Sni svůj bláhový sen
První kapitola
1
Kruci, pomyslel si star˘ muÏ, málem jsem se odpráskl a nezaplatil hotelov˘ úãet. BéÏová obálka s t˘denním v˘pisem byla zarovnaná stohem novin a on si aÏ teì v‰iml malého rÛÏku, kter˘ vyãuhoval. Spû‰nû vyplnil ‰ek pro ‰v˘carskou banku. âástku slovy i ãíslicemi. Pfiíjemce: Hotel du Palais. Místo: Biarritz. Datum: 14. kvûten 1994. Podpis. V okamÏiku, kdy dopsal své jméno, zazvonil telefon. Stál vedle tfiíramenné lampy se zelen˘mi stínidly, jejíÏ Ïárovky svítily. Zbytek salonu byl ponofien˘ do tmy. Star˘ pán odsunul pistoli, jeÏ leÏela pfied aparátem, zvedl sluchátko a ohlásil se: „Faber.“ K uchu mu dolehl muÏsk˘ hlas: „Roberte, tady je Walter.“ „Dobr˘ veãer, Waltfie,“ fiekl a pomalu se narovnal u vykládaného empírového psacího stolu s pozlacen˘m kováním. „Snad nejse‰ je‰tû v kanceláfii?“ „To tak! VÏdyÈ je sobota.“ „Ach ano, ov‰em.“ „Mበto nûjak popleten˘, co?“ „To ví‰, Alzheimer na pochodu.“ Jsem váÏnû mimo, pomyslel si muÏ unavenû. Nejdfiív zapomenu na úãet a teì ani nevím, co je vlastnû za den. Musím se vzchopit. „No, pokud jsi je‰tû s to si zapamatovat, jak se ta hrÛza jmenuje, tak ti nehrozí,“ zasmál se Marks. UÏ cel˘ch sedmadvacet rokÛ je Walter Marks m˘m advokátem, uvûdomil si Faber. Mûl moc rád Natálii. A ona jeho. Po její smrti u mne t˘den bydlel. Nespustil mû z oãí. Mûl strach, Ïe se oddûlám. Tehdy jsem o tom jenom uvaÏoval. Dnes v noci to provedu. Mûl jsem to udûlat dávno. 7
Johannes Mario Simmel
„Co se dûje?“ Ne Ïe by mû to zajímalo, pomyslel si Faber. Mû uÏ nezajímá vÛbec nic. „Právû mi volal tvÛj nakladatel. Tvá hospodynû Anna a já jsme pfiece jediní, kdo s jistotou víme, kam se za‰ije‰, kdyÏ chce‰ v klidu psát.“ Abych mohl v klidu psát. Sinalé rty starého muÏe se trpce stáhly. Abych mohl psát. V klidu. UÏ brzy budu mít klid. Jednou provÏdy. Unaven˘ma oãima, pod nimiÏ leÏely hluboké kruhy, se zadíval z velkého okna pfied sebou. ·est t˘dnÛ ob˘val apartmá v druhém patfie Hotelu du Palais. Rozlehlá ãervenobílá budova byla vzdálena jen nûkolik stovek metrÛ od pobfieÏí Atlantiku. Právû zaãínal pfiíliv. Zpoãátku se ohlásil slab˘m bubláním a nûÏn˘mi vlnkami, postupnû v‰ak nab˘val na síle a mohutnosti, aÏ nakonec metrové vlny, poseté na hfiebenech bíl˘mi pûnov˘mi ãepicemi, naráÏely v dlouh˘ch fiadách na bfieh s pfií‰ern˘m hukotem, jenÏ pronikal zavfien˘m oknem do pokoje. Svûtlo majáku na Pointe Saint Martin klouzalo po hladinû rozboufieného oceánu a tfiech skalách, které i bûhem pfiílivu vyãnívaly z vody. Natálii pfiíliv vÏdycky fascinoval, pfiemítal Faber otupûle. Krevní obûh mu vypovídal sluÏbu. Doktor mu pfiedepsal lék. Nezabral. Naordinoval mu druh˘, tfietí, ãtvrt˘. Îádn˘ nepomáhal. Malátnost a závratû ho pfiepadaly pofiád ãastûji a jeho my‰lenky bezcílnû bloudily, bloudily a bloudily… Natálie, povzdechl si. Dvakrát jsme spolu trávili ãas v Biarritzu, v tomhle apartmá Hotelu du Palais. âasto jsme spolu sedávali tady u toho okna a pozorovali pfiíliv a já jí pfiedãítal, co jsem právû napsal… Napsal! „Roberte!“ „Ano?“ Jako by procitl ze dna. Tyhle stavy se u nûj od Natáliiny smrti projevovaly kaÏdou chvilku. Nejsou vidût hvûzdy, uvaÏoval. Pfied pfiílivem jimi byla obloha posetá. „UÏ jsem mûl strach, Ïe nás pfieru‰ili. Najednou ses mi nûjak ztratil…“ Co nevidût se ztratím navÏdycky, pomyslel si. „Posly‰, starou‰i, co je to s tebou? Nejse‰ nemocnej?“ 8
