Slovo starosty. Vážení čtenáři chlumeckých listů,

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

5

2002

Dopis ministra obrany Jaroslava Tvrdíka

Mìstské muzeum v Loretì

Tak co? v Jaromìøi

Akce pro dìti, sport

Chlumec nad Cidlinou dne 30.5.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Vážení čtenáři chlumeckých listů, v příštím měsíci, konkrétně osmého června tohoto roku, otevřeme veřejnosti generálně opravenou Loretu, která je v Chlumci nad Cidlinou jednou z nejcennějších historických staveb. Vše nasvědčuje tomu, že jejím stavitelem byl také slavný František Kaňka, který postavil také zámek Karlova Koruna, i když se projekty a doklady o stavbě nedochovaly. Když po původních majitelích rodu Kinských přešla Loreta do vlastnictví města Chlumce nad Cidlinou, přes sto let postupně chátrala do velmi zbědovaného stavu, kdy hrozilo, že tuto významnou historickou památku nemine smutný osud demoliční likvidace. Část oprav na Loretě zahájilo až zastupitelstvo pod vedením starosty Ing. Jaroslava Štěchovského, byla provedena rekonstrukce střešních krovů a střešní krytiny včetně ztužujícího betonového věnce, protože budova hrozila rozvalením. Bohužel při nynější generální rekonstrukci byly objeveny smutné skutečnosti, že ani tato oprava, která stála několik milionů korun, nebyla provedena kvalitně. Betonový věnec nebyl totiž zhotoven v celém obvodu a také krytina střešních tašek „bobrovek“ byla dodána v neuvěřitelně špatné kvalitě od nesolidní firmy, která dnes již neexistuje, a tudíž není na kom vymáhat reklamaci. Střešní tašky postupně hromadně praskají a přestože jsou staré deset let, působí dojmem stoletého materiálu. Současná městská rada si lámala od počátku tohoto volebního období hlavu, jak splnit jeden ze slibů, kterým se ve volební agitaci holedbaly všechny volební strany v našem městě, ale pouze prázdným heslem „opravíme Loretu atd.“. Nápad přišel po rozvaze, co do Lorety případně umístit. Padaly názory jako umístit zde Dům dětí a mládeže, zřídit městské lázně, městskou knihovnu a podobně, ale tyto iluze byly dosti naivní a nereálné z důvodu charakteru a struktury stavby Lorety, ke které se vyjadřuje velmi razantně a autoritativně Státní 2

ústav památkové péče ČR. Tento státní dozorový orgán totiž důrazně žádal obnovení otevřených ambitů. Jak by zde tedy mohla být instalována knihovna, areál s klubovnami dětí nebo dokonce městské lázně? Proto všechny uvedené nápady braly od samého začátku za své. Když jsem se přistěhoval do Chlumce nad Cidlinou, bylo mi divné, že město nemá zviditelněnu svoji minulost, že nemá budovu, v níž je možné soustředit slavnou i méně slavnou historii svého vývoje, totiž budovu městského muzea. Věděl jsem, že město vlastnilo historické sbírky pod příznačným názvem „Památník V. K. Klicpery“. V roce 1989 byl soubor těchto sbírek, vlastně již ubohé torzo sbírkových předmětů, odvezeno Ústavem památkové péče Pardubice do sklepních kójí Muzea Východních Čech v Hradci Králové, kde bylo bez průběžných restaurátorských prací uskladněno bez naděje na své znovuzrození do roku 2000. Sbírkových předmětů bylo v osmdesátých letech dle evidence celkem 2 500 kusů, ale do odvezení do Hradce Králové jich zbylo pouze 1 250. Ptám se, kde ta druhá cennější část sbírky je? Kdo byl tehdy zodpovědný za evidenci sbírkových předmětů? Jaký je dnes osud chybějících cenných porcelánových servisů, historických střelných zbraní, obrazů a dalších předmětů? Dnes se již nikdo nedopátrá, jestli šlo o nekalý úmysl, či mizernou práci ve vedení sbírkové evidence. Jisté je však to, že minulý socialistický režim zahrál velmi neblahou roli i v tomto případě, protože nikdo z tehdejší reprezentace městského úřadu nejevil snahu nalézt pro historický sbírkový materiál našeho města důstojné umístění, které by reprezentovalo Chlumec nad Cidlinou. Většina z vás má ještě v dobré paměti, jak byly zmíněné sbírky nacpány do zámecké Oranžerie, kam zatékalo a předměty zde umístěné zákonitě podléhaly zkáze. Další sbírky byly bez ladu a skladu nacpány do prostor domu v havarijním stavu v Palackého ulici.

Když jsem konzultoval možnost opravy Lorety s pamětníkem panem Františkem Novákem a seznámil ho se svým názorem umístit do opravené Lorety městské muzeum, nebog znovu požádám Ministerstvo kultury ČR o zpětné vydání sbírek, zeptal jsem se zdvořile na možnost zapůjčení soukromých sbírek „Vývoje zemědělské techniky“ pana Nováka do Lorety. Jaké bylo moje ohromné překvapení, když pan Novák na moji prosbu odpověděl takto: „Když opravíte Loretu a umístíte do ní původní městské sbírky, já městu svoji celou sbírku daruji.“ Seznámil jsem městskou radu s touto velkou příležitostí pro město, rada si sbírku pana Nováka prohlédla a následně jsme požádali zastupitelstvo o realizaci záměru rekonstrukce Lorety s cílem zřídit zde městské muzeum a kulturní dvoranu. Zastupitelstvo dalo k této klíčové akci velkou většinou hlasů své požehnání, a tak jsme se dali do přípravných prací. Pan Novák své slovo splnil a město již na základě darovací smlouvy vlastní velmi cennou sbírku starých zemědělských strojů v historické hodnotě několika milionů korun. Chtěl bych, aby si celá chlumecká veřejnost náležitě uvědomila, jak vynikající lidi máme stále mezi sebou. Následně se nám podařilo získat dotaci od OkÚ Hradec Králové ve výši milionu korun, vyhlásili jsme výběrové řízení na projektovou dokumentaci, kterou vyhrál pan architekt Jan Zima, a následně jsme vyhlásili výběrové řízení na dodavatele stavby, ve kterém zvítězila místní firma Stavoslužba nejnižší cenovou nabídkou. Stavba byla zahájena. Hned na počátku restaurátorských prací jsme zažili nemilé překvapení ve formě zřícení vnitřního frontispícia (patro nad vchodem). Přivolaný nezávislý soudní znalec v oboru statika budov ve svém posudku deklaroval, že stavba je již v tak havarijním stavu, že její životnost odhaduje bez generální opravy na pouhých několik let. Protože vím, že i dnes jsou mezi námi škarohlídové, kteří opravě Lorety nepřáli, sděluji tímto veřejnosti, že stavbu Lorety jsme zachránili jak se říká „za vteřinu dvanáct“. Když by totiž Chlumecké listy


propadly další části kleneb, již nikdo by budovu bývalého piaristického kláštera asi nezachránil, protože by oprava stála více než třikrát tolik než dnes, kdy investice včetně instalování historických sbírek a jejich restaurování nepřesáhne deset milionů korun. A kolik máme ve městě takových historických památek? Co by asi stálo na místě Lorety? Živě si dovedu představit, jak by nás chlumecká veřejnost v budoucnu po právu pranýřovala za strašlivé rozhodnutí ponechat Loretu svému osudu. Naštěstí se tak nestalo. Nyní, kdy píšu tyto řádky, spějí přípravy ke slavnostnímu otevření Lorety dne 8. června horečně do finále. Nikdy by se nám nepodařilo toto velké dílo zdárně dokončit, kdybychom se neobklopili vynikajícím týmem obětavých lidí. Průběžně totiž pracovala městskou radou speciálně ustavená komise s názvem „Komise pro instalaci sbírek“ pod vedením pana Dr. Richtera a Dr. Valenty, jejímž členem jsem také. Pan Dr. Valenta je autorem scénáře i libreta. Dr. Richter díky svým kontaktům zajistil i trvalou zápůjčku do Lorety z expozice Vojenského muzea v Praze, jejíž součástí je mimo jiné i kosa účastníka selského povstání u Chlumce v roce 1775. Častokrát se taky z důvodu konzultací o Loretě sešla kulturní komise zastupitele pana Dr. Vítka. Sbírky nám neuvěřitelně kvalitně restaurují manželé Josef a Helena Krátkých. Upřímně řečeno, když jsem spatřil zbědované exponáty v hradeckém muzeu, zapochyboval jsem dočasně o úspěšnosti projektu. Nyní posuote sami, jak se v šikovných rukou rezavé, polámané a nevábné předměty proměnily v nádherné exponáty. Grafického zpracování popisů a reprodukcí obrazů v muzeu se ujal pan Ing. Jiří Fišer. Prozatímní uschování sbírkového depozitáře nám umožnila rodina Kinských a zodpovídá za něj kastelánka paní Eva Boháčková. Sousoší opravila slečna Kateřina Myšková. Skládací dřevěné pódium o rozměrech 6 krát 8 metrů vyrobil pan Petr Vokatý. Firma Kovoplast sponzorsky vyrobila trezor na staré cenné mince. Stavební dozor průběžně vedl investiční technik města pan Karel Šimonek a samozřejmě autor projektu Ing. arch. Jan Zima. Výčet 5 / 2002

foto Ant. Fibigr

všech jmen lidí, kteří jeden a půl roku moderovali rekonstrukci Lorety neuvádím. Děkuji však srdečně všem těmto protagonistům. Současně chci upozornit na to, že paní Helena Krátká průběžně získává do sbírkového depozitáře historické předměty formou darů od našich občanů. Seznam dárců bude zaznamenáván navždy na viditelném místě v Loretě. Děkuji těmto současným dárcům a snad i dárcům budoucím, protože takto sbírkový mobiliář do budoucna opět poroste. Je samozřejmé, že nic jako obvykle nešlo jako na drátku. Průběžně se vyskytovala hora problémů, se kterou jsme se museli opakovaně porvat a propadali občas pocitům malomyslnosti. Výsledek tohoto úporného snažení oceníte nyní především vy, chlumečtí občané a také návštěvníci Lorety, kterých budou doufám v příštích desetiletích stále větší počty. VždyN toto velké dílo jsme nestavěli v žádném případě jako zbytečný pomník, nýbrž především pro příští generace našich občanů. Děti ze Základní školy zde naleznou se svými učiteli mnoho prostoru pro výuku dějepisu a vlastivědy a naučí se daleko důsledněji vnímat historii svého města a jeho regionu. Chlumec nad Cidlinou postupně opět vejde do povědomí jeho návštěvníků jako města se zviditelněnou minulostí. A to byly

i moje hlavní cíle a poslání myšlenky. Přejme si, aby toto bylo v budoucnu splněno. Přejme si, aby dvorana Lorety zažila mnoho pěkných kulturních akcí hudebních i divadelních. V závěru chci poděkovat ještě řadě našich podnikatelů, kteří vyslyšeli mou prosbu a přispěli finanční částkou na pořádání bohatého programu spojeného se slavnostním otevřením Lorety. Díky nim chlumecká veřejnost zažije krásné kulturní odpoledne a večer. Kulturní program bude prošpikován uměním pozvaných profesionálů, herců divadelního spolku Klicpera v čele s panem učitelem Antonínem Lauterbachem i dětských protagonistů ze Základní školy a ze Základní umělecké školy. Pozvána je celá řada politických a kulturních osobností. Přejme si, aby nám vyšlo počasí, osmého června je totiž bohužel Medarda, ale jiný termín však zvolit nešlo. Rozloučím se přáním, aby se nás ve slavnostním průvodu sešlo co nejvíce a společně jsme uvedli do provozu přes 260 let starou budovu stařičké, ale krásné Lorety. Tímto totiž ze mě a z městského zastupitelstva spadne obrovský balvan těžké odpovědnosti, to mi věřte. Ing. Miroslav Uchytil starosta města 3


Úvod k dopisu ministra obrany Tvrdíka Paní poslankyně Zdeňka Horníková (ODS) vyhověla naší žádosti o interpelaci ve věci zachování vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. Pan ministr obrany ČR Jaroslav Tvrdík obdržel materiály „Výzvy o zachování posádky v našem městě“, ale nestáli jsme jeho kanceláři ani za to, aby nám odpověděl. Již přes dva měsíce marně čekáme na odpověo zaslanou naším úřadem doporučeným dopisem, což je arogantní porušení zákonem stanovené odpovědní jednací lhůty. Také paní poslankyně Hana Orgoníková (ČSSD) zůstala jen u slibů, které prezentuje ve své volební kampani v novinových článcích, skutek se vytratil jako obvykle do ztracena, na což jsme od této paní poslankyně koneckonců již bohužel v našem městě zvyklí (cauza dálnice, reforma veřejné správy atd.). Vážení čtenáři, přečtěte si odpověo pana ministra a udělejte si úsudek sa-

mi, papír snese všechno. Vůbec ho nezajímají obrovské náklady s případnou likvidací velmi dobře vybavené posádky, sliby o odškodnění zaměstnanců jsou pouze chabým dočasným řešením a budoucnost zachování posádky z důvodu dalšího skladování pohonných hmot je dle mých informací mizivá. Údajně to vše s výstavbou multiskladu nemá nic společného. Přitom nás v polovině dubna navštívila firma DECO Praha, která má posuzovat vhodnost výstavby multiskladu v Chlumci i v Dašicích a kterou vyslalo Ministerstvo obrany ČR. Poskytli jsme jim všechny informace o městě včetně územního plánu. Koncem května má prý komise odborníků posuzovat tyto dvě lokality. Avšak tisková mluvčí MO ČR Drahomíra Nová před televizní kamerou ČT 1 prohlásila, že multisklad se dále uvažuje pouze v Dašicích. Nerozumím těmto protichůdným názorům, někdo v této věci velmi nechutně manévruje.

MINISTR OBRANY ČESKÉ REPUBLIKY Jaroslav Tvrdík V Praze dne 9. května 2002

Vážená paní poslankyně, na Vaši interpelaci ve věci „Zrušení vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou“ zasílám následující odpověo. Vláda svým usnesením ze dne 29. srpna 2001 č. 835 schválila Analýzu požadovaných schopností, cílové struktury a složení ozbrojených sil České republiky. Současně schválila nové principy a etapy reformy ozbrojených sil. Z obsahu materiálů je zřejmé, že se nebude možné zcela vyhnout některým negativním dopadům, zejména v důsledku snižování počtů osob a opouštění posádek, což se dotkne i některých obcí, měst a regionů. V Koncepci výstavby profesionální armády České republiky a mobilizace ozbrojených sil České republiky, kterou vláda projednala dne 29. 4. 2002, je navržena struktura ozbrojených sil České republiky a z toho vycházející koncepce dislokace posádek. Vláda tento materiál vzala na vědomí a rozhodla o konečném projednání Koncepce ve vládě v září letošního roku. Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že vláda ve věci zrušení vojenské posádky v Chlumci nad Cidlinou doposud neučinila konečné rozhodnutí. Prioritou v navrhované struktuře Armády České republiky, včetně systému zásobování a oprav, je ekonomické 4

Těším se na volby, protože doufám, že s nimi dojde k výměně postů i na MO ČR, a tím i ke změně strategie Ministerstva obrany, ale i na jiných ministerstvech. Prostý, ale poctivý občan totiž nepochopí, proč se musí za 60 miliard nakoupit Grippeny, které budou za 10 let zastaralé a opět do šrotu, místo aby se posílilo a modernizovalo české chemické vojsko a polní nemocnice, které jsou naší chloubou třeba jen desetinovým nákladem. Proč jsme tedy vstupovali do NATO, kde se tyto vzájemné dohody o ochraně bezpečnosti státu dají tvořit podle vzoru „ten umí to a ten zas tohle“? Za těch 60 miliard by se totiž daly například vybudovat dvě třetiny dálničních sítí v České republice. V každém případě však děkuji paní poslankyni Zdeňce Horníkové (ODS), která na rozdíl od některých poslanců umí držet slovo. Ing. Miroslav Uchytil starosta města

hledisko. Cílem je snížení potřebných zásob na minimální možnou úroveň, koncentrace vytypovaných skladovacích a opravárenských kapacit do velkých posádkových celků a využití dodavatelských služeb civilních firem. Tato strategie se samozřejmě nemůže vyhnout ani Ústřední základně pohonných hmot a maziv v Chlumci nad Cidlinou, jejíž existence nemá žádnou souvislost s navrhovanou výstavbou multiskladu v Dašicích. Výstavba multiskladu v Chlumci nad Cidlinou by znamenala nedodržení základních norem pro skladování pohonných hmot a maziv a bezpečnostních vzdáleností od ostatních skladových kapacit. S argumenty, které jsou uvedeny v interpelaci, lze souhlasit jen částečně. Koncept silničního napojení na budoucí dálnici neodpovídá uvažovanému provozu, tuto trasu by bylo zapotřebí podstatně zkvalitnit. Pokud jde o železniční mezinárodní koridor, poznamenávám, že tento se buduje a modernizuje na trase Praha - Č. Třebová, nikoliv na trase Praha - Hradec Králové, na níž leží Chlumec nad Cidlinou. K zahrnutí do bezpečnostních investic NATO je třeba uvážit, že posádka Chlumec nad Cidlinou není doporučena pro výstavbu ze strany odborníků NATO. V rámci komplexního posouzení problému upozorňuji na skutečnost, že se nepředpokládá úplné zrušení celého zařízení v Chlumci nad Cidlinou, ale jeho možné převedení pod Správu státních hmotných rezerv včetně stávajících zaměstnanců. Chlumecké listy


V případě, že dojde ke zrušení vojenských zařízení v Chlumci nad Cidlinou, jsou připravena následující opatření: Ministerstvo obrany v současné době připravuje dohodu, jejímž cílem je spolupráce mezi Ministerstvem obrany a Správou státních hmotných rezerv při zabezpečování zásobování Armády České republiky pohonnými hmotami a převedení příslušnosti hospodařit se stávajícím i nově budovaným technologickým zařízením pro skladování a manipulaci s pohonnými hmotami z Ministerstva obrany na Správu státních hmotných rezerv. U předaných zařízení se předpokládá využití stávajících zaměstnanců. Ministerstvo obrany uzavřelo s výbory základních organizací Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády a s výborem Samostatné odborové organizace občanských zaměstnanců Ministerstva obrany kolektivní smlouvu o zvýšení odstupného. Účelem této smlouvy je zmírnit negativní dopady na sociální situaci propouštěných zaměstnanců. Smlouva stanoví, že zvýšené odstupné náleží zaměstnanci, se kterým byl rozvázán pracovní poměr výpovědí z důvodů organizačních změn podle ustanovení § 46 odst. l písm. a) až g) zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů nebo dohodou z důvodů. Výše odstupného je stanovena v závislosti na délce trvání pracovního poměru občanského zaměstnance v resortu obrany. Další opatření připravuje meziresortní komise pod vedením náměstkyně ministra obrany pro personalistiku, ve které jsou vedle zástupců Ministerstva obrany zastoupeni i pracovníci Ministerstva práce a sociálních věcí a Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců ar-

