Slovo starosty. Vážení čtenáři,

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

7

2003

Nabídka bytu

Skautskou stezkou

Cyklotrasa na výlet

I. chlumecká poulièní volejbalová liga Chlumec nad Cidlinou dne 24.7.2003

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Vážení čtenáři, jak jistě sledujete v českých médiích, reforma ozbrojených sil je plná chaosu a ještě větších škrtů. Dnes je téměř nemyslitelné, že vznikne v dohledné době vůbec nějaký vojenský multisklad. Ani v Dašicích, ani v Chlumci, ani jinde v průběhu nejbližších pěti let. Zastupitelstvo města se tedy vydalo cestou neméně náročnou a riskantní, ale nesmírně nutnou, vyžadující si obrovské pracovní nasazení. Chceme se pokusit na bázi projektu lepšího využitelnosti území o vznik průmyslové zóny v areálu opouštěné posádky, kde by nalezlo pracovní uplatnění co nejvíce lidí z Chlumecka. Jedná se o získávání velkých dotačních titulů ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu a CzechInvestu, Ministerstva místního rozvoje a podpory Královéhradeckého kraje. Prvním krokem je požádat Ministerstvo obrany o vydání posádky, pokud možno se strojovým i kancelářským vybavením. Zákony jsou však opět nedokonalé, ale věříme v úspěch. V současné době již eviduji asi deset firem, které se ucházejí o možnost působení v opouštěné posádce. Toto je následná žádost na Ministerstvo obrany: Vážený pan

Ing. Milan Karásek ředitel Odboru pro nakládání s nepotřebným majetkem Náměstí svobody 471 160 01 PRAHA 6 - Dejvice Datum: 1. 7. 2003 Vážený pane řediteli, Město Chlumec nad Cidlinou na svém 7. zasedání zastupitelstva města, konaném dne 18. 6. 2002, odsouhlasilo žádost o převod movitého i nemovitého majetku opouštěné chlumecké posádky v souladu se zákonem 174/2003 Sb. o převodu některého nepotřebného vojenského majetku a majetku, s nímž je příslušné hospodařit Ministerstvo vnitra, z vlastnictví České republiky na územní samosprávné celky, tedy na Město Chlumec nad Cidlinou (viz výpis z usnesení zastupitelstva). Město Chlumec nad Cidlinou zahajuje ve spolupráci s Královéhradeckou rozvojovou agenturou, jejímž zřizovatelem je Královéhradecký kraj, vypracování projektu na transformaci areálu vojenské posádky na průmyslovou a logistickou zónu. Velkým problémem se ale jeví fakt, že nový zákon 174/2003 Sb. neřeší převod celého areálu posádky, jelikož většina území areálu je v majetku státního podniku Vojenské lesy, jehož zřizovatelem je Ministerstvo obrany ČR, konkrétně podle zákona 77/1997 Sb. o státním podniku. Z tohoto důvodu je velice obtížné zpracovávat „projekt lepší využitelnosti území“, když napříč územím Vojenských lesů bez uzavřených věcných břemen vede množství inženýrských sítí a komunikací. Velkým handicapem je následně nemožnost kvalifikovaného jednání s potenciálními in2

vestory, ac tuzemskými nebo zahraničními, v případě jejich zájmu o rozšíření potřebné plochy k úspěšnému podnikání. Dá se totiž předpokládat zájem o některé stavby, vedle kterých podle dnešních moderních stavebních technologií budou muset postavit další průmyslové areály. Od samého začátku tak vše naráží v procesu územního plánování na těžko překonatelné obtíže. Město Chlumec nad Cidlinou jistě v popisu této problematiky není osamoceno, jedná se v podstatě o modelový příklad. Proto Vás, pane řediteli, žádáme o odborné stanovisko, jak lze pokračovat dále. O shora popsané problematice jsme prostřednictvím pana Ing. Vlastislava Šebesty informovali pana náměstka odpovědného za reformu ozbrojených sil Ing. Jana Váňu. Bylo nám slíbeno, že v dohledné době bude tento vážný problém řešen ve spolupráci s vedením Vojenských lesů. Město Chlumec nad Cidlinou preferuje samozřejmě bezúplatný převod celého areálu do majetku města, abychom mohli ve zbývajícím čase (jeden rok) provést dokonalé přípravy na rozvoj budoucí průmyslové zóny, která má vzhledem k vynikající poloze (4 km od budoucí dálnice D 11) výborné předpoklady k prosperitě. Malé město Chlumec nad Cidlinou si nemůže dovolit od Vojenských lesů kupovat lesní porosty a dotčené pozemky za odhadní cenu, na to jeho rozpočet zdaleka nestačí. Město bude velmi zatíženo dofinancováním potřebných inženýrských sítí (absence zemního plynu v areálu, vybudování 450 m dlouhé příjezdové komunikace mimo obytnou zástavbu s výkupem pozemků pod komunikací atd.) neboc plánované dotační tituly ze strany MMR ČR se jeví pouze jako padesátiprocentní. Věřím, že bude nalezena oboustranně dobrá vůle k vyřešení popisovaných problémů. V přílohách posíláme Usnesení zastupitelstva města, Žádost Města Chlumce nad Cidlinou o zařazení konverze vojenské posádky do Programu rozvoje kraje a Základní údaje o území. V současné době není možné pomocí parcelních čísel definovat přesnou rozlohu území, neboc tyto údaje budou snad v dohledné době poskytnuty VUSS Pardubice, kde je část v držení Vojenských lesů, část v majetku MO ČR. Pokud je toto překážkou zaevidování žádosti Města Chlumec nad Cidlinou o převod majetku, prosím, abyste nám tuto skutečnost obratem sdělili. Současně žádáme o převod bytového fondu - konkrétně o bytové domy čp. 251/III se stavební parcelou 1190, čp. 593/IV se stavební parcelou 1333, čp. 594/IV se stavební parcelou 1340, čp. 696/IV se stavební parcelou 1637, čp. 697/IV se stavební parcelou 1636, vše zapsané na LV 2452 pro katastrální území a obec Chlumec nad Cidlinou (vlastník Správa vojenského bytového fondu Praha). V příloze Vám zasíláme jmenný seznam uživatelů ve výše uvedených domech. S přáním dobrých pracovních úspěchů v úctě Ing. Miroslav Uchytil starosta města Chlumec nad Cidlinou Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

ZASEDÁNÍ ZASTUPITELSTVA A RADY MĚSTA VOJENSKÁ POSÁDKA ! Zastupitelstvo i rada města několikrát jednaly ve věci převodu majetku chlumecké vojenské posádky. Naposledy se tímto problémem zabývali zastupitelé na svém 7. zasedání 18. června. Z dlouhé diskuse potom vzešla tato usnesení: Zastupitelstvo města schvaluje záměr převodu movitého i nemovitého majetku chlumecké vojenské posádky včetně bytového fondu do majetku obce podle zákona číslo 174/2003 Sb., v případě, že program Ministerstva pro místní rozvoj ČR a dotační tituly dalších ministerstev týkající se vojenského majetku vytvoří předpoklady pro to, aby Město Chlumec n. C. mohlo se získaným majetkem hospodárně nakládat tak, aby nebyl neúměrně zatížen městský rozpočet. Zastupitelstvo města ukládá starostovi požádat Ministerstvo obrany ČR o převod movitého i nemovitého majetku vojenské posádky včetně bytového fondu, požádat o dotaci MO ČR, MMR ČR a Královéhradecký kraj na zpracování podrobného „Programu lepší využitelnosti území“. Jednat s Ministerstvem obrany ČR, jako zřizovatelem státního

podniku Vojenské lesy se sídlem v Plumlově, o převodu lesních ploch v areálu vojenské posádky za symbolickou cenu nebo bezúplatně. Zastupitelstvo města žádá Zastupitelstvo Královéhradeckého kraje o urychlené zařazení konverze vojenské posádky v Chlumci n. C. do Programu rozvoje kraje s doprovodným dotačním programem. Královéhradecká rozvojová agentura, jejímž zřizovatelem je i Královéhradecký kraj, bude Městu Chlumec nad Cidlinou zpracovávat smluvně „Program lepší využitelnosti území“ opuštěné posádky na průmyslovou zónu. Zastupitelstvo města pověřuje radu města učinit kroky vedoucí k využití převedeného vojenského majetku.

PEČOVATELSKÁ SLUŽBA A ZDRAVOTNICTVÍ ! Zastupitelstvo opět probíralo převod zřizovatelské funkce pečovatelské služby s tím, že z časových a finančních důvodu nesouhlasí s převodem této funkce na Město již od 1. září 2003 a uložilo starostovi jednat o dalších podmínkách převodu nejdříve od 1. 1. 2004. ! Rada vybrala jako nového nájemce bývalé gynekologické ordinace ve zdravotním středisku v Jungmannově ulici firmu SIDOL s.r.o., MUDr. Róberta Hromádka.

VYHLÁŠKY HOSPODAŘENÍ MĚSTA ! Zastupitelstvo schválilo závěrečný účet Města a hospodaření všech příspěvkových organizací za rok 2002 včetně „Zprávy o přezkoumání hospodaření Města za rok 2002“. ! Byl schválen návrh 1. úpravy městského rozpočtu na rok 2003 a zároveň bylo odsouhlaseno přijetí úvěru do 10 mil. Kč u Komerční

NABÍDKA BYTU Město Chlumec nad Cidlinou nabízí volný byt 3+1, podlahová plocha bytu 100 m2, v půdní vestavbě v domě čp. 129 v ul. Pernštýnské v Chlumci n. C. Nájemné za tento byt činí 3.812 Kč měsíčně (bez elektřiny, vody, plynu). Byt bude volný k nastěhování v termínu 1. září 2003. Byt bude obsazen tzv. obálkovou metodou; nájemní smlouvu získá zájemce, který nabídne nejvyšší zálohu na nájemné. Tato záloha je splatná při podpisu nájemní smlouvy a pronajímatel zaručuje, že po dobu, která je kryta složenou zálohou, bude nájemné konstantní. Vážní zájemci mohou předložit své nabídky takto: Závaznou nabídku s uvedením částky v korunách českých číslicí i slovy a s uvedením jména, příjmení, data narození a adresy trvalého pobytu vložte do neprůhledné obálky. Dobře zalepenou, případně zapečetěnou obálku s nabídkou označte výrazným nápisem NABÍDKA PERNŠTÝNSKÁ a doručte nejpozději do 31. července 2003 do 7 / 2003

banky a.s., Hradec Králové, dle podmínek úvěrového příslibu, které byly přijaty na 4. zasedání zastupitelstva města dne 19. 3. 2003.

! Byla schválena Vyhláška č. 4/2003 o změně vyhlášky č. 1/2003 o stanovení druhů místních poplatků a jejich sazeb pro území města Chlumec nad Cidlinou.

RŮZNÉ ! Rada města schválila možnost konání svateb v Loretě za jednotný poplatek 1.500,- Kč.

12.00 hodin do podatelny MěÚ v Chlumci n. C. K později doručeným nabídkám nebude přihlíženo. Všechny včas doručené nabídky budou komisionelně otevřeny dne 31. července 2003 ve 13.00 hodin v zasedací místnosti radnice. Zájemce, který podal nabídku, nebo jeho zástupce, má právo se osobně zúčastnit otevírání obálek. Bezprostředně po otevření bude sestaveno pořadí nabídek a v tomto pořadí bude se zájemci jednáno. Ing. Miroslav Uchytil v.r. starosta města

Chlumec nad Cidlinou Vás zve do muzea LORETA. O prázdninách otevřeno denně kromě pondělí od 9.00 do 12.00 a od 13.00 do 16.00 hodin.

3

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Na konci minulého měsíce rozeslal pan Pavel Horák do všech domácností leták. Pro připomenutí si jej, vážení čtenáři, dovolujeme v časové posloupnosti přetisknout.

Příspěvek nepřijatý do Chlumeckých listů O vstřícnosti radních k místním živnostníkům

C

EN

ZU

R

O VÁ

N

O

O podpoře místních podnikatelů a živnostníků ze strany Města, proklamované panem starostou, jsem se mohl osobně přesvědčit při výběru nájemce restaurace na místním koupališti. O vyhlášení nabídky na pronájem jsem se dočetl ve vývěsní skříni radnice, kde jediným kritériem ze strany Města byla cena, kterou radní sami určili. Vypracoval jsem tedy nabídku a, občane Chlumce, div se. Z přihlášených tří zájemců, z nichž dva byli místní, obchodní komise a rada vybraly podnikatele ze středních Čech. Podnikatel z jiného města zřejmě bude mít, dle mínění radních, větší zájem na spokojenosti návštěvníků koupaliště než místní. A tak jeho zaměstnanci, které provozem pověří, jistě na sklenici Gambrinusu, který nabízeli všichni tři zájemci, vymodelují hezčí pěnu, lépe ogrilují klobásu nebo s hezčím úsměvem prodají dítěti zmrzlinu. Nevadí mi ani tolik to, že jsem výběrové řízení nevyhrál, ale s tím soutěžením je to asi tak, jako kdybych šlapal na kole a ten druhý jel ke stejnému cíli na motocyklu. Ten druhý totiž někoho z radnice stejným směrem kousek cesty sveze. Podnikatel z Poděbrad, který si dojde na chlumecké koupaliště pro tržbu, ji ale nezdaní do pokladny našeho města. Místní, který má firmu v Chlumci, kam také daňově patří, tak ale učiní a po přerozdělení daní se část těchto peněz Městu vrátí. To víme snad všichni. Ale i tento fakt většině našich radních při rozhodování nějak unikl. Snad z neznalosti? Snad záměrně? Zřejmě je v městské kase peněz nadbytek. A nebo v tom bude něco jiného? P. Horák

Město Chlumec nad Cidlinou Klicperovo náměstí 64, 503 51 Chlumec n. C.

Městský úřad - správní odbor Pan Pavel Horák ul. Rooseveltova 543/IV. Chlumec nad Cidlinou věc: Odpověq na dopis K Vašemu dopisu ze dne 5. 6. 2003 redakční radě Chlumeckých listů, týkající se výběru nájemce restaurace na místním koupališti, sdělujeme, že nebude v našem měsíčníku uveřejněn. Jestliže máte výhrady k rozhodnutí Rady města Chlumce nad Cidlinou, můžete se se svou stížností obrátit přímo na ni. za redakční radu Jaroslav Vosáhlo vyřizuje: Fölklová 4

Vážení občané Chlumce nad Cidlinou, jelikož není možné zveřejnění mého názoru na stránkách Chlumeckých listů, jak vyplývá ze sdělení redakční rady, dovoluji si Vás oslovit následující formou. Mnohokrát jsem již při čtení polopravd v chlumeckém zpravodaji bral do ruky tužku, ale vždy zůstalo jenom u myšlenky, jejíž hrany obrousily každodenní starosti pracovních dní. Nechci nikoho obtěžovat osobní věcí jednoho jedince, která není ani zajímavá ani významná. Přesto ale věřím, že mnohé z Vás následující řádky mohou oslovit. Někteří se v obdobné situaci třeba i sami ocitli. Já se ale nehodlám mlčky smiřovat s bezmeznou arogancí, s jakou na nás, prosté občany, shlíží z radnice cenzor, který rozhoduje o svobodě projevu. Závěrem chci říci, že mé psaní se rozhodně netýká všech lidí pracujících v budově radnice. Každý ac si vybere to své. Pavel Horák

Vážená redakční rado, ac výhrady k něčemu mám a nebo nemám, myslím si, že právo svobodně vyjádřit svůj názor mám rozhodně. Toto právo jste mi ale svévolně upřeli, a tak mi nezbývá, než naše občany - vaše voliče - informovat jinou cestou. V článku jsem nikoho ani neurazil, ani jinak nepravdivě neobvinil. Opravdu si myslím, že když můžete otisknout kdejaký nesmysl, o čemž se jako čtenář přesvědčuji v každém vydání Chlumeckých listů, tak mnou napsaný článek by se v tomto časopise, myslím si, opravdu zaskvěl. Zabývá se totiž pro změnu denní realitou v našem Městě a potažmo v celé naší post?socialistické společnosti. Myslím si, že pro Vaše čtenáře by byl vítanou změnou v šedi článků hlásajících pouze „úspěchy úderníků na radnici“ tak jako v dobách soudruha Husáka Rudé právo. Potvrdili jste mi svým dopisem, že tu nejste pro občany našeho města, ale fungujete pouze jako hlásná trouba několika jedinců vládnoucích na chlumecké radnici, kteří si tam pod pláštíkem služby občanům hájí hlavně každý své osobní zájmy. (ostatně téměř jako na každé jiné) O odvaze a charakteru iniciátora Vaší odpovědi svědčí už jen fakt, že Váš dopis je podepsán pouze jednou z úřednic Města, které k tomu někdo anonymní dal příkaz. A ještě jednu věc. Myslím si, že ve Vašem orgánu by měli sedět vzdělaní lidé, kteří dokáží rozeznat článek do tisku od stížnosti. Tu bych napsal jinak a adresoval bych ji někomu jinému. Já si ale nikomu a na nic nestěžuji. Pavel Horák

Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Zloba není dobrý rádce Podnikatel pan Pavel Horák zanevřel na redakční radu Chlumeckých listů tak velice, že ji neváhal důkladně očernit spolu s příkrým znevážením našeho časopisu v letáku, který dal kolportovat po celém městě. Je rozhořčen, že městská rada neakceptovala nabídku jeho manželky v konkurzu na pronájem restaurace na místním koupališti. Napsal do Chlumeckých listů článek, v němž jízlivě ironizuje skutečnost, že městská rada dala přednost uchazeči z Poděbrad před dvěma nabídkami místních podnikatelů, z nichž jedním byla jeho manželka. Zpochybňuje, že by vítězný uchazeč mohl poskytnout něco jiného, nebo dokonce lepšího než jiní, a kritizuje, že byla dána přednost podnikateli odjinud, který na rozdíl od domácích odvede daň nikoli do pokladny našeho města, ale města, kde sídlí jeho firma. Pan Horák pokládá tudíž rozhodnutí městské rady za nevýhodné pro naše město a nedovede si je vysvětlit jinak, než nezájmem o obohacení městské pokladny, chybou z neznalosti anebo pokoutním záměrem plynoucím z podezřelého osobního zájmu. Redakční rada se usnesla tento článek neuveřejnit. Ne proto, jak se domnívá pan Horák, že by nějaký cenzor na radnici nařídil potlačit kritický názor v článku vyjádřený, nýbrž proto, že místo věcné polemiky s důvody, které vedly městskou radu k danému rozhodnutí ve věci konkurzu, obsahoval zlovolnou ironii a nepodložená podezření, které by nutně vyvolaly patrně stejně emotivní odezvu, a tím i osobně vyostřenou polemiku, jaké jsme se rozhodli na stránkách našeho časopisu pokud možno nepěstovat, mimo jiné i pro nedostatek místa. Vycházeli jsme přitom z faktu, že zveřejnění kritického článku v té podobě, jak nám byl zaslán, rozpor mezi panem Horákem a městskou radou, která ve věci konkurzu rozhodla na základě doporučení obchodní komise, nevyřeší, pokud čtenáři nedostanou zároveň solidní informaci o důvodech konečného rozhodnutí, aby mohli objektivně posoudit, zda pan Horák 7 / 2003

má, nebo nemá pravdu. Tyto důvody autorovi článku but nebyly sděleny, takže je nezná, anebo je zná a z nějakých důvodů je ve svém článku neuvádí. V každém případě bylo podle našeho názoru nejlepším řešením obrátit se přímo na městskou radu. Teprve po osvětlení všech okolností daného případu by se v případě důvodné nespokojenosti se sdělenými důvody městské rady a po zkušenostech z letošní sezóny dalo podle našeho názoru pomýšlet na kritické posouzení správnosti nebo nesprávnosti daného rozhodnutí. Rozhorlení pana Horáka se dá lidsky pochopit. Nikdo nejásá, když mu něco nevyjde tak, jak si přál, ale zlost, tu by měl člověk držet na vodítku sebeovládání, aby mu nezatemňovala rozumné uvažování a nevrhala se na kdekoho jako vzteklý pes. Jeho invektivy vůči redakční radě jsou ukvapeně nerozvážné. Vážíme si chlumeckých podnikatelů a nemáme nejmenší zájem dostávat se s kýmkoli z nich do rozepří. Dopis pana Horáka redakční radě, otištěný v jeho letáku, však v celém rozsahu i v jednotlivostech odmítáme jako urážlivý a veskrze nepravdivý. 1. Redakční rada mu neuveřejněním jeho článku z výše uvedených důvodů nikterak neupřela a už vůbec ne „svévolně“ „právo svobodně vyjádřit svůj názor“, neboc forma novinového nebo časopiseckého příspěvku není jedinou, a dokonce ani tou nejúčinnější možností, jak vyjádřit svůj názor. Na tu hlavní a prvořadou bylo poukázáno v redakční odpovědi, podepsané nikoli „pouze jednou z úřednic Města“, ale vedoucím a zodpovědným představitelem redakční rady a její sekretářkou. Tou možností byla přímá komunikace s městskou radou, která by osvětlila důvody, rozhodnuvší o konečné volbě nájemce restaurace. (Domněnka, že za dopisem redakční rady se skrývá nějaký iniciátor, kterému chybí odvaha i charakter, aby se podepsal, je čirým výplodem podujaté fantazie). Čeřit hladinu veřejného mínění otištěním příspěvku bez znalosti důvodů jsme nepokládali za rozumné. Žádnému periodiku, ani Chlu-

