7. Otázky týkající se uživatelského profilu a identity respondenta na Facebooku: A ty máš pocit, ţe moţnost jiné identity ti dává i FB, kde vystupuješ pod vlastním jménem, fotkou a máš tam přátele, se kterými se vídáš v reálu? Ty tam vystupuješ sama za sebe? Kdyţ jsi na tom FB, máš pocit, ţe jsi tam sama za sebe?

58

9.4. Výsledná tabulka otevřeného kódování Hlavní kategorie

Kategorie

Subkategorie

aplikace a hry zábava konverzace a interakce

Vlastnosti

Dimenze

aktivita

ano-ne

důleţitost

malá – velká

vyuţití

malé – velké

síla

malá – velká

míra

malá – velká

důleţitost udrţování přátelství polarita

negativní - pozitivní

získávání nových

důleţitost

malá – velká

známých

aktivita

ano – ne

vyuţití

malé – velké

důleţitost

malá – velká

vyuţití

malé – velké

důleţitost

malá – velká

rozsah

malý – velký

aktivita

malá – velká

důleţitost

malá – velká

důleţitost

malá – velká

aktivita

malá - velká

důleţitost

ano- ne

aktivita

ano- ne

reálnost

reálné – nereálné

aktivita

ano – ne

důleţitost

malá – velká

rozsah

malý - velký

vyuţití

malé - velké

důleţitost

malá – velká

vyuţití

malé – velké

míra

malá -velká

důleţitost

malá – velká

vyuţití

malé – velké

vztahy

sdílení fotek moţnost být v kontaktu

komunikace na dálku

pozorování známých

NOVÉ MOŢNOSTI

zabití nudy

lepší neţ realita trávení volného času

společné akce

zpětná vazba

seberealizace

malá – velká

vyjádření názoru

jiná identita

existence reálnost

existence – neexistence reálná – nereálná

59

9.5. Rozhovory

9.5.1. Adam Jak dlouho trval tvůj vztah? 9 měsíců a pár dní. Rozešli jste se kdy? Asi před třemi týdny. Kdo inicioval rozchod? Já. Měli jste blízký, vážný vztah? Určitě ano, asi tři měsíce jsme spolu bydleli tady v Brně. Slečna se potom vrátila domů a nějaký čas na to jsme se rozešli. Vídáte se i přes to, že jste se rozešli? Určitě. My jsme víceméně z jedné vesnici, bydlíme od sebe pár ulic. Moţná i proto byl ten rozchod těţší. Ale nedávno jsme spolu byli venku. Ona má úţasné neteře, takţe je velmi rád chodím s ní hlídat, ty mám velmi rád. Jste přátele i na Facebooku? No, přátele, jako jestli si píšeme přes Facebook? Jestli ji máš v přátelích. Ano, určitě. Jste v kontaktu i přes Facebooku? Ano, samozřejmě. Takové to komentování statusů a podobně, to určitě funguje. Určitě ano. Tam je velmi zajímavá volba toho, ţe jsem ve vztahu s, kdy můţu doplnit s kým, kdy se to prolinkuje na toho člověka. Kdyţ jsme se totiţ rozcházeli, tak jsem se snaţil, aby to vzala co nejlépe, coţ se mi podařilo. Vůbec neplakala. Po dvou týdnech po rozchodu jsem si změnil na Facebooku tento status a pak teprve to přišlo. Myslíš to tak, že až byl vztah zrušený na Facebooku, tak to začala být pravda? Ano, přesně tak, aţ tehdy byl ten rozchod vlastně oficiální. Uvědomil jsem si to, aţ kdyţ jsem to udělal, ţe to takto skutečně funguje. Čím myslíš, že to je? Oba jsme aktivní uţivatelé Facebooku, to ano. Ale proč to takto zafungovalo, to nedokáţu vysvětlit, je mi to záhadou. V tom reálném světě jsem to dokázal nějak ukecat, dovést to

