Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech

Univerzita Karlova v Praze Právnická fakulta

Ing. Monika Pessrová

Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce: JUDr. Lukáš Klee, LL.M., Ph.D., MBA Katedra: obchodního práva Datum vypracování práce (uzavření rukopisu): 17. srpna 2014

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma „Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech“ vypracovala samostatně, všechny použité prameny a literatura byly řádně citovány a práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.

V Praze dne 17. srpna 2014

……………………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala JUDr. Lukášovi Klee, LL.M., Ph.D., MBA za odborné vedení a také všem mým blízkým, kteří mě v průběhu studia podporovali.

Obsah Seznam použitých zkratek a definic .................................................................................... 3 ÚVOD.................................................................................................................................. 5 1.

MEZINÁRODNÍ VÝSTAVBOVÝ PROJEKT....................................................... 8 1.1 1.1.1

Účastníci, druhy smluvních vztahů, nebezpečí a rizika ................................. 9

1.1.2

Fáze výstavbového projektu, jeho řízení a organizace ................................. 11

1.1.3

Druhy smluvních vztahů ve výstavbovém projektu ..................................... 14

1.2

Mezinárodní prvek ......................................................................................... 14

1.2.1

Přístupy k pojetí mezinárodního prvku ........................................................ 15

1.2.2

Volba práva .................................................................................................. 20

1.2.3

Unifikace ...................................................................................................... 23

1.3

2.

Definice výstavbového projektu ...................................................................... 8

Standardizované smluvní podmínky pro smlouvu o dílo ........................... 28

1.3.1

Druhy smluvních vzorů ve stavebnictví ....................................................... 29

1.3.2

Smluvní vzory NEC ..................................................................................... 30

1.3.3

Smluvní vzory FIDIC ................................................................................... 30

SMLOUVA O DÍLO ............................................................................................... 33 2.1

Definice smlouvy o dílo .................................................................................. 33

2.2

Obvyklé součásti smlouvy o dílo ................................................................... 36

2.3

Obsah smlouvy určený odkazem na obchodní podmínky podle českého práva jako práva rozhodného........................................................................ 43

2.4

3.

Změny v českém právním řádu týkající se smlouvy o dílo ......................... 46

2.4.1

Zásada superficies solo cedit a právo stavby ............................................... 47

2.4.2

Nová úprava smlouvy o dílo ........................................................................ 48

PLATEBNÍ PODMÍNKY A VYUŽITÍ SVĚŘENSKÉHO FONDU .................. 55 3.1

Česká zákonná úprava platebních podmínek .............................................. 56

3.2

Svěřenský fond a jeho využití ve výstavbovém projektu ............................ 58

3.2.1

Svěřenský fond z pohledu českého práva .................................................... 59

3.2.2

Využití svěřenského fondu v rámci výstavbového projektu ........................ 61

3.2.3

Srovnání české úpravy s úpravou v jiných právních řádech ........................ 63 1

3.3

Platební podmínky podle Červené knihy FIDIC ......................................... 66

3.4

Srovnání platebních podmínek podle NOZ a Červené knihy .................... 70

3.5

Zhodnocení využití svěřenského fondu podle Červené knihy .................... 71

ZÁVĚR ............................................................................................................................. 75 PRAMENY A LITERATURA ....................................................................................... 78 Contract for work in international construction projects (Summary) ................................ 83 Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech (Resumé) ............................. 85 Klíčová slova ..................................................................................................................... 87 Keywords ........................................................................................................................... 87

2

Seznam použitých zkratek a definic CACE

Česká asociace konzultačních inženýrů

CCQ

občanský zákoník kanadské provincie Québec (Code civil du Québec) z roku 1991, který vstoupil v platnost 1. 1. 1994

Červená kniha

Conditions of Contract for Construction For Building and Engineering Works Designed by the Employer (CONS nebo Red Book, First Edition 1999), smluvní vzor vytvořený FIDIC

DCFR

Draft

Common

Frame

of

Reference

(Návrh

společného

referenčního rámce pro evropské smluvní právo) FIDIC

Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils (Mezinárodní federace konzultačních inženýrů)

Haagská pravidla

The Draft Hague Principles on Choice of Law in International Commercial Contracts (Návrh Haagských pravidel pro volbu práva v mezinárodních obchodních smlouvách vytvořený Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého)

Nařízení Brusel I

nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti

a

uznávání

a

výkonu

soudních

rozhodnutí

v občanských a obchodních věcech Nařízení Řím I

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy

Nařízení Řím II

nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném

pro mimosmluvní

závazkové vztahy Římská úmluva

Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřena k podpisu v Římě dne 19. června 1980

NEC

New Engineering Contract, smluvní vzory vytvořené britskou Asociací stavebních inženýrů (Institute of Civil Engineers, ICE) ve verzi NEC3 z roku 2005

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („Nový občanský zákoník“)

NZMPS

Zákon č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém („Nový zákon o mezinárodním právu soukromém“) 3

Obchodní podmínky SPK Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací schválené Ministerstvem dopravy – odborem infrastruktury pod č. j. 321/08910-IPK/1 dne 9. 4. 2008 s účinností od 1. 5. 2008, český překlad Červené knihy ObchZ

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

Option X12

sada ujednání v rámci smluvních vzorů NEC, kterými lze provázat několik dvoustranných smluv

PECL

The Principles of European Contract Law

Úmluva o trustu

The Hague Convention on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition (Haagská úmluva o právu rozhodném pro trust a o jeho uznání z 1. července 1985, která vstoupila v platnost 1. 1. 1992)

UNCITRAL

United Nations Commission on International Trade Law (Komise Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo)

UNIDROIT

International Institute for the Unification of Private Law (Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě)

Vídeňská úmluva

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, Vídeň, 11. dubna 1980

Všeobecné podmínky

označení části textu smluvních vzorů FIDIC (General Conditions), příp. označení části textu Obchodních podmínek SPK

Zásady UNIDROIT

UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts, verze 2010 (Zásady mezinárodních obchodních smluv vydané UNIDROIT)

ZMPS

zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů

ZOK

zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)

Zvláštní podmínky

označení

části

textu

smluvních

vzorů

FIDIC

(Particular

Conditions), příp. označení části textu Obchodních podmínek SPK

4

Úvod „Není hlavní materiálu spoustu sebrat, ale hlavní je, vybrat z něho podstatné a všechno ostatní odhodit, usekat – a to je mnohdy velikou obětí.“ Dr. Emanuel Tilsch1 Za motto této práce jsem si zvolila radu významného právního vědce a učitele Emanuela Tilsche, kterou předával svým posledním žákům v letním semestru roku 1912. Pokud toto platilo v roce 1912, nakolik to musí platit v dnešní době, kdy je ještě obtížnější vytřídit z množství dostupných dat informace nejen podstatné, ale především informace pocházející z důvěryhodných zdrojů. Téma práce „Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech“ v sobě spojuje konkrétní druh smlouvy, tedy konkrétní právní pojem, s určitým organizačním útvarem, v němž se tento druh konkrétní smlouvy uplatní. Do tématu tak vstupují nejen otázky právní, ale také otázky praktické, které musejí být v rámci výstavbového projektu řešeny. Výstavbový projekt je možné definovat jako určitý dočasný (časově ohraničený) souhrn konkrétních procesů v rámci stavebnictví, na jehož realizaci má vliv řada faktorů. Rozbor těchto faktorů je dílčím cílem první kapitoly. Součástí tohoto rozboru je také posouzení smluvních vztahů v rámci takového projektu. Vzhledem k tomu, že dochází v oboru stavebnictví vlivem globalizace stále častěji k zadávání přeshraničních zakázek, vzrůstá v tomto dosud spíše vnitrostátním oboru vliv mezinárodního práva soukromého. Dalším dílčím cílem první kapitoly je tedy rozbor prvků, které z vnitrostátního výstavbového projektu vytvářejí projekt mezinárodní. Pokud se týká smlouvy o dílo, neexistuje v souvislosti s ní závazná sjednocující mezinárodní nebo evropská úprava. Jednotlivé národní úpravy smlouvy o dílo nejsou ve většině případů pro stavební praxi dostačující, proto se v posledních letech v mezinárodním obchodním styku rozšířilo užívání nestátních prostředků (např. obchodních podmínek či vzorových smluv), které vyhovují jak stavebnímu, tak mezinárodnímu prostředí. Z hlediska smlouvy o dílo a výstavbového projektu jsou zajímavé především mezinárodně používané vzory smluv o dílo. Jejich použití v případě velkých výstavbových projektů může přinést řadu výhod, např. úsporu nákladů, které by bylo nutné vynaložit při vytváření a výkladu složité individuální smlouvy, nebo větší právní jistotu pro smluvní strany, neboť se některé smluvní 1

Viz IBL, V. Rys k vědeckému profilu professora Tilsche. Právník. 1912, roč. 51, s. 721-722.

5

vzory používají celosvětově a existuje k nim jednotný výklad. Na poli mezinárodního práva soukromého pak tyto vzorové smlouvy představují jistý unifikační prostředek, proto je jim věnována poslední část první kapitoly. V českém jazyce se tomuto tématu věnuje jen velmi málo autorů, především Lukáš Klee ve svých dvou monografiích a v četných článcích (viz seznam literatury). Smlouva o dílo se sice prozatím nestala předmětem závazných unifikačních snah, které se v poslední době projevily u jiných smluv, přesto se dá říci, že jde historicky o jednu z nejvýznamnějších a nejčastěji používaných smluv v rámci hospodářského styku (vedle tradiční kupní smlouvy se nově v rámci globalizovaných hospodářských vztahů hojně uplatňuje také např. smlouva licenční, smlouva o servisních službách nebo pojistná smlouva, a tyto smlouvy jsou v současné době uzavírány v rámci většiny výstavbových projektů).2 Významným znakem výstavbového projektu a potažmo také smlouvy o dílo v jeho rámci uzavírané je dlouhodobost kontraktu, který na základě takové smlouvy vzniká. Během tohoto smluvního vztahu pak může docházet k různým změnám, které takový vztah ovlivňují a které by měla smlouva o dílo co nejpřesněji upravovat. Proto se druhá kapitola této práce zaměřuje kromě definování smlouvy o dílo také na analýzu jejích součástí, které se v mezinárodní praxi nejčastěji vyskytují. Nejde však o výčet úplný, za vzor smluvních ujednání, příp. i struktury smlouvy, mohou posloužit také jednotlivá ustanovení smluvních vzorů, příp. další druhy nestátních prostředků, na jejichž úpravu může smlouva odkázat. Závěr druhé kapitoly se věnuje představení nové úpravy smlouvy o dílo v českém právním řádu a vytváří tak teoretický základ pro analýzu, která je součástí poslední kapitoly. Cílem třetí kapitoly je prostřednictvím komparace české zákonné úpravy platebních podmínek a jejich úpravy v Červené knize FIDIC3 posoudit možnost využití institutu svěřenského fondu, který byl do českého právního řádu zaveden od 1. 1. 2014 v rámci rekodifikace soukromého práva4. Představení jeho základní charakteristiky a pohled mezinárodního práva soukromého na tento institut je také součástí třetí kapitoly. Závěr práce 2

Vzhledem k tomu, že neexistuje evidence veškerých uzavíraných smluv o dílo, nelze toto tvrzení podložit konkrétními statistickými daty, jak by tomu bylo např. v případě různých forem obchodních společností, které podléhají registraci. Ve svém tvrzení vycházím z toho, že jde o smlouvy v praxi natolik používané, že pro ně bylo vhodné vytvořit smluvní vzory nebo jejich použití unifikovat na mezinárodní úrovni. 3

Jedná se o jeden z nepoužívanějších vzorů smlouvy o dílo s názvem „Conditions of Contract for Construction For Building and Engineering Works Designed by the Employer“ (nazývaný také CONS nebo Red Book) vytvořený Mezinárodní federací konzultačních inženýrů (Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils, dále jen „FIDIC“) se sídlem v Lausanne. Více viz podkapitola 1.3.3. 4

Pojem rekodifikace pro účely této práce zahrnuje zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále také jen „NOZ“), zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích a družstvech (dále také jen „ZOK“) a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále také jen „NZMPS“).

6

by měl přinést potvrzení nebo vyvrácení hypotézy, že je v rámci platebních podmínek při použití Červené knihy FIDIC a při volbě českého práva jako práva rozhodného možné využít svěřenský fond jako platební instrument, příp. jako prostředek s jistou zajišťovací funkcí pro obě smluvní strany smlouvy o dílo. Vedle svěřenského fondu jsem se však v této části zaměřila také na zálohu, závdavek, splatnost ceny díla a zádržné, které mohou představovat důležitou součást platebních podmínek. Tuto problematiku jsem si vybrala především proto, že je součástí mé dosavadní praxe ve finanční společnosti, dále proto, že jsou v českém právním řádu nově upraveny některé instituty, které se mohou v rámci platebních podmínek uplatnit, a v neposlední řadě také proto, že jde o materii, které v oblasti smluvních vzorů FIDIC nebyla dosud věnována taková pozornost jako např. otázce tvorby ceny díla. Vzhledem k obsáhlosti zvoleného tématu bylo třeba si pro zjednodušení stanovit několik předpokladů. Základním předpokladem, který lze odvodit již z mezinárodního pojetí výstavbového projektu, je smlouva o dílo uzavřená pouze mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Výstavbový projekt může obsahovat různé části, kromě stavební také např. technologickou nebo projektovou. Na rozdíl od dodávky technologie, která může proběhnout i jednorázově, představuje stavební část časově a často také finančně nejnáročnější součást výstavbového projektu. Z tohoto důvodu není možné, aby placení ceny díla proběhlo až po dokončení výstavby. Vycházím z domněnky, že platební podmínky (způsob fakturace, placení za provedené práce atd.) tvoří jednu ze stěžejních součástí smlouvy o dílo a jejich nedostatečná smluvní úprava může výrazně ovlivnit finanční situaci obou smluvních stran. Z výše uvedeného tedy vyplývá další předpoklad této práce – za smlouvu o dílo je považována především smlouva o dílo na realizaci stavební části výstavbového projektu. Vzhledem k tomu, že je nezbytné provádět komparaci smluvních vzorů srovnáním s konkrétním právním řádem, je od druhé kapitoly za rozhodné právo pro smlouvu o dílo považováno právo české. Nutným předpokladem, který je třeba vzhledem k rozboru nové české úpravy smlouvy o dílo, svěřenského fondu a závdavku stanovit, je uzavření smlouvy o dílo nejdříve 1. 1. 2014. Ačkoli jsou smluvní vzory FIDIC v českém prostředí používány nejčastěji v rámci zadávání veřejných zakázek, budu se v této práci zabývat jejich využitím mimo tuto oblast, tedy v rámci soukromých výstavbových projektů, neboť právě zde je možné individuálně upravit způsob placení smluvní ceny díla. Na závěr je třeba uvést, že se tato práce zabývá pouze smluvními, nikoli nesmluvními závazky vyplývajícími ze smlouvy o dílo. Závazky z bezdůvodného obohacení či předsmluvní odpovědnosti tedy také zůstávají mimo rámec této práce. 7

1. Mezinárodní výstavbový projekt Pojem mezinárodní výstavbový projekt v sobě zahrnuje dva základní pojmy, které je třeba definovat. V první řadě jde o definování pojmu výstavbový projekt, jehož charakteristické znaky lze vyjasnit prostřednictvím vymezení jednotlivých prvků, které jsou součástí takového projektu. Dále je pak třeba definovat, jakým způsobem se z výstavbového projektu stane projekt mezinárodní, tj. projekt týkající se dodávky stavby a/nebo služeb, na který dopadá úprava mezinárodního práva soukromého. V neposlední řadě jde také o definici právního rámce, který upravuje smluvní vztahy výstavbového projektu v mezinárodním, regionálním a národním prostředí, a představení nestátních prostředků, nejčastěji vzorových smluvních dokumentů, které je možné v mezinárodním výstavbovém projektu využít.

1.1 Definice výstavbového projektu Pojmu výstavbový projekt neodpovídá v českém právním prostředí žádná legální definice. Klee definuje výstavbový projekt

jako unikátní

konfiguraci

procesů

se

složitě

předvídatelnými dopady jednotlivých nebezpečí.5 Výstavbový projekt na rozdíl od pojmu stavba (opus, dílo) není pouze finálním výsledkem stavebních prací, ale jde o specifický proces, nebo souhrn takových procesů, jejichž proměnné vytváří především účastníci, jejich úlohy a vztahy, vnější podmínky (např. podmínky staveniště), míra nebezpečí a rizik projektu, projektové řízení a jeho organizace.6 Jde tedy o jedinečný souhrn procesů, které mohou být po určitou dočasnou dobu7 ovlivněny různými typy předvídatelných i nepředvídatelných rizik (např. chyby v projektové dokumentaci, nepředvídatelné změny počasí nebo archeologické nálezy na staveništi). Výstavbový projekt lze definovat také srovnáním s výrobní linkou8 nebo výrobou zboží v továrně9. Rozdíl spočívá v tom, že u výstavbového projektu vzhledem k různým faktorům jako jsou velikost projektu, podmínky staveniště, užití různých materiálů a využití více druhů

5

Viz KLEE, L. Smluvní vztahy výstavbových projektů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012. 133 s. ISBN 978-80-7357-953-1. S. 3. (KLEE, Smluvní vztahy). 6

Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 2.

7

Čas pro dokončení výstavbových projektů často přesahuje dobu 2 let. Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 3.

8

Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 3: „[…] výstavbový projekt není výrobní linka, kterou naprogramujete a převezmete bez jakýchkoli problémů výrobek vždy v přesně definovaném čase a kvalitě za přesně předvídatelné peníze.“ 9

Viz ADRIAANSE, J. Construction Contract Law. The Essentials. 3rd Edition. Palgrave Macmillan, 2010. 404 s. ISBN 978-0-230-23044-6. S. 2. (ADRIAANSE, Construction Contract Law).

8

pracovníků nemůže být dosažen výsledek, který by byl stejně perfektní jako výrobek. Lze si jen těžko představit, že by nová budova byla co do jednotlivého šroubu nebo tahu štětcem naprosto odpovídající zadání projektové dokumentace. I přesto však má být cílem všech účastníků výstavbového projektu alespoň přiblížení se ideálu výrobní linky, čehož lze dosáhnout pouze velmi dobrou přípravou projektu.10

1.1.1 Účastníci, druhy smluvních vztahů, nebezpečí a rizika Stavebnictví jako průmyslový obor může zahrnovat řadu různých činností, od dodávky materiálů, přes rodinné domy, umělecké stavby, administrativní budovy, továrny, hotely, až po tunely, dálnice, bioplynové stanice, větrné či jaderné elektrárny. Tento obor tak zahrnuje velké množství činností, nemusí jít jen o výstavbu, ale také např. o demolici nebo rekonstrukci. Množství činností, které stavební obor zahrnuje, vede podobně jako v ostatních oborech ke specializaci profesí. Z této specializace lze vysledovat 5 základních profesních skupin účastníků, z nichž každý může mít rozdílné zájmy: zhotovitelé (stavební společnosti), projektanti (mohou a nemusí být zaměstnanci zhotovitele), regulátoři (zastupují veřejný zájem), klienti (objednatel) a uživatelé (ti, kteří budou zhotovované dílo užívat, tedy objednatel, ale i další osoby, např. financující společnost, pokud bude mít dílo zastaveno v její prospěch).11 Závazky vznikající mezi těmito účastníky pak vytváří smluvní vztahy výstavbového projektu (viz dále). Charakteristickým znakem výstavbového projektu i jeho účastníků je jejich dočasné působení. V rámci této dočasnosti může docházet ke změnám účastnících se osob, což může pro výstavbový projekt představovat významné a často opomíjené riziko.12 Pojmy nebezpečí a riziko jsou v praxi často používány ve stejném významu. Nebezpečím se však v literatuře označuje reálná hrozba poškození výstavbového projektu a tato hrozba může nabývat různých podob (scénářů).13 Nebezpečí je situace předem známá, ale není známo, zda nastane. Rizikem se pak označuje pravděpodobnost ztráty (vyjádřená v měnových nebo jiných jednotkách), která příjemci rizika vznikne realizací určitého scénáře

10


11

Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 3 – 5.

12

Ke změně smluvních stran může dojít např. převodem (cesí) smlouvy o dílo. Nemusí však jít jen o změnu smluvních stran, ale např. o změnu v osobě projektanta či změnu financující společnosti, která může financování projektu podmínit novými požadavky. 13

Viz TICHÝ, Milík. Projekty a zakázky ve výstavbě. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 335 s. ISBN 978-807400-009-6. S. 248. (TICHÝ, Projekty a zakázky ve výstavbě).

9

nebezpečí.14 Zjištění nebezpečí tedy předchází odhadu hodnoty rizika. Analýza rizika, kterou je třeba ve výstavbovém projektu provést, pak slouží např. pro určení, kdo za taková rizika bude odpovídat, nebo pro stanovení smluvní ceny. Mezi nebezpečí, která mohou ovlivnit postup stavebních prací, řadí Adriansee15 (i) nepředvídatelné, neočekávatelné faktory (např. podmínky na staveništi, výkyvy počasí, nedostatek materiálu nebo kvalifikované pracovní síly, nehody způsobené přírodními živly nebo návrh inovativního projektu, který se ale pro daný projekt ukáže jako nepoužitelný), (ii) délku smluvního vztahu (projekty mohou trvat v řádu dnů až let, v průběhu času se také mohou zásadně změnit alokovaná rizika, např. se sníží dostupnost materiálu nebo se zvýší jeho cena), (iii) počet účastníků (čím delší je řetězec zúčastněných subjektů, tím větší je riziko, že projekt ovlivní insolvence některého z nich), (iv) specifičnost vztahu smluvních stran (strany mají často rozdílné pohledy na projekt, pokud jde o náklady, čas a kvalitu), (v) úroveň koordinace mezi projektovou dokumentací a výstavbou (nedostatek v této koordinaci je častou příčinou sporů). Zdrojem nebezpečí však může být také mezinárodní prostředí, především nebezpečí vyplývající z odlišných právních systémů. Po identifikaci a analýze rizik (tj. odhadu pravděpodobné hodnoty škody, která vznikne realizací určitého nebezpečí) následuje volba opatření, kterými budou jednotlivá rizika ošetřena, a zároveň přiřazení odpovědnosti za jednotlivá rizika konkrétním účastníkům projektu. Účastníci mohou rizika ošetřit různými způsoby, nejjednodušším způsobem je prevence, a to v podobě řádné přípravy na realizaci. Jednou z takových forem řádné přípravy je vhodná alokace rizik, tj. jejich vhodné přidělení účastníkům projektu buď jejich soustředěním u jedné osoby (tj. centralizací), nebo naopak jejich přenosem na osobu, která je schopna ho nejúčinněji ovládat (tj. decentralizací). Alokace rizik může proběhnout také volbou určitého smluvního vzoru s vhodným rozdělením rizik mezi smluvní strany.16 Strana, která přijme velkou část rizik, bude ve většině případů požadovat promítnutí takové zvýšené odpovědnosti do smluvní ceny (např. zhotovitel bude požadovat zvýšení smluvní ceny o cenu rizika, které na sebe přebírá17). Riziko může být také přeneseno na třetí osobu za úplatu

14

Viz TICHÝ, Projekty a zakázky ve výstavbě, s. 253.

15

Viz ADRIAANSE, Construction Contract Law, s. 4.

16


17

S výjimkou např. období recese, kdy nemusí nutně platit, že se za přenesení rizika na zhotovitele platí zvýšená cena. Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 60.

10

(např. formou zřízení zajištění nebo pojištění).18 Kromě těchto forem však může být riziko ošetřeno také jeho sdílením s partnerem ve sdružení.19 Volba alokace rizika je základem pro volbu typu výstavbového projektu.

1.1.2 Fáze výstavbového projektu, jeho řízení a organizace Výstavbový projekt je komplexní a řízený proces, uvnitř kterého lze rozlišit několik fází. Nejčastěji jsou uváděny tři fáze – příprava projektu, projektování a realizace. Součástí fáze realizační může být i fáze provozování díla.20 Jednotlivé fáze mohou probíhat i souběžně, např. pro urychlení výstavby nebo při řešení změn projektové dokumentace v rámci realizace projektu. Volba typu projektu představuje volbu způsobu organizace jednotlivých prvků výstavbového projektu – účastníků, jejich rolí a rizik, které mohou ve výstavbovém projektu nastat.21 Podle zvoleného typu projektu se pak také liší znění konkrétní smlouvy o dílo. Standardně jsou rozlišovány tři typy organizace výstavbového projektu – Generální dodavatelství (General Contracting, dále jen „GC“), Design-Build („navrhni a postav“, dále jen „DB“) a Construction Management (řízení realizace staveb, dále jen „CM“).22 Nelze jednoznačně určit, který přístup je nejlepší, záleží na konkrétních parametrech zakázky. Organizace výstavbového projektu typu GC je založena na tom, že projektovou dokumentaci zpracovává a větší míru odpovědnosti za ni nese klient (objednatel). Projektová dokumentace je zpracována z velké části ještě před zadáním zakázky a výběrem zhotovitele. Zhotovitel následně realizuje dílo podle projektové dokumentace objednatele. Realizace díla vyžaduje spolupráci zhotovitele s projektantem a dozorem jmenovaným objednatelem (správcem stavby, Engineer). Projektová dokumentace obsahuje výkaz výměr, který umožňuje určení všech potřeb a nákladů na výstavbu v příslušných měrných jednotkách. Celková cena díla je stanovena jako položková cena. Tato cena vychází z položkového rozpočtu, kdy odhad jednotkových sazeb a položkových cen výkazu výměr spočívá na zhotoviteli, který také nese riziko špatného stanovení ceny. Při kalkulaci ceny obvykle 18

Některá rizika však mohou být nepojistitelná (typicky půjde o rizika spojená s osobou účastníka, např. jeho insolvence). Proti takovým rizikům pak lze přijmout opatření v podobě složení jistoty, která může mít různou podobu - může jít např. o zálohu, zádržné (jde o určitou část ceny díla, kterou objednatel zhotoviteli po určitou sjednanou dobu nevyplatí, např. dokud neuplyne záruční doba poskytnutá zhotovitelem na dílo) nebo bankovní záruku (riziko za osobu, která má bankovní záruku druhé straně předložit, pak přejímá banka, a to za poplatek a po splnění podmínek přesně stanovených v záruční listině). 19


20


21


22


11

zhotovitel do jednotlivých položek zahrnuje kromě nákladů na jednotku také náklady na výrobní a správní režii, rizikovou přirážku a zisk.23 Fakturace probíhá podle skutečně provedených prací odsouhlasených správcem stavby, nejčastěji měsíčně, jde tedy o tzv. měřenou zakázku (measurement contract). V tomto typu řízení nehraje čas nejdůležitější roli a rizika jsou alokována rovnoměrně mezi obě strany. Jde o klasický model řízení, historicky nejstarší a jak vyplyne dále, pro tuto práci stěžejní.24 Organizace výstavbového projektu typu DB vznikla jako reakce na postupnou specializaci profesí ve výstavbě. V tomto případě projektovou dokumentaci připraví na základě požadavků objednatele zhotovitel, je tedy zodpovědný jak za návrh, tak za výstavbu. Na straně zhotovitele je tak alokováno více rizik, což znamená i vyšší cenu tohoto typu projektu. Zároveň však díky zvýšené odpovědnosti zhotovitele a díky odstranění sporů zhotovitele s projektantem objednatele existuje vyšší pravděpodobnost, že bude dodržen termín i rozpočet. Proces zrychluje také to, že se fáze projektování a fáze realizační mohou částečně překrývat (na rozdíl od typu GC, kdy projektování předchází realizaci). Cena díla je u tohoto typu obvykle stanovena paušálně (lump sum), kdy není nutné měřit skutečně provedené práce. Záleží tedy na zhotoviteli, s jakým ziskem této ceny dosáhne. Fakturace probíhá podle platebního kalendáře, nejčastěji po dokončení určitých stavebních částí. Na rozdíl od typu organizace GC nemá klient v tomto případě takovou kontrolu nad realizací. Jde tedy o typ projektu, který je vhodné použít v případě, kdy objednatel nemá zkušenosti ze stavebnictví a kdy rozhodující roli nehraje pouze nízká cena, ale i další parametry. Naopak tento typ není vhodný pro složité zakázky, na kterých se účastní velké množství subdodavatelů nebo tam, kde chce klient provádět změny při realizaci díla. Posledním standardním typem organizace výstavbového projektu je typ Construction Management. Český překlad „řízení realizace staveb“ vystihuje podstatu tohoto typu organizace. Nejde o organizaci projektu na základě smlouvy s jedním zhotovitelem, ale klient uzavírá smlouvy s jednotlivými zhotoviteli zvlášť. Zároveň si za účelem koordinace těchto zhotovitelů najímá svého konzultanta, manažera realizace staveb (Construction Manager). Tento manažer je zodpovědný za efektivní řízení výstavby, neodpovídá však za plnění jednotlivých subdodavatelů nebo za projektování. Důraz je kladen na co nejrychlejší a co nejefektivnější výstavbu, ne na co nejnižší náklady. Jedním z účelů využití tohoto typu

23


24

Pro projekty Generálního dodavatelství je jako smluvní vzor vhodná především Červená kniha (Red Book) FIDIC, k tomu viz dále.

12

organizace je také omezení rizikové přirážky zhotovitele. Platby v tomto případě probíhají bez prostředníka, přímo jednotlivým subdodavatelům, a odměna manažera nejčastěji odpovídá součtu nákladových cen jednotlivých zhotovitelů a pevně stanovené přirážky (cost plus). U tohoto typu projektu je vzhledem k většímu počtu zhotovitelů důležité provést rizikovou analýzu a co nejlépe alokovat rizika, příp. pojistit pojistitelná rizika nebo jinak zajistit nepojistitelná rizika. Proto je tento typ nevhodný pro zakázky, u kterých hrozí větší množství rizik. Kromě výše uvedených klasicky řízených projektů existují i další typy projektů.25 Z nich považuji za důležité zmínit alespoň tzv. Partnering, který představuje moderní, ale v praxi zatím dostatečně neprověřený typ organizace výstavbového projektu. Podstatou Partneringu je spolupráce všech účastníků výstavbového projektu, která probíhá na základě jedné smlouvy. Účastníci jsou tak společně motivováni i zavázáni k dosažení předpokládaného cíle. K této formě spolupráce existuje v rámci smluvních vzorů NEC i speciální sada smluvních podmínek, tzv. Option X12 Partnering (dále jen „Option X12“).26 V tomto případě však nejde o vícestrannou smlouvu, ale o určité uspořádání dvoustranných smluvních vztahů. Pokud strany použijí standardní vzory NEC a učiní z Option X12 součást těchto dvoustranných smluv, vznikne tak určitý partnerský tým. Toto provázání prostřednictvím Option X12 může být použito pro jakýkoli počet projektů, lokálně i mezinárodně, pro jakkoli dlouhý subdodavatelský řetězec. V případě velkého počtu partnerů bude však efektivnější vytvořit určitou „základní skupinu“ partnerů27, která bude schopna rozhodovat a zajistí dosažení cílů klienta, vyjádřených v Option X12. Partneři této sítě na sebe kromě povinností, které mají standardně v rámci vzorových smluv NEC, přebírají i povinnost spolupracovat, ke které jsou zavázáni podle Option X12. Pro klienta (objednatele) je samozřejmě výhodnější uzavřít se všemi klíčovými účastníky výstavby jednu vícestrannou smlouvu. Použití smluvního uspořádání prostřednictvím Option X12 může být vhodné např. tam, kde se mnoho účastníků nedokáže v jedné smlouvě dohodnout na jejím znění nebo na alokaci rizik mezi sebou. Podle mého názoru jde však o systém, ve kterém hraje velkou roli vzájemná důvěra a schopnost spolupráce. Ochotni ho tak budou využít především dlouhodobí a prověření partneři. Navíc stanovení společných cílů

25


26

Smluvní vzory NEC (The New Engineering Contract, NEC), vytvořené britskou Asociací stavebních inženýrů (Institute of Civil Engineers, ICE). Více viz podkapitola 1.3.2. 27

Může jít o zástupce za jednotlivé skupiny účastníků, např. za projektanty.

13

a rozdělení odpovědností mezi jednotlivé účastníky může být časově velmi náročné, a to jak u vícestranných smluv, tak u systému provázaných dvoustranných smluv.

