SOCIÁLNÍ SLUZ BY PODPORUJÍCÍ AKTIVNÍ ZAC LEN OVÁNÍ. Bydlení a zamĕstnanost v pĕti evropských mĕstech

SOCIÁLNÍ SLUZ˘BY PODPORUJÍCÍ AKTIVNÍ ZAC˘LEN˘OVÁNÍ. Bydlení a zame˘stnanost v pe˘ti evropsky´ch me˘stech.

Poděkování Děkuji všem mým kolegům EUROCITIES-NLAO: Bologna (Nicoletta Ratini), Instituto per la Ricerca Sociale (IRS) Bologna (Flavia Pesce), Praha (Marketa Voborova, Katerina Alincova), Rotterdam (Jos Maaskant, Kris Luijsterburg and Diana van Dijk), Southampton (Christopher Hawker and Su Mihelic) a Stockholm (Anna Mattsson, Christina Grönberg and Maria Andersson. Rovněž děkuji všem, kteří se zúčastnili našich seminářů a poskytli zpětnou vazbu k naší práci. Zvláštní poděkování patří mým kolegům z EUROCITIES za jejich vedení a podporu: Daniela Amadio, Susana Forjan, Silvia Ganzerla, Simon Güntner, Vanda Knowles and Silke Moschitz.

Autor Anke Thiel, EUROCITIES

EUROCITIES EUROCITIES je síť více než 140 předních evropských měst. EUROCITIES dává městům příležitost zapojit se do dialogu s evropskými institucemi o všech aspektech evropské legislativy, politky a programech, které mají dopad na města a jejich občany. EUROCITIES poskytuje platformu svým členům sdílet znalosti a myšlenky a společně je analyzovat a rozvíjet inovativní řešení společných problémů. Je tak možné se zapojit do pracovních skupin zástupců měst, kteří společně pracují na tématech bydlení, bezdomovectví a zaměstnanosti. www.eurocities.eu

Design Fuel. www.fueldesign.be COPYRIGHT 2010 EUROCITIES asbl, Brusel, Belgie, jménem partnerů projektu NLAO. Pokud byste chtěli uvést jakoukoliv část této publikace, odkazujte, prosím, na její název a autorizující organizaci.

-1

Obsah 1. Úvod

2

2. Evropská aktivní inkluze 2.1 Klíčové koncepty strategie aktivní inkluze 2.1.1 Sociální služby jako pilíř aktivní inkluze 2.1.2 Jaké sociální skupiny jsou ‘vyloučené z trhu práce’?

4 6 6 8

3. Sociální stát a role měst v poskytování sociálních služeb

10

4. Aktivní inkluze prostřednictvím služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku 4.1 Bydlení, zaměstnanost a trénink v aktivní inkluzi 4.1.1 Bydlení a aktivní inkluze 4.1.2 Zaměstnanost, trénink a aktivní inkluze 4.2 Politika a řízení služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku 4.2.1 Politika a řízení v oblasti veřejného/sociálního bydlení Politické přístupy v oblasti veřejného/sociálního bydlení Správní opatření v oblasti veřejného/sociálního bydlení 4.2.2 Politika a režim služeb v oblasti podporovaného bydlení Politické přístupy v oblasti podporovaného bydlení Správní opatření v oblasti podporovaného bydlení 4.2.3 Politika a řízení služeb v oblasti služeb zaměstnanosti a tréninku Politické přístupy k poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku Správní opatření k poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti/tréninku Shrnutí role municipalit v poskytování služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku 4.3 Implementace politiky aktivní inkluze na lokální úrovni 4.3.1 Rovnost z hlediska přístupnosti a dosažitelnosti služby 4.3.2 Rovnost v přístupu ke službě a jejímu poskytování 4.3.3 Kvalita služby: Kvalifikace zaměstnanců, pracovní podmínky a fyzické zázemí 4.3.4 Kvalita poskytování služby: koordinace a integrace služeb 4.3.5 Zapojení uživatele a personalizovaný přístup 4.3.6 Monitorování, vyhodnocování a sdílení nejlepších metod

16 16 16 17 18 18 18 19 20 20 21 22 22 23

5. Závěry

43

Slovníček pojmů

46

Seznam boxů a tabulek

46

Bibliografie

47

26 27 27 29 31 32 36 40

2 - SOCIÁLNÍ SLUŽBY PODPORUJÍCÍ AKTIVNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ. Bydlení a zaměstnanost v pěti evropských městech.

1

Úvod Z titulu své povinnosti jsou města, která vytvářejí hlavní strategická rozhodnutí a koncepce, zapojena do celého cyklu poskytování služeb, počínaje jejich plánováním, poskytováním a konče vyhodnocováním. Města rovněž hrají důležitou roli v adaptaci evropských strategií, jako je strategie aktivního začleňování1 a národních strategií pro specifické potřeby a podmínky svých lokalit. Evropské a národní strategie jsou do praxe zaváděny právě na lokální úrovni. Z toho důvodu se města ocitají v ideální pozici pro hodnocení zavádění strategie aktivního začleňování, zejména s ohledem na třetí pilíř, který se týká sociálních služeb. Cílem této zprávy je zprostředkovat tvůrcům strategických rozhodnutí a koncepcí (policy makers) na evropské, národní i lokální úrovni lokální expertizu v oblasti sociálního začleňování. Zpráva zdůrazňuje stanovisko lokálních aktérů k sociálním trendům, diskutuje rozvoj politik a prezentuje jak problémy, tak úspěchy při navrhování služeb i jejich poskytování. Zpráva se zaměřuje na služby v oblasti bydlení a zaměstnanosti/ tréninku, které pojímá jako příklady pro otestování role sociálních služeb v začleňování specificky znevýhodněných osob. Tato zpráva je výstupem projektu EUROCITIES-Network of Local Authority Observatories on Active Inclusion (EUROCITIES-NLAO) – tj. sítě pěti měst, které v rámci své administrativy umožnily ustanovit observatoře místních úřadů pro aktivní začleňování (Local Authority Observatories on Active Inclusion - LAO). Města (jako observatoře místních úřadů), kterými jsou Bologna (Itálie), Praha (Česká republika), Rotterdam (Nizozemí), Stockholm (Švédsko) a Southampton (Velká Británie), provádějí v rámci projektu EUROCITIRS-NLAO výzkum implementace politik aktivního začleňování na lokální úrovni, se specifickým zaměřením na poskytování sociálních služeb. Projekt EUROCITIES-NLAO sestává ze dvou klíčových oblastí šetření. První se soustředí na roli služeb v oblasti bydlení (sociální a podporované bydlení). Druhý zkoumá služby v oblasti zaměstnanosti a tréninku. Projekt je koordinován organizací EUROCITIES, sítí velkých evropských měst. EUROCITIES-NLAO je pilotní projekt, který probíhá od března 2009 do srpna 2010, a je spolufinancován Evropskou komisí – Generálním ředitelstvím pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti.

1 Strategie aktivního začleňování je vysvětlena v kapitole 2.

-3

Tato celoevropská zpráva vychází z národních zpráv LAO,2 které analyzují služby v oblasti bydlení a zaměstnanosti v daných zemích z perspektivy města.3 Vedle toho evropské srovnání čerpá z hodnocení v literatuře a také ze vstupních informací pro konferenci evropských partnerů, která se konala v říjnu 2009. Uvedené informace jsou doplněné výsledky diskuzí mezi partnerskými městy projektu EUROCITIES-NLAO a EUROCITIES, asociací sídlící v Bruselu, k nimž docházelo během různých konferencí v průběhu projektu.4 Tato zpráva v kapitole 2 představuje úsilí EU a členských zemí podnítit sociální začleňování a podpořit roli nedávno ustanovené strategie aktivního začleňování. Následně se pokouší blíže definovat klíčové koncepty této strategie, zejména cílovou skupinu a roli sociálních služeb v rámci této strategie. Kapitola 3 představuje přehled podoby sociálního státu a poskytování sociálních služeb v pěti zemích LAO, zaměřuje se zejména na roli municipalit, kterou ilustrují příklady z měst LAO. Kapitola 4 zkoumá služby v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku jako dva příklady sociálních služeb a jejich role v aktivním začleňování. Je zde analyzována politika a institucionální rámec těchto služeb se zvláštním zaměřením na roli municipalit. Dále se zde nachází přehled problémů a metod, které souvisí se službami v oblasti bydlení a zaměstnanosti a vyskytují se na lokální rovině, a ilustruje je lokálními metodami z měst LAO i jiných měst. Nachází se zde rovněž hodnocení toho, jakým způsobem lokální metody naplňují principy odsouhlasené na úrovni EU, a identifikuje problémy v implementaci těchto principů. Kapitola 5 shrnuje zjištění výzkumu.

2 Národní zprávy jsou k dispozici na www.eurocities-nlao.eu. 3 V jednotlivých zemích se zprávy liší co do geografického dosahu. Např. italská zpráva kvůli výrazným regionálním rozdílům v legislativě, regulaci i sociální situaci analyzuje zejména stav v kraji EmiliaRomagna. 4 Dokumenty z diskuze, které tyto debaty odrážejí, jsou k dispozici na www.eurocities-nlao.eu.


2

Evropská strategie aktivního začleňování Navzdory podstatným rozdílům mezi systémy sociálního zabezpečení v Evropě čelí členské státy společným problémům, jako jsou demografické změny, imigrace či nedávná ekonomická recese, z nichž všechny vyžadují koordinovaný postup. Od roku 2000 poskytuje Evropská unie rámec pro rozvoj národních strategií a politickou koordinaci mezi členskými zeměmi EU pro boj s chudobou a sociálním vyloučením (exkluzí). Takzvaná Otevřená metoda koordinace (OMC) je přístup ke koordinaci mezivládních strategií, kde strategická rozhodnutí zůstávají na národní úrovni a spolupráce je dobrovolná.5 V oblasti sociálního začleňování se činnost EU zaměřuje na boj s chudobou a sociálním vyloučením, reformu národních systémů sociálního zabezpečení prostřednictvím vzájemné výměny zkušeností, vypořádávání se s aktuálními problémy způsobenými demografickou změnou a pravidelné poskytování zpráv a dat, která jsou v rámci EU přímo porovnatelné.6 Navzdory dosaženému pokroku nicméně přetrvává vysoká míra chudoby a vyloučení z trhu práce, a podle Evropské komise (EC), “se národním strategiím pokaždé nepodařilo identifikovat správný přístup k rostoucí komplexnosti mnohostranného znevýhodnění, kterým jsou zasaženi lidé s nejobtížnějším přístupem na trh práce.”7 V reakci na tyto skutečnosti a na základě konzultací se zainteresovanými subjekty vypracovala Evropská komise (EC) v říjnu 2008, jako svůj první právní úkon v oblasti sociálního začleňování,8 strategii aktivního začleňování, která představuje integrovaný přístup k vypořádávání se s chudobou a sociálním vyloučením. Tato iniciativa byla později následována Závěrem Rady EU9 a Rezolucí Evropského parlamentu.10 Cílem tohoto přístupu je “usnadnit integraci do dlouhodobě udržitelných a kvalitních zaměstnání pro ty, kteří mohou pracovat, a těm, kteří pracovat nemohou, poskytovat dostatečné zdroje pro zajištění důstojného života spolu s podporou jejich zapojení do společnosti”.11 Evropská komise tímto uznává, že zaměstnávání prostřednictvím účasti na otevřeném trhu práce nemusí být nutně správnou volbou pro každého, zejména ne pro ‘osoby s nejobtížnějším přístupem na trh práce’.

5 Pro více informací o sociální OMC viz: EUROCITIES: The EU Social Protection and Social Inclusion Process 2008-2010: What’s in it for local practitioners? 6 Webové stránky Evropské komise: http://ec.europa.eu/social/main.jsp?langId=en&catId=750. 7 COM(2008) 639 final. 8 Doporučení 2008/867/EC. 9 Závěry Rady EU o společných principech aktivní inkluze v efektivnějším boji s chudobou, 17. prosince 2008. 10 Rezoluce Evropského parlamentu o aktivní inkluzi osob vyloučených z trhu práce, 6. května 2009. 11 Doporučení 2008/867/EC.

-5

/D iagram 1 / /K oordinace postupů ve strategii aktivního začleňování /

Koordinace postupů napříč všemi úrovněmi správy

Koordinace postupů

Podpora adekvátních příjmů

Inkluzivní pracovní trhy

Přístup ke kvalitním službám

Strategie aktivního začleňování sestává ze třech pilířů, které představují nezbytné předpoklady pro integraci: podpora adekvátních příjmů, inkluzivní pracovní trhy a přístup ke kvalitním službám (viz diagram 1). Stejně tak Evropská komise zdůrazňuje koordinaci mezi těmito pilíři a napříč všemi úrovněmi správy (evropské, národní, regionální i lokální) jako důležitý prvek vypracované strategie. Box 1 poskytuje přehled klíčových dokumentů strategie ‘aktivního začleňování’. / Box 1 / / Aktivní začleňování – klíčové dokumenty /

•R ezoluce Evropského parlamentu o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, 6. května 2009 •Z ávěry Rady EU o společných principech aktivního začleňování v efektivnějším boji s chudobou, 17. prosince 2008 •D oporučení Evropské komise k aktivnímu začleňování osob vyloučených z pracovního trhu, COM 2008/867/EC, 3 3. října 2008

•S dělení Evropské komise o doporučení Komise o aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce, COM(2008) 639 final, 3. října 2008 •S dělení Evropské komise Modernizace sociální ochrany pro větší sociální spravedlnost a ekonomickou soudržnost: prosazování aktivního začleňování osob s nejobtížnějším přístupem na trh práce, COM (2007) 620 final, 17. října 2007

•S dělení Evropské komise týkající se projednání činnosti na úrovni EU k podpoře aktivního začleňování osob s nejobtížnějším přístupem na trh práce, COM (2006) 44 final, 8. února 2006 Dokumenty jsou k dispozici zde: www.europa.eu; www.europarl.eu; www.consilium.europa.eu


2.1 Klíčové koncepty strategie aktivního začleňování Tato část vymezuje roli sociálních služeb pro třetí pilíř aktivního začleňování a diskutuje cílové skupiny, na něž se strategie zaměřuje.

2.1.1 Sociální služby jako pilíř aktivního začleňování Definice sociálních služeb Třetí pilíř přístupu aktivního začleňování se soustředí na sociální služby obecného zájmu (SSGI).12 Evropská komise vytvořila koncepční rámec pro tyto služby tím, že rozlišila dvě obecné kategorie: 1. statutární a doplňková schémata sociálního zabezpečení, které pokrývají hlavní životní rizika; 2. další služby poskytované konkrétním osobám, zaměřené na sociální začleňování a zabezpečení základních práv, jako jsou sociálně-asistenční služby, služby v oblasti zaměstnanosti a tréninku, sociálního bydlení, péče o děti a služby dlouhodobé péče.13 Z hlediska strategie aktivního začleňování považuje Evropská komise druhou kategorii za zvlášť důležitou - jmenovitě následující služby:14 • sociálně-asistenční služby, • služby v oblasti zaměstnanosti a tréninku, • podpora bydlení a sociálního bydlení, • péče o děti, • služby dlouhodobé péče, • zdravotnické služby. EUROCITIES-NLAO ve svém výzkumu čerpá z tohoto (širšího) konceptu sociálních služeb relevantních pro aktivní začleňování, ačkoliv to, co se považuje za ‘sociální služby’ se liší stát od státu.15,16 Funkce sociálních služeb Podle cíle nastíněného v dokumentech Evropské komise jde strategie aktivního začleňování jako celek a zejména role sociálních služeb nad rámec integrace pracovního trhu. Dvě hlavní funkce sociálních služeb je možné vyvodit z druhé zprávy Evropské komise o aktivním začleňování:17 1. Prevence sociálního vyloučení, prosazování sociálního začleňování a zabezpečení lidských práv • prostřednictvím “asistence osobám, které čelí osobním problémům či krizím (jako je nezaměstnanost, předluženost, drogová závislost či rozpad rodiny)” jsou lidé postaveni do pozice, v níž se mohou lépe vypořádat se svou osobní situací a žít důstojný život;

12 COM (2007) 620 final. 13 Sdělení Evropské komise o ‘sociálních službách obecného zájmu’ z 26. dubna 2006, COM (2006) 177 final. 14 Doporučení 2008/867/EC. 15 Tento výzkum se nezaobírá finančními dávkami. 16 Kapitola 3 se bude zabývat definicemi ‘sociálních služeb’ v každé zemi, kterou tato studie pokrývá. 17 COM(2007) 620 final.

-7

•

•

rostřednictvím aktivit, které “integrují osoby s dlouhodobým postižením p či zdravotními problémy” jejich podporou v maximálně nezávislém životě a poskytováním příležitostí pro jejich zaměstnání a zapojení, neboť otevřený trh práce často neposkytuje pracovní pozice, která jsou pro ně vhodné; prostřednictvím sociálního bydlení, které zajišťuje důstojné životní podmínky lidem, kteří mají potíže při nalezení bydlení na běžném trhu s bydlením.

2. Posílení zaměstnatelnosti a integrace na trh práce • prostřednictvím aktivit, které “zajistí, že dotyčné osoby jsou schopné úplné reintegrace do společnosti a na trh práce (jako je rehabilitace, jazykové kurzy pro imigranty, pracovní trénink a reintegrace), a zajistí dostupnou péči o děti”.18 Oba rozměry začleňování – sociální a ekonomický – se vzájemně podporují a mnoho sociálních služeb zásadní měrou přispívá k uskutečňování obou cílů. Na jednu stranu podpora ve zvládání obtížných situací dostane lidi do pozice, z níž nakonec mohou být integrováni na trhu práce. Na druhou stranu přispěje nalezení důstojného zaměstnání ke zlepšení sebehodnocení dotyčných osob a pomůže jim k (opětnému) nabytí sociálního kapitálu a navázání mezilidských vztahů. Kvalita sociálních služeb Aby sociální služby dokázaly tyto funkce naplnit, je důležité, aby byly dostatečně kvalitní. Proto Evropská komise pro každý z pilířů strategie aktivního začleňování definovala určitý počet společných principů, podle nichž se bude jejich kvalita posuzovat. V návaznosti na to vymezila Evropská komise překlenovací pravidla pro zajištění efektivity integrovaných postupů aktivního začleňování, které prostupují všechny tři její pilíře. Tyto pravidla schválila Rada ministrů a Evropský parlament.19 Box níže představuje společné principy s poukazem na ‘přístup ke kvalitním službám’.

Společné principy – ‘přístup ke kvalitním službám’ 1. Geografická, fyzická a finanční dostupnost služeb; 2. S olidarita, rovné příležitosti pro uživatele služeb a zaměstnance a náležitý respekt k rozmanitosti uživatelů; 3. I nvestování do lidského kapitálu, pracovních podmínek a adekvátní fyzické infrastruktury; 4. K omplexní a koordinované služby, naplánované a poskytované koordinovaně; 5. Zapojení uživatelů a personalizovaný přístup k naplnění mnohostranných potřeb lidí jako individuálních bytostí; 6. Monitorování, vyhodnocování a sdílení nejlepších metod.20 Relevantní dokumenty evropských institucí nevytváří návody pro uvádění těchto principů do praxe. Partneři projektu EUROCITIES-NLAO jako součást svého výzkumu interpretovali a kvalifikovali obecné principy pro oblast služeb sociálního/ podporovaného bydlení a zaměstnanosti/tréninku,21 které slouží jako základ pro analýzu lokálních metod v části 4.3.

18 Ibid. 19 Závěry Rady EU o ‘obecných principech aktivního začleňování ze 17. prosince 2008; Rezoluce Evropského parlamentu o ‘aktivním začleňování osob vyloučených z trhu práce’. 20 Doporučení 2008/867/EC. 21 Zprávy z diskuze o interpretaci obecných principů v přístupu ke kvalitním službám je možné najít na www.eurocities-nlao.eu.


2.1.2 Jaké sociální skupiny jsou ‘vyloučené z trhu práce’? Evropská komise přibližuje definici skupin, které jsou ‘vyloučené z trhu práce’ následujícím způsobem: “dlouhodobě nezaměstnané či neaktivní osoby, které buď ztratily motivaci následkem opakovaných neúspěchů při hledání práce, nebo chtěly pracovat, ale práci se jim nepodařilo najít z rozličných důvodů: zdravotní postižení či chronická nemoc, absence základních dovedností, diskriminace či rodinné povinnosti.”22 S poukazem na problémy, kterým vyloučené skupiny čelí, vyjmenovává Evropská komise “závažné formy deprivace a sociálního vyloučení, jako je bezdomovectví, drogová závislost, alkoholismus, absence základní zdravotní péče a negramotnost, které v určitých případech vyostřuje ještě etnická diskriminace a život v různě znevýhodněných lokalitách”23 a “osobní problémy a krize (jako je nezaměstnanost, předluženost, drogová závislost či rozpad rodiny)”.24 Evropská komise navíc vytrvale zdůrazňuje mnohorozměrný charakter vyloučení, což znamená, že v procesu vyloučení hraje roli více faktorů. Postřehy z pěti měst, které se účastnily projektu EUROCITIES-NLAO, zřetelně korelují se zjištěními Evropské komise. Partnerská města projektu EUROCITIES-NLAO považují za skupiny zvlášť ohrožené vyloučením z trhu práce následující (s pouze drobnými odlišnostmi napříč jednotlivými městy): • D louhodobě nezaměstnaní, • Imigranti a národnostní menšiny, • S amoživitelé s dětmi, • Z dravotně postižení či chronicky nemocní lidé, • S tarší zaměstnanci, • L idé, kteří předčasně odešli ze školy, lidé s absencí základních dovedností, • L idé, kteří čelí osobní krizi, jakými jsou bezdomovci, drogově závislí, propuštění vězni, předlužení lidé, lidé postižení rozpadem rodiny, • Ž eny, které se staly obětí obchodu s lidmi, ženy vystavené násilí.

