Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA A PORADENSTVÍ: OKRUHY OTÁZEK Státní závěrečná zkouška bakalářská (otázky jsou platné od ledna 2013)
I. Základy pedagogiky a sociální pedagogiky 1.
Předmět pedagogiky. Systém pedagogických věd. Charakteristika základních a aplikovaných pedagogických disciplín. Hraniční pedagogické disciplíny. Vztah pedagogiky k jiným vědám.
2.
Sociální pedagogika jako vědní disciplína, její vztah k příbuzným a participujícím oborům. Pojetí a paradigmata sociální pedagogiky.
3.
Charakteristika etap vývoje sociální pedagogiky v Evropě a vybraných evropských zemích (polská sociální pedagogika, česko-slovenská sociální pedagogika, německá sociální pedagogika).
4.
Speciální pedagogika, její předmět, členění speciálně pedagogických disciplín.
5.
Pedagogika volného času, pojetí a funkce volného času, aktivity ve volném čase. Koncepce výchovy ve volném čase (výchova zážitkem, animací).
6.
Environmentální výchova: vymezení disciplíny a jejího předmětu, současné směry v environmentální výchově. Institucionální základna a realizace environmentální výchovy v ČR, státní politika EVVO.
7.
Bio-psychický vývoj člověka (dispozice člověka, vliv prostředí na jedince). Vývojová a biodromální psychologie. Životní situace a životní dráha jako základní teoretický koncept sociální pedagogiky.
8.
Prostředí a výchova. Vzájemný vztah prostředí a výchovy. Charakteristika jednotlivých přístupů: pedagogika zdůrazňující vliv prostředí, pedagogický optimismus, pesimismus, fatalismus.
9.
Přirozená prostředí výchovy. Klasifikace a typologie prostředí, charakteristika a funkce přirozených prostředí výchovy.
10.
Sociologie výchovy a sociologické interpretace výchovy (konsensuální, interpretativní, teorie středního dosahu ve výchově a ve vzdělávání).
konfliktní,
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 1
Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
11.
Role vzdělání v procesu sociální stratifikace a sociální mobility. Teorie kulturního kapitálu, teorie řečového deficitu a další teorie.
12.
Proces učení. Druhy učení (např. operantní učení, učení se řešením problémů, sociální učení, zkušenostně reflektivní učení).
13.
Přístupy k definování výchovy. Cíle a obsah výchovy (základní charakteristika těchto kategorií). Způsoby stanovování cílů výchovy v pedagogice. Příklady cílů výchovy: obecné – specifické, teoretické – praktické, adaptační – anticipační, materiální – formální apod. Složky výchovy.
14.
Principy, metody a formy výchovy (základní charakteristika těchto kategorií). Klasifikace metod a forem výchovy. Činitelé výchovy a vzdělávání. Subjekt a objekt výchovy a jejich vztah.
15.
Koncept celoživotního učení. Formální a neformální vzdělávání, informální učení.
16.
Vzdělávání dospělých. Současný stav a vývoj, základní dokumenty České republiky a Evropské unie. Kritéria kvality vzdělávání dospělých.
17.
Rozvoj lidských zdrojů. Lidské zdroje v organizaci, podnikové vzdělávání. Učení pro pracoviště (workplace learning).
18.
Pedagogické teorie. Základní charakteristika, součásti pedagogické teorie, klasifikace, význam. Význam pedagogických teorií. Vztahy pedagogické teorie a pedagogické praxe.
19.
Sociokognitivní a kognitivně psychologické teorie – základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam.
20.
Spiritualistické a personalistické teorie – základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam.
21.
Sociální teorie – základní charakteristika a členění, hlavní představitelé, význam.
22.
Vzdělávací soustava v ČR. Školská soustava – základní charakteristika. Systém výchovných institucí a jejich zaměření, funkce.
23.
Systém speciálního vzdělávání v ČR a instituce, které speciální vzdělávání zajišťují. Formy speciálního vzdělávání (integrace, inkluze, „speciální školy“). Legislativa vztahující se ke speciálnímu vzdělávání v ČR.
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 2
Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
II. Poradenství a sociální práce 1.
Poradenské teorie a školy, jejich klasifikace a základní charakteristika. Aplikace teorií v poradenské práci.
2.
Behaviorální, kognitivně behaviorální teorie v poradenství.
3.
Humanistické teorie a systémové přístupy v poradenství.
4.
Modely poradenské práce v historické perspektivě (poradenství jako orientace, vedení a péče, podpora růstu, poradenství jako prevence, diagnostické poradenství, výchovné poradenství, vývojová koncepce poradenství aj.).
5.
Teorie profesní volby (Parsonsova teorie rysu a faktoru, Hollandova teorie), teorie kariérového vývoje (Ginsbergova teorie a Superova teorie) a jejich aplikace ve službách profesního poradenství.
6.
Poradenský proces, jeho fáze, podmínky. Výběr metod a forem práce. Dokumentace jako zdroj informací o klientovi, práce s dokumentací.
7.
Komunikace v poradenském procesu. Vztah poradce a klienta, role poradce v poradenském procesu. Poradenský rozhovor.
8.
Charakteristika a typologie sociálních skupin, dynamika skupin. Skupinové poradenství (terapeutické skupiny, encouterové skupiny, svépomocné skupiny aj.).
9.