1.1.3 Druhy smluvních vztahů ve výstavbovém projektu Smluvní vztahy ve stavebnictví odlišuje od jiných smluvních vztahů několik faktorů, které zahrnují především časovou náročnost (délku) projektu, jeho velikost, komplexnost a také skutečnost, že se dohodnutá cena a smluvené množství práce může v průběhu času měnit. Mezi typické závazkové vztahy v oblasti výstavbového projektu patří smlouva o dílo s klientem, projektantem a subdodavateli, příp. kupní smlouva na dodávku technologických částí. Dalším smluvním vztahem mohou být smlouvy se subjekty, které poskytují určité služby pro objednatele, např. správce stavby, autorský a stavební dozor apod. Do smluvních vztahů se může řadit také smlouva o sdružení, zástavní smlouvy ke zhotovovanému dílu, nájemní smlouvy (příp. smlouva o zřízení práva stavby28) k pozemkům, na kterých má dojít k výstavbě zhotovovaného díla, bankovní záruky za nabídku, za správnou realizaci díla či za správné fungování díla v záruční době. Mezi smluvní vztahy patří také úvěrová smlouva, prostřednictvím které klient zajišťuje financování výstavby, pojistná smlouva a smlouva o servisní činnosti. Vztahem ve výstavbovém projektu, který sice nemá smluvní podobu, ale s uzavíráním smlouvy o dílo souvisí a jehož znaky jsou v českém právním řádu nově definovány zákonem, může být také vztah vyplývající z předsmluvní odpovědnosti. Závěrem podkapitoly o výstavbovém projektu je třeba uvést, že alokace rizik výstavbového projektu na osobu, která je dokáže účinně ovládnout, může představovat velkou konkurenční výhodu. Volba alokace rizika je také základem pro volbu typu výstavbového projektu a předurčuje tak rozsah smluvních vztahů v rámci takového projektu. Vhodnou alokaci rizik představují např. standardizované smluvní vzory.29

1.2 Mezinárodní prvek Slovo mezinárodní v názvu této práce vyjadřuje úmysl zabývat se soukromoprávním vztahem vznikajícím na základě smlouvy o dílo, který se vyznačuje určitou vlastností – mezinárodností (internacionalitou). V oboru mezinárodního práva soukromého lze tuto internacionalitu ztotožnit s působením mezinárodního prvku, který z čistě vnitrostátního soukromoprávního vztahu vytváří vztah mezinárodní, tj. vztah, který v některém svém 28

Viz podkapitola 2.4.1.

29

Rizikem naopak může být špatná volba smluvního vzoru, příp. špatné porozumění alokace v daném smluvním vzoru nebo nedostatečné přizpůsobení smluvního vzoru konkrétní situaci.

14

aspektu přesahuje hranice určitého státu a na který může působit zákonodárství několika států. Existence mezinárodního prvku způsobuje kolizní situaci, kdy je třeba určit, kterým právním řádem se bude daný vztah řídit. Mezinárodní prvek je tedy tou vlastností právního vztahu, která určuje, zda se budou na předmětný vztah aplikovat předpisy mezinárodního práva soukromého.

1.2.1 Přístupy k pojetí mezinárodního prvku Pojetí mezinárodního prvku prošlo v průběhu času proměnami, od tradičního pojetí (např. bydliště stran v různých státech, uzavření smlouvy v cizím státě) po moderní náhled na tento prvek, který vychází ze změn spočívajících především v globalizaci vztahů v mezinárodním obchodě. Existence mezinárodního prvku může být ve smluvním závazkovém vztahu zřetelná na první pohled (např. bydliště v různých státech), může však jít také o případy, které na první pohled za mezinárodní označit nelze, ale při podrobnějším zkoumání se v nich může určitý mezinárodní prvek vyskytovat (např. ve vztahu mezi nadnárodní mateřskou společností a národní společností dceřinou). Mezinárodní prvek může spočívat nejen v objektivních aspektech právního vztahu, ale podle některých autorů (viz dále) také v aspektech subjektivních, které nejsou dané zvnějšku, ale vychází z vůle smluvních stran. V české nauce mezinárodního práva soukromého podal vyčerpávající definici mezinárodního prvku Kučera.30 Podle této definice je mezinárodní prvek dán v případech existujícího vztahu k zahraničí, a to u subjektu právního vztahu (v případě smlouvy o dílo půjde o situaci, kdy zhotovitel a objednatel pocházejí z různých států); u skutečnosti významné pro vznik a existenci právního vztahu (např. smlouva o dílo byla uzavřena v zahraničí); u předmětu právního vztahu, který se nachází v cizí zemi (např. výstavba díla má být realizována v zahraničí) nebo u právního vztahu, který souvisí nebo je závislý na jiném právním vztahu, který se sám řídí cizím právem (např. úvěrová smlouva na financování výstavby díla dle smlouvy o dílo se může řídit právem takové smlouvy o dílo, tedy lex causae této smlouvy o dílo může být hraničním určovatelem pro určení práva rozhodného úvěrové smlouvy). Existence mezinárodního prvku v určitém vztahu sama o sobě nestačí, je nutné, aby byl takový prvek pro vztah dostatečně významný, tj. musí jít o mezinárodní prvek kvalifikovaný. Teprve pak je možné hovořit o vztahu s mezinárodním prvkem. Jinak by se

30

Viz KUČERA, Z. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009, s. 18. ISBN 97880-7380-171-7. (KUČERA, Mezinárodní právo soukromé).

15

totiž posuzování vztahu jako vztahu s mezinárodním charakterem jevilo vzhledem k očekávání stran jako nepřiměřené.31 V souvislosti s mezinárodním prvkem může podobně jako v případě jiných právních institutů vznikat tzv. kvalifikační problém, tj. situace, kdy každý právní řád definuje mezinárodní prvek různě. Z toho důvodu pak jeden a tentýž právní vztah může být v každém právním řádu posuzován odlišně – v jedné zemi půjde o vztah s mezinárodním prvkem, na který se budou vztahovat národní předpisy mezinárodního práva soukromého, v jiné zemi může být vztah považován za čistě vnitrostátní. Tuto situaci v rámci Evropské unie vyřešila ve vztahu ke smluvním (mimosmluvním) závazkovým vztahům Římská úmluva32 a nařízení Řím I33 (nařízení Řím II34),35 podle kterých musí být mezinárodní prvek, který je podmínkou pro jejich aplikaci, posuzován autonomně (nezávisle) na národních právních řádech. Ovšem ostatní části mezinárodního práva soukromého, které zůstávají bez unifikace, se mohou s kvalifikačním problémem potýkat. Bělohlávek uvádí případ smluvního vztahu dvou vnitrostátních právnických osob realizovaného výlučně v tuzemsku, který by za normálních okolností nebyl posuzován jako vztah s mezinárodním prvkem. Pokud však budou tyto osoby svým smluvním vztahem sledovat plnění cílů, které souvisejí s jejich koncernovými závazky na nadnárodní úrovni, mohl by být v případě širšího autonomního pojetí mezinárodního prvku považován tento vztah za vztah s mezinárodním prvkem.36 Z uvedeného příkladu je patrné, že je určení existence mezinárodního prvku často velmi složité.

31

Viz KUČERA, Mezinárodní právo soukromé, s. 18; VALDHANS, J. Právní úprava mimosmluvních závazků s mezinárodním prvkem. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 41 - 46. ISBN 978-80-7400-412-4. (VALDHANS, Mimosmluvní závazky); BĚLOHLÁVEK, A. J. Římská úmluva a Nařízení Řím I. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 - 160. ISBN 978-80-7400-176-5. (BĚLOHLÁVEK, Komentář); TRÁVNÍČKOVÁ, S. Mezinárodní prvek v mezinárodním právu soukromém. In: ROZEHNALOVÁ, N.; KYSELOVSKÁ, T. a kol. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 131 – 154. ISBN 978-80-210-6455-3. (TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek). 32

Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, C 169/10, 8. 7. 2005, s. 10 – 22 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:41980A0934. (Římská úmluva). 33

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, L 177, 4. 7. 2008, s. 6 - 16 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32008R0593. (nařízení Řím I). 34

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, L 199, 31. 7. 2007, s. 40 - 49 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32007R0864. (nařízení Řím II). 35

V rámci jejich věcného rozsahu působnosti. K unijní unifikaci viz podkapitola 1.2.3.

36

Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 147 – 148.

16

Mezinárodní prvek může být nahlížen z několika úhlů pohledu. Absolutní mezinárodní prvek je takový prvek, který za mezinárodní prvek považují všechny právní řády. Naopak o relativní prvek se bude jednat, pokud by jako mezinárodní byl hodnocen pouze z pohledu jednoho právního řádu.37 Dalším pohledem může být objektivnost nebo naopak subjektivnost mezinárodního prvku. Objektivní prvek je dán nezávisle na vůli stran. V případě subjektivního prvku půjde o takový prvek, který na vztah působí z vůle stran – strany samy svojí vůlí vytváří mezinárodní prvek v situaci, kdy by jinak neexistoval.38 V této skutečnosti právě spatřuji výše uvedený posun ve vnímání mezinárodního prvku.39 Mezinárodním se tak podle některých autorů40 může vztah stát také tím, že smluvní strany zvolí právo, které je odlišné od práva země, ve které se nacházejí všechny prvky vztahu, a svojí volbou cizího rozhodného práva způsobí vznik mezinárodního prvku.41 Pokud jde o určení relevantnosti, tedy dostatečné významnosti mezinárodního prvku spočívajícího ve volbě cizího práva v čistě vnitrostátním vztahu, zastávají výše uvedení autoři názor, že takový prvek nemusí být nějak dostatečně významný.42 Dle ustanovení čl. 3 odst. 1 nařízení Řím I je 37

Viz VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 44; ROZEHNALOVÁ, N. Závazky ze smluv a jejich právní režim (se zvláštním zřetelem na evropskou kolizní úpravu). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 272 s. ISBN 978-80-210-5240-6. S. 90. (ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv); KUČERA, Mezinárodní právo soukromé, s. 19. 38

Viz VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 44; ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 90; TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 134 – 135; PAUKNEROVÁ, M. Evropské mezinárodní právo soukromé. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. 304 s. ISBN 978-80-7400-504-6. S. 4 a 156. (PAUKNEROVÁ, EMPS). 39

Kučera ve své definici mezinárodního prvku ještě neuplatňuje rozdělení mezinárodního prvku z objektivního nebo subjektivního hlediska. Viz KUČERA, Mezinárodní právo soukromé, s. 19 – 20. Naopak Valdhans a Trávníčková již subjektivní hledisko uvádějí. VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 44; TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 134 – 135; ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 94. 40

Viz BŘÍZA, P. Volba práva a volba soudu v mezinárodním obchodě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012. 322 s. ISBN 978-80-7179-606-0. S. 32. (BŘÍZA, Volba práva); TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 140. PAUKNEROVÁ, EMPS, s. 156. Pauknerová však souhlasí s volbou práva v čistě vnitrostátních vztazích spíše jen v případech, kdy určitá vnitrostátní smlouva navazuje na jiné operace smluvní strany, které se řídí cizím právem. 41

Opačný názor zastává Bělohlávek. Názory, že „okolnost způsobilá kvalifikovat právní vztah jako vztah s mezinárodním prvkem může spočívat jen například v dohodě účastníků o volbě cizího práva“ označuje za zcela minoritní a překonané. Odpovídají spíše francouzskému pojetí smluvní autonomie z přelomu 19. - 20. století. Za kvalifikovaný mezinárodní prvek, způsobilý změnit vnitrostátní vztah na vztah s mezinárodním prvkem, podle něj nelze považovat ani sjednané místo řízení v cizí zemi, ani volbu cizího práva. Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 154 – 158. 42

Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 32; TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 140. Nutno však dodat, že se oba zabývají volbou práva v Evropské unii. Relevantnost mezinárodního prvku spočívajícího ve volbě práva jiného státu v čistě vnitrostátních vztazích je podle nich dána tím, že je tato možnost pro občanské a obchodní vztahy výslovně povolena v čl. 3 nařízení Řím I. K problematice volby práva v čistě vnitrostátních vztazích zastává opačný názor Rozehnalová, která nemožnost použití takové volby práva spatřuje především v tom, že se např. nařízení Řím I podle čl. 1 odst. 1 vztahuje výslovně na závazkové vztahy v případě kolize právních řádů, tudíž nemůže ve svém článku 3 umožňovat volbu práva v čistě vnitrostátních vztazích. Viz ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 94 – 95. Podobný názor zastává i Bělohlávek, který spojuje účinek unijních předpisů pouze

17

výslovně povolena volba práva pro čistě vnitrostátní smluvní závazkové vztahy, v čl. 3 odst. 3 nařízení Řím I jsou pak stanoveny limity takové volby v podobě kogentních norem státu smluvních stran.43 Od čistě vnitrostátních situací odlišuje nařízení Řím I čistě unijní situace.44 V případě volby práva v čistě unijní situaci bude dle čl. 3 odst. 4 nařízení Řím I volba práva nečlenského státu, kdy všechny relevantní prvky souvisí s členskými státy EU, omezena navíc ještě kogentními unijními normami.45 Účinek zvoleného práva ve vztahu s mezinárodním prvkem, spočívajícím pouze ve volbě práva v čistě vnitrostátních (příp. čistě unijních) vztazích, bude tedy vždy omezen národními (příp. unijními) kogentními normami.46 Čistě vnitrostátní vztahy by podle Břízy měly být omezeny jen na ty případy, kdy není vůbec objektivně možná jejich internacionalizace.47 V ostatních případech se volbou práva stane z vnitrostátního vztahu vztah s mezinárodním prvkem.48 Stejně jako u volby rozhodného práva docházejí někteří autoři k závěru, že může být dostatečně významným mezinárodním prvkem také volba sudiště v čistě vnitrostátním vztahu. Na takový vztah se pak bude aplikovat nařízení Brusel I49. Důvodem pro volbu soudu cizího státu může být např. nedůvěra smluvních stran k vnitrostátním soudům. V případě prorogace cizího soudu v čistě

s „kvalifikovanou nadnárodní vazbou“ smluvního vztahu a neuznává subjektivní mezinárodní prvek v podobě volby práva v čistě vnitrostátních vztazích. Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 161. Valdhans upozorňuje na to, že pokud by opravdu bylo možné v čistě vnitrostátním vztahu zvolit cizí právo, musel by soud z úřední povinnosti nejen cizí právo aplikovat, zjistit jeho obsah, ale zároveň ho vykládat tak, jak je vykládáno v zemi svého původu. Takovou situaci považuje za absurdní. Viz VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 223. 43

Viz čl. 3 odst. 3 nařízení Řím I: „V případě, že všechny ostatní prvky pro situaci významné se v okamžiku volby nacházejí v jiné zemi než v zemi, jejíž právo bylo zvoleno, není volbou práva, kterou strany učinily, dotčeno použití ustanovení práva této jiné země, od nichž se nelze smluvně odchýlit.” 44

BŘÍZA, Volba práva, s. 27 - 30.

45

Viz čl. 3 odst. 4 nařízení Řím I: „V případě, že se všechny ostatní prvky pro situaci významné se v okamžiku volby nacházejí v jednom nebo více členských státech, není volbou jiného rozhodného práva stranami, než je právo členského státu, dotčeno použití těch ustanovení práva Společenství, případně v podobě, v jaké je provedeno v členském státě sídla soudu, od nichž se nelze smluvně odchýlit.“ 46

Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 31.

47


48

Bříza jako příklad situace, při které by již bylo možné provést volbu práva podle nařízení Řím I, uvádí případ, kdy je mateřská společnost jedné ze zúčastněných stran smluvního vztahu zahraniční a má dostatečně silné postavení k tomu, aby své dceřiné společnosti mohla nařídit použití smluvních vzorů, založených na právu státu společnosti mateřské. Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 33. Srov. VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 223: Valdhans podmiňuje použití čl. 14 odst. 2 nařízení Řím II (které je obsahově shodné s čl. 3 odst. 3 nařízení Řím I) pro čistě vnitrostátní případy třemi podmínkami: a) ve vztahu existuje možnost kolize více právních řádů, b) vztah je významně spjat s jedním právním řádem, c) strany volí právo, které je odlišné od práva země, ve které se nacházejí všechny prvky vztahu. 49

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, zvl. vydání 2004, 19/ sv. 04, s. 42 - 64 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R0044&qid=1407414568933&from=EN. (nařízení Brusel I).

18

vnitrostátních vztazích jde o problematickou otázku, neboť by nemělo být obcházeno fórum státu, ke kterému smluvní strany přirozeně patří. Na druhou stranu by však mělo být nařízení Brusel I vykládáno analogicky jako nařízení Řím I, vzhledem k jejich provázanosti. Proto pokud nařízení Řím I uznává volbu práva v čistě vnitrostátních vztazích jako mezinárodní prvek, měla by být podobně vykládána i možnost volby soudu. 50 Osobně souhlasím s tím názorem, že je třeba dát smluvním stranám co největší možnou autonomii k tomu, aby si upravily svoje závazky podle potřeb. Volbu práva v čistě vnitrostátních vztazích tedy považuji za mezinárodní prvek, který nemusí být nijak relevantní, postačí, když bude existovat alespoň nějaká možnost, že by vztah mohl být posuzován jako internacionální (např. existence vztahu zahraniční mateřské a národní dceřiné společnosti). Posoudit existenci takové možnosti bude ve většině případů značně problematické. Proto je lepší ponechat širší smluvní volnost, než ji v dnešním světě globalizovaných a na první pohled neprůhledných vztahů omezovat. V současné době je existence vztahu bez alespoň malé pravděpodobnosti existence mezinárodního prvku spíše výjimkou.51 Praktickým příkladem, který dokazuje, že byla volba práva v čistě vnitrostátních vztazích reálně využita a akceptována (i když mimo působnost unijních předpisů), je tzv. trust interno, který se prosadil v Itálii (viz podkapitola o 3.2). Na mezinárodní úrovni lze naopak zmínit úpravu v čl. 1 odst. 2 návrhu Haagských pravidel pro volbu práva52, který vylučuje použití těchto pravidel na smlouvy, jejichž „internacionalita“ by byla založena pouze volbou práva.53 V případě výstavby, která je podle této práce předpokládaným předmětem smlouvy o dílo, by však taková volba cizího práva v čistě vnitrostátním vztahu musela brát ohled na imperativní normy, výhradu veřejného pořádku i kogentní normy státu, ve kterém se budovaná nemovitost nachází, neboť se tyto normy na daný smluvní vztah uplatní i přes výslovnou volbu práva jiného státu (viz dále). Volba práva tedy v případě smlouvy o dílo 50

Viz TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 153 – 154; BŘÍZA, Volba práva, s. 132 – 134. Bříza však upozorňuje, že k takovému názoru dochází spíše z praktických důvodů. Spíše opačný názor zastává Rozehnalová. Viz ROZEHNALOVÁ, N. Komentář k § 86. In: PAUKNEROVÁ, M.; ROZEHNALOVÁ, N.; ZAVADILOVÁ, M. a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 584. ISBN 978-80-7478-368-5. (PAUKNEROVÁ a kol., Komentář k NZMPS). 51

Viz TRÁVNÍČKOVÁ, Mezinárodní prvek, s. 132.

52

Jde o návrh nezávazného souboru pravidel týkajících se volby práva v mezinárodních obchodních smlouvách vytvořený Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého. Vycházím z revidovaného znění dokumentu č. 6 z července 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=text.display&tid=49. 53

Za mezinárodní obchodní smlouvy nejsou považovány smlouvy mezi stranami, u kterých se všechny relevantní prvky vztahu vztahují k jedné zemi, bez ohledu na zvolené právo. Viz čl. 1 odst. 2 a bod I. 12 na s. VII úvodu k Haagským pravidlům. Znění čl. 1 ost. 2: „For the purposes of these Principles, a contract is international unless each party has its establishment in the same State and the relationship of the parties and all other relevant elements, regardless of the chosen law, are connected only with that State.“

19

týkající se výstavby hraje významnou roli především v takovém vztahu, ve kterém smluvní strany pocházejí z různých států, nebo se alespoň předmět plnění ze smlouvy nachází v jiném státě než je stát smluvních stran.

1.2.2 Volba práva Stejně jako v oblasti soukromého práva patří i v oblasti mezinárodního práva soukromého práva mezi stěžejní zásady zásada autonomie vůle.54 Vyjádřením této zásady ve smluvních vztazích s mezinárodním prvkem je možnost stran zvolit si pro své obchodní transakce jak rozhodné právo, tak určitý soud (příp. rozhodčí soud), který bude řešit případné spory. 55 Volba práva je shodný projev smluvních stran o tom, že se jejich právní vztah bude řídit zvoleným právem. Je také tradičním hraničním určovatelem, tj. jde o skutečnost významnou pro daný druh právního vztahu, která rozhoduje o určení rozhodného práva.56 Většinový názor ohledně postavení vůle smluvních stran vůči konkrétnímu právnímu řádu spočívá v tvrzení, že se volba práva musí opírat o tento konkrétní řád, o normy mezinárodního práva soukromého daného právního řádu.57 Základním předpokladem volby je její přípustnost, ať již právem rozhodným pro smlouvu (lex causae), nebo právem soudu (lex fori).58 Vůle stran tedy není nadřazena určitému právnímu řádu, ale musí z něj vycházet, je z něj odvozena.59 Volba práva nebo sudiště (případně obojího) může stranám přinést mnoho výhod. Mezi nejvýznamnější patří posílení právní jistoty ohledně práva, kterým se bude jejich smluvní vztah řídit. Vyšší míra právní jistoty se může projevit i v předvídatelnosti výsledku případného soudního (rozhodčího) řízení. Další nespornou výhodou volby je možnost zvolit si takové právo, které bude nejlépe vyhovovat zamýšlené transakci, a naopak vyhnout se volbou práva takovému právnímu řádu, který smluvním stranám z určitých důvodů nevyhovuje (např. nezná institut trustu, neumožňuje limitaci náhrady škody apod.). S právní jistotou pak souvisí

54

Na zásadě svobodné volby práva je postavena i Římská úmluva a nařízení Řím I. Nařízení definuje volbu práva v bodě 11 preambule: „Možnost svobodné volby, kterou mají smluvní strany při výběru rozhodného práva, by měla být základem systému kolizních norem v oblasti smluvních závazků.“ 55


56

Viz KUČERA, Mezinárodní právo soukromé, s. 121 a s. 130.

57

Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 3; ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 87.

58

Volbu práva ve smluvních závazkových vztazích připouští jak nařízení Řím I v čl. 3, tak v § 87 odst. 1 zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 35, s. 1490 – 1515. ISSN 1211-1244. (NZMPS). Volbu soudu připouští nařízení Brusel I v bodě 15 preambule. 59

Ve prospěch tohoto názorového proudu svědčí i to, že stále existují země, které volbu práva neuznávají. Jde zejména o země řídící se islámským právem. Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 1 - 2.

20

ekonomická efektivnost.60 Pokud strany znají již od začátku svá práva a povinnosti dle zvoleného právního řádu, mohou se snadněji vyhnout sporům. Jestliže zvolí právo, se kterým jsou dostatečně obeznámeni, může dojít také ke snížení nákladů na právní služby. V prostředí mezinárodního výstavbového projektu je jistě nejlepším řešením neponechávat úpravu smlouvy o dílo na kolizním právu, ale je velmi vhodné provést vědomou volbu rozhodného práva a nejlépe i volbu sudiště61. Díky volbě práva mohou strany správně upravit např. následky porušení smlouvy podle zvoleného rozhodného práva tak, aby odpovídaly kogentní úpravě daného právního řádu. Volbu práva lze provést s platností jak pro celou smlouvu, tak jen pro její část. Smlouva se tak může v určité části řídit právem zvoleným, v jiné části právem jinak rozhodným pro smlouvu, příp. v každé části různými zvolenými právy. 62 Tato částečná volba, kdy se každá část63 smlouvy řídí jiným právem, se nazývá štěpením rozhodného práva (tzv. dépeçage).64 Volba práva však není neomezená. Mezi limity, které ohraničují možný rozsah použití zvoleného práva, patří: a) imperativní normy65, b) výhrada veřejného pořádku66, a dokonce i 60

Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 1 – 5; VALDHANS, Mimosmluvní závazky, s. 213 – 214.

61

V případě výstavbového projektu však půjde spíše o volbu rozhodčího soudu, protože taková volba může v této oblasti přinést určité výhody – rozhodce častěji používá při rozhodování cizí právo, může při rozhodování aplikovat i bez výslovného zmocnění ve smlouvě zásady mezinárodního obchodu (tedy i lex mercatoria či lex constructionis, k tomu viz dále). Rozhodčí řízení tedy pro smluvní strany znamená flexibilitu při řešení jejich sporu s ohledem na mezinárodní charakter výstavbového projektu. Je však třeba upozornit také na některé nevýhody rozhodčího řízení – rozhodčí nálezy nejsou autoritativně sjednocovány, nejsou nějak koordinovaně zveřejňovány. To vše přispívá ke snížení předvídatelnosti a právní jistoty smluvních stran. 62


63

Musí jít o oddělitelnou část smlouvy, např. otázka promlčení. Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 49 – 50.

64

Viz BŘÍZA, Volba práva, s. 48; KLEE, L. Smluvní podmínky FIDIC. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 438 s. ISBN 978-80-7357-620-2. S. 65. (KLEE, Smluvní podmínky). 65

Někdy také označované jako mezinárodně kogentní normy. Jde o taková ustanovení, která nelze volbou práva obejít. Jsou nezávislá na kolizních normách, o jejich použití je tak rozhodnuto již před určením rozhodného práva. Mezi imperativní normy se řadí např. stavební nebo požární předpisy. V mezinárodním obchodním styku je však v zájmu smluvní autonomie žádoucí, aby bylo použití takových norem výjimečné. Viz PAUKNEROVÁ, M.; RŮŽIČKA, K. a kol. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2014, s. 43. ISBN 978-80-87146-94-1. (PAUKNEROVÁ a kol., Rekodifikované MPS); BŘÍZA, Volba práva, s. 6 – 11. 66

Výhrada veřejného pořádku umožňuje odmítnout aplikaci zahraničního právního řádu (tedy i toho zvoleného) v případě, že by jeho použití bylo v rozporu se základními hodnotami, které chrání právní řád státu soudu (tj. které chrání jeho veřejný pořádek), na rozdíl od imperativních norem, které chrání veřejný pořádek nejen státu soudu. Takovými základními hodnotami mohou být např. základní lidská práva. Takovými zásadami jistě budou i zásady uvedené v § 3 odst. 2 NOZ (patří sem například i zásada, že daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny, k tomu viz podkapitola 2.4). Na rozdíl od imperativních norem se výhrada veřejného pořádku aplikuje až po určení rozhodného práva. Viz PAUKNEROVÁ a kol., Rekodifikované MPS, s. 38 – 40; PAUKNEROVÁ, M. Komentář k § 4. In: PAUKNEROVÁ a kol., Komentář k NZMPS, s. 37 – 47.

21

c) kogentní normy vnitrostátní (unijní) v případě volby práva u čistě vnitrostátních (unijních) vztahů67. Příkladem imperativní normy, kterou nelze volbou práva obejít, může být zákonná desetiletá odpovědnost zhotovitele za vady díla podle francouzského práva, která se uplatní vždy, když bude předmětem smlouvy nemovitost budovaná na území Francie. Kogentní normou, kterou by volbou jiného práva bylo možné vyloučit, je např. francouzským právem stanovená odpovědnost subdodavatele vůči objednateli.68 Tuto kogentní normu by však podle nařízení Řím I nebylo možné obejít volbou cizího práva v případě čistě vnitrostátního vztahu. Pokud strany volbu práva neprovedou, nebo bude volba neplatná, budou pro určení rozhodného práva pro vztah ze smlouvy o dílo podle konkrétní situace použita pravidla stanovená národními předpisy mezinárodního práva soukromého69, unijními předpisy70 nebo úmluvami na mezinárodněprávní úrovni. Pozornost je třeba věnovat i časovému hledisku – na smluvní vztah bude dopadat úprava také podle toho, kdy k uzavření smlouvy o dílo došlo.71 67

Podle nařízení Řím I je volba práva v čistě vnitrostátních (unijních) vztazích omezena: kogentními normami národními (čl. 3, odst. 3), příp. kogentními normami unijními (čl. 3, odst. 4). 68

Viz JAEGER, A. V.; HÖK, G. S. FIDIC – A Guide for Practitioners. Berlin: Springer Verlag, 2010. 445 s. ISBN 978-3-642-02100-8. S. 18 a 24. (JAEGER, HÖK, FIDIC Guide). 69

Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZMPS“), stanovil demonstrativní výčet pravidel pro jednotlivé typy smluv, pokud strany právo nezvolily (viz § 10 odst. 2 písm. a), podle kterého se má smlouva o dílo zpravidla řídit právem místa, ve kterém je sídlo zhotovitele díla v době uzavření smlouvy). NZMPS v § 87 odst. 1 zavádí obecnější řešení, tzv. princip nejužšího spojení, podle kterého se smlouva řídí právem státu, se kterým nejúžeji souvisí. Tento princip je výhodný pro rozhodující orgán, který může určení rozhodného práva přizpůsobit podmínkám daného případu. Pro smluvní strany ale může přinést určitou míru nejistoty. K tomuto principu se ještě váže výjimka (tzv. úniková doložka) stanovená v § 24 odst. 1 NZMPS, podle které může soud ve výjimečných případech neaplikovat rozhodné právo určené podle kolizních norem (důvodem použití této výjimky může být důvodné očekávání stran, nesoulad a nepřiměřenost ve srovnání s rozumným a spravedlivým uspořádáním poměrů). Viz PAUKNEROVÁ a kol., Rekodifikované MPS, s. 151 – 153. Rozumnému uspořádání by mohlo odpovídat rozhodné právo státu sídla objednatele v případě, kdy jde o dílo trvalé povahy a smlouva byla uzavřena na základě veřejné soutěže. 70

Na úrovni Evropské unie existuje unifikovaná úprava smluvních závazkových vztahů v nařízení Řím I, proto se úprava v Hlavě XI (Závazková práva) NZMPS použije pouze v rozsahu, který nespadá do věcné působnosti unifikovaných norem, viz § 84 NZMPS. V případě smlouvy o dílo půjde o aplikaci čl. 4 nařízení Řím I, tj. pokud smlouva nepůjde podřadit pod žádný typ dle odst. 1 písm. a) až h), nebo se na danou smlouvu bude vztahovat úprava z více než jednoho písmene, použije se v souladu s odstavcem 2 právo země, v níž má sídlo (obvyklé bydliště) strana, která poskytuje charakteristické plnění pro smlouvu (v případě smlouvy o dílo bude takovým charakteristickým plněním plnění zhotovitele, takže půjde o právo státu, ve kterém má zhotovitel sídlo). Pokud však ze všech okolností vyplývá, že je smlouva úžeji spojena s jinou zemí (než se zemí podle odst. 1 a 2), bude podle pravidla v odst. 3 použito právo této jiné země (jde o tzv. únikovou doložku). Pokud není možné rozhodné právo podle odst. 1 a 2 určit, použije se právo země, která je se smlouvou nejúžeji spojena. V případě smlouvy o dílo tak bude v úvahu připadat určení rozhodného práva např. podle místa zhotovení díla nebo uzavření smlouvy. 71

K tomu viz jeden z předpokladů této práce, že smlouva o dílo je uzavřena nejdříve 1. 1. 2014. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by se podle data uzavření smlouvy pro určení rozhodného práva aplikovat Římská úmluva (pro smlouvy uzavřené mezi 1. 7. 2006 až 17. 12. 2009), nařízení Řím I (pro smlouvy uzavřené od 17. 12. 2009 včetně). Pro smlouvu, na kterou se nevztahují unijní předpisy, příp. na smlouvu uzavřenou před 1. 7. 2006, se použije národní předpis mezinárodního práva soukromého, tj. pro závazky ze smluv vzniklé do 31. 12. 2013

22

Z výše uvedeného a z množství variant, které by pro určení rozhodného práva u smlouvy o dílo připadaly v úvahu v případě absence volby práva, je zřejmé, proč je velmi důležité volbu práva ve smlouvě učinit výslovně.

1.2.3 Unifikace V rámci kontraktačního procesu se zahraničním partnerem se strany setkávají s různými problémy vyplývajícími z různorodosti vnitrostátních úprav smluvního práva, a to již od rozhodnutí začít vyjednávat obsah budoucí smlouvy až po okamžik plnění ze smlouvy.72 Přítomnost mezinárodního prvku ve smluvním vztahu může představovat riziko, že se bude smlouva řídit právním řádem, který jedna ze smluvních stran (příp. ani jedna smluvní strana) nezná, a tím se zvýší její náklady na vyjednávání. K překonání rozdílů v národních úpravách právních řádů může dojít několika způsoby a na několika úrovních. V oblasti mezinárodního obchodu může takový způsob sjednocení představovat unifikace právních norem.73 Unifikovat lze normy kolizní, procesněprávní i hmotněprávní. Pro účel této práce je nejdůležitější unifikace hmotněprávních norem, které upravují práva a povinnosti účastníků vztahů v mezinárodním obchodním styku. V minulosti se objevila otázka, zda je třeba unifikovat pouze hmotněprávní normy upravující vztahy s mezinárodním prvkem, nebo také vztahy vnitrostátní. Vzhledem k tomu, že jsou potřeby mezinárodního obchodu jiné než potřeby vnitrostátního obchodu, vzhledem k tomu, že jsou jednotlivé státy ochotny podřídit mezinárodním unifikačním snahám většinou jen vztahy přeshraniční, a také vzhledem k tomu, že jde v případě unifikace o kompromis, který nemusí být vhodný pro čistě vnitrostátní vztahy, vítězí zatím pouze unifikace vztahů s mezinárodním prvkem.74 V oblasti smluvních závazkových vztahů došlo v minulosti k několika unifikačním snahám, ať již na evropské nebo mezinárodní úrovni75. ZMPS, pro závazky vzniklé od 1. 1. 2014 NZMPS. Pauknerová uvádí, že by se i na smlouvu uzavřenou před 1. 7. 2006 mohla vztahovat Římská úmluva, a to jako ratio scripta, neboť žádné ustanovení této úmluvy nebrání soudu smluvního státu úmluvu aplikovat na smluvní závazky, které vznikly ještě před jejím vstupem v platnost. Viz PAUKNEROVÁ, EMPS, s. 152 – 153. 72

Problémem může být např. různá úprava předsmluvní odpovědnosti, možnost převádět (cedovat) smlouvu apod. 73

Unifikace má za cíl vytvořit jednotný text právní normy, na rozdíl od harmonizace, jejímž cílem je právní předpisy co nejvíce sblížit. Unifikace je dosaženo většinou uzavřením mnohostranné mezinárodní úmluvy či přijetím nařízení nebo směrnice na úrovni Evropské unie. Viz KUČERA, Z.; PAUKNEROVÁ, M.; RŮŽIČKA, K. a kolektiv. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008, s. 31. ISBN 978-80-7380-108-3. (KUČERA a kol., Právo mezinárodního obchodu). 74

Viz ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 23.