meckým listům, nelze přitom s odvoláním na lidská práva přisuzovat povinnost uveřejnit automaticky každý názor, který je mu k uveřejnění zaslán. 2. Redakční radu si nelze plést s městskou radou. Za svou existenci na rozdíl od ní nevděčí voličům. Je dobrovolným sdružením nadšenců ochotných bezplatně zajišcovat vydávání Chlumeckých listů. Každý, kdo se domnívá, že by se to mohlo dělat lépe, může se k plnění tohoto úkolu přihlásit. Pan Horák si myslí, že by v redakční radě měli sedět vzdělaní lidé, čímž chce patrně naznačit, že tomu tak není. Radili bychom mu, aby si nebyl tak jistý, že je schopen to správně posoudit. Považuje-li za kritérium vzdělanosti schopnost „rozeznat článek do tisku od stížnosti“, pak nám například v jeho případě ani sebedůkladnější vzdělání nepomůže určit, jde-li o stížnost považovanou za článek, nebo o článek, který je v podstatě stížností. Jako každé periodikum i náš časopis musí respektovat vydavatele, jímž je Městský úřad v čele s městskou radou. Žádná redakční rada na světě nefunguje jinak než jako výkonný orgán vydavatele, leda by si vydávání v zájmu úplné nezávislosti sama financovala. Pan Horák nás kvůli tomu urážlivě označuje za „hlásnou troubu několika jedinců vládnoucích na chlumecké radnici, kteří si tam pod pláštíkem služby občanům hájí hlavně každý své osobní zájmy“, což vztahuje na všechny radnice. Náš dopis panu Horákovi potvrdil, „že tu nejsme pro občany našeho města, ale že fungujeme „pouze“ jako již řečená hlásná trouba?“ My ovšem nevidíme rozpor mezi službou občanům a podřízeností městské radě, kterou si občané zvolili a jejímž posláním je jim sloužit. Pokud pan Horák bez důkazu redukuje městskou radu na „několik jedinců vládnoucích na radnici a pod pláštíkem služby občanům hájí hlavně každý své osobní zájmy“, dopouští se nerozvážně pomluvy soudně postižitelné podle zákona na ochranu osobnosti vůči poškozování pověsti. 3. Pan Horák se trapně mýlí, jestliže se domnívá, že ve svém článku nikoho neurazil ani nepravdivě neob5

POLICIE ČR

vinil. Dopustil se obojího. Obvinil totiž ty, kdo rozhodli konkurz, to jest obchodní komisi a většinu radních z poškození zájmů města z důvodů osobního zisku. Na nedokázané tvrzení se podle zásady presumpce neviny do okamžiku podání důkazu pohlíží jako na nepravdivé, takže je urážkou. 4. Pokud jde o hodnocení Chlumeckých listů, těžko by pan Horák prokazoval své ostouzivé tvrzení, že „v každém vydání tisknou kdejaký nesmysl“. O svých vlastních autorských kvalitách má obdivuhodně vysoké mínění, pokud opravdu myslel vážně, že „jím napsaný článek by se v našem časopise („vzhledem k šedi článků hlásajících pouze úspěchy úderníků na radnici tak jako v dobách soudruha Husáka Rudé právo“) opravdu zaskvěl.“

Opravdu si myslí, že záležitost konkurzu na pronájem koupaliště je jediná „denní realita v našem Městě“, která by se bývala zásluhou jeho článku dostala na přetřes? Dokonce „v celé naší postsocialistické společnosti?“ Chce tím snad říci, že nejenom na chlumecké radnici, ale i na všech radnicích v našem státě vládnou zkorumpovaní? To je lživé osočení plynoucí z osobně zaujaté nevraživosti. Ochotně a s radostí uveřejňujeme zprávy o pozitivních faktech v životě města, aniž bychom měli pocit, že jsme něčí hlásnou troubou. Netýkají se pouze „úderníků na radnici“, i když úporné bitvy, které vede radnice v zájmu všech občanů, jsou prokazatelně tématem, o něž se čtenáři, jako ostatně všichni občané živě zajímají. Za-

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ " Dne 15. 4. 2003 bylo policejním radou sděleno obvinění 54letému muži ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví, který dne 14. 2. 2003 v odpoledních hodinách řídil osobní auto po silnici ve směru z Chlumce nad Cidlinou na Olešnici a poblíž domova důchodců zezadu narazil do cyklisty, který po pádu z kola utrpěl zranění s dobou léčení 3 - 4 týdny. " 47letý muž z Lovčic byl dne 25. 4. 2003 kolem 24.00 hod. kontrolován hlídkou Policie Chlumec n. C. při řízení osobního auta a orientační dechovou zkouškou bylo zjištěno, že před jízdou požil alkoholické nápoje. Vzhledem k tomu, že však měl vysloven zákaz řízení motoro-

vých vozidel, bylo mu sděleno podezření ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a věc byla ukončena ve zkráceném řízení. " V době od 1. 4. 2003 do 23. 4. 2003 byly v Chlumci n. Cidl. uvedeny do oběhu 3 kusy padělaných bankovek v nominální hodnotě 100 a 500 Kč a jejich výskyt byl zjištěn v Komerční bance, Obchodní bance a u benzinového čerpadla. " 33letý muž z Chlumecka byl policejním radou obviněn ze spáchání trestného činu pohlavní zneužívání dle § 242/1 tr. zák. jelikož bylo zjištěno, že v měsíci květnu 2003 vykonal soulož s osobou mladší 15ti let.

slouženou chválu dosažených úspěchů není nutno znevažovat tím spíše, že složitost prosazování užitečných záměrů vyvažuje poctivě zasloužené úspěchy četnými nezaslouženými neúspěchy. S husákovskými poměry by zprávy o úspěších bylo možno srovnávat, jen kdyby tyto úspěchy byly vylhané nebo propagandisticky nafouknuté. Jestliže nám pan Horák v závěru svého dopisu naznačuje, že nejsme dost vzdělaní, abychom rozlišili, že jeho příspěvek není stížností, ale článkem, přiznáváme, že nevíme, co počít, když se článek nezabývá ničím jiným než stížností, dokonce navzdory ujištění, že si autor nikomu a na nic nestěžuje. Redakce

" Dne 2. 6. 2003 byl policisty OOP Chlumec n. C. zadržen 33letý muž z Prahy, který se poblíž benzinového čerpadla v Chlumci n. C. vloupal do chaty, odkud odcizil různé věci včetně motorové travní sekačky. Proti pachateli bylo vedeno zkrácené řízení a do 48 hod. byl předán soudci. " Vzhledem k tomu, že v současné době panuje velmi pěkné počasí, Policie ČR upozorňuje občany, aby při návštěvách písníků a koupališc nenechávali ve svých vozidlech bez dozoru svoje osobní a cenné věci, jelikož se množí případy vloupání do motorových vozidel zaparkovaných poblíž uvedených lokalit. Motorové vozidlo totiž není trezor a je velmi často poškozené v důsledku násilného vniknutí. npor. Zima

Srpnové pranostiky ! ! ! ! !

6

Srpen má nejkrásnější počasí v roce. Parno na Dominika /4.8./ zvěstuje tuhou zimu. I když ze strnišc občas fučí, horko nás přece jen mučí. Vavřinec /10.8./ první podzimec. Prší-li na sv. Rocha /16.8./, je pak pěkný podzimek.

! V srpnu již nelze slunci mnoho věřit. ! Moc hub srpnových - moc vánic sněhových. ! Když je v srpnu ráno hodně rosy, mají z toho radost vosy. LV

Chlumecké listy

Z VAŠICH DOPISŮ

NA NÁVŠTĚVĚ Byla jsem na návštěvě u neteře. V té době jste slavili rok otevření Lorety. Byly jsme tam, chtěla jsem vidět, jak to vypadá tam tet, kde jsem jako dítko do 15-ti let bydlela. Poprosila jsem toho pána, co vítal návštěvníky, a po mažoretkách mě tam se synem a s kamarádkou pustil. Když jsem byla uvnitř a zavřela jsem oči, jako bych byla doma. Pamatovala jsem si, jak jsme měli postavený nábytek. Ani jsem si neuvědomila, že je to šedesát sedm let. I kamarádka si to uvědomila. Když jsem se podívala z okna, taky jsem si

Poslední krok do finále Jízdy zručnosti mají v Čechách dlouholetou tradici. Tak jako vždy, i pod křídly našeho vydavatelství se v posledních letech ukazuje soutěživost, zdatnost a odhodlání studentů zemědělských oborů středních škol a učilišc. Poslední oblastní kolo jízd zručnosti před finálovým utkáním na výstavě Země živitelka si vzala na starost Střední odborné učiliště Hlušice z Královéhradeckého kraje. Kromě praktické části - jízdy s traktorem po vytýčené trase, změřili studenti svoje síly i v testech zemědělských znalostí. Jeden z nich si připravila Společnost mladých agrárníků a druhý pedagogové pořádající školy. Díky zkušebnímu programu na PC, který v poslední době používají, se výrazně zrychlilo i zkvalitnilo zkoušení i následné vyhodnocení testu. Úroveň teoretických znalostí se u studentů projevila jako poměrně vysoká, vítěz Michal Heřman (SOU zemědělské Chvaletice) se mohl pochlubit dosažením 93procentní hranice. Ani Pavel Kolomazník a Milan Češka (SOU zemědělské, OU Hubálov a SZŠ Lanškroun) si výkonem 82 a 79 procent žádnou ostudu „neuřízli“. Nejočekávanější část oblastního kola, brilantně zorganizovaná zástupcem ředitele pro odborný výcvik Josefem Valentou, probíhala za slunečného počasí. Trasa skrývala mnohá úskalí, a tak není divu, že soutěžícím brzy začaly naskakovat trestné body za dotek branky, nedodržení vzdálenosti u rampy apod. Z úctyhodného počtu 41 startujících nakonec vyšel 7 / 2003

vzpomněla, že tam byl napravo krásný modřín a vlevo veliký mlýnský kámen. Na dvoře uprostřed pumpa a v rohu byla kaplička, kam jsme nosili květiny. Byly to opravdu krásné vzpomínky na mládí. Ještě jednou děkuji tomu pánovi, který byl tak hodný a pustil nás tam. Musím Vám říct, že Chlumec se hodně změnil k lepšímu. Tam, kde bydlí Eva, moje neteř, je takový klid a když jsem se dívala z balkónu samá zeleň. To my tady nemáme. Srdečně Vás zdraví

jako vítěz domácí - Lukáš Jaček. Dosáhl času tři minuty a 11 sekund a jako jediný ze všech studentů neudělal ani jednu chybu a neztratil tak cenné vteřiny. I na dalších postech se objevili zástupci pořádající školy, druhé místo obsadil Michal Spilko, čtvrté Ondřej Hrouda a páté Pavel Zalabák, který dosáhl absolutně nejrychlejšího času 2,21, ale bohužel k němu přidal i 30 trestných bodů. Bronz místním „uloupil“ Josef Struhovský z ISŠ, OU a U Jesenice. Tyto výsledky svědčily pouze o připravenosti domácích, protože, jak podotkl Josef Valenta, měl každý žák možnost trasu si předem vyzkoušet a připravit se tak na vlastní závod.

Škola základ života Na středním odborném učilišti Hlušice se v současnosti připravuje na svoje budoucí povolání 250 až 300 studentů. Podle slov ředitele Mgr. Vladimíra Blažeje se žáci profilují do čtyřech učebních oborů, automechanik, autoelektrikář, opravář zemědělských strojů a řezník-uzenář. Pro absolventy učebních oborů je k dispozici i dvouleté nástavbové studium a maturitní obor otevíraný jednou za dva roky. Škola obhospodařuje poměrně rozsáhlý areál o rozloze několika desítek hektarů, který zahrnuje kromě vlastní budovy školy, domova mládeže, dílen a sportovní haly také areál autocvičiště, hospodářské budovy, zhruba sedm hektarů polí a ovocný sad. Jako vedlejší aktivity SOU provozuje STK včetně emisí, autoškolu a svářečskou školu. V rámci hospodářské činnosti pořádá i rekvalifikační kurzy,

Jiřina Michlová Havířov

provozuje obchod, autobusovou a automobilovou dopravu. Učiliště spolupracuje se dvěma školními závody, s firmou John Deere zajišcuje kvalifikační kurs pro obsluhu kolových traktorů, s firmou Claas pak kurs pro obsluhu sklízecích mlátiček. Pro lepší ekonomické výsledky provozuje škola i služby, které zároveň zabezpečí dostatečné vytížení mechanizace i studentů. „Se zájmem studentů o naše obory jsme celkem spokojeni“, dodává Mgr. Blažej, „nejvyšší zájem je o učební obor autoelektrikář, ale i u opraváře zemědělských strojů jsme zaznamenali lehce stoupající tendenci.“

Který traktor vybrat Na soutěžící studenty se přijeli podívat i někteří z okolních zemědělců. Kromě možného vyhlížení budoucích spolupracovníků je přitáhla i přehlídka traktorů úhledně seřazených na školních pozemcích. Jiří Drahokoupil z podniku Agro - DZ Starý Bydžov byl jedním z nich. A jaké pomocníky používají u nich ve firmě? „Starý nespolehlivý traktor jsme před třemi lety vyměnili za Case o výkonu 170 koní. V současné době obhospodařujeme 600 ha orné půdy, a tak jsme přikoupili další stroj. Protože jsme s touto značkou spokojeni, rozhodli jsme se pro Case o výkonu 200 koní.“ Ve Starém Bydžově pěstují na zhruba polovině výměry obiloviny a dále mák (50 ha), cukrovku (55 ha), jarní řepku (40 ha), ozimou řepku (50 ha) a kukuřici na šedesáti hektarech. Jana Doktorová 7

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 495 485 129

SRPEN 2003 2. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

KAMEŇÁK

Česká filmová komedie Zdeňka Trošky. Režie: Z. Troška Hrají: V. Vydra, Jana Paulová, V. Kuchtová, 100 minut T. Lipský, J. Skopeček ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 9. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

KRUH

Americký thriller. Než zemřeš, uvidíš... Režie: Gore Verbinski Hrají: Naomi Watsová, Martin Herderson, 110 minut Lindsay Frostová, ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 16. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM Chlumec nad Cidlinou 604 915 583

Americká akční komedie - širokoúhlý film. Londýn: Větší divočina než Divoký západ. Jackie Chan a Owen Wilson v akci! Režie: David Dobkin 114 minut Hrají: J. Chan, O. Wilson, A. Johnson ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný 30. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

KRÁSNÁ POKOJSKÁ

Americká romantická komedie - širokoúhlý film. Jenifer Lopez a Ralph Fiennes v milostné romanci třetího tisíciletí. Režie: Wayne Wang 107 minut Hrají: J. Lopez, R. Fiennes, Natasha Richardson, Stanley Tucci ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný

SRPEN 2003

LETNÍ JAZZOVÉ PÓDIUM

účinkují: Jazz Efterrät Praha Na Drezíně s.t.o. Hradec Králové T - kvartet VYHOUKANÁ SOWA Letní parket Říhova domu od 17.00 hodin - VSTUP VOLNÝ Pivo Gambrinus - víno - nealko - grilovaná kuřata na místě!!! Připravujeme:

Změna programu vyhrazena!

PŘEHLÍDKA V PODĚBRADECH Zámecká zahrada - červenec - srpen

495 485 853

DOVOLENÁ do 15. 8. 2003

56. KLICPERŮV CHLUMEC 4. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM JIŘÍ STIVÍN

Předprodej vstupenek v prodejně Textil Klicperovo nám. od 1. 8. 2003

8

RYTÍŘI ZE ŠANGHAJE

SLZY SLUNCE

Americký širokoúhlý film. Byl cvičen uposlechnout rozkazy. Stal se hrdinou tím, že se jim vzepřel, Drama z válečné Nigérie. Režie: Antoine Fuqua 121 minut Hrají: Bruce Willis, Monika Bellucci, Cole Hauser ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný

22. srpna

23. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

31. 7. Zuzana Navarová - Barvy všecky Koncert Zuzany Navarové a skupiny KOA. Uslyšíte skladby Jablko, V buši, E drabára, A deus, Dobrou noc, Bolero, Guatama ad. / 21 h / 180 Kč 7. 8. Karel Plíhal - Nebe počká Skladatel, textař, kytarista, klávesista, zpěvák a aranžér vystoupí s písněmi z připravované desky Nebe počká / 21 h / 150 Kč 23. 8. Život sám Bluesově šansonový večer Pavly Kapitánové a Jakuba Zahradníka z repertoiru Janis Joplin, Evy Olmerové, Jacquese Brela ad. / 21 h / 100 Kč V případě nepřízně počasí budou programy v divadle Na Kovárně. Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

Občanské sdružení „Město v zahradách“ pořádá 30. srpna (sobota) ve 20.00 hodin v Městském muzeum LORETA

ANTOINE DE SAINT-EXUPÉRY ZDENĚK POLOLÁNÍK

CITADELA Pořad ze stěžejního díla autora Malého prince účinkuje:

MIROSLAV ČÁSTEK Srdečně zveme!

Antoine de Saint - Exupéry

CITADELA Básnická meditace o smyslu života a světa, proud úvah a fiktivních rozhovorů o lidském údělu, podobenství o lásce, přátelství, řádu, svobodě a naději, rozsáhlý filozofický esej odhalující zdroje lidštějšího světa - to vše je Citadela. Saint-Exupéry s ní spojil posledních deset let svého života, až po onen tragický průzkumný let 31. července 1944, z něhož se už nevrátil. Přestože zůstala nedokončena, má váhu celistvého a významného duchovního odkazu. V jeho světle zprůzrační myšlenkové zázemí autora Malého prince, Země lidí, Válečného pilota a dalších děl předního francouzského spisovatele dvacátého století. V mnoha vydáních oslovila Citadela už několik generací na celém světě. Ani dnes, kdy od autorova narození uplynulo již celé století, neztrácí její výpovět na přesvědčivosti a její etické memento zní dokonce naléhavěji než kdy jindy.

„Kdo doopravdy jde, ten si rozdírá kotníky o kamení, ten zápolí s trním a zkrvavuje si nehty na klouzající suti. Ani jednoho stupně není při stoupání ušetřen a jeden po druhém je musí překonat.“ To jsou slova příznačná i pro autora Citadely. Ani se nechce věřit, že od jeho posledního průzkumného letu za druhé světové války, z něhož se nevrátil, uplynulo již půl století a že od jeho narození nás dělí celých sto let. Za ten čas upadla tvorba nejednoho z jeho generačních druhů v zapomnění, zatímco stále nová vydání většiny jeho děl se považují za samozřejmost. Antoine de Saint-Exupéry (1900-1944) se stal pojmem, jeho literární a duchovní odkaz oslovuje i nové generace, snad jen vzpomínka na okolnosti, za nichž svá díla psal, slábne. A přece pro něho zvlášc platí, že život a dílo jedno jsou. Letecké povolání mu zajisté bylo nevyčerpatelnou inspirací, avšak míra jeho náročnosti nám asi zůstane skryta. Přitom teprve po službě, doslova „v mezipřistáních“ musel sbírat sílu, aby zmohl únavu a perem vydal své svědectví o lidských úzkostech a nadějích. Na celou svou tvorbu měl pouhých patnáct let. V nich postupně vznikly prózy Kurýr na jih, Noční let, Země lidí, Válečný pilot, Malý princ, dále pak rozsáhlá korespondence a nedokončená Citadela. Začal ji psát ve svých třiceti letech a z jeho vlastních výroků i ze svědectví přátel víme, že s ní doslova spojil zbytek svého života. Čím dál víc cítil, že ji nedokončí, ale pracovat na ní neustal. Ani nemohl, vždyc nehledal neosobní, nezávaznou pravdu o světě a smyslu lidské existence, ale svou vlastní cestu. Volná řada úvah, podobenství, fiktivních rozhovorů a příběhů zůstala nedokončena. I to je symbolické, neboc na otázky v Citadele vyslovené musí vposledku odpovědět každý sám za sebe.

