Sociální problémy z aspektu gender

ESF projekt OP vzd ěl ávání pro kon ku ren c eschopn ost

„Inovace a modernizace výuky a z v y š o v á n í o d b o r n ý c h ko m p e t e n c í “

Helena Koli bová

Sociální problémy z aspektu gender Distanční studijní opora

Opava 2012

Obecná charakteristi ka práce Tento studijní materiál vznikl v rámci projektu „Inovace a modernizace výuky a zvyšování odborných kompetencí“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem (ESF) a státním rozpočtem České republiky. Registrační číslo projektu:

CZ.1.07/2.2.00/15.0173

Oblast podpory:

7.2.2 Vysokoškolské vzdělávání

Datum zahájení realizace projektu:

1. 10. 2010

Datum ukončení realizace projektu:

31. 12. 2012

Název:

Sociální problémy z aspektu gender

Autor:

Helena Kolibová

Vydání:

první, 2012

Jazyková korekce:

autor studijní opory

Počet stran:

168 stran

© Helena Kolibová © Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě

Obor: Navazující magisterský studijní program, obor Veřejná správa a sociální politika Recenzenti: Anotace: Studijní opora se zabývá aktuálními východisky a otázkami sociální politiky, které představuje z úhlu genderových aspektů. Vybraná témata se zabývají popisem, definují charakter a projevy klíčových problémů společnosti. Klíčová slova: Gender a společnost, sociální teorie a feminismus, konstrukce genderu v rodině a společnosti, společnost pro občany každého věku, společnost a pracovní trh, gender a agrese, genderové aspekty chudoby a sociálního vyloučení, gender budgeting, vzdělávací politika, harmonizace pracovních a rodinných aktivit.

©

Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě, 2012

©

Helena Kolibová, 2011

ISBN

978-80-7248-748-6

OBSAH 1

Gender jako problém..................................................................................................9 1.1 Gender a společnost ...........................................................................................9 1.1.1 Historie genderu ...................................................................................................10 1.1.2 Doporučené genderové indikátory.......................................................................13 1.2

2

Základní pojmosloví..........................................................................................16

Feminismus jako Sociální teorie................................................................................21 2.1

Sociální teorie...................................................................................................21

2.2 Feministická sociální teorie ...............................................................................24 2.2.1 Ženy v klasické sociální teorii................................................................................24 2.2.2 Stručná historie feminismu...................................................................................25 2.2.3 Počátky feminismu v českých zemích ...................................................................29 3

Konstrukce genderu v rodině a společnosti ...............................................................35 3.1

Východiska vnímání pojmů pohlaví a gender.....................................................36

3.2

Teorie socializace a utváření genderu ................................................................43

3.3 Gender, rasa, třída jako sociální konstrukty .......................................................43 3.3.1 Přístupy ke studiu genderových nerovností .........................................................45 3.3.2 Směry studia genderových vztahů v organizacích ................................................48 4

5

Legislativní podpora rovnosti žen a mužů .................................................................52 4.1

Zdroje právní úpravy.........................................................................................54

4.2

Rovnost žen a mužů v EU, kvóty jako alternativa ...............................................55

4.3

Harmonizace českého práva v oblasti diskriminace a rovného odměňování .......58

Společnost pro občany každého věku........................................................................67 5.1 Legislativní zázemí péče společnosti..................................................................68 5.1.1 Důchodové zabezpečení .......................................................................................68 5.1.2 Národní program přípravy na stárnutí..................................................................70 5.2

Obecná dynamika populačního stárnutí ............................................................70

5.3 Postavení seniorů a diskriminace ......................................................................73 5.3.1 Podpora zaměstnávání seniorů ............................................................................75 5.3.2 Diskriminace stárnoucí generace žen ...................................................................75 6

Gender, společnost a pracovní trh.............................................................................79 6.1

Východiska ženské práce...................................................................................79

6.2

Vzdělanostní struktura žen a mužů v České republice ........................................82

6.3 Participace žen na trhu práce ............................................................................84 6.3.1 Genderová segregace ...........................................................................................87 6.3.2 Diskriminace žen v odměňování práce .................................................................88 6.3.3 Teorie vysvětlující formy a důvody diskriminace žen ...........................................90 4

7

Gender a agrese....................................................................................................... 96 7.1

Agrese.............................................................................................................. 97

7.2 Agresivní chování z pohledu genderu .............................................................. 100 7.2.1 Domácí násilí ...................................................................................................... 101 7.2.2 Typy agresivního chování jako projevy odlišných strategií ................................ 104 7.2.3 Ženy a zločin ....................................................................................................... 105 8

Genderové aspekty chudoby. ................................................................................. 108 8.1

Koncept rozvoje.............................................................................................. 110

8.2 Druhy chudoby............................................................................................... 110 8.2.1 Příjmová chudoba .............................................................................................. 111 8.2.2 Širší pojetí chudoby............................................................................................ 111 8.2.3 Chudoba na venkově.......................................................................................... 113 8.2.4 Chudoba ve městech.......................................................................................... 114 8.3 Chudoba a gender .......................................................................................... 115 8.3.1 Boj proti chudobě a okolnosti dimenze odpouštění dluhů................................ 116 8.3.2 Příklady chudoby v české společnosti ................................................................ 117 9

Koncept sociálního vyloučení.................................................................................. 122 9.1

Sociální exkluze .............................................................................................. 123

9.2

Politika sociálního začleňování ....................................................................... 128

10 Genderové rozpočtování ........................................................................................ 131 10.1

Geneze genderového rozpočtování ................................................................. 131

10.2

Principy a zásady genderového rozpočtování .................................................. 132

10.3

Nástroje genderového rozpočtování ............................................................... 134

10.4

Základní předpoklady genderového rozpočtováni ........................................... 135

11 Proměny rodiny, rozvodovost, porodnost................................................................ 144 11.1

Rodičovské kompetence ................................................................................. 146

11.2

Rozvodovost................................................................................................... 147

11.3

Porodnost ...................................................................................................... 149

12 gender problematika na pracovním trhu – Harmonizace pracovního a rodinného života 153 12.1

Geneze rozšiřování spolupráce při slaďování práce a rodiny............................. 154

12.2

Inspirace pro zaměstnavatelskou a firemní politiku ......................................... 154

12.3

Podstata harmonizačních opatření.................................................................. 156

ÚVODEM Koncepce návrhu navazujícího magisterského studia Veřejná správa a sociální politika se postupně tvořila v akademickém roce 2005-2006 s vizí, aby vzdělávací nabídka mimo jiné propojovala poznatky předmětů teoretického a aplikovaného základu s informací o nových postmoderních vývojových trendech v postupujícím procesu sociální a ekonomické transformace společnosti. Předmět a studijní opora Sociální problémy z aspektu gender je součástí modulu Sociální práce a sociální politika a je povinným předmětem navazujícího magisterského studia Veřejná správa a sociální politika. Problematika a zaměření předmětu Sociální problémy z aspektu gender vychází ze sociální politiky, což je rozdílná koncepce ve srovnání a legislativně orientovanými, filozofickými či např. sociologickými pojetími předmětů s genderovou tematikou. Výklad předmětu se soustřeďuje na charakteristiky sociálních problémů, snaží se ukázat reflexi z pohledu genderových souvislostí a doplňuje je o poznatky a informace souvisejících sociálně vědních a humanitních oborů. V této podobě chce studijní opora vytvořit zázemí pro reflexi specifických genderových otázek v sociálně politických aktivitách společnosti. Vybraná témata se zabývají popisem, studiem příčin a důsledků aktuální situace a současných forem a způsobů genderové struktury společnosti. Studijní opora je koncipována tak, aby postihla vybrané klíčové aspekty sociálních, institucionálních a občanských mechanismů souvisejících s procesy implementace a společenské akceptace genderu. Sociální dynamika definování společenských změn je ale poměrně složitý proces, protože vychází z řady zdrojů, proto bude ve studijní opoře dokumentována informacemi z různých databází a informačních alternativ. Vaše další studium proto může být v problematice genderu poněkud obtížné. Převážná většina publikací nebere perspektivu genderových vztahů v oblasti práce, vzdělávání, chudoby apod. příliš v úvahu. Velmi často jsou tato témata až součástí závěru odborných prací, v lepším případě zmínkou v jedné z posledních kapitol, kde pojednávají o významu genderových vztahů ve společnosti. Na druhé straně se objevují publikace a internetové stránky, i když jsou prozatím kvantitativně méně početné, které se přímo zabývají genderem jako integrální součástí společnosti. Zaměření a vyčlenění aktuálních sociálních problémů sociální politiky zejména na genderovou strukturu společnosti má bezesporu pevné místo v aktuálních otázkách rozvoje občanské společnosti. Cíle studijní opory jsou formulovány jako příspěvek k:

porozumění procesům probíhajícím v evropských společnostech v souvislosti s politikou rovných příležitostí a genderovou organizací společnosti, samostatné analýze genderově relevantních problémů, informování o některých tabuizovaných tématech z genderové perspektivy, nastínění možností sociálně politických opatření, které společnost může využít k odstranění genderových nerovností, upozornění na způsoby, jimiž gender posunul koncepční pojetí a interpretační rámce jednotlivých aktivit sociální politiky.

RYCHLÝ NÁHLED STUDIJNÍ OPORY Cílem studijní opory je přispět k pochopení postavení, potřeb a eventuálních těžkostí při prosazování principu rovnoprávnosti všech lidí. Společnost je prostorem uplatnění všech generací bez ohledu na původ, rasu, pohlaví apod. Jsme svědky obrovské odlišnosti v situaci žen a mužů, lidí různých generací nejen mezi jednotlivými zeměmi, ale i v rámci těchto zemí. Sociální problémy mají velmi často genderovou dynamiku. Vize „Society all ages“ není jen heslem či sloganem vybraných dokumentů a strategií mezinárodních organizací. „Společnost při všechny generace“ je myšlenkou a metou občanské společnosti. Na následujících stránkách se budeme stručně zabývat elementárními základy fenoménu gender, seznámíte se základními pojmy a stručným přehledem sociálně teoretických základů feminismu. Vysvětlíme si také vazby a konstrukce genderu v rodině a společnosti, zachytíme legislativní podporu rovnosti žen a mužů. Genderový aspekt se týká soužití ve společnosti, proto se další kapitola bude orientovat na podmínky spolunažívání v tzv. společnosti pro všechny generace. Genderový rozměr bývá zachycován zejména ve vztahu na rovnost příležitostí žen a mužů a strategie k dosažení rovného postavení žen a mužů, zejména v oblasti trhu práce a participace žen na trhu práce. Ženy sdílejí určitá vyšší sociální rizika, protože vykazují vyšší pravděpodobnost nezaměstnanosti, chudoby, nižších výdělků atd. Gender nachází svůj projev v rámci projevů a zesilování agrese, proto se zaměříme i na otázky agresivního chování jako projevu odlišných strategií. Téma chudoby, genderové dynamiky sociální exkluze a inkluze je tématem dalších kapitol. Geneze genderového rozpočtování, podstatu zavedení pravidel, principů a zásad vysvětlíme v desáté kapitole. Problematika krize rodiny, míry rozvodovosti, zapojení obou rodičů do výchovy, harmonizace pracovního a rodinného života tvoří aktuální výzvu současného světa, o jeho východiscích a podstatě harmonizačních opatření pojednává jedenáctá a dvanáctá kapitola. Studium genderu je významnou složkou studia společnosti! Studijní opora není jen o ženách, ale o obecných problémech společnosti. V historii docházelo k zdůvodňování sociální nerovnosti pomocí dichotomie kultury a přírody, stalo se významným ideologickým nástrojem, který pomáhal legitimizovat mocenské rozdíly. Studijní opora chce soustředit a poskytnout informaci o prosazování genderového rozměru ve společnosti a jeho vybraných projevech.

7

1 GENDER JAKO PROBLÉM

1

GENDER JAKO PROBLÉM

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole představíme problematiku gender jako součást společenských konstrukcí. Seznámíme se s historií genderu a popíšeme si obecně doporučené genderové indikátory. Vzhledem k tomu, že pozornost k poškozování lidských práv žen byla vyvolána realitou života, budeme se zabývat koncepcemi prosazování rovnosti a kritickými oblastmi postavení žen a zmíníme indikátory hodnocení genderové rovnováhy. V druhé části kapitoly si ujednotíme základní pojmosloví a seznámíme se s vlastním obsahem charakteristických pojmů problematiky gender.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●popsat

historii genderu a definovat indikátory genderové rovnováhy, ●pojmenovat a vysvětlit základní pojmy problematiky gender.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY genderový kontrakt, genderové indikátory, kritické oblasti prosazování rovnosti, genderové role, genderové stereotypy, gender mainstreaming, genderový audit, genderová analýza

1.1 Gender a společnost V mnoha oblastech lidského života se významně projevují důsledky genderového kontraktu, který je vnímán jako soubor implicitních a explicitních pravidel, připisujících ženám a mužům různou práci a hodnotu, diferencovanou zodpovědnost a povinnosti. Gender se jako téma sociálních teorií objevuje poměrně často a je pojímáno jako základní kategorie analýzy organizace lidských společností a produktů sociálního a kulturního života. Na úrovni sociální politiky se gender objevuje jako součást konstrukcí o eliminaci ženských či mužských životních zkušeností, zejména v podobě vlivu genderových stereotypů, mocenského nátlaku na strategie řešení životních situací ze strany žen a mužů, participace na trhu práce, v přístupu ke vzdělání, v otázkách chudoby, vyloučení, korupce a kriminality aj. Gender je současně aspektem všech sociálních hnutí, a to nejen těch, která se dominantně orientují na změny genderových vztahů. Např. Einwohner, Hollander a Olson (2000) typologizují způsoby, jak se gender projevuje v sociálních hnutích. Podle jejich názoru se jejich odlišnosti odrážejí ve složení hnutí, v koncepci a formulací cílů, šíři a rozsahu taktik, v charakteristikách a formách identit aktivistů 9

Helena Kolibová, Sociální problémy z aspektu gender. a dominantních atributech hnutí, jež jsou přisuzované společností zvnějšku. Podle nich je gender více než jen charakteristikou jednotlivých účastníků, neboť hnutí, včetně jejich klíčových aktivit a vůbec celá sféry, ve které se pohybují, nesou genderový rozměr. Fungování genderu v sociálních teoriích je specifické, a zdaleka ne všechny aspekty jsou v teoretických koncepcích zkoumány do stejné hloubky. Fenomén gender se nejčastěji chápe jako odlišení účastníků mužů a žen, ve směru od ženských přes smíšené až k mužským hnutím. Je vnímáno jako téma hnutí, přičemž jeho cílová orientace směřuje buď k genderové rovnosti, nebo k zpětnému nastolení patriarchálního řádu. Nové myšlenkové proudy v současnosti upozorňují na rozdělení společnosti nejen na základě etnicity, kulturních faktorů, příslušnosti k životnímu stylu, třídním rozdílům, ale i na základě genderu. 1.1.1 Historie genderu Na úrovni politiky různých zemí jsou aktuálně vytvářeny koncepce k prosazování rovnosti žen a mužů, a lze si i povšimnout, že se pomalu, s většími či menšími obtížemi a s menším či větším úspěchem, prosazují gender mainstreamingové strategie. Vytváření koncepce gender mainstreamingu se ojediněle vyskytovala už v 60. letech v souvislosti s oblastí rozvoje (Lind, Loether). Na mezinárodní úrovni se poprvé objevila na 3. Světové konferenci o ženách v Nairobi pořádané OSN v roce 1985, právě v souvislosti s oblastí rozvoje a jako prostředek integrace ženských hodnot do rozvojové činnosti (závěrečná zpráva o činnosti Skupiny specialistů Rady Evropy pro mainstreaming). Na 4. světové konferenci o ženách v Pekingu byl koncept doplněn o požadavek analyzovat před každým rozhodnutím dopad na ženy a muže, šlo o uplatnění tzv. gender impact assesment. Na této konferenci byl tento koncept zakotven do schválené Akční platformy a vytvořil tak startovní práh pro současná pojetí a strategie gender mainstreamingu. Hlavním záměrem „Akční platformy“ bylo vytipovat a pojmenovat základní soubor problémových okruhů a k nim příslušných prioritních opatření. Dokument charakterizuje, vysvětluje a připomíná otázky současného postavení žen v rámci mezinárodních kontextů, dosavadních zkušeností a historického vývoje. Reviduje pokrok dosažený od předešlé konference v Nairobi, konstatuje, že většina cílů z dokumentu „Nairobské strategie na podporu žen zaměřené na budoucnost“ nebyla dosažena a upozorňuje na zvláštní oblasti zájmu. Definuje celkem 12 kritických oblastí diskriminace žen a ke každé kritické oblasti zájmu jsou diagnostikovány dané problémy i navrženy strategické cíle spolu se strategickými opatřeními. Současně je obsažena výzva na národní, regionální a mezinárodní statistické služby a příslušné vládní úřady ve spolupráci s výzkumnými a dokumentačními organizacemi, aby zajistili shromažďování, sestavování a analyzování relevantních statistických údajů o jednotlivcích podle pohlaví a věku, které jsou schopny odrážet problémy, spory a otázky vztahující se k mužům a ženám ve společnosti. Akční platforma také vyjádřila požadavek, aby vlády zajistily pravidelné vydávání statistické publikace s „genderovými“ údaji a aby byla průběžně přezkoumávána adekvátnost oficiálního statistického systému z hlediska pokrytí uváděných požadavků. Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v červnu 2000 vydalo doporučení Zpráva ad hoc pracovního výboru 23. zvláštního zasedání Valného shromáždění OSN (tzv. Peking+5).

10

1 GENDER JAKO PROBLÉM Česká společnost se pod tlakem přijatých mezinárodních závazků i poslaneckých iniciativ, věnuje na vládní úrovni otázkám rovných příležitostí a rovnoprávného postavení obou pohlaví s větší pozorností než dříve, což se projevilo především přijetím vládního programu „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“. Od roku 1998 se zabývala problematikou rovnosti mužů a žen Rada vlády pro lidská práva, konkrétně její Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, jakožto poradní orgán vlády. Ve stejném roce vzniklo na Ministerstvu práce a sociálních věcí oddělení pro rovnost mužů a žen, které má v oblasti politiky genderu koncepční a koordinační roli. Od 1. 1. 2002 pracuje na každém ministerstvu minimálně jeden pracovník, do jehož pracovní náplně patří problematika rovnosti mužů a žen v oblasti věcné působnosti resortu. Dalším významným krokem bylo v roce 2001 zřízení poradního orgánu vlády Rady vlády pro rovné příležitosti mužů a žen. Od července 2002 pracuje Stálá komise Poslanecké sněmovny pro rodinu a rovné příležitosti. Gender mainstreaming v řadě vyspělých zemí vstupuje do systému, který je ovlivněn projevy feministických hnutí a příklady praktických politických opatření společnosti na podporu žen (např. Frauenpolitik v Německu), zatímco u nás je koncept gender mainstreamingu jedinou strategií na podporu rovných příležitostí. Navíc je v rámci české společnosti podpora ze strany institucí hodnocena doposud jako spíše formální, pozvolná až konzervativní, přičemž se odhaduje, že dynamika genderových změn spíše odpovídá tlaku a povinnosti českých vrcholových institucí při vyhovování podmínkám členství v Evropské unii.

Koncept genderu vyvolává protichůdné postoje a emoce ve společnosti. U některých jedinců genderové téma budí dojem spásného řešení problémů budoucnosti, neboť se zdá být cestou zvýšení užitku a zisku jak ženám, tak mužům, jednotlivcům i celé společnosti. Oponenti tohoto názoru však gender považují za další fintu klasického feminismu. Rozhodnutí, zda k problematice gender přistupovat pozitivně nebo negativně, tvoří výchozí 11

Helena Kolibová, Sociální problémy z aspektu gender. základnu, která je v rozhodovacím procesu jedince i společnosti silným faktorem. Současný trend Evropské unie spíše hořkne tradicionalistům, neboť EU považuje rovnoprávnost žen a mužů za podstatnou a klíčovou podmínku rozvoje Evropy. Pod tlakem přístupových jednání a harmonizačních procesů, které souvisely se vstupem České republiky do Evropské unie, došlo k růstu genderové senzitivity a byla transformována legislativa EU do české legislativy a byly vytvořeny instituce pro implementaci politik genderové rovnosti. Vládní instituce byly pod tlakem hodnocení České republiky Evropskou komisí pověřeny spoluprací s občanskými neziskovými organizacemi, tedy i ženskými nestátními neziskovými organizacemi, které se již snažily od počátku devadesátých let medializovat a charakterizovat na genderově diverzifikované dopady sociálních politik a genderové nerovnosti v různých sférách života české společnosti. Pozitivní přístup k problematice genderu může být silným nástrojem dynamického rozvoje občanské společnosti. Dnešní bod změn se odvíjí od dynamiky přechodu společnosti od diskriminace jednoho pohlaví k faktické rovnoprávnosti, která je individuálně orientovaná a zaměřená. Jejím znakem je snaha pomoci každému občanovi a občance při získání životních šancí při seberealizaci. Rozvoj rovnoprávné společnosti se tak šije na míru skutečným potřebám populace. Genderová rovnováha Porušování lidských práv bylo po dlouhou dobu v rozporu s tradiční liberální myšlenkou o hodnotách a jedinečnosti lidské osobnosti. Týkalo se však mužů. Ženská práva byla dlouhodobě vnímána jako soukromá záležitost nebo jako zvyklost pramenící z náboženství nebo kultury. Pozornost k poškozování lidských práv žen byla vyvolána realitou života, a proto muselo nevyhnutelně dojít k vytvoření legislativy včetně nástrojů jejího prosazování, které jsou schopny inspirovat rovnoprávnost žen a mužů a zakázat diskriminaci podle pohlaví. Prosazování rovnosti sleduje OSN ve 12 kritických oblastech: Chudoba žen.

Nerovný přístup ke vzdělání.

Ekonomická nerovnost.

Násilí na ženách.

Důsledky válek a konfliktů na ženy.

Nerovný přístup ke zdravotní péči a službám.

Nerovné zastoupení žen v mocenských a rozhodovacích orgánech.

Nedostatečné mechanismy na podporu seberozvoje žen.

Diskriminace a násilí na dívkách.

Stereotypní prezentace žen v Genderově nerovný vliv na Genderově nerovné médiích a nerovný přístup k rozdělování přírodních zdrojů a prosazování a dodržování lidských práv. nim. vliv na ochranu životního prostředí. Hodnocení genderové rovnováhy je od r. 1999 realizováno podle těchto indikátorů:

12

podíl žen v národním parlamentu,

podíl žen v regionálních zastupitelstvech,


podíl žen v obecních zastupitelstvech,

opatření zaměřená na podporu vyrovnané účasti ve volbách,

podíl žen v národní vládě a v Evropské komisi,

zastoupení žen a mužů na ministerských postech,

zastoupení žen a mužů na postech náměstků a vrchních ředitelů,

podíl žen a mužů mezi vysoce postavenými státními úředníky podle sfér působnosti,

podíl žen na nejvyšších soudech a v Evropském soudním dvoře.

Je však iluzorní si myslet, že rovnost žen a mužů se pozná pouze v uvedených indikátorech jako je klasické rovnoměrné zastoupení žen a mužů v politice či na vrcholných úrovních managementu firem. Důležitý je podíl žen na rozhodování, status jednotlivých pracovních pozic, které zastávají, platová politika a rozvoj kompetencí. Po formální stránce se zdá, že Česká republika má určité institucionální zajištění genderové agendy. Působí zde instituce, jako je Rada vlády pro rovné příležitosti, která je stálým poradním orgánem vlády v oblasti vytváření rovných příležitostí pro ženy a muže (MPSV 2007b). Vedle ní, pod Radou pro lidská práva, existuje Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen, který je pověřen sledováním, zda se dodržují závazky plynoucí z mezinárodní Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (United Nations 1979). 1.1.2 Doporučené genderové indikátory Seznam ukazatelů za jednotlivé za jednotlivé oblasti genderové statistiky požadovaných UN ECE (Evropská hospodářská komise OSN) vychází u doporučení UN ECE, které navrhlo sledovat ukazatele s genderovou problematikou za následující oblasti: Obyvatelstvo, Rodiny a domácnosti, Práce a mzdy, Vzdělání a komunikace, Veřejný život a rozhodování, Zdraví a Soudnictví a kriminalita. Některé ukazatele se v rámci České republiky nedaří sledovat každoročně, protože jsou závislé na ad-hoc výběrových šetřeních, jež probíhají jednou za delší časový úsek či nepravidelně. a) Za oblast veřejného života a rozhodování to jsou funkcionáři odborů podle pohlaví, vedoucí členové v národních nevládních organizacích podle pohlaví a typu organizace, ředitelé a šéfredaktoři v televizi a rozhlase a šéfredaktoři a redaktoři v tisku podle pohlaví. b) Za oblast obyvatelstva a rodin a domácností se jedná o: rozhodovací pozice v rámci rodiny podle pohlaví, péči o děti podle pohlaví pečující osoby, péči o děti podle času věnovaného péči a pohlaví, péči o ostatní závislé osoby podle pohlaví pečující osoby a péči o ostatní závislé osoby podle času věnovaného péči a pohlaví. c) Za oblast zdraví jde o: hodnocení subjektivního zdravotního stavu podle pohlaví, konzumaci alkoholu podle pravidelnosti a množství a pohlaví a o pravidelnost cvičení a pěstování rekreačních sportů podle pohlaví. d) Za oblast práce a mezd jde o: čas strávený neplacenou prací podle pohlaví, volný čas podle pohlaví a čas věnovaný osobní péči podle pohlaví. 13

Helena Kolibová, Sociální problémy z aspektu gender.

ČSI vykazovalo problémy u 3 ukazatelů:

Za oblast obyvatelstva a rodin a domácností se jedná o: příslušníky etnických menšin podle pohlaví a věku (problematičnost pojmu).

Za oblast vzdělávání to jsou: učitelé podle věku a typu škol (chybí úplné statistiky za všechny učitele podle věku).

V oblasti soudnictví a kriminalita jde o: osoby (ilegálně) převáděné přes hranice podle pohlaví (těžko podchytitelná ilegální migrace).

Na první pohled tedy má Česká republika vytvořené struktury, které se agendou rovných příležitostí zabývají. Otázkou však je, zda tak činí kompetentně, systematicky a do jaké míry přispívají k efektivní změně. Problematika rovných příležitostí se zaměřuje na relativní saturaci cílů rovnosti ve veřejné a pracovněprávní sféře. Přímá nerovnost v hlasovacím právu, přístupu k některým profesím či úřadům, stejně jako další formy formální diskriminace zakotvené v právu byly odstraněny v dřívějších letech. Proto se cíle ženského emancipačního hnutí a politiky rovnosti posunuly a soustřeďují se na nové strategie. Jedním z nich je odstranění přetrvávajících odlišností pohlaví např. v diferenciaci do různých profesních sektorů formou pozitivní diskriminace. V souvislosti s naplňováním politiky rovných příležitostí bývají obvykle v centru pozornosti nároky žen především v poloze (re)organizace, zkvalitňování, rozvoje a vyhodnocování koncepčních procesů tím, že při nich všechny zúčastněné subjekty budou na všech úrovních a ve všech stadiích využívat hledisko genderové rovnosti. Podle definice Evropské Unie je cílem gender mainstreamingu „Začlenění rovných příležitostí do veškerých politických konceptů a opatření. Cíle v oblasti politiky genderové rovnosti jsou nejen v případě Evropské unie ale i u dalších mezinárodních organizací soustřeďovány do působnosti rodiny. Patří k nim například Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen, který v každoročních zprávách posuzuje stav nerovnosti mezi muži a ženami. V případě České republiky ke každoročním bodům kritiky patří mj. nedostatečně rovné rozdělení role muže a ženy v rodině. Někteří kritikové politiky rovných příležitostí často s despektem hovoří o návrzích opatření v rodinné politice jako o opatření politiky rodinných členů, čímž chtějí definovat odlišnost její podstaty od klasické rodinné politiky. Tradiční rodinná politika chápe rodinu jako autonomní subjekt, který je třeba podporovat jako celek vykonávající určité přirozené a nezadatelné funkce, a proto by měla rodinám pomáhat tyto funkce vykonávat, aniž by tím současně byly vystaveny finančními strádání. Genderově formulovaná politika rodinných členů se údajně snaží tyto funkce rodinám primárně odebrat, eventuálně je rozdělit mezi muže a ženu. V rozdílných definicích i teoretických konceptech lze podle Linda a Löthera (2001) vyčlenit řadu shodných prvků:

14

gender mainstreaming se vztahuje na ženy i muže a je zaměřen na rovnost příležitostí mužů i žen,


gender mainstreaming je strategie k dosažení rovného postavení žen a mužů ve společnosti,

gender mainstreaming znamená rozšíření témat a přesunutí aktérů a aktérek, neboť všichni zúčastnění musí vnést ve vztahu ke všem rozhodnutím a na všech úrovních genderový rozměr.

Genderová perspektiva (Lind, Löther 2001) by už neměla být zvláštním tématem, ale "měla by být pojímána jako elementární součást veškeré politiky". Vyšší míra a institucionální zakotvení komunikace mezi ženskými neziskovými organizacemi a vládními orgány včetně měnící se situace a strategie na poli ženského neziskového sektoru přinesla ovoce v podobě zlepšení dopadů lobbystického úsilí českých ženských neziskových organizací. Jedním z příkladů úspěšného lobbingu je například prosazení restrikcí spojených s nárokem na rodičovský příspěvek. Jednak šlo o způsoby, které limitovaly možný pracovní výdělek rodiče a také omezovaly počet dní, během nichž mohl rodič využívat pro své dítě veřejná zařízení péče o předškolní děti. S postupujícími změnami legislativy je nutné především sledovat nesrovnalosti mezi formální a reálnou rovností žen a mužů, která se neustále projevuje v ekonomické oblasti v oblasti politické reprezentace, občanské participace, reálného prosazování rovných sociálních práv a jistot, rovností šancí na sebeurčení v občanském životě i přetrvávajícím stereotypním definováním genderových rolí. V české společnosti stále přetrvává jako ideální tradiční (konzervativní) představa o uspořádání genderových rolí, podle níž se má muž postarat o finanční zajištění rodiny a žena má nést hlavní odpovědnost za péči o děti a domácnost. Tradiční uspořádání rolí a jejích potvrzení společností pak může vyvolávat řadu dalších nerovností. Např. matka, která dává přednost kariéře před dítětem je hodnocena jako kariéristka a sobecký člověk apod.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 1 Pokuste se definovat klasická klišé genderových stereotypů o typických charakteristikách žen a mužů.

Schopnosti a vlastnosti – ženy jsou emotivnější než muži a nejsou schopny pragmatického jednání, správný vedoucí je muž. Přání, cíle, aspirace – většina žen opravdu touží po domově a dětech. Vnímání zodpovědnosti a povinnosti – do společné domácnosti muž přispívá penězi a ženy péčí, proto muž musí být lépe odměňován. Možnosti – ženy se mají uplatňovat v pečujících a pomáhajících profesích.

Vzhledem k množství cizích slov a do jisté míry i díky vlivu občanské společnosti je vhodné na začátku objasnit základní pojmy. Jejich přehled se objevuje na řadě www stránek různých organizací např. http://management.gender-nora.cz, http://www.feminismus.cz aj.. Zde budou uvedeny proto, abychom si ujasnili jejich obsah, který bude v jednotlivých kapitolách dále rozvíjen. 15


1.2 Základní pojmosloví AFIRMATIVNÍ/POZITIVNÍ AKCE představují opatření zaměřená na určitou skupinu, která mají za cíl vyloučit a předcházet diskriminaci, nebo napomoci vyrovnat znevýhodnění vycházející z tradičních postojů, chování a struktur (bývá také nesprávně označováno jako "pozitivní diskriminace"). ANDROCENTRISMUS tendence považovat muže a mužské za obecnou formu lidství. Zkušenosti žen jsou v důsledku přehlíženy nebo vnímány jako nestandardní, odchylné nebo okrajové. Androcentrické vidění se projevuje například v interpretaci lidské historie (přehlížení úlohy žen) či ve vědě (obecné studie zaměřené jen na mužské subjekty nebo opomíjení zkušenosti žen při vytváření interpretací reality). Rolí androcentrismu se věnuje ve vědeckém poznání například americká filozofka Sandra Harding The Science Question in Feminism 1986 Whose science? Whose Knowledge? Thinking from womenˇs lives (1991). DISKRIMINACE NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ – PŘÍMÁ představuje situace, kdy je s osobou zacházeno hůře kvůli jejímu nebo jeho pohlaví (např. v inzerátech typu "přijmeme muže na místo ředitele"). DISKRIMINACE NA ZÁKLADĚ POHLAVÍ – NEPŘÍMÁ vysvětluje situace, kdy zákon, politika nebo praxe, které se jeví na první pohled jako neutrální, mají neadekvátně negativní vliv na příslušníky jednoho pohlaví. Zaměstnavatel rozhodne, že zaměstnanci na částečný úvazek nemají nárok na penzijní připojištění, které hradí zaměstnancům na plný úvazek. Protože na částečný úvazek pracují téměř výhradně ženy, toto opatření působí diskriminačně proti nim. DOMÁCÍ NÁSILÍ/NÁSILÍ V RODINĚ představuje jakoukoli formu fyzického, sexuálního nebo psychického násilí, použití fyzické síly v rámci rodiny nebo domácnosti. Zahrnuje psychické ponižování, sexuální násilí a fyzické útoky na partnerku (partnera), které se dějí v rámci rodiny či domácnosti. Též zneužívání dětí, incest, násilí a sexuální nebo jiný druh zneužívání členů domácnosti. Oběti a pachatelé pocházejí ze všech společenských vrstev, nezávisle na vzdělání či ekonomické situaci. Z 95% jsou oběťmi domácího násilí ženy. Domácí násilí má pro týrané ženy závažné a dlouhodobé psychické a zdravotní následky. Stejně jako pro děti, které byly svědky násilí. DRUHOTNÁ VIKTIMIZACE - oběť násilného činu (který nemusí být vždy klasifikován jako trestný podle stávajícího práva) se na základě životní zkušenosti stává znovu či opakovaně obětí. K druhotné viktimizaci může docházet v různých strukturách společnosti - v orgánech činných v trestním řízení (policie, soud, státní zastupitelstvo atd.), v masmédiích, v okolí. Oběť se setkává s nepochopením, s odmítnutím, se šikanou jako projevem či výsledkem nekompetentnosti, neinformovanosti, neochoty nebo neschopnosti struktur problém zvládnout. FATHERHOOD „otcovství“ s formálně naznačenou účastí otce na výchově, protikladem plného zapojení otce na výchově je pojem FATHERING „otcování“. FEMINISMUS / FEMINISMY jsou hnutí s počátky na přelomu 18/19.st. Vycházelo z přesvědčení o nerovném postavení žen ve společnosti. Feministky tzv. první vlny usilovaly především o dosažení základních občanských práv (volební právo, právo na vzdělání a na majetek). V tzv. druhé vlně se feminismus rozvíjel v šedesátých letech dvacátého století v USA, kdy byl úzce spojen zejména s bojem za lidská práva pro všechny (odstranění nerovného postavení rasových a etnických skupin, žen atd.). V třetí vlně feminismu byly 16

1 GENDER JAKO PROBLÉM názorové proudy rozmanité, jejich cílem bylo rozvíjet dosažená ženská práva. Feministky třetí vlny nevidí v mužích nepřátele, usilují o společný dialog. Feministky se zabývají širokou škálou oblastí a vycházejí z různých teorií. Některé požadavky jsou však společné: stejné mzdy žen a mužů za stejnou práci, stejné příležitosti a stejný přístup ke vzdělání mužů a žen, možnost antikoncepce a interrupce, společné formy péče o děti, právní a finanční nezávislost všech žen, ukončení diskriminace homosexuálně orientovaných žen, ochrana všech žen bez ohledu na jejich status před jakýmikoliv formami násilí, přeformulování všech zákonů, přestrukturování institucí, které zvýrazňují mužskou dominanci a přímo či nepřímo umožňují jakoukoli agresi mužů vůči ženám FEMINITA ženskost tj. souhrn vlastností, které jsou typizovány jako charakteristicky ženské (soucítící, empatické apod.). FEMINIZACE CHUDOBY představuje proces, v němž ženy nabývají početní převahy mezi chudými (např. podle statistik celosvětově vlastní muži 99,1% půdy, ženy jen 0,9%). Procento chudých žen se v poměru k mužům zvyšuje, a to nejen v tzv. rozvojových zemích, i v zemích průmyslově vyspělých. Je to způsobováno horší pozicí žen na trhu práce a různými nepříznivými životními událostmi (úmrtím partnera, jeho odchodem, rozvodem, nemocí ženy, či jiného člena rodiny, o kterého pečuje). V důsledku procesu se chudoba dotýká významnou měrou i dětí, které ženy vychovávají a pečují o ně. FLEXIBILNÍ OPATŘENÍ představují takové úpravy pracovní doby nebo či režimu práce, která zaměstnaným zjednodušuje slaďování pracovního a rodinného života. Jde např. o snížený pracovní úvazek, flexibilní pracovní dobu, práci z domova, sdílení úvazku aj. GENDER [vyslov džendr] je koncept, který vyjadřuje, že vlastnosti a chování spojované s obrazem muže a ženy nejsou vrozené, ale jsou formovány kulturou a společností. Odkazuje na sociální rozdíly a role (v protikladu k biologickým rozdílům) mezi muži a ženami. Genderové postavení je naučené, může se měnit v čase. Může existovat v různých variantách i v rámci jedné kultury, často se ale liší zejména mezi kulturami. Na rozdíl od pohlaví, které je univerzální kategorií a nemění se podle času či místa, působení genderu ukazuje, že určení rolí, chování a norem vztahujících se k ženám a mužům je v různých společnostech, v různých obdobích či různých sociálních skupinách, rozdílné. Jejich závaznost či determinace není tedy přirozeným, neměnným stavem, ale dočasným stupněm vývoje sociálních vztahů mezi muži a ženami. Koncept genderu byl vytvořen jako protiváha názoru, že žena existuje mimo socio-historickou dobu modernit, obvykle kvůli svému sepětí s přírodou.

Pohlaví je tak definováno anatomické a tělesné rozdíly mezi ženami a muži.

Gender je chápán jako sociální význam přiřazovaný k těmto rozdílům.

Pohlaví je biologická veličina.

Gender je kulturní veličina.

GENDEROVÁ ANALÝZA je studium rozdílů mezi ženami a muži v jejich potřebách, životních a pracovních podmínkách. V jejich přístupu ke zdrojům, ke kontrole majetku, k rozhodovacím pravomocem apod.

17

Helena Kolibová, Sociální problémy z aspektu gender. GENDEROVÝ AUDIT spočívá v hodnocení politik, programů a institucí z hlediska toho, zda zohledňují rozdílné dopady svých působení, na ženy a muže. GENDEROVÝ KONTRAKT je soubor implicitních a explicitních pravidel, připisujících ženám a mužům různou práci a hodnotu, diferencovanou zodpovědnost a povinnosti. GENDER MAINSTREAMING je nástroj k odstraňování nerovnosti mezi pohlavími. Postup, ve kterém jsou všechny koncepční, rozhodovací a vyhodnocovací procesy ve všech fázích jejich přípravy a provádění podřízeny hledisku rovnosti příležitostí mužů a žen. Tedy že před přijetím jakéhokoli rozhodnutí je nutné vyhodnotit dopad tohoto rozhodnutí na muže a na ženy (tzv. genderová analýza). Zjistí-li se, že jedno z pohlaví bude negativně ovlivněno, musí ten, kdo rozhodnutí přijímá, podniknout kroky k tomu, aby škodlivé účinky příslušného rozhodnutí odstranil nebo alespoň minimalizoval. Např. při plánování spojů hromadné dopravy by se mělo posoudit, jakým způsobem ji využívají muži a jakým ženy. Tento způsob bývá velmi rozdílný. Teprve po takovém posouzení lze rozhodnout tak, aby nebylo poškozeno ani jedno pohlaví. GENDEROVÁ ROLE soubor určitých pravidel (většinou nepsaných), které předepisují určité typy vlastností a chování pouze ženám a pouze mužům. GENDEROVÝ MANAGEMENT (MANAGEMENT GENDEROVÝCH VZTAHŮ zabývá se postavením žen a mužů v organizaci, souvisí zejména s personální prací. MASKULINITA „mužskost“ souhrn vlastností, které jsou typizovány jako charakteristicky mužské, různí se praktické provedení:

Maskulinita hegemonní s dominující představou postavení muže ve společnosti, reprezentantem je „supermuž“,

Maskulinita tradiční sebeprosazení,

Maskulinita alternativní s novým obsahem, projevující se uznáním pluralitních podob chování, důrazu na vztahy aj. Jejím reprezentantem je „nový muž“.

s

převládajícími

znaky

např.

agresivita,

nezávislost,

NORMATIVNÍ HETEROSEXUALITA Je sociální institucí, jejíž původ se odvíjí od ideologické opory reprodukce. Heterosexualita není jedinou praktikovanou formou sexuality. Cílem zavedení pojmu bylo upozornit na to, že mužská role je aktivní a ženská pasivní, což dokládá genderové rozdělení a nerovnost žen a mužů. Judith Butler argumentuje, že heterosexuální matice legitimizuje genderový řád společnosti, v němž jsou sociální čitelní a tedy jako lidé přijatelní. SLADĚNÍ PRÁCE A RODINNÉHO ŽIVOTA (work life balance, „family friendly“ formy práce) představuje rozvoj struktury a organizace pracovního prostředí tak, aby umožňovalo kombinaci pracovních a rodinných povinností pro ženy a muže.

SHRNUTÍ KAPITOLY V mnoha oblastech lidského života se významně projevují důsledky genderového kontraktu. Gender se jako téma v sociálních teoriích často objevuje a je pojímán jako

18

1 GENDER JAKO PROBLÉM základní kategorie analýzy organizace lidských společností a produktů sociálního a kulturního života. Na úrovni sociální politiky se gender dostává především do konstrukcí o eliminaci ženských či mužských životních zkušeností, zejména v podobě vlivu genderových stereotypů, mocenského nátlaku na strategie řešení životních situací ze strany žen a mužů, jejich participace na trhu práce, v přístupu ke vzdělání, v otázkách chudoby, vyloučení, korupce a kriminality aj. OSN označila 12 kritických oblastí, které tvoří indikátory prosazování rovnosti žen a mužů ve světě. Jde o parametry - chudoba žen, nerovný přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči a službám, násilí na ženách, důsledky válek a jiných konfliktů na ženy, ekonomická nerovnost, nerovné zastoupení žen v mocenských a rozhodovacích orgánech, nedostatečné mechanismy pro podporu seberozvoje žen, genderově nerovné prosazování a dodržování lidských práv, stereotypní prezentace žen v médiích a nerovný přístup k nim, genderově nerovný vliv na rozdělování přírodních zdrojů a vliv na ochranu životního prostředí, diskriminace a násilí na dívkách. K základním pojmům problematiky patří gender, genderové role, genderové stereotypy, gender mainstreaming, genderový audit, genderová analýza apod., které vymezují základní spektrum problémových oblasti k vytvoření společnosti s rovnými příležitostmi.

OTÁZKY 1. Kdy došlo v českých podmínkách k růstu genderové senzitivity? 2. Odpovídají postupující změny legislativy změnám ve společnosti v prosazování rovnoprávnosti obou pohlaví? Jsou v souladu tzv. formální a reálná rovnost? 3. Podle jakých oblastí posuzuje OSN prosazování rovnosti? 4. Jaké jsou důvody konzervatismu české populace v postojích k genderovým rolím? 5. Co se rozumí právem na rovné zacházení?

19


ODPOVĚDI 1. K růstu genderové senzitivity došlo pod tlakem přístupových jednání a harmonizačních procesů, které souvisely se vstupem České republiky do Evropské unie, kdy byla transformována legislativa EU do české legislativy, a byly vytvořeny instituce pro implementaci politik genderové rovnosti. Od roku 1999 je každoročně vytvářen pravidelně evaluovaný vládní dokument „Priority a postupy vlády při dosahování rovnosti mužů a žen“. 2. S postupujícími změnami legislativy dochází k nesrovnalosti mezi formální a reálnou rovností, která se neustále projevuje v ekonomické oblasti v oblasti politické reprezentace, občanské participace, reálného prosazování rovných sociálních práv a jistot, rovností šancí na sebeurčení v občanském životě i přetrvávajícím stereotypním definováním genderových rolí. 3. Jde o indikátory - chudoba žen, nerovný přístup ke vzdělání, zdravotní péči a službám, násilí na ženách, důsledky válek a jiných konfliktů na ženy, ekonomická nerovnost, nerovné zastoupení žen v mocenských a rozhodovacích orgánech, nedostatečné mechanismy pro podporu seberozvoje žen, genderově nerovné prosazování a dodržování lidských práv, stereotypní prezentace žen v médiích a nerovný přístup k nim, genderově nerovný vliv na rozdělování přírodních zdrojů a vliv na ochranu životního prostředí, diskriminace a násilí na dívkách. 4. Spočívají v poměrně malé všeobecné genderové senzitivitě obyvatelstva, v tradičním dvojím zatížením žen (rodina a práce) a malé angažovanosti mužů v péči o děti a domácnost. Stále je zvykem očekávání, že muž se má postarat o finanční zajištění rodiny a žena má nést hlavní odpovědnost za péči o děti a domácnost. 5. Právem na rovné zacházení se rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů pohlaví, sexuální orientace, rasy nebo etnického původu, národnosti nebo státního občanství, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání či víry, světového názoru, majetku a rodinnému stavu.

20

2 FEMINISMUS JAKO SOCIÁLNÍ TEORIE

2

FEMINISMUS JAKO SOCIÁLNÍ TEORIE

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole si vysvětlíme širší obsah pojmu sociální teorie a zaměříme se na základní problémy vybraných sociálních teorií, uvedeme přehled názorů klíčových osobností. Posléze se budeme zabývat problémem a charakteristikou feminismu jako sociální teorie. Představíme feminismus jako široké hnutí a vzhledem k otázkám kvantity a kvalit teorie se zmíníme o tom, že zahrnuje jak umírněné tak i extrémistické polohy. Stručně probereme hlavní trendy feminismu a jeho historie a zmíníme počátky feminismu v českých zemích. Celé pojednání o feminismu je vedeno snahou vysvětlit, že feminismus není projevem nenávisti k mužům, ale je hnutím usilujícím o rovné šance a příležitosti ve společnosti pro všechny. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●vnímat

sociální teorii v šíři myšlení o společnosti, ●pojmenovat klíčové momenty v dějinách feministické intervence, ●chápat, že feministka není nadávka ani synonymum pro ošklivou obézní ženu se zklamaným srdcem a praktickými zkušenosti z mládí v likvidaci mužského pohlaví!

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY sociální teorie, feminismus, historie feminismu, vývoj společnosti, sociální studium genderu, feministka, ženy v klasické sociální teorii, počátky vzdělávání a volební právo žen v české společnosti.

Sociální problémy lidí jsou velmi často genderově založené. Rozvoj genderové teorie akcentuje význam kategorie gender pro vnímání a chápání různých sociálních fenoménů. Současně je důležitým bodem genderově rovných a citlivých způsoby smýšlení a politiky.

2.1 Sociální teorie V úvodu do metodologie sociální teorie si představíme vlastní obsah sociální teorie. Sociální teorie je studiem vědeckých způsobů vědeckého myšlení o společenském životě. Zahrnuje představy

o způsobu vývoje společnosti,


o metodách vysvětlujících sociální chování,

o sociální struktuře a realizace moci, třídách, genderu, etnicitě, modernitě a „civilizaci“, revolucích a utopiích a jiných problémech společenského života.

Je zdrojem vysvětlujících pojmů sociálních věd a zdrojem metod hodnotících smysl, užití nebo význam těchto pojmů. Pojem sociální teorie je poměrně nový, neboť se objevil zhruba ve 40. létech 20. století. Slovo sociální se odvozuje z latiny (socius, societas).

Slovo teorie se odvozuje z řečtiny (theoria),

Slovem socius označovali Římané obchodního partnera, bylo to označení obchodníka, který spolupracoval s jinými obchodníky jako jejich partner a společník.

Slovo theoria Řekové užívali ve významu kontemplace, tj. rozjímání, přemýšlení, uvažování, ne ale v podobě snění nebo útěku ze světa, který nás obklopuje, ale jako intenzivní vhled do skutečnosti. Aristoteles tak označoval úvahy o vesmíru. Opakem bylo slovo praxis. Pro Řeky theorie nepředstavovala vědu, domnívali se, že theorií bylo možno nabýt nový smysl v podobě odstupu a hodnocení a vidět věci vidět z úhlu zdravého rozumu. Dnes je teorie vnímána jako vědecký konstrukt nebo vědecký model.

Vazby a rozdíl sociální teorie a rozhodování tzv. zdravým rozumem. Sociální teorie se vztahuje k tomu, co bývá označováno v úhlu „zdravého rozumu“. Jde tedy o opodstatněné uvažování (poučené ne laické „pivní“ řeči) o způsobech poznávání sociálního života, které vyvěrá z každodenního života a interakcí mezi lidmi jako reflexní projev polemik a debat, i když lze polemizovat nad otázkou, do jaké míry je možné společnost vědecky studovat. Sociální teorie s pomocí dobře definovaných pojmů a analytických metod usiluje o třídění a objasnění debaty o cílech a problémech života společnosti. Vychází ze zdravého rozumu (z každodenního života), snaží se vymezit rozdíly mezi různými způsoby reagování na život společnosti. Pokouší se odlišit emocionální a morální reakce od nestranných, zaujatých či tendenčních tvrzení včetně upřednostnění nestranných postojů před předsudky a stereotypy. Sociální teorie není vyhrazena jen odborníkům. Byla a je dynamickým označením společenských diskuzí, které šíří a jichž se účastní obyčejní lidé. Vždyť už např. Hegel tvrdil, že veškerá filozofie vyrůstá progresivně z obyčejného každodenního vědomí procesem uvažování o žité skutečnosti. (Do jisté míry je i klasická hospodská diskuze u piva příkladem probírání a filozofování o každodennosti, i když někdy polemickým!).