Sni svůj bláhový sen
„Cítím se skvûle.“ „Ale nezní to tak.“ „MÛÏe‰ b˘t bez obav, Waltfie.“ KuÏel svûtla bíle ozáfiil pûnové ãepice. PÛjdu tam, rozhodl se, k zálivu pod Pointe Saint Martin. „Nakladatel tû prosí, abys co nejrychleji zavolal jednomu doktorovi.“ Hvûzdy se urãitû zase objeví, uvaÏoval dál. MoÏná je je‰tû uvidím. Dole na pláÏi. „Roberte!“ „Hm?“ „Poslouchበmû vÛbec?“ „Samozfiejmû.“ „Tys pil?“ „Ani kapku.“ „Mám o tebe strach.“ „Hloupost!“ „Jse‰ v Biarritzu, zatímco já v Mnichovû.“ Pozor, ozval se varovn˘ signál ve Faberovû mozku. Nesmí se ho zmocnit podezfiení. Kdoví, co by jinak udûlal, mÛj dobr˘ kámo‰ Walter. Tfieba zavolal fiediteli hotelu. Upozornil ho. Nahlas fiekl: „Tak uÏ toho nech! Co je to za doktora?“ „Jmenuje se Martin Bell. Telefonní ãíslo nakladatele získal na informacích. Ten muÏ s tebou potfiebuje mluvit, povídal nakladatel. Nutnû. Proto ti volám. Abys tomu Bellovi hned brnknul.“ Houby s octem, u‰klíbl se. „Bell tvrdí, Ïe jde o Ïivot nebo smrt jistého ãlovûka. A jedinû ty pr˘ mu mÛÏe‰ pomoct – moÏná.“ „Jak to?“ „ProtoÏe jse‰ jedinej, kdo má k nûmu nûjak˘ vztah.“ Já uÏ nemám k nikomu Ïádn˘ vztah, pomyslel si. Snad akorát k Walterovi, ale jak siln˘? Star˘ muÏ cítil, jak v nûm stoupá hofikost. Staãilo, aby Walter zatelefonoval o hodinu pozdûji! Teì abych je‰tû ke v‰emu hrál divadélko. „Dej mi to ãíslo!“ fiekl odevzdanû. „Pfiedvolba Vídnû – nula, nula, ãtyfii, tfii, jedna – a pak…“ Advokát mu nadiktoval ‰estimístnou cifru. „Zapsal sis to?“ 9
Johannes Mario Simmel
„Jasnû,“ pfiisvûdãil Faber. UÏ jenom proto, abych ti to mohl zopakovat, kdyby ses zeptal, pomyslel si. „Bell pracuje ve Vídni v Mariánském dûtském ‰pitálu.“ A ke v‰emu je‰tû VídeÀ! Ze v‰ech mûst zrovna to, které… Dost! okfiikl se v duchu. Uklidni se! Stejnû tam nezavolá‰. „Zopakuj mi pro jistotou to ãíslo!“ No prosím, usmál se Faber. Jako bych to nevûdûl. Pfieãetl, co si poznamenal. Musel skoro kfiiãet, protoÏe dunûní vln teì pfiipomínalo nálet eskadry tûÏk˘ch bombardérÛ. Bílé pûnové koruny se rozstfiikovaly do vzduchu. Faber cítil, jak se mohutné zdi hotelu chvûjí, stÛl i Ïidle, na které sedûl. „Poslechne‰ si, co ten Bell chce – slibuje‰?“ „Slibuju.“ „Pak mi dej hned vûdût. Tak zatím!“ Îádné pak nebude, u‰klíbl se Faber, zatímco pokládal sluchátko zpátky na aparát. Uchopil pistoli Walther PP, ráÏe 7,65. Ten slib neplatí. Pro mû uÏ neexistuje Ïádnej slib. Nikomu nemÛÏu pomoct. A mnû taky nikdo nepomÛÏe. Umfiu. Koneãnû! Najednou se roztfiásl, po tûle mu vyrazil pot, cítil, jak mu ve spáncích bu‰í krev.