RECEPT NA MLÁDÍ - DIVADLO Z předání Zlatého odznaku J. K. Tyla panu Antonínu Lauterbachovi Ve čtvrtek 24. dubna mě požádala Nata, zda bych nešla za Impuls předat Zlatého Tyla panu Lauterbachovi do Chlumce nad Cidlinou. Kdo je Tyl samozřejmě ví snad každé malé dítě, které může hrdě říkat: „Jsem Čech“! Ale Zlatý Tyl? Styděla jsem se a bohužel nevěděla. O to milejší a krásnější bylo mé nové poznání. Pátek 25. dubna - Chlumec nad Cidlinou. Obyčejná sokolovna jako každá jiná, jenom osoby do ní vstupující nemají sportovní oděv a atmosféra si nijak nezadá s napjatým očekáváním před sportovním kláním. Ale samozřejmě, vždyc představení divadelní hry „Ťululum“ v nastudování místního ochotnického spolku je dů7 / 2003

vodem k proměně nálad a oblečení Chlumeckých a samozřejmě i sálu sokolovny v hlediště a jeviště, dvou tak magických míst pro diváka i herce. Úderem sedmé hodiny zaplněné hlediště očekává zvednutí opony. Opona se však jenom malinko poodhrnula a na forbínu vstupuje pan Lauterbach v doprovodu třech zcela neznámých osob - Jana Merty, Břetislava Lelka (oba členové VSVD) a Jany Neugebauerové (Impuls HK) a zástupce Městského úřadu v Chlumci nad Cidlinou, který všem přítomným, nic nechápajícím divákům, objasnil naši přítomnost. Nejvyšší vyznamenání jaké může divadelník - amatér získat, Zlatý Tyl, právě dorazilo do Chlumce nad Cidlinou a za

celoživotní přínos pro ochotnické divadlo bylo ctí nám „třem neznámým“ předat jej právě panu Lauterbachovi, který v loňském roce oslavil 90. narozeniny. Obdivuhodné!!! Myslím, že bych těch vykřičníků měla několik přidat, protože takovou vitalitu, životní postoj, názory na dění nejen v divadle, ale i v okolním světě by mohl mnohý z nás závidět. A věřte, že já záviděla. Jan Merta velice krásně hovořil o vyznamenaném a po vlastním slavnostním aktu - předání diplomu, zlatého odznaku Tyla a kytičky, ovace z hlediště nebraly konce. Trvalo hodně dlouho, než se dojatý pan Lauterbach dostal ke slovu, aby vyjádřil slovy svoji radost z vyznamenání. Velice krásně se vyznal ze své celoživotní lásky k divadlu, která vyvrcholila právě udělením Zlatého Tyla. Ale samozřejmě, že láska trvá a nekončí, jak nezapomněl poznamenat a jak už mnohokrát se klaněl a děkoval divákům, protože bez 9

KULTURA V CHLUMCI

nich není divadlo divadlem. Stojící hlediště dlouhým potleskem gratulovalo svému Zlatému Tylovi, který pro něj udělal tolik krásného. A protože ihned začalo představení, museli si všichni, kteří chtěli osobně gratulovat, počkat až do přestávky. Hlavně jeho početná rodina, která obklopila svého tatínka, dědečka, strýce... Kolovala krabička s odznáčkem, diplom byl nejčtenější tiskovina v Chlumci a okolí. Po představení se ještě ke gratulantům připojili protagonisté hry „Ťu-

lulum“ a přivedli si svého oslavence mezi sebe na jeviště při děkovačce. Myslím, že sokolovna v Chlumci nad Cidlinou nepamatuje, aby během jednoho večera dvakrát stálo tleskající hlediště. A tak tímto pohledem na své diváky se klanějící pan Lauterbach pro dnešní večer loučil s prkny, která znamenají svět. Ale určitě ne na dlouho. V zákulisí nám totiž prozradil své plány do budoucna a nadšeně vyprávěl o současné práci pro divadlo - archivu a hlavně prozradil svůj recept na mládí - divadlo.

Milý pane Lauterbachu, přeji Vám z celého srdce hodně zdraví, zachovejte si svoji vitalitu a elán (určitě jsem si kousek té správné nálady od Vás odnesla, doufám že prominete, ale nebyla to krádež, jenom jsem využila Vašeho daru rozdávat). Vážení divadelníci, tet už vím, co je to Zlatý Tyl a jestli celá rodina Zlatých Tylů je přesně taková, jako její nový člen - gratuluji! Přeji Vám všem, abyste se všichni postupně stali jeho rodinnými příslušníky. Jana Neugebauerová

„Tak co?!“ - Jak jsme putovali s „Barkou“? Pro ty nezasvěcené, „Barka“ není žádná naše kamarádka (a popravdě řečeno, ani bychom ji za kamarádku nechtěli...), ale je to jedno z našich dalších představení. Přesně se jedná o známou Werichovu „Lakomou Barku“, kterou se nám povedlo, podle porot, osobitě ztvárnit. Myslím: Petru Hlubučkovou a Alenu Popelkovou, nejinak než pod vedením Romany Hlubučkové. Jak my říkáme, jedná se o „pimprlata“ na drátku před leporelovou scénou. A to má úžasnou výhodu. Celé „divadélko“ se nám vejde do jedné „igelitky“ a s tou se dá procestovat opravdu celý svět. Nám, prozatím, postačila Česká republika ☺ Ale protože i divadlo musí „vyzrát“, začali jsme putovat již v loňském roce. 6. - 7. dubna jsme se úplně poprvé představili s naší „Barkou“ na Krajské loutkářské přehlídce. Myslím, že to bylo příjemné oživení tohoto děje, protože většina z nás má ještě zažitou filmovou verzi. Zde jsme tedy byli se svou „žhavou novinkou“ doporučeni do širokého výběru na Loutkářskou Chrudim, která se konala v termínu 1. - 6. července. A my jsme dostali možnost si tady zahrát pro seminaristy. 19. - 21. dubna jsme se zúčastnili Krajské Dětské scény, kde jsme byli doporučeni na Národní přehlídku v Trutnově. Když v čase našich představení poposkočím kousek dopředu, tak v Trutnově jsme opravdu hráli, a to 13. - 20. června. Přineslo nám to mno10

ho zkušeností a Trutnov je opravdu krásné město... Samozřejmě jsme nemohli zapomenout na naše rodiče, a tak jsme pro ně 4. června přichystali vystoupení, které bylo příjemné pro obě strany. 9. června jsme byli zařazeni do programu slavnostního otevření Lorety a den na to jsme vystoupili na Dni dětí, ale protože tam nebyly všechny děti z Chlumecka a máme již takovou tradici, tak jsme 13. června hráli pro třídy základní a zvláštní školy v našem městě. A protože již zmíněnou Loutkářskou Chrudimí naše Divadelní sezóna končí, sehráli jsme „Barku“ v roce 2002 - 18x, a to je celkem dobré číslo... ☺ 21. září jsme v Jičíně odstartovali svůj divadelní „maratón“ v roce 2003, kam jsme přijeli na pozvání pana Provazníka, lektora DAMU. Byli jsme pozváni jako inspirativní divadlo pro jeho seminář: „Dramatická výchova ve škole“. Atmosféra byla příjemná, protože s Pécou si každé představení náležitě užíváme. A protože tzv. citová nákaza existuje, dobrou náladu a pohodu přeneseme vždy i na diváky. 5. říjen si pro nás nachystal opravdový zážitek. Byli jsme totiž pozváni naším kamarádským divadelním souborem „DNO“ z Hradce Králové do jedné neobydlené budovy, kde právě probíhal minifestiválek amatérského mladého divadla. Jisté konzervativní a slabé nátury by to porazilo, ale nás

to přímo nadchlo a na tento den vzpomínáme jako na jeden z nejlepších v našem „maratónu“! Ohlas byl opravdu veliký. 17. listopadu jsme se zúčastnili každoročního „Turnovského drahokamu“, což je vlastně krajská loutkářská přehlídka s postupem na Národní loutkářskou přehlídku v Chrudimi. Oproti minulému vystoupení jsme hráli na klasickém jevišti, které nám tet svým způsobem přišlo velice komorní, ale i tuto atmosféru jsme zvládli dobře. „Barka“ nepostoupila dále, protože toto představení jsme hráli již minulý rok. Přesto byla alespoň zařazena do doprovodného programu, kde budeme hrát jako inspirativní představení. 16. února se nám dostalo velké cti, protože jsme byli pozváni na Valnou hromadu. To je každoroční schůze divadelníků Východočeského regionu, a právě tady se nám dostalo titulu, kterého si náležitě vážíme: „nová nastupující generace divadelníků“. Někteří z nás sice v divadle nastupují už sedmým rokem, ale právě v této chvíli jsme dosáhli, jak opět říká porota, téměř úplné „divadelní profesionality“. Lichotivé... ☺ 22. března jsme se zúčastnili přehlídky ke světovému dni divadla pro děti a mládež, která se odehrávala v Praze. Co o tom říci? Snad jen to, že jsme od „slavné“ Prahy očekávali více, ale i zde se nám hrálo dobře... No a na závěr našeho putování (27. dubna) jsme dorazili s „Barkou“ Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

do Liberce, na takové menší setkání spřátelených divadelníků. Protože jsme tady byli se svými kamarády, tak se nám tady opravdu líbilo a zase se tam rádi za rok vrátíme, teda jestli nás pozvou... ☺ Jestli jsem Vás alespoň trochu nadchla pro „Barku“, která není příliš štědrá (a kterou jsme již sehráli 24x, to znamená, že je již správně vyzrálým představením), a rádi byste ji zhlédli, Vás tímto zveme. Třeba se uvidíme u našeho 50. vystoupení, kdo ví... Také bychom Vás rádi pozvali na naše nové představení, které právě postoupilo na Národní loutkářskou přehlídku,

ale i na Dětskou národní přehlídku. Jmenuje se „Dokud nás čápi nerozdělí“ a je to představení o zvířátkách se zvířátky a pro zvířátka, jak my říkáme, pro starší a pokročilé... Tak se přijtte podívat, než přiletí čápi... ☺ Alena Popelková

Informační středisko Významné dny roku 2003 Srpen 6. 8.

Světový den za zákaz jaderných zbraní - Den Hirošimy

OLEŠNICKÉ „STŘÍPKY“ POPRVÉ V ZAHRANIČÍ Ve dnech 12. - 16. června 2003 se olešnický mažoretkový soubor „Střípky“ vydal na mezinárodní soutěžní festival do německého Cloppenburgu v doprovodu Dechového orchestru města Hradce Králové pod vedením pana Ladislava Slavětínského. Před odjezdem přišel povzbudit „své“ mažoretky a popřát jim šcastnou cestu starosta obce Olešnice pan Pavel Jelínek. Ve večerních hodinách se rozjel náš autobus směr Německo. Po dlouhé cestě se konečně objevilo festivalové městečko Cloppenburg, kde nás pořadatelé ubytovali ve třídě místní školy. Festival začal průvodem, při kterém se představily všechny orchestry, včetně svých doprovodných skupin. Jednotlivá vystoupení pak probíhala v místním parku. Nejen, že nám přálo počasí, ale i porota. Hradecký orchestr byl oceněn 7. místem v rámci průvodu a 2. místem za pódiové vystoupení. Naše „Střípky“ si získaly porotu skladbou „Svět pochoduje“, kterou zaranžoval sám pan kapelník. A ocenění? - 2. místo a stříbrný pohár. První cena putovala do Holandska. „Na to, že jsme absolvovaly naše první zahraniční vystoupení, to nebylo vůbec špatné. Děkujeme všem, kteří nám drželi pěsti!“ „STŘÍPKY“ 7 / 2003

11

VÝZNAMNÍ RODÁCI

VZPOMÍNKA NA POMOLOGA JANA ŘÍHU Slavný chlumecký rodák, pomolog Jan Říha, narozený 7. července 1853 v Chlumci n. C., zemřel 12. července 1922. Letos uplynulo 150 let od jeho narození. Jan Říha byl svým životem a prací úzce spjat s Chlumcem nad Cidlinou. Ovocnářství a pěstitelství mělo v Chlumci svou dlouholetou tradici. Vzpomeňme zde například chlumeckého rodáka mistra Bartoloměje Klareta (1379) nebo děkana Aloise Velicha (1774-1854), muže všestranně vzdělaného a přejícího pokroku. Založil školku a vychovával novou pěstitelskou generaci. Jan Říha jako prvorozený syn vyšel ze skromných poměrů. Jeho otec byl panským sluhou. Mladý Říha se sice vyučil truhlářskému řemeslu, avšak s ohledem na svou tělesnou slabost se stále intenzivněji věnoval zahradnictví, které bylo jeho zálibou již od dětských let. Mladíkových sklonů si povšiml panský zahradník Kinských Václav Táborský a přijal truhlářského tovaryše za zahradního dělníka. Rok nato pracoval Říha jako učedník a koncem roku 1876 mu Táborský vystavil výuční list ze zahradnictví. Říha však nehodlal zůstat jen u řemeslného zahradničení. Postupně získal pomologické vzdělání a toužil poznat ovocný strom vědecky, jeho biologii a možnosti dalšího zušlechtění. Pokoušel se navázat písemný styk s proslulými pomology, aby si mohl alespoň odbornou literaturu vypůjčit. Tak se mu poštěstilo shromáždit na pracovním stole řadu knížek o ovocných stromech a mnoho dopisů s cennými odbornými radami a pokyny. Po víceleté praxi se Říha roku 1888 odvážil žádat o povolení studia na pomologickém ústavu v Tróji. Tentokrát však porozumění u svého zaměstnavatele nenašel. Zahradník Táborský mu dal výpovět. Aby zachránil holé živobytí, odřekl si Říha raději odborné studium a zůstal v panských službách až do 1. února 1890, kdy přijal místo sadovníka na pražské Jubilejní výstavě a ve službách města Prahy setrval do konce roku 1891. 12

Když se nemohl jako řádný posluchač vzdělávat v Trojském pomologickém ústavu, studoval v něm alespoň po zaměstnání soukromě. Zásluhou okresního starosty Václava Vacka (v Pamětníku u Chlumce založil ovocné školky) byl vzdělaný a zkušený Říha konečně ustaven od 1. dubna 1892 okresním zahradníkem v Chlumci nad Cidlinou. Byla to první ovocná školka v Čechách. Nové postavení umožňovalo Říhovi další odborný růst. V devadesátých letech se Říhovy hmotné poměry zlepšily natolik, že pomolog mohl se odhodlat k cestám po střední Evropě, čímž si odborné znalosti podstatně rozšířil. Mnoholetým studiem speciální literatury a vlastní praxe se Říha vyšvihl na předního znalce ovocných odrůd, především jádrovin. Jako odborník mimořádných kvalit býval chlumecký pomolog zván do výstavních porot po celé zemi a jeho určovací výroky při zjišcování neznámých odrůd zněly vždycky s konečnou platností. Říhovy spolupráce si vážily všechny odborné časopisy a slovníky. V roce 1919 pověřilo ministerstvo zemědělství Říhu celostátním průzkumem československého ovocnictví. Šedesátiletý pomolog, ač byl již chatrného zdraví, ujal se velkého úkolu se vší odpovědností a hodlal v Chlumci založit ovocné arboretum ve výměře 100 ha. Už v prvních letech měla Říhova školka 30 tisíc jedinců a pro další se chystalo místo. Oddaným pomocníkem mu byl od samého počátku mladý pomolog Václav Karas, který v nové školce mezi

zámkem a pražskou tratí narouboval dva tisíce odrůd na různé podnože. Říha položil chlumeckému arboretu základy, ale jeho dokončení a otevření se nedočkal. Při odhadu jádrového ovoce v sadech velkostatku koncem června 1922 nachladl a plicní choroba potlačovaná od mládí přísnou životosprávou v něm znovu propukla. Do svého vytouženého království se již nevrátil. Ještě za svého života se Říha dočkal nejvyšších poct v vyznamenání, ale nad jiné ho těšilo uznání mezi drobnými pěstiteli, z nichž každý ctil Říhu jako pomologickou autoritu. Po úmrtí Jana Říhy se v Chlumci z písemných materiálů nezachovalo téměř nic. Nejhodnotnější práce a výzkumy převzal přítel Říhy Josef Vaněk z Chrudimi, část výzkumu byla předána do Holovous a nepodstatná část přešla do archívu v Průhonicích. Velkou chybou chlumeckých radních bylo, že nebyl zájem prosperující arboretum v Chlumci zachovat, neboc z písemných poznámek se dovídáme, že Říha měl snahu při arboretu využít záměr Ministerstva zemědělství zřízení výzkumného pracoviště. Tento úkol byl později zadán Holovousům. Státní ovocné arboretum, pro které Říha připravil tisíce podnoží, bylo v roce 1926 přeneseno do Průhonic na pozemky, které nevyhovovaly jak půdně, tak i klimaticky a tím celoživotní snažení a Říhovo dílo bylo prakticky likvidováno. Za Český zahrádkářský svaz Chlumec Čáslavský

Životní moudra $ Vždycky zastával názor, jehož zastávání nejvíc vynášelo. $ Tomu nechot na oči, komu nejdeš pod nos. $ Že plešatému vlasy hrůzou nevstávají, nedokazuje jeho statečnost. $ Přiložil ruku k dílu - hned, jak ho druzí dokončili.