22


Italský filozof a historik 18. st. G. Battista Vico tvrdil, že když Bůh stvořil přírodu, člověk sám tvoří dějiny a díky tomu jim může porozumět. Teoretizovat o životě společnosti neznamená jen vytvářet vědeckých modelů pozorovatelných sociálních procesů. V této souvislosti se objevuje se požadavek kriticky uvažovat o podmínkách, za nichž jsou vědecké konstrukty vůbec možné.

Sociální teorie se obecně vztahuje jak k teoriím sociologického rámce, tak je součástí obecnějšího kontextu sociálního myšlení a jako taková se zabývá vztahy mezi členy společnosti, věnuje se mnoha typům a procesům socializace. Zahrnuje myšlení o společnosti v oblasti historie, politiky, ekonomie, antropologie, filozofie, kulturní a literární kritiky apod. K příkladům sociálních teorií lze zařadit informace, které propracovává např. politická ekonomie, liberalismus, socialismus, teorie sociálních elit aj. Pohled na sociální teorii z genderové perspektivy odhaluje, že i tato sféra lidské činnosti oslavovaná pro svoji objektivitu, rigoróznost a neutralitu má svou genderovou dynamiku a systematické vzorce genderových nerovností. Teorie genderu je jednou z mnoha sociálních teorií současnosti, stala se však bezesporu dominantním pohledem a normativním východiskem politiky rovnosti žen a mužů ve většině evropských států. Její realizační nástroje jsou dostatečně přehledné, i když se v praxi prosazují diferencovaně. Jde např. o zavedení kvót na počet žen na volebních kandidátkách, které mohou posílit obraz identity rovnosti pohlaví. Nerovné obsazení komor parlamentu či vlád posiluje obrazy odlišných sociálních rolí, tzv. genderové stereotypy. Zájem genderové politiky se možná právě proto soustředí rovněž na ženské prosazování v postech nejvyššího managementu firem. Hlavním tématem politiky rovných příležitostí se však stala v posledních letech rodina. Právě v ní jsou totiž, podle autorů a autorek genderově teoretických konceptů, nejhlouběji zakořeněny tradiční sociální stereotypy. K těm patří obraz ženy jako pečovatelky o rodinu a otce jako živitele. Tyto tradičně zakotvené obrazy mají být politikou rovnosti žen a mužů, resp. takzvaným gender mainstreamingem, rozbourávány.


2.2 Feministická sociální teorie Dějiny feministické sociální teorie byly vykládány mnoha způsoby. Velmi často bývá opakovaná myšlenka, že feministická sociální teorie se odklonila od ideálů osvíceneckého myšlení, které bylo spojeno s univerzalistickými hodnotami racionality, rozumu a rovnosti a přiklonila se se k post osvíceneckým hodnotám rozdílnosti, specifičnosti a partikularismu. Společensko-kritický zájem o specifické postavení žen ve společnosti lze v Evropě najít už v 17. století. Tyto (nejen ženské) hlasy, nabývající v průběhu staletí na síle, požadovaly více práv pro ženy a zlepšení jejich společenského postavení. V pozadí těchto snah stálo jednak přání upozorňovat, burcovat a snažit se o proměny, jednak potřeba teoreticky analyzovat vlastní zkušenost ve společenském kontextu. Vzniklo relativně široké spektrum různých přístupů k „ženské otázce“, které jako podklady a impulsy (politického) angažmá hrály ústřední roli ve vývoji organizovaného ženského hnutí v Evropě a během let postupně dosáhly i politického a společenského ohlasu. Klíčové momenty feminismu v dějinách feministické intervence jsou diferencovány sociální analýzou různé otázky, které rovněž nalézaly odpovědi v řadě konceptů: a) Obsahem první fáze je zjištění, že klasická sociální teorie má sklon vylučovat ženy ze sféry sociální teorie. Privilegovaným principem je MUŽSKOST. b) V druhé fázi byly činěny pokusy o nápravu vyloučení prostřednictvím důkladné historizace a sociologizace kategorie žena a prostřednictvím pojmu GENDER. c) Ve třetí fázi se objevuje kvalifikovaná kritika feministických projektů, které násilně přidávají ženy do existujících teoretických rámců bez povšimnutí podstaty genderového charakteru. 2.2.1 Ženy v klasické sociální teorii Klasická sociální teorie se zaměřovala na pochopení změn, které souvisely s fenomény doby tj. s postupující industrializací, kapitalismem, urbanizací, racionalizací a modernitou, což souviselo se závratně rychlým rozvojem měst či politickými důsledky námezdní práce. Klasická tradice upřednostňovala mužský element a vyloučení žen se odehrávalo mnoha způsoby. Mužskost byla příliš spojována s racionalizací a ženskost s iracionálním. Za klasické představitele lze považovat tři myslitele Webera, Durkheima a Simmela. Max Weber (The Types of Legitimate Domination) připisoval domácí panství žen a dětí přírodě, moc mužů kultuře. Domníval se, že tradiční způsoby moci jsou charakteristické svým patriarchálním panstvím, vládou manžela a otce. Ženy a děti mají být podřízeny autoritě patriarchy, protože to má sociální původ. „Žena je závislá kvůli nadřazenosti tělesné a intelektuální energie muže, dítě je závislé kvůli své objektivní bezmocnosti“. Émile Durkhiem (Le Suicide) O ženách se má za to, že jsou neschopné dosáhnout duševního stavu nezbytného k účasti na moderních formách sociálního jednání. Muž je výhradně produktem společnosti, kdežto žena je spíše produktem přírody“.

24


„Mužské záliby, usilování a humor jsou z velké části kolektivního původu, kdežto záliby a usilování jeho družky jsou více ovlivněny jejím organismem.“ Georg Simmel (The Relative and the Absolute in the Problem of the Sexes, Female Culture…). Ženy si nedokážou osvojit schopnosti potřebné pro účast na sociálním životě. Disponují „nediferencovanou celistvostí“ a tak zůstávají soustředěné v sobě a vně sociokulturního uspořádání a zkušeností. Nemohou proto dosáhnout nestrannosti a kritické reflexe, jež je potřebná pro účast na kulturních a institucionálních formách modernity. Podstata uvedených názorů představitelů teorie se týkala toho, že vysvětlovali sociální jednání jako záležitost nadvlády mysli nad tělem! Z těchto důvodů se feministické autorky snažily dokázat, že ženy jsou právoplatnými aktéry na sociálním poli a účastní se všech klíčových aspektů života. Následná tvrzení mají řadu dalších souvislostí:

Ženy neprožívají odcizení na pracovišti více či jinak než muži (Pollert, Westwood). Jejich závěr má jak teoretický tak i empirický základ.

Vytvoření nových třídních schémat, jež ženám přidělila postavení v sociální třídě bez determinace třídního postavení mužů, bylo důležité, protože se tak vytvářely normy politického vědomí.

Obhájení socio-kulturní konstrukce sexuality (A.Richová).

Zkoumání domácností a domácího uspořádání (A.Oakleyová) vedlo k závěru, že domácí práce je třeba považovat za práci srovnatelnou s každou jinou prací v moderní společnosti, nejen naturalizovanou extenzi ženskosti.

V komunistickém kontextu byl feminismus definován jako nepřátelská ideologie, která ohrožuje jednotu dělnictva, základního předpokladu k uskutečnění komunistické společnosti, a za účelem propagandy byl příslušně prezentován. Druhá vlna ženského hnutí nemohla vzniknout a svazy žen, které existovaly, byly v první řadě zavázány režimu a jeho propagandě. Ženská otázka byla oficiálně považována za vyřešenou a tyto organizace měly za úkol podporovat komunistickou ideologii „emancipace“ a „rovnoprávnosti“ a tím odvést pozornost od skutečně choulostivých a problematických otázek. Různých disidentských hnutí se sice účastnily i ženy, ale témata feministická nebo specificky zaměřená na ženy nezískala v těchto oblastech své místo. Na základě těchto rámcových podmínek komunistického zřízení se vytvořily genderové řády specifické pro danou zemi. V těchto kontextech většinou nebyl možný vznik důsledného rozboru genderových vztahů (například v rámci ženských studií nebo ženské vědy). Umožnily to teprve politické převraty v různých zemích v 80. letech 20. století. 2.2.2 Stručná historie feminismu Feminismus jako myšlenkový směr vznikl pod vlivem osvícenectví stavějícího se proti autoritě a ortodoxnímu myšlení a liberalismu hlásajícímu respekt k individuální svobodě a toleranci. Nejčastěji literatura rozlišuje 2 etapy vývoje feminismu, ve světě však někteří autoři odlišují 3 až 4 etapy. Každá etapa byla naplněna svým charakteristickým obsahem a vyzdvihovala a diskutovala jiná témata.


Obecná shoda panuje o dvou meznících, které rozvinuly dynamiku vývoje feminismu. Utvářely je:

boj o nezávislost amerických osad,

události francouzské revoluce.

Proč právě tyto události? Protože došlo k posunům ve vnímání rolí, k rozkolísání tradičních hodnot a při vzniku nového hodnotového systému se v praxi prokázalo, že podřadné postavení žen bylo vytvořeno uměle! Malým příkladem je dopis z března 1776, který napsala Abigail Adamsová (1744 -1818), manželka druhého amerického prezidenta Johna Adamse svému muži: „…přeji si, abyste v novém zákoníku, o němž předpokládám, že ho budete muset vytvořit, pamatovali na dámy (…). Nedávejte do rukou manželů tak neomezenou moc (…). Jinak dámy rozdmýchají vzpouru a nebudou se považovat za spoutané žádnými zákony, v nichž nemají hlas ani zastoupení.“ Ne vždy byla tato doporučení respektována. Traduje se, že v odpovědi na dotaz o volebním právu žen Thomas Jeefferson oponoval tradičním postojem, neboť řekl: „něžná poprsí dam nebyla stvořena pro politická zemětřesení“. Názory o podřadnosti žen ale sdíleli i velikáni jako Charles Darwin, který se nechal slyšet, že: „Hlavní rozdíl v intelektuálních schopnostech dvou pohlaví se projevuje v tom, že muž je schopnější v jakékoliv činnosti, pro kterou se rozhodne, než žena – ať už vyžaduje hluboké přemýšlení, úsudek či představivost či pouze využívání smyslu a rukou“ ( Degler 1991). Také Sigmund Freud měl v této otázce tradičně jasno. Stavěl na představě nadřazenosti mužského princip nad ženským, pracoval s tezí, že ženy přirozeně závidí mužům penis, a cítí se být nedokonalé a méněcenné. „Přičítáme tedy feminitě větší míru narcismu, který má u žen také vliv na jejich volbu objektu – potřeba být milována u žen převažuje nad potřebou milovat. Důsledky závisti penisu jsou i jednou z příčin tělesné marnivosti žen: mají sklon více si cenit své přitažlivosti, která je jim jakousi opožděnou kompenzací za původní pohlavní méněcennost. Stud – který je považován za ženskou vlastnost par excellence, ve skutečnosti je však mnohem více plodem konvence, než by se zdálo – má, jak se domníváme, za cíl skrýt nedostatečnost vlastních genitálií. (…) Fakt, že ženy mají jen málo smyslu pro spravedlnost, bezesporu souvisí s tím, že jejich mentálnímu životu dominuje závist.“ Tento pohled byl později přetransformován do představ o ženské žárlivosti na mužskou moc, privilegia, status a svobodu v patriarchální společnosti (Mitchell, 1974). Nejznámější revizí a přepracováním Freudovy teorie je feministická psychoanalytická koncepce (Chodorow, 1978, 1995) o zdůraznění vztahů dětí s matkou. Díky matčině stálé přítomnosti a péči se dcery víc identifikují se vzorem své genderové identity a rolí, cítí se být spokojené a v emocionálním souladu. Synové trpící častou nepřítomností otců, mají sklon uzavírat se do sebe.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 1 Ženské práce se podle tradice orientují na domácí vaření, úklid, praní prádla, žehlení, výchovu dětí apod. Mužský svět se orientuje na věc veřejné povahy jako jsou starosti o chod 26


technických zařízení v domácnosti, řízení automobilu, rozhodování o rodinných strategiích v materiálním zabezpečení rodiny apod. Jde tedy o dědičnou vybavenost? Pokud tedy příroda nadělí ženám ženské pohlavní orgány, mají díky děloze patent na domácí činnosti a talent na mytí nádobí a úklid domácnosti? Nezapomeňme, že podle konzervativního lpění na tradicích by současné ženy byly permanentně těhotné nebo v šestinedělí. Opravdu jde tedy o tradici vždy a všude a za všech okolností?

První vlna feminismu konec 18. st – pol. 20. st. Feminismus je rozsáhlé hnutí, kde své uplatnění nacházely jak umírněné polohy, které propagovaly lidská práva pro ženy, tak i extrémistické podoby včele s militantními agresivními radikálkami s nepřátelskými postoji vůči mužům. Obecný cíl spočíval ve snaze legislativně zakotvit rovnoprávnost tj. odstranit diskriminační zákony a praktiky, zakazující ženám:

volit,

dědit,

dosahovat vyššího vzdělání,

mít rovné postavení v rodině aj.

Osobnosti zrodu feminismu: Olympe de Gouges (1755-1793) byla francouzskou dramatičkou a spisovatelkou s feministickým a demokratickým smýšlením. Požadovala pro ženy stejná práva, jaká si během Velké francouzské revoluce chtěli vydobýt muži. Ve své Deklaraci práv ženy a občanky (Déclaration des droits de la Femme et de la Citoyenne, 1791) kritizovala nadvládu mužů a nerovnost pohlaví. Její nejslavnější dílo bylo reakcí na „obecnou“, ve skutečnosti však mužskou společnost (Deklaraci práv muže/člověka a občana - francouzské slovo homme označuje jak muže, tak člověka) a zdůrazňovala genderovou rovnost. Kromě požadavku na rovnost před zákonem požaduje i rovnost ve sdílení požitků i odpovědností v rodině a domácnosti. Také například kritizovala do té doby jediné legitimní způsoby, jak žena ve společnosti může dosáhnout úspěchu: krásu a poslušnost. Dalším dílem je Společenská smlouva (Contrat Social). Název parafrázuje známé dílo J. J. Rousseaua, ale obsahově se liší. Popisuje a obhajuje manželství založeného na rovnosti muže a ženy. Za své příliš revoluční myšlenky byla autorka sťata gilotinou. Její význam spočívá ve skutečnosti, že stála v čele prvního masového vystoupení žen v evropských dějinách za Francouzské revoluce, vydala Deklaraci práv ženy a občanky (1791) požadující rovná práva pro obě pohlaví! Mary Wollstonecraft (1759-1797) ve své knize Obrana práv žen (1792) zpochybňovala ideje o rozdílných schopnostech mužů a žen a kritizovala následky předsudků odrážejícím se v nižším společenském postavení žen. Její výrok vypovídá sám o sobě. „„Svoboda je matkou ctnosti, a pokud jsou ženy už svou povahou otrokyně a není jim dovoleno dýchat ostrý a posilující duch svobody, pak musejí navždy malátnět jako exoti a nutně být považovány za krásné chyby přírody.“


Obrázek 1: Mary Wollstonecraft

J. S. Mill vycházel ze základního požadavku měšťanského liberalismu, aby členové společnosti přispívali k maximálnímu štěstí všech. Kniha The Subjection of Women (1869). Obrázek 2: Betty Friedan

K významným osobnostem feminismu patřila také Betty Friedan (1921-2006). Pod jejím vedením byla v roce 1966 založena významná americká organizace NOW (National Organization for Women, Národní organizace žen), jíž se také stala první prezidentkou. NOW vznikla jako organizace žen a mužů pracujících pro ženská práva. Rok po svém založení v 28


roce 1967 měla tato organizace 700 členů/-ek, roku 1974 to už bylo 40 tisíc členů/-ek. Do agendy činnosti organizace v té době spadalo prosazování dodatku o rovnoprávnosti (dodatek, který se feministky snažily přidat do americké ústavy), angažovanost v problematice reprodukčních práv včetně zajištění svobodné volby v otázce interrupcí a prosazování ženských práv v oblasti sociální, pracovní i politické. Činnost NOW ale také ukazovala, že tehdejší feminismus nebyl pro "všechny", jak se často traduje. Tehdejší feministické hnutí totiž nebylo příliš přátelské k ženám s lesbickou sexuální orientací. Friedan na kongresu NOW v roce 1970 nazvala lesbismus "levandulovou hrozbou" ženského hnutí. Podle ní lesbický aktivismus pouze odlákával pozornost od skutečné diskriminace žen. Stejným způsobem byly z agendy NOW vyloučeny například otázky týkající se rasové diskriminace. Kromě svého nejslavnějšího a nejvlivnějšího díla Feminine Mystique z roku 1963 napsala také It changed my life: Writings on the feminist movement (Změnilo to můj život, 1976), The Second Stage (Druhá fáze, 1981) a The Fountain of Age (Fontána staršího věku, 1993). Historické formy feminismu v etapě jsou velmi obsáhlé. Spojuje je však důraz na nerovnosti mezi muži a ženami. Výběr zahraničních materiálů byl z výukových důvodů zúžen a byly vyzdviženy stěžejní směry:

Feminismus radikální objevil se v USA a ve Velké Británii jako působení žen v reformním a morálním hnutí evangelických náboženství. Usiloval o nápravu morálně narušených žen.

Feminismus rovných práv (někdy liberální feminismus) se soustředil na vysvětlování rozdílů mezi mužem a ženou vlivem sociálního okolí. Usiloval v podstatě o možnost seberealizace žen ve svobodném podnikání.

Socialistický feminismus formuloval své premisy v kontextu emancipace a třídního vědomí proletariátu. Požadavek rovnoprávnosti žen byl součástí požadavků proletářského hnutí. Např. teorie R. Owena, B. Engelse.

Poststrukturální feminismus odmítá ideu ženské a mužské přirozenosti a zkoumá způsoby, jimiž lidé v každodenní vzájemné interakci utvářejí identity mužů a žen. Současně se zaměřuje na kritiku stereotypů, jež jsou spojené s předpokládanými vlastnostmi, schopnostmi, potřebami a aspiracemi žen a mužů.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 2 Soustřeďte argumenty, uvádějící svá pro a proti feministickým názorům a praktikám, kterými se se feministicky orientovaní lidé (nejen ženy) snažili prosadit rovnoprávnost žen ve společnosti.

2.2.3 Počátky feminismu v českých zemích Začneme legendou, protože snad každý Čech zná velké národní zakladatelské mýty např. proslulá Libušina proroctví podle Vladislava Vančury nebo Aloise Jiráska o založení Prahy nebo o Přemyslu Oráčovi. Mimo jiné je součástí těchto legend příběh, že jedno z rozhodnutí kněžny soudkyně muži nepřijali a ona se rozhodla povolat Přemysla na knížecí stolec. Lze tak


usuzovat, že Libušin příběh se odehrával na přelomu matriarchátu, kdy ani pohlaví, ano prvorozenost ještě neurčovaly pozici jedince v kmenové struktuře, šlo tedy o situaci, kdy matriarchální organizaci kmene začala nahrazovat vláda mužů. Ve skutečné realitě Rakousko Uherska se ženské hnutí vyvíjelo izolovaně, na národnostním principu. Navíc se dělilo podle sociálního zařazení. Proto nás nemůže nepřekvapit, že počátky českého feminismu byly typické svou umírněností. Feminismus nebyl namířen proti mužům, zasazoval se především o lepší postavení a uplatnění žen v občanském životě. První představitelky feminismu v českých zemích chápaly své úsilí jako nedílnou součást národního obrození s jeho požadavky kulturního povznesení české společnosti samozřejmě včetně žen. Jako nejvíce diskriminační byly považovány oblasti vzdělávání a každodenní praxe trhu práce. Proto se realizované aktivity soustřeďovaly se na oblast přístupu žen ke vzdělávání a rozšiřování profesního uplatňování žen, protože v této formě byla hledána reálná možnost začlenění žen do společnosti a příležitost k jejich uplatnění. Obrázek Obrázek 3: 4: Příklad Průkopníci aktivity

Zdroj:http://74.125.77.132/search?q=cache:9FrDrCyDpccJ:www.cecwys.org/html/downloaddoc.php%3Fid%3D119+%C5%BEeny+ve+v%C4%9Bd%C4%9B&hl=cs&ct=clnk &cd=18&gl=cz

Ženy na univerzitě – počátky 1895 Nový univerzitní zákon umožňuje ženám studovat na filozofických fakultách. 1895 Filozofická fakulta české univerzity přijímá 6 absolventek Minervy jako hospitantky.

30


1895 Lékařská fakulta německé univerzity povoluje 3 minervistkám navštěvovat přednášky, zatímco česká LF se brání vstupu žen. 1896 Lékařská fakulta české univerzity umožňuje přijímat hospitantky. 1896 Rakousko uznává zahraniční diplomy žen, musí však být nostrifikovány rakouskými univerzitami. 1897 Ženám je povoleno nastoupit jako mimořádným studentkám na lékařské fakulty. 1897 Filozofické fakulty rakouských univerzit přijímají ženy. 1900 Ženy mohly studovat medicínu a farmacii jako řádné studentky. Počátky vysokoškolského vzdělávání žen, možnost jejich přístupu k univerzitnímu vzdělávání byly velmi podstatným krokem, který nastartoval obecné poznání o omezenosti dosavadních tradičních náhledů na ženy jako na levnou pracovní sílu a jejich způsobilosti vykonávat jen jednodušší práce, méně namáhavé činnosti, které se soustřeďují na pečovatelské aktivity o rodinu. První absolventky univerzity 1900 Osm žen absolvovalo filozofickou fakultu s učitelskou aprobací pro různé obory přírodních věd. Za profesorky je přijímají dívčí gymnázia – pražská Minerva a brněnská Vesna. 1901 První doktorské promoce žen na filozofické fakultě: Marie Z. Baborová – biologie, Marie Fabiánová – matematika. 1902 Anna Honzáková promuje na lékařské fakultě, Alice G. Masaryková promuje na FF z anglické literatury. 1908 na farmaceutické fakultě promuje 8 žen. 1908 Sdružení akademicky vzdělaných žen. 1909 MUDr. B. Nevšímalová jmenována asistentkou na klinice pro nemoci novorozenců. 1912 zvolena první žena poslankyní do Sněmu království českého – spisovatelka B.VikováKunětická. 1914 MUDr. Eliška Vozábová – jmenována asistentkou na kožní klinice. První světová válka přinesla změny v postavení žen i ve školství, protože na univerzitě Karlově se zvýšily počty studentek, které zaplnily místa po mužích – vojácích. Tyto změny v praxi vytvořily prostor ke změnám legislativního charakteru. 1918 ve Washingtonské deklaraci se objevuje zásada, že ženy budou v ČSR postaveny politicky, sociálně a kulturně naroveň mužům. 1918 Ženy získávají volební právo. 1918 Právnické fakulty přijímají první ženy. 1920 § 106 Ústavy Československé republiky stanovuje, že výsady pohlaví se neuznávají. 1920 ČVUT přijímá první řádné studentky.


1921 Na ČVUT promuje první česká chemička H. Fischerová a architektka PetříkováPavlíková. 1921 Sdružení vysokoškolsky vzdělaných žen (M. Horáková, A. Honzáková, A. Masaryková). 1922 První ženě – E. Krásnohorské - je udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy. 1925 M. Paulová se habilituje jako první žena na FF UK. 1937 Promuje první lesnická inženýrka Markéta Bezpalcová. 1939 M. Paulová, první univerzitní profesorka (ex post r. 1945). Volební právo a české ženy:

1887 první veřejně přednesený návrh volebního práva pro ženy.

1905 založení nejaktivnější ženské organizace Výboru pro volební právo žen v čele s Marií Tůmovou a Fr. Plamínkovou.

1912 zvolení B.Vikové – Kunětické do českého zemského sněmu, což bylo první zvolení ženy do zastupitelského orgánu ve str. Evropě.

1918 přiznání volebního právo ženám v Československu. V ostatních zemích bylo volební právo ženám uzákoněno: 1776 - New Jersey - ovšem za 30 let zrušeno, 1893 - Nový Zéland, 1902 – Austrálie, 1906 – Finsko, 1913 – Norsko, 1915 - Dánsko, Island, 1917 - SSSR, Nizozemí, 1918 - Rakousko, Československo, Polsko, Kanada, Švédsko, 1919 - Německo, Lucembursko, 1920 – USA, 1923 – Turecko, 1928 - Velká Británie, 1929 – Ekvádor, 1931 – Španělsko, 1932 – Brazílie, 1935 – Indie, 1946 - Belgie, Francie, Rumunsko, Jugoslávie, Japonsko, 1947 – Čína, 1971 – Švýcarsko, 1980 – Irák, 2005 – Kuvajt.

Feministické hnutí bylo nátlakové ve dvou směrech původní feministky bojovaly za původní feministky se snažily přimět ženy, aby nezávislost žen, samy toto pojetí akceptovaly a identifikovaly se s ním, snažily se donutit společnost k jinému usilovaly o obsahové definování nových rolí žen než o posílení jejich individuality. vnímání ženské role Feminismus se snažil formulovat a hlásat názory skupiny společensky „slabé a bezmocné“ populace. A ač byly ženy zjevně zatlačované na okraj (nemohly volit, neměly ekonomická práva jako muži apod.), vypracovaly si vlastní strategie, aby tak posílily kontrolu nad svým životem!

32


SHRNUTÍ KAPITOLY Sociální teorie s pomocí dobře definovaných pojmů a analytických metod usiluje o třídění a objasnění debaty o cílech a problémech života společnosti. Klasická sociální teorie se zaměřovala na pochopení změn, které souvisely s fenomény doby tj. s postupující industrializací, kapitalismem, urbanizací, racionalizací a modernitou, což souviselo se závratně rychlým rozvojem měst či politickými důsledky námezdní práce. Feminismus jako myšlenkový směr vznikl pod vlivem osvícenectví stavějícího se proti autoritě a ortodoxnímu myšlení a liberalismu hlásajícímu respekt k individuální svobodě a toleranci. Nejčastěji literatura rozlišuje 2 etapy vývoje feminismu, ve světě však někteří autoři odlišují 3 až 4 etapy. Každá etapa byla naplněna svým charakteristickým obsahem a vyzdvihovala a diskutovala jiná témata. Feminismus ve svém hlavním proudu nepopírá biologické rozdíly žen a mužů, orientuje se na narušení zaběhnutých stereotypů patriarchátu, jež mužům připisuje konvenční a tzv. tradiční chování, myšlení, cítění a nadřazené chování. Teorie genderu je jednou z mnoha sociálních teorií současnosti, stala se však bezesporu dominantním pohledem a normativním východiskem politiky rovnosti žen a mužů ve většině evropských států.

OTÁZKY 1. 2. 3. 4.

Které momenty jsou v dějinách feministické intervence považovány za klíčové? Které mezníky nastartovaly dynamiku vývoje feminismu a proč? Vyvíjel se feminismus v českých zemích shodně se světovým trendem? Proč je vnímána možnost vysokoškolského vzdělávání žen a jejich přístup k univerzitnímu vzdělávání jako podstatný krok ženské emancipace? 5. Definujte události, jež vnímáme jako první časové mezníky rovnoprávnosti žen v naší společnosti. a) Rok získání volebního práva žen. b) První absolventky univerzity. c) Zvolení ženy do zastupitelského orgánu.

ODPOVĚDI 1. Jde o první fázi se zjištěním, že klasická sociální teorie má sklon vylučovat ženy ze sféry sociální teorie. Privilegovaným principem je MUŽSKOST. V druhé fázi byly činěny pokusy o nápravu vyloučení prostřednictvím důkladné historizace a sociologizace kategorie žena a prostřednictvím pojmu GENDER. Ve třetí fázi se objevuje kvalifikovaná kritika feministických projektů, které násilně přidávají ženy do existujících teoretických rámců bez povšimnutí podstaty genderového charakteru.


2. Jde o dva momenty tj. o boj o nezávislost amerických osad a události francouzské revoluce. Staly se klíčovými, protože díky nim a v nich došlo k posunům ve vnímání rolí, k rozkolísání tradičních hodnot a při vzniku nového hodnotového systému se v praxi prokázalo, že podřadné postavení žen bylo vytvořeno uměle! 3. V Rakousku Uhersku se ženské hnutí vyvíjelo izolovaně, na národnostním principu. Navíc se dělilo podle sociálního zařazení. Počátky českého feminismu byly typickou svou umírněností. Feminismus nebyl namířen proti mužům, šlo mu především o lepší postavení a uplatnění žen v občanském životě. Proto se hlavními tématy stal požadavek na možnost vzdělávání, profesní uplatnění žen, volební právo aj. 4. Počátky vysokoškolského vzdělávání žen, možnost jejich přístupu k univerzitnímu vzdělávání byly velmi podstatným krokem, který nastartoval obecné poznání o omezenosti dosavadních tradičních náhledů na ženy jako na levnou pracovní sílu a jejich způsobilosti vykonávat jen jednodušší práce, méně namáhavé činnosti, které se soustřeďují na pečovatelské aktivity o rodinu. 5. 1918, 1900, 1912 – B. Víková-Kunětická byla zvolena do českého zemského sněmu

34

3 KONSTRUKCE GENDERU V RODINĚ A SPOLEČNOSTI

3

KONSTRUKCE GENDERU V RODINĚ A SPOLEČNOSTI

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se budeme zabývat východisky užívání a rozdílů pojmů pohlaví a gender. Přiblížíme souvislosti vztahů mezi biologickým a kulturním základem nerovností a zmíníme společenské rozvrstvení, jež se projevuje souběžně v několika rovinách. Popíšeme teorii socializace a utváření genderu a na příkladech objasníme podstatu nerovnosti, problém průsečíku nerovností a kumulaci nerovností.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●charakterizovat

východiska vnímání pojmů pohlaví a gender, ●popsat teorii socializace a utváření genderu.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Pohlaví, gender, sociální kategorie, diference, nerovnost, útlak, věk, rasa, třída, lidský sociální typ, sociální pozice, rozvrstvení, moderní společnost, ženská práce, ženské profese.

Ve všech společnostech je moc rozdělena nerovnoměrně a sociální nerovnost a rozdíly jsou univerzálním jevem. Obecně platná kritéria sociálního rozvrstvení se týkají rozdílů mezi muži a ženami, starými a mladými lidmi, mezi příslušníky vlastní a cizí komunity. Velmi často se na realitu díváme optikou MY a ONI. Ne všechny společenské rozdíly zakládají nerovný přístup ke společenskému postavení a moci, bývá rozlišována vertikální a horizontální diferenciace.

Vertikální rozměr se orientuje na nerovnost společenského postavení a moci.

Horizontální rozměr se vztahuje na aspekty sociální diferenciace, které nevyjadřují nerovné postavení, ale kde jsou rozdíly vyjádřeny například dělbou práce

Klíčem k pochopení rozdílů mezi muži a ženami, ujasnění problematiky gender, je kontinuita, respektování historie souvislostí a strukturálních sociálních vazeb. V podmínkách každé sociální reality probíhajících změn a konstrukce nové sociální struktury je gender jako koncept obtížný a jeho složitost spočívá v tom, že gender a feminismus vznikly mimo rámec socialistických společností. Zavedení pojmu gender do řešení otázek vztahů žen a mužů souvisí s druhou vlnou feminismu na sklonku 60. let. 20. st. Původně gender označoval gramatický rod, to však v 35


českém kontextu zavádí vysvětlení jiným směrem. Proto došlo ke konsensu užívat pojem gender. Gender bylo od počátku velmi výbušné téma. Jeho zavedení souvisí s okolností, že ženské hnutí hledalo oporu a inspiraci v sociologických teoriích v termínu gender jako v kvalitativně novém úhlu pohledu na problematiku vztahů obou pohlaví. V humanitních vědách (v české sociologii) se pojem začal objevovat od poč. 90. let.

3.1 Východiska vnímání pojmů pohlaví a gender Postavení muže a ženy bylo vysvětlovány různými teoretickými přístupy. Teorie diference kladla důraz na biologickou rozdílnost muže a ženy a rozdílnost jejich sociálního postavení. Ženy mají k přírodě blíž než muži, kteří jsou považováni za kultivovanější než ženy. Ženy jsou považovány za neochočené, divoké, obtížně zvladatelné (Ortner, S., 1974), a proto představují nebezpečí pro muže, jež si je musí ochočit. Ortner také uvádí tři související univerzální aspekty ženské existence:

Žena musí kvůli svému tělu a jeho biologickým funkcím (menstruace, porod, kojení) strávit „druhovým“ chováním více času než muži, který má víc prostoru na čistě kulturní kultivované projekty.

Tělo a jeho funkce stavějí ženu do společenských rolí, jež jsou považovány za „nižší než mužské role“ (vaření, úklid aj.)

Aspekty ženské existence propůjčují ženě mentální strukturu, která se odlišuje od mentální struktury muže a má podle všeobecného přesvědčení blíže k přírodě. Vyplývá z toho, že ženy jsou považovány za pasivní a muži za aktivní, což je velmi rozšířený názor, a ovlivňuje i obvyklé pojetí sexuálního jednání, šíření kultury nebo rolí obou pohlaví při udržování společnosti. Ve Středomoří jsou muži považování za „přírodní sílu“ a z tohoto důvodu je vina za znásilnění připisována ženě. Neboť žena má být natolik prozíravá, aby se vyhýbala mužům, kteří nemohou ovládnout svůj pohlavní pud.

Teorie nerovnosti reflektovala nerovné postavení mužů a žen a privilegovanost mužské pozice. Teorie útlaku akcentovala konstatování o existence podřízenosti, potlačení a vykořisťování ženy mužem. V řadě teoretických publikací je dominantní pozornost věnována biologickým rozdílům a specifickým rysům žen a mužů, což dokládá skutečnost, že biologický aspekt je základní, podstatný a v podstatě i nejsnáze pochopitelný a vysvětlitelný. Ženy a muži byli konstruováni jako odlišné kategorie s rozdílným chováním a postoji, navíc jako vztahové kategorie, kdy se porozumění mužům a ženám vnímalo v přímém vztahu ke konstrukci druhého pohlaví, přičemž tato kategorizace devalvovala dominantní hodnotu jedinečnosti člověka. V souvislosti s vysokým stupněm genderové rovnoprávnosti se uplatňuje výzkum života tradiční společnosti Hopiů, kteří žijí v jihozápadní části dnešních USA. Tradiční žena z kmene Hopiů na otázku, kdo je důležitější, zda žena či muž, poskytuje jasné zdůvodnění. „My, protože jsme matky. Muži jsou také důležití, protože jsou poslové bohů“. (Schlegel, 1977). Severoameričtí Hopiové jako tradiční postup uplatňují matrilineární příbuzenský systém.

36


Partneři mají stejnou hodnotu, vzájemně se doplňují, hlavou domácnosti a rodiny jsou ženy. Příčiny vysoké míry genderové rovnosti jsou spíše kulturní než ekonomické. Gender jako sociální teorie však tvrdí, že člověk není determinován primárně biologicky – tedy lidskou přirozeností – nýbrž sociálně. To, co běžně chápeme jako přirozené schopnosti muže a ženy, jejich charakteristické vlohy, sklony, způsoby chování a odvozeně od těchto determinant i jejich předpoklady k sociálním rolím, to vše se podle genderové teorie vytváří historicky, v závislosti na určitém prostředí. Pohlaví jako biologická kategorie představuje běžně užívaný pojem, pohlaví (v angl. sex pochází z lat. secare, znamenající rozdělit, rozřezat.) Už při prvním dojmu s ohledem na jeho vizuální akcent na neverbální projevy, si však nevšímáme druhotné pohlavní znaky, ale zaznamenáváme jejich fyzické podtržení, ta jak je jedinec zdůrazňuje gestikulací, mimikou a jaké používá různé prvky zdobnosti ať už v oblečení, účesu nebo úpravě svého zevnějšku. Lidem většinou záleží na tom, aby byli fyzicky identifikováni jako muži nebo ženy nebo prostě vykazují, že přijali zdůrazňování pohlavní distinkce jako přirozené a samozřejmé. Každá kultura a každá doba si přitom dotváří tělesnou konstituci mužů a žen i chování, které se na ni váže a používá vlastní specifiku. Za viditelnými fyzickými znaky se skrývají biologické danosti, jde např. o agresivitu mužů, něžnost žen, mateřský instinkt žen a ochranitelský instinkt mužů vůči ženám, větší sklon k pláči u žen než u mužů či větší schopnost žen snášet déle trvající bolest apod. Pohlaví tedy reflektuje anatomické a tělesné rozdíly. Od narození je dětem vštěpován kauzální řetězec biologické podmíněnosti myšlení a chování, který se vztahuje na dvě pohlaví. V průběhu socializace bývá korigován podle upřesnění informací o osobních a individuálních rysech jedince. Síla biologické determinace ale paradoxně spočívá v jejím kulturním zdůrazňování! Feministky se od samého počátku zajímaly o to, čím je dáno podřízené postavení žen ve společnosti, odhalovaly kulturní dominanty a stavěly je nad biologické vazby. V druhé polovině 20.století dospěly k explicitním formulacím odlišení biologického pohlaví od genderu, který označuje tzv. kulturní reprezentaci biologického pohlaví. Gender je chápán jako sociální význam přiřazovaný k rozdílu biologického pohlaví. Je tedy označován jako sociokulturní pohlaví a zahrnuje specifické role, soubor hodnot, statusů, prestiže, vzorců chování a norem pro muže a ženy. Je úzce spojen s kulturou, proto se vývojově i geograficky liší. Je pojímám jako sociální kategorie. Důraz na odlišení pohlaví od genderu je dodnes velmi silný. Pro lepší představu o obsahu pojmu se lze uchýlit k výrokům teoretiček: Ann Oakley 1972, 2000 Sex, Gender and Society vyslovila názor, že: “Být mužem nebo ženou, chlapcem nebo dívkou je stejně (jako záležitostí fyziologického pohlaví) záležitostí oblečení, gestikulace, povolání, sociální sítě…“. Simone de Beauvoirová 1949 v knize Druhé pohlaví vyslovila přesvědčení, že: “Člověk se ženou nerodí, ale stává“, tzn., že hierarchické a antagonistické postavení žen a mužů je podle autorky výroku sociálně vytvořené! Náboženský pohled 37


Zvláštní postavení zaujímala strategie vnímání žen v náboženství. Např. židovství prokazovalo vždy k ženám úctu. Na rozdíl od křesťanství žena v židovské společnosti nepředstavovala symbol nebezpečí a hříchu. Nebyla nikdy démonizovaná tak jako v křesťanské ideologii. To, co má židovská žena na starosti, tj. výchova dětí, chod domácnosti, příprava svátků apod. má pro židovskou rodinu zásadní význam, a proto je postavení a vnímání ženské práce tak odlišné od postavení žen např. v křesťanském středověku. Koncept genderu byl vytvořen jako protiváha názoru v klasické sociální teorii, a sice že žena existuje mimo socio-historickou dobu modernity, obvykle kvůli svému sepětí s přírodou, protože ženy mají k přírodě blíž než muži, a jsou a priori považováni za kultivovanější než ženy. Obecná představa, že nepřátelé nebo podřízení mají svým způsobem blíž k přírodě, je poměrně běžná! Neomezuje se jen na vztah muže a ženy, podle rasistické teorie, která ospravedlnila otrokářství v Severní Americe, měli černoši blíže k přírodě než běloši, a proto se lépe hodili k těžké fyzické práci. Zároveň „byli jako děti“ a nedokázali si poradit s odpovědností a svobodou. V poslední době je obtížné jednoznačně formulovat, co znamená být dobrým mužem nebo dobrou ženou, a proto se staly předmětem zkoumání a jednání další identity. Ať už národní, etnické, náboženské nebo profesní.

K ZAPAMATOVÁNÍ 1 Zdůvodňování sociální nerovnosti pomocí dichotomie kultury a přírody je významným ideologickým nástrojem, který pomáhá legitimizovat mocenské rozdíly.

Vztah mezi biologickým a kulturním základem nerovností mezi lidmi je ovlivněn tím, že biologickým faktorům je v různých systémech sociální nerovnosti přikládán různý kulturní význam. Jde především o řadu kritérií, zejména to jsou: Věk

Náboženství

Fyzické handicapy

Sexuální orientace

Regionální příslušnost

Příklady uplatnění kritérií:

38

Gender a věk jsou důležitějšími kritérii sociální diferenciace než např. kasta, třída nebo příslušnost k etnické skupině! Věk je podobně jako gender a současně i v kombinaci genderu univerzálním principem, protože stárnutí je nevyhnutelným a nevratným biologickým procesem, ale věk je do jisté míry sociálním výtvorem. V mnoha společnostech se s přibývajícím věkem zlepšuje sociální postavení jedince bez ohledu na jeho gender např. např. u australských Aboriginů jsou staří lidé nositeli velké prestiže a moci, ale v moderní industriální společnosti je stáří spojeno s poklesem příjmů, postavení, uznání, protože staří lidé se neženou za úspěchem, a v diktátu vysoce individuálního výkonu, jsou tak relativně bezcenní. Na druhé straně jsou staří muži politickými vládci a staré ženy jsou vnímány jako menší hrozba než


mladé ženy, jelikož jsou více vzdáleny přírodě a tedy jsou kultivovanější. Společnosti, kde staří lidé mají ve společnosti větší politickou moc než mladí muži, jsou označovány za gerontokratické. Náhled na děti a adolescenti je diferencovaný, na jedné straně jsou považováni za nedokonalé v tom smyslu, že ještě nejsou rozvinutými osobnostmi a na druhé straně jsou považováni za „nevinné“, což je jistá forma dokonalosti, protože neznají hřích ani ctnost. Věk funguje jako vertikální princip diferenciace, neboť je rozdíl v míře vědomostí, zkušenosti mezi mladým člověkem a starší osobou. Působí i horizontálně a dělí populaci do skupin vrstevníků, kteří patří do stejné věkové kategorie. Např. i v moderních společnostech lze pozorovat solidární vazby mezi spolužáky u příslušníků anglické vyšší třídy, kde se očekává, že absolventi Etonu ze stejného ročníku se budou podporovat. Mezi genderem a věkem jako principem sociální diferenciace existuje podstatný rozdíl. Jedinec více méně automaticky přechází z jedné věkové skupiny do druhé, ale jen málokdo změní své pohlaví.

Člověk v rozdílných situacích využívá různé typy vědění, a pokud nedojde ke konfrontaci, mohou různé typy vědění v jeho mysli snadno existovat vedle sebe. Zatímco náboženství obsahuje víru v nadpřirozené bytosti, které se dostává veřejného projevu v podobě rituálů, je vědění souhrnem fakt, o nichž jsou lidé přesvědčení a podle nichž jednají. Durkheim spojoval náboženství se sférou posvátného a dokládal, že funkcí náboženství v primitivních společnostech bylo vytvářet solidaritu a podporovat integraci prostřednictvím rituálů a kolektivních výkladů. Náboženství a vědění spojuje jeden efekt, jejich smysl spočívá v užitku, lze tedy říci, že náboženství a vědění je pro lidi důležité jen tehdy, když je mohou k něčemu využít. Vzhledem k tomu, že rituály dramatizují abstraktní principy náboženství, legitimizují společenský a politický řád, pak výroky o druhořadosti ženy, která vznikla z Adamova žebra, určení, že patří společnost (kinder, kirche, kuche – dětí, kostela a kuchyně) jsou jednoznačným vyjádřením postavení.

Rasové vlastnosti jsou hodnoceny relativně podle času a prostoru. Již jsme zmínili problém rasistické teorie, která ospravedlnila otrokářství. Rasový problém černochů v USA byl řešen velmi pozvolna Ještě za druhé světové války, bojovali většinou bílí a černí Američané odděleně. Segregaci v uniformě zrušil prezident Truman až v r. 1948. V r. 1955 odmítla Rosa Parksová uvolnit místo bělochovi v autobusu v Alabamě, po jejím zatčení se konala řada protestů např. M. L. King zahájil bojkot dopravy. V r. 1967 byl zrušen zákaz mezirasových manželství v jižanských státech a prvním černým soudcem Nejvyššího soudu se stal Thurgood Marshall. V r. 1989 Douglas Wilder se stal prvním černým guvernérem v dějinách USA. V r. 2001 byl ministrem zahraničí jmenován Colin Powell a v r. 2005 zasedla do stejného křesla Condoleezza Riceová, v r. 2008 byl zvolen prezidentem USA černoch Barack Obama. Tyto události však dokumentují posun ve vnímání nikoli vyřešení rasového problému, který ale americká společnost musí řešit, vzhledem k demografickým prognózám, jež předpokládají, že zřejmě kolem r. 2020 přestanou mít bílí Američané většinu a že žlutá, černá, hnědá a bílá rasa spolu budou muset lépe vycházet.

Transsexualita a homosexualita představují příklad diference pevnosti pohlaví a proměnlivosti ženskosti a mužskosti. Homosexuální muži jsou v mnoha společnostech klasifikováni jako „přechodné“ pohlaví – nejsou zcela muži a nejsou zcela ženami. 39


Podobná je i představa, že lesbické ženy jsou do jisté míry biologicky odlišné od heterosexuálních žen. Podle nového oboru bádání tzv. teorii podivného (queer theory) se tyto úvahy vyvinuly do značné složitosti. Jde o problematizování a relativizování vztahu mezi genitáliemi, genderovou identitou, sexuální identitou a sexuálními praktikami. Během kampaně zaměřené proti šíření AIDS v Norsku razil antropolog B. Andersen výraz „muži, kteří mají sexuální styky s muži“, aby navázal kontakty se skupinou mužů, kteří sami sebe nedefinují jako homosexuály.

Rozdíly mezi pohlavími – v tradiční společnosti neexistovaly příkré hranice mezi mužskou a ženskou prací, v moderní společnosti se nerovnost v obsahu práce a v pracovním odměňování posílila. Nemělo by nás překvapit, že jako tradiční vzorce jsou přenášeny názory, např. že starší lidé jsou uctívanější než mladší, vlastnosti bílých jsou hodnotnější než černochů a mužská práce je dražší než ženská. Genderově necitlivá praxe má sklon vést ke zneužívání a bagatelizování velmi náročné pečovatelské práce žen, což je vedeno pod ideou její „přirozenosti“ (Denney, 1998) a také k tzv. ostrakizaci žen, které odmítají péči vykonávat (Orme, 2003), k ignoraci žen, které jsou netypickými uživatelkami těchto služeb či přehlížení mužů-pečovatelů (Christie, 2001, Bowl, 2001).

Vztah příbuzenství a genderu byl světem mužské perspektivy. Ženy se nejčastěji objevovaly jako matky, manželky, sestry, ale jen vzácně jako jednající osoby. Ženy vystupovaly jako předmět směny mezi skupinami (např. sňatková politika domu Habsburků).

Gender jako aspekt sociální diferenciace je schopen ovlivnit význam etnicity. Může být základem loajální vazby zejména mezi ženami, které někdy vytvářejí ženské sítě, jež procházejí napříč etnickými hranicemi (Little, 1978). Gender prochází napříč etnicitou i třídou.