Kancelář prezidenta republiky V Praze dne 11. dubna 2002

Vážený pane starosto, vrátil jsem se včera z delší cesty po Itálii, Sicílii a Maltě s prezidentem republiky. Na Maltě i v Římě několikrát padlo jméno pana Norberta Kinského, dokonce při obědě s velmistrem Řádu maltézských rytířů jsem referoval o našem společném obědě v Oboře, na který rád vzpomínám. Byl to nádherný den a díky dr. Kinskému i Vám jsme poznali nová pozoruhodná místa. Přes náročné přípravy na cestu jsem si ještě před odletem našel čas na prostudování Vaší výzvy a na diskusi o ní. Sledoval jsem i Vaši akci v Senátu. Nelze říci, že nemáte pravdu. V některých bodech bych s Vámi souhlasil a i naši odborní pracovníci chápou Vaše obavy. Problém je však v tom, že během dlouhých let ani posledních měsíců, kdy se jednalo o příslušných zákonech v Poslanecké sněmovně a v Senátu, nevznesl prakticky nikdo relevantní námitky. Především Svaz měst a obcí, který sdružuje 70 % obcí, a je tudíž hlavním partnerem pro Ministerstvo vnitra i Parlament, nevznesl při projednávání zá5 / 2002

mády. Komise připravuje řadu sociálních programů pro propuštěné zaměstnance. Programy budou v prvé řadě zaměřeny na informační podporu a poradenství při realizaci převodů zaměstnanců v rámci vojenské správy. Druhá skupina programů bude zaměřena na pomoc a podporu při získávání nového zaměstnání u jiných zaměstnavatelů. Obsahem programů bude i zajišgování rekvalifikace pro propuštěné zaměstnance, aby se zlepšila jejich pozice na trhu pracovních sil. Při zajišgování těchto programů bude navázána úzká součinnost s úřadem práce. V některých případech bude využívána i možnost přímé komunikace s potenciálními novými zaměstnavateli. Ujišguji Vás, že vedení resortu považuje minimalizaci sociálních dopadů na své zaměstnance za jednu z klíčových otázek provedení reformy a věnuje jí maximální pozornost. K uvedené problematice proběhlo již jednání v druhé polovině měsíce února 2002 u vládního zmocněnce pro přípravu reformy ozbrojených sil ČR Ing. Jaroslava Škopka za účasti pana Ing. Pavla Bradíka, hejtmana Královéhradeckého kraje a starosty města Chlumec nad Cidlinou pana Ing. Miroslava Uchytila, kde byla vzájemná stanoviska vysvětlena. Vážená paní poslankyně, děkuji Vám za zájem o řešení této problematiky. S pozdravem Jaroslav Tvrdík ministr obrany ČR Vážená paní Mgr. Zdeňka Horníková poslankyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky

kona tak zásadní připomínky, jaké se nyní objevují v orlické výzvě nebo ve Vaší výzvě. Z hlediska připomínek obcí prošel zákon sněmovnou hladce. Ani politické strany v Parlamentu nevyjádřily obavy svých starostů. Hlasy varující před některými nepříznivými dopady reformy nebyly natolik silné, aby dokázaly vyvolat veřejnou diskusi. Kancelář prezidenta republiky eviduje dva nebo tři kritické ohlasy (počítám i Váš spis). Jindy, u méně závažných témat, jich jsou desítky. Teprve nyní, kdy rozhodující komora po dlouhé debatě zákon přijala, se obce „vzpamatovaly“ a zahájily kampaň proti reformě. Zákon je ve finální fázi a ani prezident republiky by případně svým vetem nezvrátil rozjetou reformu. Pro prezidenta připravíme analýzu, ve které neopomeneme Vaše argumenty. S Vaší výzvou se seznámí, jakmile se vrátí z Malty. Obávám se však, že vhodný čas na zásadní korekci reformy už pominul. Se srdečným pozdravem Ladislav Špaček mluvčí prezidenta republiky Vážený pan Ing. Miroslav Uchytil starosta města Chlumec nad Cidlinou 5


Úsilí v boji o reformu státní správy stále pokračuje V měsíci dubnu Senát ČR opět projednával zákony, které mu doručila Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR. Zákony se týkají dokončení II. etapy územní veřejné správy. Ani v současné době není jasné, jakým způsobem bude Ministerstvo financí řešit krytí režie výkonu státní správy, který přejde na města. Starosta města ing. Uchytil se domnívá, že pokud bude schválena novela zákonů o obcích, která se bude týkat i možnosti rozšíření výkonu státní správy na obce II. typu, mohou tyto obce využít rozšíření výkonu státní správy (např. požadavek na udržení živnostenského úřadu). „Není však jisté, zda tyto obce dostanou stejné finanční prostředky od státu. Obcím III. je navrhováno roční krytí na úředníka

ve výši 350 000,- Kč plus až 80 000,- Kč na další vedlejší výdaje. Dnes je výkon státní správy na obcích kryt maximálně do částky 250 000,- Kč na úředníka. Současně je navrhováno ze strany MV ČR, že obce III. dostanou ve dvou vlnách (rok 2002 a 2003) finanční prostředky na investiční náklady při pořizování nových kanceláří i na stavební úpravy při rozšiřování městských úřadů. Jedná se o desítky miliónů korun na úřad. Obcím II. typu nic takového navrhováno není a pravděpodobně ani nebude. Podle posledních informací totiž autoři reformy ustupují z požadavku, že na každé obci III. bude „šablonovitě“ vykonáván výkon státní správy v takovém rozmezí, které tvoří 80 % kompetencí dnešních okresních úřadů. Konečný výsledek pokřivené re-

formy může být i takový, že v případě, když Chlumec nad Cidlinou zůstane obcí II. a rozšíří si výkon státní správy např. o 5 úředníků a Nový Bydžov se stane obcí III., která bude rozšířena nakonec o pouhých 5 - 10 úředníků, získá Nový Bydžov od státu finanční prostředky na krytí jak investičních, tak i režijních nákladů. Naše město na investice od státu nezíská NIC a výkon státní správy bude kryt nižším státním příspěvkem než v obci III. kategorie.“ Starosta našeho města proto požaduje o návrh zařadit Chlumec nad Cidlinou mezi obce III. typu. Zastupitelstvo města tento návrh plně podpořilo. Ing. Uchytil bude v tomto smyslu dále jednat na nejvyšších místech. Mgr. Milena Komárková

Město Chlumec nad Cidlinou podá stížnost k Ústavnímu soudu pro porušení Ústavy ČR Při reformě veřejné správy nebylo město Chlumec nad Cidl. vybráno hlasováním v Parlamentu mezi obce kategorie III. - obce s rozšířenou působností výkonu státní správy. Při hlasování městu chybělo 5 potřebných hlasů. Ve čtvrtečním zasedání Senátu Parlamentu ČR (9. 5. 2002) nebyla schválena ani další města, o kterých se hlasovalo - Veselí nad Lužnicí, Chodov, Ledeč nad Sázavou atd. Bylo však schváleno dalších 11 obcí, které byly projednány ve Výboru pro územní rozvoj, správu a životní prostředí a ve Výboru ústavně právním. Jak nám sdělil starosta ing. Miroslav Uchytil, konečný počet obcí III. je tedy 205. „Pro nás z nepochopitelných důvodů dalších 10 měst vybráno nebylo,“ dodal ing. Uchytil. „Hlasování v Senátu pak připomíná trh obchodníků, trh koňských handlířů s kobylami. Spravedlnost v tomto systému nehledejme.“ Vládní návrh podpořili samozřejmě senátoři ČSSD a koalice. „Domnívám se,“ pokračuje starosta našeho města, „že Senát nesplnil svoji roli, pro kterou byl zřízen - tj. roli legislativní pojistky. 6

Alespoň takto byl vznik Senátu občanům ČR zdůvodňován. Nyní je však jisté, že o všem se dopředu rozhoduje v politických klubech a zásadní rozhodnutí, byg špatná, procházejí Poslaneckou sněmovnou jako kudla máslem. Vyslovuji tedy vážnou pochybnost o fungování a dalším působení Senátu, který každoročně zatěžuje kapsu daňového poplatníka! Jsem přesvědčen, že část senátorů se jeví jako velmi rozumní lidé, bohužel, větší část se bojí projevit vůči svým politickým partajím svůj vlastní názor.“ Město Chlumec nad Cidlinou a řada dalších měst a obcí podá v okamžiku vydání zákonů k II. fázi reformy veřejné správy v listinné podobě žalobu k Ústavnímu soudu ČR pro porušení Ústavy ČR. Starosta ing. Uchytil dále sdělil, že opěrným bodem této žaloby bude absurdní nesmyslnost nadřízení jedné samosprávy nad druhou v krizových situacích. Například nebude možné akceptovat, aby v krizovém řízení, tj. válečné ohrožení, přírodní katastrofy, ekologické havárie apod., určoval starosta jednoho města, kam

bude směřovat krizový štáb, který povede vždy omezenou nedostačující okamžitou pomoc. Jedná se o jednotky záchranářů, lékaře, hasičské sbory, vojsko apod. Dnes má tuto roli rozhodujícího článku výkonu státní správy svěřenu přednosta OÚ jako nezávislý státní úředník. „Starosta, který v okamžiku zvolení skládá slib svému městu, nemůže být v těchto okamžicích objektivním článkem, protože vždy musí stranit na základě svého slibu svému městu. V opačném případě by to byla jeho obrazná sebevražda. Na tomto důkazním materiálu o pochybení vlády ČR, úředníků Ministerstva vnitra a konkrétně ministra vnitra pana Grosse, Parlamentu i Senátu již v tomto okamžiku pracují právníci zabývající se ústavním právem. Jsme ubezpečováni, že Ústavní soud ČR tento spor posoudí ve prospěch našich námitek. V opačném případě by se jednalo v budoucnu o velmi nebezpečný precedens ústavních práv a svobod obyvatel ČR. Přestože jsem osobně interpeloval tyto námitky v senátním Výboru ústavně právním, opět na naše Chlumecké listy


požadavky nebylo reagováno,“ pokračuje Miroslav Uchytil. Obdobná námitka bude zaslána do Kanceláře prezidenta republiky ještě před tím, než pan prezident bude podepisovat soubor navrhovaných zákonů.

A na závěr jednoduchý příklad, na kterém lze dokumentovat nesmyslnost vládního návrhu. Rozvodní-li se Cidlina, přijde stoletá voda a záplavy postihnou Chlumec nad Cidlinou i Nový Bydžov, půjde o záchranu majetku

a zdraví obyvatel. Starosta Nového Bydžova by měl nestranně rozhodnout, kam budou směřovat jednotky okamžité pomoci. Domníváte se, že rozhodne pro Chlumec? Mgr. Milena Komárková

Zasedání zastupitelstva a rady města Od uzávěrky předchozího čísla Chlumeckých listů proběhlo jedno zasedání zastupitelstva a čtyři zasedání rady, z toho jedno mimořádné.

dání s komunálním a stavebním odpadem byla schválena s tím, že do ní budou zapracovány připomínky Okresního úřadu Hradec Králové.

FINANČNÍ ZÁLEŽITOSTI

FINANČNÍ PŘÍSPĚVKY

! Zastupitelstvo na svém 27. zasedání schválilo jak předložený rozbor hospodaření Města a školy za rok 2001, tak i finanční vypořádání školy za rok 2001. ! Vzhledem k tomu, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR požaduje, aby Město prokázalo financování výstavby víceúčelové sportovní haly v roce 2003 z vlastních prostředků (Město na toto počítalo s úvěrem), bylo nutné provést jak přeskupení výhledu rozpočtu na rok 2003 a 2004, tak i první úpravu rozpočtu letošního roku. Zastupitelstvo tudíž schválilo návrh 1 změny rozpočtu na rok 2002, návrh změny výhledu rozpočtu na rok 2003 a 2004 a odsouhlasilo profinancování výstavby haly v částce 6.458.000,- Kč z rozpočtu Města Chlumec n. C. v roce 2003. ! Současně byl na základě doporučení výběrové komise a rady schválen poskytovatel úvěru ve výši 19 mil. Kč - Komerční banka, a.s. a zastupitelstvo tímto schválilo přijetí úvěru.

! Zastupitelstvo schválilo poskytnutí následujících finančních příspěvků na činnost Domu dětí a mládeže ve výši 25.000,- Kč a TJ Sokol ve výši 150.000,- Kč. Následující finanční příspěvky vzali zastupitelé pouze na vědomí, protože jejich přidělení je (do výše 20.000,- Kč včetně) v kompetenci rady. Jedná se o Modelklub - 5.000,- Kč, Střelecký klub - 5.000,- Kč, SDH Chlumec n. Cidl. - 20.000,- Kč, Junák 20.000,- Kč, Táborník - 20.000,- Kč, TJ EQUUS Kinsky - 10.000,- Kč, Speciální domov mládeže v Chotěšicích - 3.000,- Kč, SDH Lučice 5.000,- Kč, Základní kynologická organizace - 10.000,- Kč, ZIPPO TEAM - 3.000,- Kč, Církev československá husitská - 2.000,- Kč, Domov důchodců - 3.600,- Kč a Fotbalový klub - 20.000,- Kč.

MĚSTSKÉ VYHLÁŠKY ! Byla schválena vyhláška č. 3/2002 o příspěvku na částečnou úhradu neinvestičních nákladů školní družiny a školního klubu při Základní škole v Chlumci nad Cidlinou. ! Rovněž vyhláška č. 4/2002 o naklá-

VZHLED MĚSTA ! Rada uložila odboru správy majetku a investic ve spolupráci s technickými službami zajistit osazení laviček typu „antivandal“ u muzea v Loretě a před základní školou v ulici Kozelkově. ! Byl schválen dodavatel zpracování „Projektové dokumentace pro rekonstrukci městského kina PANORAMA na víceúčelové kulturní zařízení“ - Ing. arch. Zima a dodavatel „Opravy (výměny) stávajícího po-

vrchu chodníku před Loretou“ - fa NOVOSTAV s.r.o. Hradec Králové. ! Technické služby dostaly za úkol bezodkladně vyměnit značku „Zákaz vjezdu všech motorových vozidel s výjimkou dopravní obsluhy“ na nové komunikaci u DPS (směr čarodějnice) za značku „Zákaz zastavení“. Zároveň bude provedena celková oprava autobusové zastávky před domem s pečovatelskou službou.

RŮZNÉ ! Zastupitelé mimo jiné projednali i patnáct majetkových záležitostí, schválili 2. změnu územního plánu, vzali na vědomí informace starosty z jednání ve věci výstavby multiskladu České armády v Chlumci nad Cidlinou a odsouhlasili zařazení Města Chlumec nad Cidlinou do kategorie obce III. - obec s rozšířenou působností výkonu státní správy. ! Na svém 84. zasedání rada odsouhlasila ceny vstupenek do muzea v Loretě takto: 20,- Kč budou platit dospělí, 10,- Kč děti od 6 let, důchodci a vojáci základní vojenské služby. Děti do 6 let budou mít vstup zdarma. ! Byl vysloven souhlas s přemístěním čapího hnízda z komína bývalé prodejny v Lučicích na pozemek bývalé školy (st.p.č. 45) na sloup, který tam nechá p. Rozinek postavit na vlastní náklad (rovněž přemístění hnízda bude provedeno na jeho náklady) pod podmínkou, že vše bude provedeno v souladu se zákonem. Jana Tučková

UPOZORNĚNÍ

V případě, že si budete na matrice Městského úřadu podávat žádost o výpis z rejstříku trestů, nezapomeňte si na poště zakoupit kolek v hodnotě 50,- Kč. 5 / 2002

7

POLICIE ČR

" V druhém případě neznámý pachatel rozbil skleněnou výplň okna a poté z domu odcizil barevný televizor Samsung, radiobudík, mikrovlnou troubu, napařovací žehličku, originál obrazu rozměrů 30 x 30 cm a deku cihlové barvy.

" Na základě oznámení o zranění cyklisty bylo prováděno šetření ve věci dopravní nehody, ke které dle vyjádření zraněného došlo na křižovatce ulic Pražská a Vrchlického v Chlumci n. Cidl. Na základě provedených úkonů však bylo zjištěnou, že místo nehody si cyklista vymyslel a ve skutečnosti při jízdě na neosvětleném kole a v podnapilém stavu narazil v ulici Riegrova v Chlumci n. C. do zaparkovaného vozidla. Rozborem krve cyklisty bylo zjištěno, že obsahovala přes 2 promile alkoholu. Na vozidle 29letý cyklista způsobil škodu ve výši 6 000 Kč.

" Policisté OOP Chlumec nad Cidl. objasnili krádeže vloupáním do chat v Chlumci n. C. a okolí, ze kterých jsou podezřelí mladíci ve věku 14, 15 a 17 roků, kteří tímto způsobem trávili svůj volný čas. Současně s objasněním věcí se podařilo zajistit i většinu odcizených věcí.

" Na závěr upozorňuji občany Chlumce n. C., že se množí krádeže vloupáním do sklepů v domech, kam se pachatelé dostávají neuzamčenými dveřmi do domů. Jaké je potom překvapení, když mizí jízdní kola a další cenné věci. npor. Zima

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ " Dne 19. 3. 2002 byla objasněna krádež osobního auta zn. Š 120 LS, které bylo odcizené dne 14. 3. 2002 ze dvora hotelu Astra v Chlumci nad Cidl. Dvěma pachatelům ve věku 19 a 16 let bylo sděleno obvinění z trestného činu krádeže ve spolupachatelství, za což jim hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta. " Dne 19. 3. 2002 bylo zahájeno trestní stíhání 22letého muže z Kosiček, který ačkoli měl Okresním soudem vyslovený zákaz řízení motorových vozidel, byl kontrolován hlídkou OOP Chlumec nad Cidl. při řízení osobního auta. Muž byl obviněn ze spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí. " Policisté OOP Chlumec n. C. prošetřují dva případy krádeží vloupáním do rodinných domů, kterých se

dopustil neznámý pachatel tak, že v prvním případě rozbil vchodové dveře a poté z domu odcizil bicí hodiny dřevěné, broušené skleněné poháry, obraz s motivem lesního porostu a stolní brusku.

Reklama

8

Chlumecké listy

MĚSTSKÉ MUZEUM V LORETĚ

foto Ant. Fibigr

K HISTORII LORETY Historií chlumecké Lorety se dosud podrobněji zabývali někdejší děkan a první chlumecký historik Karel Khun, poté umělecký historik Ivo Kořán a nejnověji architekt Karel Kuča. Podle Khuna Václav Norbert Oktavián Kinský dostavěl roku 1719 Loretu, v jejímž dvoře stála kaple se čtyřmi oltáři. Stavebník chtěl, aby tam byla škola, kde by vyučovali piaristé. Další Khunův údaj se vztahuje až k roku 1740, kdy bratři Kinští založili při Loretě mešní fundaci v hodnotě 4000 zlatých, kterou pojistili na chlumeckém panství. Z úroků byl vydržován v Loretě kolínský kapucín, aby denně sloužil v kapli zádušní mše za Bernarda Kinského a další zesnulé z roku Kinských; měl být rovněž nápomocen při duchovní správě. Dvorským dekretem z roku 1786 byla loretánská kaple zrušena a jistina 4000 zlatých převedena na státní náboženský fond. Po zásahu chlumeckého děkana Michaela Unfrieda se podařilo zpětně vyjmout jistinu z uvedeného fondu a určit ji k vydržování třetího kaplana v Chlumci, jehož povinností bylo mj. sloužit mše za Bernarda Kinského v chrámu sv. Voršily. Tolik Khun. Kořán přijal jako faktum Khunovo sdělení, že Loreta již roku 1719 existovala včetně kaple se čtyřmi oltáři. V účetním prameni z roku 1719 navíc 5 / 2002

objevil zmínku, kterou se mně bohužel nepodařilo ověřit, o platbě řemeslníkům za stavbu ambitů v Loretě. Dále se již zabýval pouze architektonickou stránkou stavby, přičemž došel k závěru, že pravděpodobným architektem Lorety byl František Maxmilián Kaňka. K. Kuča došel k závěru, že do smrti Václava Norberta (3. ledna 1719) bylo dokončeno pouze průčelí stavby (tzv. kaplanka). Poté mělo dojít v souvislosti s nástupem nového majitele panství Františka Ferdinanda a „snad i kvůli nákladné stavbě zámku Karlova Koruna“ ke změně původního projektu - místo piaristické koleje byly vystavěny ambity s loretánskou kaplí uprostřed. Celý objekt byl dokončen zřejmě až roku 1740, což patrně vychází z Kořánova zjištění, že pamětní kniha chlumeckého děkanství uvádí jako datum dokončení stavby 1. leden 1740. Pokud jde o její využití, Kuča tvrdí, že kromě výše zmíněné zádušní funkce sloužila jako „poutní místo pro širší okolí“, tj. tedy mezi lety 1740 a 1786. Týž autor se rovněž zabýval genezí myšlenky vybudovat v Chlumci na poč. 18. století klášter. Správně připomíná, že Chlumecko patřilo k oblastem, kde se katolická církev musela stále potýkat s tajným nekatolictvím, takže chlumecká vrchnost, zaujímají-

cí navíc vysoké dvorské funkce, cítila patrně povinnost posílit katolickou institucionální základnu. Podle Kuči byly nejbližšími církevními objekty jezuitské koleje v Hradci, Jičíně a Kutné Hoře, což je třeba doplnit o kapucínský klášter v Kolíně. Připomeňme dále, že právě v roce 1717 (v prosinci) byl vydán první ze série císařských patentů proti nekatolíkům, reagujících na množící se zprávy o mimokatolických náboženských aktivitách v zemi. V těchto souvislostech se jeví pravděpodobný záměr Kinských, nijak přehorlivých katolíků, přivést do Chlumce piaristy jakožto řád, orientující se především na školství a inklinující celkově spíše k mírnějšímu postupu vůči „zbloudilým duším“. Není naopak jasné, jak došel Kuča k závěru, že nejprve bylo vystavěno průčelí a vlastní kaple až někdy před rokem 1740, i když to nelze vyloučit. Bylo-li od počátku cílem zřídit Loretu, pak by patrně (loretánská) kaple vznikla jako první, jako v případě pražské Lorety na Loretánském náměstí, a až poté by byly budovány další části objektu. Nejproblematičtější je pak autorovo tvrzení, vztahující se ke zřízení mešní fundace roku 1740. Podle Kuči tak František Ferdinand Kinský „dal soukromým charakterem Lorety zjevně najevo svůj majestát“, což prý bylo výmluvným dokladem toho, že česká šlechta chtěla držet krok „se soudobými dvorskými trendy. Chlumecká ,dvor9


