Směrnice politiky a postupů při jednání s dětmi bez doprovodu žádajícími o azyl Materiál UNHCR z roku 1997
OBSAH SHRNUTÍ 1.
ÚVOD
2.
MEZINÁRODNÍ STANDARTY
3.
DEFINICE 3.1 Dítě bez doprovodu 3.2 Dítě doprovázené dospělou osobou, která není jeho rodičem
4.
PŘÍSTUP NA ÚZEMÍ
5.
IDENTIFIKACE A POČÁTEČNÍ KROKY 5.1.-5.5. Identifikace 5.6. Registrace a dokumentace 5.7. Ustanovení opatrovníka nebo poradce 5.8.-5.10. Úvodní pohovor 5.11. Stanovení věku 5.12. Osoby vedoucí pohovor 5.13. Tlumočníci 5.14.-5.15. Konzultace 5.16. Důvěrnost 5.17. Pátrání 5.18. Sledování 5.19. Statistiky
6.
PŘÍSTUP K AZYLOVÉM ŘÍZENÍ
7.
PROZATIMNÍ PÉČE A OCHRANA DĚTÍ HLEDAJÍCÍCH AZYL 7.1. Obecná pravidla 7.2.-7.5. Péče a ubytování 7.6.-7.8. Zadržení 7.9.-7.11. Zdravotní péče 7.12. Vzdělání
8.
AZYLOVÉ ŘÍZENÍ V PŘÍPADĚ DĚTÍ BEZ DOPROVODU 8.1. Postupy 8.6. Kriteria
9.
IDENTIFIKACE TRVALÝCH ŘEŠENÍ 9.1. Dítě splňující kriteria pro přiznání azylu 9.2.-9.7. Dítě nesplňující kriteria pro přiznání azylu 9.8. Kriteria
10.
REALIZACE TRVALÝCH ŘEŠENÍ 10.1. Obecná pravidla 10.2.-10.4. Místní integrace 10.5. Pátrání po rodině/Sloučení 10.6.-10.10. Péče, ubytování a dlouhodobé umístění 10.11. Přesídlení 10.12.-10.14. Repatriace
11.
ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ
12.
SPOLUPRÁCE A KOORDINACE
PŘÍLOHY
Shrnutí Obecná pravidla Základním řídícím principem při poskytování jakékoliv péče uprchlickému dítěti je princip „nejlepšího zájmu dítěte“. Efektivní ochrana a pomoc by měla být poskytována dítěti bez doprovodu systematickým, komplexním a integrovaným způsobem. Definice Dítě bez doprovodu je osoba mladší osmnácti let, která nenabyla zletilosti dříve, v souladu se zákonem na ni se vztahujícím, a které je „odloučené od obou rodičů a není mu poskytována péče dospělou osobou, která má podle práva nebo zvyku tuto péči poskytovat“. Přístup na území Dítěti bez doprovodu hledajícímu azyl by z důvodu jeho zranitelnosti neměl být odepřen vstup na území. Identifikace a počáteční kroky Úřady na hraničních přechodech by měly přijmout nutná opatření k zajištění povolení vstupu dítěte bez doprovodu zajišťujícího, že dítě bude identifikováno a bude s ním jednáno přednostně. Děti bez doprovodu by měly být registrovány pomocí pohovorů. Účinná dokumentace dítěte pomůže zajistit přijetí následných kroků v souladu s „nejlepším zájmem dítěte“. Opatrovník nebo poradce by měl být přidělen co nejdříve poté, co bude dítě bez doprovodu identifikováno. Opatrovník nebo poradce by měl mít nutné znalosti z oblasti péče o dítě a měl by zajišťovat dohled nad „nejlepšími zájmy dítěte“ a příslušné zabezpečení jeho potřeb. Počáteční pohovor s dítětem v rámci shromáždění osobních údajů a informací o sociální historii by měl být proveden co nejdříve po příjezdu dítěte způsobem odpovídajícím jeho věku. Je žádoucí, aby veškeré pohovory s dítětem bez doprovodu byly vedeny profesionálně kvalifikovaným pracovníkem zvláště vyškoleným v otázkách uprchlíků a dětí. V co nejvyšší míře by měly být také využívány služby zvláště vyškolených tlumočníků. Ve všech případech by měly být zjištěny a brány v úvahu názory a přání dítěte. Přístup k azylovém řízení Děti mají vždy, bez ohledu na svůj věk, přístup k azylovému řízení. Prozatímní péče a ochrana dítěte žádajícího o azyl Děti žádající o azyl, zejména jedná-li se o děti bez doprovodu, mají právo na zvláštní péči a ochranu. Děti žádající o azyl by neměly být zadrženy. Toto je zejména důležité v případě dítěte bez doprovodu
Azylové řízení Berouce v úvahu zranitelnost a zvláštní potřeby dítěte je naprosto nutné, aby byla dána přednost žádostem o azyl podaným dítětem a aby byla veškerá snaha vedla k rychlému přijetí spravedlivého rozhodnutí. Jelikož dítě žádající o azyl není právně nezávislou osobou, mělo by být zastoupeno dospělou osobou, která zná situaci dítěte a která bude chránit jeho zájem. Pohovor by měl být veden zvláště kvalifikovaným a vyškoleným pracovníkem. Odvolání by mělo být posouzeno tak rychle, jak jen je to možné. Při zkoumání faktických součástí žádosti dítěte bez doprovodu by měla být zvláštní pozornost věnována takovým okolnostem, jako je stadium vývoje dítěte, jeho možná omezená znalost podmínek v zemi původu a jejich význam v právním konceptu postavení uprchlíka, stejně jako jeho zvláštní zranitelnosti. Identifikace trvalých řešení Je-li dítěti přiznáno postavení uprchlíka nebo je-li mu povolen pobyt z humanitárních důvodů, je možným trvalým řešením buď místní integrace anebo přesídlení do třetí země, většinou na základě sloučení rodiny. Pokud dítěti nemůže být přiznán azyl, ať již jako uprchlíkovi nebo z humanitárních důvodů, mělo by co nejdříve po potvrzení negativního rozhodnutí následovat posouzení možných řešení, která jsou v nejlepším zájmu dítěte. Identifikace nejvhodnějšího řešení vyžaduje, aby různé aspekty případu byly řáděn vzaty v úvahu a zváženy. Jeden ze způsobů, kterými může být tento cíl zajištěn, je ustanovení multidisciplinárních panelových komisí posuzujících individuálně jednotlivé případy, stanovujících které řešení je v nejlepším zájmu dítěte a přijímajících vhodná doporučení. Realizace trvalých řešení Z důvodu obzvláštní zranitelnosti dítěte bez doprovodu by mělo být učiněno vše pro to, aby rozhodnutí týkající se tohoto dítěte byla přijata a realizována bez zbytečných průtahů. Jakmile bylo dítěti přiznáno postavení uprchlíka nebo mu byl povolen pobyt z humanitárních důvodů, mělo by být zajištěno dlouhodobé umístění dítěte ve společnosti. V případě, že za nejvhodnější trvalé řešení je považována repatriace, nedojde k návratu před tím, než bude v zemi původu před odjezdem zajištěn vhodný pečovatel, jako rodič, jiný příbuzný nebo dospělý pečovatel, vládní agentura nebo pečovatelská organizace schopná převzít za dítě zodpovědnost a poskytnout mu odpovídající ochranu a péči. Zvláštní pozornost musí být věnována zajištění vhodného poradenství pro dítě, které má být navráceno. Měla by být pověřena možnost využití znalosti mezinárodních agentur, zejména v oblasti navazování kontaktů a zajišťování programů pomoci rodině. Spolupráce a koordinace Výše uvedený proces zahrnuje sdílení informací a spolupráci mezi organizacemi a jednotlivci. Úzká spolupráce různých vládních organizací, specializovaných agentur a jednotlivců při poskytování efektivní kontinuální péče je životně důležitá.
