Sociálně demografická analýza MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHY 12 v kontextu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb Aktualizované vydání – srpen 2010
Zadavatel: Úřad městské části Praha 12 Řešitelé: Mgr. Pavla Karmelitová, Mgr. Martin Týc
1
1.
ÚVOD ............................................................................................................................................... 5
2.
TEORETICKÁ VÝCHODISKA ............................................................................................................... 5
3.
2.1.
Východiska plánování a priority rozvoje ................................................................................. 6
2.2.
Zákon o sociálních službách .................................................................................................... 7
2.3.
Rozvoj sociálních služeb v hlavním městě Praze ..................................................................... 8
2.3.1.
Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ................................................................... 8
2.3.2.
Komunitní plánování sociálních služeb ......................................................................... 10
Geografie území Prahy a jeho správní členění .............................................................................. 11 3.1.
Hlavní město Praha ............................................................................................................... 11
3.2.
Členění Hlavního města Prahy............................................................................................... 12
3.2.1.
Katastrální členění Prahy ............................................................................................... 12
3.2.2.
Státně-územní členění Prahy (do roku 1990) ................................................................ 13
3.2.3.
Správní a samosprávné členění (od roku 1988) ............................................................ 14
3.3.
3.3.1.
Modřany ........................................................................................................................ 18
3.3.2.
Točná ............................................................................................................................. 19
3.3.3.
Cholupice ....................................................................................................................... 21
3.3.4.
Kamýk ............................................................................................................................ 22
3.3.5.
Komořany ...................................................................................................................... 22
3.4. 4.
Městská část Praha 12 ........................................................................................................... 15
Městská část Praha - Libuš .................................................................................................... 23
Sociálně demografická analýza ..................................................................................................... 25 4.1.
Vývoj počtu obyvatel – celkový přírůstek.............................................................................. 25
4.1.1.
Vývoj počtu obyvatel hlavního města Prahy ................................................................. 26
4.1.2.
Vývoj počtu obyvatel v České republice ........................................................................ 27
4.1.3.
Pohyb obyvatelstva České republiky v posledních letech ............................................. 28
4.1.4.
Globální ekonomická krize – demografické změny (2009) ........................................... 29
4.1.5.
Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha 12 ............................................................... 31
4.1.6.
Vývoj počtu obyvatel Správního obvodu Praha 12 ....................................................... 32
4.1.7.
Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha – Libuš ........................................................ 33
4.2.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva .................................................................................... 34
4.2.1.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva České republiky .................................................. 35
4.2.2.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva hlavního města Prahy......................................... 41
4.2.3.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva Správní obvodu Praha 12 ................................... 44
4.2.4.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva Městské části Praha 12 ...................................... 46
2
4.2.5. 4.3.
Přirozená měna obyvatelstva ................................................................................................ 50
4.4.
Úmrtnost, vývoj úmrtnostních poměrů ................................................................................ 50
4.4.1. 4.5.
Vývoj úmrtnosti v HMP a Městské části Praha 12 ......................................................... 53
Vývoj počtu živě narozených, plodnost a porodnost ............................................................ 56
4.5.1.
Úhrnná plodnost, hrubá míra porodnosti ..................................................................... 59
4.5.2.
Věk matek při porodu.................................................................................................... 60
4.6.
Sňatečnost ............................................................................................................................. 61
4.6.1. 4.7.
Vývoj sňatečnosti v HMP a Městské části Praha 12 ...................................................... 64
Potratovost, umělá přerušení těhotenství ............................................................................ 66
4.7.1.
5.
Vývoj věkové struktury obyvatelstva Městská části Praha- Libuš ................................. 48
Vývoj potratovosti v HMP a Městské části Praha 12 ..................................................... 67
4.8.
Přirozený přírůstek obyvatelstva........................................................................................... 68
4.9.
Vývoj populace mechanickou měnou - migrace ................................................................... 71
4.9.1.
Vývoj migrace v České republice ................................................................................... 71
4.9.2.
Vývoj migrace na území Hlavního města Prahy ............................................................ 73
4.9.3.
Vývoj migrace na území Prahy 12.................................................................................. 74
Populační prognózy ....................................................................................................................... 77 5.1.
Celostátní projekce - obyvatelstvo České republiky (2009) .................................................. 78
5.1.1.
Plodnost......................................................................................................................... 78
5.1.2.
Úmrtnostní poměry ....................................................................................................... 79
5.1.3.
Vnější - zahraniční migrace ............................................................................................ 80
5.1.4.
Živě narození ................................................................................................................. 81
5.1.5.
Zemřelí ........................................................................................................................... 82
5.1.6.
Přirozený přírůstek ........................................................................................................ 82
5.1.7.
Celkový přírůstek obyvatelstva ..................................................................................... 83
5.1.8.
Počet obyvatel ............................................................................................................... 84
5.1.9.
Věková struktura populace ........................................................................................... 85
5.1.10.
Shrnutí výsledků Projekce 2009 .................................................................................... 88
5.2.
Prognóza populačního vývoje obyvatel Prahy do roku 2065 ................................................ 88
5.2.1.
Vývoj počtu obyvatel Prahy do roku 2065 .................................................................... 89
5.2.2.
Vývoj věkové struktury obyvatel Prahy do roku 2065................................................... 90
5.3.
Prognóza populačního vývoje obyvatel Prahy 12 do roku 2039 ........................................... 93
5.3.1.
Prognóza vývoje počtu obyvatel Prahy 12 bez zohlednění migrace ............................. 94
5.3.2.
Prognóza vývoje počtu obyvatel Prahy 12 se zohledněním migrace ............................ 96
3
5.3.3. 6.
Prognóza vývoje věkového složení obyvatelstva Prahy 12 ........................................... 99
DALŠÍ VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY ............................................................................................. 105 6.1.
Trh práce v hlavním městě Praze ........................................................................................ 106
6.2.
Trh práce ve správním obvodu Praha 12............................................................................. 109
6.3.
Základní popisná statistika zastoupení vybraných ohrožených skupin obyvatelstva........ 111
6.3.1.
Ohrožené děti, sociálně- právní ochrana dětí ............................................................. 112
6.2.1.1. Situace ve správním obvodu Praha 12 ...................................................................... 114
7.
6.3.2.
Zdravotně postižení ..................................................................................................... 116
6.3.3.
Příspěvek na péči ......................................................................................................... 119
Shrnutí, hlavní závěry .................................................................................................................. 121
4
1. ÚVOD Předkládaná sociálně demografická analýza Městské části Praha 12 je aktualizací verze z počátku roku 2004. Jejím cílem je oživení sociálně demografických dat a reakce na změny, ke kterým v uplynulých letech došlo, včetně zohlednění vývojových trendů charakteristických pro městskou část, resp. hlavní město Prahu, a Českou republiku. Je nesporné, že demografický vývoj je jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujících jak samotný charakter sociální politiky, tak i potřebu zabezpečení konkrétních sociálních služeb v rámci regionu. Studie, stejně jako její původní verze, je zaměřena zejména na následující okruhy: teoretická východiska k problematice sociálních služeb v České republice a hlavním městě Praze (zákon o sociálních službách, národní priority rozvoje, rozvoj sociální péče HMP), sociodemografickou analýzu (studium vybraných demografických ukazatelů z hlediska regionálních podobností a rozdílů – srovnání městské části Praha 12, respektive správního obvodu, hlavního města Prahy a České republiky) analýzu vybraných charakteristik dle požadavku zadavatele (porodnost, úmrtnost, sociální politika, kriminalita apod.)
2. TEORETICKÁ VÝCHODISKA Česká republika je stejně jako řada evropských zemí konfrontována s některými vývojovými trendy, které přímo či nepřímo ovlivňují vývoj sociálních služeb. Lze konstatovat, že již dříve naznačené trendy (stárnutí společnosti, resp. zvyšující se naděje dožití, zvyšující se nezaměstnanost, stabilně vysoký počet rozvodů apod.) nejenže přetrvávají, ale v některých faktorech navíc došlo k jejich prohloubení. Vlivem celosvětové ekonomické a hospodářské krize, projevující se především v letech 2009 a 2010, došlo k výrazným změnám zejména na trhu práce, což se logicky odrazilo i v systému sociální ochrany státu. Stárnutí populace, díky zdravějšímu životnímu stylu a kvalitnější zdravotní péči na jedné straně a nízké porodnosti na straně druhé, je obecně jedním z obrovských úspěchů civilizace, současně a paradoxně však představuje zásadní problém. Ukazuje se, že přijímání opatření směřujících k podpoře zdraví a soběstačnosti starších lidí není luxusem, ale naprostou nezbytností. Demografická struktura obyvatelstva se stává velmi důležitým faktorem, který musí brát na zřetel politické reprezentace na všech úrovních. Potřeba hledání možných řešení v oblasti sociálních služeb, a to nejen legislativních, tak přetrvává a nabývá na významu.
5
2.1. VÝCHODISKA PLÁNOVÁNÍ A PRIORITY ROZVOJE Jak již bylo zmiňováno, demografický vývoj ovlivňuje jak samotný charakter sociální politiky, tak i potřebu plánování sociálních služeb v rámci regionu. V tomto smyslu je dobré si uvědomovat prostor, ve kterém se oblast sociálních služeb nachází. Za jeden ze základních pramenů plánování sociálních služeb v České republice je možno považovat Bílou knihu v sociálních službách (únor 2003), zpracovanou Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV), v jehož působnosti je uvedená oblast. Uvedený dokument by měl být strategickou základnou a vyjádřením celospolečenských potřeb v uvedené oblasti. Kromě výkladu jednotlivých otázek a problémů formuluje soubor doporučení, který by se měl stát vodítkem pro další kroky směřující k reformě sociálních služeb v naší zemi. Pro plánování je nezbytné mít neustále na zřeteli obecný rámec a kontext tohoto procesu, a to včetně vztahu k politikám Evropské unie (Amsterodamská smlouva, Lisabonský proces, Evropský sociální program, Evropská sociální charta). Pro naplňování cílů Evropského sociálního programu jsou pak v gesci MPSV vytvářeny Národní akční plány sociálního začleňování (v aktuální verzi na léta 2008 až 2010). Ve sledovaném období byly Ministerstvem práce a sociálních věcí definovány priority rozvoje sociálních služeb. Rámcový dokument „Priority pro období 2009 až 2012“1 navazuje na první verzi z roku 2008 a vychází z hlavních rozvojových oblastí, které byly stanoveny v krajských plánech a z obecně známých poznatků o systému sociálních služeb. Priority rozvoje akcentují oblast transformace služeb sociální péče, oblast podpory rozvoje služeb sociální prevence, oblast vzdělávání a profesního rozvoje a oblast ekonomické stabilizace systému sociálních služeb. Oblast sociálních služeb, jak z hlediska kompetencí jednotlivých složek systému, tak definování priorit a jednotlivých opatření, je zpracována i v celé řadě vládních dokumentů, a to většinou s ohledem na jednotlivé cílové skupiny uživatelů. Jedná se tak například o Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010 až 2014 (usnesení vlády č. 253 ze dne 29. 3. 2010), Národní program přípravy na stárnutí na období let 2008 až 2012 (usnesení vlády č. 8 ze dne 9. 1. 2008), Národní strategii protidrogové politiky na období 2010 až 2018 (usnesení vlády č. 340 ze dne 10. 5. 2010) či Koncepci romské integrace na období 2010 až 2013 (usnesení vlády č. 1572 ze dne 21. 12. 2009).2
1
Jedná se o dokument, který tvoří rámec směřování MPSV v této oblasti. Podle samotného zpracovatele šlo o první krok k vypracování uceleného národního programu rozvoje sociálních služeb, který bude obsahovat jednoznačně stanovené cíle a způsob jejich dosažení. 2 V textu jsou uváděny pouze aktuální verze dokumentů (přestože jde o aktualizaci sociálně demografické analýzy z roku 2004).
6
2.2. ZÁKON O SOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH Pokud bylo v roce 2004 konstatováno, že „v oblasti sociálních služeb dochází v posledních letech k výrazným změnám“, toto tvrzení nabývá v kontextu uplynulého období skutečně na významu. Od 1. ledna 2007 působí nový zákon o sociálních službách. Jedná se o právní normu, o níž se vedla diskuse více než deset let. Po změně bývalých právních předpisů upravujících sociální péči volali jak uživatelé, tak poskytovatelé služeb. Do té doby platná právní úprava v dané oblasti dostatečně nepokrývala spektrum vztahů, které do systému sociální péče vstupují. Hlavním cílem této právní úpravy je vytvoření podmínek pro uspokojování oprávněných potřeb osob, které jsou oslabeny v jejich prosazovaní, obecný princip solidarity ve společnosti a současně podpora principu rovných příležitostí pro všechny. Zákon určuje obecný rámec k zajišťování potřebné podpory a pomoci, tedy takových činností, které jsou nezbytné pro prevenci sociálního vyloučení. Poskytovaná pomoc má být dostupná, efektivní, kvalitní, bezpečná a hospodárná. Hlavním cílem se tak stává podpora procesu sociálního začleňování a sociální soudržnosti společnosti. Cílem sociálních služeb by měla být mimo jiné podpora rozvoje nebo alespoň zachování soběstačnosti jedince, jeho návrat do domácího prostředí, obnovení nebo zachování původního způsobu života a je-li toho jedinec schopen, umožnění vedení i nadále samostatného života. Pokud dojde ke zhoršení zdraví jedince, mělo by být prvořadým úkolem zajistit pro něj odpovídající důstojné zacházení a prostředí. Zákon mění pohled na možnost jedince svobodně se rozhodovat o formě a způsobu řešení nepříznivé sociální situace. Oproti předešlé legislativě dochází k zásadní změně v systému poskytování příspěvku na péči. Pro zajištění pomoci při nesoběstačnosti je potřebným osobám (nikoliv tedy pečujícímu jako tomu bylo u příspěvku při péči o osobu blízkou) poskytována individuální dávka. Příspěvek na péči je poskytován všem oprávněným osobám, na jejich rozhodnutí pak je, kým je pomoc zajišťována (rodina či poskytovatel sociální služby). O jeho využití si tak rozhoduje samotný klient. Právní norma v této souvislosti deklaruje systém posuzování potřebnosti, způsobenou věkem nebo zdravotním stavem. Navržený model financování i nadále předpokládá vícezdrojový systém financování. K výrazné změně dochází rovněž v oblasti principů fungování veřejné správy, zejména pak při definování kompetencí jejích jednotlivých úrovní. Stát nadále určuje podmínky pro samotné poskytování sociálních služeb, jeho úlohou zůstává podpora regionální a místní samosprávy při schopnosti hodnocení potřeb obyvatel.
7
Velká část zodpovědnosti je přenesena na regiony, kraje a obce, které ve své samostatné působnosti mají vytvářet podmínky pro poskytování sociálních služeb na svém území v souladu s místními specifiky, sestavovat střednědobé rozvojové plány (kraj musí, obec může; nicméně v duchu poslední novely předmětného zákona má obec povinnost spolupracovat s krajem při přípravě a realizaci střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb kraje). Současně byly definovány i vztahy mezi veřejnou správou, poskytovateli sociálních služeb a samotnými uživateli. Citovaný
zákon
upravuje
druh,
formu
a
rozsah
sociálních
služeb,
a
to
i těch, které jsou poskytovány ve zdravotnických zařízeních. Zákonem jsou definovány povinnosti poskytovatelů služeb pro zajištění standardů kvality a současně i mechanismus kontroly. Cílem je vymezení podmínek pro bezpečné, kvalitní a efektivní poskytování sociálních služeb. Od roku 2007 došlo, zejména na základě poznatků z praxe, k několika novelizacím zákona o sociálních službách. Diskuse se vedly a vedou o celé řadě podoblastí, které zákon upravuje, ať už se jedná o definování kompetencí veřejné správy, určení míry participace a spolupráce jednotlivých složek, tak zejména o samotný institut „příspěvek na péči“, resp. zajištění jeho účelnějšího využívání k zajištění péče a pomoci, nikoliv k uspokojování jiných potřeb. Jedním ze základních problémů se ukazuje být i každoroční „boj“ o dostatek finančních prostředků vyčleněných na sociální služby ze státního rozpočtu.3 Nejen v tomto kontextu zůstává stěžejním úkolem vydefinování sítě poskytovatelů sociálních služeb ve smyslu její „základní kapacity“ s ohledem na potřeby uživatelů. Jedním z cílů novely zákona je i zohlednění zásadní odlišnosti ve financování služeb sociální péče od služeb sociální prevence a sociálního poradenství s ohledem na zajištění jejich dostupnosti. Vytvoření systému průběžného sledování indikátorů vývoje potřeb obyvatel z hlediska sociálních služeb a způsobu jejich naplňování, a to z pohledu všech úrovní veřejné správy, je tak jedním ze základních záměrů požadovaných změn.
2.3. ROZVOJ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE 2.3.1. STŘEDNĚDOBÝ PLÁN ROZVOJE SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Jak vyplývá z výše uvedeného, je hlavní město Praha v postavení kraje povinno od účinnosti zákona o sociálních službách (č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) zpracovávat a realizovat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb. 3
Na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z prosince 2009 (č. 1518/1) k vládnímu návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2010 Sněmovna vyzvala vládu k předložení změny zákona o sociálních službách tak, aby došlo ke zvýšení efektivity financování sociálních služeb.
8
Plán rozvoje sociálních služeb je příslušným zákonem definován jako výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů. Obsahem plánu je popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení, strategie zajišťování a rozvoje služeb, vymezení povinností zainteresovaných subjektů, způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu a způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb. Na území hlavního města tak vznikl první střednědobý plán rozvoje sociálních služeb koncem roku 2007, a to v podobě nultého plánu na rok 2008 (usnesení Rady hl. města Prahy č. 1804 ze dne 20. 11. 2007). Hlavní cíl prvního dokumentu tohoto typu byl stanoven jako „zlepšení dostupnosti sociálních služeb tak, aby z pohledu uživatele poskytovaly možnosti řešení obtížných životních situací, za současného efektivního využívání finančních prostředků na ně vynaložených.“ V následujících obdobích vznikly další rozvojové plány, vždy na období jednoho roku – na rok 2009 na základě usnesení Rady hlavního města Prahy (RHMP) č. 1720 ze dne 25. 11. 2008 a na nejnověji na rok 2010 na základě usnesení RHMP č. 33/29 ze dne 28. 1. 2010. Bezpochyby může být diskutabilní volba doby trvání „střednědobého plánu“ v podobě jednoletých plánů (Praha tuto volbu v plánu na rok 2010 zdůvodňuje zejména vysokou mírou nestability legislativy v oblasti sociálních služeb, turbulencí vývoje v oblasti financování této oblasti a neuspokojivou globální ekonomickou situací). Pravdou je, že „střednědobý horizont“ není zákonem blíže specifikován. Obecně by mělo jít o materiál, který pomáhá hledat optimální cestu k řešení existujících, v daném případě sociálních, problémů a k pokud možno bezkonfliktnímu budoucímu rozvoji. Jednoleté plány lze řadit mezi krátkodobé rozvojové programy, resp. mezi programy s volbou minimálního možného horizontu střednědobého výhledu. Z tohoto hlediska je dobré podotknout, že dokumenty, které se soustřeďují jen na krátkodobý horizont, bezpochyby dobře odrážejí právě krátkodobé záměry regionu, nejsou však většinou schopny zajistit vazby na dlouhodobou koncepci, která je v oblasti sociálních služeb nezbytná. Střednědobé plány (zhruba na období 2 – 5 let) naopak skýtají možnost definovat a realizovat koncepční záměry rozvoje. Potěšující může být skutečnost, že Střednědobý plán rozvoje sociálních služeb na území hlavního města Prahy na rok 2010 tento fakt reflektuje a do budoucna deklaruje změnu horizontu střednědobého výhledu na vždy tříleté období s tím, že plán bude koncipován jako klouzavý strategický plán (v tomto kontextu se uvažuje o plánu na období 2011 až 2013).
9
Často diskutovanou související otázkou je zohledňování rozvojových plánů obcí v plánu krajském. Jak již bylo uvedeno, povinnost zpracovávat střednědobý plán je zákonem uložena kraji (obec může). Ten by měl být vytvářen ve spolupráci s obcemi na území kraje a s poskytovateli a uživateli služeb. Kraj má přihlížet k informacím o potřebách poskytování sociálních služeb osobám nebo skupinám osob na území příslušné obce (obcí), o možnostech uspokojování těchto potřeb a o dostupných zdrojích sociálních služeb. Střednědobý plán hl. m. Prahy na rok 2010 v této souvislosti uvádí, že propojení „celopražského“ a plánů na „místní“ úrovni se „teprve postupně dotváří a optimalizuje, stabilizace (tohoto propojení) je předmětem jednoho z v plánu formulovaných opatření“.
2.3.2. KOMUNITNÍ PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH SLUŽEB
Jak již bylo uváděno v analýze v roce 2004, hlavní město Praha (HMP) se usnesením Rady hlavního města Prahy přihlásilo k plánování sociálních služeb metodou komunitního plánování (usnesení č. 1475 ze dne 14. října 2003). V roce 2008 (usnesení Rady hl. města Prahy č. 903 ze dne 15. 7. 2008) byl schválen dokument „Komunitní plánování sociálních služeb v Praze (struktura a organizace)“ s cílem vytvoření organizačních struktur pro zajištění plánovacích procesů v oblasti sociálních služeb. Organizace a řízení plánování v Praze je deklarováno jako dvoustupňové (vzájemná dobrovolná spolupráce), a to na úrovni hlavního města jako celku a na úrovni jednotlivých 57 městských částí (konstrukce struktur plánování na území jednotlivých městských částí je plně v jejich kompetenci). Základní organizační strukturu na „celopražské úrovni“ tvoří (samozřejmě kromě Zastupitelstva, jeho Sociálního výboru a Rady hl. m. Prahy) Koordinační komise pro plánování sociálních služeb jako poradní orgán zřízený radním pro sociální a bytovou politiku HMP. Součástí struktury je i Odborná rada, která zajišťuje odbornou a metodickou stránku procesu a je partnerem „Koordinační komise“ a Pracovní skupiny odboru sociální péče a zdravotnictví Magistrátu hl. m. Prahy. Dalším článkem je i zmiňovaná Pracovní skupina sociálního odboru, která by měla být hlavním výkonným orgánem procesu plánování sociálních služeb na úrovni hlavního města. Současně jsou vytvářeny účelové pracovní skupiny, které jsou zřizovány k plnění konkrétního zadání (např. pro vytvoření modelu financování, analytická pracovní skupina). Zásadním prvkem procesu plánování sociálních služeb je zejména zapojení uživatelů a poskytovatelů, stejně tak jako odborné i laické veřejnosti, které probíhá na úrovni celopražské i na úrovni městských částí.
10
3. Geografie území Prahy a jeho správní členění 3.1. HLAVNÍ MĚSTO PRAHA Praha je sice od roku 1990 opět de facto statutárním městem, nicméně se formálně místo toho označuje jako hlavní město, což je status zahrnující i znaky statutárního města. V ČR má statutární město právo organizovat si svoji správu podle základní městské vyhlášky. Ta je definována jako statut města a může například vymezit městské části nebo obvody a přenést na ně některé své působnosti přenesené státní správy i samostatné působnosti města4. Statut hlavního města Prahy ovšem může vymezit jen městské části, protože jeho městské obvody stanoví zákon. Hlavní Město Praha má specifické postavení obce i kraje a netýká se jí zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.), nýbrž zákon o hlavním městě Praze (č. 131/2000Sb.). Základní demografické údaje – Hlavní město Praha 5 Počet obyvatel (31. 3. 2010)
1.249.315
Rozloha
496 km
Obecná míra nezaměstnanosti (1. čtvrtletí 2010)
4,5%
Míra registrované nezaměstnanosti (31. 7. 2010)
4,04%
Hrubá mzda (1. čtvrtletí 2010)
28.972,- Kč
Průměrný věk obyvatelstva (2009
41,6
Sňatky (na 1000 obyvatel, rok 2009)
6.258 (5,0)
Rozvody (na 1000 obyvatel, rok 2009)
3.150 (2,5)
Živě narození (na 1000 obyvatel, rok 2009)
14.488 (11,7)
Zemřelí (na 1000 obyvatel, rok 2009)
12.365 (9,9)
Přirozený přírůstek (na 1000 obyvatel, rok 2009)
2.123 (1,7)
Přistěhovalí / vystěhovalí / přírůstek stěhováním (rok 2009)
38.094 / 24.402 =
Celkový přírůstek (na 1000 obyvatel, rok 2009)
15815 (12,7)
4 5
2
Wikipedia, [online] http://cs.wikipedia.org/wiki/Statutární_město Praha, [online] http://www.praha.czso.cz/x/krajedata.nsf/krajenejnovejsi/xa
11
13.692
3.2. ČLENĚNÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
Členění Prahy je velmi komplikované, neboť je běžně používáno několik různých způsobů členění:
katastrální
státně-územní členění
samosprávné
správní členění v několika úrovních
Největším problémem, zejména v centrální části Prahy, je skutečnost, že spolu jednotlivá členění nekorespondují. Problematické jsou zejména správní obvody podle zákona o územním členění státu. Například v letech 1995 – 2002 Praha vytvořila nejprve systém 15, později 22 správních obvodů, ačkoliv zákon o územním členění, podle nějž je Praha rozdělena na 10 obvodů, platí dodnes.6
3.2.1. KATASTRÁLNÍ ČLENĚNÍ PRAHY
Praha je složena ze 112 katastrálních území. Podle katastrálního zákona7 jsou katastrální území základní jednotkou pro evidenci pozemků a staveb - z tohoto důvodu jsou také popisná čísla domů přidělována podle příslušnosti ke katastrálnímu území, nikoliv podle příslušnosti k městské části. Katastrální území není právnickou osobou a nemá žádné „vlastní“ úřady. Mnohá katastrální území mají charakter čtvrti či bývalé vesnice a statisticky jsou uváděna jako místní části, avšak jde o zcela jiný pojem než samosprávná městská část ve smyslu zákona o hl. m. Praze. Obec je pak vymezena výčtem katastrálních území, přičemž žádné katastrální území podle zákona nemá být rozděleno do více obcí nebo okresů. Může však zasahovat do více pražských obvodů nebo do více městských částí, což je v Praze z důvodů historického vývoje zcela běžné8. Katastrální členění musí mít trvalejší charakter, a proto se nepřizpůsobuje všem správněorganizačním změnám. Přesto však ke změnám občas dochází, na Praze 12 bylo například s platností od 1. 1. 1989 nově vymezeno katastrální území Kamýk.
6 Části Prahy, Wikipedia, *online+ http://cs.wikipedia.org/wiki/Části_Prahy 7 Zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky 8 Části Prahy, Wikipedia, *online+ http://cs.wikipedia.org/wiki/Části_Prahy
12
Mapa městských částí a katastrálních území HMP 9
3.2.2. STÁTNĚ-ÚZEMNÍ ČLENĚNÍ PRAHY (DO ROKU 1990)
Po vzniku Československé republiky se stala Praha jejím hlavním městem. V roce 1922 bylo k dosavadní Praze, tvořené osmi čtvrtěmi, připojeno 37 okolních měst a vesnic, čímž vznikla k 1.1. 1922 tzv. „Velká Praha“ o rozloze 171,64 km2 s 676.657 obyvateli10. Vládní nařízení 7/1923 Sb. rozdělilo Prahu do 19 obvodů označených římskými čísly, přičemž toto rozdělení platilo pouze pro účely voleb a místní samosprávy. Vládní nařízení č. 187/1947 Sb. o územním rozdělení HMP ustanovilo téměř stejné obvody jako v roce 1923, nově však byly pojmenovány podle hlavní čtvrtě a staly se též obvody pro státní správu. Vládní nařízení č. 79/1949 Sb. zavedlo od 1. 4. 1949 zcela nové členění. Poprvé přestaly být masově respektovány hranice katastrálního členění a počet obvodů se snížil na 16. Pro označování obvodů se začala používat arabská čísla. Obvodní rady se staly obvodními národními výbory.
9
ČSÚ, [online] http://www.praha.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/mestske_casti_a_katastralni_uzemi_hlavniho_mesta_prahy/$File/mc_ku.gif Historie Prahy, [online] http://www.doprava-letiste-praha.cz/historie-prahy
10
13
Podle zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, byl ode dne vyhlášení (11. dubna 1960) počet obvodů HMP zredukován na deset, a to s názvy Praha 1 až Praha 10. Hlavní město Praha dostalo status rovnocenný krajům, obvody status obdobný okresům. Současně byly v letech 1968, 1970 a 1974 do těchto obvodů včleňovány i nově připojované obce, které si však zachovaly vlastní Místní národní výbory. Mapa – městské obvody a městské části HMP 11
3.2.3. SPRÁVNÍ A SAMOSPRÁVNÉ ČLENĚNÍ (OD ROKU 1988)
Do roku 1990 byly správní a samosprávné obvody Prahy totožné s deseti státně-územními obvody. Některá území spadala přímo pod obvodní národní výbory, později připojené obce si zachovaly svůj vlastní místní národní výbor, avšak některé činnosti státní správy pro ně vykonával obvodní národní výbor a i tyto obce patřily zároveň pod působnost obvodní samosprávy.
11
[online] http://www.praha.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/rozdeleni_hlavniho_mesta_prahy_na_10_uzemnich_obvodu/$File/praha-10+57.jpg
14
Postupně v letech 1988–2001 byla většina orgánů a pravomocí přenesena na městské části. Zákonem č. 418/1990 Sb., o hlavním městě Praze, byly od 24.11.1990 zavedeny městské části – k původnímu počtu 56 částí přibyla ještě od roku 1992 Praha-Troja. Úřady dosavadních obvodních a místních národních výborů byly přejmenovány na obvodní a místní úřady a na základě zákona č. 131/2000 Sb. pak na úřady městských částí. V roce 1994 bylo pět městských částí přejmenováno na Prahu 11 až Prahu 15 a od 1.1.1995 bylo vytvořeno pět správních obvodů s přenesenou působností. K 1. lednu 2002 bylo obdobným způsobem přejmenováno dalších sedm městských částí na Prahu 16 až Prahu 22. V současnosti se Praha skládá z 57 městských částí, které jsou si z hlediska samosprávné působnosti rovny. Městské části s úřady s rozšířenou působností státní správy mají názvy podle svých správních obvodů. Zbylých 35 městských částí zůstalo pojmenováno podle katastrálního území, přičemž hranice městských částí jsou mnohde z praktických důvodů stanoveny odlišně od hranic katastrálních území. Ani nyní však neplatí, že by všech 22 městských částí „s čísly“ mělo navzájem zcela stejné pravomoci a zbylých 35 „malých“ městských částí také. Přesné rozdělení pravomocí státní správy je komplikovaným způsobem rozepsáno ve Statutu hlavního města Prahy. Původní státně-územní pojem obvodu nelze ztotožňovat s později vzniklými správními obvody (22 číslovaných městských částí s rozšířenou působností státní správy), třebaže deset z nich má stejné názvy jako městské obvody. Státně územní obvody zůstávají doposud směrodatné například pro příslušnost v soudním řízení a jsou podle nich organizovány i další instituce jako je pošta apod.12
3.3. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA 12 Městská část Praha 12 se rozkládá na jižním okraji hlavního města Prahy, na pravostranném břehu řeky Vltavy. Její hranice tvoří na západní straně Vltava, na severní straně hranice městské části Prahy 4, na východě městská část Libuš a jižní hranice je tvořena hranicí Prahy. Městskou část tvoří pět bývalých samostatných obcí, respektive pět úplných katastrálních území, a to Modřan, Komořan, Cholupic, Točné a Kamýku. Celková rozloha území MČ Praha 12 dosahuje přibližně 2330 hektarů (2331,3 ha). K 17.6.2010 zde žilo 59.452 obyvatel.