60

slovně k tomu, ţe to vzala v pohodě, ale na tom Facebooku to je natvrdo, něco jako delete. Jak dlouho máš svůj profil na Facebooku? Zaloţil jsem si jej asi před dvěma roky, ale pak jsem ho po chvíli zrušil, protoţe jsem z něj byl hrozně zklamaný. Před několika měsíci jsem ho znovu zaloţil, protoţe jsem se svým způsobem nudil, takţe jsem si jej znovu zaloţil. Vrátili mi všechny fotky, všechny statusy, coţ je teda pěkná paranoia. Nyní ho pouţívám velmi aktivně, protoţe mám svůj web, kde mám nějakou sluţbu pro architekty, coţ mám prolinkované na svou nástěnku na Facebooku. Takţe ho vyuţívám trochu komerčně. Celé dva roky jsi aktivní uživatel? Určitě aktivní, stále. Jsi součástí i nějaké jiné sociální sítě než je Facebook? Pouţíval jsem předtím jednu německou sociální sít, ta byla ale velmi slabá, ţádné interakce tam nebyly, takţe jsem přešel na Facebook. Od toho sociálního webu chci nějakou úroveň, takţe ţádný jiný mi moc nevyhovoval. Jestli se počítá i ICQ, tak to vyuţívám taky aktivně, Skype velmi málo. Říkáš, že jsi aktivní uživatel. Kolik času na Facebooku strávíš denně? Asi dvě hodiny? Je to kontinuálně? To ne, toho čistého času je to 2 hodiny. Jinak mám Facebook zapnutý stále, 24 hodin denně. Mám totiţ při práci na počítači dva monitory, na jednom pracuju a na druhém mám stále zapnutý Facebook. Mám tam Facebook, ICQ a iTunes. Kdyţ je tam něco nového, tak to vţdy hned vidím. Takţe s tou aktivitou je to trochu jinak. Já jsem velmi aktivní člověk, a kdyţ pracuju, tak musím u toho dělat i něco jiného, takţe mám to takhle zapnuté. Nemáš pocit, že ti to bere čas? To moţná ano, ale člověk se dozví spoustu informací o různých akcích, které se tu budou konat, výstavy, vernisáţe a podobně. Ten strávený čas, který tam strávíš, máš pocit, že se zvyšuje nebo snižuje? No, asi před třemi měsíci se to začalo zvyšovat, kdyţ jsem tam přidal tu svoji komerční činnost a je to tak stejně, protoţe jsem workoholik, musím stále pracovat, takţe mám u toho stále puštěný Facebook. Navíc mám internet puštěný stále i v mobilu, takţe kdyţ jsem na cestách, mám Facebook i tam. Má pocit, že se nějak tvoje aktivita na Facebooku změnila vlivem rozchodu? Myslím, ţe ne, ţe mě to aţ tak neovlivnilo. Ovlivnilo to ale kvalitu postů, myšlenky, postoje u bývalé přítelkyně. Já jsem měl jiné dětsví neţ ostatní, byl jsem stále doba, a tak jsem se naučil autosugescí si najít na vše zlém něco dobré. Takţe kdyţ se mi něco stane, 61

rozeberu to, najdu si na tom to dobré a snaţím se to maximalizovat ve svůj prospěch. Takţe mě to ani nemohlo ovlivnit, ani kvalitu postů, protoţe já jsem si na tom našel něco dobrého a šel jsem stále dál. Zmínil jsi, že je dobré, že na FB máš přehled akcí. Co jsou nejčastější činnosti, které tam děláš? Pro mě je to odebírání novinek, protoţe jsem na fanouškovských stránkách různých programů a skupin a chodí mi pak stále na e-mail novinky, které si čtu. Taky se dívám na práci ostatních lidí, vidím tam kvalitu ostatních architektů ,můţu tam nahrát svoje fotky a oni potom komentují mě. Facebook tedy využíváš hlavně k práci? Abych se prezentoval, více méně. Takže jej nepoužíváš například ke komunikaci s přáteli? Na to mám FB a ICQ ve stejné míře, takţe určitě ano. Většinou jsem doma, do školy moc nechodím, takţe přes ICQ a FB je u mě velká míra komunikace. Mluvil jsi o statusech na FB, píšeš si tam taky svoje statusy? Velmi rád pouţívám texty z písní. Surově je kopíruju, ale velmi často píšu i svoje, tak v poloviční míře. Můžeš říct, jak často si měníš svůj status? Asi pětkrát denně? Dnes mě naštval nový design Facebooku, tak jsem tam k tomu hodil takovou myšlenku, takovou drobnost. Něco mě naštve, tak to tam napíšu, ale za půl hodiny se to zase změnilo. Nějaká písnička od Marylina Mansona třeba. On je pro mě něco jako bůh, velmi často pouţívám texty jeho píšniček. Používáš FB k tomu, aby ses podíval, co dělají přátelé? Ano, určitě. Teď máme takovou školní akci, tam budou fotky, poznámky, komentování pod fotkami, názory, a to je docela příjemné. Pouţívám to na komunikaci a domlouvám se s kamarády ohledně akcí. Na party nechodím, nyní jsem se na FB přihlásil na poslední dvě. Velmi rád bych chtěl zkusit studovat psychologii a filozofii a rád na sobě zkouším filozofické myšlenky a postupy, takţe tak. Díváš se na to, co přátelé dělají? Lidé, o kterých vím, ţe mají zajímavou práci, tak je mám denně na nástěnce, k nim se denně dívám. Ti, kteří nedělají nic zajímavého, tak se ani nezveřejňují. Také jsem na fanouškovských stránkách, kde jsou nejlepší lidé z celého světa v oboru, kde vidím nejlepší vizualizace na světě, jejich práci, a to mám váţně rád, tam rád chodím, to mě hrozně potěší a navnadí udělat něco lepšího. A když se zamyslíš nad svými přáteli mimo práci, ty někdy sleduješ? Známé ze školy 62