V 70. letech se sociální kategorie genderu stala významnou platformou ke zpochybnění spojování žen s tělesností a přírodou a jejich vytěsnění ze sociálního a historického prostoru. Sociální postavení, identita a vědomí žen jsou produktem interakcí, které ženy stavějí do pozice „jiného“ k univerzálnímu subjektu, který není označen jako muž. Judith Butlerová ale neusilovala o prosté umístění žen do sociálního prostoru. Podle ní pohlaví není prostým faktem ani statistickým stavem. Je regulačním ideálem, který vytváří tělo, jemuž vládne. Jeho zhmotnění se uskutečňuje vysoce regulovanými praktikami. Gender se nevztahuje ke kultuře stejně jako pohlaví k přírodě. Gender je spíše kulturním prostředkem, jímž je „přírodní pohlaví ustaveno jako prediskuzivní, jako „přirozené“ Rozdíl má čistě korekcionistickou povahu. Butlerová (1998 Bodies That Matter: On the Duscursive Limits of „Sex) vyslovila podstatu svých názorů ve formulaci otázek: “Má pohlaví dějiny? Má každé pohlaví dějiny? Existují dějiny vytváření duality pohlaví jako kategorie, která by mohla odhalit proměnlivost binárních protikladů? Jsou zdánlivě neutrální skutečnosti týkající se pohlaví vytvářeny v různých vědeckých diskurzech ve službách jiných politických a sociálních zájmů?“ Ženy naší civilizace postupně získaly velkou sexuální svobodu z hlediska výběru partnera, v projevech předmanželského a mimomanželského sexu, možnosti rozvodu apod. Přesto se v 40


řadě případů objevuje rozporuplné hodnocení chování obou pohlaví. Např. v oblasti sexuálního chování je ženská sexualita především u mladých lidí hodnocena rozdílně, zatímco u mladých dívek společnost uplatňuje přísnější morální standardy, u mladých mužů jde o velmi benevolentní přístup. Ženy dlouhodobě participují na trhu práce, mají ekonomickou rovnoprávnost, vykonávají dříve tradiční mužská povolání a pozice. Muži se ale nehrnou do práce v domácnosti a do opatrování dětí, nevykazují zvýšený zájem o ženská povolání. Zapojování mužů do péče a výchovy dětí začalo být v 90. letech minulého století reflektovaným tématem Tzv. zdrženlivost vůči genderové rovnosti v rodině je sociologicky poměrně snadno vysvětlitelná, protože si lze obtížně představit, že by se muži dobrovolně vzdávali vzorců chování, na které si zvykli, které jsou notabene pro ně výhodné, příjemné, pohodlné a poskytují jim moc a prestiž! Individuální a společensky tradiční póly se však v rodině nemusí vyhrocovat. V průběhu socializace může dojít k řadě odchylek, které jsou podmíněny aktuální situací a biografií jedince. Řada zahraničních studií na téma participace otců v rodinách dokládají, že i když se muži začínají více zapojovat do chodu rodiny než v minulosti, změny, které se v rodinách odehrávají jsou hodnoceny jako pomalé. A existují stálé diskrepance mezi participaci otců ve starosti o děti a participací na výkonu domácích prací. Je zřejmé, že participace otce v rodině by neměla zahrnovat jen jeho účast na tom, co je označováno jako rodičovská práce („parental work“, Brandth, Kvande, 1998), ale jako účast na širší práci pro rodinu („family work“). Tou je obvykle vnímána shodná a srovnatelná participace obou partnerů ve všech oblastech rodinného života, tj. na finančním, materiálním zabezpečení rodiny, na bazální péči, emočním nasazení, na chodu a managementu rodiny a domácnosti, na udržování příbuzenských a přátelských sítí. Spotřebitelskou značkou s pevně danými genderovými a rasovými charakteristikami se stává LIDSKÝ SOCIÁLNÍ TYP. Např. firma Benetton již tradičně a nejen v reklamách prezentuje jako střed své marketingové strategie a image značky Benetton kulturalizaci lidských kategorií druhu či typu, která není záležitostí barvy kůže nebo tělesného vzhledu či biologické a přirozené podstaty, ale je spíše výrazem stylu. Luciano Benetton, majitel obchodní značky Benetton, a fotograf Oliviero Toscani byli tvůrci mnohých šokujících reklamních kampaní na celém světě. Základem této strategie bylo přesunutí zájmu z komunikace s konzumentem na komunikaci s jednotlivcem jako s myslící bytostí uvědomující si problémy tehdejšího světa. Na počátku spolupráce Oliviera Toscaniho a značky Benetton se reklamní strategie zaměřovala na multikulturní zobrazení světa. Fotografie modelek byly nahrazeny fotografiemi malých dětí různých ras. Později se reklamní strategie rozšířila na konflikt vnímání náboženství a lidské sexuality (fotografie zachycují líbající se kněze a jeptišku), války, životního prostředí, AIDS apod. Benetton použil kampaň „…jako odrazový můstek k rozvoji protirasistického, kosmopolitního, odtabuizovaného myšlení.“ Tuto kampaň provázel slogan „všechny barvy světa“ (All colors of the world). Později byla tato kampaň přejmenována na „Spojené barvy Benettonu“ (United colors of Benetton). Tato myšlenka spojených barev symbolizující jednotu všech ras na světě byla tak silná a úspěšná, že se název kampaně United colors of Benetton stal i oficiálním názvem celé společnosti, což se stalo poprvé v historii obchodních značek. United colors of Benetton se stal sociálním symbolem. Z původní kampaně United colors zaměřené na toleranci všech ras se rozvinul koncept všeobecné tolerance, míru a respektu rozdílnosti. Zajímavá je i skutečnost, že reklamní billboardy Benettonu nikdy neodkazovaly ke zboží této firmy. 41


Nebylo prezentováno oblečení, ale lidské postoje a názory, katastrofy a nemoci, životní styl. Kampaně Benettonu ukázaly, že reklama může být použita i jinak než jen k propagaci komerčních výrobků. Ať už tedy byly tyto kampaně skutečným humanitárním hnutím nebo šlo jen o převratný marketingový tah, podařilo se jim upoutat pozornost a upozornit širokou veřejnost na problémy současného světa. V roce 1993 Benetton začal spolupracovat s organizací Swiss caritas a mezinárodní organizací Červeného kříže v Ženevě. Vznikl projekt „Dejme oblečení těm, kteří ho potřebují“ (Clothing Redistribution Project). Tato celosvětová akce měla za cíl poskytnout oblečení lidem v nouzových životních situacích. Projekt byl doprovázen reklamní fotografií, která zobrazovala Luciana Benettona nahého s nápisem „Vraťte mi moje šaty“ zakrývající intimní místa a s podtitulem „Vyprázdněte svoje skříně“. Díky tomuto projektu se podařilo vybrat okolo 460 tisíc kusů oblečení, které byly darovány lidem, kteří je potřebují. Od roku 2001 United colors of Benetton přichází s novou reklamní kampaní. Ty jsou i po odchodu Toscaniho věrné předchozí reklamní strategii založené na informování světa o humanitárních problémech a charitativních akcí. K nejznámějším patří:

Volunteers in Colors (Barvy dobrovolné sociální práce).

Food for life (Jídlo pro život).

James & Other Apes (James a jiné opice).

Reklamní kampaň Volunteers in Colors Benettonu vznikla ve spolupráci s výborem OSN UN Volunteers (Mise dobrovolné pomoci) v roce 2001. Kampaň chtěla poukázat na hlubší rozměr slova dobrovolnictví. Zdůrazňovala, že v pomoci druhých najdeme naplnění a prohlubujeme naše životní hodnoty. V roce 2003 se zrodila další kampaň tentokrát ve spolupráci se Světovým potravinovým programem (World Food Programme). Reklamní kampaň Food for life (Jídlo pro život) upozorňuje na to, že ve světě je stále problém hladomoru, před kterým se stále zavírají oči. Reklamní kampaň James & Other Apes vznikla v roce 2004. Benetton a Přírodovědecké museum v Londýně s podporou Institutu Jane Goodallové touto kampaní chtěli upozornit veřejnost na situaci v životním prostředí a nutnost chránit všechny živé organismy, jelikož i ty jsou součástí naší planety. Benetton svou četnou spoluprací s mnoha mezinárodními organizacemi dokázal vyvolat rozhovory k palčivým tématům nejenom v médiích, ale také v odborných kruzích a potažmo celé společnosti. Benetton se netváří jako reklamní spasitel, za svůj cíl si neklade vyřešit všechny humanitární problémy světa. Jeho cílem je použít reklamu jako komunikační prostředek a začít o problémech světa hovořit, zbořit tabu, bojovat proti stereotypům, proto v jeho pojetí jde o ikonografii rasy ne o gender, rasu či třídu, ale o životní formu a životní styl.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 2 V posledních letech se v euroamerické kultuře rozšířila a zpopularizovala plastická chirurgie, jejíž pomocí se lidé snaží odvrátit stopy stárnutí. Lze ji považovat za pokus změnit atribut, jež je stejně často vnímán jako podstatný a absolutní podobně jako gender? Nezapomeňte, že mezi genderem a věkem jako principem sociální diferenciace existuje podstatný rozdíl. Protože jedinec více méně automaticky přechází z jedné věkové skupiny do druhé, ale jen málokdo změní své pohlaví. 42


Domníváte-li se, že ano, patříte k velmi početné skupině teoretiků i laiků stejného mínění.

3.2 Teorie socializace a utváření genderu Gender představuje pro českou veřejnost něco nového, je tedy vnímán jako požadavek, který ohrožuje stávající soubor kulturních norem a hodnot. Utváření struktury genderových vztahů může být objasněno s využitím různých teoretických konceptů. Jde o teorii nápodoby, kognitivní vývojovou teorii a psychoanalytickou teorii socializace. a) Teorie nápodoby – vychází z klasických způsobů učení nápodobou, což znamená, že dochází ke kopírování nebo modelování genderových rolí nejčastěji u blízkých jedinců mužského a ženského pohlaví. Nápodobou se učíme především v rodině, ale později i v jiných organizacích. Jak v rodině, tak například i ve firmě dochází k posílení principů, které jsou požadovány za žádoucí a vhodné. V institucionálním prostředí dochází paradoxně k tomu, že ambiciózní ženy jsou nuceny napodobovat mužský model jednání, za který jsou svým okolím kritizovány jako „neženské jednání“. b) Kognitivní vývojová teorie – se orientuje na vnímání genderových rolí v průběhu ontogenetického vývoje podle možností vývoje poznávacích funkcí a schopností jedince. Děti se učí genderu a genderovým stereotypům pozvolna. Podle teorie nabývání a utváření genderu (Bem, 1993) se lidé dívají na společnosti pomocí tzv. „Genderových optických skel“. Rozlišuje je jako:

genderová polarizace - znamená, že muži a ženy jsou považování za bytostně odlišné, přičemž tyto rozdílnosti (specifika pohlaví) vytvářejí základní princip mužské dominance jako existující sociální uspořádání společnosti,

androcentrismus - formuluje představu, že mužský princip je v zásadě standardně platný a osvědčený, a proto je nadřazený ženským způsobům jednání,

biologický esencialismus - slouží k legitimizaci a racionalizaci bipolárního jednání, protože je vysvětluje jako přirozený, nutný a osvědčený způsob a projev vrozených biologických rozdílů mezi muži a ženami.

c) Psychoanalytické teorie socializace – je nazývána také jako teorie identifikace. Soustřeďuje se na psychosexuální vývoj jedince, tj. na postupné zrání sexuálně motivovaného jednání. Podle Freudovy koncepce se dítě seznámí a posléze přijme genderovou identifikaci role rodiče stejného pohlaví.

3.3 Gender, rasa, třída jako sociální konstrukty Téma sociálních nerovností a rozvrstvení zasahuje široké spektrum otázek, které se týkají jednání, jimiž lidé dosahují ve společnosti svých cílů. Jejich spektrum je různorodé, obvykle hrají prim fenomény dosaženého vzdělání, dobrého zaměstnání, nadstandardního příjmu, majetek, vysoké prestiže, uznání, úcta, ovládání druhých, sláva apod. To, kam člověk ve společnosti patří, se samozřejmě týká i jeho genderových vazeb. Obecným principem studia stratifikace a třídní a sociální diferenciace je pravidlo KUMULACE. Jde o princip shody, je-li 43


někdo ekonomicky bohatý, má pravděpodobně dobré vzdělání, jisté zaměstnání a těší se dobrému zdraví. O společenském rozvrstvení se souběžně uvažuje v několika rovinách. Jde jak o ekonomickou, tak sociální a kulturní rovinu. Změny v sociálních nerovnostech způsobují zrození nové formy mocenských vztahů. Nerovnosti se ve stratifikační teorii nevysvětlují na stejné úrovni. Feministická teorie nejprve zkoumala nerovnosti, které byly založeny na genderu a třídě. S vlnou hnutí barevných žen se spektrum indikátorů rozšířilo a do teorií byly promítány i další nerovnosti, které byly ovlivněny rasou a etnicitou. Rasa, etnicita i gender souvisí např. se vzhledem člověka a skrývají se mnohem obtížněji než příslušnost ke třídě či společenské vrstvě. Zatímco gender naznačuje rozdíly kulturní a sociální, odlišení rasy a etnicity se formuje na jiné úrovni. Rasa se spojuje s fyzickými aspekty, zatímco etnicita s kulturními aspekty. Stereotypy jsou vnímány ve smyslu očekávaných obsahů nebo apriorních soudů, které se váží ke kategoriím. Rovina odlišení

Příklady zvýhodnění u každé kategorie

Gender

individuální charakteristika

muž.

Rasa

skupinová charakteristika

bílá.

Třída

makro úroveň

střední a vyšší.

Stereotypy si každý z nás osvojuje v průběhu socializace jako osvědčená a tradičně pravdivá schémata, která odrážejí dlouhodobou staletími ověřenou zkušenost generací. Jsou dominantním způsobem našeho pohledu na svět a jeh různorodost. Pod jejich vlivem realitu interpretujeme a a současně i reprodukujeme. Stereotypy se mění pomaleji než chování lidí. Průsečík nerovností V průsečíku nerovností je třeba odlišit kumulaci nerovností (Andersen, Collins 1995) od jejich křížení. Běžně se kombinace nerovností chápe v kumulativním smyslu jako dvojí či trojí útlak, kdy se ke znevýhodnění na základě třídy, přidá rasový, genderový útlak a například zdravotní handicap. Vrcholem kumulace může být příklad vyjádřený v podobě „černá lesba na vozíku“. V kombinaci dominantních nerovností lze rozlišit skupiny podle různých typů znevýhodnění. (West, Fensermaker, 1995). Příklady marginalizovaných na základě: Rovina odlišení

44

Příklady znevýhodnění u každé kategorie


Na základě třídy či socioekonomického postavení

chudí obojího pohlaví, dělníci.

Na základě etnicity

menšiny, migranti.

Na základě genderu

všechny ženy.

Z této kombinace vychází jako nejvíce marginalizovaná skupina chudých dělnic menšinové enicity či migrantek! V analýzách kombinace nebo průsečíku os nerovností kontroluje nejvýznamnější proměnné. Principy diferenciace fungují současně, ale jejich relativní význam lze předvídat jen vzácně. Význam má někdy situační kontext. Například v některých situacích může být pokročilý věk vnímán jako přednost nebo zátěž (konkurz o zaměstnání) anebo ženské pohlaví může být diskvalifikující nebo bezvýznamné (princip příbuzenství, členství v sítích aj.). Třída, rasa/etnicita a gender je nezbytné chápat jako propojené systémy jak v případě útlaku tak privilegií. Negativně privilegovaní pociťují tlak v jisté míře. Privilegovaní (bílí, muži a výše postavení) se je uvědomují spíše situačně. Sociální diferenciaci nelze studovat a vnímat nezávisle na ideologii a na politice.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 3 Pokuste se navrhnout témata kumulace nerovností či jejího křížení v našem prostředí. Jestliže jsme uváděli autorský příklad z reality USA vyjádřený v podobě „černá lesba na vozíku“, pak v podmínkách celostátního nebo regionálního teritoria půjde o jaký typ? Např. Romská žena, dlouhodobě nezaměstnaná, matka vícečetné rodiny? Uveďte svůj návrh. 3.3.1 Přístupy ke studiu genderových nerovností Lidská společenství se vyznačují nějakou formou sociální nerovnosti. K jejich atributům patří

Moc – která se vztahuje ke stupni, v němž jedinec nebo skupiny mohou vnutit svou vůli ostatním bez ohledu na to, zda s ní druzí souhlasí či ne. Podle koncepcí v 70. letech (R. M. Kanter, Men and Women of the Corporation, 1977) vykazují muži i ženy v nevýhodné a nerovné pozici s nízkými mobilitními šancemi a nízkou mírou moci, podobné jednání. Podle P. Bourdieu a jeho teorie „kulturních tříd“, je moc spojena se symboly a vládnoucí třídou v každé společnosti se automaticky stává ta třída, která rozhoduje o hodnocení symbolů a o formě dominantního diskurzu. Jednoduše řečeno je to třída, která určuje kritéria a indikátory dobrého vkusu. Osoba, která zná pravidla dobrého chování, zná správné lidi, má přebytek symbolického kapitálu. Což je hodnota, která nemusí souviset s ekonomickým kapitálem. V mnoha společnostech existují lidé, například politici a intelektuálové, kteří vlastní nezanedbatelný symbolický kapitál a disponují značnou mocí, a přitom nevlastní výrobní prostředky. 45


Prestiž – která se vztahuje ke stupni ocenění a úcty ostatních lidí, jež je spojena s určitou pozicí, kvalitou jedince nebo životním stylem lidí. Podle P. Bourdieu a jeho teorie „konverze kapitálu“ se snaživci v moderní třídní společnosti přizpůsobují a snaží se přivlastnit co nejvíce symbolů, jež svědčí o dobrém vkusu a to tím spíše, že: “...záliba v literatuře, výtvarném umění nebo hudbě souvisí s úrovní vzdělání a společenským původem“. Proměňují tak v praxi ekonomický kapitál v symbolický kapitál (kulturní prestiž). Konverze jednoho kapitálu v druhý je klasický způsob jak nabýt prestiž, protože ekonomický a symbolický kapitál nejsou stejné. Někteří lidé mají značné množství symbolického kapitálu a nepatrně ekonomického a naopak (jsou kulturní „burani“).

Bohatství – které se vztahující k materiálním podmínkám života, které jsou identifikovány jako hodnotné (půda, dům, peníze, aj.)

Způsob výkonu moci je výrazně podmíněn aspekty genderové socializace, takže ženy mají díky stereotypům, které jsou spojené s jejich pohlavní rolí větší problémy při jejím uplatňování. Což vede v některých situacích i k odmítání žen na vedoucích postech v organizacích či zanedbávání kariérových zájmů a očekávání žen v personálních postupech na vedoucí místa. Problémy s mocí jsou připisovány (Taylor, 1995) tomu, že atributy jako asertivita, moc a dominance jsou tradičně spojovány s maskulinitou (mužskostí) a že role žen k moci je vždy definována jako ta, zahrnuje závislost, podřízenost a bezmocnost! Řada výzkumu podnikového klimatu v organizacích prokazuje, že jako mužsky přirozený je vnímán požadavek výkonu moci a kontroly, neboť odpovídá přirozenosti mužských rolí. Pro ženy může být osobní tlak na výkon moci společensky méně přijatelný. Navíc v tzv. ženských profesích může dojít k vnitřním rozporům. V sociální práci nachází řada žen své uplatnění i proto, že jejím prostřednictvím chtějí saturovat své zájmy a hodnotový rámec. Praxe a výkon sociální práce však vyžaduje od sociálního pracovníka, aby pečovatelský přístup v některých případech nahradil, v jiných kombinoval s uplatňováním moci a své autority. Direktivní přístup je někdy nezbytnou podmínkou úspěšnosti a efektivity pomáhání. V těchto praktických případech mohou mít ženy problém nakládat se svou moci a autoritou anebo tento způsob výkonu profese odmítají. V žádném případě nejde o to, že by všechny ženy měly problém s aplikací moci nebo že by všichni muži byli zrozeni k zacházení s mocí! Obecná definice obsahů mužských a ženských světů v organizacích ovlivňuje rozdělení kompetencí mezi pracovníky. Tato rozdělení jsou nazývána jako genderové režimy (R.Connell, 2002). Ty se odvíjejí jako historicky konstruované vzorce mocenských vztahů mezi pohlavími, tzn. že obsahují typické maskulinní a femininní prvky. Genderové režimy organizací genderové uspořádání pouze nekopírují, ale přizpůsobují je konkrétním požadavkům a potřebám institucí. Častou realitou je však skutečnost, že dochází k přenosu a malé dynamice proměn genderových vztahů a že definice perspektivních pracovních míst a kariérních možností lépe odpovídají mužům, protože jsou stereotypně přizpůsobeny mužským životním rolím (Collinson, Heam, 2004). Ženská a mužská identita mohou být do značné míry sociálně konstruovány prostřednictvím společenských a kolektivních tlaků v sociálním prostředí, což může omezovat 46


sebedeterminaci jedince při rozvoji vlastní identity. Řada jedinců se může vymaňovat z kategorie, do které na první pohled přísluší. Např. muž se bude starat o dítě na rodičovské dovolené, protože má nižší kvalifikaci, má menší plat než jeho žena nebo je nezaměstnaný a jeho žena půjde do zaměstnání. Vícedimenzionální charakter sociálního rozvrstvení lidí v moderní společnosti je ovlivněn:

stanovením ukazatelů hodnocení,

variabilitou, protože celkový status je nekonzistentní (vyplývá to ze skutečnosti, že jsme členy řady sociálních skupin s různými pozicemi – např. lékař s vysokou prestiží v zaměstnání může být jako otec a manžel v žalostné pozici.).

Ukazatele sociální pozice OBJEKTIVNÍ KRITERIA

SUBJEKTIVNÍ KRITERIA

Příslušnost k sociálním skupinám (šlechtické rody, žena – muž). Ekonomické charakteristiky – příjem, bohatství. Mocensko politická kritéria – autorita plynoucí z organizační funkce, příslušnosti k politické straně aj. Kulturní kritéria – nejvyšší stupeň vzdělání, uznávaný životní styl. Rozsah neformálních kontaktů a sítí, které může jedinec využít. Prestiž povolání. Osobní prestiž.

Cílem integrace genderového hlediska je osvobození jedince z předem striktně vymezených genderových scénářů, které limitují sociální fungování. Dosažení plurality identit je během na dlouhou trať. Při překonávání překážek pomáhají:

regulační mechanismy na odbourávání genderových stereotypů (např. zavedení kvót, podpora odchodu mužů na rodičovskou dovolenou nebo na k ošetřování dítěte aj.),

zlepšování životních a pracovních podmínek (harmonizace pracovních a rodinných aktivit, institucionální péče o děti aj.).

Konstrukce genderu by měla být sledována na úrovni kolektivních představ i individuálních konceptů sebe i druhých ve vzájemné interakci. Integrace se musí týkat nejen rozdílů mezi muži a ženami, ale měla by vnímat i širší vazby, to je jakými kulturními, sociálními, politickými a ekonomickými tlaky mohou být identity lidí konstruovány. Praktická rovina integrace genderového hlediska zahrnuje potřebu intervencí na mikro, mezo i makroúrovni. Genderová perspektiva lade důraz na zvažování legitimity požadavků prostředí, např. těch tlaků, které jsou spojeny s výkonem mužské a ženské role aj. Akcent na prostředí znamená výzvu k diskuzím, které podněcuje a realizuje rodina, sociální politika, komunita i společnost.

47


3.3.2 Směry studia genderových vztahů v organizacích Jsou rozvíjeny od 80. let minulého století a zdůrazňují, že genderování probíhá v organizacích nejméně ve čtyřech vzájemně provázaných procesech: a) Rozdělení podle linie genderu – představuje rozdělení práce, dovolené chování, udržování prostoru a moci. Ženy jsou nejčastěji ve firmách zaměstnávány v personálních odděleních, muži jsou častějšími pracovníky v technických a provozních oddělení. Ventilování emocí u žen je jiné než u mužů, mohou si poplakat, ale není jim tolerováno nadávání či vulgární výrazy. b) Konstrukce symbolů a obrazů - představuje vytváření a udržování symbolů a obrazů, které vysvětlují genderové rozdělení. Např. v oblékání (manažerský oděv u žen a mužů bez zdobnosti), úprava organizačních tiskovin, společná zobrazení žen a mužů kombinují nadřazené postavení mužů, např. muž stojí a diktuje, žena přihlíží a zapisuje apod. c) Interakce mezi aktéry - pomáhají udržovat zavedené vztahy nadřazenosti a podřazenosti. Muži se nejčastěji projevují jako rádcové, instruktoři, ženy obvykle vyjadřují emocionální podporu a naslouchají. Pokud ve skupinové diskuzi zvýší muž hlas, je to okolím považováno za prvek důrazu. V případě podobně ženského jednání, je projev zvýšení hlasu označen jako projev hysterie. d) Produkce identit – představuje vnitřní a vnější pravidlo shody s oficiální genderovou kulturou organizace. Pracovníci přejímají svou roli v podniku za přirozenou součást své vlastní identity.

SHRNUTÍ KAPITOLY Zavedení pojmu gender do řešení otázek vztahů žen a mužů souvisí s druhou vlnou feminismu na sklonku 60. let. 20. st. Původně gender označoval gramatický rod, to však v českém kontextu zavádí vysvětlení jiným směrem a je užíván pojem gender. Jeho zavedení souvisí s okolností, že ženské hnutí hledalo oporu a inspiraci v sociologických teoriích v termínu gender jako v kvalitativně novém úhlu pohledu na problematiku vztahů obou pohlaví. V humanitních vědách se pojem začal objevovat od poč. 90. let. Gender jako sociální teorie je přesvědčena, že člověk není determinován primárně biologicky – tedy lidskou přirozeností – nýbrž sociálně. To, co běžně chápeme jako přirozené schopnosti muže a ženy, jejich charakteristické vlohy, sklony, způsoby chování a odvozeně od těchto determinant i jejich předpoklady k sociálním rolím, to vše se podle genderové teorie vytváří historicky. v závislosti na určitém prostředí. V průsečíku nerovností je odlišena kumulaci nerovností a křížení nerovnosti. Běžně se kombinace nerovností chápe v kumulativním smyslu jako dvojí či trojí útlak.

48


OTÁZKY 1. Kdy byl v naší společnosti zaveden do řešení vztahů postavení žen a mužů pojem gender? 2. Podle jakých teoretických konceptů je vysvětlována struktura genderových vztahů? 3. Která společnost využívá k reklamě kontroverzní spotřebitelskou značku s pevně danými genderovými a rasovými charakteristikami? Jak lze tuto strategii nazvat? 4. Popište sociální konstrukty genderu, rasy a třídy. 5. Vyjmenujte teorie vysvětlující postavení ženy ve srovnání s postavením mužů.

49


ODPOVĚDI 1. Zavedení pojmu gender do řešení otázek vztahů žen a mužů souvisí s druhou vlnou feminismu na sklonku 60. let. 20. st. V humanitních vědách se pojem začal objevovat od poč. 90.let. 2. Jde o teorii nápodoby, kognitivní vývojovou teorii a psychoanalytickou teorii socializace. 3. Benetton, lidský sociální typ, ikonografie rasy a multikulturní zobrazení světa. 4. Jde o to, že rasa, etnicita i gender souvisí např. se vzhledem člověka a skrývají se mnohem obtížněji než příslušnost ke třídě či společenské vrstvě. Zatímco gender naznačuje rozdíly kulturní a sociální, odlišení rasy a etnicity se formuje na jiné úrovni. Rasa se spojuje s fyzickými aspekty, zatímco etnicita s kulturními aspekty. Příkladem znevýhodnění u genderu je bílý muž, u rasy běloch a a u třídy příslušník střední a vyšší třídy. 5. Jde o teorii diference, která kladla důraz na biologickou rozdílnost muže a ženy a rozdílnost jejich sociálního postavení. Teorie nerovnosti reflektovala nerovné postavení mužů a žen a privilegovanost mužské pozice a teorie útlaku, která akcentovala konstatování o existence podřízenosti, potlačení a vykořisťování ženy mužem.

51


4

LEGISLATIVNÍ PODPORA ROVNOSTI ŽEN A MUŽŮ

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V počátku této kapitoly přiblížíme legislativní základnu rovnosti, která je společenským ideálem všeho druhu. Zásada rovnosti navazuje v zemích Evropské unie na významnou tradici, a proto je formulována jako klíčový princip práva EU. My se jí budeme zabývat v podobě rovnosti žen a mužů. Objasníme si, že právo nebýt diskriminován se týká široké řady aspektů. Dále si vysvětlíme podstatu přímé a nepřímé diskriminace, definujeme mimo jiné aktuální prioritní oblasti činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na období let 2006 – 2010. Na závěr popíšeme postup a hlavní charakteristiky harmonizace českého práva v oblasti diskriminace a rovného odměňování. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: prioritní oblasti činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů, ●definovat hlavní charakteristiky harmonizace českého práva v oblasti legislativy proti diskriminaci a pro garanci požadavku rovného odměňování. ●pojmenovat

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Rovnost, rovné příležitosti pro muže a ženy, ochrana před diskriminací, harmonizace, stejná odměna za stejnou práci, Genderová rovnost tj. rovnost mezi muži a ženami je založena na tezi, že všichni mají svobodu rozvíjet svoje osobní schopnosti a činit tak bez omezení, která určují genderové role. Rozdílné chování, aspirace a potřeby žen a mužů musí být považovány za rovné a měly by být stejně hodnoceny a podporovány. Otázky rovnosti a diskriminace nejsou omezeny na oblast lidských a ústavních práv. Jsou to pojmy s dominantním významem, prostupují celý právní řád společnosti a objevují se v různých oblastech např. obchodního, správního a trestního práva. Vnímání principu rovnosti bývá spojováno s jinými hodnotami či lidskými právy, nejčastěji ve vazbě na vzdělání, zdravotní péči, politickou participaci, sociální pomoc a péči apod. Požadavek rovnosti a jeho šíře je jednak funkčním požadavkem (kdo je komu roven?) a současně i politickým požadavkem. Základní koncepce rovnosti:

52

rovnost ve formálním smyslu,

rovnost v materiálním smyslu,

rovnost příležitostí,

4 LEGISLATIVNÍ PODPORA ROVNOSTI ŽEN A MUŽŮ

rovnost výsledků.

Formální rovnost je už v Aristotelově pojetí postavena na vizi, že spravedlivě znamená všem stejně. Jde o abstraktní a individualistickou kategorii, která nebere v potaz zázemí, pozadí individuí, jejich sociální původ a dynamiku vývoje. Formální rovnost se pojí s rovností de iure, zatímco rovnost de facto jako srovnatelný dopad na situaci jednotlivců, je mimo její rozlišovací schopnost. Materiální rovnost jde nad rámec stejnému stejně v jednom okamžiku, protože situace posuzuje v její dynamice a kontextu. Cílem je rovnost reálná nikoli jen rovnost zákonná. Bere v potaz skutečnou situaci člověka, jeho zázemí, vzdělání, schopnosti, možnosti apod. Rovnost příležitostí a rovnost přístupu je vychází z poznání, že skutečné rovnosti nemůže být nikdy dosaženo, pokud mají jedinci různé výchozí pozice. Cílem rovnosti příležitostí je dát, na základě analýzy situace, všem šanci stát na stejné startovní čáře. Proto se tento typ neomezuje jen na konstatování možnosti, ale aktivně vyhledává podporu, jak odlišnost odstranit a dát všem stejné startovní šance. V praktické rovině rovnost příležitostí vyžaduje zvláštní programy a cílenou pomoc společnosti. Rovnost výsledků lze charakterizovat sportovním slovníkem, že cílem je dosáhnout rovnosti všech neboli všem stejně v cíli. Příklon k rovnosti výsledků, systému kvót, vyhrazených míst či zvláštního zacházení může do značné míry nahrazovat chybějící redistribuci mimo státní a veřejné rozpočty. Rovnost výsledků je protipólem formální rovnosti, protože formální rovnost je založena na abstraktním pojetí rovnosti, individualismu a přísné neutralitě. Rovnost výsledků programově bere v potaz konkrétní zázemí a možnosti jednotlivce, jeho příslušnost k určité skupině a vyžaduje programově stejné zastoupení znevýhodněné skupiny ve společnosti. Cílem je rovnoměrnější rozdělení statků ve společnosti bez ohledu na konkrétní případ.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 3 Posuďte, zda zvláštní vzdělávání poskytované pouze dětem z problematických rodin je z pohledu jejich přístupu na trh práce opatřením, které se snaží o rovnost příležitostí anebo rovnost výsledků? Pokud si myslíte, že jde o rovnost příležitostí, máte jistě pravdu, protože snahou je přece dostat tyto děti na stejnou startovní čáru jako jiné děti, které původní handicap nemají. Z pohledu poskytování vzdělávání ze strany státu se však jedná o rovnost výsledků, protože určité dobro je přístupné jen vymezené skupině jednotlivců.

Právo na rovné zacházení a ochranu před diskriminací je v právním řádu České republiky považováno za právo nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné, jedná se o základní lidské právo, kterému je právním řádem poskytována ochrana. Výjimka z práva na rovné zacházení může být stanovena pouze zákonem a v souladu s mezinárodními smlouvami o lidských právech a svobodách.

53


4.1 Zdroje právní úpravy Všeobecná deklarace lidských práv byla přijata VS OSN 1948 nikoliv pouze jako mezinárodní smlouva, protože její souvislosti byly mnohem širší. Představují deklaratorní rezoluci (mravní kodex) a definují nepřekročitelné rámce práv jedince a jejich celospolečenské garance. Deklarace definuje nejvýznamnější lidská práva vč. práv sociálních např. v článcích: Čl. 7 – rovnost lidí před zákonem a právo na ochranu před diskriminaci z jakéhokoliv důvodu, Čl. 23 - právo na práci bez jakékoliv diskriminace, právo na svobodnou volbu zaměstnání, právo na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, právo na ochranu proti nezaměstnanosti, nárok na stejný plat za stejnou práci, právo zakládat odborové organizace a přistupovat k nim apod., Čl. 25 - právo na životní úroveň schopnou zajistit zdraví a blahobyt občana vč. jeho rodiny, tj. potravu, šatstvo, bydlení, lékařskou péči a nezbytná sociální opatření apod. Mezinárodní smlouva o odstranění všech forem rasové diskriminace. (Vyhláška MZV č. 95/1974 Sb.) Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen. (Vyhláška MZV 62/1987 Sb.) Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. (Oba byly schváleny VS OSN v roce 1966. Naším státem pak byly ratifikovány a uveřejněny ve Sbírce zákonů č. 120/1976 Sb.) Úmluva o právech dítěte. Práva dítěte byla vyjádřena již v Chartě spojených národů a Ženevské deklaraci práv dítěte 1924. V roce 1959 byl přijat dokument OSN „Deklarace práv dítěte“, který je zaměřen jen na práva a svobody dítěte a jejich ochranu. S ohledem na vytvoření potřebných zvláštních záruk, péče (ochrana před narozením i po něm) byl 20. 11. 1989 přijat dokument - Úmluva o právech dítěte. ČSFR jej podepsala v r. 1990, ratifikovala 1991. (Sdělení federálního MZV č. 104/1991 Sb.) RADA EVROPY Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění pozdějších právních předpisů (čl. 14 zákaz jakékoliv diskriminace z důvodu pohlaví, barvy pleti, jazyka, náboženství atd.). Sdělení federálního MZV č 209/1992. Evropská sociální charta Rady Evropy. (Byla přijatá Radou Evropy v roce 1961 s účinnosti od roku 1965. Publikována byla pod č. 14/2000 Sbírky mezinárodních smluv). MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE PRÁCE Úmluvy Mezinárodní organizace práce (MOP) přijímá její vrcholný orgán, kterým je Mezinárodní konference práce. Jejich inspirace se týkají zejména problematiky pracovně právních vztahů. Jedná se například o rovnost v odměňování za vykonanou práci, rovnost v pracovní kariéře, právo na informace a konzultace, odborová páva, legislativu týkající se 54


vzniku, změn a ukončení pracovního poměru, pracovní doby a odpočinku během páce, dovolené, prevence, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a další oblasti. Např.: Úmluva MOP č. 29, o nucené nebo povinné práci (publikovaná pod č. 506/1990 Sb.) Úmluva MOP č. 87, o právu sdružovat se a ochraně práva odborově se organizovat. Úmluva MOP č. 100, vymezující zásadu stejného odměňování mužů a žen za stejnou práci, (Sdělení federálního MZV č. 450/1990 sb.) Úmluva MOP č. 111, o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolání. Sdělení federálního MZV č. 465/1990 Sb.)

4.2 Rovnost žen a mužů v EU, kvóty jako alternativa Zásada rovnosti navazuje v zemích Evropské unie na významnou tradici a je formulována jako klíčový princip práva EU. Jde o legislativu, která je společná všem členským státům a má přednost před jejich vnitrostátním právem. Z toho důvodu i Česká republika jako člen EU musí tento princip ve svém právním řádu důsledně uplatňovat. Důležité dokumenty: Smlouva o založení Evropského hospodářského společenství z roku 1957 obsahuje v čl. 119 zásadu stejné odměny za stejnou práci. Začlenění této zásady mělo zpočátku především za cíl vypořádat se s ekonomickou konkurencí, jejíž výhoda se opírala o rozdíl ve mzdách vyplácených ženám a mužům. Z původně ekonomicky motivovaných závazků se otázka rovných příležitostí a rovného zacházení stala postupně sociální záležitostí a otázkou respektování jednoho ze základních lidských práv - zákazu diskriminace. Amsterodamská smlouva z r. 1997, zařadila rovnost mužů a žen mezi základní principy Společenství a začlenila tento aspekt do koncipování všech oblastí komunitárních politik (tzv. gender mainstreaming). Na zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997, kde byla zformována Evropská strategie zaměstnanosti, byly rovné příležitosti na trhu práce prezentovány jako jeden ze čtyř pilířů této strategie. Rámcová strategie Společenství pro rovnost žen a mužů (2001-2005), která byla přijata v roce 2000, vytyčila pět základních cílů: a) podpora rovnosti žen a mužů v hospodářském životě, b) podpora rovné účasti a zastoupení, c) podpora rovného přístupu a plného využívání sociálních práv pro ženy a muže, d) podpora rovnosti pohlaví v občanském životě, e) podpora změn genderových rolí a stereotypů. V prosinci roku 2000 byla na zasedání Evropské rady v Nice přijata Charta základních práv Evropské unie, která byla začleněna do ústavní smlouvy EU. Charta stanoví občanská, politická, ekonomická a sociální práva evropských občanů. Jedním z principů Charty je princip rovnosti a v rámci ní rovnosti mužů a žen. Charta stanoví, že rovnost mužů a žen musí být zajištěna ve všech oblastech včetně zaměstnání, práce a odměny za práci. Zároveň 55


konstatuje, že princip rovnosti nebrání zachování nebo přijetí opatření poskytujících zvláštní výhody ve prospěch méně zastoupeného pohlaví. V březnu 2006 bylo uveřejněno Sdělení Komise Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů - Plán pro dosažení rovného postavení žen a mužů 2006 - 2010. Plán vychází z analýz a zkušenosti z Rámcové strategie pro období 2001 - 2005 a předkládá strategii pro nové akce i pokračování v úspěšných dosavadních činnostech. Nastiňuje šest prioritních oblastí činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na období let 2006 - 2010, jsou jimi:

stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže;

sladění soukromého a profesního života;

stejné zastoupení v rozhodovacích procesech;

odstraňování všech forem násilí založeného na pohlaví;

odstraňování stereotypů v oblasti pohlaví;

podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice.

Základními obecnými předpoklady dosažení stejné míry životního uspokojení je zejména možnost rovného přístupu mužů a žen ke zdrojům veřejných financí, ke zdrojům veřejné moci, resp. k odpovědnosti za její výkon, možnost rovného přístupu ke vzdělání a k zaměstnání. Pojem „rovné příležitosti pro muže a ženy“ znamená absenci překážek bránících občanům na základě jejich příslušnosti k pohlaví v účasti na ekonomice, politice a v sociální oblasti. Pojem „rovné zacházení s muži a ženami“ je v komunitárním právu definován jako stav, v němž neexistuje diskriminace z důvodů pohlaví, ať přímá nebo nepřímá, s odvoláním zejména na manželský nebo rodinný stav. Jak stanoví článek 141 konsolidované Smlouvy o založení Evropského společenství, „s ohledem na plné zajištění rovného zacházení s muži a ženami v pracovním procesu, nebrání zásada rovného zacházení žádnému členskému státu zachovat nebo zavést opatření poskytující zvláštní výhody pro usnadnění odborné pracovní činnosti méně zastoupeného pohlaví nebo pro předcházení či kompenzaci nevýhod v jeho profesní kariéře“. Rovné odměňování, rovné zacházení v přístupu k zaměstnání, k odborné přípravě a k funkčnímu postupu, rovné pracovní podmínky Původním zdrojem práva týkajícího se rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání je v kontextu evropského práva článek 119 Smlouvy o založení EHS z roku 1957, kde byla zakotvena zásada stejné odměny za stejnou práci. V roce 1975 byl článek 119 Smlouvy o EHS doplněn směrnicí Rady č. 75/117/EEC o sladění zákonů členských států týkajících se uplatnění zásady rovné odměny pro muže a ženy. Podle směrnice znamená tato zásada rovnou odměnu za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty a odstranění veškeré diskriminace z důvodu pohlaví, pokud jde o všechny aspekty a podmínky odměňování. 56


Na tyto normy navazuje v r. 1976 směrnice Rady č. 76/207/EEC2 o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Zásada rovného zacházení s muži a ženami však neplatí bezvýhradně, nevztahuje se např. na oblast ochrany žen z důvodů jejich těhotenství a mateřství, navíc mají jednotlivé členské státy relativní volnost v tom, aby si samy určily, které konkrétní pracovní činnosti, při jejichž výkonu představuje pohlaví zaměstnance rozhodující faktor, z působnosti tohoto principu vyloučí. V roce 2004 přijala Komise návrh nové směrnice Evropského parlamentu a Rady týkající se zavedení principu rovných příležitostí a rovného zacházení s muži a ženami v oblasti zaměstnanosti a povolání (2004/0084/COD), který v současné době prochází legislativním procesem. Tato nová směrnice, která má nahradit existující právní dokumenty, shrnuje stávající směrnice v této oblasti do jednoho textu.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 4 S principem rovných příležitostí mužů a žen a souvisejí další zákazy na pracovištích. Ať jde o nevítané jednání sexuální povahy, které druhý účastník hodnotí jako urážlivé, jež je vnímané jako porušení práv a zákon je označuje za ponižování lidské důstojnosti či zásady, že podmínky pro poskytování mzdy zaměstnanců musí být stejné pro zaměstnance vykonávající tutéž práci, a proto jim přísluší tatáž mzda. 1. Dochází k porušení uvedené zásady v situaci, kdy mzda za tutéž práci byla stanovena různě podle věku zaměstnanců, s ohledem na nemoc zaměstnance, s ohledem na čerpání volna zaměstnancem k ošetřování člena rodiny? 2. Dochází k porušení uvedené zásady, když dlouhodobě nemocnému zaměstnanci není přiznána odměna za mimořádné pracovní výsledky?

ŘEŠENÁ ÚLOHA 1 Pokud jste se rozhodli, že v prvním úkolu dochází k porušení uvedených zásad a že jsou příkladem diskriminace v praxi, máte pravdu. V druhém úkolu se o diskriminaci nejedná.

Kvóty Evropská komise přišla v posledních letech v tématu dodržování genderové rovnoprávnosti s návrhem vytvářet nejen pozitivní opatření formou speciálních motivačních a vzdělávacích programů pro ženy ale i zavedením kvót. Kvóty jsou vnímána jako opatření, které jsou schopna napravit předcházející nerovnost obvykle ve vztahu k rozhodovacím pozicím nebo v přístupu ke školení či zaměstnání, které 57


definuje určitý počet míst pro určitou skupinu. Jde o jednu z forem afirmativních/pozitivních opatření, které jsou v evropském prostoru či světovém měřítku v některých zemích využívány.

Španělsko přijalo v březnu 2007 zákon o rovnosti žen a mužů, který klade za cíl nastolit rovnost mezi muži a ženami do r. 2015, např. pomocí zvýšení počtu žen v řídících pozicích a v politice a posílením účasti mužů na rodinném životě. Zákon potírá diskriminaci, podporuje pozitivní opatření v kolektivním vyjednávání, přispívá ke slaďování osobního a pracovního života, motivuje k plánům rovnosti ve firmách a vyzdvihuje příklady dobré praxe. Podle španělského premiéra José Luis Zapatera zákon změní španělskou společnost v "navěky lepší". Zapaterova šestnáctičlenná vláda je rozložena přesně půl na půl - osm žen a osm mužů. Zákon o rovnosti požaduje více žen nejen v politice, ale i v řídících pozicích firem. V regionálních volbách musely být poprvé na kandidátních listinách politických stran zastoupeny ženy (nebo muži) alespoň 40%. (Toto pravidlo platí pro každý distrikt s více než 5000 obyvateli; od roku 2011 se vztahuje i na distrikty nad 3000 obyvatel.) Společnosti s více než 250 zaměstnanými musejí vyjednávat plány rovnosti na pracovišti, do osmi let jsou největší firmy povinny zvýšit zastoupení žen ve správních radách na 40%. Podniky, které budou zvyšovat počet žen v řídících pozicích a vydají se cestou rovných příležitostí, mají být zvýhodněny v jednáních o státních zakázkách. Dále mohou získat známku "znamenitost v rovnosti", jíž se mohou veřejně prezentovat. V reakci na to se firmy již dnes začínají obracet na neziskové organizace a konzultační firmy s žádostí o genderové analýzy, plány a audity.

Norsko v r. 2003 zavedlo jako první země povinnost dodržet 40% kvóty na počet žen ve vedení podniků (např. mezi deseti manažery musely být čtyři ženy).

Island by měl 40% kvóty na počet žen ve vedení podniků dosáhnout v r. 2013, Francie 2017.

V českém prostředí jsou kvóty odmítány na podkladě genderových stereotypů a odmítáním pozitivní diskriminace (ženy nemají takovou touhu po moci jak muži, jsou však vhodné jako týmové hráčky k vytváření přátelských vztahů na pracovišti). Alternativou pro vládní úroveň jsou aktivity k vytvoření propracovanějšího sociálního systému, který matkám umožní lepší slaďování práce a rodiny a uvolní prostor k budování kariéry. Jedním z omezení je i velkorysost stávajícího systému, který ženám umožňuje zůstat až 4 roky na mateřské dovolené.

4.3 Harmonizace českého práva v oblasti diskriminace a rovného odměňování Základní strategie českého práva je zakotvena v Listině základních práv a svobod (LZPS) (Usnesení ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR) Čl. 3 Obsahuje obecný zákaz diskriminace v ČR, který zaručuje „ základní práva a svobody všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického a jiného smyšlení, národního a sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení“. 58


Čl. 24„Příslušnost ke kterékoliv národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu“ Mnohé směrnice evropského společenství byly zakomponovány do českého pracovního právo již v novelách zákoníku práce, které byly přijaty už před r. 2007 a jsou obsaženy i novém zákoníku práce, jenž nabyl účinnosti od 1. ledna 2007. Jsou specifikovány v řadě konkrétních legislativních počinů. Jde o např.: Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 11ochrana osobnosti, ochrana vlastnictví vč. společného jmění manželů, dědictví, apod.). Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších právních předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších právních předpisů (základní omezena úprava bez definic a pojmů § 17 pak odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým má být antidiskriminační zákon, dále též § 13, §14, § 16, § 3) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 4) Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 2) Zákon č. 218/2002 Sb. o službě státních zaměstnanců a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon - § 80) Zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 77) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 3 odst. 1 mužům a ženám za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat) Zákon č. 198/2002 S., o dobrovolnické službě, ve znění pozdějších právních předpisů (§ 7 odst. 6) −

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (§ 2 odst. 1) apod.

V rámci harmonizace českého práva s právem Evropských společenství (ES) byla v oblasti rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání a konkrétně v oblasti odměňování do českého právního řádu promítnuta směrnice Rady č. 76/207/EEC o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, směrnice Rady č. 75/117/EEC o sladění zákonů členských států týkajících se uplatnění zásady stejné odměny pro muže a ženy a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/EC, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EEC. Implementací výše uvedených směrnic do českých pracovněprávních předpisů se realizoval požadavek práva ES, jehož konečným cílem je vytvoření podmínek pro rovnoprávný přístup zaměstnanců obou pohlaví k přípravě a výkonu povolání. Konkrétní právní úpravou se vytvářejí příznivější podmínky pro právní základ uplatňování rovného zacházení v praxi. V roce 2000 byla přijata velká harmonizační novela zákoníku práce zákonem č. 155/2000 Sb., s účinností k 1. 1. 2001, která do českého pracovního práva zapracovala prakticky veškeré tehdejší požadavky práva Evropských společenství. 59


Po přijetí novely však byly schváleny další směrnice EU, které se týkají rovného zacházení a diskriminace a které bylo rovněž třeba implementovat do právního řádu České republiky. Oblasti rovného zacházení pro muže a ženy se týká směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/EC, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EEC, o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky. Cílem této směrnice je uvést v účinnost zásadu rovných příležitostí a rovnosti v zacházení s muži a ženami v zaměstnání, při výkonu povolání a při odborné přípravě včetně pracovních podmínek, a to bez ohledu na právní povahu vztahu, ve kterém je osoba zaměstnána nebo koná práci. Tato směrnice obsahuje i definici pojmů přímé a nepřímé diskriminace a obtěžování. K zapracování těchto předpisů do českého pracovního práva došlo na základě druhé harmonizační novely zákoníku práce zákonem č. 46/2004, s účinností od 1. března 2004. Právo nebýt diskriminován se týká řady aspektů. Jde o požadavek nediskriminace z důvodu

pohlaví,

sexuální orientace,

rasy nebo etnického původu,

národnosti nebo státního občanství,

věku,

zdravotního postižení,

náboženského vyznání či víry,

světového názoru,

majetku,

rodinnému stavu

zejména ve věcech a) zaměstnání, přístupu k zaměstnání a povolání, včetně příležitosti dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, b) přístupu k podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, c) pracovních služebních poměrů a jiné závislé činnosti, d) odměňování, e) odbornému vzdělávání, poradenství a rekvalifikaci, f) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují, g) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují, h) sociálního zabezpečení a zdravotní péče,

60


i) přiznání a poskytování sociálních výhod, j) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, k) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich nabízení, l) nabývání a nakládání s majetkem, m) manželství, rodiny nebo povinností k rodině. Přímá diskriminace představuje jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z diskriminačních důvodů (důvody viz výše). Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství a z důvodu pohlavní identifikace (transsexuální osoby). Nepřímá diskriminace představuje jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je některého z důvodů diskriminace osoba znevýhodněna proti ostatním. Formy diskriminace

Další obtěžování – jde o nežádoucí chování související s diskriminačními důvody, jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí nebo které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících ¨z právních vztahů.

Sexuální obtěžování – jde o nežádoucí chování související s diskriminačními důvody, které má sexuální povahu.

Pronásledování -jde o nepříznivé zacházení, postih nebo znevýhodnění, k němuž došlo v důsledku uplatnění práv podle zákona.