22 COM (2006) 044 final. 23 Ibid. 24 COM (2007) 620 final.

-9

Města nicméně identifikují nejméně tři další skupiny, které jsou v kontextu aktivního začleňování relevantní, ale Evropská komise je nezmiňuje: adatelé o azyl a imigranti bez dokumentů Ž Žadatelé o azyl a imigranti bez dokumentů jsou typicky vyloučeni z trhu práce kvůli svému právnímu postavení. Mohou být zbaveni svých lidských/sociálních práv a čelí v rámci společnosti/trhu práce extrémní formě vyloučení. •

‘Zaměstnanci žijící v chudobě’ Ač Evropská komise považuje ‘zaměstnance žijící v chudobě’ za zranitelnou skupinu a zdůrazňuje potřebu tvorby kvalitních pracovních míst jako prevenci před chudobou zaměstnanců,25 tato skupina není svým vymezením zahrnuta v konceptu ‘osob vyloučených z trhu práce’. Práce skutečně snižuje riziko chudoby (vyšší míra rizika chudoby se vyskytuje mezi starými lidmi a dětmi). V EU nicméně 8 % zaměstnaných lidí žije v ohrožení chudobou.26 ‘Zaměstnanci žijící v chudobě’ proto tvoří šedou zónu mezi lidmi s dostatečnými příjmy a nezaměstnanými, kteří nedokáží vyjít s penězi. •

ladí lidé na prahu dospělosti, kteří ani nepracují, ani nestudují, ani neprocházejí M tréninkem, o nichž se běžně hovoří jako o NEET. Tato zkratka odkazuje na mladé lidi, kteří nejsou schopni ihned po ukončení hlavního vzdělávání vstoupit na trh práce, a kterým hrozí riziko, že budou čelit dlouhodobým problémům. •

25 Doporučení 2008/867/EC. 26 EUROSTAT: Statistics in focus 46/2009: http://www.eds-destatis.de/de/downloads/sif/sf_09_046.pdf.


3

Sociální stát a role měst v poskytování sociálních služeb Účelem této kapitoly je podat přehled organizace poskytování sociálních služeb v kontextu celkového systému sociální péče ve městech (a zemích) participujících v projektu EUROCITIES-NLAO. Kapitola identifikuje trendy v poskytování sociálních služeb, zvláštní důraz je kladen na roli municipalit.27 Svůj analytický rámec tato kapitola čerpá z historické interpretace systémů sociální péče, která vychází z typologie Esping-Andersena (1990). Na základě této klasifikace se rozlišují čtyři modely systému sociální péče:28 • ‘liberální’ model, v němž jsou jedinci primárně zodpovědní za zajištění svých sociálních potřeb, které jsou hrazeny z jejich příjmů; existuje jen minimální záchranná síť služeb poskytovaných státem; • ‘konzervativně-korporativní’ model, kde jsou tradiční sociální struktury, založené často na církvi, rodině a širší komunitě, podporovány v případě nutnosti dodatečnými státními službami; systém sociálního zajištění má sklon udržovat statusové a třídní rozdíly; podskupinou tohoto typu modelu je ‘středozemní’ model; • ‘sociálně-demokratický’ model, kde je sociální péče poskytována na obecné bázi; • ‘post-socialistický’ model, kde zodpovědnost za sociální podporu, vzhledem k přechodovému stádiu ekonomiky země, dopadá hlavně na rodinu, ačkoliv se v jednotlivých zemích objevují odlišnosti v přístupech k dlouhodobé sociální péči. Výběr pěti měst pro projekt EUROCITIES-NLAO zohledňoval záměr studovat města v zemích s rozdílnými modely sociálního zabezpečení: Stockholm ve Švédsku (sociálnědemokratický model), Southampton ve Velké Británii (liberální model), Rotterdam v Nizozemí (hybridní forma mezi sociálně demokratickým a konzervativně-korporátním modelem), Bologna v Itálii (středozemní model) a Praha v České republice (hybridní forma mezi post-socialistickým a liberálním modelem). Ve Velké Británii poskytuje stát základní úroveň podpory a sociální ochrany s větší mírou podpory postižených osob. V souladu s liberální tradicí se má obecně za to, že nejlepším řešením prevence sociální a ekonomické exkluze je zaměstnanost. V důsledku toho je mnoho sociálních dávek poskytováno na bázi testování motivace žadatelů, a to za předpokladu, že vysoká míra ochrany snižuje motivaci hledat si zaměstnání. Ještě větší důraz je kladen na individuální podporu uchazečů o zaměstnání ve snaze umožnit lidem těžit z ekonomických výhod zaměstnání v souladu s politikou New Deal (Nového údělu) z počátku devadesátých let minulého století. 27 Informace v následujících odstavcích vycházejí hlavně z Schubert et al. (2008) a informací z LAO. 28 Esping-Andersen (1990; 1999), Kohl 1993, Lessenich/Ostner (1998), Offe/Fuchs (2007), in: Mau/ Verwiebe 2009; Ferrera 1996.

- 11

Sociální služby jsou organizovány na lokální úrovni, některá schémata jsou financována státem a zprostředkovávána lokálními úřady, jiná jsou financována z lokálních zdrojů. Municipality jsou do určité míry zapojeny do většiny sociálních služeb.29 V otázce integrace nezaměstnaných lidí spolupracují municipality na bázi “lokálních partnerství” s ústřední vládou. Rozvoj přístupů založených na delegování sociálních služeb a tvorbě lokálních trhů se službami, který trvá již více než dvě desetiletí, má v některých oblastech služeb za následek omezení role municipalit jako jejich přímých poskytovatelů. Nezávislí poskytovatelé, zejména neziskové organizace, mají nyní například největší podíl na trhu služeb sociální péče a expandují v oblasti sociálního podnikání. Přístupy založené na delegování služeb hledají rovnováhu mezi cenou, efektivitou, lepší orientací uživatele a kvalitou služeb.

/ Box 2 / Velká Británie / /S ystém hodnocení kvality služeb /

Systém hodnocení kvality služeb (QAF) byl celostátně zaveden roku 2003 a definuje standardy očekávané od poskytovaných podpůrných služeb (např. podporovaného bydlení). QAF rovněž identifikuje metody měření dosažených výsledků a v posledních pěti letech se ukázal být praktickým nástrojem pro zajištění trvalého zlepšování služeb poskytujících podporu související s bydlením. QAF je důležitou součástí nástrojů, kterými lokální úřady zajišťují, aby

V důsledku toho nabízí britský systém sociálních služeb širokou paletu jejich poskytovatelů – v některých případech poskytuje uživatelům možnost volby mezi nabízenými službami. Systém je silně zaměřen na to, aby byl klient/příjemce dávek zapojen do plánování čerpané pomoci. Do pečovatelských služeb je zaváděn nový model, založený na ‘individualizaci’, tj. umožnění individuálním klientům navrhnout si a financovat vlastní, “na míru šitou” podporu, a tento vývoj se šíří i do ostatních oblastí. poskytovatelé dodávali služby na přijatelné úrovni a v souladu s očekáváními dojednanými na základě smluv. Sestává z pěti klíčových bodů: • Vyhodnocení a plánování podpory • Bezpečí, zdraví a ochrana • Zabezpečení a ochrana před zneužitím • Nestranný přístup, rozmanitost a začlenění • Zapojení a posílení autonomie klienta QAF je nástroj pro sebehodnocení, které je prováděno každoročně, a tvoří součást systému pro monitoring plnění smluv.

Používá se k měření úrovně poskytování služby, neboť poukazuje na důležité události, problémy a poskytuje možná doporučení. Čtvrtletní monitorovací setkání podporují každoroční hodnocení poskytovaných služeb. Tyto monitorovací setkání představují fórum pro diskuzi klíčových indikátorů plnění služby. Právě během těchto setkání se diskutují jakékoliv obavy či změny cílů.

Švédský sociální systém reprezentuje sociálně-demokratický model a je charakterizován celkově vysokou mírou ochrany poskytované na všeobecné bázi. V kombinaci s daňovým systémem se sociální stát snaží uvést do rovnováhy příjmy a příležitosti. Z toho důvodu je individuální sociální ochrana relativně nezávislá na tom, zda je jedinec zaměstnaný či nikoliv. V posledním desetiletí je nicméně patrný posun směrem k větší podpoře aktivních uchazečů o zaměstnání z řad příjemců dávek. Většina kompetencí v sociální politice spočívá tradičně na lokálních úřadech. Platí to pro vše, co je ve Švédsku považováno za sociální služby (sociální dávky, péče o děti, nezdravotní dlouhodobá péče). Zodpovědnost za podporované bydlení spočívá rovněž na municipalitách. Ústřední vláda je zodpovědná za služby v oblasti zaměstnanosti, jednotlivé regiony za zdravotní péči. I přesto však služby v oblasti zaměstnanosti/ tréninku zacílené na příjemce sociálních dávek, jako jsou tréninkové programy, spadají mezi ‘sociální služby’ a jsou poskytovány municipalitami.

29 Běžné užívání pojmu ‘sociální služby’ se ve Velké Británii vztahuje pouze na služby sociální péče pro děti a dospělé; zde je nicméně tento pojem používán v širším a inkluzivnějším smyslu, jenž zahrnuje sociální péči a služby sociální podpory.


/ Box 3 / Stockholm / /C esta k větší rozmanitosti poskytovatelů /

Trend diverzifikovat poskytovatele služeb je možné pozorovat ve Stockholmu. Obstarávání služeb (procurement) může mít několik podob: 1. Zákonný procurement podle zákona (LOU): standardní procurement prostřednictvím účasti ve veřejné soutěži 2. Systém volby (LOV): přesun volby poskytovatelů podpůrných, pečovatelských a ošetřovatelských služeb na uživatele; municipality schvalují kvalifikované poskytovatele služeb30

Obecně vzato, poskytování sociálních služeb dominují municipality. V univerzalistických systémech, jako je ten švédský, je akceptace soukromých poskytovatelů služeb tradičně mnohem menší než v ostatních zkoumaných zemích, a až donedávna bylo neziskových poskytovatelů služeb vždy jen velmi málo. Několik posledních let bylo nicméně svědkem značného nárůstu těchto poskytovatelů sociálních služeb v zemi. Privátní poskytovatelé se rozšířili v některých municipalitách také s cílem personalizovat služby a zvýšit orientaci uživatele. V některých případech mají nyní uživatelé možnost zvolit si poskytovatele. Municipality nicméně monitorují kvalitu a vyhodnocují aktivity bez ohledu na to, kdo službu poskytuje. V tomto ohledu se role municipalit pomalu mění (třebaže v mnohem menším rozsahu než ve Velké Británii) od poskytovatelů služeb po úřad, který zajišťuje kvalitu subdodavatelsky poskytovaných služeb. Mnoho sociálních služeb je integrovaných, jako například služba podporovaného bydlení, na kterou je navázána široká škála podpůrných aktivit, jako je detoxikační kůra, ekonomické plánování, koučování atd.

3. Právo na výzvu: systém, v němž každý, kdo má zájem provozovat pro municipalitu služby na bázi kontraktu, může navrhnout převzetí výkonu služby Stockholm je jedna z 22 municipalit (celkově jich je 290) ve Švédsku, které uplatňuje právo na výzvu. Jeho účelem je umožnit municipalitě otestovat poskytovatele jak z hlediska ceny, tak kvality. Zaměstnanci i společnosti mohou asistovat při zavádění nových, lepších

způsobů provádění úkonů municipalit. Hlavní princip spočívá v myšlence, že každý, kdo si přeje vykonávat pro municipalitu služby na bázi kontraktu, má právo pokusit se v poskytování dané služby uplatnit. Sama municipalita určí, v jakých oblastech lze podat výzvu; zde existují odlišnosti město od města. Uplatňování moci a fungování strategického managementu nicméně musí ze zákona provádět municipalita.31

Sociální systém v Itálii vykazuje vysoký stupeň oddělení od systémů dávek, které se liší podle různých skupin obyvatelstva. Je rovněž charakterizován dualitou mezi ‘silnými’ a ‘slabými’ příjemci dávek, což se týká zejména: sociálního zabezpečení; tradiční hotovostní podpory (převodů peněz nad přímými sociálními službami); relativně pozdní institucionalizace státního zdravotnictví (založeného na principu univerzální ochrany); ústřední role rodiny v kompenzaci nedostatků sociálního státu a poskytování péče pro její potřebné členy. Tato omezení navíc zhoršují potíže s kvalitou a poskytováním služeb a problémy s efektivním využíváním veřejných zdrojů, jež se silně liší region od regionu, (velký rozdíl mezi severem a jihem země). S ohledem na sociální služby bylo uplynulé desetiletí svědkem značné decentralizace.

30 Pro tuto proceduru se švédské municipality mohou rozhodnout od 1.ledna 2009. Úřad pro procurement uveřejňuje poptávky systémů svobodné volby na internetových stránkách Agentury pro právní, finanční a administrativní služby (Legal, Financial and Administrative Services Agency). Žádat o status autorizovaného poskytovatele služeb mohou jak soukromé společnosti, tak neziskové organizace. Municipalita reguluje kritéria prostřednictvím smluv. 31 Výzvy k uplatnění musí být směřované radě, která službu momentálně provozuje, rada poté rozhodne, zda bude výzva schválena či nikoliv. Způsob, jakým rada zaujímá postoj k výzvě, určují zákony, cíle a ostatní nástroje managementu. Odmítne-li rada výzvu, musí pro své rozhodnutí uvést důvody. Schválí-li výzvu, v souladu se zákonem o veřejném procurementu nastane samotný procurement, přičemž vyzývatel se stane jednou ze stran. Neexistuje tedy nic, co by indikovalo, že strana, která výzvu iniciovala, získá od komise také grant. (http://www.svensktnaringsliv.se).

- 13

Od roku 2000 se větší pozornost věnuje (a) integraci sociálních služeb s ostatními službami poskytovanými lidem a komunitám (jako jsou vzdělávací, kulturní a rekreační služby) a také s trhem práce a aktivačními/tréninkovými programy; (b) koordinaci a spolupráci mezi různými institucionálními úrovněmi, jako jsou místní úřady, regiony a stát. Ve snaze vyhnout se územním rozporům v poskytování sociálních služeb provádí stát na základě dohody s regiony standardizaci kvality a věnuje větší pozornost potřebám uživatelů. V současnosti probíhá debata o vymezení základní úrovně sociálních služeb.

/B ox 4 / Bologna / /P řivést sociální služby blíže občanům / Město Bologna prochází v současnosti klíčovou fází svého rozvoje, která začala roku 2006, a je charakterizována výrazným procesem decentralizace – jednotlivé městské obvody nabývají stále více autonomie poté, co jim v byly rámci regulačních opatření schválených městskou radou přiděleny specifické sociální a vzdělávací funkce. Tyto funkce vykonávají ‘sociální poradny’, které se nacházejí v 9 městských obvodech a fungují od října 2008. ‘Sociální poradny’ podporují všechny občany, kteří potřebují pomoci či se pouze chtějí dozvědět informace o poskytování sociálních služeb. Zajišťují

Regiony mají od roku 2001 výhradní legislativní kompetence v oblasti sociálních služeb (čímž se v Itálii chápe:32 služby sociálního zabezpečení, péče o děti, nezdravotní dlouhodobá péče). Municipality zajišťují a poskytují sociální služby buď přímo samy, nebo delegují jejich management a poskytování na další subjekty, jakými jsou veřejnoprávní subjekty, nadace, družstva, asociace atd. Je-li do těchto činností zapojen soukromý sektor, pak se tak v mnoha případech děje na základě společných dohod s aktéry veřejného sektoru. Církev a třetí sektor hrály v Itálii vždy roli v podpoře vyloučených lidí prostřednictvím poskytování služeb, které nepatří do zodpovědnosti lokální administrativy. Zatímco municipalita poskytuje sociální bydlení a nouzové přístřeší, například nevládní nezisková organizace Caritas poskytuje potraviny lidem postiženým exkluzí či šaty a zdravotní péči lidem bez trvalého bydliště. setkání s profesionálními sociálními pracovníky; poskytují informace o podmínkách, za nichž je možné získat finanční podporu; vytvářejí postupy pro získání daňových a finančních osvobození, finančních příspěvků, domácí asistence. Region Emilia Romagna zároveň ustanovil tři Veřejné subjekty pro služby obyvatelstvu (Public Entities for Services to People - známé pod italským akronymem ASP), které poskytují sociální a vzdělávací služby dospělým, minoritám, postiženým a starým lidem. Aby byla zajištěna homogenita mezi municipalitou, městskými obvody a ASP, byla posílena úloha obvodních výborů a úřadu

plánování, z nichž první je prostorem pro politickou spolupráci a druhý prostředníkem mezi těmi, kteří disponují politickou zodpovědností a těmi, kteří ji implementují do praxe. Vedle toho byly na základě dohody mezi municipalitou Bologna a provincií Bologna rozmístěny ve třech z devíti městských obvodů ‘poradny pro zaměstnanost’ – účelem bylo přiblížit je lidem. Tyto úřady spolupracují se ‘sociálními poradnami’. Spolupracují rovněž se službami veřejné zaměstnanosti, které se věnují aktivitám, jejichž cílem je vyvažovat nabídku a poptávku na trhu práce.

Nizozemský sociální stát představuje kombinaci konzervativně-korporátního a sociálně-demokratického modelu. Přestože se tradičně jedná o systém univerzální ochrany, zaměření sociální politiky se změnilo na podporu přechodu ‘od dávek do práce’. Tradiční solidární vztahy v rámci sociálního státu mizí a stále více je zdůrazňována individuální zodpovědnost za příjem a sociální zabezpečení. Sociální služby jsou v Nizozemí vysoce decentralizované.33 Většina sociálních služeb je financována státem, delegování jejich výkonu nicméně spočívá na municipalitách. V roce 2004 citelně vzrostla kompetence municipalit. Od té doby jsou městské úřady plně zodpovědné za výdaje za sociální asistenci a za způsob, jakým jsou využívány – tím, že poskytují finanční podporu a nabízejí služby potřebným lidem. Municipality zároveň alokují/zadávají poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku, které buď fungují nezávisle, nebo jsou smluvně čerpány u jiných poskytovatelů služeb.

32 Podle Národního zákona 328. 33 V Nizozemí je termín ‘sociální služby’ velmi obecný a lze do něj zahrnout takové služby, které se snaží čelit sociální exkluzi tím, že propagují sociální a pracovní participaci.


Co se sociálního bydlení týče, Nizozemí má unikátní opatření, na jehož základě jsou neziskoví poskytovatelé (‘corporaties’) plně zodpovědní za financování, rozdělování a poskytování služeb. V oblasti péče o děti stát alokuje zdroje prostřednictvím daňových odpočtů přímo rodičům, kteří péči o děti potřebují. V zemi existuje trend privatizovat poskytování určitých služeb, jako je zdravotnictví a sociální služby, centra denní péče a organizace zajišťující pracovní trénink. Z části jsou nicméně subvencovány vládou. V oblasti péče o děti bylo zajištění a skutečné poskytování služeb takřka zcela subdodavatelsky delegováno na privátní (neziskové) nadace a soukromé společnosti. Tento trend je možné pozorovat i v dalších oblastech, jako je třeba dlouhodobá péče.

/B ox 5 / Rotterdam / / Investování do talentů prostřednictvím sociálních nadací / Čtyřletý pracovní plán rotterdamské městské rady se primárně zaměřuje na talenty a soukromé podnikání. Zvláštní investice směřují do vzdělávání, participace a zaměstnanosti. Investování do talentu znamená: rozpoznání, uznání, rozvoj, zapojení, udržení a přitáhnutí talentů. Adekvátní vzdělání a trénink, schopnost hovořit jazyky, zdraví, práce a

Roku 2007 byl schválen zákon o sociální podpoře (‘WMO’), jehož účelem je přispět k tomu, aby se všichni lidé byli schopni zapojit do společnosti. Podle tohoto zákona spočívá politická zodpovědnost za zajištění sociální podpory na municipalitách. Díky této kombinaci zákonů a omezení se nyní zmenšují bariéry, které dříve bránily společnému poskytování služby klientům. příjem jsou považovány za nejdůležitější předpoklady pro talentované lidi. Zvláštní pozornost talentovaným a soukromému podnikání se opírá o silné sociální zázemí orientované na jistoty a řešení otázek souvisejících s chudobou a prosperitou. Tento přístup bere na vědomí skutečnost, že zde žije (zhruba)

30 000 lidí, kteří jsou – do určité míry – vyloučeni ze společnosti, případně jim hrozí riziko vyloučení. Zranitelným skupinám, jako je mládež či staří lidé, se dostane zvláštní pozornosti a podpory. Tato podpora je zaměřena na vlastní aktivizaci a dosažení vyššího stupně nezávislosti.