2
Lapal po dechu a nejist˘m krokem vrávoral pfies sousední loÏnici do koupelny. Záchvat se vÏdycky objevil zcela neãekanû. Na stolku stála koÏená ta‰tiãka. Otevfiel zip. Byly v ní nejrÛznûj‰í léky, které pravidelnû uÏíval. Proti lehké srdeãní slabosti bral uÏ fiadu let ráno a veãer pilulku Isoptinu 80 a theotalusin. Pfii tûchto záchvatech v‰ak obvykle zabíral nitrolingual v podobû draÏé. Tak tedy dvû tabletky! Jeho pohled padl do tfiídílného zrcadla nad umyvadlem. Nad irisovû zelen˘ma oãima leÏela tûÏká víãka. âelo bylo rozbrázdûné vráskami. Bílé vlasy znaãnû profiídlé: V boãním zrcadle dokonce zahlédl na temeni ple‰ku. Svlékl si Ïupan, protoÏe se vytrvale potil. âekal, aÏ prá‰ek zaãne pÛsobit. To by byla legrace, myslel si, kdyÏ klesl na okraj vany a vytrvale 10
Sni svůj bláhový sen
se snaÏil popadnout dech, kdyby nezabral a infarkt mû sklátil dfiív, neÏ bych se staãil odprásknout. O tfii minuty pozdûji se uÏ cítil lépe. Za dal‰í ãtyfii stál pevnû na nohou a pfiestal se potit. Vlezl pod sprchu a pou‰tûl na sebe stfiídavû teplou a studenou vodu. Poté si ovinul kolem tûla froté osu‰ku a vrátil se bos do salonu. Je‰tû musí chvilku poãkat. Rozsvítil v‰echna svûtla, lustr, stolní lampu i pozlacené elektrické svíãky na stûnách. Nato se posadil do fotelu a zadíval se na vysoké bílé vchodové dvefie. Apartmá ãíslo 210, pfiemítal. Na vnûj‰í stranû dvefií stálo zlat˘mi písmeny jméno slavné hereãky: SARAH BERNHARDTOVÁ. âasto ob˘vala tuhle suitu. Na dvefiích jin˘ch apartmá Hotelu du Palais byly vizitky dal‰ích v˘znamn˘ch hostÛ: LE CHANCELIER ALLEMAND, OTTO VON BISMARCK, LA DUCHESSE DE WINDSOR, LE ROI EDOUARD VII., IGOR STRAVINSKIJ, LE ROI ALPHONSE XIII., LE ROI FAROUK I., SIR WINSTON CHURCHILL...