75

Např. Principy evropského smluvního práva (Principles of European Contract Law, PECL) či Návrh společného referenčního rámce (Draft Common Frame of Reference, DCFR) na evropské úrovni, nebo Zásady

23

Pokud se týká smlouvy o dílo, neexistuje v souvislosti s ní závazná sjednocující mezinárodní nebo evropská úprava, tak jak je tomu např. v případě kupní smlouvy.76 Podle mého názoru by podrobná mezinárodní unifikace úpravy smlouvy o dílo týkající se výstavby byla jen těžko realizovatelná vzhledem k existenci rozdílných vnitrostátních veřejnoprávních úprav v oblasti stavebnictví.77 Spíše než unifikovanou právní úpravou se tedy tato oblast řídí tzv. nestátními prostředky úpravy, mezi které lze řadit např. mezinárodní obchodní zvyklosti, právní návody (legal guides)78, obecné právní zásady či soubor pravidel „lex mercatoria“. Jde o prostředky, které nepocházejí z legislativní činnosti států, ale jsou vytvářeny spíše živelně, např. v rámci obchodní praxe, činností akademické sféry nebo rozhodovací praxí rozhodčích

mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT (The UNIDROIT Principles of Commercial Contracts) na mezinárodní úrovni. Viz dále. 76

Na mezinárodní úrovni jde o Úmluvu OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne 11. 4. 1980, č. 160/1991 Sb. (dále také jen „Vídeňská úmluva“) [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=39160&nr=160~2F1991&rpp=15#local-content. Vídeňská úmluva představuje přímou hmotněprávní úpravu kupní smlouvy, která se použije na vztah s mezinárodním prvkem, pokud její použití smluvní strany nevyloučí. Na evropské úrovni představuje unifikační nástroj v případě kupní smlouvy na zboží návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o společné evropské právní úpravě prodeje (Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Common European Sales Law, COM(2011)0635 ve znění pozměňovacích návrhů ze dne 26. 2. 2014, dále jen „CESL“) [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA2014-0159&language=CS&ring=A7-2013-0301. Dle návrhu nařízení má jít o tzv. opční nástroj, smluvní režim úpravy kupní smlouvy na zboží (podle pozměňovacího návrhu došlo k omezení pouze na smlouvy uzavírané na dálku, především prostřednictvím internetu), který by se v rámci smluvních vztahů s mezinárodním prvkem uplatnil vedle vnitrostátního práva, a to na základě dohody stran o jeho použití. V rámci kolizního práva, které by bylo určeno podle nařízení Řím I a Řím II, by měly smluvní strany možnost zvolit si mezi úpravou CESL a úpravou vnitrostátního právního řádu. K tomu více viz BŘICHÁČEK, T. Common European Sales Law jako „druhý režim“ vnitrostátního práva. In: ROZEHNALOVÁ, N.; KYSELOVSKÁ, T. a kol. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013, s. 43 – 57. ISBN 978-80-210-6455-3. 77

I když návrh úpravy takové smlouvy již existuje v podobě Návrhu společného referenčního rámce (Draft Common Frame of Reference, DCFR) a úpravy stavební smlouvy o dílo v něm uvedené. Smlouva o dílo týkající se výstavby je upravena v čl. IV. C. - 3:101 až IV. C. – 3:108, v knize čtvrté, části C a kapitole třetí. Viz Von BAR, Ch.; CLIVE, E.; SCHULTE-NÖLKE, H. (eds.). Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law: Draft Common Frame of Reference (DFCR). Outline Edition. Munich. European Law Publishers, 2009, s. 310 - 313. [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 978-3-86653-097-3. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/policies/civil/docs/dcfr_outline_edition_en.pdf. (BAR, Návrh společného referenčního rámce, DCFR). 78

Legal guides jsou příručky, které uvádějí seznam náležitostí určité mezinárodní smlouvy, identifikují případné problémy týkající se takové smlouvy a přináší možné přístupy k jejich řešení. Např. pro sestavení mezinárodní smlouvy na výstavbu průmyslových celků existuje právní průvodce s názvem „Legal Guide on Drawning Up International Contracts for the Construction of Industrial Works“, vypracovaný komisí Organizace spojených národů pro mezinárodní obchodní právo (dále jen „Průvodce UNCITRAL“). Na rozdíl od smluvních vzorů, které obsahují texty vhodné k převzetí přímo do smlouvy, právní návody jsou pouze příručkou pro účastníky kontraktačního procesu. Viz Legal Guide on Drawing Up international Contracts for the Construction of Industrial Works. UNCITRAL, 1987. 346 s. [cit. 21. 6. 2014]. ISBN 92-1-133300-8. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/procurem/construction/Legal_Guide_e.pdf. (Průvodce UNCITRAL).

24

soudů (pokud rozhodují dle těchto nestátních prostředků).79 Z hlediska smlouvy o dílo a výstavbového projektu je zajímavý především soubor „lex mercatoria“80. Jde o soubor pravidel, který je sice mezerovitý, nepřináší komplexní úpravu, ale zároveň se na rozdíl od národních legislativ dokáže dynamicky přizpůsobit změněným podmínkám. Za součást „lex mercatoria“ jsou považovány prameny různého původu, např. obyčeje, obecné právní zásady, zásady smluvního práva vytvořené akademickou sférou (PECL81, Zásady mezinárodních obchodních

smluv

UNIDROIT82),

obchodní

podmínky

(např.

dodací

podmínky

INCOTERMS83) či formulářové smlouvy vytvářené nevládními organizacemi (např. standardizované smluvní vzory FIDIC, viz dále).84 Stavebnictví se od jiných oborů odlišuje tím, že se po dlouho dobu jednalo o obor spíše vnitrostátní, ve kterém vznikla řada typických zvyklostí. V této souvislosti se hovoří o existenci speciální podkategorie „lex mercatoria“ v podobě „lex constructionis“. Kromě obecných zásad závazkového práva typu „pacta sunt servanda“ nebo „ochrana dobré víry“ zahrnuje „lex constructionis“ další zásady typické pro smlouvy týkající se výstavby, např. zásadu „rebus sic stantibus“85, zásadu přípustnosti změnových procesů, které nejsou považovány za porušení smlouvy, nebo zásadu včasného varování. Jedním ze zdrojů „lex constructionis“ jsou standardizované smluvní podmínky.86 79

Viz ROZEHNALOVÁ, N. Nestátní právo před českými soudy. In: Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 731 – 738 [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 978-80-210-4733-4. S. 733. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/SBORNIK.pdf. (ROZEHNALOVÁ, Nestátní právo). 80

Tento soubor pravidel je nazýván různě, např. jako právo mezinárodních obchodníků (i když řada zdrojů lex mercatoria není vytvářena mezinárodními obchodníky, ale např. akademickou sférou), transnacionální právo, světové obchodní právo. Viz např. ROZEHNALOVÁ, Nestátní právo, s. 733 nebo KUČERA a kol., Právo mezinárodního obchodu, s. 44. 81

Principy evropského smluvního práva (The Principles of European Contract Law, PECL) [online]. Komise pro evropské smluvní právo, 1999 [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/pecl_full_text.htm. 82

UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts 2010 [online]. Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2010. 83

International Commercial Terms (INCOTERMS 2010) [online]. Mezinárodní obchodní komora v Paříži [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.iccwbo.org/products-and-services/trade-facilitation/incoterms2010/the-incoterms-rules/. 84

Viz ROZEHNALOVÁ, Nestátní právo, s. 736.

85

V průběhu trvání smluvního závazku se mohou vyskytnout situace, kdy by mohlo být nepřiměřené trvat na dodržení zásady „pacta sunt servanda“. Jednou z takových výjimek je změna poměrů, které trvaly při vzniku určitého závazku. Touto změnou poměrů může být např. zmaření účelu smlouvy nebo událost způsobená vyšší mocí. Zásada, že se smlouvy mají plnit, tedy platí s výhradou „rebus sic stantibus“, tedy za předpokladu, že věci zůstanou tak, jak jsou v době uzavření smlouvy. K tomu viz KLEE, Smluvní podmínky, s. 81 – 83. 86

Viz KLEE, L. Lex constructionis aneb zásady závazkových vztahů ve stavebnictví. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2011, č. 4, s. 121 - 127. ISSN 1210-6410. S. 122.

25

V posledních letech se ve stavebním průmyslu rozšířilo používání standardních smluvních vzorů, a to z několika důvodů – např. jsou požadovány zadavateli při zadávání mezinárodních stavebních zakázek, případně mezinárodními finančními institucemi jako podmínka financování výstavbových projektů, či jsou národními veřejnými zadavateli použity v určité modifikované úpravě jako podmínka účasti v soutěži o stavební zakázku. Jejich použití pro úpravu smluvních vztahů může přinést řadu výhod – přiměřenou alokaci rizik mezi smluvní strany, úsporu nákladů a času oproti individuálně vytvořené smlouvě87. V případě jejich použití v soutěži o zakázku zjednodušují smluvní vzory porovnávání jednotlivých nabídek, neboť vzhledem k jejich shodné alokaci rizik jsou cenové nabídky snadno porovnatelné. Mezi nevýhody těchto vzorů patří těžkopádnost, obtížná srozumitelnost, časová náročnost změn.88 Velký rozsah smluvní dokumentace a přílišná podrobnost její úpravy nemusí být pro každý výstavbový projekt výhodou. V případě méně rozsáhlých projektů si lze představit situaci, kdy si strany podle vzorových smluv sjednají smlouvu velmi podrobně, ale ve skutečnosti se jí nebudou řídit, ať již z časových důvodů nebo z důvodu neporozumění textu podmínek. Standardizované smluvní podmínky nebo vzorové dokumenty nemusí upravovat všechny potřebné záležitosti, proto je podle mého názoru vhodné doplnit je odkazem na „lex mercatoria“, nebo ještě lépe na Zásady mezinárodních smluv UNIDROIT 89 (dále jen „Zásady UNIDROIT“ nebo „Zásady“). Byly vydány již ve třech verzích (1994, 2004, 2010), verze z roku 2004 byla oproti předchozí verzi rozšířena o kapitoly 8 až 1090, verze z roku 2010 obsahuje navíc kapitolu 1191. Pokud není ve smlouvě uvedena verze zásad, na kterou smluvní strany odkazují, platí, že jde o odkaz na aktuálně platné Zásady (tj. na verzi z roku 2010).

87

Neplatí to samozřejmě absolutně. Spoustu času musí strany vynaložit na seznámení se s obsahem standardních vzorových dokumentů, způsob jejich provázání a výklad jednotlivých pojmů, např. pokud jde o smluvní vzory pocházející z jiného právního prostředí a jejich použití v kontinentálním právním systému. Úspora nákladů a času však přichází poté, co jsou tyto smluvní vzory použity vícekrát. Navíc jejich používání zjednodušuje i fakt, že v rámci jedné „rodiny“ smluvních vzorů, např. vzorů FIDIC, jsou používány shodné pojmy a také konstrukce smluv je velmi podobná. 88

Viz ADRIAANSE, Construction Contract Law, s. 5 a 15.

89

UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts 2010 [online]. Mezinárodní ústav pro sjednocení soukromého práva v Římě [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.unidroit.org/instruments/commercial-contracts/unidroit-principles-2010. (Zásady UNIDROIT). 90

Tyto kapitoly se týkají postoupení práv, převzetí závazků, převodu (cese) smlouvy a promlčení.

91

Kapitola 11 verze Zásad z roku 2010 se týká případů, kdy je na straně oprávněné, straně věřitele (obligee) nebo straně zavázané, tj. dlužníka (obligee), více subjektů.

26

Preambule Zásad92 předurčuje jejich použití i v případech, kdy smlouva odkazuje např. na „lex mercatoria“, nebo pokud strany ve smlouvě neuvedou žádné právo, kterým se má jejich vztah řídit.93 Zásady však mohou být využity také např. jako návod při přípravě konkrétních smluv (lze využít jejich strukturu nebo jejich neutrální právní termíny, které jsou srozumitelné pro smluvní strany pocházejících z různých právních systémů). Považuji je za vhodný doplněk standardizovaných smluv především z následujících důvodů. K jednotlivým kapitolám existují vysvětlivky a příklady94, dokonce i seznam soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů týkajících se smluv, které na Zásady nějakým způsobem odkazují95. Mezi další výhody Zásad lze řadit skutečnost, že jsou připravovány odborníky, jsou dostupné v mnoha jazycích96 a jedná se o komplexní soubor zásad smluvního práva, který je srovnatelný s mnoha národními právními úpravami97. Nevýhodou může být příliš obecná úprava, která neodráží všechna specifika stavebnictví, tak jako např. „lex constructionis“. V souvislosti s nestátními prostředky je třeba uvést také možnosti jejich aplikace. Jejich přímá aplikace jako práva rozhodného pro smlouvu podle většinového názoru možná není (tuto možnost neobsahuje ani nařízení Řím I), ale nepřímá aplikace jako souboru pravidel odvozených a aplikovaných v mezích kogentních norem rozhodného práva (národního a unifikovaného) možná je.98 Určitý příslib jejich přímého využití do budoucna může představovat bod 14 Preambule nařízení Řím I99 nebo článek 3 návrhu Haagských pravidel

92

Preambule Zásad UNIDROIT: „[…] They may be applied when the parties have agreed that their contract be governed by general principles of law, the lex mercatoria or the like. They may be applied when the parties have not chosen any law to govern their contract. […]” 93

V kombinaci s rozhodčí doložkou se pak rozhodci mohou (někdy i bez výslovného zmocnění stranami) při řešení sporu řídit obecnými právními principy, mezi které patří také Zásady UNIDROIT. Viz ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013. 400 s. ISBN 978-80-7478-004-2. S. 267 – 273. 94

UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts 2010. International Institute for the Unification of Private Law (UNIDROIT). Rome, 2010, 454 s [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 88-86449-19-4. Dostupné z: http://www.unidroit.org/english/principles/contracts/principles2010/integralversionprinciples2010-e.pdf. 95

Dostupné z [cit. 28. 6. 2014]: http://www.unilex.info/dynasite.cfm?dssid=2377&dsmid=14311.

96

Oficiální verze Zásad jsou verze anglická, francouzská, německá, italská a španělská, existují i překlady do dalších jazyků (arabština, čínština, řečtina, maďarština, japonština, perština, portugalština, ruština, ukrajinština). 97

Na rozdíl od poněkud neurčitého souboru pravidel „lex mercatoria“. K tomu viz CUNIBERTI, G. Three Theories of Lex Mercatoria. Columbia Journal of Transnational Law [online]. 2013, roč. 52, č. 1, s. 371 – 434 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 0010-1931. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=2244349. 98

Viz ROZEHNALOVÁ, Závazky ze smluv, s. 12, 13, 54; KUČERA a kol., Právo mezinárodního obchodu, s. 38 – 46; KLEE, Smluvní podmínky, s. 81 – 83. 99

Preambule bod 14: „Pokud Společenství vhodným právním nástrojem přijme normy smluvního závazkového práva, včetně standardních smluvních podmínek, může takový nástroj stanovit, že smluvním stranám je dovoleno tyto normy uplatňovat.“

27

pro volbu práva v mezinárodních obchodních smlouvách (The Draft Hague Principles on Choice of Law in International Commercial Contracts, dále také jen „Haagská pravidla“)100. Pokud jde o možnost využití nestátních norem podle českého práva, lze ve smlouvě uzavírané mezi podnikateli dle § 1751 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“)101 odkázat na „obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi“. Jde tedy o využití na základě volby smluvních stran a v rámci kogentních norem. K tomu více viz podkapitola 2.3.

1.3 Standardizované smluvní podmínky pro smlouvu o dílo102 Standardizované smluvní podmínky týkající se smlouvy o dílo (nebo také smluvní vzory, modelové smluvní dokumenty) představují v současné době souhrn mezinárodní dobré praxe v oblasti stavebnictví. Jejich použití v případě velkých výstavbových projektů může přinést úsporu nákladů především na právní služby, které by bylo nutné vynaložit při vytváření složité individuální smlouvy či při jejím výkladu. V mezinárodním prostředí představuje použití smluvních vzorů větší právní jistotu pro smluvní strany, ať již z hlediska toho, že jsou jim vzory známé a snižují rizika spojená s podnikatelskými aktivitami v neznámém prostředí, nebo že je jejich používání celosvětově rozšířeno a vykládáno jednotně, na rozdíl od 100

Jde o návrh souboru nezávazných pravidel týkajících se volby práva v mezinárodních obchodních smlouvách vytvořený Haagskou konferencí mezinárodního práva soukromého. Kromě jiného upravuje také možnost využití nestátních norem jako práva rozhodného pro smlouvu, pokud takovou možnost nevylučuje právo fóra. Na tyto nestátní normy však klade určité požadavky – musí jít o neutrální a vyvážený soubor pravidel, která jsou uznávána na mezinárodní, nadnárodní nebo národní úrovni (jako příklad uvádí komentář k těmto pravidlům např. Zásady UNIDROIT nebo PECL). Čl. 3: „The law chosen by the parties may be rules of law that are generally accepted on an international, supranational or regional level as a neutral and balanced set of rules, unless the law of the forum provides otherwise.“ Viz The Draft Hague Principles on Choice of Law in International Commercial Contracts. Preliminary Document No 6 – revised of July 2014 [online]. Hague Conference on Private International Law, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/wop/gap2014pd06rev_en.pdf. 101

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 33, s. 1026 – 1368. ISSN 1211-1244. (NOZ). 102

Při zpracování této podkapitoly byly využity následující zdroje: KLEE, Smluvní podmínky, s. 56 – 85; DOVOLIL, P. Smluvní vzory mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC): studijní materiál pro seminář [online]. Dům techniky Pardubice, 2011, 57 s. [cit. 24. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzdelavanimkekvalite.cz/PDFs/Smluvni_vzory_FIDIC.pdf. (DOVOLIL, Smluvní vzory FIDIC); KLEE, L.; RUČKA, O. Vzorové smluvní podmínky: ICC, ENAA, IchemE, Orgalime, AIA, 1. díl. Časopis Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 06 - 07, s. 42 – 45 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2014_06-07.pdf; KLEE, L. Vybrané otázky spojené s překladem a použitím smluvních podmínek FIDIC. Právní fórum: český právnický měsíčník. 2009, č. 6, s. 239 a násl. ISSN 1214-7966; KLEE, L.; RUČKA, O. Efektivní řešení sporů ve stavebnictví: Adjudikace prostřednictvím rady pro řešení sporů. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 22. 5. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1806-8280. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/efektivni-reseni-sporu-ve-stavebnictvi-adjudikace-prostrednictvim-rady-pro-reseni-sporu; KLEE, L.; JACKSON, S. Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část. Časopis Stavebnictví. 2013, ročník VII, č. 06-07, s. 38 – 41 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2013_06-7.pdf.

28

individuální smlouvy, u které by mohlo pro jednu ze stran hrozit riziko nepředvídatelného výkladu. Výhodou použití smluvních vzorů v prostředí českého práva může být také vyvážené rozložení práv a povinností mezi smluvní strany a tím snížení rizika porušení zásady ochrany slabší strany (k tomu více viz podkapitola 2.4). Při využití smluvních vzorů je třeba přizpůsobit jejich znění konkrétnímu projektu a rozhodnému právu. I přesto, že jsou smluvní vzory často určeny pro mezinárodní prostředí, užívají v některých případech terminologii, kterou lokální právo nemusí znát, příp. může daný institut upravovat jinak.

1.3.1 Druhy smluvních vzorů ve stavebnictví V současnosti existuje mnoho smluvních vzorů určených pro využití ve stavebnictví, liší se např. použitelností pouze pro určité druhy výstavbových projektů, alokací rizik mezi smluvní strany apod. Kromě mezinárodně nejvíce využívaných vzorů FIDIC a NEC (viz dále), jsou v současné době na vzestupu také smluvní vzory ICC (International Chamber of Commerce, Mezinárodní obchodní komora), které připravuje Komise ICC pro obchodní právo a praxi (The ICC Commission on Commercial Law and Practice, CLP). Dále existují smluvní vzory použitelné pro specifické druhy výstavby, např. smluvní vzory IChemE (The Institution of Chemical Engineers), které jsou vhodné pro výstavbu v chemickém průmyslu, japonské smluvní vzory ENAA (The Engineeering Advancement Association of Japan) určené pro mezinárodní výstavbu zpracovatelských zařízení nebo elektráren „na klíč“, nebo smluvní vzory Orgalime pro evropské průmyslové odvětví. Vedle mezinárodně používaných vzorů existují také lokální, např. německá pravidla pro stavební zakázky VOB (Vergabe- und Vertragsordnung für Bauleistungen – Zadávací a smluvní řád pro stavební výkony; DIN 1960/1961). Jde o soustavu norem regulujících veřejnou i soukromou výstavbu. Skládá se ze tří částí, z nichž část VOB/B (všeobecné smluvní podmínky pro stavební práce) jsou ze zákona povinni používat veřejní zadavatelé.103 Další smluvní vzory vydává např. Institut amerických architektů (The American Institute of Architects, AIA). Tyto vzory zahrnují velké množství různých smluvních typů pro projektování a výstavbu, které jsou považovány za profesní standardy a byly prověřeny četnými soudními rozhodnutími.104

103


104

Viz KLEE, L.; RUČKA, O. Vzorové smluvní podmínky: ICC, ENAA, IchemE, Orgalime, AIA, 1. díl. Časopis Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 06-07, s. 42 – 45 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. S. 44. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2014_06-07.pdf.

29

1.3.2 Smluvní vzory NEC Smluvní vzory NEC (The New Engineering Contract, NEC), vytvořené britskou Asociací stavebních inženýrů (Institute of Civil Engineers, ICE), představují moderní, flexibilní a relativně krátké smluvní vzory, které kladou důraz především na spolupráci smluvních stran. Pro řešení nároků, týkajících se navýšení ceny nebo zpoždění, jsou ve vzorech používány tzv. kompenzační události. Ve vydání z roku 2005 (tzv. NEC3) existuje soubor smluvních podmínek např. pro inženýrské a stavební práce se zhotovitelem a se subdodavatelem, stejně tak kratší verze pro projekty, u kterých existují menší rizika, nebo vzhledem k zákonné adjudikaci ve Velké Británii i soubor podmínek pro smluvní vztah s adjudikátorem. Vzor smlouvy pro inženýrské a stavební práce (Engineering and Construction Contract, ECC) má podle zvoleného druhu platebních podmínek 6 variant (Option A až F). Nejoblíbenější variantou je Option C, který prostřednictvím tzv. cílové ceny zajišťuje motivaci stran ke vzájemné spolupráci. Při dokončení díla se porovnává sjednaná cílová cena s cenou finálně dosaženou podle skutečných nákladů. V případě úspory nebo navýšení ceny si smluvní strany dělí tento výsledek podle dohodnutého poměru. Strany jsou tak správně nastavenou cílovou cenou motivovány ke společnému snižování ztráty a zvyšování úspor.105 Moderní variantou smluvních podmínek, kterou NEC nabízejí, je také Option X12, tj. sada ujednání, kterými lze provázat několik dvoustranných smluv týkajících se společné výstavby (k tomu viz podkapitola 1.1.2). Adriansee106 definuje smlouvu o dílo ve stavebnictví jako síť konkurujících si zájmů, ve které až donedávna nebyl zájem na budování dlouhodobé spolupráce. Největší význam smluvních vzorů NEC tedy spatřuje v tom, že představují jednoduchou smluvní základnu, na základě které si strany budují dlouhodobý vztah. Vzhledem k tomu, že jde v případě vzorů NEC spíše o soubor variabilních smluvních podmínek, může představovat vhodnou inspiraci pro jednotlivá smluvní ujednání ve smlouvě o dílo.

1.3.3 Smluvní vzory FIDIC Jedním z celosvětově nejpoužívanějších vzorů jsou vzory Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (Fédération Internationale des Ingénieurs-Conseils, dále jen „FIDIC“), která sdružuje národní asociace nezávislých konzultačních inženýrů, včetně České 105

Viz KLEE, L.; JACKSON, S. Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část. Časopis Stavebnictví. 2013, ročník VII, č. 06-07, s. 38 – 41 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. S. 38. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2013_06-7.pdf. 106

Viz ADRIAANSE, Construction Contract Law, s. 5.

30

asociace konzultačních inženýrů (CACE).107 CACE sdružuje více než 50 členských konzultačních inženýrských firem a vůči mezinárodním organizacím typu FIDIC reprezentuje profesi konzultačního inženýra v České republice. Sada smluvních vzorů z roku 1999, tzv. First Edition, je kvůli barevnému rozlišení jednotlivých vzorů nazývána také „FIDIC duha“ (FIDIC Rainbow). Do těchto „duhových knih“ patří kniha Červená (Red Book, viz dále), Žlutá (Yellow Book, pro projekty typu „dodej a vyprojektuj-postav“, tedy projekty DesignBuild, u kterých projektovou dokumentaci zajišťuje zhotovitel), Zelená (Green Book, pro jednoduché stavební a inženýrské práce) a Stříbrná (Silver Book, pro projekty typu „vyprojektuj-zadej-postav“, tedy dodávky „na klíč“). Později byly vydány ještě další knihy, např. Bílá kniha (White Book, nejnovější vydání z roku 2006, smlouva mezi klientem a konzultantem na poskytnutí služeb), Zlatá kniha (Gold Book, 2008, vzor pro projekty typu „vyprojektuj-postav-provozuj“, tedy projekty Design-Build-Operate), Růžová kniha (jde o úpravu Červené knihy z roku 2010 tak, aby chránila zájmy finančních institucí financujících rozvojové projekty – změny se týkají např. práva financující banky provádět audit účtů zhotovitele nebo řešení sporů). Mezi tři nejpoužívanější vzory patří vedle Žluté a Stříbrné knihy především Červená kniha (Conditions of Contract for Construction, CONS). Tato kniha představuje vzor smlouvy vhodný pro dodávky stavebních a inženýrských prací, které mají být realizovány podle projektu zajišťovaného objednatelem, tj. dodávky typu generálního dodavatelství. Pro plnohodnotné (tedy ne zkrácené) smluvní vzory upravující výstavbu (např. pro Červenou, Žlutou nebo Stříbrnou knihu) platí některé společné charakteristiky, proto se v dalším textu pojmem „smluvní vzory FIDIC“ odkazuji pouze na tyto tři smluvní vzory. Základ smlouvy o dílo podle těchto smluvních vzorů představují především Všeobecné podmínky (General Conditions) a Zvláštní podmínky (Particular Conditions). Změny Všeobecných podmínek, které chce smluvní strana provést např. z důvodu přizpůsobení smlouvy kogentním normám rozhodného práva nebo individuálnímu výstavbovému projektu, se provádějí ve Zvláštních podmínkách, případně v dokumentech, které tvoří přílohu. Všeobecné podmínky obsahují 20 kapitol, které převážnou většinu obsahu smlouvy upravují stejně. Výhodou vzorových podmínek FIDIC je snaha řešit problémy již ve chvíli, kdy dojde k události s dopadem na cenu nebo lhůtu plnění.108 Vzory obsahují taková ustanovení, která předcházejí sporům průběžně – nutí strany včas upozorňovat na události, které mají vliv na 107

Viz KLEE, Smluvní vztahy, s. 38 - 39.

108

Viz KLEE, Smluvní podmínky, s. 136.

31

kvalitu, cenu, termíny, a zároveň nutí strany včas uplatňovat nároky na dodatečné platby nebo prodloužení lhůt k dokončení. Osobou, která v rámci výstavbového projektu podle smluvních vzorů FIDIC (s výjimkou Stříbrné knihy) zajišťuje jeho administraci, je správce stavby (Engineer). Mezi jeho pravomoci patří nejen technický dozor, ale také potvrzování plateb vůči zhotoviteli a určité pravomoci při řešení některých situací během výstavby. V České republice zatím neexistuje všeobecně použitelný smluvní vzor pro velký výstavbový projekt. K rozšíření smluvních vzorů FIDIC (především Červené knihy ve verzi z roku 1999) v oblasti projektů dopravní infrastruktury přispěl požadavek na používání prověřených smluvních vzorů v rámci projektů financovaných z fondů Evropské unie.109 Hlavními propagátory vzorů FIDIC v České republice jsou Ředitelství silnic a dálnic, Správa železniční a dopravní cesty a hlavní město Praha, kteří si vytvořili vlastní lokální překlady anglického originálu. Ředitelství silnic a dálnic takový překlad používá pod názvem Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací (dále také jen „Obchodní podmínky SPK“).110 Jednotliví zadavatelé zakázek svoje verze vzorů FIDIC upravují, např. ruší systém řešení sporů (místo řešení sporů prostřednictvím alternativních metod podřizují řešení sporů obecným soudům), nebo omezují pravomoci správce stavby. Těmito změnami však dochází k narušení principů, na kterých jsou vzory FIDIC založeny. Kromě místních modifikací smluvních vzorů však dochází také k využívání pouze jednotlivých klauzulí, které jsou pro smluvní vzory FIDIC příznačné, např. ujednání týkající se řešení sporů, určení ceny díla apod.111

109


110

Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací [online]. Ministerstvo dopravy – odbor infrastruktury, schválené pod č. j. 321/08-910-IPK/1 dne 9. 4. 2008 s účinností od 1. 5. 2008 [cit. 21. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.pjpk.cz/OP/OP%20staveb.pdf. (Obchodní podmínky SPK). 111


32

2. Smlouva o dílo Jak již bylo zmíněno v úvodu, smlouva o dílo bývá co do četnosti použití považována vedle kupní smlouvy za jeden z nejdůležitějších smluvních typů, což lze doložit historickým vývojem již od dob římských a širokou mírou využitelnosti v hospodářské praxi, od opravy věci až po velké výstavbové projekty. Významným znakem, který podle mého názoru pravidelně odlišuje smlouvu o dílo týkající se výstavbového projektu od smlouvy kupní, je dlouhodobost kontraktu, který na základě takové smlouvy o dílo vzniká.112 V rámci výstavbového projektu může být dlouhodobost smlouvy o dílo podpořena také uzavřením související smlouvy o servisní činnosti, příp. poskytnutím záruky na zhotovené dílo. Během tohoto dlouhodobého smluvního vztahu pak může docházet k různým předvídatelným i nepředvídatelným změnám, které tento vztah ovlivňují a které by měla smlouva o dílo co nejpřesněji upravovat. Vzhledem k mezinárodnímu pojetí výstavbového projektu, který je předmětem této práce, je z historického hlediska důležité připomenout římskoprávní základ smlouvy o dílo, ze kterého pak jednotlivé (především evropské) národní úpravy vycházejí.

2.1 Definice smlouvy o dílo V římském právu se do konsenzuálních dvoustranných rovných smluv 113 řadila také smlouva o pronájmu a nájmu (locatio-conductio, pronájem-nájem), která měla v té době tři podoby – úplatné užití cizí věci nebo cizí pracovní síly (šlo pouze o práci otroků, ne práce vyššího druhu), nebo provedení určitého díla. Z tehdejšího pohledu šlo o smlouvu jedinou, z pohledu dnešního jde o tři samostatné smlouvy – smlouvu nájemní, smlouvu námezdní (pracovní) a smlouvu o dílo. Smlouva o dílo stejně jako smlouva pracovní užívala cizí pracovní síly, jejím předmětem byl však pouze výsledek práce, ne práce samotná. 114 Tomu odpovídá také označení stran v anglické terminologii – employer je ten, kdo si práci

112

Samozřejmě i na základě kupní smlouvy, např. rámcové kupní smlouvy, může vzniknout dlouhodobý vztah, není to však pravidlem. 113

Tj. smluv, k jejichž vzniku postačí projev shodné vůle smluvních stran (nemusí dojít k předání věci), a zároveň smluv, jejichž obsahem jsou vzájemné závazky smluvních stran. Každá strana je tedy věřitelem i dlužníkem, plnění jedné strany je závislé na plnění druhé strany. 114

Viz KINCL, J.; URFUS, V.; SKŘEJPEK, M. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 386 s. ISBN 80-7179-031-1. S. 250 – 255; BARTOŠEK, M. Encyklopedie římského práva. 2. přeprac. vyd. Praha: Academia, 1994. 471 s. ISBN 80-200-0243-X. S. 177 – 178. (BARTOŠEK, Encyklopedie).