Sociální stát v České republice se řadí do post-socialistického modelu, který kombinuje prvky několika různých ‘ideálních typů’. Systém sociálního pojištění založený na zaměstnanosti byl zaveden v devadesátých letech minulého století a je typický pro korporativně-konzervativní model. Rodina je rovněž klíčovým prvkem sociálního systému. Liberální prvky lze vidět v nízké úrovni dávek, které jsou často poskytovány na základě ověřování motivací jejich příjemců. Tato situace často vyúsťuje v rozšířenou chudobu, velkou míru sociální nerovnosti i velmi vysoký stupeň závislosti sociální ochrany jednotlivců na tom, zda jsou zaměstnáni či nikoliv. /B ox 6 / Praha / /Z apojení uživatelů do plánování služeb / Komunitní plánování sociálních služeb v České republice bylo zavedeno roku 2007 na základě reformy sociálních služeb,34 pro regiony je povinné a pro municipality dobrovolné. Od té doby se prostřednictvím zapojení představitelů municipalit, regionů, poskytovatelů služeb (jednotlivých organizací) a uživatelů podařilo identifikovat potřeby a zdroje, a na tomto základě jsou sociální služby plánovány tak, aby zohledňovaly lokální specifika i individuální potřeby.

Region či municipalita ustanoví pracovní skupinu pro každou relevantní oblast (plánování, financování, strategie, monitoring), jež sestává ze státních úředníků, poskytovatelů sociálních služeb a občanů. Pracovní skupiny a komise mají právo vyjadřovat se ke komunitním plánům vypracovaným regionálními či lokálními úřady. Komise mají právo připomínky schvalovat či odmítat. Zavedení komunitního plánování přineslo zlepšení do vzájemných vztahů mezi

regionálními/městskými úřady a poskytovateli sociálních služeb i mezi poskytovateli služeb samotnými, a zvýšilo se díky němu povědomí uživatelů o sociálních službách, poskytovaných v daném regionu. Proces rovněž umožnil lepší koordinaci poskytovaných sociálních služeb a zlepšil mapování všech typů sociálních služeb i monitoring jejich kapacity v daném regionu. Komunitní plánování zjišťuje, po jakých sociálních službách roste poptávka, a které jsou méně potřebné.

- 15

V rámci sociálních služeb učinila Česká republika v nedávné době důležitý krok k ustanovení sektoru sociálních služeb. V roce 2007 poprvé získaly sociální služby právní definici jako služby sociálního poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.35 Jako předpoklad pro získání grantů/financí od regionů a municipalit byla zavedena registrace poskytovatelů sociálních služeb. Do praxe byl zaveden proces komunitního plánování v sociálních službách, jehož cílem je posílit zapojení uživatele na úrovni plánování služby (viz box níže). Větší pozornost byla rovněž zaměřena na kvalitu služeb. Tento vývoj přenáší na municipality nové úkoly, jakými jsou koordinace služeb a jejich poskytovatelů i koordinace plánování sociálních služeb s větším množstvím aktérů.

/T abulka 1 / Poskytování sociálních služeb v pěti zemích EU / / Z odpovědnost za financování, regulace a poskytování, současné trendy /

Financování a regulace1

Zodpovědnost za poskytování sociálních služeb je v České republice rozprostřena na všech úrovních veřejné správy. Municipality sdílí zodpovědnost (většinou se státem a regiony) téměř ve všech oblastech služeb, které jsou v rámci konceptu aktivního začleňování považovány za relevantní. Značný podíl na poskytování sociálních služeb mají aktéři z občanského sektoru. Mezi nimi jsou pak tradičně důležitými aktéry organizace napojené na církev (Fiala/Mareš 2008).

Poskytování2

Hlavní trendy Ustanovení sektoru sociálních služeb, větší zapojení uživatele prostřednictvím komunitního plánování Decentralizace z národní na regionální a lokální úrovně Přesun zodpovědnosti za sociální asistenci na municipality Diverzifikace poskytovatelů36 Větší integrace a koordinace služeb

CZ

Centrální/regionální/ lokální

Neziskoví poskytovatelé včetně poskytovatelů s vazbami na církve

IT3

Centrální/regionální

Municipalita, třetí sektor

NL

Centrální/lokální

Neziskoví poskytovatelé

SE UK

Lokální Centrální/lokální

Municipalita Nezávislí poskytovatelé, často neziskové organizace

1 převládající úroveň zodpovědnosti. - 2 hlavní aktéři. - 3 Region Emilia-Romagna.

34 Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sbírky. 35 Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sbírky ze 14. března 2006. http://www.mpsv.cz/files/clanky/4088/Annex_3_social_services_act.pdf. 36 Tento trend je ve srovnání se zbytkem Švédska patrný zejména ve Stockholmu.


4 Aktivní začleňování prostřednictvím služeb v

oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku

Tato kapitola zkoumá služby v oblasti bydlení a (municipální) služby zaměstnanosti/ tréninku ve studovaných zemích a městech jako příklady toho, jak mohou sociální služby přispívat k aktivnímu začleňování lidí vyloučených z trhu práce. Tyto dva typy služeb byly zvoleny z toho důvodu, že disponují mimořádnou možností být poskytovány integrovaně, což je klíčový element strategie aktivního začleňování.

4.1 Bydlení, zaměstnanost a trénink v aktivním začleňování 4.1.1 Bydlení a aktivní začleňování Souvislost mezi bydlením a vyloučením z trhu práce má tři roviny: Nabídka dostupného bydlení Trvalé bydliště je častá podmínka k získání zaměstnání, jež ve výsledku determinuje schopnost člověka dosáhnout ekonomické soběstačnosti. Bezdomovectví je nejradikálnější formou vyloučení z trhu s bydlením a bývá důsledkem několika faktorů, jako jsou psychické problémy, drogová závislost, předlužení, vystavení násilí – tedy faktorů, které se mohou navzájem posilovat a zároveň mohou dále komplikovat integraci dotyčného jedince do pracovního procesu. •

Kvalita bydlení Náklady na bydlení (a související náklady, jako jsou energie) určují, co z rozpočtu domácnosti zbývá na další spotřebu, jako je vzdělávání, kultura, či dokonce potraviny. To se týká zejména lidí, kteří se nacházejí v obtížné situaci nebo disponují omezeným rozpočtem, neboť čím nižší je příjem domácnosti, tím vyšší podíl v něm tvoří náklady na bydlení.37 Soukromé vlastnictví domů a bytů může znamenat, že náklady na bydlení budou relativně nízké. Může však na druhou stranu omezovat motivaci lidí stěhovat se za prací, neboť náklady na přestěhování bývají příliš vysoké. Soukromé vlastnictví nemovitostí nicméně nebývá často volbou pro osoby vyloučené z trhu práce, neboť ti obvykle nemají prostředky na koupi domu dokonce ani za dotovanou cenu. •

37 Mezi 20% domácností s nejnižšími příjmy dosahují průměrné náklady na bydlení 37% rozpočtu, přičemž cena bydlení představuje v průměru 33% celkové spotřeby domácnosti. (EUROSTAT 2008).

- 17

Prostředí pro bydlení (sousedství) Bezprostřední sousedství je pro nezaměstnané lidi zvlášť důležité, neboť kvůli nedostatku sociálních vazeb souvisejících se zaměstnáním mají sklon trávit více času ve svém nejbližším okolí. Sociální vztahy a služby založené na sousedství podstatně přispívají k jejich sociálnímu začleňování, a mohou nakonec vést i k jejich reintegraci na trh práce. Oblast, která disponuje příležitostmi pro tvůrčí aktivity a smysluplné trávení času, proto bude mít pozitivní vliv – prostředí, kde takové příležitosti chybí, může naopak negativně ovlivnit situaci dotyčné osoby. •

Napříč pěti studovanými zeměmi existuje široká škála přístupů k řešení otázky bydlení. Bytová politika se na jednu stranu může soustředit na poskytování dostupného bydlení (veřejné a sociální bydlení), podporu soukromého vlastnictví bytů či domů, regulaci trhu s byty atd. Zatímco dotace na straně nabídky poskytují developerům finanční pomoc na budování a nabídku bytů za cenu nižší, než je cena tržní, dotace na straně poptávky podporují nízkopříjmové domácnosti, aby si prostřednictvím finančních příspěvků na bydlení mohly dovolit adekvátní bydlení. Na druhou stranu je poskytování služeb souvisejících s bydlením často součástí širší agendy sociální politiky. Podporované bydlení kombinuje bydlení samotné se službami, které směřují k poskytování podpory dospělým, kteří nejsou – z rozličných důvodů – schopni zajistit si nezávislé ubytování. Může tomu být z důvodů fyzického postižení (včetně stáří), psychických problémů, závislosti či vystavení násilí atd. Služby mohou zahrnovat poskytnutí útulku pro lidi bez domova nebo ženy vystavené násilí, ale mohou mít rovněž podobu komunitně založené podpory lidem, kteří nejsou schopni žít nezávisle. V tomto případě se obvykle jedná o služby poradenství (např. jak předcházet soudnímu vystěhování), konzultací atd. Cílová skupina osob, pro něž je určena služba podporovaného bydlení, zahrnuje lidi, kteří jsou trvale či dočasně bez domova, a u nichž často došlo k akumulaci většího množství problémů.38 Tato zpráva se zaměřuje na veřejné/sociální bydlení a služby podporovaného bydlení včetně teritoriální dimenze tak, jak k nim přistupují komunitní rozvojová schémata.39

4.1.2 Zaměstnanost, trénink a aktivní začleňování Souvislost mezi zaměstnaností, tréninkem a vyloučením z trhu práce je evidentní. Zatímco integrace na trh práce může lidem pomoci stát se finančně nezávislými, integrace do (kvalitního) zaměstnání může zároveň nabídnout více příležitostí pro sociální participaci. Trénink může zvýšit potenciál zaměstnatelnosti osob vyloučených z trhu práce, a nakonec je na trh práce integrovat, přičemž zároveň narůstá schopnost těchto lidí zvládat vlastní život. Škála služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku je široká. Zahrnuje informace a orientaci v nabídce práce, nácvik specifických dovedností pro konkrétní druhy práce, ale také obecnější trénink základních dovedností a výuku jazyků. Podporované zaměstnání a praxe rovněž přibližují lidi k trhu práce. Intenzivní poradenství a prošetření situace dotyčného člověka představuje první krok na cestě k nalezení zaměstnání. Zatímco ve většině studovaných zemí spadá hlavní trh práce a politika zaměstnanosti do kompetencí vlád, místní úřady hrají (často v důsledku sociálních reforem) klíčovou roli v sociální asistenci a podpoře zaměstnanosti zvlášť u nejobtížněji dosažitelných skupin. S cílem vytvořit efektivní cestu k zaměstnanosti municipality pěstují partnerské vztahy se zaměstnavatelskými agenturami, obchodními asociacemi a poskytovateli služeb. 38 Služby podporovaného bydlení pro postižené lidi jsou často kombinovány se zdravotní péčí a v této zprávě nebudou do hloubky rozebírány. 39 Peněžní dávky nebudou rozebírány.


Místní služby zaměstnanosti a tréninku jsou často těsně svázány se širším ekonomickým rozvojem konkrétní oblasti. Aby municipální služby v oblasti zaměstnanosti a tréninku mohli těžit z pozitivního dopadu tohoto rozvoje na tvorbu pracovních míst v dané lokalitě, jsou často blízce propojeny se strategiemi ekonomického rozvoje. Služby v oblasti zaměstnanosti/tréninku, představené v této zprávě, zahrnují municipální služby, které podporují vyloučené osoby v nalezení cesty buď na trh práce, nebo k možnosti participace. Mezi tyto služby patří poskytování informací o volných pracovních místech, pomoc s žádostmi, poradenské služby, tréninková opatření i podporované zaměstnání. Patří sem rovněž průzkum toho, jak municipální služby spolupracují se zaměstnavateli.

4.2 P olitika a řízení služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/ tréninku Tato část představuje politické a institucionální kontexty jednotlivých služeb, které tato zpráva pokrývá. Je zakončena shrnutím role municipalit v poskytování služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti.

4.2.1 Politika a řízení v oblasti veřejného/sociálního bydlení Politické přístupy v oblasti veřejného/sociálního bydlení V Evropě neexistuje jednotná definice ’veřejného/sociálního bydlení’. Jednotlivé koncepty se liší stát od státu co do velikosti sektoru veřejného/sociálního bydlení, právních a organizačních forem, módů ‘řízení’, forem ‘sociálních nájmů’ a zastřešujícího politického rámce, v němž tito aktéři působí. 40 Navzdory rozdílům v politických konceptech sdílí skupiny zemí v Evropě jisté shodné prvky v poskytování služeb veřejného/sociálního bydlení, které se týkají zvlášť přístupu k přidělování bytů, velikosti sektoru veřejného/sociálního bydlení a vlastnictví domů. Co se oblasti veřejného/sociálního bydlení týče, je v evropských zemích možné vysledovat dva odlišné přístupy (srv. Czischke/Pittini 2007; vychází z Kemeny 1995). Veřejné/sociální bydlení může být poskytováno na univerzální bázi. Ve Švédsku je bydlení považováno za předmět veřejné zodpovědnosti a je poskytováno prostřednictvím společností zajišťujících obecní byty. V Nizozemí je veřejné/sociální bydlení de-facto poskytováno relativně široké skupině lidí.41 Jeho poskytování zajišťují neziskové organizace. V tomto universalistickém přístupu vykonává sektor veřejného/sociálního bydlení regulační funkci, která zajišťuje, aby měl každý občan přístup k dostupnému bydlení přijatelné kvality (například prostřednictvím kontrol výše nájmu). Nájemní sektor má v těchto zemích významný podíl. Veřejné/sociální bydlení je přidělováno prostřednictvím seznamů čekatelů, přičemž si municipality rezervují určitý počet prázdných bytů pro akutní potřeby. Klíčovým účelem tohoto přístupu je zajištění sociálního “promíchání”, tj. snaha vyhnout se sociálně-prostorové segregaci a podporovat sociální kohezi. 40 Švédská politika sociální péče usiluje o to, poskytnout přijatelné a dostupné bydlení každému, ne pouze specifickým cílovým skupinám. Tento univerzální přístup ilustruje skutečnost, že se nepoužívá pojem ‘sociální bydlení’, ale ‘veřejné bydlení’. – V České republice stejně jako v mnoha zemích východní Evropy se po pádu socialistického režimu koncept ‘sociálního bydlení’ opět postupně zavádí. Oficiálně však tento termín není používán, kromě potřeb DPH. 41 Sociální bydlení je poskytováno lidem, jejichž výše příjmu se nachází pod určitým prahem. Neexistuje nicméně monitoring vývoje příjmů či mechanismy pro následné vystěhování z domu, překročí-li příjem rodiny zmíněný práh. Vzhledem ke kvalitě sociálního bydlení a cenám alternativního ubytování je motivace k vystěhování nízká. Mnoho nájemníků využívajících služeb sociálního bydlení má příjmy nad stanoveným prahem. Z toho důvodu nakonec v sociálních bytech bydlí velmi široká skupina lidí.

- 19

Jiný přístup přijaly země, kde se předpokládá, že poptávka po bydlení bude uspokojena převážně prostřednictvím privátního trhu. V tomto případě mohou sociálního bydlení využívat pouze ti, kterým není trh schopen zajistit bydlení přijatelné kvality. V rámci tohoto cíleného přístupu je možné podle zavedených kritérií pro přidělování rozlišit dva podtypy. V rámci prvního podtypu je sociální bydlení lidem poskytováno zejména na základě jejich příjmu, který musí být nižší než určitý práh. Toto je případ Itálie a České republiky, které následují západoevropskou tradici poskytování sociálního bydlení, jež se zaměřuje na pracovníky a zaměstnance. V druhém podtypu je sociální bydlení přidělováno na základě potřeby, tj. pouze relativně omezené kategorii zvlášť zranitelných lidí, jak je tomu ve Velké Británii.42 /T abulka 2 / /R ozdělení odpovědnosti v poskytování veřejného/sociálního bydlení /

Správní opatření v oblasti veřejného/sociálního bydlení Přehled aktérů zapojených do služeb v oblasti veřejného/sociálního bydlení ukazuje rozdíly ve správních opatřeních pěti evropských zemí zahrnutých do této studie:

CZ

IT1

NL

SE

UK

Stát, municipalita

Region, provincie, municipalita

Stát, municipalita, korporace

Stát, municipalita

Stát, region, municipalita

Stát,2 municipalita

Stát, region

Korporace, stát

Municipalita

Stát, municipalita3

Municipalita

Municipalita

Municipalita, Korporace

Obecní společnosti zajišťující bydlení

Stát, municipalita

Municipalita

Municipalita, místní veřejné společnosti, soukromé firmy & investoři

Korporace

Obecní společnosti zajišťující bydlení, privátní majitelé

Municipalita, lokální asociace pro bydlení

Tvorba programů

Financování Pověřování/ přidělování Poskytování

1 Region Emilia-Romagna. - 2 stát poskytuje municipalitě grant. - 3 financování státem = nové bydlení; financování municipalitami = služby. municipalita uplatňuje výlučné kompetence. municipalita sdílí odpovědnost; vůdčí aktér zvýrazněn. Zdroj: LAO Bologna, Praha, Rotterdam, Stockholm, Southampton.

Ve Švédsku, kde municipality disponují kompetencemi zvedat daně, jsou municipality (a společnosti zajišťující obecní bydlení) téměř autonomní v projektování, přidělování a poskytování veřejného bydlení. Stupeň autonomie závisí na politickém kontextu. Ústřední vláda určí legislativní a regulativní rámec a poskytne zdroje tehdy, vyskytne-li se potřeba více nájemních domů, či na specifické projekty, např. komunitní rozvoj. Rovněž Nizozemí se vydalo směrem k vysoce decentralizovanému systému, neboť roku 1995 převedl stát odpovědnost za sociální bydlení na lokální úroveň, přičemž sdílí obecné programové funkce s ‘corporaties’ a municipalitami. Státní dotace skončily roku 1995. Neziskové organizace jsou finančně nezávislé, jsou majiteli a řídí poskytování sociálního bydlení. Municipality nicméně hrají klíčovou roli v přidělování sociálního bydlení tím, že přidělují parcely a koordinují své kroky s korporacemi na základě smluv. 42 Ve Velké Británii jsou upřednostňovány následující skupiny: lidé bez domova; lidé, kteří bydlí v nehygienických, přelidněných či jinak neuspokojivých bytech; lidé, kteří se musí přestěhovat ze zdravotních či sociálních důvodů, včetně hledání zázemí pro postižené; lidé, kteří se musí přestěhovat do konkrétní lokality, např. aby byli blíže možnostem pro specifický trénink, a ti, kterým by jeho znemožněním bylo způsobeno strádání. http://www.communities.gov.uk/housing/ housingmanagementcare/housingallocation/.


V Itálii je sociální bydlení od roku 1997 v kompetenci místních úřadů, které na záležitostech souvisejících se sociálním bydlením spolupracují s municipalitami, a na úrovni tvorby programů rovněž s regiony. Přidělování bytů je zodpovědností municipalit. Zdroje určené pro výstavbu nových bytů přicházejí od ústřední vlády podobně jako zdroje pro provoz již existujícího bytového fondu, ačkoliv jsou přidělovány prostřednictvím regionů. V České republice byly po kolapsu socialistického systému převedeny na začátku devadesátých let minulého století kompetence v oblasti politiky sociálního bydlení hlavně na municipality, ačkoliv je stát stále zapojen do tvorby jejich programů a financování.43 Pro výstavbu a rekonstrukci sociálního bydlení mohou municipality či soukromé společnosti žádat o granty přímo u Státního fondu rozvoje bydlení. Ve Velké Británii je sociální bydlení poskytováno prostřednictvím pronajímatelů sociálního bydlení (‘social landlords’), jakými jsou místní úřady a bytové asociace – obě instituce vlastní a spravují sociální bydlení. Sektor sociálního bydlení je stále z velké míry financován ústřední vládou (prostřednictvím Agentury komunitního bydlení - ‘Housing and Communities Agency’), která poskytuje zdroje pro nové sociální bydlení, avšak prostřednictvím plánů, které jsou výrazně koordinované na lokální úrovni. Regulérní financování státem je poskytováno pro specifické účely a závisí na regionu. Partnerství v oblasti bydlení zapojují mimo jiné lokální partnery, lokální asociace bydlení utvářejí lokální strategie pro oblast bydlení.