ská‘ loretánská kaple byla zřetelně analogií [loretánské] kaple vídeňské“. Namísto podobných nepodložených spekulací shrňme ověřená fakta a podložené hypotézy: V roce 1717 začal Václav Norb. Okt. Kinský ve snaze vymýtit nekatolictví na Chlumecku a posílit u vídeňského dvora renomé Kinských jako věrných synů katolické církve se stavbou piaristického kláštera, který měl pravděpodobně zahrnovat i Loretu, tj. součástí ideového záměru byl vznik poutního místa. Ale brzká smrt stavebníka, nákladná stavba Karlovy Koruny (1721 - 1723), počínající doba pozdního baroka (nenašli bychom v Čechách mnoho klášterů, založených po r. 1720!), a zejména rostoucí finanční potíže chlumeckého panství zredukovaly původní záměr, takže místo piaristického kláštera a poutního místa zbyla jen kaple obehnaná ambity a osídlená jedním kapucínským mnichem. Prameny dochované ve fondu Rodinný archiv Kinských ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, z nichž vycházel nepochybně také děkan Khun, nenaznačují nic, z čeho by bylo možno vyvozovat vliv „soudobých dvorských trendů“. Dne 1. ledna 1740 je datována fundační listina podepsaná čtyřmi bratry Kinskými - chlumeckým Františkem Ferdinandem (tehdy již vážně nemocným [zemřel o necelé dva roky později] a myslícím pravděpodobně více na spásu své duše než na projevy „svého majestátu“), dále držitelem Chocně, Rychmburka, Rosic aj. Štěpánem Vilémem, majitelem České Kamenice a nejvyšším českým dvorským kancléřem Filipem Josefem a držitelem panství Pirkštejn Josefem Janem Maxmiliánem. Jako dědicové po svém svobodném a bezdětném bratru Bernardu Antonínovi, zemřelém roku 1737 „pod kuratelou“ (!?), se rozhodli ze sumy 20 340 zl, již Bernard určil ad pias causas (pro zbožné účely), vyčlenit 4000 zlatých jako nadační kapitál pojištěný hypotekárně na statku Štěpána Kinského v Březovicích poblíž Rychmburka. Z výnosu 5 % úroku, tj. 200 zlatých ročně, má být vydržován kaplan při loretánské kapli v Chlumci, který bude každodenně sloužit mši nejprve za duši Bernarda Kinského, a pak za ostatní mrtvé i žijící členy ro10

du Kinských. To ale není vše - kaplan má také vyučovat v řádné katolické víře a odvádět od bludu ty, kdož se dosud kloní k „husitské sektě“ (!). Připojené vyjádření královéhradeckého biskupa Jana Josefa Vratislava z Mitrovic potvrzuje obavy katolické církev o spásu duší chlumeckých poddaných. Biskup sice souhlasí se zřízením fundace, ale s tou výhradou, že o nedělích a svátcích se boží služby v Loretě smějí konat až poté, co skončí kázání a bohoslužba v chlumeckém farním kostele a že loretánská mše nesmí být oznamována vyzváněním zvonu, aby nebyl lid odváděn od „nanejvýš nutné“ katacheze v kostele sv. Voršily. Na základě těchto údajů můžeme považovat za vysoce pravděpodobné, že hrabě Kinský chtěl zřízením piaristického kláštera posílit katolickou víru na svém panství. Děkan Khun o těchto důvodech, ač mu jistě byly známy, pomlčel patrně proto, že nechtěl počátkem 20. století, kdy své dílo psal, příliš upozorňovat na fenomén nekatolictví a rekatolizace po třicetileté válce, který podstatná část české společnosti vnímala pod vlivem liberalismu a ožívající husitské tradice negativně. Více by možná prozradila Khunova pozůstalost, uložená ve Státním okresním archivu v Hradci Králové. Víme tedy, že nejpozději k roku 1740 byla Loreta dokončena, tj. vypadala při zvenčí přibližně tak jako po nynější rekonstrukci, ovšem na nádvoří stála kaple a kolem se rozkládaly zahrady s barokními skulpturami. Ovšem nad její funkcí až do zrušení roku 1786 visí jistý otazník. V Loretě patrně přebýval kapucín z Kolína, aby sloužil každodenně zádušní mše v duchu nadační listiny (výběr duchovního nebyl náhodný, protože chlumecké panství již dříve podporovalo kolínský klášter tohoto žebravého řádu např. roku 1719 darováním 8 strychů pšenice). Šlo o soukromé mše, i když z vyjádření hradeckého biskupa plyne, že se jich snad mohli zúčastnit i lidé mimo rodinu Kinských. Bylo to nejspíš toto slabé využití Lorety, jež vedlo K. Kuču k domněnce, že Loreta „byla ... příležitostně využívána i jako poutní místo pro širší okolí“, o čemž údajně svědčí i zřízení ambitů a „vů-

bec celé pojetí stavby jako především poutního místa“. K tomu je třeba uvést, že Loreta měla být především sídlem piaristického řádu, který měl aktivně působit v širokém okolí vyučováním v katolickém duchu. Jeden jediný kapucínský mnich by rozhodně nemohl organizačně a technicky zajistit průběh byg příležitostné pouti a hlavně - o chlumeckých poutích mlčí katolický kněz Khun! Musíme se tudíž vzdát lákavé představy o zástupech věřících směřujících s modlitbou v srdci a zpěvem zbožných písní na rtech do chlumecké lorety v době Marie Terezie, jež nota bene začala poutě z ekonomických i hygienických důvodů omezovat. Loreta tedy ve druhé pol. 18. století více méně zela prázdnotou, přerušovanou pouze jednou denně kapucínovou litanií za mrtvé i živé příslušníky rodu Kinských, na prvním místě za nešgastného Bernarda, o jehož osudu není nikde v literatuře zmínka. Nelze se tedy divit, že zrak osvícenských rádců císaře Josefa II. padl při výběru likvidovaných klášterů také na Loretu, jež nesloužila žádnému bohulibému praktickému účelu. Dvorským dekretem z roku 1786 byla loretánská kaple v Chlumci zrušena, odsvěcena a obrácena k praktickému využití jako špitál. Proto byly zazděny ambity a poč. 19. století zbořena nádvorní kaple, jejíž vybavení - jak uvádí Kuča - bylo přeneseno do severního nárožního ambitu, kde byla zřízena provizorní kaple. Důvod? Bylo to v době, kdy ve špitálech bylo nutno pečovat nejen o tělesnou schránku, ale i duši pacientů. Dochované prameny z 19. století informují o sporech mezi státem, církví a panstvím ohledně osudu mešní nadace, ale osud samotného objektu to zřejmě příliš neovlivnilo. Ve 20. století byla část Lorety přebudována na byty, jejichž posledními obyvateli bylo několik cikánských rodin, což jen urychlilo devastaci celého areálu. Lze s jistotou konstatovat, že před zánikem Loretu - tak jako mnoho dalších zdevastovaných historických staveb - zachránil pád komunistického režimu. Na počátku devadesátých let se opravou střechy předešlo nejhoršímu, načež zavládly značné rozpaky nad využitím tohoto pramálo prakticky založeného objektu, i když od počátku Chlumecké listy


převládal názor, že by mělo jít o kulturu - knihovna nebo muzeum, příp. obojí. Největší problém představovaly samozřejmě veliké náklady na případnou rekonstrukci, jež vedly po určitou dobu v kulturní komisi městského zastupitelstva k diskusím o případném

pronájmu Lorety. Teprve za nynějšího vedení města se podařilo především zásluhou starosty ing. M. Uchytila obstarat potřebné finanční prostředky a prosadit tuto investici v zastupitelstvu přes odpor některých zastupitelů. Rekonstrukce Lorety podle pro-

jektu ing. arch. J. Zimy a slavnostní otevření muzejní expozice 8. června 2002 zahajuje novou etapu v dějinách Lorety, která se nepochybně stane chloubou města Chlumce nad Cidlinou. Aleš Valenta

Rekonstrukce Lorety pohledem jejího architekta V roce 2000 bylo rozhodnuto o provedení rekonstrukce bývalého kláštera Loreta, který byl v té době v dezolátním stavu. Na základě výběrového řízení bylo rozhodnuto, že generálním projektantem této významné stavby se stane ze tří uchazečů ing. arch. Jan Zima, jehož nabídka byla nejen stavebně, ale i ekonomicky nejzajímavější. Těsně před slavnostním otevřením Lorety jsem požádala pana ing. arch. Zimu o krátký rozhovor. Jste chlumecký rodák. Co Vás vedlo k tomu, přihlásit se do výběrového řízení na projekt rekonstrukce této stavby? Byla to pro Vás i „stavovská“ čest? „Tato cenná kulturní památka si zaslouží celkovou rehabilitaci už z důvodu, že takto zachovalých areálů se na území našeho státu nachází pouze několik. Dalším důvodem byla absence výstavních prostorů pro městské muzejní sbírky, které byly prozatím uloženy v depozitářích Krajského muzea v Hradci Králové. V neposlední řadě bylo třeba připravit vhodný výstavní prostor pro cenné sbírky darované panem Novákem, které dokumentují vývoj zemědělské techniky. Stávající areál bývalého kláštera Loreta, jehož původ je kladen do 20. let 18. století, byl již delší dobu bez využití. Jeho posledním využitím byly holobyty se společným sociálním zařízením.“ Která stavební firma akci prováděla a kdy tato přestavba začala? „Na základě výběrového řízení byla pověřena rekonstrukcí stavební firma Stavoslužba Chlumec nad Cidlinou, subdodavatelem se stala hořická fir5 / 2002

ma Stavokomplex. S přípravou přestavby bylo započato v říjnu roku 2000 a stavební práce se naplno rozběhly od počátku roku 2001.“ S jakými problémy jste se při rekonstrukci potýkali? „Bylo jich mnoho. Například v únoru 2001 došlo k havárii, při které se zřítila část narušeného obvodového zdiva. Tato nehoda byla vyšetřována i policií a nezávislým soudním znalcem, ale nebyly zjištěny žádné nedostatky z naší strany. Po odkrytí stropů bylo zjištěno, že trámy jsou napadeny dřevokaznými houbami a hmyzem. Proto muselo dojít k jejich totální výměně.“ Rekonstrukce navrací stavbě její původní vzhled. K jakým nejzásadnějším stavebním zásahům muselo dojít? „Bylo třeba obnovit jednotný prostor zazděných abmitů, v nichž byla položena pískovcová dlažba. Došlo k zasklení 5 arkád ve dvorní části, aby zde mohla být instalována unikátní sbírka rozměrných ostrostřeleckých terčů, které jsou, podle mého názoru, jedny z nejlepších exponátů muzea. Fasády ambitů vnější i nádvorní si vyžádaly úplnou rehabilitaci. Šlo především o doplnění říms, zřízení soklů a doplnění chybějících členění arkád. Nález na dvorním průčelí západního křídla nám poskytl spolehlivé vodítko k obnově původní barevnosti této stavby. Vyrobena byla dle původních i nová vstupní vrata a všechna okna. Byl zřízen i bezbariérový přístup a bezbariérové sociální zařízení pro návštěvníky a personál.“

Kdo stavbu financoval a jaké byly celkové náklady této rekonstrukce? „Generálním investorem bylo Město Chlumec nad Cidlinou, kterému se podařilo získat cenné finanční dotace od Okresního úřadu v Hradci Králové. Celkové finanční náklady dosáhly téměř 10 miliónů korun.“ A co říci závěrem? „Přál bych si, aby se tato zachráněná cenná stavba stala dalším významným kulturním a společenským místem

foto Ant. Fibigr

v našem městě a aby si ponechala svůj obnovený vzhled po dobu dalších staletí.“ Děkuji za rozhovor. Mgr. Milena Komárková 11


MUZEUM LORETA Muzeum Chlumecka bylo veřejnosti zpřístupněno poprvé roku 1930 v prostorách radnice. Základním nedostatkem byla absence vlastní budovy, jež vedla po roce 1945 k několikerému stěhování sbírek, při němž se mnoho věcí poztrácelo, zničilo a nepochybně bylo i rozkradeno. Inventární kniha chlumeckého muzea obsahuje asi 2500 inventárních čísel, ale dochovaných předmětů je sotva polovina. Nejcennější kusy nábytku, mnoho mincí, zbraní, porcelánu, cechovních předmětů atd., to vše je nenávratně ztraceno. Při přípravě nynější nové expozice v Loretě bylo proto nutné pracovat více méně s torzem někdejších sbírek, které se navíc namnoze nacházely ve špatném stavu, takže je bylo nutné zrestaurovat, čehož se velmi zdařile zhostil p. Josef Krátký. Ostatně ani výstavní prostory nejsou příliš rozlehlé - jedná se o první patro průčelí Lorety, kde se nachází

ky a hnojení přes sklizeň obilí a sekání trávy až po podzimní výmlat. V zasklené části ambitu naproti vstupu do muzea se nachází expozice k pravěkým a středověkým dějinám

foto Ant. Fibigr

foto Ant. Fibigr

chodba a čtyři malé místnosti, dále bylo k dispozici pět zasklených ambitů a ostatní otevřené ambity, určené k rozmístění zemědělské techniky z unikátní sbírky p. Františka Nováka. Zemědělské stroje a nástroje jsou doplněny o obrazový a fotografický materiál, přibližující nelehký život na venkově v 19. a počátkem 20. století. Uspořádány jsou v souladu s postupem zemědělských prací - od jarní orby, podmít12

střelbě do terče (tzv. terčovnice) aj. Za pozornost však především stojí sbírka malovaných ostrostřeleckých štítů, které nechali na svůj náklad zhotovit v 19. století členové ostrostřeleckého sboru. Čtvrtý zasklený ambit připomíná selské povstání z roku 1775 a v posledním pátém jsou vystaveny před-

Chlumecka. Dominantou tehdejšího města byl vodní hrad, patřící k největším svého druhu v Čechách. Ve vitrínách jsou vystaveny pravěké a středověké nálezy částí zbraní a keramiky, jakož i kachle ze středověkých tvrzí Chlumecka. V další části expozice zachycuje působení ostrostřeleckého sboru v Chlumci n. Cidl. Návštěvník tu může zhlédnout figurínu v ostrostřelecké uniformu, pušky sloužící ke

měty, dokumentující každodenní život venkovského lidu v minulosti. V prvním patře Lorety začíná prohlídka v místnosti, upravené jako stará selská jizba. Nachází se v ní barokní lidový nábytek z poč. 19. stol., lidové kroje a zajímavé obrázky na skle s náboženskými motivy, rovněž z prvních desetiletí 19. století. Další místnost je vyhrazena životnímu stylu měšganstva z doby kolem r. 1900; v obou těchto prostorách jsou exponáty doplněny o figuríny v dobových oblecích. Třetí místnost je věnována řemeslům a cechům. Návštěvníci tu mohou zhlédnout cechovní truhlice, kopii cechovní listiny z konce 17. století, znaky a prapor společenstva řezníků, jakož i fotografie a další dokumenty k okresní hospodářské výstavě z roku 1911. K nejcennějším exponátům patří popravčí meč posledního chlumeckého kata. Čtvrtá místnost připomíná pomocí obrazového, fotografického a archivního materiálu tři významné osobnosti, které se narodily v Chlumci nad Cidlinou. Předně se jedná o dramatika V. K. Klicperu (1792 - 1859), jehož dramata se dodnes hrají na českých jevištích a na jeChlumecké listy


hož počest se již více než 50 let v našem městě koná ochotnický festival „Klicperův Chlumec“. Dále tu je zastoupen významný historik a profesor Karlovy univerzity Jaroslav Goll (1846 - 1929) a přední český ovocnář Jan Říha (1853 - 1922). Poslední částí expozice je chodba v prvním patře, kde jsou k vidění předměty a obrazový materiál k počátkům Sokola a sportu v Chlumci nad Cidlinou, a to včetně jízdního kola z konce 19. století („kostitřas“), na němž dojeli nejzdatnější z tehdejších

velocipedistů z Prahy do Vídně a zpět. Dále se tu nachází oddíl militaria, obsahující sečné i palné zbraně, součásti vojenské výstroje a výbavy, jakož i korespondenci z první světové války. Prostor chodby by mohl být v budoucnu využíván pro krátkodobé výstavy obrazů, fotografií apod. Nevystavené sbírkové předměty budou uloženy do depozitáře. Naléhavým úkolem bude jejich postupná inventarizace a případná restaurace či konzervace. Muzeum Loreta, jehož správou bude pověřena paní Helena

Svoji sbírku jsem daroval Několikrát jsem navštívil výstavku zemědělského nářadí, nástrojů a strojů u pana Františka Nováka v Palackého ulici v Chlumci n. C. Byla rozmístěna pod přístřeškem rozsáhlého dvora, který je dnes prázdný. Znám osud celé sbírky a právě proto se domnívám, že přišel čas o ní hovořit.

jich přestěhování a potom, když jsem je nechtěl mít jako mrtvou investici,

Krátká, zároveň v rámci své akviziční činnosti uvítá dary od občanů v podobě předmětů či písemností, jakýmkoli způsobem dokumentujících život minulých generací na Chlumecku. Doufejme, že také díky zájmu veřejnosti nezůstane Loreta jen oku milým barokním exteriérem, tu a tam zvoucím v letní sezóně ke kulturním akcím na nádvoří, ale se stane především aktivním muzejním pracovištěm, uchovávajícím a dotvářejícím paměg zdejšího kraje a jeho obyvatel. Aleš Valenta

ale byl představiteli města ujištěn, že bude umístěna v přebudované Loretě, rozhodl jsem se darovat ji městu Chlumci n. C. Věřím, že právě tam je její správné uplatnění. Bude sloužit

Kdy jste začal se sbíráním a proč Vyrostl jsem v zemědělské rodině. Již od dětství jsem musel rodičům pomáhat, a tak jsem si většinu zemědělského nářadí, nástrojů a strojů, jak se říká, ohmatal a snad proto mě přirostly k srdci. A když se něco vyřaoovalo, bylo mi líto to odhodit nebo zničit, a tak jsem jednotlivé kusy začal ukrývat. Odkud věci pocházejí Většinou jsou z Chlumecka, a to od soukromníků. Některé zdarma, jiné za úplatek. Ale také z bývalého Kovošrotu, kde jsem je objevil. Ale musel jsem za ně dát protihodnotu železa. A stroje jsem většinou odkoupil. Stálo Vás to nejen hodně času, ale také dost peněz To jsem nikdy nepočítal a také nelitoval času ani peněz. Uspokojovalo mě, že se sbírka rozrůstá. Součástí sbírky je řada strojů S těmi to bylo obtížné. Jednak jsem musel většinou zaplatit za ně, za je5 / 2002

foto Ant. Fibigr

musel jsem je zprovoznit. To znamenalo většinou nechat si některé součásti udělat. Ale hodně Chlumečáků mi pomohlo a já jsem potom s radostí sledoval jejich chod a každému návštěvníkovi předvedl. Sbírka po dlouhých letech opustila Vaše domácí prostory Věnoval jsem jí hodně svého času, roky ze svého života. Když jsem

současnému i budoucím pokolením - bude stále připomínat těžkou práci zemědělců v minulém století. Návštěvníci výstavy budou zajisté obdivovat jednotlivé prvky sbírky, ve které se bude stále zobrazovat dlouholetá práce jejího původního majitele pana Františka Nováka. Dík za krásnou a hodnotnou sbírku. J. Vosáhlo 13


Dobrý člověk ještě žije... Již 13 let potkáváme v našem městě menšího vousatého a stále usměvavého človíčka, o kterém mnozí snad jen vědí, že bydlí na zámku. Někteří si možná vzpomenou na překrásné vánoční a velikonoční výstavy v kostele Nejsvětější Trojice, které nezištně připravil se svými přáteli. Tento skromný muž, který má rád lidi, se jmenuje Josef Krátký. V poslední době je jeho jméno spojeno především s restaurováním, přípravou a instalací sbírek v areálu bývalého kláštera Loreta, který bude od 8. června sloužit jako městské muzeum. Chtěli jsme ocenit jeho lví podíl na této práci, proto jsme pro čtenáře Chlumeckých listů připravili autoportrét tohoto bezesporu zajímavého člověka s jeho životním vyznáním. „Narodil jsem se v Čáslavi a první čtyři roky svého života jsem prožil v obci Semín. Později se naše rodina přestěhovala do Břehů, kde jsme bydleli na Výrově ve mlýně. Bylo tam velmi romantické prostředí, kolem tekl Opatovický kanál, kam jsme jako malí kluci chodívali na ryby. Za mlýnem se rozkládal rozsáhlý les, kam jsme hodně chodili na houby a kde jsme hráli různé hry. Měl jsem rád kreslení a muziku. Když mně bylo asi 17 let, vznikla v Přelouči skupina lidí, která si říkala NH 929 (Následky horka) a vydávala svůj časopis, do kterého jsme každý přispíval svými nápady, básněmi, fotografiemi, grafikou. Tak jsme realizovali svoji první uměleckou činnost. V této skupině pracoval současný akademický malíř Ivan Exner, který vystavuje svá díla po světových galeriích a s kterým jsem navštívil malíře Jiránka a Komárka. Mezi tuto partu patří i Jiří Krejčík, který vystudoval architekturu. Dnes je známým královéhradeckým architektem a k jeho významným pracem patří celková obnova hradeckého biskupství s jezuitskou kolejí. Dalším členem byla Kamila Albrechtová-Ženatá. Rád bych se zmínil o Tomáši Mazalovi, který spolupracoval s Bohumilem Hrabalem. V posledních letech jeho života ho doprovázel na veškerých cestách po Evropě. V tomto časopise působila i Ilona 14