33

pronajímá, tedy jakýsi „zaměstnavatel“ neboli objednatel; contractor je ten, kdo svou práci a její výsledek nabízí, tedy objednaný neboli zhotovitel. Bartošek115 k povinnostem stran uzavírajících smlouvu o dílo uvádí, že objednaný je povinen dílo „řádně provést a včas odvést“. Kromě toho, že nese odpovědnost za své zavinění a za vady díla, ručí také za odborné provedení díla, za nedbalost při výběru svých pracovníků (culpa in eligendo) a nedostatečnou kontrolu jejich práce (culpa in inspiciendo). Objednatel má povinnost zaplatit „mzdu“, a to i v případě, kdy dojde ke zničení hotového díla ještě před jeho schválením. Podle římského práva tedy na rozdíl od současné tradiční úpravy odpovídal za náhodu objednatel. Pro účely této práce je za smlouvu o dílo považována pouze smlouva o dílo týkající se výstavby (tzn. smlouva o dílo na stavební práce – např. výstavbu, demolici a novou výstavbu, rekonstrukci stávající nemovitosti). Smlouva o dílo na projektové práce se sice také týká výstavbového projektu, není však stěžejním předmětem zájmu této práce. Pro zjednodušení budu nadále pro označení smluvních stran používat pojem objednatel a zhotovitel. Ve vnitrostátních úpravách většinou není smlouva o dílo pro výstavbový projekt upravena natolik podrobně, aby šlo o dostačující regulaci. Existují však národní úpravy, které rozlišují obecnou smlouvu o dílo a smlouvu o dílo týkající se stavby. Např. francouzský občanský zákoník (Code civile) v čl. 1792 - 1793116 uvádí speciální úpravu pro smlouvy týkající se stavby, podobně jako nová česká úprava v § 2623 až § 2635 NOZ (viz podkapitola 2.4.2). Zvláštností francouzské úpravy je také zákonná desetiletá odpovědnost zhotovitele za vady. Italská úprava sice nerozlišuje smlouvu o dílo týkající se stavby, ale má speciální úpravu pro díla, jejichž zhotovení je náročné na výrobní prostředky. Na dílo zhotovené vlastní prací zhotovitele se použije obecná úprava smlouvy o dílo (contratto dópera), na rozsáhlá díla, k jejichž zhotovení je třeba organizovaný soubor výrobních prostředků, se použije speciální úprava pro smlouvu typu appalto (contratto di appalto) uvedená v čl. 1655 – 1677 italského občanského zákoníku (Codice civile)117. Tím je také předurčeno, že smlouvu o dílo typu dáppalto mezi sebou nejčastěji uzavírají podnikatelé, kteří takovými výrobními prostředky

115

Viz BARTOŠEK, Encyklopedie, s. 178.

116

Viz čl. 1792 – 1793 Code civile [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do;jsessionid=AF716AAFA89667044672E227CF3CD20C.tpdjo08v_ 2?idSectionTA=LEGISCTA000006150293&cidTexte=LEGITEXT000006070721&dateTexte=20140622. 117

Dle čl. 1655 je smlouva typu dáppalto definována jako smlouva, kterou jedna smluvní strana přijímá závazek zhotovit dílo nebo poskytnout službu za odpovídající odměnu, a to s využitím nezbytných prostředků a na vlastní nebezpečí. Viz čl. 1655 – 1677 Codice civile [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.altalex.com/index.php?idnot=37105.

34

disponují. V čl. 1656 je stanoven zákaz pro zhotovitele zadat zhotovení díla subdodavateli, pokud takovou možnost neodsouhlasí objednatel. Ve Velké Británii upravuje smluvní vztahy ve stavebnictví speciální zákon Housing Grants, Construction and Regeneration Act 1996 (§ 104 a § 105), doplněný zákonem The Local Democracy, Economic Development and Construction Act 2009.118 Smlouva ve stavebnictví je zde definována velmi široce – zahrnuje nejen stavební práce, ale také služby architektů, designérů, stavební dozor, úpravu krajiny, udržovací práce apod. Zároveň jsou některé smlouvy z působnosti tohoto zákona vyloučeny (např. smlouvy týkající se výstavby v rámci petrochemického a zpracovatelského průmyslu).119 Na mezinárodní úrovni sice zatím neexistuje závazná unifikační norma, která by sjednocovala jednotlivé národní úpravy týkající se smlouvy o dílo, i přesto již existuje návrh definice smlouvy o dílo týkající se výstavby, která by mohla představovat tradiční evropské pojetí takové smlouvy. Návrh společného referenčního rámce (Draft of Common Frame of Reference, dále jen „Návrh společného referenčního rámce“ nebo „DCFR“), který zahrnuje nástroje a doporučení vycházející z národních legislativ, smlouvu o dílo týkající se výstavby definuje jako smlouvu, podle které se jedna strana, zhotovitel (constructor), zavazuje pro druhou stranu, objednatele (client), zhotovit novou nebo upravit stávající stavbu nebo jinou nemovitou věc.120 Nejde ani tak o definici jako spíše o ustanovení, které upravuje účel takové „stavební“ smlouvy o dílo. Definice smlouvy o dílo uvedená v DCFR tedy spíše definuje primární oblast použití než smlouvu samotnou. Kapitola třetí části C čtvrté knihy DCFR se vztahuje jak na zakázky, ve kterých projektovou dokumentaci zajišťuje zadavatel, tak po vhodném přizpůsobení i na zakázky, ve kterých je za projektovou dokumentaci odpovědný zhotovitel.121 118

Viz § 104 a § 105 Housing Grants, Construction and Regeneration Act 1996 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1996/53/part/II. 119

Ke srovnání jednotlivých národních úprav viz Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DFCR) [online]. Prepared by Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Aquis Group) [cit. 28. 6. 2014]. S. 1723 – 1727. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/contract/files/european-private-law_en.pdf. 120

Viz čl. IV. C. - 3:101, v knize čtvrté, části C a kapitole třetí DCFR. Zároveň se však na smlouvu o dílo týkající se výstavby vztahují také obecná ustanovení týkající se smlouvy o dílo uvedená v čl. IV. C. – 1:101 až 1:103, v knize čtvrté, části C a kapitole první, které smlouvu o dílo definují jako smlouvu, na základě které se poskytovatel služby zavazuje dodat druhé straně službu. Úplatnost takové smlouvy ve vztahu mezi podnikateli předvídá čl. IV. C. – 2:101, v knize čtvrté, části C a kapitole druhé. Viz BAR, Návrh společného referenčního rámce, DCFR, s. 302, 303 a 310. 121

Viz výklad k článku IV. C. - 3:101 DCFR. Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DFCR) [online]. Prepared by Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Aquis Group) [cit. 28. 6. 2014]. S. 1721 – 1723. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/contract/files/european-private-law_en.pdf.

35

Definiční znaky smlouvy o dílo je možné odvodit i z čl. 3 Vídeňské úmluvy, která ze své působnosti vylučuje smlouvy, na základě kterých dodávka zboží spočívá převážně ve vykonání prací nebo služeb, příp. se podstatnou část materiálu na jeho výrobu zaváže dodat objednatel.122 Z výše uvedeného je patrné, že jde obvykle o úpravy spíše obecné s určitými národními odchylkami. Za společné lze prohlásit dva znaky smlouvy o dílo - vymezení předmětu smlouvy jako výsledku nezávislé činnosti zhotovitele a úplatnost. Často zcela chybí úprava některých otázek, jako je např. dělba rizik mezi smluvní strany, řízení týkající se změn ve výstavbovém projektu apod.123 V mezinárodní obchodní praxi se tak v poslední době rozšířilo používání vzorových dokumentů, které jsou přizpůsobeny nejen mezinárodnímu, ale také stavebnímu prostředí, a stává se z nich nejvýznamnější unifikační prostředek smlouvy o dílo.

2.2 Obvyklé součásti smlouvy o dílo Cílem této podkapitoly není popsat podstatné části smlouvy o dílo podle jednotlivých právních řádů, ale jejich vymezení v rámci mezinárodní obchodní praxe. Jde o souhrn nejdůležitějších součástí smlouvy, které by v jejím textu neměly chybět. Vždy je nutné vzít při tvorbě konkrétní smlouvy v úvahu kogentní ustanovení rozhodného práva. Vodítkem pro určení ustanovení, které by měla smlouva o dílo obsahovat, mohou být také jednotlivé smluvní vzory typu FIDIC nebo NEC, příp. i Zásady UNIDROIT. Smlouva o dílo může být dokumentem jediným (v případě méně rozsáhlého díla, pokud lze předmět díla jednoduše a jednoznačně definovat ve smlouvě samotné), nebo může jít o celý soubor vzájemně provázaných dokumentů.124 Smlouva o dílo může odkázat na úpravu obchodních podmínek či za svoji součást prohlásit určitou úpravu uvedenou ve vzorové smlouvě nebo mezinárodních zásadách (viz dále). Nedílnou součást smlouvy o dílo většinou tvoří také některé přílohy – např. projektová dokumentace, která detailně specifikuje předmět díla, stavební povolení, harmonogram, rozpočet apod. Jako příloha ke smlouvě mohou být 122

Viz čl. 3 Vídeňské úmluvy: „(1) Smlouvy o dodávce zboží, které má být vyrobeno nebo vyhotoveno, se považují za smlouvy o koupi zboží, ledaže strana, která zboží objednává, se zavazuje dodat podstatnou část věcí nutných pro jejich výrobu nebo zhotovení. (2) Tato Úmluva se nepoužije na smlouvy, v nichž převažující část závazků strany, která dodává zboží, spočívá ve vykonání prací nebo poskytování služeb.“ 123

Viz KLEE, L. Smluvní podmínky Mezinárodní federace konzultačních inženýrů jako součást lex mercatoria. Právní rádce. 2009, č. 7, s. 34 – 39. ISSN 1210-4817. S. 35. 124

Smluvní vzory FIDIC např. definují smlouvu o dílo v čl. 1.1.1.1 tak, že vypočítávají dokumenty, které jsou její součástí. Mezi takové dokumenty řadí např. Souhrn smluvních dohod, Dopis o přijetí nabídky, Dopis nabídky, Všeobecné a Zvláštní podmínky, Dokumentaci stavby, další dokumenty, které jsou uvedeny v Souhrnu smluvních dohod nebo v Dopise o přijetí nabídky. Text smluvních vzorů FIDIC viz KLEE, Smluvní podmínky, s. 183 – 424.

36

připojeny také speciální dokumenty typu vzorová pojistná smlouva nebo vzorový text (bankovní) záruky, přesný popis způsobu provedení technických zkoušek, technické výkresy apod. V rámci výstavbového projektu bude mít smlouva o dílo většinou podobu odpovídající druhé variantě, tj. podobu souboru několika dokumentů. V případě smlouvy o dílo složené z více dokumentů je vhodné pro účely výkladu stanovit také prioritu těchto dokumentů.125 V úvodu jsou po vzoru smluv z angloamerického právního systému často definovány základní pojmy, se kterými se ve smlouvě dále pracuje a které mohou mít v různých právních řádech odlišný význam (např. pojem subdodavatel, staveniště, zádržné, zkoušky prokazující provozuschopnost apod.).126 Často se vyskytuje také preambule, ve které smluvní strany definují společný úmysl. Takové ustanovení se může zdát zbytečné, ale v mezinárodním prostředí mohou mít tato ustanovení v případě nejasností interpretační význam. Stanovení účelu je nově velmi významné i u smluv, které se řídí českým právem (viz podkapitola 2.4.2). Zcela zásadní je vymezení předmětu smlouvy. Ve výstavbovém projektu zřejmě nepůjde zcela přesně a zároveň jednoduše definovat dílo přímo ve smlouvě o dílo. Ve smlouvě je většinou uvedeno jen obecné vymezení díla a popis účelu, ke kterému má dílo sloužit, jinak odkazuje na soubor dokumentů, které tvoří přílohu smlouvy o dílo. Technické, stavební, jakostní, příp. estetické detaily díla tak mohou být podrobně popsány např. v nabídce, v projektové dokumentaci, ve výkazu výměr apod. V souvislosti s dílem a s jeho řádným a kvalitním zhotovením je důležité také podrobně definovat potřebné zkoušky prokazující výkon díla a počátek a délku záručního období. Další významnou součástí smlouvy o dílo je stanovení ceny a platebních podmínek. Cena díla může být stanovena konkrétně (paušálně, bez ohledu na provedené práce), ale může být sjednán také jen postup, jakým bude cena díla určena později. V případě výstavbového projektu by však bylo velmi nevhodné ponechat cenu díla bez určení s tím, že bude placena cena obvyklá, kterou by navíc v případě nesouhlasu jedné ze stran musel určit soud. Cena díla může být stanovena také rozpočtem (tj. podle provedených prací), je však třeba přesně určit, který dokument je za rozpočet považován. Výstavbový projekt může obsahovat různé části, např. stavební, technologickou, strojní, projektovou. Z nich nejméně adaptabilní na změny je 125

Takovou prioritu stanovují smluvní vzory FIDIC v čl. 1.5. Nejde však o příliš vhodné řešení. Interpretační význam takového stanovení pořadí dokumentů je totiž omezen poslední větou tohoto článku, která stanoví, že objasnění nesrovnalostí mezi dokumenty vydá správce stavby. 126

Je však třeba takové pojmy definovat důsledně, jinak půjde o zbytečné smluvní ustanovení. Důslednou definicí není např. definice vyšší moci v čl. 1.1.6.4 smluvních vzorů FIDIC, která ve své definici pouze odkazuje na čl. 19, ve kterém je vyšší moc upravena. Stejně tak Souhrn smluvních dohod (Contract Agreement), který je definován v čl. 1.1.1.2 pouze jako odkaz na čl. 1.6.

37

právě část stavební, která probíhá postupně (na rozdíl od dodávky technologie, která může být jednorázová), půjde v budoucnu obtížně modernizovat nebo přemístit, její nedostatky se často projeví až po dlouhé době. Proto je velmi důležité u stavební části ve smlouvě o dílo správně určit rozpočet výdajů, způsob fakturace a placení za dodávku. Rozpočet nemusí hrát roli jen v případech, kdy je jeho prostřednictvím stanovena cena díla, ale v případě paušální ceny díla může sloužit jako podklad pro platby nebo jako vodítko pro ocenění víceprací127. Rozpočet je předběžným určením nákladů a odhadem ceny konečného díla. Promítá se v něm individuálnost stavebního díla, jeho složitost a materiálová náročnost. Roli hraje také časový faktor, kdy je sestavení rozpočtu spojeno s velkou mírou nejistoty, která plyne z dlouhodobosti kontraktu (v řádu několika měsíců až let).128 Kromě výše ceny a jednoznačného určení jejích součástí (např. ujednání o tom, zda DPH je nebo není součástí sjednané ceny díla129) je tedy velmi vhodné sjednat také její časovou platnost a podmínky její případné změny.130 Správně a pro daný projekt dostatečně podrobně sestavený rozpočet je důležitou součástí smlouvy o dílo - umožňuje správný odhad ceny díla, který se bude blížit skutečným nákladům na provedení stavby, slouží k posouzení efektivnosti projektu, ke kontrole nákladů ve fázi realizace stavby a k fakturaci. Navíc je dokumentem, který je předmětem posuzování nejen účastníků výstavbového projektu, ale např. i stavebních, finančních úřadů či poskytovatele úvěru. Platební podmínky určují způsob, jakým bude objednatel vyplácet cenu díla za provedené práce. Jejich součástí je pravidelně i způsob fakturace, doba splatnosti jednotlivých faktur a následky za opožděné provedení plateb. K platebním podmínkám více viz kapitola 3. Důležité je ve smlouvě ujednat také přechod rizika a přechod vlastnictví. Pokud jde o přechod pojistitelného rizika, bude mít okamžik jeho přechodu význam také pro ujednání

127

Vícepráce jsou práce, které nebyly součástí rozpočtu, ale pro dokončení výstavby jsou tyto práce nezbytné. Viz VALACH, J. Rozpočtování a fakturace stavebních investic. Český účetní a finanční časopis [online]. Vysoká škola ekonomická, 2008, roč. 3, č. 3, s. 27 – 38 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2200. S. 36. Dostupné z: http://www.vse.cz/cfuc/278. (VALACH, Rozpočtování). 128

Viz VALACH, Rozpočtování, s. 28 - 29.

129

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. dubna 2003, sp. zn. 32 Odo 835/2002, www.nsoud.cz: „[…] nevyplývá-li z dohody stran něco jiného, je součástí ceny mj. i příslušná daň a clo. […] Dohodnutou cenu díla nelze proto poté, není-li stranami stanoveno něco jiného, zvyšovat o daň z přidané hodnoty.“ 130

V čase se může měnit např. kurz měny, ceny materiálů, daňové povinnosti, které mohou ovlivnit cenu stavebních prací apod. Kromě vymezení doby, po kterou sjednaná cena platí, je také vhodné upravit postup pro případ, že dojde ke změně termínu dokončení z důvodů na straně objednatele. Vlivem zpoždění může dojít např. k nárůstu cen ve stavebnictví a zhotovitel by tak měl mít právo na úhradu zvýšených nákladů, jejichž vznik nezapříčinil.

38

o odpovědnosti smluvní strany za pojištění díla.131 Ten, kdo nese pojistitelné riziko, by ho měl také pojistit. Pokud však tato povinnost nebude smluvně ujednaná, bude záležet jen na vůli nositele rizika, zda riziko pojistí nebo ne.132 Pojištění by mělo být také v určité výši, nejlépe v takové výši, aby při pojistné události umožnila finanční náhrada zničené dílo obnovit. Určení okamžiku přechodu vlastnictví má význam jak pro pojištění, tak např. pro možnost použití díla jako zástavy. Význam má tato otázka také v případě insolvence jedné ze smluvních stran. Pokud bude vlastníkem zhotovovaného díla zhotovitel a dojde k insolvenci na straně objednatele, nestane se dílo součástí majetkové podstaty. Otázku přechodu vlastnictví lze smluvně upravit také tak, aby přechod vlastnictví probíhal postupně, v závislosti na provedení úhrady určité části ceny díla. Vhodné je také upravit přechod vlastnictví k materiálu, který byl dovezen na staveniště a který má být součástí stavby. 133 Možnost sjednat si určitý okamžik pro přechod vlastnického práva a nebezpečí škody na věci však může být ve skutečnosti omezena tím, že je zhotovované dílo předmětem zástavního práva zajišťujícího úvěr, který byl poskytnut na realizaci takového díla. V českém právu je nově volba okamžiku přechodu vlastnictví ke zhotovované stavbě omezena zásadou superficies solo cedit. I přesto však existuje způsob, kterým lze zajistit, že vlastnické právo ke zhotovované stavbě bude mít zhotovitel (viz podkapitola 2.4.1). Okamžik převzetí díla nemusí odpovídat přechodu vlastnictví, může se také odlišovat od okamžiku zhotovení díla. Po zhotovení díla mohou totiž následovat ještě technické zkoušky, po jejichž úspěšném splnění je teprve dílo považováno za dokončené a dojde k jeho převzetí.134 Převzetí díla představuje okamžik, ke kterému dojde k naplnění smlouvy o dílo, proto je třeba tuto část smlouvy co nejpřesněji upravit. 131

Tradičně je např. proti riziku zničení či poškození díla pojištěn zhotovitel až do předání díla. Viz např. česká úprava v § 2586 NOZ, podle které se zhotovitel ve smlouvě o dílo zavazuje provést dílo na své nebezpečí. Stejné pravidlo platilo i podle § 631 předchozího občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Na povinnosti dílo provést nic nemění ani fakt, že dojde ke zničení díla z důvodu vyšší moci. Viz VLČEK, K. Vliv římského práva na současný občanský zákoník – přechod rizik ve smluvním právu. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 18. 1. 2013 [cit. 23. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/vliv-rimskeho-prava-na-soucasny-obcansky-zakonik-prechod-rizik-vesmluvnim-pravu. (VLČEK, Vliv římského práva). 132

Objednatel by ve smlouvě měl ošetřit, že zhotovitel dílo pojistí a že mu ještě před začátkem prací existenci (stavebně montážního) pojištění prokáže, protože do doby předání sice nese odpovědnost za náhodu tradičně zhotovitel, ale když nebude dílo pojištěno a dojde k jeho zničení, dostane se zhotovitel do potíží. Objednatel už mezitím mohl uzavřít další následné smlouvy, např. na dodávku energie v případě bioplynové stanice. 133

Přechod vlastnictví k technologickému zařízení a materiálům ve prospěch objednatele upravuje čl. 7.7 smluvních vzorů FIDIC. Zařízení a materiál se stávají vlastnictvím objednatele okamžikem dodání na staveniště, nebo v případě přerušení prací okamžikem, kdy zhotoviteli vznikne nárok na zaplacení jejich ceny podle čl. 8.10. 134

Někdy může být objednatel natolik zkušený, že chce dílo převzít a provozovat (např. dodávat elektřinu do sítě) ještě před dokončením všech výkonnostních zkoušek. Pak pro něj ustanovení smluvních vzorů FIDIC (čl. 9 a čl. 10) nebude bez úprav vhodné, protože tato ustanovení počítají s tím, že k převzetí dojde až po kompletním

39

Zvláštní a velmi důležitou součástí smlouvy o dílo je otázka řešení nedorozumění a sporů již v průběhu výstavby. Ve výstavbových projektech dochází mnohem častěji k situacím, které mohou vyústit ve spor. Smlouva o dílo na výstavbový projekt by tedy měla obsahovat nejen volbu práva a prorogační nebo rozhodčí doložku, ale také ucelený systém řešení sporů, který by byl spravedlivý, ekonomický a zajistil co nejhladší průběh realizace díla (tzv. smluvní adjudikaci). V tomto směru plní důležitou úlohu smluvní vzory, které většinou podrobně upravují průběh a řešení sporů ještě předtím, než dojde k řešení sporu v soudním nebo rozhodčím řízení.135 Velmi důležité je také upravit následky porušení smlouvy. Následkem může být např. možnost odstoupení od smlouvy, náhrada škody, smluvní pokuta atd. Bude záležet na rozhodném právu, které nároky budou při porušení smlouvy přípustné. Některé právní řády např. neumožňují limitaci náhrady škody136 nebo sjednání úroků z úroků137. K osvobození odpovědnosti za náhradu škody či dokonce i k zániku smlouvy pro nemožnost plnění může vést existence případu vyšší moci138. Proto bude definice případů vyšší moci a následků s nimi spojených další důležitou součástí smlouvy o dílo. V takových případech je také dokončení zkoušek. Stejně tak považuje dílo za dokončené úspěšným provedením zkoušek dispozitivní ustanovení § 2607 NOZ. Např. u bioplynových stanic může ale objednatel získat licenci k výrobě elektřiny a připojit se do sítě ještě předtím než je prokázán výkon stanice požadovaný smlouvou o dílo, příp. je dokončen zkušební provoz požadovaný ve stavebním povolení (většinou jde o tříměsíční provoz, ve kterém již může stanice získat finanční prostředky za dodanou elektřinu). Předčasné převzetí a provozování díla však bude mít dopad na ustanovení smlouvy o dílo týkající se přechodu vlastnického práva, odpovědnosti zhotovitele, povinnosti dílo pojistit apod. 135

Např. dle smluvních vzorů FIDIC probíhá řešení sporů ve čtyřech stupních. První stupeň představuje nestranné rozhodování správcem stavby (i když jde spíše o prostředek předcházení sporům). Druhým stupněm je řešení sporů Radou pro řešení sporů (tj. komisí složenou z odborníků). Po nesouhlasu stran s usnesením Rady pro řešení sporů následuje obligatorní pokus o smírné řešení (často např. v podobě mediace) a po něm rozhodčí řízení (tyto dva stupně představují třetí a čtvrtý stupeň). Smluvní vzory FIDIC sice odkazují v čl. 20.6 k rozhodčímu řízení u Rozhodčího soudu u Mezinárodní obchodní komory v Paříži, pro místní projekty však bude vhodnější zvolit řešení sporů prostřednictvím Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Zároveň je třeba upozornit na to, že v případě smluveného způsobu systému řešení sporů, je třeba takový postup dodržet. Viz KLEE, L.; RUČKA, O. Efektivní řešení sporů ve stavebnictví: Adjudikace prostřednictvím rady pro řešení sporů. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 22. 5. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1806-8280. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/efektivni-reseni-sporu-ve-stavebnictvi-adjudikace-prostrednictvim-rady-pro-reseni-sporu a KLEE, Smluvní podmínky, s. 128 - 135. 136

Tak jako tomu bylo např. v českém právním řádu, když byla dle § 386 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ObchZ“) do 1. 1. 2012 možnost limitace odpovědnosti za škodu v obchodních závazkových vztazích vyloučena. 137

Tuto možnost požadovat zaplacení úroků z již splatných, ale dosud nezaplacených úroků (tzv. anatocismus), nově zavádí český právní řád v § 1806 NOZ. Úroky z úroků lze však požadovat jen, pokud si takovou možnost strany sjednají. Lze např. ujednat také to, že nezaplacené úroky budou přirůstat k jistině a budou se úročit spolu s ní. Viz JANEČKOVÁ, E.; HORÁLEK, V.; ELIÁŠ, K. Encyklopedie pojmů nového soukromého práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2012. 205 s. ISBN 978-80-7201-870-3. S. 167. 138

V souvislosti s vyšší mocí se používá také pojem vis maior nebo kvalifikovaná náhoda, příp. force majeure ve smluvních vzorech FIDIC.

40

důležitá existence tzv. doložky hardship. Význam slova hardship spočívá v těžkostech, které postihly jednu smluvní stranu a které mohou spočívat např. v nepřiměřeném zvýšení nákladů jedné smluvní strany nebo v nepřiměřeném snížení hodnoty přijímaného plnění. V těchto situacích, kdy je značně ztíženo plnění smlouvy a kdy dojde ke změnám v rovnováze postavení smluvních stran, dává doložka hardship právo znevýhodněné straně požadovat obnovení jednání o obsahu smlouvy. Jde tedy o prolomení zásady „pacta sunt servanda“. Podstatou tohoto přístupu je ekonomické hledisko, podle kterého není hospodárné nutit dlužníka splnit závazek, pokud by jeho náklady byly mnohonásobně vyšší než škoda vzniklá věřiteli v případě dlužníkova nesplnění.139 Obě doložky lze použít současně. Rozdíl mezi doložkou vyšší moci a doložkou hardship je v tom, že druhá z nich se vztahuje k plnění smlouvy, i když za ztížených podmínek, kdežto doložka vyšší moci je spojena s neplněním smlouvy způsobeným okolností, která vylučuje odpovědnost. Situace způsobená vyšší mocí znemožňuje plnění, příp. jde o takovou překážku, pro kterou je plnění téměř nemožné. Případem vyšší moci nejsou situace, kdy je plnění i přes podstatně zvýšené náklady možné, pak půjde o situaci hardship. Případem vyšší moci nejsou ani překážky osobní povahy. U obou doložek však jde o okolnosti, které smluvní strany při podpisu smlouvy nepředpokládaly, které tedy vznikly až po uzavření smlouvy, nedají se odvrátit a zároveň vznikly nezávisle na vůli konkrétní smluvní strany (tj. té smluvní strany, kterou postihly těžkosti, nebo která nemohla plnit z důvodu okolností způsobených vyšší moci). Splněny musí být všechny tři podmínky současně – tj. nepředvídatelnost, neodvratitelnost a nezávislost na vůli. Pokud by šlo např. o nepředvídatelnou, ale odvratitelnou událost, odpovídal by za její následky ten, kdo k takové náhodě dal podnět.140 Obě tyto doložky by tedy měly obsahovat zejména výčet případů těžkostí nebo vyšší moci (nejlépe demonstrativně141), povinnost postižené strany oznámit druhé straně vznik takové situace a následky s takovými situacemi spojené142. Vzhledem k existenci odlišných přístupů

139

Viz PIECHOWICZOVÁ, L. Praktické otazníky vlivu změn poměrů na trvání závazků – clausula rebus sic stantibus. Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. I, č. 10, s. 10 – 14. ISSN 1805-6822. S. 11. 140

Šlo by o nižší náhodu (tzv. vis minor). Nově je odpovědnost za nižší náhodu upravena i v českém právním řádu v § 2904 NOZ. Viz VLČEK, Vliv římského práva. 141

Naopak použití taxativního výčtu by se mohlo osvědčit, pokud by se výčet týkal případů, které se za vyšší moc, příp. za těžkosti, nepovažují. Tím by také bylo dosaženo větší právní jistoty než v případě obecné formulace vyšší moci jako okolnosti, která je nepředvídatelná, neodvratitelná a nezávislá na vůli. 142

V případě smlouvy o dílo ve výstavbovém projektu nemusí být vždy odstoupení od smlouvy následkem, který by smluvní strany chtěly dopustit. Odstoupení od smlouvy tak bude až tou nejkrajnější variantou, většinou bude upřednostněna varianta, která povede k určitému splnění předmětu smlouvy. Takovou variantou může být např. i cese smlouvy na jiného zhotovitele, který bude schopen dílo za původní smluvní stranu provést.

41

v národních právních řádech je také nutné posoudit, jaké stanovisko zaujímá ke zvolené formulaci výše uvedených doložek právní řád rozhodný pro smlouvu (pokud nelze předpokládat rozhodování podle lex mercatoria).143 Pokud nebudou použity smluvní vzory nebo obchodní podmínky, které takové doložky upravují, je třeba hardship doložku, doložku vyšší moci a následky s nimi spojené sjednat individuálně.144, 145 Kromě dříve uvedené doložky volby práva je dobré ve smlouvě sjednat také prorogační nebo rozhodčí doložku. Pro obor stavebnictví se jako vhodnější jeví využití rozhodčího řízení, jehož výhodou může být na rozdíl od řízení soudního vyšší specializace rozhodců na daný obor. I přesto je stále časté, že veřejnoprávní subjekty v rámci zadávání zakázek ruší rozhodčí doložky ve smluvních vzorech a v rámci zvláštních podmínek podřizují řešení sporů řízení u obecného soudu.146 V souvislosti s tím, že některé právní řády umožňují postoupení smlouvy rubopisem147, je třeba věnovat pozornost také záhlaví smlouvy a doložce na řad uvedené u smluvních stran. 143

Např. český právní řád od 1. 1. 2014 zavedl v § 1765 - § 1766 NOZ obecné právo požadovat renegociaci v případě změny poměrů, a to i tehdy, kdy to není u konkrétního smluvního typu uvedeno v zákoně, příp. kdy to není ujednáno ve smlouvě. Tato možnost tedy platí pro všechny typy smluv. V případě vyšší moci se zase mohou lišit případy okolností, které lze uplatňovat. Český právní řád nově v § 2913 odst. 2 NOZ definuje vyšší moc jako mimořádnou nepředvídatelnou a nepřekonatelnou překážku vzniklou nezávisle na vůli. 144

Institut podstatné změny okolností, ke které došlo po uzavření smlouvy, tzv. hardship, je upraven např. v Zásadách UNIDROIT (čl. 6.2.2 a 6.2.3). Na rozdíl od jiných právních řádů (např. francouzského) zavádí jeho úpravu i české právo v § 1764 a § 1765 NOZ. 145

Ve smluvních vzorech FIDIC je vyšší moc (Force Majeure) upravena v čl. 19. Definována je nejdříve obecně, pak následuje demonstrativní výčet okolností nebo událostí, které lze za vyšší moc považovat. Upravena je i povinnost o vzniku situace informovat a povinnost zmírnit zpoždění způsobené vyšší mocí. Dále jsou upraveny následky spojené s případem vyšší moci a možnost od smlouvy odstoupit, pokud doba, po kterou nelze dílo provádět, potrvá z důvodu vyšší moci nepřetržitě po dobu 84 dnů, příp. z důvodu stejné vyšší moci opakovaně po celkovou dobu více než 140 dnů. Na rozdíl od jiných pojetí obsahuje tato definice kromě nepředvídatelnosti, neodvratitelnosti a nezávislosti na vůli ještě podmínku, že událost nebo okolnost způsobenou vyšší mocí nelze v zásadě přičíst druhé straně. Další odlišností definice ve smluvních vzorech FIDIC je to, že následky s dopadem na čas i na náklady se přičítají pouze objednateli. Dle čl. 19.4 má totiž zhotovitel, kterému brání v plnění jeho povinností vyšší moc, řádně tuto situaci oznámil a vzniklo mu zpoždění nebo náklady v důsledku toho, že nemohl své povinnosti plnit, nárok na prodloužení lhůty a na uhrazení vzniklých nákladů. Zajímavostí je, že ani Obchodní podmínky SPK tuto definici v čl. 19 neupravily ve Zvláštních podmínkách, ale ponechaly ji v původním znění. K tomu viz KLEE, Smluvní podmínky, znění čl. 19 na s. 246 – 248, s. 329 – 331, s. 406 - 408; HOSIE, Jonathan. Turnkey contracting under FIDIC Silver Book: What do owners want? What do they get? [online]. Mayer Brown, 2007. 12 s. [cit. 21. 6. 2014]. S. 9. Dostupné z: http://www.mayerbrown.com/publications/Turnkey-contracting-under-the-FIDIC-Silver-BookWhat-do-ownerswant-What-do-they-get-11-30-2007/. 146

Např. změna čl. 20.5 ve Zvláštních podmínkách Obchodních podmínek SPK. K tomu viz KLEE, L.; RUČKA, O. Efektivní řešení sporů ve stavebnictví: Adjudikace prostřednictvím rady pro řešení sporů. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 22. 5. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1806-8280. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/efektivni-reseni-sporu-ve-stavebnictvi-adjudikace-prostrednictvim-rady-proreseni-sporu. 147

Např. italský právní řád v čl. 1406 a násl. Codice civile, nebo nově také český právní řád v § 1895 až § 1900 NOZ. Doložka na řad podle mého názoru neposiluje jistotu té smluvní strany, která bude v budoucnu stranou postoupenou (v případě smlouvy o dílo to bude problematické hlavně v případě doložky na

42

Lze jen doporučit výslovně sjednat, za jakých podmínek a na jaké subjekty je možné smlouvu rubopisem převádět, příp. sjednat zákaz jejího postoupení. Na finální znění smlouvy o dílo nemusí mít vliv pouze smluvní strany (objednatel a zhotovitel), ale také subjekty, které stojí mimo tento smluvní vztah. Zároveň jde ale o subjekty, které s jedním z účastníků uzavírají smlouvu související s hlavní smlouvou o dílo. Může jít např. o smlouvu o úvěru, příp. smlouvu o syndikovaném úvěru148, uzavřenou za účelem získání finančních prostředků na výstavbu, nebo o pojistnou smlouvu týkající se zhotovovaného díla. Financující nebo pojišťovací společnosti pak mohou stanovit své podmínky, za kterých financování nebo pojištění poskytnou. Tyto „externí“ subjekty mohou ovlivnit znění smlouvy o dílo, pokud mají dostatečně významné postavení na to, aby se smluvní strany jejich požadavkům podřídily. Mezi části smlouvy o dílo, u kterých mohou požadovat úpravu podle svých požadavků, patří např. ustanovení o bankovních zárukách nebo zádržném, ustanovení týkající se platebních podmínek, poskytnutí zálohy, provádění zkoušek díla, přechodu vlastnického práva či předání díla, ustanovení vymezující rozsah a výši pojištění, délku záruční doby, povinnost uzavřít servisní smlouvu s určitým dodavatelem služby, termín, do kdy musí být dílo zhotoveno apod. Podmínkou může být také např. podřízení smlouvy o dílo právu země financující společnosti, příp. pojišťovny. Znění smlouvy může ovlivnit také zadavatel zakázky, např. tím, že jako podmínku stanoví podřízení smlouvy vzorovým smluvním dokumentům.