Vzpomínal, jak pfiijel poprvé s Natálií do Biarritzu a ubytovali se v tomhle hotelu. OkamÏitû se zaãala pídit po historii domu. Neexistovalo nic, co by ji nezajímalo, usmál se v duchu, zatímco tlak ve spáncích pomalu pfiestával. Otoãil hlavu a prohlíÏel si rozlehl˘ salon, mramorovou podlahu, kterou pokr˘val drah˘ koberec, vysoké stûny, strop. Stûny a strop byly bílé a bohatû ‰tukované. V‰echny ornamenty zdobené jemn˘m lístkov˘m zlatem. Místnost mûla francouzská okna. Tak mohl z kfiesla pozorovat vlny naráÏející na bfieh. Jejich hukot slábl. Opût spatfiil hvûzdy, nesãetné mnoÏství mal˘ch záfiících bodÛ na temnû modré noãní obloze. Jak moc tenhle hotel Natálie milovala! A mofie s jeho pfiílivem a odlivem. KdyÏ jsem psal, i ona pracovala, pfiekládala odborná díla z francouz‰tiny. Najednou zaslechl její hlas. Nepfiekvapilo ho to. âasto svou mrtvou Ïenu sly‰el. A rozmlouval s ní. Samozfiejmû v duchu. Kdykoli potfieboval Natáliinu radu, názor ãi útûchu, vÏdy se na ni obracel. Byla pofiád tady. Pochopitelnû Ïe ano. VÏdyÈ v tezi o zachování energie, poprvé formulované Galileem, se praví: JestliÏe vesmír existuje jako uzavfien˘ prostor, pak ve‰kerá energie svûta je konstantní. NemÛÏe se k ní pfiidruÏit, ale ani ztratit sebemen‰í ãásteãka. Existuje velmi mnoho druhÛ energie, které se navzájem 11
Johannes Mario Simmel
pfiemûÀují. Tento proces probíhá nepfietrÏitû. Mechanická energie se proto mÛÏe zmûnit v du‰evní, zejména kdyÏ ãlovûk zemfie. Pevnû vûfiil, Ïe Natálie je neustále kolem nûj a v nûm. Bylo to to jediné, v co opravdu vûfiil. Musí‰ zavolat! nabádala ho Natálie. Prosím, Roberte, zatelefonuj tomu doktorovi! Ne, bránil se. Ví‰ pfiece, Ïe musím dolÛ na bfieh. Udûlej to kvÛli mnû, trvala na svém. Udûlej to pro mû, Roberte! Ne, Natálie, fiekl bezbarvû. Nechtûj to o mnû! Jestli mû miluje‰, tak to po mnû neÏádej. Právû proto, Ïe tû miluju, namítla Natálie. Nemohla bych tû milovat – ne tak moc –, kdyby ses mu neozval. Ten doktor tvrdil, Ïe jse‰ jedinej, kdo tomu ãlovûku moÏná mÛÏe pomoct. Pfiece si nechce‰ vzít na svûdomí takovou vinu? Jakou vinu? Vinu na smrti ãlovûka, kterého tfieba mÛÏe‰ zachránit. Nechci nikoho zachraÀovat, bránil se. Pro mû za mû aÈ v‰ichni chcípnou. Mû to nezajímá. To není pravda, takhle nesmí‰ mluvit. VzpomeÀ si na Johna Donnea: Nikdo není ostrov sám pro sebe… smrtí kaÏdého ãlovûka je mû ménû, neboÈ jsem ãást lidstva. A proto se nikdy neptej, komu zvoní hrana. Zvoní tobû… Jak moc jsi tahle slova miloval. Copak jsi uÏ na nû zapomnûl? Tvá hrana odzvonila. Musí‰ zavolat! KvÛli tomu ãlovûku. KvÛli sobû. KvÛli mnû. KvÛli lidstvu.