Vodochodská, která vystudovala AVU a v současné době žije v USA. Skupina lidí kolem časopisu NH jezdila na koncerty, hlavně folkové, kde jsem se blíže seznámil s Jaroslavem

a pan Krofta mi nabídl spolupráci, které jsem se zalekl. Byl jsem tedy pozván alespoň na premiéru Prodané nevěsty, kde jsem se osobně setkal s panem Horníčkem. Nikdy jsem neměl ambice stát se slavným člověkem, byl jsem raději skromný a v pozadí. Všechny věci jsem vytvářel svým citem a svým

foto Ant. Fibigr

Hutkou, Vlastou Třešňákem, s Pepou Nosem i s básníkem Egonem Bondym. Členem naší skupiny byl totiž i Karel Novotný, který hrál na kytaru, zpíval a skládal písničky. V 70. letech celá naše rodina stavěla nový dům, kam jsme se přestěhovali. Zde jsem žil do té doby, než jsem se oženil se svojí první a doufám, že poslední ženou Helenkou. Odešli jsme spolu do Kutné Hory, do kláštera Voršilek, kde byly restaurátorské a konzervátorské dílny. V této době jsem studoval na lidové konzervatoři loutkářství - obor scénografie. Amatérské loutkové divadlo jsem začal hrát v 80. letech v Břehách s Ivanem Novotným. Jelikož nám některé loutky chyběly, začal jsem je vyrábět. Aniž bych v těchto letech tušil, že se někdy stane Chlumec mým domovem, hrál jsem s Ivanem loutkové divadlo právě v Chlumci a v Olešnici. Možná si někteří spoluobčané vzpomenou na hru Tancuj, tancuj, belzebube. Moje loutky měly asi zajímavou úroveň, a tak jsem dostal nabídku na výstavu neprofesionálních výtvarníků do Pardubic. Seznámil jsem se tu s členy loutkového divadla Drak z Hradce Králové

viděním světa. Loutkové divadlo v současné době hraju svým dětem, a to jen o Vánocích nebo jiných výjimečných příležitostech. V Kutné Hoře se nám narodil nejstarší syn Jan. Podmínky pro bydlení tu nebyly dobré, a tak jsem sháněl práci, abychom mohli slušně bydlet a já při tom mohl pracovat v oblasti kultury. V dubnu 1989 jsem dostal nabídku zaměstnání a bytu v Chlumci. Nastěhovali jsme se na zámek, kde jsem pracoval jako údržbář. V roce 1992 v rámci restitucí byl majetek včetně zámku navrácen rodině Kinských. V květnu téhož roku jsem obdržel výpověo od památkářů. Najednou jsem byl bez práce. Začal jsem vyrábět loutky doma na koleně, a tak jsem se rok a půl živil. Po té, co rodina Kinských převzala svůj majetek, nabídl jsem jim spolupráci při restaurování a opravách mobiliáře a prováděl jsem rekonstrukci chlumecké zámecké kaple. Byl jsem též požádán panem děkanem Týfou o pomoc při opravě kostela v Mlékosrbech. Se skupinou lidí jsme konzervovali všechny oltáře a v kostelíku v Lučicích jsem pracoval na kazatelně, lavicích a křížové cestě. Při někteChlumecké listy


rých těchto pracech mi pomáhá chlumecká občanka Kateřina Myšková, která v současné době studuje 5. rok AVU - obor plastika. V posledních 7 měsících jsme s Helenkou intenzívně pracovali na opravách, renovaci a konzervaci sbírek pro chlumecké muzeum umístěné v prostoru Lorety. V současné době provádíme instalaci sbírek včetně zemědělských strojů pana Nováka. Chtěl bych všechny spoluobčany pozvat na otevření Lorety a doufám, že se jim bude naše expozice líbit. Byl bych rád, kdyby lidé pochopili, že se udělalo kus hezké a užitečné práce. Je velmi pěkné, že tady zůstane něco po nás a že dokážeme s úctou udržovat to, co nám

tu zanechali naši předkové. Naše práce na Loretě není konečná, ale bude se vyvíjet, expozice budou rozšiřovány a doplňovány. Počítáme i s tématickými folklórními výstavami. Nejvýznamnější spolupracovnicí a oporou je moje žena Helenka, která je velmi šikovná na čalounění i na malbu. Mám ji moc rád a bez ní bych nebyl schopen tolik práce obsáhnout. Pracuji 10 hodin denně, někdy podle potřeby i daleko víc. Pracuji i v sobotu, ale v neděli se snažím věnovat rodině. Mám sice svobodné povolání, ale od roku 1992 jsem měl pouhých 5 dnů dovolené. Moji kluci mě navštěvují v dílně, povídáme si a výtvarně nadaný syn Matouš zde začíná

vyřezávat své první práce. Byl bych rád, aby po mně jednou některý převzal moji živnost. Nikdy jsem nebyl v žádné politické straně. Jsem členem kulturní komise města, občanského sdružení Město v zahradách a ředitelem farní charity. Moc volného času mi nezbývá, ale zbyde-li mi nějaký, rád s nejmladším synem Šimonkem vařím. Jsem věřící člověk a vážím si všech lidí, i když nemohu sdílet názory každého. Největším nešvarem lidí je závist, zloba a arogance. Já mám rád lidi upřímné.“ Děkujeme za milé povídání. Připravili a zpracovali manželé Komárkovi

Víte, že...?

# Město Chlumec nad Cidlinou pořádá 8. června 2002 slavnostní otevření muzea v rekonstruované Loretě.

# Řeka Cidlina byla pro vodáky slavnostně odemčena v sobotu 27. dubna chlumeckou VCS a jejími příznivci nejen z Chlumce nad Cidlinou, ale i z okolí.

# Klicperáci sehrají 14. 6. 2002 v sokolovně veselohru „Ťululum“.

# ZŠ pořádá od 5. 6. do 8. 6. 2002 (od 8 do 16 hodin) výstavu výrobků a výkresů žáků pod názvem „Rok ve škole“.

# Hřebčín Equus Kinsky pořádá v neděli 23. června 2002 od 14.00 hod. na závodišti v Lipkách jezdeckou revue „SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH“.

Reklama

5 / 2002

15

POZVÁNKA NA...

Občanské sdružení „Město v zahradách“ a Město Chlumec nad Cidlinou Vás zvou

dne 8. června 2002 na

slavnostní znovuotevření Lorety

.

Tato historicky cenná a v současné době nově zrekonstruovaná budova bude sloužit jako městské a zemědělské muzeum.

Program této významné kulturní a společenské akce: ❏ ❏

❏ ❏ ❏ ❏ ❏

❏ ❏ ❏ ❏ ❏ ❏

shromáždění občanů ve 13.30 hodin na Klicperově náměstí - vystoupení dechového orchestru a mažoretek ZUŠ ve 14.00 hodin odchod slavnostního průvodu vedeného dechovým orchestrem a mažoretkami, následovaný kočáry s hosty, skupinou historického šermu a krojovanými skupinami k Loretě ve 14.30 hodin slavnostní famfáry a přestřižení pásky krajským hejtmanem Bradíkem, arcibiskupem Otčenáškem a zástupcem Ministerstva kultury vystoupení skupiny historického šermu v 15.00 hodin program ZUŠ v 16.00 hodin program žáků ZŠ v průběhu slavnostního odpoledne proběhne dobové vystoupení chlumeckého tanečního souboru a loutkové divadelní představení souboru „Tak co?“ ZUŠ s hrou „Jan za chrta dán“ předpokládaný závěr odpoledního programu v 17.00 hodin přestávka v 19.00 hodin vystoupení chlumeckého tanečního souboru v 19.30 hodin divadelní představení souboru „Klicpera“ s premiérou hry Antonína Lauterbacha „O zajetí krále Václava“ ve 20.30 hodin vystoupení skupiny Kantoři v závěru programu vystoupí skupina historického šermu s ohňovými efekty

V průběhu celého odpoledne si budete moci zdarma prohlédnout výstavní expozici muzea. Po celou dobu programu bude probíhat před budovou Lorety barokní dobový jarmark. Občerstvení po celé slavnostní odpoledne a večer je zajištěno. V případě velmi nepříznivého počasí bude kulturní program přeložen do sokolovny. Předpokládaný závěr programu ve 23.00 hodin.

Srdečně Vás všechny na tuto slavnostní akci zveme 16

Chlumecké listy

POZVÁNKA NA...

„LETEM DIVADELNÍM SVĚTEM“ podruhé Milí čtenáři Chlumeckých listů, jaro už je takříkajíc v plném proudu a i my, „Klicperáci“, po večerech zkoušíme a zkoušíme, abychom Vám 14. června mohli představit komedii francouzského autora Georgese Feydeaua, Ťululum. Věříme, že jak samotný děj, tak i výkony chlumeckých stálic ochotnické scény Vás pobaví a alespoň na chvíli vytrhnou ze všedních dnů. Zapomeňte jeden večer na starosti a přijote zahnat chmury do Sokolovny, kde Vás ve 20.00 hod. čeká parádní zápletka manželská i milenecká. Hádejte. Kdopak asi bude to „Ťululum“??? Předprodej vstupenek je v papírnictví u pí Netíkové. Za „Klicperáky“ s pozdravem

Soňa Chloupková

SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH V neděli 23. června 2002 od 14.00 hod. na závodišti v Lipkách pořádá TJ Equus Kinsky a Hřebčín Equus Kinsky společně s městem Chlumec nad Cidlinou jezdeckou revue „SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH“. Stane se tak při příležitosti oslav 170 let založení hřebčína v Chlumci nad Cidlinou Oktaviánem hrabětem Kinským v roce 1832. Tato v minulosti úspěšná akce, která se pořádá v dvouletém intervalu od roku 1992, našla mnoho příznivců a poslední Slavnosti navštívilo 2 700 diváků. Svým rozměrem představuje akci přerůstající hranice města, na kterou se sjíždějí diváci z celé ČR, ale i pár hostů z ciziny. S uspořádáním Slavností pomáhá mnoho chlumeckých firem a Město Chlumec nad Cidlinou. Letos se připravují některé nové ukázky, ale i ty tradiční. Diváci uvidí čtyřspřeží zlatých koní, vítěze národní přehlídky koní Kinských, drezurní kür, skákání do výšky, koňský fotbal puschbal, chlumeckou steeple-chase vítězů Velké pardubické a osobností, dostih klusáků, ukázku aukce koní, čikoše na koních, klisny s hříbaty a další překvapení.

Pořadatelé Vás srdečně zvou a těší se na Vás. Petr Půlpán 5 / 2002

17

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 0448 / 595 129

ČERVEN 2002 1. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

PEKELNÁ ŽENSKÁ

Americký komediální film. Dobří přátelé vás ochrání nejen před peklem, ale i před ženskou! Režie: Dennis Dugan Hrají: Jason Biggs, Jack Black, 99 minut Amanda Peet, Kyle Gass ad. Vstupné: 52,- a 55,- Kč Mládeži přístupný 5. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

KRÁL ŠKORPION

Americká širokoúhlá hororová komedie. Válečník. Legenda. Král. Režie: Chuck Russell 85 minut Hrají: The Rock, Michael Clarke, Kelly Hu, ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 8. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

VÝLET

Český film. Příběh ze života. Co si doma neřeknete, dozvíte se cestou. Režie: Alice Nellis Hrají: Iva Janžurová, Theodora Remundová, 100 minut Igor Bareš, Naoa Kotršová, Dan Bárta ad. Vstupné: 56,- a 59,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 12. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

ČISTÁ DUŠE

Americké drama. Viděl svět tak, jak si nikdo nedokázal představit. Režie: Ron Howard Hrají: Russell Crowe, Ed Harris, 126 minut Jennifer Conellyová, Adam Goldberg ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 15. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

E.T. - MIMOZEMŠŤAN

Americký film - rodinné sci-fi. Tři miliony světelných let od domova. Režie: Steven Spielberg Hrají: Dee Wallaceová, Henry Thomas, 115 minut Peter Goyote, Drew Barrymoreová ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži přístupný 22. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

PERNÍKOVÁ VĚŽ

Český film - thriller. „Lehce nezávislý film o těžkých závislostech“. Režie: Milan Štaindler Hrají: Jan Dolanský, Radek Kuchař, 101 minut Michal Dočolomanský, Vanda Exnerová ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 26. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

NA KŘÍDLECH VÁŽKY

Americké širokoúhlé mystické drama. Poselství lásky ze světa mrtvých. Režie: Tom Shadyac Hrají: Kevin Costner, Joe Morton, 104 minut Ron Rifkin, Kathryn Erbe ad. Vstupné: 52,- a 55,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 29. června sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

ÚKRYT

Americký širokoúhlý thriller. Jodie Foster v nesprávné chvíli na nesprávném místě. Režie: Davin Fincher Hrají: Jodie Foster, Kristen Stewart, 108 minut Forest Whitaker, Jared Leto ad. Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

ZA NEPŘÁTELSKOU LINIÍ

Širokoúhlý americký akční thriller. Meze, které nelze překročit. Režie: John Moore Hrají: Owen Wilson, Gene Hackman, 105 minut Olek Krupa ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 18

19. června středa 17.30 hod. 20.00 hod.

Změna programu vyhrazena! Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ČERVEN 2002 1. 6. sobota

5. 6.

DĚTSKÝ DEN

26. 6.

Zábavné odpoledne pro děti k jejich svátku plné soutěží, zábavy a písniček v rytmu disko Děti vstup zdarma! Začátek od 15.00 hodin.

ETCIMEX - prodej levného textilu

21. 6.

POVÍDÁNÍ o SLUNÍČKU Pohádková klauniáda pro děti v podání divadla Matěje Kopeckého Praha. Začátek od 9.15 hodin.

21. 6. pátek

WALDEMAR MATUŠKA Koncert legendy české pop music s Olgou Blechovou a skupinou KTO vstupenky v předprodeji 250,- Kč na místě 300,- Kč. Sokolovna od 19.30 hodin.

PRODEJ OBUVI

Připravujeme: Pravidelná cvičení v aerobiku pro začátečníky Informace: 0737 - 430 957 3. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM GABRIELA DEMETEROVÁ - houslový recitál České kytarové duo - Jana a Petr Bierhanzlovi - kytarový recitál 55. Divadelní festival KLICPERŮV CHLUMEC IVO JAHELKA - koncert zpívajícího právníka

INFORMACE: 0604 - 915 583 nebo 0448 - 595 853 nebo v prodejně Textil Klicperovo nám. 60/I

TISÍC MIL WALDEMARA MATUŠKY Historicky první vítěz Zlatého slavíka za rok 1962, kterému se podařilo svého odvěkého rivala Karla Gotta porazit ještě jednou, v roce 1967. Waldemar Matuška byl hvězdou první velikosti už počátkem 60. let, především díky svému účinkování v divadle Semafor. Jeho popularita byla umocněna i častým účinkováním ve filmu jako např. Kdyby tisíc klarinetů, Limonádový Joe, Fantom Morrisvilu, Všichni dobří rodáci, Noc na Karlštejně aj. V šedesátých letech zpíval písně z různých stylových oblastí. Od 70. let začal spolupracovat se skupinou KTO a jeho repertoár se přesouval především do sféry kombinující pop a country. Matuškovy největší hity Jó třešně zrály, Sbohem, lásko, To se nikdo nedoví, Mám malý stan či další, doslova zlidověly a nic na tom nemohla změnit ani skutečnost, že po jeho emigraci do USA v roce 1986 až do listopadu 1989 nemohly být jeho skladby hrány. V letošním roce se Waldemar Matuška vrací domů oslavit své 70. naro5 / 2002

zeniny. Čekají ho zde velké oslavy! Jak v Praze, tak po celých Čechách, na Moravě i na Slovensku. Televize, rádia, tisk, ti všichni nebudou samozřejmě chybět. ČT 1 připravuje natočit při příležitosti zpěvákova jubilea medailón. Přes své úspěchy a popularitu jste možná trochu nečekaně emigroval do USA... „Těch důvodů bylo víc. Začali nás udávat z různých stran a prostě už jsem toho měl dost. Za přivezené trofeje a úspěchy v zahraničí nás instituce honorovaly chladným přijetím a různými zákazy. Ale naši fanoušci nám vždy projevovali svoji přízeň a to nám na čas vše vynahradilo. Slyšet jejich potlesk to byl největší doping a je to také důvod, proč se mezi ně tak rád vracím.“ Jak jste se s odchodem z vlasti vypořádal? „Měli jsme spoustu práce. Z domova se špatně odchází, ale v USA je mnoho Čechů, a proto to pro nás za-

se tak těžké nebylo. Udělali jsme první turné, které trvalo dva a půl měsíce, a koupili jsme si dům. Tady bychom na dům dělali třicet let.“ Říkáte, že se cítíte být Čechem. Vnímal jste to ale stejně i v době, kdy nešlo doufat v návrat? „Důležité bylo, že tady nastala to proměna, a my jsme za tři roky byli zpátky doma. Když jsme odjížděli, byli jsme smíření s tím, že už Čechy nikdy neuvidíme. Ale nikdy jsme ne19

KULTURA V CHLUMCI

požádali o americké občanství, dneska tam žijeme jako cizinci na zelenou kartu, přitom však máme stejná práva jako Američané, jen nesmíme volit prezidenta. Toho bychom ale stejně nevolili.“ Podíváte-li se zpětně na všechny události tak, jak se vyvíjely po vašem odchodu až do dneška, jste spokojen s tím, co jste v tomto období udělal? „Nejhorší je, když je frajer sám se sebou spokojen. Pro mě je nejdůleži-

tější, že tu už nevládne jedna strana. Po čtyřiceti letech mohou lidé jet kdykoli kamkoli, svět se konečně otevřel i pro nás.“ Jak se těšíte na vaše letošní velké turné? „Mám rád příležitost, když je co oslavovat a musí být také kde! Pozváním do vašeho města jste mi tuto příležitost dali. Moc se na vás těším a mám k tomu velký důvod, což ještě vysvětlím. Slibuji, že přijedu čerstvě neoholen, jako vždy a taky nebu-