nebo z domu? Občas si dávám projít gmail, tam mám seznam kontaktů a FB je schopný podle mejlů najít na FB lidi, toto si občan proskenuju a vidím, ţe je tam někdo známý, tak toho si přidám určitě. Hlavně mě ale zajímají pracovní věci, ale to, jak se měl někdo na party, to tedy ne. Osobně party nemusím a nikdy . Takže FB nepoužíváš k tomu, abys věděl, co lidé dělají a ke komunikaci, ale spíš k práci? Ano, asi ano, kdyţ nad tím teď přemýšlím, tak ano. Sice si čtu statusy lidí, komentuju je, to ano, ale ţe by mě to nějak extra zajímalo, ţe bych to vyhledával třeba další lidi, co byli s ním. Díváš se třeba, co dělá přítelkyně? Tu mám na nástěnce, takţe kaţdodenně vidím, co dělá, jakou písničku si pouští a co dělá. Čím si nahradil ten čas, který jste strávili spolu? Prací, určitě, autosugescí se snaţím najít na všem pozitivní věc. Pokud by mi něco chybělo, tak na tom najdu to dobré a to si zveličím a jsem spokojený. Víš zhruba, kolik máš na FB přátel? 311. A s kolika se stýkáš ve skutečnosti? Asi z polovinou, tak asi 200 jsou známí, ze školy, z vesnice apod. Tak sto jsou lidé, co mi pomáhají, známe se, ale osobně jsme se neviděli. Velmi neaktivně tam mám tedy asi sto lidí. Máš tam i členy rodiny? Sestru, sestřenici, druhou, třetí, bratrance, další sestřenici. S nimi se vídám i osobně, takţe kdyţ mi napíší nějakou zprávu, ahoj, jak se máš, tak ji obvykle ingonuruju, protoţe mi to připadá takové velmi neosobní. Protoţe přes sociální síť mohou napsat cokoliv a je otázka, zda je to pravda, co ne. Nyní si zmínil sociální síť, co si myslíš, že to je a k čemu to je? Na zabití času a pro určitou skupinu lidí i k vydělávání. Například FB byl skvělý nápad, proto občas kliknu na nějakou reklamu, i kdyţ mě nezajímá. Je to skvělá moţnost sdílet s lidmi informace nebo pocity. A jaký je primární účel sociálního webu pro tebe? Odreagování moţná. Taky nějaké vypadnutí z kaţdodenní reality. Nemusím jít do kavárny a dvě stě padesáti kamarádům se ukazovat, dám to na web, všichni to vidí, komu se to líbí, tak to komentují. Je to takové nenucené. Jdu kam chci, přátelím se s kým chci, komentuji jen to, co chci a dívám se na to, co chci. Nejsem někde, kde musím říct svůj názor. Je to 63

příjemnější náhrada reality. Je docela moţné si vytvořit plně jinou identitu. Ne jinou, je to pod svým jménem, ale spíš jiný psychologický profil člověka, to mi tam přijde velmi zajímavé. A ty máš pocit, že možnost jiné identity ti dává i FB, kde vystupuješ pod vlastním jménem, fotkou a máš tam přátele, se kterými se vídáš v reálu? Například se tam prezentuju, co se týče hudby. V reálu nevyjdu ven v tričku s Marilynem Mansonem a mastnými dlouhými vlasy do školy jako metalista v kanadách. Na FB postuju písničku, která se mi zrovna líbí, takţe je to trošku uvolněnější jako ve skutečnosti, protoţe si by se na mě díval klient ve skutečnosti divně, kdybych přišel na schůzku oblečený jako metalista. Proto mám jiný styl v reálu jako to skutečně cítím. Nejde o přetvářku, ale spíš o uvědomění, ţe nemůţu hnát věci do krajnosti. Jaká je nejlepší funkce FB? Podle mě fotky, dá se velmi dobře sdílet fotky, velmi dobrá funkce je označování lidí, komentování pod nimi. Je to velmi interaktivní, lidé se dají prolinkovat, vypsat jejich jména. Můţu tam dát fotky i svoje práce, vizualizace, a tak se prezentovat. Moje práce je hlavně po tom vizuálu, takţe asi proto. Mám bývalou spolupracovnici a na FB jsem sledoval celý její rozchod, lidé uţ si pak neumí určit hranic mezi veřejným a soukromým ţivotem. Hodí si tam například status Hodně to bolí a právě rozejitý přítel ji tam odpoví, kdyby si mi věřila atd. Potom jsem se dozvěděl všechny její chyby, jeho chyby, kdo co udělal. Když jsi změnil status na FB, že jsi nezadaný, komentovali ti to přátelé? No, já jsem to hned změnil na to, ţe jsem ţenatý s architekturou. A lidé mi tam psali, ţe blafuju, atd, protoţe to nechápali a neviděli to „s architekturou“, ale jen „ţenatý s“. Píšeš si s lidma na chatu? Ano, určitě, často mi tam lidé píši, častěji, neţ já jim.

9.5.2. Beáta Kolik je ti let? 23 Používáš FB aktivně? Ano. A dá se říct, kolik času tam strávíš za den? To je různé. Kdyţ jsem byla třeba v práci, tak jsem ho měla puštěný furt, jenom tak jako mimo, a teď, kdyţ nemám zaplý počítač, tak vůbec, ale určitě tam sem tam zajdu, 64