3
„Haló!“ ozval se jasn˘ hlas dûvãátka. „Tady je Mariánsk˘ dûtsk˘ ‰pitál. OkamÏik prosím…“ Faber sedûl u psacího stolu s telefonním sluchátkem u ucha. Dfiíve neÏ vytoãil VídeÀ, pfiistoupil k jednomu z francouzsk˘ch oken a otevfiel je. Do salonu pronikl tepl˘ vzduch jarní noci. Pfiíliv uÏ jen ‰eptal. KaÏdou sobotu se tu pofiádaly galaveãery. Hudba, zpûv – tlumené hlasy doléhaly aÏ sem k nûmu nahoru. Lidé tanãili na terase z bílého mramoru kolem velkého bazénu. Zaslechl slova písnû, kterou kdysi zpívala Edith Piaf: „Des yeux qui font baiser les miens, un rire qui se perd sur la bouche…“ 12
Sni svůj bláhový sen
A opût hlas dûvãátka z magnetofonové pásky: „Haló! Tady je Mariánsk˘ dûtsk˘ ‰pitál. OkamÏik prosím.“ Poté bylo sly‰et muÏsk˘ hlas: „Mariánsk˘ dûtsk˘ ‰pitál, dobr˘ veãer!“ „Volám…“ Musel si odka‰lat. „Volám z Francie, z Biarritzu, Hotel du Palais. Mé jméno je Robert Faber. Prosím pana doktora Bella.“ „Moment, pane Fabere.“ „… quand il me prend dans ses bras, il me parle tout bas, je vois la vie en rose…“ Ve spojení cvaklo a nato zaznûl dal‰í muÏsk˘ hlas: „Tady Bell. Dobr˘ veãer, pane Fabere! Dûkuji, Ïe jste zavolal!“ „Co pro vás mohu udûlat, pane doktore?“ Faber se naklonil pfies stÛl a pfiivfiel okno, aby lépe sly‰el. Zpûv a orchestr zeslábly. „Pravdûpodobnû je vám známo, Ïe z rozhodnutí OSN zaãaly ze Sarajeva transportovat tûÏce nemocné dûti, kter˘m se tam nedostává lékafiské péãe…“ Znovu si odka‰lal. „Sly‰el jsem o tom.“ „No a pfied tfiemi dny se tfii takoví pacienti, dvû dívky a jeden chlapec, dostali k nám. DûvãatÛm zatím nehrozí bezprostfiední nebezpeãí, ale u chlapce je to opravdu otázka Ïivota a smrti, jak jsem uÏ fiekl va‰emu nakladateli. Jmenuje se Goran Rubic. Je mu patnáct. Ztratil oba rodiãe. Goran nemÛÏe jíst, pít ani leÏet. Má neforemnû oteklé bfiicho, které brání funkci plic a d˘chacího ústrojí. Hodnota bilirubinu v krvi dosahuje padesát miligramÛ na jeden decilitr, normál je jeden miligram…“ „Ano, ano – no a?“ „PromiÀte, pane Fabere. Zrovna jsem byl u nûj, proto… Goran mÛÏe do dvou tfií dnÛ zemfiít. Má po‰kozená játra. A nemá tady nikoho, chápete? Ani my doktofii nemáme nikoho, s k˘m bychom se mohli poradit… A pfiitom potfiebujeme ke kaÏdému dítûti blízkou osobu! Potfiebujeme vás, pane Fabere!“ „Ale já pfiece toho… toho chlapce…“ „Goran, Goran Rubic.“ „Toho Gorana Rubice, neznám, pane doktore. To jméno jsem v Ïivotû nesly‰el. Jak jste proboha pfii‰el zrovna na mû?“ „Pfies Goranovu babiãku.“ 13
Johannes Mario Simmel