1. ÚVOD 1.1
1.2 1.3
1.4
1.5
V posledních letech vyjádřily státy své znepokojení týkající se dětí bez doprovodu žádajících o azyl buď na hranicích nebo později po svém vstupu do státu. Podmínky, ve kterých se tyto obzvlášť zranitelné osoby nacházejí, jsou různé a často komplexní. Některé z těchto dětí mají strach z perzekuce, porušování lidských práv nebo občanských nepokojů ve své zemi. Jiné mohly být vyslány, aby si zajistily (chtě nechtě) lepší budoucnost v zemi,kterou pečovatelé dítěte považovali za rozvinutější. V jiných případech mohou být motivy a důvody smíšené. Přes všechny tyto motivy mohou děti bez doprovodu ovlivnit jen velmi málo nebo vůbec nic rozhodnutí vedoucím k jejich nesnadné situaci a zranitelnosti. Bez ohledu na svůj imigrační status mají zvláštní potřeby, které musí být zabezpečeny. Doporučení uvedená níže by měl a být aplikována v součinnosti se Směrnicemi UNHCR o uprchlických dětech1. Účel tohoto dokumentu je trojí. Zlepšit povědomí o zvláštních potřebách dětí bez doprovodu a právech stanovených v Úmluvě o právech dítěte; zdůraznit význam komplexního přístupu a stimulovat v každé zemi vnitřní diskusi o rozvinutí principů a praxe zajišťující pokrytí potřeb dětí bez doprovodu. Přijímající země reagovaly na situaci těchto dětí širokou paletou vládních a nevládních aktivit. UNHCR však přesto považuje za nezbytně nutné zajistit poskytování efektivní ochrany a pomoci každému dítěti bez doprovodu systematickým, komplexním a integrovaným způsobem2. Toto bude nevyhnutelně vyžadovat úzkou spolupráci různých vládních orgánů, specializovaných organizací a jedinců při poskytování efektivní kontinuální péče a ochrany. Z tohoto důvodu UNHCR vítá všeobecný, základní princip péče o dítě a ochranu zakotvený v Úmluvě o právech dítěte, zejména v článku 3, odstavec 1 stanovujícím, že: „Při všech aktivitách dotýkajících se dětí, ať jsou podnikány veřejnou nebo soukromou institucí sociálního zabezpečení, soudy, správními úřady nebo legislativními orgány, musí být brán primárně v úvahu nejlepší zájem dítěte.“
2.
MEZINÁRODNÍ STANDARTY
2.1
Při vyřizování otázek týkajících se dětí bez doprovodu žádajících o azyl by měly být brány v úvahu následující hlavní mezinárodní standarty (podrobnější seznam je uveden v Příloze I): - Úmluva o postavení uprchlíků, 1951 - Protokol vztahující se k postavení uprchlíků, 1967 - Úmluva o právech dítěte, 1989. Dále doporučujeme konzultovat směrnice UNHCR „Uprchlické děti – Směrnice týkající se ochrany a péče“ (1994)
2.2 3. 3.1.
1
2
DEFINICE Dítě bez doprovodu Dítě bez doprovodu je osoba mladší 18 let, která nenabyla zletilosti dříve v souladu se zákonem na ni se vztahujícím, a která je odloučena od obou rodičů a které není poskytována péče dospělou osobou, která podle práva nebo zvyku tuto zodpovědnost má.3
“Uprchlické děti – směrnice týkající se jejich ochrany a péče”, UNHCR, 1994
§22(1) Úmluvy o právech dítěte stanoví, že “státy přijmou příslušná opatření k zajištění skutečnosti, že dítěti žádajícímu o přiznání postavení uprchlíka nebo dítěti považovanému za uprchlíka v souladu s platnou mezinárodní nebo vnitrostátní legislativou a příslušnými postupy, ať v doprovodu či bez doprovodu rodičů nebo jiné osoby, bude poskytnuta příslušná ochrana a humanitární pomoc v rámci platných práv stanovených v současné Úmluvě a dalších mezinárodních nástrojích z oblasti lidských práv nebo v nástrojích, jejichž smluvní staranou státy jsou.“ 3 Uprchlické děti: Směrnice týkající se jejich ochrany a péče, cit., str. 121
3.2.
Děti doprovázené dospělou osobou, která není jejich rodičem V mnoha případech je dítě doprovázeno dospělou osobou poskytující mu péči, která může ale nemusí být příbuzným dítěte. V rámci stanovení, zda dítě má být považováno za dítě bez doprovodu, viz praktické směrnice v Příloze II.
4.
PŘÍSTUP NA ÚZEMÍ
4.1.
Z důvodu jeho zranitelnosti by dítěti bez doprovodu žádajícímu o azyl neměl být odepřen vstup do země a jeho žádost by měl a být vždy posuzována v rámci standardního azylového řízení. Po příjezdu by dítěti měl být přidělen právní zástupce. Tvrzení dítěte bez doprovodu by měl a být přezkoumána spravedlivě a způsobem odpovídajícím věku dítěte.
4.2. 5. 5.1. 5.2.
5.3.
5.4.
5.5.
5.6.
IDENTIFIKACE A POČÁTEČNÍ KROKY Identifikace Je nutné zavést specifické identifikační procedury pro děti bez doprovodu v zemích, kde dosud neexistují. Hlavní účel těchto postupů je dvojí: zaprvé zjistit, zda dotyčné dítě je či není dítětem bez doprovodu, a za druhé stanovit, zda je dítě žadatelem o azyl či ne. Identifikace, zda se jedná o dítě bez doprovodu či ne, by měl a být provedena ihned pro příjezdu dítěte na hraniční přechod. Kde je to možné, osoby zvláště vyškolené, mající potřebné zkušenosti a znalosti jednání s dětmi by při této identifikaci měly pomoci. Děti mohou být doprovázeny ne svými rodiči, ale svými příbuznými nebo jinými rodinami. Druh a implikace těchto vztahů by měly být pečlivě posouzeny (viz Příloha II). Některé děti již žily v zemi po nějakou dobu před tím, než si jich povšimly úřady. Postup uvedený níže by se měl vztahovat rovně na takovéto děti, a brát v úvahu další zkušenost těchto dětí získané v průběhu pobytu v azylové zemi. Měla by být podporována koordinace a sdílení informací mezi různými organizacemi a jednotlivci, včetně zdravotních, vzdělávacích a sociálních organizací, v rámci zajištění včasné identifikace dítěte a poskytnutí pomoci. V případě, že dítě je klasifikováno jako „bez doprovodu“ v souladu s postupy zmíněnými v Příloze II, mělo by být následujícím krokem stanovení, zda dítě je žadatelem o azyl v dané zemi či nikoliv. Je-li potvrzeno, že dítě je žadatelem o azyl, mělo by být uděláno vše pro rychlé vyřízení jeho žádosti způsobem pro dítě co nejvhodnějším. Pokud však neexistuje důvod domnívat se, že dítě je žadatelem o azyl nebo o sloučení rodiny, měl by být obecně usnadněn návrat dítěte. V takovém případě by měl být brán v úvahu princip nediskriminace uvedený v §24, ustanovení principu „nejlepšího zájmu dítěte“ v §3 Úmluvy o právech dítěte, stejně jako v podobné směrnici zmíněné v bodu 10.12. Může nastat situace rozdělení rodiny, kdy se její příslušníci nacházejí v různých zemích. Nachází-li se jeden z rodičů dítěte v jiné azylové zemi, měl by být podniknuty všechny kroky v rámci zajištění sloučení dítěte s rodičem co nejdříve před tím, než proběhne azylové řízení. Registrace a dokumentace Dítě bez doprovodu by mělo být registrováno pomocí pohovoru. (Podrobnější informace naleznete v bodech 5.8 – 5.16.). Kromě počáteční registrace základních biologických dat by složka měl a obsahovat sociální historii dítěte, která by měl a být průběžně doplňována a měl by následovat dítě při jakékoli změně bydliště nebo podmínek poskytování péče. Efektivní dokumentace dítěte, jeho historie a všech relevantních informací pomůže zajistit, aby následné kroky byly přijaty v „nejlepším zájmu dítěte“. Ustanovení opatrovníka nebo poradce
4
“Smluvní sáty budou respektovat a zajišťovat práva stanovená v současné Úmluvě každému dítěti spadajícímu do jejich jurisdikce bez jakékoliv diskriminace, ohledu na rasu, barvu pleti,jazyk, náboženství, politický nebo jiný názor, národnost, etnický nebo sociální původ, majetek, postižení, rodové nebo jakékoliv jiné postavení dítěte, jeho rodičů či právních opatrovníků.“ §2, odstavec 1
5.7.
5.8.
5.9.
5.10.
5.11.
5.12.