několikrát do týdne určitě. Kdyţ mám přístup na internet, tak ho mám puštěný. Nehraju tam ţádný hry, nedělám ţádné přiblblé kvízy. Vůbec tohle nehraju, mám ho hlavně kvůli domlouvání akcí, mrknu na fotky, občas tam dám nějaké fotky. Status tam ale měním náhodou, kdyţ mě něco napdane. Jak dlouho jsi na FB? Já jsem si ho udělal, kdyţ jsem odjela na Erasmus, takţe přes rok, teď jsem se vrátila zpátky. Chtěla jsem zůstat v kontaktu s lidma v Česku. S přítelem jste se rozešli kdy? Je to asi tak měsíc. A jak dlouho jste byli spolu? Dva roky a osm měsíců? A on je taky na FB? Jo, ale ten ho sabotuje. Vůbec tam nechodí, hrozně dlouho si ho nechtěl dělat, pak si ho udělal, abychom byly v kontaktu. Hrozně dlouho tam měl falešné údaje, tak spíš si z toho dělá srandu, takovou paralelní image, nijak se ale do té role neidentifikuje. Takže jste neměli žádné vazby na FB? No, ani ne, jako on se tam kouká, to jo, ale nic tam o sobě nepíše, jen minimálně. Kouká se tam, zkoumá ho, studuje, šmejdí tam docela často. Máš ho ještě v přátelích? To jo, my se bavíme plně normálně. A měla jsi ho na FB označeného za svého přítele? Ne, to ne, měla jsem tam jen, ţe jsem ve vztahu, ale s kým, to ne. Nechtěla jsem, aby všichni hned věděli, s jakým magorem chodím. Ne, to ne, ale nepřišlo mi to nutné. A on, kdyţ tam chtěl udrţet anonymní image, tak se mu to nehodilo. Ty tam vystupuješ sama za sebe? Jo, to já jo, určitě. On tam nemá nic kromě svého jména. A změnila sis status, když jste se rozešli? No, to hned ne, ale byla jsem na internetu, klikala jsem různě a on mi psal, ty nechodíš vůbec na FB, to je příšerný, tak abych mu udělala radost, tak jsem to neklikla na to, ţe jsem single. Když jste se rozešli s přítelem, začala jsi se více stýkat s přáteli na FB? Ne, to vůbec, právě naopak. Kvůli tomu, že jste se rozešli? Ne, to ne, já jsem tam spíš byla aktivní, kdyţ jsem neměla co dělat a kdyţ jsem byla v práci a dělala jsem něco na počítači, hlavně jsem se furt domlouvala nanějakých akcích. 65

No, ale vlastně, byla jsem tam ještě víc, předtím. Předtím, kdyţ jsem si s přítelem neměla co říct a hádali jsme se, tak jsem byla na FB a na něco se tam dívala neţ abychom se hádali. No a kdyţ jsme pak začali spolu mluvit, tak jsem přestala mít potřebu tam chodit, takţe tam teď moc nechodím. Není to hlavní náplň mého ţivota. Takže jsi byla na FB, aby si nemusela být s přítelem? Uţ jsme se tak znali, ţe třeba on si četl a já jsem byla na internetu, nechtěla jsem ho rušit v jeho činnosti. Nebylo to tak, ţe bych tam byla radši neţ s ním, to ne, ale docela mě to bavilo. Co jsou podle tebe nejlepší funkce FB? Mně se tam nejvíce líbí připravování akcí, přijde mi pozvánka, potvrdím to, kdyţ něco organizuju, tak vím, kdo mi tam přijde. To je jednoznačně nejlepší. Potom fotky. Kdyţ jsem někoho dlouho neviděla, tak se podívám na fotky, napíšu, ţe je to hezký. Potom sdílení některých stránek. Kdyţ chytnu někoho na chatu, tak se domluvím, ţe se sejdeme, nebo si napíšeme, jak se máš. A které jsou špatné? Všechny ty blbé hry a kvízy? Proč mám vědět, ţe nějaký člověk je podobný pomeranči? Kolik máš přátel na FB? Asi dvě stě. A s kolika se vídáš reálně? Je to docela dost, třeba tak třetina, moţná to bude i víc, skoro k polovině, které vídám hodně často, prostě pořád, lidi ze školy a tak. Pak jsou to lidi ze zahraničí, se kterýma jsem v kontaktu. A pak jsou lidi, se kterými jsem se znala před deseti lety, tak jsem si je přidala a kouknu se, co dělají. Fotky si tam dáváš taky svoje? Hlavně kvůli babičkám. Ony mají hodně vnoučat po celém světě, tak vţdycky kontrolují, co děláme, takţe tam dám vţdycky deset patnáct fotek, takový stručný přehled, ab y rodina věděla, co dělám. Mám tam ještě mamku. Ta tam moc nechodí, to babičky častěji. A sestra a sestřenice. A co říkala rodina na rozchod? Je to nepřekvapilo K čemu podle tebe slouží FB? Pro mě to bylo, ţe jsem chtěla zůstat v kontaktu s lidma, se kterýma jsem nemohla být v kontaktu reálně. Myslím, ţe by to k tomu mělo slouţit, a pokud to slouţí k něčemu jinému, tak mi to nepřijde plně ideální. Seznamování se na FB, je takové sociální legální voyeurství. Člověk tam jde s tím, ţe jeho ostatní můţou sledovat, ale zároveň můţe 66