$ Když šlo do tuhého, změknul. $ Ucítíš-li ve své kapse cizí ruku, počínej si rozvážně: nemusí jít o krádež, ale o úplatek. $ Když poprvé přijmeš, nač nemáš, přestáváš být svobodný. $ Ti, kterým vadí tvá hlava, jdou ti po krku. LV Chlumecké listy

LIDÉ KOLEM NÁS

Jsou povolání, která od toho, kdo se jim zaslíbil, vyžadují, aby se dobrovolně zřekl lecčeho, co se obecně považuje v životě za důležité, prospěšné a žádoucí. Aby se mu věnoval obětavě a s nejvyšším zaujetím, bez ohledu na výši platu a životní podmínky, které se staly jeho údělem. Taková povolání nejsou jen druhem zaměstnání, nýbrž životním posláním, službou něčemu velikému, vznešenému, svatému. Patří k nim zajisté i povolání kněze, zvláště římskokatolického, který je kromě bohoslužebných povinností navíc ještě vázán železným zákonem celibátu. Dnes je v naší rubrice na řadě představitel právě tohoto kněžského povolání, které je službou Bohu a zároveň i lidem. Představíme čtenářům velebného pána, emeritního chlumeckého děkana

Antonína TÝFU Narodil se 28. ledna 1923 v Olešnici poblíž Červeného Kostelce, obci patřící do okresu Náchod. Otec pracoval jako mistr v textilní továrně a jeho plat nebyl tak velký, aby rodina se čtyřmi dětmi žila v blahobytu. Děti byly vychovávány v katolické víře a malý Antonín dokonce od malička chodil do kostela ministrovat. Teta, kterou zbožňoval, mu vnukla toužebné přání stát se knězem. Upjal se celou duší k tomuto cíli. Po ukončení poslední třídy měšcanky nastoupil do kněžského semináře v Českých Budějovicích, které tehdy byly německým hnízdem, takže v okupačních poměrech se tu Čechům žilo skoro jako v cizině. Za dva měsíce se Antonín Týfa ocitl mezi seminaristy odkomandovanými na nucenou práci do Říše. Dostal se do rakouského města Steyer. Pracoval v továrně na kuličková ložiska. „V místě byl jezuitský kostel. Každou neděli jsme tam chodili na mši. Kněz, Slovák, nám 28. září na svátek sv. Václava, odsloužil mši slovensky. Gestapu to bylo proti srsti. Následoval policejní zákaz. Němci nás drželi zkrátka jako v polovičním kriminále. Bylo mi tam úzko. Město naštěstí nebylo terčem spojeneckých náletů. Jen jednou si protiletadlová obrana naší fabriky dovolila vystřelit na bombardéry přelétávající ve velké výšce nad Steyerem a několik letadel se vrátilo a shodilo pár bomb na les, kam se dělníci běželi schovat. Němci totiž zapálili dýmovnice, aby zamaskovali továrnu, a vítr dýmovou clonu odvál k lesu, takže letci útočili na kouř v domnění, že kryje válečně důležitý objekt. Byly samozřejmě velké ztráty na mrtvých a raněných. Já osobně jsem tomuto náletu unikl. Po dvou letech pracovního nasazení jsem totiž na Vánoce 1942 ujel na černo domů. Už jsem to nemohl vydržet, jak se mi stýskalo. Do Německa jsem se pak už nevrátil...“ Pomohl policejní komisař z Červeného Kostelce, jehož syn byl farářem, takže měl pochopení pro seminaristu, jemuž válečné poměry překazily bohoslovecké studium. Našel se lékař 7 / 2003

na pracovním úřadě, ochotný potvrdit, že 19letý totálně nasazený dělník Antonín Týfa, je postižen zánětem plicních hrotů, onemocněním, které vyžaduje dlouhodobou léčbu. Do Steyeru místo něho tudíž putovalo úřední sdělení opatřené náležitými razítky a podpisy. Plicní onemocnění bylo pro Němce za války uznávaným důvodem k propuštění ze stavu totálně nasazených, neboc skrývalo nebezpečí epidemie. Antonín Týfa se musel ohlásit na pracovním úřadě v Hradci Králové a ten ho určil na práci v obci. Nic lepšího se mu tehdy nemohlo přihodit. Začal dálkově studovat bohosloví. Pravidelně jezdil do Hradce na přednášky a po večerech si učivo pilně ukládal do paměti. Ve východočeské metropoli také zažil květnovou revoluci v roce 1945. Příjezd Rudé armády nadšeně vítal jako všichni ostatní lidé v radostné naději, že začíná nový, svobodný život pro obnovenou Československou republiku i pro každého z jejích občanů. Únorový mocenský puč v roce 1948 ho - stejně jako více než polovinu národa vyvedl z omylu. Republika nebyla svobodná, musela se podřizovat pokynům Moskvy a její občané si už zase museli dávat pozor na jazyk, aby se jim do posudků nedostala zlopověstná věta, že nemají „kladný poměr k lidově demokratickému zřízení“. Náboženství bylo prohlášeno za „opium lidu“ a vytlačováno ze škol. Činnosti církví se kladly do cesty všemožné překážky. Antonín Týfa se nedal od sledování svého životního cíle odradit žádnými protináboženskými kampaněmi. Houževnatě pokračoval ve studiu, odhodlán stát se knězem, neboc byl přesvědčen, že lid v neznabožském tmářství potřebuje čím dál naléhavěji duchovní oporu, jakou mu může poskytnout jenom víra v Boha a kněží jako její zprostředkovatelé. V roce 1949 splnil své studijní povinnosti a dosáhl splnění svého toužebného přání. Byl vysvěcen na kněze. Prvním působištěm mladého patera Antonína Týfy se stala horská vesnička Králíky pod Sněžníkem. Ocitl se tu v zdravém přírodním prostředí s hojností lesů a lučin, mezi jadrnými dobrosrdečnými lidmi. I mezi nimi se ovšem, tak jako všude, našly prodejné duše. Jednoho dne byly noviny plné tak zvaného podvodného čihošcského zázraku. Páter Toufar prý pomocí drátů a provázků uvedl v průběhu mše do pohybu křížek nad svatostánkem, aby vyvolal mezi věřícími dojem, že sám Bůh dává výkyvy kříže najevo své rozhořčení nad panujícími poměry. StB jako by celou machinaci odhalilo a zatčený páter Toufar se údajně při výslechu k autorství podvodu doznal. Zamlčelo se ovšem, že šlo o provokaci, kterou inscenovala sama StB a že farář Toufar byl donucován k lživému přiznání nelidským mučením, ale nedal se zlomit a na následky trýznění zemřel, což se podle scénáře nemělo stát. „Od počátku, jsem byl přesvědčen, že čihošcský farář žádný podvodný zázrak k oklamání věřících nesestrojil a že všechno narafičili estébáci, aby mohli faráře zatknout a zostudit církev. Se svým názorem jsem se netajil. I svým žákům ve škole jsem řekl rovnou: „Dal bych hlavu na to, že pokud to byl podvod, má v něm prsty někdo v pozadí, ale farář Toufar je určitě nevinný.“ 13

LIDÉ KOLEM NÁS

Jeden z žáků doma vyzvonil, že nevěřím tomu, co se píše v novinách, a jeho táta, který byl u esenbé, si pospíšil o mých výrocích podat hlášení, aby svým nadřízeným předvedl, jak je bdělý a spolehlivý. Na národním výboru jsem se dozvěděl, že je zle. Jde prý po mně Bezpečnost. Přijeli si pro mě do Králík. Ve jménu lidově demokratické republiky mi oznámili, že jsem zatčen a už mě postrkovali k autu jako zločince. Nevěděl jsem s určitostí, kdo mě dostal do téhle šlamastyky, ale tušil jsem, odkud vítr vane. Taky jsem ještě předtím, než mě sbalili, žákům ve škole řekl: Někdo z vás mě udal. Měl by si dát pozor, aby jednou nedopadl jako ten Jidáš, kterého výčitky svědomí dohnaly až k tomu, že se oběsil.“

foto Ant. Fibigr Zatčeného pátera Týfu odvezli nejprve k výslechům do Hradce Králové, odtud do Prahy na Pankrác, kde ho po několika měsících vyšetřovací vazby odsoudili na osm let do vězení za sabotáž. Odvolal se k soudu vyššího stupně. Žádné sabotáže se přece nedopustil. Dovolil si pouze pochybovat o tom, co bylo zjevně pochybné a rozhodně nevěrohodné a o čem se dnes po zpřístupnění tajných archivů zcela bezpečně ví, že bylo rafinovaně nastrojené a skrz naskrz vylhané. Odvolací soud zřejmě uznal přemrštěnost trestu a snížil mu vězeňskou sazbu na polovinu. Odpykával si trest na Mírově, ve staré pevnosti, kde byli vězněni i členové protektorátní vlády v čele s generálem Syrovým, provinilci z gestapa a SS a také zasloužilí českoslovenští západní letci, jako dnešní generál Fajtl, Mrázek a jiní. Jako kněz přijímal Týfa vězeňské strázně odevzdaně a s pokorou, přesvěd14

čen, že i utrpení patří k božím zkouškám pevnosti a odhodlanosti ve víře. „Na Mírově byl naštěstí velitelem věznice solidní člověk, který nepřipustil žádné týrání vězňů, jak se praktikovalo na Borech i jinde. Povolil i ustavení vězeňského orchestru, který dirigoval jeden z vězněných Němců a v němž hráli vynikající hudebníci, bývalí členové profesionálních orchestrů. Já jsem v tomto orchestru hrál na harmonium.“ Po dvou letech, v atmosféře mírného politického oteplení po Stalinově smrti, Antonína Týfu propustili na svobodu. Bylo mu dovoleno vrátit se ke kněžskému povolání. Působil v Náchodě, v Poděbradech, v Maršově i na jiných místech. Na konec ho biskupská konzistoř začátkem šedesátých let poslala do Velíše u Jičína. V té době už zase přituhovalo. Vypukla berlínská krize. Napříč východoněmeckou metropolí se stavěla vysoká zet a běda tomu, kdo se přes ni zkoušel dostat do západní části města. Pan farář Týfa plnil svědomitě své náboženské povinnosti a snažil se nedráždit politické instance. Pouze v den úmrtí papeže Pia si neodpustil vyvěsit na věži kostela černý prapor. „To mi ještě jakž takž prošlo, ale zvolení nového papeže Jana XXIII. jsem oslavil vyvěšením praporu v papežských barvách, žluté a bílé. Zamkl jsem věž, aby ho nikdo nemohl sundat. To už mi bylo připočteno k tíži. Ani jsem nevěděl jak, a už jsem byl zase v maléru.“ Ve vesnici vyvstal problém, co s dětmi zaměstnaných rodičů. Žádná školní družina nefungovala. Nechat je celé odpoledne zbůhdarma lítat po vesnici bez dozoru bylo na pováženou. Pan farář se nabídl, že si je vezme na starost. Rodičům se ulevilo. Pan farář chodil s dětmi na procházky, hrál si s nimi, četl jim z knížek a samozřejmě jim vyprávěl poutavé biblické příběhy a vštěpoval jim zásady náboženské mravnosti. Najednou se ve vesnici objevilo auto s esenbáky. Podruhé v životě zažil pater Týfa zatčení. Tentokrát byl obviněn z pokoutního vyučování náboženství. Odsoudili ho na čtyři roky do vězení. Nějaký čas prožil v cele hradecké věznice, poté ho převezli do věznice ve Valdicích, kde byl mimo jiné vězněn i hradecký biskup Otčenášek, mnohem déle ovšem a za nesrovnatelně horších podmínek. Páter Týfa se v roce 1967 dostal na svobodu. Nyní jej však už úřady k výkonu kněžského povolání nepustily. Našel si místo u dráhy. Po složení předepsaných zkoušek mu dovolili, aby jezdil jako průvodčí vlaků. V roce 1968 se mu v demokratických poměrech, které nakrátko zavládly, podařilo vycestovat do Itálie s 5 dolary v kapse. S pomocí přátel a známých navštívil místa svých snů, Vatikán, chrám sv. Petra, kde mu bylo umožněno usednout na kúru mezi zpěváky. Týden strávil na Sicílii, prohlédl si Palermo... Bylo to nádherné. Po návratu domů se mu poštěstilo opětné přijetí do rezortu duchovní správy. Působil na faře ve Vrbici. Zdálo se, že se jeho život konečně dostává do normálních kolejí. V době tvrdé normalizace po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa však pro dvakrát vězněného kněze nebyly vyhlídky na život v normálních kolejích. Politické instance dosáhly jeho propuštění z církevních služeb, takže mu nezbylo, než znovu vzít zavděk obživou u dráhy. Chlumecké listy

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

U ČSD si odsloužil celkem 17 let a odešel s plným nárokem na důchod. Bydlel tehdy v železničářském bytě v Ráji, ale na dně duše stále dřímala touha obléknout ještě někdy mešní roucho. Zcela nečekaně se mu splnila. V Chlumci zemřel pan děkan Žák a biskupská konzistoř neměla za něj náhradu. Kdosi si vzpomněl na pátera Týfu. Církevní správa ho pověřila převzetím osiřelého děkanského úřadu při památném chrámu svaté Voršily. Na několik šcastných let se ujal duchovní péče o věřící ve městě a jeho širokém okolí jako důstojný nástupce zasloužilých a všeobecně vážených chlumeckých děkanů. Ani dnes, po dosažení věkové hranice, kterou sám považoval za přiměřenou k odchodu na odpočinek, nevyse-

dává nečinně s rukama v klíně. Zajíždí sloužit mši do renovovaného mlékosrbského kostelíčka a s potěšením při každé vhodné příležitosti usedá k svým oblíbeným varhanům či harmoniu. Nechová v srdci hořkost vůči nikomu z těch, kdo mu v životě způsobili tolik nesnází a křivd. Neodsuzuje ani kněze, kteří se svého času poddali vládnoucímu režimu a vstoupili do aktivistické organizace Pacem in Terris. „Nikdy nikoho neodsuzuju, když nevím, za jakých okolností to či ono udělal a co vlastně udělal. Jak stojí psáno: Kdo sám jsi bez viny, ac hodí kamenem. Chybovat je lidské a ani kněží nejsou nic víc, ale také nic méně než lidé.“ Karel Richter

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA Nesmíme zapomenout na kočující divadelní společnosti. Jako první se objevily společnosti německé. Ty již od počátku 19. století, v počtu asi 30, se rozjížděly po našem venkově, hlavně v pohraničních oblastech. Každá společnost měla přidělen určitý kraj. Tyto německé společnosti měly samozřejmě vládní povolení putovat po celém rakouském mocnářství, kde úředním jazykem byla němčina, kterou hovořila jak třída úřednická, tak i měšcanská. A právě těmto bohatším vrstvám ac německým, ac českým, ale poněmčeným nebo němčícím, byly divadelní produkce těchto společností určeny především. I v české společnosti se začali objevovat principálové, kteří uvažovali o zřízení českých kočujících společností, mezi jinými k nim patřil především i náš významný dramatik J. K. Tyl, který, jak je všeobecně známo, měl sám svou kočující společnost. A řekněme hned, že ne všechny kočující společnosti měly tutéž uměleckou úroveň. Některé z nich provázela dobrá pověst, některé dokonce výborná. Na druhé straně však byly společnosti ubohé, nízké a pochybné vyspělosti, jímž se tehdy hanlivě říkalo šmíry, a existovaly i takové, které přes všechnu přísnost režimu hrály bez povolení. Je zcela logické, že se kompetentním úřadům činnost takovýchto společností zdála krajně nebezpečnou z důvodů nikoli uměleckých, nýbrž politických. Proto bylo nařízeno, že hry, které měly společnosti na repertoáru, musejí být nejprve schváleny. Zemská vláda vyžadovala, aby jí byly předkládány a určovala pak, které hry lze hrát a které nikoliv, co smí být a co ne v textu řečeno. Proto pro kontrolu sedávala v představení úřední osoba v hledišti a podle schváleného textu sledovala, nejsou-li cenzurní zásahy obcházeny. Přes panující přísnost přece jen společnosti mnohdy ignorovaly úřední nařízení tím, že, nebyl-li náhodou úředník přítomen, hrály zakázané hry pod názvy her povolených. Tak pomalu sice, ale přece vnikalo české divadlo na český venkov a šířilo myšlenku vlasteneckou, i když mnohdy ředitelé kočujících společností do řad vlasteneckých nepatřili. U četných ředitelů rozhodoval především moment finanční, ale na důvodu nezáleží, záleží na výsledku, a ten byl 7 / 2003

kladný, třebaže čeština bývala všelijak mrzačena. O stránce umělecké se dalo mluvit skutečně jen ve výjimečných případech. Ac tak, či onak, musíme přiznat, že tyto první divadelní kočující společnosti připravovaly půdu příštím, které už měly více zkušeností a více vzorů a mohly proto plnit své poslání daleko líp něž jejich předchůdci. Na konci 19. století těchto společností již bylo jako hub po dešti. Vždyc do našeho města překotně zajížděly divadelní společnosti, které zde pobývaly 14 dní až tři neděle. Byly to společnosti: Zöllnerova, Šmídova, Duškova, Tuttrova, Trnkova, Macháčkova, Moorova, Hostašova a řada dalších i výtečná Burdova a Bitlova. Při znovuzřizování jeviště v Okresním domě byla malba zadána uměleckému ateliéru fy. Petránek na Král. Vinohradech. Staré jeviště bylo prodáno za 50 korun Dělnickému divadelnímu spolku „Svornost“. Jelikož předchozí rozpočet byl ztracen a nebyl nalezen, bylo nutno p. Petránkovi uvěřit, že rozpočet zněl na 1556 K. Za nové jeviště v Okresním domě se tedy zaplatilo. Firmě Petránek 1517 K, sedlářovi 22,20 K, kováři 38,60 K, koláři 23 K. Celkem 1600,80 K. Mějme na paměti, že se v Chlumci mnohé podniky konaly společně s jinými spolky. Tak 20. ledna 1906 pořádán byl taneční vínek společně se Čtenářskou besedou. V sobotu před ukončením masopustu hudební večírek, na němž účinkovaly členky jednoty „Klicpera“, slč. B. Říhová, Št. Štembergová a pí J. Klemensová a s nimi p. R. Haslinger. Jelikož spolek měl značný dluh, způsobený zápůjčkou na zřízení nového jeviště, příslušelo dram. odboru, aby hojnou činností přispěl k jeho zaplacení, což také svědomitě plnil, nezapomínaje při tom i na přispění na dobročinné účely. O Velikonocích bylo sehráno představení „Meteor“ ve zdařilém provedení. Na tento rok připadlo také 50. výročí úmrtí velkého Čecha Karla Havlíčka Borovského (1821-1856). Ježto celá česká veřejnost se připravovala k oslavě, nezůstal pozadu ani náš spolek. Podnět k této oslavě byl dán 25. března. Celé dva měsíce byla připravována. Letní doba je však méně vhodná k pořádání slavnosti velkého rozměru. Přece však výsledek možno nazvat uspokojivým. 15

HISTORIE CHLUMECKÉHO DIVADLA

Slavnost na paměc Karla Havlíčka Borovského se konala dne 20. července 1906. Sledován byl účel, aby oslava byla velkolepá a vybočila z obvyklého rámce slavnosti, neboc jinak zapadne a nezanechá nejmenší stopy užitku. Proto rozdávány byly při slavnostní řeči brožury HejreKarel Havlíček Borovský tovy, Langrovy a Hajnovy v počtu 300. Zároveň bylo prodáno 50 Havlíčkových čítanek. K rozšíření myšlenek oslavence sloužila též výstavka jeho děl a brožur. Byly zde vystaveny tři stěžejní práce. Dr. Tobolky „Politické myšlenky K.H.B.“, Quise „Poetické spisy K.H.B.“ a životopis Masarykův. Ze spisů Havlíčkových byly vyloženy: „Duch národních novin“, „Básně a epigramy“, „Epištoly kutnohorské“, „Tyrolské elegie“, „Křest sv. Vladimíra“ a „Obrazy z Rus“. Z překladů: Plášc, Pověsti, Nos, Vůdce Irčanů. Dále byly přiloženy knihy a brožury o K.H.B. od Raise, Tůmy, Hejreta, Langra a doktorů Tobolky a Přeštinského. Pro mládež pak od J. Krušiny. Dopolední přednáška p. Hejreta, redaktora Politiky, byla slabě navštívena. Zato slavnostní večer se vydařil skvěle, o čemž svědčí fakt, že při úmorném teplu obecenstvo v hojném počtu až do konce setrvalo. Program večera byl velmi zdařilý a byla při něm předvedena aktovka od A. Dumase „Vyzvání k tanci“. Dne 14. října prošla scénou hra J. K. Tyla „Paličova dcera“ a 2. prosince hra od Boženy Vikové Kunětické „Cop“. Dne 26. prosince 1906 na sv. Štěpána se objevila fraška od Milana Fučíka „Neteř“ a veselá aktovka od V. Štecha „Maloměstské tradice“. Vstupné se už platilo v korunách a haléřích. Křeslo 1,20 K, l. místo 80 h., k stání 40 h. Konečně na Silvestra 31. prosince uspořádán byl společně se Čtenářskou besedou a Sportovním klubem velký silvestrovský večer. V tom obecném pozvolném skomírání spolkového života staršího rázu Pěvecko-ochotnická jednota Klicpera vykazuje přece jen činnost celkem uspokojivou. Třebaže předpoklady, pro které byl spolek založen, duchem času byly zviklány a tím nadšení ubylo, může se přesto tvrdit, že spolek, který ušlechtilou zábavu členů širšího obecenstva na zřeteli má a potřebě žití duševního, povýšeného nad denní zábavy životní, hověti míní, i v budoucnu žíti může. Je jen třeba, aby všichni proniknuti byli dobrou myšlenkou jeho a zvláště pak ti, kterým řízení spolku svěřeno jest. A tak se tím dostáváme k volbám na řádné valné hromadě, konané dne 13. ledna 1907. Při ní byl do předsednického křesla opět posazen osvědčený Z. Kozelka a jemu k ruce rovněž sběhlí, obětaví a spolehliví činovníci. Z žen to byly J. Klemensová, M. Kubátová, Št. Štembergová, z pánů A. Šlechta, K. Groh, J. Fidrant, L. Novák, A. Prachatický, V. Stříbrný, V. Klemens, J. Mucha, R. Auganthaler a R. Haslinger. Přečtěme si, jak vypadal přehled činnosti Pěvecko-ochotnické jednoty Klicpera v období let 1907 - 1908. V tomto dvouletém období byly uskutečněny dvě valné hromady a 23 schůze správního výboru, ve kterých bylo pilně jednáno o spolkových záležitostech. Pročítáme-li zápisy 16