Systémy poradenských služeb v ČR (s akcentem na popis služeb v gesci jednotlivých ministerstev). Trendy v koncipování a hodnocení poradenských služeb.
10.
Charakteristika sociálních služeb v ČR (typologie, legislativní vymezení, financování, plánování, kultura služeb, hodnocení sociálních služeb).
11.
Klient v sociální práci, charakteristika základních typů klientů a specifika práce s vybranými typy klientů.
12.
Individuální práce s klientem v sociální práci, vztah klient a sociální pracovník/poradce, navazování kontaktu s klientem, zpětná vazba.
13.
Problém normality osobnosti. Pojetí a kritéria normality (norma, zdraví, nemoc). Charakteristika vybraných teorií sociálních deviací (teorie anomie, teorie kultur a subkultur, teorie sociální kontroly, etiketizační teorie a další).
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 3
Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
14.
Speciální vzdělávací potřeby a podpora dětí a dospělých se zdravotním znevýhodněním a postižením (kritéria pro volbu formy speciálního vzdělávání, poradenská podpora, sociální péče, přístupy využívané při podpoře osob se zdravotním postižením).
15.
Charakteristika sociálně patologických jevů a prevence sociálně patologických jevů v různých sociálních prostředích.
16.
Komunitní sociální práce, její cíl, organizace, úrovně komunitní práce.
17.
Sociální a pedagogická komunikace (vymezení pojmů). Komunikace jako proces (obsahová a vztahová rovina). Verbální a neverbální komunikace v práci pedagoga.
18.
Motivační faktory, význam motivace pro učení, možnosti podpory u nedostatečně motivovaného jedince.
19.
Charakteristika a východiska sociální práce. Současné pojetí sociální práce, tzv. trojí pojetí sociální práce.
20.
Cíle, funkce a nástroje sociální politiky. Aktéři sociální politiky. Základní charakteristika principů sociální politiky. Příklady jejich aplikací.
21.
Profese sociálního pedagoga a profese poradce (vzdělávání, kompetence, etika profese, uplatnění na trhu práce).
22.
Současné proměny rodiny a rodičovství. Rodinná politika v ČR. Funkce rodiny z hlediska individuálního a společenského.
23.
Systém náhradní rodinné péče, instituce náhradní rodinné výchovy. Příprava na náhradní rodičovství.
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 4
Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
III. Metodologie pedagogických věd a pedagogická diagnostika 1.
Model empirické vědy. Fáze empirického výzkumu. Hypotézy, verifikace a falzifikace. Operacionalizace. Měření, validita, reliabilita.
2.
Reprezentativní výzkumy. Měření a zobecnění. Silné a slabé stránky reprezentativních výzkumů.
3.
Experimentální výzkumný design. Kontrola podmínek experimentu. Akční výzkum jako angažovaný experimentální přístup v konkrétním kontextu.
4.
Případová studie jako výzkumný design. Jedinečnost jako objekt zájmu. Holistický hloubkový přístup. Silné a slabé stránky případové studie.
5.
Testování a hodnocení. Výkon jako objekt měření. Měření dosažených výsledků a měření potenciálu.
6.
Dotazování: možnosti a omezení využití dotazníku a interview v pedagogickém výzkumu, specifika administrace výzkumného nástroje, zásady formulace a výběru položek dotazníku/interview, typy položek, struktura dotazníku/interview.
7.
Zkoumání postojů: metody a techniky, jejich charakteristika, využití v pedagogickém výzkumu, zásady tvorby výzkumných nástrojů, zpracování a interpretace dat.
8.
Zkoumání sociální a pedagogické interakce: metody a techniky, jejich charakteristika, využití v pedagogickém výzkumu, zásady tvorby výzkumných nástrojů, zpracování a interpretace dat.
9.
Obsahová analýza: charakteristika techniky, možnosti využití, specifika výběru vzorku a tvorby aparátu záznamových jednotek, analýza a interpretace dat získaných obsahovou analýzou.
10.
Didaktické testy. Konstrukce didaktického testu, využití didaktického testu v pedagogickém výzkumu a školní praxi.
11.
Historický výzkum v sociální pedagogice. Etapy historikovy výzkumné práce a metody historického výzkumu. Instituce uchovávající pramenný materiál.
12.
Psychologický, demografický a sociologický výzkum: předmět, metody a možnosti jejich využití v pedagogice.
13.
Pedagogická diagnostika, její cíl, obsah, přístupy (edukometrický, kazuistický). Diagnózy v pedagogice.
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 5
Ústav pedagogických věd Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Arna Nováka 1, 602 00 Brno tel.: 549 494 076 fax: 549 491 527 www.phil.muni.cz/wupv
[email protected]
14.
Diagnostický rozhovor, jeho okolnosti, doporučení pro vedení diagnostického rozhovoru, diagnostické metody doplňující diagnostický rozhovor.
15.
Pozorování jako jedna z diagnostických metod (cíl a typy pozorování, příprava pozorování, rizika zkreslení diagnostických údajů).
16.
Diagnostika interindividuálních a skupinových vztahů: metody a techniky, zásady pro jejich využívání a interpretaci dat.
17.
Způsobilost dítěte k povinné školní docházce, diagnostika školní zralosti a školní úspěšnosti. Limity diagnostikování v práci pedagoga.
18.
Diagnostika vývojových poruch učení a poruch chování. Možnosti spolupráce s psychology a speciálními pedagogy.
Okruhy otázek platné od ledna 2013. 6