12
Části Prahy, Wikipedia, [online] http://cs.wikipedia.org/wiki/Části_Prahy
15
Obrázek: Mapa Městské části Praha 12 a základní údaje k 31.12.200813
Městská část se od svého vzniku v roce 1990 podle tehdejšího Statutu HMP jmenovala Praha – Modřany. V roce 1994 byla ovšem zařazena mezi „velké městské části“ označované číslem a byla přejmenována na Prahu 12. Zároveň byla zreformována část přenesené působnosti, kdy Městská část Praha 12 vykonávala tuto část působnosti též pro městské části Praha - Libuš a Praha Kunratice. Od reformy v roce 2002 bylo z této rozšířené přenesené působnosti městské části Praha 12 vyjmuto území městské části Praha - Kunratice. Od 1.7.2001 tak správní obvod MČ Praha 12 (SO MČ P12) zahrnuje kromě vlastního území pouze území Městské části Praha - Libuš. Celková rozloha území SO MČ Praha 12 dosahuje 2854,7 ha. K 17.6.2010 žilo na území SO celkem 69.912 obyvatel. Současně jsou městské části Praha 12 a Praha - Libuš součástí správního obvodu Praha 4.
13
ČSÚ, Lexikon HMP 2009, *online+ http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/t/9C00377AD0/$File/Lexikon%202009.pdf
16
Obrázek: Mapa Městské části Praha – Libuš a základní údaje k 31.12.200814
Tabulka - Městská část a správní obvod Praha 12 15
Název
Výměra (ha)
Počet obyvatel (17.6.2010)
14 15
Cholupice
637,8
497
Kamýk
253,5
22.420
Komořany
208,1
2.022
Modřany
769,3
33.771
Točná
462,6
742
Libuš
523,4
10.460
MČ Praha 12
2331,3 ha
59.452
SO Praha 12
2854,7 ha
69.912
ČSÚ, Lexikon HMP 2009, [online] http://www.czso.cz/xa/edicniplan.nsf/t/9C00377AD0/$File/Lexikon%202009.pdf [online] http://www.czso.cz/csu/2010edicniplan.nsf/t/46002D0F0D/$File/r1.pdf
17
Poznámka: Analýza rozlišuje a používá následující územní a správní jednotky: MČ P12 – území městské části Praha 12 (beze změn v čase) MČ Libuš - území městské části Libuš SO P12 – správní obvod P12 dle stávající úpravy (tedy MČ P12 + Praha – Libuš) SO 2001 – správní obvod P12 do 1. 7. 2001 v případech, kdy nebylo možno získat jiná data.
3.3.1. MODŘANY
Obec Modřany tvoří největší část Prahy 12 a nachází se na pravém břehu Vltavy. Společně s Komořany tvoří jednu ze dvou průmyslových zón s dlouholetou tradicí. Pro městskou část je typická smíšená zástavba – na jedné straně zde najdeme rodinné domy, na druhé straně ale rozsáhlou zástavbu sídlištního typu, např. sídliště Modřany (1977) nebo Na Beránku (1986-1989). Celková zastavěnost katastrálního území se pohybuje okolo 50%. Historický vývoj (region, počet obyvatel) Prvně je osada Modřiluhy zmiňována v základní listině kapituly Vyšehradské r. 1088. Jelikož je ale podle odborníků tato listina falzum, je za první doloženou zmínku považován text Soběslava II. z roku 1178 (jubilea obce jsou odvozeny právě z tohoto data). Do 19. století byly Modřany malou agrární vesnicí, ovšem v průběhu 19. století došlo k zásadnímu obratu. V roce 1861 zde byl založen první velký podnik – Modřanský cukrovar, který je i symbolicky znázorněn ve znaku obce jako homole cukru. V roce 1896 byla v Modřanech uvedena do provozu parní pila, která se stala základem budoucího závodu Orion. V roce 1913 byla v obci postavena továrna na autogenní svařování a výrobu kyslíku, ze které později vznikly Modřanské strojírny. V posledních dvou stoletích se Modřany stávaly významným průmyslovým předměstím – kromě zmiňovaného cukrovaru a strojíren zde vznikly např. i dvě pily a cihelna, Elektropřístroje (1926), Orion (1932), Mikrotechna (1935), Chirana (1935), Interpharma (1935), Grafotechna (1951) a další.
18
V roce 1936 byly Modřany povýšeny na městys. V roce 1964 byla k Modřanům připojena obec Komořany a v roce 1963 či 1966 byl modřanský MNV na čas přejmenován na městský národní výbor, což se fakticky rovnalo povýšení na město. Od 1. ledna 1968 byly Modřany sloučeny s Prahou. Od roku 1989 bylo pod působnost MNV v Praze 4- Modřanech převedeno celé nově vytvořené katastrální území Kamýk. V roce 1990 vznikla transformací působnosti MNV Modřany městská část Praha - Modřany, která byla v roce 1994 přejmenována na MČ Praha 12. V údolí Libušského a Písnického potoka se nachází přírodní památka Modřanská rokle jako součást Přírodního parku Modřanská rokle-Cholupice. Stejně jako ostatní památky a lesní plochy na území MČ Praha 12 je hojně využívána k rekreaci, sportu a dalším aktivitám trávení volného času. Demografické údaje Katastrální výměra území činí 769,3 ha. V Modřanech je evidováno 186 ulic, 2 540 adres.16 Celkový počet obyvatel k 17.6.2010 činil 33.771. Hustota zalidnění dosahuje 4380 obyvatel / km2.
3.3.2. TOČNÁ
Točná se nachází na jižním okraji Prahy, jihozápadně od Cholupic a severozápadně od obce Dolní Břežany ve vzdálenosti zhruba čtyř kilometrů od Zbraslavi. Obec leží v nadmořské výšce přibližně 350 metrů a je nejvýše položeným územím Prahy 12. Od severu je chráněna zalesněným vrchem Čihadlo, jih je lemován Břežanským údolím a jihozápadní hranici území tvoří převážně listnaté lesy. Pouze východní část krajiny je otevřená, rovinatá a tudíž vhodná pro zemědělskou výrobu. Točná i její okolí je dodnes nedotčeno panelovou výstavbou a je proto vyhledávaným cílem cyklistů a turistů. V severní části katastrálního území Točné, v lokalitě nazývané Nouzov, se nachází sportovní letiště Praha – Točná. Do loňského roku zde probíhal výcvik pilotů a byly pořádány vyhlídkové lety. V lednu roku 2010 odebral Úřad pro Civilní Letectví provozní oprávnění Aeroklubu Točná a letiště je v současné době uzavřeno pro letecký provoz. Od června 2010 pak byly uzavřeny i obchodní prostory na letišti (restaurace). Letiště výrazně posilovalo obecné povědomí o Točné a přivedlo řadu návštěvníků, současně však mělo i negativní dopady na lokalitu, zejména v otázce hluku, ekologické zátěže apod. Vzhledem ke sporům s majitelem pozemku nejsou v současné době informace o budoucnosti letiště známy. 16
Platnost dat k 18.6.2010, [online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/modra.html
19
Některé plány však hovoří o rekonstrukci a znovuotevření letiště v roce 201217. Území Točné protíná mezi osadou a letištěm stavba Pražského okruhu, který se na území Točné zanořuje do Komořanského tunelu. Na území a v těsném sousedství Točné najdeme i dvě zvláště chráněná území, a to přírodní rezervaci Šance na pravém břehu Břežanského potoka (vyhlášena v roce 1982, katastrální území Cholupice, Zbraslav, Modřany; plocha 119,8 ha) a hradištní soustavou Závist (keltské oppidum z 1. stol. př. n. l.). Obec měla vždycky zemědělský ráz a jejím základem byly usedlosti kolem dnešní návsi. Jediným podnikem, který zde fungoval od roku 1920 do roku 1975, byla cihelna. Historický vývoj (region, počet obyvatel) Osudy Točné byly většinou spjaty s osudy Komořan, s nimiž obec katastrálně a později i správně souvisela. Ke Komořanům náležel dvůr Nouzov a Poustka a celá tato lokalita většinu času patřila pod klášterní panství zbraslavské. První písemné zmínky o Točné nacházíme až v době husitské, je však pravděpodobné, že existovala i okolo roku 1300, kdy je doložena existence Komořan a Cholupic. V popisech panství zbraslavského se roku 1715 uvádí v Točné šest usedlostí selských rodin poddaných klášteru. V roce 1785 uvádí kniha obyvatel, že v Točné žije 20 rodin poddaných, dále tři chalupníci a tři domkáři a na Nouzově dva mistři ovčáčtí, jeden ovčák a jeden pastýř18. V roce 1836 měla Točná 260 obyvatel a 38 čísel popisných. Součástí Točné bylo rozsáhlé území v Komořanech, včetně zámku a velkostatku, dále část Závisti a samota Nouzov. Obec byla většinou součástí panství kláštera zbraslavského. Farou a hřbitovem příslušeli Točenští do Modřan. Po zavedení obecního zřízení roku 1850 se Točná stala součástí politické obce Komořany. Po druhé světové válce se však Točná od Komořan oddělila a stala se samostatnou obcí. V té době k území Točné patřila i část souvislé zástavby Komořan. K oddělení Komořan od Točné došlo v roce 1957 a v roce 1960 byla obec Točná připojena k obci Cholupice. V roce 1974 pak byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze a o dva roky později byl v Cholupicích zrušen místní národní výbor a obě obce připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech19.
17
Informace společnosti Letecké Muzeum Točná, s.r.o., [online] http://www.tocna.cz/ Střípky z historie Točné, ÚMČ Praha 12, [on-line] http://www.praha12.cz/mc-rozvoj-historie/historie-regionu/historie-asoucasnost/stripky-z-historie-tocne.html 19 Točná, *online+ http://cs.wikipedia.org/wiki/Točná 18
20
Demografické údaje Katastrální výměra území činí 462,6 ha. V obci je evidováno 30 ulic, 420 adres20. K 17.6.2010 měla Točná 742 obyvatel.21 Hustota zalidnění čítá 147 obyvatel na km2, podíl zastavěné plochy se pohybuje pod 20%.
3.3.3. CHOLUPICE Cholupice jsou obcí s původním charakterem nacházející se v jihovýchodní části městské části Prahy 12. Na území se nachází jihovýchodní okraj rozsáhlého přírodního parku Modřanská rokle-Cholupice. Východně od obce se nachází též zvlášť chráněné území – Cholupická bažantnice. V obci převažuje zástavba domů vesnického charakteru. Okolo Cholupic povede vnější silniční obchvat, tzv. Pražský okruh.
Historický vývoj (region, počet obyvatel) První zmínky o Cholupicích jsou z roku 1300, kdy byla tato ves majetkem pražských měšťanů. Modřanská obecní kronika uvádí, že v roce 1836 měly Cholupice 149 obyvatel a 18 čísel popisných. V roce 1853 bylo v Cholupicích 19 čísel popisných. Podle sčítání k 31. lednu 1946 bylo v Cholupicích 80 domků se 114 byty a 107 domácností.22 V roce 1960 došlo ke spojení Cholupic s Točnou. V roce 1974 pak byla celá obec Cholupice připojena k hlavnímu městu Praze a o dva roky později byl v Cholupicích zrušen místní národní výbor a obě obce připadly pod přímou působnost MNV v Modřanech23. Demografické údaje
Katastrální výměra území činí 637,8 ha. V obci je evidováno 18 ulic a 170 adres24. K 17.6.2010 na území žilo 497 obyvatel25. Hustota zalidnění je v současné době 78 obyvatel/km² s celkovou zastavěností pod 10% území (výrazně nejméně z celé MČ).
20
[online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/tocna.html, stav k 18.6.2010 [online] http://www.praha12.cz/mc-rozvoj-historie/zakladni-informace/pocet-obyvatel.html 22 Cholupice, MČ Praha 12, *online+ http://www.praha12.cz/mc-rozvoj-historie/historie-regionu/historie-a-soucasnost/cholupice.html 21
24 25
[online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/cholu.html, platnost dat k 18.6.2010 [online] http://www.praha12.cz/mc-rozvoj-historie/zakladni-informace/pocet-obyvatel.html
21
3.3.4. KAMÝK
Kamýk je katastrálním územím, které bylo vytvořeno v roce 1988 rozhodnutím Národního výboru hl. města Prahy na úkor dosavadních katastrálních území Modřany a Lhotka v rámci městského obvodu Praha 4. Název je odvozen z názvu kopce a lesa, u něhož se čtvrť nachází. Území zahrnuje především celé sídliště Lhotka, sídliště Libuš, část sídliště Modřany a několik malých vilových oblastí. Zasahují sem i části Kamýckého a Lhoteckého lesa. Sídliště Lhotka je větší pražské sídliště postavené v 70. a 80. letech 20. století a nachází se jižně od sídliště Novodvorská. Sídliště Libuš je menší pražské sídliště z 80. let 20. století a je umístěno jižně od sídliště Lhotka a západně od vlastní Libuše.26 Demografie Na území je evidováno 55 ulic, 634 adres27. K 17.6.2010 zde žilo 22.420 obyvatel. Katastrální výměra činí 2,54 km². Hustota osídlení dosahuje 8827 obyvatel / km2 a je nejvyšší z celého území MČ P12.
3.3.5. KOMOŘANY
Jde o nejmenší katastrální území MČ Prahy 12 s výměrou 2,08 km². Obec se nachází v jižní části HMP a jde o jednu ze dvou průmyslových zón Prahy 12. S vesnicí Komořany se v písemných pramenech setkáváme poprvé v již zmíněné zakládací listině vyšehradské kapituly z roku 1088. V polovině devatenáctého století pak byly Komořany spojeny v jednu politickou obec s Točnou a až po druhé světové válce se díky zvýšenému stavebnímu ruchu staly na krátkou dobu samostatnou obcí (1957-1964). V roce 1964 byly spojeny s Modřany a s nimi v roce 1968 připojeny k hlavnímu městu Praze. V té době zde žilo 1 107 obyvatel ve 133 domech. Komořany byly vždy relativně klidnou oblastí na jižním okraji Prahy, která byla známá jen pěstováním vína a rybářstvím. To se začalo měnit od roku 1861, kdy byl v sousedních Modřanech založen cukrovar. V samotných Komořanech se významnější průmyslový podnik začal budovat v roce 1913, kdy byl položen základ pozdějších Modřanských strojíren. Původní podnik byl po druhé 26 27
[online] http://cs.wikipedia.org/wiki/Kamýk [online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/kamyk.html
22
světové válce začleněn do národního podniku ČKD a byla v něm zavedena výroba spojovacího potrubí a armatur pro energetiku. Od roku 1958 byl podnik, tehdy již známý pod názvem Modřanské strojírny, zapojen do výroby pro jadernou energetiku. V roce 1991 proběhla transformace na státní podnik Modřanské strojírny. O dva roky později došlo k rozdělení Modřanských strojíren na Modřanskou potrubní (spojovací materiál), Mostro (speciální armatury) a Semos. 28 V roce 1990 se staly Komořany součástí městské části Praha-Modřany, která byla v roce 1994 přejmenována na název Praha 12. Celé území městské části spadá i nadále do městského obvodu Praha 4. Na katastrálním území se nachází část přírodní parku Modřanská rokle – Cholupice, zejména tzv. Komořanská rokle. Komořany jsou známé též svým zámečkem (bývalou tvrzí), který je sídlem části Českého hydrometeorologického ústavu. I hlavní sídlo ČHMÚ se nachází na území Komořan a to v novostavbě v ulici Na Šabatce. Demografie Celková rozloha městské části je 208,1 ha2. K 17.6.2010 zde žilo 2.022 obyvatel. Hustota osídlení dosahuje 972 obyvatel / km2. V obci je evidováno 25 ulic, 306 adres.29
3.4. MĚSTSKÁ ČÁST PRAHA - LIBUŠ Libuš je katastrální území na jižním okraji Prahy tvořící menší část území městské části Praha - Libuš. Praha - Libuš je od 24.listopadu 1990 městskou částí zahrnující dvě úplná katastrální území, kterými jsou Libuš a Písnice. Ve srovnání s Libuší je území Písnice podstatně větší (3,67 km² : 1,60 km²) a žije na něm jen o něco méně obyvatel než na území Libuše; proto městská část podpořila návrh na přejmenování městské části.30
28
Průmyslová historie Komořan, [online] http://www.pacifikem.cz/?inc=210_kom [online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/komor.html 30 [online] http://cs.wikipedia.org/wiki/Libuš 29
23
Historický vývoj (region, počet obyvatel) Libuš byla malou vesnicí, o které se z historie dochovalo jen málo zpráv. První nalezená písemná zmínka je datována do roku 1321. Stabilní katastr v roce 1843 uvádí 23 domů a 135 obyvatel. V této době se z Libuše stává známá husařská obec, z které se vyvážely husy nejen na pražské trhy, ale i do zahraničí. Osada Libuš přináležela k politické obci Kunratice až do dne 30. 3. 1930, kdy se stala samostatnou obcí. V roce 1968 byla Libuš jako průmyslově-zemědělská vesnice s 1955 obyvateli připojena k Praze. Při připojení si zachovala vlastní místní národní výbor, který byl podřízen obvodnímu národnímu výboru Prahy 4. V roce 1974 byla k Praze připojena též Písnice, byl zrušen její místní národní výbor a obec byla podřízena MNV v Libuši. V letech 1995–2001 bylo území MČ Praha-Libuš společně s MČ Praha-Kunratice zařazeno do rozšířeného správního obvodu Praha 12. Při další správní reformě od roku 2002 převzala působnost pro Kunratice městská část Praha 4. V jihozápadní části území Libuše pramení Libušský potok, v mapách někdy zaměňovaný s Písnickým potokem. Do Libuše zasahuje přírodní památka Modřanská rokle i přírodní park Modřanská rokle – Cholupice. V jihovýchodní části na území Libuše zasahuje průmyslová zóna Kunratic (s původním místním názvem Paběnice) a Písnice. Konkrétně zejména areál Vodních staveb a dřívějšího písnického masokombinátu, dříve označovaného jako Masokombinát Libuš, i když ten leží větší částí v katastru Písnice. Na místo masokombinátu je zde dnes logistické, obchodní a kulturní centrum vietnamské komunity SAPA.
Demografické údaje
Celková rozloha městské části je 523,4 ha. V obce je evidováno 65 ulic a 899 adres31. K 17.6.2010 zde žilo 10.460 obyvatel32. Hustota osídlení dosahuje 1996 obyvatel / km2.
31 32
[online] http://aplikace.mvcr.cz/adresa/a/praha/libus.html [online] http://www.praha-libus.cz/index.php?od=detail_casopis&oid=62
24
4. Sociálně demografická analýza Demografie je věda zabývající se procesem reprodukce lidských populací. V tomto ohledu je třeba hovořit o demografické reprodukci, tedy přirozeném procesu obnovy obyvatelstva v důsledku rození a vymírání (dále též přirozená měna či obnova). Procesy demografické reprodukce jsou úmrtnost (mortalita), nemocnost, porodnost (natalita), potratovost, sňatečnost a rozvodovost. K těmto základním procesům je třeba pro analýzu budoucího možného vývoje zahrnout i prostorovou mobilitu obyvatelstva, neboli mechanickou měnu (migraci). Demografická analýza studuje jednotlivé složky demografické reprodukce, jejich podmíněnost a proměnlivost v čase. Výstupem demografické analýzy jsou mimo jiné demografické ukazatele. Nejzákladnějším výchozím pramenem demografické analýzy je struktura obyvatelstva.
4.1. VÝVOJ POČTU OBYVATEL – CELKOVÝ PŘÍRŮSTEK Hovoříme-li o demografické struktuře obyvatelstva a jejím vývoji, je v prvé řadě nutno provést rozbor vývoje počtu obyvatel daného území (Česká republika, HMP a SO/MČ Praha 12). V České republice oficiálně sleduje počet obyvatel Český statistický úřad (ČSÚ), současně však údaje o počtu obyvatelstva publikuje i Ministerstvo vnitra České republiky (MV ČR). Údaje ČSÚ se však v jednotlivých letech poměrně značně liší od údajů z MV ČR, tedy z oficiálního Informačního systému evidence obyvatelstva (ISEO). Pro potřeby sociálně demografické analýzy bereme v úvahu pouze statistická data ČSÚ, primárně vycházející ze sčítání lidu, která jsou průběžně v jednoročním intervalu korigována statistickými údaji o nově narozených, o úmrtích a o změnách hlášení k pobytu. Metodika ČSÚ do počtu obyvatel podle mezinárodních doporučení nezahrnuje osoby, které pobývají v zahraničí déle než 12 měsíců, a naopak započítává cizince, kteří uvedenou dobu žijí na území naší republiky. ISEO pouze eviduje každého občana České republiky podle místa trvalého bydliště bez ohledu na skutečné místo pobytu a nezohledňuje cizince s dlouhodobým pobytem.
25
4.1.1. VÝVOJ POČTU OBYVATEL HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
Z demografického hlediska má Hlavní město Praha (dále jen „HMP“ či „Praha“) mezi městy České republiky velmi specifické postavení a vykazuje značné demografické odlišnosti. Tento fakt se odráží i na vývoji počtu obyvatel HMP ve srovnání s ostatními regiony či republikou jako celkem. Praha jako největší české město nabízí mnoho pracovních příležitostí, což nevyhnutelně vede dlouhodobě k pozitivnímu migračnímu přírůstku, který byl v minulosti až do roku 1993 schopen kompenzovat úbytek obyvatel HMP přirozenou měnou, zejména v souvislosti s nepříznivou věkovou strukturou Prahy (vysoký podíl poprodukční složky). Do této doby se počet obyvatel Prahy každoročně zvyšoval, například v třicetiletém období mezi sčítáními lidu v roce 1961 a 1991 došlo k nárůstu o 82 tisíc osob (7,2%).33 V následujícím období (1993-2001) se však saldo migrace prudce snížilo a v souvislosti se změnou demografického chování, nastupujícím trendem „satelitních městeček“ (migrace Pražanů za hranice HMP) a vysoce záporného přirozeného přírůstku se počet obyvatel HMP každoročně snižoval – pokud bychom přepočetli celkový přírůstek obyvatel za období 1961-2001, dosáhl by již jen 36,2 tisíc osob (+3,2%). Úbytek obyvatelstva v Praze byl zaznamenán nejprokazatelněji mezi sčítáními lidu v roce 1991 a 2001, kdy došlo k poklesu populace o více než 45 tisíc osob. Původní sociálně demografická analýza z roku 2004 logicky odrážela negativní populační vývoj HMP a z tohoto vycházela i demografická prognóza. Nicméně od roku 2001/2002 do současné doby se populační vývoj Prahy opět obrátil a trend je opačný – počet obyvatel HMP mírně roste. Zvyšování počtu obyvatel od roku 2002 bylo způsobeno zejména kladným migračním saldem a od roku 2006 poprvé také kladnými hodnotami přirozeného přírůstku. Dle intercenzálních bilancí34 došlo od roku 2003 do roku 2009 k nárůstu počtu obyvatel o 7,5%. Nicméně je třeba podotknout, že jistou roli v bilancování sehrála i změna metodiky v roce 2001, kdy došlo poprvé k započítávání cizinců s přiznaným azylem a cizinců pobývajících na území déle než jeden rok do celkového počtu obyvatelstva. V souvislosti s ekonomickou krizí, jak bude rozebíráno v následující kapitole, ovšem od roku 2009 není přírůstek již tak výrazný díky snížené migrační atraktivitě.
33
Vývoj obyvatelstva ve městech v letech 1961-2001, ČSÚ, [online] http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/o/4120-03casova_rada_1961_2001-6__vyvoj_obyvatelstva_ve_mestech_v_letech_1961_2001_ 34 Každoroční statistická bilance dat z populačního cenzu (sčítání lidu, domů a bytů; SLDB).
26
Graf: Vývoj populace HMP v letech 1989-2009 (střední stav obyvatelstva; zdroj: ČSÚ) 1 260 000 1 240 000 1 242 956
1 196 454
1 183 576
2003
1 176 116
1 161 851
2002
1 165 617
1 158 800
1 140 000
1 164 682
1 183 900
1994
1 160 000
1 189 981
1 216 568
1993
1 196 948
1 217 897
1992
1 202 552
1 217 027
1991
1 207 299
1 214 959
1990
1 212 655
1 215 800
1989
1 180 000
1 213 960
1 200 000
1 225 281
1 220 000
1 120 000 1 100 000 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
4.1.2. VÝVOJ POČTU OBYVATEL V ČESKÉ REPUBLICE
V období let 1989 až 2003 docházelo v České republice na rozdíl od Prahy k průběžnému nestejnoměrnému poklesu počtu obyvatel35, což bylo dáno zejména nízkým počtem narozených dětí. Rok 1994 byl prvním rokem od druhé světové války, kdy počet nově narozených nestačil pokrýt počet zemřelých a republika vykázala záporný přirozený přírůstek (ztráty však v tomto roce prakticky „dorovnala“ zahraniční migrace). Trend přirozeného úbytku obyvatel se v uvedeném období dále prohluboval a přetrval až do roku 2002/2003. V posledních letech vývoj celkového počtu obyvatel HMP do značné míry kopíroval celorepublikové trendy s jedinou výhradou, a to, že výkyvy počtu obyvatelstva HMP nebyly tak dramatické jako v případě ČR. Od roku 2003 do současnosti populace celé republiky i Prahy mírně rostla, zejména zásluhou zahraniční migrace. Jistý vliv ale měl i vyšší počet živě narozených a zlepšování úmrtnostních poměrů. Počty cizinců se každoročně rapidně zvyšovaly až do roku 2008/2009, například v roce 2007 činil například přírůstek stěhováním 83 945 osob.
35
V období 1991-1994 byl sice zaznamenán mírný nárůst v řádech několika tisíc obyvatel, nešlo však o žádný demografický trend a přírůstky byly z hlediska statistiky zanedbatelné.
27
Přistěhovalí cizinci ovlivňují vývoj populace u nás dvojím způsobem. Primárně jako „započítávaní cizinci“, sekundárně pak díky výrazně vyšší porodností ve srovnání s českou populací. Celkově tvoří imigranti přibližně 4% populace. Nejčastěji jde o cizince s ukrajinským, slovenským, ruským a vietnamským občanstvím. Podle oficiálních údajů MV ČR činil ke konci roku 2009 počet cizinců s povoleným pobytem 433 305 osob a jejich podíl na počtu obyvatelstva přesáhl 4,1%.
4.1.3. POHYB OBYVATELSTVA ČESKÉ REPUBLIKY V POSLEDNÍCH LETECH Rok 2006 – kladný přirozený přírůstek Nárůst počtu živě narozených na 105,8 tisíce spolu s poklesem počtu zemřelých na 104,4 tisíce vedl ke kladné hodnotě přirozeného přírůstku, která v roce 2006 činila 1,4 tisíce osob. Po přičtení přírůstku zahraničním stěhováním (34,7 tis.) je výsledkem růst populace ČR během roku 2006 o 36,1 tisíce osob.
Rok 2007 – nejvyšší kladný přírůstek (vysoká migrace, zvýšená porodnost) Nárůst počtu živě narozených na 114,6 tisíce spolu se stagnací počtu zemřelých na 104,6 tis. vedl k nejvyšší kladné hodnotě přirozeného přírůstku za posledních 25 let – zhruba 10 tisíc osob. Po přičtení přírůstku zahraničním stěhováním je výsledkem růst populace České republiky během roku 2007 o 93,9 tisíce osob na 10,381 milionu. Registrovanou zahraniční migrací přibylo za uplynulých rok v České republice 83,9 tisíce osob.
Rok 2008 – vrchol zvýšené porodnosti V roce 2008 se počet obyvatel ČR zvýšil o 86,4 tisíce na 10,467 milionu. I když byl přirozený přírůstek ještě vyšší než v roce 2007, převážnou část celkového růstu počtu obyvatel tvořil opět přírůstek zahraniční migrací (71,8 tisíce). Dětí se v roce 2008 narodilo 119,6 tisíce, což bylo o 4,9 tisíce více než v roce 2007.
28
4.1.4. GLOBÁLNÍ EKONOMICKÁ KRIZE – DEMOGRAFICKÉ ZMĚNY (2009) V této souvislosti je nutné podotknout, že nejnovější statistická data naznačují, že uvedené trendy vývoje počtu obyvatel na celorepublikové i pražské úrovni naznají změny, a to zejména v důsledku končícího období zvýšené porodnosti (tzv. „baby-boom“ ročníků ze 70. let) a poklesu migrační atraktivity České republiky v souvislosti s globální ekonomickou krizí. Jak již bylo dříve uvedeno, samotné důsledky na populační vývoj nebyla demografická statistika vzhledem k relativně krátké době od začátku krize schopna podchytit (s výjimkou prudkého poklesu migračního salda), nicméně jisté trendy by mohl ukazovat rok 2009. V roce 2009 se počet obyvatel České republiky zvýšil „již jen“ o 39,3 tisíce na 10,506 milionu. Po deseti letech zvýšené úrovně plodnosti došlo v loňském roce poprvé k poklesu počtu živě narozených dětí a všeobecně je bráno za fakt, že právě rok 2008 byl vrcholem zvýšené porodnosti v ČR a následovat bude pokles živě narozených, v lepším případě půjde o stagnaci. V roce 2009 se živě narodilo 118,3 tisíce dětí, což bylo o 1200 méně v předchozím roce. Počet narozených převýšil počet zemřelých o 10,9 tisíce osob. Přírůstek obyvatel zahraniční migrací v roce 2009 ve výši 28,3 tisíce byl více než 2,5krát nižší než v roce 2008. Podle dat Informačního systému evidence obyvatel MV ČR se do České republiky v loňském roce přistěhovalo celkem 40 tisíc osob, zatímco v roce předcházejícím to bylo 77,8 tisíce. Vystěhovalých bylo naopak dvakrát více (11,6 tisíc oproti 6 tisícům). Obdobná demografická data vykázala i Praha – v roce 2009 došlo k nárůstu populace o 1,3% oproti roku 2008, což představuje 15 815 osob. Ačkoliv podstatnou část přírůstku obyvatel Prahy – statisticky 87% - tvořil migrační přírůstek, i zde došlo k poklesu na zhruba 80% hodnoty roku 2008 – z 19 044 přistěhovalých na 13 692 v roce 2009.36 Ve srovnání s republikou Praha vykázala o něco lepší přirozený přírůstek, kdy zatímco v České republice došlo k celkovému poklesu živě narozených, v Praze víceméně stagnoval (101% hodnoty z roku 2008).