2.3 Obsah smlouvy určený odkazem na obchodní podmínky podle českého práva jako práva rozhodného Jak již bylo zmíněno dříve, lze část obsahu smlouvy o dílo určit také odkazem na obchodní podmínky nebo např. na doložku upravenou v užívaných vykládacích pravidlech. řad u jména zhotovitele, kdy objednatel ztratí jistotu, který zhotovitel dílo dokončí). 147 Lze jen doporučit možnost převodu smlouvy rubopisem smluvně vyloučit. Strany se tak vyhnou riziku, že si nevšimnou doložky na řad uvedené v dodatku ke smlouvě. 148

U syndikovaného úvěru poskytuje úvěrované prostředky určené na realizaci určitého finančně náročného projektu několik věřitelů najednou, a to prostřednictvím jedné smlouvy o úvěru, ve které je stanoven nejen jejich společný zástupce, který za ně vystupuje vůči dlužníkovi, ale jsou v ní upraveny i vzájemné vztahy věřitelů. Výhodou tedy je, že dlužník snáze získá velké množství prostředků, které pro svůj projekt potřebuje, a věřitelé lépe alokují své riziko, kterému by se vystavili, pokud by celou sumu půjčili dlužníkovi sami. Celá transakce ovšem předpokládá schopnost všech zúčastněných dohodnout se. Na přípravě smlouvy o úvěru se podílí mnohem více subjektů a mnohem více subjektů tak může zasahovat i do podmínek smlouvy o dílo, prostřednictvím které se má financovaný projekt realizovat. K otázce vzrůstající obliby syndikovaného úvěrování ve stavebnictví viz GUERIN, Charles A. Construction loan syndication and participation issues [online]. American Bar Association, 2002 [cit. 21. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.antitrustviewpoint.com/rppt/meetings_cle/2002/2002spring/RealProperty/Thursday/IntercreditorAgr eements/Guerin.pdf.

43

Český občanský zákoník tuto problematiku nově upravuje v rámci ustanovení § 1751 až § 1754 NOZ. V případě, že strany ve smlouvě užijí doložku upravenou vykládacími pravidly, stanoví zákon domněnku, že strany zamýšlely vyvolat účinky stanovené ve vykládacích pravidlech, na které se odvolaly. Pokud se strany na vykládací pravidla neodvolaly, bude rozhodující výklad takových pravidel, která se vzhledem k povaze smlouvy obvykle používají. 149 V právním styku mezi podnikateli lze při výkladu právních jednání použít také obchodní zvyklosti, tj. pravidla dodržovaná obecně nebo v daném odvětví, aniž by musela být zakotvena v právním předpisu. Lze se však odvolat také na jiné obchodní zvyklosti, pokud smluvní strana prokáže, že druhá strana musela takovou zvyklost znát a byla srozuměna s tím, že se bude podle takové zvyklosti postupovat. Tuto možnost použití obchodních zvyklostí mohou strany smluvně vyloučit.150 Obsah smlouvy lze dle § 1751 odst. 1 NOZ částečně určit odkazem na obchodní podmínky, které jsou buď navrhovatelem připojeny k nabídce, nebo jsou stranám známy. Ve smlouvě uzavírané mezi podnikateli lze dle § 1751 odst. 3 NOZ navíc odkázat také na „obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi“. Takové podmínky nemusí být k nabídce připojeny ani nemusí být prokazováno, že byly druhé straně při uzavírání smlouvy známy. Předpokládá se totiž, že jsou podnikatelským profesionálům známy.151 Mezi místní vzorové smluvní podmínky vypracované odbornými či zájmovými organizacemi lze řadit např. Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací schválené Ministerstvem dopravy – odborem infrastruktury pod č. j. 321/08-910-IPK/1 dne 9. 4. 2008 s účinností od 1. 5. 2008152 nebo Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby z roku 2007153 vydané SIA ČR - Radou výstavby154 společně s Hospodářskou komorou České

149

Viz § 1754 odst. 1 NOZ.

150


151

Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012, občanský zákoník (konsolidovaná verze). Ministerstvo spravedlnosti [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, s. 437 [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf. (Důvodová zpráva k NOZ). 152

Dostupné z [cit. 21. 6. 2014]: http://www.pjpk.cz/OP/OP%20staveb.pdf. Tyto vzorové smluvní podmínky byly vypracovány podle vzoru Červené knihy FIDIC a povinně se používají při státní výstavbě pozemních komunikací v České republice. 153

Dostupné z [cit. 22. 6. 2014]: http://www.stavebnistandardy.cz/default.asp?Bid=3&ID=3.

154

Jde o sdružení nevládních organizací pro oblast výstavby, které sdružuje klíčové odborně zájmové a profesní organizace, např. Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR, Český svaz stavebních inženýrů, Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků, Českou komoru architektů, Českou společnost pro stavební právo atd. Dostupné z [cit. 22. 6. 2014]: http://www.siacr.cz/.

44

republiky a pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR. Nově je také upravena problematika tzv. battle of forms, a to v § 1751 odst. 2 NOZ. Podstatou je, že pokud strany v nabídce a v její akceptaci odkáží na odlišné obchodní podmínky, které si odporují, je smlouva i přesto uzavřena a obchodní podmínky tvoří obsah smlouvy v tom rozsahu, v jakém nejsou v rozporu (a to i přesto, že takovou možnost tyto obchodní podmínky vylučují). Druhá strana však může nejpozději bez zbytečného odkladu (tj. i předem) vyjádřit svůj nesouhlas být takovou smlouvou vázána.155 V souvislosti s užitím obchodních podmínek je třeba zmínit také nově zavedenou zásadu ochrany slabší strany156. Ve vztahu mezi podnikateli a při použití obchodních podmínek pro určení obsahu smlouvy, které druhá strana nemohla ovlivnit (např. v určitých řízeních o veřejnou zakázku), mohou být ustanovení obchodních podmínek, která by hrubě odporovala obchodním zvyklostem a zásadě poctivého obchodního styku, neplatná.157 Proto se jeví použití standardizovaných smluvních vzorů s relativně rovnoměrnou alokací rizik mezi smluvní strany jako vhodné opatření, které by mohlo zabezpečit dodržení zásady ochrany slabší strany. S odkazem na obchodní podmínky při uzavírání smlouvy souvisí také tzv. překvapivá ujednání dle § 1753 NOZ, která mohou být překvapivá nejen svým obsahem (např. ujednání, která s hlavní smlouvou věcně nesouvisí, která jsou odlišná od zavedené praxe mezi stranami atd.), ale také způsobem vyjádření (např. malé písmo, umístění ujednání tak, aby se dalo snadno přehlédnout). Od tohoto ustanovení se nelze smluvně odchýlit. Účinná jsou pouze ta ujednání, která druhá strana mohla v obchodních podmínkách „rozumně očekávat“. Za překvapivá ujednání v obchodních podmínkách by se dle mého názoru v současné situaci českého právního řádu dala považovat i ta ujednání, která vylučují novou dispozitivní právní úpravu. Proto je třeba na veškeré odchylky od dispozitivních ustanovení nového občanského zákoníku upozornit druhou stranu, která s nimi musí výslovně souhlasit. Takové odchylky 155

Podobně viz čl. 2.1.22 Zásad UNIDROIT. Odlišný přístup je zastáván v angloamerickém právním systému, kde vítězem takové bitvy je ten, jehož podmínky jsou součástí konečného schváleného návrhu, tj. nabídky, po které již nenásleduje žádná protinabídka nebo odmítnutí. Je tedy zastáván klasický přístup k nabídce a jejímu přijetí (někdy také nazývaný jako „last shot rule”). Viz ADRIAANSE, Construction Contract Law, s. 48 – 50. 156

Ochranu slabší strany v hospodářském styku reflektuje ustanovení § 433 NOZ, které podnikateli zakazuje zneužití jeho hospodářského postavení nebo kvality odborníka s cílem vytvářet nebo využít závislosti slabší strany a dosáhnout zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech. Jde o ochranu určité strany ne z důvodu jejího formálního postavení (např. podnikatel vs. spotřebitel), ale z důvodu konkrétní situace (tzn. jedna strana má silnější postavení než druhá). 157

Viz § 1798 až § 1801 NOZ.

45

nelze bez dalšího zahrnout do obchodních podmínek, které by druhá strana schválila paušálně, např. prostým prohlášením ve smlouvě, že s obchodními podmínkami souhlasí.158

2.4 Změny v českém právním řádu týkající se smlouvy o dílo Místo původní zásady rovnosti je stěžejní zásadou nového občanského práva autonomie vůle. Jejím výrazem ve smluvním právu je to, že platně vzniklá smlouva má sílu zákona. Další zásadou, která na zásadu autonomie vůle navazuje je zásada „pacta sunt servanda“, která je vyjádřena v § 3 odst. 2 písm. d) NOZ takto: „daný slib zavazuje a smlouvy mají být plněny“. Závaznost uzavřené smlouvy může kromě dohody stran prolomit také taková změna okolností, při které by bylo nespravedlivé na splnění smlouvy dále trvat. Jde sice o zásah do právní jistoty, o prolomení zásady „pacta sunt servanda“, ale cílem tohoto opatření je obnovit rovnováhu práv a povinností stran.159 Nový občanský zákoník po vzoru mnoha dalších zahraničních kodifikací160 ruší duplicitní úpravu smluvních typů a odstraňuje nutnost posuzovat otázku, o jaký právní režim se v případě závazku jedná161. Obligace již tedy nejsou členěny podle toho, zda vznikají mezi podnikateli, podnikatelem a nepodnikatelem nebo nepodnikateli navzájem, ale podle faktické rovnosti stran. Místo podnikatelského hlediska se objevuje institut ochrany slabší strany. Rekodifikace přinesla v oblasti smluvního práva některé zásadní změny jako např. mnohem větší smluvní volnost stran, ať již co do obsahu a formy smlouvy, tak co do způsobu uzavření smlouvy. Tomu však odpovídá také zvýšená odpovědnost jednajících stran. Takovou odpovědností může být odpovědnost předsmluvní162, odpovědnost za jednání bez odborné péče163 či odpovědnost za jednání porušující povinnost jednat s péčí řádného hospodáře.164 158

Řešením by však mohlo být „pouhé“ vytučnění těch pasáží, které se odchylují od zákonné úpravy. I to by bylo podle mého názoru možné pokládat za individuální souhlas s tím, co by mohlo být pro druhou stranu překvapivým. V praxi se tak skutečně i děje. Viz např. https://www.gemoney.cz/documents/cz/gemb-vseobecnepp-2013-12-31.pdf [cit. 22. 6. 2014]. 159

Viz § 1765 a § 1766 NOZ. K tzv. doložce hardship více viz kapitola 2.2. Kromě změny okolností, které dávají právo straně požádat o obnovení jednání, upravuje § 2000 odst. 1 NOZ také možnost zrušení závazku soudním rozhodnutím. 160

Vývoj směrem ke komercializaci občanského zákoníku proběhl nejdříve ve Švýcarsku, později také v Itálii, Nizozemí, Québecu, Rusku atd. 161

Tato otázka měla podstatný význam nejen pro právní posouzení smlouvy samotné, ale také pro posouzení jednotlivých institutů jako je promlčecí doba apod. 162

Viz § 1728 - § 1730 NOZ. V případě smlouvy o dílo by při naplnění zákonných podmínek mohla být strana, která bezdůvodně ukončila jednání o smlouvě těsně před jejím uzavřením, povinna k náhradě ve výši ceny díla z neuzavřené smlouvy o dílo, příp. ze smlouvy obdobné. 163

K odbornému výkonu viz § 5 NOZ. K následkům porušení odborného výkonu viz § 2950 a § 2953 NOZ. Za přihlášení se k odbornému výkonu dle § 5 NOZ by se podle mého názoru dala v rámci výstavbového projektu považovat činnost správce stavby či technického dozoru.

46

2.4.1 Zásada superficies solo cedit a právo stavby V souvislosti se znovuzavedením zásady superficies solo cedit do českého právního řádu je třeba upozornit na to, že ve většině případů bude stavba nově zřízená po 1. 1. 2014 součástí pozemku (s výjimkou např. dočasných staveb), a tedy ve vlastnictví objednatele, pokud bude majitelem pozemku. Vlastnictví stavby zhotovené na pozemku objednatele zhotoviteli nezajistí ani výhrada vlastnického práva, neboť stavba není samostatnou věcí v právním smyslu a takovou výhradu není k čemu zřizovat.165 Zákon však ustanovením § 2624 NOZ alokuje riziko nebezpečí škody nebo zničení stavby na zhotovitele, a to až do jejího předání. Přesto existuje řešení, jak zajistit, aby se vlastníkem stavby až do zhotovení díla stal zhotovitel. Podobně lze toto řešení využít v případě, že vlastníkem pozemku, na kterém má stavba vzniknout, nebude objednatel, ale třetí osoba. Tím řešením je nově zavedené právo stavby, právní titul, který umožňuje, aby byla vlastníkem stavby osoba odlišná od vlastníka pozemku.166 Podmínkou vzniku práva stavby je jeho zápis do katastru nemovitostí, lze ho tedy zřídit pouze k nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí. Vzhledem k tomu, že je dle § 1242 NOZ toto právo věcí nemovitou, lze ho také zatížit zástavním právem a získat tak na výstavbu úvěr.167 Jde o právo nezávislé na stavbě, po dobu trvání práva nemusí k výstavbě vůbec dojít. Pokud stavba vznikne, nejedná se o samostatnou stavbu, ale je až do zániku práva stavby součástí práva. K takové stavbě má stavebník práva jako vlastník. Pokud nebude ujednáno něco jiného, má vlastník pozemku ke stavbě zřízené na základě práva stavby předkupní právo a naopak. Při zániku práva se pak stavba stává součástí pozemku. Tím tedy dochází ke zhodnocení pozemku a vlastník takového pozemku by se měl se stavebníkem vypořádat dle podmínek uvedených v § 1255 NOZ. Toto ustanovení upravuje náhradu ve výši

164

K péči řádného hospodáře viz § 159 NOZ a § 51 ZOK. K následkům porušení takové péče viz § 159 odst. 3 NOZ, § 53 odst. 1 ZOK, § 62 až § 68 ZOK. 165

Viz DOUCHA, P. Nový občanský zákoník I: Stavba jako předmět díla. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 25. 11. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravnipredpisy/10626-novy-obcansky-zakonik-i. 166

Viz § 1240 - § 1256 NOZ. Pro zřízení stavby na cizím pozemku (avšak bez zajištění vlastnického práva pro zhotovitele) mohou být řešením i jiné prostředky týkající se přenechání věci k užití jinému, např. nájem (právo pozemek užívat) nebo pacht (právo pozemek užívat a požívat jeho plody a užitky). Pozemek je možné pronajmout (propachtovat) na velmi dlouhé období, nebo i na dobu neurčitou. Rizikem však může být výpověď daná pronajímatelem nebo změna v osobě vlastníka pozemku. K tomu viz ADÁMKOVÁ, P. a kol. Stavby a stavbyvedoucí: stavební kniha 2014. 1. vyd. Praha: Pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) vydalo Informační centrum ČKAIT, 2014. 150 s. ISBN 978-80-87438-50-3. S. 50. (ADÁMKOVÁ, Stavby). 167

Taková možnost u nájemního vztahu není. Otázkou však je, jak ochotné budou společnosti poskytující úvěry financovat stavby na cizím pozemku vystavěné na základě práva stavby. Možnost zastavit právo stavby může omezit také výhrada vlastníka pozemku zapsaná do katastru nemovitostí (viz § 1252 NOZ).

47

poloviny hodnoty stavby v době zániku práva stavby, pokud si strany nesjednají náhradu v jiné výši.168 Vzhledem k výše uvedené zákonné úpravě je zřejmé, že bude nutné řádně smluvně ošetřit vlastnické právo ke zhotovované stavbě, přechod nebezpečí škody na ní a případné vztahy vyplývající z realizace stavby na základě práva stavby.

2.4.2 Nová úprava smlouvy o dílo169 Nový občanský zákoník upravuje smlouvu o dílo v § 2586 až § 2635 NOZ. Česká úprava rozlišuje dílo podle toho, jakým způsobem bude užíváno – úprava smlouvy o dílo je tedy rozdělena na úpravu týkající se 1) zhotovení, údržby, opravy nebo úpravy díla v podobě věci (tedy hmotného výsledku) nebo nehmotného díla, 2) úpravu díla v podobě nemovité věci nebo zhotovení, opravy nebo úpravy stavby (dále jen „stavební smlouva o dílo“).170 Dle § 2623 NOZ jsou ustanovení prvního oddílu Dílu 8, který zahrnuje obecná ustanovení pro smlouvu o dílo, použitelná i na stavební smlouvu o dílo, jejíž speciální úprava je uvedena v § 2623 až § 2730 NOZ. Tento zákonný odkaz je podle mého názoru nepřesný, protože i ustanovení druhého oddílu, která upravují určení ceny podle rozpočtu, jsou na stavbu jako předmět díla jistě použitelná.171 Smlouva o dílo je v § 2586 odst. 1 definována jako smlouva, kterou se zhotovitel zavazuje pro objednatele provést dílo na svůj náklad a nebezpečí a objednatel se zavazuje dílo

168

Viz ADÁMKOVÁ, Stavby, s. 50 – 52.

169

Při zpracování této podkapitoly byly využity následující zdroje: MAREK, K. Ke smlouvě o dílo podle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 15. 10. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/ke-smlouve-o-dilo-podle-novehoobcanskeho-zakoniku?browser=full; ŠTANDERA, J. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. 208 s. ISBN 978-80-7400-519-0. (ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ); DOUCHA, P. Nový občanský zákoník I: Stavba jako předmět díla. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 25. 11. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/10626-novyobcansky-zakonik-i; FRANCOVÁ, A.; STEJSKALOVÁ, D. Nový občanský zákoník II: Odpovědnost za vady díla v novém občanském zákoníku. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 23. 12. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/10721-odpovednost-za-vady-dila-vnovem-obcanskem-zakoniku-ii; VARGIC, M. Nový občanský zákoník IV: Společná odpovědnost zhotovitele, subdodavatelů a dalších subjektů za vady stavby. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 17. 2. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-facilitymanagement/10865-spolecna-odpovednost-zhotovitele-subdodavatelu-a-dalsich-subjektu-za-vady-stavby-iv. 170

Na rozdíl např. od italské úpravy, která smlouvy o dílo nerozlišuje podle způsobu užití díla, ale podle způsobu dosažení výsledku – buď vlastní prací zhotovitele (ať už jde o dílo malého rozsahu nebo dílo specifické, které může provést jen určitý zhotovitel), nebo prací organizovaného souboru výrobních prostředků zhotovitele (kapitálu, pracovních sil, třetích osob, materiálu, strojního vybavení atd.). 171

Důvodová zpráva v komentáři k oddílu 2 dokonce uvádí, že je stanovení ceny rozpočtem běžné u složitějších děl. Viz Důvodová zpráva k NOZ, s. 524.

48

převzít a zaplatit za něj cenu. Podstatnými náležitostmi smlouvy o dílo jsou dostatečně určité vymezení díla a úplatnost provedení díla.172 Dílo je standardně pojato jako výsledek činnosti, kterou zhotovitel provádí samostatně, podle vlastního rozvrhu práce, vlastními prostředky a na vlastní riziko, aniž by podléhal dozoru objednatele, tak jak je tomu v případě zaměstnance a pracovní smlouvy. Ustanovení § 2587 NOZ vymezuje dílo ve vztahu ke kupní smlouvě. Dílem se rozumí takové zhotovení věci, které nespadá pod kupní smlouvu.173 Dílem se dále rozumí údržba, oprava nebo úprava věc, nebo činnost s jiným výsledkem (tedy nehmotné dílo, např. projektová dokumentace). V případě, že je předmětem smlouvy o dílo zhotovení, údržba, oprava nebo úprava stavby, jedná se vždy o dílo. Pokud jde o vymezení díla, může být dílo vymezeno dostatečně určitě již popisem ve smlouvě, aniž by odkazovalo na projektovou dokumentaci.174 Jak bude uvedeno dále, je velmi důležitou součástí vymezení díla i jeho účel. Přesné stanovení účelu totiž ovlivní okamžik provedení díla, který má zásadní vliv na posouzení vad stavby. Pokud takové vady nebrání užívání stavby funkčně ani esteticky, je nově objednatel povinen dílo převzít i s vadami. Mezi povinnosti zhotovitele patří dle zákona a) provedení díla, b) vlastním nákladem a c) na vlastní nebezpečí. Povinností objednatele je dílo a) převzít a b) zaplatit za něj cenu. Provedení díla nastane, pokud dojde k dokončení a předání díla. Na rozdíl od předchozí úpravy v obchodním zákoníku, kdy zhotovitel splnil povinnost dílo provést tím, že umožnil objednateli s řádně provedeným (tj. bez jakýchkoli vad) předmětem díla nakládat, spojuje nová právní úprava dokončení díla s předvedením způsobilosti díla sloužit svému účelu, tedy takovému účelu, na kterém se smluvní strany dohodly.175 Dílo má vadu, pokud neodpovídá smlouvě, v případě převzetí stavby však nemá objednatel právo odmítnout převzetí pro ojedinělé vady, které samy o sobě ani ve spojení s jinými nebrání užívání stavby, ani její užívání podstatným způsobem neztěžují.176 Zákon výslovně odkazuje na užívání funkční 172

Viz ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ, s. 2.

173

Dle § 2086 NOZ se za kupní smlouvu nepovažuje smlouva, podle které spočívá převážná část plnění ve výkonu činnosti dodavatele, nebo smlouva, podle které se strana, které má být věc dodána, zaváže předat druhé straně podstatnou část toho, čeho je k vyrobení takové věci potřeba. Rozlišujícími kritérii je tedy podíl materiálu a práce. Pokud převažuje dodání materiálu nad prací, jedná se o smlouvu kupní. Viz ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ, s. 10. 174

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 2280/2007, www.nsoud.cz: „Určení vlastního předmětu závazkového vztahu díla a jeho fyzického předmětu (výsledku prací), může být provedeno přímo ve smlouvě bez odkazu na samostatný dokument.“ 175

Viz § 2604 NOZ.

176

Viz § 2615 a § 2628 NOZ.

49

a estetické. Proto je třeba ve smlouvě přesně stanovit, k jakému účelu má stavba sloužit a jaké estetické požadavky má splňovat, jinak bude muset objednatel převzít i takovou stavbu, která mu nebude esteticky vyhovovat. Pokud je smluvně ujednáno prokázání dokončení díla provedením zkoušek, považuje se dílo za dokončené až jejich úspěšným provedením.177 Kromě sjednání účelu je vhodné sjednat i jakost, ve které má být plněno. Jinak se totiž uplatní ustanovení § 1915 NOZ, dle kterého je dlužník zavázán plnit ve střední jakosti. Na okamžik provedení díla (tj. prokázání funkčnosti a převzetí) je také navázán vznik práva zhotovitele požadovat úhradu ceny za provedené dílo, nebo jeho část, pokud je dílo přejímáno po částech.178 Pokud jde o provedení díla, klade zákon na zhotovitele ještě další povinnosti, a to provést dílo s potřebnou péčí, v ujednaném čase a povinnost obstarat vše, co je k provedení díla potřeba.179 Zhotovitel tak musí při provádění díla postupovat odborně. Zákon však vychází z toho, že dílo není činností samotnou, ale až jejím výsledkem („zhotovitel provede dílo s potřebnou péčí“). Uvedené lze interpretovat tak, že zhotovitel použije obvyklý postup, který by při zhotovení stejného nebo obdobného díla použila kvalifikovaná osoba, je však výhradně na zhotoviteli, jaký nejvhodnější postup jako odborně způsobilá osoba zvolí.180 Pokud není ve smlouvě stanovena doba plnění, uplatní se podpůrně úprava v § 2590 odst. 2 NOZ, tj. dílo má být provedeno v době přiměřené jeho povaze. Poslední věta druhého odstavce § 2590 NOZ zakotvuje domněnku, že je čas plnění ujednán ve prospěch zhotovitele. Zhotovitel tak může dílo provést ještě před sjednanou dobou, čemuž ale také odpovídá povinnost objednatele provedené dílo převzít a zaplatit. Povinností zhotovitele je také obstarat vše, co je k provedení díla potřeba. Zhotovitel má tedy povinnost nejen určit postup provádění díla a seznam věci potřebných k provedení díla, ale také tyto věci zabezpečit.181 Při předání může objednatel uplatnit výhrady k dokončenému dílu, nebo dílo převzít bez výhrad.182 Toto ustanovení chrání zhotovitele proti nárokům objednatele, které mohl zjistit při 177

Viz § 2607 NOZ. O výsledku zkoušky se pořizuje zápis. Pokud však není objednatel přítomen, potvrdí takový zápis hodnověrná, odborně způsobilá a nestranná osoba. Takovou osobu bude muset zřejmě přizvat zhotovitel, což na něj klade zvýšené nároky nejen ohledně správného výběru takové osoby, ale také ohledně zvýšených nákladů, které budou s účastí takové osoby spojené, a to vše v situaci, kdy je to objednatel, kdo se zkoušky neúčastní. Proto je vhodné smluvně ošetřit i tuto situaci a přenést na objednatele náklady spojené s výběrem a účastí osoby, která za něj potvrdí zápis potvrzující výsledek zkoušky. 178

Viz § 2610 NOZ.

179

Viz § 2590 NOZ.

180


181

Viz ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ, s. 26 – 27.

182


50

převzetí díla, a zároveň klade zvýšenou odpovědnost na objednatele, který by měl při převzetí dílo řádně zkontrolovat. Jestliže tedy bude mít dílo při převzetí zjevné vady, objednatel ho i přesto převezme bez výhrad a zhotovitel v případném soudním sporu namítne, že objednatel nereklamoval zjevné vady díla včas, nepřizná soud objednateli jeho nárok.183 Z výše uvedeného je zřejmé, že dokument, který bude převzetí díla potvrzovat (většinou půjde o dokument nazvaný předávací protokol), bude podle nové úpravy plnit ještě důležitější úlohu než dříve. Je třeba upozornit také na nově upravený následek v případě, že objednatel dílo nepřevezme. Zákon v § 2609 NOZ umožňuje zhotoviteli po vhodném vyrozumění objednatele věc prodat, pokud ji objednatel nepřevezme bez zbytečného odkladu poté, co mělo být dílo dokončeno. V případě stavby však většinou nepůjde o samostatnou věc, takže ani nebude podléhat tomuto svépomocnému prodeji. Pokud by zhotovitel prováděl stavbu na základě práva stavby a vlastníkem stavby by tak byl, mohl by takovou stavbu prodat; v případě neexistence jiné dohody by však platilo zákonné předkupní právo majitele pozemku. Ustanovení svépomocného prodeje by se mohlo vztahovat také na věci určené jednotlivě nebo druhově, které nebudou součástí stavby. Pro takové věci totiž platí ustanovení o vlastnickém právu uvedené v § 2599 NOZ a v určitých případech je jejich vlastníkem zhotovitel. Zhotovitel provádí dílo na vlastní náklady, má tedy v zásadě dílo financovat až do jeho předání sám. Výjimku z této zákonné úpravy představuje § 2611, podle kterého může zhotovitel požadovat během provádění díla přiměřenou část odměny184, pokud se dílo provádí po částech nebo se značnými náklady. Není však vyloučeno se smluvně dohodnout na jiném financování, např. prostřednictvím záloh nebo dílčích plateb za předané části díla. Povinností zhotovitele je také provedení díla na své nebezpečí. Ze zákona nese zhotovitel až do předání díla nebezpečí škody nebo zničení stavby, s výjimkou škod, ke kterým by došlo i jinak (např. při živelných pohromách). Jedná se o objektivní odpovědnost, neboť není zkoumáno zavinění zhotovitele, ale pouze následky.185 Na zhotovitele je tedy přeneseno nebezpečí škody na zhotovované stavbě i ve chvíli, kdy se stavba stane součástí pozemku a přestane existovat jako samostatná právní věc. Proto je důležité ve smlouvě s touto zákonnou úpravou počítat a případně ji vhodně upravit, např. zřízením práva stavby ve prospěch zhotovitele na pozemku, který patří objednateli. 183


184

Zákon tu nepřesně uvádí slovo odměna, i když v definici smlouvy o dílo uvádí, že za dílo je placena cena.

185


51

Mezi povinnosti objednatele patří vedle povinnosti dílo převzít, která již byla zmíněna, také zaplatit cenu. Zákon upravuje několik způsobů určení ceny, dokonce smluvním stranám umožňuje vědomě uzavřít smlouvu i bez dohody na ceně. Vzhledem k tomu, že jde o úplatné zhotovení díla, však nepředpokládám, že by v případě individuální výstavby byly smluvní strany ochotné akceptovat cenu, která by v době uzavření smlouvy byla placena za obdobné nebo srovnatelné dílo.186 Cena může být dle zákonné úpravy určena pevně, odkazem na rozpočet, případně i na základě odhadu. Podle mého názoru je však do způsobů, kterými může být cena určena, možné zařadit také odkaz, že cenu určí třetí osoba nebo soud (i když by byl takový postup v případě smlouvy o dílo ve výstavbě značně nevhodný).187 Pokud jde o pevně stanovenou cenu a cenu určenou podle rozpočtu, u kterých nelze v případě zvýšených nákladů cenu zvýšit jinak než dohodou stran, může při zcela mimořádných nepředvídatelných okolnostech o spravedlivém zvýšení ceny rozhodnout soud, příp. může smlouvu i zrušit a rozhodnout o vypořádání.188 Rozpočet může být zaručený, nebo nezaručený.189 U zaručeného rozpočtu nemůže zhotovitel žádat zvýšení ceny, pokud bude nutné provést další práce, které nebyly v rozpočtu zahrnuty. Naopak u nezaručeného rozpočtu zákon zhotoviteli jednostranné zvýšení ceny díla umožňuje. Na ochranu objednatele je však stanovena maximální hranice takového zvýšení ve výši 10 % ceny podle rozpočtu. Pokud by zvýšení ceny díla tuto hranici přesáhlo, může objednatel bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit.190 Podobná úprava platí dle § 2612 NOZ při stanovení ceny odhadem, s tím rozdílem, že zákon spojuje možnost navýšit cenu pouze s podstatným překročením odhadu.191 Právo zvýšit cenu díla v obou výše uvedených případech má zhotovitel pouze v případě, že svůj nárok uplatní včas, tedy bez zbytečného odkladu poté, co při provádění díla zjistí, že je 186


187

Viz § 1749 odst. 1 NOZ, podle kterého se mohou strany dohodnout, že určitou záležitost určí třetí osoba nebo soud. Takové určení je pak podmínkou účinnosti smlouvy. Pokud nebude cena zvolenou osobou určena do 1 roku od uzavření smlouvy, platí dle § 1750 NOZ domněnka, že se smlouva od počátku ruší. Samozřejmě se tato dohoda nemusí týkat jen ceny, ale i jiných náležitostí smlouvy. 188


189

Zákon v § 2620 odst. 1 NOZ rozlišuje rozpočet s nezaručenou úplností a nezávazný rozpočet. U rozpočtu s nezaručenou úplností, tedy rozpočtu s výhradou neúplnosti, strany vědí, jaké dílo má být co do výsledku provedeno, ale neumějí přesně určit rozsah prací, které bude třeba provést, např. při opravě staveb. U rozpočtu s výhradou nezávaznosti zhotovitel sice vymezí položky potřebné k provedení díla, díky očekávaným cenovým změnám však není schopen zaručit neměnnost skutečností uvedených v rozpočtu. Viz ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ, s. 133. Na oba druhy rozpočtů však zákon váže možnost zhotovitele jednostranně zvýšit cenu díla, proto budu nadále pro zjednodušení jak pro rozpočet s nezaručenou úplností, tak pro rozpočet nezávazný používat jednotný pojem „nezaručený rozpočet“. 190


191

Z praxe a soudní judikatury je dovozováno, že podstatné zvýšení je navýšení o 10 – 20 %. Viz ŠTANDERA, Smlouva o dílo v NOZ, s. 101.