ZDAŘILÁ AKCE Koncert Filharmonie Hradec Králové, jehož návštěvu připravil v dubnu pro své členy i pro další zájemce z Nového Bydžova a Chlumce nad Cidlinou Klub Emy Destinové a také Gymnázium Nový Bydžov, jistě stojí za zmínku. Na jeho programu byl Koncert pro klavír a orchestr č. 2 c moll Sergeje Rachmaninova a Osudová symfonie Ludwiga Van Beethovena. Je pozdní odpoledne, čtvrtek 11. 4. Z Nového Bydžova směrem na Chlumec a dále do Hradce Králové vyjíždějí dva naplněné autobusy: jeden veze zájemce různých věkových a profesních kategorií, do druhého zasedli učitelé a studenti místního gymnázia. Proč právě oni a v tak hojném počtu? V první části koncertu je sólistkou Jaroslava Pěchočová z Chlumce nad Cidlinou, absolventka bydžovského gymnázia a nyní studentka Hudební fakulty AMU, nadějná klavíristka, kterou místní milovníci hudby (a nejen oni) již dobře znají, profesorský sbor a žáci gymnázia si ji navíc pamatují z jejích středoškolských studií, z chlumecké ZUŠ, nebo prostě jako štíhlou sympatickou dívku, kterou občas potkávají v chlumeckých ulicích. Po nedávných úspěšných koncertech v pražském Rudolfinu (Rachmaninov) a Obecním domě (Čajkovský), po několikaměsíčním studijním pobytu v londýnské Royal College of Music ji tedy budeme slyšet i v sále hradecké Fil20

harmonie, kterou bude řídit její dirigent Martin Turnovský. Je půl osmé večer, zaujali jsme svá místa v sále, který je zcela zaplněn. Potlesk - přicházejí členové Filharmonie, po chvíli její dirigent a u klavíru se objevuje i sólistka dnešního večera Slávka (snad ji tak mohu z pozice její bývalé třídní učitelky oslovit). Usedá k nástroji. Vteřiny naprostého ticha a soustředění - na pódiu i v hledišti jsou ukončeny prvními energickými akordy, ke kterým se přidá orchestr. Vážná, monumentální melodie, přesné úhozy štíhlých prstů do kláves. Na chvíli převezme melodii orchestr, ale tóny klavíru se v něm neztrácejí a opět zaznějí sólově - tentokrát jemně, zvonivě, vysoko. Naprostá přesnost, precizní nastudování skladby jsou obdivuhodné, stejně tak jako síla a energie, s nimiž jsou štíhlé prsty schopny rozeznít klávesy. Chvílemi se zdá, že tato skladba byla určena klavíristovi - muži obdařenému fyzickou silou, aby zvládl její provedení. Ale dnešní sólistka nás hned přesvědčuje, že je schopna skladbu perfektně zahrát i po této schránce. Navíc si uvědomujeme, že má i schopnost nejcennější - hudbu skutečně prožít, vyjádřit svou interpretací vlastní pocity a tím naprosto získat posluchače. V pohybu jsou nejen ruce, ale skladbou žije i celá štíhlá postava u klavíru. I při pauze naprosto soustředěná vnímá

du sám. Kromě Olinky, která se mnou z Floridy přilétá, nebudou chybět ani K.T.O., tedy tým, který jsme společně vytvořili v 73. roce a prožili mnoho dobrého i zlého.“ Koncert Waldemara Matušky v Chlumci nad Cidlinou, na kterém zazní jednadvacet největších hitů, se uskuteční v pátek 21. června od 19.30 v sále sokolovny. Vstupenky jsou k dostání v obvyklém předprodeji za 250 Kč, v místě koncertu za 300 korun. M. Zmítko

tóny orchestru, jakoby nedočkavá, až přijde opět její čas. A její souznění se skladbou se přenáší i na nás. V pauzách si uvědomujeme, že z nás spadly napětí a nervozita, které jsme mimoděk cítili před koncertem, a že se nyní díky klavíristce i orchestru necháváme zcela ovládnout hudbou. Technika a prožitek, rozum a cit - to jsou protipóly, které spolu vytvářejí jednotu a jsou zárukou kvalitní interpretace skladby. Kolik hodin studia a zapamatování skladby, jejího nácviku asi předcházelo? Kolikrát zasednout ke klavíru, cvičit, překonávat nespokojenost se sebou samou, a přece pokračovat dál. Ale jen tak lze dosáhnout dojmu lehkosti a samozřejmosti, kterými provedení působí. Poslední akordy a tóny. Orchestr i klavíristka umlkají, pár vteřin ticha, dívčí postava vstává od klavíru. Napětí povolilo, ozývá se potlesk, na tváři sólistky vidíme šgastný úsměv. Květiny, blahopřání, stisky rukou. Potlesk trvá, dirigent i klavíristka se musejí několikrát vrátit na pódium. I když už vycházíme z budovy Filharmonie, stále ještě doznívá krásný zážitek a chtělo by se nám vrátit se dovnitř, najít cestu do zákulisí a ještě jednou poděkovat za krásný večer… Ale teo už nás unáší dav posluchačů a za chvíli jsme na cestě domů. A tak alespoň děkujeme Slávce opožděně a touto cestou - písemně. Mgr. Hana Solfronková Gymnázium Nový Bydžov Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

VZKŘÍŠENÍ LORETY Dna 8. června roku 2002 bude slavnostně otevřena zrenovovaná památná chlumecká Loreta. Občanské sdružení Město v zahradách při této příležitosti připravuje bohatý program, do něhož se mimo jiné zařadí i dramatický soubor Klicpera, který uvede z mého dramatu „Pětilistá růže“ první jednání pod názvem „O zajetí krále Václava“. Ústřední postavou tohoto historického aktu je vdova po králi Přemyslu II. Otakarovi královna Kunhuta. Kdo byla tato spanilé žena? Pocházela z ruské šlechtické rodiny otce Rostislava Michajloviče, blízké panovnickému rodu Ruríkovců, a matky Anny, dcery uherského krále Bély IV. Když na Rus vtrhly nevázané hordy tatarsko-mongolské, uprchla celá rodina pod ochranu ke dvoru uherského krále Bély jako ke svému příbuznému. Zde dítě Kunhuta prožívala svá dětská léta a vyrostla v dívku neobyčejné krásy, jíž se každý obdivoval. I děda král Béla měl z ní upřímnou radost, třebaže měl právě v tomto čase hodně starostí. Dostal se totiž do konfliktu o Rakousy s tehdy nejmocnějším králem střední Evropy, s českým králem Přemyslem II. Otakarem. Došlo k bitvě u Kressenbrunu, v níž byl Béla poražen.

Radost z vítězství Přemyslovi kazilo vědomí, že nemá dosud potomka, svého budoucího nástupce. Jeho manželství s 50 letou Markétou Babenberskou, s níž vyženil Rakousy, bylo stále bezdětné. (Je třeba poznamenat, že o 30 let mladší Přemysl měl děti, ale nemanželské, jejichž legitimitu papež neuznal.) Jeho touha po dědici byla zžíravá. Spřátelil se s Bélou a na jeho dvoru se seznámil s 16 letou krasavicí Kunhutou a jeho srdce vzplanulo. Slovo dalo slovo a ruka byla v rukávu. Královna Markéta nedělala žádné potíže, sama požádala papeže o rozvod. A tak nic už nebránilo tomu, aby se Přemysl mohl oženit s vnučkou Bély Kunhutou v roce 1261 v dnešní Bratislavě. Z manželství vzešlo pět dětí. Poslední z nich byl konečně chlapec, pozdější král Václav II. Přemysl Otakar se dostal do sporu s Rudolfem Habsburským, římským králem, který vyústil na den sv. Rufa roku 1278 bitvou na Moravském poli, v níž bohužel český král ztratil nejenom svou mohutnou říši, ale i svůj život. České země zchvátil hlad a mor i braniborská okupace. Královna Kunhuta byla se svým synem Václavem zajata a uvězněna na Bezdězu. Odtud se jí podařilo utéct (bez dětí) a usídlit

Informační středisko Významné dny roku 2002 Červen 1. 6. Mezinárodní den dětí - slaví se od roku 1950 4. 6. Mezinárodní den nevinných dětských obětí agrese 5. 6. Světový den životního prostředí - slaví se od roku 1973 z rozhodnutí konference OSN o problémech životního prostředí roku 1972 15. 6. Mezinárodní den odpůrců vojenské služby 5 / 2002

se v Hradci u Opavy, kde začala vést svůj malý královský dvůr. A tu se objevil Záviš z Falkenštejna, Vítkovec, chrabrý, mužný, pravý bohatýr, a slabá žena Kunhuta, jež ho dosud nenáviděla, se do něho zamilovala. Pomocí jí se Záviš stal nejmocnějším v království a aby měl i neomezený vliv na samotného krále, pojal ji za manželku. Měl s ní dítě Jana. Osud však zasáhl. Po ročním manželství Kunhuta zemřela. Myslím, že je třeba pro úplnost ještě dodat, jaký byl Závišův osud. Ten místo truchlení, nebog nedokázal být dlouho bez žehy, odjel ke dvoru uherského krále Ladislava, který mu s radostí dal svou mladičkou sestru Alžbětu. Když se Záviš vrátil do Čech, udělal osudovou chybu. Vystěhoval se s ženou z Prahy na Svojanov a tím usnadnil všem svým nepřátelům, že mohli strojit u krále pikle proti němu. Král zprvu dlouho odporoval, ale nakonec přece jen podlehl a Záviše dal zatknout. Jaká ironie. Přemyslův bastard Mikuláš (Přemyslův nemanželský syn s dvorní dámou) jej pak vozil od hradu ke hradu, jež drželi Vítkovci, s pohrůžkou, že popraví Záviše, když se nevzdají. Na 30 hradů tak Mikuláš získal bez boje. Však u Hluboké padla kosa na kámen. Hrad byl v majetku Závišova bratra Dítka, který výzvy neuposlechl. A Závišova hlava padla. A. Lauterbach

17. 6. Světový den boje proti pouštím a suchu 21. 6. Evropský svátek hudby - mezinárodně se slaví z podnětu francouzského ministra kultury a informací Jacka Langa od roku 1985, v ČR od roku 1990 26. 6. Mezinárodní den boje proti narkomanii, zneužívání drog a jejich nezákonnému rozšiřování - vyhlášen roku 1988 Mezinárodní den Spojených národů na podporu obětí mučení 27. 6. Světový den rybářství - slaví se od roku 1985 Světový den diabetu - vyhlášen Mezinárodní federací diabetu a Světovou zdravotnickou organizací roku 1991 21

KULTURA V CHLUMCI

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka opět otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

DIVADLO ZE ŠPALÍČKŮ „Ze všeho, co čtu, co vidím, bezevolně scény spřádám a osnuju.“ V. K. Klicpera Přestože měl Klicpera už za svých studií zásuvku plnou rukopisů, nenašel pro ně v Praze nakladatele. Rozhodl se proto vydávat je u Pospíšila vlastním nákladem. Biskupský impresor sice po nich dychtivě sahal, ale měšec nechával zaškrcený. Autor potom špalíčky o rozměrech jako 4 krabičky od zápalek rozdával mezi studenty, plnil jimi přání venkovských ochotníků a dedikoval je přátelům. Jen tu a tam mu někdo poslal groš na úhradu. V r. 1820 vyšly u Pospíšila svazečky Divadla Klicperova, aktovka I dobré jitro, fraška Divotvorný klobouk, rytírna Blaník s činohrou Boženou a veselohra Lhář a jeho rod. Manželka Nina se v ní poprvé představila hradecké společnosti. Tam, kde chybělo místo pro scénu a peníze, promlouval autor k lidským srdcím ústy dřevěných pimprlat. S Matějem Kopeckým se do dramatické kouzelné mluvy zamilovali všichni kočovní principálové. Kdo z diváků se marně šacoval v kapse, zaplatil

i vdolkem či vajíčkem nebo jen zaplagpámbu. Příštího roku překvapil Klicpera českou veřejnost hned třemi svazky Divadla najednou. Otiskl v nich činohru Uhlířka, veselohru Bělouši a parodii na rytírnu Hadrián z Římsů. Mezi nimi frašku Žižkův meč a truchlohru Rod Svojanovský. Z honorářů u Pospíšila pošla nula od nuly. Nakladatel nebral vůbec v úvahu, že se Klicpera do 800 zlatých ročního platu nemůže vejít. Dramatika stíhal osud. Zemřelo jim po dvoudenním životě prvorozené děcko, manželka ztrátu odstonala a její léčení rodinu vyčerpalo. V Linci zemřel 30letý František a zanechal po sobě šestiletého syna, o kterého se Klicpera musí postarat. Právě tak si na Pospíšila stěžoval smidarský justiciár Šnajdr. Nabídl nakladateli baladu Jan za chrta dán a Poustevníka, opěvující rybník Jakub na Dymokurech, ale pan nakladatel, že by knížečky rád vydal, jen kdyby autor zaplatil celý náklad.

LABUTÍ PÍSEŇ VELKÉ EDICE „Almanachy bez Klicpery.“ Fr. Lad. Čelakovský K Novému roku 1823 vydal Klicpera s Chmelou první svazek Almanachů (Novoročenek). Pospíšil však 22

sledoval svůj osobní cíl a oba muži se k sobě obrátili zády. Úmrtím druhého dítěte a při postonávání paní Ni-

ny zagukala znova na Klicperovy dveře nouze. Další ročník Almanachu redigoval Chmela sám. Tiskaře hnětlo, že Klicpera nezahálel a otiskoval drobné deklamovánky po časopisech. Přátelé přemlouvali Čelakovského, ag se odpoutá od Pospíšila a založí konkurenční edici v Praze. Do redakce chystaného sborníku přibyl filolog Simeon Karel Macháček, ale Čelakovský se vrátil k hradeckým Almanachům. Přivedl navíc Josefa Vlastimila Kamarýta, kritika Josefa Krasoslava Chmelenského a básníka Jana Jindřicha Marka, kterého čtenáři znali pod jménem Jan z Hvězdy. Ti dále získali autora Slávy dcery Jana Kollára a Václava Hanku. Oběma redaktorům však brzo došel dech. Vinu na zdržování Almanachů měl prý Klicpera. Pospíšil haní dramatika, že vůbec neví, co znamená slovo vlastenec. Chtěli Klicperovi vytřít zrak, chyběla jim však próza. K Novému roku 1824 vyšel Almanach naposledy. V redakci Josefa Chmely a Fr. L. Čelakovského se sice objevili další přispěvatelé, kritik Jan Erasmus Vocel a moravský sběratel lidové poezie František Sušil, avšak Klicperu nestačil nikdo z nich zastoupit. Do příštího ročníku měli přispět bohdanečský poeta Josef Jaroslav Langer, s ním Josef Kajetán Tyl a mladý hořický právník Vladimír Pelikán. Edice se však neudržela. Klicpera byl vybídnut, aby ve vydávání špalíčků pokračoval, aby zachránil národ před ponížením. Vždyg sám Goethe se v Mariánských Lázních učí česky a jen proto zanechal překládání Královédvorského Rukopisu do němčiny, že „leposti českých básní nedosáhl“. Čtenářská obec nepostřehla, že vinu na odumření edice nesl Pospíšil.

❦ Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

HRADECKÝ VELESLAVÍN „Nebýt Pospíšila, tlely by Klicperovy rukopisy v zásuvkách.“ Václav Hanka Všecek kulturní život v Hradci Králové se od desátých let soustředil v Pospíšilově tiskárně a knihkupectví. Majitel dokazoval národu, že je mecenášem české vzdělanosti. Hostem obrozenského kroužku býval Zieglerovým přičiněním i Václav Hanka. V r. 1827 zavítal do východočeské metropole sám František Palacký, když si v nedalekém Rybitví prohlédl vynález století - ruchadlo bratranců Veverkových. Za Pospíšilem přispěchal i mladý slovenský vlastenec Josef Miloslav Hurban a Ludovít Štúr. Jen se dvěma lidmi udržoval však Pospíšil přátelství až do konce svého života. Se zemským bibliotékářem Václavem Hankou a populární autor-

kou první české Domácí kuchařky Magdalénou Dobromilou Rettigovou. Zamilovali se do sebe, až autorka předváděla své umění přímo v tiskařově kuchyni a nakonec vedla celou hostitelovu domácnost. Veřejnosti neušlo, že paní Kateřině Pospíšilové často stoupaly slzy do očí. Pospíšil, typ dravého podnikatele, se neštítil žádného prostředku ke zbohatnutí. Vedle uměleckých děl tiskl i škváry a aby si vysloužil titul biskupského impresora, zavděčoval se církvi bezduchými nebeklíči a svatojánskými modlitbičkami. Neštítil se ani odřít stařičkého kronikáře Františka Švendu, který utopil v Obrazech města Hradce Králové celé své jmění. Ve své zaslepenosti zdržoval Hostivít navíc

výtěžek sbírky na České muzeum. Ošidil i dobrušského kupce Františka Vladislava Heka, ochuzeného požárem města, státním bankrotem a stíhaného za rozšiřování protestantské bible. Impresor se mu nabídl v r. 1820 vydat jeho obhajobu Velký pátek. Autor se snažil očistit se z nespravedlivého nařčení, ale než se publikace objevila na pultech, byla zabavena. Policie přikázala přes 700 exemplářů spálit a soud navrhl Heka do vězení. Pospíšil si přiložil také polínko na Hekovu hranici. Domáhal se na zruinovaném starci 700 zlatých za tisk zničené publikace, až vehnal nemocného ubožáka do dražby. Také Tyl poznal Pospíšila z chamtivé stránky. Tiskař přiznával mu jen nízký honorář. Přes veškerou obchodní chamtivost si získal Pospíšil nesmírné zásluhy o českou vzdělanost. Nebýt jeho, tlely by Klicperovy rukopisy v zásuvkách dramatikova psacího stolu.

Reklama

5 / 2002

23

KDO JE KDO

Rozhovor se Slávkou Pěchočovou Mladou talentovanou chlumeckou klavíristku, která dosahuje pozoruhodných koncertních úspěchů v Česku i v zahraničí, nemusíme již čtenářům představovat. Po odvysílání televizního filmu Bez limitu se ocitla v hájenství popularity a počínající slávy. Na-

nástupišti sešlo lidí ve svátečních šatech. „Kam všichni jedou?“ podivila se nahlas. Vůbec jí v první chvíli nepřišlo na mysl, že tolik lidí jede do Hradce kvůli ní. V koncertním sále bylo nabito a burácivý potlesk rozechvíval stěny i strop. Hudebníci v čele se sólistkou

foto Ant. Fibigr

še město je na ni nefalšovaně hrdé. Lidé si ji tu už tak trochu přivlastňují. Mluví o ní s dobrodušnou důvěrností jako o Slávce, či dokonce o „naší Slávce“. Je pravda, že donedávna se o ní - při její skromnosti - tady moc nevědělo. I v jejich ulici pod zámkem někteří lidé ani nevěděli, že hraje na piano, natož pak aby jim bylo známo, že patří do koncertní ligy. To se změnilo takřka přes noc. Teo už se o ní všeobecně ví, že dokončuje studium na Hudební akademii múzických umění pod otcovským dohledem věhlasného profesora Moravce, který ji pokládá za jednu ze svých nejlepších žaček, že na jeho doporučení vystupuje s předními filharmonickými orchestry v čele s Českou filharmonií pod taktovkou fenomenálních dirigentů, jako je pan Aszkhenazy nebo Bělohlávek, že hrála i v Japonsku, kde získala uznání šéfdirigenta tokijského orchestru, že sklízí pochvalné kritiky z pera hudebních odborníků... Minulý měsíc absolvovala koncert s hradeckou filharmonií za řízení vynikajícího dirigenta pana Turnovského. Z Chlumce a Bydžova byly vypraveny dva autobusy zájemců. Sama užasla, co se na 24

Slávkou Pěchočovou dosáhli strhujícího úspěchu. Koncert se vydařil. A naše Slávka si mohla s uspokojením sama pro sebe říci s malou obměnou Mozartovu proslulou větu: Moji krajané mi rozumějí. Nadšena byla i dvojice Angličanů, manželský pár z Walesu, který svého času Slávce za jejího pobytu v Anglii vytvořil vzácně hřejivou náhradu domova. Přijeli nyní na její pozvání do Česka a zůstali v Chlumci jako milí hosté rodiny celý týden. Prohlédli si město, zámek, podnikali společné výlety do blízkého i vzdáleného okolí. Moc se jim tu líbilo. „A jak vám se, Slávinko, líbilo v Anglii?“ zajímám se, nebog je mi známo, že se nedávno vrátila z tříměsíční stáže v londýnské Royal Music College. „Mně se tam, abych pravdu řekla, ani moc nechtělo. Tady na Akademii jsem v péči pana profesora Moravce, který se mi třikrát týdně plně věnuje, což je pro mě něco úžasného, takže jsem si byla jistá, že nic lepšího v Londýně nezažiju. Obávala jsem se předem, že to bude otrava, skok dolů... Ale naléhali, že je to stipendium, vzácná nabídka, jen pro jednoho studenta

a že když mě škola vybrala, tak se to nemůže nechat ladem. Že je to konec konců pro mě velká příležitost poznat hudební poměry v Anglii a kdesi cosi. Tak jsem nakonec jela. Dali mi na ten pobyt dost peněz, takže jsem byla dobře zabezpečena. Londýn se mi líbil. Je to obrovské velkoměsto. Má nějakých devět milionů lidí. Pro Chlumečáka, jako jsem já, je už Praha velkoměsto, ale když jsem přijela domů z Londýna, připadala mi najednou proti Londýnu jako vesnice. Ale musím přiznat, že mě to v Londýně na té stáži brzy přestalo bavit. Dokonce jsem byla jednu chvíli nešgastná a chtělo se mi hrozně domů. Angličani jsou šíleně uzavření lidé, nikoho mezi sebe nepustí. Jsou zdvořilí, příjemní, slušní, ale než se s někým upřímně spřátelí, to hezkou chvíli trvá. A ten jazyk, kterým se mluví, se navíc trochu - a někdy dost - liší od toho, co se člověk naučí, takže to není jen tak se v hovoru chytit a rozumět všemu, co říkají. A oni ani neměli chug se nějak moc se mnou bavit. Takže jsem si neměla s kým popovídat. Bydlela jsem sama v pokojíku a s nikým jsem neměla šanci se skamarádit. A ten můj profesor, který mě dostal na starost, byl typický Angličan. Zdvořilý, ale chladný. Řekl mi: „Vy už máte svůj hotový přístup, vy to jinak cítíte, já vás nemám co naučit.“ Sedíme v pokojíku na koleji, který Slávka sdílí s kolegyní, upíjím dobrou kávu, kterou mi pohostinně uvařila, a se zájmem poslouchám. Překvapilo mě, co se o ní dozvídám: Řekli jí, že má, jak zjišgují, všechny teoretické předměty hotové z Prahy, takže už jí nemají co nabídnout. Nějaká hudební teorie nebo alespoň dějiny umění, nic takového tam nebylo k mání. Leda snad tak zvaná hudební terapie, ale to ji předem rozmlouvali, že je to jen takový doplňkový, okrajový předmět pro hudební kritiky, takže pro ni jako klavíristku se ani moc nehodí, rozhodně jí nic nedá. Ona už patřila mezi ty, kteří se měli věnovat pouze zdokonalování, vybrušování, hry na svůj nástroj a v tomto směru pro ni neměli žádný program. Chtěla využít času a věnovat se alespoň učení jazyků, Chlumecké listy