36
Pohyb obyvatelstva v hl. m. Praze v roce 2009 a stav k 31. 12. 2009, [online] http://www.czso.cz/xa/redakce.nsf/i/pohyb_obyvatelstva_v_hl_m_praze_v_roce_2009_a_stav_k_31_12_2009
29
Graf: Vývoj populace ČR v letech 1989-2009 (střední stav obyvatelstva; zdroj: ČSÚ) 10 550 000 10 500 000
10 429 692
10 400 000 10 350 000 10 322 689
2004
10 266 646
10 206 923
2003
10 234 092
10 201 651
10 100 000
2002
10 150 000
10 200 774
10 224 192
10 272 503
10 282 784
1995
10 294 943
10 330 759
1994
10 200 000
10 303 642
10 336 162
1993
10 315 353
10 330 607
1990
10 317 807
10 362 740
1989
10 250 000
10 308 682
10 362 257
10 300 000
10 491 492
10 450 000
10 050 000
104% 102,4%
100,7%
101,2%
100,9%
99,6%
99,1%
98,6%
97,5%
96,0%
96,9%
2003
95,9%
94%
98,8%
95,7%
2002
98,5%
98,5%
95,5%
97,5%
98,4%
98,7%
99,1%
98,0%
1995
96%
Praha 99,2%
99,9%
1994
98,6%
99,7%
100,2%
1993
99,4%
99,7%
100,3%
1992
99,1%
99,7%
100,3%
1991
99,4%
99,6%
100,1%
1990
98%
99,5%
99,5%
100,2%
1989
100%
99,5%
100,0%
100,0%
ČR
100,0%
102%
92%
90% 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2001
2000
1999
1998
1997
1996
Graf zobrazuje relativní změny vývoje počtu obyvatelstva ČR a HMP vztažené k nultému roku 1989. Z průběhu křivek je jasně patrné, že Hlavní město Praha vykazuje z hlediska vývoje počtu obyvatel mnohem méně dramatické změny, nicméně jisté trendy srovnatelné s ČR, zejména pokles do roku 2003 a následující změna trendu, je zde možno vysledovat.
30
2009
2008
2007
2006
2005
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1992
1991
Graf: Srovnání vývoje počtu obyvatelstva HMP a ČR – změny v % (1989-2009, vlastní přepočet)
4.1.5. VÝVOJ POČTU OBYVATEL MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 12
Městská část Praha 12 vykazovala z hlediska vývoje počtu obyvatel obdobné tendence jako Hlavní město Praha. Stejné trendy byly zaznamenány i při přepočtu na celý Správní obvod Praha 12, nicméně samotná MČ Praha – Libuš se dlouhodobě z hlediska demografického vývoje odlišovala. Do roku 1990 dvanáctý pražský obvod vykazoval poměrně vysoký nárůst počtu obyvatel, podpořený značnou panelovou bytovou výstavbou, zejména na území Modřan, Kamýku a Libuše. Po roce 1990 se vývoj v souvislosti s obecnými změnami v demografickém chování a stagnací bytové výstavby v regionu otočil.
Městská část Praha 12 po roce 1990 V období do roku 2003 MČ Praha 12 vykazovala setrvalý mírný pokles počtu obyvatelstva – například v desetiletém období sčítání lidu v letech 1991 a 2001 MČ „ztratila“ téměř 5 tisíc obyvatel (pokles z 59.840 na 54.856). Od tohoto roku do současnosti (2009) počet obyvatel samotné MČ Praha 12 víceméně stagnuje a osciluje mezi 54-55.000 obyvatel, zejména díky vyššímu počtu živě narozených, nižšímu počtu zemřelých a migrací z nové bytové výstavby. Graf – Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha 12 v letech 1997 – 2009 (stav ke konci 31.12.2009) 59 000
58 000
56 000
56 689
57 118
57 609
58 125 57 000
55 000
54 252
54 337
2004
2005
2006
54 893
54 170
2003
54 876
54 084
2002
54 728
54 094
54 369
54 000
2008
2009
53 000
52 000 1997
1998
1999
2000
2001
31
2007
4.1.6. VÝVOJ POČTU OBYVATEL SPRÁVNÍHO OBVODU PRAHA 12
Jelikož Správní obvod Praha 12 zahrnuje i z hlediska demografického vývoje atypickou MČ Praha – Libuš, vyvíjela se zde populace od roku 1990 mírně odlišně ve srovnání s MČ Praha 12 i HMP. Statisticky byl pokles obyvatelstva SO P12 dočasně zastaven již v roce 2001, zejména díky změně metodiky započítávání cizinců. Období „porevolučního úbytku obyvatelstva“ bylo vystřídáno šestiletým období „růstu“, kdy obvod v letech 2003 až 2008 vykazoval každoroční přírůstek okolo 500 až 1 000 osob. Tento přírůstek byl způsoben vyšším počtem živě narozených a nižším počtem zemřelých, hlavní roli ovšem hrála vnitřní (nové byty) a zahraniční migrace (Praha-Libuš). V souvislosti s dříve zmiňovanou ekonomickou krizí a ukončením „baby-boomu“ došlo poprvé v roce 2009 k opětovnému poklesu počtu obyvatel SO P12 a dle shodných vyjádření řady českých demografů lze předpokládat, že půjde o obecný trend vývoje pro nejbližší roky. Pokles byl způsoben zejména úbytkem obyvatelstva MČ Praha – Libuš.
Otázkou zůstává, do jaké míry bude populační vývoj v regionu ovlivněn plánovanou bytovou výstavbou. Dle údajů architektů Úřadu Městské části Praha 12 by do roku 2020 podle původních záměrů developerů mohlo být v obvodu vystavěno více než 7 800 bytů37, což by představovalo přírůstek obyvatel o téměř jednu třetinu stávajícího stavu. Nicméně je nutno konstatovat, že jde o skutečně maximální variantu, neboť na jedné straně samotní investoři, pravděpodobně v souvislosti s ekonomickou krizí již část výstavby pozastavili nebo zcela ukončili, na straně druhé je zde překážka v podobě změn územního plánu a nesouhlasu obyvatel MČ s některými „velkými“ investičními záměry. Pro prognózování populačního vývoje je z tohoto důvodu (nejistota realizace plánovaných záměrů) počítáno s tzv. střední variantou (realizace stávající a projektů ve fázi územního rozhodnutí) a tzv. variantou maximální (včetně projektů ve fázi studie a záměrů).
37
Včetně bytů dostavěných v letech 2008 až 2010.
32
Graf – Vývoj počtu obyvatel Správního obvodu Praha 12 v letech 1997 – 2009 (stav ke konci 31.12.) 66 000 65 500
64 913
64 941
63 827
62 677
61 500
62 437
62 313
62 000
62 883
62 500
63 422
63 000
63 797
63 500
64 210
64 690
64 000
65 158
64 500
65 336
65 000
61 000 60 500 1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
4.1.7. VÝVOJ POČTU OBYVATEL MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA – LIBUŠ
Poněkud odlišný vývoj populace ovšem vykazuje Městská část Praha – Libuš. Jako jedna z mála městských částí i po roce 1990 (až do roku 2008) zaznamenávala setrvalý nárůst obyvatel, např. v posledních deseti letech došlo ke zvýšení populace ze sedmi na více než 10 tisíc osob. Největší nárůst nastal po roce 1980 v souvislosti s dostavbou sídlišť na Libuši a Písnici a výstavbou rodinných domů na okraji městské části. Migrační přírůstek (nejvyšší 76‰ oproti 20‰ na území HMP v roce 2007) zde byl navíc podpořen i poměrně vysokým přírůstkem přirozeným, který značně vybočoval nejen z celopražského, ale i celorepublikového průměru (v roce 2007 činil 3,8‰ v MČ Libuš, republikový 1,0‰).38 Vyšší porodnost v Praze – Libuši byla způsobena poměrně mladou věkovou strukturou obyvatel této městské části, kde produktivní složka tvořila 81% populace. Typický je zde i dlouhodobý vysoký podíl cizinců, který se v posledních letech pohybuje okolo 25% (více než dvojnásobek celopražského průměru). Tato situace je způsobena zejména existencí areálu bývalého masokombinátu a drůbežárny v Písnici (Saparia a.s.), který dnes slouží jako obchodní a společenské centrum vietnamské komunity, což má za následek nejen dojížďku za prací, ale i stěhování do této lokality. Nicméně je třeba konstatovat, že nejpočetnější etnickou menšinou zde jsou, stejně jako na území Prahy, Ukrajinci (57% z hlášených cizinců na území MČ).
38
Strategický plán rozvoje městské části Praha – Libuš (2009), www.praha-libus.cz
33
Nicméně v dříve uváděných souvislostech MČ Praha - Libuš poprvé v roce 2009 vykázala úbytek obyvatelstva (snížení počtu živě narozených, ekonomická krize, migrační politika).
Graf – Vývoj počtu obyvatel Městské části Praha - Libuš 1997 – 2009 (stav ke konci období 31.12.) 11 000
2000
2003
2004
10 020
7 108
1999
10 213
7 092
1998
9 170
7 081
1997
8 713
7 033
6 000
8 593
7 944
7 000
8 343
8 000
9 490
9 000
10 460
10 000
5 000 4 000 2001
2002
2005
2006
2007
2008
2009
4.2. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA
Obyvatelstvo
daného
území lze
popsat nejrůznějšími vlastnostmi
- nejdůležitějšími
charakteristikami významně ovlivňujícími demografické chování je pohlaví a věk, dále pak rodinný stav, vzdělání, etnicita a náboženské vyznání. Základní strukturou je klasifikace podle pohlaví a věku v úzké souvislosti. Vzhledem k rozdílným úmrtnostním poměrům je věková struktura popisována vždy odděleně pro muže a ženy. Struktura obyvatelstva podle věku je nejčastěji vyjádřena pomocí takzvaného stromu života, a to rozdělením veškerého obyvatelstva do určitých věkových skupin (jedno či víceletých, obvykle pětiletých) podle pohlaví. Věková struktura každé populace je výsledkem předcházejícího vývoje úrovně porodnosti, úmrtnosti a migrace.
34
4.2.1. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA ČESKÉ REPUBLIKY
Česká republika má v současné době, stejně jako většina evropských zemí, poměrně nepravidelnou věkovou strukturu, na které se projevily vlivy událostí 20. století. Tato nepravidelnost zcela jednoznačně přináší do všech oblastí života obyvatelstva různě intenzivní nároky v čase a potřebu krátko i dlouhodobého plánování. Dle statistických dat se do současné věkové struktury obyvatelstva promítly zejména výkyvy porodnosti 20. století, méně pak vývoj úmrtnostních poměrů a migrační přírůstky. Ve věkové struktuře, graficky vyjádřené stromem života, existuje několik výraznějších výkyvů (zářezů či vrcholů) způsobených právě výkyvy porodnosti: prudký pokles za I. světové války (slabé zastoupení osob nad 80 let v současnosti, generace je ovšem nahrazována dětmi dětí z „kompenzační vlny“ po válce); natalitní vlna I. (silné ročníky po I. světové válce); pokles ve 30. letech 20. století (období plodnosti slabých ročníků z první světové války, hospodářská a politická krize); nárůst porodnosti v letech 1939 až 1944 (silné ročníky z kompenzační vlny I., příznivé propopulační klima); natalitní vlna II. (po II. světové válce, i přes 200 tisíc živě narozených za rok; důsledek: třetí natalitní vlna v 70. letech provázená navíc nerealizovaným baby-boomem v 90. letech); natalitní vlna III. (70. léta, propopulační opatření, orientace na rodinu typická pro totalitní režimy); trvalý pokles od 80. let 20. století (celospolečenské změny, změna demografického chování, životního stylu, ekonomická situace); „baby-boom“ generace 70. let 20. století (v roce 1997 poprvé zaznamenána stagnace, nikoliv pokles, živě narozených, od roku 2002 do roku 2009 pak hovoříme nadneseně o populačním boomu 39)
39
Vyšší porodnost je ovšem v tomto období způsobena silnějšími ročníky ze 70. let a současným odkladem porodů do vyššího věku matky.
35
Vývoj věkové struktury do roku 1990 Výkyvy v četnosti jednotlivých generací ovlivnily vývoj demografického stárnutí české populace. Stárnutí obyvatelstva započalo už v meziválečném období, ovšem jeho tempo bylo velmi pomalé a nepravidelné. V 50. letech bylo demografické stárnutí zpomalováno poválečnou natalitní vlnou i příznivým vývojem kojenecké a dětské úmrtnosti. Na počátku 60. let přesahoval podíl dětské složky v populaci 25% a podíl seniorů nad 65 let se pohyboval pod hranicí 10%. Proces stárnutí se zrychlil v 60. letech, ovšem pouze přechodně, neboť po poklesu porodnosti (současně se v tomto období dočasně zlepšovaly i úmrtnostní poměry), se začala základna věkové pyramidy rozšiřovat díky “ baby boomu“ z let sedmdesátých. I v další dekádě bylo demografické stárnutí poměrně pomalé, neboť po roce 1980 vstupovali do důchodového věku muži a ženy ze slabých populačních ročníků první světové války a zároveň se zhoršovala úmrtnost ve vyšším a středním věku, zejména u mužů. K opětovnému nárůstu sice došlo ve druhé polovině devadesátých let, nicméně počet osob starších 65 let, ani relativní podíl této věkové kategorie, při sčítání lidu v roce 2001 nedosáhl úrovně z roku 1980. 40 Celkově lze říci, že na počátku devadesátých let byla věková struktura i přes své výkyvy poměrně příznivá – např. dětská složka vždy dosahovala nejméně pětinového podílu na populaci. Podíl ekonomicky aktivního obyvatelstva byl na přelomu století vysoký, nicméně je třeba zdůraznit, že se jednalo o přechodný jev, neboť v produkčním věku byla silná poválečná generace a dále generace ze 70.tých let. Toto období bylo též charakteristické dočasným pozastavením nárůstu poprodukční složky,
Věková struktura po roce 1990
Věkové složení obyvatel České republiky bylo na konci tisíciletí nejvíce ovlivněno poklesem počtu narozených dětí – ze 130-140 tisíc z osmdesátých let až na minimum 89 tisíc v roce 1999 a následnou stagnací mírně přesahující 90 tisíc ročně. Procentuální podíl dětské složky tak od roku 1991 do roku 2001 ztratil téměř čtvrtinu své hodnoty a vykázal pokles z 20,6% na 15,9%. Mladá generace 20-24 let (nejvyšší plodnost žen ve sledovaném období) měla v devadesátých letech mimořádně silné zastoupení, nicméně v letech 1997-1998, kdy četnost této skupiny vrcholila, nenastalo díky zásadní změně natalitního chování očekávané zvýšení počtu narozených dětí, ale došlo naopak k výraznému poklesu porodnosti na dlouhodobé minimum. Tyto porody byly realizovány „odloženě“ v letech 2002-2008.
40
[online] http://www.czso.cz/csu/2003edicniplan.nsf/t/C200472C7D/$File/410903t3.pdf
36
Podíl poprodukční složky, jak již bylo zmiňováno, na počátku tisíciletí stagnoval a pohyboval se pod hranicí 14% (slabé populační ročníky). Populace v produktivním věku ještě do nedávné doby početně a podílově posilovala, což společně s poklesem počtu dětí znamenalo snižování zatíženosti ekonomicky aktivního obyvatelstva. Je ale jisté, že se jednalo o dočasný jev a v budoucnosti bude populační stárnutí velmi výrazné.
Od poslední analýzy v roce 2003 prošlo demografické chování a tím i samotný pohyb obyvatelstva několika změnami – ať již v souvislosti s odloženě realizovanými porody generace ze 70.let 20.století či globální ekonomickou krizí a jejím doposud jediným prokazatelným demograficky zaznamenaným jevem – propadem migračních přírůstků ČR v posledním roce. Populační stárnutí, které je zatím způsobeno zejména úbytkem dětí v populaci, v nejbližší době výrazně zrychlí díky odchodu silných ročníků z období konce druhé světové války a těsně po jejím skončení z ekonomicky aktivního věku. K současnému stárnutí zespodu věkové pyramidy se tak přidá i stárnutí seshora věkové pyramidy. K jeho prohloubení navíc přispěje i klesající úmrtnost staršího obyvatelstva. Je
tady více než zřejmé, že se bude měnit struktura „závislých osob“ – mnohem vyšší podíl budou představovat osoby v poproduktivním věku.
Rok 2004 I přes opětovné zvýšení počtu živě narozených dětí (97,7 tisíce) ČR v tomto roce vykázala záporný přirozený přírůstek ve výši téměř 9,5 tisíc osob. Ztrátu obyvatelstva vykryl migrační přírůstek ve výši 18,6 tisíce osob, přistěhovalo se 53,5 tisíce, vystěhovaných bylo 34,8. Celkový přírůstek obyvatelstva za rok 2004 činil 9.122 obyvatel. Úhrnná plodnost dosáhla 1,23 dítěte. Během roku 2005 zemřelo 107,2 tisíce osob, naděje dožití při narození se zvýšila na 72,55 roku u mužů, u žen se téměř nezměnila a činila 79 let. Podíl dětí do 15 let věku se v populaci nadále snížil na úroveň patnácti procent (14,9%). Změny v počtu a podílu starších osob byly stále ještě pozvolné – počet obyvatel ve věku nad 65 let vzrostl jen mírně, jejich podíl v populaci se zvýšil mezi roky 1993 a 2004 pouze o jeden procentní bod – ze 13 na 14 %. Stagnace byla způsobena přechodem početně slabých ročníků přes tuto věkovou hranici, důchodové věku stále ještě nedosáhly osoby narozené v období druhé světové války a po ní.
37
Rok 2005 I v roce 2005 vykázala ČR záporný přirozený přírůstek - zemřelo o 5,7 tisíc více osob než se narodilo. Počet živě narozených se opětovně mírně zvýšil a to na 102,2 tisíce dětí, nicméně úroveň plodnosti zůstala stále velmi nízká - na jednu ženu v reprodukčním věku stále připadalo průměrně méně než 1,3 dítěte. Během roku 2005 zemřelo 107,9 tisíce osob, naděje dožití při narození se zvýšila na 72,9 roku u mužů, u žen se téměř nezměnila a činila 79,1 roku. Stárnutí obyvatelstva se projevilo v mírném poklesu podílu dětské složky obyvatelstva ve věku 0–14 let na 14,6 % za současného velmi mírného růstu podílu obyvatel starších 65 let na 14,2 %. Index stáří dosáhl hodnoty 97, v Praze již dokonce 127 - v tomto roce tedy na 100 dětí ve věku 0-14 let připadalo 127 osob ve věku 65 a více let.
Rok 2006 V roce 2006 poprvé od roku 1993 převýšil počet živě narozených nad počtem zemřelých a ČR tak dosáhla kladného přirozeného přírůstku ve výši 1,4 tisíce osob. Ke kladné hodnotě přírůstku přispělo jak zvýšení plodnosti, tak nižší počet zemřelých osob. Živě narozených bylo 105,8 tisíce, úhrnná plodnost mírně stoupla na hodnotu 1,33 živě narozených dětí na jednu ženu v reprodukčním věku. Během roku 2006 zemřelo 104,4 tisíce osob. Další zlepšení úmrtnostních poměrů se odrazilo v růstu hodnoty naděje dožití při narození na 73,4 let u mužů a 79,7 roku u žen. Registrovanou zahraniční migrací přibylo za uplynulý rok v České republice 34,7 tisíce osob a celkový přírůstek obyvatelstva dosáhl 36,1 tisíce osob. Podíl dětské a poprodukční složky se vyrovnal a dosáhl hodnoty 14,4%. Ekonomicky aktivní populace si udržovala konstantní značně vysokou hodnotu 71%. Věkovou hranici 65 let začaly dosahovat osoby z prvních silných válečných ročníků (1940 a 1941), obnovilo se tak stárnutí seshora věkové pyramidy.
Rok 2007 Díky výraznému zvýšení počtu živě narozených (114,4 tis.) a současně i rekordnímu saldu zahraniční migrace (+83,9 tis.) vykázala republika v tomto roce rekordní přírůstek ve výši 93,9 tisíc osob. Ukazatel úhrnné plodnosti vzrostl na 1,44 (živě narozených na jednu ženu v reprodukčním věku). Stárnutí obyvatelstva se projevilo v mírném poklesu podílu dětské složky na 14,2 % za současného růstu podílu obyvatel starších 65 let na 14,6 %. V ČR v tomto roce připadalo na 100 dětí 102 osob starších 65 let. Průměrný věk obyvatel se zvýšil na 38,8 let u mužů a 41,8 let u žen.
38
Rok 2008 Rok 2008 přinesl další významné zvýšení počtu živě narozených dětí (119,6 tis.) i úrovně plodnosti (1,50) a všeobecně je považován za vrchol „baby-boomu přelomu tisíciletí“. Počet zemřelých dosáhl 104,9 tisíc, což představuje kladný přirozený přírůstek ve výši 14,6 tisíce. Statistika zahraniční migrace evidovala méně vystěhovalých i přistěhovalých s výsledným saldem na úrovni 71,8 tisíce osob. Celkový přírůstek ČR za rok 2008 činil 86,4 tisíce obyvatel. I přes zvýšenou porodnost pokračoval proces stárnutí české populace – zatímco podíl dětské složky se snížil na 14,1%, zastoupení seniorů se zvýšilo na 14,9%. Index stáří tak ke konci roku udával na 100 dětí 105 osob starších 65 let. Průměrný věk obyvatele České republiky se zvýšil o 0,2 na 40,5 let celkem (38,9 let pro muže a 42,0 let pro ženy). V roce 2008 se dožívala věku 65 let poměrně početná generace z roku 1943 a jen v tomto jediném roce poprodukční složka „posílila“ o více než 43.000 osob.
Rok 2009 – dopady globální ekonomické krize
Jak již bylo několikráte uvedeno, rok 2009 byl hlediska demografického vývoje atypický, nejspíše v souvislosti s ekonomickou krizí a končícím období zvýšené plodnosti generace 70.let. V roce 2009 se počet obyvatel České republiky zvýšil „jen“ o 39,3 tisíce na 10,506 milionu. Po deseti letech zvýšené úrovně plodnosti došlo v loňském roce poprvé k poklesu počtu živě narozených dětí - v roce 2009 se živě narodilo 118,3 tisíce dětí, což bylo o 1200 méně v předchozím roce. Počet narozených převýšil počet zemřelých o 10,9 tisíce osob. Přírůstek obyvatel zahraniční migrací v roce 2009 ve výši 28,3 tisíce byl více než 2,5krát nižší než v roce 2008. Přistěhovalo se 40 tisíc osob, zatímco v roce předcházejícím to bylo 77,8 tisíce. Vystěhovalých bylo naopak dvakrát více (11,6 tisíc oproti 6 tisícům). Díky zvýšené porodnosti podíl dětské složky stagnoval (předběžně 14,2%), došlo pouze k mírnému nárůstu poprodukční složky na 15,2%. Stávající věkovou strukturu obyvatelstva ČR dle ČSÚ ke konci roku 2009 (31.12.) představuje následující graf – strom života.
39
Graf – Věková struktura obyvatelstva České republiky k 31.12.2009 (zdroj dat:ČSÚ)
100+ 98 96 94 92 90 88 86 84 82 80 78 76 74 72 70 68 66 64 62 60 58 56 54 52 50 48 46 44 42 40 38 36 34 32 30 28 26 24 22 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0
-110000
-60000
-10000
40
40000
90000
4.2.2. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
Populační vývoj obyvatelstva České republiky vykazuje dlouhodobě územní diferenciaci s dominantním postavením hl. m. Prahy. Obyvatelstvo Prahy je tradičně charakteristické vyšším průměrným věkem, resp. vyšším podílem poprodukční složky, nízkou porodností, vyšší nadějí dožití a výraznou mobilitou/migrací. Tento rys je typický pro všechna velká města, zejména v Evropě. Průměrný věk obyvatel Prahy v roce 2009 činil 41,6 roku (průměr za republiku byl o jeden rok nižší – 40,6 let). Nicméně je třeba konstatovat, že z hlediska časového srovnání průměrný věk Pražanů dlouhodobě stagnuje, zatímco průměrný věk obyvatel ČR se mírně zvyšuje a blíží se pražskému průměru. Jelikož vývoj úmrtnostních poměrů byl v Praze dlouhodobě příznivý a naděje na dožití se stabilně mírně zvyšovala, největší vliv na vývoj průměrného věku mělo zvyšování absolutního počtu narozených dětí, zejména v letech 2007-2008. Přesto se Hlavní město při porovnání úhrnné plodnosti v roce 2007 opět zařadilo na poslední místo v republice. Samotná věková struktura HMP (nikoliv jen průměrný věk) se ovšem dle údajů ČSÚ v posledních letech měnila především na základě skladby vystěhovaných a přistěhovaných obyvatel. Podle toho, jaký je poměr mezi zemřelými a narozenými a jaká je věková struktura přistěhovalých a vystěhovalých, se také mění věková struktura populace na daném území. Přestože díky „populačnímu boomu“ došlo v posledních dvou letech k jistému „omlazení populace“, má Praha dlouhodobě silně regresivní populaci. Od roku 2004 v Praze poklesl podíl dětské složky (0-14 let), a to o 0,7 procentního bodu, rostla naopak poprodukční složka a to o 1,4 procentního bodu. Podíl dětí na pražské populaci v roce 2009 činil 12,4% (14,2% ČR), podíl osob ve věku 65 let a starších pak 16,1% (15,2% ČR). V souvislosti s posunem silnějších ročníků dosahujících důchodového věku oslabuje i složka osob v produktivním věku - v roce 2009 měla 71,5% zastoupení. Jak je nejlépe patrné z níže uvedeného grafu, obyvatelstvo Prahy oproti populaci ČR z hlediska věkové struktury vykazuje tyto základní odlišnosti: nižší podíl dětí ve věku 5 – 19 let vyšší podíl raně ekonomicky aktivního obyvatelstva (do 35/40 let, zejména mužů) mírně vyšší podíl seniorů, zejména nad 75 let věku.
41
Poslední dekáda se z hlediska vývoje věkové struktury pražské populace vyznačovala těmito charakteristikami: mírný pokles podílu dětí v populaci (ze 14% na 12%), a to i přes příznivý vývoj porodnosti v posledních letech; mírný pokles zastoupení mladých lidí ve věku 15-29 – zhruba pětinový podíl; nárůst raně ekonomicky aktivního obyvatelstva (+6%, dnes 26% podíl, silné ročníky ze 70.let, migrace cizinců v tomto věku); mírný pokles podílu osoby pozdního produktivního věku (45-59 let) se zhruba 20% v současnosti; mírný nárůst osob v důchodovém věku (aktuálně okolo 16%). Statisticky se tedy zvyšuje pouze podíl osob ve věku 30-45 let a dále poprodukční složky, ostatní generace vykazují setrvalý, byť mírný, pokles podílu na obyvatelstvu.
Graf – Srovnání věkové struktury obyvatelstva ČR a HMP (31.12.2009, ČSÚ) – podíly v % -11%
-6%
-1%
0-4
5-9
10-14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85+
ČR muži
ČR ženy
HMP muži
4%
9%
42
HMP ženy
Graf – strom života Praha 31.12.2009 (zdroj dat: ČSÚ)
Věkové složení obyvatelstva - hl.m.Praha
85 +
-6 396
80 - 84
-11 242
75 - 79
24 344
-17 501
65 - 69
věkové skupiny
20 099
-15 543
70 - 74
23 819
-29 929
60 - 64
36 561
-40 563
55 - 59
48 020
-41 989
50 - 54
47 203
-37 655
45 - 49
40 310
-39 895
40 - 44 35 - 39
15 610
39 793
-42 409
40 898
-54 024
50 222
30 - 34 -65 974 25 - 29 20 - 24
61 499 -53 013
48 892
-43 187
15 - 19
39 342 -29 284
10 - 14
-21 430
5 - 9
20 264
-24 526
0 - 4 80000
28 572
23 225
-33 756 60000
40000
32 037 20000
0
20000
Počet obyvatel
43
40000
60000
80000
Následující kapitola se zabývá rozborem vývoje věkové struktury Prahy 12, respektive odlišnostmi ve věkové skladbě obyvatelstva ve sledovaném regionu. Rozbor byl proveden za správní obvod Praha 12, Městskou část Praha 12 a MČ Praha – Libuš.
4.2.3. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA SPRÁVNÍ OBVODU PRAHA 12
Samotný správní obvod Praha 12 vykazuje výrazné odlišnosti v demografické skladbě obyvatelstva, a to nejen ve srovnání s Českou republikou, ale i s Hlavním městem Prahou. Populace SO P12 je ve své struktuře v současnosti typická zejména: -
nižším zastoupením dětské složky ve věku 5-14/19 let v porovnání s ČR (jde ovšem o typický jev pro Prahu);
-
vyšším podílem mladých lidí ve věku 20-35 let v porovnání s ČR, mírně nad průměrem Prahy;
-
nižším podílem osob ve věku 35-45 let, a to jak při porovnání s ČR, tak i HMP;
-
výrazně četnějším zastoupením obyvatelstva „středního věku“ (pozdně ekonomicky aktivních obyvatel) ve věku 45-60 let (u mužů 50+) oproti ČR i samotné Praze;
-
nižším zastoupením poprodukční složky (65+) ve srovnání s ČR, zejména pak oproti Praze s výrazně starším obyvatelstvem.
V souladu se závěry kapitoly o vývoji celkového počtu obyvatel na území Prahy 12, zaznamenal SO Praha 12 v některých letech významné imigrační přírůstky, zejména v souvislosti s novou bytovou výstavbou, což se zákonitě odrazilo na věkové skladbě jeho obyvatelstva. Jak je dobře patrné z níže uvedeného grafu, správní obvod má pouze dvě četněji zastoupené „generace“ „střední generaci“ 45-60 let a jejich děti ve věku 20-35 let. Správní obvod má relativně vzato nižší podíl poprodukční složky (65+), nicméně je jen otázkou času, kdy silněji zastoupená generace „padesátníků“ dosáhne hranice 65 let (5-20 let).