sledovat všechny ostatní, kde byli na dovolené, co dělají. Není to tak, ţe si vyměníme mejl a napíšeme si jednou za půl roku. Kdyţ tam náhodou potkám kámošku z USA, tak si napíšeme. Na internetu jsi kolik času asi? Tak asi tři hodiny za den, aktivním vyhledáváním. Mám puštěná na liště FB nebo si stahuju a vyhledávám zajímavé informace třeba k práci, kupuju tam jízdenky, letenky, lístky do divadel, do kina, hledám si informace o akcích. Nebo si nemůţu vzpomenout, kdo něco napsal nebo postavil, tak si to musím hned najít. A o víkendu jsi na internetu kolik nebo když máš volný den? Tak to tam vůbec nechodím, jen malinko, kdyţ potřebuju něco zjistit nebo koupit. Nebo kdyţ uţ, tak se dívám třeba na seriály, občas si pustím něco pro zábavu, kdyţ to nemám na CD nebo na disku, ale to dělám málo. Co je podle tebe sociální web? Je to web, kde se potkávají lidi, kde tvoří nějaké sociální skupiny a je to dobrý, ţe je to taková virtuální realita pro lidi. Můţou být s lidma, i kdyţ s nima nejsou. Když jsi na tom FB, máš pocit, že jsi tam sama za sebe? Jo, jsem, mám tam svoje fotky, ale dávám tam zase jen to chci, aby lidi věděli. I kdyţ tam mám svoje fotky, je to fajn, ţe nemusím na akci fotit, ale stejně mám ty fotky u sebe i moji kamarádi se můţou podívat, kde jsme byli na výletě. Fotky z hospod bych ale zakázala, kromě toho, ţe jsou nudné, tak taky diskreditujou člověka.

9.5.3. Cecílie Ţena, 24 let Jak dlouho používáš FB? Asi tak rok. Proč sis ho založila? Většinou kvůli tomu, ţe tam uţ bylo hodně kamarádů, byly tam fotky, které jsem chtěla vidět, mám kamarádku, která tehdy měla čerstvě miminko, tak jsme se moc nevídaly, ale já jsem ho chtěla vidět, tak jsem se mohla podívat na FB a podobně. A kdy ses rozešla s přítelem? Je to asi dva měsíce zpátky. Rozešla ses ty s ním? Já, byli jsme spolu něco přes pět let. A můžeš stručně vysvětlit, proč jste se rozešli? 67

Asi uţ jsem k němu necítila to, co bych měla cítit. Strašně málo se mi věnoval, málo času se mnou trávil. Jaké funkce FB nejčastěji využíváš? Čtu a píšu tam statusy ostatních, které komentuju. Hodně kamarádů tam vkládá písničky, které můţu poslouchat. A potom fotky. Mám foťák, takţe fotím a vkládám tam fotky. Využíváš také chat? Jo, chat taky, ano. Poslední dva, tři měsíce více neţ icq. Proč si myslíš, že to tak jen? Dřív jsem si toho nevšimla. ICQ podle mně spousta lidí přestala pouţívat, měnili si čísla a zdtratila jsem kontakty a chat na FB je hodně dostupný. Kolik máš přátel na FB? Tak asi 160, něco pod 160. A znáš se osobně se všema? Ano, se všema. A vídáš se s nimi pravidelně? To jsou asi tak dvě třetiny, ať víc nebo míň pravidelně., ale vídám. No a čtvrtina je tam taková, ţe uţ se skoro nevídáme. Kolik strávíš času na FB? Tak hodinu minimálně denně, myslím hodně aktivně. Hodně mi to ţere čas. Kdyţ čas nemám, tak jsem tam málo, ale kdyţ jdu třeba do školy, tak se tam na chvíli stavím na internet a podívám se na FB. Kdyţ mám volný den, tak jsem tam schopná strávit třeba tři hodiny, je to ţrout času. Hraješ hry i kvízy? Hraju aplikace, a sem tam si udělám kvíz. A kolik strávíš času na internetu? No, kdyţ nedělám nic do školy, tak vlastně tam ani moc nejsem jinak, jen na ten Facebook. Změnila se nějak tvoje aktivita během toho roku? Ze začátku a přes léto jsem ho pouţívala míň, v poslední době ale zase víc, asi hodně. Máš pocit, že v tom hrál roli i váš rozchod? Hm, to si nijak neuvědomuju. Spíš kdyţ mi přijde ţádost od nějakého nového kamaráda nebo začne se najednou více lidí připojovat, tak ho pouţívám víc. Trošku ale asi jo, trošku víc času tam teďka trávím, ale ne nějak výrazně moc. Měla jsi přítele ve statusu, že jsi s ním zadaná? No, ještě ho tam mám. Je to ještě takový čerstvý a ne kaţdý to ví, a hrozně se bojím toho, ţe jakmile to změním, tak mi všichni budou psát a budou na to reagovat, tak o to moc 68