Ochrana před diskriminací může být realizována jako soudní nebo mimosoudní (správní). Dojde-li k porušení práv a povinnosti vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat:

aby bylo upuštěno od diskriminace,

aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu,

aby dotčenému bylo dáno přiměřené zadostiučinění. Včetně práva na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Institut veřejného ochránce práv (ombudsmana) může také prospět řešení problému. Neboť podle zákona č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších práv. 61


Navrhována novela antidiskriminačním zákonem § 1 odst. 5 Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací. § 21b. Ochránce přispívá k prosazování práva na rovné zacházení se všemi osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, národnost, pohlaví, sexuální orientaci, věk, zdravotní postižení, náboženské vyznání, víru nebo světový názor a za tím účelem poskytuje pomoc obětem diskriminace při podávání návrhu na zahájení řízení z důvodů diskriminace, provádí výzkum, zveřejňuje zprávy a vydává doporučení k otázkám souvisejícím s diskriminaci, zajišťuje výměnu dostupných informací s příslušnými evropskými subjekty. Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle stupně vzdělání, rozsahu dalšího vzdělání a praktických znalostí a dovedností požadovaných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody a za zdraví a bezpečnost, podle fyzické, smyslové a duševní zátěže a působení negativních vlivů práce. Pracovní podmínky se posuzují podle obtížnosti pracovních režimů vyplývajících z rozvržení pracovní doby, například do směn, dnů pracovního klidu, na práci v noci nebo práci přesčas, podle škodlivosti, zdravotní závadnosti nebo obtížnosti práce dané působením jiných negativních vlivů pracovního prostředí a podle rizikovosti pracovního prostředí. Pracovní schopnosti a pracovní způsobilost zaměstnance se posuzují podle odborné a duševní způsobilosti, smyslových předpokladů, popřípadě podle tělesné způsobilosti konat danou práci. Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality. Žena, která má nižší výdělek než muž, který vykonává stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, může na základě ustanovení tohoto zákona uplatnit u soudu nárok na vyrovnání neoprávněného rozdílu. Oprávněnost rozdílu výše mzdy mezi mužem a ženou je povinen prokázat v případě soudního sporu zaměstnavatel. Ten musí prokázat, že použil hlediska, která nevedou k výdělkové diskriminaci podle pohlaví, a že podle těchto hledisek byla poskytnuta odpovídající výše mzdy. Mzda se může lišit podle kvalifikační náročnosti práce dané požadovaným stupněm vzdělání, rozsahem dalšího vzdělání a praktických znalostí a dovedností požadovaných pro výkon této práce (podle odborné praxe), podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti apod. Zákon o platu a odměně za pracovní pohotovost upravuje zákaz diskriminace v odměňování v nepodnikatelské sféře. Podle tohoto zákona přísluší zaměstnanci za vykonanou práci plat. Platem se rozumí peněžitá plnění poskytovaná zaměstnanci za práci, tedy všechny složky platu upravené zákonem a prováděcími nařízeními vlády, tj. platový tarif, příplatek za vedení, za zastupování, za noční práci, za práci v sobotu a v neděli, hodnostní, zvláštní a osobní příplatek, příplatek za dělenou směnu, plat za práci přesčas a za práci ve svátek, další plat a odměny. Obdobně jako v zákoně o mzdě je zde stanoveno, že mužům a ženám přísluší za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty stejný plat. Zásadní význam pro rovnost mužů a žen v odměňování má systém hodnocení prací, který stanoví závaznou posloupnost prací podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, dalším hlediskem je míra odborných a pracovních zkušeností - praxe (stupnice platových tarifů podle platových tříd a stupňů, katalog prací). 62


Protože platový tarif může vyjádřit pouze relativní „hodnotu práce zaměstnance“, stanoví zákon další složky platu, které umožňují ocenit individuální schopnosti a výkonnost jednotlivých zaměstnanců. Při určování výše těchto složek platu - osobní příplatek, odměny je pro zaměstnavatele nezbytné vedle srovnávání výsledků práce zaměstnanců věnovat pozornost i dodržení povinnosti rovného odměňování mužů a žen na základě kritérií pro posouzení práce stejné hodnoty. Na dodržování povinností týkajících se rovného zacházení, odměňování a diskriminace se zaměřuje zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, kontrolní činnost v této oblasti vykonávají rovněž úřady práce. Zákon o inspekci práce upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek. Orgány inspekce práce kontrolují dodržování povinností vyplývajících mj. z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, s výjimkou mj. právních předpisů o zaměstnanosti. Zákon upravuje přestupky fyzických osob a správní delikty právnických osob na úseku rovného zacházení a na úseku odměňování zaměstnanců. Fyzické osobě, která se dopustí přestupku na úseku rovného zacházení mj. tím, že nezajistí rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci, odbornou přípravu a příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání, a tím, že diskriminuje zaměstnance podle ustanovení zákoníku práce, lze uložit pokutu až do výše 400 000 Kč. Fyzické osobě, která se dopustí přestupku na úseku odměňování zaměstnanců mj. tím, že neposkytne zaměstnanci za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejnou mzdu nebo plat jako jinému zaměstnanci, lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Obdobně jsou tímto zákonem charakterizovány i správní delikty právnických osob na úseku rovného zacházení, kde lze rovněž uložit pokutu až do výše 400 000 Kč, a na úseku odměňování zaměstnanců, kde lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Orgány inspekce práce nekontrolují dodržování povinností vyplývajících v této oblasti z právních předpisů o zaměstnanosti. Zde kontrolní činnost vykonávají úřady práce. Diskriminace zjištěná úřadem práce v rámci jeho kontrolní činnosti může mít za důsledek uložení pokuty. Fyzické i právnické osobě, která poruší zákaz diskriminace a ustanovení týkající se rovného zacházení podle tohoto zákona, může úřad práce uložit pokutu až do výše 1 000 000 Kč. Pozitivní opatření jsou aktivitami, které jsou realizovány s cílem úmyslného zvýhodnění určité skupiny, které není poskytováno celé populaci. Cílem pozitivních opatření je zvýšit rozsah účasti znevýhodněných či nedostatečně zastoupených skupin na společenském, politickém a ekonomickém poli. Pozitivní opatření jsou realizována na základě vize materiální rovnosti, snahou o dosažení rovnosti výsledků a za jistých podmínek i rovnosti příležitostí. Škála pozitivních opatření

odstraňování přímé diskriminace a její prevence, 63


odstraňování systémové a institucionální nepřímé diskriminace (např. odstraňování nevýhod zaměstnanců na dobu určitou aj).,

nepřímá pomoc poskytovaná znevýhodněnému či problémovému obyvatelstvu – např. pomoc ve formě vzdělávání či poskytnutí sociálních pracovníků do specifické lokality,

přímá pomoc znevýhodněným skupinám – je adresná a jde zejména o inkluzivní opatření a programy,

měkká forma preferencí – pokud mají-li dva stejní uchazeči podle tradičních kritérií (vzdělání, praxe, zkušenosti aj.) být posuzováni, vyhrává ten, který je příslušníkem znevýhodněné skupiny,

střední forma preferencí -jde udělení relativní přednosti, v příkladu - je-li jeden ze dvou uchazečů s horšími kritérii (vzdělání, praxe, zkušenosti aj.) ale je-li příslušníkem znevýhodněné skupiny, je preferován,

tvrdá forma preferencí – většinový kandidát je automaticky vyloučen a místo je určeno menšinovému kandidátovi.

Rovné příležitosti V souvislosti s naplňováním politiky rovných příležitostí bývají obvykle v centru pozornosti nároky žen

zrovnoprávnění postavení žen vzhledem k mužům,

zvýšení platů, odstranění diskriminace na pracovišti atd.

Rovné příležitosti ale platí pro všechny a existují oblasti, kde je naopak třeba dosáhnout rovnoprávnosti mužů vzhledem k ženám. Sem patří zejména všeobecné uznání otcovství jako plnohodnotné formy rodičovství. Možnost muže pečovat o malé dítě se v minulosti příliš nepřipouštěla, zákon ji definoval teprve v roce 2000. Od 1. ledna 2001 jsou tak díky tzv. harmonizační novele (zákon č. 155/2000 Sb.) muži oficiálně uznáni způsobilými pečovat plně a celodenně o své dítě a mohou nastoupit na rodičovskou dovolenou. Institut rodičovské dovolené nahradil předcházející mateřskou dovolenou, která byla určena výhradně matkám. První vlaštovkou byly v tomto směru dva zákony přijaté už v osmdesátých letech (zákon č. 51/1987 Sb. a zákon č. 103/1988 Sb.), které se týkaly poskytování peněžité pomoci muži - zaměstnanci z dávek nemocenského pojištění. Tato pomoc však byla otcům přiznána ve výjimečných případech (smrt či závažné onemocnění manželky). V roce 1990 vznikl institut rodičovského příspěvku, který nahradil mateřský příspěvek. K úplnému zrovnoprávnění na poli legislativy potom došlo až v roce 2001. V čerpání rodičovské dovolené nevybočují čeští otcové z evropských zvyklostí, neboť o příspěvek na ni zažádalo už v prvním roce po jejím uzákonění 2131 otců. V současnosti je v České republice na rodičovské dovolené asi jedno procento mužů, což je v rámci EU běžný průměr. Největší zkušenosti s rodičovskou dovolenou mužů mají ve Švédsku, kde existuje již od 70.let a doma s dětmi zůstává asi desetina všech otců. Od roku 1974 navíc musí každý švédský otec zůstat 60 dní po porodu své manželky doma, aby se alespoň částečně podílel na péči o dítě. Pokud tak neučiní, krátí se rodině doba, kdy pobírá příspěvky. Podobně Rakousko inspiruje systémem dávek snahu otců pečovat o své děti, protože na tříletý příspěvek od státu mají nárok rodiče pouze za předpokladu, že se rodičovské dovolené oba prostřídají. Menší 64


pomoc od státu je běžná naopak v některých jihoevropských zemích. Např. v Portugalsku neexistuje porodné a rodičovská dovolená trvá jen tři měsíce.

SHRNUTÍ KAPITOLY Aktuálními prioritními oblastmi činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na období let 2006 – 2010 je šest celků, jež jsou tvořeny následnými požadavky - stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže, sladění soukromého a profesního života, stejné zastoupení v rozhodovacích procesech, odstraňování všech forem násilí založeného na pohlaví, odstraňování stereotypů v oblasti pohlaví a podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice. Pojem „rovné příležitosti pro muže a ženy“ znamená absenci překážek bránících občanům na základě jejich příslušnosti k pohlaví v účasti na ekonomice, politice a v sociální oblasti. Pojem „rovné zacházení s muži a ženami“ je v komunitárním právu definován jako stav, v němž neexistuje diskriminace z důvodů pohlaví, ať přímá nebo nepřímá, s odvoláním zejména na manželský nebo rodinný stav. V rámci harmonizace českého práva s právem Evropských společenství (ES) byla v oblasti rovného zacházení s muži a ženami v zaměstnání a konkrétně v oblasti odměňování do českého právního řádu promítnuta směrnice Rady č. 76/207/EEC o zavedení zásady rovného zacházení pro muže a ženy, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornému vzdělávání a postupu v zaměstnání a o pracovní podmínky, směrnice Rady č. 75/117/EEC o sladění zákonů členských států týkajících se uplatnění zásady stejné odměny pro muže a ženy a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/73/EC, kterou se mění směrnice Rady 76/207/EEC. Rovné příležitosti ale platí pro všechny a existují oblasti, kde je naopak třeba dosáhnout rovnoprávnosti mužů vzhledem k ženám. Sem patří zejména všeobecné uznání otcovství jako plnohodnotné formy rodičovství. Možnost muže pečovat o malé dítě se v minulosti příliš nepřipouštěla, zákon ji definoval teprve v roce 2000. Implementací výše uvedených směrnic do českých pracovněprávních předpisů se realizoval požadavek práva ES, jehož konečným cílem je vytvoření podmínek pro rovnoprávný přístup zaměstnanců obou pohlaví k přípravě a výkonu povolání.

OTÁZKY 1. Pojmenujte aktuální prioritní oblasti činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na období let 2006 – 2010. 2. Jakých důvodů se týká právo nebýt diskriminován? 3. Je přímou nebo nepřímou diskriminací diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství? 4. Objasněte pojmy a vysvětlete rozdíly mezi nimi - pojem „rovné příležitosti pro muže a ženy“ a pojem „rovné zacházení s muži a ženami“. 5. Platí zásada rovného zacházení s muži a ženami bezvýhradně? 65


ODPOVĚDI 1. Jde o požadavky jako jsou: stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže, sladění soukromého a profesního života, stejné zastoupení v rozhodovacích procesech, odstraňování všech forem násilí založeného na pohlaví, odstraňování stereotypů v oblasti pohlaví a podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice. 2. Právo nebýt diskriminován z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasy nebo etnického původu, národnosti nebo státního občanství, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání či víry, světového názoru, majetku, rodinnému stavu. 3. Za přímou diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství a z důvodu pohlavní identifikace (transsexuální osoby). 4. Pojem „rovné příležitosti pro muže a ženy“ znamená absenci překážek bránících občanům na základě jejich příslušnosti k pohlaví v účasti na ekonomice, politice a v sociální oblasti. Pojem „rovné zacházení s muži a ženami“ je v komunitárním právu definován jako stav, v němž neexistuje diskriminace z důvodů pohlaví, ať přímá nebo nepřímá, s odvoláním zejména na manželský nebo rodinný stav. 5. Nikoli, nevztahuje se na oblast ochrany žen z důvodu jejich těhotenství a mateřství, navíc mají jednotlivé členské státy relativní volnost v určení konkrétní pracovní činnosti, při jejichž výkonu představuje pohlaví zaměstnance rozhodující faktor.

66

5 SPOLEČNOST PRO OBČANY KAŽDÉHO VĚKU

5

SPOLEČNOST PRO OBČANY KAŽDÉHO VĚKU

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se zaměříme na problematiku společenského náhledu a přístupu ke stárnutí a společenským tlakům na generační vztahy populace. Východiskem výkladu bude charakteristika legislativní koncepce, popis klíčových problémů důchodového zabezpečení. Seznámíte se s aktuálními hodnotami a statistikami důchodů, které budou uvedeny k tomu, abyste si mohli vytvořit představu o rozsáhlosti a ekonomické náročnosti a tudíž i politické důležitosti optimálního řešení stárnutí populace a důchodové koncepce. Dále se budeme také zabývat národním programem přípravy na stárnutí, protože aktuálnost jeho opatření je zesilována obecnou dynamikou populačních změn. Na závěr budou představeny existující projevy diskriminace seniorů a seniorek jak ze strany společnosti tak z konání jednotlivců.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●charakterizovat

postavení i existující formy diskriminace seniorů, ●vnímat souvislosti společenské strategie na aktivní stáří.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Stárnutí obyvatelstva, generační soužití, ageismus, občanská angažovanost, dynamika stárnutí, stereotypy, zdraví, diskriminace, Národní program přípravy na stárnutí. Stárnutí populace a život ve stáří je horizontální téma, které se dotýká mnoha oblastí společenského života, klade nároky na řadu služeb společnosti o seniory a úsilí veřejných politik. Každý lidský věk má své přednosti i nedostatky a věk se může stát stejně důležitým diskriminačním faktorem jako gender, tím spíše dojde-li ke kumulaci handicapů u jedince, tj. věku, třídy a genderu! Podmínky ve stáří nelze oddělit od předcházejících životních etap. Jedna z nejzásadnějších otázek při přípravě společnosti na stárnutí a vytváření věkově inkluzívní společnosti je zabránění diskriminace na základě věku a překonání ageistických stereotypů ve společnosti. Proto se jeví jako důležité poukázat na potenciál, přínos a roli starších lidí v rodině, ekonomice a celé společnosti a potřebu podpory a rozvoje možnosti uplatnění starých lidí ve společnosti. Ve značné míře je zdraví ve stáří podmíněno životními podmínkami v dětství a sociální situací matek a rodin. Je proto důležité zaměřit se na situaci lidí, kteří jsou během života různým způsobem sociálně znevýhodněni. Podpora mezigenerační solidarity a soudržnosti by měla být součástí všech opatření přijímaných v reakci na stárnutí populace 67


5.1 Legislativní zázemí péče společnosti Celková vyspělost země se projevuje mj. v hmotném zabezpečení těch občanů, kteří z různých důvodů nemají možnost řádného výkonu výdělečné činnosti. V České republice je právo občanů na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele zakotveno v čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Blíže je toto právo vymezeno v rámci sociálního zákonodárství. Mezi hlavní principy politiky přípravy na stárnutí z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí patří důraz na lidská práva, respektování genderového aspektu problematiky stárnutí, celoživotní přístup ke stárnutí a zdraví, důraz na rodinu a mezigenerační vztahy, tvorba opatření na výzkumem podložených poznatcích a relevantních statistických datechZvláštní pozornost je věnovaná menšinám (seniorům zdravotně postiženým, trpícím demencí, duševně nemocným, seniorům z etnických menšin atd.), respektování rozdílů mezi venkovem a městem. 5.1.1 Důchodové zabezpečení Převážná většina osob 60letých a starších patří do kategorie ekonomicky neaktivních, resp. starobních důchodců. Důchodové pojištění pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele upravuje zákon č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění. V tomto zákoně je stanoven důchodový věk, který se v České republice počínaje rokem 1996 zvyšuje postupně oproti dříve stanovené věkové hranici o 2 měsíce u mužů a o 4 měsíce u žen za každý započatý rok z doby po 31. 12. 1995, tak aby bylo postupně dosaženo stejné věkové hranice pro muže a bezdětné ženy – 63 let v roce 2013. U ostatních žen bude důchodový věk i nadále diferencován podle počtu vychovaných dětí, a to v rozmezí 59 – 62 let. Podle dříve platné právní úpravy (zákon č. 100/1988 Sb. o sociálním zabezpečení) činil důchodový věk u mužů (až na stanovené výjimky uvedené v § 21 tohoto zákona) 60 let. Důchodový věk žen zohledňoval počet dětí, které žena vychovala a pohyboval se v rozmezí od 53 let (vychovala-li pět nebo více dětí) do 57 let u bezdětných. Dovršením důchodového věku vzniká osobě, při splnění zákonem stanovených podmínek, nárok na starobní důchod. K získání starobního důchodu nedochází automaticky po dosažení zákonem stanovené hranice odchodu do starobního důchodu, ale k jeho přiznání je třeba podat žádost o starobní důchod u okresní správy sociálního zabezpečení příslušné podle místa trvalého pobytu žadatele. Pokud však osoba, i když dosáhla důchodového věku a i splnila ostatní zákonem stanovené podmínky pro přiznání starobního důchodu, o starobní důchod nepožádá a stále pracuje, je při sčítání lidu zahnuta mezi osoby zaměstnané či zaměstnavatele nebo samostatně činné, nikoli však mezi pracující důchodce. Za splnění zákonem stanovených podmínek lze zažádat o starobní důchod před dosažením důchodového věku (viz § 30 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění).

68


Penzista pobírající starobní důchod může být dále zaměstnáván. Této možnosti však využívá velmi malý počet osob, neboť podle údajů ČSU ze sčítání mezi osobami 60letými a staršími tvoří pracující důchodci pouhých 6,1 %. Tito pracující důchodci jsou z hlediska výše odvodů na sociální a zdravotní pojištění zatíženi stejně jako ostatní zaměstnanci. Oproti ostatním zaměstnancům, kteří mají v případě nemoci nárok na nemocenskou v délce až 1 roku, pracující důchodci mají nárok pouze na 84 dnů. Od r. 2008 skončila jedna z několika seniorských diskriminací, protože lidé, kteří pracovali a pobírali zároveň důchod, do té doby nemohli stejně jako všichni ostatní využít slevy na daních. Další diskriminace však zůstávají, protože podle aktuální legislativy může firma uzavřít s člověkem, který už pobírá penzi, smlouvu jen na dobu určitou. Tato pasáž je v zákoníku zapracována jako stálá pojistka před nezaměstnaností pro případ, aby staří lidé nebrali práci mladším. Další diskriminace se skrývají v platbách sociálního pojištění seniorů. Pokud si jedinec jednou vezme důchod, žádná další odpracovaná léta ho už nezvýší. Jenže pracující senioři jsou stále povinni platit 28 procent svých příjmů jako sociální pojištění (z toho 21,5 % odvádí firma a 6,5% zaměstnanec). Vedle starobního důchodu je v případech, kdy osobám z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 66 % nebo jestliže jsou schopny pro zdravotní postižení soustavné výdělečné činnosti jen za zcela mimořádných podmínek, přiznáván plný invalidní důchod. Částečný invalidní důchod je osobám vyplácen v případech, kdy z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jejich schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % nebo jestliže jim dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky. V případě, že jsou současně splněny podmínky nároku na výplatu více důchodů téhož druhu nebo na výplatu starobního, plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, pak se dle § 58 zákona č. 155/1955 Sb. vyplácí jen jeden důchod, a to vyšší. Statistiky důchodů Ze statistik vedených Českou správou sociálního zabezpečení vyplývá, že k čeští senioři pobírají v průměru nejčastěji důchod mezi 9 000 a 9 999 Kč. Na konci března 2008 ho dostávalo zhruba 511 000 lidí, což je téměř čtvrtina z celkového počtu důchodců. Průměrný důchod mužů činil v r. 2007 10 968 a u žen 9 099 Kč. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) vyplácí aktuálně přes dva miliony starobních důchodů, v r. 2007 ve stejnou dobu jich bylo o 33 000 méně. Starobní důchod v ČR dostává 700 000 mužů a 1,43 milionu žen. Nepoměr je podle odborníků dán hlavně tím, že ženy se dožívají vyššího věku než muži. Odcházejí také do penze o něco dříve než muži, a to podle počtu vychovaných dětí. Podle statistických údajů žije v ČR zhruba 590 000 mužů a asi 900 tisíc žen starších 65 let. Ve věku nad 80 let je to zhruba 230 000 žen a 105 000 mužů. Ženy v Česku mívají v průměru nižší penzi než muži. Největší skupina žen dostává důchod mezi 7 000 a 7 999 Kč. Částka zahrnuje často i vdovský důchod. Příjemkyň je 307 000. Muži pobírají nejčastěji penzi mezi 9 000 a 9 999 Kč. Důchody v České republice se totiž počítají podle výdělku a odvodů na důchodové pojištění. 69


Muži mají v průměru vyšší platy než ženy. Důvodem je mimo jiné to, že obvykle pracují v oborech s vyššími příjmy a zastávají vyšší posty. Zatímco nejvyšší mužský důchod se blíží 59 000 Kč, nejvyšší ženský důchod v Česku se pohyboval mezi 26 000 a 27 000 Kč. Nejvyšší pobíraná penze v ČR se pohybuje mezi 58 až 59 tisíci Kč a pobíral ji jediný důchodce. S penzí nižší než 1 000 Kč se v ČR muselo koncem března spokojit 533 lidí. Částku mezi tisícikorunou a dvěma tisíci dostává od státu 916 seniorů. Důchod pod 5 000 Kč pobírá celkem 32 300 lidí. Naopak penzi vyšší než 10 000 Kč má 508 000 seniorů.

5.1.2 Národní program přípravy na stárnutí Vláda České republiky přijala Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007 a 2008 – 2012. Tyto strategické dokumenty v deseti částech (I. Etické principy, II. Přirozené sociální prostředí, III. Pracovní aktivity, IV. Hmotné zabezpečení, V. Zdravý životní styl, kvalita života, VI. Zdravotní péče, VII. Komplexní sociální služby, VIII. Společenské aktivity, IX. Vzdělávání, X. Bydlení) stanovily cíle a opatření, které měly pomoci v konkrétních oblastech v kontextu demografických a sociálních změn zlepšit postavení seniorů ve společnosti. Zejména se měly programy podílet na tom, aby dílčí politiky adekvátně reagovaly na tyto demografické změny a přihlížely k potřebám a problémům starších lidí. Vytváření ke stáří a starším lidem vstřícné společnosti je úkolem pro každého jednotlivce, rodiny, komunity, organizace zaměstnavatelů a zaměstnanců, soukromé podniky, občanská sdružení, odbornou a akademickou veřejnost a další části společnosti. Programy navazují na dokumenty a doporučení OSN a dalších mezinárodních organizací, zejména na Mezinárodní akční plán pro problematiku stárnutí (OSN, Vídeň 1982, Madrid 2002) a Zásady OSN pro starší osoby (1991). Vychází z respektu k lidským právům a z jasně definovaných etických východisek, z důrazu na nediskriminaci, právo na nezávislost a na občanská a sociální práva. Realizaci programů má napomoci činnost Rady vlády pro seniory a stárnutí populace. Jejími prioritami z pohledu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou podpora podnikání všech osob, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, podpora rodiny, zlepšování funkčního zdraví seniorů, zabránění diskriminaci na základě věku, ochrana seniorů v rizikových situacích (ochrana proti zneužívání a násilí), zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří (vytvoření vhodných informačních a komunikačních nástrojů k tomuto účelu) a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery.

5.2 Obecná dynamika populačního stárnutí Proces stárnutí se stává ostře sledovanou skutečností, kdy politická a institucionální konání reagují na demografické procesy ve společnosti.

70


Současné věkové struktury evropských populací jsou značně nepravidelné, oslava života obvykle doprovázela ukončené světové války a revoluce, na druhé straně se děti rodily méně v období ekonomických potíží, jako byla velká hospodářská krize 1929 – 1933. Do početnosti obyvatelstva promlouvaly takové okolnosti, jako byla migrace, intenzita úmrtnosti. V podmínkách České republiky se negativně promítly i okolnosti legalizace umělého přerušení těhotenství, pozitivně pak propopulační opatření. Nejsilnější generace v celé populace jsou generace 1974, 1975. Dynamiku stárnutí dokládají vybrané fenomény:

index stáří – poměr počtu seniorů a dětské složky obyvatelstva,

indexy ekonomického zatížení – poměry počtů osob v předproduktivním anebo poproduktivním věku a počtu osob v produktivním věku,

statistické indikátory – průměrný věk, věkový medián, protože věková struktura je statistickým rozložením osob podle jednotek věku nebo pětiletých skupin.

Stárnutí věkové struktury české populace po druhé světové válce bylo pomalé a nevykazovalo plynulé změny, neboť v 50. letech došlo k natalitnímu nárůstu, což se projevilo příznivým vývojem a posílením základny věkové pyramidy. 60. léta se projevila jako intenzivní období stárnutí. 70. léta a propopulační politika státu opět rozšířila bázi věkové pyramidy a tak se v tomto desetiletí zpomalila dynamika stárnutí. Tyto charakteristiky se promítly v dočasném mírném snížení celkových ukazatelů věkového složení jako je průměrný věk a věkový medián. K těmto výsledkům přispíval v 80. letech i vliv extrémně nepočetných generací, které se narodily během 1. světové války a jejichž příslušníci v osmdesátých letech přesáhli věk 65 let. Podobně ovlivnila i zhoršující se úmrtnost ve středním a vyšším věku u mužů. Do počátku 90. let byla věková struktura České republiky obecně příznivá.

Děti do 15 let tvořily více jak pětinu populace,

podíl obyvatelstva v produktivním věku přesahoval 60%,

podíl staršího obyvatelstva rostl pouze mírně,

ve struktuře závislých osob převažovaly děti do 15 let nad obyvateli staršími 65 let.

Populační stárnutí v devadesátých letech se projevovalo v jejich první polovině mírným nárůstem relativního zastoupen osob nad 65 let. V druhé polovině desetiletí dosáhl počet seniorů ve věku nad 65 let stejné úrovně jako na přelomu 70. a 80. let. Intenzivní stárnutí probíhalo především vespod věkové pyramidy. Tabulka: Vývoj podílů v % u hlavních věkových skupin v letech 1961-2001 Věková skupina

1961

1970

1980

1991

2001

0-14

25,4

21,2

23,4

21,1

16,2

15-64

65,0

66,6

63,1

66,4

69,9 71


65+

9,6

12,2

13,5

12,6

13,9

Index stáří

37,8

57,5

57,7

59,7

85,8

Index ekonomického zatížení

53,8

50,2

58,5

50,8

43,1

Průměrný věk

35,0

35,8

35,4

36,3

38,8

Věkový medián

32,2

33,4

33,0

35,4

37,6

Zdroj: Sčítání 1961-2001. Praha: ČSU

Tabulka: Charakteristiky věkové struktury

Zdroj: Sčítání 1961-2001. Praha: ČSU Vývoj stárnutí populace vykazuje značné genderové rozdíly. Index stáří, který po celou dobu poválečného období byl v souboru žen vyšší než v souboru mužů, překročil v populaci žen hodnotu 100 již koncem 20. století, takže mezi ženami je zastoupení nejstarších věkových skupin vyšší, než je zastoupení těch nejmladších. Poprvé k této převaze nejstarších žen nad nejmladšími došlo v roce 1998, kdy index stáří žen byl 102,0 a každoročně se pak neustále zvyšoval. V roce 2006 připadalo na 100 žen ve věku 0-14 let již 125,0 žen ve věku 65 a více let. Index stáří mužů je prozatím stále nižší než 100 (v roce 2006 to bylo 76,7 mužů ve věku 65 a více let na 100 mužů ve věku 0-14 let), avšak i ten se každoročně zvyšuje. Charakter současné věkové struktury obyvatelstva představuje reálný posun ve směru k intenzivnímu stárnutí obyvatelstva. Rostoucí počty obyvatelstva ve vyšším věku budou znamenat silné ekonomické zatížení obyvatel v produktivním věku. Bude se měnit složení ekonomicky závislých osob, mezi kterými budou převažovat osoby v důchodovém věku, což ovlivní výši výdajů na sociální a zdravotní péči. Dnešní senioři se oproti dřívějším dobám liší nejen svojí početností a věkovou skladbou, ale reprezentují i jinou kvalitu z hlediska svého vzdělání. Růst vzdělanosti je dlouhodobý proces a dnes se již, se stárnutím vzdělanějších generací, začíná projevovat i na skupině současných seniorů. Datová základna neumožňuje srovnání za dřívější období, dovoluje však porovnat současnost s rokem 1993. Porovnáme-li vzdělanostní strukturu věkové skupiny 25-34 let a věkové skupiny 65 a více let z roku 2006 se vzděláním stejných věkových skupin v roce 1993, je patrný jak v souboru žen, tak v souboru mužů posun ve prospěch podílů osob s vyšším vzděláním. Dynamika změn ve struktuře vzdělání seniorů ve věku 65 a více let je však oproti mladší generaci ve věku 25-34 let vyšší. (Podle dat ČSU a stránek úřadu v aktuálním znění.) Vzdělanost seniorů Změny ve struktuře vzdělání seniorů byly v souboru žen razantnější než v souboru mužů. V roce 1993 mělo základní vzdělání 62,5 % žen a 30,2 % mužů ve věku 65 a více let, v roce 2006 mělo takové vzdělání jen 46,0 % seniorek a 15,5 % seniorů. V roce 1993 mělo ve věku 72


65 a více let střední vzdělání 35,3 % žen (bez maturity 24,3 % žen a s maturitou 10,9 %) a 59,0 % mužů (39,4 % bez maturity a 19,7 % s maturitou). V roce 2006 mělo ve věku 65 let a více střední vzdělání 49,5 % žen (29,5 % bez maturity a 20,0 % s maturitou) a 70,5 % mužů (45,0 % bez maturity a 25,5 % s maturitou). Vysokou školu mělo v roce 1993 pouze 2,2 % seniorek a 10,7 % seniorů ve věku 65 let a více let. V roce 2006 mělo vysokoškolský diplom ve věku 65 a více let 4,5 % žen a 13,9 % mužů. Potěšitelné je, že nezanedbatelná skupina osob ve věku 50 a více let se snaží neustále vzdělávat i ve vyšším věku a účastní se např. rozličných druhů neformálního vzdělávání. V roce 2006 se takto vzdělávalo celkem 56,6 tisíc osob v tomto věku - bylo to 30,0 tisíc žen a 26,6 mužů (ženy tedy převažovaly, jejich podíl představoval 53,1 %). Pro představu: Skupina ve věku 50 let a starších tvoří 17,6 % ze všech 322,0 tisíc osob, které se v roce 2006 účastnily některého druhu neformálního vzdělávání (v souboru žen jich bylo 17,8 % a v souboru mužů 17,3 %).

5.3 Postavení seniorů a diskriminace Diskriminace je chápána jako vědomé znevýhodnění. O přímou diskriminaci se jedná v situaci, pokud je s obou zacházeno méně příznivě než s někým jiným kvůli jeho věku. Nepřímá diskriminace je popisem situace, kdy je někdo diskriminován kvůli zdánlivě neutrálnímu opatření či ustanovení, které tuto osobu znevýhodňuje. Obtěžování je považováno za jednání, které ve svém výsledku snižuje nebo narušuje lidskou důstojnost. Navádění je pokyn k diskriminujícímu jednání. Reálná podstata problému diskriminačních způsobů jednání spočívá v tom, že řada občanů nepociťuje některé formy diskriminačního chování za negativní jevy, ale spíše za samozřejmost v mezigeneračním chování a postupy společnosti. Ageismus - diskriminace na základě věku je jednou z podob potlačování nebo porušování práv seniorů. Přispívá k ní nedostatek zájmu společnosti o potřeby seniorů, například formou neplnění valorizace důchodů či omezování zaměstnávání starších osob, snížení platů apod. Problém diskriminace na základě věku se objevuje podle skupiny AGE za nediskriminaci v případě diskriminace seniorů:

na trhu práce – formou přímé diskriminace, propouštěním či v podobě reorganizace, kdy jsou uvolňováni nejprve starší zaměstnanci či dochází ke snížení platů a neplnění valorizace důchodů,

v přístupu ke zdravotní péči,

v přístupu k produktům pojišťovacích a finančních služeb,

v přístupu k finanční podpoře pro zájemce o návrat do vzdělávacího procesu.

Materiály OSN (Report of the Secretary-General, Abuse of older persons: recognizing and responding to abuse of older persons in a global kontext. Commision for Social Development acting as the preparatory committee for Second World Assembly on Ageing, New York, 2002), které se zabývají a definují formy zneužívání seniorů, uvádějí tuto typologii: a) fyzické týrání (physical abuse), b) citové a psychologické zneužívání (emotional od psychological abuse), 73


c) finanční vykořisťování nebo materiální zanedbávání (financial exploitation or material abuse) d) zanedbávání (neglect), e) sexuální zneužívání (sexual abuse), f) manželský abusus (spousal abuse), g) lékové zneužívání (medication abuse), h) opouštění nebo dezerce (abandonment or desertion), i) ztráta respektu (loss of respect), j) systémové zneužívání (systemic abuse), k) ekonomické násilí (economic violence), l) sociální a domácí násilí (social or domestic violence), m) komunitní násilí (community violence). České výzkumy akcentují například nevhodné podávání léků, kdy dochází k úmyslnému utlumení seniorů např. v domovech důchodců, či opuštění seniorů osobami, kteří jsou za ně odpovědné aj. Zjišťování a pomoc diskriminovaným seniorům jsou velmi komplikované, protože tato forma domácího násilí je jednak obtížně zjistitelná a to více, že týraný senior spojuje se zveřejněním násilí, jež na něm páchají jeho blízcí i osobní selhání jako rodičovský debakl. Tendence oběti je problém tajit.

ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 4 Praxe odedávna preferovala účelnost a vymezovala starším lidem jejich místa v rodině a společnosti. Zákon džungle nezaručuje respekt ke starým či slabým, pokud si ho sami neudrží, a bohužel v lidském chování se příležitostně také objevují animální prvky. Snad i právě proto, se v pátém přikázání Desatera božích přikázání objevuje ochrana otce a matky a úcta k rodičům a prarodičům. Zajímavé je, že biblické desatero neuvádí příkaz starat se o své děti. Jakou váhu má v našich životech stáří? Jak se připravujete na stáří?

Podstata změn: 1. AGE POSITIV – je požadavek rovného zacházení v zaměstnání pro osoby všech věkových kategorií. Např. kampaň ve Velké Británii se zaměřuje na zvyšování povědomí a dosažení změn kultury mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a širší společnosti ve směru šíření pozitivních informací o dovednostech, hodnotách starších pracovníků. 2. PODPORA jednotlivce při využívání jeho práv (především poradenství) a podpora zaměstnavatelů ve změnách politiky tak, aby jednali s pracovníky (z hlediska věku) 74


neutrálním způsobem. Cílem je vytvoření příznivého klimatu, které bude ovlivňovat jak vládní aktivity, tak i formy práci NNO, informovanost médií apod. 3. MONITOROVÁNÍ A ŠÍŘENÍ SPRÁVNÝCH POSTUPŮ zavádění nových práv pro staré lidi, strategické využití precedenčního práva. Zboření bariér, kterým jsou staří lidé vystaveni.

5.3.1 Podpora zaměstnávání seniorů Nutnost prodloužit dobu aktivního zaměstnání až do seniorského věku vyplývá z demografických trendů ve společnosti, se kterými se různé země více nebo méně vypořádávají po svém. Přesto praxe zaměstnávání starších pracovníků naráží na hluboký nezájem firem. Například v Německu bylo v r. 1998 zaměstnání jen 37,7% všech občanů ve věku 55 – 64 let. Díky řadě podpůrných opatření společnosti se toto číslo zapojení zvýšilo na 51,9%. Přesto toto číslo stále dokládá stav, kdy téměř polovina lidí nad 55 let nepracuje. Z tohoto důvodu se například už v uvedeném Německu realizuje iniciativa 50plus, která se klade za cíl podpořit zájem zaměstnávat osoby starší padesáti let. Program má tři pilíře, které mají vytvářet stimuly pro zaměstnávání na straně pracovníků i zaměstnavatelů.

Nezaměstnaní starší padesáti let jsou motivování přijmout zaměstnání s nižším příjmem, než měli v posledním zaměstnání s tím, že po první dva roky obdrží ke svému platu kompenzaci, která činí 50% rozdílu mezi čistým platem původního a současného zaměstnání. Druhým rokem se přídavek snižuje na 30%.

Zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají osoby starší padesáti let, mohou po tři roky dostávat úhradu mzdy ve výši 30-50%,

Třetím pilířem je další nabídka zvyšování kvalifikace financované státem pro zaměstnance ve věku 45 let a starší, pokud pracují v malé nebo střední firmě do 250 zaměstnanců. Součástí nabídky jsou i změny v podmínkách uzavírání pracovních smluv pro osoby starší 52 let.

České důchodové reformy prozatím neobsahují nástroje, které by podporovaly zaměstnávání starších osob. Domněnka, že trh práce, který se v některých oblastech a sektorech potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovních sil, problémy nezájmu organizací zaměstnávat starší osoby vyřeší, nemusí odpovídat realitě a to tím spíše, že posouvání věkové hranice odchodu do důchodu, zesiluje požadavek na pracovní participaci starších osob. 5.3.2 Diskriminace stárnoucí generace žen Genderově necitlivá praxe se negativně projevuje v situaci žen seniorek. V participaci starších žen na trhu práce se mnohdy spojuje více sociálních handicapů. Jde o:

projev ageismu jako výrazu celkové averze vůči starým lidem obecně,

příslušnost ke skupině postproduktivního věku včetně pensionování – což představuje život jakoby z milosti a solidarity společnosti, bez zdánlivého přispívání do státního rozpočtu, 75


celkové nižší ohodnocení žen, včetně nižšího důchodu, jehož statistické zastoupení již bylo tématem jiné části této kapitoly.

Stárnutí člověka je procesem oprošťování se i od rolí vázaných na pohlaví a gender konsekvence, avšak konstrukce tradičního postoje ženám přisuzuje konstrukci žen coby pečovatelek a mužů jako příjemců péče. Ženy po penzionování a odchodu z veřejné sféry svého zaměstnání se velmi často zabývají péčí o jiné. Jak v klasické pozici péče o vnoučata, ale díky zvyšujícím se možnostem dožití i péčí o své rodiče, většinou matku. Jde jak o jejich seberealizaci, tak i o potřebu rodiny a společnosti. Protože je však uvedená péče realizována uvnitř rodiny, a takto není placena, jako taková se tedy nepromítá do příjmů domácnosti, není zohledněna v HDP. Což jsou skutečnosti, že si této práce necení jak společnost, tak i členové rodiny, kteří je považují za samozřejmost. Pokud by však potřebná péče byla nakupována a rodina by musela zaměstnat profesionální pečovatelku, vyčíslení úhrady za profesionální péči by dosáhlo nemalých částek a to v závislosti na míře a šíři poskytovaných služeb. Šance a příležitost ke zvýšení prestiže starých lidí je sice součástí Národního programu přípravy na stárnutí, ale jeho prosazování je velmi pozvolné. Nižší status starých žen může být zvýšen právě oceněním této pečovatelské dimenze. Reflexe sociálních, lokálních a politických opatření při vyhodnocování praktických počinů na postavení žen a mužů se týká problematiky tzv. Gender age mainstreaming. V této souvislosti jde o reflexe, které by se měly týkat také kategorie lidského věku. Jde tedy o vyhodnocování opatření na cílenou skupinu starých žen a mužů. Třetí věk jako cílová skupina bytových projektů Nezanedbatelným problémem seniorského věku bývá bydlení. Dobrou adresu seniorského občana lze vyhodnotit dojezdovou dobou sanitky do nemocnice s kvalitní péčí, cenou bydlení či služby (v příspěvkovém zařízení pro seniory stojí místo s veškerým zaopatřením okolo devět tisíc korun měsíčně, což odpovídá výši průměrného starobního důchodu, zatímco v nedotovaných domech pro seniory činí cena služby okolo dvaceti tisíc korun) a nejlépe bezbariérovou vybaveností. Hybnou silou pro rozvoj seniorských parků a objektů pro klidné stáří je rodinná solidarita. Třeba i v té poloze, že rodině zůstává uvolněný byt nebo domek seniora a rodinní příslušníci (děti, vnuci) přispívají na pobyt v babičky nebo dědečka v sociálním zařízení.

SHRNUTÍ KAPITOLY V této kapitole jsme nastínili některé aktuální problémy související s legislativním zázemím péče společnosti o staré osoby, zmínili jsme problematiku důchodového zabezpečení, postavení seniorů včetně popisu možností a projevů diskriminace těchto osob. Proces stárnutí se stává ostře sledovanou skutečností, kdy politická a institucionální konání musí reagovat na demografické procesy ve společnosti. Mezi hlavní principy politiky přípravy na stárnutí z pohledu MPSV patří důraz na lidská práva, respektování genderového aspektu problematiky stárnutí, celoživotní přístup ke stárnutí a zdraví, důraz na rodinu a mezigenerační vztahy, tvorba opatření na výzkumem podložených poznatcích a relevantních statistických datech, zvláštní pozornost věnovaná menšinám (seniorům zdravotně 76


postiženým, trpícím demencí, duševně nemocným, seniorům z etnických menšin atd.), respektování rozdílů mezi venkovem a městem. Podstata změn je vyjádřena ve strategii. AGE POSITIV tj. např. v opatření na zvyšování povědomí a dosažení změn kultury mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a širší společnosti ve směru šíření pozitivních informací o dovednostech, hodnotách starších pracovníků, ve směru podpory jednotlivce při využívání jeho práv a podpory zaměstnavatelů ve změnách politiky tak, aby jednali z hlediska věku neutrálním způsobem. Vytvoření příznivého klimatu může stimulovat vládní aktivity, NNO, informovanost médií apod.. Další opatření by se měla týkat monitorování práv seniorů, aby došlo ke zboření bariér, kterým jsou staří lidé vystaveni.

OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

Charakterizujte Národní program přípravy na stárnutí a uveďte jeho priority. Jak se v ČR projevovalo populační stárnutí a zachytil vývoj také genderové rozdíly? Které činnosti zakládají formy zneužívání seniorů? V čem spočítá trend společenské úcty ke stáří a vytváření společnosti každého věku? Definujte zdroje možné diskriminace stárnoucí generace žen:

ODPOVĚDI 1. Jde o Národní program přípravy na stárnutí na období let 2003 až 2007 a 2008 – 2012. Jeho části tvoří I. Etické principy, II. Přirozené sociální prostředí, III. Pracovní aktivity, IV. Hmotné zabezpečení, V. Zdravý životní styl, kvalita života, VI. Zdravotní péče, VII. Komplexní sociální služby, VIII. Společenské aktivity, IX. Vzdělávání, X. Bydlení. Prioritami z pohledu MPSV jsou podpora podnikání všech osob, podpora tvorby strategií zaměstnavatelů vůči starším zaměstnancům a zvýšení jejich zaměstnanosti, podpora rodiny, zlepšování funkčního zdraví seniorů, zabránění diskriminaci na základě věku, ochrana seniorů v rizikových situacích, zvyšování povědomí lidí o stárnutí a stáří a rozvoj spolupráce mezi státní správou, regionální a místní samosprávou, neziskovými organizacemi a sociálními partnery. 2. Populační stárnutí se v 90. letech projevovalo už v jejich první polovině mírným nárůstem relativního zastoupen osob nad 65 let. V druhé polovině desetiletí dosáhl počet seniorů ve věku nad 65 let stejné úrovně jako na přelomu 70. a 80. let. Intenzivní stárnutí probíhalo především vespod věkové pyramidy. Vývoj stárnutí populace vykázal značné genderové rozdíly. Index stáří, který po celou dobu poválečného období byl v souboru žen vyšší než v souboru mužů, překročil v populaci žen hodnotu 100 již koncem 20. století, takže mezi ženami je zastoupení nejstarších věkových skupin vyšší, než je zastoupení těch nejmladších. Poprvé k této převaze nejstarších žen nad nejmladšími došlo v roce 1998. Index stáří mužů je prozatím stále nižší než 100, avšak i ten se každoročně zvyšuje. 3. Jde o fyzické týrání, citové a psychologické zneužívání, finanční vykořisťování nebo materiální zanedbávání, zanedbávání, sexuální zneužívání, manželský abusus, lékové 77


zneužívání, opouštění nebo dezerce, ztráta respektu, systémové zneužívání, ekonomické násilí, sociální a domácí násilí, a komunitní násilí. 4. Jde o tzv. age positiv - Směrnice pro rovné zacházení v zaměstnání pro osoby všech věkových kategorií. Vytvoření příznivého klimatu a podpora jednotlivce při využívání jeho práv (především jako poradenství) a podpora zaměstnavatelů ve změnách politiky tak, aby jednali z hlediska věku neutrálním způsobem. Monitorování a šíření správných postupů zavádění nových práv pro staré lidi, strategické využití precedenčního práva. 5. Jde o projev ageismu jako výrazu celkové averze vůči starým lidem obecně, příslušnosti ke skupině postproduktivního věku včetně pensionování – což představuje život jakoby z milosti a solidarity společnosti, bez zdánlivého přispívání do státního rozpočtu a zvyklost celkového nižšího ohodnocení žen, včetně nižšího důchodu.

78

6 GENDER, SPOLEČNOST A PRACOVNÍ TRH

6

GENDER, SPOLEČNOST A PRACOVNÍ TRH

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se zaměříme na problematiku genderu v dělbě práce, proto na počátku popíšeme hlavní východiska ženské práce a charakteristiky participace žen na trhu práce. Představíme je v dominantním způsobu srovnání s muži v jejich nejdůležitějších aspektech. Zdrojem informací a jednotlivých východisek budou statistická data o postavení žen v práci. Zaměříme se také na charakteristiku typických preferencí a postojů k pracovnímu uplatnění napříč pohlavími. Na závěr probereme otázky rozdílů v odměňování žen a mužů a poukážeme na obvyklé diskriminační praktiky, které vycházejí zejména z faktoru ženskosti, který automaticky připisuje ženám nižší schopnosti a nižší hodnotu na trhu práce a z faktoru mateřství. Uvedeme faktory a souvislosti, které historicky formují rozdíly mezi příjmy žen a mužů.


odlišný potenciál žen a mužů a charakterizovat projevy platové diskriminace podle pohlaví, ●zhodnotit podíl participace žen na trhu práce a vývoj míry zaměstnanosti žen v evropském prostoru.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Vzdělanostní struktura společnosti, participace žen na trhu práce, zaměstnanost, horizontální a vertikální segregace, diskriminační praktiky, faktor ženskosti, faktor mateřství, genderové role.

6.1 Východiska ženské práce Teoretikové zformulovali různé hypotézy o vzniku vzorů pracovního chování žen a mužů. Řada z nich se shoduje v definování zdrojů následných vývojových fází. Předpokládá se, že na začátku naší civilizace byly ženy díky svému permanentnímu těhotenství a porodům upoutány k pohybu v domě a v jeho okolí. A proto v tomto prostoru vznikala a rozvíjela se jejich pracovní činnost. Muži naopak vycházeli mimo domácí prostor, aby zajišťovali obživu, tzn. že muži lovili, válčili či obchodovali daleko od domova. Ženy zajišťovaly minimální nebo doplňkovou obživu rodiny sběrem plodů a rostlin, někdy chovem zvířat, připravovaly a uchovávaly jídlo, udržovaly (vyráběly, opravovaly) oděvy a domácí vybavení, pečovaly o děti 79


a nemocné nemohoucí a staré osoby. Muži vzhledem k osobní síle chránili rodiny i majetek před nájezdníky a nepřáteli. K ZAPAMATOVÁNÍ 2 Lidská společnost se orientovala po většinu své existence z loveckých a sběračských komunit. Antropologové se po dlouhou dobu domnívali, že hlavním zdrojem obživy byl lov. Podrobný výzkum a analýza stravování provedené zejména v Africe prokázaly, že nejdůležitějším zdrojem živin obyvatelstva jsou hlízy, hmyz, jedlé rostliny a malí živočichové, které obstarávají ženy. Lovecké úspěchy mužů jsou nepravidelné a nejsou spolehlivým zdrojem obživy. U skupiny Sanů (studoval je R. Lee 1968), se ukázalo, že dvě třetiny obživy pocházely ze sběračské činnosti. Muži přesto považovali svou komunitu za loveckou a rutinní práce žen byla vnímána jako doplňková a nebyla jí přikládána stejná symbolika jako u lovu. Sběr potravy je méně nápadný než lov, je méně ritualizovaný a méně se o něm mluví, nebývá opentlen zajímavými příběhy a při jeho líčení jen zřídka tuhne krev posluchačů v žilách. Takže nás nepřekvapuje, že si lidé váží více obratného a lstivého lovce než sběrače planě rostoucího ovoce, polních prací při pěstování hlíz a zeleniny. Z hlediska výživy je pěstitelství důležitější než lov a rybolov. Vyžaduje také mnohem více práce.