o jednáních výboru, shledáme, že mnoho bylo námětů přijatých, ale neprovedených, a že zmínka o nečinnosti je častá, což vzbuzuje dojem obtíží, které také ve skutečnosti byly. Vždyc v roce 1907 hráno bylo ve prospěch jednoty jenom jednou. Tím samozřejmě také nebylo vyhověno povinnosti splátky na dlužný obnos. Divadelní představení „Následky dostaveníčka“ dávalo se velmi těžce dohromady a bylo mnoho překážek, než bylo uvedeno na scénu dne l. dubna. Následky dostaveníčka měly dokonce i ty následky, že se pan předseda Kozelka rozhodl vzdáti se své funkce, jelikož je toho domnění, že z nepřátelství k jeho osobě, byly potíže s představením. Nakonec byla katastrofa šcastně zažehnána. Ve stručném přehledu jeví se divadelní činnost v r. 1907 takto. Dne 3. března byla pořádána „Akademie“ spolu se Sportovním klubem, na níž provedena byla hra od J. Štolby „Mezi umělci“. Dne l. dubna zmíněná již hra od J. Kühnela „Následky dostaveníčka“. Za dva měsíce, tedy 1. a 2. června byla na pořadu hra Aloise Jiráska „Lucerna“, věnována ve prospěch všesokolského sletu, když l. června ji jako premiéru uviděla školní mládež, za dohledu slč. učitelek a pp. učitelů, jak bylo na plakátu uvedeno. Dne 6. října se opět konala „Akademie“, která se bohužel setkala s deficitem. Naopak s úspěchem se vydařila „Akademie“ pořádaná 23. prosince se Čtenářskou besedou ve prospěch sirotků z Černové. Na závěr roku 31. prosince taneční vínek, který byl hojně navštíven, jelikož byl vstup volný. Rok 1908, ač nebyl co do počtu provedených vystoupení jednoty lepší, přece finančně daleko převyšoval rok minulý, ježto se dbalo více spolkového prospěchu. Jak vypadala celoroční bilance uskutečněných podniků jednoty „Klicpera“ za rok 1908? Ke konci masopustu pořádán byl společně se Čtenářskou besedou taneční vínek, který se vydařil. O Pondělí velikonočním byla sehrána „Terna“ od Jar. Baláka. Dne 22. listopadu byl předveden M. A. Šimáčkův „Jiný vzduch“ s takovým úspěchem, že bylo počítáno s jeho opakováním. Ale nestalo se tak. K tomu ke všemu úspěch celého večera pokazili někteří páni návštěvníci, kteří si dali do hlediště přinést stoly a při pití piva a kouření naslouchali divadlu. Vida, i s takovýmto nešvarem bylo naším předkům bojovat. Ještě z jiného důvodu se zastavím u tohoto představení. Opět po delší době můžeme právě u této hry zjistit i její obsazení. Jeden z uvedených herců tužkou připsal na plakát jména účinkujících, která se pod lupou dala identifikovat. Zde tedy její osoby a její interpreti. „František Elis“ p. tajemník, „Betty Elisová“ pí Kubátová, „Hela“ pí Grohová, „Prokop“ p. Líbal, „Emil Viták“ p. důchodní, „Domovnice“ slč. Fričová, „Žanka“ slč. Bergmanová, „Boubela“ p. Fidrant, „Vaníček“ p. Vorel, „Kudrnatej“ p. Krenčík, „Sklepnice Týny“ slč. Fričová, (vystoupila tedy ve hře ve dvojroli), „Fanta“ p. Haitinger, „První host“ p. Slavíček, „Druhý host“ byl bez jména. Pro zvýšení návštěvnosti se ustálil zvyk, že po divadle se vždy konala volná zábava. Na Štěpána dne 26. prosince se ještě ochotníci ukázali ve hře J. Skružného „Ptačí mozky“. Divadelní sezóna tohoto roku byla ukončena opět tradiční silvestrovskou zábavou. Antonín Lauterbach Chlumecké listy

Inzerce

7 / 2003

17

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Z hodin slohu - aneb jak nás děti vidí Okolo mě žije hodně lidí, a proto je těžké vybrat člověka, kterého si vážím nejvíce. Avšak jeden se tu přece jen našel! Je to člověk, u kterého trávím právě toto období - nejvíce prázdninových dnů. Touto osobou je můj děda. Narodil se v malebném údolí řeky Úpy před 63 lety v kovářské rodině a v této tradici dále pokračuje. Je již pátým kovářem v řadě, ale bohužel posledním, protože měl jen dceru. Je nositelem středně velké postavy. Pod vysokým čelem se smějí dvě nazelenalé tůňky, zasazené do tváře opálené od ohně. Doma ho většinou najdu v montérkových kalhotách a v klobouku zakrývajícím jeho doposud tmavé vlasy. Svůj život zasvětil hospodaření a ještě dnes se na dvoře prochází drůbež, v sadě mezi stromy skotačí jehňátka a v chlévě se ozývá řehtání koně a občasné zabučení krávy. Jednou za čas někdo přijde poprosit dědu,

jestli by mu okoval koně, jindy aby vykoval mříž do okna. Děda jejich přání mile rád splní, protože ví, že když on bude potřebovat pomoct, všichni jeho známí mu ji poskytnou. Občas dědu obdivuji, že musí zastat tolik práce, ac je zdravý jako rybička a nebo mu je „ouvej“. Vybral si těžký život, protože dobytku nejde říct, ac počká, že najíst dostane až zítra. Ale já věřím, že kdyby se mu naskytla možnost dělat něco lehčího, určitě by si ji nevybral. Dagmar Bienová, 9. B

nové divadelního souboru ze ZUŠ Na Střezině z Hradce Králové. Jejich perfektně nastudovaná hra „Vítr z apalačských hor“ v mnohém připomínala parodie na westerny, takže leckdo z nás si vzpomněl například na skvělý film Limonádový Joe. Děkujeme za pozvání. Všichni jsme se skvěle bavili. A všem držíme palce, abyste měli stejně velký úspěch na přehlídce loutkářských souborů, která se koná každoročně na začátku prázdnin v Chrudimi. Jana Kučerová, 8.A

Vítr z apalačských hor zavál i do Chlumce

Peníze pro školu

Již tradičně před koncem školního roku byli žáci 8. a 9. tříd pozváni do ZUŠ místním loutkářským souborem „Tak co?!“ na netradiční divadelní představení. Tentokrát se předvedli nejen naši spolužáci pod skvělým vedením paní učitelky Romany Hlubučkové s hrou z vlastní autorské dílny pod názvem „Dokud nás čápi nerozdělí“, ale i čle-

Ve středu 18. června 2003 proběhlo slavnostní předání cen v soutěži „O nejlepší školní časopis s ekologickou tematikou“. Žáci naší školy, kteří se svými články podíleli na realizaci tohoto projektu, se sešli při této příležitosti se zástupci společnosti Transgas a. s. Převzali diplom, šek na 10 000,- a každý si odnesl drobný dárek na památku. Mgr. Jiří Janouch

Inzerce

18

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Opět plot Školní rok jsem chtěla zakončit v tomto časopise trochu jinak. Lidé (řekněme raději vandalové) mě donutili napsat úplně jiný článek. Zhodnocení školního roku jsme provedli ve „Školních perličkách“, které už vycházejí v naší škole rok. Že je to

dobrý školní časopis svědčí i to, že byl vybrán mezi 20 nejlepších. Škole tak děti pod vedením pana učitele Janoucha vyhrály 10 000 Kč.

Takhle se nám naše hřiště líbí - děti ze školní družiny

A nyní k dnešnímu problému, který trvá už od doby, kdy městské zastupitelstvo rozhodlo uzavřít průchod mezi školou a parkem - tedy plot. Uzavření školního dvora nabylo na významu s vybudováním světelné křižovatky. Cesta chodce navede na bezpečné přecházení frekventované silnice po přechodech. Když jsme si začali vše pochvalovat, přišel den, kdy bylo poslední zasedání městského zastupitelstva (18. 6.). Já poděkovala za dobrou spolupráci policii a jakoby mě dotyčný vandal slyšel. Ráno už bylo vše úplně jinak. Takhle zničený plot jsme ještě nikdy neměli. Škola celý areál, po dohodě s hygienou, udržuje. Peníze na provozní zaměstnance nám nikdo nepřidal, máme jich naopak méně a prostory se zvětšily. Pokud by byl tento areál volně přístupný, nemohly by děti tyto prostory pomáhat udržovat. Pejskové by zde vykonávali svoji potřebu a přes noc by řádění vandalů nebralo mezí. I dnes to vidíme, když je zrovna poničený plot. Na hřištích máme vysypané odpadkové koše a kontejnery. Školníci místo své práce sbírají a drátují. Už kdysi vzniklo minihřiště z kůlů za školní družinou. Stále se volalo po tom, aby byla tato plocha oplocena, protože je ničena. Dnes tady byly vybudovány milionové hodnoty a někdo si jich neváží. Naše družinářky mají vše rovnou pod okny. Protože je toto ničení také nenechává v klidu, tak pro vás nafotily alespoň zlomek tohoto vandalismu. Poslední focení provedla už policie. Je to opakované vandalství a to je trestný čin. Na zastupitelstvu často slýcháme pravdivá slova, jak je potřeba opravovat silnice ve městě. My místo toho budeme nuceni stále opravovat plot a zbytečně utrácet městské peníze. Památkáři nám dokonce doporučují vybudovat plný zděný plot. Zvažte, (hlavně vandalové) jestli je to zapotřebí. Mohli bychom investovat peníze mnohem lépe. Zvažovali jsme i myšlenku vybudovat a otvírat vzadu branku stejně jako vrata do Smetanovy ulice. Dnes už ale víme, že nikdy nedokážeme vyhovět všem strašně spěchajícím občanům. Vždy se najde někdo, kdo bude potřebovat otevřít o deset minut dříve, a ničit se bude dál. I chlumečtí sokolové uzavřeli své hřiště, aby chránili majetek. Nebráníme nikomu v přístupu do areálu školních hřišc. Každý si může přijít zasportovat nebo jen odpočinout. Mgr. Bernartová ředitelka ZŠ Takhle se nám naše hřiště nelíbí

7 / 2003

19

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Regionální centrum internetu Základní škola v Chlumci nad Cidlinou „Národní program počítačové gramotnosti“ AKTUÁLNÍ TERMÍNY NA ZÁŘÍ 2003 název lekce

obsah

Poprvé u počítače

Pro začátečníky, zaměřený především na první seznámení s PC, okna, soubor, klávesnice, myš,...

datum 03.09.2003 17.09.2003

hodina 15:00 - 17:00 15:00 - 17:00

středa středa

název lekce

obsah

Úvod do Internetu

Základní pojmy internetu a elektronické pošty, práce s internetovým prohlížečem,...

datum 10.09.2003 24.09.2003

hodina 17:00 — 19:00 17:00 — 19:00

středa středa

název lekce

obsah

Internet pro pokročilé

Pokročilejší práce s internetovým prohlížečem, práce s menu, stažení a uložení obrázků nebo souborů do počítače...

datum 10.09.2003 24.09.2003

hodina 19:00 — 21:00 19:00 — 21:00

středa středa

název lekce

obsah První část kurzu textového editoru. Účastníci se naučí napsat text, zformátovat jej, zkontrolovat pravopis…

Text 1

datum 03.09.2003

hodina 17:00 — 19:00

středa Druhá část kurzu textového editoru.

Text 2

datum 03.09.2003

hodina 19:00 — 21:00

středa

název lekce

obsah První část kurzu pro tabulkové procesory. . Účastníci se seznámí s funkcí tabulek a využitím pro běžnou práci…

Tabulka 1

datum 17.09.2003

hodina 17:00 — 19:00

středa

Druhá část kurzu pro tabulkové procesory.

Tabulka 2

datum 17.09.2003

hodina 19:00 — 21:00

středa

název lekce

obsah Procvičení znalostí získaných v kurzech TEXT a TABULKA

Procvičování

datum 10.09.2003 (TEXT) 24.09.2003 (TABULKA)

středa středa

hodina 15:00 - 17:00 15:00 - 17:00

Veškeré informace a přihlášení na modré lince 844 111 130 případně na 495 484 570 20

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

JUDO Díky většímu počtu žáků, kteří přišli do našeho oddílu již ve školním roce 2001/2002, se nám poprvé podařilo dát dohromady družstvo mladších žáků, s kterým jsme se rozhodli zúčastnit se 3. kolové soutěže „Mezikrajského přeboru družstev“. Jsme v této soutěži nováčci, ale zatím se nám daří více než dobře a po dvou kolech jsme na velmi pěkném 3. místě.

Dále 8. 6. 2003 jsme se jako každoročně zúčastnili Mezinárodního turnaje v Jihlavě. Letos byla účast slabší. Byly zastoupeny pouze tři státy a celkem do bojů zasáhlo 55 oddílů. My jsme v té konkurenci dokázali vybojovat zatím nejlepší umístění. V celkovém hodnocení družstev se 7 žáky jsme vybojovali skvělé 9. místo.

Další dobrý výsledek, který se nám povedl v družstevech, je prozatím 1. místo v Polabské lize po 3. ko-

Pořadí ve 2. kole - 3. 5. 2003 Jičín 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Družstvo SKP JUDO Nový Bydžov DDM JK Chlumec n. C. LIAZ Jablonec n. Nisou SKP Jičín Lokomotiva Trutnov JC Pardubice JC Broumov Daito Ryu Pardubice Sokol Hradec Králové

Pořadí celkové po 2. kolech

BODY 31,5 30,5 28,0 27,5 17,5 12,0 4,5 3,0 0

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Družstvo LIAZ Jablonec n.Nisou SKP JUDO Nový Bydžov DDM JK Chlumec n. C. SKP JUDO Jičín Lokomotiva Trutnov JC Pardubice JC Broumov Daito Ryu Pardubice Sokol Hradec Králové

BODY 59,5 58,5 56,0 55,0 39,0 27,0 4,5 3,0 0

Pořadí ve 2. kole - 3. 5. 2003 Jičín Pořadí celkové po 2. kolech

Jméno Miloš Steklý Martin Steklý Pavel Fölkl Ondřej Bečvarov Jiří Maryška Pavel Šulc Gabriela Andrová

Kategorie Starší žák Mladší žák Starší žák Mladší žák Mladší žák Mladší žák Mladší žákyně

lech. Druhý je Nový Bydžov a 3. místo Start Kolín. Na závěr bych chtěl uvést, že v tomto školním roce jsme se zúčastnili pou-

Váha Do 73 kg Do 55 kg Do 36 kg Do 27 kg Do 38 kg Do 34 kg Do 42 kg

Umístění 1. místo 3. místo 3. místo 2. místo Neumístil se Neumístil se Neumístila se

ze 17. soutěží, kde jsme dokázali získat 114 medailí. Petr Černohorský vedoucí oddílu JUDO

Inzerce

7 / 2003

21

AKCE PRO DĚTI

MATEŘSKÁ ŠKOLA BERUŠKA, ul. Pod Loretou Červen - měsíc radosti pro děti v MŠ Beruška Měsíc červen je pro všechny děti zvláštní a netrpělivě očekávaný. Pro některé z nich znamená rozloučení s mateřskou školou, pro ostatní přípravu na prázdniny, přináší také spoustu oslav, zážitků a výletů, soutěží, divadelních představení. Všichni se těšíme na začátek měsíce, kdy společně slavíme Den dětí. Letos jsme opět vyzdobili zahradu a hned následoval „zábavný“ den plný závodění, her a nových hraček. První radostí při oslavách byly nazdobené koláče, které upekly naše paní kuchařky a děti soutěžily v jejich pojídání. Na závěr dne každý dostal dárek, který si odnesl domů. „Výletní“ den nás zavedl do Velešického mlýna ke koníčkům. Svezli jsme se drožkou taženou valachem Batulem a kobylkou Jenny, nahlédli do stájí a vyzkoušeli si, jak se jezdí na poníkovi Juráškovi.

22

„Taneční“ den s klobouky byl neméně přitažlivý. Plot a vstup na zahradu MŠ jsme vyzdobili výkresy dětí ze všech tříd a těšili se na odpoledne. Společně s rodiči jsme tancovali a soutěžili při písničkách, které nám zpívala Inka Rybářová. Na závěr příjemného dne jsme se posilnili opečenými párky. V „pohádkovém“ dni děti zhlédly a zapojily se do hraní pohádky „Jak Popou a Hapal zachránili krále“. „Sportovní“ den jsme prožili na hřišti u sokolovny. Družstva kocátek, pejsků, veverek a koníčků si změřila své síly v běhu, hodu a skoku do písku. Odměnou byly, jako vždy, medaile a diplomy, samozřejmě že pro všechny zúčastněné. Po týdnu oslav následoval ještě jeden výlet do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Děti se těšily nejen na exotická zvířata, ale i na jízdu vláčkem či autobusem po safari, kde pozorova-

ly zvířata žijící volně v přírodě. Některá nás přišla pozdravit až do autobusu. Pro děti, které jdou po prázdninách do školy, byla připravena ještě jedna akce - loučení a spaní ve školce. Prožili jsme odpoledne plné her a zábavy s dětmi a rodiči.Využili jsme krásného počasí k večernímu sprchování na zahradě. Do svého pelíšku uléhaly děti bez obav, v náruči si někteří drželi svou oblíbenou hračku. Při pohádce se jim brzy začaly zavírat oči. I když nás zaskočila noční bouřka, zvládli jsme vše bez problémů. Ráno nám děti pomohly připravit snídani, podívaly se na kreslenou pohádku. Za odměnu a na rozloučení s MŠ dostaly knížku a pamětní list. Skončil další školní rok, ale radostné vzpomínky v dětech zůstanou. Školákům přejeme šcastné vykročení do 1. třídy a s ostatními dětmi se opět těšíme na radostné prožití nového školního roku. Kolektiv MŠ Beruška

Chlumecké listy

Inzerce

7 / 2003

23

SKAUTING

SKAUTSKOU STEZKOU

ÈERVENEC - „MÌSÍC BLESKٓ

NEZAPOMNĚLI... Padesátá léta minulého století znamenala opětný zákaz skautingu v Československu a bohužel i rozsáhlé represe proti těm, kteří se nevzdali svých skautských ideálů... Přesto se našlo i v našem městě několik chlapců, kteří se rozhodli povýšit kamarádství a zakázané skautské ideály nad nenávist mocných. Tehdy se psal 23.květen 1953 a na historickém místě u Smetanovy chaloupky plál posvátný oheň a měsíc v úplňku svítil na skupinku 14 - 17 letých chlapců, kteří měli jen mlhavé představy o možných následcích svého rozhodnutí. Kronika popisuje ještě několik let jejich kamarádství, potom se rozešli... Uplynulo půl století a na stejném místě se sešlo sedm statečných. Tři se omluvili a pět zůstalo nezvěstných... Akim a Dan

Romantiku nočních hlídek, táborových ohňů, služeb „škopkobáb“ a „šiškobáb“ střídalo dokončování tábora pro nástup skautské mládeže - oldskauti i přes svých „pár křížků“ (věkový průměr tábora byl 70,1 roku) nezapomněli na 3. bod skautského zákona: „Skaut je prospěšný a pomáhá jiným!“ Dan

SKAUTSKÝ KROJ Základem skautského kroje je košile, šátek a opasek. Ostatní součásti již mají volnější předpisy a jednotlivé oddíly by je měly mít stejné. Pojedete-li za svými ratolestmi na tábor, setkáte se i s jejich vůdci a poprvé je asi uvidíte ve skautském kroji. Možná vás bude zajímat, co jednotlivé části kroje dospělých představují... stojící: Pedro, Rolf, Unkas, Ježdík v podřepu: Dlouhý Mokasín, Akim, Dan

OLDSKAUTI POD STANY Již po osmé pořádali hradečtí skauti pro oldskauty z celé republiky (chlumečtí OS samozřejmě opět nechyběli) stanový tábor v překrásném koutu Prachovských skal nedaleko Pařezské Lhoty. Týden strávený ve stínu pískovcových skal ozářených sluncem, tolik připomínajících „Žluté skály“ z dávného junáckého seriálu, byl balzámem na tělo i na duši. 24

Skautská košile Barva se několikrát v historii měnila - po válce khaki, potom medově hnědá a dnes béžová (to se týká „pozemních skautů“, vodáci mají košile modré, činovníci i bílé, atd.). Košile má dlouhé rukávy, na prsou dvě kapsy a výložky. O osobnosti dospělého skauta nebo skautky vypovídají odznaky a nášivky na košili. Jejich umístění i právo nošení upravují skautské krojové předpisy pro dospělé skauty: levá strana košile: Slibová lilie - nejdůležitější odznak skauta se nosí nad levou kapsou, skautky mají lilii podloženu látkovým čtyřlístkem; Chlumecké listy

SKAUTING

léta služby - na klopě levé kapsy; Vůdcovský odznak - na levé kapse, u vodáků Kapitánský odznak; stužky státních a skautských vyznamenání - nad levou kapsou; pravá strana košile: mezinárodní domovenka - nad pravou kapsou; Instruktorský odznak - na pravé kapse (tři tee-pee); příležitostné odznaky - kovové na klopě pravé kapsy, nášivky nad pravou kapsou, ale pouze po dobu trvání akce; levý rukáv (shora dolů): domovenka - název obce; středisko - jestliže je v obci více středisek; číslo oddílu činovnický štítek - barva představuje úroveň: zelená - Středisková rada hnědá - Okresní rada Junáka tmavomodrá - Krajská rada Junáka světlemodrá - Náčelnictvo kmene (do roku 2002 byl štítek červený); - počet prýmků určuje funkci: čtyři - vůdce střediska, ORJ, KRJ, náčelník kmene tři jeho zástupce dva zpravodaj, vůdce oddílu jeden - člen rady, zást. vůdce oddílu

pravý rukáv (shora dolů): znak mezinárodní skautské organizace Lví skaut znak absolvované Lesní školy Na skautské košili můžete ještě vidět šňůrku, která je uvázána za levou výložku a druhý konec s píšcalkou má zasunutý do levé kapsy. Skautské organizace byly totalitními režimy zakázány po mnohá desetiletí. Skautský kroj byl pečlivě oprašován na čestných místech v šatnících a stačil náznak návratu svobodných časů, aby se znovu objevil ve službě - ve službě ideálům, veřejnosti a zejména naší mládeži. Máme ho proto v úctě a doufáme, že už nikdy ho nebudeme muset zavírat do skříní! Vlad. Köhler - Mika

Inzerce

Inzerce

7 / 2003

25

SPORT

I. CHLUMECKÁ POULIČNÍ VOLEJBALOVÁ LIGA Třetí červnovou sobotu se na kurtech pod sokolovnou konal I. ročník chlumecké pouliční volejbalové ligy. Dvanáct družstev bojovalo o první prestižní vítězství, které nakonec po tuhých bojích získalo družstvo „Bez názvu a zámečnictví Staněk“ před „Kalvádos TEAM“ a „Ropáky“. Žádné

lépe oblečenou pořadatelkou se stala Milada Mrkvičková, hlavní organizátorka turnaje.