Je navrhována identifikace/ustanovení nezávislé a formálně akreditované organizace v každé zemi, která ustanoví opatrovníka nebo poradce ihned po identifikaci dítěte bez doprovodu. Opatrovník nebo poradce by měl mít nezbytné znalosti v oblasti poskytování péče dítěti, zajištění ochrany zájmů dítěte, a řádného pokrytí právních, sociálních, zdravotních a psychologických potřeb dítěte v průběhu azylového řízení až do doby nalezení a realizace pro dítě vhodného trvalého řešení. Do tohoto okamžiku by opatrovník/poradce měl fungovat jako spojení mezi dítětem a existujícími specializovanými organizacemi/jednotlivci, kteří poskytují dítěti nepřetržitou potřebnou pomoc. Úvodní pohovor Úvodní pohovor s dítětem bez doprovodu shromažďující biodata a informace o sociální historii by měl být proveden ihned po příjezdu způsobem odpovídajícím věku dítěte. Tyto informace by měly být periodicky aktualizovány. Toto je velmi důležité pro následné kroky v rámci stanovení statutu dítěte a podpory trvalých řešení. Kromě obecných biodat dítěte je žádoucí zaznamenat také následující dodatečné informace: a. Informace o rodině (v zemi původu nebo jinde), b. Informace o osobách nepatřících do rodiny dítěte, které jsou však pro dítě důležité, c. Okolnosti za kterých bylo dítě nalezeno, d. Informace o odloučení dítěte od rodiny, e. Informace o životě dítěte před a po odloučení, f. Fyzická kondice dítěte a předchozí lékařská historie, g. Informace o vzdělání dítěte (formálním i neformálním), h. Současné podmínky zajištění péče, i. Přání a plány dítěte pro budoucnost, j. Předběžné posouzení mentálního a emocionálního vývoje dítěte a jeho zralosti, k. Posouzení věku dítěte (viz 5.11) směrnice obsažené v dokumentu UNHCR „Práce s dětmi bez doprovodu: Přístup založený na společných rysech“5 může být využíván jako řídící dokument při shromažďování informací. Dokument „Vedení pohovoru se žadateli o uprchlický status“6 také poskytuje užitečné rady pro vedení pohovoru s dětmi. Stanovení věku Je-li nutné stanovení věku dítěte, je třeba vzít v úvahu také následující: a. Takovéto posouzení by mělo zohledňovat nejen fyzický vzhled, ale také psychologickou zralost dítěte; b. V případě použití vědeckých postupů v rámci stanovení věku dítěte by měla být povolena možnost určité marginální chyby. Takovéto metody musí být bezpečné a musí respektovat lidskou důstojnost. c. Dítěti by měla být dána důvěra, je-li přesný věk nejistý. Kdykoliv je to možné, právní následky nebo význam věkových kritérií by měl být snížen. Není žádoucí, aby o příliš mnoho právních výhodách bylo známo, že jsou odvozeny od tohoto kriteria, jelikož toto může svádět ke zkreslování. Řídícím principem je, zda jedinec demonstruje „nezralost“ a zranitelnost vyžadující citlivější jednání. Osoby vedoucí pohovor Je žádoucí, aby všechny pohovory s dětmi vez doprovodu (včetně pohovoru v rámci azylové procedury) byly provedeny profesionálně kvalifikovanými a zvláště vyškolenými osobami s odpovídající znalostí psychologického, emocionálního a fyzického vývoje a chování dětí. Jeli to možné, tito experti by měli mít stejné kulturní zázemí a mateřský jazyk jako dotyčné dítě. Tlumočníci
5 6
UNHCR (Community Services/PTTS), Ženeva, květen 1996. UNHCR Školicí modul RLD 4, 1995, Kapitola 5
5.13.
5.14. 5.15.
5.16.
5.17.
5.18.
5.19.
6.
Jak jen je to možné, tlumočníci by měli mít znalosti měli by být vyškoleni v otázkách uprchlíků a dětí. Konzultace Děti by měly být průběžně informovány způsobem odpovídajícím jejich věku o postupech, přijatých rozhodnutích týkajících se jich a o možných důsledcích jejich postavení uprchlíka. Tato konzultace a rada je zejména důležitá při hledání a realizaci trvalého řešení. Ve všech případech by měly být zjištěny a zváženy názory a přání dítěte, jak je uvedeno v Úmluvě o právech dítěte, §12, odstavec 1: „Smluvní státy zajistí dítěti, schopnému zformulovat své názory, právo svobodně tyto názory vyjádřit ve všech záležitostech týkajících se dítěte; názorům dítěte bude dána řádná vážnost v souladu s věkem a zralostí dítěte.“ Důvěrnost Při získávání, sdílení o a uchovávání shromážděných informací musí být obzvláštní péče věnována neohrožení bezpečnosti osob žijících stále v zemi původu dítěte, zejména rodinných příslušníků dítěte. Je nutné zajistit, aby informace vyhledávané a sdílené za jedním účelem nebyly nevhodně použity za jiným účelem. Pátrání Pátrání po rodičích nebo rodinách je životně důležité a mělo by být zahájeno co nejdříve. Je-li to nutné, měly by být v této oblasti využity služby národních poboček Červeného kříže (ICRC). V případech možného ohrožení života či integrity dítěte či jeho blízkých příbuzných, zejména těch, kteří zůstali v zemi původu, musí být věnována péče zajištění skutečnosti, že shromažďování, zpracovávání a oběh informací týkajících se těchto osob probíhá za dodržování zásady důvěrnosti tak, aby nebyla ohrožena jejich bezpečnost. Sledování Je důležité sledovat každé dítě bez doprovodu (umístění, poskytování péče apod.) v rámci zajištění potřebné péče a zabránění výskytu jakéhokoliv zneužívání. Kdekoli je to možné doporučuje UNHCR zavést centralizovaný elektronický registr, který může a být pravidelně aktualizován v souladu s vývojem právního a sociálního postavení dítěte. Statistiky O dětech bez doprovodu by měly být vedeny aktuální statistiky. Tyto by měly být distribuovány mezi zúčastněné organizace a úřady v zájmu sdílení informací a budování spolupráce. PŘÍSTUP K AZYLOVÉMU ŘÍZENÍ Děti by měly mít právo přístupu k azylovému řízení bez ohledu na svůj věk.
7.
PROZATIMNÍ PÉČE A OCHRANA DĚTÍ ŽÁDAJÍCÍCH O AZYL
7.1.
Obecná pravidla Děti žádající o azyl, zejména jedná-li se o děti bez doprovodu, mají nárok na zvláštní péči a ochranu.
7.2.
Péče a ubytování V rámci zajištění kontinuity péče a zohlednění principu nejlepšího zájmu dítěte by měly být změny ubytování dítěte bez doprovodu omezeny na minimum.
7.3.
Sourozenci by měli zůstat spolu v souladu se zachováním principu jednoty rodiny.
7.4.
Dítěti majícímu dospělé příbuzné přijíždějící nebo již žijící v azylové zemi by mělo být umožněno žít v průběhu azylového řízení s nimi. Z důvodu zranitelnosti dítěte a možného zneužití by mělo pravidelně probíhat posouzení situace příslušnými sociálními úřady.
7.5.
Ať je dítě žádající o azyl ubytováno v dětském domově nebo ve zvláštním přijímacím středisku, mělo by být pod pravidelným dohledem kvalifikované osoby v rámci zajištění jeho fyzické a psychosociální pohody.
7.6.
Zdržení7 Dítě žádající o azyl by nemělo být zadrženo. Toto je zvláště důležité v případech dětí bez doprovodu.
7.7.
státy které, bohužel a v rozporu s předchozím doporučním, zadržují dítě žádající o azyl, by měly v každém případě dodržovat článek 37 Úmluvy o právech dítěte, podle kterého bude zadržení použito jen jako nejkrajnější řešení na nejkratší možnou dobu.
7.8.
V průběhu vazby mají děti právo na vzdělání, které by v optimálním případě mělo probíhat mimo vazebné zařízení v rámci usnadnění kontinuity jejich vzdělání po propuštění. Podle Pravidel OSN pro mladistvé zbavené svobody E-38 by měly státy poskytnout zvláštní vzdělávací programy dětem zahraničního původu, se zvláštní pozorností věnovanou jejich kulturním a etnickým potřebám.
7.9.
Zdravotní péče Úmluva o právech dítěte stanoví, že dítě má právo využívat nejvyššího dostupného standartu zdravotní péče a zařízení pro léčení nemocí a rehabilitaci.8 Děti žádající o azyl by měly mít stejný přístup ke zdravotní péči jako děti-státní příslušníci azylové země. V zemích odkud odešly mohla být základní preventivní péče, jako očkování a zdravotní vzdělávání, hygiena a výživa, nedostatečná; tyto nedostatky musí být napraveny senzitivním a efektivním způsobem v azylové zemi.
7.10.
Všechny děti bez doprovodu zažily odloučení od členů rodiny a v různé míře také prošly zkušeností ztráty, traumatu, rozvratu a násilí. Přetrvávající násilí a stres v zemi zasažené válkou mohly dát vzniknout hluboce zakořeněným pocitům bezmoci a podlomit důvěru dítěte k ostatním. Zprávy stále odrážejí existenci hlubokého traumatu mnoha dětí volajícího po zvláštní citlivosti a pozornosti při poskytování péče a rehabilitace těmto dětem.
7.11.
Úmluva o právech dítěte stanovuje povinnost státu poskytnout rehabilitační služby dětem, které se staly obětí jakékoliv formy zneužití, zanedbávání, mučení, krutého, nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo ozbrojeného konfliktu.9´V rámci usnadnění zotavení se a reintegrace by měla být dítěti poskytnuta kulturně vhodná forma psychické péče a kvalifikované psychosociální poradenství.
7.12.
Vzdělání Každé dítě, bez ohledu na svůj status, by mělo mít plný přístup ke vzdělání v azylové zemi.10 Dítě by mělo být registrováno u příslušných školských úřadů co nejdříve.
7.13.
Všechny děti žádající o azyl by měly mít právo zachovat si svou kulturní identitu a hodnoty, včetně zachování a dalšího rozvoje svého mateřského jazyka.
7.14.
Všem nezletilým osobám by mělo být umožněno zapsat se do učebního/profesního školení nebo oboru, který zlepší jejich perspektivu, zejména po návratu do země původu.