nestojím. On si to tam zatím pořád nechal, protoţe by chtěl, abych se vrátila. Bojím se, ţe on… no, on to těţce nese. Máš ho stále v přátelích? No, mám, a doufám, ţe ho tam budu mít i dál. A ten status bych si asi taky měla změnit. Sleduješ například, co tvůj bývalý přítel dělá? Moc ne, moc mě to nezajímá, abych pravdu řekla. Spíš se bojím, ţe pro něho je to taková kontrola. On si můţe číst, co dělám, na koho reaguju, koho komentuju nějaké věci. Myslíš, že to dělá? Myslím, ţe to dělá, protoţe předtím, neţ jsme se rozešli a uţ to bylo hodně špatný, tak se mě ptal, ţe moc často reaguju na komentáře nějakého kluka. Pak jsem se přistihla, ţe jsem někomu něco okomentovala, a pak jsem to hned smazala. Ovlivňuje to dost vztahy, to jo. A které funkce jsou podle tebe teda nejlepší? Teď i ten chat a ty fotky, ţe se tam dají dávat, ty aplikace a testy, to je ţrout času, ale spíš, ţe člověk můţe být v kontaktu s lidma. Co je podle tebe sociální web? Síť, kde se můţou přihlásit lidi, můţou být v kontaktu s ostatníma, je to nebezpečný v tom, ţe to získává informace o lidech. Je to pro tebe zábava? No, je to pro mě zábava, musím říct, ţe mě to fakt baví. Je to strašný. Ze začátku jsem se tomu bránila, ale teď, teď jsem tomu propadla.

9.5.4. Dalibor Kolik je ti let? Jsem ročník 71. A jak dlouho jsi single? Půl roku. Po jak dlouhém vzhtahu? Po pět a půl letém. Považoval jsi jej za vážný? Ano. Jak dlouho jsi na FB? Rok a čtvrt. Rozešel ses ty s přítelkyní nebo ona s tebou? 69

Ona se mnou. Kolik trávíš času denně na FB? Několik desítek minut. Mám FB otevřený jako jednu z mnoha mnoha záloţek, protoţe pouţívám protokol Jabber, který automaticky komunikuje přes FB chat, tak abych se s někým domluvil na FB, nemusím být na FB. Kolik času trávíš na internetu celkově? Několik hodin. Potřebuješ ho tedy k práci? Ano. A kromě práce trávíš na internetu kolik času? Například pro zábavu. Nerozumím, co je myšleno zábavou. Cokoliv, co se netýká práce. Tak to je několik desítek minut. Většinu zpráv, které čtu, tak jsou to zprávy, které se týkají politiky, sociologie nebo politologie. Mám jisté politické ambice a mí přátele jsou ze sociálních vrstev, kteří mě neobtěţují bulvárními blitky, ty zprávy jsou zajímavé v samé podstatě. Dělám do marketingu a sociální sféra mi pomáhá k definici cílových skupin. Je to tedy práce i zábava. Proč sis založil FB? Nezaloţil jsem si ho já, ale kolegou jako člen předvolebního týmu před volbami do krajského řadu 2008, kam jsem kandidoval. Byl mi zaloţen v rámci předvolebního marketingu. A kdy jsi ho začal používat soukromě? Od začátku jsem ho pouţíval. Svým časem jsem přednášel marketing právě na téma virtuální a guerrilový marketing, takţe jsem věděl, jaká účinnost a jaké výhody přináší dobře udělaná sociální síť. Kolik si získal za tu dobu přátel na FB? 260. Kolik je reálných přátel nebo známých, se kterými se stýkáš často či méně častěji? Alespoň 200. A těch 60? Lidé, kteří nebydlí v České republice. Pár výjimek jsou lidé, které bych neznal osobně, u kterých byl nepřiloţil čas od času polínko do ohníčku sociální interakce. Snaţím se podporovat sociální vazby v reálném světě. Když jsi několik desítek minut denně na FB, co tam děláš? Nejprve se podívám vpravo dole na nejrychlejší aktuality, to znamená, kdo okomentoval 70

moji fotku nebo příspěvek nebo kdo si mě přidal jako přítele. Pak se podívám na zeď a proběhnu, kdo s mých přátel postuje opravdu zajímavá témata. Pokud mě zaujme článek nebo komentář, tak si projdu diskuzi, přispěju a někdy provokuju. A dále? To je zhruba všechno. Píšeš někdy sám svoje statusy? Občas. Je to ve smyslu dnes se mi nechce pracovat nebo spíš poukazuješ na zajímavé články? Jedna z věcí, která by mě přišla uţitečná, by bylo, kdyby šlo podle klíče rozdělit lidi na nudné a ty, kteří mi něco přinášejí. Nesnáším statusy typu: tak jsem se dneska vzbudil a večer bude bezva pařbička. Ty si ale nechci mazat plně, protoţe jsou to přátelé a i jim se občas vylíhne něco zajímavého. Dáváš si na FB i fotky? Občas ano. Jak je to třeba často nebo z jakého důvodu? Podle aktuálního vnitřního pocitu měním profilovou fotku, a to tak jednou za čtvrt roku. Fotky v albumech, jsou buďto osobní nebo opravdu zajímavé. Jaká je podle tebe nejlepší funkce FB? Propojování silnějších a slabších sociálních vazbe a jejich vizualizace. Můžeš to nějak rozvést? Příklad? Přišel jsem do lokálu a potřeboval jsem klíč k wifi, abych mohl poslat nahrávku z mobilu. Nebyla tam barmanka, ale seděl tam člověk s notebookem. Tak jsem ho poţádal, zda nezná klíč. On mi ho řekl, já jsem si to odeslal a on mi říká. Chceš něco vidět Spole, to je moje přezdívka. On na mě otočil FB, tam měl svoji FB stránku a tam jsem byl já a ukázalo mu to, ţe by mě mohl znát, protoţe máme 24 společných přátel. Měli jsme k sobě sociálně blízko, ale vazby nebyly vidět. Konkrétně z funkcí FB, například možnost pozvánek na akce, sdílení fotek atd. je co nejlepší? Ţe lidé, kterým důvěřuji, mi doporučují věci, které mě zajímají, takţe se mnou sdílejí informace. Jaký je tvůj názor na aplikace? Strašné, všechno zakazuju, nic nepěstuju, nikomu nic neposílám, všechno maţu a mé iq na dnešní den je nula. Toto mi přijde jako opravdová ztráta času. Občas si ale zjistím, ţe v minulém ţivotě jsem byl čínská přadlena. Máš přítelkyni v přátelích na FB? 71