52

zvýšení ceny díla nutné.192 Nevýhodou ceny stanovené na základě nezávazného rozpočtu nebo odhadem je však to, že zhotovitel musí prokázat nejen to, že došlo ke zvýšení cen, ale také to, že právě vstupy, u kterých ke zvýšení ceny došlo, musel při výstavbě nevyhnutelně využít. Z toho důvodu by mohlo být praktické sjednat nezávaznost rozpočtu jen u nejdůležitějších položek, které cenu díla ovlivňují nejvíce. Kromě speciální úpravy přechodu nebezpečí škody na stavbě se od obecné úpravy smlouvy o dílo liší úprava stavební smlouvy o dílo také prováděním kontroly stavebních prací nebo odpovědností za vady. Objednatel má právo provádět kontrolu stavby v určitém stupni provádění, ovšem jen za předpokladu, že si strany takovou možnost ujednají. Následky neúčasti objednatele jsou stanoveny v § 2626 odst. 2 NOZ, objednatelova neúčast však nemá vliv na nároky z vad, které mu náleží při dokončení a předání díla. Kromě zjevných vad, které musí objednatel uplatnit při převzetí díla, může uplatňovat také nároky ze skrytých vad, a to nejpozději do určité doby od převzetí stavby. Zákon stanoví pětiletou lhůtu pro skryté vady stavby a projektové dokumentace, příp. obdobného plnění, ale pro některé části stavby může být tato lhůta zkrácena prováděcím právním předpisem až na dva roky. Zkrácení doby pro uplatnění nároku ze skrytých vad mohou strany sjednat i ve smlouvě, pokud jedna ze smluvních stran není slabší stranou.193 Dílo má být sice provedeno v souladu se smlouvou, i přesto může nastat situace, kdy má dílo vady, tj. provedení díla neodpovídá smluvnímu vymezení díla, které odkazovalo např. na projektovou dokumentaci. Pro stavební smlouvu o dílo je v § 2630 NOZ nově stanovena společná odpovědnost zhotovitele s dalšími subjekty, které se podílejí na zhotovení stavby. Takovými osobami jsou subdodavatelé zhotovitele, zpracovatel projektové dokumentace a osoba, která vykonává stavební dozor. Osoby spoluzodpovědné se zhotovitelem se své odpovědnosti mohou zprostit, pokud prokáží, že vadu díla nezpůsobilo jejich selhání. Zhotovitel se své odpovědnosti za vady stavby zprostí, jen pokud prokáže, že vadu způsobila pouze chyba ve stavební dokumentaci nebo pouze selhání dozoru nad stavbou, a to v případě, že si osoby vykonávající tyto činnosti zvolil objednatel. Toto ustanovení je výhodné pro objednatele, který může své právo z vad stavby uplatnit u kterékoliv spoluodpovědné osoby. Jejich spoluodpovědnost je však v zákoně omezena pojmem „co sám dodal“, takové určení bude v praxi velmi těžké posoudit. Vznik odpovědnosti subdodavatele, projektanta a stavebního dozoru je také podmíněna tím, že vznikla odpovědnost zhotovitele. Odpovědnost 192


193

Viz § 2629 NOZ.

53

zhotovitele vzniká na základě smlouvy s objednatelem, ale odpovědnost dalších spoluodpovědných osob nemůže vzniknout na základě smlouvy, které se jí neúčastní, jejich odpovědnost vzniká přímo ze zákona. Z toho lze také vyvodit nároky, které může vůči těmto osobám objednatel reálně uplatnit – odstranění vady díla opravou nebo dodání náhradního bezvadného díla. Z logiky věci nelze se subdodavatelem dohodnout slevu z ceny, neboť by taková dohoda byla vůči zhotoviteli neúčinná. Stejně tak, pokud budou ve smlouvě o dílo se zhotovitelem sjednány vady, za které zhotovitel nenese odpovědnost, neponesou za takové vady odpovědnost ani další jinak spoluodpovědné osoby, neboť jejich odpovědnost vzniká akcesoricky k odpovědnosti zhotovitele. Tato nová koncepce spoluodpovědnosti osob zúčastněných na stavbě nevylučuje jejich odpovědnost ze smluv, které uzavřely se zhotovitelem. Každý z nich tak bude odpovídat jak za vadné plnění ze smluv uzavřených se zhotovitelem, tak ze zákona za vady stavby, které vzniknou v důsledku chybného výkonu jejich činnosti. Vzhledem k možným nejasnostem ohledně toho, u koho má být vada díla uplatněna, a vzhledem k tomu, že nový občanský zákoník v úpravě smlouvy o dílo zavádí požadavek včasného uplatnění nároků (nejen) z vad díla, bude vhodné ve smlouvě sjednat závazek zhotovitele odstranit vadu sjednaným způsobem, a to i v případě společné odpovědnosti s dalšími osobami. Nová česká úprava smlouvy o dílo tedy kromě jiného zavádí několik opatření ve prospěch zhotovitele, ať již jsou to některé povinnosti objednatele, např. povinnost včasného oznamování vad nebo povinnost objednatele převzít dílo i s vadami, které nemají vliv na sjednanou funkčnost díla, nebo možnost zhotovitele zprostit se odpovědnosti za vady stavby či provést svépomocný prodej, pokud si objednatel dílo včas nepřevezme. Nově jsou v zákoně spíše ve prospěch zhotovitele upraveny také platební podmínky.

54

3. Platební podmínky a využití svěřenského fondu V následující kapitole nejdříve představím novou českou úpravu platebních podmínek a tří institutů, které mohou být v rámci platebních podmínek uplatněny. Závdavek a svěřenský fond jsou v českém právním řádu relativně nové instituty, pozastávka (zádržné) sice není právními předpisy upravena, ale v praxi se využívá často. Tato kapitola nemá podat vyčerpávající rozbor platebních podmínek, součástí rozboru tak nebudou např. následky vyplývající pro objednatele z pozdního zaplacení ceny díla. Vzhledem k tomu, že jsou v České republice používány především smluvní vzory založené na Červené knize FIDIC, bude se závěrečná část této kapitoly věnovat posouzení platebních podmínek upravených v této knize (resp. v Obchodních podmínkách SPK). Jsem si vědoma toho, že jsou výše uvedené smluvní vzory zatím používány především pro veřejné zakázky, ale nový občanský zákoník a v něm stanovené zásady „autonomie vůle“ a „jednání jsou spíše platná než neplatná“194 může k jejich rozšíření v soukromých výstavbových projektech přispět. Nový občanský zákoník zavádí také úpravu svěřenského fondu, tj. obdobu trustu v jiných právních řádech. Tento institut by mohl být podle mého názoru využit nejen pro převody rodinného majetku, ale také v rámci platebních podmínek výstavbového projektu. Nejdříve je tedy nutné představit českou právní úpravu institutu svěřenského fondu a platební podmínky, jak je upravuje Červená kniha FIDIC. Poté posoudím platnost hypotézy, že nově zavedený svěřenský fond je možné využít jako platební prostředek i v případě smlouvy o dílo vytvořené dle Červené knihy FIDIC. Jednou ze základních povinností objednatele je po dokončení díla zaplatit cenu. Ve většině evropských států jsou platební podmínky upraveny podobně – objednatel je povinen platit po dokončení díla, po předání díla nebo po převzetí objednatelem po ověření funkčnosti díla (tak je tomu nově také v českém právním řádu).195 To samozřejmě nic nemění na tom, že si strany mohou dohodnout odlišný způsob placení. Vzhledem k dlouhé době realizace většiny výstavbových projektů a vysokým nákladům, které takovou výstavbu doprovázejí, je téměř nereálné, aby úhrada ceny za takové dílo proběhla jednorázově, až po dokončení celé výstavby. V praxi bude většinou zvolen systém 194

Viz § 1 odst. 2 NOZ a § 574 NOZ.

195

K jednotlivým úpravám viz Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DFCR) [online]. Prepared by Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Aquis Group) [cit. 28. 6. 2014]. S. 1764 – 1765. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/contract/files/european-private-law_en.pdf.

55

úhrady prostřednictvím dílčích plateb. Jednotlivé dílčí platby mohou být doplněny i dalšími platbami, které mohou chránit zhotovitele (např. záloha), nebo objednatele (např. zádržné nebo bankovní záruka za odstranění vad a nedodělků v záruční době). V průběhu výstavby zhotovitel vystavuje jednotlivé dílčí faktury na již provedené práce, po dokončení díla vystaví konečnou fakturu, která zahrnuje veškeré dílčí a další výše uvedené platby včetně případného zvýšení ceny díla o hodnotu víceprací. Takový systém dílčího placení včetně zálohových plateb, zádržného, způsobu fakturování, splatnosti faktur apod. však musí být součástí smluvních ujednání a jeho podoba bude mít vliv na finanční situaci objednatele i zhotovitele.196

3.1 Česká zákonná úprava platebních podmínek Při smluvním ujednání platebních podmínek je však třeba věnovat pozornost také legislativě rozhodného práva, která může stanovit některé části platebních podmínek kogentně, jak je tomu např. v případě stavebních smluv ve Velké Británii.197 Podle českého práva platí pro vzájemné závazky podnikatelů, jejichž obsahem je povinnost dodat zboží nebo službu, specifická úprava splatnosti ceny uvedená v § 1963 NOZ. Splatnost ceny nastává i bez výzvy k placení, a to do 30 dnů ode dne, kdy byla dlužníku buď doručena faktura nebo dokument obdobné povahy, nebo doručena služba či zboží, podle toho, který z těchto dnů nastal později. Pokud bylo ujednáno převzetí zboží (služby) nebo ověření, zda bylo řádně splněno, počítá se lhůta 30 dnů ode dne takového převzetí nebo ověření. Doba takového převzetí nebo ověření však může dle § 1965 NOZ překročit 30 dnů jen v případě, že to není vůči věřiteli nespravedlivé. Smluvní strany mohou ujednat i lhůtu splatnosti delší než 30 dní. Lhůta delší než 60 dnů však nesmí být vůči věřiteli hrubě nespravedlivá, jinak se lze dovolat neúčinnosti takového ujednání.198 Pokud soud prohlásí sjednané podmínky splatnosti ceny za neúčinné, budou platit podmínky, které stanoví zákon, nebo podmínky, které v rámci spravedlivého řešení případu určí soud.199

196

Viz VALACH, Rozpočtování, s. 34 – 36.

197

Kromě zákonné adjudikace byly zavedeny také zákonné platební podmínky. Viz KLEE, L.; JACKSON, S. Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část. Časopis Stavebnictví. 2013, ročník VII, č. 06-07, s. 38 – 41 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. S. 38. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2013_06-7.pdf. 198

Pro dodávku služby nebo zboží veřejnoprávní korporaci však lze sjednat lhůtu delší než 30 dnů jen, jestli je to odůvodněno povahou dodávky, maximální doba splatnosti je omezena lhůtou 60 dnů. 199

Viz § 1964 NOZ.

56

Pokud bude při uzavření smlouvy požadována zhotovitelem záloha na část ceny díla, je třeba ji výslovně jako zálohu sjednat. V případě, že by nebyla jiná dohoda stran, platila by domněnka, že částka předaná při uzavření smlouvy je závdavek.200 Pro zálohu platí vyvratitelná domněnka, že byla předána před uzavřením smlouvy. 201 Dalším rozlišovacím znakem je to, že se záloha váže k předmětu plnění, je závazkem k úhradě sjednané konečné částky - pokud by právní důvod závazku konečnou částku zaplatit odpadl, musela by být záloha vrácena. Naproti tomu závdavek má vazbu na smlouvu, ne na předmět plnění. Pokud by právní důvod předmětu plnění odpadl (např. z důvodu odstoupení od smlouvy nebo porušením povinnosti), zůstal by závdavek (v určitém případě dokonce ve výši dvojnásobku závdavku202) té straně, která odpadnutí právního důvodu nezavinila. Závdavek může hrát u jistých smluv důležitou roli, např. pro svou důkazní nebo zajišťovací funkci, ve výstavbovém projektu je však podle mého názoru lepší výslovně sjednat zálohu, která se váže na cenu díla. Funkci případného zajištění může plnit např. bankovní záruka nebo svěřenský fond, který bude zmíněn dále. Výslovným sjednáním zálohy se smluvní strany vyhnou riziku, že bude částka, kterou si při uzavření smlouvy předaly, považována za závdavek a mohla by tak být za podmínek stanovených v § 1809 NOZ použita jako odstupné, a to opět dokonce i v dvojnásobné výši.203 Pozastávka (zádržné) představuje část ceny díla, obvykle ve výši 5 – 10 % ze sjednané výše smluvní ceny, kterou objednatel neuhradí v době provedení díla (tj. dokončení a předvedení funkčnosti), ale uhradí ji až po splnění dalších ujednaných podmínek, nejčastěji po uplynutí sjednané záruční doby.204 Pozastávka plní pro objednatele funkci záruky, že bude zhotovitel řádně a včas odstraňovat vady díla v záruční době. Dle § 2610 NOZ vzniká nárok na zaplacení ceny díla (příp. části díla, pokud je dohodnuto přejímání po částech) jeho 200

Jde o nový institut upravený v § 1808 až § 1809 NOZ.

201

Viz § 1807 NOZ.

202

Viz § 1808 odst. 2 a § 1809 NOZ.

203

Vzhledem k tomu, že zákon neodlišuje situace, kdy jedna strana odstupuje od smlouvy proto, že druhá strana porušila svoje povinnosti, mohl být závdavek použit jako odstupné i v případě, že od smlouvy bude chtít odstoupit ta strana, která k tomu bude oprávněna z důvodu porušení smlouvy druhou smluvní stranou. Viz TINTĚRA, T. NOZ v praxi: Závdavek. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 19. 6.2014 [cit. 21. 7. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zavdaveki. (TINTĚRA, Závdavek); ONDREJKOVÁ, Dana. Závdavek aneb institut zvyšující jistotu při uzavírání smlouvy? Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. I, č. 2, s. 8 – 11 [cit. 21. 7. 2014]. ISSN 1805-6822. Dostupné z: http://www.wk-rekodifikace.cz/images/pdf_rekodifikace/Rekodifikacepraxe_02_2013.pdf. 204

Jde o pozastávku (zádržné) smluvní, která není v současné české právní úpravě uvedena. Vzhledem k tomu, že se práva objednatele z vadného plnění řídí přiměřeně ustanoveními o kupní smlouvě, vztahuje se na smlouvu o dílo také zákonná pozastávka upravená v § 2108 NOZ: „Do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřené odpovídající jeho právu na slevu.“

57

provedením. Za provedené se považuje dílo, které bylo, dokončeno (tj. byla předvedena jeho způsobilost) a předáno. Oproti dosavadní úpravě v § 568 odst. 1 ObchZ již není v zákoně výslovně upraven odkaz na odlišnou smluvní dohodu. Vzhledem k principu smluvní autonomie se však domnívám, že lze jako doposud sjednat rozhodný okamžik vzniku práva na zaplacení části ceny díla odlišně, např. ve vazbě na protokolární předání díla nebo na to, že budou po dobu záruční doby řádně plněny povinnosti zhotovitele, ke kterým se zavázal.205 Podobně se domnívám, že budou nadále platit i závěry soudní judikatury o tom, že okamžik vzniku nároku na zaplacení není shodný s okamžikem splatnosti.206 Ostatně tomu svědčí i speciální úprava splatnosti uvedená v § 1963 NOZ. Vzhledem k výše uvedenému by však podle mého názoru bylo dobré ve smlouvě nejen přesně specifikovat důvod a účel pozastávky, ale pro odstranění pochybností také velmi přesně stanovit definici okamžiku dokončení díla.

3.2 Svěřenský fond a jeho využití ve výstavbovém projektu 207 Na první pohled se může zdát, že tento institut nesouvisí s otázkou smlouvy o dílo a výstavbového projektu, ale podle mého názoru jde o velmi zajímavý instrument s širokými možnostmi použití, včetně možného využití v rámci výstavbového projektu. Svěřenský fond, který byl do českého právního řádu nově zaveden v rámci rekodifikace, je v různých podobách součástí mnoha zahraničních právních řádů (např. jako trust nebo fiducie) a na našem území se používal od středověku až do roku 1964.208 205

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. října 2011, sp. zn. 23 Cdo 1099/2010, www.nsoud.cz: „Vyplývá-li ze smlouvy o dílo, že zhotovitel je oprávněn vystavit fakturu a domáhat se zaplacení ceny díla na základě protokolárně předaného díla, pak vznik práva na zaplacení ceny díla je vázána na podmínku protokolárního předání díla.“ 206

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007, www.nsoud.cz: „[…] ujednání o pozastávce upravuje ve stanoveném rozsahu vznik práva na zaplacení (části) ceny díla, a nikoli vznik splatnosti, jak nesprávně dovodil odvolací soud. […] Je třeba rozlišovat vznik práva na zaplacení a splatnost tohoto práva (nároku).“ nebo rozsudek ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3084/2007, www.nsoud.cz, ve kterém Nejvyšší soud vyslovil platnost dříve uvedeného závěru i pro pozastávky zajišťující záruční vady takto: „Z celkové ceny díla, vyúčtované konečnou fakturou, bylo podle dohody stran možné pozastavit částku 800.000,- Kč po stanovenou dobu (tj. v zásadě po záruční dobu). Vzhledem k obsahu ujednání čl. III bodu 3.8 smlouvy o dílo je zřejmé, že pokud jde o částku 800.000,- Kč, byl vznik práva na její zaplacení vázán na uplynutí stanovené doby a skutečnost, že dílo bylo v té době bez vad (nedodělků).“ 207

Při zpracování této podkapitoly byly využity následující zdroje: BEDNAŘÍKOVÁ, B. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. 1. vyd.. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 181 s. ISBN 978-80-7357-938-8. S. 117 – 171. (BEDNAŘÍKOVÁ, Svěřenské fondy); KOCÍ, M. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 1 – 2, s. 28 – 32 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/institut-sverenskeho-fondu-v-noz. (KOCÍ, Institut svěřenského fondu). 208

Využíván byl především při správě rodinného majetku, a to až do roku 1964, kdy byl zrušen institut svěřenského nástupnictví, tzv. fideikomisární substituce. Viz BEDNAŘÍKOVÁ, Svěřenské fondy, s. 23 – 100.

58

3.2.1 Svěřenský fond z pohledu českého práva Úprava svěřenského fondu byla převzata z občanského zákoníku kanadské provincie Québec (Code civil du Québec, dále jen „CCQ“), kde v roce 1994 úspěšně implementovali tradiční anglosaský právní institut do právního řádu s převažujícími kontinentálními prvky. Proto se jeví převzetí québecké úpravy tzv. fiducie (a také i úpravy správy cizího majetku) do českého právního řádu jako vhodné.209 V českém občanském zákoníku je úprava svěřenského fondu zařazena za obecnou úpravu správy cizího majetku, která působí jako lex generalis pro úpravu svěřenského fondu.210 Podstatou svěřenského fondu je to, že jeho zakladatel vyčlení ze svého majetku určitou část, kterou vloží do fondu, a to za tím účelem, aby byl splněn určitý cíl nebo aby bylo plněno určité jiné osobě (obmyšlenému) podle podmínek stanovených ve statutu. Fond může být zřízen: -

smlouvou, závětí (pořízením pro případ smrti) i zákonem211,

-

bezplatně i úplatně (poplatek za zřízení by platil např. obmyšlený, tj. osoba, které má být z fondu plněno),

-

za účelem veřejně prospěšným i soukromým (u soukromého fondu půjde o fond zřízený ve prospěch určité osoby nebo na její památku).

Pro účely této práce se budu dále zabývat pouze svěřenským fondem zřízeným pro soukromé účely ve prospěch určité osoby (ať již úplatně, nebo bezúplatně). Pro smlouvu, kterou se fond zakládá, není zákonem požadována zvláštní forma. Svěřenský fond tedy může vzniknout i ústní dohodou. Naopak zakladatelem vydaný statut, který stanoví především podmínky pro plnění z fondu, je povinnou náležitostí každého fondu a musí mít vždy formu veřejné listiny. Tento statut může být jak součástí zakládací smlouvy (pak musí mít i tato smlouva formu veřejné listiny), tak samostatným dokumentem.212 Pro neexistenci statutu však není stanovena žádná sankce, vznik fondu je spojen pouze s okamžikem, ve kterém správce fondu přijme pověření.213 Na osobu správce nejsou kromě svéprávnosti kladeny žádné jiné

209

Viz Důvodová zpráva k NOZ, s. 352 – 353.

210

Viz úprava svěřenského fondu v § 1448 až § 1474 NOZ a ustanovení týkající se správy cizího majetku v § 1400 až § 1447 NOZ. 211

Dle Důvodové zprávy k NOZ může být svěřenský fond zřízen i zákonem, i když takovou možnost § 1448 NOZ výslovně nestanoví. Viz Důvodová zpráva k NOZ, s. 353. 212

Viz Důvodová zpráva k NOZ, s. 354.

213

Pokud je správců více, postačí, když pověření přijme alespoň jeden z nich. Viz § 1451 NOZ.

59

požadavky. Správu musí vykonávat podle obecné úpravy správy cizího majetku214 a na jeho činnost dohlíží jen zakladatel a obmyšlený, pokud statut nebo zákon neurčí něco jiného.215 Svěřenským správcem může být i zakladatel nebo obmyšlený, pak ale musí být správcem určena ještě třetí osoba a všichni musí jednat společně. Dle § 1456 NOZ se svěřenský správce zapisuje do veřejné evidence jako vlastník majetku s označením, že jde o svěřenského správce. Svěřenský správce se však bude do evidence zapisovat pouze tam, kde nějaká evidence existuje (např. když bude majetkem fondu i nemovitost, zapíše se jako vlastník této nemovitosti svěřenský správce). Ve skutečnosti však nejde o vlastnictví, ale pouze o výkon vlastnictví s omezeními, které vyplývají z účelu správy cizího majetku.216 Mezi základní definiční znaky českého svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem tedy patří: -

majetek ve formě fondu bez právní osobnosti,217

-

statut vydaný zakladatelem ve formě veřejné listiny, který je základem správy fondu,

-

oddělené vlastnictví, které je nezávislé na osobě zakladatele, na osobě správce i na osobě obmyšleného,

-

majetek je svěřen k naplnění nebo naplňování konkrétního účelu,

-

nepodléhá veřejnoprávnímu dohledu (neregistruje se ve veřejném rejstříku).

Největší výhodu spatřuji v tom, že je majetek vložený do fondu zákonem označen za vlastnictví (vztahuje se na něj tedy ochrana dle čl. 11 LZPS), ale zároveň jde o vlastnictví oddělené jak od osoby zakladatele, tak od osoby správce či obmyšleného.218 V této vlastnosti svěřenského fondu - odděleném vlastnictví - vidím velký potenciál tohoto institutu (samozřejmě při dodržení zákonných požadavků tak, aby nemohlo být takové jednání napadeno relativní neúčinností dle § 589 a násl. NOZ). Pokud jde o ukončení činnosti soukromého fondu, rozlišuje se v zákoně ukončení jeho správy a zánik. Správa fondu končí uplynutím doby, na kterou byl zřízen (pokud není doba

214

Dle § 1400 a násl. NOZ půjde např. o osobní výkon správy, výkon správy s péčí řádného hospodáře nebo vyvratitelnou domněnka o výkonu správy za odměnu. 215

Viz § 1463 NOZ. Zákonem je stanoveno něco jiného např. v § 1464 NOZ, kdy je dohledem v případě, že není obmyšlený ještě znám, pověřena osoba určená zakladatelem nebo soudem. 216


217


218

Viz § 1448 odst. 2 a odst. 3 NOZ a Důvodová zpráva k NOZ, s. 353.

60

určena, je zřízen na dobu neurčitou219), dosažením účelu, pro který byl zřízen, rozhodnutím soudu nebo pokud se všichni obmyšlení vzdají svého práva na plnění.220 Zánik fondu však nastává až poté, co dojde k převedení majetku na oprávněnou osobu.221 Při zániku správy fondu je podle mého názoru rizikové ustanovení § 1472 NOZ, které bych doporučila ve statutu smluvně vyloučit a přesně stanovit podmínky, jak má být naloženo s majetkem při zániku fondu. Toto ustanovení totiž obsahuje vyvratitelnou domněnku, že na majetek z fondu má právo obmyšlený, nebo zakladatel svěřenského fondu. Pokud však ani jeden z nich není, připadne majetek z fondu do vlastnictví státu. Tím je tedy zlegalizována již ze středověku známá odúmrť, pouze s tím rozdílem, že dnes místo panovníkovi připadne tento majetek státu. Srovnáním s úpravou v CCQ je zřejmé, že tato část nebyla do české úpravy převzata důsledně. Na rozdíl od § 1297 CCQ neumožňuje česká verze přechod majetku ze svěřenského fondu na dědice zakladatele, pokud v době zániku fondu nebude žádný obmyšlený.222 Řešením situace je samozřejmě vyloučení této dispozitivní úpravy ve statutu, ale vzhledem k tomu, že jde o nový institut, nebude si každý vědom toho, že má předvídat a výslovně upravit všechny způsoby, jak má být s majetkem z fondu při jeho zániku naloženo.223

3.2.2 Využití svěřenského fondu v rámci výstavbového projektu V rámci výstavbového projektu by mohl být svěřenský fond využit především dvěma způsoby – buď jako instrument, prostřednictvím kterého proběhne placení ceny za dílo, nebo jako institut, kterým budou zajištěna práva smluvních stran v záruční době (např. právo zhotovitele na zaplacení zbývající části ceny díla, která slouží jako zádržné, a tomu odpovídající právo objednatele na opravu díla v záruční době). V případě využití fondu pro platební transakce by se mohl objednatel se zhotovitelem dohodnout na zřízení takového fondu, do kterého objednatel vloží částku odpovídající ceně za 219

S určitou výjimkou uvedenou v § 1460 odst. 2 NOZ, podle kterého právo obmyšleného na plody a užitky u soukromého fondu zanikne uplynutím sta let od vzniku fondu. Pokud je obmyšleným člověk, trvá takové práva až do jeho smrti. 220

Viz § 1471 NOZ.

221

Viz § 1474 NOZ.

222

Viz § 1297 CCQ: „Le fiduciaire doit, au terme de la fiducie, remettre les biens à ceux qui y ont droit. À défaut de bénéficiaire, les biens qui restent au terme de la fiducie sont dévolus au constituant ou à ses héritiers.“ Dostupné z [cit. 10. 8. 2014]: http://www.justice.gouv.qc.ca/francais/sujets/glossaire/code-civil.htm. 223

Předpokládám, že při zakládání fondu bude zakladatel většinou spoléhat na to, že na majetek v něm vložený dosáhne obmyšlený (tedy zhotovitel) a fond tak zanikne dosažením svého účelu.

61

dílo stanovenou ve smlouvě o dílo, a společně se zhotovitelem se dohodnou na volbě důvěryhodné osoby, která by v rámci plateb zastupovala objednatele (měla by tedy funkci osoby, která za objednatele zodpovídá za proplacení ceny za dílo). V případě financování díla prostřednictvím úvěru se situace komplikuje. Financující společnost může poskytnout buď celou částku přímo objednateli, pak by platební transakce probíhaly tak jak bylo uvedeno výše. Ve většině případů však financování probíhá tak, že jsou částky z úvěru vypláceny samotnou financující společností, a to postupně podle probíhající výstavby. Peněžní prostředky z úvěru se tak nedostávají do dispozice objednatele. V takovém případě by zakladatelem fondu mohla být financující společnost, obmyšleným by byl určen zhotovitel (příp. objednatel, pokud by požadoval vyplácet částky zhotoviteli sám) a svěřenským správcem odpovědným za vyplácení jednotlivých částí ceny díla osoba určená financující společností. Přesná pravidla výplaty by byla stanovena ve statutu a navazovala by na úpravu ve smlouvě o dílo, příp. i na úpravu ve smlouvě o úvěru s financující společností. Samozřejmostí je, že by byla stanovena i pravidla pro vypořádání majetku fondu v případě neuskutečnění výstavby, v případě nesplnění podmínek pro výplatu apod., aby nemohl majetek fondu připadnout státu podle § 1472 NOZ. V případě tohoto řešení mohou strany využít několika výhod. Půjde např. o ochranu zhotovitele před možným úpadkem objednatele, kdy majetek alokovaný ve svěřenském fondu již nebude ve vlastnictví objednatele, takže zhotovitel nebude vystaven riziku, že nedostane za provedenou práci zaplaceno, pokud splní stanovené podmínky. Další výhodou může být i to, že svěřenský správce nebude nucen dodržovat pravidla péče řádného hospodáře dle zákona o obchodních korporacích224 podobně jako statutární orgán obchodní korporace, jak by tomu bylo ve vztahu mezi objednatelem a zhotovitelem a jednáním jejich statutárních orgánů225. Druhým možným využitím v rámci výstavbového projektu by bylo použití svěřenského fondu jako instrumentu s určitou zajišťovací funkcí, ať již pro objednatele, nebo pro zhotovitele. Objednatel by jím zhotoviteli zaručoval, že má k dispozici peněžní prostředky (tímto způsobem by mohlo být řešeno i poskytnutí zálohy), zhotovitel by tak zase mohl ručit např. za to, že bude mít dílo po určitou dobu stanovené vlastnosti (šlo by o formu zádržného, kdy by byla zhotoviteli poslední část ceny díla vyplacena až po uplynutí stanovené doby,

224

Dle § 1411 NOZ je správce povinen spravovat majetek s péčí řádného hospodáře, ale podle pravidel uvedených v občanském zákoníku. 225

Jejich odpovědnost za uzavření smlouvy a za podmínky v ní sjednané by samozřejmě zůstala, v případě platebních podmínek by však jejich odpovědnost končila pečlivým výběrem správce fondu.

62

zároveň by byl zhotovitel chráněn před možným úpadkem objednatele, který by mohl v mezidobí nastat). Kromě výhod má takové řešení i určitá rizika, např. nutnost správně a precizně naformulovat podmínky, za jakých dojde k výplatě zhotoviteli, to v sobě zahrnuje i schopnost předvídat všechny možné situace, které by mohly nastat, neboť majetek, který objednatel či financující banka vloží do fondu, přestává být jejich majetkem a dostane se mimo jejich sféru vlivu. To může samozřejmě ošetřit varianta, kdy bude zakladatel zároveň správcem (což je např. situace, kdy správcem bude určen zaměstnanec financující společnosti), v takovém případě pak ale musí být dle § 1454 NOZ určena za správce ještě další třetí osoba. Tím se vše komplikuje, prodražuje, ale v určitých situacích (např. pokud se smluvní strany dostatečně neznají) by toto řešení mohlo v oblasti mezinárodních výstavbových projektů přinést určité výhody. Při výše naznačených způsobech použití svěřenského fondu ve výstavbových projektech by bylo nutné zvážit i daňové aspekty226 a posoudit, zda výhody z použití takového fondu a z toho plynoucího snížení rizika opravdu převáží daňové náklady.

3.2.3 Srovnání české úpravy s úpravou v jiných právních řádech V jiných právních řádech je na rozdíl od české úpravy svěřenský fond (trust, fiducie) upraven mnohem přísněji. Např. francouzská fiducie se musí povinně registrovat do veřejného rejstříku a její správou mohou být pověřeny pouze zákonem stanovené osoby (banky, pojišťovny, advokáti). Platí zde i určité domněnky, které mají zajistit transparentnost vlastnické struktury, např. domněnka, že správce, zakladatel a obmyšlený jednají ve vzájemné shodě. Právní jednání, kterým je fiducie založena, musí splňovat požadavky na obsah i formu. Na rozdíl od české úpravy, dle které může majetek fondu zvyšovat kdokoli bez omezení a nestává se zakladatelem227, je ve Francii okruh takových osob omezen228. Vzhledem k tomu, že trust ve skutečnosti spočívá v zastření některých právně významných skutečností (např. zastření skutečných vlastnických vazeb), může být některými právními řády považován za nepřípustný prostředek, jehož účelem je obcházení práva.229 Obecná základní struktura trustu a jemu podobných institutů je však v právních řádech, které je upravují, podobná. Jde o vztah typicky mezi třemi osobami – zakladatelem, správcem a beneficientem. Součástí konstrukce je jak prvek věcně právní (přechod práv k majetku), tak 226

Viz KOCÍ, Institut svěřenského fondu, s. 31 – 32.

227

Viz § 1468 NOZ.

228

Viz KOCÍ, Institut svěřenského fondu, s. 31.

229

Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 515.