„Pfies koho?“ „Goranovu babiãku! Pfiiletûla s chlapcem do Vídnû. UÏ jsem se zmínil, Ïe jeho rodiãe jsou mrtví…“ „To… promiÀte, pane doktore, je to stále zmatenûj‰í. Jak mám rozumût tomu ,pfies Goranovu babiãku‘? Tu pfiece taky neznám!“ „Ale ano,“ namítl doktor klidnû. „Znáte.“ „Pane doktore, prosím! Co to má znamenat? Kdo je ta babiãka? Jak se jmenuje?“ „Mira Masinová.“ Faber málem upustil sluchátko. Rychle ho uchopil v‰emi prsty. Já se snad zbláznil, pomyslel si strnul˘ zdû‰ením. Zdá se, Ïe jsem se fakt pomátnul. KdyÏ jsem psal po válce pro Williho Forsta scénáfi, neustále tvrdil, Ïe se jednou urãitû zcvokne. ProtoÏe jsem toho velikého reÏiséra a herce bezmeznû uznával a obdivoval, osvojil jsem si naãas zpÛsob jeho fieãi, pohyby a gesta. ¤íkal jsem, Ïe i já jednoho dne pfiijdu o rozum. Léta jsem to opakoval, desítky let. A teì je to tady. Je ze mû cvok. „Pane Fabere!“ Seber se! nabádal se v duchu. Vzpamatuj se! S nadlidsk˘m sebeovládáním fiekl: „·patnû jsem vám rozumûl. JakÏe se ta Ïena jmenuje?“ „Mira Masinová.“ V roce 1945 jsem coby dezertér na útûku vy‰plhal na tfii metry vysokou zeì, pfiehoupl se pfies ni a pfiistál na druhé stranû mûkce jako koãka. Dneska nechápu, jak jsem to vÛbec dokázal. Je neuvûfiitelné, ãeho je ãlovûk schopen, kdyÏ mu jde o Ïivot. I teì mi jde o Ïivot. Ne, opravil se, jde o moji smrt. Tak tedy klid. Pro v‰echno na svûtû, zachovej klid! Mysli na svou smrt! Podafiilo se mu úplnû klidnû prohlásit: „Îádnou Miru Masinovou neznám.“ „Ale ano,“ trval na svém ten netvor ve Vídni. „Ne,“ bránil se Faber a v duchu se modlil: Jen aÈ mû teì proboha nechytne záchvat. Jenom to ne. Natálie, pomoz! „Jak jste na nûco takového vÛbec pfii‰el?“ zeptal se. „Paní Masinová nám to prozradila…“ Jestli jsem se fakt zbláznil, patfií mi to, pomyslel si. Ale ani ‰ílenství nesmí stát mé smrti v cestû. 14
Sni svůj bláhový sen
„Co? Co vám prozradila?“ Tiskl sluchátko, aÏ mu zbûlely klouby. „Îe jste ji miloval. Pfied mnoha lety. V roce 1953. V Sarajevu.“ Lékafi mûl hlubok˘, pfiíjemn˘ hlas. Faber zaãal ten hlas nenávidût. Nejde tedy o omyl, pfiiznal si zdrcenû. Je to pravda. Jestli je nûkdo blázen, pak je to sám Ïivot. Sarajevo. 1953. Nepochopiteln˘, ale ‰ílen˘. Ne, ‰ílen˘ ne. „Pane Fabere!“ A pokraãuje to. Bez milosti. Natálie! Buì upfiímn˘! okfiikl se v duchu, vÏdyÈ je to morbidní, tenhle kult mrtv˘ch, co sis vytvofiil. Mûl jsi uÏ dávno pfiestat s Natálií mluvit, vytrvale ji prosit o pomoc, o radu a podporu. To není láska aÏ na vûãnost, to je muzeum, které sis pro ni vytvofiil. Ne, ne pro ni, ale pro sebe! Natálie nûco takového nepotfiebuje. Je mrtvá. A je jí dobfie. Ty ale Ïije‰ a Ïiví‰ v sobû tuhle mánii, protoÏe jsi sám, tak sám. MÛÏe‰ pfiece Natálii i nadále milovat, ale jenom v my‰lenkách. Ne, pfiel se sám se sebou, právû Ïe nemÛÏu. Ale je ti jasné, Ïe je to tûÏká obsese? Nad slunce jasné. Ale nádherná obsese. Nádherná pro mû. Ostatní aÈ si myslí, co chtûjí. „Pane Fabere!