KDO JE KDO

jenže Angličané tam žádné cizí jazyky neučí. Na co, když v celém světě se mluví anglicky? Chodila tedy alespoň poslouchat, jak hrají studenti. Byla strašně zklamaná. Hráli hrozně. Všichni, snad s výjimkou nějakých tří čtyř z celé katedry. Za našimi studenty nestačí ani koukat. Česká Hudební akademie múzických umění je o sto schodů výš. Nechápala, proč si tam zvou zahraniční stážisty, když je nemají čemu naučit. Aspoň studentům od nás rozhodně nemají co dát. „Řekla bych, že my Češi se někdy příliš podceňujeme. Díváme se až s nepřiměřeným obdivem přes hranice a jezdíme tam s velkou dychtivostí a úctou, myslíme si, kdovíjak daleko nejsou před námi. Ale ono je to občas naopak. Angličané jsou děsně sebevědomí a leckdy by jim slušelo víc skromnosti, protože zdaleka nejsou ve všem tak dobří, abychom třeba zrovna my, z malé, jak se oni ukvapeně domnívají, zaostalé východní země nebyli v něčem k svému vlastnímu překvapení, lepší, dokonce o mnoho lepší.“ Skromnost je dobrá vlastnost, nutí člověka k píli a pracovitosti a posouvá ho dopředu, zatímco nezdravé, nemístné sebevědomí škodí. Ovšem trocha sebevědomí ani nám by leckdy neuškodila. Slávka si povšimla rozdílu v přístupu k žákům, který se netýká pouze vysokoškoláků. Při návštěvě galerie se připojila k školní třídě, která tu byla s paní učitelkou. Očekávala, že se z jejího výkladu něco dozví. Nedozvěděla se nic. Paní učitelka vybízela žáky, aby popisovali, co na obraze vidí. Les, vodu, trávu, mraky, tůňku... Ano, správně. Každého chválila až do nebe za všímavost a bystrý postřeh, ale aby se žákům, jak je zvykem u nás, vštěpovaly nějaké znalosti o umělci a době, ve které žil, o jeho díle a významu, na to nedošlo. Naše školství klade zřejmě věší důraz na konkrétní znalosti fakt, což se někdy zvrhává v bezmyšlenkovité biflování. V Anglii žáky příliš nezatěžují vstřebáváním fakt a zaměřují se na jejich samostatnou orientaci v problému. Na tom možná něco je, ale nesmí se to přehánět. Pěstovat sebevědomí bez důkladné znalosti, to vede k neodůvodněné nafoukanosti. Slávka se v Londýně naučila žít sama, což také není marné. A program 5 / 2002

si pro sebe zajišgovala tak, aby ze své stáže vytěžila v mezích daných možností co nejvíce poznatků a zkušeností. Angličané mají oproti nám jednu velikou přednost: kulturní prostředí, živý zájem o koncerty, spoustu orchestrů, velkou nabídku koncertních možností a s tím souvisící rozsáhlé možnosti uplatnění pro hudebníky, kteří jsou také dobře placeni. Mají dostatek koncertních sálů. Mají knihovny s bohatým výběrem notového i textového materiálu. Po této stránce jsou na tom lépe než my. I když je v Anglii strašně draho, mají tam na kulturu víc peněz, a to je znát. „Na koleji byla v přízemí řada místností s pianinem, a tak jsem se snažila co nejvíc cvičit, abych panu profesoru Moravcovi moc nezvlčila. A chodila jsem na koncerty. Zajímalo mě, jak Angličané hrají naši hudbu. Třeba Smetanovu Mou vlast... to je obrovský rozdíl. V tempu, frázování, v širokosti... Chybějí jim ty české prožitky, zurčení potůčku, šum vltavských peřejí a potom ta velebnost toku pod Vyšehradem. To jim také nikdo nevysvětlí. Oni to hrají podle své představy a podle svého cítění, které je ovšem jiné.“ Studenti hudební koleje dostávají příležitost vydělat si nějaký peníz koncertováním. Zajímá mě, jestli i Slávka měla možnost předvést na veřejnosti, co umí. Ano, měla. „Chodila jsem hrát do nóbl kavárny, Smetanu, Dvořáka, Ježkovy skladby... Za pětadvacet liber na hodinu, což dělá zhruba třináct set korun, takže student si takhle může přijít na dost velké peníze. Podle toho si můžete udělat představu o platech hudebníků a honorářích sólistů. Jsou velice slušné. Ale já už jsem se těšila domů. Někdy v únoru jsem přijela na kratší dobu do Prahy vyřídit si nějaké studijní záležitosti. Pan profesor, který si mezitím ověřil, že Londýn jí už mnoho užitku neposkytne, jí zařizoval předčasné ukončení stáže, ale nakonec se přece jenom musela do Londýna vrátit a stáž dokončit. Marná zkušenost to koneckonců nebyla. Získala cenné životní poznatky, viděla Londýn, podnikla pár zajímavých výletů do jeho okolí, získala nový údaj do životopisu, což také má svou cenu, a přece jenom se zdokonalila v angličtině. Teo už je ráda, že je zase doma.

„Dvakrát týdně mám hodinu se svým panem profesorem a to je radostná práce, i když náročná. Pan profesor hlídá každou notu, techniku, pohyblivost prstů, stisky kláves. Je rozdíl, jestli pojmete skladbu lyricky, anebo bojovně, to všechno se vyjádří stiskem, úhozem... A pan profesor mě hned zarazí, když to není, jak má být. Slávko, před čtrnácti dny jste to zahrála líp! A já se musím znovu soustředit a rozkmitat prsty tak, jak je třeba, abych vyjádřila pojetí, které jsme si spolu objasnili a na němž jsme se shodli. On je báječný...“ „Zřejmě ví, proč se vám tak věnuje. Váš umělecký vzestup je úspěchem jeho pedagogické práce. To mu jistě působí radost. Tam, kde sklízíte potlesk, sklízí ho současně s vámi i on. Je to zasloužená odměna i pro něj.“ „Ano, jistě, snažím se, abych mu nikdy neudělala ostudu. A chci umět co nejvíc, aby byl se mnou spokojen.“ „Jak si představujete svou budoucnost? Konec školy se blíží...“ „Ještě pořád nevím. Dělat muziku na té nejvyšší úrovni, to chce obětovat všechno. A já ještě nevím, jestli budu mít odhodlání a odvahu obětovat všechno. Vzít na sebe tu řeholi. Víte... já nemám lokty, drát se dopředu přes hlavy jiných, to nemám v povaze. Já si jen tak hraju, pro tu radost z tónů, z krásné hudby... Člověk se také musí hlídat, ozve se únava, bolí záda, ruce... Nic se nesmí přepínat. Znám několik kamarádů, kteří tak zvaně přišli o ruce. Když se námaha přežene, dostaví se chronický zánět šlach - a to je konec. Třeba uprostřed koncertu ruce najednou vysadí - a sólista je ztracen. Snažím se ruce šetřit. Vyhýbám se i těžké manuální práci. To není lenost, to je pro muzikanta životní nezbytnost.“ „A co paměg? Sám si neumím představit, jak dostanete do hlavy tu spoustu not, které se tam musí poskládat v přesném sledu, a jak si je dokážete vybavit ve správný okamžik, abyste nic nevynechala a nehonila se s orchestrem.“ „Já se učím celkem lehce, ale paměg je zlomyslná potvůrka. Jako všechno lidské může někdy selhat. Stejně jako hercům i hudebníkům se stává, že paměg vysadí. Sólista je v takovém případě v koncích. Vyplňovat mezeru im25

KDO JE KDO

provizací, vymýšlet si tóny, zvlášg když je na vás napojen orchestr, to je asi o nervy. Mně se to naštěstí ještě nestalo a doufám, že se mi to ani nestane.“ „Takže přece jenom uvažujete o koncertní dráze.“ Slávka váhá s odpovědí. „Nevím, opravdu nevím, jak to všechno dopadne.“ Republika zatím neposkytuje dostatek příležitostí. Absolventi

HAMU získávají kvalifikaci učitele hudební výchovy, mohou se ucházet o přijetí do profesionálního orchestru, klavíristé mohou účinkovat jako doprovod zpěváka či jiných nástrojů a mohou samozřejmě vystupovat v roli sólistů s orchestrem i bez něho. Slávka dodává: „Ale někdo vám musí dát příležitost, protože konkurence je příšerná.“

Naše Slávka, jak se zdá, tu příležitost dostala. Jsme přesvědčeni, že dík svému talentu o ni ani v budoucnu nebude mít nouzi. Jenom jí přejeme, aby povinnostem špičkové umělkyně přece jenom nemusela obětovat úplně všechno. Především ne to obyčejné lidské štěstí. Toho kéž se jí dostane vrchovatou měrou! Karel Richter

ZPRÁVA PRO ZÁJEMCE O LITERATURU FAKTU Na začátku května vyšlo zvláštní číslo revue Přísně tajné pod názvem Tak zvané Benešovy dekrety - záměrně živený spor. Obsah: Slovo úvodem /K. Richter/, Česko-česká diskuse o prezidentských dekretech na jaře 2002 /Jaroslav Valenta/, Živý odkaz TGM /Jaroslav Opat/, Proměna jedné strany /Robert Kvaček/, Historie na houpačce - Svérázné pojetí dějin mnichovského Landsmanšeftu a jeho českých přátel /Jindřich Marek/, Jednání tajná a jiná čili Jak se nedohodnout /Robert Kvaček/, Cesta k česko-sudetoněmeckému rozchodu po 2. světové válce

/Václav Kural/, Do pohraničí /Stanislav Biman, Roman Cílek/, Jak vznikaly dekrety /Dušan Tomášek/, Postupim - a měsíc poté /S. Biman, R. Cílek/, Čas rozchodu /Stanislav Biman, Roman Cílek/, Ne Čecháčkové, ne slouhové /Zdeněk Mahler/. Rozsah 206 stran při norm. ceně 45 Kč. (K doptání v novinových stáncích v Zimově ul., na nádraží i jinde a také v Globusu.) Zanedlouho poté vyjde pod číslem 4 regulérní květnové číslo s těmito statěmi: J. Kovařík: Poslední tažení Jana Lucemburského, R. Fukala: Z dějin tři-

PÁLENÍ ČARODĚJNIC (fejeton) Každým rokem se večer 30. dubna scházejí lidé u ohně, aby podle tradice „pálili čarodějnice“. I já jsem se vždycky na tento večer těšila. Především na opečené buřtíky, protože naší slámou vycpané čarodějnice mi bývalo líto. Společně s ostatníma „Chlumečákama“ se ráda i dnes projdu k velkému ohni. Stejně tak i letos. Přesně v půl osmé jsem zakotvila pod sokolovnou. Těšila jsem se na vystoupení dechového orchestru a mažoretek z naší ZUŠ. Přestože jsem přes hlavy dalších přihlížejících mnoho neviděla, slyšela jsem dobře a byla jsem spokojená. Když se celý dav pohnul od sokolovny, dalo mi dost práce, abych si našla to „nejlepší místečko“. Povedlo se mi to skoro dokonale, a tak jsem si celou cestu mohla vychutnávat umění mladého bubeníka. Alespoň jsem mohla pochodovat do rytmu. 26

Nejvíce se mi však líbil průvod městem. Jak bylo krásné přejít přes hlavní silnici, kde se v obou směrech, jak od Prahy tak od Hradce, kupila auta, autobusy a náklaoáky, beze strachu. He, to jsme řidičům vypálili rybník! Alespoň jednou se zastavil provoz a my mohli pěkně pomaloučku projít. Úplně si dokážu představit ty udivené obličeje! V dobré náladě došel celý průvod až do cíle. Zde ještě na závěr předvedli své číslo mažoretky i orchestr. A pak hurá k ohni! Ale co to? Orchestr pochoduje dál a najednou se mi ztrácí z očí! Se skupinkou jiných zvědavců se ho vydávám hledat. Ale není to tak těžké. Můžeme jít po sluchu. Mladí lidé ze ZUŠ tu předvádějí své umění i obyvatelům nového domova důchodců. Už se pomalu stmívá, ale vystoupení je to hezké. Já nemám

cetileté války, Vl. Polák: Případ čtyřnásobné vraždy u Křtin, V. Kural: Případ čs. květnové mobilizace v r. 1938, O. Špecinger: Nacistický lebensborn v Čechách, A. Lustig, F. Cinger: Che Guevara a Hemingway, R. Ströbinger: Tajemství muže, který přišel odnikud, R. Cílek: Muži kolem Lidic, J. Marek: Voláme české vojsko!, K. Richter: Začátek apokalypsy v Karpatech, A. Benčík, K. Richter: Ukázkové zneužití demokracie. K dostání za obvyklou cenu na obvyklých místech. -ri-

co dodat. Vše za mě řekla jedna stará paní vykloněná z okna: „Děkujeme!“ Sice jsem propásla zapálení ohně, ale večer jsem si opravdu užila. I když, po pravdě, o podpalování ohýnků jsem zas tak úplně nepřišla. Někteří lidé zapalovali své čarodějnice už pod sokolovnou. Ptáte se jaké? No přece - cigarety! Alena Svobodová

Prvomájová Při procházce pod večerní oblohou zaručeně mladí lidé nemohou dobře hlídat tikající hodiny včas se vrátit pod křídla své rodiny. Potom chtějí zas marně vrátit čas. Alena Svobodová Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Návštěva stověžaté Prahy Ve čtvrtek 18. dubna se naše třída - 7.A vydala s paní učitelkou Komárkovou a panem učitelem Hrabaněm na exkurzi do našeho hlavního města. Už ráno to podle počasí vypadalo na velmi pěkný den. A byla to pravda. Praha nás přivítala rozzářená jarním sluníčkem. Naše první cesta vedla z nádraží přes Václavské náměstí, Staroměstské náměstí a Karlův most na Pražský hrad. Zde se nás v 10 hodin ujala objednaná průvodkyně, která nás postupně provedla nejzajímavějšími částmi této památky. Nejdříve jsme navštívili katedrálu svatého Víta. Zde jsme se dozvěděli mnoho zajímavostí nejen o její historii, stavbě a vnitřním zařízení, ale také o jednotlivých panovnických rodech. Po prohlídce jednotlivých kaplí nás paní průvodkyně zavedla do podzemních prostor, kde se ukrývají hrobky s ostatky českých králů. Pak následovala prohlídla III. nádvoří Hradu a Starého královského paláce s překrásným Vladislavským sálem a kancelářemi z doby vlády Jagellovců. Vstoupili jsme i na jižní terasu, odkud jsme měli celou Prahu jako na dlani. Paní průvodkyně nás se zaujetím upozornila na některé významné budovy, stavby i mosty, měli jsme možnost vidět i jižní zahrady Pražského hradu. A protože bylo chvilku před polednem, počkali jsme si na slavnostní střídání hradní stráže s hudbou a vší parádou. Ještě nezbytné fotografie a už pokračujeme dál. Počasí nám opravdu přálo, a tak následovala cesta přes Hradčanské náměstí na Petřín. Cestou jsme minuli krásný Strahovský klášter s rozkvetlými zahradami. Už se nám začal otvírat krásný pohled na Prahu, ale to ještě nebylo nic proti tomu, když jsme po zdolání 299 schodů, o kterých si někteří z nás mysleli, že snad vedou až do oblak, spatřili Prahu tak, jak jsme ji ještě nikdy neviděli. Protože už jsme byli při pohledu z terasy informováni průvodkyní na Hradě, sami jsme se poměrně dobře orientovali. A skutečně bylo na co se dívat. Nevěděli jsme, kam se podívat dřív. Ale jednoznačně zvítězil pohled na Hradčany a Staré Město, na pražské mosty a klidně plynoucí Vltavu a samozřejmě na budovu Národního divadla, kterou jsme i z té výšky bezpečně poznali, protože jsme ji navštívili už v minulém školním roce. A pak už rychle kolem sochy Karla Hynka Máchy dolů do města. Staroměstské náměstí s orlojem, Václavák s nezbytným občerstvením a hurá na vlak směr Chlumec. Byl to pro nás všechny krásný den plný nových dojmů a zážitků. Nohy nás sice bolely, ale to určitě nikomu z nás nevadilo. A protože je Praha skutečně velmi krásná, doufáme že ji budeme tímto způsobem poznávat dál i v příštích letech. žáci třídy 7. A 5 / 2002

CHVÁLÍME HNED DVAKRÁT Výchovný koncert pro žáky ZŠ Ve čtvrtek 25. dubna nám škola zprostředkovala další výchovný koncert. Muzikanti Posádkové hudby Hradec Králové, pod vedením pplk. Jaroslava Hanuše a dirigentů I. Lexy a J. Czuczora opět přijeli mezi nás. Tuto zprávu jsme uvítali s radostným „hurá“, ale ani ve snu nás nenapadlo, že kromě toho, že nebudeme mít dvě hodiny matematiky a tudíž nebudeme sedět nad složitými příklady, se něčemu přiučíme a dozvíme se zajímavosti ze světa hudby a hudebních nástrojů a ještě nám k tomu zahrají. Spokojenost z nás i učitelů zářila na všechny strany. Poslechli jsme si opravdu výbornou a kvalitně zahranou hudbu a k tomu perfektní, ne moc složitý výklad. Koncert se nám všem velice líbil a určitě se těšíme na jejich další vystoupení u nás. Jana Zimová, žákyně 8. A

Koncert posádkové hudby podruhé 25. dubna se téměř všichni žáci naší školy se svými učiteli mohli opět setkat s hudebníky z Posádkové hudby Hradec Králové. Tentokrát se v místní sokolovně představil celý, velmi početný soubor.

Nejen, že jsme měli možnost vyslechnout různé skladby různých hudebních žánrů, ale byli jsme seznámeni i s jednotlivými nástroji orchestru. Každý nástroj se nám představil v malé sólové hudební ukázce. Menší žáci dostali i několik hudebních hádanek. Nejvíce se nám líbila skladba „V přírodě“, kde si každý z nás mohl při troše fantazie představit různá zvířata, zvuky i děje v přírodě. Byli jsme velmi spokojeni a doufáme, že tento koncert nebyl u nás v Chlumci koncertem posledním. Martina Černá a Jana Synkové, 7. A Zpracoval kabinet českého jazyka (Km) 27


Velký úspěch chlumeckých žáků v pěvecké soutěži Dne 11. dubna 2002 se konala v DDM při ZŠ Karlova v Novém Bydžově pěvecká soutěž „Novobydžovský slavík“. V silné konkurenci sto tří dětí, rozdělených do čtyř věkových kategorií uspěli výborně žáci naší školy. V první kategorii žáků 1. a 2. tříd zvítězila Aneta Matějcová (2.C) s písní „Já budu chodit po špičkách“. Ve druhé kategorii žáků 3. a 4. tříd zvítězil Martin Panchartek (4.A) s písní „Mokré klávesy“. Ve třetí kategorii žáků 5. a 6. tříd zvítězil Tomáš Bříza (5.A) s písní „Ej, padá, padá rosička“. Anetce, Martinovi a Tomášovi srdečně gratulujeme a přejeme hodně takových úspěchů. Ostatním žákům, kteří se zúčastnili soutěže děkujeme za pěkné výkony a za vzornou reprezentaci školy. Mgr. R. Havlínová, uč. 1. st. a Mgr. I. Šimáková, uč. 2. st.

Měli jsme štěstí, o které jsme se museli přičinit V letošním roce byla opět vyhlášena soutěž firmy ORION pro školy. Snad každý rád mlsá čokoládu. Když jdu naším městem, tak vidím, že ORION lidé znají. Spousta našich spoluobčanů jistě doufá, že hvězda v okně mu přinese štěstí v podobě výhry. Děti naší školy se zabraly do práce a na orionovém nebi jejich děl zazářilo mnoho hvězd. Do soutěže se zapojily jak třídy při výtvarné výchově, tak oddělení školní družiny. Štěstí se usmálo na dvě skupiny. Jednou byla 5.C a druhou ŠD - oddělení B. Jak prožívaly děti tvorbu soutěžního díla se můžete dočíst z následujících řádků. Jana Bernartová

vadné hodiny výtvarné výchovy. Paní ředitelka nám trochu pomáhala a hlavně radila. Potřebovali jsme barvy, štětce, lepidla, nůžky, čtvrtky a tenké papíry. Ta hnědá barva vypadala jako čokoláda.