7
viz také “zadržení žadatelů o azyl v Evropě”, cyklus European Series, Svazek 1, č.4, UNHCR, říjen 1995 Článek 24 Úmluvy o právech dítěte 9 Článek 39 Úmluvy o právech dítěte 10 Článek 28 Úmluvy o právech dítěte. 8
AZYLOVÉ ŘÍZENÍ V PŘÍPADECH DĚTÍ BEZ DOPROVODU11
8. 8.1.
Postupy Berouce v úvahu zranitelnost a zvláštní potřeby dítěte, je nutné, aby žádosti o azyl podané dětmi byly vyřizovány přednostně a aby byly podniknuty všechny kroky k dosažení rychlého a spravedlivého řešení. Všechna odvolání by měla být posouzena co nejspravedlivěji a nejrychleji.
8.2.
Minimální procedurální záruky by měly zahrnovat posouzení žádosti kompetentními orgány plně oprávněnými v otázkách azylových a uprchlických otázek; tam, kde to věk a zralost dítěte umožňuje, by měl proběhnou osobní pohovor s kvalifikovaným pracovníkem před tím, než je vyneseno jakékoliv rozhodnutí; měl aby také existovat možnost odvolání a formálního přehodnocení rozhodnutí.
8.3.
Jelikož dítě není právně samostatné, mělo by být zastoupeno dospělou osobou, která je seznámena se situací dítěte a která bude chránit jeho právní zájmy. Dítě by mělo mít také přístup ke kvalifikovanému právnímu zástupci. Tento princip by měl platit pro všechny děti, včetně dětí mezi šestnáctým a osmnáctým rokem, i v případech, kdy je žádost o azyl posuzována v rámci standardních postupů platných pro dospělé.
8.4.
Pohovor by měl být veden zvláště kvalifikovaným a vyškoleným zástupcem orgánu kompetentního v azylovém řízení, které bude brát v úvahu zvláštní situaci dítěte bez doprovodu v rámci výkonu azylového řízení.
8.5.
Žadatel o azyl a jeho právní zástupce by měl mít možnost požádat o přehodnocení rozhodnutí. Pro dítě by měly být stanoveny vhodné časové lhůty pro odvolání proti negativnímu rozhodnutí. Mělo by být uděláno vše pro přijetí rozhodnutí efektivním způsobem, aby se dítě nenacházelo po dlouhou dobu v nejistotě týkající se svého postavení a budoucnosti. Všechna odvolání by měla být posouzena spravedlivě a tak rychle, jak jen je to možné. Toto může vyžadovat, aby odvolání dítěte byla dána přednost před jinými nevyřízenými odvoláními.
8.6.
Kriteria Přestože na všechny osoby bez rozdílu věku se vztahuje stejná definice pojmu uprchlík, při zkoumání faktických součástí žádosti dítěte bez doprovodu by měla být zvláštní pozornost věnována podmínkám jakým jsou stadium vývoje dítěte, jeho možná omezená znalost podmínek v zemi původu jejich význam v právním konceptu postavení uprchlíka, stejně jako jeho zvláštní zranitelnost. Děti mohou manifestovat svůj strach jiným způsobem než dospělí. Proto při posuzování jejich žádostí může být nutné věnovat větší pozornost určitým objektivním faktorům a na základě těchto faktorů stanovit,zda je možné domnívat se, že dítě má opodstatněný strach z pronásledování.
8.7.
Dále by měl být brán zřetel na to, že podle Úmluvy o právech dítěte náleží dětem jistá specifická lidská práva, a způsob, jakým tato práva mohou být porušována, stejně jako povaha tohoto porušování, může být odlišný od způsobů vyskytujících se v případě dospělých. Určité politiky nebo praktiky představující závažné porušení specifických práv dítěte mohou, za určitých podmínek, vést k situaci spadající pod Úmluvu o postavení uprchlíků. Příkladem takovéto politiky může být povolávání dětí do pravidelné nebo nepravidelné armády, jejich vystavení nuceným pracím, obchodování s dětmi za účelem prostituce a sexuálního vykořisťování a praktikování ženské obřízky.
8.8.
Je také důležité brát v úvahu situaci členů rodiny,jelikož ta se může ukázat jako důležitá v rámci žádosti dítěte. V tomto vztahu by nemělo docházet ke kompromisům v principu
11
Viz také odstavce 213 – 219 v “Příručce procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka”, UNHCR, 1992
důvěrnosti. I když dítě může mít osobní strach nebo mohlo zažít pronásledování, častěji se obává nebo je postiženo jinými diskriminačními nebo perzekučními opatřeními postihujícími celou rodinu. 8.9.
Děti často neopouštějí zemi původu ze své vlastní iniciativy. Většinou jsou poslány pryč svými rodiči nebo hlavními osobami o ně pečujícími. „Existuje-li důvod domnívat se, že si rodiče přejí, aby se jejich dítě nacházelo mimo zemi původu na základě jejich vlastního odůvodněného strachu z pronásledování, můžeme předpokládat že dítě samo takovýto strach má.“12 Pokud přání rodičů nemůže být ověřeno nebo existuje-li pochybnost o tomto přání, musí být rozhodnuto o odůvodněnosti strachu dítěte z pronásledování na základě všech známých skutečností.
8.10.
Konečné rozhodnutí by mělo být přijato na základě individuálního posouzení jedinečné kombinace faktorů prezentovaných každým dítětem, včetně osobní, rodinné a kulturní situace dítěte. Je proto důležité, aby osoby zapojené do procesu posuzování žádosti o azyl rozuměly historii, kultuře a situaci dítěte.
9.
IDENTIFIKACE TRVALÝCH ŘEŠENÍ
9.1.
9.2.
Děti splňující podmínky pro přiznání azylu Je-li dítěti přiznáno postavení uprchlíka nebo je-li mu povolen pobyt z humanitárních důvodů, je možným trvalým řešením buď místní integrace nebo přesídlení do třetí země, normálně na základě sloučení rodiny. (Viz také relevantní odstavce v části 10). Děti nesplňující podmínky pro přiznání azylu Jestliže je zjištěno, že dítěti nemůže být přiznán azyl, ani jako uprchlíkovi ani z humanitárních důvodů, mělo by co nejdříve po potvrzení negativního výsledku jeho žádosti následovat posouzení řešení, která jsou v nejlepším zájmu dítěte.
9.3.
V zájmu přijetí vhodných opatření k návratu je zvláště důležité sledování a posouzení situace doma. Takovéto posouzení může vyžadovat sledování situace v zemi původu – pozorování rodiny dítěte, objasnění rodinné situace, například posouzením schopnosti rodiny dítěte v zemi původu přijmout dítě a poskytnout mu vhodnou péči. To může také zahrnovat odhad potřeby eventuální materiální pomoci příslušné rodině. Informace shromážděné sledováním a posouzením situace doma mohou často poskytnout pevný základ pro přijetí rozhodnutí, které bude ve vztahu k budoucnosti dítěte nejlepší. Takovéto informace mohou být získány pomocí existujících nevládních organizací působících v zemi původu a k výkon takovéto činnosti vybavených.
9.4.
Nejlepší zájem dítěte bez doprovodu vyžaduje, aby dítě nebylo navráceno nedal-li ještě před návratem vhodný pečovatel, jako rodič, jiní příbuzní, jiná dospělá osoba-pečovatel, vládní organizace nebo organizace poskytující péči dětem, souhlas s převzetím zodpovědnosti za dítě a s poskytováním vhodné ochrany a péče.
9.5.
Zvláštní snaha musí vést k zajištění poskytnutí vhodného poradenství pro dítě, které má být navráceno. Toto je zejména důležité v případech individuální nechuti k návratu, stejně jako nátlaku rodiny směřujícímu proti návratu. Pokud je to možné, dítě by mělo být podporováno v komunikaci se členy rodiny ještě před návratem.
9.6.
Měla by být prozkoumána možnost využít znalostí mezinárodních organizací, zejména při navazování/udržování kontaktů s rodinou dítěte a s úřady v zemi původu a při stanovování programu pomoci pro rodinu, zdá-li se to nutné a vhodné.
12
“Příručka o postupech a kriteriích pro přiznání postavení uprchlíka”, odstavec 218
9.7.
9.8.
Je zřejmé že při identifikaci nejvhodnějšího trvalého řešení pro dít, kterému nemůže být přiznán azyl, je třeba vzít v úvahu řadu různých perspektiv. Takový multidisciplinární přístup může být zajištěn například ustanovením panelových výborů majících na starost individuální posouzení případu a rozhodnutí, které řešení je v nejlepším zájmu dítěte. Složení takovýchto výborů by mělo být široké, včetně zástupců kompetentních vládních orgánů a agentur, zástupců organizací pečujících o sociální zabezpečení dítěte (zejména těch, v jejichž péči bylo dítě umístěno) a zástupci organizací nebo asociací sdružujících osoby stejné národnosti jako dítě. Kritéria Při identifikaci trvalých řešení by měly být brány v úvahu veškeré okolnosti. Ve většině případů je nejlepší řešení kompatibilní se sloučením rodiny. Sloučení s rodiči bude většinou v nejlepším zájmu dítěte. V případech, kdy však nejlepší zájem dítěte a sloučení rodiny nejsou kompatibilní, měl by mít přednost nejlepší zájem dítěte. Mohou existovat také okolnosti, které mohou zpochybňovat vhodnost sloučení dítěte s jeho rodiči nebo jiným hlavním pečovatelem. Příkladem takovýchto okolností mohou být opodstatněná obvinění ze sexuálního zneužívání nebo jiné podobně závažné okolnosti.