63

prvek závazkový (povinnosti správce a práva beneficientů).230 Trust jako typický právní institut angloamerické právní kultury se do právních řádů kontinentálního typu zatím implementoval dvěma způsoby231: přijetím vlastního zákona (např. Lucembursko v roce 2003, Francie v roce 2007) nebo ratifikací Haagské úmluvy o právu rozhodném pro trust a o jeho uznání z roku 1985232 (dále jen „Úmluva o trustu“). Vyloučena není ani kombinace těchto přístupů.233 Oba přístupy mají své pozitivní i negativní stránky. Přijetí Haagské úmluvy např. pro Itálii znamená, že i když italský právní řád instituci trustu nezná, uzná její existenci v případě, že bude založena podle jiného práva. To v Itálii vedlo k zajímavému vývoji – nelegislativní cestou (uznáním ze strany právníků a soudů) se v praxi prosadil tzv. „trust interno“, na němž se podílejí italské strany (zakladatel, obmyšlený a většinou i správce) a jediným mezinárodním prvkem je zvolené právo, kterým se trust řídí.234 V případě uznání trustu prostřednictvím vlastních národních zákonů je nevýhodou existence značných odlišností, ať již v samotné úpravě trustu a jemu podobných institutů jako je fiducie (např. v povinnosti registrace, možnosti jmenovat správce jen z určitého okruhu osob), nebo v návaznosti těchto úprav na ostatní části národního práva. Unijní kolizní úprava pro vztahy s mezinárodním prvkem výslovně vylučuje svoji působnost v oblasti smluvních i mimosmluvních závazkových vztahů týkajících se zakládání trustů, vztahů mezi zakladateli trustů, správci a oprávněnými osobami z dobrovolně

230

Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 520.

231

Viz GALLANIS, T. P. The trust in continental Europe: a brief comment from a U. S. observer. The Columbia Journal of European Law Online [online]. 2012, Vol. 18, issue 2, Winter 2012, s. iii [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cjel.net/wp-content/uploads/2012/08/CJEL-Trust-Law-Final1.pdf. 232

The Hague Convention on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition z 1. července 1985, která vstoupila v platnost 1. 1. 1992 [online]. Hague Conference on Private International Law [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=59. (Úmluva o trustu). Úmluvu o trustu ratifikovalo 12 států, včetně Itálie. Smluvním státem ovšem nejsou např. USA. 233

Např. Lucembursko zákonem z roku 2003 ratifikovalo Úmluvu o trustu a zároveň tímto zákonem implementovalo vlastní verzi trustu v podobě „svěřenecké smlouvy“ do vnitrostátního právního řádu. Itálie ratifikovala Úmluvu o trustu, ale vlastní zákon teprve připravuje (návrh zákona č. 2284 z roku 2010, který se inspiroval francouzskou fiducií). Naopak Francie Úmluvu o trustu podepsala, ale neratifikovala, později zavedla trust v podobě fiducie prostřednictvím vnitrostátního zákona z roku 2007. K tomu viz [cit. 22. 6. 2014]: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.status&cid=59; GALLANIS, T. P. The trust in continental Europe: a brief comment from a U. S. observer. The Columbia Journal of European Law Online [online]. 2012, Vol. 18, issue 2, Winter 2012, s. iii [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cjel.net/wpcontent/uploads/2012/08/CJEL-Trust-Law-Final1.pdf. 234

Viz LUPOI, M. Country report: Italy. The Columbia Journal of European Law Online [online]. 2012, Vol. 18, issue 2, Winter 2012, s. 6 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cjel.net/wpcontent/uploads/2012/08/CJEL-Trust-Law-Final1.pdf. (LUPOI, Country report: Italy).

64

vytvořených trustů.235 Bělohlávek236 uvádí, že existuje názorový rozpor, zda tyto unijní předpisy vylučují svoji působnost pouze z institutu, který je trustem podle common law237, nebo zda jde o vyloučení všech institutů, které mají podobnou konstrukci jako trust. Sám obhajuje názor, že je sice v předpisech uveden pouze pojem trust, ale z působnosti unijních předpisů jsou vyloučeny i ostatní instituty trustu podobné (např. fiducie, Treuhand apod.), neboť trust je v unijních předpisech použit ve významu obecném, který označuje určitou skupinu podobných právních konstrukcí.238 Hlavní problém spočívá v tom, že institut trustu v common law není považován za závazkový vztah, kdežto jemu analogické instituty v kontinentálních právních řádech jsou řazeny mezi smluvní závazkové vztahy (mohlo by se na ně tedy vztahovat nařízení Řím I).239 V unijních předpisech však platí zásada autonomního výkladu komunitárního práva, jehož cílem je zajistit, aby na území Evropské unie platila stejná pravidla. Pojem trust, který tyto předpisy používají, je tedy třeba považovat za termín technický, který neodkazuje na žádný konkrétní institut dle národních právních řádů. Pokud bude určitý institut podobný trustu splňovat výše naznačenou trustovou strukturu, bude z působnosti unijních předpisů vyloučen.240 Je tedy zřejmé, že bude třeba každý jednotlivý institut vždy posuzovat individuálně. Osobně se přikláním k názoru, že unijní předpisy ze své působnosti vylučují trusty včetně analogických konstrukcí. V případě svěřenského fondu založeného podle českého práva podporuje toto tvrzení také fakt, že je tento institut v českém právním řádu zařazen mezi věcná práva, nikoli práva závazková.241 Základním unifikačním předpisem kolizních přístupů při uznávání trustu je Úmluva o trustu z roku 1985. Česká republika, stejně jako mnoho dalších členských států Evropské unie, včetně USA, však není jejím signatářem. Svěřenský fond upravený v novém občanském zákoníku se tak v případě výskytu mezinárodního prvku

235

Viz čl. 1 odst. 2 písm. h) nařízení Řím I a čl. 1 odst. 2, písm. e) nařízení Řím II.

236


237

Pokud by platil takový předpoklad, pak by se na všechny ostatní instituty podobné trustu uplatnila unijní úprava kolizního práva (pro smluvní závazkové vztahy v nařízení Řím I, pro mimosmluvní závazkové vztahy v nařízení Řím II). Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 517. 238

Pokud by tomu tak nebylo, musel by být pojem trust v unijních předpisech určen mnohem konkrétněji, např. odkazem na určitý právní řád. Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 517. Opačný názor zastává Pauknerová. Viz PAUKNEROVÁ, EMPS, s. 154 (pozn. pod čarou č. 18). 239

Viz LUPOI, Country report: Italy, s. 11.

240


241

Viz § 1448 až § 1474 NOZ a § 73 NZMPS.

65

bude řídit národním předpisem o mezinárodním právu soukromém, jehož kolizní úprava trustu vychází z kolizní úpravy uvedené v Úmluvě o trustu.242 Úprava v § 73 odst. 1 a odst. 2 NZMPS stanoví, že pokud není ve statutu svěřenského fondu určeno rozhodné právo nebo je zvoleno právo nepoužitelné (tj. právo, které vůbec nezná právní konstrukci podobnou svěřenskému fondu), uplatní se právo státu, s nímž fond nejúžeji souvisí.243 Pro účely využití svěřenského fondu v mezinárodním výstavbovém projektu, tak jak bylo uvedeno výše, bude nejvhodnější rozhodné právo zvolit. Jinak se uplatní právo státu, který je místem dosažení účelu svěřenského fondu – v případě smlouvy o dílo týkající se výstavby tedy právem státu, ve kterém je realizováno dílo, jehož financování má svěřenský fond zajistit. Česká republika sice není signatářem Úmluvy o trustu, ale dle § 73 odst. 4 NZMPS uznává takový fond zřízený v zahraničí, který vykazuje základní znaky svěřenského fondu podle nového občanského zákoníku. Vzhledem k výše uvedenému by mohly výhod244 české úpravy svěřenského fondu využít také smluvní strany z jiných států tím, že by ve statutu svěřenského fondu za rozhodné právo zvolily právo české.

3.3 Platební podmínky podle Červené knihy FIDIC Červená kniha ve verzi z roku 1999 je vzorová smlouva FIDIC (dále také jen „Červená kniha“), jejíž smluvní podmínky jsou založeny na vyvážené alokaci rizik mezi objednatele a zhotovitele245 a odpovídají tradičnímu pojetí výstavbového projektu, kdy je objednatel zodpovědný za přípravu projektu až do fáze pro zadání stavby a získání stavebního povolení a zhotovitel podle takového projektu objednané dílo realizuje. Z pohledu Červené knihy je 242

Viz Důvodová zpráva k zákonu č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém. Ministerstvo spravedlnosti [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, s. 63 [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf. 243

Viz § 73 odst. 1 a odst. 2 NZMPS. Zákon uvádí demonstrativní výčet práv, se kterými může fond nejúžeji souviset: a) místo správy svěřenského fondu, b) místo majetku svěřenského fondu, c) místo sídla nebo obvyklého pobytu svěřenského správce, d) místo dosažení účelu svěřenského fondu. Posouzení, které právo souvisí se svěřenským fondem nejúžeji, však bude záviset na konkrétním případě. Viz ŠUK, P. Komentář k § 73. In: PAUKNEROVÁ a kol., Komentář k NZMPS, s. 473 – 479. 244

Výhodou může být především oddělené vlastnictví majetku svěřeného do fondu od vlastnictví správce. V ostatních úpravách je většinou svěřovaný majetek do vlastnictví správce převáděn, i když je formálně oddělen od jeho jiného vlastnictví. Naopak vznik svěřenského fondu není podobně jako v ostatních úpravách spojen se vznikem entity se samostatnou právní osobností, s výjimkou Lichtenštejnska. Viz BĚLOHLÁVEK, Komentář, s. 516, s. 52 (pozn. pod čarou č. 28). 245

Vyvážená v tom smyslu, že jsou rizika rovnoměrně rozdělena (decentralizována) mezi obě smluvní strany podle toho, která strana je schopna je lépe ovládat. Na objednatele je tak např. alokováno riziko nepředvídatelných fyzických podmínek dle čl. 4.12, na zhotovitele např. riziko pozdního či nedostatečného uplatňování nároků dle čl. 20.1. Následkem včasného neuplatnění nároků tak zhotovitel nese rizika z těch událostí, která by jinak nesl objednatel.

66

cena zakázky stanovena na základě položkového rozpočtu, ve kterém je každé položce stavební práce přiřazena jednotková cena podle výkazu výměr. Jde tedy o tzv. měřenou zakázku, ve které je cena díla určena na základě měření množství skutečně odvedených prací. Zhotovitel tak na rozdíl od paušálně stanovené ceny fakturuje provedené stavební práce na základě schválených soupisů prací realizovaných v určitém období.246 Smluvní strany mohou ve Zvláštních podmínkách tuto položkově určenou cenu změnit např. na cenu paušální, která je cenou fakturovanou podle harmonogramu plateb a u které objednatel nenese riziko změny v množství jednotlivých položek.247 Taková změna však nebude přípustná např. u zakázek, u kterých „neměřená“ cena není přípustná např. z důvodu podmínek vyžadovaných poskytovatelem dotace. Při předpokladu použití Červené knihy ve znění Všeobecných podmínek je objednatelem přijatá nabídková cena zakázky u měřeného kontraktu cenou zásadně odhadovanou, která se v průběhu zakázky může změnit.248 Dle Všeobecných podmínek Červené knihy je tedy třeba odlišit předpokládanou cenu díla dle č. 1.1.4.1, kterou zhotovitel uvádí v nabídce, a konečnou cenu díla dle čl. 1.1.4.2, jejíž výše bude určena dle kapitoly 14 až po dokončení díla, a to na základě měření skutečně provedených prací (dle postupu v kapitole 12) a po úpravách, které mohou nastat na základě smlouvou předvídaných změn (např. zvýšení naměřeného množství jednotlivých položek dle kapitoly 12 a s tím související dodatečné stavební práce, zhodnocení dle kapitoly 13249, nároky zhotovitele na zvýšení ceny nebo prodloužení doby dokončení, tzv. claimy dle čl. 20.1). Při použití Červené knihy ve znění Všeobecných podmínek je tedy zřejmé, že objednatelem přijatá nabídková cena většinou nebude shodná s konečnou cenou díla, neboť ke změnám v průběhu výstavbového projektu pravidelně dochází.250 Dalším specifickým rysem Červené knihy je přítomnost správce stavby (Engineer dle kapitoly 3), který výstavbu dozoruje, spravuje, provádí certifikaci plateb vůči zhotoviteli a spravedlivě a nezávisle rozhoduje určité smlouvou předvídané situace, které v průběhu výstavby mezi objednatelem a zhotovitelem vzniknou. Nestrannost správce stavby je 246

Viz KLEE, L. Změny a dodatečné stavební práce v kontextu smluvních podmínek FIDIC. Bulletin advokacie. 2011, č. 7-8, s. 38 – 42 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. S. 38. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/assets/zdroje/casopis/2011/ba_7-8_2011_web.pdf. (KLEE, Změny a dodatečné stavební práce). 247

Viz DOVOLIL, Smluvní vzory FIDIC, s. 18.

248

Viz JAEGER, HÖK, FIDIC Guide, s. 179.

249

Zhodnocení upravené v čl. 13.2 představuje pro zhotovitele možnost získat prémii 50% ceny ušetřených nákladů, pokud bude jeho návrh na urychlení dokončení, snížení nákladů objednatele nebo zlepšení efektivnosti dokončené stavby realizován. K tomu viz KLEE, Změny a dodatečné stavební práce, s. 41. 250

Viz KLEE, Změny a dodatečné stavební práce, s. 38.

67

výslovně stanovena pouze v případě řešení sporů podle čl. 3.5, podle kterého je správce povinen rozhodovat spravedlivě v souladu se smlouvou a při rozhodování musí zohlednit všechny relevantní skutečnosti. Dle čl. 3.1 správce stavby jmenuje objednatel a dle čl. 3.2 jedná správce stavby jménem objednatele, pokud není stanoveno jinak. I přesto z logiky věci (i z rozhodovací praxe Rozhodčího soudu Mezinárodní obchodní komory v Paříži251) vyplývá, že správce nesmí být v pracovním poměru s objednatelem nebo pocházet ze stejné organizace jako objednatel. Správce stavby s objednatelem zpravidla uzavírá zvláštní smlouvu, ve které jsou stanoveny jeho práva a povinnosti. Všeobecné podmínky stanoví pro správce řadu oprávnění, např. v čl. 3.3 možnost dávat zhotoviteli pokyny ohledně realizace stavby (dle čl. 4.1 má totiž zhotovitel povinnost postupovat jak v souladu se smlouvou o dílo, tak v souladu s pokyny správce, dle čl. 3.3 může navíc pokyny ohledně stavby zhotoviteli přímo udílet pouze správce, ne objednatel), v čl. 1.5 oprávnění objasňovat dvojznačnosti nebo nesrovnalosti v dokumentaci, nebo v čl. 3.5 již zmíněné oprávnění nestranně rozhodovat. Tyto pravomoci mohou být rozšířeny nebo zúženy ve Zvláštních podmínkách. Správce stavby má rozhodující pravomoci také v rámci platebních podmínek dle kapitoly 14 – vydává potvrzení dílčích plateb dle čl. 14.6, potvrzení konečné platby dle čl. 14.13, či potvrzuje k vyplacení zhotoviteli odpovídající část zádržného dle čl. 14.9. Smluvní cena a platební podmínky jsou v rámci Všeobecných podmínek Červené knihy upraveny v kapitole 14 (Cena díla a platby), která však navazuje jak na kapitolu 12 (Měření a oceňování), tak na kapitolu 13 (Změny a dodatky), v nichž je upraven postup určení ceny díla, jejíž skladbu definuje čl. 14.1. Dle kapitoly 14 může zhotovitel po objednateli požadovat poskytnutí zálohy (čl. 14.2) nebo naopak objednatel po zhotoviteli požadovat zádržné (čl. 14.9). Dle čl. 2.4 musí objednatel zhotoviteli na jeho žádost doložit důkaz o takovém zajištění finančních prostředků, které mu umožní platit cenu za dílo dle kapitoly 14. V případě, že by objednatel taková finanční opatření v průběhu výstavby měnil, je povinen o tom informovat zhotovitele. Podle mého názoru může být takovým důkazem nejen potvrzení o poskytnutí úvěru od financující společnosti, ale také např. vázání finančních prostředků na termínovaném bankovním účtu nebo dokonce zřízení svěřenského fondu ve prospěch zhotovitele. V souvislosti s platebními podmínkami ve vzorové smlouvě FIDIC je třeba upozornit ještě na skutečnost, že musí být některé údaje upraveny v Příloze k nabídce (Appendix to Tender), která tvoří součást smlouvy o dílo a je definovaná v čl. 1.1.1.9. Kromě jiných údajů je v ní třeba vyplnit např. určení správce stavby, lhůtu pro dokončení celého díla 251

Viz JAEGER, HÖK, FIDIC Guide, s. 222.

68

i jednotlivých částí stavby definovaných v čl. 1.1.3.3, volbu rozhodného práva dle čl. 1.4, výši záruky za provedení díla dle čl. 4.2, výši zálohy, počet jejích splátek dle čl. 14.2, měnu plateb ceny díla dle čl. 14.15 či procentní výši zádržného z ceny díla dle čl. 14.3 písm. c). Samotný průběh platebních podmínek je upraven v kapitole 14. Poskytnutí zálohy objednatele na přípravu a zahájení stavby je dle čl. 14.2 vázáno na předložení záruky zhotovitelem, a to ve výši rovnající se záloze. Pokud taková záruka předložena nebude nebo pokud není výše zálohy sjednána v Příloze nabídky, ustanovení čl. 14.2 neplatí. Potvrzení jakékoli platby správcem stavby a její vyplacení je vázáno na předložení záruky za provedení díla dle čl. 4.2 a její schválení objednatelem. Povinnost objednatele zaplatit příslušnou část ceny díla tak není vázána na předložení faktury zhotovitele, ale na potvrzení platby, kterou vydal správce stavby. Dle čl. 14.7 se řídí průběh splácení ceny díla včetně zálohy, jednotlivé platby se provádí na bankovní účet určený zhotovitelem. Ve Všeobecných podmínkách Červené knihy není uplatněna záruka za odstranění vad v záruční době (nebo také záruka za zádržné), ale zádržné ve výši stanovené v Příloze k nabídce. Zádržné (Retention Money) je dle čl. 1.1.4.11 definováno jako „akumulované zadržené peníze, které objednatel zadržuje podle čl. 14.3 a vyplácí podle čl. 14.9“252. Čl. 14.9 určuje průběh výplaty zádržného – první polovina zádržného bude správcem stavby potvrzena k vyplacení po vydání Protokolu o převzetí prací dle čl. 10.1. Druhá část zádržného bude správcem potvrzena k vyplacení bezodkladně po datu ukončení poslední záruční doby. Ustanovení čl. 14.9 umožňuje výplatu zádržného i v poměru k jednotlivým předaným částem stavby, což podle mého názoru snižuje srovnatelnost takového zádržného se zárukou za odstranění vad. Ujednání dle čl. 14.9 bude oproti záruce pro objednatele vždy nevýhodnější, proto by bylo podle mého názoru vhodné po zhotoviteli vyžadovat buď záruku, nebo alespoň úpravu čl. 14.9 ve Zvláštních podmínkách tak, aby zádržné představovalo plnohodnotnou „záruku“ ve sjednané procentní výši až do uplynutí záruční doby všech částí stavby. Platby ceny díla probíhají na základě Potvrzení dílčích plateb správcem stavby (jejich vydání je vázáno až na předložení a schválení záruky za provedení díla), které jsou dle čl. 14.7 písm. b) splatné do 56 dnů poté, co správce obdrží všechny požadované dokumenty. V návaznosti na znění čl. 14.6 je třeba dovodit, že objednatel může znát částku dílčí platby, kterou bude mít povinnost zaplatit, 56 dnů před splatností, ale také jen 28 dnů, neboť správce stavby má na vydání Potvrzení dílčí platby 28 dnů po obdržení všech požadovaných dokumentů. Konečnou platbu provede objednatel dle čl. 14.7 písm. c) do 56 dnů poté, co 252

Jde o překlad čl. 1.1.4.11 uvedený v Obchodních podmínkách SPK.

69

obdrží správcem stavby vydané Potvrzení konečné platby. Pokud zhotovitel správci včas nepředá požadované dokumenty (Final Statement a Discharge)253, je správce dle čl. 14.13 oprávněn vydat Potvrzení konečné platby na takovou částku, která je podle něj spravedlivá. V kontextu platebních podmínek je třeba si uvědomit také oprávnění objednatele v určitých případech provést přímou platbu jmenovanému subdodavateli dle čl. 5.4. Takový subdodavatel bude buď výslovně určen ve smlouvě, nebo ho dle čl. 5.1 může určit také správce stavby prostřednictvím pokynu zhotoviteli. Zhotovitel sice může dle čl. 5.2 vznést proti subdodavateli určenému správcem stavby odůvodněnou námitku, ale jde jen o námitku, kterou musí oznámit správci stavby, nezakládá automaticky nárok zhotovitele na to, aby byl takový subdodavatel odmítnut. Z pohledu konstrukce Červené knihy jako vzoru smlouvy, podle které je za projekt zodpovědný objednatel, se takové oprávnění správce může zdát jako užitečné, neboť objednatel si tak bude chtít zajistit např. zhotovení určité části díla v jím požadované kvalitě, ale podle mého názoru by se na takovém subdodavateli měly obě strany dohodnout

smluvně

(již

jen

z hlediska

nové

společné

odpovědnosti

zhotovitele

a subdodavatele za vady stavby dle § 2630 NOZ). Čl. 5.2 a 5.4 by tedy bylo vhodné ve Zvláštních podmínkách přiměřeně upravit.

3.4 Srovnání platebních podmínek podle NOZ a Červené knihy Při srovnání platebních podmínek upravených v novém občanském zákoníku a Červené knize je zřejmé, že jsou ustanovení článků Červené knihy v souladu s novou zákonnou úpravou platebních podmínek. Splatnost ceny je v zákoně předvídána 30 dnů od doručení faktury nebo obdobného dokumentu. Obdobným dokumentem je podle Červené knihy potvrzení správce stavby o dílčí nebo konečné platbě. Doba splatnosti podle Červené knihy nepřesahuje 60 dnů od vydání potvrzení platby, příp. po obdržení všech požadovaných dokumentů správcem stavby, není tedy nutné posuzovat, zda je ujednaná lhůta splatnosti vůči věřiteli hrubě nespravedlivá. Vzhledem k tomu, že je splatnost v Červené knize vázána na potvrzení správce stavby, nepoužije se ani zákonná dispozitivní úprava splatnosti 30 dnů ode dne ověření funkčnosti díla.

253

Dle českého překladu v Obchodních podmínkách SPK jde o Závěrečné prohlášení a písemné Vyúčtování. Je však třeba věnovat pozornost tomu, jaký typ dokumentu podle anglické verze smluvních vzorů tyto dokumenty představují bez ohledu na jejich český překlad. Např. Vyúčtování je dokument, ve kterém zhotovitel prohlašuje, že cena uvedená v Závěrečném prohlášení zahrnuje konečné vyrovnání všech částek, které může zhotovitel požadovat. Účinnost tohoto dokumentu může být odložena až na okamžik vrácení záruky za provedení díla a doplacení zbývající části ceny díla, i přesto však jde o dokument, kterým se zhotovitel zříká jakýchkoli dalších nároků vůči objednateli, s výjimkami uvedenými v čl. 14.14.

70

Pokud jde o zálohu, je v Červené knize výslovně sjednána jako bezúročná půjčka na přípravu a zahájení stavby, a z ustanovení o jejím splácení vyplývá, že jde o zálohu na cenu díla. Časově je její poskytnutí vázáno na předložení záruky za takovou zálohu. Není tedy výslovně sjednáno, zda je záloha poskytnuta před, při nebo po uzavření smlouvy. Pokud záruka za zálohu nebude předložena, neuplatní se ani ustanovení o záloze. Pak podle mého názoru hrozí riziko, že pokud si strany při uzavření smlouvy předají určitou částku či věc254, o které výslovně nesjednají, že jde o zálohu, mohla by být považována za závdavek. Takovou možnost by bylo dobré ve smlouvě přímo vyloučit a ujednat, že každá částka či věc předaná při uzavření smlouvy bude znamenat zálohu na cenu díla.255 Pokud jde o zádržné, není zákonem upraveno, ale ve smlouvě by měla být stanovena alespoň přesná definice, co je za zádržné považováno a jaký je účel takové pozastávky. Podle mého názoru není definice zádržného v čl. 1.1.4.11 Červené knihy dostatečná a mělo by být výslovně ujednáno, že jde o pozastávku výplaty určité části ceny díla z důvodu možných nároků objednatele vůči zhotoviteli na odstranění vad díla v záruční době. Ani vyplácení poměrné části zádržného v každé dílčí platbě nepředstavuje příliš vhodné ujednání. Pokud má zádržné plnit stejný účel jako záruka za odstranění vad, považuji za vhodnější odložit splatnost zádržného na dobu po uplynutí záruční doby, kdy bude prokázána funkčnost celého díla, nejen jeho jednotlivých částí. Jinak bude pro objednatele vždy výhodnější požadovat záruku.

3.5 Zhodnocení využití svěřenského fondu podle Červené knihy V souvislosti s použitím svěřenského fondu v rámci platebních podmínek je třeba vyřešit především tyto otázky: a) V jaké výši má být svěřenský fond zřízen? b) Kdo bude zodpovědný za vyplácení ze svěřenského fondu – potvrzování plateb? Vzhledem k tomu, že lze dle Červené knihy v průběhu výstavby měnit cenu díla, která v okamžiku uzavření smlouvy o dílo nepředstavuje cenu konečnou, ale pouze cenu odhadovanou, je třeba vyřešit otázku, zda má být svěřenský fond založen pouze na cenu odhadovanou, nebo již na cenu, která bude zohledňovat případné změny ceny. Dle ustanovení § 1468 NOZ může být výše svěřenského fondu v průběhu jeho trvání změněna, takže 254

Obsahem závdavku mohou být plnění peněžitá i nepeněžitá. Viz TINTĚRA, Závdavek.

255

Na tomto místě je nutné upozornit, že např. Průvodce UNCITRAL v určitých případech odstoupení od smlouvy považuje zálohu za možný způsob náhrady škody zhotoviteli, která by mu vznikla odstoupením od smlouvy ze strany objednatele v počáteční fázi výstavby. Viz Průvodce UNCITRAL, s. 93 - 94.

71

případné zvýšení ceny díla by z hlediska svěřenského fondu nepředstavovalo podstatný problém. Ve statutu by však bylo vhodné smluvně ošetřit (např. provázáním na sjednaný systém zvýšení ceny díla dle smlouvy o dílo) povinnost objednatele v určitých přesně stanovených případech navýšit prostředky svěřené do fondu. Mnohem složitější otázku představuje určení osoby, která by mohla prostředky z fondu vyplácet. Je třeba odlišit případy, kdy projekt financuje objednatel vlastními prostředky (to platí i pro případ, že bude výstavba financována prostřednictvím úvěru s tím, že bude mít objednatel finanční prostředky ve výši ceny díla od začátku k dispozici a platby zhotoviteli bude provádět sám) a kdy je projekt financován prostřednictvím úvěru, jehož jednotlivé části vyplácí financující společnost přímo zhotoviteli podle skutečně provedených prací. Osobou oprávněnou potvrzovat dílčí i konečnou platbu je dle Červené knihy správce stavby, objednatel pak na základě těchto potvrzení provádí platby na účet zhotovitele. Je tedy třeba rozlišit také okamžik potvrzování plateb a vyplácení potvrzených plateb. Nadále budu předpokládat, že potvrzování plateb vystavuje správce stavby, a teprve na základě takových potvrzení probíhají platby ze svěřenského fondu. Vzhledem k tomu, že je v čl. 3.1 stanoven požadavek odbornosti na výkon funkce správce stavby, mohl by mít správce svěřenského fondu v potvrzení o platbách vydaných správcem stavby důvěru. Nepředpokládám situaci, kdy by bylo potvrzování plateb na základě provedených prací zhotovitele přeneseno ze správce stavby na správce fondu, který by zároveň vyplácel odpovídající částky z fondu. Pokud by tedy byl pro placení ceny díla zřízen svěřenský fond a částky z něj by měl vyplácet správce fondu zhotoviteli, je třeba posoudit, zda by takovou roli správce fondu mohl plnit správce stavby dle Červené knihy, případně osoba jím pověřená. Pokud jde o samotného správce stavby, má jít o osobu, která jedná za objednatele, ale není k němu v závislém poměru. Takový správce stavby by zřejmě mohl být objednatelem jako zakladatelem fondu zároveň jmenován i správcem fondu. Vzhledem k tomu, že správce fondu vykonává vlastnická práva spojená s majetkem svěřeným do fondu a takový majetek přestává být vlastnictvím objednatele, je třeba jeho pravomoci dostatečně ošetřit ve statutu fondu. Stejná osoba by pak za objednatele potvrzovala provedení plateb a zároveň by je z fondu i vyplácela. Pokud by však byl takový správce stavby osobou závislou na objednateli a mohl by tak být považován za zakladatele fondu dle § 1454 NOZ, musela by být určena ještě další osoba, která by jednala se správcem fondu společně. Podle čl. 3.2 Červené knihy je správce stavby oprávněn podle potřeby převést povinnosti a delegovat pravomoc na asistenty. Takto určený asistent bude mít oprávnění v rozsahu 72

stanoveném v pověření. Pokud s jeho rozhodnutím nebude zhotovitel souhlasit, může se obrátit na správce stavby, který může rozhodnutí asistenta potvrdit, zrušit nebo změnit. Vzhledem k potřebě jasného stanovení postupu vyplácení plateb ze svěřenského fondu by podle mého názoru bylo velmi vhodné výslovně sjednat nepřevoditelnost pravomocí týkajících se potvrzování plateb ze správce stavby na jeho asistenty. Možnost využití svěřenského fondu v rámci platebních podmínek se výrazně zkomplikuje v případě, kdy se na financování výstavby bude podílet úvěrující společnost, a to vyplácením prostředků přímo zhotoviteli postupně podle provedených prací. V takovém případě zřejmě nebude financující společnost ochotna připustit, aby prostředky vyplácel správce fondu, který by byl zástupcem objednatele. Financující společnost, jako zakladatel svěřenského fondu, určí takového správce, který bude zastupovat její zájmy a bude nezávislý jak na objednateli, tak na zhotoviteli. Pokud půjde o zaměstnance financující společnosti, bude muset majetek ve fondu spravovat ještě společně s další nezávislou osobou. Správcem fondu však může financující společnost určit také nezávislou profesionální osobu. Komplikací je také to, že v tomto případě k podmínkám sjednaným ve smlouvě o dílo přistupují nejen podmínky smlouvy o zřízení svěřenského fondu a jejího statutu, ale také podmínky smlouvy o úvěru. Všechny dokumenty by měly být v souladu, což bude náročné na vyjednávání i na realizaci. Využití svěřenského fondu v případě financování výstavby úvěrem a vyplácení částek ceny díla bez účasti objednatele bude podle mého názoru velmi často omezeno také vnitřními pravidly financujících společností, kdy často způsob výplaty určitého druhu úvěru podléhá složitému schvalování a ve většině případů by přenesení zodpovědnosti za vyplácení na jinou osobu než zaměstnance financující společnosti nebylo možné. Domnívám se, že i přes předpokládanou odbornost správce stavby a jím vydaná potvrzení plateb by financující společnost navíc požadovala další dokument – souhlas objednatele s potvrzením plateb vydaných správcem stavby a s vyplacením určité částky ze svěřenského fondu, neboť dle čl. 3.1 písm. b) nemá správce stavby pravomoc zbavit objednatele odpovědnosti ze smlouvy o dílo. Dalším požadavkem, který by mohla financující společnost vznést jako podmínku poskytnutí úvěru, by mohl být požadavek mít možnost ovlivnit volbu správce stavby, příp. mít možnost požadovat jeho výměnu dle čl. 3.4. Vhodné by bylo také ošetření situace, kdy správce stavby neoprávněně nevydá potvrzení o platbě – v takovém případě by i přesto mohl mít správce fondu oprávnění vyplatit určitou částku zhotoviteli, pokud by souhlas s její výplatou poskytl alespoň objednatel. Výše uvedené představuje další

73

požadavky na úpravu smluvní dokumentace, které by mohly využití svěřenského fondu ztížit nebo zcela znemožnit. Placení ceny díla prostřednictvím svěřenského fondu nebude použitelné např. tam, kde zadavatel bude trvat na určitých podmínkách. Pokud by součástí návrhu zhotovitele bylo řešení s využitím svěřenského fondu, byla by taková nabídka těžko porovnatelná s ostatními (zřízení svěřenského fondu by mohlo přinést zvýšené náklady, naopak by ovšem mohlo snížit určitá rizika). Určitě tedy nepůjde o prostředek, který by mohl být využit u většiny výstavbových projektů. Půjde spíše o možný systém placení ceny za dílo, příp. o prostředek prokazující dostatek financí pro výstavbu, který by mohl přinést výhody v určitém specifickém

případě.