4.2.2 Politika a režim služeb v oblasti podporovaného bydlení Následující oddíly rozebírají politické přístupy a správní opatření v oblasti služeb podporovaného bydlení, specifická pozornost je věnována službám pro lidi bez domova. Politické přístupy v oblasti podporovaného bydlení O lidi bez domova se tradičně starají charitativní organizace. Se zavedením sociálního státu došlo k diverzifikaci služeb pro specifické cílové skupiny. Současné inovace v boji proti bezdomovectví čerpá informace jak z praktických zkušeností, tak na základě výzkumů sociální politiky. Například housing ladder (systém postupného sociálního začleňování) je běžně aplikovaný přístup v poskytování podpory bydlení. Tento přístup poskytuje podporu lidem bez domova v několika etapách, kdy míra podpory postupně klesá v závislosti na tom, jak roste schopnost daného člověka žít samostatně. Ne každý musí projít všemi stupni podpory. Jiným modelem je koncept ‘housing first’ (bydlení především), což je relativně nedávná inovace v sociální politice, uplatňovaná poprvé v USA. Jejím základním předpokladem je, že podpora lidí na cestě k větší nezávislosti spočívá v prvé řadě v poskytnutí bydlení, a teprve poté dochází k jejich zapojení do služeb podporujících každodenní život. Ve většině zemí, které tato zpráva zahrnuje, jsou zavedeny oba koncepty, avšak Velká Británie se zaměřuje více na strategii housing first. Ve Švédsku, Nizozemí a Itálii (v případě Bologně), se klade důraz na systém housing ladder. Ve Švédsku a Nizozemí se nicméně pokusně zavádí i systém housing first. Problém bezdomovectví nabyl v agendách Evropské unie i jednotlivých členských zemí na důležitosti. V řadě z nich, jako je Nizozemí, Švédsko a také Velká Británie, zavedly národní vlády komplexní strategie s integrovanými přístupy.

43 Podle Luxe/Grabmüllerové (2008) nebylo v devadesátých letech přenášení kompetencí na lokální úroveň ničím více než rétorickou proklamací, neboť hlavní aktéři v rozhodovacím procesu(decision-makers) si ponechali svou dominanci tím, že zachovali výsady pro stávající uživatele veřejného bydlení.

- 21

Tyto strategie jsou přenášeny na lokální úroveň, která umožňuje jejich přizpůsobení specifickým místním kontextům. Ve Velké Británii poskytuje ústřední vláda rámec, v jehož mezích musí místní úřady vypracovat vlastní strategie v boji proti bezdomovectví. Ve Švédsku a Nizozemí národní vlády ‘pouze’ usnadňují postup tím, že vytyčí strategii,44 fungují jako motor pro podporu a stimulaci práce lokálních organizací a poskytují příležitosti pro výměnu zkušeností a porovnávání mezi městy. V jiných zemích, jako je Česká republika a Itálie, neexistuje souhrnný strategický přístup k bezdomovectví, ale práce s lidmi bez domova je společně s celou škálou dalších cílových skupin obecně zajišťována sociálními službami. / Tabulka 3 / /R ozdělení odpovědnosti v poskytování podporovaného bydlení /

Tvorba programů

Financování Pověřování/ přidělování Poskytování

Správní opatření v oblasti podporovaného bydlení Přehled hlavních aktérů zapojených do služeb podporovaného bydlení demonstruje rozmanitost přijatých správních opatření v pěti zemích, kterými se tato studie zabývá:

CZ

IT1

NL

SE

UK


Stát, region, provincie, municipalita

Municipalita

Municipalita

Stát, municipalita



Stát, municipalita

Municipalita

Stát

Municipalita

Municipalita

Municipalita, pečovatelská agentura

Municipalita

Municipalita

Municipalita a organizace založené municipalitami, nevládní neziskové organizace

Municipalita, veřejné služby, nevládní neziskové organizace

Nevládní neziskové organizace

Municipalita, soukromí poskytovatelé, nevládní neziskové organizace

Municipalita, třetí sektor, soukromý sektor, sociální firmy

1 Region Emilia-Romagna municipalita uplatňuje výlučné kompetence municipalita sdílí odpovědnost; vůdčí aktér zvýrazněn Zdroj: LAO Bologna, Praha, Rotterdam, Stockholm, Southampton.

Ve Švédsku mají municipality téměř výlučnou zodpovědnost za všechny fáze procesu poskytování podporovaného bydlení. Stát může vytvářet podmínky pro podporu a stimulaci činnosti na lokální úrovni, municipality jsou nicméně v poskytování služeb autonomní. Municipality provozují většinu služeb v oblasti podporovaného bydlení samy, nicméně (v případě Stockholmu) stále větší měrou delegují výkon služeb na další organizace, jako jsou soukromí poskytovatelé či nevládní neziskové organizace. V Itálii, v případě regionu Emilia-Romagna, respektive města Bologna, došlo díky nedávným reformám k reorganizaci poskytování sociálních služeb. Úlohou státu je definovat roviny činností souvisejících s občanskými a sociálními právy, stanovit minimální požadavky pro organizaci sociálních služeb a – spolu s regiony – rozdělovat finanční zdroje. Regiony se dělí o úlohu vytvářet programy služeb. Služby provozují a poskytují nejen veřejné entity, ale také neziskové organizace. Municipality buď provozují sociální služby přímo, nebo jejich řízení delegují na tyto organizace.

44 V rámci nizozemské ‘Strategie sociální podpory’ (Strategy for Social Relief ) ústřední vláda blízce spolupracuje s G4 (čtyři největší holandská města) a Asociací holandských municipalit.


Ve Velké Británii si municipality služby podporovaného bydlení objednávají. Ústřední vláda poskytuje finance a vymezuje národní rámec podpůrných služeb. Programy jsou vytvářeny v rámci partnerství mezi ústřední vládou, regiony a municipalitami. Tato partnerství jsou monitorována prostřednictvím modelu Local Area Agreements (LAA). Samotné municipality poskytují jen minimum služeb a jejich poskytování nakupují zejména od organizací třetího sektoru. V Nizozemí municipality zajišťují většinu kompetencí v poskytování podporovaného bydlení. Jsou zodpovědné za tvorbu programů podporovaného bydlení na základě zhodnocení potřeb, které si provádějí samy či jej zadávají výzkumným institucím. Národní vláda určuje strategie bydlení, na které se municipality zaměřují, přizpůsobují je specifickým potřebám a cílům ve svých oblastech působnosti a vytvářejí lokální strategie v oblasti bydlení, které mají vlastní záměry a cíle. V České republice přinesla nedávná reforma sociálních služeb významné změny (viz kapitola 3) a rovněž redefinovala role zúčastněných aktérů. Do tvorby programů je zapojen stát, regiony i municipality. Finanční zdroje pocházejí od ústřední vlády a prostřednictvím regionů se převádí do municipalit; oba tyto nižší správní celky rovněž disponují vlastními, menšími finančními zdroji. Municipality samotné služby podporovaného bydlení neprovozují, ale delegují je jednak na příspěvkové organizace (vytvořené a financované municipalitami), zejména však na nevládní neziskové organizace.

4.2.3 Politika a řízení služeb zaměstnanosti a tréninku Tato sekce analyzuje politické přístupy a institucionální rámce služeb zaměstnanosti a tréninku. Pozornost je soustředěna na služby, které poskytují municipality, a služby organizované nevládními neziskovými organizacemi, případně dalšími soukromými poskytovateli. Politické přístupy k poskytování služeb zaměstnanosti a tréninku V devadesátých letech minulého století byla relativně vysoká nezaměstnanost. Setrvalá úroveň dlouhodobé nezaměstnanosti a tlak rostoucích nákladů vedl řadu zemí ke změně či posílení vlastních přístupů k aktivní politice zaměstnanosti. Došlo k posunu od strategií koncentrovaných na tvorbu pracovních míst a boj proti nezaměstnanosti k politice, která se zaměřuje na zvýšení míry zaměstnatelnosti konkrétních jedinců, a na podněcování aktivního hledání zaměstnání. V praxi došlo k rozšíření skupiny lidí považovaných za práceschopné.45 Příjem dávek je stále ve větší míře závislý na aktivitách směřujících k hledání práce, přijímání nabídek práce a participaci na opatřeních, která vyplývají z aktivní politiky zaměstnanosti. Ve snaze posílit spojení mezi sociálními dávkami a trhem práce jednotlivé národní vlády rostoucí měrou integrují politiku trhu práce a sociální politiku, a to jak na politické úrovni (např. prostřednictvím slučování podpor v nezaměstnanosti a sociálních dávek), tak na úrovni institucionální (např. prostřednictvím integrace úřadů práce s úřady sociálního zabezpečení).

45 Jako nedávný příklad rozšiřování skupiny lidí považovaných za práceschopné v zemích, kterými se tato studie zabývá, lze uvést přepracování systému přidělování invalidních důchodů. V praxi to znamená, že lidé, kteří byli předtím považováni za neschopné práce, musí nyní častěji podstupovat posudková řízení a částečná práceschopnost je může přivést zpět na trh práce.

- 23

V Evropě tento posun k aktivaci započal v zemích, jako je Velká Británie, Dánsko, Nizozemí, Švýcarsko či Německo. Později se přidaly i některé země bývalého východního bloku (např. Česká republika). Jiné země, jako je Itálie, prodělaly změny tímto směrem teprve nedávno. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti lze identifikovat některé společné trendy (srv. Serrano Pascual 2007): •

Individualizace: Při navrhování aktivačních programů je ve stále větší míře akceptována a reflektována rozmanitost jednotlivých sociálních skupin. Záměrem je působit na množství individuálních situací a faktorů spíše než na sociální skupiny samotné.

•

ozšiřování přístupu: Existuje zde trend využívat širší škálu nástrojů, jakými jsou R poradenství, pracovní praxe, dotovaná pracovní místa atd. ve snaze přimět trh práce k participaci.

•

ětší zastoupení smluvních vztahů (kontraktualizace): Ve vztahu mezi nezaměstnaným V a úřadem je patrný posun od byrokratického přístupu k nějaké formě smluvní dohody, která vyžaduje po nezaměstnaném vyšší míru osobní zodpovědnosti.

•

ětší využívání sankčních/stimulačních opatření: K navrácení lidí do pracovního V procesu a jejich vyvázání z příjmu dávek se používá více sankčních či stimulačních nástrojů.

Zatímco si jsou tyto trendy ve většině evropských zemí podobné, reformy trhu práce a sociální politiky postupují stát od státu odlišným tempem a v odlišných podobách (srv. van Gestel/Herbillon 2006). Význam pojmu ‘aktivace’ se liší stát od státu, a jak ukazuje výzkum EUROCITIES-NLAO, dokonce i město od města, a to v závislosti na národním/ lokálním kontextu. Jednotlivé přístupy se liší co do úrovně, na které jsou opatření povinná, sankčních mechanismů, míry nátlaku na žadatele a možností, které jsou k dispozici (Serrano Pascual 2007). Správní opatření k poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti/tréninku Posun v politice trhu práce směrem k aktivaci provází trendy, které směřují k decentralizaci a privatizaci na úrovni institucí. Usilují o větší aktivaci lidí bez práce tím, že zacelují mezeru mezi službami a občany, a také tím, že vyvíjí tlak na poskytování efektivnějších a rentabilnějších služeb. Ačkoliv reformy ve všech pěti zemích čelí podobným problémům (velký počet osob, které dlouhodobě přijímají sociální dávky, tlak na veřejné rozpočty), získaly ve studovaných zemích (a městech) různou podobu (role municipalit viz tabulka 4 níže).


/T abulka 4 / /R ole municipalit v poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku46 / Praha/CZ

Bologna/IT

Rotterdam/NL

Municipalita poskytuje granty neziskovým organizacím, které poskytují sociální služby v oblasti zaměstnanosti a vzdělávání

(1) Municipalita provozuje či participuje na projektech souvisejících se zaměstnaností/tréninkem47 (2) Municipalita nabízí informace a pracovní poradenství prostřednictvím poraden pro zaměstnanost48

Cílová skupina: Lidé ohrožení sociálním vyloučením, zejména postižení, starší zaměstnanci, etnické minority (Romové) Municipalita poskytuje/ organizuje veřejně prospěšné práce (buď dotované prostřednictvím PES či v podobě neplacené práce pro příjemce sociálních dávek)

Cílová skupina: Znevýhodnění dospělí, lidé bez domova, drogově závislí, (propuštění) vězni, imigranti, Romové/Sintové (1), nezaměstnaní lidé pobírající/ nepobírající dávky (2)

Stockholm/SE

Southampton/UK

Municipalita poskytuje a deleguje aktivační služby (hlavně pro podporu žádostí, poradenskou činnost & koordinaci – pracovní centra)

Municipalita má omezené statutární kompetence v oblasti poskytování služeb zaměstnanosti & tréninku pouze pro lidi s postižením; od dubna 2010 anglické municipality plánují & delegují vzdělávání a trénink mládeže49,50

Municipalita Municipalita jako poskytovatel služeb nebo jako úřad pro zmocňování k jejich poskytování

Municipalita jako zaměstnavatel či jako poskytovatel/ facilitátor podporovaného zaměstnání

Cílová skupina: dlouhodobě nezaměstnaní lidé

(1) Municipalita nabízí pracovní místa; (2) Municipalita může poskytovat dotace prostřednictvím nástroje ‘borsa lavoro’ v rámci širšího projektu sociálního začleňování, v němž je zaměstnanost jedním z kroků na cestě Cílová skupina: Certifikovaní postižení lidé (1) Znevýhodnění dospělí, lidé bez domova, drogově závislí či alkoholici, (propuštění) vězni, imigranti, Romové/Sintové

Municipalita poskytuje a/ nebo deleguje reintegrační služby na privátní poskytovatele Cílová skupina: Příjemci sociálních dávek

Municipalita poskytuje chráněné zaměstnávání (financované státem) Cílová skupina: Lidé s fyzickým, mentálním či duševním postižením, propuštění vězni, (bývalí) závislí a lidé bez domova

Cílová skupina: Příjemci sociálních dávek

(1) Municipalita nabízí pracovní místa (2) Municipalita prostřednictvím národních programů koordinuje dotovanou práci, hledá pracovní místa (financovaná národními programy) Cílová skupina: Lidé s psychosociálními problémy, mladí lidé (1) (Dlouhodobě) nezaměstnaní lidé (2)

Cílová skupina: Všichni mladí lidé ve věku 14-19 let Spolu s lokálními, regionálními a národními agenturami mohou municipality poskytovat programy podporovaného zaměstnání, a to buď přímo, nebo v rámci partnerství Cílová skupina: Kdokoliv, avšak často se zaměřuje na lidi s postižením či duševně nemocné

Regiony Spolupráce s regiony v poskytování služeb

Municipalita je součástí plánování sociálních služeb (jak na regionální, tak na lokální úrovni)

Municipalita spolupracuje s provincií, na kterou region delegoval PES

Spolupráce s ústřední vládou při poskytování služeb

Municipalita zajišťuje lokální strategickou koordinaci sociálních služeb zaměstnanosti

?

Municipalita spojuje partnery pro tvorbu strategických plánů

Municipalita jako podílník participuje na strategickém plánování v rámci regionů

Municipality často konsolidují regionální strategie ekonomického rozvoje

Municipalita spolu se státním úřadem pro sociální zabezpečení poskytuje základní služby ALMP51

Zástupce PES v pracovních centrech, který koordinuje a poskytuje informace

Municipalita zajišťuje lokální strategickou koordinaci

Stát

ALMP: Active Labour Market Policies (Aktivní politika zaměstnanosti). PES: Public Employment Service (Veřejné služby zaměstnanosti).

46 Poskytovaných přímo lidem bez práce/nezaměstnaným včetně dotací (od municipalit) zaměstnavatelům; bez pasivní politiky zaměstnanosti. 47 Financovaný zejména z ESF, municipality spolufinancují, případně koordinují. 48 V Itálii mohou municipality vykonávat činnosti v oblasti hledání práce včetně umísťování na základě akreditace. Bolona nežádala o akreditaci, a tudíž tyto aktivity nemůže provádět. Je nicméně podepsaná protokolární dohoda s provincií Bologna, která poskytuje právní základ pro provozování třech pokusných poraden pro zaměstnanost. 49 Z důvodů ekonomické krize se také v posledních dvou letech lokální úřady zapojují více proaktivně do poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti/tréninku. 50 Municipalita spolupracuje na koordinaci strategií lokálního ekonomického rozvoje a zaměstnanosti s partnery. 51 Tj. registrace nezaměstnaných osob a volných míst, aktivaci nově registrovaných nezaměstnaných.

- 25

V Nizozemí předala národní reforma z roku 2004 kompetence v oblasti výdajů na sociální dávky plně do rukou municipalit. Ty v současnosti obdrží roční rozpočet rozdělený do dvou částí, jednu část určenou na sociální dávky, druhou na aktivační programy. 25 % z přebytků vytvořených v první sekci může být volně využito pro ostatní účely. Očekává se, že tento systém bude sloužit jako pobídka municipalitám ke snížení počtu osob závislých na sociálních dávkách. Municipality obecně objednávají reintegrační služby u privátních poskytovatelů (rozsah se liší město od města). Ve Švédsku disponují municipality značnou mocí v rámci sociální politiky, ale v politice trhu práce nemají žádné formální kompetence. V případě Stockholmu se aktivity města vyvinuly hlavně jako pragmatická a proaktivní reakce municipality na existující problémy, tj. setrvale vysoký počet příjemců sociálních dávek, pro něž nejsou Veřejné služby zaměstnanosti (PES) dostatečně aktivní. Tato situace vyústila do stavu, kdy municipalita – bez formálního mandátu – stále ve větší míře přejímá péči o své občany v oblasti zaměstnanosti a tréninku a provozuje vlastní pracovní centrum (‘Jobbtorg’), čímž se pokouší vyplnit mezeru, kterou zanechaly PES zvlášť v případě specificky znevýhodněných lidí. V případě Stockholmu poskytuje municipalita většinu služeb sama, avšak narůstá jejich objednávání u ostatních subjektů. Ve Velké Británii má ústřední vláda téměř výhradní zodpovědnost za poskytování služeb souvisejících se zaměstnaností a tréninkem (příslušné vládní oddělení zadává hlavní podíl na službách v oblasti zaměstnanosti a tréninku formou zakázek agenturám, třetímu sektoru a privátním poskytovatelům). Důležité ustanovení, které prosazuje fungování lokálních partnerství, poskytlo lokálním úřadům významné páky pro ovlivňování poskytování služeb na místní úrovni. Lokální úřady, které staví na svých kompetencích v oblasti ekonomického rozvoje a svých znalostech jak lokálního prostoru, tak existujících lokálních poskytovatelů, poskytují podporu, pomoc při formování služeb PES a koordinují je s ostatními službami, které jsou poskytovány na místní úrovni. Nedávná změna: od dubna 2010 jsou nyní municipality (v Anglii) také přímo zodpovědné za plánování a objednávání vzdělávacích a tréninkových služeb pro mládež ve věku od 14 do 19 let. V Itálii je situace komplexnější a zahrnuje rozličné institucionální aktéry. Stát zodpovídá za pasivní politiku zaměstnanosti (sociální záchytná síť a finanční podpora nezaměstnaným lidem, kteří patří ke specifickým skupinám), zatímco regiony mají výhradní kompetence v aktivní politice zaměstnanosti a mohou delegovat řízení Veřejných center zaměstnanosti na regiony. Poslední italská reforma trhu práce z roku 2003 zvýšila počet veřejných a privátních subjektů, které prostřednictvím akreditačních procedur mohou dodávat služby v oblasti zaměstnanosti, financované z veřejných zdrojů, ve specifických regionálních sektorech. Aktivní politika zaměstnanosti je téměř výhradně financována ESF a provozována zejména neziskovými organizacemi, případně sociálními družstvy či asociacemi. Ač se municipalita v Bologni rozhodla nestát se akreditovaným poskytovatelem služeb v oblasti zaměstnanosti, podepsala s provincií Bologna protokolární dohodu, na jejímž základě pokusně otevře ve třech městských obvodech poradny pro zaměstnanost, které budou poskytovat informace a pracovní poradenství. Současně municipality spolu s ostatními institucemi, jako jsou (municipální) místní zdravotní střediska, zodpovídají za sociální politiku a v tomto kontextu mohou implementovat zkušenosti s integrací trhu práce, čímž vykonávají širší sociální integraci specificky znevýhodněných cílových skupin, a případně implementovat zkušenosti, které mohou socializovat lidi v pracovních či “přechodových” programech pro znevýhodněné osoby. 52

52 Z právního hlediska se tato intervence do začleňování na trh práce nezaměřuje na poskytování pracovních smluv. Ve skutečnosti je jejím smyslem podporovat socializaci či trénink.