10.
REALIZACE TRVALÝCH ŘEŠENÍ
10.1.
Obecná pravidla Jelikož dítě bez doprovodu je obzvlášť zranitelné, mělo by být uděláno vše pro zajištění urychleného přijetí a realizace rozhodnutí bez zbytečných průtahů.
10.2.
Místní integrace Jakmile je dítěti přiznáno postavení uprchlíka nebo jakmile je mu povolen pobyt z humanitárních důvodů, mělo by být zajištěno dlouhodobé umístění v komunitě. Úřady, školy, organizace, pečovatelské instituce a jedinci zapojení do poskytování péče uprchlickému dítěti bez doprovodu by měli koordinovat svou snahu a minimalizovat počet různých úředních subjektů, se kterými je dítě v kontaktu.
10.3.
Pro usnadnění integrace dítěte v hostitelské zemi by měl být ustaven strukturovaný orientační program, v rámci kterého by dítěti bylo pečlivě vysvětleno jeho právní postavení a v rámci kterého by získalo základní znalosti o kultuře hostitelské země. Informace by měly být přizpůsobeny věku dítěte.
10.4.
Přestože umístění dítěte závisí na standardech a praxi každé azylové země v oblasti sociálního zabezpečení, rozhodnutí by vždy mělo být přijato v nejlepším zájmu dítěte a „bez jakékoliv diskriminace“. (Článek 2 Úmluvy o právech dítěte). Mělo by proběhnout pečlivé individuální posouzení případu beroucí v úvahu takové faktory jako je věk dítěte, emocionální stav, situace v rodině, kontinuita péče, možnost sloučení rodiny, důvody útěku, vzdělání atd. Směrnice UNHCR „Práce s dětmi bez doprovodu: přístup založený na společných rysech! Může být důležitým nástrojem získávání informací v rámci dokumentování sociální historie dítěte. Je důležité, aby příslušní sociální pracovníci/zaměstnanci přijímacích center měli čas posoudit podmínky dítěte a zeptat se ho na jeho očekávání v oblasti péče ještě před tím, než bude vyneseno konečné rozhodnutí.
10.5.
Pátrání po rodině/Sloučení Sloučení rodiny je první prioritou a je velmi důležité, aby dítěti bez doprovodu byla poskytnuta pomoc při pátrání a komunikaci se členy rodiny. Radu může poskytnout Centrální pátrací oddělení Mezinárodního výboru Červeného kříže nebo, je-li to zapotřebí, pátrací oddělení jiných mezinárodních institucí. V rámci obnovení těchto svazků může být žádána pomoc národních poboček Červeného kříže a Červeného půlměsíce. Mělo by být uděláno vše pro sloučení dítěte s jeho rodinou nebo s jinou osobou dítěti blízkou, je-li takové sloučení v nejlepším zájmu dítěte. Ke sloučení rodiny může dojít po dlouhém období odloučení. Jejím
členům tedy musí být dán dostatek času a poskytnuta pomoc při znovubudování rodinných vztahů. (Viz také 9.4.) 10.6.
Péče, ubytování a dlouhodobé umístění Dítěti, které žilo od příchodu s příbuznými nebo s dospělými přáteli, by mělo být umožněno s nimi žít i nadále v případě, že sociální orgány nebo jiný kompetentní úřad posoudil situaci a stanovil, že potřeby dítěte jsou adekvátně pokryty. V závislosti na věku dítěte, stupni výboje a možnostech budoucího sloučení rodiny jsou doporučovány následující formy dlouhodobého umístění;
10.7.
Ve většině kultur jsou děti mladší 15 let stále závislé na své rodině co se týče vedení a pokroku ve vývoji. Je-li pravděpodobné jejich dlouhodobé odloučení od vlastních rodičů, měly by mít možnost využívat stabilního rodinného prostředí. Kdykoliv je to možné, je dávána přednost tomu, aby dítě bylo umístěno v rodině náležející k jeho vlastní kultuře. Je-li dítě umístěno v dětském domově nebo u příbuzných, měl by být navázán kontakt se sociálními úřady. Často je zapotřebí profesionální podpory, zejména v počátečním období.
10.8.
Malé skupinové domovy integrované v hostitelské komunitě s dospělými, kulturně citlivými zaměstnanci by měly být brány v úvahu, není-li možné umístění v pěstounských rodinách. Dospívající děti mohou mít problémy s přijímáním jiné autority než rodičovské. Pro ně může být malý skupinový domov nejlepší alternativou, význam přítomnosti vedoucí dospělé osoby v jejich každodenním životě ani není možné dost zdůraznit. Cílem skupinového domova by nemělo být kopírování rodiny, ale pomoc dospívajícímu dítěti stát se nezávislejším a soběstačnějším.
10.9.
Mladé dospělé osoby, které opustily své „pečovatelské“ prostředí by měly mít přístup k další péči. Měla by pro ně být ustanovena kontaktní osoba a měly by mít přístup k informacím a poradenství v oblasti sociálních práv, ubytování, vzdělávání. Takovéto služby by měly být mladé dospělé osobě k dispozici tak dlouho, jak je to nutné.
10.10. všechna práva dětí, tj. legální, zdravotní, vzdělávací a další práva zmiňovaná v oddíle Prozatímní péče (Oddíl 7) by měla být konsolidována zároveň se zajištěním jejich dlouhodobé dobré sociální situace. Uprchlickým dětem by měla být zajištěna všechna práva ustanovená v Úmluvě o právech dítěte. Přesídlení 10.11. Je-li přesídlení v nejlepším zájmu dítěte (normálně na základě sloučení rodiny) je třeba zajistit rychlou realizaci tohoto přesídlení. Repatriace 10.12. Je-li za nejvhodnější řešení považována repatriace, nedojde k návratu dříve, než budou splněny všechny podmínky uvedené výše v odstavci 9.4. a než budou přijata odpovídající opatření. 10.13. Zvláštní snaha musí být věnována zajištění vhodného poradenství pro dítě, které má být navráceno. To je zejména důležité v případech individuální nechutí k návratu, stejně jako v situaci, kdy rodina vyvíjí nátlak směřující proti návratu. Je-li to možné, dítě by mělo být podporováno v komunikaci se členy své rodiny ještě před návratem. 10.14. Měla by být prozkoumána možnost využití znalostí mezinárodních organizací, zejména při navazování/udržování kontaktů s rodinou dítěte a s úřady v zemi původu a při zajištění programu pomoci rodině, je-li to považováno za nutné a vhodné. 11.
ŠKOLENÍ ZAMĚSTNANCŮ
Je žádoucí, aby organizace zabývající se dětmi bez doprovodu stanovily zvláštní pravidla příjímání nových pracovníků a systémy školení tak, aby bylo zajištěno, že osoby přebírající zodpovědnost za péči o dítě rozumí jejich potřebám a mají znalosti, umožňující jim pomoci co nejefektivnějším způsobem. 12.
SPOLUPRÁCE A KOORDINACE Výše uvedený proces bude zahrnovat sdílení informací a spolupráci mezi organizacemi a jednotlivci různých směrů, často s odlišným mandátem a programem. Úzká spolupráce různých vládních orgánů, specializovaných organizací a jedinců při poskytování efektivní a souvislé péče je životně důležitá.