ZBORNÍCI Z POLEPŠOVNY

BEZ NÁZVU A ZÁMEČNICTVÍ STANĚK

PŘEDÁVÁNÍ CEN

KALVÁDOS TEAM CZECH REPUBLIC

Občerstvení zajišcovala restaurace Sokolovna, o večerní zábavu se s velkým úspěchem postarala skupina WCS (Zborníkovi a spol.). Tato akce byla uspořádána nejen pro pobavení všech zúčastněných a pro radost z pohybu, ale také pro oživení volejbalové tradice v našem městě. Výtěžek turnaje bude použit na opravu altánu pod sokolovnou. Děkujeme všem, kteří přispěli svou účastí. Dík patří také tenisovému oddílu za poskytnutí kurtů a všem spřízněným duším volejbalového oddílu, které se podílely na pořádání akce. Příští ročník plánujeme na červen 2004. Máte-li chuc zahrát si volejbal i v průběhu roku, nabízíme Vám pronájem antukového kurtu. Objednat se můžete u správce tenisového a volejbalového oddílu pod sokolovnou. Těšíme se na Vás

ROPÁCI družstvo však nepodcenilo přípravu, proto byly rozděleny i další ceny: za extravagantní kostým a sportovní výkon bez nervozity (Zborníci z polepšovny), za nejvtipnější pokřik (Kalvádos TEAM), za roztleskávačky (Chlumečtí Killers). Nejlepšími hráči byli vyhlášeni Antonín Černý a Eva Valentová. Cenu pálivého guláše získal Pavel Mrkvička a nej26

členové oddílu volejbalu

Pořadí: 1. Bez názvu a Zámečnictví Staněk 2. Kalvádos TEAM 3. Ropáci Útěcha 4. Kuře a jeho farma 1. Chlumečtí Killers 5. - 8. Školní krysy, 2. Zborníci z polepšovny Čulibrk Staropramen, 3. - 4. Olgoj chorchloj Berňousci, Obhájci vítězství Bílé myšky Chlumecké listy

SPORT

OBHÁJCI VÍTÌZSTVÍ

CHLUMEÈTÍ KILLERS

ÈULIBRK STAROPRAMEN

OLGOJ CHORCHLOJ 7 / 2003

KUØE A JEHO FARMA

BERÒOUSCI

ŠKOLNÍ KRYSY

BÍLÉ MYŠKY 27

SPORT

3. ročník fotbalového turnaje starších elévů v Chlumci n. C. pod názvem Jerie a syn Cup 2003 Ve čtvrtek 8. 5. 2003, v den státního svátku, se konal na našem hřišti 3. ročník turnaje starších elévů. Na turnaj se přihlásilo 8 týmů, z toho dva domácí. Družstva byla rozdělena do dvou skupin. Ve skupině „A“ se postupně mezi sebou utkaly týmy FK Chlumec „A“, Kolína, Hořic a Malšovic s těmito výsledky: Chlumec „A“ - Kolín 1:3, Malšovice - Hořice 0:3, Chlumec „A“ - Malšovice 6:0, Hořice - Kolín 0:2, Chlumec - Hořice 3:0 a Malšovice - Kolín 2:1.

o 3. - 4. místo Černilov - Chlumec „A“ 1:1 /PK 2:1/ o 1. - 2. místo Horní Jelení - Kolín 2:0 Takže vítězem se stalo družstvo z Horního Jelení. Na druhém místě se umístili hráči z Kolína. Třetí místo obsadil Černilov. Na naše hráče zbyla tzv. bramborová medaile. Ale přece jsme jeden pohár vybojovali. V závěrečném rozstřelu dvou nejlepších střelců se prosadil náš kanonýr Jirka Kučera a odnesl si pohár pro nejlepšího střelce, diplom a šampáňo. První tři týmy vyhrály krásné poháry, diplomy, šampáňa a dorty, k tomu ještě doslaly tašky se sladkostmi. I ostatní družstva na dalších místech obdržela diplomy, tašky a šampáňa. Tyto všechny ceny nám pořídila firma Jerie a syn - stavební obchodní firma - díky níž se mohl tento turnaj uskutečnit. Tímto chci oběma majitelům firmy velmi poděkovat za podporu mládežnického fotbalu v našem městě a věřím, že v příštím roce bude možné uspořádat v pořadí již 4. ročník turnaje Jerie a syn Cup 2004. Ještě jednou můj velký dík velkému a malému Alešovi. Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě turnaje jakkoliv podíleli, hlavně Pavlíně Suchánkové, paní Vlastě Luskové a dvěma maminkám našich hráčů paní Martině Kukalové a Janě Synkové za pomoc v bufetu, bez něhož se žádný turnaj neobejde. Vedoucí turnaje a trenér

Jaroslav Koza

Turnaj elévů Jerie a syn Cup 2003 - 4. místo V tabulce získal Kolín a Chlumec „A“ 6 bodů, ale Kolín měl lepší skóre a postupoval z 1. místa, Chlumec šel do semifinále z druhého místa a v semifinále na něj čekal vítěz ze skupiny „B“. Ve skupině „B“ se postupně mezi sebou utkaly týmy Chlumec „B“ (který tvořili hráči mladších elévů +2 hráči ze starších), Kobylic, Černilova a z Horního Jelení s těmito výsledky: Chlumec „B“ - Kobylice 0:3, Černilov - H. Jelení 0:4, Kobylice - Černilov 1:2, H. Jelení - Chlumec „B“ 6:0, Kobylice - H. Jelení 0:4 a Černilov - Chlumec „B“ 4:0. V tabulce získal první místo tým Horního Jelení. Na druhém místě skončili hráči z Černilova. Naše „Béčko“ skončilo v základní části na posledním 4. místě a v semifinále č. 1 se utkalo s Hořicemi s výsledkem Hořice - Chlumec „B“ 6:0. Ve druhém semifinále se utkaly Malšovice - Kobylice 0:0, ale na pokutové kopy vyhrály Malšovice 5:4. Ve třetím semifinále Kolín remizoval s Černilovem 0:0 a následovaly penalty, ve kterých Kolín vyhrál 3:2, a postoupil do finále. Černilov tím pádem čekal na soupeře z posledního 4. semifinále, s nímž se utkal o 3. místo. V tomto semifinále se utkali domácí hráči FK „A“ s Horním Jelením. Zápas skončil v normálním čase 0:0, a tak se kopaly penalty, ve kterých nás Horní Jelení porazilo 3:2. Do finále tím pádem postoupilo Horní Jelení. Tam na něj už čekali hráči z Kolína. Naši hráči se utkali o třetí místo s Černilovem. V dalších zápasech o konečné umístění se utkaly o 7. - 8. místo Chlumec „B“ - Kobylice 2:1 o 5. - 6. místo Hořice - Malšovice 0:0 /PK 2:1/ 28

Inzerce

Chlumecké listy

SPORT

2. MÍSTO STARŠÍCH ELÉVŮ FK CHLUMEC N. C. V OKRESNÍM PŘEBORU To, o čem se nám na začátku soutěže v OP starších elévů 2002-2003 ani nesnilo, je skutečností. Naši hráči v závěrečném finiši dokázali, že jsou dobrými hráči, a celkově obsadili z 13-ti týmů 2. místo v soutěži. Naše soutěž byla vytvořena tak, že se nejprve utká každý s každým, a potom se jednotlivá družstva rozdělí do tří skupin podle umístění. V první budou hrát hráči, kteří se umístili na 1. - 4. místě. Ve druhé hráči, kteří skončili na 5. - 8. místě a ve třetí hráči z 9. - 13. místa. Tet k jednotlivým zápasům. Naši hráči začínali první dvojzápas s Novým Hradcem. Každý zápas se hraje 2x 20 minut. Takže celkem 80 minut hry. 1. FK Chl.- Nový Hradec 5:0 /2:0/ + 7:0 /2:0/ 2. Černilov - FK Chl. 4:2 /1:2/ + 4:1 /2:0/ 3. FK Chl. - Třebechovice 1:2 /1:0/ + 1:0 /0:0/ 4. Skřivany - FK Chl. 2:5 /1:2/ + 2:7 /2:2/ 5. FK Chl. - Olympia HK 0:2 /0:2/ + 2:5 /2:0/ 6. Třebeš - FK Chl. 1:2 /0:2/ + 5:1 /3:0/ 7. FK Chl. - DFC Slavia 2:1 /1:1/ + 7:0 /3:0/ 8. Lhota p.L. - FK Chl. 1:0 /1:0/ + 0:2 /0:1/

Po tomto zápase jsme se dostali na 4. místo v tabulce a tím pádem nás čekala finálová část o 1. - 4. místo. Na týmy před námi jsme měli 6-ti bodovou ztrátu. Ale už jen postup mezi elitu byl úspěch. V první skupině byly s námi ještě Třebechovice, Olympia HK „B“ a Černilov. A tyto týmy si to rozdaly o konečné umístění. První zápas jsme hráli v Černilově. 1. Černilov - FK Chl. 2. FK Chl. - Třebechovice 3. Olympia HK „B“ - FK Chl. 4. FK Chl. - Černilov 5. Třebechovice - FK 6. FK Chl. - Olympia HK „B“

0:1 /0:1/ + 2:1 /0:0/ 3 body 2:2 /2:1/ + 0:1 /0:1/ 1 bod 1:2 /0:0/ + 3:1 /1:1/ 3 body 1:0 /0:0/ + 1:2 /0:2/ 3 body 0:0 /0:0/ + 0:2 /0:0/ 4 body 2:1 /0:0/ + 3:2 /0:1/ 6 bodů

Oba poslední zápasy nás ze 4. místa posunuly na konečnou 2. příčku soutěže. 1. místo Černilov 136:24 88 2. místo Chlumec 94:48 71 3. místo Olympia HK „B“ 139:53 70 4. místo Třebechovice 88:28 68 Na tomto úspěchu se podíleli tito hráči: brankář Láta Po zimní části jsme přezimovali na 6. místě v tabulce Kukal a dále Míša Boháček, Vašek Chára, Vláta Kouba, s 27 body a skóre 45:29. Během zimní přípravy jsme abAdam Suchánek, Adam Vacek, David Kozák, Pavel „Pája“ solvovali 10 turnajů v hale. Jedenáctý pořádal OFS HK v haHavránek, Péca Synek, Jára Synek, Jířa Kučera, David „Davle v Kuklenách. ča“ Mazánek, Martin Maček a BuiDucNam. Z mladších Turnaje a tréninky v hale chlumecké školy byly dobrou elévů nás občas posílili Láta Doseděl, Kuba Hartman a Topřípravou pro jarní část soutěže. Tu jsme začali koncem máš Steklý s Otíkem Kuchařem.Králem našich střelců se března doma s Předměřicemi. stal Jirka Kučera s 40-ti brankami. Na druhém místě skon9. FK Chl. - Předměřice 5:1 /2:0/ + 4:0 /2:0/ čil Jarda Synek s 14-ti brankami a na třetím místě se umís10. Kobylice - FK Chl. 1:2 /1:0/ + 1:8 /0:3/ til s 13-ti brankami Pavel Havránek. Z tohoto souboru na11. FK Chl. - Slavia HK „B“ 5:0 /0:0/ + 4:0 /4:0/ šich „umělců“ v příští sezóně přejde 5 hráčů do mladších 12. Malšovice - FK Chl. 1:3 /1:0/ + 1:2 /0:0/ žáků. Jedná se o Pavla Havránka, Vaška Cháru, Davida Mazánka, Martina Mačka a BuiDucNama. Všem těmto hráčům přeji hodně úspěchů v jejich dalším působišti a ac nadále dobře reprezentují FK Chlumec a tím i naše město. No a my u starších elévů se už těšíme na nové posily z mladších elévů, kteří v nich končí a přestupují k nám. Na závěr chci poděkovat všem, kteří ac už jakkoliv pomáhali u starších elévů - sponzorům bez kterých by to tak dobře nešlo - rodičům, kteří nám jezdili na turnaje a hlavně mistrovské zápasy, maminkám našich hráčů za pomoc při občerstvení na domácích turnajích. Na úplný závěr bych rád mezi kluky uvítal pár nových tváří. Chlapce, kteří by se chtěli podílet na dalším osudu mládežnického fotbalu v Chlumci nad Cidlinou. Jde o ročníky 93 a 94. Starší elévové FK Chlumec Tréninky začínají na hřišti FK od poloviny srpna klečící zleva: V. Kouba, P. Synek, L. Kukal, A. Vacek, M. Boháček, 3x týdně od 15.30 hod. V. Chára stojící zleva: D. Kozák, A. Suchánek, D. Mazánek, J. Kučera, J. Synek, Za FK trenér starších elévů Jaroslav Koza M. Maček, P. Havránek, chybí BuiDucNam 7 / 2003

29

SPORT

ÚSPĚŠNÉ LOUČENÍ S FOTBALOVOU SEZÓNOU 2002/2003 STARŠÍCH ELÉVŮ FK CHLUMEC Na úplný závěr sezóny jsme se zúčastnili fotbalového turnaje pro starší přípravky v Třebechovicích. Na tomto turnaji již nehráli kluci narození v roce 1992. Ti jsou již v kategorii žáků. Takže jsem měl k dispozici hráče ročníků 93 a 94. Nejmladším byl Jan Svoboda ročník 95. Na turnaji startovalo 10 týmů. My jsme měli ve skupině „B“ Opočno, Nový Hradec, Velichovky a DFC Slavia HK. Turnaj za nás odehráli tito hráči. V brance se střídali Láta Kukal s Mírou Kučerou. Oba brankáři za celý turnaj ale moc práce neměli. V obraně hráli Vláta Kouba, Adam Svoboda, Adam Vacek - ten hrál na tomto turnaji velice dobře - a střídáním vypomáhal David Kozák. V záloze si dobře počínali Adam Suchánek, Tomáš Steklý a Honzík Svoboda - pří střídání vypomáhal Honza Roneš. No a v útoku hrála naše úderná dvojka Jirka Kučera a Jarda Synek. Pro bratry Svobodovy to bylo vůbec první účinkování ve starších elévech a hráli také dobře.

vynutili územní převahu. A z té dávali branky. První branku dal Adam Suchánek a tím zavelel k našemu celkovému vítězství. Ke konci zápasu dal druhou branku Jirka Kučera. Tím se dostal na první místo v tabulce střelců. Zápas jsme vyhráli 2:0. Branky: Adam Suchánek a Jirka Kučera. Za první místo jsme dostali pohár, diplom, šampáňo a bombóny. Jirka Kučera, který ten den slavil 10. narozeniny, dostal za nejlepšího střelce diplom a pohár. I když jsme měli skóre 19:0, pohár pro nejlepšího brankáře putoval jinam, neboc naši brankáři nemohli díky hře našich hráčů v poli prokázat své schopnosti. Tento turnaj byl tečkou za minulou sezónou, ale vlastně začátkem nové sezóny a jak to tak vypadá, vůbec by pro nás nemusela být špatná. Ale to uvidíme až po prázdninách. Všem hráčům a jejich rodičům přeji hezké prázdniny a vydařenou dovolenou. Trenér starších elévů

Jaroslav Koza

První trénink bude 18. srpna na hřišti FK Chlumec a 23. srpna bychom se měli zúčastnit turnaje elévů, který bude pořádat DFC Slavia HK v Urbanicích. Věřím, že se prvního tréninku zúčastní co nejvíce hráčů. trenér

Turnaj elévů Třebechovice - 1. místo V prvním zápase jsme se utkali s hráči Opočna a porazili jsme je 6:0. Branky: Synek J. 2x, Suchánek A. 2x, Kučera a Steklý 1x. Ve druhém zápase jsme porazili DFC Slavia HK 3:0. Branky:Kučera 2x, Synek 1x. Ve třetím zápase skupiny jsme jasně přehráli Velichovky 6:0. Branky: Synek J. 3x, Kučera J. 3x. K postupu do semifinále z prvního místa nám stačila remíza. V posledním zápase jsme hráli proti Novému Hradci. Tento zápas byl dost vyrovnaný, až se trefil Jirka Kučera, a rozhodl tento zápas pro nás. Vyhráli jsme 1:0. Branka:Kučera. Do semifinále jsme postoupili z 1. místa a měli skóre 16:0. Tam nás čekal tým z druhého místa skupiny „A“, a to byl ze Solnice. Pohár pro vítěze byl velice hezký, a tak kluci v semifinále zodpovědně makali. Hned v prvním poločase se prosadil Jára Synek a dal náš jediný, ale postupový gól. Tímto gólem se střelecky dotáhl na Jirku Kučeru a oba suverénně vedli ve střelecké soutěži o cenu pro nejlepšího střelce. Zápas jsme vyhráli 1:0. Branka: Synek J. Ve finále jsme se utkali s hráči Slavie HK. Slavie má vysoké a urostlé hráče, jenže naši kluci je uběhali a potom si 30

Inzerce

Chlumecké listy

SPORT

Blíží se „svátek mopedistů“ a jejich příznivců V sobotu 23. srpna 2003 se na dostihovém závodišti v Chlumci nad Cidlinou opět po roce „rozburácí“ motory populárních Stadionů při II. ročníku chlumeckého Moped dostihu. Jedná se o jeden ze závodů šestidílného seriálu Moped Cup 2003. Loni se tento závod konal v Chlumci poprvé. Zcela netradiční trac je zasazena částečně do dostihového závodiště a do přilehlých komunikací až k farmě Ostrov. Těsně před tribunami je startovní a cílová rovinka. Následně je trac vyznačena pneumatikami kolem dostihových překážek, kde jsou vytvořeny jak pro jezdce tak i pro diváky na tribunách zajímavé a atraktivní partie zatáček a krátkých rovinek. Po absolvování úseku na závodišti se jezdci dostanou na asfaltovou cestu, po které pokračují směrem na Ostrova, náročnou zatáčkou „U křížku“ se vracejí polní cestou kolem „Šroubovny“ zpět před tribuny na závodiště. Jezdí se na dvě kola a ti lepší jezdci zvládnou jeden okruh pod hranici 4 minut. Finále se jede na 3 okruhy. Prvního ročníku se zúčastnilo na 90 závodníků, z toho jich bylo 6 z chlumeckého „CH - moped teamu“. Za ideálního počasí, před velmi solidní diváckou kulisou, bylo možno sledovat velmi zajímavé a dramatické závody. Nechybělo nic, co patří k „velkým“ motoristickým podnikům. Jelo se 6 rozjížděk, 3 semifinále, malé a velké finále. Na startovním roštu úřadoval startmaršál pan Živný, kterého znají příznivci motorového sportu ze Zlaté přilby Československa.