Ano. A měl jsi ji označenou ve vztahu? Ano. A už to není? Ne. A jak dlouho to trvalo? Asi měsíc, kdyţ se rozhodovala, jestli odejde k jinému muţi. Mělo to nějaký následek na FB? No, někteří lidé řekli, co se děje. Zajímavé ale je, ţe si mě začali přidávat do přátel její přátelé, taky mi začali psát. Jako kdyby ona byla bariéra v těch sociálních vztazích. Trávíš teď na FB více času, když jsi sám? Domnívám se, ţe ne. Jsem mírně extrovertní a relativně společenský, tak to tak bylo i předtím, tedy z mé strany. Můžeš to vysvětlit? Partnerka byla introvertní asociál. Tři lidé uţ jsou dav. Bydleli jste spolu? Ano. A jak jsi začal trávit volný čas, který jsi předtím trávil s přítelkyní? Pořídil jsem si kočku, zbylo mi více peněz a trochu více času, tak jsem se začal věnovat dalším věcem, které jsem odsunul do pozadí z důvodu dobrovolného trávení času s partnerkou. Dodělal jsem si letecký průkaz, věnuji se teď judu, hraju pořádně na kytaru a ve středu chodím do sborového zpěvu. K čemu je podle tebe sociální web? K získávání privátních informací o jiných lidech, to je teze velkého bratra. A k čemu je tobě? K rozšiřování sociálních vazeb. Jsi to ty, máš pocit, že je to na FB tvoje identita? Je to určitě snaţší přes FB, člověk najde více odvahy a drzosti, ale ty masky a vtípky jsem ve výsledku pořád já. Někdy se stane přesný opak, neţ člověk předpokládá. Je to podle toho, jak si kdo připouští společenská dogmata. Kdyţ si dokáţe přiznat, ţe můţe dělat co chce a oblékat se, jak chce, tak můţe být pak sám za sebe.

9.5.5. Emil Kolik je ti let? 72

33. Jak je to dlouho, co ses rozešel s partnerkou? Deset měsíců. Jak dlouho jste spolu byli? Pět let. Kdo rozchod inicioval? Ona. Jak dlouho jsi na FB? Je to asi půl roku. Z jakého důvodu sis ho zakládal? Kontaktovala mě spoluţačka z gymplu no a pak uţ delší dobu jsem věděl, ţe FB existuje, neměl jsem nějak potřebu, ale kontakt s lidma, kteří se odstěhovali, tak to byl ten důvod. Lidé mě zvali na FB a kdyţ se to nějak namnoţilo, tak jsem nahlídl. Kolik hodin denně trávíš na internetu? Mezi jednou a dvěma hodinama denně? Kolik je práce a kolik odreagování a zábava? Pracovního tak do půl hodiny, zbytek tak hodinku pro zábavu. Co nejčastěji na internetu děláš? Čtu zprávy, stahuju filmy, hudbu, občas hledám informace do školy, taky nákupy třeba, to je malá část. Ale i co se týče vybírání nějakých věcí. Teď sháním foťák, tak uţ pár týdnů se tím zabývám a hledám na internetu. Kolik času strávíš na FB? To je individuální. Pokud mi přijde upozornění, ţe tam mám zprávu nebo se chci s někým kontaktovat, tak. Nepouţívám to jako prostředek pro chatování, to řeším přes Skype nebo ICQ, ale kaţdý den se mrknu, jestli něco nového nebo zprávu tam nemám. A pak se to uţ odráţí, jestli tam mám nový kontakt, mám na něco odepisovat, něco se mi líbí na té nástěnce, odkazy kámošů a tak. Je to těţko říct, kolik času. Nejsou to ale závratné doby. Je moţné, ţe ho mám v pozadí puštěný, ale při tom dělám jiného. Kolik máš přátel na FB? Teď jsem se díval, je to kolem 65. Jsou to všechno reální přátelé? Jsou to lidé, které znám osobně. Nikdo není virtuální. Máš v přátelích bývalou přítelkyni? Ne. Nestýkáme se. Když jsi na FB, která z funkcí je pro tebe důležitá nebo kterou využíváš nejvíce? 73