Příloha I SEZNAM MEZINÁRODNÍCH A REGIONÁLNÍCH STANDARTŮ -
Úmluva o postavení uprchlíků, 1951
-
Protokol vztahující se k postavení uprchlíků, 1967 Všeobecná deklarace lidských práv, 1948 Úmluva o postavení osob bez státní příslušnosti, 1954 Mezinárodní smlouva o občanských a politických právech a Protokol příslušný k této smlouvě, 1966 Mezinárodní úmluva o ekonomických, sociálních a kulturních právech Evropská konvence o ochraně lidských práv a základních svobod a příslušné Protokoly, 1950 Haagská konvence o ochraně nezletilých, 1961 Úmluva o občanských aspektech únosu dětí, 1980 Úmluva o právech dítěte, 1989 Haagská konvence o ochraně dětí a spolupráci ve vztahu k mezistátní adopci, 1993 Pravidla OSN pro ochranu nezletilých osob zbavených svobody, 1990 Závěr Výkonného výboru OSN č. 47 a č. 59 Rezoluce EU o minimálních ochranných opatřeních azylového řízení, 1995
Ostatní směrnice: „Příručka procedur a kriterií pro přiznání postavení uprchlíka“, UNHCR, 1992 Politika UNHCR týkající se uprchlických dětí, 199313 „Uprchlické děti – směrnice pro ochranu a péči“, UNHCR, 1992
Příloha II DĚTI DOPROVÁZENÉ DOSPĚLOU OSOBOU, KTERÁ NENÍ JEJICH RODIČEM Hlavní pečovatelé 13
Dokument představený Výkonnému výboru UNHCR v říjnu 1993 jako dokument EC/SCP/82
1. V mnoha případech je dítě doprovázeno dospělou osobou, která může, ale nemusí být příbuznou dítěti. Aby bylo možné stanovit, zda dítě má být považováno za dítě bez doprovodu, mohou následující specifické (ne však vyčerpávající směrnice) posloužit při identifikaci a měření kvality vztahů mezi dítětem a potencionálním hlavním pečovatelem. 2. Pokud se dítě nachází v první azylové zemi odloučeně od rodičů, bude, prima facie, bez doprovodu. 3. Vazba mezi dítětem a žádostí o azyl podanou dospělou osobou, která je hlavním poskytovatelem péče dítěti, pro účely posouzení žádosti o azyl by měla být stanovena teprve po pečlivém zvážení všech známých skutečností. Takovéto žádosti by měly být posuzovány s nejvyšší opatrností. Následky chybného rozhodnutí nebo nesprávného stanovení, že dítě je doprovázeno dospělou osobu poskytující mu péči, mohou být pro účely posouzení azylové žádosti závažné: a. Úřady mohou být zbaveny možnosti řádně prošetřit historii dítěte při prezentaci žádosti o azyl způsobem odpovídajícím věku dítěte; b. Může být zabráněno znepokojení úřadů, týkajícího se obzvláštní zranitelnosti a potřeb dítěte a může být znemožněno posouzení nejlepšího trvalého řešení pro dítě po ukončení azylového řízení. 4. Má-li osoba vedoucí pohovor pochybnosti týkající se popisu událostí nebo charakteru vztahu mezi pečovatelem a dítětem, pak by dítě mělo být posuzováno jako dítě bez doprovodu. 5. Je-li dítě doprovázeno dospělým pečovatelem, musí být posouzena kvalita a trvalost vztahu mezi dítětem a pečovatelem, aby mohlo být rozhodnuto, zda má platit „status dítěte bez doprovodu“ či ne. Jestliže po posouzení charakteru vztahu mezi dítětem a pečovatelem bylo usouzeno, že nejde o dítě bez doprovodu, potom žádost dítěte o azyl může být posuzována v rámci standardního azylového řízení dospělého pečovatele, v souladu s principem jednoty rodiny (viz odstavec 10). 6. Primární rodičovskou zodpovědností biologických rodičů je výchova a rozvoj dítěte pokrývající jeho základní potřeby (psychické, psychologické a duchovní) v souladu s právy dítěte podle Úmluvy o právech dítěte. Z kulturních, sociálních nebo jiných důvodů se může stát, že dítě není vychováváno svými biologickými rodiči. Pokud se dítě nalézá v první azylové zemi s dospělou osobou, která není jeho biologickým rodičem, která však může přebírat hlavní pečovatelskou zodpovědnost za dítě, potom by takovéto uspořádání mělo být respektováno i přesto, že nebylo právně formalizováno. V tomto vztahu je třeba si povšimnout, že termíny „adopce“ a „pěstounství“ jsou často v určitých kulturách ze zvyku používány neformálně a neměly by být zaměňovány s právním významem těchto termínů v průmyslových zemích. Na druhé straně by mělo být pečlivě ověřeno, že situace prezentovaná pečovatelem skutečně odráží pravý vztah a nenechává prostor pro zneužívání. 7. Jelikož primární zodpovědnost výchovy a rozvoje dítěte leží většinou na biologických rodičích dítěte, kompetentní úřad by měl být uspokojen zjištěním, že biologičtí rodiče dítěte svěřili pečovatelskou zodpovědnost doprovázející dospělé osobě hlavního pečovatele. Tento hlavní pečovatel by měl přebírat plnou zodpovědnost za dlouhodobé následky převzetí péče o dítě. 8. Kompetentní úřad by měl být uspokojen také v tom ohledu, že hlavní pečovatel má potřebnou zralost, oddanost a znalosti, aby mohl adekvátně převzít tuto zodpovědnost (tj. převzetí zodpovědnosti musí být trvalé a ne pouze přechodné, musí pokračovat i po vynesení jakéhokoli rozhodnutí v rámci azylového řízení). Jestliže pokrývání základních potřeb rodiny se stává každodenním bojem, nemělo by být dítě vystaveno riziku odmítnutí, opuštění nebo zneužívání tohoto dospělého pečovatele.
9. Tam, kde dítě bylo v péči několika pečovatelů de facto po významnou část období své výchovy v zemi původu, by měl být identifikován hlavní pečovatel. Jestliže jsou biologičtí rodiče zahrnuti do takovéto struktury domácnosti, může být pro dítě nevhodné navázat vztah ke kterémukoli jinému pečovateli, neexistuj-li jasný důkaz, že biologičtí rodiče svěřili dlouhodobou péči jinému příbuznému z důvodů nevztahujících se k odchodu ze země původu. 10. Pokud hlavnímu pečovateli není přiznáno postavení uprchlíka, „neexistuje nic, co by mohlo zabránit kterékoliv vyživované osobě tohoto žadatele, může-li uplatňovat vlastní důvody, požádat o přiznání postavení uprchlíka v souladu s Úmluvou z roku 1951 a Protokolem z roku 1967 o postavení uprchlíků. Princip jednoty rodiny pracuje ve prospěch vyživovaných osob a ne proti nim“14. Podstata situace dítěte by tedy měla být posouzena i tehdy, tvoří-li dítě součást rodinné jednotky. Dospělí sourozenci 1. Dítě doprovázené dospělými sourozenci by mělo být posuzováno spolu s těmito sourozenci v průběhu azylového řízení za předpokladu, že: a. Mají společnou historii, a b. Dospělí sourozenci znají a jsou schopni artikulovat žádost dítěte o azyl. 2. Naznačují-li důkazy, že předpoklad společné situace neplatí, nebo nejsou-li dospělí sourozenci schopni artikulovat žádost dítěte o postavení uprchlíka jeho jménem, potom by dítě mělo být považováno pro účely posouzení své žádosti o azyl za dítě bez doprovodu. Toto řízení by pak mělo být následováno posouzením trvalých řešení, která jsou v „nejlepším zájmu“ dítěte. 3. Možnost přehodnocení posouzení trvalých řešení v nejlepším zájmu každého dítěte by měl zůstat otevřená. Mělo by se jednat o pohyblivý a ne statický proces odrážející vyvíjející se charakter právní a osobní situace dítěte. Je-li historie sourozenců společná a vede-li k rozhodnutí, že dítě a jeho dospělý sourozenec jsou uprchlíci, potom trvalým řešením pro oba bude buď místní integrace nebo přesídlení do třetí země.
Shrnutí klíčových doporučení týkajících se uprchlických dětí Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE)
14
“Příručka procedur a kritérií pro přiznání postavení uprchlíka”, UNHCR, 1992, odstavec 185
1. Uprchlickým dětem náleží plná práva dětí a plná práva uprchlíků. Tato skutečnost vyžaduje, aby každý stát plně respektoval jak Úmluvu OSN o právech dítěte z roku 1989, tak Úmluvu o postavení uprchlíků z roku 1951. 2. Princip „nejlepšího zájmu dítěte“ by měl být hlavní zásadou při uplatňování všech postupů týkajících se dítěte. 3. Žádosti o azyl podané dětmi by měly být vyřizovány přednostně, ale azylové řízení jako takové by nemělo zrychlené. 4. Každé uprchlické dítě má právo být vyslechnuto v řízení, které se jej týká. Osoby vedoucí pohovor s dítětem by měly být příslušným způsobem vyškoleny a měly by mít znalosti o vývoji dítěte a o relevantních kulturních faktorech. 5. Uprchlické dítě by mělo mít stejná sociální, kulturní, občanská a politická práva jak jiné děti žijící v hostitelském státě. Měla by také existovat zvláštní ustanovení zajišťující pokrytí potřeb uprchlických dětí, například v oblasti vzdělávání a zdravotní péče. 6. Uprchlické dítě bez doprovodu by nikdy nemělo být vraceno do třetí země. Nemělo by se nikdy stát předmětem podrobného pohovoru na hraničním přechodu. 7. Každému uprchlickému dítěti by měl být urychleně přidělen opatrovník, který představuje nebo přebírá plnou rodičovskou odpovědnost a poskytuje veškerou potřebnou psychologicko-sociální podporu v průběhu azylového řízení. 8. Každému uprchlickému dítěti bez doprovodu by v průběhu azylového řízení měl být urychleně poskytnut právní zástupce, tato pomoc by měla být bezplatná pro dítě nebo pro osoby o dítě pečující. 9. Obecným pravidlem je, že dítě bez doprovodu by nemělo být navraceno do své země původu poté, co jeho žádost o azyl byla zamítnuta, kromě situace, kdy je to v nejlepším zájmu dítěte a kdy jsou zaručeny další nutné podmínky. 10. Dítě bez doprovodu by nikdy nemělo být zadrženo; zadržení jakéhokoliv uprchlického dítěte by mělo být omezeno jen na ty nejvýjimečnější případy.