“ zvolal Bell hlasitû. „Ano,“ fiekl. Není v˘chodisko. BohuÏel, Natálie. „Vzpomínáte si, Ïe? Mira Masinová. Rok 1953. Tehdy jste byl v Sarajevu. Bydlel jste v hotelu Europa. Se slavn˘m americk˘m filmov˘m reÏisérem. Paní Masinová si nedokáÏe vybavit jeho jméno.“ „Ale mé ano,“ hlesl star˘ muÏ bezmeznû trpce. „Mé jméno si pamatuje.“ „Pochopitelnû.“ „Proã pochopitelnû?“ „ProtoÏe potom, co jste odjel, porodila dítû. Dceru. Nadju. Vy jste Nadjin otec…“ Lékafi ve Vídni mluvil stále rychleji, jako kdyby mûl strach, Ïe by mohl Faber spojení ukonãit. Ten o tom sice uÏ dlouho uvaÏoval, ale neudûlal to. Bylo pozdû. Pfiíli‰ pozdû na to, aby poloÏil sluchátko. Ten chlap ve Vídni teì vûdûl, kde on, Faber, je. Pfiedtím osobnû, tfiikrát zatracen˘ idiot, spojovateli v ústfiednû fiekl: Volám z Francie, z Biarritzu, Hotel du Palais. Kdyby zavûsil, 15
Johannes Mario Simmel
Bell by mu zaruãenû zavolal zpátky. Nemá smysl to pokládat. Natálie! zaúpûl v duchu, proã jsi to jenom po mnû chtûla? Proã, Natálie? „A tahle Nadja byla matkou Gorana, chlapce, kter˘ teì u nás leÏí,“ pokraãoval doktor. „O své dcefii jste nevûdûl, pane Fabere. Paní Masinová vám nic nefiekla. VÏdyÈ jste ji uÏ taky nikdy nevidûl ani s ní nemluvil.“ Je‰tû se bránil. „Doktore! Doktore Belle! PfiestaÀte! To v‰echno není pravda!“ „Je to pravda, pane Fabere. Proã by paní Masinová lhala? Co by z toho mûla?“ „Co já vím… nemám tu‰ení.“ Z téhle ka‰e se nevylíÏu. UÏ ne. Ach Natálie, proã? Proã? „No právû,“ fiekl Bell. „Nemûla by z toho vÛbec nic. A proto taky nelÏe. Pane Fabere, nemohl jste pfiece na paní Masinovou úplnû zapomenout! Byl jste s ní tak ‰Èastn˘, tenkrát v Sarajevu…“ „Tvrdí paní Masinová.“ Ne, pomyslel si, ne, takhle to dál nejde. Musím… co, co musím? „Ano, tvrdí to. Je jí pûta‰edesát. A kolik je vám, pane Fabere? Ne, nemusíte mi odpovûdût! Já to vím, paní Masinová mi to prozradila. Narodil jste se v roce 1924. Ve Vídni. Léta jste bydlel ve ·v˘carsku, v Luzernu. KdyÏ jste psal v Sarajevu scénáfi pro film spoleãnosti Bosna-film, bylo vám devûtadvacet. Paní Masinové dvacet ãtyfii… byla to moc hezká dívka, ukázala mi fotografii. Fotografii vás obou, pane Fabere. Nepochybnû dnes vypadáte jinak, stejnû jako paní Masinová… Tehdy v Sarajevu pracovala jako stfiihaãka u Bosna-filmu a dûlala vám tlumoãnici. Mluví plynnû nûmecky a anglicky. MÛj boÏe, musíte si na ni pamatovat, pane Fabere! Musíte!“ Jasnû, zatracenû, jasnû Ïe si pamatuju, úpûl v duchu. Ten doktor pfiece dávno poznal, Ïe lÏu. Ale co mi brání, abych se pokusil v‰echno zasklít? „Poãkejte!“ fiekl. „Já…“ Teì malou pauzu! pomyslel si a úmyslnû se odmlãel. „Vzpomínáte si?“ „Vzpomínám si, ano… ov‰em… Byl jsem v Sarajevu. Kdy, to uÏ pfiesnû nevím. Psal jsem tam scénáfi pro reÏiséra Roberta 16