I když je řadou teoretiků silně odmítaná hypotéza matriarchátu, lze usuzovat, že ženy v počátečních fázích společnosti měly vedoucí pozici, která se odvíjela od toho, že organizovaly, ovládaly malá lidská společenství, měly tedy rozhodující slovo v dominantních otázkách existence a disponovaly mocí nad muži. Kritické vnímání matriarchátu jako období, kdy „bylo všechno špatně“, dokud se neobjevil mýtický kulturní hrdina a neuvedl věci na pravou míru, jsou významným aspektem ideologie! Jejím cíle je legitimizace (ospravedlnění) mužské nadvlády. S nástupem zemědělské doby vyměnily ženy sběr plodů a rostlin za práce na poli, ale nadále se staraly o dům, domácí zvířata, domácnost a její členy. Muži pracovali, mýtili lesy, pracovali se dřevem a kovem, těžili nerosty apod. Převažující vazby žen na práce kolem domu se týkaly s nástupu řemesel v dílnách, které byly součástí domu a svým způsobem tedy patřily k domácímu hospodářství. V této době už byl alespoň formálně zjevným a uznávaným pánem domu muž. Řemesla se vyvíjela převážně jako profese a byla spojovacím článkem s veřejným prostorem. Učedníci a tovaryši byli ještě bráni jako členové domácnosti a zčásti byli úkolováni paní domu, ale jejich řemeslnou práci organizoval a hodnotil mistr. Výjimkou byly samozřejmě případy vdov, které převzaly pracovní povinnosti, což však bylo vnímáno jako zástupná a dočasná činnost. Přímá účast žen na procesech formování nových profesí byla okrajová. Ženy tak byly spojovány se soukromými a partikulárními projekty, kdežto muži byli a jsou spojováni s veřejnými projekty pro obecné blaho. (Ortner, Whitehead 1981). Úplné počátky námezdní práce žen se datují mezi 16. a 17. stoletím, v době, kdy v Anglii a Spojených státech začaly vznikat první manufaktury, především na zpracování textilií. Textilní průmysl byl odvětvím, kam měly ženy největší přístup. Pracovaly zde především

80


ženy a děti, což se jevilo z pozic zaměstnavatele jako velmi výhodné, protože byly nejlevnější pracovní silou. Pozice žen se příliš nezměnila ani s nástupem průmyslové doby. Ženy se sice mnohem více zapojovaly do pracovního procesu, protože díky zavádění strojů do výroby už nebylo na práci tolik potřeba fyzické síly, a stále více jich z ekonomických důvodů bylo nuceno vykonávat placenou práci, nicméně společností byly stále vnímány jako podřízené muži, a proto dostávaly o mnoho nižší mzdy, někdy i méně než poloviční. Společenské postavení žen bylo silně ovlivněno diskriminací jak v oblasti pracovních příležitostí, tak v politickém životě či vzdělávání. Boj o práci ale postupem času začaly vést i měšťanské ženy, nejen ženy dělnické. Do práce ženy nenutila jen skutečnost, že jejich rodiny měly nedostatek finančních prostředků. Mnohdy ženy k boji o práci vedlo jednoduše i to, že se nemohly vdát. S pozdějším rozšiřováním manufakturní a tovární výroby docházela jednak obvykle k odsunu výroby i profesní práce z blízkosti domácností a byly rušeny výpomocné práce žen (manželek, dcer apod.) v dílnách. Začala se ale objevovat potřeba ženské pracovní síly v továrnách. Zde získávaly uplatnění dívky a ženy z chudých rodin, které vykonávaly nekvalifikované a málo placené práce. Zaměstnání žen byla vlastně přiznáním chudoby. Začátkem 20. století se začalo projevovat odlišné pojetí ženské a mužské práce. V konfekčním průmyslu značně přesahoval počet dělnic nad dělníky a v oblasti domácího posluhování či vychovávání dětí se mužů vyskytovalo ještě mnohem méně. Jako ženské profese začaly být označovány služebné, švadleny, číšnice, prodavačky, porodní asistentky. Svou velkou roli si ženy odehrály hlavně během světových válek, kdy zastupovaly muže v jejich funkcích a přesvědčovaly je tak o tom, že i ony jsou schopné. Svou roli sehrály hlavně v humanitárních organizacích a svým přičiněním pomáhaly udržovat válkou těžce namáhanou ekonomiku. S rozvojem „ženských profesí“ a otevíraly se možnosti uplatnění v mužských profesích, přičemž některé se postupně silně feminizovaly např. zdravotnictví, školství apod. Ženské profese Ženská práce se neodehrávala jen v domácnosti, ženy běžně vykonávaly i práce mimo dům, které se netýkaly obsluhy vlastní rodiny či výpomoci manželovi nebo otci v dílně či na poli. První ženská povolání – se týkala činnosti vědmy, kořenářek, porodních bab, kojných, služebných, později vychovatelek, učitelek, prostitutek, lazebnic, hostinských apod. Šlo v podstatě o činnosti, které suplovaly a rozšiřovaly některé služby, které doma muži poskytovala žena. V dalším vývoji se začal rozvíjet tlak na rozšiřování osobních potřeb lidí a rozvíjely a specifikovaly služby jako činnost komorné, panské, uklízečky, kuchařky, hospodyně, společnice apod. Na počátku byly pracující ženy vnímány jako širší příslušnice rodiny, protože sice participovaly na trhu práce, ale tím, že pracovaly v domácnostech, se nedostaly do veřejného prostoru. Později byly častěji vnímány jako zaměstnankyně. Vstup ženských profesí do veřejného prostoru byl dlouho marginální. Ženská práce byla dlouhou dobu synonymem práce v domácnosti, ale později byla spjata a vázala se na typicky ženské profese. 81


Zaměstnanost českých žen patřila a stále patří k jedněm z nejvyšších na světě. Ženy jsou koncentrovány na tzv. sekundárním trhu práce, který se vyznačuje opačnými atributy než primární trh, kde dominují muži. Pro sekundární trh jsou typické horší podmínky, méně výhodné pracovní příležitosti, nižší prestiž vykonávaných povolání, menší možnosti odborného a kariérového růstu. Vysoký podíl žen v určité profesi zakládá specifické determinace podmínek. Téměř zákonitě je v profesi nižší mzda, o profesí jeví zájem málo mužů, kteří ji zpravidla opouštějí anebo, pokud v ní zůstávají, snaží se v ní zviditelnit (např. muži ve školství). Svět práce vstupuje do osobních preferencí a životních aktivit žen a mužů dominantním způsobem. Platí však, že obecný vztah k práci je daleko silnější než vztah k jistému zaměstnání. Práce dosahuje svého vysokého hodnocení napříč pohlavími, protože integruje člověka do společnosti a dává jeho životu společenský kontext. V neposlední řadě jde i o tu okolnost, že lidé upřednostňují činnost před nicneděláním tedy před nečinností. A to dokonce bez ohledu na to, zda dané zaměstnání může nebo nemůže poskytnout uspokojení nebo potěšení. Smysl práce se v hodnocení jedinců pohybuje od důležitosti práce jako prostředku udržení jisté životní úrovně, dosažení sebeúcty, získání širšího okruhu přátel až po možnost sebevyjádření spolu s emocionální vazbou a reakcemi, které práce vyvolává. Svou roli v neposlední řadě sehrává imperativ morálních faktorů a často nepsaná společenská pravidla, která určují společenský žebříček významných a kladně přijímaných pracovních aktivit. Vzdělávání a zejména každodenní podmínky zajišťování obživy byly dlouhá staletí necitlivé a podporovaly genderovou nerovnost. Až garantovaný přístup žen do všech úrovní vzdělávací nabídky a zvyšování jejich podílu v nejvyšších vzdělávacích úrovních vytvořily prostor k participaci obou pohlaví.

6.2 Vzdělanostní struktura žen a mužů v České republice Řada teoretických prací a zejména konkrétní data ze statistik dokládají, že uplatnění na trhu práce je ovlivněno vstupním potenciálem jednotlivce, přičemž dominantní složkou úspěšného uplatnění ve světě práce zaujímá dosažené vzdělání jedince.

82


Obrázek 5: Vzdělání obyvatel ve věku 25 až 34 let a ve věku 65 a více let v roce 1993 a v roce 2006 podle pohlaví

Graf znázorňuje rozdíly procentních bodů ve skupinách vzdělání mezi roky 1993 a 2006, a to u obou věkových skupin (25-34 let a 65+ let) zvlášť za ženy a za muže. Jednoznačně z grafu vyplývá, že ke snížení došlo ve všech případech - bez ohledu na věkovou skupinu a pohlaví- vždy v kategorii „základní vzdělání nebo bez vzdělání“. K razantnějšímu snížení došlo ve skupině seniorů než ve skupině 25-34 let, přitom vždy více u žen než u mužů. Paralelně k tomu došlo k markantnímu nárůstu podílu středního vzdělání a opět především tomu bylo u seniorů a větší nárůst byl zaznamenán mezi seniorkami než mezi seniory. Přitom k nárůstu došlo především zásluhou středního vzdělání s maturitou na úkor středního vzdělání bez maturity, jehož podíl se v případě věkové skupiny 25-34 let dokonce snížil, u žen o 5,0 procentních bodů a u mužů o 3,5 procentního bodu. Zajímavé pak bylo zjištění o vysokoškolském vzdělání. Zde se zvýšil především podíl u mladých žen (ve věku 25-34 let), přírůstek v případě mužů s vysokou školou nebyl v této věkové kategorii prakticky žádný. Ve skupině seniorů byl zjištěn přírůstek podílu osob s vysokou školou jak v souboru žen tak v souboru mužů, u mužů však byl o něco vyšší než u žen. Znamená to zřejmě, že se nárůst středního vzdělání žen již stačil projevit i u nejstarších věkových skupin, avšak v případě vysokoškolského vzdělání se vzrůst vzdělání žen i ve vyšších věkových skupinách ještě nestačil vyrovnat mužům. Ženy podle statistických údajů zaznamenaly vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných osob ve věku do 34 let než muži, od 35. roku věku je situace opačná. Výrazně vyšší podíl vysokoškolsky vzdělaných osob mají muži oproti ženám v nejvyšší věkové kategorii, 65 a více let. Tento stav zrcadlí i skutečnost, že na středních odborných školách, gymnáziích, vyšších odborných školách a už i na vysokých školách převažují dívky nad chlapci a že mezi 83


absolventy vysokých škol převažují ženy v případě zdravotnictví, lékařských a farmaceutických věd a nauk, v případě pedagogiky, učitelství a soc. péče a v humanitních a společenských vědách a naukách, muži pak v případě technických věd a nauk. Mezi učiteli převládají většinou ženy, výjimkou jsou střední odborná učiliště a vysoké školy. Ženský sociální kapitál však není využíván dostatečně (2006, Lisowska, E, Bendyk, E. Studie budoucnosti práce, Polsko, Česká republika a Slovensko tváří v tvář výzvám globalizovaného světa). Autoři svá tvrzení založili na analýzách vzdělanostní úrovně. Ačkoli ženy dosahují v průměru vyšší úrovně vzdělání než muži, jsou schopny flexibilní dělby práce, mají v praxi složitější přístup i podmínky na trhu práce. Možnost najít si práci je ztížena u žen tím, že potencionální zaměstnavatelé se na ženskou pracovní sílu dívají optikou vazeb, které má nebo bude mít k rodině. Nespolehlivost, „labilita“ ženské pracovní síly je odvozována od případných krátkodobých (či dlouhodobých) absencí z důvodů rodinných povinností. Na této charakteristice nic nemění skutečnost, že ne všechny ženy se tak nutně chovají a ani to, že ženy obvykle zůstávají loajální k podniku či firmě, ve které pracují. Jsou velmi často stabilnější pracovní silou než muži.

6.3 Participace žen na trhu práce V podmínkách české společnosti bylo v druhé polovině minulého století typické značné začlenění žen na trh práce. Rychlost postupu a míry zapojení žen byla iniciována zejména podmínkami a potřebami socialistické industrializace, ale podobný stav z hlediska participace žen probíhal i v západní Evropě, kde však postupné začleňování žen na trh práce (na rozdíl od socialistických zemí) probíhalo pod vlivem ženského hnutí. Vysoká míra zaměstnanosti žen nepřinesla v evropském prostoru rozpuštění tradičních ženských a mužských rolí. Ve svém výsledku se tedy mnohé současné demokratické státy potýkají se stejným problémem, i když politické pozadí bylo diametrálně odlišné. Socialistický režim podporoval rovnost pohlaví především v selektivní podobě. Neobjevoval se jako součást obecné emancipace člověka, ale byl projevem osvobození ženské pracovní síly (Wagnerová). Tato skutečnost se projevila zejména vstupem žen do technických oborů v oblasti průmyslu, a proto mají ženy v české společnosti a podobně i v jiných zemích střední Evropy, vyšší zastoupení žen v technických profesích než v západoevropských státech. V účasti žen a mužů na trhu práce se dlouhodobě projevují konkrétní rozdíly. Avšak vysoký podíl žen na celkové pracovní síle se po celá 90. léta udržel na úrovni podílu zhruba 45% ze všech zaměstnaných žen a poklesl pouze nepatrně těsně po roce 1989. Zaměstnanost žen a zejména její dynamika prokazuje, že začlenění žen na trh práce v České republice bylo po dlouhá desetiletí vysoké a že i po roce 1989 stále mírně převyšovalo průměr EU. Mírný pokles zaměstnanosti žen, který však zachytil klesající zájem o pracovní nabídku žen, se projevil v tom, v roce 2004 byl mírně pod hladinou EU 15.

84


Míra zaměstnanosti žen ale není proporcionálně stejně zastoupená ve všech věkových skupinách stejně. Největší zájem je o práci žen středního věku, nejmenší zájem je o absolventky tj. nejmladší účastnice na trhu práce a tradičně také o nejstarší věkovou skupinu žen před důchodovým věkem. Rozdíly na trhu práce: Rozdíly v ekonomické aktivitě lze doložit řadou parametrů. V ČR je míra nezaměstnanosti žen 9.9 % a míra nezaměstnanosti mužů 7,6%. Míra ekonomické aktivity mužů je po celý život vyšší než míra žen. Nejnižší rozdíl (1.9 %) ve prospěch mužů je v nejmladší věkové skupině. Velmi výrazné rozdíly ve prospěch mužů jsou mezi 25 a 29 rokem života (29.6 %) a mezi 30 a 34 rokem života (24.6 %). Rozdíly začínají klesat mezi 34 a 39 rokem života (jen 9.9 %), kdy se ženy vracejí do práce. Ekonomická aktivita žen pak nadále stoupá a ve věkové kategorii 45 - 49 let je bodový rozdíl ve prospěch mužů pouze 3.4 %. Nejvíce žen končí ekonomickou aktivitu ve věku 55 - 59 let, kdy míra jejich ekonomické aktivity klesne na 45.5 % a rozdíl ve prospěch mužů je 35.9 %.

85


Obrázek 6: Míra zaměstnanosti věkové skupiny 15-64 let v zemích EU a ČR v r. 2004

Pracovní trh je oblastí, jehož genderové aspekty jsou velmi výrazné. Statistický přehled je zaměřen na údaje o mužích a ženách, nevypovídá však nic o příčinách genderových rozdílů na pracovním trhu a nepřináší data o diskriminaci menšin (podle etnika, věku, sexuální orientace, handicapu atd.), je však třeba si uvědomovat jejich existenci a vnímat je v souvislosti s genderovými stereotypy a socializací. Profese dodržují obecnou polohu identifikace a popisují typického pracovníka jako „genderově neutrálního“, přičemž sama profese je prezentována v genderově neutrálním organizačním rámci, když je zmiňován abstraktní pracovník, který zastává genderově neutrální práci. Podíly žen a mužů v profesi nejsou náhodné, ale jsou vnímány jako důsledek kulturních a společenských hodnot, které se dominantním způsobem profilují v životní a kariérové strategii žen a mužů. Vztah soukromé a veřejné sféry a genderového rozdělení rolí je založeno a udržováno díky tzv. genderovému kontraktu. Pojem zavedla do sociologie Carole Paterman (Sexual contract, 1988). Genderový kontrakt připisuje ženám a mužům různou práci a různou hodnotu včetně jiných povinností a odpovědnosti. Pravidla, která znevýhodňují vždy jedno pohlaví, jsou uplatňována v každodenním životě. V důsledku genderového kontaktu jsou znevýhodňovány zejména ženy, protože vrcholová místa a pozice jsou reálně přidělována většinou mužům. Ženy bývají hůře hodnoceny, bývají považovány za méně schopné, rozhodné než muži. Pojem skleněný strop uvedli do světa autoři článku ve Wall Street Journal v r. 1986. Jde o charakteristiku zábran, které ženy omezují pro vstup na manažerské a vůdčí pozice. Jedno z nabízejících řešení se týká volby intervencí na podporu změny situace. Např. mentorování pro posun žen do pozic členů správních rad, podporu diversity při obsazování pozic TOP managementu, právní kroky proti diskriminaci žen.. Některé skupiny zlepšují pojem a 86


navrhují uvádět ne strop nýbrž labyrint. Jde o myšlenku složité cesty za vytyčeným cílem, která není jednoduchá a zejména není přímá. Labyrint má však schůdnou cestu k cíli, který je dosažitelný, za překonání překážek. Jde zejména o:

předsudky,

odpor k ženskému vůdcovství,

styl vedení lidí,

nároky rodinného života,

deficit společenského kapitálu.

6.3.1 Genderová segregace Při zkoumání genderových nerovností jsou rozlišovány

horizontální segregace – souvisí se zastoupením žen a mužů v různých povoláních, sektorech a oborech,

Vertikální segregací – vztahuje se ke koncentraci mužů a žen na různých úrovních organizačních hierarchií.

Segregace podle sektorů a profesí: Segregace na trhu práce 2005 (v tisících)

Ženy

Muži

Podnikatelé

200

560,7

Osoby s druhým zaměstnáním

41,3

75,3

Zákonodárci, vedoucí a řídící pracovníci

81,1

210,7

255,9

243,2

510

463,9

Nižší administrativní pracovníci

300,1

73,1

Provozní pracovníci ve službách a obchodu

371,7

206,1

Dělníci v zemědělství, lesnictví a rybářství

32,6

49

Řemeslníci, výrobci a zpracovatelé

112,8

792,2

Obsluha strojů a zařízení

166,7

464,3

Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci

210,8

137,5

1,2

21,5

Vědečtí a duševní pracovníci Techničtí (zdravotničtí, pedagogičtí) pracovníci

Příslušníci armády Zdroj: http://www.ta-gita.cz/inc/statistika.php?stat=MDEx

87


Muži a ženy obecně zaujímají v jednotlivých odvětvích rozdílné pozice. Zastoupení žen a mužů v jednotlivých sférách ekonomiky je dosti nerovnoměrné. 70.4 % žen nachází uplatnění v terciální sféře (služby), 26.6 % žen je zaměstnaná v sekundární sféře (dobývání nerostných surovin průmysl a stavebnictví) a pouze 3 % žen je zastoupeno v primární sféře (zemědělství, lesnictví a rybolov). Naproti tomu muži pracují nejčastěji ve sféře sekundární (48.9 %) a také ve sféře terciární (45.8 %) a nejméně častým sektorem je pro muže terciální sféra (5.3 %). Genderové statistiky ČSU ukazují, že mezi typicky ženské povolání patří zdravotnické profese na střední úrovni, kancelářské práce středně-technického rázu a také profese zajišťující obsluhu strojů v textilním průmyslu. V těchto profesích je zastoupení žen téměř stoprocentní. Naopak muži téměř stoprocentně dominují povoláním souvisejícím s obsluhou a řízením technických zařízení a strojů včetně motorových a také dělnickým profesím z oboru stavebnictví, těžby dřeva a hornictví.(http://www.ta-gita.cz/inc/statistika.php?stat=MDEx). Mzdové rozdíly jsou jedním z důsledků tzv. segregace zaměstnání podle pohlaví, která vede ke koncentraci žen ve specifických odvětvích vyznačující se nižšími mzdovými tarify. Volba takového zaměstnání je do určité míry řízena výší vzdělání, stejně jako genderovými stereotypy nebo vrozenými dispozicemi. Jak jednotlivá povolání, tak i pracovní pozice nejsou „genderově neutrální“, ale mají v sobě zabudovaný předpoklad, kdo by je měl vykonávat. V této souvislosti se hovoří o genderizaci povolání či pracovních pozic, které jsou určeny výhradně či převážně mužům, jiné ženám (např. primář a zdravotní sestra, ředitel školy a učitelka apod.). Jednotlivé obory jsou „genderovány“ tzn., že podle podílu mužů a žen, jsou nastavena i pravidla a podmínky práce, postupu, finančního ohodnocení a výhod. Náhled z genderového hlediska znamená, že definování rozdílů mezi muži a ženami, kdy jsou tyto klíčové charakteristiky jsou vnímány jako důsledek konstrukce „ženství“ a „mužství“ a tak ovlivňují společenské představy. Dlouhodobě jsou charakteristiky mužství chápané a určené jako osvědčená norma, které se ženy musí přizpůsobit. Dané chování často není vnímáno jako maskulinní, ale představuje model profesionálního jednání, tj. jako způsob, jak se musí daná práce vykonávat, či jak to musí být optimálně na pracovišti uspořádané. Mezinárodní srovnání ukazují, že zastoupení českých žen do značné míry chybí mezi zákonodárci, např. vliv stereotypů na postavení výkon práce političek je ovlivněn míněním, že političky projevují tradiční femininní chování, paradoxně více, v čím vyšší funkci se ocitají. Menší zastoupení žen je i mezi vyššími úředníky, vedoucími nebo řediteli mezinárodních společností. Pokud se však zaměříme na skupinu lidí mladších 35 let, tedy těch, kteří na pracovní trh vstoupili až v době demokratické éry, zjistíme, že podíl mladších žen je vyšší, a tím i srovnatelnější s ostatními zeměmi EU. Nicméně značný počet mladých žen zahrnují i nadále typická ženská odvětví. 6.3.2 Diskriminace žen v odměňování práce I když zásada stejné odměny za práci stejné hodnoty byla obsažená už v zakládající smlouvě Evropského společenství v roce 1957 (Římské smlouvy), je zaostávání žen oproti mužům klasickým univerzálním jevem ve všech členských zemích Evropské unie. Celkově bez ohledu na jakékoliv další charakteristiky obor či sektor zaměstnání jsou ženy hůře hodnoceny a vydělávají 74,5 % mzdy mužů. Nejhorší diskriminace v této oblasti se objevuje ve věkové kategorii žen mezi 30 – 40 let. V této kategorii se diferencují dráhy žen a mužů. Na trhu práce se tak výrazně uplatňují genderové stereotypy, které bez ohledu na vysokou kvalifikaci i celkovou zaměstnanost českých žen považují pracovní sféru v první řadě za 88


mužskou doménu. Ženám je přisuzována sféra soukromá/rodinná péče o děti a o domácnost, často se k tomu přidává i péče o nemocné či staré členy rodiny. Pracovní prostředí tyto společenské stereotypy často i odráží. Například tím, že jeho uspořádání vyhovuje lépe člověku bezdětnému, resp. člověku, který má relativně méně domácích či rodinných povinností. Problémem se stává i to, že ačkoliv pracovní prostředí je obvykle chápáno většinou jako neutrální, ve skutečnosti lépe vyhovuje mužům a mužskému stylu života. Na základě stereotypů jsou muži častěji chápáni jako vhodnější zaměstnanci než ženy. (McElhinny, 1998). Platové nerovnosti Rozdíl mediánu mzdy mužů a žen (GPG neboli Gender Pay Gap) vyjádřený v procentech. Mediány mezd podle úrovně vzdělání: Ženy vydělávají méně než muži, i když mají stejné vzdělání. V roce 2004 dosahovala mediánová mzda žen pouze 80.9 % mzdy mužů (GPG = 19.1 %). Největší rozdíly byly zjištěny u středoškoláků bez maturity (GPG = 29.5 %) a u vysokoškoláků s magisterským a vyšším než magisterským vzděláním (GPG = 25.9 %). Nejmenší platové nerovnosti se objevují u středoškoláků s maturitou (GPG = 19.5 %) a u lidí s vyšším odborným nebo bakalářským vzděláním (GPG = 23.6 %). Mediánové mzdy podle věkových skupin: Nejnižší platové rozdíly mezi muži a ženami existují ve věkové skupině do 29 let. Zlom nastává ve věkové skupině 30 - 39 let, kdy mediánové mzdy žen dosahují pouze 74.4 % výše platů mužů (GPG = 25.6 %). V následujících věkových skupinách se začnou mediánové platy žen mediánovým platům mužů přibližovat, až ve věkové skupině 50 - 59 let dosahují 84.2 % jejich úrovně. Ve věkové skupině 60 let a více dosahují mediánové mzdy žen ještě 82.7 % mediánových mezd mužů, v kategorii 65 let a více však klesnou až na 73.9 %. Mediánové mzdy podle hlavních zaměstnání: Největší rozdíl mezi platy žen a mužů lze zaznamenat u řemeslníků a kvalifikovaných výrobců, zpracovatelů a opravářů (kromě obsluhy strojů a zařízení), kde mediánové platy žen v roce 2004 dosahovaly 68.3 % mediánových mezd mužů (GPG = 31.7 %) a u zákonodárců, vedoucích a řídících pracovníků (69.2 %). Největší platová rovnost je u dělnické práce v zemědělství, lesnictví a příbuzných oborech, ženy zde pobírají 87.1 % mediánového platu mužů, a také v nižší administrativě, kde činí mediánový plat žen 84.8 % mediánového platu mužů. Případ platové diskriminace žen vůči mužům, kdy je porušena zásada stejné odměny za výkon stejné práce, tzn., že při úkolové mzdě není odměna ženy a muže vypočítávána podle stejného mzdového tarifu a při hodinové mzdě není výše odměny stejná při stejném druhu práce, je v podstatě přímočarým a v podstatě prokazatelným příkladem. Složitější a nepřehledná situace nastává tam, kde ženy a muži pracují ve stejných profesích, ale v rozdílných odvětvích. Evropské právo tento problém vyřešilo ustanovením principu „stejné mzdy za práci stejné hodnoty“, a to ve směrnici č. 75/117/EHS tzv. Amsterodamské smlouvy. Princip stejné mzdy za práci stejné hodnoty se neomezuje jen na stejné práce vykonávané 89


muži a ženami souběžně ve stejné době, ale je možné ho uplatnit i do minulosti (tzn. že umožňuje srovnání současného zaměstnance vykonávajícího tutéž práci se zaměstnancem bývalým). Při stanovování stejné hodnoty je třeba srovnat práci ženského a mužského zaměstnance s ohledem na požadavky vykonávané práce (např. vzdělání, zodpovědnost aj.) a charakter pracovních úkonů (námaha, soustředění aj.). Srovnání povolání lze teoreticky provádět napříč všemi odvětvími ekonomické činnosti. Možné rozdíly v odměňování mezi muži a ženami v České a Slovenské republice v období transformace definovaly výzkumy o odměňování, které prezentovaly tyto zjištěných skutečností (Jurajda Š.):

část rozdílů byla tvořena odlišnými produktivními charakteristikami žen a mužů (rozdílná úroveň vzdělání, zkušeností, nižší účast žen na školeních pořádaných zaměstnavatelem, rozdílným pracovním úsilím jako je ochota pracovat přes čas, jezdit na služební cesty apod.),

část rozdílů vyplývala ze segregace na trhu práce, která lze přičíst možným porušováním principu rovného zacházení zaměstnavatelů s pracovnicemi,

nevysvětlenou část, která představuje horní hranici částky upírané ženám v důsledku diskriminace v odměňování.

Jsou zde tedy rozdíly zapříčiněné mateřstvím, ale velká a nezanedbatelná část jde na vrub diskriminace! Ženská a mužská povolání lze tedy srovnávat nejen teoreticky ale i prakticky. V praxi se to však neděje!

6.3.3 Teorie vysvětlující formy a důvody diskriminace žen Různé mzdové rozdíly podle pohlaví v jednotlivých věkových kategoriích jsou důkazem promítání genderových stereotypů o ženských a mužských rolích a jejich změnách v průběhu životního a rodinného cyklu do prostředí trhu práce. Z historického hlediska ženy vždy dosahovaly nižšího vzdělání a stávaly se nenáročnou pracovní silou. A právě způsob náhledu na ženy jako levnou pracovní sílu a názor na práci, kterou vykonávají ženy jako na práci jednodušší, méně namáhavou a méně zodpovědnou, na práci s menším významem, se vryl do sociálního podvědomí. Teoretici přisuzují tyto diskriminační praktiky tzv.

faktoru ženskosti, který automaticky připisuje ženám nižší schopnosti a hodnotu na trhu práce,

faktoru mateřství, ať už faktického nebo potenciálního a to u každé ženy (např. i u tzv. singles), kariérní výpadek působí zbrzdění postupu a přístupu k lépe placeným profesím.

faktoru odlišných rolí a určení, která ovlivňuje výši vzdělání, pracovní aspirace, průběh pracovní dráhy a i průběh kariéry žen a mužů.

Neoklasické teorie jsou postaveny na předpokladu efektivního fungování trhu práce. Jak ti, co nabízejí svou pracovní sílu, tak ti, kteří ji kupují, usilují o maximalizaci svého zisku. V 90


praxi to znamená úsilí o co nejvyšší mzdu na jedné straně a co nejnižší výdaje za mzdu na druhé straně. Pracovníci vycházejí ze svých „předností“, atraktivit svých kompetencí, kterými disponují a mohou je nabídnout (vzdělání, praxe, specifické dovednosti) a svých omezení (péče o děti, dojíždění) a preferencí (charakter pracovního prostředí, zaměstnanecké benefity). Příkladem argumentace neoklasické teorie mohou být názory o tom, že muži mají vyšší produktivitu práce, jsou stabilnější pracovní silou, mají vyšší vzdělání apod. Svou roli sehrávají i předsudečná rozhodnutí zaměstnavatele („žena je v první řadě matkou“), představy společnosti o ženské roli („ženy nemají ambice ucházet se o obecně lépe placené posty či práce v určitých sektorech“), tlak okolí či partnera (v otázce odchodu na rodičovskou dovolenou), a často i sebelimitace žen („jaká bych byla matka, kdybych se nestarala o své dítě“). Duální teorie staví sled svých argumentů na názoru, že v ženských povoláních jsou nízké mzdy z důvodu vysoké konkurence, která stlačuje úroveň mezd dolů. Ve skutečnosti jsou ženy méně často odborově organizované, častěji ustupují nátlaku zaměstnavatelů, což způsobuje, že mzdy ve feminizovaných odvětvích jsou nižší než v odvětvích s vysokou odborovou organizovaností. Podle institucionální teorie trhu práce hrají velkou úlohu v přijetí, propuštění, povyšování a v okolnostech stanovování výše platu instituce jako jsou odbory, politické strany a lobbistická hnutí oproti okolnostem jako jsou vzdělání a pracovní produktivita. Trh práce se pak dělí na tzv. statický (útlumová odvětví jako jsou hornictví či textilní průmysl) a progresivní (např. finančnictví a technologie ICT). Progresivní odvětví nabízejí vyšší výdělky, za něž chtějí zaměstnavatelé zákonitě získat nejlepší možné pracovní síly. Vzhledem k úrovni vzdělání, praxi, stereotypům o rozdílném charakteru pracovní síly žen a mužů, vítězí na progresivním trhu práce spíše muži než ženy. Podle strukturalistického přístupu je mzda určena pozicí konkrétní práce (povolání) v hierarchii povolání spíše než kvalitami jedince, které danou profesi vykonává. Diskriminace žen se odráží v nižších příjmech v porovnání s muži, které se vyskytuje ve všech zemích u všech skupin povolání. Tabulka Rozdíly v průměrných příjmech žen a mužů v EU, České republice, Polsku a Slovenské republice, 2006 (v %) Země

Průměrný rozdíl v %

EU 27 zemí

15

Česká republika

18

Polsko

12

Slovenská republika

22

Zdroj: Eurostat, Ženy na trhu práce: realita a perspektivy. Praha: Gender studies 2007 Obecně se největší rozdíly v platech žen a mužů nacházejí v průmyslu, menší ve službách a nejmenší v zemědělství. Ženy s pracovními kvalifikacemi s vyšším vzděláním vydělávají podstatně méně než muži té samé pracovní skupiny (Cichomski 2006). Rozdíly mezi příjmy žen a mužů jsou výsledkem: 91


a) rozdílných kariér a feminizací určitých povolání (v ženských povoláních jsou vypláceny nižší mzdy než v mužských povoláních), b) menšího počtu žen na vysoce placených, výkonných manažerských pozicích, což je výsledkem fenoménů skleněného stropu pro ženy, skleněného výtahu pro muže apod., c) předsudků, které z ekonomického hlediska posuzují kvalifikace u žen jako méně významné než u kvalifikace dosažení muži, d) nedostatku bezpečnostních mechanismů na národní úrovni, které by garantovaly reálnou možnost právního vymáhání v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání. Hrozba menších šancí jak v oblasti přístupu na trh práce tak i v oblasti odměňování je podle EU důvodem zájmů o sebezaměstnávání žen a vstup do podnikání. Přehledy pracovních sil (Labour Force Survey) dokazují, že ženy v devadesátých letech využily ve střední Evropě šancí, založily si vlastní společnost dokonce častěji než muži. V Polsku tvoří ženy podnikatelky 35%, v České republice a na Slovensku 26%.(Financing Women Enterpreneurs, OECD, Small and medium Enterprise Outlook, Ženeva 2000). Teoretická sféra poskytuje řadu analýz a potenciálních vysvětlení, ale sama nemá moc a možnost změnit prostý fakt, že svět placené práce je mužským světem, ve kterém mají ženy složitější podmínky ve všech fázích a pozicích po celou dobu své pracovní biografie. Zprávy Světového ekonomického fóra o genderové nerovnosti (Global Gender Gap Report 2006) se Česká republika umístila na 53. pozici mezi zkoumanými 115 zeměmi. Zkoumaný vzorek pokrývá přes devadesát procent světového obyvatelstva. Mezi zeměmi, které vykazují nejlepší výsledky, jsou tradičně Skandinávské země: 1. Švédsko, 2. Norsko, 3. Finsko, 4. Island a na pátém místě Německo. Mezí první desítkou převažují evropské země, až na Filipíny a Nový Zéland. Zkoumaná kritéria patří do čtyř základních oblastí: • • • •

ekonomická participace a příležitosti (výše platu, ekonomická participace a přístup na vysoce kvalifikované pracovní pozice), vzdělanostní úroveň (přístup k základnímu a vyšším stupňům vzdělání), politická moc (zastoupení v rozhodovacích strukturách), zdraví a naděje dožití (naděje dožití a poměr novorozeňat dle pohlaví).

Hodnotící škála nabývá hodnot mezi jedničkou a nulou, kde jedna znamená plnou genderovou rovnost a nula žádnou rovnost. Švédsko vykazuje hodnotu 0,8133 a je tak jediným ze zkoumaných států, který dosahuje hodnotu genderové rovnosti vyšší než 0,8. Česká republika má index genderové rovnosti 0,6712, zatímco nejhorší postavení má Jemen 0,4762. Nejhorších výsledku dosahuje Česká republika v oblasti politické moci žen, v této konkrétní oblasti se nachází na sedmdesátém místě. Nejlepší výsledky má v oblastí zdraví a naděje dožití, zaujímá šestatřicáté místo. Zajímavé je, že první Švédsko dosahuje výrazně slabého postavení (70. místo) v oblasti zdraví a naděje dožití.

92


SHRNUTÍ KAPITOLY Uplatnění na trhu práce je ovlivněno vstupním potenciálem jednotlivce, přičemž dominantní složkou úspěšného uplatnění ve světě práce zaujímá dosažené vzdělání jedince. Ženský sociální kapitál dosud není využíván dostatečně, i když v posledních desetiletích dramaticky zvýšila vzdělanostní úroveň žen. Ačkoli ženy dosahují v průměru vyšší úrovně vzdělání než muži, jsou schopny flexibilní dělby práce, mají v praxi složitější přístup i podmínky na trhu práce. Možnost najít si práci je ztížena u žen tím, že potencionální zaměstnavatelé se na ženskou pracovní sílu dívají optikou vazeb, které má nebo bude mít k rodině. Jednotlivé obory jsou „genderovány“ tzn., že podle podílu mužů a žen, jsou nastavena i pravidla a podmínky práce, postupu, finančního ohodnocení a výhod. Různé mzdové rozdíly podle pohlaví v jednotlivých věkových kategoriích jsou důkazem promítání genderových stereotypů o ženských a mužských rolích a jejich změnách v průběhu životního a rodinného cyklu do prostředí trhu práce. Obecně se největší rozdíly v platech žen a mužů nacházejí v průmyslu, menší ve službách a nejmenší v zemědělství. Ženy s pracovními kvalifikacemi s vyšším vzděláním vydělávají podstatně méně než muži té samé pracovní skupiny. Rozdíly mezi příjmy žen a mužů jsou výsledkem rozdílných kariér a feminizací určitých povolání, menšího počtu žen na vysoce placených, výkonných manažerských pozicích, předsudků, které z ekonomického hlediska posuzují kvalifikace u žen jako méně významné než u kvalifikace dosažení muži a nedostatku bezpečnostních mechanismů na národní úrovni, které by garantovaly reálnou možnost právního vymáhání v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání. Teoretická sféra poskytuje řadu analýz a potenciálních vysvětlení, ale sama nemá moc a možnost změnit prostý fakt, že svět placené práce je mužským světem, ve kterém mají ženy složitější podmínky ve všech fázích a pozicích po celou dobu své pracovní biografie.

OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

Charakterizujte podstatu platové diskriminace žen vůči mužům. Vysvětlete pojem genderově neutrální chování organizace. Vysvětlete pojem genderizace povolání. Popište zdroje diskriminačních praktik. Co je zdrojem platových rozdílů a diskriminace žen vůči mužům v hmotné oblasti?

93


ODPOVĚDI 1. Případ platové diskriminace žen vůči mužům, kdy je porušena zásada stejné odměny za výkon stejné práce, tzn., že při úkolové mzdě není odměna ženy a muže vypočítávána podle stejného mzdového tarifu a při hodinové mzdě není výše odměny stejná při stejném druhu práce. 2. Termín popisuje situace, kdy jednotlivá povolání tak i pracovní pozice nejsou „genderově neutrální“, tzn., že mají v sobě zabudovaný předpoklad, kdo by je měl vykonávat. 3. Genderizaci povolání či pracovních pozic je pojem, který označuje situaci, kdy jsou některé pozice určeny výhradně či převážně mužům, jiné ženám (např. primář a zdravotní sestra, ředitel školy a učitelka apod.). Jednotlivé obory jsou „genderovány“ tzn., že podle podílu mužů a žen, jsou nastavena i pravidla a podmínky práce, postupu, finančního ohodnocení a výhod. 4. Diskriminační praktiky pramení v tzv. faktoru ženskosti, který automaticky připisuje ženám nižší schopnosti a hodnotu na trhu práce, faktoru mateřství, ať už faktického nebo potenciálního a to u každé ženy (např. i u tzv. singles) a faktoru odlišných rolí a určení, která ovlivňuje výši vzdělání, pracovní aspirace, průběh pracovní dráhy a i průběh kariéry žen a mužů. 5. Rozdíly mezi příjmy žen a mužů jsou výsledkem rozdílných kariér a feminizací určitých povolání, menšího počtu žen na vysoce placených, výkonných manažerských pozicích, předsudků, které z ekonomického hlediska posuzují kvalifikace u žen jako méně významné než u kvalifikace dosažené muži a nedostatku bezpečnostních mechanismů na národní úrovni, které by garantovaly reálnou možnost právního vymáhání v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů v oblasti zaměstnání.

95


7

GENDER A AGRESE

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se budeme zabývat agresí, která je společenským problémem, proto si na začátku objasníme propojené koncepty hněvu, hostility a agrese. Zmíníme teorii vzniku agrese, která vytváří východisko pro pochopení agresivního chování z pohledu genderu. Budeme také definovat faktory, které jsou schopny agresivní chování ovlivňovat ve směru jeho zesilování nebo zeslabování. Budeme se zabývat domácím násilím, jeho charakterem a projevy. Na závěr si popíšeme formy nepřímé agrese v příkladech a výklad uzavřeme statistickým výčtem případů, které dokládají, že zločin v naší společnosti není věcí mužů, ale že přibývá odsouzených žen.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●objasnit

teorii vzniku agrese, domácího násilí, ●rozlišovat formy nepřímé agrese, ke kterým se ženy uchylují častěji.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY agresivní chování, hněv, hostilita, vrozená agrese, typy agrese, nepřímá agrese, strategie agrese, medializace násilí, kriminalita.

Fenomén agresivity je neoddělitelnou součástí lidské historie. Agresivita je přítomna i mezi zvířaty, ale kupodivu existují zvířata, která jsou málo agresivní. Například vlk, jako známý symbol agresivních projevů, akceptuje soupeře, který v souboji na znak podřízenosti odhalí hrdlo! Analyzovat sociální problém (tedy například agresi) je třeba vždy z pohledu účastníků a v souvislosti s jejich interakcemi s jinými aktéry společenského života, protože sociální problém je výsledkem činnosti skupiny lidí a nevzniká jen vlivem nevyhovujících společenských podmínek. Sociální důsledky nerovnoměrného vývoje lidstva výrazně přispívají k nárůstu agresivity. Nedostatečné sladění práv a odpovědnosti, deficity v uspokojování nejen základních, ale i vyšších potřeb vyvolávají napětí, které člověk prožívá ve vztahu ke svému prostředí a k ostatním lidem. Podobně traumatizuje společnost i nedostatečná ochrana životního prostředí a stoupající agresivita jednotlivců i celých sociálních skupin.

96

7 GENDER A AGRESE

Základním rámce pro regulaci násilí a současně garantem nenásilného řešení konfliktů je vláda ZÁKONA. Je však paradoxní, že instituce společnosti, které vládu zákona (legislativu) garantují, samy násilí používají. Odpovědi a zdůvodnění, proč je tomu tak, je v podstatě velmi jednoduchá. Pokud by si instituce nevynucovaly poslušnost vůči zákonům, zpochybnila se tak vlastní platnost přijatých zákonů.

7.1 Agrese Mezi důležité pojmy v teorii osobnosti patří hněv, hostilita a agrese Hněv je považován za elementárnější pojem než hostilita a agrese, je vztahován k emocionálnímu stavu zahrnující pocity napětí a vzteku. Hostilita zahrnuje pocity hněvu, jde o komplex pocitů a postojů, které vedou k agresivnímu a často mstivému chování. Jako obecnější postoj ke zlému světu je sycena negativismem i k osobě a přerůstá v nenávist. Obě polohy - hněv a hostilita se vztahují k pocitům a postojům. Agrese je (v psychologicko-sociologickém pojetí) chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Jde o destruktivní a trestající chování. Objevuje se zde však jeden paradox, protože lidé na jedné straně akceptují všeobecnou normu, která zakazuje ubližovat druhým lidem. Tato poloha však nebrání stejně tvrdošíjně akceptovanému právu jedince na přiměřenou odplatu! Agrese, ať již fyzická či verbální, může vzniknout v afektu nebo se může jednat o agresi instrumentální (příkladem může být úmyslný faul při sportu). Agresivitu lze pozorovat u každého jedince. Jedná se o sklon k útočnému jednání, přičemž agrese se transformuje do různých podob. Agresivita může být ovlivněná subjektivním přesvědčením jednotlivce. Např. je známa teorie o působení lunárních fází na výskyt trestných činů. Hlavní funkcí hněvu je udělat špatné věci ještě horšími a zvýšit tak pravděpodobnost hněvivé reakce. (Tomkins) Hněv ale plní řadu adaptivních funkcí, včetně regulace vnitřních fyziologických a psychických procesů, které se vztahují k obraně „Já“ Spojení hněvu s agresí je velmi časté, ale není nezbytně nutné. Demonstrace výrazu hněvu může dokonce agresi tlumit. Například u submisivního partnera (dítěte, psa apod.) může hněv vést k utlumení nebo zastavení provokací a k ústupu z pozic. Výraz hněvu u rodičů může zastavit probíhající boj mezi dětmi. Rozdíly mezi muži a ženami v projevech hněvu se odlišují v souvislostmi s různými životními situacemi. Silné stavy hněvu (zuřivosti) vedou k dočasné dezorganizaci psychických funkcí k „psychologickému zúžení“, kdy dotyčný není schopen adekvátně reagovat. Agrese a osobnost Zřetelné individuální rozdíly v úrovni agresivity se objevují ve věku 3 let a tato stabilita se se udržuje v dalších věkových obdobích. 97


Děti 8 – 9 leté vykazují agresivní vzorce chování, jež souvisejí s agresí 10 – 14 letých. Převážná část antisociálního chování s agresivní komponentou v popředí začíná a končí v adolescenci, ale někteří manifestují antisociální aktivity v průběhu celého života. Lidé se však agresivně nechovají po většinu času. Olweus (1979) individuální rozdíly v agresivitě se uplatní tehdy …“zapojí-li se jiné hudební nástroje agresivního koncertu“. Teorie vzniku agrese Existují tři teorie vysvětlující původ agrese. V reálném životě se vzájemně prolínají a doplňují. Samostatně však nejsou 100% prokazatelné:

Vrozená agrese - V první polovině 20. st. prezentuje Freudova psychoanalytická koncepce vznik agrese na základě existence dvou soupeřících instinktů v lidské osobnosti - Libido a Thanatos. Základní zdroje energie soupeří mezi sebou, čímž způsobují konflikty a rozpory v lidském chování. V roce 1950 na základě etologických studií ptáků a ryb Konrad Lorenz shledává původ agrese v genetických faktorech. Také je autorem tzv. hydraulického modelu katarze. Pokud hromadění agresivní energie není kompenzováno společensky akceptovatelnou agresivitou (sport, umění…), dojde ke katarzi, kterou se člověk očistí od negativní energie a jeho agrese je redukována. Tento přístup pokusy popírají např. Buss (1966), Loew (1967), Bandura (1973). Teorie z roku 1965 od Jacobse, Bruntona a Melvilla založena na abnormalitě chromozomů, též nebyla doložena dostatečnými důkazy.

Reaktivní teorie agrese - Agrese je reakcí na vnější nebo vnitřní podněty. Dollard sestavil nejproslulejší hypotézu frustrace-agrese, kdy je agrese důsledkem frustrace a frustrace vede k agresi. Kritika Bandury odkazuje na odlišnost reakcí jedince na frustrující situace při dosahování cílů (které mohou i motivovat). Selingman poukazuje, že dlouhodobá frustrace může vést naopak k pasivitě (případně ke stavu tzv. naučené bezmocnosti). Tato teorie upozornila na případ nastávající při nemožnosti překonání zdroje agrese - orientaci agresivity na jiný objekt tzv. obětního beránka.

Naučené chování - Agrese je naučeným vzorcem sociálního chování. Způsob reagování na opakující se situaci je naučený a vyvolává agresivní chování za účelem zisku. Průkopníkem této teorie je Bandura (70. léta 20. st.), který empiricky i experimentálně doložil význam tří činitelů při učení se agresivních vzorců chování:

averzivní zkušenost

předvídané zisky

pozorování jiných agresorů

Teorie vyvolala mnoho otázek a experimentů ohledně prezentace agrese a násilí v masmédiích (Bandura, Walters, Hicks, Parke, Leifer). Agrese - vztah k sobě a sebeúcta

98

7 GENDER A AGRESE

Agrese je někdy motivována touhou prosadit nebo ochránit identitu a sebeúctu jedince. Stává se prostředkem posilování vlastní sociální hodnoty a vychází ze:

sebepotvrzení,

odplata,

spravedlivé rozhořčení,

opovržení,

zajištění výhody posilující vlastní identitu,

atribucí úmyslu.

Projev síly je obvykle hlavním prostředkem cíle „zachovat si tvář“, která je vnímána jako ohrožovaná. a) Nízká sebeúcta vyvolává pocit zahanbení, agrese je projevem hněvu vůči těm, kteří jsou vnímáni jako příčina nízké sebeúcty. V případě domácího násilí j agrese označována jako bití slabého, bezmocného, kde nelze předpokládat riziko odplaty. b) Agrese je vysoce pravděpodobná u osob s vysokou sebeúctou, ale zároveň s křehkou, zranitelnou, nestabilní a náchylnou k pochybnostem. Násilí se pak objevuje jako výsledek pocitu člověka, že je ohrožována nebo zpochybňována jeho sebeúcta. Náchylní k násilí jsou lidé, jejichž sebeúcta je vysoká, ale není zakotvena na skutečných výsledcích jejich jednání.

Jedinec se vnímá jako nadřazený, a proto nebere ohled na práva druhých a snadno jim ubližuje.

Styl ohroženého egoismu – příznivé mínění o sobě je ohroženo, zpochybněno. Konflikt vysokého příznivého sebehodnocení a externích nepříznivých zpětných vazeb je zdrojem agrese. Násilní manželé měli tendenci interpretovat jednání manželky jako ohrožující nebo znevažující upřednostňovanou představu o sobě samém (Goldstein 1985). Gilles 1987 tvrdí, že hlavní příčinou domácího násilí je nekonzistence statusu, např. když je status manželky v profesi stejný nebo vyšší, měl manžel větší sklon k bití ženy, než když byl její status nižší. Manžel se cítí ohrožen úspěchem ženy.

Používáme často morální zdůvodnění agresivního chování (když je v sázce čest rodiny, ženy apod. je adekvátní použít i agresivní chování“). Jde i o projev dehumanizace („na některé lidi se mu jít tvrdě“). V některých případech překrucujeme důsledky („nikomu se nic nestalo“). Každá agrese má příběh svého ospravedlnění, protože lidé si snaží udržet v očích druhých svou pozitivní hodnotu. Agresivní chování zesilují nebo zeslabují tyto atributy:

Normy zdvořilosti utlumují útok na hodnotu jiných lidí, lidé porušují pravidla vzájemné úcty častěji, když jsou ve stresu nebo naštvaní. Nejsou tak schopni předstírat pozitivní emoce, nálada vede k redukci zájmu dávat najevo úctu, což odbrzďuje agresivní nebo jinak nevhodné chování.

Ospravedlňování agrese. 99


Třetí osoba, která může zprostředkovat konflikt, podněcovat jej nebo se do něj zapojit.

Klíče, které zaměřují pozornost na identitu.

Vliv anonymity na agresi.

Další faktory jako jsou hlučné prostředí, horko (dlouhé letní večery v centrech měst, na silnicích…), dav (městská hromadná doprava, fotbaloví fanoušci), více různých faktorů dohromady, skupiny a mocenské struktury, vzrušení (vztek, afekt, bezmocnost a jiné emoce), narušení osobní a intimní zóny jedince.

Typy agrese

myšlenková, verbální, fyzická,

afektivní, instrumentální,

zaměřená proti osobám, věcem, na jiný objekt, než podnětový,

přesunutá, zadržovaná.

Za prožitkovou stránku agrese je považována krutost!

7.2 Agresivní chování z pohledu genderu Zřejmě málo koho překvapí tvrzení, že muži jsou agresivnější než ženy, jehož zdrojem jsou závěry starších teorií, které se opírají o biologické faktory (Maccoby, Jacklin 1974). Ty jsou nyní posuzovány i na základě současných přístupů, jež své argumenty opírají o vliv sociálních činitelů a sociálních rolí (Eagly, Steffen, Prentice 1994). Mužská role v jistém rozsahu podporuje agresivitu a deklaruje přijatelnost fyzické agrese (Od pradávna k výchovným mementům patří věty u výchovy chlapců „Kluci nebrečí, nebreč, nejsi baba!). Navíc aristokratická morálka nepřipouštěla, aby se šlechtic nepostavil se zbraní v ruce vůči tomu, kdo pošpinil jeho čest. Ženská role je založena na potlačování agrese. Možná i proto, že žena je častějším terčem útoku, protože má menší fyzickou sílu, nižší sociální status apod. INTERPRETACE GENDEROVÝCH SOCIÁLNÍCH ROLÍ PŘI AGRESI Muž akcent na agresivní chování

Žena odmítání agrese.