V České republice nese ústřední vláda stále hlavní zodpovědnost za poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku. Municipality jsou zapojené jen zřídka, a to pouze tím, že zřizují příspěvkové organizace či poskytují granty neziskovým organizacím, které poskytují škálu služeb včetně některých, které se soustředí na zaměstnanost a trénink znevýhodněných skupin. Podobně jako v Itálii je aktivní politika zaměstnanosti financována zejména z peněz ESF a prováděna neziskovými organizacemi.

S hrnutí role municipalit v poskytování služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku Municipality sdílí v poskytování služeb v oblasti bydlení i zaměstnanosti/tréninku řadu klíčových funkcí: •

unicipality dodávají hodnocení lokálních potřeb, které představuje základnu M pro plánování služeb, přičemž své znalosti čerpají z lokálního kontextu. Disponovat adekvátním hodnocením je klíčové pro dodávku služeb, které odpovídají lokálním potřebám. Toto neplatí jen pro vlastní politiky měst, ale rovněž pro ustanovení národních rámců, v jejichž implementaci hrají municipality klíčovou roli.

•

unicipality hrají klíčovou roli při adaptaci národních politik do jejich lokálních M kontextů. Různé úrovně státního řízení umožňují municipalitám disponovat různými úrovněmi zapojení. Například strategie proti bezdomovectví ve Velké Británii je vypracovaná na národní úrovni, avšak adaptovaná lokálně, holandská ‘Strategie sociální podpory’ (Strategy for Social Relief ) je jak iniciativou národní vlády, tak čtyřech největších holandských měst, zatímco ve Švédsku poskytuje centrální vláda pouze širší rámec, v němž mohou municipality bojovat s bezdomovectvím.

•

ěsta hrají klíčovou roli jako koordinátoři lokálního poskytování služeb. M Sociální “mix”, kde vlády rostoucí měrou počítají s privátními a neziskovými organizacemi (včetně toho, že jednají jako úřad pro zadávání zakázek), znamená, že města musí koordinovat činnost rostoucího počtu aktérů. Tato role je již pro města často etablovaná. Města spolupracují a koordinují buď vertikálně ‘vzhůru’ s provincionálními a regionálními úřady (Itálie) nebo s centrální vládou (Velká Británie), a nebo horizontálně s aktéry, kteří působí v lokálním kontextu (např. bytové asociace, privátní poskytovatelé služeb či zaměstnavatelé, Nizozemí, Velká Británie). Zatímco ve Velké Británii a Nizozemí je spolupráce a koordinace s externími aktéry běžná, ve Švédsku jde víceméně o teprve nedávný trend.

•

unicipality často jednají proaktivně bez formálního mandátu ve snaze snížit M rozpočtový tlak. Například ve Švédsku municipalita v případě Stockholmu založila integrovaná centra práce, aby pomohla recipientům sociálních dávek s návratem do zaměstnání. Ve Velké Británii se municipality i navzdory omezené statutární roli v poskytování služeb zaměstnanosti široce angažují v koordinování aktérů a vyvíjení lokálních ekonomických strategií.

•

M unicipality často benefitují či jednají jako spoluinvestoři projektů financovaných evropskými fondy, konkrétně při poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku v zemích s relativně malými vládními rozpočty pro aktivní politiku zaměstnanosti (Itálie, Česká republika). V těchto zemích hraje klíčovou roli při poskytování těchto služeb zvlášť zranitelným skupinám Evropský sociální fond (ESF). Služby jsou provozovány zejména nevládními neziskovými organizacemi či sociálními sdruženími/asociacemi.

- 27

4.3 I mplementace politiky aktivního začleňování na lokální úrovni Ač se koncept ‘aktivního začleňování’ na evropské úrovni objevil teprve nedávno, v lokálním kontextu není žádnou novinkou. Odkazuje spíše na praktiky a trendy v poskytování sociálních služeb, které ve většině zemí již existují. Tato část analyzuje způsob, jakým se odráží principy kvality EU (viz část 2.1.1.) v lokální implementaci přístupů ke službám v oblasti bydlení i zaměstnanosti a tréninku. Tato část je uspořádána podle šesti společných principů definovaných Evropskou komisí (viz část 2.1.1.). Každá podsekce vykládá jeden společný princip a poskytuje stručný (možný) výklad, jak byl diskutován v rámci projektu EUROCITIES-NLAO.53 Dále analyzuje lokální metody uplatňování tohoto principu kvality a ilustruje je na příkladech z praxe. Celá sekce končí zhodnocením, nakolik místní implementace odpovídá danému principu kvality podle závěrů pozorování EUROCITIES-NLAO, a identifikuje problémy s jeho zaváděním.

4.3.1 Rovnost z hlediska přístupnosti a dosažitelnosti služby Principy Evropské komise 1: Územní dosažitelnost, fyzická přístupnost, dostupnost Tento princip pojednává o územní dosažitelnosti, fyzické přístupnosti služeb a jejich dostupnosti Dosažitelnost a dostupnost sociálního bydlení Většina evropských měst se buď už potýká, nebo očekává problémy s dosažitelností a dostupností veřejného/sociálního bydlení. V některých zemích (Česká republika, Velká Británie) přispěla privatizace bytového fondu prostřednictvím převodů za regulované ceny na privátní kupce či privátní bytová družstva k nedostatku sociálního bydlení. V důsledku toho značně poklesl podíl sektoru veřejného/sociálního bydlení a v některých zemích začal být stále více zaměřený jen na úzké vrstvy populace. V jiných zemích (Itálie) zanechaly strategie zaměřené na vlastnictví domů sektor sociálního bydlení v zanedbaném stavu. V důsledku toho nyní poptávka po dostupném bydlení převyšuje nabídku. Například v Southamptonu je v současné době na čekací listině pro sociální bydlení 13 000 lidí, zatímco jen deset procent z nich získá oprávnění k užívání. Značné zmenšení veřejného bytového fondu, zapříčiněné privatizací, rovněž způsobuje sociální segregaci, neboť privatizace atraktivnějších a lépe přístupných bytů či nemovitostí soustředí zranitelné skupiny do méně atraktivních oblastí, kde je bydlení hůře přístupné a méně vyhovuje jejich potřebám. Ve východoevropských zemích je otázka dostupnosti silně provázána s důsledky přechodu od socialismu k tržní ekonomice. V Praze se očekává, že blížící se deregulace nájmů do roku 2012 přinutí zvlášť zranitelné skupiny lidí (většinou staré lidi, ale také rodiny s nízkými příjmy či samoživitele) vystěhovat se z vhodnějších bytů v centru města a najít si dostupné bydlení jinde, neboť si nebudou schopni dovolit platit vyšší nájmy, které za takové byty budou účtovány. Česká vláda roku 2009 zareagovala novými granty na sociální bydlení.

53 Během výzkumu EUROCITIES-NLAO byly vypracovány tři studie o možných interpretacích společných principů pro přístup ke kvalitě služeb, které jsou k dispozici na: www.eurocities-nlao.eu.


/ Box 7 / / ‘Get on’ bus, Edinburgh /

Přístupnost služeb v oblasti podporovaného bydlení a zaměstnanosti/tréninku Ve městech/zemích podrobených v této studii průzkumu je přístup k nabízeným službám často zjednodušen prostřednictvím modelu one-stop-shop, tj. centrálních přístupových míst pro všechny uživatele, kteří odkud postoupí k příslušné službě (např. sociální poradny a poradny pro zaměstnanost v Bologni - viz Box 4), centrální příjem pro lidi bez domova v Rotterdamu, Stockholmu a Southamptonu (viz Box 11). Otevírání služeb založených na modelu one-stop-shop rovněž usnadňuje integraci rozličných služeb a koordinaci s ostatními aktivitami, které se službami v oblasti bydlení, respektive zaměstnanosti/tréninku přímo nesouvisí, například službami sociální péče (viz také 4.3.4). Příklad jednoduše dosažitelné sociální služby z místní praxe je uveden níže.

‘Get on’ bus v Edinburghu je pojízdné informační centrum, které přiváží služby do všech částí města, čímž doplňuje statickou infrastrukturu ostatních municipálních podpůrných služeb. Služby

zahrnují všechny relevantní oblasti a klíčové partnerské agentury. Pozitivním výsledkem je skutečnost, že mobilní ‘Get On’ jednotka představuje platformu pro terénní pracovníky z lokálních agentur, na

níž mohou spolupracovat při vzájemné propagaci svých služeb a vnímat společné poskytování podpory. http://www.edinburgh.gov.uk/internet/ city_living/jobs_and_careers/CEC_get_on

Fyzická přístupnost služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku Pro lidi s tělesným postižením je přístupnost služeb včetně veřejného/sociálního bydlení zvlášť důležitá. Obecně v rámci výzkumu EUROCITIES-NLAO nebyly hlášeny problémy s fyzickou přístupností služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti. Podpůrné služby, které usnadňují dostupnost tréninkových služeb - služby v oblasti péče o děti Pro lidi, kteří zodpovídají za péči, může být účast na tréninkových programech obtížná, neexistují-li a nejsou-li dostupné vhodné služby péče o děti, ať už prostřednictvím individuálního podpůrného systému či zajištěním péče o děti/dlouhodobé péče. Péče o děti zůstává pro některé rodiče bariérou, zvlášť pak pro samoživitele, kteří musí zvládat potřeby různě starých dětí. Dostupnost a existence takových služeb se podle EUROCITIESNLAO zdá být problematická v italských a britských městech, naopak v zemích s rozvinutým systémem péče o děti, jako je Švédsko, není podpora prostřednictvím péče o děti problém. Výzvy při zavádění společných principů V současnosti jsou největšími problémy měst nedostatek dostupného bydlení a sociální segregace. S ohledem na dostupnost kvalitních služeb pro zranitelné lidi často představují značná omezení. Přístup k bydlení je omezen nedostatkem vhodného bytového fondu. Zároveň, je-li sociální bydlení k dispozici, nachází se často v znevýhodněných oblastech se špatným bytovým fondem, čímž se situace znevýhodněných osob dále zhoršuje. Poskytování sociálních služeb musí být obzvlášť ve znevýhodněných oblastech dobře koordinované s ostatními typy služeb, jako je dopravní obslužnost, která zjednoduší dostupnost např. služeb v oblasti zaměstnanosti/ tréninku či případně zaměstnání. Pro lidi s pečovatelskými povinnostmi je koordinace a dostupnost služeb péče o děti klíčová k tomu, aby byli schopni hledat si zaměstnání, účastnit se rekvalifikací, případně vstoupit na trh práce.

- 29

4.3.2 Rovnost v přístupu ke službě a jejímu poskytování Principy Evropské komise 2: Solidarita, rovné příležitosti pro uživatele služeb a zaměstnance a náležitý respekt k rozmanitosti uživatelů Tento princip odkazuje na solidaritu a rovnost mezi uživateli v přístupu a v poskytování služby, jehož účelem je zajistit rovné příležitosti pro všechny. Totéž platí i pro rovné příležitosti personálu.54 Municipality musí ve snaze vyhovět rozličným potřebám zranitelných lidí zajistit, aby byla k dispozici adekvátní škála služeb (včetně veřejného/sociálního bydlení) a jejich dostatečná kapacita. Zároveň je nutné, aby fungovaly mechanismy rovnosti a solidarity mezi uživateli, tedy aby lidé, kteří jsou skutečně v nouzi, získali podporu, kterou potřebují. Zajištění rovnosti v rámci poskytování služeb je vzrůstající problém. Často jsou to právě města, která musí reagovat na měnící se situaci, zatímco národní rámce zůstávají stejné. Ekonomická krize situaci dále zhoršuje: Zatímco celkové rozpočty měst se snižují, narůstá poptávka po sociálních a ekonomických službách,55 což má za následek, že města mají často ještě méně možností, jak adekvátně reagovat na existující a aktuální potřeby. Výzkum EUROCITIES-NLAO identifikoval změnu profilu uživatelů služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku. Příčinou jsou strukturální změny, jako je měnící se ekonomika, nestabilita v oblasti zaměstnanosti, stárnutí populace, rostoucí migrace, změny životního stylu, které vyúsťují např. do většího množství domácností, kde bydlí pouze jeden člověk, rozpadů a opětovných spojování rodin; tyto posuny mohou po poskytovatelích sociálních služeb vyžadovat přizpůsobování služeb: • Měnící se profil nájemníků sociálních bytů (např. více lidí, kteří žijí sami, více starých lidí) může vyžadovat modifikace veřejného/sociálního bytového fondu, jako je (pře)stavba menších nebo přístupných bytů či poskytování dalších služeb, jako jsou podpůrné služby pro staré lidi. • V útulcích pro lidi bez domova ve studovaných městech narůstá počet žen bez domova a rovněž uživatelů služeb s cizím pasem (hlavně z východoevropských zemí, ale také ze zemí mimo EU). Mezi bezdomovci také narůstá v důsledku rozpadu rodin počet mladých lidí závislých na drogách, často mladých mužů. Poskytovatelé služeb musí reflektovat potřeby těchto lidí např. výcvikem svých zaměstnanců v mezikulturních dovednostech či v poskytování ochrany ženám vystaveným násilí. • Pracovních pozic, které vyžadují nízkou kvalifikaci, je v současnosti stále méně, v důsledku čehož se snižují vyhlídky na práci pro lidi s nízkou kvalifikací. Rovněž dělníci, kteří dlouhou dobu pracovali u jedné společnosti a přišli o práci, disponují často dovednostmi, které nejsou na současném trhu práce relevantní. Jejich věk může mít také za následek, že ostatní společnosti nechtějí re-investovat do jejich výcviku. Stále viditelnější jsou rovněž důsledky rostoucí nestability v rodinných strukturách. Jak ukazuje jeden příklad, rodiče, kteří žijí v oddělených domácnostech, se mohou ocitnout v situaci, kdy musí čelit vážným ekonomickým problémům. Vynoření nové třídy sociálně znevýhodněných lidí vyžaduje po poskytovatelích služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku přizpůsobit se a nabízet rekvalifikace starším dělníkům s nízkou kvalifikací, koordinovat služby protidluhového poradenství atd.

54 EUROCITIES-NLAO se nezabýval zkoumáním rovných příležitostí pro zaměstnance poskytovatelů služeb. 55 EUROCITIES Survey on Recession and Recovery in Cities 2009.


Rovnost v přístupu k veřejnému/sociálnímu bydlení Města disponují řadou nástrojů pro zlepšení přístupu nejzranitelnějších k veřejnému/ sociálnímu bydlení: • (právně definovaná) kvóta pro specifické cílové skupiny (Itálie, Nizozemí), • kritéria a postupy pro přidělování navržené tak, aby upřednostňovaly potřebné (Česká republika, Nizozemí, Velká Británie), • procesy objednávání služeb/procurementu navržené tak, aby zajistily potřeby a přístup ke službám různým skupinám uživatelů (Švédsko, Velká Británie). (Někdy značný) nedostatek fondu sociálního bydlení ve městech (viz 4.3.1) nicméně komplikuje úkol uspokojit dostupným bydlením potřeby všech lidí v nouzi. Ve skutečnosti nebývá sociální bydlení nutně poskytováno nejpotřebnějším lidem, dokonce i přes zavedená kritéria pro přidělování. Například v České republice v důsledku neexistence oficiální definice‘sociálního bydlení’(viz sekce 4.2.1) mohou poskytovatelé služeb nastavit vlastní kritéria pro přidělování. Ti podle výzkumu LAO Praha často upřednostňují osoby s pravidelným příjmem před osobami s nejobtížnějším přístupem na trh práce. Nedostatek sociálního bydlení a skutečnost, že se mění potřeby, nastoluje otázky o vhodnosti kritérií pro přidělování, jimiž jsou identifikováni nejpotřebnější jedinci. Například v Bologni, kde roste poptávka po sociálním (i podporovaném) bydlení, která vyvíjí finanční tlaky na městský rozpočet, jsou národní metodologie a nástroje považovány za nedostačující k uspokojivému zhodnocení individuálních potřeb. Právě začala diskuze o vypracování nových kritérií a indikátorů. Rovnost v přístupu a poskytování služeb v oblasti podporovaného bydlení a zaměstnanosti Vezmeme-li v úvahu rozmanitost skupiny považované za “osoby vyloučené z trhu práce”, k uspokojení jejich rozličných potřeb musí být k dispozici široká škála služeb. Někdy je sem třeba zahrnout i přednostní péči o zvlášť zranitelné skupiny. Existuje skutečně široká škála služeb na podporu zaměstnanosti lidí prostřednictvím specializovaných tréninků. Záleží na jednotlivých zemích, zda jsou tyto služby, přizpůsobené místním podmínkám, poskytovány v rámci celostátních strategií či na základě iniciativy municipalit (Nizozemí, Švédsko, Velká Británie). Evropské fondy hrají důležitou roli v prosazování rovných příležitostí zejména v Itálii a České republice, kde jsou programy pro zvlášť zranitelné skupiny financovány hlavně z Evropského sociálního fondu (ESF). Je tomu tak proto, že fond nejen financuje specializovaný trénink pro zvlášť ohrožené skupiny, ale zároveň vyžaduje, aby rovné příležitosti dominovaly všem ostatním programům ESF. Navíc ve studovaných zemích v praxi funguje rozmanitá škála národních, regionálních i lokálních postupů, které prosazují zaměstnanost znevýhodněných osob různými způsoby. Abychom uvedli dvě ukázky, například v Itálii provádějí většinu úkonů na poli tréninku, rehabilitace a integrace na trh práce sociální družstva. V mnoha případech regionální či provinciální úřady pomáhají sociálním družstvům získávat zakázky bez vypisování veřejných tendrů či předvídání upřednostňovaných kritérií způsobilosti (takzvané ‘bandi a clausola sociale’ – tendry se sociální výjimkou). Druhým příkladem je Rotterdam, který jako pověřená autorita uplatňuje institut ‘5% obsazení’, které vyžaduje, aby každá společnost, která se účastní tendru, věnovala alespoň 5% hodnoty tendru na vytvoření pracovních pozic pro lidi, kteří momentálně pobírají dávky. Podle LAO Rotterdam se zdá, že tato praxe funguje velmi dobře: Předpokládá se, že v roce 2010 bude takto vytvořeno 750 takových pracovních míst. Do května 2010 jich bylo vytvořeno už 500.

- 31

Co se rovnosti v přístupu a poskytování služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti týče, města v asociaci EUROCITIES-NLAO nicméně zdůrazňují existenci rizika, že nejobtížněji integrovatelné osoby mohou být v oblasti služeb zaměstnanosti/tréninku opomíjeny, neboť tyto služby vyžadují více peněz, než bývá k dispozici. Toto riziko je obzvlášť akutní v současné ekonomické krizi. Výzvy při zavádění společných principů K zajištění rovnosti příležitostí existuje v poskytování sociálních služeb široká škála nástrojů. S měnícími se požadavky je nicméně nutné adaptovat indikátory a kritéria pro zhodnocení potřeb a alokaci sociálních služeb na měnící se požadavky uživatelů tak, aby dokázaly identifikovat a reagovat na skutečné potřeby lidí. Toto je klíčové pro to, aby nejpotřebnějším lidem byl garantován přístup k sociálním službám (včetně sociálního bydlení). Mezi další problémy patří: • Mnohostrannost sociálního vyloučení vyžaduje pro splnění potřeb uživatele integraci politik, aktérů a služeb. Municipality často stále stojí před otázkou, jak tyto procesy nejlépe řídit. • Existuje riziko, že lidé s nejobtížnějším přístupem na trh práce jsou zanedbáváni, protože jejich integrace může být považována za příliš časově náročnou, a proto příliš drahou. Toto riziko je v současné ekonomické krizi zvlášť aktuální.

4.3.3 Kvalita služby: Kvalifikace zaměstnanců, pracovní podmínky a fyzické zázemí Principy Evropské komise 3: Investování do lidského kapitálu, pracovních podmínek a adekvátní fyzické infrastruktury Tento princip odkazuje k investování do fyzické infrastruktury, profesního rozvoje a pracovních podmínek personálu, který poskytuje služby, jako předpoklad pro poskytování kvalitní služby. Dovednosti a rozvoj dovedností Podle výzkumu EUROCITIES-NLAO požadavky na dovednosti kladené na uchazeče o práci u poskytovatele služeb obecně zajišťují, že bude zaměstnán dostatečně kvalifikovaný personál. Často se toho dosahuje procesem akreditace. Například v České republice specifikuje Zákon o sociálních službách z roku 2006 požadavky kladené na sociální pracovníky zaměstnané v oblasti sociálních služeb. Aby poskytovatelé služeb získali registraci (což je předpoklad nutný pro jejich financování), musí personál těmto požadavkům vyhovovat. V municipálních pracovních centrech studovaných měst specifické dovednostní požadavky zajišťují, že dovednosti personálu odpovídají účelu těchto pozic. Pracovní centra zaměstnávají v přímém styku s klienty pracovníky, kteří disponují různými soubory dovedností tak, aby byli schopni zvládnout širokou škálu požadovaných úkolů. Například v pracovním centru ve Stockholmu jsou pracovní pozice personálu rozděleny do dvou funkcí: tzv. ‘case manager’ se věnuje klientovi a tzv. ‘matcher’ (zprostředkovatel) vytváří výhradně spojení mezi klientem a zaměstnavatelem. Pracovní centrum v Rotterdamu vedle těchto dvou pozic dále zaměstnává ‘account managera’, který spolupracuje výhradně se zaměstnavateli s cílem vyhovět jejich poptávce po pracovnících. Podle výzkumu EUROCITIES-NLAO se pravidelně investuje do rozvoje dovedností personálu poskytujícího služby v oblastech bydlení i zaměstnanosti, a to jak u služeb poskytovaných municipalitou, tak u pověřených poskytovatelů. Tendence integrovat služby v rámci decentralizovaných kontaktních bodů a také měnící se profil uživatelů má za následek, že personál poskytující služby musí umět zvládat komplexnější a rozmanitější požadavky uživatelů, a že se takto nově vyprofilovaná pracovní pozice musí odrážet v programech pro rozvoj dovedností.