ECRE Stanovisko k problému uprchlických dětí
Evropská rada pro uprchlíky a exulanty Obecné vyjádření 1. evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE) se zabývá otázkami ochrany a pomoci žadatelům o azyl a uprchlíkům v Evropě. V rámci tohoto obecného cíle se ECRE snaží zlepšit ochranu a pomoc žadatelům o azyl a uprchlickým dětem. ECRE se také soustředí na posílení mezinárodní podpory práv těchto dětí (viz níže: Definice „uprchlického dítěte“). 2. Stanovisko ECRE k uprchlickým dětem je založeno na Úmluvě OSN o právech dítěte z roku 1989 a na Směrnicích UNHCR o uprchlických dětech z roku 19941. ECRE má v úmyslu být v tomto dokumentu přesnější než výše uvedené texty o procedurálních otázkách ve vztahu k získání mezinárodní ochrany v evropských hostitelských zemích. Obecné principy Úmluvy OSN o právech dítěte stanovující nejlepší zájem dítěte 2, nediskriminační zacházení3, přežití a rozvoj4 a účast5 budou platit pro všechny děti. Respektování uprchlických práv a práv dítěte 3. ECRE zastává názor, že uprchlické dítě má plný nárok jak na práva dítěte, tak na práva uprchlíka. V mnoha případech práva dítěte nahrazují jejich práva žadatelů o azyl nebo uprchlíků. Mají stejnou potřebu péče, vzdělání a práva na zvláštní ohledy jako ostatní děti, nádavkem ke specifickým potřebám a právům žadatelů o azyl nebo uprchlíků6. 4. Principem „nejlepšího zájmu dítěte“7 by mělo být vedeno celé azylové řízení; tento princip je zejména důležitý v průběhu období okamžitě po ukončení procesu posuzování žádosti. Měl by mít přednost před veškerými ostatními úvahami politické nebo finanční povahy a je nutné, aby potřeby vývoje dítěte byly na předním místě v úvahách pracovníků přijímajících rozhodnutí. Postavení a nediskriminace8 5. Dětem by měla být přiznána ta práva, která jsou popsána v Úmluvě OSN o právech dítěte, ať už jejich status spadá do oblasti Úmluvy o postavení uprchlíků 9, do národní ochrany či do opatření v rámci dočasného útočiště. Nediskriminace by měla být řídícím pravidlem: uprchlické dítě má stejná sociální, ekonomická, kulturní, občanská a politická práva jak ostatní děti žijící v jurisdikci hostitelského státu. 6. ECRE vyzývá státy k respektování práv stanovených mezinárodními nástroji v oblasti lidských práv v případech všech uprchlických dětí v jejich jurisdikci, bez jakékoliv diskriminace. 7. ECRE vyzývá všechny evropské státy, aby ve své legislativě v azylové oblasti uváděly specifické odkazy na dodatečná práva dětí (ať s doprovodem nebo bez doprovodu), včetně dětských žadatelů o azyl.
DEFINICE „UPRCHLICKÉHO DÍTĚTE“ 8. ECRE definuje dítě jako každou osobu mladší 18 let. V tomto dokumentu ECRE označuje jako „Uprchlické dítě“ každé dítě, které:
1
Koncept stanoviska UNHCR o dětech bez doprovodu z roku 1996 byl také bran v úvahu při přípravě tohoto dokumentu. 2 Úmluva o právech dítěte, §3 3 Úmluva o právech dítěte, §2 4 Úmluva o právech dítěte, §6 5 Úmluva o právech dítěte, §12 6 Úmluva o právech dítěte. §22(1) 7 Úmluva o právech dítěte, §3 8 Úmluva o právech dítěte, §2 9 Konvence o postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokol z roku 1967
-
žádá o uprchlický status nebo o jinou formu mezinárodní ochrany10 je považováno za uprchlíka v souladu s platnou mezinárodní nebo národní legislativou a postupy, ať s doprovodem nebo bez doprovodu svých rodičů nebo jiných dospělých, nebo dítě které je donuceno překročit mezinárodně uznávané hranice (například následkem války, občanské války nebo obecného násilí).
Stanovení věku 9. Organizace ECRE je přesvědčena, že při stanovování věku dítěte by dítěti měla být dána důvěra. Je-li posouzení věku nezbytné, například tehdy existuje-li odměnka že cestovní doklady byly zfalšovány, by měla být provedena nezávislá prohlídka dítěte pediatrem. Takovéto stanovení stáří dítěte by mělo brát v úvahu fyzický vzhled dítěte a psychologickou zralost. Lékařské vyšetření by však mělo být prováděno s nejvyšší opatrností, s patřičnou pozorností věnovanou vědeckým omezením. Jakékoliv násilné lékařské testy nebo testy narušující fyzickou či kulturní integritu jedince by měly být vyloučeny. 10. ECRE navrhuje evropským státům, aby každý stát založil registr nezávislých pediatrů, jejichž „pravděpodobnostní posouzení“ ve vztahu jak k fyzickému, tak k psychickému věku dítěte bude v dobré víře přijat. Při stanovování psychického věku by pediatr měl využívat znalostí o zemi původu, o relevantních kulturních faktorech a uprchlických otázkách. UPRCHLICKÉ DĚTI BEZ DOPROVODU 11. Děti bez doprovodu jsou ty děti, které byly odloučeny od obou rodičů a jimž neposkytuje péči dospělé osoby podle zvyku nebo zákona za toto zodpovědná. ECRE zastává ten názor, že uprchlickým dětem by měla být poskytována zvláštní potřeby dětí bez doprovodu, jak v rámci azylové procedury, tak v rámci poskytování vhodné péče. 12. Děti přijíždějící bez doprovodu dospělé osoby, jejichž rodinní příslušníci se ale nalézají v azylové zemi, by měly být s těmito rodinnými příslušníky sloučeny co nejdříve. Sourozenci bez doprovodu dospělé osoby by od sebe v rámci přijímací procedury hostitelského státu neměli být nikdy odloučeni. 13. Dětem bez doprovodu náleží veškerá práva uprchlických dětí, stejně jako specifická práva zdůrazněná v následujících doporučeních. PRÁVA VŠECH UPRCHLICKÝCH DĚTÍ Vstup na území 14. Evropské hostitelské země by měly dát uprchlickým dětem okamžitou možnost vstupu na své území. Měl by být ustanoven nezávislý orgán zaručující, že děti bez doprovodu jsou bezpečně vpuštěny do přijímajícího státu a efektivně chráněny před porušením principu nonrefoulement. Všichni pracovníci pohraniční policie by měli být vyškoleni v oblasti jednání s dětmi bez doprovodu a měli by okamžitě informovat centrální kompetentní úřady o jakémukoli dítěti bez doprovodu, které se objeví na hranicích. 15. Dítě bez doprovodu hledající ochranu by - nikdy nemělo být navráceno z hraničního přechodu - nikdy nemělo být zadrženo na hraničním přechodu11 - se nikdy nemělo stát předmětem podrobného pohovoru imigračními orgány na hraničním přechodu před tím, než bude ustanoven opatrovník a právní zástupce (viz §16 - §18 a §24). Opatrovnictví 10 11
Definice úmluvy o právech dítěte o “uprchlickém dítěti” §22, včetně žadatelů o azyl Viz také §20-§21
16. Jedna z nejdůležitějších cest zajištění obrany nejlepších zájmů dítěte je ustanovení opatrovníka, který představuje nebo přebírá rodičovskou zodpovědnost v absenci fyziologických rodičů. Úkol poručníka je zajistit, aby rozhodnutí týkající se azylového řízení nebo budoucnosti dítěte, byla v nejlepším zájmu dítěte. Musí se radit s dítětem v rámci zajištění zohlednění názorů dítěte budou brány v úvahu úřady vydávajícími rozhodnutí. 17. Opatrovníci, ať jednotlivci nebo zaměstnanci příslušné instituce, by měli být pozorně vybíráni, vyškoleni a podporováni ve své práci. Měli by brát v úvahu rasové, kulturní, náboženské nebo jazykové prostředí. Kromě expertních znalostí v oblasti prospěchu dítěte by opatrovníci měli mít určitou znalost zákona o uprchlících a měli by do určité míry rozumět situaci v zemi původu dítěte. 18. ECRE tedy zastává názor, že každé uprchlickému dítěti by - měl být rychle přidělen opatrovník, který bude úzce spolupracovat s právním zástupcem zmiňovaném v odstavci 24, - měla být v každém bodě řízení poskytována vhodná psychologicko-sociální podpora. Ubytování 19. Vhodné ubytovací podmínky, odpovídající materiálním, kulturním, náboženským, jazykovým a psychologickým potřebám dítěte a jeho věku dítěte by mělo být poskytnuto hostitelským státem všem dětem bez doprovodu. Ochrana před zadržením12 20. ECRE zastává názor, že děti bez doprovodu by nikdy neměly být zadrženy. Toto opatření se týká zadržení na hranicích, například v mezinárodních zónách, nebo jakékoliv formy zadržení poté, co žádost dítěte o azyl byla zmítnuta13. 