44
Graf – srovnání věkové struktury obyvatelstva ČR, HMP a SO Praha 12 (31.12.2009,ČSÚ) -15%
-10%
-5% 0-4
5-9
10-14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84
0%
5%
10% ČR muži
ČR ženy
HMP muži
HMP ženy
SO P12 muži
15%
Graf – strom života správní obvod Praha 12 - 31.12.2009 (zdroj dat: ČSÚ) Věkové složení obyvatelstva - SO Praha 12 85 + 80 - 84 75 - 79 70 - 74 65 - 69 věkové skupiny
60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 - 14 5 - 9 0 - 4 4000
3000
2000
1000
0
1000
Počet obyvatel
45
2000
3000
4000
SO P12 ženy
85+
Tabulka: Vybrané demografické ukazatele regionu SO Praha 12 ve srovnání s HMP (platnost dat 31.12.2009, zdroj ČSÚ) Ukazatel
HMP
SO P12
Index stáří (65+ / 0-14)
129,5
106,9
Průměrný věk obyvatel
41,6
41,1
Muži v tom ve věku: 0 - 14
79 712
13,1 %
3 797
11,9 %
15 - 64
447 993
73,6 %
24 722 77,3 %
65 a více
80 611
13,3 %
3 461
10,8 %
0 - 14
75 526
11,8 %
3 721
11,3 %
15 - 64
444 751
69,4 %
24 635 74,8 %
65 a více
120 433
18,8 %
4 577
Ženy v tom ve věku:
13,9 %
4.2.4. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 12
Dle očekávání vykazuje samotná Městská část Praha 12 velmi podobnou strukturu jako SO Praha 12 (MČ Praha - Libuš se podílí na celkovém obyvatelstvu zhruba 15%). Populace MČ Praha 12 vykazuje ve srovnání s republikovou populací zejména tyto odlišnosti: nižší podíl dětské složky a mladých lidí do 24 let věku (typický jev pro HMP, MČ jen o málo horší výsledek); silnější zastoupení generace mladých lidí 25-34 let (opět typické pro HMP, na MČ ještě výraznější posun -> děti generace 45-60); propad podílu obyvatelstva ve věku 35-45 let (typické pro MČ); velmi výrazný podíl obyvatelstva pozdně ekonomicky aktivního věku 45-64 let (u mužů 50-64 let) – typické pro městskou část (imigrace bytovou výstavbou před 20-30 lety); nižším zastoupením poprodukční složky (65+) ve srovnání s ČR, zejména pak oproti Praze s výrazně starším obyvatelstvem.
46
Stejně jako celý správní region má i MČ Praha 12 dvě četněji zastoupené „generace“ – zejména pozdně ekonomicky aktivní populaci 45-64 let a mírně pak generaci jejich dětí ve věku 2035 let. Nižší podíl vykazuje městská část u dětské složky, „střední generace“ 35-45 let a poprodukční složky. Nedojde-li v MČ v budoucnosti k výraznějším imigračním přírůstkům, a to mladých lidí ve fertilním věku, způsobí nevyváženost struktury prudký propad podílu ekonomicky aktivního obyvatelstva a extrémní nárůst podílu seniorů nad 65 let věku. K 31.12.2009 vypadalo rozložení obyvatelstva MČ dle ekonomických generací takto: -
dětská složka 11,3%
-
produktivní složka 75,6%
-
poproduktivní obyvatelstvo 13,1%
Graf – srovnání věkové struktury obyvatelstva ČR, HMP a MČ Praha 12 (31.12.2009, data ČSÚ) -15%
-10%
-5% 0-4
5-9
10-14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84
0%
5%
10% ČR muži
ČR ženy
HMP muži
15%
47
HMP ženy
MČ P12 muži
MČ P12 ženy
85+
Graf – strom života MČ Praha 12 - 31. 12. 2009 (zdroj dat: ČSÚ)
věkové skupiny
Věkové složení obyvatelstva - MČ Praha 12 85 + 80 - 84 75 - 79 70 - 74 65 - 69 60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 - 14 5 - 9 0 - 4 4000
3000
2000
1000
0 1000 Počet obyvatel
2000
3000
4000
4.2.5. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATELSTVA MĚSTSKÁ ČÁSTI PRAHA- LIBUŠ
Jak již bylo několikráte zmiňováno, z demografického hlediska se v rámci SO Prahy 12 vyčleňuje atypická městská část, a to Praha – Libuš. Tato městská část je typická výrazně mladší věkovou strukturou, vyšším podílem dětské složky a mladých lidí do 25 let věku. Nejvýraznější změny ve věkové struktuře však vykazuje generace pozdně ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku 35-50 let, která zde má i oproti samotné MČ Praha 12 ještě výrazně zastoupení. Relativní „mládí obyvatelstva Libuše“ je dále podpořeno nízkým podílem poprodukční složky (65+) a ve srovnání se samotnou MČ P12 Libuš vykazuje též výrazně nižší podíl osob věku 55-64 let. Jde ovšem o jev přechodný, o důsledcích této atypické struktury pojednává kapitola Projekce. K 31.12.2009 vypadalo rozložení obyvatelstva MČ dle ekonomických generací takto: -
dětská složka 13,1%
-
produktivní složka 78,7%
-
poproduktivní obyvatelstvo 8,2%.
48
Graf – strom života MČ Praha - Libuš - 31. 12. 2009 (zdroj dat: ČSÚ) Věkové složení obyvatelstva - MČ Praha-Libuš 85 + 80 - 84 75 - 79 70 - 74 65 - 69 60 - 64 55 - 59 50 - 54 45 - 49 40 - 44 35 - 39 30 - 34 25 - 29 20 - 24 15 - 19 10 - 14 5 - 9 0 - 4 600
400
200
0
200 Počet obyvatel
400
600
Graf – srovnání věkové struktury obyvatelstva HMP, MČ Praha 12 a MČ Praha-Libuš (31.12.2009,ČSÚ) -15%
-10%
-5% 0-4
5-9
10-14 15-19 20-24 25-29 30-34 35-39 40-44 45-49 50-54 55-59 60-64 65-69 70-74 75-79 80-84 85+
0%
5%
10%
15%
MČ Libuš muži HMP ženy
MČ Libuš ženy MČ P12 muži
49
HMP muži MČ P12 ženy
4.3. PŘIROZENÁ MĚNA OBYVATELSTVA Přirozená měna obyvatelstva je pojem používaný v demografii pro vyjádření procesů rození a vymírání lidských populací, pro spojení dvou základních složek demografické reprodukce. Přirozený pohyb obyvatelstva souvisí pouze s přirozenou obnovou populace, tedy při vyloučení migrace.
4.4. ÚMRTNOST, VÝVOJ ÚMRTNOSTNÍCH POMĚRŮ
Úmrtnost je jedním z klíčových demografických procesů a společně s porodností představuje základní složku demografické reprodukce. Společně s nemocností pak vypovídá o zdravotním stavu populace. Zdravotní stav je podmíněn celou řadou faktorů, např. genetickými předpoklady, ekologickými faktory (klima, životní prostředí) či socioekonomickými faktory (ať již individuálními životní úroveň, styl, péče o zdraví; tak i vlivy prostředí - úroveň zdravotnictví, dostupnost a kvalita lékařské péče, systém zdravotní politiky apod.).
Metodická poznámka: Naděje dožití (též střední délka života) vyjadřuje počet roků, který v průměru ještě prožije osoba právě x-letá za předpokladu, že po celou dobu jejího dalšího života se nezmění řád vymírání, zjištěný úmrtnostní tabulkou, zkonstruovanou pro daný kalendářní rok nebo jiné (zpravidla delší) období. Jedná se tedy o hypotetický údaj, který říká, kolika let by se člověk určitého věku dožil, pokud by úroveň a struktura úmrtnosti zůstala stejná jako v daném roce. Ukazatel se nejčastěji používá ve formě „střední délka života při narození“ nebo „naděje dožití při narození“, ve které vyjadřuje průměrnou délku života osoby právě narozené za předpokladu setrvání úmrtnostních poměrů platných v roce, ve kterém se osoba narodila a pro který je konstruována úmrtnostní tabulka. Naděje dožití se vzhledem k odlišnosti v úmrtnosti obou pohlaví zásadně uvádí zvlášť za muže a za ženy. Průměrný věk je aritmetickým průměrem věku všech jedinců v dané populaci (například obyvatel ČR, některého kraje atd.). Tento ukazatel bývá často zaměňován se střední délkou života.41
41
[online] http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/nadeje_doziti_a_prumerny_vek
50
Vývoj úmrtnosti do roku 1989 V poválečném období, resp. v letech 1950 až 1960, je vývoj úmrtnosti u nás velmi příznivý, Česká republika zaznamenává jeden z nejrychlejších poklesů úmrtnosti v Evropě, zejména v případě kojenecké úmrtnosti. Střední délka života v roce 1960 činila 67,5 let u mužů a 73,4 let u žen. Po roce 1961 u nás docházelo ke stagnaci, v některých letech až ke zhoršování úmrtnostních poměrů (epidemiologický přechod, střídání infekčních onemocnění civilizačními chorobami, špatné životní prostředí a životní styl). Střední délka života se při narození v roce 1980 pohybovala kolem 66 let u mužů a 73 let u žen se značnou mírou mužské nadúmrtnosti již od středního věku. Po třiceti letech stagnace se úroveň úmrtnosti začala snižovat koncem osmdesátých let, byť jen pozvolna - původní hodnoty z roku 1960 dosáhl ukazatel u mužů znovu až v roce 1990. Kojenecká úmrtnost se do roku 1990 snížila na 10 promile. Vývoj úmrtnosti po roce 1989
Od počátku 90.tých let počet zemřelých v ČR výrazně klesá a dochází k neustálému zlepšování úmrtnostních poměrů. Tento pozitivní vývoj je obecně připisován změnám společenských podmínek po roce 1989, kdy dochází k postupnému zkvalitňování lékařské péče, zlepšování životního prostředí a změně životního způsobu alespoň u části populace. V 1998 poprvé od roku 1967 klesl počet zemřelých pod hranici 110 tisíc a i nadále se těsně pod touto hranicí pohybuje i přes probíhající demografické stárnutí populace. Za období od roku 1989 klesl celkový počet zemřelých téměř o 20 000 osob ročně a hrubá míra úmrtnosti42 se snížila z 12,3 na 10,1-10,2 v posledních čtyřech letech. Hrubá míra úmrtnosti se již koncem tisíciletí přiblížila hodnotám nejvyspělejších zemí, nicméně dle demografických ukazatelů, které nejsou zatíženy věkovou strukturou populace, dosáhneme úrovně západoevropských zemí odhadem ve 20. letech. Na věkové struktuře nezávislé jsou například ukazatele naděje dožití v různých věkových hladinách. V důsledku poklesu intenzity úmrtnosti vzrostla naděje dožití při narození za posledních dvacet let o šest let v případě mužů (z 68,1 v roce 1989 na 74,2 v roce 2009) a o necelých pět let u žen (ze 75,4 v roce 1989 na 80,1 v roce 2009). Dlouhodobě se snižuje (byť velmi mírně) rozdíl v naději dožití při narození u mužů a u žen (klesá tedy tzv. nadúmrtnost mužů) – ze 7,3 roku v roce 1989 poklesl tento rozdíl na 5,9 v roce 2009.
42
počet zemřelých připadajících na 1 000 obyvatel (středního stavu)
51
Pokud bychom provedli srovnání s rokem poslední analýzy Prahy 12, pak lze konstatovat, že naděje dožití při narození se zvýšila přibližně o dva roky – opět výrazněji u mužů, kde došlo k nárůstu ze 72 let na zmiňovaných 74,2. Ve skupině žen vzrostla ze 78,5 v roce 2003 na 80,1 v roce posledním (2009). Graf: naděje dožití při narození v ČR od roku 1946 do roku 2009 (zdroj dat: ČSÚ) 85
muži
80
80,1
ženy 75,4 (1989)
73,7 (1970)
75
74,2
70
63,3 68,1 (1989)
65
66,1 (1970) 60
58,3 55
50 2008
2006
2004
2002
2000
1998
1996
1994
1992
1990
1988
1986
1984
1982
1980
1978
1976
1974
1972
1970
1968
1966
1964
1962
1960
1958
1956
1954
1952
1950
1948
1946
V posledním roce došlo opětovně k mírnému nárůstu počtu zemřelých na 107 421 osob, což je o necelé tři tisíce vyšší číslo než v roce 2008. Tato skutečnost je dána stárnutím obyvatelstva a nevyrovnanou věkovou strukturou a mírný nárůst lze očekávat i v následujících letech.
52
Graf: absolutní počty zemřelých v ČR od roku 1946 do roku 2009 (zdroj dat: ČSÚ)
140000
123 327
110000
93 863
90000
103 203
100000
107 421
120000
127 747
135 537
130000
80000 70000 60000 2008 2006 2004 2002 2000 1998 1996 1994 1992 1990 1988 1986 1984 1982 1980 1978 1976 1974 1972 1970 1968 1966 1964 1962 1960 1958 1956 1954 1952 1950 1948 1946
4.4.1. VÝVOJ ÚMRTNOSTI V HMP A MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 12 Jak již bylo dříve uváděno, úroveň úmrtnosti je ovlivňována mnoha různými faktory – vliv má například i to, zda jde o městské či venkovské obyvatelstvo či o jaký konkrétní region ČR se jedná. Z demografických bilancí dlouhodobě vyplývá, že naděje dožití byla ve městě nepatrně vyšší téměř na všech věkových hladinách, a to opět výrazněji u mužů. Jinak řečeno nadúmrtnost mužů je vyšší na venkově než ve městě. Intenzita úmrtnosti se liší i podle jednotlivých regionů, například tradičně vysokou celkovou úmrtnost vykazují v pohraničních okresech severních a severozápadních Čech, nízkou naopak okresy na východě Čech a jižní Moravě.
I když by se na první pohled mohlo zdát, že v Hlavním městě Praze působí v součinnosti tolik faktorů negativně ovlivňujících délku života (stres, hluk, pracovní tempo, životní prostředí apod.), vykazuje HMP, zejména v posledních dvaceti letech, z hlediska vývoje úmrtnostních poměrů velmi příznivé výsledky. Praha má vůbec nejnižší úmrtnost mužů z celé ČR, v případě žen tak jednoznačná situaci již není, ale v pomyslném žebříčku by se umístila dlouhodobě okolo pátého místa.
53
V roce 2009 dosáhla naděje na dožití při narození u mužů hodnoty 75,7 roku, což je o 1,5 roku více než činil republikový průměr. U žen činil tento rozdíl jen 0,6 roku – v Praze bylo docíleno hodnoty 80,7 roku, republikový průměr činil 80,1.
Celkový počet zemřelých v HMP v posledních dvaceti letech vytrvale mírně klesal, v posledních pěti letech šlo o stagnaci absolutního počtu. Zatímco v roce 1989 zemřelo 16,3 tisíce obyvatel HMP, v letech 2006-2009 se počty ustálily na hodnotě 12,3 tisíce zemřelých.
Další demografické údaje za region nebudou uváděny, neboť vzájemné srovnání s ostatními územními celku je, vzhledem ke starší věkové struktuře obyvatelstva Prahy, značně zavádějící (např. hrubá míra úmrtnosti za Prahu je jedna z nejvyšších, přestože úmrtnostní poměry jsou lepší než v ostatních regionech).
Tabulka: Naděje na dožití v HMP pro věk 0 , 45 a 65 let (zdroj: ČSÚ, 2009)
Střední délka života /
Muži (Praha)
Ženy (Praha)
0
75,7
80,7
45
32,2
36,6
65
16
18,8
naděje dožití ve věku
Graf: absolutní počty zemřelých v HMP do roku 2009 (zdroj dat: ČSÚ) 18000 17000
12208
12269
12365
2006
2007
2008
2009
2003
11000
12274
13488
2002
2005
13333
2001
12673
13210
2000
2004
13425
1999
12849
13616
12000
13705
14083
13000
14490
1993
15193
15129
1992
14881
15331
14000
15795
16802
15000
16295
16000
10000 1998
1997
1996
1995
1994
1991
1990
1989
54
Správní obvod Praha 12 a jednotlivé městské části vykázaly z hlediska dlouhodobého vývoje počtu zemřelých obdobné tendence jako HMP a ČR. Celkový počet zemřelých za správní obvod se pohybuje okolo 450 osob ročně, v případě MČ Praha 12 je to asi 400 obyvatel ročně. Jelikož region tvoří z hlediska statistiky poměrně malý soubor, vykazují výsledná data mírně vyšší rozptyl hodnot („kolísavá křivka grafu“). Bližší údaje jako naděje dožití nejsou v tuto chvíli vzhledem k regionální úrovni k dispozici, nicméně lze očekávat, že úmrtnostní poměry na úrovni Prahy 12 budou velmi podobné jako v případě HMP. Graf: absolutní počty zemřelých v regionu Prahy 12 do roku 2009 (zdroj dat: ČSÚ)
500
466
460
452 432
450
430
456
421
439
437
387
393
467
461
417
418
455
396
400
414
410
389
385
350
404
405
384
404
351
300 250
MČ Praha 12
200
MČ Praha - Libuš
SO Praha 12
150
1998
1999
2000
2001
2002
51
52
44
50
43
51
2009
37
2008
41
2007
46
2006
47
2005
45
1997
50
62
42
2004
100
0 2003 55
4.5. VÝVOJ POČTU ŽIVĚ NAROZENÝCH, PLODNOST A PORODNOST Porodnost je pozitivní složkou reprodukce a je závislá na úrovni ekonomické základny a sociální struktury společnosti např. na věkové struktuře populace, podílu žen v reprodukčním věku, úrovni zdravotnictví, vlivu náboženství omezující antikoncepci apod. Obecně je ale možno konstatovat, že s nárůstem civilizační úrovně (regionu) porodnost klesá. Úhrnná plodnost vyjadřuje průměrný počet živě narozených dětí, které by se narodily jedné ženě za předpokladu, že by míry plodnosti podle věku zaznamenané ve sledovaném kalendářním roce zůstaly během celého jejího reprodukčního období (15-49 let věku) neměnné. Za hraniční hodnotu potřebnou k zachování populace se obvykle považuje hodnota 2,1 potomků na jednu ženu. Jelikož byla porodnost detailně analyzována v kapitolách o vývoji počtu obyvatelstva a vývoji věkové struktuře, budou zde pouze doplněna některá další analytická data a to zejména za region Prahy a MČ/SO Prahy 12.
Shrnutí / základní fakta Vývoj porodnosti po roce 1989 byl charakterizován prudkým poklesem počtu narozených dětí, který započal v roce 1992 a zastavil se až po roce 1996. Pokles souvisel se změnami reprodukčního chování české populace; ty byly podmíněny sociálně ekonomickými změnami společnosti. Počet živě narozených klesl o více než čtvrtinu (130,5 tis. v roce 1990, 90,5 tis. v roce 1996), úhrnná plodnost klesla z 1,89 v roce 1990 na 1,18 v roce 1996. V následujícím období do roku 2001 porodnost stagnovala, každoročně se rodilo zhruba 90 000 dětí. Počty narozených dětí se začaly každoročně zvyšovat až od roku 2001. V roce 2005 se poprvé od roku 1994 opět narodilo více než sto tisíc dětí. Hodnota úhrnné plodnosti vzrostla na 1,28 dětí na jednu ženu v reprodukčním věku v roce 2005 a na 1,5 v roce 2008 (vrchol období zvýšené plodnosti generace 70. let). I to je však z hlediska zachování reprodukce populace stále ještě velmi nízká hodnota.
Propad porodnosti a celková změna natalitního chování v České republice nejsou žádnou výjimkou. Obdobným vývojem prošly od šedesátých let všechny vyspělé státy, demografie jej vysvětluje v rámci tzv. teorie druhého demografického přechodu. Hlavním projevem těchto změn bylo odkládání vstupu do manželství a založení rodiny ve vyšším věku.
56
Živě narození – celkové počty
Následující graf zobrazuje vývoj počtu živě narozených dětí od roku 1989 do současnosti. Současně spodní křivka jasně dokládá neustále se zvyšující podíl dětí narozených mimo manželství – zatímco v roce 1989 se mimo manželství narodilo 8% ze všech dětí, v roce 2000 to bylo již 21,8% a v posledním roce 2009 dokonce 38,7% ze všech narozených.
Graf – absolutní počty živě narozených v ČR v letech 1989-2009, děti mimo manželství (data ČSÚ)
18 426
19 792
21 276
23 459
1998
1999
2000
2001
2002
2009
17 209
1997
45 954
16 125
1996
118 667
15 288
1995
2008
92 786
14 947
1994
43 457
90 715
15 507
1993
119 570
114 632
90 910
15 323
1992
105 831
89 471
13 008
1991
102 211
90 535
12 703
1990
97 664
90 657
11 167
1989
80 000
93 685
90 446
10 141
100 000
živě narození
32 409
2004
2005
35 259
29 839
26 713
40 000
39 537
mimo manželství
60 000
20 000
96 097
120 000
106 579
121 025
121 705
129 354
130 564
128 356
140 000
0
2007
2006
2003
Ačkoliv Praha měla do roku 1989 vyšší podíl dětí narozených mimo manželství (9,7% v roce 1989), v průběhu posledních dvou dekád tento rozdíl zmizel a dokonce v posledních letech HMP vykazuje statisticky nižší podíl dětí narozených mimo manželství než republikový průměr (33,7% v roce 2009, což je o 5% méně).
57
Graf – počet živě narozených v HMP v letech 1989-2009 (zdroj: data ČSÚ) 14 488
13 195
12 530
9 026
9 057
9 453
9 681
9 690
1 786
1 694
1 550
1 621
1 609
1 713
1 877
1 999
2 205
2 286
2 558
1992
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
10 000
11 131
8 967
1 528
1991
10 057
8 842
1 539
1990
9 470
1 374
1989
10 329
mimo manželství
11 943
celkem
1 230
12 000
11 557
11 944
12 946
13 010
12 722
14 000
14 339
16 000
8 000 4 878
4 671
2005
4 059
3 339
2004
2 000
3 038
4 000
3 764
6 000
0 2009
2008
2007
2006
Graf – počet živě narozených v regionu Praha 12 v letech 1997-2009 (zdroj: data ČSÚ)
800
745 MČ Praha 12
700
MČ Libuš
678
SO Praha 12
659
621 587 551
600 500
460
500
477
592
442
439
508
395 400 387 300
402 364
629
499
416
424
84
75
2002
2003
545
527
455
381
343
200 100
73
75
1997
1998
52
75
61
2000
2001
96
79
94
86
2005
2006
2007
116
114
2008
2009
0 1999
58
2004
4.5.1. ÚHRNNÁ PLODNOST, HRUBÁ MÍRA PORODNOSTI
Regionální diferenciace úhrnné plodnosti byly vždy poměrně značné. Dlouhodobě nejnižší úhrnnou plodnost vykazovala Praha, ovšem tento rozdíl se již od druhé poloviny devadesátých let postupně zmenšuje. V Praze vrcholil pokles počtů narozených i porodnosti v roce 1996 (8 842 narozených, tj. 7,3 na 1 000 obyvatel), od roku 1997 počty živě narozených pomalu rostou. Nejvíce dětí se narodilo v posledním roce 2009 (14 488 živě narozených oproti 13 010 v roce 1990). Tyto tendence jsou patrné i z relativních ukazatelů - mírně roste i hrubá míra porodnosti, která v roce 2003 byla již 8,6 živě narozených dětí na 1 000 obyvatel středního stavu a v roce 2008 a 2009 dokonce 11,7 dítěte (o 0,4 procentního bodu více než republikový průměr). I přes zvyšující se počet narozených dětí nezaručuje v dlouhodobém výhledu úroveň plodnosti v Praze i ČR prostou reprodukci obyvatelstva. Tento fakt bude navíc podpořen brzkým ukončením reprodukčního cyklu silných ročníků ze 70. let (odložené porody, lidově baby-boom 20022008).
Graf – úhrnná míra plodnosti, hrubá míra porodnosti ČR 1989-2009 (zdroj:data ČSÚ)
11,28
11,46
10,31
9,99
9,18
9,10
8,87
8,85
8,70
8,79
8,80
8,77
9,30
10
9,57
10,31
12
11,10
11,72
11,80
12,55
12,60
12,39
14
8
úhrnná plodnost
6
hrubá míra porodnosti 4
2
1,87 1,89 1,86 1,71 1,67 1,44 1,28 1,19 1,17 1,44 1,50 1,49 1,16 1,13 1,14 1,15 1,17 1,18 1,23 1,28 1,33
0 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
59
4.5.2. VĚK MATEK PŘI PORODU Hlavní město Praha se oproti ostatním krajům odlišuje zejména v průměrném věku při narození prvního dítěte. Odkládání narození prvního dítěte do stále vyššího věku je pro ženy HMP velmi typické a statisticky je tak věk matek vyšší než kolik činí republikový průměr.
V roce 2008 činil průměrný věk matky při narození prvního dítěte za republiku 27,3 roku a bez ohledu na pořadí dítěte 29,3. V Praze byl v tomto roce průměrný věk matek 29,9 let při narození prvního dítěte a 31,2 let u rodiček celkem (tedy +2,6 a +1,9).
Graf – průměrný věk matek (všechny děti / první dítě) 1989-2009 ČR (zdroj:data ČSÚ)
30
2008 Praha první: 29,9 (27,3 ČR) všechny: 31,2 (29,3 ČR)
29 28 27 26 25
24,8 24,8 24,7 24,8
25,0
25,4
25,8
26,1
26,4
26,9
27,5
25,3
24 23 22
26,6
27,2
23,3 22,5 22,5 22,4 22,5 22,6
23,7
24,0
24,4
24,6
27,8
25,6
28,1
25,9
28,3
26,3
28,6
26,6
28,9
29,4 29,1 29,3
27,3 27,4 26,9 27,1
24,9
všechny děti první dítě
22,9
21 20 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
60
4.6. SŇATEČNOST Sňatečnost je demografický proces, který studuje zakládání manželství na základě zákonem daných podmínek. Sňatek je demografická událost opakovatelného charakteru, která nemusí nastat u každého (na rozdíl od narození a úmrtí). Neobnovitelnou událostí je pouze první sňatek.
Vývoj sňatečnosti do roku 1989
V období před rokem 1989 vykazovala česká společnost poměrně stabilní demografické chování. Od padesátých let 20. století se úroveň sňatečnosti pohybovala mezi 90-95 % u mužů a 9697 % ve skupině žen, přičemž k uzavírání sňatků docházelo v poměrně nízkém věku - průměrný věk svobodných mužů při vstupu do manželství byl asi 24 let, u svobodných žen 21 let. Téměř polovina sňatků byla spojena s těhotenstvím snoubenky, první děti se tak ženám rodily ve věku 22-24 let. I druhé dítě následovalo v relativně krátkém časovém odstupu 2 až 3 let po narození prvního dítěte. Podíl dětí narozených nevdaným ženám se udržoval dlouhodobě na nízké, zhruba 5%, úrovni. Bezdětnost byla velmi nízká, například v roce 1991 byla pouhá 3% žen ve věku 50 let bezdětná. Na druhou stranu ČR vykazovala neúměrně vysokou potratovost – rekordní počet umělých potratů byl zaznamenán v roce 1988 a to 108 tisíc provedených zákroků (úhrnná potratovost 1,58)43. Podíl osob žijících v manželství se však postupně snižoval díky nárůstu rozvodovosti, která se zvyšovala po celé období, takže v 80. letech již končilo rozvodem téměř 40% uzavřených manželství. Do manželství sice vstupovala i značná část rozvedených, ale podíl rozvedených osob se v populaci stále zvyšoval.
Vývoj sňatečnosti po roce 1989 V průběhu 90. let došlo k zásadním změnám v životních podmínkách českého obyvatelstva, což se vzápětí projevilo na demografickém, zejména natalitním, chování populace. Nejvýrazněji se tyto změny odrazily ve sňatečnosti, kdy se její intenzita během 90. let snížila téměř o polovinu – např. v roce 1990 bylo ještě uzavřeno 90 953 sňatků (hrubá míra sňatečnosti 8,844), na přelomu tisíciletí to bylo již jen 52 374 (rok 2001, HMS=5,1).
43 44
[online] http://www.genderonline.cz/view.php?cisloclanku=2005120402 Počet sňatků na 1000 obyvatel středního stavu.
61
ČR v tomto období následuje demografické trendy vyspělých států, ve kterých došlo k propadu sňatečnosti již v 70. a 80. letech a od té doby počty sňatků víceméně stagnují okolo 5 na 1000 obyvatel. Intenzita sňatečnosti svobodných mužů se snížila nejvýznamněji ve věku do 25 let, kdy klesla nejméně na třetinu – zatímco v roce 1989 byl věkem nejvyšší sňatečnosti 23. rok, kdy se ženilo 187 mužů z 1 000 svobodných, tak v roce 2002 se věk nejvyšší sňatečnosti se přesunul do 28. až 29. roku a z 1 000 svobodných se ženilo jen 78. Obdobně se přesunula největší intenzita sňatečnosti svobodných žen z 20 let věku (240 nevěst z 1 000 svobodných žen v roce 1989) do věku 25-27 let (97 nevěst z 1 000 svobodných žen v roce 2002). Téměř vymizely sňatky do 20 let a stále častěji jsou snoubenci starší 30 let (v roce 2002 byla v tomto věku už více než třetina svobodných ženichů a více než pětina svobodných nevěst). Průměrný věk při prvním sňatku stoupl do roku 2009 na 32 let u mužů a na 29,2 roku u žen. Mírný nárůst počtu sňatků byl zaznamenán v roce 2007 (57 157) patrně v souvislosti s odloženými porody generace ze 70.let 20.století, nicméně opět šlo přechodný jev a rok 2009 se z hlediska sňatečnosti stal vůbec nejhorším rokem od I.světové války. V tomto roce bylo uzavřeno v ČR 47 862 sňatků, oproti tomu bylo rozvedeno 29 133 uzavřených manželství. Z dosavadního vývoje sňatečnosti je patrný: -
odklad sňatků do vyššího věku
-
u části populace tendence k odmítání manželství.
Dle odhadů demografů by při zachování stávající úrovně sňatečnosti mohla zůstat v 50 letech věku trvale svobodná nejméně třetina populace. Z posledních dostupných dat vyplývá, že při zachování úrovně sňatečnosti z roku 2008 by ve věku 50 let zůstalo svobodných 40,4 % mužů a 33,9 % žen, což představuje nejnižší hladinu sňatečnosti v českých zemích vůbec. Pro srovnání – pokud by se míra sňatečnosti pohybovala na úrovni roku 1991, do manželství by vstoupilo 84,4 % mužů a 91,2% žen. 45
45
Zdroj ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/snatecnost
62
Graf – absolutní počet sňatků a rozvodů v ČR v letech 1990-2009 (zdroj: ČSÚ) 90 953
100 000
rozvody
47 862
31 415
52 457
52 860
31 288
57 157
51 829
33 060
31 758
51 447
52 732
31 586
48 943
52 374
55 321
53 523
55 027
33 113
57 804
53 896
31 135
60 000
54 956
58 440
70 000
sňatky 66 033
71 973
80 000
74 060
90 000
50 000 40 000
29 133
31 300
31 129
32 824
29 704
10 000
23 657
32 363
30 939
30 227
28 572
29 366
32 055
20 000
32 465
30 000
0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Graf: Vývoj sňatkového věku v letech 1989-2009, první sňatek (zdroj: data ČSÚ) 33
31,4
31 29
28,7
27 25
24,6
23
ženich
nevěsta
21
21,8 19 17 15 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
2001
2000
1999
1998
1997
1996
1995
1994
1993
1992
1991
1990
1989
63
4.6.1. VÝVOJ SŇATEČNOSTI V HMP A MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 12
Rozdíly mezi jednotlivými kraji v úrovni sňatečnosti byly dlouhodobě poměrně malé, nicméně Hlavní město Praha vykazuje v tomto ohledu zajímavý vývoj. Praha byla tradičně regionem s podprůměrnou intenzitou sňatečnosti, trend se však v posledních letech obrátil a HMP se naopak vyznačuje stávající nadprůměrnou úrovní sňatečností, zejména v případě svobodných mužů. Tento fakt pravděpodobně souvisí s odkladem vstupu do manželství, který je v Praze oproti jiným krajům ještě výraznější, čímž vzhledem k věkové struktuře dochází k nárůstu sňatků v posledních pěti letech (silné ročníky ve věku 30+ let).