Výzvy při zavádění společných principů Obecně jsou zavedeny předpisy pro zajištění dostatečné kvalifikace personálu v sociálních službách. I přesto se musí nové posuny a měnící se potřeby rozličných cílových skupin odrážet v programech pro rozvoj dovedností personálu: • Tím, jak jsou služby stále adresnější, musí být personál schopen rozvíjet služby ve spolupráci s uživateli. • Nutnost smysluplně zapojovat klienta vyžaduje po municipalitách a poskytovatelích služeb disponovat dovednostmi k rozvíjení inovativních přístupů. • T endence koncentrovat informace do jednoho kontaktního bodu, který uživatelům poskytne přístup ke škále služeb, má za následek, že personál musí zvládat komplexnější a různorodé požadavky. • M ěnící se profil uživatelů vyžaduje, aby personál v souladu s tím adaptoval své dovednosti, např. nárůst počtu imigrantů vyžaduje schopnost pracovat v multikulturním prostředí. Využití externích dodavatelů a organizací třetího sektoru, kterým je poskytování služeb zadáváno na základě krátkodobých kontraktů, může způsobovat problémy s retencí zaměstnanců. To je možné vysvětlit skutečností, že zkušený personál hledá pracovní příležitosti s vyšší mírou jistoty zaměstnání, dobrovolnické organizace mají problémy přesouvat personál z jednoho projektu do druhého a implementace efektivních programů rozvoje zaměstnanců je obtížná.

4.3.4 Kvalita poskytování služby: koordinace a integrace služeb Principy Evropské komise 4: Komplexní a koordinované služby, naplánované a poskytované koordinovaně Tento princip odkazuje ke koordinaci služeb a jejich integrovaném poskytování. Zahrnuje rovněž komunitní rozvoj jako koordinovaný, územně a lidsky založený přístup k poskytování služeb lidem. V některých zemích funguje tradiční spolupráce a koordinace mezi jednotlivými aktéry, konkrétně ve Velké Británii a Nizozemí, kde jsou municipality zvyklé spolupracovat s širokou škálou aktérů kvůli významnému podílu služeb dodávaných na subdodavatelské bázi. Tato role spolupráce/koordinace je zvlášť patrná v oblasti služeb zaměstnanosti ve Velké Británii, kde se municipality obecně omezují na jejich koordinaci (viz sekce 4.2.3). Pro švédské municipality, které tradičně poskytují služby samy, oproti tomu probíhá koordinace a spolupráce na operační rovině a mezi jednotlivými municipálními službami. Spolupráce a koordinace s ostatními aktéry je relativní novinkou. V České republice a Itálii nedávné reformy dosáhly nové koordinace (Česká republika) či posílily tradiční spolupráci (Itálie). Ve studovaných zemích existují rozmanité typy koordinace. Koordinace municipalit s dalšími veřejnými úřady či podílníky se liší co do směru (vertikální, horizontální), přístupu (strategický, operační), úrovně regulace (lokální, regionální, národní), regulace (formální, neformální) a časového rozpětí (dočasná, trvalá). Nehledě k vertikální spolupráci a koordinaci s provinciálními a regionálními úřady či ústřední vládou spolupracují municipality, v závislosti na zemi a typu služby, s řadou lokálních aktérů, jako jsou komunity, náboženská společenství, místní policejní a požární služby, charitní sdružení, firmy, školy a zdravotnická zařízení. Novým vývojovým trendem je dojednávání a vznik přeshraničních, nadregionálních agentur (Velká Británie), které spojují různé municipality, partnery z veřejné sféry a ostatních sektorů při práci na

- 33

/ Box 8 / / Spolupráce se zaměstnavateli / DAAD, Rotterdam Město Rotterdam spolu se (státem provozovaným) pracovním centrem Zaměstnanecké pojišťovací agentury (Employee Insurance Agency) založil jednoúčelovou službu (zvanou DAAD), která je jednoznačně určená pro spolupráci se zaměstnavateli. Municipality poskytují zaměstnavatelům služby, jako je personální výběr, analýzy způsobilosti (matching) či specializované

vytyčených cílech. Zatímco ve službách v oblasti bydlení je spolupráce se soukromým sektorem méně rozvinutá, ve službách v oblasti zaměstnanosti se ty z municipalit, které provádějí analýzy způsobilosti (matching), spojují se zaměstnavateli (pro příklady viz Box 7 níže). činnosti jako například veletrhy práce atd. Lokální partnerství pro zaměstnanost (Local Employment Partnerships), Velká Británie Ve Velké Británii municipality spolu se zaměstnanci místních poboček národních pracovních úřadů (Jobcentre Plus), národním Úřadem pro zaměstnanost a penze (Department of Works and Pensions) a poskytovateli

vzdělávání a tréninku spolupracují se zaměstnavateli v rámci Lokálních partnerství pro zaměstnanost (Local Employment Partnerships LEP) na koordinaci tréninkových a zaměstnaneckých programů včetně provozování speciálních projektů, jejichž účelem je umožnit znevýhodněným lidem přístup k novému zaměstnání a možnostem tréninku.56

Na strategické rovině spolupracují různí aktéři na komplexním a dobře koordinovaném poskytování služeb, přičemž sdílí společný cíl. Například jak služby v oblasti bydlení, tak v oblasti zaměstnanosti představují často součást komplexních národních či místních programů. V zemích, kde jsou zavedeny komplexní národní strategie (např. britská Strategie blahobytu (Well-being strategy) či národní strategie pro bezdomovectví v Nizozemí, Švédsku a Velké Británii) jsou fondy a aktéři koordinováni národními ministerstvy a poté adaptováni na místní podmínky buď prostřednictvím, nebo v partnerství s municipalitami. V případě lokálních strategií (např. strategie ‘inkluzivní ekonomiky’ v Rotterdamu) či postupů, které přizpůsobují národní strategie lokálnímu kontextu (např. Southamtonská strategie podpory obyvatel - Southampton Supporting People strategy), se koordinace uskutečňuje mezi různými municipálními odděleními či případně s ostatními poskytovateli služeb. Relativně novým procesem je koordinace v rámci strategického plánování sociálních služeb v České republice prostřednictvím komunitního plánování (viz Box 6). V tomto procesu řídí koordinaci a plánování sociálních služeb region či municipalita spolu s poskytovateli služeb a uživateli. Koordinaci na strategické rovině často provází vznik formálních partnerství, jak je tomu ve Velké Británii a Nizozemí; např. ve Velké Británii, kde lokální úřady vytváří se svými partnery formální Partnerství pro lokální bydlení (Local Housing Partnerships) nebo Partnerství pro lokální zaměstnanost (Local Employment Partnerships) (spolu se zaměstnavateli, viz Box 8); či v Nizozemí, kde se bytová družstva (‘korporace’) považují za ‘sociální partnery’, s nimiž jsou pravidelně konzultovány záležitosti související s bydlením. V některých municipalitách je koordinace a integrace služeb tradičně velmi silná, například v Bologni. Tradiční spolupráce v kontextu města může vyústit v poměrně neformální spolupráci. Tam, kde neexistuje dlouhodobější zkušenost se spoluprací s dalšími aktéry, například ve Stockholmu, začínají municipality vytvářet struktury pro spolupráci. V obou městech, Bologni i Stockholmu, je díky nedávno schváleným zákonům spolupráce a koordinace jednotlivých aktérů povinná. V některých oblastech poskytovaných služeb může nicméně být spolupráce jen velmi volná a v jiných případech de-facto neexistuje vůbec, i navzdory tomu, že je ukotvena zákonem. Koordinace projektově specifického partnerství je běžná v rámci projektů komunitního rozvoje (viz komunitní rozvoj, např. ‘oblasti Vogelaar’ v Nizozemí, viz Box 8). V tomto případě se spolupráce obecně omezuje jen na dobu trvání projektu. 56 Jedna z ukázek výsledků partnerství je rozvoj krátkých, pracovně zaměřených ‘předzaměstnaneckých’ tréninkových kurzů zaměřených na ty, kteří jsou novými možnostech zaměstnání nejvíce znevýhodněni.


Koordinace v rámci komunitního rozvoje Schémata komunitního rozvoje se zaměřují na zlepšení znevýhodněných oblastí prostřednictvím integrovaných investicí do fyzické regenerace, služeb a zapojení občanů. Po municipalitách vyžadují vyšší míru koordinace s ostatními aktéry, kteří v dané lokalitě působí. Pokoušejí se překonat omezený dopad tradičních regeneračních programů, které se často příliš jednostranně zaměřovaly na zlepšení fyzické infrastruktury bez toho, aby smysluplně zapojovaly také občany. Proto nová generace projektů aplikuje komplexnější přístup pro zlepšení situace lidí ve znevýhodněných oblastech, a to jednak pozvednutím fyzických podmínek, tak i zlepšováním ostatních aspektů, jako je vzdělání, pracovní příležitosti atd. To vyžaduje větší míru koordinace mezi různými aktéry. Box 9 představuje ukázku takové snahy v Rotterdamu (viz také ‘Järvadialogen’ ve Stockholmu, Box 12). V jižní a východní Evropě, kde tradice komunitního rozvoje neexistuje, zůstávají tyto iniciativy vzácné a mají spíše experimentální charakter. Například v Itálii se projekty komunitního rozvoje sestávají z roztroušených pokusů, za nimiž stojí spíše družstva než samotné municipality. Municipality nicméně tyto iniciativy často podporují, družstva mohou například podepisovat s municipalitami smlouvy o koupi půdy za speciální ceny, na které budou stavět.

/B ox 9 / Nizozemí/Rotterdam / /Z lepšování prostředí v ‘oblastech Vogelaar’ /

Projekty komunitního rozvoje často propojují bydlení se službami v oblasti zaměstnanosti, což nezřídka vyúsťuje do paradoxní situace. Jsou-li integrační programy aktivního trhu práce úspěšné a nezaměstnaní lidé naleznou práci, mají sklon se z takových lokalit stěhovat a na jejich místo přicházejí noví (nezaměstnaní) lidé. V konečném důsledku pak nezaměstnanost v dané lokalitě přetrvává.

Roku 2007 holandská vláda prohlásila 40 oblastí po celé zemi za ‘oblasti v nouzi’ vyžadující zvláštní pozornost, která se týká pěti hlavních bodů: bydlení, zaměstnanosti, vzdělání, integrace a (veřejné) bezpečnosti. Sedm z těchto tzv.

‘oblastí Vogelaar’ se nachází v Rotterdamu. Cílem je výrazně zlepšit během následujících osmi až deseti let kvalitu života v těchto oblastech. Obecně jsou investice směřující do komunitní práce, vybavení a zlepšení životních

podmínek zaměřeny převážně na občany, kteří zde momentálně žijí, avšak měly by rovněž přitáhnout nové obyvatele, kteří přinesou vyšší příjmy a útraty.

Integrace služeb Trend poskytovat služby v oblasti bydlení integrovaně je obzvlášť patrný v zemích, kde existují národní (a lokální) strategické přístupy v boji s bezdomovectvím, tj. v Nizozemí a Velké Británii (viz Box 10). Co se týče služeb v oblasti zaměstnanosti, je integrace často spojována s již existujícím trendem aktivovat nezaměstnané lidi, např. v Nizozemí, Švédsku a Velké Británii. V České republice obecně tento trend není přítomen. Integrace služeb je aktivita spočívající na municipalitách (vyjma vládou provozovaných pracovních center ve Velké Británii), proto se liší město od města. Ve studovaných zemích a městech existují společné prvky, charakteristické pro integrované služby: • Integrace služeb poskytuje uživatelům služeb centrální přístupový bod, který zjednodušuje uživatelům přístup ke škále služeb. • Spolupráce s ostatními municipálními službami či externími poskytovateli služeb je klíčová pro to, aby tyto služby byly efektivní. Lze sem zahrnout i koordinaci činností s institucemi/službami, jako jsou zdravotnické služby, věznice, dluhové poradenství a (zejména v případě pracovních center) spolupráce se zaměstnavateli. • Case management je obecně využívaná metoda pro práci s uživatelem, často doprovázená vypracováním uživatelova individuálního plánu (viz také 4.3.5). Integrace služeb uživatelům zjednodušuje získání přístupu ke službám. Mezi jiné výhody patří i snadnější sdílení informací, které může zvýšit celkovou efektivitu poskytované služby.

- 35

/ Box 10 / / Integrace služeb pro lidi bez domova – příklady / V Rotterdamu byl na základě Strategie sociální podpory (Strategy for Social Relief ) zaveden centrální přístupový bod, jehož cílem je získat centrální systém mapování a registrace všech lidí bez domova v oblasti města, a podporovat tak přecházení lidí z útulků do prostředí udržitelného bydlení. V plánování této strategie poskytuje integrovaný přístup zúčastněných partnerů více času pro spolupráci, prodiskutování individuálních uživatelů, jejich potřeb a jejich pokroků.

/ Box 11 / / Integrace služeb v oblasti zaměstnanosti se sociálními službami – příklady /

Pracovní centrum (‘Jobbtorg’), Stockholm57 Jobbtorg (založený roku 2008) poskytuje nezaměstnaným příjemcům sociálních dávek, uprchlíkům, nezaměstnané mládeži a imigrantům studujícím švédštinu sociální dávky či zaváděcí dávku. Ve městě je celkem sedm kanceláří Jobbtorg, z nichž jedna se specializuje na nezaměstnanou mládež. Existuje zde rovněž několik projektů ESF pro nezaměstnanou mládež. Výsledky z Jobbtorgu ukazují, že 43 procent registrovaných případů bylo roku 2009

Aby bylo dosaženo souhlasu všech partnerů a včlenění různých služeb do individuálních plánů, diskutují se individuální plány zacílené do rozličných oblastí života v rámci pravidelných setkání zástupců zúčastněných organizací.

odkazování na škálu služeb. Změna podoby i struktury služeb umožnila jejich koordinovanější poskytování a flexibilnější využívání zdrojů. Zároveň jsou zaznamenávány i informace o poptávce a průtoku službami, které umožňují zvyšovat jejich efektivitu a identifikovat měnící se vzorce potřeb.

Southampton integroval služby pro lidi bez domova a vytvořil jedinou vstupní bránu, kde dochází k úvodnímu zhodnocení situace klienta a následnému

Více informací o těchto procesech: www.eurocities-nlao.eu

Výzkum EUROCITIES-NLAO identifikoval množství problémů spojených s integrací služeb: • V zhledem k tomu, že služby v oblasti zaměstnanosti a tréninku poskytuje celá řada aktérů, cílové skupiny se často překrývají. To může namísto doplňování služeb vyústit v konkurenční boj. Překrývání kompetencí a cílových skupin může mezi uživateli působit nejasnosti o povinnostech zapojených úřadů. • S polupráce a koordinace s ostatními službami může být obtížná, pokud nespadají do kompetencí municipality. • Integrace služeb může být pro města výhodná díky vyšší efektivitě (méně poskytovatelů). Nepřežijí-li nicméně někteří poskytovatelé služeb konkurenční boj, některé skupiny uživatelů mohou sítí služeb propadnout. • S dílení informací je často důležitým prvkem integrovaných služeb, neboť posiluje efektivitu a výkonnost služeb. Sdílení osobních dat může nicméně představovat problém z hlediska ochrany dat.

uzavřeno, neboť si uživatelé našli práci, začali studovat, zapojili se do veřejného programu, případně z jiných důvodů. www.stockholm.se/PageFiles/42807/ Jobbtorg08_ENG_090622_screen.pdf

Poradny pro zaměstnanost a sociální poradny, Bologna Poradny pro zaměstnanost poskytují uchazečům o zaměstnání personalizované poradenství zaměřené na trénink a profesní programy „ušité na míru“. Poskytují rovněž informační

a přijímací služby a samoobslužné konzultace společnostem. Pracují souběžně se Službou veřejné zaměstnanosti (Public Employment Service), která se zabývá koordinací nabídky a poptávky práce. Poradny pro zaměstnanost, které fungují od roku 2006, spolupracují a koordinují svou činnost s (rovněž nedávno založenými) municipálními sociálními poradnami (viz také Box 4). Více informací o těchto lokálních praktikách na: www.eurocities-nlao.eu

57 Vzhledem k tomu, že zakládání pracovních center ve Švédsku závisí na proaktivním zapojení měst, byly ve většině měst (ale nikoliv ve všech) založeny různé typy pracovních center, obecně však žádné z nich nejsou tak vyvinutá, jako Jobbtorg.


Výzvy při zavádění společných principů Zdá se, že koordinace s dalšími lokálními aktéry funguje dobře, což umožňuje municipalitám využívat již existující struktury spolupráce a koordinace. Tam, kde takové struktury neexistují, musí municipality stále pracovat na jejich vytvoření. Zdá se, že nové zákonné požadavky koordinaci podněcují pouze částečně. Mezi další problémy patří: • Integrace služeb často přináší dodatečné výhody, jako jsou společné databáze, které umožňují efektivní plánování služeb. Přetrvávají nicméně potíže, jako je překrývání kompetencí zainteresovaných aktérů nebo otázka ochrany osobních údajů. • Koordinace často bývá problematická, jsou-li projekty pouze krátkodobé a nelze vytvořit dlouhodobě fungující partnerství. • V projektech zaměřených na rozvoj konkrétní lokality je pro trvalé zlepšení problematiky sociálního začleňování zranitelných lidí klíčové vytvořit smysluplné spojení mezi službami v oblasti zaměstnanosti a bydlení.

4.3.5 Zapojení uživatele a personalizovaný přístup Principy Evropské komise 5: Zapojení uživatelů a personalizovaný přístup k naplnění mnohostranných potřeb lidí jako individuálních bytostí Tento princip odkazuje k zapojení uživatele do poskytování služby tak, aby tato služba splňovala specifické potřeby individuálního uživatele. To je možné usnadnit zapojením uživatele do (různých fází) poskytování služby či zohledněním jeho názorů při jejím navrhování a poskytování. Na mikro úrovni zapojuje personalizovaný přístup uživatele přímo do navržení a poskytování služby, čímž je jim umožněno stát se ‘spoluautory’ dané služby (např. prostřednictvím personalizovaných rozpočtů).

V Evropě existuje trend k většímu zapojování uživatelů do poskytování zkoumaných služeb. Země s dlouhou tradicí demokracie a občanské participace, jako je Nizozemí, Švédsko a Velká Británie, mají rovněž tradici v zapojování uživatelů. V jiných zemích byly vytvořeny nástroje pro zapojování uživatelů teprve nedávno (Česká republika), či jsou tyto přístupy sporadické a experimentální (Itálie). Opatření pro zapojení uživatelů jsou aktivovány národními strategiemi58 či prostřednictvím proaktivních místních iniciativ. Zvlášť v projektech pro regeneraci měst bývají tato opatření často implementována v důsledku občanských protestů proti krokům plynoucím z urbanistického plánování veřejných úřadů, které dostatečně nezohlednily názory občanů (např. Järvadialogen, Stockholm; viz Box 12).59 Zapojení uživatelů v sociálním/veřejném bydlení Co se týče veřejného/sociálního bydlení, uživatelská participace nájemníků či obyvatel prostřednictvím příslušných unií či asociací je historicky dobře etablovaný proces, disponující poměrně značnou mocí (Švédsko, Nizozemí, Velká Británie). Například mezi aktivity Švédské unie nájemníků (Swedish Union of Tenants) patří každoroční vyjednávání výše nájmů, které budou nájemci municipálních bytů platit (které rovněž ovlivňuje výši nájmů v privátním bytovém fondu), a také lobování za posílení pozice nájemníků a jistoty jejich pronájmů (Hyresgästföreningen 2003).