Norma rytířskosti, ochranitelství vede k oslabování projevů mužské agrese.

Rozvíjení ženské asertivity může představovat stimul pro frekventovanější projevy agrese.

Rozdíly: Větší sklon mužů k agresi podmiňuje nižší vnímání potenciálně negativních důsledků (pocity viny, obavy za vzniku újmy, ublížení druhému, možnost ohrožení vlastní osoby (jako odvety oběti agrese). 100

7 GENDER A AGRESE

Ochrana cti! Ženy vnímají negativní důsledky agrese silněji. Zřejmě svůj vliv má i medializace ideologie násilí. Média šíří obraz atraktivních mužů a žen s bleskovým úderem, přesnou muškou apod. místo zajímavých příběhů humanismu. Randau (1984) analyzoval statistiky Interpolu a OSN a zjistil, že od poloviny 60. let do konce 70. let vzrostla násilná kriminalita téměř dvojnásobně! Konstrukce „domácího násilí na ženách“ je založena na pojetí individuální patologické agresivity konkrétního muže (a neschopné ženy), přičemž teorie i praxe stále podněcují diskuzi k tomu, zda je možné stanovit bod zlomu, spojující faktickou nedosažitelnost pravého „chlapství“ (jako maskulinního ideálu) a domácí násilí jako alternativy nebo přímo možnosti, jak se stát Mužem! Ke klíčovým znakům domácího násilí patří dlouhodobost a opakovanost, eskalace násilí (od urážek přes psychické snižování důstojnosti k fyzickým útokům), neveřejnost aktivit a rozdělení rolí. 7.2.1 Domácí násilí Násilí na ženách je vnímáno jako genderem podmíněné násilí. V naší společnosti lze zaznamenat dlouhodobou tabuizaci problému, zejména řada výzkumů společenské reality zachycuje fenomén stereotypizovaného chování a přístupu veřejnosti, k čemuž přispívá i okolnost, že pomáhající profese a její profesionální pracovníci (zdravotníci, policisté, soudci, soudní znalci, ale i sociální pracovníci a psychologové) nebyly dlouhá desetiletí dostatečně vyškoleni v problematice násilí na ženách a často proto neuměli správně zasáhnout. Formy násilí páchaného na ženách

fyzické násilí

tělesné poškození; může zanechat trvalé následky či způsobit smrt,

bití pěstmi, zbraněmi, různými předměty,

popáleniny, opařeniny, škrcení, dušení, svazování či připoutávání,

psychické násilí

znevažování, zesměšňování, obviňování a nadávky, pokořování, snižování sebevědomí, izolace od přátel a rodiny,

vyhrožování násilím či zastrašování zbraněmi,

odpírání spánku, jídla, výslech, zamykání v bytě, rozkazy a příkazy,

obtížně rekognoskovatelné,

celoživotní důsledky, např. psychosomatické obtíže, depresivní stavy, úzkosti, závislosti, poruchy přijmu potravy, potíže v sociálních vztazích, sebevražda,

sexuální násilí

omezení přístupu k penězům, neposkytování prostředků na provoz domácnosti, zákaz chodit do práce, odebírání vydělaných peněz,

zneužití moci disponovat finančními prostředky ze strany násilníka, 101


může přivést oběť k trestné činnosti (krádeže, prostituce),

ekonomická kontrola

jakákoliv sexuální aktivita uskutečněna proti vůli ženy,

znásilnění,

sexuální obtěžování - nevítané sexuální návrhy, které oběti ztěžují práci a vytvářejí nepříjemné, zastrašující prostředí,

obchod se ženami,

hrozba takovým násilím, omezování osobní svobody

Násilím je v širším slova smyslu každý čin, jehož následkem oběť vykonává činnost, již nechce dělat a který v ní vyvolává strach, a to i bez přímého fyzického kontaktu. Násilí na ženách v kontextu domácího násilí (Domestic Violence)

zneužívání partnera (partner abuse),

10% partnerských vztahů – neplatí, hovoří se dokonce o každém 5. vztahu,

heterosexuální i homosexuální,

neexistuje typický pachatel či typická oběť.

Společné znaky:

soukromí jako místo, kde dochází k partnerskému násilí,

opakování a postupný nárůst intenzity násilných incidentů,

typická je účast dětí - v 90% děti přímými svědky násilných incidentů v rodině či sekundárně konfrontovány.

Spirála domácího násilí a) Období vystupňování napětí (např. neustálé kritizování, vyhrožování, zesměšňování atd.) b) Samotný akt násilí (fyzický útok, sexuální zneužití, psychický nátlak, který má za cíl pokořit vás např. ve formě nedovolení usnout celou noc, přinucení svléknout se před přáteli agresora). c) Omluvy, odprošování, svalování viny na ostatní (dárky na usmířenou, odprošování, pláč, sliby, obviňování partnerky, že za to může). d) Na konci třetí fáze se chování agresora opět proměňuje, je jasné, že se cyklus začíná opakovat. Syndrom týrané ženy:

102

7 GENDER A AGRESE

Naučená bezmocnost - jestliže se jedinec naučí, že nemá žádnou kontrolu nad nepříjemnými událostmi a že každý jeho pokus změnit nepříjemnou událost končí prohrou, propadne letargii a pasivitě, která v extrémním případě může vést až k jeho smrti. Sebezničující reakce - manipulace s realitou popírání viny útočníka, minimalizace následků, popírání viktimizace, odmítání možností záchrany. Posttraumatická stresová porucha - znovuprožíváním traumatických zážitků, úzkostnými sny, poruchami spánku, psychosomatické symptomy a poruchy tělesných funkcí bez přesvědčivého organického nálezu, deprese, pocity viny. Stockholmský syndrom:

druhotné zraňování s následkem těžké psychické traumatizace,

společným jmenovatelem je nezájem o ochranu důstojnosti oběti,

oběť má pocit, že je kritizována za to, že se stala obětí trestné činu,

typické především pro delikt znásilnění.

Ženy jako oběti domácího násilí

výzkum u žen – obětí domácího násilí, ambulantně i dlouhodobě umístěné,

nejčastěji ve věku 30-40 let (téměř 70%),

rozvedené (50%),

středoškolačky (45%), základní vzdělání (33%),

ve 31% případů obětí i předchozích partnerských vztazích.

Nejčastější stereotypy o oběti jsou velmi tradiční. Soustřeďují se na to, že oběť považují za hloupou. „Oběť je nevzdělaná a hloupá, násilí jí vyhovuje, jinak by ze vztahu odešla, sama vyvolává násilné chování partnera, vymýšlí si - má sklon lhát“. Nové legislativní kroky v řešení problematiky domácího násilí. Od 1. 6. 2004 nabyl účinnosti zákon č. 91/2004 Sb., kterým došlo k novelizaci trestního zákona - byla zavedena nová skutková podstata v ustanovení § 215a trestního zákona, nazvaná „Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě“. Od 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon 135/2006 Sb.) na ochranu před domácím násilím. Zavádí především: → tzv. institut vykázání, který dává policistům pravomoc vykázat násilnou osobu na 10 dní ze společného obydlí. → intervenční centra (jejich činnost upravuje zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách), která poskytují odbornou psychosociální a právní pomoc, nastíní možné způsoby řešení ohrožující situace.

103


Pomoc ženám - obětem násilí Je realizován z různých směrů. Státní sektor: Nestátní sektor Zřízení intervenčních center (2007) organizace cílené na pomoc obětem policie, násilných trestných činů (např. organizace Koordinačního kruhu prevence násilí na zdravotníci, sociální pracovníci, ženách), psychologové, charity a diakonie, právní systém, média. školství. 7.2.2 Typy agresivního chování jako projevy odlišných strategií Kaj Bjorkqvistová zformulovala teorii, podle níž se agresivní chování vyvíjí v linii

přímá fyzická agrese,

přímá verbální agrese,

nepřímá agrese.

Agresivní strategie se v průběhu života od dětství po dospělost mění! Převažujícím způsobem se postupně stává využívání nepřímých postupů. Záměrem útočníka je najít efektivní postup, který by byl co nejméně nebezpečný ale současně, aby zajišťoval maximalizace efektu a minimalizaci rizika. Ženská agrese Jako nejoptimálnější jsou voleny ty postupy, které neznamenají míru ohrožení, protože ženy jako fyzicky slabší pohlaví většinou spoléhají na verbální a nepřímé způsoby agrese. Navíc je zdůrazňování nepřímé agrese spojené s oslabováním působení sociálněrolových očekávání. Formy nepřímé agrese.

Sociální manipulace tj. ubližování, které se uskutečňuje bez přímého osobního kontaktu. Útočník se snaží poškodit oběť pomocí manipulování a sám chce zůstat neidentifikovaný a vyhýbá se přímé interakci s obětí. Příklady: Pomlouvání, vyjadřování výhrad v náznacích bez přímého obvinění, usměrňování druhých lidí, aby s obětí nekomunikovali…

Agrese s racionální argumentací – prezentuje se v podobě, jakoby nebyla agresí. Oběť ho však vnímá jako neférové jednání. Příklady: Přehnaná kritičnost, zpochybňování způsobu uvažování a jednání, vytváření překážek.

Příklady z praxe: Vyjadřuje vůči mně negativní pocity pohledy a gesty

Sociální manipulace.

Přehnaně mě vyrušuje, překáží mi v tom, co dělám.

Racionální argumentace.

Ječí a křičí na mě.

Verbální agrese.

104

7 GENDER A AGRESE

Urážlivě se vyjadřuje o mém soukromém životě.


Strká do mě.

Fyzická agrese.

Odmítá se mnou komunikovat.


Posmívá se mi.

Verbální agrese.

Pomlouvá mě.


Bije mě.

Fyzická agrese.

Odmítá vyslechnout můj názor.


Je ke mně přehnaně kritický.

Racionální argumentace.

Nadává mi.

Verbální agrese

7.2.3 Ženy a zločin Na konci devadesátých let spáchaly v ĆR ženy osm zločinů ze sta (tj. 8%), zatímco v r. 2006 tvořily téměř 13% všech kriminálníků. Podle emancipační teorie (Čírtková) dochází k tomu, že ženy stále více pronikají na lepší místa ve společnosti a i ony mají přístup ke zneužití svého postavení. Druhy zločinů žen (stav r. 2006) Násilné

9,36%

Hospodářské

27,9%

Mravnostní

6,8%

Vloupání

5,0%

Zločiny obecně

13,6%

Zdroj: Institut kriminologie, výzkum Blatníková, MF Dnes Z dat vyplývá, že ženy páchají nejvíce podvody, nikoho neznásilňují (mravnostní) a podléhají svodům reklamy, touží po věcech, které se nemohou dovolit. Počty odsouzených žen 1998

8,68%

2000

11,8%

2003

12,25%

2004

12,02%

2005

13,23%

Zdroj: Institut kriminologie, výzkum Blatníková, MF Dnes Feminizují se všechny skupiny společenského žebříčku kriminálníků, včetně jeho nejspodnějšího patra. Jen 13% žen za mřížemi bylo vdaných, což evokuje názor, že citová jistota v manželství jakoby ženy od překročení zákona odrazovala. 105


Stálou diskriminační praxí je skutečnost, že v oblasti kriminality jsou ženské přečiny dvojnásobně stigmatizovány (Volf, 2000), podobně jako rozdílné akceptace ženského a mužského alkoholismu.

SHRNUTÍ KAPITOLY Agresivitu lze pozorovat u každého jedince. Jedná se o sklon k útočnému jednání, přičemž agrese se transformuje do různých podob. Existuje řada teorií vysvětlující původ agrese. V reálném životě se vzájemně prolínají a doplňují. K nejznámějším patří teorie vrozené agrese, reaktivní teorie agrese a agrese jako naučeného chování. Agrese je někdy motivována touhou prosadit nebo ochránit identitu a sebeúctu jedince. Stává se prostředkem posilování vlastní sociální hodnoty a vychází ze snahy o sebepotvrzení, může být projevem odplaty, spravedlivého rozhořčení, opovržení, může být chování vedoucím k zajištění výhody posilující vlastní identitu či atribucí úmyslu. Agresivní chování zesilují nebo zeslabují normy zdvořilosti, které utlumují útok na hodnotu jiných lidí, ospravedlňování agrese, podíl třetí osoby, která může zprostředkovat konflikt, podněcovat jej nebo se do něj zapojit, klíče, které zaměřují pozornost na identitu, vliv anonymity na agresi a jiné faktory jako jsou hlučné prostředí, horko apod. V typologii agrese odlišujeme myšlenkovou, verbální, fyzickou agresi, afektivní, instrumentální agresi, agresi zaměřenou proti osobám, věcem, na jiný objekt, než podnětový a přesunutou, zadržovanou agresi. Násilí na ženách je vnímáno jako genderem podmíněné násilí. V naší společnosti lze zaznamenat dlouhodobou tabuizaci problému, zejména řada výzkumů společenské reality zachycuje fenomén stereotypizovaného chování a přístupu veřejnosti, k čemuž přispívá i okolnost, že pomáhající profese a její profesionální pracovníci (zdravotníci, policisté, soudci, soudní znalci, ale i sociální pracovníci a psychologové) nebyly dlouhá desetiletí dostatečně školeni v problematice násilí na ženách a často proto neuměli správně zasáhnout. Ženy jsou nejčastější oběti domácího násilí. V rámci projevů ženské agrese se jako nejoptimálnější volí ty postupy, které neznamenají míru ohrožení agresorky, protože ženy jako fyzicky slabší pohlaví většinou spoléhají na verbální a nepřímé způsoby agrese. Navíc je zdůrazňování nepřímé agrese spojené s oslabováním působení sociálněrolových očekávání.

OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

106

Jaké rozlišujeme typy agrese? Co je typické pro ženskou agresi? Popište formy nepřímé agrese. Proč je ženská role založena na potlačování agrese? Uveďte příklady sociální manipulace.

7 GENDER A AGRESE

ODPOVĚDI 1. V typologii agrese odlišujeme myšlenkovou, verbální, fyzickou agresi, afektivní, instrumentální agresi, agresi zaměřenou proti osobám, věcem, na jiný objekt, než podnětový a přesunutou, zadržovanou agresi. 2. Jako nejoptimálnější jsou voleny ty postupy, které neznamenají míru ohrožení, protože ženy jako fyzicky slabší pohlaví většinou spoléhají na verbální a nepřímé způsoby agrese. Navíc je zdůrazňování nepřímé agrese spojené s oslabováním působení sociálněrolových očekávání. 3. Jde o dvě formy. Sociální manipulace tj. ubližování se uskutečňuje bez přímého osobního kontaktu. Útočník se snaží poškodit oběť pomocí manipulování a sám chce zůstat neidentifikovaný a vyhýbá se přímé interakci s obětí. Příklady: Pomlouvání, vyjadřování výhrad v náznacích bez přímého obvinění, usměrňování druhých lidí, aby s obětí nekomunikovali. Agrese s racionální argumentací – prezentuje se v podobě, jakoby nebyla agresí. Oběť ho však vnímá jako neférové jednání. Příklady: Přehnaná kritičnost, zpochybňování způsobu uvažování a jednání, vytváření překážek. 4. Souvisí to například se socializačními stereotypy. Mužská role v jistém rozsahu podporuje agresivitu a deklaruje přijatelnost fyzické agrese (výchova chlapců „Kluci nebrečí, nebreč, nejsi baba!“). Navíc aristokratická morálka nepřipouštěla, aby se šlechtic nepostavil se zbraní v ruce vůči tomu, kdo pošpinil jeho čest. Ženská role je založena na potlačování agrese, zřejmě i proto, že žena je častějším terčem útoku, protože má menší fyzickou sílu, nižší sociální status apod. 5. Odmítá komunikovat. Pomlouvá mě.

107


8

GENDEROVÉ ASPEKTY CHUDOBY.

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole si připomeneme koncept rozvoje společnosti a zejména jeho posun, který se nesoustřeďuje jen na ekonomický růst. Popíšeme si druhy chudoby a uvedeme příklady příjmové chudoby. Seznámíte se s konceptem širšího pojetí chudoby a seznámíte se s názorem ekonoma a nositele Nobelovy ceny Amartya Seny, který prosazoval tezi, že chudoba není nedostatek příjmů, nýbrž nemožnost plnohodnotně žít kvůli nedostatku ekonomických prostředků. Dále zmíníme projevy chudoby na venkově a ve městě. Popíšeme strategii rozvojových cílů tisíciletí, na kterých se shodly státy OSN v r. 2000. Na závěr se budeme zabývat otázkami vazeb chudoby a genderu a programů proti chudobě. Nastíníme také výskyt chudoby v české společnosti. Popíšeme problém tzv. romské kultury a kultury chudoby.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: koncept, který považuje řešení chudoby za klíčový faktor pro snížení genderové nerovnosti, ●popsat typické projevy a charakteristiky chudoby. ●charakterizovat

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Chudoba, užší a širší koncept, vyloučení, chudoba na venkově, ve městech, odpouštění dluhů, feminizace chudoby, chudoba starých žen, redukce chudoby, rozvojové cíle tisíciletí. Mezinárodní společenství vnímá chudobu stále intenzivněji jako fenomén, který je třeba vymýtit, respektive zmírnit jeho dopady, nemá-li být nadále brzdou společenského rozvoje. OECD: “Chudoba je mulitidimenzionální. Omezuje lidské možnosti, a to včetně spotřeby, potravinového zabezpečení, zdraví, vzdělání, práv, “hlasu“, bezpečnosti, důstojnosti a řádné práce. Chudobu je nutné snižovat v souladu s udržitelností životního prostředí. U redukce všech dimenzí chudoby je klíčovým faktorem snížení genderové nerovnosti.“ 2001 Světová banka: “Chudoba zahrnuje nedostatek příležitostí, „hlasu“ a reprezentace i zranitelnost vůči náhlým zvratům.“ 2004 Za chudobu je považována řada skutečností, zejména::

108

značná hmotná nouze,

nedostatek potravin,

8 GENDEROVÉ ASPEKTY CHUDOBY

nedostatek nezávadné pitné vody,

nedostatek ošacení,

špatná situace s bydlením,

nedostatek či žádný přístup k základní zdravotní péči,

nedostatek vzdělání.

Důsledkem chudoby bývá:

chronický hlad,

podvýživa,

nedostatečná imunita,

nevzdělanost,

náchylnost k nemocem,

vysoká dětská úmrtnost,

nízká střední délka života.

Rozvojový program OSN: „uznává koncept lidské chudoby, který jako důležité faktory v boji proti chudobě zdůrazňuje rovnost, sociální začlenění, posílení postavení žen a respektování lidských práv.“ 2004. Sociální indikátory chudoby ZDRAVÍ 968 milionů lidí bez přístupu k nezávadné pitné vodě (1998) 2.4 miliard lidí bez přístupu to k základní zdravotní péči (1998) 34 milionů lidí žijících s HIV nebo AIDS (konec roku 2000) 2,2 milionů lidí umírajících ročně na znečištění ovzduší či obydlí (1996). Podle Indexu lidského rozvoje (HDI) pro rok 2006, převyšuje souhrnný příjem 500 nejbohatších lidí planety v současnosti příjmy 416 milionů nejchudších obyvatel Země. Podle zprávy Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) žije ve světě 854 milionů trvale podvyživených lidí, tento počet se každoročně zvyšuje o další čtyři miliony osob. VZDĚLÁNÍ 854 milionů negramotných dospělých, 543 milionů z nich ženy (2000). 325 milionů dětí nechodí do školy na základním a středním stupni vzdělání, 183 mil. dívek (2000) DĚTI 163 milionů dětí mladších pěti let má podváhu (1998). 11 milionů dětí mladších pěti let umírajících ročně z příčin, pro které existuje prevence (1998).

109


8.1 Koncept rozvoje Koncept rozvoje byl během 50. a 60. let úzce spojen s ekonomickým růstem. Evropský a americký model byl považován za jedinou cestu rozvoje, kterým měly projít i chudé státy. Podle této představy byla vypracována i typologie. Státy, které dosahovaly ekonomického růstu, byly označovány jako rozvinuté, ostatní státy byly charakterizovány jako rozvojové. V rámci vývoje zemí se však nepotvrdil předpoklad, že prostý růst HDP automaticky přivodí růst životní úrovně naprosté většiny jednotlivců. Od 80. let je věnována pozornost (např. Římský klub a tzv. „Limity růstu“) nejen ekonomickým ale i otázkám dlouhodobé udržitelnosti a kvality života, přičemž rozvoj je vnímán v multidimenzionálním konceptu, který zahrnuje materiální, sociální, environmentální, politické a kulturní složky. Pro charakteristiku kvality života, podobu sociální politiky, určení jejího rozsahu, převládajících rysů a efektivity je rozhodující, jaká role je přisuzována jednotlivým subjektům a kritériím. Srovnání a komparace jsou realizovány na řadě úrovní s větší či menší objektivitou kritérií. Teorie závislosti neboli jádra a periferie Zaostalost (underdevelopment) jedné části světa je přímým důsledkem rozvoje jiné části. Různé části světa jsou ekonomicky na sobě závislé skrze fungování světového systému. První část (periferie) je v ekonomické a politické závislosti na rozvinuté části – nazývanou jádro. Periferie je udržována v umělé závislosti a zaostalosti prostřednictvím nerovné mezinárodní dělby práce a moci. Jednotlivé indikátory srovnání zemí a kvality života obyvatel zjišťují různé organizace. Řada z nich se soustřeďuje na specializované informace a data. Např. Světová banka shromažďuje údaje o chudobě, Světová zdravotnická organizace sumarizuje údaje o zdraví aj., Strukturální ukazatele (SI) jsou ukazateli mezinárodního srovnání sestavované v Eurostatu, které slouží jako podklad Evropské Radě. V neposlední řadě je důležitým měřítkem i Human development index (HDI).

8.2 Druhy chudoby Světová banka (SB) revidovala své údaje o počtu extrémně chudých lidí, kterých by mělo být v současnosti po celém světě 1,4 miliardy. Z předchozí jedné miliardy se počet zvýšil kvůli změně kritérií. Dříve pod hranici extrémní chudoby spadali lidé žijící s jedním dolarem na den (asi 16 korun). V současnosti je to 1,25 dolaru (20 korun). Světová banka měřítko přehodnotila na základě šetření úrovně domácností ve 116 zemích světa (bylo provedeno 1,2 miliónu rozhovorů). Přestože číslo působí ohromně, ve skutečnosti se počet extrémně chudých snižuje. Podle srovnatelných měřítek před pětadvaceti lety téměř polovina světové populace žila v extrémní chudobě. Od té doby se každým rokem číslo snižuje zhruba o jedno procento. Přesto se najdou regiony, kde je chudoba alarmující. Například jen v Africe se mezi lety 1981 a 2005 počet chudých zvýšil z 200 na 380 miliónu. 110


V absolutních číslech je situace nejhorší v jižní Asii, kde žije v extrémní chudobě necelých 600 miliónů lidí, jen v Indii jich je 455 miliónů. Opakem je Čína, kde za pětadvacet let počet chudobně žijící lidí snížil z 835 miliónů na 207 miliónů. Ke snížení došlo zejména v posledních patnácti letech, kdy se nejlidnatější země světa otevřela západním investorům.

8.2.1 Příjmová chudoba Příjmová chudoba (činí člověka „číselně“ chudým) jako jedna z mnoha dimenzí chudoby Nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je hranice chudoby, vyjadřující minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních životních potřeb, tedy k zajištění potravy a obydlí. V praxi se hranice určuje tak, že se pro danou zemi na základě průzkumu domácností stanoví průměrné množství peněz, kterých je třeba ke koupi denního kalorického minima. K nim se přičtou minimální částky, které průměrná rodina vynaloží za obydlí a další potřeby, jako je ošacení. Národní hranice chudoby (v mezinárodním srovnání selhávají) např.:

v Beninu žije pod hranicí chudoby „jen“ 29% obyvatel, přestože téměř ¾ obyvatel musí vystačit s méně 2 USD na den.

V Kostarice je podle národní hranice chudoby 22% chudých, přestože jen 7,5% má denně k dispozici méně než 2 USD.

V Irsku podle hranice chudoby žije 21% obyvatel, přestože tam s denním příjmem pod 2 USD nemusí vyjít nikdo!

Za celosvětovou hranici chudoby označila Světová banka v roce 1990 příjem dosahující jeden americký dolar na den. Lidé, kteří mají k dispozici méně jak 1 USD denně, jsou považováni za extrémně chudé. Podle odhadů organizací žijí ve svět asi 2,8 miliardy lidí v chudobě a asi 1,2 miliardy v extrémní chudobě. http://www.osn.cz/ekonomicky-a-socialni-rozvoj/?kap=75 Parita kupní síly (Purchase Parity Power) bere ohled na různé cenové hladiny v různých zemích a přepočítává vztah mezi lokální měnou a USD. Např. v Nigeru jsou cenové relace 3,6 x nižší. Tzn., že úroveň extrémní chudoby v Nigeru při zohlednění PPP je život pod 28 centů! – bližší údaje ve zprávě o lidském rozvoji (Human development Report). Přes 60 procent světové populace (převážně v Asii, Africe, Latinské Americe a Karibské oblasti) musí vyjít s méně než dvěma americkými dolary na den.

8.2.2 Širší pojetí chudoby Relativní chudoba je novějším konceptem, který klade důraz na to, že chudobu je nutno nahlížet jako stav relativní deprivace jedince ve vztahu k ostatním jedincům v dané společnosti. Peter Townsend definoval chudobu jako neschopnost účastnit se společenského dění a žít na úrovni, která je v dané společnosti běžná. 111


V EU se relativní chudoba stanovuje jako 60% mediánu příjmu. (Medián je hodnota, jež zkoumaný soubor dělí na poloviny, nevypočítává celkový aritmetický průměr, proto budou mít zhruba dvě třetiny pracujících vždy podprůměrnou mzdu bez ohledu na režim). Podle OSN jde o příjem pod 50% průměrné mzdy. Statistiky uvádějí, že v členských zemích žije v této hladině v průměru 16% chudých. Ekonom a nositel Nobelovy ceny Amartya Sen založil své pojetí chudoby na tezi, že chudoba není nedostatek příjmů, nýbrž nemožnost plnohodnotně žít kvůli nedostatku ekonomických prostředků (podmínky života). Ke komplexnějšímu chápání chudoby přispěly projekty Světové banky, z celé řady jejich počinů lze vyzdvihnout projekt z roku 2000 Hlasy chudých (Voices of the Poor), kterého se zúčastnilo přes 60 tisíc chudých lidí z celého světa. Projekt ukázal, že pro chudé v rozvojových zemích není příjem zdaleka jedinou nebo nejdůležitější součástí chudoby a že důležitou roli hrají subjektivní pocity chudých. Mezi dominantní problémy patří:

Nejistota, zejména v opatřeních proti neúrodě, jež na venkově má mizivou možnost obrany, nepředvídatelné okolnosti, obrana proti kriminalitě, násilí.

Nedostatek perspektiv a strach z budoucnosti, jde např. o ztrátu programu, nedůvěru v zítřek.

Bezmoc, protože zejména chudí jsou vystaveni šikaně a korupci různého druhu.

Vyloučení, kdy chudí nemají podíl na spolurozhodování o věcech nezbytných jako je přístup k podmínkám života, jež umožňují pečovat o své zdraví, možnost dosáhnout vzdělání, chudí nemají spojence na politické úrovni.

V r. 2000 státy OSN uznaly, že svět má prostředky, technologie a know how na odstranění chudoby a hladu a v Deklaraci tisíciletí formulovaly osm konkrétních cílů, které je zapotřebí splnit do konce r. 2015. Rozvojové cíle tisíciletí 1. cíl Odstranit extrémní chudobu a hlad.

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří mají příjem nižší než 1 americký dolar na den.

Odstranit nezaměstnanost a zajistit důstojnou práci pro všechny včetně žen a mladých lidí.

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří trpí hladem.

2.cíl Dosáhnout základního vzdělání pro všechny.

Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoli na světě, dívky i chlapci, dokončit základní školu.

3. cíl Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti.

112


Do roku 2005 odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství a do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému.

4.cíl Snížit dětskou úmrtnost.

Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do pěti let.

5.cíl Zlepšit zdraví matek.

Snížit míru mateřské úmrtnosti o tři čtvrtiny do roku 2015.

Zajistit dostupnou zdravotní péči v mateřství pro všechny.

6. cíl Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi.

Do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS.

Do roku 2015 zastavit a zvrátit výskyt malárie a dalších závažných onemocnění.

7. cíl Zajistit udržitelný rozvoj životního prostředí.

Integrovat principy udržitelného rozvoje do státních politik a programů a zvrátit úbytek přírodních zdrojů

Zbrzdit ztrátu biodiverzity - do roku 2010 dosáhnout významného pokroku v tomto směru.

Snížit na polovinu počet lidí, kteří nemají přístup k pitné vodě a základnímu sanitárnímu zařízení.

Zlepšit životy nejméně sta milionů obyvatel chudinských předměstí (slumů) světových velkoměst.

8.cíl Vytvořit světové partnerství pro rozvoj.

Obrátit pozornost na speciální potřeby nejméně rozvinutých, vnitrozemských a malých ostrovních rozvojových států.

Dále rozvíjet otevřený, předvídatelný a nediskriminační finanční systém.

Komplexně vyřešit problém zadlužení rozvojových zemí.

Ve spolupráci s farmaceutickými firmami zajistit dostupné základní léky pro obyvatele rozvojových zemí.

Ve spolupráci se soukromým sektorem umožnit rozvojovým zemím užívat výhody nových technologií, zejména v oblasti informatiky a komunikace.

8.2.3 Chudoba na venkově Odborníci odhadují, že 70 % všech chudých lidí na světě žije na venkově. V chudých částech světa, které jsou převážně zemědělské, zpravidla není jiná práce než pěstování plodin nebo chov dobytka, která je fyzicky vyčerpávající a na finančním trhu málo ohodnocená. Boj s chudobou na venkově se tedy soustřeďuje na zvyšování produktivity a na pěstování nových, výnosnějších či odolnějších plodin.

113


Zejména v zemích Latinské Ameriky, ale i v ostatních částech světa, se jednou z největších příčin chudoby na venkově jeví nerovné a nespravedlivé rozdělení půdy. Výsledkem kolonizace a jiných historických jevů bylo původní obyvatelstvo systematicky zbavováno půdy a nuceno pracovat za nízké mzdy na půdě cizí. Agrární reforma, ve které lidé, kteří půdu obdělávají, získají možnost stát se jejími vlastníky, je tedy považována nejen za způsob nápravy historických křivd, ale také za jeden z hlavních způsobů, jak čelit chudobě ve venkovských oblastech. Velké nebezpečí, které zvyšuje riziko růstu chudoby na venkově, je migrace do měst. Z venkova odcházejí zpravidla ti nejsilnější a nejschopnější, a samostatnost vesnic se tak jejich odchodem citelně oslabuje. SWOT analýza Slabé stránky Silné stránky rozdělení autority - decentralizace síly fragmentace autority, změny v krajině decentralizace síly slabé stránky v legislativě a její nalezení donátorů a financování zneužití externími dárci vládní podpora lesního sektoru otevřený přístup Hrozby Příležitosti vyčerpání lesních zdrojů postavit důvěru na potencionálních nelegální těžba a úplné vytěžení dřeva investorech pro plantáže těžící dřevo úplné zmizení lesa a odlesnění zisky a vysoké zájmy investorů kvůli divoké ohně, nekontrolované zvýhodněným cenám pastevectví, sběr palivového dřeva a ochrana lesů těžba pro stavební účely bez přírodní používání vzorů a stimulů navržených regenerace mezinárodními, regionálními, národními a místními institucemi

8.2.4 Chudoba ve městech Typickým rysem chudoby ve městech je zejména bezdomovectví. Tíživá je zejména existence chudinských čtvrtí, v rozvojovém světě pak jejich extrémní verze, jež vykazuje podobu slumů. K jejich klíčovým charakteristikám patří:

114

vysoká koncentrace obyvatelstva,

vysoká nezaměstnanost obyvatelstva,

nízká vzdělanost populace, jež částečně souvisejí s nekvalitními školami v těchto čtvrtích,


vysoké procento onemocnění, pramenící z nízké úrovně zdravotní péče, vysoké koncentrace obyvatel a neexistující či nedostatečné hygienické infrastruktury, kvůli níž se choroby snadno šíří,

vysoká kriminalita a z ní plynoucí nebezpečí bezprostředního ohrožení na životě, které někdy až několikanásobně přesahuje celonárodní průměr,

sociální vyloučení komunity a s ním související stigmatizace.

Zatímco v 70. letech žilo ve městech 37 % všech lidí, odborníci odhadují, že po roce 2007 bude ve městech žít celá polovina všech lidí na zemi. Do roku 2030 se očekává roční nárůst celosvětové populace o 0,97 %; populace ve městech by naproti tomu rostla o 2,67 % ročně. V důsledku urbanizace by mělo být v roce 2015 ve světě 23 megalopolí (s více než 10 miliony obyvatel), zatímco dnes je jich 19. Podle odhadů žijí v současné době ve městech 3 miliardy lidí, z nichž celá jedna třetina žije ve slumech a 40 % obyvatel měst v nich bydlí bez registrace.

8.3 Chudoba a gender Podle údajů Rozvojového programu OSN (United Nations Development Programme UNDP) zasahuje chudoba muže a ženy nerovnoměrně a že ženy v současnosti tvoří 70 % všech chudých na světě. Placená práce tvoří jen třetinu práce, kterou ženy vykonávají; dvě třetiny (práce týkající se péče, výchovy a vztahů, práce v domácnosti, na zahradě, na poli a podobně) dělají bez finanční odměny a bez zohlednění v ekonomických statistikách. U mužů je poměr přesně obrácený. Neplacená práce přitom tvoří takřka 70 % veškeré práce vykonávané lidmi. O to těžší je skutečnost vzhledem k faktu, že dvě třetiny negramotných jsou ženy. Rozvojový přístup Women´s empowerment požaduje rozvoj zdola. Ženy mají získat podmínky k rozhodování o svých životech, artikulovat své potřeby, podílet se na rozhodovacích procesech. V praxi se aplikuje gender mainstreaming. Relativně nejnižší příjem mají:

senioři,

samostatně žijící osoby,

rodiny s jedním rodičem.

Míry chudoby se značně liší mezi jednotlivými socioekonomickými skupinami:

Nejnižší riziko chudoby vykazuje skupina zaměstnaných osob.

U ostatních skupin je riziko asi 3x vyšší pro osoby samostatně výdělečně činné,

důchodce a děti do 15 let.

Asi 4x vyšší pro ostatní ekonomicky neaktivní osoby. Asi 5x vyšší pro nezaměstnané osoby. 115


8.3.1 Boj proti chudobě a okolnosti dimenze odpouštění dluhů a) Odpouštění dluhů bylo dlouhou dobu kategoricky odmítáno. Teprve koncem 80. let došlo k prvním posunům v názorech. A v r. 1988 začaly vlády věřitelských zemí uvažovat o částečném škrtnutí suverénních dluhů a otevřely možnost odpuštění dluhů pro jednotlivé státy až do výše 33%. V r. 1996 se poprvé začaly projednávat i dluhy u multilaterálních věřitelů (MMF, SB, regionální rozvojové banky…) b) Bohužel iniciativy jsou omezeny na nejchudší země a nezahrnují další, často více zadlužené země s velkým podílem chudého obyvatelstva. c) Věřitelské vlády samy rozhodují o výši a podmínkách oddlužení. To však znamená, že nejsou odpuštěny všechny dluhy, ale pouze tolik, aby se země dostala do udržitelné situace, která i tak znamená zadlužení ve výši 150% příjmů z exportu. . Ohlas na odpouštění dluhů je diferencovaný. Jedni kritikové považují odpouštění za velmi zdlouhavý proces a tvrdí, že odpouštění dluhů probíhá pomalu, a navíc je nedostatečné. Existuje také silný hlas jiných oponentů, kteří tvrdí, že strategie by měla být změněna, protože normální praxí je dluhy splácet. Pokud bude odpouštění v praxi praktikováno, jde o špatný signál chudým zemím, a takovéto jednání označují jako morální hazard. Chudoba je prvotní příčinou mezinárodního napětí Objektivně je třeba podotknout, že řada rozvojových zemí se středním příjmem používá půjčky na kapitálových trzích jako standardní nástroj svého rozvoje. Je potěšitelné, že dodržují splátkový kalendář. Současně je třeba vzít do úvahy, že nesplácení či nutnost oddlužení by zhoršilo rating u zahraničních věřitelů a ztížilo přístup k novým půjčkám. Zřejmě i v tomto kontextu v roce 2000 slíbili vedoucí představitelé 189 států na summitu OSN, že společnými silami sníží do roku 2015 na polovinu počet nejchudších lidí, kteří živoří s prostředky nižšími než jeden americký dolar na den. Příklady humanitárních aktivit proti chudobě ve světě Jiným příkladem je řada podpůrných akcí pro chudé např. a) myElen.com – „moje výměnná síť úvěrů“. „Investuj do „svého“ podnikavého Indiána, respektive Indiánky, měj dobrý pocit z pomoci jeho drobnému podnikání a ještě na tom vydělej. Základem propojení chobotnice se týká praxe, která první v Česku svými chapadly nasaje investice, jež na svém konci v Mexiku povede prostředky do vesnic ke konkrétním lidem. b) Nositel Nobelovy ceny míru Muhammad Júnus, (bangladéšský ekonom a bankéř, 68 let) Přímá vládní charita je problematická a méně efektivní. Mikroúvěry pomáhají bez vlády, bez postranních úmyslů. Jde o podporu příběhu člověka, který se snaží a jen potřebuje půjčku. Júnus realizoval půjčky pro chudé podnikatele, kterým běžné banky odmítají půjčit, v r. 1976 půjčil 27 dolarů (asi 500 Kč.) několika bangladéšským 116


vesničankám na nákup bambusu, ze kterého vyráběly nábytek. Jeho banka vždy půjčuje na investice ne na běžnou spotřebu (nákup krávy, zřízení obchodu). Základem aktivit tohoto druhu je snaha nejen vydělat, ale vydělat eticky a realizovat prestižní investici! Cílovou skupinou půjček přebírají ženy. Důvod je jednoduchý. Ženy žadatelky jsou spolehlivější, mají vyšší soustředění na děti, vykazují lepší splátkovou disciplínu a zisky rozdělují do svých rodin. Navíc se půjčuje větším skupinám lidí, kteří navzájem za sebe ručí (ten, komu se nedařilo i ten, komu se dařilo a tento týden splatí za neúspěšné), morální efekt - ostuda u sousedů, kteří by za dlužníka museli splácet, je bičem a výstrahou. Návratnost půjček je vysoká (až 98%). c) Laptop chudých „Laptop za 100 dolarů“. - Jde o akci Nicholase Negroponta (prof. USA). „Gigi“ Give one, get one - jeden daruj, druhý získej, www.laptopgiving.org (2 týdny s daňovou výhodou)

Požadavek vznesly Uruguay, Peru, Mongolsko, Mexiko Carlos Slim 25 tisíc PC pro děti, sponzorský program Itálie pro 50 tisíc PC pro Etiopii.

Spolupráce T-Mobile, eBay, Google (další výhody), Electronic Arts

Objednávky od 12. 11. 2007 za 188 $ (399 za pár), do Vánoc dárce, po novém roce příjemce - dítě v rozvojové zemi.

Fair trade (česky Spravedlivý obchod) je způsob obchodu s drobnými pěstiteli z rozvojových zemí. Fair trade podporuje férovější přístup k mezinárodnímu obchodu a klade důraz na jeho sociální a ekologické rozměry. V současnosti je do něj zapojeno téměř 1,5 milionu pěstitelů, zemědělských pracovníků a řemeslníků v 58 zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Cílem Fair trade je dát šanci lidem z rozvojových zemí vymanit se vlastními silami z chudoby a žít důstojný život. Na správné užívání ochranné registrované známky Fairtrade® dohlíží certifikační a kontrolní asociace Fairtrade Labelling Organizations. Výrobky Spravedlivého obchodu lze poznat mimo jiné podle značky na obalech.

8.3.2 Příklady chudoby v české společnosti Stereotyp chudých - V české kultuře se tradičně jevila chudoba jako stav spojený s jistými ctnostmi, protože v pohádkách byl pohádkový chasník chudý, ale čistý a pracovitý. Chudoba je českou společností tradičně chápána spíše jako důsledek externalit než jako důsledek osobní nedostatečnosti chudých. Pro řadu lidí je chudoba „připsaným statusem“, získaným na základě skutečností, nad nimiž nemají kontrolu. Pro jiné je „dosaženým statusem“, který závisí na faktorech, které chudí mohou sami jen stěží kontrolovat. V existenci socialistického Československa došlo k masivní redistribuci prostředků, které byla doprovázena nivelizací příjmů. Režim bránil rozšíření počtu chudých jak v absolutním tak i v relativním konceptu chudoby. Masové dotace byly nasměrovány do sociálního prostoru, odkud se tradičně rekrutuje největší podíl chudých. Vysoké dotace byly realizovány ve směru cen potravin, energií, nájemného, dopravy. Lze říci, že se objevoval demografický charakter chudoby, neboť chudoba nebyla před rokem 1989 vázána postavení jedince na trhu práce. Byla atributem určitých fází životního 117


cyklu, ve kterých se jedinec či rodina nacházeli. Lidé přechodně chudli, když založili rodiny anebo v důchodu, když zestárli. Lidé s osobním či sociálním handicapem byli trvale vytlačeni od zdrojů a byli politicky zneviditelněni. Převládající teze „Chudí neexistují“ – týkala se vize, půl století života ve společnosti zbavené chudoby. Ve srovnání se zeměmi EU se ČR řadí mezi státy s nízkou mírou relativní chudoby. Podle výsledků šetření SILC 2006 mělo příjem pod hranicí ohrožení chudobou 10% osob v ČR. Významnými faktory nízké míry relativní chudoby v ČR je nízká míra příjmových nerovností a poměrně vysoká efektivita sociálních transferů v kombinaci s nízkou úrovní příjmového mediánu. Vyšší koncentrace osob těsně nad prahem chudoby by mohla představovat bez přijetí příslušných opatření riziko zvýšení míry chudoby v podstatě na průměrnou míru chudoby zemí EU. Z hlediska pohlaví jsou chudobou více ohroženy ženy (11%) než muži (9%). V kategorii nad 65 let věku se rozdíl mezi pohlavími prohlubuje s rostoucím věkem (podíl žen pod hranicí chudoby 8% a podíl mužů 2%). Významnou měrou ovlivňuje chudobu zaměstnanost. Z osob nad 18 let věku byla ohrožena chudobou 3% zaměstnanců. Naproti tomu vysoký podíl chudých byl mezi nezaměstnanými (43%). Podíl chudých důchodců je relativně malý (7% nepracujících důchodců). V chudých domácnostech žilo v roce 2005 18% dětí do 17 let (v zemích EU v průměru 23%). Tzv. „dětská chudoba“ je nejvýraznější u neúplných rodin s nezaopatřenými dětmi, v roce 2005 bylo 41% osob z těchto domácností chudých. Dětská chudoba je podobně jako ve většině zemí EU-25 fenoménem vícečetných rodin s třemi a více dětmi (30%). Sociální transfery významně ovlivnily celkovou míru chudoby v ČR. Bez důchodů a ostatních sociálních transferů by žilo pod hranicí ohrožení chudobou 39% osob ČR. Vyplacené důchody snížily tuto míru na 22% a ostatní sociální transfery na konečných 10%. Všechny tyto míry jsou pod průměrem EU-25. Sociální transfery míru chudoby snížily o 29%. Efektivnost sociálních transferů v ČR při snižování chudoby je velmi dobrá i přesto, že výdaje na sociální transfery jsou o více než 8 procentních bodů nižší než je průměr EU-25. Díky tomu chudoba nepostihuje rozsáhlé a početné kategorie populace, ale více se koncentruje, např. u nezaměstnaných, v neúplných rodinách a vícečetných rodinách. Feminizace chudoby v ČR Nejohroženější jsou: staré ženy, živitelky rodin s nezaopatřenými dětmi, marginální sociálně patologické skupiny, v nichž ženy nepřevládají, ale jsou spíše oběťmi vztahů k takto zařazeným mužům. Chudoba starých žen je zvláště tíživá. Demografické souvislosti rozložení populace podle pohlaví napříč věkovými skupinami dokládají, jak početná je to skupina.

0-2 roky připadá na tisíc chlapců 956 děvčat,

40-44 let poměr se sbližuje,

60-64 let je o 217 žen víc jak mužů,

nad 80 let připadá na tisíc mužů 2407 žen.

Stáří žen je osamělé a je provázeno menším finančním zajištěním. Ženy jsou častým příjemcem minimálního důchodu. Strategie osamělého chudého občana spočívá obvykle v těchto aktivitách:

118

Nákup levného zboží a potravin (potraviny s prošlou záruční dobou).


Nákup textilu v secondhandech.

Dotované stravování - odnos z jídelen domů jako forma zbytkové večeře.

Chov domácího zvířectva.

Pěstování zeleniny, ovoce.

Sezonní pobyt na chatách s menší režií.

Prodloužení pobytu ve zdravotnických zařízeních.

Prodej veteše, knih, obnošeného šatstva.

Placené opatrování dětí.

Zmenšení výdajů na životní náklady formou spolužití partnerů.

Zaměstnání – krátkodobé pronájmy, vybírání odpadních nádob, žebrota, drobné krádeže.

Romové a chudoba Řada teoretických prací (Hirt, T., Jakoubek, M. 2006) se zabývá otázkou, zda jsou nebo nejsou Romové nositeli kultury chudoby. Uvedení autoři nehovoří o Romech, ale výhradně o nositelích určitých kultur. V tomto případě o nositelích tradiční romské kultury a kultury chudoby. Některé rysy romské kultury a kultury chudoby jsou identické. Jde o:

vysokou porodnost,

nedůvěru ke státním institucím,

životní strategie zaměřené na přítomnost,

domácí násilí muže vůči ženě,

absence soukromého majetku, stravy, financí aj.,

generalizovaná reciprocita v rámci širokých příbuzenských sítí,

značná tolerance k sociálním patologiím apod. Uvedené rysy, jakožto součásti tradiční romské kultury či kultury chudoby fungují jako takové, jsou součástmi, které existují pouze coby výsledek definice, jež v tomto případě pronáší někdo třetí. Kultura chudoby není automaticky romská, protože řada lidí této národnosti vybočuje a uplatňuje se na trhu práce, dosáhla vysokoškolské kvalifikace apod.

SAMOSTATNÝ ÚKOL 5 Podle novokantovců lze charakterizovat, že věda začíná tehdy, jakmile přestaneme spoléhat na smyslové evidence a první pravdy vědomí. Věda konstruuje či vytváří svůj předmět. Dokázali byste se ve svých úvahách soustředit a navrhnout indikátory nositelů kultury chudoby? Doporučuji pro zájemce prostudovat knihu Hirt, T., Jakoubek, M. Romové v osidlech sociálního vyloučení. Plzeň: vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. 119


SHRNUTÍ KAPITOLY Koncept rozvoje, který se v 50. a 60. letech soustřeďoval na úzce ekonomické indikátory růstu zemí, byl od 80. let nahrazen širším pojetí, které mimo otázky ekonomiky věnoval pozornost problémům dlouhodobé udržitelnosti a kvality života, přičemž rozvoj je vnímán v multidimenzionálním konceptu, který zahrnuje materiální, sociální, environmentální, politické a kulturní složky. Příjmová chudoba (činí člověka „číselně“ chudým) jako jedna z mnoha dimenzí chudoby. Nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je určení hranice chudoby, vyjadřující minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních životních potřeb, tedy k zajištění potravy a obydlí. V praxi se hranice určuje tak, že se pro danou zemi na základě průzkumu domácností stanoví průměrné množství peněz, kterých je třeba ke koupi denního kalorického minima. K nim se přičtou minimální částky, které průměrná rodina vynaloží za obydlí a další potřeby, jako je ošacení. Národní hranice chudoby v mezinárodním srovnání selhávají. Chudoba není nedostatek příjmů, nýbrž nemožnost plnohodnotně žít kvůli nedostatku ekonomických prostředků. Boj s chudobou na venkově se tedy soustřeďuje na zvyšování produktivity a na pěstování nových, výnosnějších či odolnějších plodin. Zejména v zemích Latinské Ameriky, ale i v ostatních částech světa, se jednou z největších příčin chudoby na venkově jeví nerovné a nespravedlivé rozdělení půdy. Typickým rysem chudoby ve městech je zejména bezdomovectví. Tíživá je zejména existence chudinských čtvrtí, v rozvojovém světě pak jejich extrémní verze, jež vykazuje podobu slumů. Podle údajů Rozvojového programu OSN zasahuje chudoba muže a ženy nerovnoměrně. Ženy v současnosti tvoří 70 % všech chudých na světě.

OTÁZKY 1. 2. 3. 4. 5.

Jaký je nejrozšířenější způsob měření chudoby a co označuje? Jaký je typický rys městské chudoby? Jaký je typický zdroj venkovské chudoby? Které pohlaví tvoří většinu chudých na světě a proč? V čem spočívá návrh řešení podle vizí rozvojového programu OSN?

ODPOVĚDI 1. Příjmová chudoba je jedna z mnoha dimenzí chudoby. Nejrozšířenějším způsobem měření chudoby je hranice chudoby, vyjadřující minimální výši příjmu, která je zapotřebí k uspokojení základních životních potřeb, tedy k zajištění potravy a obydlí. V praxi se hranice určuje tak, že se pro danou zemi na základě průzkumu domácností stanoví průměrné množství peněz, kterých je třeba ke koupi denního kalorického

120


2.

3. 4.