Hrubá míra sňatečnosti tak například v posledním roce (2009) činila 4,6 v případě České republiky, údaj za Hlavní město Prahu se dostal na 5,0 (tedy 5 sňatků na 1 000 obyvatel). Celkový počet uzavíraných manželství v HMP je v posledních 15 letech stabilní, každoročně se jedná zhruba o 6 500 sňatků. Nejvyšší sňatečnost byla zaznamenána v roce 2007 (shodně s ČR), kdy bylo uzavřeno 7 149 sňatků (patrně v souvislosti s vyšším počtem živě narozených dětí). V roce 2009 se opětovně projevil pokles – 6 258 sňatků.
Stále více dětí se rodí mimo manželství – v Praze to bylo v roce 2009 již 33,6% ze všech živě narozených. Průměrný věk snoubenců činil 36,2 roku v případě ženicha a 32,8 roku u nevěsty – to v případě, že uvažujeme o všech sňatcích (tradičně mírně vyšší než republikový průměr). Pokud bychom brali v úvahu pouze první sňatky, pak by průměrný věk ženicha klesl na 32 let a u nevěsty na 29,5 roku, což odpovídá republikovému průměru (32 a 29,2 v ČR, rok 2009).
Úroveň rozvodovosti je v HMP dlouhodobě stabilní, velmi mírný pokles byl zaznamenán v posledních čtyřech letech. Ročně je v Praze rozvedeno okolo 4 000 sňatků, hrubá míra rozvodovosti v posledním roce 2009 činila 2,5 (o tři desetiny lepší výsledek než republikový průměr 2,8 !). V roce 2009 připadlo v Praze na 100 sňatků 50,3 rozvodů.
Velmi podobné tendence sňatečnosti vykazuje i správní obvod Praha 12, potažmo Městská část Praha 12 a Libuš. Od roku 2002 do současnosti je každoročně uzavíráno v rámci SO zhruba 350 sňatků, v případě MČ jde o 300 uzavřených manželství ročně. Hrubá míra sňatečnosti v posledním roce 2009 dosáhla hodnoty 5,4 u MČ Praha 12 a 5,3 u MČ Praha – Libuš, což je opět mírně nad republikovým průměrem.
64
Graf – absolutní počet sňatků a rozvodů v HMP v letech 1990-2009 (zdroj: ČSÚ) 12000 9838
sňatky
10000
6258
6580
7149
6841
3884
6777
6467
3854
6761
6647
6405
6973
6441
4096
6512
6469
4205
7165
6524
6919
7492
8247
8224
8000
rozvody
6000
3150
3666
3621
3737
3680
3969
4099
3041
3842
4418
4112
3826
3879
2000
3588
3998
4752
4000
0 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Graf – absolutní počet sňatků na území Praha 12 v letech 1997-2009 (zdroj: ČSÚ)
400 350
323 306
356 338
345
359
347
281 303
295 273
352 310
293
300 250
352
338
303
303
314
308
306
314 294
275
261
246
200
MČ Praha 12
150
Praha - Libuš
SO Praha 12
100 50 0
28
33
32
35
35
1997
1998
1999
2000
2001
49 2002
35 2003
65
49 30 2004
2005
42
39
45
2006
2007
2008
53
2009
4.7. POTRATOVOST, UMĚLÁ PŘERUŠENÍ TĚHOTENSTVÍ Vývoj potratovosti u nás úzce souvisel se změnami společenského klimatu, právní regulací umělého přerušení těhotenství a dostupností moderních antikoncepčních metod.
Prvním výrazným mezníkem v této oblasti bylo přijetí zákona o umělém přerušení těhotenství (UPT) v roce 1957, který velmi usnadnil přístup k UPT, a to za situace, kdy moderní antikoncepce v tehdejším Československu téměř neexistovala. Přes jisté „ponižující veřejné projednávání“ interrupčními komisemi se stalo UPT běžně využívaným zákrokem a se do sedmdesátých let počet potratů každoročně pohyboval mezi 50-70 000 ročně.
Počet umělých přerušení těhotenství až do konce osmdesátých let 20. století v podstatě nepřímo koreloval s počtem narozených dětí – výrazněji klesl v polovině sedmdesátých let a maximálních hodnot dosahoval koncem osmdesátých let, kdy se počet UPT téměř vyrovnal počtu narozených dětí. Z velké části to byl důsledek nepříznivého populačního klimatu, na druhou stranu se u nás do té doby nerozšířily moderní metody antikoncepce a interrupce se tak staly hojně využívaným prostředkem ochrany před nechtěnými porody. K zásadnímu růstu UPT ve druhé polovině osmdesátých let výrazně přispělo přijetí vyhlášky Ministerstva zdravotnictví (1975), která mj. upravovala podmínky, za nichž bylo možné přerušit těhotenství ze zdravotních důvodů. Nejvyšší roční počet interrupcí byl u nás proveden v roce 1988 a to 113 730. Celkový počet potratů u nás nikdy nepřevýšil počet porodů, přesto s porovnáním s evropskými průměry byl podíl potratů a interrupcí vysoký – při srovnání s počtem porodů byly nejhoršími roky 1988 (97,1 potratů na 100 porodů), 1989 (98,2) a 1990 (96,2).
K příznivému obratu indikované potratovosti došlo v devadesátých letech 20. století. Počet interrupcí začal výrazně klesat a po roce 2000 klesl počet potratů poprvé pod třetinu z ukončených těhotenství. Hlavním důvodem byla změna populačního klimatu v České republice spojená mj. se značným rozšířením hormonální antikoncepce. Nejprudší pokles UPT totiž probíhal v době velmi nízké porodnosti, nicméně počet UPT klesal ještě výrazněji a poprvé nedošlo k přesunu úbytku narozených do přírůstku interrupcí.
66
Podíl uměle přerušených těhotenství je dlouhodobě na nejnižší úrovni od uzákonění UPT, stagnuje a každoročně nabývá velmi podobných hodnot okolo 40 000 potratů. Výrazněji v posledním desetiletí klesá jen podíl UPT, kde došlo k poklesu z téměř 40 000 zákroků ročně na hodnotu blízkou 25 000 UPT. Základní příčinou radikálního úbytku je jednoznačně rozšíření moderních antikoncepčních prostředků.
Graf – absolutní počty potratů a umělého přerušení těhotenství v ČR od roku 1989 (ČSÚ)
120 000
UPT
85 445
47 370
45 057
43 743
42 304
41 324
40 023
39 959
40 917
41 446
40 528
34 623
32 528
31 142
29 298
27 574
26 453
25 352
25 414
25 760
24 636
39 382
42 959
52 103
55 654
48 086
45 022
59 962
49 531
54 836
56 973
61 590
67 434 70 634
20 000
potraty
94 180
40 000
106 042
60 000
111 268
80 000
111 683
100 000
109 281
120 050
126 055
126 507
140 000
0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
4.7.1. VÝVOJ POTRATOVOSTI V HMP A MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 12
Ačkoliv intenzita indukované potratovosti vykazuje na úrovni krajů poměrně vysokou variabilitu, lze konstatovat, že Hlavní město Praha v otázce potratovosti sledovalo republikové trendy a potratovost včetně uměle ukončených těhotenství se od počátku devadesátých let výrazně snížila. V současné době dosahají historicky nízkých hodnot okolo 4 500 potratů, respektive 3 200 UPT ročně. I přesto, že výskyt umělých přerušení těhotenství je vždy vyšší ve velkých městech (projevuje se zde např. vliv tradice a veřejného mínění v menších obcích), nevykazuje Praha zdaleka nejvyšší míru potratovosti – dlouhodobě se umísťuje na 5-6. místě pomyslného krajského žebříčku. Výrazně horší míru potratovosti vždy vykazovaly západní a severozápadní Čechy, v roce 2008 to byl opět Karlovarský, Ústecký a Liberecký kraj (okolo 0,7 potratu na 1000 žen). V roce 2008 Prahu ještě „předběhly“ tři kraje s obdobnou potratovostí - Plzeňský, Královéhradecký a Moravskoslezský kraj. Praha v roce 2008 vykázala úhrnnou potratovost 0,505 – což je o něco málo lepší výsledek než
67
republikový průměr (0,54). Praha má totiž ve srovnání s ostatními kraji dle statistik ČSÚ výrazně vyšší podíl žen ve fertilním věku užívajících antikoncepci předepsanou lékařem (hormonální či nitroděložní antikoncepci užívá téměř sedm z deseti žen HMP ve věku 15-49 let). Graf – absolutní počty potratů a umělého přerušení těhotenství v Praze od roku 1989 (ČSÚ) 14069
14808
14830
16000
12410
14000
UPT
10366 5007
4929
4688
4504
4507
4293
4408
4694
4532
4207
4075
3986
3701
3445
3395
3195
3215
3340
3110
2000
5174
4672
5229
5507
6116
5532
6126
6330
6884
6240
7096
7093
8103
9125
4000
11073
6000
12676
8000
13271
10000
13347
12000
potraty
0 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
4.8. PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK OBYVATELSTVA Vývoj obyvatelstva přirozenou měnou lze v konečném důsledku popsat i souhrnným ukazatelem – přirozeným přírůstkem, což je rozdíl mezi počtem živě narozených a počtem zemřelých ve sledované populaci v kalendářním roce. Dosahuje – li přirozený přírůstek záporných hodnot, mluvíme o přirozeném úbytku. Kromě absolutních počtů demografie používá i relativní údaj - hrubou míra přirozeného přírůstku, tj. absolutní přírůstek vztažený k počtu obyvatel. Jelikož byl vývoj obou demografických událostí, ze kterých je přírůstek počítán, tedy narození a úmrtí, probírán v předcházejících kapitolách, budou zde uvedeny pouze časové řady (vývoj přírůstku od roku 1989) bez bližšího rozboru příčin.
68
Přirozený pohyb obyvatelstva v ČR po roce 1989
V souvislosti s dříve analyzovanými změnami v demografickém chování po roce 1989 nestačil počet živě narozených od roku 1993 vykrýt počet zemřelých a ČR tak do roku 2005 vykazovala přirozený úbytek obyvatelstva. Největší pokles obyvatel přirozenou měnou byl zaznamenán v letech 1995-1997 a to ve výši cca 22 tisíc osob ročně. Od roku 2006 do současnosti měla ČR, opětovně díky zvýšenému počtu nově narozených dětí, kladný přirozený přírůstek. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v roce 2008 (14,6 tisíce osob), v posledním roce (2009) již došlo ke zpomalení a přírůstek meziročně klesl na +10,9 tisíce osob.
Přirozený pohyb obyvatelstva HMP po roce 1989
Vývoj přirozeného přírůstku obyvatelstva v Praze kopíroval celorepublikové trendy, nicméně v souvislosti s odlišnou demografickou strukturou populace HMP, nižší porodností a lepšími úmrtnostními poměry dosáhl region kladného přirozeného přírůstku až v roce 2006. Předcházející období od roku 1989 bylo charakteristické setrvalým úbytkem obyvatelstva HMP, a to vždy výraznějším než činil republikový průměr.
Graf – přirozený pohyb obyvatelstva 1989-2009, ČR (zdroj: data ČSÚ)
1 390
0 -9 513 -17 603
2001
-15 457
-17 040
1997
2000
-22 087
1996
-20 297
-22 336
1995
-20 000
-21 816
-15 000
-18 992
-10 000
-18 091
-10 794
-5 000
-5 727
1990
2 840
1 398
1989
1 368
609
5 000
5 064
10 000
10 927
9 996
15 000
14 622
20 000
-25 000 2009
2008
2007
2006
2005
2004
2003
2002
1999
1998
1994
1993
1992
1991
69
Graf – přirozený pohyb obyvatelstva 1989-2009, Praha (zdroj: data ČSÚ)
-3643
-3431
2001
2002
2003
2009
-3529
-3972
-4559
-4679
1996
-5116
-5648
-5000
1995
-4000
-5723
-4552
-3572
1990
-3387
-3792
1989
-3000
-3573
-2000
-2849
-1000
2123
-730
-1718
0
2008
256
1000
987
2000
2070
3000
-6000 -7000 2007
2006
2005
2004
2000
1999
1998
1997
1994
1993
1992
1991
Přirozený pohyb obyvatelstva SO/MČ Praha 12
Správní obvod, resp. Městská část Praha 12, vykazovaly v posledních pěti letech v souvislosti se zvýšenou porodností taktéž přirozený přírůstek obyvatel, a to v úhrnné výši 150-300 osob za rok. Nejvyšší nárůst populace přirozenou měnou byl zaznamenán v roce 2008 (+211 osob v MČ Praha 12, +248 ve správním obvodu), v roce 2009 již došlo k poklesu přírůstku, a to asi o pětinu oproti předcházejícímu roku. –
Graf
přirozený
pohyb
obyvatelstva
1989-2009,
Praha
12
(zdroj:
data
350 284
300
MČ Praha 12
MČ Libuš
SO Praha 12
250
211
200
211
148 150
175 79
100 43 50
204
184
17
8
0
31
-50
-23
30 13
-37 5
29
68
121
141
134
33
73
12 20
-12
-8
2000
2001
47 32
50
50 20 13
18
2003
2004
27
63
36
-42 -100 1997
1998
1999
2002
70
2005
2006
2007
2008
2009
ČSÚ)
4.9. VÝVOJ POPULACE MECHANICKOU MĚNOU - MIGRACE Migrace je obecně vnímána jako změna trvalého pobytu a lze ji rozdělit na mezinárodní (změna pobytu za hranice státu) a vnitřní (změna pobytu za hranice určité jednotky, zpravidla obce). Podle mezinárodních doporučení je pro mezinárodní migraci stanovena limitní hranice pobytu za hranicemi státu a to na jeden rok. Sledování vnitřní migrace je z hlediska statistiky poměrně snadné, neboť je podchycena v tzv. Hlášeních o stěhování. Problematické je naopak dostatečně přesné podchycení mezinárodní migrace, zejména z důvodu nelegální pracovní migrace.
4.9.1. VÝVOJ MIGRACE V ČESKÉ REPUBLICE
Až do roku 1989 bylo bývalé Československo z hlediska migrace zemí zdrojovou – převažoval počet vystěhovalých nad počtem přistěhovalých. Snad s výjimkou tzv. internacionální pomoci z 80.let, kdy k nám na základě dohod socialistických vlád přicházeli občané Vietnamu, Kuby a některých dalších zemí, nebyl zaznamenán výraznější příliv imigrantů. Vzhledem k počátečnímu poměrně liberálnímu postoji ČR k imigraci, zejména v letech 19901997, se po otevření hranic situace rychle změnila a počet cizinců prudce narůstal. Zatímco v roce 1990 bylo v ČR registrováno 35 198 cizinců s povoleným pobytem, v roce 1999 to bylo již 228 862 cizinců. V důsledku stoupající nezaměstnanosti byla v roce 1998 zpřísněna politika vydávání pracovních povolení cizincům a v roce 2000 kvůli legislativním změnám došlo poprvé k poklesu počtu cizinců. Jednalo se ale o ojedinělý rok, již v roce následujícím se počet cizinců u nás opětovně zvýšil – jednak došlo ke zmírnění imigračních předpisů, současně byla upravena i metodika sčítání cizinců (ČSÚ). Zvýšené migrační saldo vykazovala ČR i v dalších letech, trend byl přerušen až v roce 2009 v souvislosti s tzv. globální ekonomickou krizí. Přesto však republika stále ještě vykázala migrační přírůstek, nikoliv úbytek. I přesto, že nárůst imigrace do roku 2009 byl významný, nedosáhl stále ještě průměrných hodnot imigrace ve vyspělých evropských zemích (8 - 10%). V současné době se podíl cizinců v populaci pohybuje okolo 4,2% (cca 440 000).
71
Rok 2008 V roce 2008 se do České republiky ze zahraničí přistěhovalo 76.151 cizinců a naopak, z ČR se do zahraničí vystěhovalo 3.821 cizích státních příslušníků. Migrační saldo (rozdíl mezi počtem přistěhovalých a vystěhovalých osob) činilo 72 330 osob. Rok 2009 Rok 2009 byl prvním rokem, kdy se projevily důsledky ekonomické krize a migračních opatření ČR. Počet přistěhovalých z ciziny klesl téměř na polovinu – z více než 76 tisíc osob na 39.973, počet vystěhovalých naopak více než 3x vzrostl, celkový počet vystěhovalých osob dosáhl v roce 2009 11.629. Migrační saldo činilo 28 44 osob.
Graf – Pohyb obyvatelstva v ČR – zahraniční migrace v letech 1989-2009 (zdroj: data ČSÚ) 120 000
přírůstek stěhováním
přistěhovalí
vystěhovalí
80 000
71 790
83 945
100 000
60 000 34 720
2005
2006
28 344
36 229 18 635
2000
12 290
6 539
1999
1997
8 774
12 075
1996
1998
10 129
1995
9 488
9 999
1994
1991
9 942
2 876
1990
5 476
624
1989
11 781
1 459
20 000
25 789
40 000
0 -8 551
-20 000 2009
2008
2007
2004
2003
2002
2001
1993
1992
Předvídat vývoj mezinárodní migrace je pro jednotlivé státy značně obtížné, v delším časovém horizontu pak v podstatě nemožné. Zahraniční migrace je podmíněna mnoha prvky a významně ji ovlivňuje zejména nestabilní politické, ekonomické a sociální klima ve světě. Vnitřní migrace bude analyzována pouze v kapitole týkající se pohybu obyvatelstva v regionu (MČ).
72
4.9.2. VÝVOJ MIGRACE NA ÚZEMÍ HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY
Změny početního stavu obyvatelstva HMP byly vždy závislé na vývoji migrace. Od druhé světové války vykázala Praha kladný přirozený přírůstek pouze v letech 1950-1956, 1973-1979 a v posledních čtyřech letech (2006 – 2009). Naproti tomu k úbytku obyvatelstva HMP migrací došlo pouze v pěti letech, a to v roce 1954 a v období od roku 1998 až 2001. Migrační přírůstek, jak již bylo zmiňováno, dokázal až do roku 1993 vykrýt úbytky přirozenou měnou (s výjimkou roku 1980), díky čemuž docházelo k početnímu nárůstu pražské populace. V období let 1956 až 1993 byly zaznamenány u ročních počtů přistěhovalých jen minimální výkyvy a pohybovaly se kolem 16 tisíc přistěhovalých ročně. K obratu došlo po roce 1992, kdy nejenže výrazně klesly počty živě narozených, ale i počty přistěhovalých a po roce 1997 se značně zvýšily i počty vystěhovalých. Od roku 1993 Praha početně stagnovala, v letech 1998 až 2001 již docházelo ke každoročnímu snižování počtu obyvatel Prahy. Po roce 2001 došlo zejména v důsledku započtení migrace cizinců s dlouhodobým pobytem k prudkému nárůstu počtu přistěhovalých - od roku 2002 Praha vykazuje každoročně kladná salda migrace. V dlouhodobém pohledu mezi přistěhovalými do Prahy mírně převažují ženy. Ovšem po roce 2001, jakmile byli do přistěhovalých začleněni i cizí státní příslušníci s dlouhodobým pobytem, se poměr obrátil - od roku 2002 je mezi přistěhovalými převaha mužů, jejich podíl se pohybuje okolo 57%. Převaha mužů je dána pracovními příležitostmi a skutečností, že za zaměstnáním se ve velké míře stěhují samotní muži, nikoliv celé rodiny. Mezi přistěhovalými trvale a výrazně převládají osoby v produktivním věku. Podíl přistěhovalých ve věku 15 až 60 let se dlouhodobě pohyboval mezi 70 - 80 %, v posledních letech se toto číslo blíží 90%. Mezi věkovými skupinami produktivního věku převládají jednoznačně mladší věkové
kategorie
-
ve
věku
20
–
29
let
je
to
kolem
40
%
přistěhovalých.
Podíl dětí do 14 let se až do roku 2001 pohyboval mezi 16 až 20 %, v posledních letech ale klesl pod desetiprocentní hranici, což je dáno již zmíněnou skutečností, že naprostou většinu přistěhovalých tvoří cizinci přicházející za pracovními příležitostmi, kteří se stěhují bez rodinných příslušníků. Nejmenší podíl mezi přistěhovalými do Prahy představují osoby v důchodovém věku – dlouhodobě okolo 10 % a se sestupnou tendencí v posledních letech.46
46
Zdroj: Český statistický úřad, *online+ http://www.czso.cz
73
2007 - 2009 Od roku 2007 obdobně jako v celé ČR dochází ke snižování počtu přistěhovaných na území HMP, i když trend není tak výrazný jako v případě republiky. Rychlejší pokles byl zaznamenán v roce 2009 pravděpodobně v souvislosti s globální ekonomickou krizí a migrační politikou ČR. V roce 2009 činil přírůstek stěhováním v HMP 13 692 osob, přistěhovaných bylo 38 094, vystěhovaných 24 402.
Graf: Pohyb obyvatelstva v HMP v letech 1989-2009 – počty přistěhovalých a vystěhovalých (zdroj: data ČSÚ) 60 000
50 000
přírůstek stěhováním
přistěhovalí
vystěhovalí
40 000
30 000
20 000
13 692
19 044
22 984
1997
2006
618
1996
6 260
771
1995
2005
994
1994
11 769
2 113
1993
2004
3 280
1992
6 708
3 813
1991
2003
4 411
1990
7 074
4 124
1989
2002
7 251
5 463
10 000
0 -2 506
-1 856
-1 757
-6 829
1998
1999
2000
2001
-10 000 2009
2008
2007
4.9.3. VÝVOJ MIGRACE NA ÚZEMÍ PRAHY 12
Z hlediska migrace vykazuje Správní obvod Praha 12, respektive Městská část Praha 12, výrazně odlišné tendence ve srovnání s Prahou, a to zejména díky vnitřní migraci. Až do roku 2001 převažoval počet vystěhovalých z obvodu nad počtem přistěhovalých a migrační saldo tak bylo dlouhodobě v záporných číslech. Každoroční úbytek populace jak správního obvodu, tak i městské části se pohyboval okolo 400 osob (MČ Praha – Libuš neměla na saldo prakticky vliv, z tohoto důvodu byl úbytek shodný jak v případě SO tak i MČ). Městská část Praha – Libuš do roku 2001 z hlediska počtu obyvatel prakticky stagnovala a migrační pohyby nepřesáhly 100 osob ročně.
74
K obratu došlo po roce 2001, ovšem v důsledku změny metodiky sčítání cizinců, nikoliv díky zásadnímu zlomu v demografickém chování obyvatel SO/MČ. V důsledku nově započítávaných cizinců s dlouhodobým pobytem vykazovala Praha – Libuš po osm let migrační přírůstky (2001-2008), což ovlivnilo i statistiky správního obvodu. Ve správním obvodu Praha 12 tak v letech 2002 – 2008 díky zahraniční migraci převyšoval počet přistěhovaných nad počtem vystěhovaných a SO vykazoval přírůstek obyvatel mezi 200-900 osobami ročně. Rekordním rokem byl rok 2007, kdy se díky dokončení části developerských projektů a výraznému přílivu cizinců na území Libuše, zvýšil počet obyvatel SO téměř o tisíc osob (903, z toho 687 Libuš, 216 MČ P12).
Graf: Pohyb obyvatelstva Prahy 12 – přírůstky stěhování v letech 1997-2009 (data ČSÚ) 1000 800
SO Praha 12
Praha 12
Praha-Libuš
600 400 200 216 0 -10
36 -39
-200 -400
-63
-124
-307
-345 -449
-600
-49
-417
-529
-557
-800 1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
V souvislosti s již několikráte uváděnou globální ekonomickou krizí a změnou migrační politiky ČR došlo v roce 2009 k otočení směru vývoje počtu obyvatel SO/MČ a poprvé v tomto tisíciletí vykázal celý správní obvod, MČ Praha 12 i MČ Praha – Libuš, záporné migrační saldo. V roce 2009 se do správního obvodu Praha 12 přistěhovalo 2 853 osob a vystěhovalo se 3 480 osob. Jak je patrné z následujícího grafu, šlo o střet pracovní nabídky a poptávky, neboť častěji z regionu odcházeli muži a osoby v produktivním věku, zatímco pohyb dětské populace a seniorů byl vyrovnaný (přibližně stejně přistěhovaných a vystěhovaných). Nejhorší bilanci pochopitelně vykázala již zmiňovaná MČ Praha – Libuš, která ukončila rok 2009 s úbytek stěhováním ve výši 503 osob, přistěhovalých bylo 685, z regionu se naopak vystěhovalo 1 188 obyvatel. I samotná Městská část Praha 12 vykázala nejvyšší záporné saldo stěhováním od roku 2001, a to ve výši 124 osob. Do městské části se přistěhovalo 2 282 a vystěhovalo 2 406.
75
Graf: Pohyb obyvatelstva SO Praha 12 v roce 2009 – přistěhovalí vs. vystěhovalí (data ČSÚ) 4000
přírůstek stěhováním
3500
přistěhovalí
vystěhovalí
3000 2500 2000 1500 1000 500 1
0 -17 65+ let
muži
15-64 let
-399
celkem
-611
-627
-500 -1000
0-14 let 76
5. Populační prognózy Populační prognóza (zde též projekce)47 si klade za cíl nastínit možný směr předpokládaného populačního vývoje, případně ukázat na změny ve věkovém složení populace, neboť je zřejmé, že právě tyto změny budou v následujících desetiletích radikální. Populační prognózy můžeme členit podle stupně regionální podrobnosti na celostátní (republikové; zde Projekce 2009), regionální (kraj či obec; zde Projekce Praha + SO Praha 12 + městské části SO Praha 12) a neregionální. Obdobně jsou prognózy kategorizovány podle délky období, na které jsou vypočteny, a to na krátkodobé (do 10 let), střednědobé (10-25 let) a dlouhodobé (25 let a více). Všechny prognózy zahrnující predikci vývoje delšího než jedné generace, jsou jedním ze základních podkladů pro (komunitní) plánování. Lze je využít prakticky kdekoliv, kde je nutné brát v úvahu obyvatelstvo a jeho vývoj, např. ve zdravotnictví, školství, v oblasti sociální politiky, územního plánování apod. Tato studie zahrnuje jak celostátní
a
„pražskou“ prognózu vypracovanou Českým
statistickým úřadem, tak i vlastní regionální prognózy, a to na úrovni správního obvodu Praha 12, MČ Praha 12 a MČ Praha – Libuš. Metodologická poznámka Jelikož vlastní výpočty probíhají na regionální úrovni, bylo třeba zohlednit problematiku migrace, neboť ta je v rámci regionu značná. Problémem ovšem zůstává přesnost odhadu migračních pohybů, neboť jsou podmíněny celou řadou vnějších faktorů (ekonomická situace, průmyslová výstavba, bytová politika apod.) Druhým problémem je přesnost projekce z hlediska času - za relativně spolehlivé jsou považovány krátkodobé prognózy na 5 – 10 let. Časový horizont 20-25 let totiž přináší do modelu výpočet živě narozených dětí z ročníků ve věku maximální plodnosti žen, jejichž počet byl už ale jednou odhadován na základě předpokládaných fertilit na počátku projekčního cyklu, čímž dochází k násobení chyb modelu. Žádná dlouhodobá prognóza též nemůže předvídat náhlé působení vnějších vlivů, které mohou mít silné dopady na demografické chování populace (např. epidemií, sociálních opatření, ekonomická omezení migrace apod.) Takovým příkladem může být i současná tzv. globální ekonomická krize, kterou scénáře populačního vývoje nemohly předpokládat a vzhledem k relativně krátké době nebylo ještě možno vysledovat její důsledky na populační vývoj s výjimkou poklesu migračního salda (přistěhovaných z ciziny).
47
v této práci jsou prognóza a projekce jsou chápany jako shodné pojmy
77
5.1. CELOSTÁTNÍ PROJEKCE - OBYVATELSTVO ČESKÉ REPUBLIKY (2009) Komentovaná projekce obyvatelstva ČR byla vypracována Českým statistickým úřadem v první polovině roku 2009. Prahem projekce byla demografická struktura obyvatelstva ČR k 1. 1. 2009. Horizont předpovědi byl stanoven na rok 2065. Do celkového počtu obyvatel byli zahrnuti kromě občanů ČR také cizinci s trvalým a přechodným (občané EU) nebo dlouhodobým pobytem (občané tzv. třetích zemí). Projekce byla vydána ve třech tradičních variantách:
nízká varianta (předpoklad: nejnižší očekávané zvýšení úrovně plodnosti, nejmenší zlepšení úmrtnostních poměrů a nejnižší zisk zahraniční migrací)
střední varianta (nejpravděpodobnější varianta, nicméně výsledky jsou prezentovány ve smyslu vymezení očekávaného vývoje extrémními variantami)
vysoká varianta (předpoklad: nejvyšší očekávané zvýšení úrovně plodnosti, největší zlepšení úmrtnostních poměrů a nejvyšší zisk zahraniční migrací)
5.1.1. PLODNOST
Vývoj plodnosti ve všech variantách vychází z předpokladu růstu celkové úrovně úhrnné plodnosti ve všech variantách. Očekává se snižování úrovně plodnosti v nejmladších věkových skupinách a posun těžiště plodnosti do vyššího věku spojený s růstem průměrného věku matek. Ovšem ani ve vysoké variantě nebyla předpokládána úhrnná plodnost v „kritických hodnotách“ 2,1, což by vedlo k přirozené obnově populace.
Vstupní parametry pro jednotlivé varianty
střední varianta: v nejbližších dvou letech stagnace úhrnné plodnosti na úrovni 1,50, poté plynulý růst na úroveň 1,65 v roce 2025 a dále pak na 1,72 v roce 2050; posun průměrného věku matek na 31 let; v letech 2051-2065 stagnace specifických fertilit na úrovni roku 2050
nízká varianta: v nejbližších dvou letech pokles úhrnné plodnosti na 1,48 při zachování současné věkové struktury plodnosti, poté růst úhrnné plodnosti na úroveň 1,55 v roce 2025 a následná stagnace v letech 2026-2065; průměrný věk matek 30,3 let.