Využití

svěřenského

fondu

si

umím

představit

především

u dlouhodobých kontraktů, u kterých by mohlo v průběhu času dojít ke změně podmínek a u kterých vznikne potřeba ošetřit riziko možného úpadku některé ze smluvních stran, především objednatele. Výhodou využití svěřenského fondu jako platebního instrumentu by mohla být např. možnost využití služeb profesionálních správců fondu. Výhodné by mohlo být využití svěřenského fondu také např. pro sdružení objednatelů nebo v případě, že úvěr na financování výstavby bude poskytnut více věřiteli v podobě syndikovaného úvěru. Rizikem však vždy zůstane nedostatečná, nepřesná a nedostatečně provázaná úprava smluvních podmínek ve všech smluvních dokumentech – smlouvě o dílo, smlouvě o zřízení svěřenského fondu a jeho statutu, smlouvě o úvěru atd. Využití svěřenského fondu tedy bude podle mého názoru vždy představovat zvýšené náklady na právní služby, které však mohou být vykompenzovány snížením určitých rizik pro smluvní strany.

74

Závěr Stěžejním cílem práce bylo zhodnotit současný stav praxe uzavírání smlouvy o dílo jako základního smluvního vztahu mezinárodních výstavbových projektů a následně posoudit možnost využití nového českého institutu svěřenského fondu v rámci platebních podmínek sjednaných ve smlouvě o dílo podle vzoru Červené knihy FIDIC, a to za předpokladu, že je rozhodným právem právo české. K vyvrácení nebo potvrzení této hypotézy bylo třeba nejdříve vymezit základní pojmy – výstavbový projekt, jeho mezinárodní působení, smlouvu o dílo uzavřenou na základě smluvního vzoru FIDIC a v neposlední řadě i nové právní instituty svěřenského fondu a závdavku zavedené do českého právního řádu v rámci rekodifikace soukromého práva. Pokud jde o Červenou knihu FIDIC, v českém prostředí nejpoužívanější vzor smlouvy o dílo, jsem si vědoma toho, že je prozatím využívána především v rámci veřejných zakázek. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že např. místní bankovní praxe vychází ve svých požadavcích na smluvní ujednání ve smlouvách o dílo z obchodních podmínek vypracovaných českými odbornými organizacemi (nejčastěji ze Všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby z roku 2007). I přesto se domnívám, že by mohlo k rozšíření Červené knihy FIDIC v rámci soukromých výstavbových

projektů

dojít, a

to

z několika

důvodů.

Nový občanský zákoník

prosazuje zásadu autonomie vůle i zásadu, že na právní jednání se má hledět spíše jako na platné než neplatné. Tyto dvě zásady by mohly významně přispět k rozšíření smluvních vzorů. Musí však být doprovázeny dalšími podněty. Smluvní vzory FIDIC jsou obecně velmi složité na porozumění jak samotnému textu, tak i vzájemné provázanosti jednotlivých ujednání. K tomu nepřispívá ani skutečnost, že pocházejí z jiné než kontinentální právní kultury. Využití smluvních vzorů FIDIC v rámci soukromých výstavbových projektů je tak v současné době podmíněno také požadavkem na specializované právní zázemí smluvních stran. Podnětem k jejich rozšíření by tak mohlo být např. vypracování vhodnějšího překladu, který by více odpovídal terminologii českého právního prostředí, nebo zpracování dostatečně podrobné pomůcky, která by smluvním stranám poskytla návod, jak všeobecné podmínky smluvních vzorů přizpůsobit konkrétnímu projektu či místním podmínkám prostřednictvím úpravy ve zvláštních podmínkách. Nový občanský zákoník zavádí také zásadu ochrany slabší strany. Vzhledem k tomu, že smluvní vzory většinou představují relativně rovnoměrnou 75

alokaci rizik mezi objednatele a zhotovitele, může být tato skutečnost dalším důvodem jejich většího rozšíření v soukromých výstavbových projektech. Z vlastní praxe mohu potvrdit také skutečnost, že zhotovitelé mají často velmi dobře zpracovanou smlouvu o dílo, která však vychází z jejich potřeb. Objednatelé by tak mohli využít smluvní vzory FIDIC alespoň jako inspiraci pro to, jaké požadavky mají klást na úpravu smlouvy o dílo vytvořené zhotovitelem. Kromě výše zmíněných zásad zavádí nový občanský zákoník také úpravu svěřenského fondu, tj. obdobu trustu nebo analogických konstrukcí v jiných právních řádech. Tento institut by podle mého názoru mohl být využit nejen pro převody rodinného majetku, ale také v rámci platebních podmínek výstavbového projektu. Domnívám se, že platební podmínky představují jednu z nejdůležitějších součástí smlouvy o dílo. Tím více to platí pro smlouvy sjednávané v rámci složitých a časově náročných výstavbových projektů, jejichž financování by mělo probíhat průběžně. Jednorázová platba uskutečněná až po dokončení výstavby by mohla negativně ovlivnit nejen zhotovitele, ale také objednatele. Pro zhotovitele by časování platby ceny díla až na konec smluvního vztahu představovalo riziko, že objednatel nebude schopen smluvní cenu zaplatit (např. z důvodu insolvence). Pro objednatele naopak existuje riziko, že se dostane jednorázovým vyplacením celé částky ceny díla do finančních problémů. Z těchto důvodů je v praxi výstavbových projektů uplatňován systém placení ceny díla prostřednictvím záloh, dílčích plateb nebo zádržného. Poslední kapitola této práce se věnovala nové zákonné úpravě platebních podmínek a její komparaci s úpravou platebních podmínek v Červené knize FIDIC. Součástí komparace byly také instituty zálohy, závdavku a zádržného, včetně upozornění na nebezpečí, která by mohla smluvním stranám nedostatečným smluvním ujednáním těchto institutů hrozit. Pokud jde o svěřenský fond, zaměřila jsem se při analýze tohoto institutu na možnost jeho využití jako platebního instrumentu nebo jako zajišťovacího prostředku. V prvním případě, tedy při rozboru využití svěřenského fondu jako prostředku pro platební transakce, bylo třeba si v rámci analýzy položit dvě základní otázky – v jaké výši má být svěřenský fond jako platební instrument zřízen a kdo bude zodpovědný za vyplácení dílčích částí ceny díla z majetku do něj vloženého. Situace, kdy má objednatel dostatek finančních prostředků na financování výstavby, je relativně jednoduchá. Funkci správce fondu, který bude dílčí platby vyplácet, může vykonávat jak správce stavby podle Červené knihy FIDIC, tak jiná osoba, která bude zvolena objednatelem jako zakladatelem svěřenského fondu. Situace se však výrazně zkomplikuje v případě financování výstavby prostřednictvím úvěru, který je finanční společností vyplácen průběžně podle provedených prací, a to přímo 76

zhotoviteli. V takovém případě totiž bude zakladatelem fondu financující společnost, která také ovlivní jak volbu osoby správce fondu, tak může vznést vlastní požadavky na osobu správce stavby, jehož úkolem je v rámci platebních podmínek potvrzovat dílčí a konečné platby ceny díla, příp. může uplatnit další požadavky na úpravu smlouvy o dílo. Skutečností, která výrazně ztíží použití svěřenského fondu v tomto posledním případě, bude podle mého názoru také potřeba detailního provázání všech smluvních dokumentů – tedy nejen smlouvy o dílo, ale také smlouvy o úvěru a smlouvy o založení svěřenského fondu a jeho statutu. Pokud jde o druhý případ využití svěřenského fondu jako prostředku s určitou zajišťovací funkcí, bylo by možné fond využít např. jako důkaz o zajištění financování výstavby, který může dle Červené knihy FIDIC zhotovitel požadovat po objednateli. Zajišťovací funkce by mohla být využita také v případě zálohy, kterou může požadovat zhotovitel, či zádržného, které naopak může požadovat objednatel. Využití svěřenského fondu v rámci platebních podmínek může stranám přinést několika výhod. Jednou z nich může být oddělené vlastnictví majetku fondu od majetku zakladatele či správce fondu a z toho vyplývající ochrana zhotovitele před možným úpadkem objednatele. Další výhodu může představovat možnost využití služeb profesionálních správců fondu. Při výše naznačených způsobech použití svěřenského fondu ve výstavbových projektech bude však nutné zvážit také daňové aspekty a posoudit, zda výhody z použití takového fondu a z toho plynoucí snížení rizika opravdu převáží daňové náklady. Využití svěřenského fondu mohou omezit také obavy zahraničních partnerů z použití ryze českého institutu, jehož úprava není shodná se zahraničními úpravami podobných institutů. Nepůjde tedy o prostředek, který by mohl být využit u většiny výstavbových projektů. Půjde spíše o možný systém placení ceny díla využitelný v určitých specifických případech, jehož výhody se mohou projevit zejména v prostředí vztahů s mezinárodním prvkem. Osobně si umím představit jeho využití především u dlouhodobých kontraktů, u kterých by mohlo v průběhu času dojít ke změně podmínek a u kterých vznikne potřeba ošetřit riziko možného úpadku některé ze smluvních stran, především objednatele. Výhodné by mohlo být využití svěřenského fondu také např. pro sdružení objednatelů nebo v případě, že úvěr na financování výstavby bude poskytnut více věřiteli v podobě syndikovaného úvěru. Hypotézu, že využití svěřenského fondu v rámci platebních podmínek vymezených v Červené knize FIDIC je možné, lze tedy s výhradami uvedenými v podkapitole 3.5 potvrdit. Praktické využití však bude závislé na výše uvedených faktorech.

77

Prameny a literatura Učebnice KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. 2., dopl. a přeprac. vyd. Praha: C. H. Beck, 1995. 386 s. ISBN 80-7179-031-1. KUČERA, Zdeněk. Mezinárodní právo soukromé. 7. opr. a dopl. vyd. Brno: Doplněk, 2009. 462 s. ISBN 97880-7380-171-7. KUČERA, Zdeněk; PAUKNEROVÁ, Monika; RŮŽIČKA, Květoslav a kolektiv. Právo mezinárodního obchodu. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 407 s. ISBN 978-80-7380-108-3. PAUKNEROVÁ, Monika. Evropské mezinárodní právo soukromé. 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. 304 s. ISBN 978-80-7400-504-6. PAUKNEROVÁ, Monika; RŮŽIČKA, Květoslav a kol. Rekodifikované mezinárodní právo soukromé. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2014. 194 s. ISBN 978-80-87146-94-1.

Monografie ADÁMKOVÁ, Petra a kol. Stavby a stavbyvedoucí: stavební kniha 2014. 1. vyd. Praha: Pro Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) vydalo Informační centrum ČKAIT, 2014. 150 s. ISBN 978-80-87438-50-3. ADRIAANSE, John. Construction Contract Law. The Essentials. 3rd Edition. Palgrave Macmillan, 2010, 404 s. ISBN 978-0-230-23044-6. BARTOŠEK, Milan. Encyklopedie římského práva. 2. přeprac. vyd. Praha: Academia, 1994. 471 s. ISBN 80200-0243-X. BEDNAŘÍKOVÁ, Barbora. Svěřenské fondy: institut pro uchování a převody rodinného majetku. 1. vyd.. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012. 181 s. ISBN 978-80-7357-938-8. BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Římská úmluva a Nařízení Řím I. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2009. 2850 s. ISBN 978-80-7400-176-5. BŘÍZA, Petr. Volba práva a volba soudu v mezinárodním obchodě. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 322 s. ISBN 978-80-7179-606-0. JAEGER, Axel-Volkmar; HÖK, Götz-Sebastian. FIDIC – A Guide for Practitioners. Berlin: Springer Verlag, 2010, 445 s. ISBN 978-3-642-02100-8. JANEČKOVÁ, Eva; HORÁLEK, Vladimír; ELIÁŠ, Karel. Encyklopedie pojmů nového soukromého práva. 1. vyd. Praha: Linde, 2012, 205 s. ISBN 978-80-7201-870-3. KLEE, Lukáš. Smluvní podmínky FIDIC. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 438 s. ISBN 978-80-7357-620-2. KLEE, Lukáš. Smluvní vztahy výstavbových projektů. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 133 s. ISBN 978-80-7357-953-1. PAUKNEROVÁ, Monika; ROZEHNALOVÁ, Naděžda; ZAVADILOVÁ, Marta a kol. Zákon o mezinárodním právu soukromém. Komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 928 s. ISBN 978-80-7478-368-5. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, 400 s. ISBN 978-80-7478-004-2. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Závazky ze smluv a jejich právní režim (se zvláštním zřetelem na evropskou kolizní úpravu). 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 272 s. ISBN 978-80-210-5240-6.

78

ŠTANDERA, Jan. Smlouva o dílo v novém občanském zákoníku: komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013. 208 s. ISBN 978-80-7400-519-0. TICHÝ, Milík. Projekty ISBN 978-80-7400-009-6.

a

zakázky

ve

výstavbě.

1.

vyd.

Praha:

C. H.

Beck,

2008.

335 s.

VALDHANS, Jiří. Právní úprava mimosmluvních závazků s mezinárodním prvkem. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2012. 277 s. ISBN 978-80-7400-412-4.

Články BŘICHÁČEK, Tomáš. Common European Sales Law jako „druhý režim“ vnitrostátního práva. In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda; KYSELOVSKÁ, Tereza a kol. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta, 2013, s. 43 – 57. ISBN 978-80-2106455-3. IBL, Vincenc. Rys k vědeckému profilu professora Tilsche. Právník. 1912, roč. 51, s. 721-722. KLEE, Lukáš. Lex constructionis aneb zásady závazkových vztahů ve stavebnictví. Právní rozhledy: časopis pro všechna právní odvětví. 2011, č. 4, s. 121 - 127. ISSN 1210-6410. KLEE, Lukáš. Smluvní podmínky Mezinárodní federace konzultačních inženýrů jako součást lex mercatoria. Právní rádce. 2009, č. 7, s. 34 – 39. ISSN 1210-4817. KLEE, Lukáš. Vybrané otázky spojené s překladem a použitím smluvních podmínek FIDIC. Právní fórum: český právnický měsíčník. 2009, č. 6, s. 239. ISSN 1214-7966. KLEE, Lukáš. Změny a dodatečné stavební práce v kontextu smluvních podmínek FIDIC. Bulletin advokacie. 2011, č. 7-8, s. 38 – 42 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletinadvokacie.cz/assets/zdroje/casopis/2011/ba_7-8_2011_web.pdf. KLEE, Lukáš; JACKSON, Shy. Zadávání a řízení výstavbových projektů: britská zkušenost v českém kontextu, 1. část. Časopis Stavebnictví. 2013, ročník VII, č. 06-07, s. 38 – 41 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2013_06-7.pdf. KLEE, Lukáš; RUČKA, Ondřej. Vzorové smluvní podmínky: ICC, ENAA, IchemE, Orgalime, AIA, 1. díl. Časopis Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 06-07, s. 42 – 45 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2030. Dostupné z: http://www.casopisstavebnictvi.cz/online/dokumenty/pdf/stavebnictvi_2014_06-07.pdf. KOCÍ, Miloš. Institut svěřenského fondu v NOZ. Bulletin advokacie. 2014, č. 1 – 2, s. 28 – 32 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.cak.cz/assets/komora/bulettin-advokacie/ba_1-2_2014_web.pdf. ONDREJKOVÁ, Dana. Závdavek aneb institut zvyšující jistotu při uzavírání smlouvy? Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. I, č. 2, s. 8 – 11 [cit. 21. 7. 2014]. ISSN 1805-6822. Dostupné z: http://www.wkrekodifikace.cz/images/pdf_rekodifikace/Rekodifikacepraxe_02_2013.pdf. PIECHOWICZOVÁ, Lucie. Praktické otazníky vlivu změn poměrů na trvání závazků – clausula rebus sic stantibus. Rekodifikace & Praxe. 2013, roč. I, č. 10, s. 10 – 14. ISSN 1805-6822. TRÁVNÍČKOVÁ, Simona. Mezinárodní prvek v mezinárodním právu soukromém. In: ROZEHNALOVÁ, Naděžda; KYSELOVSKÁ, Tereza a kol. K některým vývojovým otázkám mezinárodního práva soukromého. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013, s. 131 – 154. ISBN 978-80-210-6455-3. VALACH, Josef. Rozpočtování a fakturace stavebních investic. Český účetní a finanční časopis [online]. Vysoká škola ekonomická, 2008, roč. 3, č. 3, s. 27 – 38 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1802-2200. Dostupné z: http://www.vse.cz/cfuc/278.

Internetové články CUNIBERTI, Gilles. Three Theories of Lex Mercatoria. Columbia Journal of Transnational Law [online]. 2013, roč. 52, č. 1, s. 371 – 434 [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 0010-1931. Dostupné z: http://ssrn.com/abstract=2244349.

79

DOVOLIL, Petr. Smluvní vzory mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC): studijní materiál pro seminář [online]. Dům techniky Pardubice, 2011, 57 s. [cit. 24. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.vzdelavanimkekvalite.cz/PDFs/Smluvni_vzory_FIDIC.pdf. DOUCHA, Pavel. Nový občanský zákoník I: Stavba jako předmět díla. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 25. 11. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/10626novy-obcansky-zakonik-i. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012, občanský zákoník (konsolidovaná verze). Ministerstvo spravedlnosti [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-NOZ-konsolidovana-verze.pdf. Důvodová zpráva k zákonu č. 91/2012, o mezinárodním právu soukromém. Ministerstvo spravedlnosti [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://obcanskyzakonik.justice.cz/fileadmin/Duvodova-zprava-k-ZMPS.pdf. FRANCOVÁ, Anna; STEJSKALOVÁ, Dana. Nový občanský zákoník II: Odpovědnost za vady díla v novém občanském zákoníku. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 23. 12. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1801-4399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/pravni-predpisy/10721-odpovednost-za-vady-dila-v-novem-obcanskemzakoniku-ii. GALLANIS, Thomas P. The trust in continental Europe: a brief comment from a U. S. observer. The Columbia Journal of European Law Online [online]. 2012, Vol. 18, issue 2, Winter 2012, s. i - iv [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cjel.net/wp-content/uploads/2012/08/CJEL-Trust-Law-Final1.pdf. GUERIN, Charles A. Construction loan syndication and participation issues [online]. American Bar Association, 2002 [cit. 21. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.antitrustviewpoint.com/rppt/meetings_cle/2002/2002spring/RealProperty/Thursday/IntercreditorAgr eements/Guerin.pdf. HOSIE, Jonathan. Turnkey contracting under FIDIC Silver Book: What do owners want? What do they get? [online]. Mayer Brown, 2007. 12 s. [cit. 21. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.mayerbrown.com/publications/Turnkey-contracting-under-the-FIDIC-Silver-BookWhat-do-ownerswant-What-do-they-get-11-30-2007/. KLEE, Lukáš; RUČKA, Ondřej. Efektivní řešení sporů ve stavebnictví: Adjudikace prostřednictvím rady pro řešení sporů. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 22. 5. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1806-8280. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/efektivni-reseni-sporu-ve-stavebnictviadjudikace-prostrednictvim-rady-pro-reseni-sporu. LUPOI, Maurizio. Country report: Italy. The Columbia Journal of European Law Online [online]. 2012, Vol. 18, issue 2, Winter 2012, s. 4 – 11 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.cjel.net/wpcontent/uploads/2012/08/CJEL-Trust-Law-Final1.pdf. MAREK, Karel. Ke smlouvě o dílo podle nového občanského zákoníku. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 15. 10. 2013 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/ke-smlouve-o-dilo-podle-noveho-obcanskeho-zakoniku?browser=full. ROZEHNALOVÁ, Naděžda. Nestátní právo před českými soudy. In: Dny práva – 2008 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2008, s. 731 - 738 [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 978-80-210-4733-4. Dostupné z: http://www.law.muni.cz/sborniky/dp08/files/pdf/SBORNIK.pdf. TINTĚRA, Tomáš. NOZ v praxi: Závdavek. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 19. 6.2014 [cit. 21. 7. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/zavdaveki. VARGIC, Mikuláš. Nový občanský zákoník IV: Společná odpovědnost zhotovitele, subdodavatelů a dalších subjektů za vady stavby. TZB-info [online]. Topinfo, publikováno 17. 2. 2014 [cit. 21. 6. 2014]. ISSN 18014399. Dostupné z: http://www.tzb-info.cz/normy-a-pravni-predpisy-facility-management/10865-spolecnaodpovednost-zhotovitele-subdodavatelu-a-dalsich-subjektu-za-vady-stavby-iv. VLČEK, Karel. Vliv římského práva na současný občanský zákoník – přechod rizik ve smluvním právu. Bulletin advokacie [online]. Česká advokátní komora, publikováno 18. 1. 2013, [cit. 23. 6. 2014]. ISSN 1210-6348. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/vliv-rimskeho-prava-na-soucasny-obcansky-zakonik-prechodrizik-ve-smluvnim-pravu.

80

Právní předpisy Code civil du Québec [online]. Justice Québec, © Gouvernement du Québec, 2010 [cit. 10. 8. 2014]. Dostupné z: http://www.justice.gouv.qc.ca/francais/sujets/glossaire/code-civil.htm. Francouzský Code civil (čl. 1792 – 1793) [online]. Legifrance [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.legifrance.gouv.fr/affichCode.do;jsessionid=AF716AAFA89667044672E227CF3CD20C.tpdjo08v_ 2?idSectionTA=LEGISCTA000006150293&cidTexte=LEGITEXT000006070721&dateTexte=20140622. Housing Grants, Construction and Regeneration Act 1996 (§ 104 a § 105) [online]. Ministry of Justice, The National Archives [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.legislation.gov.uk/ukpga/1996/53/part/II. Italský Codice civile (čl. 1655 – 1677) [online]. Altalex, ©2000-2014 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.altalex.com/index.php?idnot=37105. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, L 177, 4. 7. 2008, s. 6 - 16 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32008R0593. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne 11. července 2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, L 199, 31. 7. 2007, s. 40 - 49 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/ALL/?uri=CELEX:32007R0864. Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, zvl. vydání 2004, 19/ sv. 04, s. 42 - 64 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z http://eur-lex.europa.eu/legalcontent/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32001R0044&qid=1407414568933&from=EN. Proposal for a Regulation of the European Parliament and of the Council on a Common European Sales Law, COM(2011)0635 ve znění pozměňovacích návrhů ze dne 26. 2. 2014 [online]. Evropský parlament [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?type=TA&reference=P7-TA2014-0159&language=CS&ring=A7-2013-0301. The Hague Convention on the Law Applicable to Trusts and on their Recognition z 1. července 1985, která vstoupila v platnost 1. 1. 1992 [online]. Hague Conference on Private International Law [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.hcch.net/index_en.php?act=conventions.text&cid=59. Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřená k podpisu v Římě dne 19. června 1980. In: EUR-lex [právní informační systém]. Úřední věstník Evropské unie, C 169/10, 8. 7. 2005, s. 10 – 22 [cit. 1. 7.2014]. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:41980A0934. Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží ze dne 11. 4. 1980, č. 160/1991 Sb. [online]. Ministerstvo vnitra [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://portal.gov.cz/app/zakony/zakonPar.jsp?idBiblio=39160&nr=160~2F1991&rpp=15#local-content. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 33, s 1026 – 1368. ISSN 1211-1244. Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích). In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 34, s. 1370 – 1482. ISSN 1211-1244. Zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 2012, částka 35, s. 1490 – 1515. ISSN 1211-1244. Zákon č. 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním. In: Sbírka zákonů. Ministerstvo vnitra, 1963, částka 55, s. 367 – 376.

Vzorové podmínky, jiné internetové zdroje Databáze soudních rozhodnutí a rozhodčích nálezů týkajících se Zásad mezinárodních obchodních smluv UNIDROIT [online]. [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.unilex.info/dynasite.cfm?dssid=2377&dsmid=14311.

81

International Commercial Terms (INCOTERMS 2010) [online]. Mezinárodní obchodní komora v Paříži [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.iccwbo.org/products-and-services/trade-facilitation/incoterms2010/the-incoterms-rules/. Legal Guide on Drawing Up international Contracts for the Construction of Industrial Works. UNCITRAL, 1987. 346 s. [cit. 21. 6. 2014]. ISBN 92-1-133300-8. Dostupné z: http://www.uncitral.org/pdf/english/texts/procurem/construction/Legal_Guide_e.pdf. Obchodní podmínky staveb pozemních komunikací [online]. Ministerstvo dopravy – odbor infrastruktury, schválené pod č. j. 321/08-910-IPK/1 dne 9. 4. 2008 s účinností od 1. 5. 2008 [cit. 21. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.pjpk.cz/OP/OP%20staveb.pdf. Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law, Draft Common Frame of Reference (DFCR) [online]. Prepared by Study Group on a European Civil Code and the Research Group on EC Private Law (Aquis Group) [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/contract/files/european-private-law_en.pdf. SIA ČR - Rada výstavby [online]. [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.siacr.cz/. Text smluvních vzorů FIDIC (Červená, Žlutá a Stříbrná kniha). In: KLEE, Lukáš. Smluvní podmínky FIDIC. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, s. 183 – 424. ISBN 978-80-7357-620-2. The Draft Hague Principles on Choice of Law in International Commercial Contracts. Preliminary Document No 6 – revised of July 2014 [online]. Hague Conference on Private International Law, 2014 [cit. 25. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.hcch.net/upload/wop/gap2014pd06rev_en.pdf. The Principles of European Contract Law, PECL [online]. Commission on European Contract Law, 1999 [cit. 28. 6. 2014]. Dostupné z: http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/pecl_full_text.htm. UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts 2010. International Institute for the Unification of Private Law (UNIDROIT). Rome, 2010, 454 s. [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 88-86449-19-4. Dostupné z: http://www.unidroit.org/english/principles/contracts/principles2010/integralversionprinciples2010-e.pdf. von BAR, Christian; CLIVE, Eric; SCHULTE-NÖLKE, Hans (eds.). Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law: Draft Common Frame of Reference (DFCR). Outline Edition. Munich. European Law Publishers, 2009. 643 s. [cit. 28. 6. 2014]. ISBN 978-3-86653-097-3. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/policies/civil/docs/dcfr_outline_edition_en.pdf. Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby [online]. SIA ČR - Rada výstavby společně s Hospodářskou komorou České republiky a pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 22. 6. 2014]. Dostupné z: http://www.stavebnistandardy.cz/default.asp?Bid=3&ID=3.

Citovaná judikatura Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. dubna 2003, sp. zn. 32 Odo 835/2002. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. listopadu 2008, sp. zn. 32 Cdo 2076/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. března 2008, sp. zn. 32 Cdo 2280/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 3084/2007. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. října 2011, sp. zn. 23 Cdo 1099/2010. Nejvyšší soud [online]. Nejvyšší soud, © 2010 [cit. 1. 7. 2014]. Dostupné z: http://www.nsoud.cz.

82

Contract for work in international construction projects (Summary) The present master thesis analyses the contemporary practice in the field of making contracts for work in international construction projects. Its goal is to answer the following research question: is it possible to use the new Czech trust concept as a payment instrument under the most used FIDIC standard form of contract – Conditions of Contract for Construction First Edition 1999 (better known as “Red Book”)? The thesis is divided into three chapters, each of them dealing with different aspects of the new trust concept: from construction projects through construction contracts for work to payment conditions. The opening part of Chapter One focuses on construction projects. It defines their characteristic features and describes the main types of their management, organization and contractual relationships. Next, the chapter discusses the international character of construction projects and concentrates on situations involving a conflict of laws. Party autonomy and the choice of law rule, that empowers parties to designate the applicable law to their contractual relationship, are assumed to be fundamental principles of contract formation in international construction projects. This part of the chapter is concluded by the proposition that there is no binding unified law of construction contract for work and that the unification in this field continues only via non-legislative instruments. This non-state regulation can be represented by the so called lex mercatoria - a complex of rules and principles that serves the needs of international trade. The principal part of lex mercatoria constitutes the standard terms of contracts or standard contract forms used in particular by non-government organizations. The last part of Chapter One follows this conclusion and enumerates the most well-known types of standard contract forms used either internationally or locally. Chapter Two focuses on the contract for work, mainly in the field of construction industry. This chapter examines selected foreign legal regulations of this type of contract and assesses in detail the structure and the essential terms most commonly used in international construction contracts. The last two parts of the chapter, similarly to Chapter Three, are based on the assumption that the Czech law is the applicable legal framework. They discuss the new Czech legislation concerning the contract for work provisions and the incorporation of a set of commercial conditions prepared by professional organizations by referencing the conditions in contract or by including them in an exchange of letters. The main changes introduced by 83

the new Civil Code arise from the different concept of ownership of land and buildings, the new arrangement of construction contracts for work, and the newly defined obligations in the relationship between the contractor and the employer. Chapter Three analyses and compares payment conditions regulated under the new Czech Civil Code and the FIDIC Red Book. The main part of the chapter is dedicated to a trust concept that was re-introduced into the Czech law by the new Civil Code. This part is based on the presumption that the contractual parties could take some advantages of the Czech trust construct (“svěřenský fond”) and would be willing to use it as a payment instrument during the procedure of payments of the contract price that can involve advance payment, instalments of the contract price or retention money. The contractor can also ask the employer to give the evidence of financial arrangements that will enable the employer to pay the contract price. The question is whether the Czech version of the trust can fulfil also this purpose. In the closing part of the thesis, conclusions are summarized and the hypothesis that the Czech version of the trust can contractual parties use as a payment tool also under the FIDIC Red Book is confirmed.

84

Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech (Resumé) Cílem této diplomové práce je analyzovat současnou praxi uzavírání smlouvy o dílo jako základního smluvního vztahu mezinárodních výstavbových projektů a následně posoudit možnost využití nového českého institutu svěřenského fondu v rámci platebních podmínek ve smlouvě o dílo sjednané podle jedné z nejužívanějších vzorových smluv FIDIC – tzv. Červené knihy ve vydání z roku 1999. Předkládaná práce je rozdělena do tří kapitol, jejichž zaměření směřuje postupně od výstavbového projektu přes smlouvu o dílo až k platebním podmínkám. Obsahem první kapitoly je popis typických znaků výstavbového projektu, porovnání výstavbových projektů podle způsobu jejich řízení a organizace a popis typických smluvních vztahů, které v rámci výstavbového projektu vznikají. Další část první kapitoly se věnuje otázce internacionality výstavbového projektu, tedy situaci, kdy dochází ke střetu více právních řádů, které by se na smlouvu mohly vztahovat. Za základní princip smluvních vztahů v mezinárodních výstavbových projektech je považována smluvní autonomie a z ní odvozené právo smluvních stran provést volbu práva, kterým se bude jejich smluvní vztah řídit. Druhou část první kapitoly uzavírá předpoklad, že na poli stavebních smluv o dílo neexistuje unifikovaná právní úprava a že se tato oblast řídí spíše nestátními prostředky. Za tyto prostředky lze považovat např. pravidla a principy uplatňované v mezinárodním obchodě, které vytvářejí tzv. lex mercatoria. Důležitou součástí souboru lex mercatoria jsou standardní smluvní podmínky nebo standardní smluvní vzory, kterou jsou nejčastěji publikovány nevládními organizacemi. Na tento závěr navazuje poslední část první kapitoly, jejímž cílem je krátce představit nejznámější smluvní vzory, používané mezinárodně i lokálně. Druhá kapitola se zaměřuje na rozbor smlouvy o dílo, především smlouvy o dílo týkající se výstavby. Tato kapitola se vedle hledání definice smlouvy o dílo věnuje také struktuře a nejobvyklejším smluvním ujednáním, které jsou v mezinárodním obchodním styku používány. Poslední dvě části druhé kapitoly a také celá třetí kapitola jsou založeny na předpokladu, že si strany zvolily české právo jako právo rozhodné. Poslední dvě části druhé kapitoly se tedy věnují představení nové české právní úpravy smlouvy o dílo a možnosti určit obsah smlouvy odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornou organizací. Na změny, které přinesl nový český občanský zákoník a které se týkají jak vlastnictví k budované

85

nemovitosti či nové úpravy smlouvy o dílo, tak nově definovaných povinností objednatele a zhotovitele, navazuje svým obsahem třetí kapitola. Poslední kapitola se zabývá analýzou a komparací platebních podmínek tak, jak jsou upraveny v českém právním řádu a v Červené knize FIDIC. Velká část této kapitoly je věnována rozboru nového českého institutu svěřenského fondu, který je obdobou trustu v jiných právních řádech. Tato část je založena na předpokladu, že smluvní strany mohou využitím svěřenského fondu v rámci platebních podmínek těžit z některých jeho výhod a že budou tento instrument v platebním procesu, který zahrnuje vedle dílčích plateb také zálohu a zádržné, ochotni využít. Zhotovitel může po objednateli také požadovat předložení finančních opatření, která prokazují schopnost objednatele zaplatit cenu díla. Otázkou je, zda může svěřenský fond výše uvedený cíl naplnit. Souhrn závěrů a potvrzení hypotézy, že smluvní strany mohou využít svěřenský fond jako platební prostředek také podle ustanovení Červené knihy FIDIC, jsou uvedeny v závěru této práce.

86

Klíčová slova

Keywords

smlouva o dílo

Contract for Work

mezinárodní výstavbový projekt

International Construction Project

mezinárodní právo soukromé

Private International Law

standardizované smluvní vzory

Standard Contract Forms

Červená kniha FIDIC

Red Book (CONS) FIDIC

svěřenský fond

Trust

platební podmínky

Payment Conditions

87

Smlouva o dílo v mezinárodních výstavbových projektech

Recommend Documents