5.

minima. K nim se přičtou minimální částky, které průměrná rodina vynaloží za obydlí a další potřeby, jako je ošacení. Typickým rysem chudoby ve městech je zejména bezdomovectví. Tíživá je zejména existence chudinských čtvrtí, v rozvojovém světě pak jejich extrémní verze, jež vykazuje podobu slumů. K jejich klíčovým charakteristikám patří vysoká koncentrace obyvatelstva, vysoká nezaměstnanost obyvatelstva, nízká vzdělanost populace, vysoké procento onemocnění, vysoké koncentrace obyvatel a neexistující či nedostatečné hygienické infrastruktury, vysoká kriminalita a z ní plynoucí nebezpečí bezprostředního ohrožení na životě, sociální vyloučení komunity a s ním související stigmatizace. Jednou z největších příčin chudoby na venkově jeví nerovné a nespravedlivé rozdělení půdy Ženy v současnosti tvoří 70 % všech chudých na světě. Placená práce tvoří jen třetinu práce, kterou ženy vykonávají; dvě třetiny (práce týkající se péče, výchovy a vztahů, práce v domácnosti, na zahradě, na poli a podobně) dělají bez finanční odměny a bez zohlednění v ekonomických statistikách. U mužů je poměr přesně obrácený. Neplacená práce přitom tvoří takřka 70 % veškeré práce vykonávané lidmi. O to těžší je skutečnost vzhledem k faktu, že dvě třetiny negramotných jsou ženy. Rozvojový přístup Women´s empowerment požaduje rozvoj zdola. Ženy mají získat podmínky k rozhodování o svých životech, artikulovat své potřeby, podílet se na rozhodovacích procesech. V praxi se aplikuje gender mainstreaming.

121


9

KONCEPT SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ

RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se budeme zabývat problematikou sociálního vyloučení a vysvětlíme si, že nerovnost plodí neschopnost člověka podílet se na životě společnosti, vede k izolaci jedince a odtržení od společnosti. Zatímco chudoba je spojována s vyloučením od materiálních zdrojů, vyloučení se týká nerovnosti v participaci na životě společnosti. Popíšeme si základní vizi evropské strategie, která považuje sociální exkluzi za nenaplněné občanství. Na závěr budeme probírat Národní akční plán sociálního začleňování. CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●Identifikovat

rizika sociálního vyloučení, ●popsat strategii sociálního začleňování.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Lidská důstojnost, sociální exkluze, inkluze, koheze, ekonomické vyloučení, vyloučení z trhu práce, ze vzdělávání, strategie sociálního začleňování, Národní akční plán sociálního začleňování. Přenos důsledků globální ekonomické soutěže do oblasti trhu práce a selhání mechanismů jejich přizpůsobení, mimo jiné v důsledku nedostatečného přizpůsobení flexibility a a zaměstnatelnosti, způsobuje krizi sociálního státu a selhávání klíčových institucí moderní společnosti. Důsledkem tohoto procesu je:

vyloučení části pracovní síly z trhu práce a ze společnosti.

selhání instituce rodiny, zejména v její reproduktivní funkci.

Výsledným efektem obou projevů jsou změny v procesu stárnutí společnosti, které vyvolávají enormní zátěž na udržitelnost systému sociálního zabezpečení a způsobují jeho krizi. Reakce sociálního státu na nové sociální problémy: V případě dominantního vlivu neoliberální ekonomické strategie na politické rozhodování dochází k omezování štědrosti sociálního státu pod tlakem globální soutěže. Tzv. sociální dumping je prováděn v zájmu zachování konkurenceschopnosti snížením daní, odvodů na sociální zabezpečení, tj. omezení dosažitelných zdrojů po sociální výdaje.

122

10 GENDEROVÉ ROZPOČTOVÁNÍ

V případě tradičního sociálně demokratického modelu sociálního státu je vysoce obtížné snižovat výdaje a nároky sociálního státu, neboť voliči očekávají řešení sociálních problémů politickými reprezentacemi. Nová rizika se projevují jako: a) Nerovnováha mezi placenou prací a rodinnými povinnostmi, jako je péče o děti a staré příbuzné členy rodiny – zakládá znevýhodnění žen na trhu práce, b) Nedostatek dovedností a kompetencí k získání přístupu k adekvátně placenému a jistému zaměstnání, což je významné zejména za okolností, kdy se trhy stávají pružnějšími, c) Přístup k dostačujícím sociálním dávkám a službám, jenž je omezován zejména v důsledku restrukturace a rekalibrace sociálního státu, například v důsledku individualizace a částečné privatizace penzijního systému, zdravotních a sociálních služeb. Zanedbání rizik vede na makroúrovni

k poruchám trhu práce,

k nepružnosti trhu práce,

k růstu nezaměstnanosti,

k prohloubení poruch reprodukční funkce rodiny.

Na mikroúrovni způsobuje rostoucí riziko sociálního vyloučení a chudoby. Všechny tyto důsledky vedou jak k finančnímu vyčerpání kapacity sociálního státu, tak ke ztrátě jeho legitimity. Sociální problematika je v zemích EU od počátku 90. let hodnocena pomocí konceptu sociální exkluze posléze i sociální inkluze.

9.1 Sociální exkluze Dominantním rysem konceptu sociální exkluze je vystižení nových rysů chudoby a jejího multidimenzionálního charakteru, který přesahuje obsah konceptu chudoby. Sociální exkluze zahrnuje vyloučení, jejichž příčinou není nedostatek finančních nebo materiálních zdrojů (tj. chudoba), ale např.

kulturní odlišnost,

etnicita,

gender,

příslušnost k určitému životnímu stylu.

Sociální exkluze věnuje pozornost procesům a mechanismům, které mají vylučující charakter (nejen výslední stav ale i dynamika jevu!).

123


Nahrazení konceptu chudoby konceptem sociální exkluze je vnímáno jako paradigmatická změna interpretace společnosti. Společnost přestává být interpretována v kontextu vertikálních nerovností (nahoře x dole, bohatí x chudí. Společnost je vnímána v dimenzích horizontálních nerovností jako separace x participace, in x out (Duffy 1998 Lister 2000, Mareš 2004). Giddens 1998 - koncept sociální exkluze nevyjadřuje tak gradaci nerovnosti (v případě chudoby) jako spíše MECHANISMUS, který odlučuje lidi od hlavního proudu společnosti. Evropská komise – sociální exkluze - nenaplněné občanství.

Obrázek 7: Rizika sociální exkluze

Hlavním cílem nové orientace sociální politiky členských států EU: Posílení sociální koheze a vytvoření inkluzivní společnosti, ve které je každý schopen plně participovat ve společnosti a nikdo není omezován nedostatečným vybavením politickými nebo občanskými právy, chybějícím zaměstnáním nebo nedostatečným příjmem. Sociální vyloučení se nejvíce vyskytuje v nejchudších zemích, například v portugalsky mluvících zemí Afriky, kde byly zjištěny nejnižší úrovně ukazatelů rozvoje. V Mosambiku žije 54 % obyvatelstva v absolutní chudobě a velká většina lidí nemá přístup ani k sociální ochraně, ani k základním službám, jako jsou péče o zdraví, bezpečná pitná voda, školy atd. Vůči problémům sociálního vyloučení však nejsou imunní ani relativně bohaté země, kde k nim přispívá existence velkých příjmových rozdílů a důraz kladený v poslední době na odpovědnost jednotlivce za vlastní úděl. Existence sociálního vyloučení má neblahé důsledky na bezpečnost, soudržnost a další aspekty života společnosti, a proto opatření proti sociálnímu vyloučení patří do nezbytného vybavení sociální politiky.

124


Politika sociálního začleňování věnuje pozornost nejnižším i nejvyšším statusovým skupinám. Jejím cílem není dosažení rovnosti. Cílem sociální inkluze - dosažení sociální koheze. Dimenze sociální koheze:

Multidimenzionalita.

Dynamika.

Relativnost.

Narušení sociálních vztahů.

Omezenost komunálních či lokálních zdrojů.

Omezení vyloučených nejen na společnost, ale i na vlastní osud.

Kdo je sociálně vyloučený? Za sociálně vyloučené jsou považováni lidé, kterým není umožněna plnohodnotná participace ve významných společenských systémech: produkce, redistribuce, rodinného života, komunitního života a kultury. Sociálním vyloučením jsou v nejvíce ohroženy zejména následující skupiny osob:

osoby se zdravotním postižením,

děti,

mládež a mladí dospělí,

senioři,

etnické menšiny,

imigranti a azylanti,

osoby bez přístřeší,

osoby opouštějící zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy,

osoby opouštějící výkon trestu odnětí svobody,

oběti trestné činnosti (včetně oběti obchodu s lidmi),

oběti domácího násilí,

osoby komerčně zneužívané.

Ekonomické vyloučení má nejčastěji podobu nedostatečného přístupu k finančním či materiálním zdrojům (chudoba) nebo k mechanismům, jimiž jsou tyto zdroje distribuovány (marginalizace a vyloučení na pracovním trhu).

125


Ačkoli se v evropském srovnání jeví míra ohrožení chudobou a sociálním vyloučením v ČR jeví jako nízká, problém sociální exkluze je v ČR závažný zejména u části romské populace. Vedle toho jsou v ČR vylučováni: bezdomovci, přistěhovalci, mentálně postižení. Obrázek 8: Relativní ohrožení vybraných skupin chudobou

Vyloučení na pracovním trhu Za nejlepší ochranu před chudobou a sociálním vyloučením je obecně považováno placené zaměstnání. V ČR je (relativní) chudoba zaměstnaných řídkým jevem, podíl chudých je výrazně nejnižší (3%) e zemí EU 25. Existence chudých zaměstnaných vyjadřuje skutečnost, že ani zaměstnání nemusí zajistit ekonomické začlenění. Vyloučení na pracovním trhu může mít hlubší charakter v případě dlouhodobé nezaměstnanosti nebo úplné rezignace na získání zaměstnání a odchod do ekonomické neaktivity. Vyloučením a marginalizací na pracovním trhu jsou ve zvýšené míře ohroženy osoby s žádnou nebo nízkou kvalifikací, ženy, zdravotně postižení, příslušníci etnických menšin, uprchlíci, přistěhovalci a zejména lidí s kumulací handicapů. V nových členských zemích EU je vysokou mírou nezaměstnanosti postižena romská menšina. Míra nezaměstnanosti Romů byla v r. 2001/02 odhadnuta na 46% v ČR, na Slovensku 85%, v Maďarsku 57%. Vyloučení ze vzdělávání Riziko sociální exkluze je vysoké zejména u osob s nízkou úrovní lidského kapitálu.

126


Stupeň dosaženého vzdělání slouží jako nejdostupnější a nejzřejmější indikátor lidského kapitálu při rozhodování zaměstnavatelů o obsazení pracovních míst. Ve vzdělanostní struktuře ČR je nízký podíl osob s nízkou kvalifikací, a tak se vyloučení tohoto typu týká romské populace, kde převažují osoby se základním vzděláním (80 - 85%) a 5% Romů je bez vzdělání. Bez jakékoli kvalifikace jsou plné ¾ Romů. Obrázek 9: Indikátory deprivace

Další formy vyloučení

Bezdomovectví jako forma extrémního vyloučení.

Vyloučení v oblasti bydlení (nevyhovující standardy bydlení).

Znevýhodnění nebo vyloučení z přístupu ke službám péče o zdraví.

Sociální vyloučení v podobě nedostatečného přístupu k: •

informačním a komunikačním technologiím – chudí, starší lidé, lidé s nízkou úrovní lidského kapitálu,

•

sociálním a právním službám, k výkonu občanských práv.

127


9.2 Politika sociálního začleňování V roce 2008 Česká republika vypracovala a předložila Evropské komisi Národní zprávu o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování 2008 – 2010. Národní zpráva navazuje na strategické dokumenty z oblastí sociální ochrany a sociálního začleňování z let 2004 až 2008, a to především na Národní zprávu o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006–2008. Národní zpráva reaguje na výzvy, které na Českou republiku kladly Společné zprávy o sociální ochraně a sociálním začleňování z let 2007 a 2008. Základní společné cíle politiky sociálního začleňování se týká:

usnadnění participace v zaměstnání a přístupu ke zdrojům, právům, statkům, službám pro všechny,

prevenci rizika sociálního vyloučení,

pomoc nejvíce zranitelným,

mobilizace všech relevantních zdrojů.

Národní akční plán sociálního začleňování (NAPSI) má v podstatě deklarativní charakter, nevytváří nové strategie a opomíjí některé faktory, které mohou vést k vylučování (problém přílišného zadlužování)a skupiny, které jsou více riziku vylučování vystaveny – drogově závislí, oběti trestných činů, komerčně zneužívané osoby. NAPSI nezahrnuje ani oblasti se značným inkluzivním kapitálem (oblast kultury a sportu). Chudoba a sociální vyloučení jsou nejlépe postižitelné na lokální úrovni. K možnosti efektivnějšího a účinnějšího prosazování principů sociálního začleňování na nižších úrovních, vstoupilo MPSV jako partner do mezinárodního projektu Vytvoření metodiky pro tvorbu regionálních a lokálních akčních plánů financovaného z Akčního programu na podporu spolupráce Společenství v boji se sociálním vyloučením a spolufinancovaného MPSV. Do projektu se v ČR zapojila tři města (Vsetín, Havlíčkův Brod a Karviná), Olomoucký kraj, Svaz měst a obcí ČR a Rada vlády pro záležitosti romské komunity. V první fázi projektu byla ve spolupráci s partnery ze zemí EU vytvořena metodika pro tvorbu akčních plánů sociálního začleňování na lokální a regionální úrovni. V druhé fázi projektu jeho partneři z ČR vytvořili plány sociálního začleňování na svém území (Karviná, Havlíčkův Brod a Olomoucký kraj).

SHRNUTÍ KAPITOLY Sociální problematika je v zemích EU od počátku 90. let hodnocena pomocí konceptu sociální exkluze posléze i sociální inkluze. Nahrazení konceptu chudoby konceptem sociální exkluze je vnímáno jako paradigmatická změna interpretace společnosti. Sociální exkluze zahrnuje vyloučení, jejichž příčinou není nedostatek finančních nebo materiálních zdrojů (tj.

128


chudoba), ale např. kulturní odlišnost, etnicita, gender, příslušnost k určitému životnímu stylu apod. Hlavním cíle strategie EU je posílení sociální koheze a vytvoření inkluzivní společnosti, ve které je každý schopen plně participovat ve společnosti a nikdo není omezován nedostatečným vybavením politickými nebo občanskými právy, chybějícím zaměstnáním nebo nedostatečným příjmem. Sociálním vyloučením jsou v nejvíce ohroženy zejména osoby se zdravotním postižením, děti, mládež a mladí dospělí, senioři, etnické menšiny, imigranti a azylanti, osoby bez přístřeší, osoby opouštějící zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, osoby opouštějící výkon trestu odnětí svobody, oběti trestné činnosti (včetně oběti obchodu s lidmi), oběti domácího násilí, osoby komerčně zneužívané. Extrémní formou sociálního vyloučení je bezdomovectví. Česká strategie sociálního začleňování má legislativní podporu v Národní zprávě o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006–2008 a Národní zprávě o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování 2008 – 2010.

OTÁZKY 1. V čem spočívají důsledky krize sociálního státu a selhávání klíčových institucí moderní společnosti? 2. Vysvětlete pojem sociální exkluze. 3. Charakterizujte problém vyloučení ze vzdělávání. Koho se týká v české společnosti? 4. Koho považujeme za sociálně vyloučeného? 5. Které dokumenty a na které období definují strategii sociálního začleňování v české společnosti?

ODPOVĚDI 1. Jde o problém vyloučení části pracovní síly z trhu práce a ze společnosti a selhání instituce rodiny, zejména v její reproduktivní funkci. Což způsobuje změny v procesu stárnutí společnosti, které vyvolávají enormní zátěž na udržitelnost systému sociálního zabezpečení a zesilují jeho krizi. 2. Sociální exkluze zahrnuje vyloučení, jejichž příčinou není nedostatek finančních nebo materiálních zdrojů (tj. chudoba), ale např. kulturní odlišnost, etnicita, gender, příslušnost k určitému životnímu stylu apod. 3. Riziko sociálního vyloučení ze vzdělávání je vysoké zejména u osob s nízkou úrovní lidského kapitálu. Stupeň dosaženého vzdělání slouží jako nejdostupnější a nejzřejmější indikátor lidského kapitálu při rozhodování zaměstnavatelů o obsazení pracovních míst. V ČR se týká zejména romských občanů. 4. Za sociálně vyloučené jsou považováni lidé, kterým není umožněna plnohodnotná participace ve významných společenských systémech: produkce, redistribuce, rodinného života, komunitního života a kultury. 129


5. Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006– 2008 a Národní zpráva o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování 2008 – 2010.

130


10 GENDEROVÉ ROZPOČTOVÁNÍ RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se zaměříme na objasnění problémů a principů genderového rozpočtování. Probereme zásadu odpovědnosti, rovnosti, transparentnosti a výkonnosti a nastíníme dynamiku uplatnění základní předpoklady a nástrojů rozpočtování


genezi rozpočtování, ●popsat nástroje a základní předpoklady postupu rozpočtování.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Genderové rozpočtování, geneze, zásady, principy, pravidla postupu, přínosy.

Rada Evropy podala následující definici genderového rozpočtování. Uvedla, že genderové rozpočtování je uplatněním gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu. Rozpočtování z hlediska rovnosti žen a mužů představuje přístup k rozpočtům, ve kterém jde o spravedlivější přerozdělování finančních prostředků z hlediska rovného přístupu žen a mužů k čerpání finančních zdrojů, které společnost vytvořila a přerozděluje je. Je jednou ze součástí politiky vytváření rovných příležitostí pro ženy a muže. Genderové rozpočtování je uplatněním gender mainstreamingu v rozpočtovacím procesu. Myslí se tím zhodnocení rozpočtů z hlediska genderu, při němž se na všech stupních rozpočtového procesu bere ohled na otázku pohlaví s cílem prosazování rovnosti žen a mužů. Genderové rozpočtování by mělo být prováděno na všech úrovních veřejných rozpočtů a mělo by napomoci k vytváření a prosazování rovných příležitostí. Provádět takové genderové rozpočtování neznamená vytvářet oddělené rozpočty pro muže a pro ženy, ani není jeho smyslem dosažení nějakého konkrétního podílu výdajů zaměřených na tu kterou genderovou skupinu.

10.1 Geneze genderového rozpočtování V roce 2002 existovaly iniciativy genderového rozpočtování v téměř 42 zemích. Diference se projevovaly v odlišném akcentu na vybrané cíle a očekávané efekty. Šlo zejména:

o účastníky (členové vlád, neziskové organizace), 131


diference v rozsahu analýz (národní/místní rozpočet, příjmy/výdaje),

zapojení cílových skupin (veřejnost, média, ženy),

rozdílné fáze rozpočtového procesu (plánování, implementace, hodnocení),

o zviditelnění nebo integraci genderových analýz (zviditelnění údajů odděleně, např. jako dodatečný materiálu k státnímu rozpočtu jako v případě Žluté knihy ve Francii, nebo zahrnutí genderových analýz přímo do rozpočtových návrhů jednotlivých ministerstev ve Švédsku).

Průkopníky genderového rozpočtování byly Austrálie a Jihoafrická republika. První genderový rozpočet - Women’s Budget vznikl v Austrálii r. 1984. V roce 1990 již byly zavedeny genderové indikátory a po čtyřech letech každý resort australské vlády používal sjednocené indikátory genderové rovnosti ke každoroční evaluaci své činnosti. V posledních letech se projevovaly odlišné formy iniciativ v jednotlivých zemích, v počátečních fázích převažovaly formy na regionální úrovni (například Göteborg ve Švédsku zahrnulo gender mainstreaming do rozpočtového procesu, ve Švýcarsku existují iniciativy na úrovni kantonů Basel, Zürich, St.Gallen, v Německu na úrovni spolkových zemí). Pokud jde o rozsah analýz, je důraz kladen hlavně na vybrané druhy výdajů příslušných rozpočtů:

ve Francii jsou sledovány výdaje konkrétně cílené na ženy a na iniciativy rovných příležitostí ve veřejném sektoru,

v kantonu Basel ve Švýcarsku se sledují výdaje v oblastech vzdělávání, sociálního zabezpečení a zajištění veřejné bezpečnosti,

ve Švédsku byly pilotní projekty spuštěny pro oblasti sociální ochrany, regionálního rozvoje, dopravy a spojů,

ve Velké Británii se zabývají i příjmovými otázkami v podobě dopadů daňových kreditů na muže a ženy v závislosti na jejich rodinném stavu.

10.2 Principy a zásady genderového rozpočtování Genderové rozpočtování je založeno na několika principech.

132


Rovnost – se jako princip týká dvou souběžně sledovaných cílů. Jde jak o přístup k rozpočtu z hlediska práv občanů, kdy se genderová rovnost projevuje jako cíl a zároveň jako nástroj ekonomické politiky. Odpovědnost – se jako princip projevuje ve snaze udržet principy rovnosti v praxi, v jejich prosazení na všech úrovních s měřitelnými a prokazatelnými výsledky. Genderově vnímaný proces tvorby rozpočtu nabízí vhodné propojení sféry tvorby politiky a konkrétních způsobů získávání a čerpání prostředků. Výkonnost – je princip, který se zasazuje o sladění cílů genderové rovnosti s cíli ekonomické výkonnosti tak, aby obě složky prosperovaly a doplňovaly se. Zprávy Světové banky přinášejí informace o tom, že genderové nerovnosti vedou ve svých důsledcích ke značným ztrátám na lidských zdrojích a potažmo ke ztrátám ve výkonnosti ekonomiky. Transparentnost – je požadavek, aby genderové rozpočtování bylo nejen předmětem politické a ekonomické rozvahy, ale i prostorem k vyjádření zainteresovaných občanů, zvláště žen, které jsou obvykle z podobných rozhodnutí vyloučeny. Zásady Genderové rozpočtování (gender budgeting) ve kterékoli fázi může zahrnovat následující kroky:

Zhodnocení postavení žen a mužů, chlapců a dívek v každém z rozpočtových sektorů (u pokročilejších rozpočtovacích procesů se uplatňuje také analýza podle věkové struktury, rasy, typů lokalit místa bydliště atd.).

Zjištění, zda vládní politiky a opatření na místní úrovni adekvátně pokrývají problémy identifikované v předchozím kroku. 133


Prošetření alokace zdrojů, zda patřičné zdroje byly vyčleněny na řešení problémů a na zajištění genderově-senzitivních politik.

Vyhodnocení efektivity, zda byly zdroje efektivně vynaloženy v procesu dosahování cílů.

Gender budgeting může pokrývat: a) celý rozpočet, b) výdaje vybraných resortů nebo programů, c) výdaje na nové projekty (jakých oblastí se týkají), d) vybrané formy příjmů (daně, specifické poplatky atd.), e) změny v daňovém systému (jak se dotknou žen a mužů, zda existují odlišnosti nebo prostor pro znevýhodnění), f) zavádění nové legislativy nebo místních opatření (jak bude zasahovat do života ženám a jak mužům)

10.3 Nástroje genderového rozpočtování

Statistiky rozděleně podle pohlaví:

výdaje a zisky

objem neplacených ekonomických aktivit – neplacené práce v domácnosti a péče o rodinu

mikroanalytický model ekonomického a ostatního chování podle genderových hledisek.

Citlivost ke genderové segregaci, ke kulturním zvyklostem a genderovým normám (a jak jsou tyto podporovány nebo naopak přetvářeny pomocí politiky).

Spolupráce napříč vládními agenturami a napříč politickými procesy.

Uvědomování si rozsahu genderových problémů a schopnost vyhledávat skryté či na první pohled neviditelné souvislosti nerovností.

Nástroje na vyhodnocení cílů a priorit přidružených k politikám.

Uvědomování si složitosti genderových nerovností.

Schopnost zasadit politiku do specifického sociálního fenoménu.

Státní rozpočet - Pro vymezení pojmu veřejný rozpočet, ať už státní nebo místní, je důležité zohlednit více hledisek. Tato hlediska nám umožňují definovat rozpočet jako nástroj 134


hospodářské politiky státu (hledisko ekonomické), jako bilanci příjmů a výdajů (hledisko účetní), jako zákon (hledisko právní) nebo jako finanční plán (stanovující objem a strukturu příjmů a výdajů vlády). Na státní úrovni jsou s rozpočtem spojeny následující funkce:

Rozdělování prostředků - vláda rozhoduje o tom, jak budou dostupné prostředky rozdělené mezi různé vládní funkce, záměry a programy.

Rozdělování příjmů a bohatství - vláda realizuje rozhodnutí týkající se odstranění nerovností v rozdělování příjmů a bohatství mezi různými skupinami osob.

Stabilizace ekonomiky - vládní rozpočty představují nástroj na podporu určité úrovně zaměstnanosti, stability cen, ekonomického růstu, vnější rovnováhy.

Úhly pohledu Každá z těchto funkcí může mít různé dopady pro ženy a muže, především v případě přidělování prostředků na určité záměry a z nich plynoucí různé prospěchy pro obě pohlaví. Funkce je vhodné rozdělit mezi jednotlivé úrovně státní správy, jinak není zabezpečen komplexní pohled na vládní opatření a jeho dosah. Rozpočty představují jen prostředek pro dosažení cíle, proto při jejich sestavování je prvořadé stanovit cíle a politiku pro jejich dosažení. Národní úroveň při realizaci genderově orientované rozpočtové analýzy zahrnuje celý rozsah státního rozpočtu, kde hlavní roli sehrává MF i ostatní ministerstva a orgány státní správy. V některých případech jsou předmětem analýzy jen výdaje vybraných odvětví a programů. Cílem takto zkonstruované analýzy je zviditelnit genderovou problematiku v celém rozpočtovém procesu a aplikovat genderovou rovnost do jednotlivých vládních politik. Zviditelnění v tomto smyslu obsahuje podmínky rozdělování veřejných prostředků ve prospěch mužů a žen a míru jejich profitu z tohoto rozdělení. Přínosy genderového rozpočtování na vládní úrovni pro muže a ženy lze specifikovat: Zejména lze ocenit dosažení méně všeobecné koncentrace s větším důrazem na konkrétní uživatele veřejné služby, které umožní odhalit oblasti zájmů mužů či žen. Díky podrobnějšímu rozboru jednotlivých politik a programů se stává výsledek rozpočtového procesu transparentnějším.

10.4 Základní předpoklady genderového rozpočtováni Základní předpoklady pro realizaci genderové analýzy plynou jako informace: a) genderové statistiky, b) existence vládních podpor a opatření proti všem formám diskriminace, 135


c) spolupráce vládních agentur, d) proces tvorby cílů vyžaduje komplexní hledisko genderové nerovnosti, e) prostředky na hodnocení cílů a priorit. VZDĚLÁVÁNÍ VÝCHOZÍ SITUACE - Všeobecně je možno říci, že role a zodpovědnost žen v rodině a domácnosti je důležitým determinantem omezujícím úroveň jejich vzdělání. Dalšími limitujícími faktory jsou bezpečnost dopravy, vzdálenost do školy, neflexibilní časový rozvrh hodin, nedostatek center pro pomoc matkám s dětmi. Chybí také ubytovací a sociální služby na školách technického charakteru pro děvčata. Přetrvávající rozdíly v ekonomických aktivitách žen, omezené pracovní možnosti a nižší úroveň platů, znamená i nižší návratnost investic do vzdělávání děvčat. Tento fakt zohledňuje mnoho vícedětných rodin při rozhodování o výběru školy pro syna či dceru. Příklady dostupné genderové statistiky:

počet děvčat a chlapců v jednotlivých typech škol,

podíl učitelů a učitelek na jednotlivých typech škol,

střední odborné školy podle oborů a pohlaví studentů,

vyšší odborné školy podle oborů a pohlaví studentů,

vysoké školy podle studijních programů a pohlaví studentů,

populace podle věku a pohlaví.

Cíle a cílová skupina: Jsou cíle projektu jednoznačně zaměřeny na muže a ženy? Vychází jejich sestavení ze skutečného hodnocení vzdělanostních potřeb mužů a žen? Rozložení pracovních sil: Existují časové a vzdálenostní překážky pro přístup děvčat, chlapců do škol? Existují jiné typy překážek v případě ochoty pokračovat ve studiu na dalším stupni vzdělávání pro muže a ženy? Jsou sledované předměty studovány více chlapci, nebo děvčaty? Přístup a kontrola zdrojů: existuje na úrovních vzdělávání sběr statistických dat podle pohlaví (například gramotnost mužů a žen, úroveň dosaženého vzdělání apod.)? Jaké formy studia jsou nabízené pro jednotlivé obory? Jak ovlivňují přijímací a výběrové pohovory přístup mužů a žen ke vzdělávání? Přístup a kontrola užitku: Obsahuje projekt návrhy na odstranění existujících překážek v přístupu k vybraným formám vzdělávání? Jsou informace o možnostech vzdělávání dostupné pro obě pohlaví? Jsou v projektu eliminované předsudky o tradičních předmětech pro muže a ženy? Sociální, kulturní, náboženské a ekonomické faktory: Je brán ohled na podporování změny genderových stereotypů v případě mužských a ženských modelových rolí (typickým příkladem jsou ženy jako učitelky na nižších stupních škol)? Jsou zařízení ve školách kulturně

136


vhodná? (Jsou vybudovány oddělené sociální a ubytovací kapacity pro obě pohlaví?) Věnuje se výukový materiál genderové problematice? Účast při rozhodování: Jakým způsobem se podílejí ženy a muži na plánování projektu a jeho uvádění do praxe? Jaké zastoupení mají muži a ženy při rozhodování o přidělování prostředků na vybrané projekty? Je zabezpečena komunikace s neziskovými organizacemi v dané oblasti, speciálně se ženskými skupinami? Jsou začleněni do projektu specialisté pro genderovou oblast? PÉČE O ZDRAVÍ VÝCHOZÍ SITUACE Ženy sehrávají v oblasti péče o zdraví důležitou úlohu, jednak z hlediska jejich reprodukční úlohy ve společnosti a jednak z důvodu jejich postavení v rodině a péči o její členy. Mezi muži a ženami existují rozdíly v potřebách a užívání zdravotnických služeb, které vycházejí ze sociálně ekonomických, kulturních a biologických faktorů. Tyto následně determinují výživu, životní styl a přístup k zdravotnickým službám. Příklady dostupné genderové statistiky:

zdravotnický personál rozdělený podle pohlaví ,

lékaři podle hlavního oboru činností a pohlaví,

pracovní neschopnost mužů a žen,

zdravotní stav populace,

počet mamografů na 100 tisíc žen ve věku nad 40 let,

úmrtnost podle věku a pohlaví,

hlavní příčiny smrti podle pohlaví.

Cíle a cílová skupina: Jsou cíle projektu zaměřeny výlučně na zdraví žen a mužů? Vycházejí cíle z existence různých potřeb pohlaví a pro čí zdravotní potřeby je projekt určen? Má cílová skupina identifikovány vlastní potřeby zdraví? Rozložení pracovních sil: existují statistiky podle pohlaví pro charakteristiky zdravotnických pracovníků? (věk, dosažené vzdělání, délka praxe apod.) Bere se v úvahu role ženy v péči o rodinné příslušníky, existují nějaké formy její podpory? Jsou muži začleňováni do vzdělávacích aktivit určených pro ženy (typickým příkladem je ošetřovatelství)? Přístup a kontrola zdrojů: existuje genderově zaměřená statistika obsahující data o využívání zdravotní péče a přístupu k medicíně? Kdo je zodpovědný za výdaje na zdravotní péči v rámci rodiny? Přístup a kontrola užitku: bude prospěch z projektu stejný pro muže a ženy? Jestliže ne, jaké důvody jsou v tomto případě akceptovatelné? Sociální, kulturní, náboženské, psychologické a ekonomické faktory: je společensky přijatelné pro ženy navštěvovat příslušná zdravotnická zařízení? Mají ženy/muži možnost konzultace a výběru ženského/mužského lékaře v příslušném oboru? 137


Účast při rozhodovaní: byly identifikovány nějaké překážky v účasti žen a mužů na projektu? Obsahuje strategie možnosti jejich odstranění? Jsou ženská hnutí, ženské zdravotnické pracovnice zapojené do projektu? Existuje speciální výcvik, výuka zaměřená na identifikaci specifických zdravotnických potřeb žen a mužů? DOPRAVA VÝCHOZÍ SITUACE Obvykle se uvádí, že prospěch z realizace dopravních projektů mají muži i ženy, avšak při bližším zkoumání lze zjistit, že ženy více užívají levnější veřejné dopravy, jejich vzdělávací a pracovní možnosti závisí na dostupnosti veřejných dopravních spojů. Také zaměstnanost žen v této oblasti je značně poddimenzovaná, ať už z důvodu přetrvávání genderového stereotypu v oblasti vzdělávání, nebo nedostatečného vybavení pracovišť pro zaměstnanost žen. Příklady genderově dostupné statistiky:

V České republice byly shromážděny v rámci sčítání lidí, domů a bytů z roku 2001 údaje o počtech osob dojíždějících do zaměstnání a škol, a to na úrovni obce, okresu, kraje a republiky. Údaje jsou dále členěny podle druhu dojíždění, věku, pohlaví, odvětví národního hospodářství a času dojíždění. Další údaje z této oblasti je možné získat ze sociologických výzkumů.

Podle pohlaví by připadalo v úvahu například sledování následujících ukazatelů: počet cestujících autem, autobusem, úmrtnost na silnicích, vlastníci řidičských průkazů, vlastníci aut apod.

Cíle a cílová skupina: počítá návrh projektu s rozdílnými potřebami mužů a žen v oblasti dopravy? Jsou tyto potřeby jednotlivě zahrnuty do cílů? Rozložení pracovních sil: existují sběry dat podle pohlaví a vztahující se k aktivitám v infrastruktuře? Ovlivní nový projekt v této oblasti pracovní dobu žen/mužů? Jsou zabezpečeny doplňkové aktivity pro stejné podmínky v zaměstnanosti v dopravních podnicích? Přístup a kontrola zdrojů: existují překážky v možnostech studia, v možnostech navazujícího vyššího stupně studia, v možnostech uplatnění absolventů škol dopravního směru, a to vzhledem k potřebám pohlaví? Přístup a kontrola užitku: umožňuje lokalita a cena veřejné infrastruktury stejný přístup k jejímu využívání pro muže i ženy? Umožňuje nový dopravní projekt řešit nezaměstnanost v regionu, nezaměstnanost mužů či žen? Nepůsobí existující infrastruktura na omezení v rámci využívání času pro vybrané skupiny osob? Sociální, kulturní, náboženské a ekonomické faktory: jsou jednotlivé formy dopravy přijatelné pro obě pohlaví (jedná se například o využívání cyklistických tras)? Existují nějaké překážky vyplývající z uvedených faktorů, které brání stejné účasti žen a mužů a jejich stejnému prospěchu z existující infrastruktury?

138


Účast při rozhodování: jsou muži a ženy zastoupeni stejně jako účastníci a jako uživatelé projektu? Mají muži a ženy stejný přístup k procesu plánování i rozhodování? Probíhají konzultace i s neziskovými organizacemi při výstavbě sítě v konkrétním regionu? ZAMĚSTNANOST VÝCHOZÍ SITUACE Přetrvávající rozdíl mezi průměrnými mzdami mužů a žen je dán kombinací více faktorů:

účast mužů a žen v různých povoláních,

typicky “ženská” pracovní místa jsou platově podhodnocena v porovnání s mužskými,

rozdílná vzdělanostní úroveň,

nerovnoměrné rozložení rodinných povinností,

Se zaměstnáním je spojený i problém rovnosti pohlaví v oblasti sociálního pojištění. Obecně je možno si v této oblasti povšimnout, že ženy víc než muži:

pracují v nestandardních formách výdělečné činnosti (částečný úvazek, práce z domu, domácí práce apod.), z nichž některé nejsou pokryté sociálním pojištěním.

mají méně placenou práci, a proto i jejich dávky z pojištění jsou porovnatelně nižší.

mají přerušovanou pracovní kariéru z důvodu péče o děti a rodinu

Příklady genderově dostupných statistik Data jsou obsažena

ekonomicky aktivní obyvatelstvo,

zaměstnání podle KZAM (Klasifikace zaměstnání) a pohlaví,

podnikatelé v jednotlivých odvětvích,

zaměstnání podle KZAM (Klasifikace zaměstnání) na částečný úvazek,

míra nezaměstnanosti podle pohlaví, věku a vzdělání,

dlouhodobě nezaměstnaní podle pohlaví,

uchazeči o zaměstnání zařazení do rekvalifikačních kurzů,

počty dojíždějících do zaměstnání,

průměrné hrubé měsíční mzdy,

sociální dávky, druhy a jejich průměrná výše podle pohlaví.

Cíle a cílová skupina: je vytyčena cílová skupina podle skutečných potřeb zohledňujících sociálně-ekonomické postavení obou pohlaví? Existují speciální projekty zaměřené na ženy? Rozložení pracovních sil: sleduje se rozložení pracovních sil v jednotlivých oborech, odvětvích, pracovních postaveních? Jsou identifikovány příčiny takového rozložení? Jsou 139


přijímána opatření na odstranění neopodstatněných nerovností? Je legislativně zajištěna účast žen/mužů při práci na částečný úvazek? Přístup a kontrola zdrojů: jsou přijata zákonná opatření na odstranění jednotlivých forem diskriminace? Existují speciální normy proti diskriminaci na základě pohlaví? Jsou sledována výběrová řízení a přijímací procesy na úrovni jednotlivých zaměstnavatelů v rámci dodržování stejného přístupu? Přístup a kontrola užitku: jsou v projektu zahrnuty návrhy na odstranění existujících nerovností? Existuje spolupráce příslušných úřadů práce se vzdělávacími centry, s neziskovým sektorem? Je splněna podmínka stejného platu za práci stejné hodnoty pro obě pohlaví? Sociální, kulturní, náboženské a ekonomické faktory: bere se ohled na zaměstnanost matek po mateřské dovolené? Jsou vytvořeny podmínky pro rovnocenné zapojení mužů v oblasti péče o děti? Existují speciální vzdělávací a rekvalifikační programy pro ženy na mateřské dovolené? Účast na rozhodování: jsou zapojeni do rozhodovacího procesu sociologové, genderoví odborníci? Existuje snaha o spolupráci se zaměstnavateli při prosazení nediskriminačního přístupu k oběma pohlavím? Charakter diferencí mezi muži a ženami Zkušenosti ze světa ukazují, že 60 až 80 procent z veřejných peněz jde na mužské aktivity. Proto je třeba při plánování rozpočtů myslet na všechny stejně. Zjednodušeně řečeno, jde o to aby obec, která dá peníze místním rybářům či opraví klubovnu pro myslivce, investovala také třeba do klubu pro ženy nebo do oddílu aerobiku. Na celkové výstupy v rámci rozdělení a užívání veřejných služeb mezi muže a ženy mají vliv faktory: příjem - výše, pracovní zařazení, druh zaměstnání, charakter pracovní činnosti doprava - dostupnost, možnosti využívání, pracovní uplatnění flexibilita - pracovní doba, formy vzdělávání rovnost - rozdělení úloh v domácnosti, péče o děti, o nemocné členy rodiny, využívání volného času zapojení genderového hlediska do politiky - stereotypní vnímání rolí mužů a žen ve společnosti. Stanovení zodpovědnosti za realizaci genderového rozpočtování a institucionální mechanismus rovnosti mužů a žen Ve většině evropských zemí je zodpovědnou osobou ministr práce, pod kterého spadá problematika rovnosti mužů a žen. Další možností je zodpovědnost ministra financí či speciální ministra pro rovnost pohlaví. Stanovení zodpovědnosti znamená, že analýza politik a programů z genderového hlediska se stává závazným postupem pro všechny správce rozpočtových kapitol. V České republice v současnosti tvoří institucionální rámec: MPSV – koncepční, koordinační a kontrolní úloha - oddělení pro rovnost mužů a žen . 140


Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů - poradní orgán vlády. Rada vlády ČR pro lidská práva - Výbor pro odstranění všech forem diskriminace žen. Podle nařízení vlády z 1. 1. 2002 pracuje na každém ministerstvu minimálně jeden pracovník pro rovnost mužů a žen. Ke genderovému rozpočtování se oficiálně přihlásila i Česká republika v rámci konvergenčního programu. V praxi se ale tento princip, přes metodické příručky vydané ministerstvem financí, uplatňuje velmi obezřetně. . KORESPONDENČNÍ ÚKOL 1 Vaším úkolem bude provést genderový audit. Metodik genderového auditu existuje mnoho (např. Krug, Staveren 2001; ILO 2002; Swirski 2002; Moser 2005; Pavlík 2007; Pavlík a Hejzlarová 2007), některé se převážně zaměřují na audit rozpočtu organizace (Krug, Staveren 2001; Swirski 2002), jiné se více věnují analýze programů a politik organizace (ILO 2002; Moser 2005), další zdůrazňují, že primární jádro genderového auditu spočívá zejména v analýze otevřenosti dané organizace ke genderovým otázkám, institucionálního kontextu, organizační struktury a kultury organizace (Pavlík a Hejzlarová 2007) a nemusí nutně zahrnovat genderovou analýzu rozpočtu. Tento druh auditování klade důraz spíše „na organizaci jako takovou než na dopady její činnosti“ (Pavlík 2007). Všimněte si:

Obsazování výborů a komisí zastupitelstva: Zejména jde o počet žen v „technických výborech“, finance/infrastruktura/doprava/bezpečnost, kde ženy bývají obvykle obsazovány do „pečovatelských výborů“ - sociální/školství/kultura. Usnesení zastupitelstva – zda respektuje závazek používat princip Gender mainstreamingu při rozhodování o životě v obci a při financování. Vznik výboru/komise pro prosazování principu GM – zda reálně posuzuje návrhy z hlediska principu GM. Kvoty. K diskusi/legislativa je či není ve výhledu, nebo zda jde pouze o voličský tlak na strany, které chtějí získat preferenční hlasy nebo zda jde o případnou vlastní aktivitu žen.

SHRNUTÍ KAPITOLY Podle Rady Evropy spočívá genderové rozpočtování v uplatnění gender mainstreamingu v rozpočtovém procesu, jde tedy v podstatě o přístup k rozpočtům, ve kterých jde o spravedlivější přerozdělování finančních prostředků z hlediska rovného přístupu žen a mužů k čerpání finančních zdrojů, které společnost vytvořila a přerozděluje je. Genderové 141


rozpočtování je založeno. na principech odpovědnosti, výkonnosti, rovnosti a transparentnosti. Genderové rozpočtování zahrnuje např. hodnocení postavení žen a mužů, chlapců a dívek v každém z rozpočtových sektorů, zjištění, zda vládní politiky a opatření na místní úrovni adekvátně pokrývají genderové problémy, prošetření alokace zdrojů, zda patřičné zdroje byly vyčleněny na řešení problémů a na zajištění genderově-senzitivních politik či zda dochází k vyhodnocení její efektivity. Základní příklady genderového rozpočtování lze nalézt v oblasti vzdělávání, péče o zdraví, dopravě, zaměstnanosti apod.

OTÁZKY 1. Čím se odlišovaly iniciativy genderového rozpočtování v evropských zemích na počátku tisíciletí? 2. Jaké principy a zásady genderového rozpočtování je optimální dodržovat? 3. Jaké úseky může ve svých analýzách pokrývat gender budgeting? 4. Pojmenujte nástroje genderového rozpočtování. 5. Od znalosti jakých genderově dostupných charakteristik můžeme posuzovat otázky zaměstnanosti populace podle pohlaví?

ODPOVĚDI 1. Diference se týkaly např. šíře participujících účastníků, hloubky a rozsahu analýz, míry zapojení cílových skupin, rozsahu fází analýz rozpočtového procesu a míry zviditelnění genderových analýz. 2. Odpovědnost, výkonnost, rovnost a transparentnost. 3. Celý rozpočet, výdaje vybraných resortů. Výdaje na nové programy, vybrané formy příjmů, změny v daňovém systému či zavádění nové legislativy. 4. Jde zejména o statistiky rozdělené podle pohlaví výdaje a zisky, objem neplacených ekonomických aktivit – neplacené práce v domácnosti a péče o rodinu, mikroanalytický model ekonomického a ostatního chování podle genderových hledisek. Dále o citlivost ke genderové segregaci, ke kulturním zvyklostem a genderovým normám, o spolupráce napříč vládními agenturami a napříč politickými procesy, a uvědomování si rozsahu genderových problémů a schopnost vyhledávat skryté či na první pohled neviditelné souvislosti nerovností, nástroje na vyhodnocení cílů a priorit přidružených k politikám a uvědomování si složitosti genderových nerovností. 5. Přehled o ekonomicky aktivním obyvatelstvu, zaměstnaní podle KZAM a pohlaví, přehled podnikatelů v jednotlivých odvětvích, míra nezaměstnanosti podle pohlaví, věku a vzdělání, průměrné hrubé měsíční mzdy, uchazeči o zaměstnání apod.

142


143


11 PROMĚNY RODINY, ROZVODOVOST, PORODNOST RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V této kapitole se zaměříme na deskripci sociálních situací spojených s dynamikou rizik v rodinném prostředí souvisejících s rodičovstvím a výchovou dětí včetně variability partnerského a rodičovského chování. Popíšeme projevy a výskyt rozvodovosti a natality ve společnosti.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●vnímat

proměny variability manželského a rodičovského chování, ●popsat genderové nerovnosti v porozvodové péči o děti, projevy tzv. monopolu matek, omezení ženského kapitálu.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY rodičovství, variabilita svazků, rodičovská dovolená, rozvodovost, střídavá péče, natalita, ženský kapitál, monopol matek

Tradiční uspořádání genderových rolí ve společnosti rozdělením na mužské – veřejné a ženské - soukromé se přenášelo jako klasický a úspěšný vzorec uspořádání společenského života z generace na generaci. Teoretický koncept základního protikladu mužského a ženského (podle Bourdieaua 1980, Héritiéra 1996) respektoval osvědčené praktiky života a diskrepance vysvětloval tím, že vše může být viděno o dvou pólech, z nichž jeden má vždy maskulinní a druhý femininní atributy, přičemž póly si nejsou rovné, protože femininní je podřízen maskulinnímu. Situace po druhé světové válce s řadou změn v hodnotovém systému společnosti, v zapojování a uplatňování žen v ekonomice a na trhu práce, s průkazným osvědčením schopností žen na místech a profesích dříve určených jen mužům, způsobily, že došlo ke zpochybnění daného rozdělení, které bylo spojeno s postupným uplatňováním žen v ekonomice a politice a poznamenalo i uspořádání rodiny a naplňování rodičovských rolí. Rostoucí zaměstnanost žen ve 20. století vedla k tomu, že ženy ztratily svou závislost na muži a začaly hledat svou seberealizaci a budoucnost i mimo rodinu Proměny se promítly i do funkčnosti rodinné instituce, institutu manželství a partnerských vztahů a očekávání. Rodina odpradávna představovala celek s kolektivními zájmy, které byly prioritní a nesměly být narušovány individuálními preferencemi jejich členů. Hlavním posláním rodiny 144

11 PROMĚNY RODINY, ROZVODOVOST, PORODNOST

bylo reprodukovat sociální řád a předávat majetek z jedné generace na druhou. Současně tradiční rodina s několika dětmi naplňovala klíčovou funkcí, spočívající v poskytnutí sociálního zajištění v případě ztráty příjmu a garanci péče ve stáří jejich členů. V první fázi vývoje moderní rodiny se pokračující individualizací začaly prosazovat zájmy individua (muže), žena se dále obětovala a žila pro ostatní členy rodiny (F. de Singl). V druhé fázi vývoje moderní rodiny se situace změnila, pod tíhou společenských náhledů a individui stávají i ženy, které usilují o uznání a naplňování svých vlastních zájmů. Ty se však někdy protiřečí definovaným zájmům rodiny. Reakcí na změnu je mnoho a projevuje se opět v pólech, jedna strana obviňuje ženy ze sobectví, kritizuje feminismus a druhá naopak podporuje politiku rovných příležitostí. Současná rodina musí navíc pod tíhou krize sociálního státu čelit vyloučení části pracovní síly z trhu práce a ze společnosti. K jejím současným krizovým projevům patří:

pokles reproduktivní funkce,

pokles natality, které zesiluje další nepříznivé demografické procesy v podobě stárnutí společnosti atd., neboť negarantuje poskytnutí sociálního zajištění v případě ztráty příjmu a ve stáří.

Objevila se řada forem života a různých typů soužití, přičemž alternativ soužití je daleko více a jsou rozmanitější než dříve, kdy kromě manželství připadal v úvahu už jen celibát. Variabilita manželského a rodinného chování se v rámci současných podmínek projevuje v podobě různých vazeb soužití jako nesezdaná soužití, paralelní eroticko-sexuální vztahy, postupná soužití monogamního charakteru, neúplná rodičovství, tradiční rodičovské manželství od sňatku až po ovdovění, singles. Ženský kapitál Podle teorie P. Bourdieua představuje kapitál shrnutí neekonomických vlastností člověka a sociálních jevů (dispozice, kvalifikace, aspirace, sociální status atd.) a může být diferencován v podobě kulturního, sociálního a symbolického kapitálu.

Pokud využijeme teorii kapitálu k popisu postavení vdané ženy, pak „vdaná žena získává zhodnocení svého kapitálu (sociálního, kulturního a zejména vzdělanostního) zprostředkovaně přes svého manžela. Muž, ať už svobodný nebo ženatý, zhodnocuje svůj kapitál na trhu práce přímo, zatímco zhodnocování kapitálu vdané ženy je buďto nepřímé, pokud žena zůstane v domácnosti, anebo smíšené, pokud je zaměstnaná“. (Radimská 2001).

Pokud se žena věnuje rodině a upřednostňuje ji před rozvíjením své profesní kariéry, nestará se jen o děti, vytváří současně zázemí svému muži. Rodičovství tak v praxi

145


znamená urychlení profesní kariéry u mužů a zpomalení kariéry u žen vzhledem k očekávaným závazkům plnění rodičovských povinností. Ženy při rozvodu či rozluce partnerů ztrácejí. Zatímco muž o dosažené postavení v zaměstnání a příjem nepřichází, žena ztrácí jak sociální kapitál kontaktů, ženy jsou poznamenané ekonomicky, protože obvykle placené výživné neodpovídá vynaloženým nákladům na děti a jejich vzdělanostní kapitál pro návrat do zaměstnání po pauze zastarává.