Mopedy startovaly z jedné řady a na startu jich stálo i 22 najednou. Samotné starty provází tradiční hluk a vůně závodního benzínu. První zatáčka po startu nabízí dramatické momenty, kdy se závodící smečka snaží získat výhodné postavení do dalších zatáček. Nechybí samozřejmě ani pády, kolize a havárie. Na asfaltových úsecích okruhu dosahovali ti nejlepší až 90 km rychlosti. O bezpečnost se starají hasiči, tým rychlé zdravotní služby, 30 tracových komisařů. Pořadatelský tým při loňském ročníku čítal 60 lidí. Ve stáncích teklo pivo a limo proudem, voněly klobásy, párky, bramboráky a jiné pochutiny. Doprovodný program obstarali koně z hřebčína včetně závodu přes cílovou rovinku mezi koněm a jezdcem na mopedu. Prostor tribun, stánků a depa je kvalitně ozvučen a hlasatel diváky informuje o průběhu závodu i dalších zajímavostech. Vstup do parkoviště závodních strojů je divákům umožněn a ti mohou zblízka a na vlastní oči vidět jezdce, požádat o podpis, či si prohlédnout rozebraný „závodní“ stroj. Jednotlivé týmy mívají stejně zbarvené mopedy, kombinézy, helmy, přístřešky a stany, nástěnky s fotkami ze závodů, stolečky s posezením, reklamní nápisy a hlavně velké zaujetí pro závodění a recesi. Prostě, kdo neviděl, neuvěří. I závěrečný ceremoniál má všechny atributy, jako jsou k vidění třeba při Grand Prix motocyklů, včetně stříkání šampaňským. Loňský závod v Chlumci byl ředitelstvím seriálu Stadion Cup vyhlášen jako vůbec nejlepší závod v celém seriálu po organizační stránce. Letos se závod pojede na trati, na kterou se všichni závodníci těší, a po loňském průběhu se očekává i zvýšený zájem ze strany jezdců, a proto se pořadatelé připravují na start až 150 jezdů. V jednání jsou i zajímavé a známé osobnosti, které se zúčastní exhibičního závodu na jeden okruh před tribunami na závodních mopedech. Letos organizátoři připravují i velký party stan Gambrinus pro občerstvení účastníků.

Inzerce

´

¡

Rozhodně si nenechte ujít zajímavou podívanou !!! P.Z. 7 / 2003

31

CYKLOTURISTIKA

CYKLOTRASA NA VÝLET Cykloturistika zaznamenala v posledních deseti letech velký boom a stala se trendem aktivního trávení volného času a relaxace. V turisticky zajímavých regionech vznikla sín značených cyklotras vedoucích atraktivními oblastmi po vedlejších silnicích, místních a lesních komunikacích. V našem okolí bohužel zatím takové cyklistické stezky nejsou, a proto pro ty, kteří cykloturistiku pěstují, doporučuji zajímavou trasu vedoucí na západ od našeho města. Východiskem nám tentokrát bude parkoviště (tržnice) u zámku, odkud pojedeme po státní silnici na Prahu. Asi po 100 metrech odbočíme vpravo po silnici do Lišic (4 km). Zde z kop-

32

ce dolů a na křižovatce vpravo do Lišiček (5,6 km), kde se v zatáčce dáme opět po silnici vpravo nahoru, směrem k lesu. Projedeme lesem a na jeho druhém okraji na křižovatce nás

silniční ukazatel pošle vlevo na Vlkov (7,9 km). Ze silnice můžeme na severu za dobré viditelnosti obdivovat panorama Krkonoš s dobře znatelným vrcholkem Sněžky. Na Vlkově potom opět jižně pěkný výhled do Polabí. Projedeme vesnicí a opět dolů z kopce přijedeme do obce Nový (12 km). Zde se dostaneme na křižovatku s hlavní silnicí a po této silnici vlevo do Městce Králové (16,5 km). Na náměstí narazíme na modrou turistickou značku, která povede naší další cestu. Pozor za nemocnicí nepřehlédnout odbočku značky ze silnice vpravo na polní cestu (je uzavřená proti vjezdu motorových vozidel železnou závorou). Značka nás spolehlivě, převážně lesem, dovede do vesnice Pouš€ (23 km). Cestou za železniční tratí si všimneme vlevo stojícího dubu, který v malém připomíná podobu naší Morany. Před Pouští je úsek značené cesty pro kolo nesjízdný, a tak sesedneme a půjdeme tento cca kilometr dlouhý úsek pěšky. Veskrze rekreační obec Poušc je na břehu velkého Jakubského rybníka a svůj název dostala údajně podle staré pověsti,

Chlumecké listy

CYKLOTURISTIKA

kdy se zde konal velký sraz čarodějnic, po kterém zde zůstala pěkná spoušc a krajina se změnila v poušc. Teprve čtyřicet dní trvající deště krajinu opět zúrodnily a daly vzniknou celé řadě rybníků v okolí. Naše cesta povede stále po modré vedoucí kolem Jakubského a později Pustého rybníka a je zároveň naučnou stezkou seznamující nás se zdejší florou a faunou. Značku opustíme až u hráze Pustého rybníka, kde vyjedeme nahoru na novou širokou silnici a dáme se po této silnici vlevo a podle silničního ukazatele do Dymokur (29 km). Zde u kostela můžeme sjet dolů a podívat se do města a nebo zde odbočit po silnici vlevo směrem na Poděbrady a později na Městec Králové. Tato silnice nás dovede opět do Městce Králové (38 km). Projedeme městem a dáme se vlevo, po trase, kterou jsme již jednou jeli, ale za městem za dlouhým rybníkem z této cesty odbočíme vpravo do Běruniček a Běrunic (43 km).

Silnice nás dovede až do Lovčic (48 km), kde na kraji vesnice u kostela pojedeme vpravo až na státní sil-

niční trac a vlevo obcí, později lesem, až na vrchol stoupání, kde se nám otevře pohled na zámek. A to znamená,

nici. Po této silnici ale z bezpečnostních důvodů nepojedeme, ale pouze se po přechodu u hospody dostaneme na druhou stranu silnice a dáme se po silnici vedoucí zhruba souběžně se státní silnicí, kolem lesa, do Převýšova (51 km). Zde přejedeme želez-

že jsme u cíle naší cesty, která je tentokrát trochu namáhavější a delší, ale dala nám opět možnost poznat další, doposud nepoznanou, část našeho okolí. Délka trasy je cca 54 km. Šcastnou cestu. AF

Inzerce

7 / 2003

33

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

ce. Tolik energie a nadšení ještě po absolvování disciplín v soutěžících zbylo! Věcných cen bylo tolik, že se dostalo na každé družstvo. Lze tedy říci, že zvítězili opravdu všichni. Do třetice všeho dobrého (a sportovního) se u nás konalo ukončení ligy kuželek - jarní sezóna. Další sportovní akce, na které podzámečtí obyvatelé prokázali nejlepší trefu koulí na kuželky, když zvítězili nad druhým domovem i domovinkou. „Sláva vítězům, čest poraženým.“ Tímto se s Vámi loučím, milí obyvatelé Chlumce, a přeji Vám: - sílu zdolávat překážky - chuc do života - vědět, jak důležité je vážit si maličkostí a nakonec ještě KRÁSNÉ LÉTO.

V červnu sportem ku zdraví Milí čtenáři, vítejte u pravidelného okénka, kterým můžete nahlédnout do Domova důchodců „V Podzámčí“. Měsíc červen jsme otevřeli kavárničkou. Pěkně jsme se pobavili u kávy a ovocných zákusků a pomalu jsme začali čerpat sílu a probouzet chuc vyhrávat a to z jediného důvodu. 11. dne v měsíci se konaly sportovní hry pro seniory (v domově „na kopečku“), u nás se na 12. června připravovaly hry pro mentálně retardované. Než jsme se pustili do těchto soutěží, proběhlo pravidelné setkání seniorů a dětí z mateřské školy „U Zámku“. Tentokrát nebylo na programu cvičení ve dvojicích (senior - dítko), ale s pomocí paní učitelky Literové a paní učitelky Herčíko-

vé si děti připravily besídku. Tímto za všechny zúčastněné obyvatelky děkuji za milé a příjemné dopoledne. A tet už ke zmíněným „sportovkám“. Naši senioři reprezentovali „Podzámčí“ rozděleni do dvou družstev. Štěstí se na nás usmálo, a když se ještě připojily výsledky z tréninků připravených disciplín, mohli jsme se pyšnit 2. místem. S transparentem „na jedničky V Podzámčí nikdo z vás tu nestačí“ jsme tedy nebyli od pravdy daleko. Den poté se do našeho domova sjely ústavy sociální péče z okolí. Všichni se velmi dobře bavili, pekelně se soustředili na disciplíny a pro zkrocení hladu opékali vuřty. Při sčítání konečných výsledků byl k dispozici taneční parket, který byl využit i přes pálící slun-

OZVĚNA

Kritizuj je nelaskavě, budou oni kritizovat tebe stejně nelaskavě. Vyhrožuj jim, budou i oni vyhrožovat tobě. A škot jim, budou i oni škodit tobě. Prostě chovají se jako ozvěna. A jejich jednání je vskutku ozvěnou cizí dobroty nebo cizí zlosti. Někdo si třeba naříká, že má zlé sousedy, nebo že lidé s ním jednají pánovitě a tvrdě. Ale obyčejně chyba je v nich samých. Lidé s nimi jednají proto tvrdě a pánovitě, že oni sami tak jednají s lidmi. Křescan má být jakousi výjimkou z tohoto zákona ozvěny. Nemá být nikdy ozvěnou cizí zlosti. Má si vždycky zachovat počáteční krok, prvenství lásky. Má lidem činit dobře, ac lidé činí dobře nebo zle. Má milovat lidi, ac li-

(Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá) Zavoláme-li do lesa: „Jsi dobrý člověk!“ Ozve se nám z lesa: „Jsi dobrý člověk!“ Zavoláme-li do lesa: „Jsi zlý člověk!“ Ozve se nám z lesa: „Jsi zlý člověk!“ „Mám tě rád“... „Mám tě rád,“ přijde odpovět. Vážený čtenáři, tato malá ukázka nám vysvětlí důležité tajemství. Veliká většina lidí s námi jedná tak, jak my jednáme s nimi. Mrač se na ně, budou se mračit oni na tebe. Vysmívej se jim, budou se vysmívat oni tobě.

34

Soňa Chloupková sociální pracovnice

dé jej milují, nebo nemilují. Má jednat podle zákona lásky, který je zapsán v Písmu svatém: „Nenech se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem!“ /Řím 12,21/ Zlo lze přemoci pouze dobrem, NIKDY ZLEM! Proto jednej s lidmi jen v souhlase se srdcem Božím, ac už lidé s tebou jednají jakkoli a uvidíš, že přemůžeš třeba i po letech toho nejhoršího člověka. Prosíme, Pane Bože náš, dej nám moudrost, abychom včas zahlédli nebezpečí a měli sílu obstát a vydržet i v těžkých zkouškách. Prosíme, dej nám sílu vždy přemáhat zlo dobrem. Potřebujeme tvé pomoci, Pane, vyslyš nás. AMEN Jaroslav Tesař - farář CČSH

Doplňovačka

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

13

1. Místo věčného zatracení, někdy a někde i průběh manželství 2. P.... je všech Čechů ráj 3. Skáče se pro to přes plot 4. Exvedoucí finančního úseku Městského úřadu 5. Odpovět na otázku proč 6. Jedno by neškodilo 7. Nástroj Pěchočové 8. Kujme p.... 9. Zahrádkáři sklízejí p.... své práce 10. Dívají se na to necudové

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

P

11. Planeta 12. Levně tam nakupujeme

13. Všichni je máme rádi Rozluštění na str. 41

LV Chlumecké listy

SOUTĚŽ

Trochu humoru „Jak sis mohl vzít tak mrňavou ženu. Hugo, ty máš přes dva metry a ona ti sotva po prsa.“ „V tom je ta výhoda, ona dodnes netuší, že mám plešatou hlavu.“

Novomanžel při pohledu na to, jak jeho drahá choc připravuje večeři, pronese: „To je úžasné, Olinko, otevíráš konzervy přesně stejným způsobem jako tvoje maminka.“

„Pane doktore, řekněte mi, jak to se mnou vypadá, ale pravdu!“ „Ano, pane Hliník, není vám vůbec nic, jste lenoch a alkoholik.“ „Děkuji, pane doktore, napište mně to pro mou ženu latinsky.“

Vojenský lékař povídá rozzlobeně: „Poslechněte, chlape, taky byste ke mně přišel s takovou blbostí, kdybyste byl v civilu?“ „To ne, pane doktore, to bych si pro vás poslal.“

Do knihkupectví vstoupí žena v černém, v ruce drží knihu Houby okolo nás. Knihkupec jí stiskne ruku a praví: „Upřímnou soustrast, vydavatelství už tu chybu opravilo.“ Muž přijde z práce domů a manželka mu povídá: „Dnes máš k obědu jenom suché brambory.“ „Jak je to možné?“ „No, nechala jsem v chodbě dva řízky a kočka sežrala zrovna ten tvůj.“ LV

S NÁMI SE NESTANETE MILIONÁŘI (SOUTĚŽ PRO CELOU RODINU - OVĚŘTE SI SVÉ ZNALOSTI) A

B

C

D

316 m

416 m

516 m

616 m

1

Karlův most v Praze je dlouhý:

2

Na Staroměstském náměstí v Praze stojí pomník:

Jana Žižky

Jana Husa

J. A. Komenského

T. G. Masaryka

3

Pražská Petřínská rozhledna je vysoká:

40 m

50 m

60 m

70 m

4

V Praze nejezdí:

trolejbusy

autobusy

tramvaje

Metro

5

Karel IV. založil v Praze:

Hradčany

Staré Město

Malou Stranu

Nové Město

6

Václavské náměstí v Praze je dlouhé:

490 m

590 m

690 m

790 m

7

V základech Národního divadla v Praze není kámen z:

Řípu

Sněžky

Blaníku

Radhoště

8

Při otevření Národního divadla se hrála opera:

Libuše

Prodaná nevěsta

Rusalka

Tajemství

9

Přestupní stanicí Metra není:

Florenc

Můstek

Muzeum

Hlavní nádraží

10

Obchodní dům Kotva je na náměstí:

Václavském

Republiky

Staroměstském

Mírovém

Správné odpovědi na str. 41 Jiří Drábek 7 / 2003

35

Inzerce

36

Chlumecké listy

POVĚSTI CHLUMECKÉHO KRAJE

Pověsti chlumeckého kraje Snad každé místo našeho kraje je opředeno tajemstvím minulosti, tajemnem mýtů starých pověstí a dávných vyprávění. Mnohé je již zapomenuto a navždy ztraceno. Není již nikdo, kdo by přenesl vyprávění z otce na syna tak, jak to dříve bývalo zvykem. Dnešní doba přinášející denně tisíce komerčních informací z celého světa nepřeje zdánlivě nedůležitému a nezáživnému povědomí minulosti. A to

je škoda, protože každý z nás by měl znát minulost svého kraje, kde žije. Proto jsme se rozhodli zveřejnit několik dochovaných pověstí, které zaznamenal Václav Horyna ve své sbírce Pověsti kraje Malátova a Klicperova vydané v roce 1941. Každá z pověstí má své místo vyprávění, a proto ji doprovází fotografie připomínající konkrétní místo děje pověsti v dnešní krajině.

SMRT KNĚŽNY BOŽENY (Z Lučic) Když kníže Oldřich upevnil svou vladařskou moc v zemi a připojil se k německému králi Jindřichovi, dav před tím pobít posly Boleslava Chrabrého, nabízejícího Čechům spolek proti Němcům, bylo tomu teprve několik let po tom, kdy česká a polská vojska se setkala u Lučic, každé na jiném břehu Cidliny. Kraj byl tehdy samá bažina a nepřátelé se nemohli střetnout. K bitvě došlo až u Libice, kam vojska, navzájem na sebe hulákajíce, po obou březích dospěla. Jednoho roku se Oldřich vypravil opět do východních zemí. Přišel k Lučicům, jako před ním kníže Břetislav. Cidlina však byla rozvodněna, proměnila celou rovinu od Chlumce až k Žiželicům v jediné jezero. Byl únor, ledy tály a kalná povodeň z nich přerušila přechod přes řeku. Bylo třeba vyčkat, až voda opadne, aby se vojsko mohlo přebrodit. Leč vody neubývalo. Kníže se rozhodl, že zde rozbije svůj stan. Leží jeden den, druhý a ještě několik. Nuda ubíjela duši vojáků i jeho samotného. Kraj samá potopa, bláto a nebezpečí. Bylo třeba odkopávat příkopy kolem stanů a protírat zbraně olejem, aby nevznikla škoda na výzbroji. Jednou v podvečer zpozorovala stráž nad Olešnicí, že blátivou silnicí se od Prahy kolébá těžký dostavník. Byl zajištěn jízdní četou a spěchal. Uvnitř vozu seděla nemocná žena, toužící již po zastávce, aby si odpočinula. Tváře jí plály horečkou. Vůdce povozu, spatřiv přední stráž Oldřichovy výpravy, zvolal: „Hej, muži, kde je stan knížete? Musím jej co nejdříve vyhledat, protože přivážím kněžnu Boženu a cestou se roznemohla.“ „Kníže táboří v dohledu. Hlet, tato vesnice za řekou, odkud se malý pahorek se starými lipami zvedá, sluje Lučice. Na pravém břehu řeky před vesnicí je knížecí stan.“ Vůdce výpravy dal prásknouti do koní, čtyřspřeží běloušů trhlo těžkou archou jako hračkou, bláto zpod kol se rozstříklo stranou a povoz zamířil v trysku k Lučicům. Vstříc mu vyjelo několik jezdců. Ihned se vrátili, aby zvěstovali knížeti radostnou zprávu, že bude mít hosta. „Bůh but pochválen, že mi tě posílá“, pozdravil kníže svou milovanou choc. „Však jsi mi tu chyběla. Zpropadené počasí! Velká cesta přede mnou a pro povodeň nemohu dále.“ Vtom se zarazil. Kněžna, jindy veselá ve svém hovoru, klesala pod rameny svých průvodců, kteří jí pomáhali z vozu. 7 / 2003

„Jsem unavena, můj milý, a toužím po odpočinku. Sychravé počasí valem poškodilo mé zdraví a u Libice mi z nemoci zahořely tváře. Bojím se, aby choroba nebyla vážná. Jest slyšeti, že, mor po naší vlasti opět řádí.“ Když odnesli nemocnou kněžnu do selského stavení, dali jí napít horkého mléka a selka připravila suchý oblek a čistou postel, posadil se kníže k nemocné a hladiv jí její dosud černé vlasy a bílé ruce, prosil Boha, aby toto neštěstí od nich odvrátil. Kněžna záhy usnula vysílením. Teprve druhého rána se Oldřich dověděl, že milující manželka pocítila v Praze stesk po svém muži a toužila následovat ho na jeho tažení. Knížete hřála v prsou oddanost Boženina, ale ani na okamžik neztrácel se svého čela chmury, že by cesta kněžnina v tomto počasí mohla přinést neštěstí. Chvílemi chtěl svou ženu za nerozumný čin vyplísnit, nebo alespoň jí mírně domluvit, ale když spatřil její věrné oči a vzpomínkami mu proletěl onen obrázek setkání u Peruce, pohladil svou milovanou ženu znovu po havraních vlasech a zabočil hovorem jinam. Již se zdálo, že nebezpečí je zažehnáno. Kněžna nabývala síly a opustila lůžko. Vydala se dokonce dolů k řece, aby si prohlédla vojenský tábor Oldřichův. Sešla v průvodu dvou zbrojnošů dobře, ale cesta zpět byla zlá. Nemoc se vrátila z nachlazení znovu. Opět bylo třeba ulehnouti. Kníže prodlel u lůžka nemocné celé noci. Avšak tělo kněžny ztrácelo na síle, chřadlo více a více a když se jednoho večera válely mlhy po lukách, vzaly kněžně život. Oldřich byl nad ztrátou jediné milované osoby zdrcen. Upustil od své cesty na východ a toužil po Praze. Zde v šedi mlh a bláta ho všecko dusilo, jako by mu těžký kámen visel na krku. Cesta zpět byla tesklivá. Kníže jel až naposled. Vůz, z jehož oken dříve naň kynula jeho milovaná Božena, vezl chladnou mrtvolu. Ale na své smutné ležení před Lučicemi kníže Oldřich nezapomněl. Na paměc své velké lásky, jež mu v tomto kraji zhasla, dal postavit na pahorku kostelík a dřevěnou zvonici. Kostelík tu stojí věky, také zvonice vyzváněla místnímu selskému lidu povinnost k pobožnosti, ale na celou smutnou událost se už dávno zapomnělo... Převzato z knihy Václava Horyny Pověsti z kraje Malátova a Klicperova, fotografie Antonín Fibigr 37