58 Britská vládní Strategie podpory lidí 2007 (‘Supporting People Strategy 2007’) po municipalitách vyžaduje zapojování uživatelů sociálních služeb. – V Anglii získaly Rady nájemníků statutární právo řídit vlastní nemovitosti, což vyústilo do iniciativ nájemnického managementu. – Česká vláda učinila komunitní plánování pro regiony povinné. Města na těchto procesech participují, avšak řada měst tento nástroj převzala pro účely vlastního plánování. – V Nizozemí jsou poskytovatelé služeb ze zákona povinni organizovat zapojení uživatelů. 59 V současnosti město Rotterdam vyvíjí Protokol pro zapojení uživatelů (Protocol for User Involvement) – iniciativu, jež má ustanovit v městském plánování strukturu pro zapojení občanů – ta je vyústěním občanských protestů proti projektu, který byl prováděn bez zapojení uživatelů.

- 37

Podobně ve Velké Británii jsou asociace nájemníků a obyvatel zapojeny prostřednictvím konzultačních procesů a analýzy potřeb do lokální komunity. V Nizozemí se nájemníci/uživatelé účastní pracovních skupin, které rozhodují zejména o záležitostech údržby domů. Je-li zapotřebí dodatečná podpora, mají uživatelé právo vyjadřovat se k široké škále témat, počínaje praktickými záležitostmi a politickými otázkami konče. Aktivní zapojení uživatelů do přímého poskytování veřejného/sociálního bydlení zůstává sporadické. Výjimku tvoří anglické organizace managementu nájemníků, jejichž ustanovením nájemníci obecních bytů v Anglii získali statutární právo starat se o vlastní nemovitosti (v roce 1994). Na základě tohoto práva jsou sdružení nájemníků schopné kolektivně řídit své domy. Ujímají se domovních služeb, jako je výběr nájmů a poplatků za služby, úklid veřejných ploch a jsou zodpovědné za opravy a údržbu.60 Zapojení uživatelů v oblasti služeb podporovaného bydlení a zaměstnanosti/ tréninku Zatímco nájemníci veřejných/sociálních bytů představují skupinu, která je celkem ‘stabilní’, a proto lze participaci zorganizovat poměrně snadno, strukturovaná organizace uživatelů služeb (jako je podporované bydlení) může být komplikovanější, neboť tyto skupiny uživatelů jsou více ‘efemérní’ a existuje větší pravděpodobnost, že se nacházejí v situaci, kdy jsou (vysoce) zranitelní. Nejpozoruhodnějším příkladem participace uživatelů jsou nicméně klientské rady v Nizozemí. Například v Rotterdamu je Rada klientů sociálních věcí a zaměstnanosti (Council of Clients of Social Affairs and Employment) nezávislou entitou, kterou tvoří dobrovolníci reprezentující zájmy všech uživatelských skupin na poli sociálních služeb a služeb zaměstnanosti. Rada usiluje o zlepšení municipálních služeb i služeb společností zaměřených na reintegraci tím, že přispívá svými odbornými znalostmi během procesu tvorby strategií místní správy.61 Uživatelé jsou zpravidla zapojeni do zhodnocení sociálních služeb za účelem monitoringu výstupů a detekce mezer v poskytování služeb. Informace o spokojenosti klientů se službou se pravidelně sbírají pomocí standardizovaných dotazníků. Smysluplnost zapojení klienta potom závisí na rozsahu, v jakém poskytovatelé služeb či lokální úřady berou v úvahu návrhy a kritiku. To samé platí i pro management stížností.62 V tomto ohledu je výborným příkladem město Stockholm, kde lokální správa provádí jejich přísné vyšetřování (pro více informací viz tabulku 5). V rámci poskytování služeb je patrný trend zapojovat uživatele do plánování a navrhování služeb, nadále nicméně zůstává sporné, jaký je jejich reálný vliv. Uživatelé vytvářejí vlastní zastupitelské orgány, které se zapojují do strukturovaných dialogů či participují v uživatelských fórech poskytovatelů služeb. Uživatelské organizace existují například v Rotterdamu, ačkoliv jsou podle LAO Rotterdam relativně bezmocné. Poskytovatelé služeb v Nizozemí mají ze zákona povinnost organizovat participaci klientů. V rámci holandské Strategie sociální podpory (Strategy for Social Relief ) většina poskytovatelů služeb ustanovila zastupitelské rady klientů, které disponují rozličnými úrovněmi vlivu, jež sahá od praktických záležitostí až po politická témata. Podle výzkumu LAO Rotterdam je míra, v jaké tyto výbory mohou ovlivňovat plánování a podobu služeb, považována za poměrně malou. Jiným příkladem je proces komunitního plánování, který byl zaveden v České republice roku 2007 (viz Box 6). 60 V současnosti existuje přes 250 takových organizací, které se dohromady starají o cca 85 000 domů (House of Common 2008: 10). Webové stránky Národní organizace managementu nájemníků (National Organisation of Tenant Management Organisation): http://www.nftmo.com/. 61 Rada klientů sociálních věcí a zaměstnanosti (Council of Clients of Social Affairs and Employment), http://www.clraadsozawerotterdam.nl/. 62 Například webové stránky městské rady Southamptonu, kde mohou uživatelé služeb podávat stížnosti přímo telefonicky či emailem. http://www.southampton.gov.uk/council-partners/comments/.


Uživatelé mohou v tomto procesu participovat jak individuálně, tak jako členové asociací či zájmových organizací. I navzdory tomu jsou, podle výzkumu LAO Praha, rozhodnutí o charakteru sociálního nájemního bydlení a podporovaného bydlení podstatnou měrou ovlivňována decision-makery z řad místních úřadů a poskytovatelů služeb, než uživateli samotnými. Co se týče aktivní participace v reálném poskytování služeb v oblasti podporovaného bydlení a zaměstnanosti/tréninku (bez ohledu na personalizovaný přístup, viz níže), zapojení uživatele ve studovaných zemích téměř neexistuje.

/B ox 12 / Stockholm / / ‘Järvadialogen’ / Od roku 2008 spolupracuje město Stockholm se dvěmi největšími společnostmi, které poskytují veřejné bydlení, a rovněž s unií místních nájemníků na zapojování uživatelů v urbanistickém plánování stockholmské oblasti Järva, která je charakteristická vysokým stupněm nezaměstnanosti, segregace i dalšími sociálními problémy, mimo jiné také špatně udržovanými byty. Metody používané v tomto dialogu o Järva (Järvadialogen) jsou následující: • J e zorganizován týden otevřených dveří a debata, kam jsou obyvatelé zváni, aby zde prezentovali své návrhy. • O byvatelům a také ostatním partnerům, kteří sice v daném území nežijí, ale

Zapojení uživatelů do regenerace města a komunitního rozvoje Zdá se, že aktivní zapojování občanů do projektů komunitního rozvoje či regenerace města je poměrně nedávný trend. Zapojování je nicméně vázáno na konkrétní projekt a obvykle netrvá déle, než projekt samotný. Iniciativy tohoto typu obecně vycházejí spíše z lokálních podnětů než nějakých (národních či regionálních) regulačních požadavků. Příkladem může být projekt městské rady Bologna pro regeneraci města, zvaný ‘Laboratorio Mercato’ (začal v letech 2004/05), v němž byli místní asociace a spolky, techničtí experti města i zainteresovaní občané zapojeni do návštěv v terénu, diskusních skupin a společných konferencí s technickými experty.63 Jiným příkladem je ‘Järvadialogen’.64 Nástroje pro zapojování, používané v tomto projektu, jsou ilustrovány v níže uvedeném boxu.

•

•

mají o něj zájem např. jako zdejší zaměstnanci, je předložena zpráva shrnující zpětnou vazbu, získanou z debaty. N avíc se pořádají místní obchůzky, během kterých jsou účastníci provázeni lokalitou, kde se zastaví celkově na šesti místech, mohou si zaznamenat své dojmy a přednést návrhy na zlepšení. Z atímco návrhy na drobná vylepšení se řeší okamžitě, nový plán obnovy vyhotovuje architekt na základě získaných podnětů.

Järvadialogen byl doposud ve zvyšování participace úspěšný – k budoucímu rozvoji oblasti se vyjádřilo celkově 4 500

osob. V současné době se vypracovává nový plán, který bude poprvé představen v průběhu roku 2010. Mnohým připomínkám, jež vyžadovaly pouze drobné změny, již bylo vyhověno. Dalším přínosem bylo, že tato iniciativa vedla ke změně práce personálu v bytové asociaci ‘Svenska Bostäder’. Postoj zaměstnanců k zapojování a dialogu s nájemníky se podstatně změnil a zlepšil se vztah mezi společností a obyvateli. Roku 2009 odstartoval podobný projekt jménem Söderortsvisionen v jižní části Stockholmu. Více informací o této lokální praxi: www.eurocities-nlao.eu.

63 Více informací o této lokální praxi na: www.eurocities-nlao.eu. 64 Podobný případ je ‘Idépunkten’ v Göteborgu (od 1993). Více informací o této lokální praxi na: www.eurocities-nlao.eu.

- 39

Personalizované přístupy Personalizovaný přístup poskytuje uživatelům možnost a také, zejména s ohledem na aktivační služby, povinnost aktivně se podílet na navrhování služeb. Je patrný rostoucí trend aplikovat personalizovaný přístup. Pro individuální poskytování služeb je využívána řada nástrojů: c ase management (případový management) S rostoucím zaměřením na integraci služeb (viz sekce 4.3.4) začínají klíčoví pracovníci (case managers) sehrávat rozhodující roli v “šití” sociálních služeb na míru individuálním uživatelům a zajištění, aby byli uživatelé přivedeni ke službě, která uspokojí jejich potřeby. Case management je klíčový prvek v poskytování sociálních služeb, jako jsou služby holandské Strategie sociální podpory (Strategy for Social Relief ) či southamptonského Programu podpory občanů (Supporting People programme) a v oblasti zaměstnanosti rovněž služeb pracovních center, zmíněných v oddílu 4.3.4. •

individuální plány Individuální plány představují (v kombinaci s case managementem) běžně používaný nástroj, který nabízí uživatelům služby na míru a provází je na cestě k sociální integraci a integraci na trh práce. Pro dobré fungování individuálních plánů je koordinace služeb klíčová. Například v Rotterdamu, v rámci Strategie sociální podpory ‘Strategy for Social Relief’,65 jsou individuální plány, zacílené do různých oblastí života, projednávány při pravidelných setkáních zástupců všech zúčastněných organizací s cílem zajistit dohodu všech stran a konsolidovat rozličné služby do individuálních plánů. •

Pracovní centra obecně vypracovávají plány šité na míru potřeb každého jednotlivého klienta. Tyto plány vytyčují cestu, kterou se má uživatel v blízké budoucnosti ubírat. Obecně je zapojení uživatele a jeho souhlas důležitou součástí při načrtávání plánu. Vyplácení dávek, které je podmíněno postupem podle individuálního plánu, může nicméně vést k situaci, kdy se uživatel do rekvalifikace/tréninku cítí být tlačen namísto toho, aby jej k účasti na těchto aktivitách motivovalo vlastní rozhodnutí. o sobní rozpočty Osobní rozpočty jsou v sektoru péče dobře zavedené nástroje. Zaměřují se na podporu uživatelů při vedení rozpočtu a jsou schopné z nabízených služeb vybírat na základě dobrých informací. V posledních letech byly osobní rozpočty zavedeny ústřední vládou rovněž pro poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku. Teprve nedávno začaly municipality experimentovat s tímto nástrojem při poskytování municipálních služeb zaměstnanosti (např. Milán a Rotterdam). Přesto mohou implementaci tohoto konceptu provázet potíže. V Rotterdamu se experimentovalo se zaváděním osobních rozpočtů pro osoby s psychiatrickými problémy, poruchami učení, staršími lidmi či jejich zástupci. Podle výzkumu LAO Rotterdam se nicméně mnoho uživatelů obracelo pro pomoc na profesionály, příbuzné či přátele, což podkopává základní myšlenku autonomie a posilování vlastních schopností. •

65 Více informací o této lokální praxi na: www.eurocities-nlao.eu.


Výzvy při zavádění společných principů Zapojení uživatele do sociálních služeb se často omezuje na participaci při hodnocení služby. Dokonce i v případě, kdy jsou vytvořeny předpisy směřující k zapojení uživatele do plánování a navrhování služby, zůstává smysluplné zapojení uživatele nadále výzvou. To samé platí i pro přístupy více “šité na míru”, jako jsou osobní rozpočty. Důvodem jsou omezení v jejich implementaci (např. nejsou-li dostatečně zohledněny názory uživatelů, případně uživatel nemůže či nedokáže využít možnosti personalizovaného přístupu). Přiměřený návrh služby, implementace nástrojů pro smysluplné zapojení uživatele a personalizovaný přístup patrně rovněž posílí autonomii uživatele – tento názor není z hlediska partnerských měst projektu EUROCITIES-NLAO dostatečně reflektován ve společných principech definovaných Evropskou komisí.

4.3.6 Monitorování, vyhodnocování a sdílení nejlepších metod Principy Evropské komise 6: Monitorování, vyhodnocování a sdílení nejlepších metod Tento princip odkazuje k monitoringu kvality sociálních služeb, výměně a sdílení nejlepších metod. Kvalitu služeb lze obecně rozčlenit do následujících kategorií: kvalita vstupů, průběhu a výstupů (Bäcker et al. 2008). Tabulka 5 znázorňuje vedle těchto kategorií i klasifikaci hodnotících nástrojů. Hodnocení vstupů odkazuje ke kontrole kvality na základě minimálních požadavků na sociální služby (např. kvalifikace personálu). Hodnocení průběhu monitoruje skutečné poskytování služby (např. prostřednictvím průběžné zpětné vazby uživatelů). Hodnocení výstupu posuzuje výsledky poskytování služby. Posílit znalosti o hodnocení kvality ve všech kategoriích často pomáhá výměna/ sdílení nejlepších metod. Při měření naplňování služby je pro zhodnocení kvality jejího poskytování klíčová znalost toho, jak ji vnímá uživatel. Některé země, zvlášť Velká Británie a Nizozemí, jsou pionýry monitoringu a evaluace výsledků služeb. Rovněž ve Švédsku municipality vyvinuly propracovaný systém hodnocení kvality. Jiné země zavedly takové předpisy teprve nedávno v kontextu obecnějších (národních či regionálních) reforem (Česká republika nebo Bologna/region Emilia-Romagna), kde byly uvedeny do praxe akreditační systémy.66 Hodnocení kvality v poskytování sociálních služeb Ve studovaných městech a zemích existuje široká škála přístupů k hodnocení kvality. Tyto přístupy, jako jsou národně–lokální iniciativy, kvalitativně–kvantitativní hodnocení či nástroje pro hodnocení kvality vstupu–průběhu-výstupu (viz tabulka 5), jsou přítomny v různých dimenzích. Na národní rovině jsou přístupy k hodnocení kvality omezeny zejména na hodnocení vstupů tím, že vymezují minimální standardy (např. proces certifikování sociálních služeb v České republice). Uplatňují-li se výstupová hodnocení, jejich přístup je zejména kvantitativní, například soubor národních indikátorů ve Velké Británii. Proto je z perspektivy uživatele platnost těchto měření omezena jen na vstupní podmínky či ryze kvantitativní indikátory.

66 V České republice zlepšil nový proces komunitního plánování monitoring kapacity poskytování sociálních služeb na jejím území.

- 41

Na lokální rovině existuje škála přístupů, které zahrnují různé typy hodnocení (vstupvýstup-průběh, viz tabulka 5). Tyto lokální iniciativy do značné míry zohledňují specifika místních kontextů, ač podněty k nim někdy přichází z národní úrovně. Hodnocení vstupu někdy zahrnuje zapojení uživatele do procesu, například charty služeb (např. manchesterská Charta nezávislého života - ‘Independent Living Charter’67) potenciálně přinášejí do souboru standardů více validity. Nástroje pro hodnocení výstupu k měření rozdílu mezi cíli služby a skutečnými výsledky čerpají z pohledů uživatelů. Ty se často získávají prostřednictvím uživatelských dotazníků (např. ve Velké Británii, kde má většina municipalit takové nástroje k dispozici). Zdá se, že měření kvality z perspektivy uživatele lépe odráží, v jakém rozsahu splnila služba skutečné potřeby uživatele. Ukazuje se, že pro výměnu dobré praxe existuje značný potenciál. Řada iniciativ (provozovaných zejména asociacemi samospráv) podporuje výměnu zkušeností mezi jednotlivými městy (viz tabulka 5). V některých zemích jsou zavedené komplexní přístupy, které kombinují kvantitativní i kvalitativní prvky (např. hodnocení ‘Jobbtorgu’). Příkladem kombinace národnělokálního, kvantitativně-kvalitativního a vstup-průběh-výstup hodnocení je holandská Strategie sociální podpory (Strategy for Social Relief ) v boji proti bezdomovectví, která určuje kvantitativní cíle, přeložené do měřitelných indikátorů a adaptované na lokální kontext jednotlivých měst. Monitoring na lokální úrovni se uskutečňuje prostřednictvím kvartálních setkání zástupců municipalit a poskytovatelů služeb. Reporty jsou předkládány městské radě a městské exekutivě. Na národní úrovni spojují pravidelné tematické konference experty z participujících měst, čímž dochází k výměně zkušeností a odborných poznatků. Nadto poskytují reporty (národní monitorovací zprávy) i nezávislé výzkumné instituce, které se využívají jako vstupní informace pro pravidelná politická jednání čtyř největších holandských měst s národní vládou (pořádaná dvakrát za rok), na nichž se projednává a porovnává dosažený pokrok. Výzvy při zavádění společných principů Existuje široká škála nástrojů pro kontrolu kvality, počínaje zavedením indikátorů a standardů kvality, a vyhodnocováním uživatelských dotazníků a porovnáváním nejlepších metod konče. Národně zajišťovaná schémata managementu kvality mají sklon vycházet z kvantitativních výstupů, aniž by braly v úvahu perspektivu uživatelů. Lokální přístupy jsou důležité, neboť se často orientují na to, co uživatel vnímá jako kvalitu služby, a často jsou vyvíjeny a uskutečňovány ve spolupráci s uživateli. Zůstává nicméně nadále otázkou, jak adekvátně zachytit uživatelovo vnímání kvality.

67 Manchesterská městská rada spolu s poskytovateli a uživateli služeb vyvinula Chartu nezávislého života (‘Independent Living Charter’), která definuje standardy pro poskytování péče pro lidi bez domova. Poskytovatelé jsou vybízeni k podpisu Charty, ačkoliv podepsání zůstává dobrovolné; nově objednané služby nicméně budou muset těmto standardům vyhovovat. Zda-li se tak děje, je monitorováno ‘hodnotiteli’ – současnými a minulými uživateli služeb, kteří prošli speciálním výcvikem. http://www. b3.manchester.gov.uk/speople/chartersil.shtm.