78
vysoká varianta: stagnace úrovně úhrnné plodnosti pouze v roce 2009, v roce 2010 dojde k obnově rostoucího trendu úrovně plodnosti - 1,72 v roce 2025 až 1,85 v roce 2050; v letech 2051-2065 stagnace na úrovni roku 2050; průměrný věk matek se zvýší na 31,0 let
Tabulka ČSÚ: Úhrnná plodnost podle Projekce 2009 Rok 2008 2009 2010 2020 2030 2040 2050 2065
Projekce 2009 nízká střední 1,50 1,50 1,48 1,50 1,48 1,50 1,53 1,60 1,55 1,66 1,55 1,69 1,55 1,72 1,55 1,72
vysoká 1,50 1,50 1,51 1,65 1,75 1,80 1,85 1,85
5.1.2. ÚMRTNOSTNÍ POMĚRY
Všechny varianty modelu předpokládají růst naděje dožití při narození, tedy střední délky života. Výraznější zlepšení úmrtnostních poměrů bylo očekáváno u mužů (snížení nadúmrtnosti mužů z 6,2 let střední délky života v roce 2008 na 4,5 roku v horizontu projekce). Ke změně naděje dožití při narození nejvíce přispěje zlepšení úmrtnosti mužů ve věku nad 60 let, u žen pak nad 80 let věku.
Tabulka ČSÚ: Naděje dožití při narození podle Projekce 2009 Rok 2008 2009 2010 2020 2030 2040 2050 2065
Projekce 2009 nízká muži ženy 74,0 80,1 74,1 80,2 74,3 80,4 76,3 82,0 78,4 83,7 80,0 85,1 81,6 86,4 84,1 88,5
střední muži 74,0 74,2 74,5 77,0 79,5 81,5 83,5 86,5
ženy 80,1 80,3 80,6 82,8 85,1 86,8 88,4 91,0
vysoká muži 74,0 74,3 74,6 77,6 80,5 82,8 85,1 88,5
79
Ženy 80,1 80,4 80,7 83,3 86,0 88,0 90,0 93,0
Graf ČSÚ: Příspěvky věkových skupin ke změně naděje dožití (2008 a 2065), střední varianta
Příspěvek (roky)
5,0 4,5
Muži
4,0
Ženy
3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 0-19
20-39
40-49
50-59
60-69
70-79
80+
Věková skupina Vstupní parametry pro jednotlivé varianty
střední varianta: růst střední délky života na hodnotu 79,5 let u mužů a 85,1 let u žen v roce 2030 a následný pozvolnější růst na 86,5 let resp. 91,0 let v roce 2065 (celkové zvýšení střední délky života 12,5 let u mužů, 10,5 roku u žen; snížení nadúmrtnosti mužů na 4,5 let)
nízká varianta: do roku 2030 plynulý nárůst 78,4 let u mužů a 83,7 let u žen; do konce projekčního období nárůst na 84,1 resp. 88,5 let (celkový růst - 10,1 let u mužů a 8,4 let u žen)
vysoká varianta: očekává nejvýraznější růst naděje dožití, do roku 2030 až na 80,5 let u mužů a 86,0 let u žen, poté plynule na 88,5 resp. 93,0 let v roce 2065 (celkový růst - 14,5 roku u mužů a 12,5 roku u žen)
5.1.3. VNĚJŠÍ - ZAHRANIČNÍ MIGRACE
Jelikož je vývoj objemu zahraniční migrace velmi těžko předvídatelný (vnější podmínky), ČSÚ předpokládal v zásadě konstantní saldo zahraniční migrace s tím, že Česká republika zůstane migračně ziskovou zemí. V České republice převládá pracovní forma migrace, která se odráží ve struktuře salda podle pohlaví i věku - v současné době tvoří zhruba 60 % migrantů muži a pouze 40 % ženy. Projekce 2009 předpokládá postupné přibližování se věkové a pohlavní struktuře migrantů v EU, které bude dosaženo v roce 2030, kdy se téměř vyrovná poměr mužů a žen v saldu zahraniční migrace.
80
Tabulka ČSÚ: Saldo zahraniční migrace podle Projekce 2009 Rok
Projekce 2009 nízká střední 15000 25000 15000 25000 15000 25000 15000 25000 15000 25000 15000 25000 15000 27500
2008 2009 2010 2020 2030 2040 2050
vysoká 40000 40000 40000 40000 40000 40000 40000
Graf ČSÚ: Rozložení migrantů podle věku, období 2002-2008 a rok 2030 2,5
Muž i Ž eny EU 2,0
Podíl (%)
1,5
1,0
0,5
0,0 0
5
10
15
20
25
30
35
40
45
50
55
60
65
70
75
80
85
90
V ěk
5.1.4. ŽIVĚ NAROZENÍ
Podle všech variant projekce ČR již dosáhla vrcholu počtu živě narozených dětí, a to v roce 2008. V dalších letech bude docházet k poklesu, a to až k minimu okolo roku 2030. Díky vyššímu počtu dětí narozených na počátku 21. století bude následovat růst počtu živě narozených a vrcholit bude okolo roku 2045 sekundární vlnou porodnosti. Na konci projekčního období opět počet živě narozených dětí poklesne. střední varianta: počet živě narozených dětí poprvé klesne pod stotisícovou hranici v roce 2023, lokálního minima 88,8 tis. dětí dosáhne v roce 2030, na vrcholu v roce 2043 je očekáváno narození 101,7 tis. Dětí, na konci období jejich počet poklesne na 91,2 tis.
81
nízká varianta: pokles pod stotisícovou hranici již v roce 2019, minimum 79,2 tis. narozených dětí v roce 2031, vrchol sekundární porodnosti s 90 tis. živě narozených, v horizontu projekce počet živě narozených klesne až na 68,1 tis. vysoká varianta: krátký pokles pod stotisícovou hranici v letech 2028-2032. V druhé polovině 40. let 21. století počítá s růstem porodnosti až na 119,2 tis. živě narozených následované poklesem na úroveň 115 tisíc živě narozených.
5.1.5. ZEMŘELÍ
Přes rostoucí naději dožití je ve všech variantách projekce očekáván růst počtu zemřelých, zejména v letech 2025-2040, kdy věkem nejvyšší úmrtnosti budou procházet silnější populační ročníky. Následujících dvacet let bude počet zemřelých spíše stagnovat, po roce 2060 je očekáváno opětovné nastolení rostoucího trendu počtu zemřelých. Rozdíly v absolutních počtech zemřelých mezi jednotlivými variantami nejsou výrazné, např. pro rok 2065 varianty projekce očekávají 139,4 140,7 tis. zemřelých.
5.1.6. PŘIROZENÝ PŘÍRŮSTEK
Všechny varianty předpokládají postupný pokles přirozeného přírůstku a posun do pásma záporných hodnot, a to i přes předpokládaný růst úhrnné plodnosti. střední varianta: nejvyššího přirozeného přírůstku již bylo dosaženo v roce 2008 (14,6 tis.), následuje pokles a po roce 2018 již záporný přirozeného přírůstku 28-30 tis. obyvatel ročně, který se udrží po období let 2030-2050; na konci období se úbytek zvýší na 48,7 tis. nízká varianta: počítá s rychlejším poklesem přirozeného přírůstku v nejbližších letech, do záporných hodnot se dostane již roku 2014, v období 2035-2045 stagnace na úrovni přirozené ztráty 46-50 tis. osob ročně, poté zvýšení na 72,6 tis. v horizontu projekce. vysoká varianta: zaznamenává přirozený přírůstek nad hranicí 10 tis. až do roku 2015, poté klesající trend, od roku 2024 změna na přirozený úbytek, v letech 2030-2055 přirozený úbytku 9-13 tis. osob ročně, v posledních deseti letech projekce se zvýší až na 24,5 tis. osob.
82
Graf ČSÚ: Přirozená měna, střední varianta (Projekce 2009)
150
Počet událostí (v tis.)
125 100 75 50 živě narození
25
zemřelí
0 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
5.1.7. CELKOVÝ PŘÍRŮSTEK OBYVATELSTVA Pouze ve vysoké variantě by zůstal po celé projektované období zachován početní růst populace. Ve střední a nízké variantě se bude počet obyvatel po roce 2030, resp. 2020 snižovat. Vývoj celkového přírůstku obyvatelstva by měl opět klesající trend, doprovázený v období 2035-2050 stagnací a následným dalším poklesem. střední varianta: počítá v nejbližších třech letech se stagnací celkového přírůstku obyvatelstva na úrovni 34-35 tis., následovanou poklesem velikosti přírůstku. Od roku 2030 se celkový přírůstek bude pohybovat v záporných hodnotách, v období 2035-2050 na úrovni 3-5 tis. osob ročně, poté se zvýší až na 23,7 tis. osob. nízká varianta: počítá s rychlejším poklesem celkového přírůstku, záporné hodnoty již od roku 2020, v letech 2035-2040 stagnace na úrovni ztráty 32 tis. osob ročně, poté ještě vyšší (57,6 tis. v horizontu projekce) vysoká varianta: po celé projektované období zůstane zachován početní růst populace - nad hranicí 50 tis. se udrží do roku 2015, poté klesne až k 26,9 tis. osob v roce 2034. V období 2035-2050 opět mírný nárůst, v posledních deseti letech opět pokles až na 15,5 tis. osob pro rok 2065.
83
Roční přírůstek obyvatelstva (v tis.)
Graf ČSÚ: Celkový přírůstek obyvatelstva do roku 2065
100 80 60 40 20 0 -20
nízká
-40
střední
-60
vysoká
-80 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
5.1.8. POČET OBYVATEL
střední varianta: počet obyvatel ČR poroste do roku 2030, kdy dosáhne 10,91 mil., poté bude klesat k horizontu na hodnotu 10,67 mil. obyvatel. nízká varianta: ve srovnání se střední variantou bude období početního růstu populace o deset let kratší – roku 2020 dosáhne počet obyvatel ČR úrovně 10,61 mil., poté klesne v horizontu na 9,05 mil. vysoká varianta: rostoucí trend celkového počtu obyvatel ČR po celé projektované období, 1.1.2066 dosáhne úrovně 12,39 mil. obyvatel.
84
Graf ČSÚ – Celkový počet obyvatel ČR (k 1.1. daného roku)
13
Počet obyvatel (v mil.)
12 11 10 9 8 7
nízká střední vysoká
6 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
5.1.9. VĚKOVÁ STRUKTURA POPULACE
Všechny varianty projekce ukazují výrazný nárůst poprodukční složky, tedy osob starších 65 let. Ze současných 1,56 miliónu osob by v závislosti na variantě došlo k nárůstu na 3 – 4 milióny osob a obyvatelstvo starší 65 let bude tvořit přibližně třetinu populace. Podíl dětské složky naopak poklesne, případně bude stagnovat (vysoká varianta). Index stáří, tedy poměr dětské a poprodukční složky, přesáhl koeficient 100 již v roce 2006 a podle prognóz i nadále výrazně poroste – ve 30.tých letech bude dosahovat hodnot okolo 200. Tento fakt odráží i index ekonomického zatížení, porovnávající počet osob v ekonomicky neaktivním věku (0-19 let a 65+ let) a v ekonomicky aktivním věku (20-64 let), který podle všech variant směřuje k hodnotě 100, tedy k početnímu vyrovnání obou skupin.
85
Graf ČSÚ: Počet obyvatel starších 65 let (Prognóza 2009)
Počet obyvatel nad 65 let (v mil.)
5,0 4,0 3,0 2,0 nízká střední
1,0
vysoká
0,0 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
Tabulka ČSÚ: Charakteristiky věkového složení v Projekci 2009 Rok
Průměrný věk nízká střední 40,3 40,3 40,5 40,5 40,7 40,6 42,8 42,7 45,4 45,2 47,7 47,0 48,5 47,9 49,9 49,0
2008 2009 2010 2020 2030 2040 2050 2065
vysoká 40,3 40,5 40,6 42,6 44,8 46,6 47,3 48,4
Index stáří nízká střední 102 102 105 105 107 107 131 129 175 167 222 208 246 225 278 244
vysoká 102 105 107 126 159 195 208 225
Index ekonomického nízká střední vysoká zatížení B54 54 54 54 54 54 55 55 54 67 67 67 72 73 73 78 80 80 95 97 97 98 101 103
Graf ČSÚ: Podíly věkových skupin, střední varianta
Podíl věkové skupiny (%)
80
60 Věk 0-14 40
Věk 15-64 Věk 65+
20
0 2005 2010 2015 2020 2025 2030 2035 2040 2045 2050 2055 2060 2065
86
Grafy ČSÚ: Struktura obyvatelstva podle pohlaví a věku (k 1.1.), střední varianta (Projekce 2009)
105
105
2009
100
95
90
90
85
85
80
80
75
75
70
70
65
65
60
60
55
55
50
50
45
muži
45
40
ženy
40
muži
35
35
30
30
25
25
20
20
15
15
10
10
5
5
0 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000
20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000
0
20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000
105
2050
100
2066
100
95
95
90
90
85
85
80
80
75
75
70
70
65
65
60
60
55
55
50
50 45
45 40
muži
ženy
40
35
35
30
30
25
25
ženy
20
20
15
15
10
10
5
5
0
0 120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000
ženy
0 0
105
muži
2030
100
95
0
20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000
87
120 000 100 000 80 000 60 000 40 000 20 000
0
20 000 40 000 60 000 80 000 100 000 120 000
5.1.10. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ PROJEKCE 2009
Projekce 2009 předpokládá ve všech variantách zvýšení počtu živě narozených, zlepšení úmrtnostních poměrů a migrační atraktivitu České republiky. Celkový počet obyvatel bude na konci projekčního období (2065) podle střední varianty mírně vyšší než dnes, ovlivněn bude ale zejména zahraniční migrací, neboť přirozenou měnou bude česká populace zhruba od 20. let 21. století ubývat. Populace ČR výrazně zestárne, podíl osob starších 65 let bude dosahovat jedné třetiny – ze současných 1,56 miliónu osob by v závislosti na variantě došlo k nárůstu na 3 – 4 milióny osob starších 65 let. Dojde tak k vyrovnání poměru osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku.
5.2. PROGNÓZA POPULAČNÍHO VÝVOJE OBYVATEL PRAHY DO ROKU 2065 Kromě prognózy na úrovni republiky vydal ČSÚ v roce 2009 i aktualizovanou prognózu vývoje obyvatel do roku 2065 na regionální úrovni, tj. na úrovni krajů. Na rozdíl od republikové nezohledňuje regionální projekce vnitřní ani vnější migraci. Dle demografických dat je migrace v oblastech ČR prakticky nepředvídatelná a je podmíněna mnoha vnějšími vlivy, zejména ekonomickou, bytovou a sociální situací obyvatelstva, urbanistickými plány obcí a krajů. Projekce za hlavní město Prahu tak předkládá jakýsi hypotetický vývoj počtu a věkového složení obyvatelstva ovlivněný pouze přirozenou měnou.48 Prahem projekce byla demografická struktura obyvatelstva k 1. 1. 2009, horizontem rok 2065, resp. stav k 1. 1. 2066. Vstupní data, předpoklady projekce úhrnná plodnost (2009)
1,39
naděje dožití při narození - muži
75,9
naděje dožití při narození - ženy
80,8
počet obyvatel k 1. 1. 2009
1 233 211
populace 0 – 14 let
12,2%
populace 15 – 64 let
72,0%
populace 65+ let
15,8%
48
Projekce obyvatelstva v krajích a oblastech ČR do roku 2006; ČSÚ 2009; http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/p/4020-09
88
Vzhledem k demografickému vývoji v posledním desetiletí projekce předpokládá mírný růst úhrnné plodnosti oproti přelomu století, ze kterého vycházela předcházející prognóza. Zatímco úhrnná plodnost v roce 2001 činila pouhých 1,1, v roce 2009 to bylo již 1,39 a pro rok 2025 je kalkulováno s úhrnnou plodností ve výši 1,47, pro rok 2050 pak vzhledem ke generačním posunům dokonce 1,61. Současně je očekáváno další zvyšování průměrného věku matky při porodu, a to až na 32,8 let na území hl. města Prahy. Demografická
projekce
předpokládá též
zlepšování
úmrtnostních
poměrů,
tedy
prodlužování střední délky života, a to až na 81,2 roku, resp. 88,1 u mužů v roce 2030 a 2065 (naděje při dožití). Obdobně u žen očekáváme 86 a 91,7 let v uvedených letech. I přes očekávanou zvýšenou úroveň plodnosti a zlepšování úmrtnostních poměrů se bude počet obyvatel HMP do roku 2065 neustále snižovat, a to počínaje rokem 2017. Přirozený přírůstek bude v uvedeném období záporný. Nicméně je třeba zdůraznit, že populační vývoj hl. města Prahy je do značné míry ovlivňován právě migrací a tento pohyb bude zcela jistě alespoň z části negativní přirozený přírůstek dorovnávat. Bez započtení vnitřní a zahraniční migrace se tak jeví populační vývoj v Praze značně odlišným od vývoje v České republice, resp. se blíží nízké variantě populační prognózy ČR. Vzhledem k vývoji v posledních dvou letech ovšem zůstává otázkou, do jaké míry bude ČR migračně atraktivní zemí, případně jak tomu bude v hlavním městě a zda skutečně migrační přírůstky budou schopny záporný přirozený přírůstek kompenzovat.
5.2.1. VÝVOJ POČTU OBYVATEL PRAHY DO ROKU 2065
Dle prognóz ČSÚ při započtení nulové migrace se bude počet Pražanů velmi mírně zvyšovat, resp. téměř stagnovat, pouze do roku 2016. Pro období prognózovaných následujících padesáti let bude docházet vzhledem k zápornému přirozenému přírůstku k úbytku obyvatel, a to se zrychlující se tendencí. Zatímco v roce 2035 prognóza předpokládá pokles o šest procent (94% stávajícího počtu obyvatelstva HMP), v roce 2050 to bude pokles o téměř 13% a v roce 2065 o 23%. Na konci uvedeného období prognózování by tak, stejně jako v prognóze z roku 2003, měla mít Praha pouze 77% stávajícího počtu obyvatel. Celkový počet obyvatel Prahy by oproti stávajícímu stavu poklesl na 952 018.
89
Graf: Vývoj počtu obyvatel Prahy do roku 2065 (práh projekce: 1. 1. 2009, zdroj: ČSÚ)
1300000
1200000
1100000
1000000
900000
800000
2065
2063
2061
2059
2057
2055
2053
2051
2049
2047
2045
2043
2041
2039
2037
2035
2033
2031
2029
2027
2025
2023
2021
2019
2017
2015
2013
2011
2009
700000
5.2.2. VÝVOJ VĚKOVÉ STRUKTURY OBYVATEL PRAHY DO ROKU 2065
Vydaná prognóza ČSÚ jednoznačně dokládá pokračující trend stárnutí obyvatelstva ve všech regionech České republiky. Tento trend se pochopitelně nejvýrazněji projeví při sledování obyvatelstva hlavního města Prahy, neboť to, jak již bylo několikrát uvedeno, je demograficky výrazně odlišné – jednoduše řečeno je starší než populace ČR jako celku. Často sledovaný demografický ukazatel tzv. index stáří49 na republikové úrovni poprvé překročil hodnotu 100 (situace, kdy podíl poprodukční složky převažuje nad dětskou složkou) v roce 2006, v Praze to bylo ovšem již o 11 let dříve (1995).
Nárůst osob starších 65 let bude dramatický zejména ve 30. až 50. letech 21. století a typicky opět nejvýrazněji v Praze. Prognózovaný index stáří HMP v roce 2035 bude činit 270 a na počátku roku 2066 dokonce 354, což znamená, že na 100 dětí bude připadat 354 seniorů, tedy 3,5 násobek. Na konci sledovaného období budou senioři tvořit 38% obyvatelstva hlavního města Prahy, stávající podíl je o něco nižší než 16% (15,8%).
49
Index stáří v novém pojetí představuje podíl osob ve věku 65 let a více v poměru k dětské složce do 15 let věku.
90
Jelikož dětská složka populace bude v budoucnosti stagnovat, resp. mírně se snižovat, je logické, že nárůst poprodukční složky musí „ukrajovat“ z podílu složky produktivní. Zatímco v současnosti dosahuje podíl obyvatel ve věku 15 až 64 let poměrně vysokých hodnot (v produktivním věku jsou všechny silné ročníky), a to 72%, dojde k jeho poklesu v roce 2035 na očekávaných 62% a v roce 2065 to bude již pouhých 51%. Jinak řečeno, v produktivním věku bude k 1. 1. 2066 jen o něco málo více než polovina Pražanů (bez migrace). Podíl dětské složky se bude v následujícím období mírně zvyšovat, a to i přes skutečnost, že vrchol porodnosti silných ročníků ze 70. let proběhl v roce 2008. Tento fakt je dán nejen stále ještě relativně vyšší porodností ve stávajícím období, ale též poměrně nižším zastoupením seniorů, neboť v poprodukčním věku jsou slabé generační ročníky, např. z období druhé světové války. V prognózovaném období nicméně dojde vzhledem k nepravidelné věkové struktuře hlavního města k jakési výměně či posunu obyvatelstva v produktivním věku do skupiny seniorů – do věku 65 let dospěje první poválečný ročník (1945) v roce 2010, druhým kritickým obdobím budou 40. léta, kdy v roce 2039 dovrší věk 65 let nejsilnější ročník 1974. Ve 20. až 40. letech 21. století je očekáván mírný, ale setrvalý pokles podílu dětské složky, tento trend se otočí okolo roku 2040, kdy budou ve věku maximální očekávané porodnosti silné ročníky dětí z počátku tohoto století. Celkově však podíl dětské složky na konci prognózovaného období poklesne na necelých 11%.
Graf: Projekce věkové struktury obyvatelstva HMP do roku 2065 (práh projekce: 1. 1. 2009, ČSÚ) 200000 190000 180000
0-14 let (dětská/předprodukční)
170000 160000 150000 140000 130000 120000 110000 100000
91
1000000 900000 800000 700000 600000 500000
15-59 let (produkční)
400000 300000
450000
400000
350000
300000
60+ let (poprodukční)
250000
200000
Zastoupení podle ekonomických generací by tak například na začátku, v polovině a ke konci prognózovaného období bylo následující:
Tabulka: Podíl ekonomických generací na obyvatelstvu HMP – prognóza ČSÚ 2009 dětská složka
produkční složka
poprodukční složka
(0 – 14 let, v %)
(15- 64 let, v %)
(65+ let, v %)
2009
12,2
72,0
15,8
2035
10,3
62,0
27,8
2065
10,8
51,2
38,0
rok
92
Bleskové shrnutí – Praha v roce 2065:
úbytek obyvatelstva (-23% stávajícího stavu);
prohloubení populačního stárnutí (nárůst poprodukční složky z 15,8 na 38%),
prudký pokles podílu produktivní populace (za stávajících 72% na 51,2%).
5.3. PROGNÓZA POPULAČNÍHO VÝVOJE OBYVATEL PRAHY 12 DO ROKU 2039 Následující kapitoly se zabývají prognózou vývoje obyvatelstva správního obvodu Praha 12, Městské části Praha 12 a Praha - Libuš, tedy modelováním možného budoucího vývoje počtu obyvatel a jeho věkové struktury v uvedených regionech na základě vlastních výpočtů. Tyto modely jsou založeny na posledních zveřejněných datech Českého statistického úřadu, která nebyla nikterak bilancována, nebyl tedy prováděn žádný odhad budoucích možných změn v demografickém chování. Vstupními parametry vlastních prognóz byly úmrtnostní tabulky, věková struktura obyvatelstva k prahu projekce, specifické míra plodnosti podle věku a migrační salda, z nichž byla odvozena celá řada druhotných ukazatelů. Jako každá prognóza, tak i regionální projekce, představuje pouze pravděpodobnostní tvrzení o možném budoucím vývoji a jelikož do demografického vývoje vstupuje celá řada faktorů, jsou popisované modely pouze možnou variantou odrážející stávající stav populace. Prahem projekce byl 31. prosinec 2009. Jelikož šlo o stav ke konci období (roku), základní věkové skupiny byly tvořeny příslušníky jedné generace, tedy osobami narozenými ve stejném kalendářním roce. Vzhledem k regionálnímu charakteru projekce a tedy poměrně malé bázi byla věková struktura přepočítána na standardní pětileté věkové kohorty. V modelu byl aplikován generační posun v pětiletých časových krocích za současného působení úmrtnostních poměrů a v případě prognóz s migrací byl zohledněn přírůstek či úbytek stěhováním. Nově narozené živé děti, tedy tzv. nultá generace, byly dopočítávány na základě specifické míry plodnosti v jednotlivých věkových kohortách a projektovaném časovém úseku. I tato generace vstupovala do modelování obdobně jako osoby, které již na začátku projekce žily.
93
Vzhledem ke zmiňované velikosti souboru a faktu, že prognosticky je důležité období zhruba do roku 204050, kdy jsou již na světě budoucí potenciální matky a jejich počty jsou známy téměř přesně, byl proveden odhad vývoje populace do roku 2039, tedy v šesti pětiletých cyklech. Pokud bychom uvažovali o delším časovém horizontu, byly by výpočty nově narozených dětí založeny na generaci budoucích matek, jejichž počty jsou již předmětem projekce, a nepřesnost prognózy by se zvyšovala. Ačkoliv ČSÚ použila místo specifických měr plodnosti tzv. expertních odhadů porodnosti (tedy jakousi předpověď budoucího možného natalitního chování), pro region nelze takovouto expertní předpověď získat a je nutno vycházet ze stávajícího stavu věcí. Nicméně je možno konstatovat, že čísla používaná v následujících prognózách jsou matematicky číslům ČSÚ velmi blízká, specifické míry plodnosti v regionu jsou jen řádově o desetinu vyšší než vstupní parametry ČSÚ (krajská a celorepubliková úroveň), což v reálu odpovídá profilu populace správního obvodu.
5.3.1. PROGNÓZA VÝVOJE POČTU OBYVATEL PRAHY 12 BEZ ZOHLEDNĚNÍ MIGRACE
První předkládaná varianta projekce byla počítána čistě na základě surových statistických dat z období prahu projekce a bez započítání mechanické měny, tedy migrace. Jejím východiskem je jakási neměnnost demografického chování populace, tedy předpoklad, že v celém sledovaném období nedojde k zásadním změnám vývoje porodnosti a úmrtnosti. Vstupy modelu byly úmrtnostní tabulky publikované ČSÚ k 31. 12. 2009 a specifické míry plodnosti v jednotlivých věkových kohortách za rok 2008 (poslední zveřejněná oficiální statistická data). Je nutno podotknout, že v roce 2008 vrcholil tzv. baby-boom (s vědomím popularizace tohoto termínu - v reálu odložené porody) a vstupní data týkající se živě narozených byla o něco vyšší. Vzhledem
ke
stávající
struktuře
obyvatelstva
správního
obvodu
lze
s největší
pravděpodobností předpokládat, a dokládají to i grafy projekce bez migrace, že počet obyvatel správního obvodu i samostatných městských částí se bude v počátku prognózovaného období mírně zvyšovat a od 20.let 21.století bude naopak docházet k poklesu.
50
Zpravodaj České demografické společnosti; Kučera, M.; Perspektivy populačního vývoje ČR.
94
Výstup projekce ukazuje, že ve SO Praha 12 by během následujících dvaceti let mělo dojít ke zvýšení počtu obyvatel ze stávajících cca 65 tisíc na 72 tisíc a v poslední dekádě k mírnému úbytku na 69 tisíc. Z hlediska posouzení celého prognózovaného období by se počet obyvatel správního obvodu zvýšil o cca 4 400 obyvatel, což představuje zhruba 7% nárůst. Obdobný vývoj lze očekávat v případě samotné Městské části Praha 12, kde projekce předpovídá nárůst ze stávajících cca 55 tisíc obyvatel na 60,5 tisíce v roce 2024 a mírný úbytek na 58 tisíc na konci roku 2039. Za celé prognózované období by tak mělo jít o zvýšení počtu obyvatel MČ Praha 12 o 2,8 tisíce (cca 5% nárůst). O něco příznivější výsledky v poloze „přirozeného přírůstku“ vykázala Městská část Praha – Libuš, která by takřka po celé sledované období vykazovala mírný nárůst počtu obyvatel. Na konci prognózovaného období by mohla tato městská část mít zhruba o 13% více obyvatel, jednalo by se o nárůst ze stávajících 10 na 11,3 tisíce lidí. Tento předpokládaný výsledek je dán silně atypickou skladbou obyvatelstva této MČ (výrazně četnější zastoupení mladší a střední generace a minimální podíl poprodukční složky). Nicméně je třeba konstatovat, že tato netypická skladba obyvatelstva se negativně projeví ve změnách věkové struktury v budoucnosti (i čistě hypoteticky lze dovodit, že za třicet let stávající přítomná silně zastoupená věková skupina dospěje do důchodového věku). Předběžně můžeme uvést, že dle modelu vzroste podíl seniorů v horizontu 4,3 krát oproti současnosti. Grafy: Projekce vývoje počtu obyvatelstva Prahy 12 do roku 2039 bez zohlednění migrace (vlastní výpočty, práh projekce: 31. 12. 2009) Městská část Praha 12 70000
60000
59635
60415
2019
2024
60252
57687
59338
57818
54893
50000
40000 2009
2014
95
2029
2034
2039
Správní obvod Praha 12 80000
71826
70697
71818
70921
68264
70000
69297
64913 60000
50000
40000 2009
2014
2019
2024
2029
2034
2039
Městská část Praha – Libuš 11500
11204
11364
11386
2029
2034
11302
10859
11000
10578 10500
10020 10000 9500 9000 2009
2014
2019
2024
2039
5.3.2. PROGNÓZA VÝVOJE POČTU OBYVATEL PRAHY 12 SE ZOHLEDNĚNÍM MIGRACE
Jak již bylo několikrát zmíněno, hlavní město Praha, potažmo její jednotlivé části, bylo v minulosti z demografického hlediska výrazně ovlivňováno migračními pohyby. V některých letech se migrace na celkovém přírůstku Pražanů podílela až 80%. Druhá varianta projekcí doplňuje stávající modely právě o migrační přírůstky, byť ve formě pouhé matematické úpravy původních výpočtů navýšením o její předpokládaná salda (s vědomím těžké předvídatelnosti).
96
Byly vytvořeny tři varianty projekce s migrací, a to: -
„průměrovaná“ varianta, která vycházela z reálných demografických dat, tedy z migračních pohybů v regionu od roku 2003 (rok předcházející analýzy),
-
„střední varianta“ pro MČ Praha 1251, zohledňující stávající bytovou výstavbu, kdy vstupním parametrem byl počet „nových uživatelů bytů“ při realizaci stávajících developerských projektů a projektů ve fázi územního rozhodnutí,
-
„maximální varianta“ pro MČ Praha 12, rovněž zohledňující bytovou výstavbu, ovšem za předpokladu realizace všech v současné době známých developerských projektů, včetně těch ve fázi studií a záměrů.52
Průměrovaná varianta Již v kapitole zabývající se vývojem počtu obyvatelstva v regionu Prahy 12 bylo konstatováno, že samotná Městská část Praha 12 je v posledních letech „populačně velmi stabilní“, tedy počet obyvatel této pražské městské části se víceméně nemění. Tento fakt dokládá i vypočítaný vstupní parametr „průměrný migrační pohyb v letech 2003 – 2009“, který dosáhl „nezajímavé“, statisticky nevýznamné hodnoty -5. Je tedy nasnadě, že projekce s migrací za samotnou Městskou část Praha 12 je prakticky totožná s projekcí bez zohlednění migrace. Model předpovídá nárůst ze stávajících cca 54,9 tisíc obyvatel na 60,3 tisíc v roce 2024, následovaný mírný úbytkem populace na 57,7 tisíc v horizontu. Díky zahrnutí atypické MČ Libuš do správního obvodu Praha 12 však vykázal tento obvod jako celek odlišný výsledek. Vzhledem k vyšším migračním přírůstkům Libuše (a tedy i správního obvodu) dosáhl roční průměrný migrační pohyb kladných hodnot, a to 197 v případě správního obvodu a 201 osob v případě MČ Libuš. Z praktického hlediska vstup těchto parametrů do projekce s migrací způsobil poměrně významné zvýšení předpokládaného počtu obyvatel v budoucnosti jak na Libuši, tak logicky celého správního obvodu. Za předpokladu, že by si MČ Praha – Libuš po celé prognózované období udržela stávající (průměrné) hodnoty migračních sald, došlo by do roku 2039 k nárůstu populace této městské části z 10 020 na 17 332 obyvatel, což je 73% přírůstek.