Jsme moc šgastni, že jsme vyhráli a máme už i ceny. Každý žák dostal kšiltovku a sáček s čokoládami. Ještě nám poslali skříňku s výtvarnými potřebami. Tu budeme mít všichni dohromady. Myslíme tedy celá škola,

Hvězdná zpráva z 5.C Pracovali jsme ve čtyřech skupinách. Dvě skupiny vyráběly okna a další dvě pohled oknem na městečko. Než jsme to všechno nakreslili a sestavili dohromady, tak nám to trvalo asi šest vyučovacích hodin. Byly to bez28

Chlumecké listy


protože stojí v kreslírně. Obávali jsme se, že se nám dílo nepovede, ale teo jsme vítězi a vyplatilo se to. Celou třídu výtvarná výchova baví a jsme rádi, že se nemusíme nudit. žáci 5.C

Bez práce nejsou čokolády! I my (oddělení „B“ školní družiny) jsme se letos zapojili do čokoládové soutěže Orion. Ale ne všichni, do soutěže přispívaly jen ty děti, které měly zájem. Každý nakreslil do malého okénka svůj pohled na čokoládové městečko a možnost měl i ten, kdo byl nemocný a své okénko si udělal doma. Potom jsme společně všechna okénka umístili na veliký dům vyrobený z tapet. To bylo radosti, když jsme se dozvěděli, že patříme do skupiny vítězů, a jaké bylo překvapení těch, co se na soutěžní práci nechtěli podílet, když odměny z kouzelné skříně dostali pouze tvůrci úspěchu. Ale je-

likož jsme jedna parta, po společné dohodě dostali i oni malou sladkost a nezapomněli jsme ani na ostatní oddělení. Skříňka teo zdobí chodbu školní družiny a my jsme šgastní, že po řadě soutěží se také na nás usmálo

štěstí. Také ono výchovné „Bez práce nejsou čokolády!“ je k nezaplacení. Do dalších soutěžních prací se tentokrát vrhli úplně všichni. školní družina, oddělení „B“

Škola v přírodě Ve dnech 22. 4. - 26. 4. vyměnili žáci 2.B a 5.B svůj domov a školu za příjemnou ubytovnu v Ruprechticích. Kromě učení zde čekal děti velmi bohatý program: turistika po okolí, výstup na nejvyšší kopec Jestřabích hor Špičák, cesta do Kočičích skal a prohlídka Broumova spojená s návštěvou kláštera. Nechyběly ani hry, soutěže a závěrečná diskotéka v maskách. A jak se žákům pobyt líbil?

Mezi skalami bylo krásně 5 / 2002

29


Moc se mi v Ruprechticích líbilo. Ruprechtice jsou v hornaté krajině. Celá škola v přírodě byla poučná a zábavná. Moc se mi líbily pochody. Procházeli jsme se po lesích, kopcích a všude, kde to šlo. Druhý výlet byl do blízkého Meziměstí. Třetí výlet vedl do Broumova. Zde jsme se podívali do krásného kostela na ukázku mumií (360 let a více). Čtvrtý výlet byl na Špičák. Tento výlet se mi líbil úplně nejvíce. Na Špičáku se nacházela jedna rozhledna, ale bohužel nebyla dokončená. Pátý výlet byl celodenní. Dostali jsme svačinu a šli jsme. Nejprve na vlak do Teplic nad Metují a odtud autobusem do Dědova. Dvakrát jsme šli špatně a dvakrát jsme se vraceli a potřetí jsme konečně vyšli dobře. Po (asi 2 hodiny dlouhé cestě) jsme dorazili do skal. Opravdu moc hezké. A toto byl poslední výlet. Večer byla diskotéka. V pátek jsme jeli domů. Tomáš Hornik, 5.B

Na Špičáku jsme byli první

Že nám to sluší?

30

Chlumecké listy


Třídní učitelky 2.B a 5.B Eva Kadavová a Gabriela Pokorná

Základní škola v Chlumci n.C.

Základní škola, Chlumec nad Cidlinou, Kozelkova 123/IV.

pořádá u příležitosti znovuotevření Lorety výstavu výrobků a výkresů žáků naší školy pod názvem

PODĚKOVÁNÍ

„ROK VE ŠKOLE“. Výstava se koná ve dnech 5. - 8. června 2002 od 8 do 16 hodin v přízemí staré školní budovy. Srdečně Vás zveme.

Děkujeme touto cestou manželům Královým, majitelům prodejen komisního zboží v Chlumci nad Cidlinou, za darování 24 párů sjezdových a běžeckých lyží. Lyže budou sloužit žákům 7. ročníku na lyžařských kurzech a samozřejmě ostatním žákům a zaměstnancům školy, kteří si je mohou vypůjčit. Učitelé a žáci ZŠ Chlumec nad Cidlinou

ZUŠ OPĚT VÍTĚZNÁ Žáci Základní umělecké školy v Chlumci nad Cidlinou se v dubnu zúčastnili v Kostelci nad Orlicí krajské soutěže ve hře na akordeon. Soutěž vypisuje MŠMT jednou za tři roky. Nejdříve se představili naši žáci v okresní soutěži, kde jim porota udělila 3 první ceny, všechny s postupem do krajské soutěže. I v krajském kole soutěže se jim dařilo velmi dobře. Kateřina Surová obdržela 1. cenu s postupem do ústředního kola a Jaroslav 5 / 2002

Hartl 2. cenu. V komorní hře získalo akordeonové duo také 2. cenu. Žáci na soutěž výborně připravila jejich učitelka Eva Procházková. V konkurenci třiceti škol je soutěžní výsledek velmi dobrý. Soutěže jsou náročné a mají ve svých propozicích stanovená jasná hodnotící kriteria. Je povinné přednést skladby různých kompozičních období a dále volné skladby, ve kterých žák prokáže svoji technickou vyspělost a cit pro přednes díla.

Příprava probíhala pod vedením učitelky Evy Procházkové velmi náročně a bylo jí věnováno mnoho času. Proto jsou výsledky velmi zasloužené. Výkony našich žáků vysoko hodnotila porota složená i z profesorů konzervatoře. Bude zajímavé, jak v ústředním celostátním kole uspěje Kateřina Surová. Předpoklady na dobré umístění i v této špičkové soutěži rozhodně má. František Neuman ředitel ZUŠ 31

PRÁCE ŠKOLÁKŮ ODJINUD

Chlumec nad Cidlinou Z jednoho výletu Když naše autíčko projelo pod zvednutými závorami, okamžitě nám padla do očí cedule s nápisem Chlumec nad Cidlinou. Tak už jsme fakt tady a cestou jsme dokonce ani z našeho auta neudělali skládku na železo. Chvilku ještě namáháme náš motor, ale pak už konečně necháme autu klidný odpočinek na parkovišti. Zatímco jsme si protáhli nohy, uviděli jsme nad střechami panoramatický zámek Karlova Koruna, který postavil slavný architekt Jan Blažej Santini Aichel. Přemýšlím, kolik ta stavba asi dala práce a jak vypadala ve své době, ale brzo mě z úvah vytrhává tatínkův velitelský hlas: „Jdeme!“ Klopýtám po úzkém chodníku vedoucím parkem až ke Karlově Koruně. Jsou tu různé zvláštní stromy jako třeba liliovník tulipánokvětý a jiné. Velice mě to zajímá, a tak dorážíme až ke Karlově Koruně. Bohužel, je zavřená, a tak si čteme historii jen z vývěsky. Barokní zámek Karlova Koruna postavil v r. 1721 - 1723 F. M. Kaňka podle plánů J. Santiniho. Po požáru koncem 2. svět. války byl obnoven a nyní jsou v něm sbírky rodiny Kinských. Odcházíme a posléze se zastavujeme u sochy rebela s kosou na návrší zvaném Skalka. A teo se dovídám, co znamená hanlivé rčení „Dopadli jak sedláci u Chlumce“. To, když pod vedením hraběte s nějakým strašným jménem pořizovala komise přesný seznam poddanských závazků, se sedláci vzbouřili. (Nedivím se, že se jim to nelíbilo.) Bojovali velice statečně, ale nakonec byli potlačeni, a to právě u Chlumce n. C. Chudáci! Je mi jich líto. Podívám se na podstavec a vidím datum XXIII. I. MDCCLXXV. Chlumecký kraj je hezký, ale vzpomínka na toto povstání není zrovna pěkná. Jdeme zase dál a hezkou chvíli se díváme do stříbrných vln Cidliny. Dovídáme se také, že se zde narodil Václav Kliment Klicpera (1792 - 1859), jak je napsáno na pomníku na náměstí. Už mě začínají bolet nohy. Výprava po městě je sice pěkná, ale dlouhá. Co takhle nějaké osvěžení? Ano. Už 32

z dálky se stříbří hladina Pamětníku. Čistá, průzračná voda láká, a tak okamžitě skáčeme do vody (to už v plavkách). Cákáme se, ale slunce už utíká svítit někomu jinému, a tak rychle vylézáme z vody. Snad budeme mít příště více času. Slunce nádherně rudne a rybník dostává stejné zbarvení. Krásnou scé-

Gabriela byla rychlejší Město Chlumec nad Cidlinou mám ráda už z toho důvodu, že jsem se tam narodila. Mamka byla v porodnici tři dny před mým narozením, to znamená od 28. prosince. Prý tam byli hodní doktoři; sestřičky. Také říkala, že se tam ty tři dny měla blaze. Mamka vlastně strávila Silvestra v chlumecké porodnici. Na ručičce jsem měla číslo jedna. Byla jsem dokonce v novinách, kde to znělo asi takto: „Gabriela byla rychlejší.“ První větou zprávy v úterní „novoroční“ Pochodni s využitím slůvka „zřejmě“ jsme si nechávali tak trochu otevřená vrátka při konstatování, že prvním občánkem našeho kraje je Lukáš, který se narodil mamince Šárce Poučkové v chrudimské nemocnici 1. ledna 1990 ve 4:50. A už je to tady! Ve včerejší redakční poště byl dopis matrikářky Městského úřadu v Chlumci n. Cidl. paní Hrubešové: „Podle hlášení o narození v chlumecké porodnici je naší jedničkou, a tedy i krajskou, Gabriela Mlejnková, která se narodila 1. 1. 1990 v 1:40. Její porodní hmotnost je 4,15 kg a porodní délka 52 cm. Rodiči jsou 23-letá Monika a 26-letý Luboš Mlejnkovi.“ Gabriela Mlejnková žákyně VI. tř. ZŠ Smidary

nu ale najednou vystřídá tma a tak běžíme tiše k autu, které teo poblikává reflektory. Tiše sedíme v autě a přemýšlíme nad dojmy. Pomalu usínáme, a když dorazíme domů, spí už skoro i tatínek. Zdá se mi o sedlácích. Měsíc vysílá mléčné světlo po celém kraji a je škoda, že spím, protože dnes je úplněk. Dnešní výlet byl přímo senzační !!!!! Kateřina Šanová Žákyně VI. tř. ZŠ Smidary

Červánek Jsi jak vůně z šafránu Jsi jak píseň lásky, co mě probouzí po ránu Když ti padá kapka deště po vlásku Jsi jak teplo v mém srdci, co proniká z paprsku. Jsi jak jemný dým, co se rozplývá Jsi jak něžná dečka, co mé srdce přikrývá Jsi jak nitka, co nelze přetrhnout Jsi jak roj včeliček, co nelze přehlédnout. Jsi jak tulipán, co vůni rozlévá Jsi jak vločka, co k zemi dolétá A padá s láskou poklidnou A nakonec se hebce na tvé řasy rozplynou. Jak sůl v slzičce Která spadla letící hrdličce Jsi v mém oku uvázla A na mé řasy si něžně ukápla. Jsi jak červánek, co se vlní Jsi jak sen, co čeká, až se splní Jsi jak nevinný květ v kolíbce V které tě uspávala vůně linoucí se skořice. Marcel Drbohlav žák IX. tř. ZŠ Smidary Chlumecké listy

LOUTKÁŘI

„TAK CO?“ V JAROMĚŘI Loutkáři jsou příjemní a přátelští lidé, to my, ze souboru „Tak co?“ zjišgujeme na všech loutkářských přehlídkách a soutěžích. A nejinak tomu bylo i 23. a 24. února 2002, kdy jsme se účastnili jubilejní 20. loutkářské přehlídky BOUČKOVA JAROMĚŘ. O cenu

ného dřevěného kašpárka, který nám byl propůjčen na celý rok. Opět za rok se budeme pokoušet o to, aby byl náš, anebo poputuje dál, do jiného loutkářského souboru. Protože má velkou hodnotu, zůstává dál v Jaroměři, kde je vystaven v Boučkově loutkovém divadle,

dětského diváka zde soutěží loutkářské soubory, které hrají představení pro nejmenší diváky. Letos se zde setkalo sedm souborů z celého kraje. My jsme přijeli nejmenší diváky pobavit a možná i trochu poučit s pohádkou „Kuřátko Tinka“. Je to naše první maňásková pohádka, ke které jsme si vyrobili loutky a kterou hrajeme za novým paravánem. V Jaroměři ji s námi hrála i naše paní učitelka Hlubučková, protože Péga s námi nemohla jet a my jsme chtěli dětem zahrát slíbenou pohádku. Ještěže jsme jeli, protože to bylo moc prima. A zahrát si s paní učitelkou - to se nestává často. Celodenní maratón pohádek zvládli všichni herci živí i ti dřevění, látkoví... dobře. A je obdivuhodné, že všech sedm vystoupení se vždy hrálo před plným sálem dětí. Večer dětská porota spočítala všechny hlasovací lístky dětí a nastalo slavnostní vyhlašování vítěze přehlídky. Byli jsme velice mile překvapeni, protože dětem se nejvíce líbila právě naše pohádka. Cenu jsme převzali s obrovskou chutí, protože se jednalo o veliký dvouposchooový dort, který jsme společně s ostatními loutkáři večer snědli. Ale také jsme získali hlavní cenu soutěže: krás-

aby ho viděli návštěvníci divadla, a kamarádi loutkáři se nám o něj starají. Ale loutkářská přehlídka není jen soutěž. Je to hlavně příjemné setkávání, předávání nápadů, inspirací, zkušeností... také společné večerní posezení s kytarami a spousta a spousta legrace. V neděli dopoledne jsme si

5 / 2002

mohli zahrát s klasickými dřevěnými marionetami, které se vodí na dlouhých nitích, prohlédnout pravé marionetové loutkové divadlo, už vlastně historickou památku, která každý víkend ožívá smíchem dětí, protože v Jaroměři má loutkové divadlo velmi dobré zázemí a velikou tradici. I nás si získali krásní dřevění herci a rádi jsme přijali pozvání opět v Jaroměři

hrát a přijet se podívat na představení souboru BODI z Jaroměře. Za kamarády ze souboru „Tak co?“ (Katka Nevrlá, Dáša Bienová, Péga Hlubučková, Míša Štěrbová a Honza Nevrlý) napsala Alena Popelková

33

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. ul. 9. května

0448/595 357

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC ČERVEN 2002 31. 5. (pátek)

Diskotéka pro 1. a 2. stupeň ZŠ ve spolupráci s CENTREM KULTURY Místo:

1. a 2. 6. (sobota, neděle)

9. 6. DDM ve spolupráci se školní družinou (neděle) a chlumeckými Junáky a Táborníky pořádají

Říhův dům

DEN DĚTÍ Začátek: Místo:

Mistrovství ČR ve střeleckém víceboji mládeže ze vzduchových zbraní Organizátor:

PROGRAM: - vyhodnocení výtvarné soutěže - ukázky z činnosti kroužků DDM - výstava modelů dětí z kroužku leteckých modelářů - ukázka kolejišg železničních modelářů - vystoupení - CHLUMEČTÍ REBELOVÉ - dětská módní přehlídka - loutkové pohádky pro malé i starší děti - ukázka výcviku chlumeckých kynologů - ukázka motocyklů

Chlumecký střelecký klub ve spolupráci s DDM

1. 6. 2002 Začátek soutěže: 13.00 - 19.00 hodin - puškové disciplíny

2. 6. 2002 Začátek soutěže:

ve 14.00 hodin areál u koupaliště a hokejbalové hřiště

8.00 - 11.30 hodin - pistolové disciplíny

Ukončení MČR: 13.00 hodin - vyhlášení výsledků

Další program: Zábavné sportovní atrakce pro děti i rodiče, lanová dráha, soutěž ve skládání PUZZLE, ukázka lasování a bičování, výrobky z přírodnin a drátkování, vožení dětí na lodích Hudba a občerstvení zajištěno !

PřijUte se podívat a fandit!!!

14. 6. (pátek)

Turnaj ve vybíjené pro 4. a 5. třídy - pro ZŠ v Chlumcia okolní školy Místo: hřiště pod Sokolovnou

Informace přímo v DDM nebo každou středu v přízemí budovy ZŠ od 9.30 - 10.00 hodin

Trochu humoru

34

Vyčítá žena, svému muži: „Máš raději fotbal než mne!“ „To je pravda, ale zase mám raději tebe než košíkovou.“

„Tak jaký byl třídní sraz po čtyřiceti letech,“ zajímá se manželka. „Ale, znáš to. Jen staré obličeje a nové zuby.“

Týden před svatbou říká dcera matce: „Mami, bude z toho velký skandál, ale já se nemohu za Vaška provdat! Včera jsem se totiž dověděla, že je nevěřící a že dokonce nevěří ani v peklo, ani v nebe.“ „Ale milá holka, jen si ho vezmi. Když bude žít s tebou, naučí se věřit v peklo a víra v nebe mu bude sladkým potěšením.“

Manželé v posteli. „Dříve jsi mne hladil, líbal a roztomile kousal do ouška... Kam jdeš?“ „Pšeci pro žuby.“ „Tak co, kamaráde, jak dopadlo pátrání po tvém rodokmenu?“ „Ale, ani se neptej. Nejdříve jsem jednomu odborníkovi zaplatil 2 000 Kč, aby v něm pátral, a potom jsem mu dal

další 3 000 Kč, aby nikde neříkal, co všechno objevil.“ „Co myslíš, které ženy jsou věrnější - černovlasé, plavovlasé...?“ „Bělovlasé, příteli. Bělovlasé.“ LV

Reklama

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. ul. 9. května

0448/595 357

PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR

Termín: 26. 8. - 30. 8. 2002

Pondělí Cyklistický výlet 26. 8. do Národního hřebčína

Návrat: v 16.00 hodin tamtéž S sebou: svačinu a pití na celý den, 1 sáček gulášové polévky (s dětmi budeme vařit polévku), 2 brambory, plavky, ručník, kapesné Poplatek: 30,- Kč

v Kladrubech nad Labem + koupání v písníku Pamětník Sraz:

v 8.00 hodin v areálu DDM u zahradnictví Návrat: okolo 16.00 hodin tamtéž S sebou: kolo + přilbu, svačinu a pití na celý den, sportovní oblečení, plavky, ručník, pláštěnku, zámek na kolo, kapesné Zde bude zajištěn oběd !!! Poplatek: 50,- Kč Úterý 27. 8.

Výlet do Prahy - návštěva muzea voskových figurín + procházka po Karlově mostě, prohlídka nádvoří Pražského hradu

Čtvrtek 29. 8.

Pátek 30. 8.

Sraz:

v 8.00 hodin v areálu DDM u zahradnictví

Sportovní disciplíny + počítače, jednotlivé soutěže ve společenských hrách a opékání párků (vše v areálu DDM) Sraz:

v 8.00 hodin v areálu DDM u zahradnictví Návrat: v 15.00 hodin tamtéž S sebou: jídlo a pití na celý den, párky (chléb + hořčice), sportovní oblečení a obuv Poplatek: 40,- Kč

Exkurze - Resonanční pila Chlumec nad Cidl. + koupání na koupališti (v případě nepříznivého počasí bude připraven program v DDM)

Výlet do DDM v Jaroměři (počítače, keramika) a návštěva pevnosti v Josefově Sraz: v 6.55 hodin na vlakovém nádraží Návrat: v 16.53 hodin tamtéž S sebou: svačinu a pití na celý den, režijní průkazku ČD + průkazkuna slevu do 15 let, kapesné (dle uvážení rodičů) Poplatek: 100,- Kč

Sraz: v 6.55 hodin na vlakovém nádraží Návrat: v 16.37 hodin tamtéž S sebou: svačinu a pití na celý den, režijní průkazku ČD + průkazku na slevu do 15 let, kapesné (dle uvážení rodičů) Poplatek: 150,- Kč Středa 28. 8.

(formou jednodenních výletů)

Děti se mohou zúčastnit celého příměstského tábora nebo jenom jednotlivých dnů!!! Poplatek příměstského tábora je 370,- Kč. Zúčastnit se mohou děti od 7 let (nebo ukončená 1. třída ZŠ) do 15 let.

Uzávěrka závazných přihlášek bude 29. 5. 2002! Úhradu tábora je nutno provést do 21. 6. 2002!

Životní moudra Lidé dovedou být slušní - každý milerád uvolní cestu tomu, kdo padá dolů. NN To, na co již oči dávno zapomněly, srdce stále vzpomíná. Egyptské přísloví Ze všech živočichů jen člověk se umí smát, ač vlastně má k tomu nejmíň důvodů. NN 5 / 2002

Život je pes a pes je přítel člověka. NN Láska i nemoci přenáší.