/T abulka 5 / / Nástroje hodnocení kvality služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku / Zaměření hodnocení Hodnocení vstupů

Typ nástroje

Příklad

Požadavky certifikace či ohodnocení

Holandská asociace korporátních sociálních pracovníků (Dutch Association of Corporate Social Workers - NVMW) poskytuje profesní registr. Certifikát kvality této organizace slouží jako reference pro zaměstnavatele. http://www.nvmw.nl/

(Dobrovolné) standardy v poskytování služeb

Azienda Casa Emilia-Romagna (bytové družstvo v italském regionu Emilia Romagna), definovala Chartu služeb pro sociální bydlení (‘Services Charter for Social Housing’), která obsahuje principy poskytování služby, standardy, podle kterých společnosti poskytují služby, a mechanismy ochrany klientů. http://www.acerbologna.it/t_carta/index.htm Holandská ‘Blik op Werk’ je národní známka kvality sloužící k zajištění kvality reintegračních služeb. Kvalitativní kritéria jsou určena analýzou délky využívání, množstvím lidí, kteří od služby odpadli, výsledky, stálosti umístění a mírou spokojenosti klientů. Známka kvality není povinná. Municipality se mohou svobodně rozhodnout, zda chtějí uzavírat kontrakty s reintegračními společnostmi, které známkou kvality disponují. http://www.blikopwerk.nl/OverBlikopWerk.html

Hodnocení průběhu včetně vztahu

Schopnost reagovat na interní podněty

Hodnocení výstupů

Kvantitativní zhodnocení Číselné indikátory a měřítka

Ve Stockholmu je každá místní zpráva a individuální poskytovatel zodpovědný za přijímání stížností souvisejících s jejich provozem a zajištění individuální nápravy těchto záležitostí. Stížnosti jsou přijímány prostřednictvím municipalit a předávány k vyřízení příslušným oddělením. Během dvou týdnů musí být poskytnuta zpětná vazba (ústní či písemná). http://www.stockholm.se/FamiljOmsorg/Synpunkter-och-klagomal/?oversatt= Local Area Agreement (LAA) je britský národní program, který od lokálních úřadů vyžaduje převzetí vůdčí role (na místní úrovni) při určování lokální priority v partnerství s ostatními organizacemi veřejného sektoru. LAA čerpá z národního souboru indikátorů, který zahrnuje indikátory související s investicemi do poskytování služeb sociální péče, např. Southampton Partnership: http://www.southampton-partnership.com/performance/local_area_agreement.asp

Kvalitativní zhodnocení Dotazníky pro uživatele

V britských městech jsou služby sociální péče často monitorovány prostřednictvím dotazníků zpětné vazby uživatelů, např. North Lincolnshire: http://www.northlincs.gov.uk/northlincs/socialcare/servicequalitymonitoringform.htm

Kombinace kvantitativních a kvalitativních hodnocení Dotazníky a statistická analýza

Ve Stockholmu prováděl Institut pro evaluaci politiky práce (‘Institute for Labour Market Policy Evaluation’) na jaře roku 2010 hodnocení ‘Jobbtorg’ (městského pracovního centra) za účelem zjištění efektivity jeho práce. Je uskutečňován průzkum směřovaný na participanty, sociální pracovníky a pracovní instruktory. Nadto je v průběhu času porovnáván vývoj v oblasti příjmu sociálních dávek ve Stockholmu s ostatními municipalitami. Více informací o ‘Jobbtorgu’ na: www.eurocities-nlao.eu

Výměna nejlepších metod/praktik

Asociace místních samospráv - Local Government Association (LGA) - ve Velké Británii spolupracuje s Agenturou pro pokrok a rozvoj - Improvement and Development Agency (IDeA) a reprezentuje místní samosprávu na národní úrovni, kde sdílí a rozšiřuje příklady a postupy efektivních lokálních metod. http://www.idea.gov.uk/ Švédská asociace místních samospráv - Swedish Association of Local Governments (SALAR) každoročně uděluje cenu kvality. Města jsou oceňována za poskytování kvalitních služeb, jako je například přístup ke službě po internetu či zapojení uživatelů služeb. http://www.skl.se/web/Stockholm_utsedd_till_Sveriges_Kvalitetskommun_2009.aspx

- 43

5

Z ávěry Výzkum EUROCITIES-NLAO ukazuje, že města hrají důležitou roli v naplňování principů kvality aktivního začleňování v sociálních službách. Prokázalo se rovněž, že tyto principy představují užitečný nástroj pro monitoring kvality sociálních služeb. Navzdory různým tradicím sociálního státu jsou trendy v poskytování sociálních služeb ve studovaných městech a zemích podobné. Co se týče typologií sociálního státu v kapitole 3, jedním ze závěrů výzkumu EUROCITIES-NLAO je, že skutečnost je mnohem komplikovanější; a že lokální přístupy často rozmělňují rozdíly v politických přístupech na národních úrovních. V důsledku toho problémy a jejich řešení při navrhování služeb a jejich poskytování na lokální úrovni odhalují daleko větší množství prvků, které mají jednotlivé země společné, než by se dalo očekávat. Ve většině zemí a měst studovaných EUROCITIES-NLAO už byly principy kvality do značné míry implementované (Nizozemí, Švédsko, Velká Británie). V ostatních městech, respektive zemích, zapříčinily sociální reformy značný posun k zavádění těchto principů, například založení sektoru sociálních služeb (Česká republika), zvýšené zaměření na kvalitu, kladení většího důrazu na zapojení uživatele či posílená koordinace (Itálie, Česká republika). Role měst při poskytování sociálních služeb se mění. Vynořují se trendy, jako je decentralizace, integrace služeb, individuální přístup a rostoucí směšování veřejných a privátních aktérů. Tyto trendy po městech vyžadují inovace služeb co se týče řízení, hodnocení výkonu i souboru dovedností. V tomto kontextu sdílejí města studovaná partnery EUROCITIES-NLAO klíčové funkce i problémy při naplňování principů kvality: •

ěsta investují do kvality poskytování služby, konkrétně prostřednictvím M koordinace a integrace politik a aktérů. Municipální služby zabezpečují adekvátní infrastrukturu, kvalifikovaný personál a programy rozvoje dovedností. Integrováním služeb z různých oblastí politiky a koordinací s lokálními aktéry mohou města lépe reagovat na mnohorozměrné potřeby lidí vyloučených z trhu práce a poskytovat služby efektivněji a účinněji. Co se strategie aktivního začleňování týče, zvlášť důležitá je pro služby v oblasti bydlení a další služby, například v oblasti zaměstnanosti či péče o děti, ale mimo jiné také pro dopravní plánování, školy, policii atd.


•

ěsta zvyšují dostupnost služeb, a to jak z hlediska rovných příležitostí, tak M geografické přístupnosti. Města ve snaze zajistit potřebným lidem prospěch z adekvátních služeb využívají řadu mechanismů, jakými jsou například systém kvót či kritéria pro přidělování sociálního bydlení. Města usnadňují přístup k sociálním službám otevíráním centrálních přístupových bodů typu one-stop-shop, jak je tomu v případě holandské Strategie sociální podpory (Strategy for Social Relief ) či sociálních poraden v Bologni. Města rovněž prosazují ekvitu uplatňováním nástrojů při zadávání veřejných zakázek, například Rotterdam vyžaduje po společnostech, které se účastní tendru na veřejné zakázky, aby bylo 5% jejich hodnoty směřováno na podporu zaměstnanosti znevýhodněných osob. Nedostatek dostupného bydlení a sociální segregace nicméně zůstává klíčovým problémem, který působí negativně na ekvitu v poskytování sociálního bydlení.

•

e snaze “ušít” službu na míru individuálním uživatelům, města ve spolupráci s V ostatními aktéry stále ve větší míře vyvíjí individualizované služby, jako je využívání osobních rozpočtů či integrované služby pro nejvíce znevýhodněné. Města mají zájem odhalovat potenciál tohoto přístupu k tomu, aby dosáhly efektivnějšího poskytování služeb.

•

ěsta mají dobré zkušenosti s přístupy k sociálnímu začleňování zaměřenými M na konkrétní lokalitu, které mohou inspirovat principy aktivního začleňování pro integraci a koordinaci. Na lokální úrovni profitují z kombinovaných investicí do fyzické regenerace, integrace služeb a participace občanů jak uživatelé, tak komunita. Taková schémata komunitního rozvoje vytvářejí důležité spojení mezi službami v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku, dvou ústředních témat výzkumu EUROCITIES-NLAO. Příkladem je práce oblastí ‘Vogelaar’ v Rotterdamu, která zahrnuje koordinaci napříč sektory jak na lokální, tak na národní úrovni.

•

L okalizované přístupy zlepšují zapojení klienta a monitoring kvality. Města jsou díky své blízkosti občanům v ideální pozici pro dosahování zapojení uživatele do navrhování, poskytování i hodnocení služby. Analýza rozličných nástrojů ukazuje, že lokalizované přístupy hrají klíčovou roli ve smysluplném zapojení uživatele; konkrétně ve snaze reflektovat perspektivu uživatele v monitoringu kvality služby na jiném než kvantitativním základě. Dosažení skutečného posílení uživatelovy autonomie nicméně nadále zůstává problematické. Dobrým příkladem, který propojuje zapojení uživatele a monitoring kvality, je manchesterská Charta služeb (Manchester Service Charter), která angažuje uživatele jak ve vytváření standardů kvality, tak při monitoringu těchto standardů. ‘Záruky kvality’ města Stockholmu zavádějí standardy služeb, které si vymohli sami uživatelé.

•

ěsta musí neustále reagovat na měnící se potřeby, jak se manifestují na lokální M rovině. Zatímco města provádějí hodnocení lokálních potřeb, nemají pokaždé k dispozici prostředky k porozumění a rychlému zareagování na měnící se profil uživatelů. Další vytváření nástrojů, jimiž města flexibilně monitorují měnící se potřeby (potenciálních) uživatelů služeb, by pomohlo městům reagovat na tyto potřeby rychle a adekvátním způsobem.

•

K rátkodobé financování z evropských, národních či lokálních programů zůstává klíčovým problémem. Tato situace má v rozličných oblastech negativní dopady například na schopnost poskytovatelů služeb udržet si a vytrénovat zaměstnance nebo vytvořit příležitosti pro vytváření dlouhodobých partnerství mezi aktéry zapojenými v projektech.

- 45

V širší perspektivě srovnání evropské politiky aktivního začleňování s lokálními zkušenostmi přivádí pozornost k důležitým otázkám: •

rámci strategie vytyčené EU jsou některé sociální skupiny vyloučeny ze V strategie aktivního začleňování. Týká se to imigrantů bez platných dokumentů, ‘chudých pracujících’ a mladých lidí, kteří ani nepracují, ani nestudují, ani se neúčastní rekvalifikace. Tyto skupiny partnerská města projektu EUROCITIES-NLAO jasně identifikovala jako ‘vyloučené z trhu práce’. Podle toho by měl být rozšířen rámec Evropské strategie aktivního začleňování.

•

opady současné ekonomické krize na sociální skupiny, na něž se zaměřuje D strategie aktivního začleňování, musí být pečlivě monitorovány, protože zejména zranitelné skupiny lidí mohou nyní “soutěžit” s nově nezaměstnanými lidmi o přístup ke službám. Vzhledem k tomu, že evropská města sdílí mnoho trendů i problémů v poskytování sociálních služeb, nabyly společné principy kvality služeb pro města na důležitosti. Evropská komise by měla spolupracovat se všemi zúčastněnými tak, aby přizpůsobila výklad jednotlivých principů různým sektorům, pro které je strategie aktivního začleňování relevantní.

•

•

ěsta stojí v čele při zajišťování ‘přístupu ke kvalitním službám’, jak je nastiňuje M strategie aktivního začleňování, a identifikují proveditelné postupy. Nezbytnou podmínkou k dosahování strategických cílů je využívat výhradní funkce místních samospráv, které spočívají v tvorbě a implementaci integrovaných politik sloužících jak lidem, tak lokalitě.

Projekt EUROCITIES-NLAO usiloval o zjednodušení vzájemné informovanosti mezi městy a přenesení lokálních zkušeností do pozornosti tvůrců politik na národní či evropské úrovni. Partnerská města z intenzivní výměny zkušeností s řešením problémů a dobré praxe nesmírně profitovala. Dialog s klíčovými partnery, podporovaný národními i evropskými výzkumnými aktivitami a akcemi projektu demonstruje ideální postavení měst působit jako prostředník pro zjednodušení komunikace mezi různými úrovněmi správy a napříč jednotlivými sektory – nikoliv jen při lokálním poskytování služby, ale rovněž i během diskuzí o vyvíjení politik. Debaty v rámci projektového konsorcia i mimo něj jsou velmi užitečné pro zvýšení povědomí, rozvoj, porozumění a další tříbení konceptu ‘aktivního začleňování’ ve městech a zemích po celé Evropě. Města by proto měla nadále hrát klíčovou roli v dalším zavádění a monitoringu principů aktivního začleňování.


S lovníček pojmů Personalizovaný přístup Personalizovaný přístup je proces přizpůsobení služby na míru specifickým potřebám konkrétního uživatele, například nabídka souboru služeb, která umožní uživateli volbu mezi poskytovateli služeb. Sociální bydlení Pojem ‘sociální bydlení’ odkazuje na fyzické poskytnutí bydlení znevýhodněným občanům či sociálně méně zvýhodněným skupinám. Sociální služby Pojem ‘sociální služby’, používaný v této zprávě, odkazuje na služby poskytnuté přímo dané osobě; jsou jimi takové služby, jako jsou sociálně-asistenční služby, služby v oblasti zaměstnanosti a bydlení, sociální bydlení, péče o děti či dlouhodobé pečovatelské služby. Nezahrnují finanční příspěvky. Podporované bydlení Podporované bydlení je kombinací bydlení a služeb, jehož cílem je podpora uživatele v nezávislém životě. Pojem zahrnuje služby, jako jsou útulky pro bezdomovce, útulky pro ženy vystavené násilí, (nezdravotní) pomoc postiženým lidem.

Seznam boxů a tabulek Boxy Box 1 Box 2 Box 3 Box 4 Box 5 Box 6 Box 7 Box 8 Box 9 Box 10 Box 11 Box 12

Aktivní začleňování – klíčové dokumenty Velká Británie – Systém zjišťování kvality služeb Stockholm – Cesta k větší diverzitě poskytovatelů Bologna – Přivést sociální služby blíže občanům Rotterdam – Investování do talentů na sociálním základě Praha – Zapojení uživatelů do plánování služeb Edinburgh - ‘Get on’ bus Rotterdam, Velká Británie - Spolupráce se zaměstnavateli Nizozemí/Rotterdam – Zlepšování prostředí v ‘oblastech Vogelaar’ Rotterdam, Southampton - Integrace služeb pro lidi bez domova Integrace služeb v oblasti zaměstnanosti se sociálními službami – pracovní centra, Stockholm, Bologna Zapojování uživatelů - ‘Järvadialogen’, Stockholm

Diagramy Diagram 1

Koordinace postupů ve strategii aktivního začleňování

Tabulky Tabulka 1 Tabulka 2 Tabulka 3 Tabulka 4 Tabulka 5

Poskytování sociálních služeb v pěti zemích EU - Zodpovědnost za financování, regulace a poskytování, současné trendy Rozdělení odpovědnosti v poskytování veřejného/sociálního bydlení Rozdělení odpovědnosti v poskytování podporovaného bydlení Role municipalit v poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti a tréninku Nástroje hodnocení kvality služeb v oblasti bydlení a zaměstnanosti/tréninku

- 47

Bibliografie Tato studie vychází z reportů LAO Bologna, Praha, Rotterdam, Southampton, Stockholm, výstupů z debat mezi LAO a bruselským úřadem EUROCITIES, konference evropských participantů a následující literatury: Články • A ndersson Roger a Sako Musterd, Area-based policies: A critical appraisal. In: Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie – 2005, 96, 4, str. 377–389. • E dgar Bill, Maša Filipović a Iskra Dandalova, “Home ownership and Marginalisation”, European Journal of Homelessness, vol. 1, December 2007. • F errera Maurizio, „The Southern model of welfare in social Europe“, Journal of European Social Policy, vol. 6, n°1, 1996, str.17-37. • F iala Petr a Miroslav Mareš, „Nach der Reform ist vor der Reform: Das tschechische Wohlfahrtssystem“, Schubert , 2008, str. 109-126. • K ohl Jürgen, „Der Wohlfahrtsstaat in vergleichender Perspektive. Anmerkungen zu Esping Andersens „The Three Worlds of Welfare Capitalism“„, Zeitschrift für Sozialreform, vol. 39, no. 2, str. 67-82. • M itton Lavinia, „Vermarktlichung zwischen Thatcher und New Labour: Das britische Wohlfahrtssystem“, Schubert, 2008, str. 262-284. • N atali David, „Rekalibrierung von Sozialprogrammen und Flexibilisierung der Arbeitsmarktpolitik: Das italienische Wohlfahrtssystem“, Schubert, 2008, str. 333-353. Knihy • A llen Judith, James Barlow, Jesùs Leal, Thomas Maloutas a Liliana Padovani, Housing & Welfare in Southern Europe, Blackwall Publishing ltd., 2004. • A tkinson Rob, EU Urban Policy, European Urban Policies and the Neighbourhood: An overview of concepts, programmes and strategies. Paper presented at a EURA Conference – The Vital City, Glasgow, 12 – 14 Sept. 2007. • B äcker Gerhard, Gerhard Naegele, Reinhard Bispinck, Klaus Hofemann, Jennifer Neubauer, Sozialpolitik und soziale Lage in Deutschland, Bd 2: Gesundheit, Familie, Alter und Soziale Dienste, Wiesbaden, 2008. • E sping-Andersen Gøsta, The Three Worlds of Welfare Capitalism, Oxford, 1990 • E sping-Andersen Gøsta, Social Foundations of Postindustrial Economies, Oxford, 1999 • H uber Manfred, Matthias Maucher a Barbara Sak, Study on Social and Health Services of General Interest in the European Union, 2008. • K emeny, J., From public housing to the social market; rental policy strategies in comparative perspective, London, 1995. • L essenich Stefan and Ilona Ostner, Welten des Wohlfahrtskapitalismus. Der Sozialstaat in vergleichender Perspektive, Frankfurt/Main, 1998.


•

• •

•

alpass Peter, Housing and the Welfare State. The Development of Housing Policy in M Britain, Palgrave Macmillian, 2005. M au Steffen and Roland Verwiebe, Die Sozialstruktur Europas, Konstanz, 2009. P ascual Amparo Serrano and Lars Magnusson (eds.), Reshaping Welfare States a Activation Regimes in Europe, Brussels, 2007. S chubert Klaus et al., Europäische Wohlfahrtssysteme im Vergleich – Handbuch, Wiesbaden, 2008.

On-line zdroje • C zischke Darinka a Alice Pittini, Housing Europe 2007, Review of Social, Cooperative and Public Housing in the 27 Member States, CECODHAS European Social Housing Observatory, Brussels 2007, http://www.cecodhas.org/images/stories/research/ he2007_en.pdf • E uropean Foundation for the Improvement of Living and Working Conditions, Social public services: Online casebook (poslední aktualizace: Prosinec 2007), http://www.eurofound.europa.eu/areas/socialprotection/casestudies/index.htm, 18. června 2009. • Fenger H.J.M., Welfare regimes in Central and Eastern Europe: Incorporating postcommunist countries in a welfare regime typology, Contemporary Issues and Ideas in Social Sciences (CIISS), srpen 2007, http://journal.ciiss.net/index.php/ciiss/ article/viewFile/45/37, 17. června 2009. • H ouse of Commons, Public Administration Select Committee, User Involvement in Public Services: Sixth Report of Session 2007–08, publikováno 7. května 2008 úřadem Dolní sněmovny Spojeného království, London: The Stationery Office Limited, http://www.publications.parliament.uk/pa/cm200708/cmselect/ cmpubadm/410/410.pdf, 28. listopadu 2009. • L ux Martin a Daniela Grabmüllerová, Social Housing in the Czech Republic: Unresolved Question and Possible Directions, přednáška z konference Central and East European Workshop on Social Housing, Budapešť, 6.-7. října 2008, http:// www.mri.hu/downloads/events/SHWS_2008/session_2_lux_grabmullerova.pdf, 26. listopadu 2009. • O ffe Claus a Susanne Fuchs, Welfare State Formation in the Enlarged European Union. Patterns of Reform in the Post-Communist New Member States, přednáška SP IV No. 2007-306, Berlin: WZB, 2007, http://www.hertieschool.org/binaries/ addon/500_hsog_wp_no._14.pdf. • T he Swedish Union of Tenants, http://www.iut.nu/members/Swedish%20 Union%20of%20Tenants.pdf, 28. listopadu 2009. • Whitehead Christine a Kathleen Scanlon, Social Housing in Europe, publikovala LSE London, London School of Economics and Political Science, červenec 2007, http://www.lse.ac.uk/collections/LSELondon/pdf/SocialHousingInEurope.pdf, 2. prosince 2009. Publikace EUROCITIES • EUROCITIES, EUROCITIES response to the European Commission consultation on Active Inclusion of people furthest away from the labour market, 2008. • EUROCITIES, EUROCITIES Survey on Recession and Recovery in Cities 2009, 2010. • EUROCITIES, Position Paper on Affordable Housing, Final version, 2009. • EUROCITIES, Position Paper on Homelessness, 2010. • EUROCITIES, Position Paper on the Communication on SGI and SSGI, 2008. • EUROCITIES, The EU Social Protection and Social Inclusion Process 2008-2010: What’s in it for local practitioners?, 2009. ro více informací o projektu včetně lokálních postupů, které zpráva představuje, P viz www.eurocities-nlao.eu

EUROCITIES – Network of Local Authority Observatories on Active Inclusion (EUROCITIES – NLAO) är ett nätverk bestående av fem europeiska städer – Bologna, Prag, Rotterdam, Southampton och Stockholm – som har bedrivit lokala observationsstudier inom ramen för den kommunala administrationen i syfte att undersöka hur strategier för aktiv inkludering har genomförts på lokal nivå. Från mars 2009 till augusti 2010 har en rad nationella rapporter och EU-rapporter presenterats om hur aktiv inkludering kan stimuleras med social service, subventionerat boende och sysselsättnings- och utbildningsinsatser. EUROCITIES – NLAO kommer att fortsätta verka som ett utvidgat nätverk med upp till 10 städer från och med september 2010. Projektet samordnas av EUROCITIES, ett nätverk av europeiska storstäder, och delfinansieras av Europeiska kommissionen – Sysselsättning, socialpolitik och lika möjligheter, som ingår i PROGRESS-programmet. Samtliga rapporter, liksom nyheter om andra projektresultat finns på: www.eurocities-nlao.eu

COMUNE DI BOLOGNA

Tato publikace byla vydána za podpory Evropského komunitního programu pro zaměstnanost a sociální solidaritu (PROGRESS 2007-2013). Informace uvedené v této publikaci nevyjadřují stanovisko Evropské komise a veškerá zodpovědnost za obsah spočívá na autorech.

SOCIÁLNÍ SLUZ BY PODPORUJÍCÍ AKTIVNÍ ZAC LEN OVÁNÍ. Bydlení a zamĕstnanost v pĕti evropských mĕstech

Recommend Documents