51 52
Data o plánované bytové výstavbě byla k dispozici pouze za MČ Praha 12. Data poskytli architekti ÚMČ Praha 12.
97
Obdobně by tento pohyb ovlivnil celý správní obvod, kde by došlo k nárůstu počtu obyvatel o 16% na 75 207 osob v horizontu ze stávajících 64 913.
Graf: Projekce vývoje počtu obyvatel Prahy 12 do roku 2039 se zohledněním migrace průměrovaná varianta (vlastní výpočty, práh projekce: 31. 12. 2009) 80000
72667
74781
75758
75846
60340
60152
59213
75207
69249 70000 60000
64913 54893
57662
59585
57668
50000
Praha-Libuš
40000
MČ P12
SO P12
30000 15384
17332
11583
14219
16411
12869
2014
2019
2024
2029
2034
2039
20000 10020 10000 0 2009
Střední a maximální varianta pro Městskou část Praha 12 Na základě poskytnutých posledně známých dat o odhadovaných nárůstech počtu obyvatel v Městské části Praha 12 v souvislosti s novou výstavbou, byly uvažovány i modely zohledňující migrační přírůstky generované čistě novou bytovou výstavbou. Opět je třeba zdůraznit, že jde o hypotetický model, resp. odhad možného trendu na základě surových dat. Demografické modely, zejména na regionální úrovni, nejsou schopny podchytit reálné chování populace v budoucnosti. Výstupem jsou vždy více či méně pravděpodobná čísla, problémem zde například zůstává těžko předvídatelná faktická realizace jednotlivých projektů, úspěšnost prodeje nových bytů, struktura nově přistěhovaných obyvatel či to, zda se vůbec stanou „formálně“ obyvateli městské části.
98
I samotná „střední varianta“ pro Městskou část Praha 12, předpokládající realizaci stávajících developerských projektů a projektů ve fázi územního rozhodnutí, vychází z poměrně vysokého migračního přírůstku ve výši 11 039 obyvatel do roku 2014. Při naplnění tohoto odhadu, by se v prvním pětiletém cyklu, tedy v období do počátku roku 2015, počet obyvatel MČ Praha 12 zvýšil o celou pětinu stávajícího stavu a dosáhl by počtu 65 932.
„Maximální varianta“ pro Městskou část Praha 12, vycházející z předpokladu realizace všech v současné době známých urbanistických projektů a vizí, počítá s celkovým přírůstkem stěhováním obyvatel o 21 301 osob do roku 2020, což představuje 39% nárůst oproti stávajícímu stavu. Dle této úvahy by v Městské části Praha 12 mohlo žít okolo roku 2020 celkově 76 194 obyvatel.
Jelikož není možno měřit budoucí skladbu přistěhovalého obyvatelstva, nemohou tito imigranti vstoupit do dalších cyklů projekce a výpočet musí být ukončen v kroku, kdy jsou ještě známy migrační pohyby a současně i původní struktura obyvatelstva. Ze zkušenosti sice vyplývá, že se do nových bytů stěhují ve značné míře mladší lidé, ekonomicky aktivní populace v období maximální plodnosti, což by logicky vedlo k dalšímu nárůstu počtu obyvatel městské části, nicméně tato čísla nejsou stávající demografické modely schopny generovat.
5.3.3. PROGNÓZA VÝVOJE VĚKOVÉHO SLOŽENÍ OBYVATELSTVA PRAHY 12
Metodologická poznámka: Prognózování vývoje věkové struktury nemůže zohledňovat migrační pohyby ve sledované oblasti, neboť takováto budoucí data nejsou k dispozici. Jde opět pouze o pravděpodobnostní model odrážející fixovaný stávající stav a jeho základem je projekce obyvatelstva bez započtení migračních přírůstků či úbytků.
Jak jednoznačně dokládá první varianta prognóz nezohledňující migrační pohyb, i obyvatelstvo Prahy 12 bude v budoucnu stárnout a vzhledem ke specifické věkové struktuře tohoto regionu ještě výrazněji a rychleji než populace celé Prahy. Obecně lze konstatovat, že ve všech třech sledovaných územích Prahy 12 dojde v následujících třiceti letech k mírnému poklesu dětské složky (0 – 14 let), výraznému úbytku produkční složky (15 – 64 let) a naopak nárůstu složky poprodukční (64+ let).
99
Následující grafy prezentují vyhlazený kumulativní podíl obyvatelstva na začátku a na konci sledovaného období (jednostranná srovnávací věková pyramida). Průběh křivek jasně dokumentuje posun v čase, zejména přesun stávající ekonomicky aktivní generace do důchodového věku.
Správní obvod Praha 12
Na konci prognózovaného období dojde ve správním obvodu Praha 12 k dramatickému nárůstu poprodukční složky ze stávajících 12,4% na 36,9%. Jinak řečeno, podíl seniorů na obyvatelstvu
dvanácté
pražské
části
bude
oproti
současnosti
trojnásobný.
Vzhledem
k nepravidelnostem věkové struktury půjde z větší části o tzv. starší seniory, tedy osoby starší 70, resp. 80 let. Podíl dětské složky se v horizontu sníží, ale vzhledem k již tak malému podílu, statisticky ne příliš významně – ze stávajících 11,6% na 8,7%. Produkční složka totiž redukuje velmi dramaticky složku produkční, tedy potencionálně ekonomicky aktivní obyvatelstvo. Zatímco v současnosti produkční složka přesahuje ¾ podíl na celé populaci území, o třicet let později se velmi přiblíží hodnotě ½ - v řeči čísel dojde k poklesu ze 76% na 54,4%. Historicky lze dovozovat, že ke konci období budou vstupovat do důchodového věku silné ročníky ze 70. let 20. století a jejich děti z počátku tisíciletí teprve budou vstupovat do období maximální plodnosti. Ačkoliv právě tyto děti budou v produktivním věku, nestačí „vykrýt“ ztráty počtu ekonomicky aktivního obyvatelstva z 80. a 90. let. Graf: Projekce věkové struktury obyvatelstva SO Praha – bez zohlednění migrace (vlastní výpočty, práh projekce: 31. 12. 2009)
12
v
70-74
75-79
roce
2039
7000
6000
5000
4000
3000
2000
1000
2009
2039
0 0-4
5-9
10-14
15-19
20-24
25-29
30-34
35- 39
40-44
100
45-49
50-54
55- 59 60 -64
65- 69
80-84
85+
(90+)
(95+)
Městská část Praha 12
Obdobné tendence jako na území celého správního obvodu lze předpovídat i pro samotnou Městskou část Praha 12. Na konci prognózovaného období podílově posílí poprodukční složka na téměř trojnásobek stávajícího stavu (ze 13,1% na 37,3% v horizontu). Obdobně jako v celém správním obvodu i zde budou převažovat starší senioři (80+) na úkor mladších seniorů. Takto se v budoucnosti projeví regionální nepřirozenost struktury obyvatelstva, neboť v současnosti stále absentuje generace „čtyřicátníků“ (35-45 let). Podíl dětské složky poklesne ze stávajících 11,3% na 8,6% v roce 2039. Největší propad však zaznamená produkční složka, a to o více než pětinu stávajícího stavu – model předpokládá pokles ze 75,6% na pouhých 54,1% populace.
Graf: Projekce věkové struktury obyvatelstva MČ Praha – bez zohlednění migrace (vlastní výpočty, práh projekce: 31. 12. 2009)
12
v
roce
2039
6000
5000
4000
3000
2000
1000 2009
2039
0 0-4
5-9
10-14
15-19
20-24
25-29
30-34
35- 39
40-44
45-49
101
50-54
55- 59 60 -64
65- 69
70-74
75-79
80-84
85+
(90+)
(95+)
Městská část Praha – Libuš
Ačkoliv graf prognózované věkové struktury MČ Praha – Libuš vypadá „nejhrozivěji“, bude z hlediska podílu jednotlivých ekonomických generací vývoj na tomto území statisticky nejpříznivější, ale pouze „v řádu jediného procenta“. Nicméně i v budoucnosti se bude Libuš vyznačovat atypickou, extrémně rozkolísanou věkovou strukturou. Tento fakt může být kompenzován, stejně jako se tomu děje v současné době, migrací produktivního obyvatelstva (dnes zejména mladí muži do 40 let věku). V případě, že by si městská část uchovala stávající migrační salda a do regionu by přicházely celé rodiny, zejména ženy ve fertilním věku, mělo by docházet k „vyhlazování“ a dorovnávání věkové struktury obyvatelstva. Při neměnnosti stávajícího chování by v roce 2039 tvořila poprodukční složka 35,1% podíl, dětská složka 9,7% podíl a produkční složka 55,2% podíl. Ze statistického hlediska by sice nárůst seniorů byl nejvyšší právě v této městské části (4,3 násobek), ale je třeba vzít v úvahu, že Libuš je oblastí s extrémně nízkým podílem poprodukční složky v současnosti (8,2%).
Graf: Projekce věkové struktury obyvatelstva MČ Praha – – bez zohlednění migrace (vlastní výpočty, práh projekce: 31. 12. 2009)
Libuš
v
roce
2039
1200
1000
800
600
400
200
2009
2039
0 0-4
5-9
10-14
15-19
20-24
25-29
30-34 35- 39 40-44 45-49
102
50-54 55- 59 60 -64 65- 69 70-74
75-79
80-84
85+
(90+)
(95+)
Zastoupení podle ekonomických generací by tak například na začátku, a ke konci prognózovaného období bylo následující: Tabulka: Prognóza zastoupení ekonomických generací MČ Praha 12 dětská složka
produktivní složka
poprodukční složka
(0 – 14 let, v %)
(15 - 65 let, v %)
(65+ let, v %)
2009
11,3 %
75,6 %
13,1 %
2039
8,6 %
54,1 %
37,3 %
dětská složka
produktivní složka
poprodukční složka
(0 – 14 let, v %)
(15 - 65 let, v %)
(65+ let, v %)
2009
11,6 %
76%
12,4 %
2039
8,7 %
54,4%
36,9 %
dětská složka
produktivní složka
poprodukční složka
(0 – 14 let, v %)
(15- 65 let, v %)
(65+ let, v %)
2009
13,1%
78,7%
8,2%
2039
9,7%
55,2%
35,1%
rok
Správní obvod Praha 12 rok
Správní obvod Praha – Libuš rok
103
Shrnutí – Praha 12 v roce 2039 Přestože stávající věková struktura obyvatel Prahy 12 je ve srovnání s celopražskou populací z demografického, resp. ekonomického hlediska, o něco příznivější, je zároveň velmi nevyvážená a v budoucnu bude generovat výrazně horší věkovou skladbu populace. Praha 12 má ve srovnání s Prahou o něco mladší obyvatelstvo, vyšší podíl mladých lidí ve věku 20 až 35 let a extrémně početně je zde zastoupena generace ve věku 45 až 60 let. Zdánlivě „dobrá startovní pozice“ je dána nízkým zastoupením poprodukční složky. Tuto výhodu musí nutně region ztrácet v okamžiku, kdy silně zastoupené generace „padesátníků“ dosáhnou důchodového věku, tedy v horizontu následujících pěti až dvaceti pěti let. Situaci zde dále komplikuje nízký počet dětí ve věku 5 až 19 let, kdy tato generace „doroste“ v prognózovaném období do ekonomicky aktivního věku, ale nestačí vzhledem k malé početnosti „vykrývat“ nárůst poprodukční složky. Pokud bychom brali v úvahu pouze přirozený pohyb obyvatelstva, nelze než konstatovat, že populace Prahy 12 bude i nadále stárnout a vzhledem ke specifické věkové struktuře tohoto regionu ještě výrazněji či rychleji než populace celé Prahy. Ve všech třech sledovaných územích Prahy 12 dojde v následujících třiceti letech k mírnému poklesu dětské složky (0 – 14 let), výraznému úbytku produkční složky (15 – 64 let) a naopak nárůstu složky poprodukční (64+ let). Podíl dětské složky se v horizontu třicet let bude v regionu pohybovat okolo 8%, produktivní populace poklesne k 54% a zbývajících 37% obyvatelstva bude tvořeno osobami staršími 65 let. Projekce, které zohledňovaly mechanickou měnu (stěhování do/z regionu), jasně ukázaly, že pro populační vývoj v úzce vymezeném regionu je rozhodujícím faktorem migrační pohyb obyvatelstva, zejména pokud by se větší část přistěhovalých rekrutovala z řad mladších ročníků v plodném věku či by šlo o mladé rodiny s dětmi. Nepříznivé trendy budoucího vývoje by jistě mohla zmírnit nová bytová výstavba, jak ukázaly modely se zohledněním přírůstku stěhováním s uvažovanými či již zahájenými developerskými záměry. Oproti přecházející analýze z roku 2003 byly „výchozí parametry“ o něco příznivější – do modulu vstupovala vyšší porodnost či výrazně vyšší migrační saldo. Na druhou stranu je třeba podotknout, že i Česká republika prochází tzv. ekonomickou krizí ovlivňující demografické chování populace, jehož důsledky se ovšem projeví až po několika letech.
104
6. DALŠÍ VYBRANÉ CHARAKTERISTIKY Cílem předkládané sociálně-demografické analýzy je především aktualizovat data týkající se vývoje počtu a věkové struktury obyvatelstva městské části Praha 12 (v kontextu hlavního města Prahy, resp. České republiky). V analýze z roku 2004 byl proveden základní popis vybraných charakteristik, které jsou plně vázány na demografické události (s vědomím, že nejde o pokrytí celého spektra oblastí týkajících se komunitního plánování sociálních služeb). Vzhledem k tomu, že některé údaje se detailně zjišťují „pouze“ v rámci cenzového šetření, které bylo v České republice realizováno naposledy v roce 2001, nebylo možno některá data z předcházející analýzy aktualizovat (dojížďka/vyjížďka do zaměstnání, migrace pracovní síly v rámci správního obvodu apod.). V této fázi se tedy zaměříme na problematiku zaměstnanosti, resp. nezaměstnanosti a základní statistiky týkající se vybraných ohrožených skupin obyvatelstva.
Metodologická poznámka: Analýza trhu práce, respektive zaměstnanosti, naráží na dva základní metodologické problémy, a to na různou metodiku používaných statistických procedur a problém správního členění HMP. Vzhledem k tomu, že nezaměstnanost patří vůbec k nejsledovanějším ekonomickým ukazatelům, její míru či vývoj obecně sleduje několik státních institucí. Běžně se používají dva ukazatele míry nezaměstnanosti, a to registrovaná a obecná míra nezaměstnanosti. Obecnou míru nezaměstnanosti zveřejňuje ČSÚ; data vycházejí z pravidelného čtvrtletního šetření „Výběrové šetření pracovních sil“ (VŠPS). Registrovanou míru nezaměstnanosti zveřejňuje MPSV; vychází ze statistik úřadů práce (případně z dat Správy sociálního zabezpečení) a prakticky jde o podíl registrovaných a neumístěných uchazečů o zaměstnání. Pod pojmem „míra nezaměstnanosti“ se běžně rozumí registrovaná míra nezaměstnanosti. Obecná míra nezaměstnanosti se používaná hlavně pro mezinárodní srovnání v rámci EU. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že pobočka pro Prahu 4 Úřadu práce hlavního města Prahy zajišťuje výkon služeb zaměstnanosti nejen pro SO Praha 12, ale i pro Prahu 4 a Prahu 11 a nelze zcela spolehlivě extrahovat srovnatelná data za jednotlivé městské části, respektive SO53.
53
Podle sdělení pracovníků ÚP HMP pobočka pro Prahu 4 jsou k dispozici data o registrované míře nezaměstnanosti za jednotlivé městské části až od ledna 2003.
105
6.1. TRH PRÁCE V HLAVNÍM MĚSTĚ PRAZE Hlavní město Praha je dlouhodobě největším regionálním trhem práce v České republice. Typickými rysy dosavadního vývoje jsou jeho vysoká atraktivita a schopnost Prahy pokrýt zvýšenou poptávku.54 To je dáno jak profesní mobilitou „pražských zdrojů“ (pražská pracovní síla má ve srovnání s ostatními regiony výrazně vyšší kvalifikaci), tak faktem, že Praha zůstává spádovou oblastí dojížďky do zaměstnání. V hlavním městě skutečně pracuje více osob, než je počet obvykle bydlících na území města, kteří mají zároveň zaměstnání. Vysoké aktivní saldo dojížďky v Praze se vyskytuje právě převážně v kategorii zaměstnanců (četnost a rozmanitost nabídky pracovních příležitostí, vyšší hodnota průměrné mzdy, vynikající dopravní obslužnost). Praha je současně i významným centrem vzdělávání. Vzhledem k výše uvedenému je na místě posuzovat otázku zaměstnanosti v hlavním městě jako celku, a to bez detailnějšího členění na jednotlivé městské části. Dalším charakteristickým rysem pražského trhu práce je i dlouhodobá podprůměrná míra nezaměstnanosti. Hlavní město nejenže dokáže z drtivé většiny uspokojit poptávku po zaměstnání svých obyvatel, ale jak bylo uvedeno, je typickým místem dojížďky za zaměstnáním i pro obyvatele z širokého okolí a v podstatě i celé republiky (jejich počet byl v letech 2001 – 2002 odhadován na cca 110 tisíc osob).55 Z hlediska nezaměstnanosti je Praha téměř bezproblémovým regionem, zaměstnanost se zde drží na vysoké úrovni. Za šest let (od roku 2002 do 2008) stoupl počet pracujících Pražanům o 6,1%.56 Přestože se pod vlivem současné celosvětové hospodářské krize charakteristiky trhu práce mírně zhoršily („pražská“ registrovaná míra nezaměstnanosti v roce 2009 činila 3,66% oproti 2,14% v roce 2008), zůstává Praha ve srovnání s kraji na dobré úrovni. Pražský trh práce stačí absorbovat téměř všechnu pracovní sílu uvolňovanou v procesu transformace i nově přicházející. Vývoj míry nezaměstnanosti v Praze a ČR v posledních letech uvádí následující graf.
54
Statistický bulletin – kraj hlavní město Praha za rok 2009 (www.czso.cz) Zpráva o situaci na trhu práce v Praze za rok 2002; Úřad práce HMP, Praha 2003. 56 Ročenka statistiky trhu práce 2009, ČSÚ (www.czso.cz) 55
106
Graf: Srovnání registrované míry nezaměstnanosti v Praze a ČR v letech 1993 – 2009 (údaje v %) (zdroj: databáze ČSÚ dle údajů MPSV a Statistický bulletin – kraj hl. m. Praha za rok 2009) 12 8,9
9,4 10
Praha
9,8
10,3 9,5
8,9
8,8
9,2
7,5
7,7
ČR 8
6,0
5,2
6,0
6 3,5 3,5 4
2
3,2
3,5
2,9
3,4
3,4
3,7
4,0
3,6
2,7
2,3
0,3
0,3
0,3
0,4
1995
1996
3,7
3,3 2,2
2,1
2007
2008
0,9
0 1993
1994
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2009
V letech 2003 až 2008 vykazovala míra registrované nezaměstnanosti v ČR setrvalý pokles, toto tempo se však mezi roky 2007 a 2008 přiblížilo nule. Tento fakt předznamenal následné výrazné zvyšování míry nezaměstnanosti v roce 2009 (k pololetí 2009 již činil nárůst 2,03 procentního bodu oproti konci roku 2008). V případě ČR jde samozřejmě o průměr na „velkém datovém souboru“ a toto číslo zdaleka nevyjadřuje rozdíly regionálních trhů práce, respektive nezaměstnanosti. Řada krajů (resp. okresů) tak vykazuje vyšší míru nezaměstnanosti než republikový průměr. Ve srovnání jednotlivých krajů ČR, dosáhl nejvyšší míry nezaměstnanosti v roce 2008 Ústecký kraj (10,26 %, což představuje 45 657 uchazečů), dále potom kraj Moravskoslezský (8,49 %, 57 455 uchazečů) a kraj Karlovarský (7,62 %, 13 437 uchazečů). Nejnižší míry nezaměstnanosti zaznamenalo naopak Hlavní město Praha (2,14 %, 17 433 uchazečů, rok 2009 pak 3,66%, 29 865 uchazečů), Středočeský kraj (4,47 %, 31 220 uchazečů), Královéhradecký kraj (4,81 %, 14 728 uchazečů) a Jihočeský kraj (4,83 %, 17 505 uchazečů). Mezi okresy s největší nezaměstnaností patřil podle údajů z 30. června 2009 okres Most (15,52 %, 9 416 uchazečů), okres Karviná (14,32 %, 20 497 uchazečů) a okres Bruntál (13,63 %, 7 169 uchazečů).
107
Graf: Počet neumístěných uchazečů o zaměstnání v HMP, volná pracovní místa (k 31.12 ) (zdroj: databáze ČSÚ dle údajů MPSV a Statistický bulletin – kraj hl. m. Praha za rok 2009) 35000 28746 29865
neumístění uchazeči
30000
23691
volná místa
25000 20000
14017 14587
14432
22556
25448
24571
21832 21632
25002
21364
14598 11119
14580
12017
26727
16192 17363 17433
15000 7658
7546 5370
10000 5000
5442 2390
1742 1854
2710
7685 8482 8508
3883
4906
0 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Podle analýz a výkaznictví Úřadu práce hlavního města Prahy však nižší míra nezaměstnanosti v Praze v porovnání s ostatními regiony ČR však zakrývá některé závažné skutečnosti trhu práce v Praze.57 Jedná se především o: -
vysoké hodnoty toku nezaměstnanosti (noví uchazeči a vyřazení);
-
podíl i počet dlouhodobě evidovaných uchazečů a uchazečů ve věku nad 50 let se udržuje na stále vysoké úrovni (1/3 podílu na celkově evidovaných uchazečích k 31. 12. 2008);
-
nesoulad mezi strukturou uchazečů a strukturou nahlášených volných pracovních míst (podle požadavků na kvalitní vzdělání, dovednosti, znalosti a zdravotní stav uchazečů, morální vlastnosti, časovou flexibilitu, atd.);
-
u pracovních míst s nízkou kvalifikací (či bez kvalifikace) není rovnovážný stav mezi mzdou a pracovními podmínkami;
-
volná pracovní místa nahlášená v souvislosti s požadavkem na zaměstnávání cizinců jsou prakticky pro zprostředkování uchazečů minimálně použitelná;
57
Analýza vývoje na trhu práce v Praze za rok 2009; Úřad práce hl. m. Prahy, Praha 2010
108
-
značná část uchazečů neunese stav, kdy chtějí pracovat, ale jsou potencionálními zaměstnavateli odmítání (především v předdůchodovém věku); po delší době evidence se dané situaci přizpůsobí;
-
vznik vrstvy obyvatel, kde z rodiny nikdo nepracuje – děti přejímají životní postoje od svých rodičů;
-
nepříznivou věkovou skladbu obyvatel města, která bude ovlivňovat strukturu nabídky místních zdrojů pracovních sil.
Obdobná identifikace skupiny osob starších 45 let a v předdůchodovém věku, která se hodnocení o nízké a krátkodobé nezaměstnanosti vymyká, vyplynula například i z šetření Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí (v.v.i.) z roku 2009, které mapovalo životní podmínky a potřeby rodin v hlavním městě Praze. Tato skupina, často se zdravotními problémy a nízkým vzděláním, setrvává v evidenci nezaměstnaných dlouho a lze se domnívat, že ji opouští odchodem do invalidního nebo předčasného starobního důchodu.
6.2.
TRH PRÁCE VE SPRÁVNÍM OBVODU PRAHA 12 V kontextu dříve zmiňovaných skutečností a v duchu trendu vývoje nezaměstnanosti
v hlavním městě Praze lze uvést, že míra nezaměstnanosti ve správním obvodu Praha 12 je poměrně nízká. Samotná MČ Praha 12 vykazovala ke konci roku 2009 míru evidované nezaměstnanosti ve výši 4,6%, MČ Praha – Libuš pak 5,5% (registrovaná míra nezaměstnanosti v hl. m. Praha – 3,66%).58 Pokud bychom chtěli vyjádřit absolutní počet evidovaných uchazečů o zaměstnání v MČ Praha 12, v roce 2009 šlo o 1 522 uchazečů (MČ Praha - Libuš pak 244 uchazečů). Oproti roku 2008 jde o nárůst o 612 uchazečů o zaměstnání za celý správní obvod (MČ Praha 12 – 519, MČ Praha – Libuš pak 93 uchazečů), což pravděpodobně souvisí s dopady probíhající hospodářské krize. Vývoj počtu uchazečů o zaměstnání ve správním obvodu Praha 12 přibližuje následující tabulka.
58
Podle oficiální metodiky se míra registrované nezaměstnanosti na úrovni ČR, krajů a okresů počítá na základě výsledků výběrového šetření pracovních sil. Míra nezaměstnanosti v obcích, mikroregionech, se z důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných na úrovni těchto územních celků počítá na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva. Analýza vývoje na trhu práce v Praze za rok 2009; Úřad práce hl. m. Prahy, Praha 2010
109
Tabulka: Vývoj počtu evidovaných uchazečů o zaměstnání ve správním obvodu Praha 12 v letech 2005 až 2009 (zdroj: Analýzy vývoje na trhu práce v Praze 2005 – 2009; Úřad práce hl. m. Prahy)
MČ Praha 12 MČ Praha – Libuš SO Praha 12
2005
2006
2007
2008
2009
1 451
1 223
993
1 003
1 522
212
190
156
151
244
1 663
1 413
1 149
1 154
1 766
Pokud bychom chtěli charakterizovat správní obvod Praha 12 evidovanou mírou nezaměstnanosti, musíme vzít v úvahu údaj za celou Prahu 4 tak, jak je evidován Úřadem práce v Praze 4 (územní působnost pobočky – městské části Praha 4, Praha – Kunratice, Praha 11, Praha – Křeslice, Praha – Šeberov, Praha – Újezd, Praha 12, Praha – Libuš). Územní působnost poboček v Praze nelze však považovat za mikroregiony z pohledu situace na trhu práce, jde pouze o administrativně technické uspořádání, a proto nejsou data zpracována přesně podle metodiky MPSV (míra nezaměstnanosti v obcích/mikroregionech se z důvodu nedostupnosti dat o zaměstnaných na úrovni těchto územních celků počítá na základě ekonomicky aktivního obyvatelstva).59 Graf: Vývoj míry nezaměstnanosti na ekonomicky aktivním obyvatelstvu z celkového počtu uchazečů o zaměstnání – Praha 4 v letech 2005 až 2009 (v %) (zdroj: Analýzy vývoje na trhu práce v Praze za roky 2005 – 2009; Úřad práce hl. m. Prahy) 4,5
4,0
4
4,2 3,4
3,5 3
2,8
2,7
2007
2008
2,5 2 1,5 1 0,5 0 2005
59
2006
Analýza vývoje na trhu práce v uvedených letech; Úřad práce hl. m. Prahy, Praha 2010
110
2009
Bližší charakteristiku trhu práce Prahy 12 v rozsahu, v jakém byla provedena v roce 2004, nelze provést s ohledem na již citovanou skutečnost, že některé údaje jsou detailněji zjišťovány za jednotlivé městské části pouze v pravidelných cenzových šetřeních jednou za deset let. Jedná se například o ekonomickou aktivitu obyvatelstva jako takovou, dojížďku / vyjížďku do zaměstnání, národnostní strukturu obyvatelstva.
6.3. ZÁKLADNÍ POPISNÁ STATISTIKA ZASTOUPENÍ VYBRANÝCH OHROŽENÝCH
SKUPIN
OBYVATELSTVA
Městská část Praha 12 zabezpečuje prostřednictvím svého úřadu na území celého správního obvodu výkon přenesené působnosti rovněž v oblasti sociálních věcí. Poskytuje mj. sociální dávky, pomoc rodinám s dětmi, sociálně potřebným, zdravotně postiženým občanům a seniorům, realizuje sociálně-právní ochranu dětí a mládeže.60 Mezi další povinnosti patří i zajištění poradenské a výchovné činnosti spojené s terénní sociální prací, sociální prevencí a prevencí kriminality. Celou řadu činností pak obec zabezpečuje v samostatné působnosti. Z hlediska níže sledované problematiky jde zejména o poskytování výchovné, poradenské a psychoterapeutické péče rodičům a dětem či vytváření předpokladů pro kulturní, sportovní a jinou zájmovou a vzdělávací činnost dětí a zřizování zařízení sociálně-právní ochrany dětí. V návaznosti na analýzu z roku 2004 bude v této kapitole proveden základní popis dvou vybraných skupin obyvatelstva, a to dětí a zdravotně postižených (s vědomím, že jde pouze o dvě cílové skupiny, na které jsou zaměřeny služby poskytované v souladu se zákonem o sociálních službách a které je s ohledem na jejich plánování nezbytné mapovat). V souvislosti s účinností zákona o sociálních službách od ledna 2007 se statistika nově zaměří i na přiznané příspěvky na péči.
60
Orgány sociálně-právní ochrany dětí jsou dle příslušného zákona (č. 359/1999 Sb., o sociálně právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů) obecní úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, krajské úřady, MPSV a Úřad pro mezinárodně-právní ochranu dětí (ve vztahu k cizině). Sociálně právní ochranu dětí zajišťují také obce a kraje v samostatné působnosti, komise pro sociálně-právní ochranu dětí a další právnické a fyzické osoby, jsou-li výkonem sociálně-právní ochrany pověřeny dle příslušného ustanovení citovaného zákona; nejsou však orgány sociálně-právní ochrany děti (viz např. www.mpsv.cz).