21. Dítě by nemělo být zdrženo spolu se svými hlavními pečovateli. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy státní orgány mohou dokázat, že jediný hlavní pečovatel dítěte musí být zadržen z důvodu národní bezpečnosti nebo z jiných podobných výjimečných důvodů a že zadržení je tedy jediným způsobem udržení jednoty rodiny, v nelepším zájmu dítěte. Taková situace by měl být naprosto výjimečná a měl aby nastat pouze na velmi krátkou dobu. Navíc, rodiny s dětmi by neměly být drženy ve vazbě v podmínkách připomínajících vězení. AZYLOVÉ ŘÍZENÍ Přístup k řízení 22. ECRE zastává názor, že každému dítěti bez doprovodu by měl být - Okamžitě umožněn přístup k plnému azylovému řízení a měly by mu být zajištěny adekvátní podmínky v přijímacím centru, - By mělo být vyjmuto ze všech forem zrychleného řízení, včetně procedur „třetí bezpečné země“. Právo podat žádost o azyl 23. Dítě může mít vlastní důvody pro přiznání azylu a má nárok na individuální posouzení své žádosti. To neplatí jen pro děti bez doprovodu, ale také pro ty děti, které (přestože jsou se svou rodinou) mohou chtít podat svou vlastní žádost. Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 nediskriminuje při přijímání žádosti podle věku. Právní zastoupení
12
Viz Stanovisko ECRE týkající se zadržení žadatelů o azyl, 1996 Pokud se dítě bez doprovodu dostane na hranice pozdě v noci a pokud organizace sociální péče mohou být kontaktovány až druhý den ráno, může být dítěti poskytnuto ubytování u imigračních orgánů na dobu této jedné noci v místě, které je národním právem striktně definováno jako místo zadržení. Toto je jediná vzácná, technická výjimka pravidla zde uvedeného. 13
24. ECRE zastává názor, že každému uprchlickému dítěti14, které „samo hledá mezinárodní ochranu“ by - mělo být urychleně poskytnuto právní poradenství a zastoupení v průběhu azylového řízení, včetně jakýchkoliv odvolání, - měly být poskytnuty, je-li to nutné, prostředky na získání právního zastoupení, - mělo automaticky získat, je-li bez doprovodu, takovéto zastoupení bezplatně či bezplatně pro ty osoby, které se o dítě starají, - měly být poskytnuty tlumočnické sužby tlumočníků vyškolených jak v uprchlických otázkách, tak v otázkách dětí, - mělo mít právo podat odvolání proti zamítavému rozhodnutí nezávislého soudního orgánu. Právo být vyslechnut 25. Uprchlické dítě schopné formulovat své názory má právo vyjádřit svobodně tyto názory ve všech věcech jeho se dotýkajících15 – zejména v průběhu azylového řízení. Tyto názory by měly být brány v úvahu a měl aby jim být přiznána příslušná vážnost, v souladu s věkem a zralostí dítěte. 26. ECRE zastává názor, že veškeré postupy a rozhodnutí ovlivňující uprchlické dítě by tedy mělo být navrhovány takovým způsobem, aby dávaly dítěti možnost být vyslechnut. Jakákoliv setkání za tímto účelem by měla proběhnout způsobem pro dítě vhodným (tj. s přestávkami, v nezastrašujícím prostředí a za přítomnosti poručníka dítěte nebo člena rodiny, jemuž dítě důvěřuje). Dítě může být vyslechnuto buď přímo, nebo opatrovník či právní zástupce dítěte může přednést názory dítěte. 27. Osoby vedoucí pohovor s dítětem a posuzující jeho žádost by měly být příslušným způsobem vyškoleny, měly by mít navíc znalosti vývoje dítěte, Úmluvy o právech dítěte a relevantních kulturních faktorů. Ústní pohovor s dítětem by nikdy neměl být využit za primárním )čelem zjištění rozporů. Je-li to možné, mělo by být umožněno vypracování expertního posudku schopnosti dítěte vyjádřit opodstatněný strach z perzekuce16. Právo být vyslechnut 28. ECRE vyzývá státy k přijetí a realizaci administrativních postupů pomáhajících zajistit spravedlivý a efektivní systém posuzování žádostí podaných dětmi, jelikož ponechávání dětí v nejisté situaci po delší časové období pro ně může být mimořádně škodlivé. 29. Žádosti dětí nebo žádosti týkající se dětí by měly mít přednost, ale postup samotný by neměl být zrychlený. 30. Státy by v průběhu azylového řízení nebo v průběhu hledání nejlepšího řešení pro jedince měly přistupovat velkoryse k případům, kdy se dítě blíží k hranici dospělosti17 31. Uprchlickým dětem musí být pečlivě vysvětlen průběh azylového řízení a musí být připraveny na možné výsledky způsobem odpovídajícím jejich věku.
Pátrání po rodině, kontakt, sloučení rodiny18 32. Při pátrání po členech rodiny uprchlického dítěte a při krocích majících za cíl usnadnit kontakt mezi uprchlickým dítětem a rodinnými příslušníky vyzývá ECRE státy, aby napomáhaly úsilí 14
V případech, kdy existují zásadní rozdíly v názorech nebo konflikty mezi sourozenci, musí mít každé dítě individuální právní zastoupení 15 Úmluva o právech dítěte, §12 16 Příručka UNHCR k Úmluvě z roku 1951 vyzývá k “liberálnímu používání poskytnutí důvěry” v případech dětí (Odst. 219) 17 18
Zejména eliminovat zbytečné průtahy prodlužující dobu vyřizování žádosti až za hranici dosažení dospělosti Úmluva o právech dítěte, §10 až §22
OSN a dalších kompetentních mezivládních a nevládních organizací spolupracujících s OSN. Zvláštní odkazy je věnován Mezinárodnímu Červenému kříži a jeho roli Centrální pátrací agentury. K žádostem o sloučení podaným dětmi nebo jejich rodinnými příslušníky by mělo být přistupováno pozitivním, humánním způsobem a měly by být vyřizovány urychleně 19. ECRE znovu zdůrazňuje význam konzultací dítěte v průběhu tohoto procesu. 33. ECRE zdůrazňuje potřebu šetření situace v rodině a posouzení její schopnosti pečovat od dítě před tím, než bude dítě s rodinou sloučeno. Toto by mělo být provedeno nezávislou agenturou, která nemá právně zaručený zájem na jiném výsledku, než je spokojenost a dobré podmínky pro dítě. 34. Státy by měly přijmout okamžité kroky k povolení sloučení dítěte s rodinnými příslušníky, kteří již nalezli ochranu nebo mají jiný pobytový status v zemích mimo oblast země původu. 35. ECRE zejména doporučuje, aby dětem bez doprovodu hledajícím azyl v členských státech Evropské unie byla poskytnutá okamžitá pomoc při pátrání po rodině a sloučení s rodinou v jiném členském státě Evropské unie. Sloučení rodiny v takových případech může být vyřízeno v jednom členském státě EU spíše než v několika státech, což je jednak efektivnější a jednak humánnější. Zdravotní péče 36. ECRE zastává názor, že při lékařských psychologických službách by uprchlickému dítěti měl být k dispozici stejný standard jako dětem hostitelské země 20. Navíc by měla existovat zařízení pro léčení nemocí a rehabilitaci, ve kterých působí zdravotníci znalí zdravotní situace uprchlíků. Vzdělání21 37. ECRE je přesvědčena, že uprchlické dítě má stejné právo na vzdělání jako ostatní děti stejného věku na území hostitelského státu; to se týká období, v průběhu kterého je posuzována žádost o azyl. Evropské hostitelské státy by měly aktivně přijímat kroky k zajištění realizace práva každého uprchlického dítěte na vzdělání. 38. Školy musí být flexibilní a vnímavé k uprchlickým dětem a měly by jim poskytnout pomoc v oblasti jazyka i v jiných oblastech. 39. Uprchlické dítě by mělo mít možnost dalšího vzdělávání ve svém rodném jazyce v rámci zachování své kulturní identity. Další sociální pomoc 40. ECRE vyzývá státy k aktivní podpoře fyzického a psychického zotavení se a sociální integrace uprchlického dítěte22. 41. ECRE je přesvědčena, ž poskytnutí jakékoliv jiné sociální pomoci uprchlickému dítěti by mělo být pevně založeno na právech a potřebách tohoto dítěte – jako uprchlíka i jako dítěte.
19
ECRE naléhavě vyzývá státy k flexibilitě při vyřizování žádostí o sloučení rodiny v případech, kdy nezletilí žadatelé dosáhli hranice dospělosti v průběhu posuzování žádosti. 20 Úmluva o právech dítěte, §24 21 Úmluva o právech dítěte, §28,29,30 a 31 22 Úmluva o právech dítěte, §39