Postoje k bezdětným ženám jsou další genderově citlivou oblastí. Ženská identita je úzce spjata s mateřstvím. Nestane-li se žena matkou, bývá označována jako ten, kdo nenaplnil svůj život.

11.1 Rodičovské kompetence Pojetí rodičovských rolí se v průběhu posledních století proměňovalo. Původní otcovská práva a absolutistické postavení otce v rodině byla aktualizována. Podle Badintera (1998) se vznik mateřského kultu odehrál v návaznosti na potřeby nově vzniklých národních států a pro posílení jejich ekonomických základů. Šlo jak o množství pracovní a vojenské síly, kterou měly a kterou chtěly mít k dispozici. Tato zázemí mohla ovlivnit jejich udržitelnost a konkurenceschopnost. „Monopol moci matek“ (Radimská, 2004) se odvíjel od masového rozšíření účinné hormonální antikoncepce a ženských práv na své tělo, které se staly legitimním argumentem v boji a legalizaci interrupcí. Původní dyadická dvojice „muž a žena“ byla nahrazena modelem „matka a děti“. K této základní dyadické dvojici se mohl v průběhu života připojit různý počet mužů. Ženský monopol na výchovu odstartoval dvojí zátěž žen. Musely zvládnout jako pracovní povinnosti, tak druhou směnu v domácnosti. Nízký status mateřství se projevoval v řadě indikátorů, které byly s tichým společenským souhlasem potvrzovány. Společenská podpora se týkala v posledních desetiletích otázek mateřské dovolené, péče o zdraví ženy – matky atd., ale například i nízké výše rodičovského příspěvku. Geneze rodičovské dovolené K přelomovému kroku uznání rodičovské dovolen došlo jako v první zemi ve Španělsku 1974. Význam deklarace se týkal dvou faktů, uznával, že žena je spoluživitelkou rodiny a že sdílení rodičovské role se týká jak matky, tak otce. Česká republika k podobnému kroku přistoupila v r. 1984 zákonem č. 110/1984 Sb. Mateřský příspěvek podle zákona mohl být poskytnut i muži: “který celodenně a řádně pečuje aspoň o jedno dítě ve věku dvou let, jde-li o muže svobodného, ovdovělého a který nežije s družkou (par.13a, odst. 1). Do druhé kategorie podle odst. 2 téhož paragrafu byl zahrnut ženatý muž, pokud byly splněny podmínky, že „v rodině celodenně a řádně pečuje aspoň o jedno dítě ve věku dvou let, ...protože žena z vážných důvodů nemůže o dítě pečovat“. I když je ze znění patrné východisko, že hlavním pečovatelem je žena jako expertka, byl zákon důležitým krokem k uznání společenské přijatelnosti a naplňování rodičovských rolí. Další posun se odehrál v návaznosti na zákon o rodičovském příspěvku č. 382/1990 Sb., který stanovil nárok rodiče, jestliže „osobně celodenně a řádně pečuje aspoň o jedno dítě ve

146


věku…“ Zrovnoprávnění rodičů však bylo ve formulační rovině a nebylo doprovázeno ochranou Zákoníku práce. Rodičovskou dovolenou mohla užít matka, pokud by otec zůstal na rodičovské dovolené, mohl ztratit zaměstnání. Rozpor byl překonán až potřebnou novelizací Zákoníku práce, který vstoupil v platnost 1. 1. 2001 a rozšířil možnost čerpat rodičovskou dovolenou „na všechny pracující muže“ bez ohledu na jejich rodinný stav. Možnost střídání rodičů během nemoci dítěte byla odstartována zákonem o nemocenském pojištění od 1. 1. 2008 Chystaná novela zákona o rodině přichází s inovací, kterou ukládá soudům povinnost využívat po rozvodu manželství více střídavou péči o dítě. Dítě se střídá po týdnu či měsíci v rodině své matky či otce a partner je povinen se o něj kompletně postarat.

11.2 Rozvodovost Rozvod představuje vedle úmrtí jednoho z partnerů další zákonný způsob ukončení manželství. Uskutečňuje se na základě žádosti a dojde k němu rozhodnutím soudu. Do roku 1949 zanikala manželství buď rozvodem (bez možnosti uzavřít další sňatek), nebo rozlukou (k té docházelo v případech např. domácího násilí, když jeden z dvojice nastoupil do vězení, nastal-li hluboký rozvrat), která další sňatek umožňovala. Zákon č. 265/1949 sb., o právu rodinném zavedl rozvod jako jedinou formu právního zániku manželství za života manželů. Evidenci rozvodů provádějí okresní soudy, které vyplňují formulář Hlášení o rozvodu a tato hlášení odesílají dvakrát měsíčně příslušnému krajskému soudu. Všechna hlášení pak zpracovává Český statistický úřad, který publikuje absolutní i relativní údaje o rozvodech. Dále jsou ve statistikách informace o způsobu vyřízení podaných návrhů na rozvod (kolik z návrhů bylo zamítnuto, zda došlo v některých případech k usmíření a kolik z návrhů bylo skutečně ukončeno rozvodem), o rozvodech podle počtu nezletilých dětí i o příčinách rozvodu. Statistika sleduje odděleně pro muže i pro ženy tyto příčiny rozvodu: neuvážený sňatek, alkoholismus, nevěra, nezájem o rodinu, zlé nakládání nebo trestný čin, rozdílnost povah a názorů, zdravotní důvody, sexuální neshody a ostatní příčiny. Při podrobném zkoumání rozvodovosti se zahrnují také další faktory, které intenzitu rozvodovosti ovlivňují – například: pořadí sňatku (sleduje se rozvodovost prvních i opakovaných sňatků), počet předchozích rozvodů, věk při sňatku, věkový rozdíl manželů, počet dětí v manželství, socioprofesní postavení, dosažené vzdělání, státní občanství manželů, nebo velikost obce. Ukazatele Ukazatelem rozvodovosti je hrubá míra rozvodovosti - jde o počet rozvodů v kalendářním roce na 1 000 obyvatel podle stavu k 1. červenci daného roku. Tento ukazatel je ovlivněn intenzitou rozvodovosti a strukturou obyvatelstva (podle rodinného stavu a věku). 147


Nejčastějším ukazatelem (využívaným i Radou Evropy) je úhrnná rozvodovost, která vztahuje rozvody ke sňatkům, ze kterých vycházejí. Počítá se jako součet tzv. redukovaných měr rozvodovosti podle doby uplynulé od sňatku. Graf: Přehled úhrnné rozvodovosti

Zdroj:http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/uhrnna_rozvodovost_v_letech_1950_2008 Graf ukazuje vývoj rozvodovosti a zrcadlí vliv legislativní základny, která ovlivňovala dynamiku rozvodovosti. V období první republiky byla úroveň rozvodovosti v českých zemích považována za relativně vysokou. Po druhé světové válce stoupala křivka rozvodovosti jen mírně, její rychlejší nárůst se projevil až v polovině šedesátých let mimo jiné i v souvislosti s působením zákona o rodině (1963), který zrušil princip viny u rozvodu. V r. 1965 byl umožněn rozvod bez souhlasu nevinného manžela, pokud spolu manželé víc jak 3 roky nežili. Právě od tohoto roku se počty rozvodů pravidelně zvyšovaly. Roku 1969 poprvé hranice překročila 20 tis. rozvodů a roku 1984 to bylo 30 tis. rozvodů. Od počátku šedesátých do počátku devadesátých let se ukazatele rozvodovosti zvýšily téměř na trojnásobek. Změny v demografickém chování od počátku 90. let, vyvolané celkovými změnami ve společnosti, se v úrovni rozvodovosti výrazně neprojevily a v dlouhodobém pohledu zůstal trend vysoké intenzity rozvodovosti zachován. Jisté snížení rozvodovosti způsobila legislativní změna novely zákona o rodině (provedena zákonem č. 91/1998 Sb.) s účinností od 1. srpna 1998, která nově upravila podmínky, za kterých může být rozvod uskutečněn a ztížila rozvody manželství s malými dětmi, kdy soud musí upravit práva a povinnosti rodičů k dítěti

148


pro dobu po rozvodu ještě před rozvodem manželství, manželství nemůže byt rozvedeno, pokud by to bylo v rozporu se zájmy dítěte. V mezinárodním srovnání patří Česká republika mezi země s vysokou úrovní rozvodovosti, jako jsou skandinávské země, Rusko a pobaltské státy, Velká Británie a Německo. Naopak k zemím s nejnižší intenzitou rozvodovosti v Evropě patří země se silnou katolickou tradicí, především Itálie, Španělsko a Polsko. Také úroveň rozvodovosti na Slovensku je v porovnání se situací v naší zemi asi o třetinu nižší. Genderový rozměr se promítá jak do legislativy, tak do politiky i vlastní praxe sociální práce. Po rozvodu bývá řada dětí svěřována do péče matkám, které jako „expertky na výchovu“ jsou garancí kvalitní péče. Alternativou rovnoprávnějšího postupu se jeví tzv. Střídavá péče. Nejen pro potřeby střídavé péče je potřeba plně rozlišit staré a nové podoby otcovství, nejen „otcovství“ s formálně naznačenou účastí otce na výchově, ale podle angl. zdrojů tzv. fathering „otcování“, jež vyžaduje plné zapojení otce na výchově. Tedy nejen otcova péče o finanční zabezpečení rodiny ale aktivní účast otce na chodu rodiny v komplexní podobě tj. v realizace volnočasových aktivit, nakupování a příprava jídla, příprava do školy, péče o nemocné dítě a doprovod dítěte k lékaři. Také odborná literatura doplňuje model kompetentního rodiče (Badinter, 1999) tj. dobré matky a otce a špatné matky a otce. Diskriminaci otců při výchově dětí může novelizovaná legislativa zákona o rodině mírnit, ale úspěšnost modelu střídavé péče o dítě je závislá i na pracovních možnostech otců, aby střídavou péči otce nevykonávali v zastoupení otce prarodiče či nová partnerka. Současný genderový kontrakt je stále nerovnoměrný, neboť upřednostňuje jedno nebo druhé pohlaví v závislosti na sféře. Tj. muže na trhu práce a ženy v rodině a v péči o děti.

11.3 Porodnost Porodnost neboli natalita je jedním z klíčových demografických procesů a spolu s úmrtností představuje základní složku demografické reprodukce populací. Základním údajem je tzv. hrubá míra celkové porodnosti, která se uvádí v promilích (‰), tedy v přepočtu na 1 000 obyvatel. Úroveň porodnosti závisí na plodivosti, což je schopnost muže a ženy rodit děti. Tato úroveň porodnosti je také ovlivněna vnějšími "nebiologickými" faktory jako např. populační politika státu, bytová situace partnerů, uplatnění na trhu práce, hodnotový systém partnerů, náboženské vyznání apod. Graf zachycuje změny natalitního chování žen z hlediska posouvání věku pro rodičovství. Graf

149


Zdroj:www.czso.cz K zajištění prosté reprodukce v populaci s průměrnou délkou života 70 let je zapotřebí hrubé míry porodnosti alespoň 15 ‰. Plodivost ženy se vztahuje k tzv. reprodukčnímu období, které je vymezeno věkovým rozpětím 15 - 49 let. Po 30. roce života ženy se schopnost otěhotnět významně snižuje. Kritickým se zdá být 35. rok, kdy se reprodukční funkce ženy zhoršují podstatně rychleji. Porodnost v Evropě. Historicky klesal počet obyvatel v Evropě především kvůli hladomorům a velké úmrtnosti kojenců. Díky lékařské péči se zvyšuje a prodlužuje délka života. Ale méně manželských svazků, vyšší rozvodovost, měnící se formy rodinného soužití, rostoucí blahobyt a dostupné prostředky hormonální antikoncepce hrají velkou roli v natalitním chování populace. Mladí lidé mnohdy nemají děti vůbec, neboť preferují kariéru před založením rodiny. Další mladé rodiny mají jenom jedno dítě, aby svému potomkovi mohly zabezpečit vše potřebné pro jeho bezstarostné dětství a dopřát mu všech nabízených výhod dnešní doby. Vlády jednotlivých zemí to mají na paměti a snaží se mladým lidem vytvářet lepší sociální podmínky, ať už zvyšováním přídavků na děti, porodného nebo rodičovského příspěvku. Přesto porodnost v Evropě neroste. Ještě v roce 1994 činil průměrný věk prvorodičky v EU 26,8 let a v loňském roce již 28,2 let. V Česku došlo k jednomu z největších skoků v Evropě, kdy vyrostl průměrný věk prvorodičky z 22,9 let na 26,3 let a do budoucna se očekává ještě mírné zvýšení. Pokles porodnosti, který trvá už několik let a provází jej neustálé prodlužování střední délky života, dává tušit, že do roku 2050 dojde v Evropské unii k hluboké proměně ve struktuře obyvatelstva. Změní se i věková pyramida, bude čím dál více starších lidí oproti počtu mladých. Jinými slovy, dojde k celkovému stárnutí obyvatelstva a k úbytku osob v produktivním věku. Čím dál více starších lidí, bude záviset na čím dál menším počtu mladých lidí. Česká republika patří v rámci EU k zemím s nejnižší porodností (1,23), stejný údaj vykazuje Polsko, jediné Slovinsko má porodnost ještě nižší (1,22). Evropě hrozí ztráta konkurenceschopnosti. Pro Evropskou unii to znamená, že v celosvětovém měřítku bude možná muset čelit ztrátě konkurenceschopnosti a zpomalení hospodářského růstu ve srovnání s částmi světa, v nichž dojde k významnému demografickému vzestupu. Demografická nerovnováha bude mít patrně znatelné dopady na financování systémů sociálního zabezpečení a na bilanci důchodových systémů. 150


SHRNUTÍ KAPITOLY V kapitole jsme se zabývali vývojem moderní rodiny a současnou variabilitou manželského a rodinného chování. Nastínili genderovou nerovnováhu v kapitálu vdané a bezdětné ženy. Zabývali jsme se možnosti diskriminací otců v porozvodové péči o dítě a alternativou střídavé péče. Na závěr jsme se zabývali otázkami natality.

OTÁZKY 1. Srovnejte proměnu odvíjející se od původní dyadické dvojice „muž a žena“ ve směru jejího nahrazení modelem „matka a děti“. Jaká je role a postavení muže? 2. Srovnejte staré a nové podoby otcovství a jejich konkrétní projevy. Podporuje společnost větší zapojení otců do výchovy dostatečně? 3. Co znamená pojem „Monopol moci matek“ a kde se zejména projevuje? 4. Které společenské faktory ovlivňují míru porodnosti? 5. Jaké projevy a variace manželského a rodinného chování se u nás vyskytují?

ODPOVĚDI 1. K dyadické dvojici „matka a děti“ se může v průběhu života připojit různý počet mužů. 2. Tradiční podoba otcovské péče se týká finančního zabezpečení rodiny a je doplňována o aktivní účast otce na chodu rodiny v komplexní podobě tj. v realizaci volnočasových aktivit, nakupování a přípravě jídla, přípravě do školy, péče o nemocné dítě a doprovod dítěte k lékaři. 3. Základem je svobodné rozhodnutí o rodičovství, které se odvíjí od možnosti užití hormonální antikoncepce a ženského práva na své tělo, což se stalo legitimním argumentem v boji a legalizaci interrupcí. 4. Mezi vnější "nebiologické" faktory patří např. populační politika státu, bytová situace partnerů, uplatnění na trhu práce, hodnotový systém partnerů, náboženské vyznání apod. 5. Variabilita manželského a rodinného chování se projevuje v podobě nesezdaných soužití, paralelní eroticko-sexuální vztahů, v postupných soužitích monogamního charakteru, neúplných rodičovstvích, singles chování. 151


152

12 GENDER PROBLEMATIKA NA PRACOVNÍM TRHU – HARMONIZACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA


RYCHLÝ NÁHLED KAPITOLY V objasnění této problematiky se zaměříme na genezi a dynamiku slaďování pracovních a rodinných aktivit. Představíme si inspirace a příklady dobré praxe společensky oceňovaných postupů. Vysvětlíme si podstatu harmonizačních opatření, její projevy, zavádění, souvislosti a spojení s praxí sociální politiky firem. Popíšeme si cíle prorodinných opatření a kroků ve prospěch slučitelnosti profesních a rodinných rolí, vysvětlíme si možnosti flexibilního pracovního uspořádání a zaměstnávání.

CÍLE KAPITOLY Po prostudování této kapitoly budete umět: ●definovat

obsah a projevy slaďování pracovních a rodinných aktivit, ●zachytit vazby a souvislosti vnitropodnikové sociální politiky a harmonizace práce a rodiny.

KLÍČOVÁ SLOVA KAPITOLY Podpora rodičovství, flexibilní formy zaměstnávání, vnitropodniková sociální politika, harmonizace práce a rodiny, cíle prorodinných opatření,

Současná krize sociálního státu a formy jeho nutné modernizace reagují na problémy dominantních institucí moderní společnosti (Esping-Andersen 1999, 2002). Protože selhávají především klíčové dvě oblasti, tj. trh práce a rodina, je přenos důsledků globální ekonomické soutěže do oblasti trhu práce obtížný a naráží na mechanismy přizpůsobení trhů práce a jeho nedostatečnou adaptaci vůči požadavkům flexibility včetně neschopnosti řešit problémy zaměstnatelnosti. Objevují se mnohá tradiční rizika nerovnováhy mezi placenou prací a rodinnými povinnostmi, zesiluje se nedostatek dovedností a kompetencí populace k získání přístupu k adekvátně placenému zaměstnání a pod tíhou ekonomické krize států a obecné krize sociálního státu je limitován přístup k dostačujícím sociálním dávkám a službám (individualizace).

153


12.1 Geneze rozšiřování spolupráce při slaďování práce a rodiny. Modernizace sociálního státu je vyvolávána pod tlakem rostoucích ekonomických nákladů (Atkinson 1999) a postupuje cestami koordinace hospodářské a sociální politiky s vizí, aby se sociální výdaje stávaly „produktivním faktorem“ (Giddens, 1998), což je současně osou výzev tzv. Lisabonské strategie Evropské unie z roku 2000. V Evropě se od devadesátých let rozšiřuje důraz na rozšiřování prostoru spolupráce v oblasti slaďování práce a rodiny (work life balance). Harmonizace světa práce a rodinného zázemí odpovídá duchu závazků vyplývajících z mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a požadavků co nejširší ochrany rodiny, ke které zavazuje hlavní sociální aktéry jak na vládní úrovni, tak i na úrovni sociálních partnerů tak v rovině konkrétních přímých realizátorů. Výzva, jež je v některých zemích dokonce vnímána jako imperativ postojů společnosti tedy i firem a institucí k rodině, propojuje rodinnou politiku a sociální politiku firem o vazbu komparativně naplňovaných společných cílů a objektu péče. Slaďování pracovní a rodičovské kariéry se týká přizpůsobování pracovního práva, daňových opatření i aktivit sociální politiky firem. Výzva však není formulována jako nová povinnost, jež by měly firmy dokládat např. auditem, nýbrž je koncipována jako tzv. „good practises“ tedy jako dobrý příklad dobrovolného dodržování jakýchsi minimálních standardů, které by se mohly realizovat zejména v oblasti slaďování rodinných a pracovních povinností zaměstnanců firmy. Podpora rodičovství (Family Friendly) formou uzpůsobené péče o zaměstnance s dětmi je tak v některých zemích pojímána jako přirozená součást národní strategie péče o lidské zdroje, na které společnost upozorňuje a podporuje například originální formou soutěží, sestavováním žebříčků firem, ocenění či auditů, které se od poloviny devadesátých let realizovaly hlavně v Západní Evropě jako např. v Rakousku, Německu, Belgii posléze i některých nových členských zemích Unie jako např. v Maďarsku či na Slovensku. Soutěže mají v národních komunitách pozitivní ohlas, jež lze kvantifikovat nárůstem počtu zúčastněných organizací a institucí a reálným zájmem veřejnosti. Prostředí přátelsky nakloněné rodinám se týká nejen vnitřního uspořádání firem, ale i firemního vystupování navenek – nekuřácké restaurace, obchody s hlídáním dětí bez bariér ke vstupu s kočárky aj.

12.2 Inspirace pro zaměstnavatelskou a firemní politiku Zkušenosti amerického časopisu Working Mother, který vyhlašuje soutěž 100 Best Companies for Working Mothers (100 nejlepších společností pro pracující matky). Od prvního vyhlášení této soutěže se podmínky pro pracující matky poměrně významně rozvinuly. Firmy se s některými pojmy, které se týkají flexibilní pracovní doby či kariérního postupu žen, setkaly vůbec poprvé. V českém prostředí zatím nejsou podobné soutěže příliš známé a stále si hledají své místo na slunci v projektech "Soutěž o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi “ "Zaměstnavatel roku„ "Stejná šance“, který se soustředí na zaměstnávání handicapovaných osob), v zemích západní Evropy a v USA se však těší poměrně velké pozornosti a prestiži. Audit Práce a rodina (Beruf & Familie), který je garantován státem, se začal organizovat 154

12 GENDER PROBLEMATIKA NA PRACOVNÍM TRHU – HARMONIZACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA v Německu v roce 1996, rozšířil se do Rakouska a Maďarska. Work & Family Audit® je nástrojem podporujícím podniky v zavádění prorodinných opatření. Zúčastnit se jej může každá soukromá firma, jednotka státní správy či nezisková organizace, která rozvíjí firemní kulturu směrem ke stabilní prorodinné zaměstnanecké politice a má zájem ji mít ohodnocenu certifikátem. Přihlášené společnosti jsou navržena různá opatření. Po třech letech externí auditor zkoumá, zda se společnosti podařilo navržená opatření uskutečnit. Audit zkoumá devět oblastí: pracovní dobu, pracovní postupy a náplň práce, pracoviště, informační a komunikační politiku, kvality řídících pracovníků, personální vývoj, naturální a finanční dávky, služby rodinám a podniková specifika. Navržená opatření se většinou týkají vytváření flexibilní pracovní doby, flexibilní organizace práce, a pořizováním rodinných center. V jiných evropských zemích je audit prováděn pod názvem European Work & Family Audit® . Kampaň Společnost přátelská rodině je zaměřena na posílení rodiny ve společnosti a na podporu prorodinné politiky. Současná společnost zaměřená na výkon a úspěch vytlačuje rodiny zejména s malými dětmi mezi ohrožené skupiny na okraji společnosti, proto je zapotřebí jasně deklarovat, že společnost chce děti nejen penězi a slovy, ale především činy. Ti, kdo s podporou rodiny v podobě nabídky bezbariérového prostředí, rodinných slev, snahou o zachování zdravého životního prostředí atd. už začali, mohou získat certifikát Společnost přátelská rodině. V současné době jsou ocenění udělována na třech úrovních: místní, krajské a celorepublikové. Na místní úrovni mohou být oceňovány organizace s nanejvýše místní působností a místním významem. Analogicky pak krajská úroveň zahrnuje organizace krajské působnosti a významu a úroveň celorepubliková organizace působnosti a významu celorepublikového. Místní a krajská kola nemají charakter předkol. Kritéria hodnocení podle http://www.materska-centra.cz/kampane-a-projekty/family-friendlysociety. 1. Nabídka musí mít trvalý charakter: Může být nově zavedena, ale musí existovat písemný slib, že podmínky zůstanou zachovány Certifikát lze odebrat, když kritéria nejsou dodržována. 2. Žádné bariéry: Prostory musí být dostupné všem uživatelům, to neznamená, že tam musí být rampa nebo nesmí být schody. Důležité je, aby byla k dispozici (bez domáhání se) asistence, která bariéru pomůže překonat. Výjimku tvoří jedině výrobní podniky a firmy, které nezaměstnávají postižené nebo matky s malinkými dětmi. 3. Vstřícnost rodině: Děti vítané, rodiče jsou přijímáni jako partneři, např. rodinné slevy. 4. Čisté, zdravé a nekuřácké prostředí 5. Ohleduplnost k životnímu prostředí: Třídění odpadu, snaha o používání recyklovatelných předmětů, využívání místních produktů, obnovitelných zdrojů energie. 6. Zaměstnavatelé mají navíc další podmínky zaměřené na vstřícnost k zaměstnancům zejména s malými dětmi: Soutěž o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže byla poprvé vyhlášena v roce 2004 obecně prospěšnou společností Gender Studies ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Nultý ročník (2004) se zaměřil na obecné charakteristiky politiky rovných příležitostí pro ženy a muže, jak jsou uplatňovány ve firmách, první ročník (2005) se uskutečnil za finanční podpory Ministerstva práce a sociálních 155


věcí a jeho cílem bylo postavení žen v řídících pozicích. Třetí ročník (2007) Soutěže o nejlepší firmu s rovnými příležitostmi pro ženy a muže v České republice se soustředil na slaďování osobního/rodinného a profesního života. V r. 2008 se soutěž orientovala na podmínky návratu rodičů do zaměstnání po mateřské a rodičovské dovolené".

12.3 Podstata harmonizačních opatření Podpora slučitelnosti zaměstnání a péče o rodinu může být přínosem zejména pro:

společnost, protože možnost skloubit rodinu a zaměstnání má pozitivní dopady na jinak méně příznivý demografický vývoj ve společnosti, promítá se do pronatalitního chování populace, a současně přispívá k zrovnoprávnění mužů a žen při vstupu do zaměstnání,

podniky, protože zaměstnankyně a zaměstnanci, kterým se daří kloubit povinnosti pracovního a rodinného života, jsou výkonnější, spokojení a motivovanější, což se příznivě promítá do produktivity jejich práce,

rodiny, protože umožňuje prosazování zásadních změn v organizaci rodinného života a vytváří podmínky pro lepší slučitelnost kariéry a spokojeného rodinného zázemí.

Rodinný rozměr je pro rámec harmonizace pracovních a rodinných aktivit důležitý. Sociální stát přinesl populaci jistou míru sociální spravedlnost, která se opírala o solidaritu jako základní princip přerozdělování. V posledních desetiletích jsme svědky nebývalé proměny partnerských vztahů a fungování rodiny.

K ZAPAMATOVÁNÍ 3 Cesta slaďování rodinných a pracovních aktivit zaměstnance (work-life balance) je považována jako investice do budoucnosti zaměstnanců, potažmo budoucnosti firem a jako taková nabývá podstatně vyšší stabilizační a motivační hodnotu, která ovlivňuje všechny definované základní oblasti změn v řízení lidských zdrojů tj. nábor, odměňování, hodnocení a vzdělávání zaměstnanců. Firemní politika přátelská k rodině je schopna prokazatelně přispět k optimalizaci pracovního výkonu zaměstnanců a je v jejich silách zmírňovat napětí jak u žen, tak i u mužů.

Cíle prorodinných opatření a kroků ve prospěch slučitelnosti profesních a rodinných rolí spočívají ve vytváření vhodného a vstřícného prostředí a klimatu, v jehož rámci může zaměstnanec existovat a slaďovat svět práce a své rodinné zázemí. Jednotlivé aspekty cíle jsou naplňovány v rámci legislativních opatření pracovně právní povahy a jako konkrétní opatření vnitropodnikové sociální politiky firem. Předmětem harmonizačních opatření firem ve prospěch vyvážení rodinného a pracovního prostředí a aktivit jsou

156

12 GENDER PROBLEMATIKA NA PRACOVNÍM TRHU – HARMONIZACE PRACOVNÍHO A RODINNÉHO ŽIVOTA a) benefity orientované k potřebám rodiny (práce vykonávané mimo objekt zaměstnavatele neboli domácí práce, která není přímo závislá na pracovních podmínkách zaměstnavatele ani na provozní pracovní době, střídání v rodičovské dovolené, místnosti pro kojící matky a malé děti, firemní akce za účasti partnerů a rodin zaměstnanců, rodinné slevy v místních obchodech apod.); b) flexibilní zaměstnanecká politika, umožňování částečných pracovních úvazků jako alternativní formu zaměstnávání rodičů pečujících o druhé osoby, jež umožní koordinaci povinností v péči o děti či o handicapované nebo přestárlé rodinné příslušníky. Flefibilní úvazky nemusejí trvat jen časově omezenou dobu. Pro starší lidi, pro matky na mateřské dovolení, kteří chtějí držet kontakt s oborem, jsou flexibilní úvazky příležitostí a řešením vazby na práci a na prioritní činnost v soukromém životě. Možnosti flexibilního uspořádání:

flexibilní pracovní doby - kratší a změněné pracovní doby, pružné pracovní doby, víkendová práce, volná flexibilní doba, posunutí začátku a konce pracovní doby, zhuštěný pracovní týden, dohody o práci konané mimo pracovní poměr, konta pracovní doby (sezonnost), termínovaná práce, pracovní doba přizpůsobená školnímu roku (term-time working) aj.,

flexibilní formy místa práce, práce z domova částečně nebo úplně homeworking), práce na dálku (distanční spolupráce, teleworking), formy sdílení pracovního místa, sdílení práce,

flexibilní formy pracovní smlouvy, smlouva na dobu určitou, dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti, agenturní zaměstnávání, práce na živnostenský list, roční smlouva o počtu odpracovaných hodin (annualised hours),

mezi flexibilní formy v zaměstnání patří také vědecké volno, dovolená za účelem vzdělávání, pracovní doba přizpůsobená školnímu roku, částečný odchod do důchodu aj.

c) vyhýbání se necitlivým intervencím a garance vyšší tolerance k uspořádání soukromého života rodin např. organizace porad či požadavek povinné účasti na podnikových aktivitách v podvečerních časech, práce o víkendech apod.); d) benefity orientované na posilování zdraví a zdravého životního stylu, omezení rizika ohrožení nemocí z povolání (protistresové programy formy, úhrada preventivních prohlídek, očkování apod.); e) nabídky volnočasových aktivit (lepší skloubení rodinného života a pracovního zapojení cestou dotování kulturních a sportovních akcí, další dovolené z rodinných důvodů apod.); f) finanční podpora (výběr pojištění, provoz kolektivního zařízení pro děti zaměstnanců v blízkosti pracoviště (v minulosti); g) komplexní systém správy zaměstnaneckých výhod (adresná nikoli plošná nabídka, přehledné a jednoduché čerpání benefit).

157


ÚKOL K ZAMYŠLENÍ 5 Ne vždy jsou pracovní pozice s flexibilními úvazky zaměstnavateli vnímány jako dlouhodobě zajímavé do té míry, aby zaměstnanci poskytovaly šanci odborně růst. Alternativy flexibilních forem práce obvykle souvisejí s administrativními profesemi, prací ve welness, kultuře apod. či top managerskými pozicemi. Avšak absolutní flexibilita zaměstnance a zaměstnavatele může zakládat past profesionálního rozvoje a růstu! Je tedy třeba zvážit kladné a negativní stránky jevu.

Mezi hlavní pozitiva jistě patří individuální nastavení doby práce a odpočinku, snazší slaďování profese se soukromým životem z důvodu péče o děti, rodinné příslušníky, pro nároky studia apod. Mezi negativa patří možnost pohlcení prací (odbývání práce nebo soukromého života), nároky na sebedisciplinu apod.

Jaký máte názor na problematiku? Převažují více klady nebo zápory?

Zájmy zaměstnanců a zaměstnavatelů jsou formovány a ovlivňovány ekonomickými, hospodářskými i společenskými změnami, projevuje se globalizace, vývoj nových technologií, opuštění tradice „jedné profese na celý život“, potřeba celoživotního vzdělávání atd. Předmětem harmonizace pracovních a rodinných aktivit zaměstnanců je na prvním místě ZÁJEM FIRMY ne zájem jednotlivce, což znamená, že jde nejen o pečovatelskou politiku, ale politiku, jež investuje do lidského a sociálního kapitálu a jeho produktivity. České společnosti považují za hlavní cíl svých programů odměňování udržení konkurenceschopnosti a zohlednění pracovního výkonu při odměňování. Vyzrávání podnikatelského prostředí se v České republice projevuje postupně. Stále více společností přijímá pobídky k harmonizaci rodinných a pracovních aktivit zaměstnanců jako příležitost, kterou do jisté míry sice jen kopírují zahraniční trendy, ale kterou současně realizují pozitivní posilování motivace k výkonnosti zaměstnanců a loajality k firmě. Zaměstnanecké výhody dnes organizace nabízí v závislosti na řadě subjektivních i objektivně daných okolností, s ohledem na firemní kulturu daného podniku. Investice do podpory kvality života populace jsou však obecně méně frekventované v malém a středním podnikání. Zejména regionální firmy se o prorodinná opatření zajímají méně, upřednostňují krátkodobě výhodné strategie, protože vysoké počty nezaměstnaných v lokalitě jim umožňují dobré podmínky výběru zaměstnanců, přičemž strach o práci působí jako stresový faktor a posiluje loajalitu zaměstnanců vůči zaměstnavateli.

158


SHRNUTÍ KAPITOLY Rodina musí v současnosti čelit vyloučení části pracovní síly z trhu práce a ze společnosti. V Evropě se od devadesátých let rozšiřuje důraz na rozšiřování prostoru spolupráce v oblasti slaďování práce a rodiny (work life balance). Harmonizace světa práce a rodinného zázemí odpovídá duchu závazků vyplývajících z mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a požadavků co nejširší ochrany rodiny, ke které zavazuje hlavní sociální aktéry jak na vládní úrovni, tak i na úrovni sociálních partnerů tak v rovině konkrétních přímých realizátorů. Výzva se v některých zemích objevuje v rámci propojení rodinné politiky a sociální politiky firem o vazbu komparativně naplňovaných společných cílů a objektu péče. Slaďování pracovní a rodičovské kariéry se týká přizpůsobování pracovního práva, daňových opatření i aktivit sociální politiky firem. Výzva však není formulována jako nová povinnost, jež by měly firmy dokládat např. auditem, nýbrž je koncipována jako tzv. „good practice“ tedy jako dobrý příklad dobrovolného dodržování jakýchsi minimálních standardů, které by se mohly realizovat zejména v oblasti slaďování rodinných a pracovních povinností zaměstnanců firmy. Podpora rodičovství (Family Friendly) formou uzpůsobené péče o zaměstnance s dětmi je tak v některých zemích pojímána jako přirozená součást národní strategie péče o lidské zdroje. Podpora slučitelnosti zaměstnání a péče o rodinu může být přínosem zejména pro společnost, protože možnost skloubit rodinu a zaměstnání má pozitivní dopady na jinak méně příznivý demografický vývoj ve společnosti, promítá se do pronatalitního chování populace, a současně přispívá k zrovnoprávnění mužů a žen při vstupu do zaměstnání, pro podniky, protože zaměstnankyně a zaměstnanci, kterým se daří kloubit povinnosti pracovního a rodinného života, jsou výkonnější, spokojení a motivovanější, což se příznivě promítá do produktivity jejich práce i pro rodiny, protože umožňuje prosazování zásadních změn v organizaci rodinného života a vytváří podmínky pro lepší slučitelnost kariéry a spokojeného rodinného zázemí.

OTÁZKY 1. Co je cílem prorodinných opatření a kroků ve prospěch slučitelnosti profesních a rodinných rolí? 2. Jaké inspirace vyvolaly tlak společnosti a zavádění různých harmonizačních opatření ke sladění profesní a rodinných rolí? 3. Co je obsahem tzv. Family Friendly přístupu? 4. Kdo může profitovat z aktivit podpory slučitelnosti zaměstnání a péče o rodinu? 5. Co je předmětem harmonizačních opatření firem ve prospěch vyvážení rodinného a pracovního prostředí?

159


ODPOVĚDI 1. Cíle prorodinných opatření a kroků ve prospěch slučitelnosti profesních a rodinných rolí spočívají ve vytváření vhodného a vstřícného prostředí a klimatu, v jehož rámci může zaměstnanec existovat a slaďovat svět práce a své rodinné zázemí. Jednotlivé aspekty cíle jsou naplňovány v rámci legislativních opatření pracovně právní povahy a jako konkrétní opatření vnitropodnikové sociální politiky firem. 2. Současná krize sociálního státu a formy jeho nutné modernizace reagují na problémy dominantních institucí moderní společnosti, týkají se tedy selhávání trhu práce a rodiny. 3. Podpora rodičovství (Family Friendly) formou uzpůsobené péče o zaměstnance s dětmi je tak v některých zemích pojímána jako přirozená součást národní strategie péče o lidské zdroje, na které společnost upozorňuje a podporuje. 4. Podpora slučitelnosti zaměstnání a péče o rodinu může být přínosem zejména pro společnost (mírní negativa demografického vývoje, promítá se do pronatalitního chování populace, a současně přispívá k zrovnoprávnění mužů a žen při vstupu do zaměstnání), pro podniky (protože zaměstnankyně a zaměstnanci, kterým se daří kloubit povinnosti pracovního a rodinného života, jsou výkonnější, spokojení a motivovanější, což se příznivě promítá do produktivity jejich práce) a pro rodiny (protože umožňuje prosazování zásadních změn v organizaci rodinného života a vytváří podmínky pro lepší slučitelnost kariéry a spokojeného rodinného zázemí). 5. Například flexibilní zaměstnanecká politika, vyhýbání se necitlivým intervencím a garance vyšší tolerance k uspořádání soukromého života rodin, benefity orientované na posilování zdraví a zdravého životního stylu, nabídky volnočasových aktivit, finanční podpora a komplexní systém správy výhod.

160

SHRNUTÍ STUDIJNÍ OPORY V mnoha oblastech lidského života se významně projevují důsledky genderového kontraktu. Gender je pojímán jako základní kategorie analýzy organizace lidských společností a produktů sociálního a kulturního života. Na úrovni sociální politiky se gender objevuje především v konstrukcích o eliminaci ženských či mužských životních zkušeností, dále v podobě vlivu genderových stereotypů, mocenského nátlaku na strategie řešení životních situací ze strany žen a mužů, jejich participace na trhu práce, v přístupu ke vzdělání, v otázkách chudoby, vyloučení, korupce a kriminality aj. OSN označila 12 kritických oblastí, které tvoří indikátory prosazování rovnosti žen a mužů ve světě. Tyto oblasti označují klíčové body diskrepancí a jsou formulovány jakochudoba žen, nerovný přístup ke vzdělání, ke zdravotní péči a službám, násilí na ženách, důsledky válek a jiných konfliktů na ženy, ekonomická nerovnost žen, nerovné zastoupení žen v mocenských a rozhodovacích orgánech, nedostatečné mechanismy pro podporu seberozvoje žen, genderově nerovné prosazování a dodržování lidských práv, stereotypní prezentace žen v médiích a nerovný přístup k nim, genderově nerovný vliv na rozdělování přírodních zdrojů a vliv na ochranu životního prostředí, diskriminace a násilí na dívkách. Zavedení pojmu gender do řešení otázek vztahů žen a mužů souvisí s druhou vlnou feminismu na sklonku 60. let.20. st. Původně gender označoval gramatický rod, to však v českém kontextu zavádí vysvětlení jiným směrem. Proto došlo ke konsensu užívat pojem gender. Gender bylo od počátku velmi výbušné téma. Jeho zavedení souvisí s okolností, že ženské hnutí hledalo oporu a inspiraci v sociologických teoriích v termínu gender jako v kvalitativně novém úhlu pohledu na problematiku vztahů obou pohlaví. V humanitních vědách (v české sociologii) se pojem začal objevovat od poč. 90. let. Gender jako sociální teorie je přesvědčena, že člověk není determinován primárně biologicky – tedy lidskou přirozeností – nýbrž sociálně. To, co běžně chápeme jako přirozené schopnosti muže a ženy, jejich charakteristické vlohy, sklony, způsoby chování a odvozeně od těchto determinant i jejich předpoklady k sociálním rolím, to vše se podle genderové teorie vytváří historicky, v závislosti na určitém prostředí. V průsečíku nerovností je odlišena kumulaci nerovností a křížení nerovnosti. Běžně se kombinace nerovností chápe v kumulativním smyslu jako dvojí či trojí útlak, kdy se ke znevýhodnění na základě třídy, přidá rasový, genderový útlak a například zdravotní handicap. Aktuálními prioritními oblastmi činnosti EU v oblasti rovného postavení žen a mužů na období let 2006 – 2010 je šest celků, jež jsou tvořeny následnými požadavky - stejná ekonomická nezávislost pro ženy a muže, sladění soukromého a profesního života, stejné zastoupení v rozhodovacích procesech, odstraňování všech forem násilí založeného na pohlaví, odstraňování stereotypů v oblasti pohlaví a podpora rovného postavení žen a mužů v zahraniční a rozvojové politice. Pojem „rovné příležitosti pro muže a ženy“ znamená absenci překážek bránících občanům na základě jejich příslušnosti k pohlaví v účasti na ekonomice, politice a v sociální oblasti. Pojem „rovné zacházení s muži a ženami“ je v komunitárním právu definován jako stav, v němž neexistuje diskriminace z důvodů pohlaví, ať přímá nebo nepřímá, s odvoláním zejména na manželský nebo rodinný stav. Proces stárnutí se stává ostře sledovanou skutečností, kdy politická a institucionální konání musí reagovat na demografické procesy ve společnosti. Mezi hlavní principy politiky přípravy na stárnutí patří důraz na lidská práva, respektování genderového aspektu problematiky stárnutí, celoživotní přístup ke stárnutí a zdraví, důraz na rodinu a mezigenerační vztahy, tvorba opatření na výzkumem podložených poznatcích a relevantních 161

statistických datech, zvláštní pozornost věnovaná menšinám (seniorům zdravotně postiženým, trpícím demencí, duševně nemocným, seniorům z etnických menšin atd.), respektování rozdílů mezi venkovem a městem. Podstata změn je vyjádřena ve strategii. Age positiv tj. např. v opatření na zvyšování povědomí a dosažení změn kultury mezi zaměstnavateli, zaměstnanci a širší společnosti ve směru šíření pozitivních informací o dovednostech, hodnotách starších pracovníků, ve směru podpory jednotlivce při využívání jeho práv a podpory zaměstnavatelů ve změnách politiky tak, aby jednali z hlediska věku neutrálním způsobem. Vytvoření příznivého klimatu může stimulovat vládní aktivity, NNO, informovanost médií apod. Další opatření by se měla týkat monitorování práv seniorů, aby došlo ke zboření bariér, kterým jsou staří lidé vystaveni. Mezinárodní společenství vnímá chudobu stále intenzivněji jako fenomén, který je třeba vymýtit, respektive zmírnit jeho dopady, nemá-li být nadále brzdou společenského rozvoje. Podle OECD je chudoba multidimenzionální, protože omezuje lidské možnosti, a to včetně spotřeby, potravinového zabezpečení, zdraví, vzdělání, práv, “hlasu“, bezpečnosti, důstojnosti a řádné práce. Proto je chudobu nutné snižovat v souladu s udržitelností životního prostředí. U redukce všech dimenzí chudoby je klíčovým faktorem snížení genderové nerovnosti.“ 2001. Sociální problematika je v zemích EU od počátku 90. let hodnocena pomocí konceptu sociální exkluze posléze i sociální inkluze. Nahrazení konceptu chudoby konceptem sociální exkluze je vnímáno jako paradigmatická změna interpretace společnosti. Sociální exkluze zahrnuje vyloučení, jejichž příčinou není nedostatek finančních nebo materiálních zdrojů (tj. chudoba), ale např. kulturní odlišnost, etnicita, gender, příslušnost k určitému životnímu stylu apod. Hlavním cíle strategie EU je posílení sociální koheze a vytvoření inkluzivní společnosti, ve které je každý schopen plně participovat ve společnosti a nikdo není omezován nedostatečným vybavením politickými nebo občanskými právy, chybějícím zaměstnáním nebo nedostatečným příjmem. Sociálním vyloučením jsou v nejvíce ohroženy zejména osoby se zdravotním postižením, děti, mládež a mladí dospělí, senioři, etnické menšiny, imigranti a azylanti, osoby bez přístřeší, osoby opouštějící zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, osoby opouštějící výkon trestu odnětí svobody, oběti trestné činnosti (včetně oběti obchodu s lidmi), oběti domácího násilí, osoby komerčně zneužívané. Extrémní formou sociálního vyloučení je bezdomovectví. Česká strategie sociálního začleňování má legislativní podporu v Národní zprávě o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování na léta 2006–2008 a Národní zprávě o strategiích sociální ochrany a sociálního začleňování 2008 – 2010. Rodina musí v současnosti čelit vyloučení části pracovní síly z trhu práce a ze společnosti. K jejím současným krizovým projevům patří také pokles reproduktivní funkce a v důsledku poklesu natality také další demografické procesy v podobě stárnutí společnosti. V Evropě se od devadesátých let rozšiřuje důraz na rozšiřování prostoru spolupráce v oblasti slaďování práce a rodiny. Harmonizace světa práce a rodinného zázemí odpovídá duchu závazků vyplývajících z mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a požadavků co nejširší ochrany rodiny, ke které zavazuje hlavní sociální aktéry jak na vládní úrovni, tak i na úrovni sociálních partnerů tak v rovině konkrétních přímých realizátorů. Výzva se v některých zemích objevuje v rámci propojení rodinné politiky a sociální politiky firem o vazbu komparativně naplňovaných společných cílů a objektu péče. Slaďování pracovní a rodičovské kariéry se týká přizpůsobování pracovního práva, daňových opatření i aktivit sociální politiky firem. Výzva však není formulována jako nová povinnost, jež by měly firmy dokládat např. auditem, nýbrž je koncipována jako tzv. „good 162

practice“ tedy jako dobrý příklad dobrovolného dodržování jakýchsi minimálních standardů, které by se mohly realizovat zejména v oblasti slaďování rodinných a pracovních povinností zaměstnanců firmy. Podpora rodičovství (Family Friendly) formou uzpůsobené péče o zaměstnance s dětmi je tak v některých zemích pojímána jako přirozená součást národní strategie péče o lidské zdroje.

163

DALŠÍ ZDROJE Doporučená literatura: BOBEK, M. BOUČKOVÁ, P. Rovnost a diskriminace. Praha: C.H.Beck 2007. ISBN 978-80-7179-584-1 ERIKSEN, T. H. Sociální a kulturní antropologie. Příbuzenství, národní příslušnost, rituál. Praha: Portál 2008. ISBN 978-80-7367-463-6. RENZETTI, C. M. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-2460525-2 VESELÝ, A., NEKOLA, M. Analýza a tvorba veřejných politik. Přístupy, metody, praxe. Praha: SLON 2007. ISBN 978-70-86429-75-5

Použitá literatura: BADINTER, E. Ich bin Du. Die neue Beziehung zwischen Mann und Frau oder Die androgyne Revolution, München u.a. 1988 BADINTER, E. Materská láska. Bratislava: Aspekt 1998 BOURDIEU, P. Nadvláda mužů. Praha: Karolinum, 2000. BOURDIEU, P. Teorie jednání. Praha: Karolinum, 1998. BUTLER, J. Trampoty s rodom. Feminizmus a podrývanie identity. Bratislava: Aspekt 2003. BUTLER, J. Gender Trouble. Feminism and the Subversion of Identity. New York a.d. 1990 CONNELL, R. W. Masculinities, Cambridge and Oxford 1995 FOUCAULT, M. Essentials Works of Foucault 1954-1984. Volume 1, Ethics. London, Penguin Books 2000 (str. 157 – 162) FOUCAULT, M. Dějiny sexuality I. Vůle k vědění. Praha: Hermann & Synové 1999 (str. 121-134). FOUCAULT, M. Interview mit. In: DREYFUS, H. L./RABINOW, P., Michel Foucault. Jenseits von Strukturalismus und Hermeneutik, Frankfurt/M 1987 (s. 264292). GOFFMAN, E.: Gender Advertisements, London 1979 HAVELKOVÁ, H. Dimenze „gender“ ve vztahu soukromé a veřejné sféry. Sociologický časopis 1995, 1, s. 25-38. HARDING, S., The Science Question in Feminism, Ithaca and London 1986. KITZINGER, C. Problematizing Pleasure In. RADTKE, L./STAM, H. (eds.), Power/Gender: Social Relations in Theory and Practice. London 1994, s. 194-209. MAIHOFER, A. Rod jako spôsob existencie Bratislava: Aspekt 1998, s. 54-63. MEAD, G. H. Die Genesis der Identität und soziale Kontrolle. In. MEAD, G. H., Gesammelte Schriften Bd. 1, hrsg. von JOAS, H. Frankfurt/M 1980, s. 299-328. MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha, SLON. 1999. NEDBÁLKOVÁ, K. Má vězení střední rod? Aneb Maskulinita a femininita ve vězeňských subkulturách. Sociologický časopis 2002, č. 39, str. 469-486 PARSONS, T./ BALES, R. Family. Socialization and Interaction Process. London 1956, s. 50 a n. PATEMAN, C. The Sexual Contract. Cambridge 1988 Women, Men, and Society. 4th ed. Boston 1999, s. 31-56. 164

SCHACHT, S. P., ACHISON, P. Heterosexual Instrumentalism: Past and Future Directions. In. Feminism & Psychology 3, 1, s. 37-54. SOKOLOVÁ, V. "A co děti …": gay a lesbické rodičovství In. ABC femimismu. Brno: Nesehnutí 2004, s. 81-96. ŠMAUSOVÁ, G. Proti tvrdošíjné představě o ontické povaze gender a pohlaví. In. Sociální studia 2002, č. 7, s. 15–27. VODÁKOVÁ, A., VODÁKOVÁ, O. Rod ženský. Kdo jsme, odkud jsme přišly, kam jdeme? Praha: SLON 2003.

165

PŘEHLED DOSTUPNÝCH IKON A POUŽITÝCH ZKRATEK

166

Čas potřebný ke studiu

Cíle kapitoly

Klíčová slova

Nezapomeňte na odpočinek

Průvodce studiem

Průvodce textem

Rychlý náhled

Shrnutí

Tutoriály

Definice

K zapamatování

Případová studie

Řešená úloha

Věta

Kontrolní otázka

Korespondenční úkol

Odpovědi

Otázky

Samostatný úkol

Další zdroje

Pro zájemce

Úkol k zamyšlení

Helena Kolibová SOCIÁLNÍ PROBLÉMY Z ASPEKTU GENDER

Vydavatel: Slezská Univerzita v Opavě Fakulta veřejných politik v Opavě Ústav veřejné správy a regionální politiky Vydání: první Místo a rok vydání: Opava, 2012 Jazyková korekce: autor studijní opory

ISBN

978-80-7248-748-6

Sociální problémy z aspektu gender

Recommend Documents