Prohlíţení fotek kamarádů z různých akcí, taky sdílím fotky, takţe tam vkládám svoje fotky. Přes zprávy, nějaké neveřejné sdělování informací si občas napíšeme. Teď třeba řeším sraz s člověkem, kterého jsem neviděl deset let, nebo slezinu z gymplu. Tuto komunikaci ale nechávám spíš přes mejly a icq. Není to ale tak, že by aktivity s přáteli začaly až s FB? Ne, to ne, předtím jsme se domlouvali jinak. Z gymplu jsme v menšině, kdo jsme tam zaregistrovaní. Studoval jsem gympl před patnácti rukama, je nám 33, a to je věk, kdy podle mě lidi nemají potřebu co se týče internetu sledovat ty nejmodernější trendy a taky není čas na vykecávání tolik, mají rodiny. Já dělám dálkově školu, takţe lidí a spoluţáků, které vídám, je jich většina. Vyhledáváš aktivně nové přátele? Že by si zkoušel, zda jsou tam známí? Ano, rodina i kamarádi nebo spoluţáci, zkouším je podle jmen vyhledávat. Když jsi na FB, měníš si svůj status? Zásadně to nedělám, vůbec tam nic nepíšu. Z jakého důvodu? Nemám potřebu se tam vykecávat. Měníš si profilovou fotku? Dlouho jsem ji tam neměl, pak mi někdo řekl, ať si ji tam dám, aby mě lidé našli podle fotky. Tak jsem ji tam dal, před nedávnem jsem ji změnil. Vkládáš si tam fotoalba? Hlavně z dovolených, i staršího data, asi od roku 2001, jsou to většinou akce z dovolené, kola, z takových nějakých akcí. Spíš jsou to věci, co by mohly zajímat i jiné lidi, nejen ty, co ta, byli. Takţe jsou to třeba krajiny, fotky cizích států. Která funkce FB je pro tebe nejlepší? Asi to, ţe jsou v kontaktu lidi, kteří nemají moţnost se sejít. Dřív se mohli potkávat kamarádi, spoluţáci, rozjeli se do cizích měst a můţou být takhle v kontaktu. Co se týče tvého profilu, chápeš to jako svou vlastní identitu? Myslím, ţe to není rozdíl, nebo apriori tam ten rozdíl nevidím, ale na druhou stranu chápu, ţe člověk o sobě kolikrát třeba do chatu napíše víc, neţ by dokázal druhému člověku říct do očí. Ale myslím, ţe jsem tam sám za sebe a je to prostředek nějakého vyjádření a prostředek komunikace mé osoby. Je to tedy hlavně prostředek k tomu, stýkat se s lidmi? No, ano, ale na druhou stranu na odkaz na nějakou písničku nebo video, tak to se podívám. Mělo založení FB podle tebe nějakou souvislost s rozchodem? Nemyslím si. Myslím si, ţe bych si jej zaloţil, i kdybych byl s bývalou přítelkyní. Stejně 74

jako kdyţ jsem si před osmi rukama zaregistroval ICQ a před dvěma lety Skype. Co je podle tebe sociální web a k čemu slouží? Tak, jsou to stránky, kde mají lidé svoje profily, přes vlastně které jsou schopni komunikovat se svými příteli, je to prostředek komunikace. Dnes čím dál tím rozšířenější, protoţe nemáš šanci se s tolika lidmi potkat osobně, je to moderní forma komunikace. Po telefonu a e-mailu můţeš člověka oslovit i takto a rozšiřuje to moţnost mezilidské komunikace, aby byli ve spojení. Máš pocit, že to zlepšuje vztahy nebo zhoršuje, má to nějaký vliv? Nepřemýšlel jsem nad tím a nemyslím si, ţe to vztahy nějak ovlivňuje. Je to moţnost, jak člověka oslovit, kdyby jinak nebyla příleţitost a ani bych si nevzpomněl toho člověka oslovit a přidal jsem si ho mezi přátele, tak mu napíšu krátkou zprávu, ale takhle na to nějak nepohlíţím. Jako, ţe by se člověk víc stával anonymnějším nebo by se odcizovala a trávil více času u počítače neţ si sednout mezi lidi. Obecně si myslím, ţe více lidí to můţe takhle svádět k tomu, aby zůstali doma a povídali si s lidmi přes počítač neţ si jít sednout na pivo. Máš pocit, že jsi začal po rozchodu začal dělat jiné aktivity? Přibyly ti nějaké nebo ubyly? Mám víc času na tyhle věci, méně se, neříkám omezuju, ale je na to více čas. Třeba se člověk, ne, ţe musel přizpůsobovat, ale je pravda, ţe jsem více času trávil doma nebo jinými činnostmi, teďka je poměrně jedno, jestli přijdu domů z práce nebo půjdu někam jinam, ať za sportem, kamarády, nebo do města. Jsi společenský člověk, trávíš hodně času venku? No, já si to o sobě můţu myslet, ale můţe to být jinak. Jsem určitě do jisté míry společenský člověk, ale nedokáţu říct, jestli víc, kdyţ je nějaký průměr, protoţe sám toho času trávím poměrně dost. Můţu to srovnat jen s těma nejbliţšíma, nejsem extrémně, ţe bych musel pořád vyhledávat nějakou společnost, na druhou stranu společnost je nejen, kdyţ se s někým sejdu na pokec, ale i kdyţ se vidím u nějakého sportu na tréninku.

75