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Posvícení Klamošská posvícení byla úplně jiná než poutě. Už proto, že se konala v období dušiček. Protože klamošská posvícení byla vždy první neděli v listopadu. Práce na polích byly téměř skončeny, dny byly krátké a noc se přikrádala kolem páté hodiny. Uklízelo se hlavně v domě a příprava na posvícení byla pečlivější a hlavně i husy byly tlustší. Roh hojnosti byl doširoka otevřen, mouky, vajec, všeho dost. Nemusilo se tak spěchat, vždyc z polí bylo všechno doma pod střechou. Naše posvícení bylo poznamenané přítomností Dušiček více, než v jiných domech. Dušičky u nás byly vážné a posmutnělé. Otec vzpomínal a i když to nedával na sobě znát, byl mlčenlivější než jiné dny. Po obědě jsme se všichni oblékli do černého, my děti do toho, co bylo - otec obvykle hledal kartáč, pečlivě si vykartáčoval klobouk i kabát, pečlivě naleštil boty, maminka mívala slušivé černé oblečení, protože na vsi se užilo jako parády téměř nejvíc. Pohřby ve vsi bývaly aspoň dvakrát ročně, maminka zpívala ve sboru a už proto musila být na každém. Ostatně tady se chodívalo vlastně na každý pohřeb. Byla to po-

slední pocta někomu, kdo tu pobýval většinou od svého narození. Koho jsme zdravívali při každém setkání - i kdyby to bylo třikrát. Černé šaty se užily do divadla a do kostela, prostě černé šaty byla nezbytnost. A pak jsme vyrazili na hřbitov. Od nás to šlo po trávnících do nízka spasených celkem dobře, horší bylo přepravit se přes blátivou cestu od Čurají na travnatou cestu ke hřbitovu. Po řepné sklizni byly cesty hluboko rozježděné a po podzimních deštích blátivé a samá louže. A tak se hledal kdejaký drn, kdejaký fígl, abychom se dostavili na hřbitov upraveni a sváteční. Byly to téměř atletické výkony s přeskoky, skoky do dálky a boj o udržení stability. Na hřbitově rodiče zapálili svíčky, položili na předem vyzdobenou hrobku ještě věneček nebo kytičku, aby se sem nešlo s prázdnou a nám nastala hlavní práce. Seškrabovat vosk kolem rozteklých svíček, vyškrabovat jej ze zhaslých lucerniček a ukládat své poklady do krabiček od krému nebo od sirek. Přiživovat skomírající svíčky, rovnat jim knoty a zapalovat ty, co větrem zhasly. Naši se po mlčenlivém stání a posléze křížku na kámen hrobky procházeli po hřbitově, četli si vzkazy u jmen, jako Spěte slad-

Inzerce

38

ce nebo Budeme vzpomínat a některé byly i hodně dlouhé a krásné. Když došli k poslednímu hrobu, rozhlédli se po nás. Pochopitelně se nám domů nechtělo, ale zůstat na hřbitově sami, bez záštity - to ne. Bývalo tu sice hodně sousedů, také díky jim se naše radovánky mohly protahovat na delší čas, a protože přijížděli i pozůstalí z velké dálky a s mými rodiči se neviděli roky, tak to byla dojemná setkání a taky dostatečně dlouhá. Pravidelně se potkali s doktorem Havlínem až z Turnova, Máňou Charovou z Čáslavi, děvčaty od Těšíků z Prahy a Poděbrad - bylo jich hodně a my jim za to byli vděční. Bývala to vzrušující odpoledne. V moři květů, kmitavých světýlek a láskyplných vzkazů na onen svět. Otec zůstal ve slavnostním až do odchodu do hospody na partičku karet. My své poklady tavili ve víčkách od krémů na zbytcích svíček, šcourali do rozteklé kaše parafínu sirkami nebo ji lili do studené vody. Pro nás byly Dušičky lepší jak posvícení. Asi přeháním, stálo také za to. Posvícení mělo každoročně svůj ustálený charakter. Jako první přijela teti liberecká. I když po zabrání pohraničí a vyhnání Čechů Němci už učila v Novém Bydžově, přízvisko liberecká ji zůstalo i nadále. Přivezla pravidelně velikou krabici dobrot z cukrárny - ty věnečky, jé, a indiáni a rakvičky se šlehačkou a banánky, joj. Tetinka byl anděl míru, slétlý do shonu příprav. Nechávala se jí k dokončení spařená a odraná drůbež na dočištění a opálení, aby byla čistá, jen ji dát na pekáč. Hrozná piplačka, jak stvořená pro tetinku. A při tom se povídalo, peklo, smažilo, namývalo, leštilo Sidolem - příbory, kliky dveří i oken prostě všechno, co se mělo blyštět. A v ten slavný den se hned z rána zabouchla dvířka trouby s husami, stále ostře sledovanými - ty se pekly nejdéle a taky božsky voněly, chutnala se svíčková, syčely řízky - to byl fofr! Všechny ženské v domě už v parádě, v krásných zástěrkách a v plné pohotovosti. Hledaly se špejle na propichování knedlíků, dodělávaly se knedlíčky do kaldounu - „Bože, kde mám jen ten pekáč se zajícem?“ „Paní, hlídejte řízky, já skočím do sklepa pro okurky“ „Teti, ochutnej salát, jestli mu nic neChlumecké listy

ČASY MINULÉ

Hospoda U Chárů po vyhoření (1946) chybí.“ Byl to zápas o čas, cinkání nádobí, chrastění lepších příborů, bouchání dveří. Tak to už opravdu nikdy nezažiju! A bylo to tak krásné. V půl dvanácté se začali sjíždět první hosté. Pravidelně Lhotečtí - to byla otcova sestra Mařenka s rodinou, což byla čtyři děvčata na vdávání, pak později nejstarší Bedřiška s manželem, pak i Míla a Vendulka, nakonec Máňa. Ze Štíta přicházeli babička s dědou. Vyhlíželi jsme je z okna a letěli jim naproti. Někdy přijeli Cellerovi. Strýc byl nadlesním u Lišic, toho jsme měli moc rádi, byl veselý a hlučný, občas stvrdil své vyprávění ránou do stolu - a taky byl moc hezký. Bohaté vlasy lesklé brilantinou, uhlazené pěkně dozadu. Teta zase plavovlasá -. Většinou až na kávu přicházeli i Rybovi, pochopitelně s Dáňou - bylo ruchu a veselí dost a dost. Měli jsme v pokoji veliký dubový rozkládací stůl, mohlo kolem sedět i víc jak dvanáct lidí. My děti jedly v kuchyni s kuchařinkami a hned po jídle jsme se vplížily s Dáňou pod stůl dospělých a usadily jsme se na silné překřížené trnože. Kolem dokola jen nohy, samé nohy. Některé v nohavicích, jiné v hedvábných punčochách, zakončené vysoce naleštěnými botkami. Lesk jako blesk!, bývalo inzerováno na krabičkách od krémů a ty jsme moc dobře znaly. Některé nohy překřížené, jiné nedbale rozhozené, některé tenké, neklidné si vycukávaly takt. A pokud se jejich majitelé nad stolem smáli, ještě si dupli. Hihňaly jsme se a uhadovaly, komu které patří. „Podívejte se na ty myšky, podloudnice jedny! A už ac jste venku!“ Vyjely jsme po klínkách jak namydlené blesky a za veselí hostů zmizely a hledaly novou zábavu. Blízcí příbuzní ze vsi měli zase své blízké hosty a všichni se všemi se set7 / 2003

Hospoda U Chárů - stav v r. 1970

kávali na večerní zábavě. Pan Těšík zkoušel s kapelou už celý týden, aby se sehráli. Sál býval vyzdobený, podlaha posypaná klouzkem, aby se to pěkně vytáčelo, pod jevištěm stoly s bílými ubrusy. Do lokálu byla otevřena dokořán velká, prosklená křídla dveří. Ze sálu do něho vedly dva schůdky vzhůru. V lokálu vysedávali tatíci, pokuřovali, mazali karty a tloukli půllitry o porcelánové talířky. Výčep byl obsypán nastojačky hlavně na tvrdý alkohol. Převážně mladými. Na kuráž. Kouřily se fajfky i cigára. Všude tlačenice a šrumec. Hostinským, v rukách vysoko nad hlavou, jako by kvetly veliké, zářivé kopretiny z půllitrů s bílou pěnou nad vší tou strkanicí. Jak se prodírali davem hned lokálem, hned po schůdcích ke stolům svátečních hostů, komíhaly se vysoko nad davem jak v letním větru. Tužky za uchem. Rychlý pohyb a nová čárka na tácku. Jako větší holky jsme se do sálu na to divé kolotání dívaly okny ze dvora. Tlačenice byla i tady. V sále vytáčeli staří i mladí a točili se, elegance, neelegance. Pobavily jsme se stejně jak babky v šátcích nebo s drdůlky, usazené na dlouhých lavicích kolem sálu. Na styl se příliš nedbalo, vytáčelo se podle temperamentu. Někomu vzlétala ruka při každé otočce nahoru a dolu, jakoby pumpoval u studny vodu, jiný s rukou nahoru si ještě podupával. Zpocení a zardělí si razili cestu davem a buch, drc, jak čamrdy objížděli sál kolem dokola. Byl první rok po válce, v hospodě bylo úplně nadupáno. Komu by nebylo veselo. Po čtvrté se už tmělo. Padala mléčná mlha. Poblíž hnojníku, kryti její clonou, postávati v hloučcích muži, aby se ochladili, vykonali potřebu s nezbytným cigárem v koutku rtů.

Vajgly jak zlaté mušky létaly vzduchem. Za chvíli bude čas jít krmit dobytek, poklidit a také večeřet. Hudebníci uloží nástroje. Tak zas v osm. Na osmou odcházeli do hospody také naši i s hosty. Dům se vyprázdnil. Zůstala jsem jen s tetinkou. Miloš už, jako šestnáctiletý, směl také s nimi. Vzbudil mne podivný ruch a také se mi zdálo, že je už ráno, bylo jasno i u nás v pokoji. Měla jsem okno hned nad postelí. Stačilo si kleknout a přes opadaný ořech bylo vidět na vyvýšeném kopci hospodu, nezvykle zářící i přes mléčnou mlhu. Hudba zmlkla a bylo slyšet rozostřené sólo trubky. Není to Hoří? No, ano! Hoří! Rychle jsem vylétla z postele, naházela na sebe oblečení, gumovky na nohy a spustila se oknem do zahrady. Prolétla jsem půl vsi - tet už bylo vidět zář od oranží až po rudou, vzlétající roje jisker a ohlušující praskot hořících střech, zatím nad stájemi a obytným stavením. Lidé se hrnuli ze sálu ven a jak mravenci se rychle chápali nádob na hašení a vyváděli dobytek. A pokud to ještě šlo, vynášeli nábytek, nádobí, všechno, co stačili. Hasiči přijeli se stříkačkou, ale hasili jen chvilku. Stříkačka nestříkala. Zkoušeli všecko možné, proboha - vždyc je nová - běhali sem tam jak poplašení mravenci v mraveništi. Ale nic! Neupustila ani slzu. A s hrůzou viděli, že požár doráží už i na divadlo a sál. Připojila jsem se k těm, co začínali vynášet z jeviště nábytek, rekvizity, kulisy, všecko, co se dalo vynést. Rudá zář už propalovala jevištní strop a první hořící trám se zřítil na jeho podlahu. „Ven!“ „Všichni ven! Rychle!“ Ještě jsem na schůdcích do bývalé herecké šatny zaslechla ohlušující ránu a něžné zacinkání parádního lustru, který jak umíráček zazvonil 39

Inzerce

40

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

svými skleněnými přívěsky, když se zřítil z výšky mnoha metrů. Hasiči zatím dojeli k ohni se starou babičkou stříkačkou - na tak rozsáhlý objekt to byl nepatrný zdroj - ale hlavně plnila svůj úkol jak mohla. Červená cisterna a dvě žerdi. Pokud šlo první madlo nahoru, druhé klesalo rááz a dvaa - rááz a dvaa, nahoru a dolu. U každé žerdi museli být nejméně čtyři pumpující, bylo to velmi těžké. Při rychlém tempu se střídali dobrovolníci co chvíli - a tak se dostalo i na nás. To už začali přijíždět hasiči i z okolí. A naši hasiči přišli na to, že nasávací koš vězí v bahně a je tlakem ucpaný. Všichni se snažili. Ale v tomto období jsou půdy plné sena a to prohořívá a doutná dusivým čmoudem ještě dlouho. Střechy a stropy prohořely a propadly téměř všude. Byl už den a všichni unavení, stále ještě postávali nad zdrcující podívanou. Majitelem hospodské usedlosti byl Václav Chára, dobrý hospodský a nadšený divadelník. Byl ještě mladík. Naštěstí hospodu vedl i s matkou, bývalou hospodskou, a uvážlivou, zkušenou a praktickou „starou paní Chárovou“. Usedl na žebřík opřený o vynesený nábytek a skrumáž židlí, zády k vyhořelým objektům, - ach, raději nevidět. Zabořil obličej do rukou zapřených o kolena, aby nikdo neviděl, že pláče. Lidé stáli v půlkruhu kolem, zprvu bezradně přihlíželi. Zvláště mladé herečky měly smutné oči. Jejich mistr potřebuje pomoci. Neodvážily se jej chlácholit. Stála vedle něho jeho nastávající, naše milá Věra, která s vehemencí řídila záchranné práce a organizaci při rozhodujících okamžicích. Nejen ochotnická obec, ale všichni sousedé slibovali, že pomohou se vším, co bude zapotřebí při obnově spáleniště. „Neboj se, Václave, budeme sem docházet po práci a celé soboty, neděle. To by bylo, abychom své divadlo nepostavili.“ „Postavíme hospodu ještě lepší, než byla, uvidíš.“ A někteří z řemeslníků dávali dohromady party na likvidaci sutin a přípravu na záchranné práce. Zdi stály, komíny taky. Stropy byly většinou propadlé a všechno rozmočené od dlouhodobého hašení. Ještě se muselo uklidit to, co se zachránilo. Něco se dalo pod střechy kůlen, hlavně aby nábytek déšc neroz7 / 2003

močil. Kůlny ale nestačily, věci se ještě roznášely i po sousedech. Také dobytek stále ještě bučel na zahradě až v nejzazším koutě, poplašený a zdivočelý. I ten bylo zapotřebí někam umístit. Bylo toho hodně. A každého hlodala otázka, proč se hospoda vzňala - byl to palič? Ale kdo? Na koho by se dalo ukázat prstem? Někdo z těch, co přebrali? Kdo? Kdo měl ten zájem! A neví se to do dneška. Snad někdo udusil vajgla ve vlhkých došcích stájí, které byly nízko nad zemí. Chlapi si tu odlehčovali od přebytku piva v útrobách u zdí ze zahrady. Bědná shoda okolností. Bědná náhoda. Ke cti všech sousedů je nutné říct, že pomáhali všichni, kteří byli u stavby zapotřebí. I my, dítka ještě školou povinná, jsme po vyučování škrabala cihly, stavěla je do štosů, aby byly připraveny k práci zedníků. Sousedé, všichni dodrželi slib a pomáhali. Ten čtyřicátý šestý a čtyřicátý sedmý rok byly roky opravdové svornosti. Radostné a nadějné roky. A tak se hospoda ze své ohnivé tragedie vzpamatovávala rychle. A byla nakonec ještě pevnější s divadlem větším a modernějším. Roky politických šarvátek a záštiplné nenávisti teprve přijdou. Ach, kéž by toho nebylo! Roky krutých a zavilých nenávistí a zloby. Kde se to tu vzalo? Jak jinak mohla vypadat naše zem, náš stát, kdyby se ten hrůzný požár společenských přeměn nekonal? A dnes zase, jako bychom se nepoučili. Přiznám se, že například nechápu ten stálý hon na komunisty. Zakusila jsem si to samé od nich a vím, jak to

chutná. Proč opakovat stejné chyby? Jsme stejní jako oni? Nenávistní? Mysleme víc na svůj stát! Na náš domov. Dnes v televizi promítali program o gigantické výstavbě moderního Berlína. Projekty celých městských komplexů navrhovaných nejlepšími světovými architekty. Plány a výstavba probíhaly současně. V devadesátých letech! U nás jsme v té době dojetím plakali a pro slzy neviděli, jak nám podvodníci rozkrádají zemi. Když pozoruji naši hloupou malou politickou strkanici, zatím co zloději kradou poslední cáry z těla naší společné vlasti, je mi nanic. Uhasme už nenávistné požáry ve svých myslích. Jsme stejně zase chudí, živi jen z práce, budeme mít zase jen to, o co se přičiníme. Že má někdo víc než my? Nešcastná bych byla, kdybych záviděla. Štěstí je přát a mít rád. A velkoryse odstrčit malost a zapšklé fňukání. Nejsme přece takoví hlupáci, abychom si stále škodili. Tak poraženecky přihrblí. Jen velké myšlení má i velké cíle. Každou práci můžeš udělat dobře nebo špatně, říkával můj otec. Dobré je dobře i pro tebe, - i když to děláš pro někoho jiného.

S NÁMI SE NESTANETE MILIONÁŘI Správné odpovědi: 1C, 2B, 3C, 4A, 5D, 6C, 7B, 8A, 9D, 10B.

DOPLŇOVAČKA Rozluštění: KARLOVA KORUNA

Inzerce

41

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. Martin Sedláček Petra Tichá Radek Zezulka

nar. 2. 6. 2003 nar. 11. 6. 2003 nar. 11. 6. 2003

nar. 13. 6. 2003 nar. 13. 6. 2003

Antonín Hoffinger Jakub Tichý

Odešli z našich řad František Luňák Marie Hodačová Vlasta Hamplová Václav Midloch Hana Adolfová

* * * * *

1926 1914 1921 1950 1947

✝ ✝ ✝ ✝ ✝

19. 22. 23. 31. 15.

5. 5. 5. 5. 6.

2003 2003 2003 2003 2003

* 1930 ✝ 21. 6. 2003 * 1952 ✝ 23. 6. 2003 * 1911 ✝ 28. 6. 2003

Václav Krátký Dana Jandlová Marie Hrušková

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna 20. 6. 2003

28. 6. 2003

Kamil Mlynář Radka Nováková

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

27. 6. 2003 Roman Nápravník Lenka Pechlátová

Dvůr Králové nad Labem Dvůr Králové nad Labem

Jiří Pírko Pavla Nahodilová

Pardubice Praha 5

Miroslav Nouzák Veronika Melicharová

Praha 9 Praha 9

Pavel Kulich Lucie Bajtlerová

Libice nad Cidlinou Opolany

Ladislav Bělík Hana Hlídková

Nepolisy Chlumec nad Cidlinou Ivona Uchytilová, matrikářka

Výročí narození - srpen 2003 80 let Pan Jindřich Tichý nar. 11. 8. 1923 Žižkova 197/III., Chlumec nad Cidlinou

Srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Děkuji panu starostovi Ing. Miroslavu Uchytilovi za blahopřání ke svému životnímu jubileu. Moc mě potěšilo. Marie Synková Žižkova ul. Chlumec n. C.

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s manželem a tatínkem panem

Ladislavem ŠPALKEM. Manželka Alena a dcery

42

Dne 1. 8. 2003 vzpomeneme 1. výročí úmrtí pana

Václava SEMELKY

z Chudeřic, který by se v tomto roce dožil 50 let. S láskou vzpomínají maminka a sestra s rodinou

Děkujeme všem, kteří se přišli rozloučit s paní

Marií HODAČOVOU, za květinové dary a slova soustrasti. Bohumil Hodač s rodinou Libuše Luňáková s rodinou

Chlumecké listy