111
6.3.1. OHROŽENÉ DĚTI, SOCIÁLNĚ- PRÁVNÍ OCHRANA DĚTÍ
Ochrana dětí zahrnuje ochranu rozsáhlého souboru práv a oprávněných zájmů dítěte a jako taková je zakotvena v celé řadě právních předpisů v oblasti rodinně-právní, sociální, školské, zdravotní, daňové, občanskoprávní, trestní apod.61 Dítě, ve smyslu základních mezinárodních dokumentů v této oblasti – Deklarace práv dítěte (VS OSN, 1959) a Úmluva o právech dítěte (1989) – potřebuje pro svou tělesnou a duševní nezralost zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před i po jeho narození. Zvláštní ochranu dětem a mladistvým zaručuje i Listina základních práv a svobod, která i dává rodičovství a rodinu pod ochranu zákona. Sociálně-právní ochrana dítěte je užším pojmem než výše uvedená ochrana dětí. Představuje zajištění práva dítěte na život jeho příznivý vývoj, na rodičovskou péči a život v rodině, na identitu dítěte, svobodu myšlení, svědomí a náboženství a práva na vzdělání a zaměstnání.62 Zákon zároveň deklaruje ochranu dítěte před jakýmkoliv tělesným či duševním násilím, zanedbáváním, zneužíváním nebo vykořisťováním. Sociálně-právní ochranou se ve smyslu citovaného zákona tedy rozumí ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění a působení směřující k obnově narušených funkcí rodiny. Jedním ze základních principů sociálně-právní ochrany je prevence vzniku problémů či jejich narůstání. Důraz je tak kladen na preventivní a poradenskou činnost. Ve sledovaném období byl na základě meziresortní spolupráce zainteresovaných subjektů zpracován Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009 až 2011.63 Plán definuje klíčové aktivity nutné pro zvýšení kvality práce s ohroženými dětmi a rodinami, jednou z jeho ambicí je i oslovení veřejnosti. Mezi hlavní cíle transformace systému patří zvýšení kvality práce a dostupnosti služeb pro ohrožené děti a rodiny, sjednocení postupu pracovníků při řešení konkrétních situací, snížení počtu dětí dlouhodobě umístěných ve všech typech ústavní péče a v neposlední řadě zvýšení životních šancí dětí, podpora rozvoje jejich osobnosti, jejich nadání a rozumových i fyzických schopností v co nejširším objemu a zachování životní úrovně nezbytné pro jejich tělesný, duševní, duchovní, mravní a sociální vývoj.
61
[online] http://www.mpsv.cz/cs/7242 Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, v platném znění. 63 Vláda projednala materiál „Návrh opatření k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti – základní principy“ dne 19. ledna 2009. 62
112
V letech 2008 až 2009 byl Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí, v.v.i., realizován výzkumný projekt „Analýza současného stavu v oblasti terénní činnosti orgánů sociálně-právní ochrany dětí a stanovení optimálních podmínek výkonu sociálně-právní ochrany dětí ve vazbě na počet klientů“, jehož výsledky by měly být podkladem pro další koncepci sociálně-právní ochrany dětí z hlediska jejich personálního zajištění, řízení a financování.64 Cílem bylo kvantifikovat vytíženost pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany (OSPOD) na úrovní obcí s rozšířenou působností, porovnat časovou dotaci věnovanou jednotlivým činnostem sociálně-právní ochrany dětí s důrazem na terénní práci, stanovit optimální počet pracovníků OSPOD vzhledem k počtu řešených případů a provést hrubý odhad nákladů potřebných pro případné navýšení počtu pracovníků. Uvedený výzkum prokázal65, že výkon sociálně-právní ochrany dětí za současných personálních podmínek není možné kvalitně zajistit. Potvrdilo se nedostačující personální zajištění dané agendy, a to celorepublikově, bez ohledu na krajskou příslušnost či velikost spádového území. Potřebu navýšení počtu pracovníků deklarovalo 77% OSPOD. Průměrná celorepubliková potřeba navýšení činila 37% pracovníků, což je rozdíl mezi absolutním reálným počtem 7,0 úvazku a optimálním počtem 9,6 pracovního úvazku v průměru na oddělení (Praha – navýšení o 29,5%; z reálných 11,9 na 15,4 úvazku). Při zaměření se zvlášť na sociální pracovníky a kurátory, tak jde o potřebu navýšení o 35% současného stavu u sociálních pracovníků (bez kurátorů) – tj. potřeba navýšení počtu pracovních úvazků v průměru z 5,3 na 7,2 úvazků a o 60% u kurátorů (tj. navýšení ze stávajících 1,7 úvazku kurátora na oddělení na deklarovaných optimálních 2,8 úvazků). Hlavní město Praha se zařadilo mezi kraje (společně s Ústeckým a Středočeským krajem), kde z regionálního pohledu vzniká největší potřeba optimalizace počtu pracovních úvazků – rozdíl v absolutním a optimálním počtu úvazků všech pracovníků sociálně-právní ochrany činil 3,5. Z hlediska kvalitativního vyhodnocení výkonu sociálně-právní ochrany dětí, byl zjištěn nedostatek času zejména na výkon preventivních aktivit (poradenství, provádění šetření, vyhledávání ohrožených dětí, terénní práce s rodinou apod.). Jako zatěžující, avšak nutná aktivita, je vnímána administrativní činnost. Jako možné východisko řešení je samotnými respondenty vnímána, na některých úřadech již realizovaná, spolupráce OSPOD s dalšími subjekty ve smyslu definice postavení pracovníka OSPOD jako „manažera sociálně-právní ochrany dětí“, který ve spolupráci s nimi vede proces stabilizace rodiny a dítěte, jak je vymezeno v koncepčních materiálech MPSV týkajících se transformace systému péče o ohrožené děti. V praxi je však takovýto model limitován nedostatkem spolupracujících subjektů.
64 65
[online] http//:www.mpsv.cz/cs/7731 [online] http//:www.vzd.cz/analyza-soucasneho-stavu-v-oblasti-terenni-cinnosti-OSPOD
113
Respondenti hodnotili rovněž efektivitu svěření výkony sociálně-právní ochrany dětí do přenesené působnosti samosprávě. Tento krok je pracovníky OSPOD vesměs vnímán jako nešťastné řešení, které zejména v počátku zkomplikovalo fungování OSPOD a snížilo odbornou úroveň jeho činnosti (lepší situace ve městech – „původní sídlo“ oddělení SP, tradice a pochopení potřeb místní samosprávou, předpoklad podmínek pro rozvoj sítě spolupracujících organizací a sítě sociálních služeb, sídlo soudu).
6.2.1.1. SITUACE VE SPRÁVNÍM OBVODU PRAHA 12
Pro dokreslení závažnosti popisované problematiky je vhodné v úvodu uvést četnost výskytu sledovaného jevu na celopražské úrovni. V evidenci jednotlivých orgánů sociálně právní ochrany všech správních obvodů hlavního města Prahy je ročně vedeno v průměru 40 tisíc rodin, kterým jsou poskytovány služby a činěna opatření vyplývající ze zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Ročně více než 50 pražských dětí je umisťováno do zařízení okamžité pomoci, v průměru 140 dětí je umístěno do ústavní výchovné péče a 80 dětí je svěřováno do některé z forem náhradní rodinné péče. Ročně je registrováno více než 140 týraných a sexuálně zneužívaných dětí.66 Při pohledu na Prahu 12 lze uvést, že ke konci roku 2009 bylo v evidenci orgánu sociálněprávní ochrany dětí evidováno 5 847 případů, z toho 3 420 „aktivních“ (ke konci roku 2004 šlo o 2 290 případů, z toho 2 127 „aktivních“, což představuje 60% nárůst ke konci loňského roku). Jak bylo uvedeno, výkon sociálně- právní ochrany dětí zahrnuje celou řadu činností, řešených podle příslušných právních předpisů (umisťování dětí a mladistvých do náhradní rodinné, náhradní rodinné, ústavní a ochranné výchovy, případy řešené kurátory pro mládež, sledování výchovy a výkonu dohledu, vykonané návštěvy a činnost sociálních pracovníků, podané návrhy (podněty) soudu a policii v oblasti sociálně-právní ochrany dětí, informace o rozhodovací činnosti obecních úřadů, poradenské a výchovné činnosti, údaje vztahující se k týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, přestupky a jiné správní delikty atd.). Výskyt problémů ve skupině „ohrožených dětí“ ve SO Praha 12 lze přiblížit základní statistikou týkající se práce kurátorů pro děti a mládež – celkovým počtem evidovaných klientů.
66
[online] http://socialnipece.praha.eu/jnp/cz/rodina
114
Graf: Vývoj počtu klientů evidovaných kurátory pro děti a mládež P-12 v letech 2000 – 2009 (zdroj: Roční výkazy o výkonu ……, MČ Praha 12) 250 celkem
207
děti do 15 let
211
200
mladiství 201 173
151
148
150
168 152
140
116 137
131
130
100
71
50
70
119
114 95
113 102
93
81
70 45
56
47
54
55
2007
2008
50
34
0 2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2009
Z grafu je patrné, že počet klientů sociálních kurátorů na Praze 12 poměrně kolísá, nicméně obecně by se dalo říci, že vykazuje mírně sestupnou tendenci. Výstižnější než celkový počet evidovaných klientů je charakter řešení jednotlivých případů kurátory. Z následující tabulky je patrné, že od roku 2003 došlo (s výjimkou roku 2005) k nárůstu počtu případů v souvislosti se spáchanou trestnou činností dětmi do 15 let a mladistvými, četnost přestupků se udržuje víceméně na stejné úrovni. Dlouhodobě se kurátoři pro děti a mládež věnují nejčastěji řešení výchovných problémů, za poslední desetiletí jde v průměru o 110 případů ročně. Statistika uložených výchovných opatření dětem mladším 15 let a mladistvým je zvlášť evidována až od roku 2007.
115
Tabulka: Případy řešené kurátory dle příčiny/způsobu řešení ve SO Praha 12 v letech 2000 – 2009 (zdroj: Roční výkazy o výkonu ……, MČ Praha 12)
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
trestná činnost
98
112
61
44
57
34
55
56
69
64
přestupky
54
43
40
21
21
17
29
19
18
23
výchovný problém
87
99
78
121
111
114
136
92
134
133
dohledy
0
6
13
9
9
6
8
6
7
3
návrh na předběžné opatření
12
3
7
2
5
1
-
2
4
3
návrh na ústavní výchovu
0
3
2
0
1
1
-
3
5
4
uložená výchovná opatření mladistvým
6
8
6
opat. uložená dětem mladším 15 let
6
2
2
6.3.2. ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÍ
Obecně se uvádí, že zdravotně postižení tvoří asi desetinu populace67. Podle prvního svého druhu výběrového šetření zdravotně postižených osob, které bylo realizováno Českým statistickým úřadem v roce 2007, žije v České republice 1 015 548 osob se zdravotním postižením, které představují 9,87 procenta celé populace. Jejich věková struktura se vyznačuje vysokým podílem žen nad 75 let, z hlediska rodinného stavu jsou v této skupině až tři čtvrtiny ovdovělých žen.68
67 68
Zpráva o situaci zdravotně postižených a nejnaléhavějších úkolech, které je třeba vyřešit, VVZP ÚV ČR, Praha 1992. Výsledky výběrového šetření zdravotně postižených osob za rok 2007, ČSÚ.
116
Jak vyplynulo z citovaného průzkumu, počet zdravotně postižených osob bez zajištěné péče se postupně zvyšuje až do věku 59 let, kdy dosahuje téměř jedné pětiny. S narůstajícím věkem přibývá osob se zdravotním postižením, pro něž je pomoc druhých nepostradatelná. V kontextu toho je tato skupina obyvatel jednou z těch, na které je nezbytné brát zřetel právě při plánování sociálních služeb (s vědomím, že šetření potvrdilo, že ve všech věkových skupinách představuje rodina nejpřirozenější formu pomoci). Zdravotně postižení starší 75 let využívají častěji více forem pomoci, což odpovídá obecně potřebám seniorů v celé populaci. Míra soběstačnosti osob se zdravotním postižením se od středního věku relativně rychle snižuje s přibývajícími lety. Zatímco ve věku 45-59 let bylo zcela soběstačných 62% postižených lidí, ve věkové skupině 60-74 let to bylo 48% a ve věku nad 75 let už jen 18%. Potřeba pomoci navíc rapidně stoupá se závažností postižení – se stupňující se mírou postižení klesá míra soběstačnosti handicapovaných lidí. Zdravotní postižení je možno charakterizovat jako dlouhodobý nebo trvalý nepříznivý zdravotní stav, který již nelze léčbou výrazně zlepšit či zcela odstranit.69 Česká republika se zařadila mezi státy, které cítí odpovědnost za odstraňování bariér, které jsou překážkou při zapojování občanů se zdravotním postižením do každodenního života společnosti. S cílem definovat potřeby a usilovat o postupné řešení oblastí, které se této cílové skupiny týkají, byly v minulosti vypracovány a vládou schváleny a realizovány již čtyři národní plány. Ty vymezují státní politiku v této oblasti, včetně definování konkrétních opatření. Posledním dosud realizovaným je Národní plán podpory a integrace občanů se zdravotním postižením na období 2006 – 2009. Pro období let 2010 až 2014 byl přijat Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Jeho podobu významným způsobem ovlivnila ratifikace (v září 2009) Českou republikou Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, kterou schválilo v prosinci 2006 Valné shromáždění OSN. Pro úplnost je k této problematice dlužno uvést, že s účinností od 1. ledna 2010 (novelizace zákona o důchodovém pojištění) došlo k novému vymezení invalidity. Místo dosavadní plné a částečné invalidity byla zavedena třístupňová invalidita (invalidita třetího, druhého a prvního stupně). Současně byla místo plného invalidního a částečného invalidního důchodu zavedena jedna dávka, a to invalidní důchod (pro invaliditu třetího, druhého nebo prvního stupně).
69
Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014 (schválený usnesením vlády České republiky ze dne 29. března 2010 č. 253).
117
Tématika zdravotně postižených je široká, odráží se téměř ve všech aspektech společenského života. Vzhledem k zaměření překládané analýzy je pro dokreslení v následující tabulce uveden vývoj počtu držitelů průkazek TP, ZTP a ZTP/P70 ve správním obvodu Praha 12 v letech 2000 až 2009. Celkový počet držitelů průkazek mimořádných výhod na Praze 12 se v posledních letech pohybuje kolem 1 700 (s každoročním mírným nárůstem), z toho vždy přibližně 14% tvoří osoby do 18 let věku (pro dokreslení „celopražského“ prostoru – počet držitelů průkazek TP, ZTP a ZTP se v posledních letech pohybuje v jednotkách vyšších než 50 tisíc, podíl jedinců do 18 let tvoří stabilně zhruba 4%).
Tabulka: Srovnání počtu držitelů průkazek TP, ZTP a ZTP/P ve SO Praha 12 v letech 2000 – 2009 (zdroj: Roční výkazy o sociální péči (a sociálních službách), ÚMČ Praha 12)
(počet držitelů průkazek/
TP
ZTP
ZTP/P
Celkem
2000
422 / 0
697 / 95
312 / 151
1 431 / 246
2001
437 / 0
715 / 98
322 / 162
1 474 / 260
2002
437 / 0
738 / 93
328 / 168
1 503 / 261
2003
457 / 10
814 / 30
247 / 150
1 518 / 190
2004
461 / 12
862 / 35
265 / 152
1 588 / 199
2005
470 / 10
868 / 37
268 / 155
1 606 / 202
2006
497 / 17
893 / 42
273 / 162
1 663 / 221
2007
502 / 19
917 / 47
279 / 171
1 698 / 237
2008
511 / 17
922 / 49
283 / 173
1 716 / 239
2009
532 / 16
918 / 51
291 / 182
1 741 / 249
z toho ve věku do 18 let)71
70
Průkazky opravňují jejich držitele k mimořádným výhodám (I., II. a III. stupně) ; vyhláška č. 182/1991 Sb., TP – těžce postižený, držitele průkazky opravňuje k mimořádným výhodám I. stupně, ZTP – zvláště těžce postižený, držitele průkazky opravňuje k mimořádným výhodám II. stupně, ZTP/P – zvláště těžce postižený s nutností průvodce, držitele průkazky opravňuje k mimořádným výhodám III. stupně (vyhláška č. 182/1991 Sb.).
71
118
6.3.3. PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
Jak již bylo uvedeno v úvodních kapitolách analýzy, počátkem roku 2007 vešel v účinnost zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Ten zavedl institut „příspěvek na péči“, který patří ke klíčovým pojmům tohoto zákona. Nárok na příspěvek na péči mají lidé, kteří kvůli svému dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu potřebují pomoc jiných lidí při péči o vlastní osobu a při zajištění soběstačnosti v rozsahu stanovém stupněm závislosti (tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo jiná fyzická osoba nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb, nebo zdravotnické zařízení za zákonem stanovených podmínek). Naše legislativa rozlišuje čtyři stupně závislosti, které se stanovují na základě hodnocení schopnosti zvládat zákonem vymezené úkony. Zatímco nárok na příspěvek vzniká automaticky již dnem splnění podmínek, tedy dnem splnění závislosti na jiné osobě v některém ze čtyř stupňů, nárok na jeho výplatu vzniká teprve dnem podání žádosti o jeho přiznání. To znamená, že zákon předpokládá aktivní zájem lidí, resp. kdo o příspěvek nepožádá, nedostane ho. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu, rozhoduje o něm obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě lékařského posudku a výsledku sociálního šetření, vyplácí se měsíčně72.
V kapitole týkající se zákona o sociálních službách byla rovněž zmíněna problematika diskusí ohledně tohoto institutu, ve smyslu teze, podle které není příspěvek na péči využíván k zajištění péče a je využíván k uspokojování jiných potřeb. Podle ministerstva práce se zavedení příspěvku na péči prodražilo mnohem více, než se čekalo. Zatímco v roce 2006 vložil stát do systému sociálních služeb 13 miliard korun, o dva roky později to bylo přesně dvakrát tolik. Pouze čtvrtina z přibližně 105 000 lidí pobírajících nejnižší dvoutisícový příspěvek však tyto peníze využila skutečně k zakoupení sociálních služeb. S touto tezí však například nesouhlasí Národní rada osob se zdravotním postižením ČR, která vznesla k přijaté novele zákona (od srpna 2009) zásadní připomínky (mj. hlavním důvodem navržených opatření je mimo jiné tvrzení, že větší část prostředků příspěvku na péči zůstává klientům a není příjmem poskytovatelů sociálních služeb; tato skutečnost však nic nevypovídá o tom, že by uživatelé sociálních služeb neměli zajištěny dostatečné služby (dezinterpretace péče poskytované v rodinách), odmítá věcnou formu příspěvku na péči, tato forma vyplácení nutně povede k nerovnému postavení mezi poskytovateli neformální péče a profesionálními službami).
72
Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc 3 000 Kč, jde-li o stupeň 1 (lehká závislost), 5 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 9 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 11 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost); výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc činí 2 000 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost), 4 000 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost), 8 000 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost), 11 000 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost) – od srpna 2009 - 12 000 Kč.
119
Od 1. srpna 2009 platí novela zákona o sociálních službách, která přinesla několik zásadních změn. Jde zejména o zvýšení měsíčního příspěvku pro lidi s největším postižením (zvýšení z 11 na 12 tisíc Kč), o zmírnění podmínek pro vznik nároku na příspěvek pro chronicky nemocné děti do 18 let a o změnu výplaty příspěvku na péči pro dospělé. Od 1. ledna 2010 se na základě novely zcela mění vyplácení příspěvku na péči v I. stupni u dospělých osob. Nově se zavádí tzv. „kombinovaný“ způsob výplaty.73 Jedna polovina z dávky ve výši 2 000 Kč měsíčně bude vyplácena peněžně a druhá formou věcného plnění (avšak za zákonem definovaných podmínek, výjimka např. při péči poskytované plně osobou blízkou, v definovaném území nejsou potřebné sociální služby k dispozici nebo nemají volnou kapacitu). Tím se rozumí výplata za pomocí nepeněžních nosičů, které budou uplatnitelné pouze u registrovaných poskytovatelů služeb sociální péče jako úhrada za péči. Forma nepeněžních nosičů musí být v souladu s toto novelou zákona předmětem veřejné zakázky, kterou podle zákona musí MPSV vyhlásit nejpozději do března roku 2010 (viz poznámka pod čarou, posunutí termínu). Než bude vybrán dodavatel, bude nepeněžní formu výplaty zajišťovat ministerstvem provozovaný informační systém. Pro lepší představu je možno uvést, že Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky například v loňském roce vyplatilo prostřednictvím obcí s rozšířenou působností každý měsíc 288 – 295 tisíc příspěvků na péči, příjemci státního příspěvku si za celý rok 2009 rozdělili téměř 18,7 miliardy Kč, což je o cca 450 milionů Kč více než v roce 2008.74 Situaci s počtem přiznaných příspěvků na péči ve SO Praha 12 přibližuje následující graf. Graf: Vývoj počtu přiznaných přípěvků na péči ve SO Praha 12 v letech 2007 – 1. pololetí 2010 (zdroj: statistika sociálního odboru ÚMČ Praha 12)
780
762
786
1. pol. 2010
742
2009
800
2008
900
2007
1000
700 600 500 400 300 200 100 0
73
Změna způsobu vyplácení nastane na základě zákona č. 362/2009 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s návrhem zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2010 (z října 2009) až od ledna roku 2011; na základě nově přijatých změn legislativy se také lhůta na výběr dodavatele systému poukázek posunuje o rok; dodavatel by proto měl být znám nejpozději v březnu 2011; www.mpsv.cz. 74 [online] http://www.mpsv.cz
120
7. Shrnutí, hlavní závěry Obyvatelstvo K 17. 6. 2010 žilo na území Městské části Praha 12 celkem 59 452 obyvatel, na území MČ Praha - Libuš 10 460 obyvatel. Správní obvod Praha 12 měl k uvedenému datu 69 912 obyvatel (data MV). Do roku 1990 MČ Praha 12 i SO P12 vykazovaly poměrně vysoký nárůst počtu obyvatel, který byl díky změně demografického chování po roce 1989 vystřídán setrvalým úbytkem populace. MČ P12 vykazovala mírný pokles počtu obyvatelstva do roku 2003, poté až do současnosti populace stagnovala na úrovni 54-55 tisíc osob (data ČSÚ). Pokles obyvatelstva SO P12 byl díky MČ Praha Libuš dočasně zastaven již v roce 2001, zejména díky změně metodiky započítávání cizinců. Následovalo šestileté období „růstu“ s každoročním přírůstkem ve výši 500-1 000 osob (horizont 2003-2008). V roce 2009 v souvislosti s ekonomickou krizí (poklesem migrační atraktivity) došlo opět k poklesu počtu obyvatel SO P12 (největší podíl měla opět MČ Praha - Libuš). Samotný správní obvod Praha 12 vykazuje výrazné odlišnosti v demografické skladbě obyvatelstva, a to nejen ve srovnání s Českou republikou, ale i s Hlavním městem Prahou. Populace SO P12 je ve své struktuře v současnosti typická zejména nižším zastoupením dětské složky ve věku 5-14/19 let (typický jev pro Prahu), vyšším podílem mladých lidí ve věku 20-35 let (mírně nad průměrem Prahy), propadem podílu osob ve věku 35-45 let (atypické), výrazně četnějším zastoupením pozdně ekonomicky aktivních obyvatel ve věku 45-60 let a nízkým podílem poprodukční složky (65 a více let; pod průměrem "populačně starší" Prahy). Stejnou věkovou strukturu má samotná MČ Praha 12, v rámci SO se vyčlenila MČ Praha - Libuš, pro kterou byla typická výrazně mladší věková struktura (vyšší podíl dětské složky a mladých lidí). Libuš vykazovala velmi silné zastoupení generace pozdně ekonomicky aktivního obyvatelstva ve věku 35-50 let (i ve srovnání se SO P12), nízký podíl poprodukční složky, ale i generací ve věku 55-64 let. Zastoupení ekonomických generací v roce 2009 v MČ Praha 12 vypadalo takto: 11,3% dětská, 75,6% produktivní a 13,1% poproduktivní složka. V případě SO P12: dětská 11,9%, produktivní 77,3% a poproduktivní 10,8%. Z hlediska vývoje úmrtnostních poměrů dosáhla Praha velmi příznivých výsledků, v současnosti dokonce vůbec nejnižší úmrtnosti mužů z celé ČR. V roce 2009 dosáhla naděje na dožití při narození u mužů v Praze hodnoty 75,7 roku, u žen potom hodnoty 80,7 roku (nadprůměrné hodnoty - ČR 74,2 a 80,1). Celkový počet zemřelých za správní obvod se pohybuje okolo 450 osob ročně, v případě MČ Praha 12 je to asi 400 obyvatel ročně.
121
Po prudkém poklesu porodnosti po roce 1989 došlo ke stabilizaci a postupnému zvyšování počtu narozených dětí až v roce 2001. Nejvíce dětí se rodilo v letech 2003-2008 (odložené porody generace 70. let), v nejpříznivějším roce 2008 dosáhla hodnota úhrnné plodnosti hodnoty 1,5 (dítěte/ženu) - což je ale z hlediska zachování reprodukce populace stále ještě velmi nízká hodnota. Neustále se zvyšuje počet dětí narozených mimo manželství - v roce 2009 to bylo v Praze 33,7% ze všech živě narozených (5% pod republikovým průměrem - pražský trend posledních let). Praha se dále odlišuje vyšším průměrným věkem matky při prvním porodu - v roce 2008 to bylo 29,9 roku (ČR: 27,3). Celkový počet živě narozených za správní obvod se pohyboval mezi 550-750 se sestupnou tendencí v roce 2009. V případě MČ Praha 12 je to zhruba o 100 dětí méně, zbytek představuje MČ Praha - Libuš.
Intenzita sňatečnosti se během 90. let snížila téměř o polovinu a i v současnosti víceméně stagnuje na hodnotě 5 sňatků na 1 000 obyvatel. Z dosavadního vývoje sňatečnosti je patrný jak odklad sňatků do vyššího věku, tak i u části populace tendence k odmítání manželství. Průměrný věk při prvním sňatku stoupl do roku 2009 na 32 let u mužů a na 29,2 roku u žen. Praha byla tradičně regionem s podprůměrnou intenzitou sňatečnosti, trend se však v posledních letech obrátil - např. hrubá míra sňatečnosti v roce 2009 činila 4,6 v případě ČR, údaj za HMP byl 5,0. Celkový počet uzavíraných manželství ve SO/MČ je v posledních letech stabilní - od roku 2002 do současnosti je každoročně uzavíráno v rámci SO Praha 12 zhruba 350 sňatků, v případě MČ jde o 300 uzavřených manželství ročně. Hrubá míra sňatečnosti v posledním roce 2009 dosáhla hodnoty 5,4 u MČ Praha 12 a 5,3 u MČ Praha – Libuš, což je opět mírně nad republikovým průměrem.
Správní obvod, resp. Městská část Praha 12, vykazoval v posledních pěti letech v souvislosti se zvýšenou porodností taktéž přirozený přírůstek obyvatel, a to v úhrnné výši 150-300 osob za rok. Nejvyšší nárůst populace přirozenou měnou byl zaznamenán v roce 2008 (+211 osob v MČ Praha 12, +248 ve správním obvodu), v roce 2009 již došlo k poklesu přírůstku, a to asi o pětinu oproti předcházejícímu roku. Z hlediska migrace vykazuje SO/MČ výrazně odlišné tendence. Až do roku 2001 převažoval počet vystěhovalých z obvodu nad počtem přistěhovalých a migrační saldo tak bylo dlouhodobě v záporných číslech (každoroční úbytek okolo 400 osob ve SO/MČ). Libuš do roku 2001 z hlediska počtu obyvatel prakticky stagnovala a migrační pohyby nepřesáhly 100 osob ročně. Po roce 2001 v důsledku změny metodiky sčítání cizinců vykazovala Praha – Libuš po osm let migrační přírůstky (2001-2008), což ovlivnilo i statistiky správního obvodu.
122
Správní obvod v letech 2002 – 2008 vykazoval přírůstek obyvatel mezi 200-900 osobami ročně. K obrátce došlo v posledním roce (krize) - celý SO i obě MČ měly záporné migrační saldo.
Populační prognózy za ČR a region HMP (ČSÚ) Projekce 2009 (ČSÚ) předpokládá ve všech variantách zvýšení počtu živě narozených, zlepšení úmrtnostních poměrů a migrační atraktivitu České republiky. Celkový počet obyvatel bude na konci projekčního období (2065) podle střední varianty mírně vyšší než dnes, ovlivněn bude ale zejména zahraniční migrací, neboť přirozenou měnou bude česká populace zhruba od 20. let 21. století ubývat. Populace ČR výrazně zestárne, podíl osob starších 65 let bude dosahovat jedné třetiny – ze současných 1,56 miliónu osob by v závislosti na variantě došlo k nárůstu na 3 – 4 milióny osob starších 65 let. Dojde tak k vyrovnání poměru osob v ekonomicky aktivním a neaktivním věku. Obdobné výsledky udává prognóza za samotné Hlavní město Prahu. Pro rok 2065 při modelování bez migrace ČSÚ předpokládá úbytek obyvatelstva (-23% stávajícího stavu), prohloubení populačního stárnutí (nárůst poprodukční složky z 15,8 na 38%) a prudký pokles podílu produktivní populace Prahy (za stávajících 72% na 51,2%).
Prognózy populačního vývoje na Praze 12 Přestože stávající věková struktura obyvatel Prahy 12 je ve srovnání s celopražskou populací z demografického, resp. ekonomického hlediska, o něco příznivější, je zároveň velmi nevyvážená a v budoucnu bude generovat výrazně horší věkovou skladbu populace. Pokud bychom brali v úvahu pouze přirozený pohyb obyvatelstva, nelze než konstatovat, že populace Prahy 12 bude i nadále stárnout, a to ještě výrazněji či rychleji než populace celé Prahy. Ve všech třech sledovaných územích Prahy 12 dojde v následujících třiceti letech k mírnému poklesu dětské složky (na cca 8%), výraznému úbytku produkční složky (15 – 64 let, pokles k 54%) a naopak nárůstu složky poprodukční (37% obyvatelstva). Projekce, které zohledňovaly migraci, stěhování do/z regionu, jasně ukázaly, že pro populační vývoj v úzce vymezené oblasti je rozhodující migrační pohyb obyvatelstva, zejména pokud by se větší část přistěhovalých rekrutovala z řad mladších ročníků v plodném věku či by šlo o mladé rodiny s dětmi. Nepříznivé trendy vývoje by mohla zmírnit nová bytová výstavba, jak ukázaly modely se zohledněním přírůstku stěhováním novou výstavbou. Např. „střední varianta“ pro Městskou část
123
Praha 12, předpokládající realizaci stávajících developerských projektů a projektů ve fázi územního rozhodnutí, předpokládá migračního přírůstek ve výši 11 039 obyvatel do roku 2014 - v prvním pětiletém cyklu by se tak počet obyvatel MČ Praha 12 zvýšil o celou pětinu stávajícího stavu.
Trh práce na Praze 12 Míra nezaměstnanosti ve správním obvodu Praha 12 je poměrně nízká. Samotná MČ Praha 12 vykazovala ke konci roku 2009 míru evidované nezaměstnanosti ve výši 4,6%, MČ Praha – Libuš pak 5,5% (registrovaná míra nezaměstnanosti v hl. m. Praha – 3,66%). Absolutní počet evidovaných uchazečů o zaměstnání činil v MČ Praha 1 522 uchazečů, v MČ Praha - Libuš pak 244 uchazečů.
124