NN

Reklama

Největší moralisté se rekrutují z těch lidí, kteří nemohou sehnat protekci. Člověk nemůže věřit všemu, co kde slyší. To ne, ale může to povídat dál. LV 35

AKCE PRO DĚTI

Dětské rybářské závody „PAMĚTNÍK 2002“ Dne 20. dubna 2002 se na písníku Pamětník konaly dětské rybářské závody pod záštitou MO ČRS Chlumec n. C. a DDM Chlumec n. C. Do soutěže se mohly přihlásit nejen děti z rybářského kroužku, ale i ty, které si rybaření chtěly pouze vyzkoušet. Od 7.00 hod. probíhala registrace účastníků a losování stanovišg. Po rozlosování míst si mladí rybáři šli přichystat „nádobíčko“ a v 7.45 hod. celá akce začala. Nejprve bylo nutné si rybičky k sobě nějakým způsobem nalákat, potom se na háček napíchly nějaké ty dobrůtky, jako červíci, žížaly či provoněné těsto. Nakonec se pruty nahodily a všichni netrpělivě očekávali první úlovky. Vždyg šlo přece o body. Závodníci mohli chytat pouze na 1 prut s 1 návazcem. Záleželo však na jejich úvaze, zda budou chytat na plavanou (na splávek) nebo na položenou (nástraha leží na dně). Zdolanou ry-

bu rozhodčí přeměřili a body (1 cm = 1 bod) zapsali do tabulky úlovků. Ulovené ryby se vracely zpět do vody. Jako rozhodčí, vedoucím rybářského kroužku panu J. Langrovi, F. Langrovi a P. Markovi, pomáhali členové MO ČRS pánové Pavlík, Mareš a Enthaler. Závody byly rozděleny na 2 poločasy s půlhodinovou přestávkou, ve které se soutěžícím podávalo občerstvení. Po ukončení soutěže ve 12.00 hod. následovalo vyhodnocení a předání sponzorských darů, které věnovaly MO ČRS Chlumec n. C. a DDM Chlumec n. C. Vítězové si mohli vybrat z hodnotných cen, mezi které patřily: prut, naviják, podběrák, vezír, rybářská stolička a další rybářské drobnosti. I děti, které nechytily žádnou rybu, neodešly domů s prázdnou - odnesly si alespoň cenu útěchy. Do soutěže se přihlásilo 52 dětí z Chlumce n. C. a jeho okolí a byly roz-

děleny do dvou kategorií - mladší (do 10 let) a starší (11 - 15 let). Pozvání pořadatelů přijali i rybáři z Trutnova. Celkem se ulovilo cca 10 m ryb a největší úlovek byl kapr obecný lysec s mírou 45 cm. A kdo vyhrál? Kategorie mladších: 1. místo Suchochleb Milan 2. místo Moravec Jan 3. místo Dušek Petr Kategorie starších: 1. místo Komárek Ondřej 2. místo Havelka Jan 3. místo Kopřiva Vladimír Největší rybu se podařilo ulovit Janu Moravcovi a Ondřeji Komárkovi. Ještě jednou všem úspěšným rybářům gratulujeme. Věříme, že se závody vydařily a všichni odcházeli domů spokojení. Těšíme se na Vás všechny opět příští rok a loučíme se s Vámi rybářským pozdravem „Petrův zdar“. M. Čáslavská

DĚVČATA NA „MISS“ Ve dnech 12. - 14. dubna 2002 se konala v Náchodě „Minimiss aerobik“. Z kroužku aerobik DDM se při-

hlásilo 6 děvčat. Holky navštěvují kroužek již druhým rokem, ale díky

těsně před soutěží zleva - Lenka Slavíčková, Jana Tučková, Leona Machačová, Markéta Havlíková, Zuzka Kucharovicová, vzadu vykukuje Katka Matoušková 36

dole zleva

- Jana Tučková, Martkéta Havlíková, Leona Machačová nahoře zleva - Zuzka Kucharovicová, Lenka Slavíčková, Katka Matoušková Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

jejich pestrým aktivitám i v jiných oblastech se scházíme bohužel jen jednou týdně. Na kroužku, ale především doma si děvčata připravovala krátké taneční vystoupení a program na volnou disciplínu (recitace, zpěv, tancování, hra na hudební nástroj). Maminky ještě narychlo šily oblečky a sukně na tancování. V pátek 12. 4. jsme v odpoledních hodinách (po rozloučení s rodiči) odjely vlakem do Náchoda. Ubytování bylo zajištěno v Déčku (DDM Náchod), kam jsme se doslova „doplazily“ ve večerních hodinách. A teo nastal ten pravý kolotoč. Rychle ubytovat, na večeři do nedaleké restaurace a zpátky pro

věci na cvičení do Déčka. Na letošní ročník se přihlásilo kolem 150 děvčat, takže cvičení bylo přesunuto do tělocvičny asi 2 km vzdálené. První večer je čekal trénink, výuka afrických tanců a výuka moderního tance se skupinou „SCREAM“ z Jičína. Do postýlky (na matrace) i s mírnou hygienou jsme se dostaly kolem 24.00 hodin. Druhý den nás již čekalo základní kolo. Na programu bylo cvičení aerobiku podle lektorky a zkouška sportovních dovedností. Kosmetické a kadeřnické služby si děvčata prokazovala navzájem. Ze základního kola děvčata sice nepostoupila (v jejich kategorii soutěžilo přes 70 děvčat), ale jsem ráda,

MÁJOVÁ POUŤ Jako každý rok i letos jsme pro děti připravili v měsíci květnu „Májovou poug“. Letošní soutěžení připadlo na 4. 5. (sobota) a počasí se nám opět podařilo. Pro děti všech věkových kategorií bylo připraveno 10 atrakcí. S přípravou atrakcí nám pomáhaly děti z kroužků DDM - děkujeme dětem za jejich pomoc při přípravě a při bodování soutěžících na stanovištích. Před půl druhou hodinou se začaly scházet první soutěžící a ve 14.15 hod. jsme odpískali začátek. Padesát dětí obíhalo jednotlivé stanoviště s kartičkou, kam se jim zaznamenávají body. Ti nejmenší obcházely soutěže s rodiči, ostatní s kamarády. Na děti letos čekaly tyto soutěže: šipky, zatloukání hřebíků, lovení rybiček, prolézání tunelů,

házení kroužků, slalom s hokejkou a míčkem, indián, chůdy, běh v maxibačkorách, běh kolem špalku a následné lovení míčku z nádoby.

že získaly nové zkušenosti a pohled na aerobic. Pro nepostupující byl připraven bohatý doprovodný program po zbytek soutěže. Čekala na ně keramická dílna, výroba upomínkových triček, účesy - Markegáky, mohly se nechat nalíčit u kosmetičky. Večer byla diskotéka, takže se opět nešlo brzy spát. V neděli bylo finále, kde nás ještě čekalo vystoupení mažoretek a vyhlášení výsledků. Nejen vítězové, ale všechny děti byly odměněny diplomy a upomínkovými předměty. Pak rychle na oběd a HURÁ domů! Mirka Khorelová ved. kroužku

Kolem 16.00 hodin byl odpískán konec a děti utíkaly odevzdat kartičky. Během přestávky, kdy se počítaly body, vystoupil taneční kroužek DDM. Podle počtu získaných bodů si děti vybraly ve stánku věcnou a sladkou odměnu.

Lovení rybiček Kategorie MŠ a 1. stupeň byla dětmi hojně zastoupena. Nejstaršímu účastníkovi však bylo 12 let. Kam se poděly starší děti? Nechtějí si snad změřit mezi sebou síly ve sportovních a dovednostních úkolech? Nebo snad soutěží mezi sebou jinak a jinde? Tak mě napadá věta z jedné pohádky: „Osobo, nešly tudy nějaké děti?“ Mirka Khorelová prac. DDM Oblíbené prolézání tunelů 5 / 2002

37

AKCE PRO DĚTI

Z činnosti leteckých modelářů při DDM Okresní a krajská soutěž leteckých modelářů - žáků na letišti v Hořicích Obě výše uvedené modelářské soutěže proběhly v průběhu posledních dubnových víkendových dnů na letišti v Hořicích. Tyto soutěže včetně následného mistrovství ČR jsou vyhlášeny pro mládež s věkovým omezením do 15 let v kategoriích volně létajících modelů dle národních a mezinárodních pravidel, a to v kat. H, A3, F1H, F1A - kluzáky (liší se od sebe velikostí a způsobem startu: kat. H - házedla se do letové fáze dostávají vyhozením rukou do co největší výšky jako např. kámen a model je seřízen tak, aby po dosažení vrcholu letu dále pokračoval v klouzavém letu, kat. A3, F1H a F1A pomocí vlečného lana 25 m dl. u kat. A3, resp. 50 m dl. u kat. F1H a F1A - obdoba startu velkých větroňů) a dále kat. P30 - modely s pohonem gumovým svazkem (vypouští se „z ruky“). Těchto 2 soutěží se zúčastnilo 5 žáků místní ZŠ, a to 2 desetiletí (z 3. tříd) a 3 dvanáctiletí (5. a 7. třída), z nichž 4 žáci navštěvují modelářský kroužek DDM. Je to méně než polovina žáků, kteří navštěvují modelářský kroužek, ostatní se z jakýchkoliv příčin, i přesto, že se jim poskytla maximální podpora, model. žákovských soutěží nezúčastnili. Za vedení ing. Šimerdy a ing. Holoubka nastoupili v sobotu 27. dubna 2002 žáci Bereščák, Kadlečík, Koníček, Matysov a Špičáková reprezentovat DDM a ZŠ Chlumec n. C. na okresní soutěži. Bohužel, tato okresní soutěž let. modelářů - žáků se pro krajně nepříznivé počasí (silný nárazový vítr), kdy hrozilo poškození modelů převážné části přítomných soutěžících, po dohodě vedoucích družstev zrušila a na krajskou soutěž bylo nominováno všech 5 chlumeckých žáků a 12 postupujících za okres Hradec Králové. Ve stejném výše uvedeném složení soutěžících a jejich vedoucích byla námi obsazena krajská soutěž žáků v neděli 28. dubna 2002. Vojtěch Bereščák Martin Kadlečík Jan Koníček Josef Matysov Pavlína Špičáková

-

soutěžil v kat. H, A3 a P30 soutěžil v kat. A3 a P30 soutěžil v kat. H a A3 soutěžil v kat. H a A3 soutěžila v kat. A3 a P30

Počasí se v neděli trochu vylepšilo, i když ráno byla zima a druhá část průběhu krajské soutěže probíhala za nárazového větru. Postup z krajské soutěže na mistrovství republiky žáků si mohlo zajistit pouze 8 nejlepších modelářů - soutěžících z hradeckého kraje. Toto mistrovství ČR se uskuteční 15. září 2002 na letišti v Hoškovicích u Mnichova Hradiště. Přes velmi výrazný věkový handicap našich žáků vždyg nás reprezentovali téměř „modelářští mravenci“, které v trávě letiště sotva bylo vidět, tito dosáhli po konečném vyhodnocení krajské soutěže ve 4 kategoriích (H, A3, 38

F1H a P30, F1A žádný okres neobsadil) velmi dobrých výsledků: Martin Kadlečík

1. místo - v kat. P30 a postup na mistr. ČR, 6. místo v kat. A3

Vojtěch Bereščák

3. místo - v kat. P30, postup na mistr. ČR mu unikl pouze o vlásek (chybný poslední start za náraz. větru), kat. H a A3 ve 2 desít. poř.

Pavlína Špičáková 4. místo v kat. A3, postup na mistr. ČR ji unikl pouze o vlásek (2 sec.), 4. místo v kat. P30 Jan Koníček Josef Matysov

- oba se umístili v obou soutěžních kategoriích ve 2 desítce pořadí

Ve spojitosti s okresní a krajskou soutěží žáků je nutno dále poděkovat pí Řeháčkové za výkon funkce časoměřiče a dále paní a panu Bereščákovým, p. Kadlečíkovi a p. Matysovovi za dopravu dětí na letiště a zpět, donášku zalétnutých modelů a za celou řadu drobných činností spojených se zdárným průběhem soutěže. Účast a výsledky našich modelářů - žáků opět prokázaly, že model. kroužek DDM si nadále udržel svoji tradiční vysokou modelářskou úroveň. Jen je škoda ze strany žáků chlumecké a okolních ZŠ (Nové Město, Lovčice, Nepolisy), že toho nedokáží dokonale využít. Podmínky, které pro žáky vytvářejí DDM - MÚ, ZŠ a místní modelářský klub, mají málokde. Bohužel, „sportovní nářadí“, to je ten hlavní problém, neb to vyžaduje určitou míru trpělivosti, i přes to, že začátečníci dostávají celou řadu připravených dílů modelů tak, aby tento mohli sestavit co nejdříve. Přitom dále využijí svoje dosavadní znalosti z matematiky, základů fyziky, rýsování, spojí to s manuální zručností a potom po dokončení modelu, kdy budou chtít, aby tento model jim skutečně létal, si dokonale zasportují (musí umět běhat, skákat, házet, orientovat se v terénu apod.). Ti opravdu nejlepší mají šanci se dostat za krátkou dobu mezi nejlepší modeláře ČR, příp. i mezi reprezentanty ČR. V modelklubu mají bohaté znalosti a zkušenosti a tyto jsou ochotní poskytnout nastupující mladé generaci. DDM a modelklub tímto zve všechny žáky chlumecké a okolních ZŠ (příp. i starší „odrostlejší“), mající zájem o stavbu modelů letadel (i lodí), aby se přišli podívat do modelářské dílny (areál DDM u koupaliště), kde jim budou každou středu a pátek v 16.00 - 18.00 hodin poskytnuty základní informace o práci model. kroužku. V neděli 9. června 2002 budete moci v rámci pořádaného Dne dětí zhlédnout malou výstavu modelů žáků kroužku přímo v jejich modelářské dílně. Určitě nebudete litovat a my se těšíme na Vaši návštěvu příp. na Váš další zájem o modelářskou činnost. Za modelářský kroužek DDM Ing. Antonín Šimerda Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

O Pohár Karlovy koruny… V sobotu 27. dubna uspořádalo naše středisko závod o putovní Pohár Karlovy koruny. Účastnit se mohli skauti i skautky všech věkových kategorií, protože jedinou podmínkou bylo utvořit čtyřčlennou hlídku s věkovým souč-

tem do 48 let. Na první ročník se nám podařilo přilákat i skautky z Městce Králové a z Opočna. O pohár se utkalo 11 hlídek, které měřily síly jak v ryze skautských disciplínách (stavba stanu, šifrování, ruko-

dělné práce, kimovka, práce s buzolou, vázání uzlů, zdravověda, tábornická zručnost, znalost květin a dřevin, historie skautingu), tak i v netradičním přechodu provazové lávky nebo luštění křížovky. Ačkoli jsme se snažili být nestranní, umístili se na prvním místě naši (č. 2), a to Katka Nováková, Lenka Veselá, Míla Dědková a David Novotný. Druhé místo obsadily královéměstecké skautky následované opět Chlumečáky.

$

&

%

' 5 / 2002

Nechyběl ani doprovodný program v podobě prohlídky okolí, návštěvy zámku, střeleckých soutěží a předvedení techniky chlumeckých hasičů. Ti nám mimo ochranných obleků a vlastního hašení (č. 3, 4) ukázali i vyproštění osoby z havarovaného vozu. Sobotní večer zpestřilo vaření v kotlících, ukázka práce s bičem a lasování. Vše jsme završili slavnostním táborákem se spoustou scének a písniček. V neděli dopoledne jsme všechny zúčastněné vyprovodili na nádraží, kde jsme se rozloučili. Samozřejmě věříme, že se boj o pohár Karlovy koruny stane tradicí a počet soutěžících se v příštích ročnících zvýší. Naše poděkování patří panu Kriglovi a Halberštátovi, kteří poskytli prostory k uskutečnění akce, dále paní Kopecké, která připravila dorty pro oceněné a samozřejmě celému hasičskému sboru. Petr Valenta 39

AKCE PRO DĚTI

TÁBORNÍK CHLUMEC NAD CIDLINOU

Za poznáním Prahy Jaro už je tu. Na stromech se objevují pupence, brzo bude spousta zeleně a květů, nejkrásnější období roku se probudí do plné síly. Oddíl Osada PS Táborník ve své činnosti připravil několik výletů a vycházek. Jednou z nich byl i celodenní výlet do Prahy a ten se uskutečnil 27. 4. 2002.

Co všechno děti na výletě viděly. Národní divadlo a Novou scénu, potom jely lanovkou na Petřín a zde zase Petřínskou hvězdárnu, rozhlednu a byly i v zrcadlovém bludišti. Cesta je vedla přes Pohořelec kolem kláštera Loreta až na Pražský hrad, kde zhlédly hlavní střídání hradní stráže. Z Pražského hra-

du šly děti kolem Domu umělců a Filozofické fakulty na Staroměstské náměstí. Po prohlídce náměstí se vydaly Královskou cestou k Prašné bráně. Po odpočinku a občerstvení jely metrem ke Kongresovému centru, odkud je pěkný pohled na celou Prahu. Unaveni se večer vracely spokojeně domů. Břetislav Holas

Ohlédnutí za zimní turnajovou sezónou starších elévů FK Chlumec nad Cidlinou Turnaje zahájil ročník 92 a ml. a to turnajem v Chrudimi 23. 12. 2001. Na prvním vystoupení hráli kluci postupně s AFK Chrudim B 0 : 6, s Hlinskem 0 : 1, s Havlíčkovým Brodem 0 : 1 s FKAS Pardubice 2 : 3, dále opět hráli s hráči Hlinska a porazili je 3 : 2 a nakonec porazili v boji o 7 a 8 místo AFK Chrudim A 4 : 0. Obsadili 7. místo. Ročník 91 zahájil zimní turnaje v České Skalici, kde obsadil 5. místo po zápasech se Skalicí B, nad kterou vyhrál 1 : 0, potom porazil Náchod B 1 : 0, pak prohrál s Náchodem C 2 : 0 a nakonec prohrál s týmem Nového Města B 2 : 0. Další turnaj roč. 91 absolvoval ve Všestarech na turnaji AFK Probluz a všechno prohrál a skončil na 10. tj. posledním místě. 40

Po tomto propadu následoval turnaj v Malých Svatoňovicích, který pořádal TJ Červený Kostelec. K velkému překvapení všech, ale hlavně nás přítomných trenérů, naši kluci tento turnaj vyhráli a od té doby podávali solidní výkony. V tomto turnaji naši remizovali s družstvem Horní Staré Město 1 : 1, potom porazili Trutnov A 3 : 1, Červený Kostelec B 4 : 0, Červený Kostelec A 1 : 0, potom jsme ve finále hráli proti Trutnovu B 0 : 0 a následovaly penalty a za nás dal David Jelínek a Radek Růžička, kdežto soupeřům Vašek Chára v brance všechno chytil. Takže jsme poprvé vyhráli dobře obsazený turnaj. Bylo to 12. 1. 2002. 2. 2. 2002 jsme jeli opět na turnaj do České Skalice a tam jsme obsadili konečné 3. místo, a to i přes to, že jsme

všechno vyhráli, ale dali jsme bohužel méně branek. V prvním zápase jsme porazili Červený Kostelec 1 : 0, ve druhém jsme porazili Solnici 2 : 0, dále jsme porazili Českou Skalici 1 : 0, Náchod A 2 : 0 a znovu Českou Skalici 1 : 0. Další turnaj jsme absolvovali v Lázních Bělohrad 16. 2. 2002 a tam jsme obsadili 4. místo, když na 3. místo nám chybělo více štěstí a také proměňování šancí. V prvním zápase jsme porazili Staré Místo 2 : 1 a potom Olympii HK 3 : 0, domácí Lázně Bělohrad s námi remizoval 1 : 1, potom přišla remíza s Jičínem 1 : 1, soupeři vždy vyrovnali v posledních vteřinách zápasu, prohráli jsme s RMSK 2 : 4 a o 3 místo s Jičínem 1 : 0. Za týden jsme jeli na turnaj do Červeného Kostelce, a to 23. 2. 2002. Na Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

tomto turnaji jsme obsadili 5. místo po těchto utkáních: Chlumec - Hronov 2 : 0, Trutnov B 0 : 4, Česká Skalice 3 : 0, Červený Kostelec A 1 : 1, SK Horní Staré Město 2 : 1. Druhý den 24. 2. 2002 jsme hráli další turnaj v Hradci Králové na Slávii a skončili na 4. místě, když o lepší výsledek jsme se připravili remízou s týmem Probluze. V prvním zápase jsme prohráli s výběrem OFSHK 1 : 2, když jsme vedli 1 : 0, dále jsme remizovali s Olympií HK 1 : 1, potom zbytečně remizovali s Probluzí 2 : 2, porazili Vysoké Mýto 4 : 1, prohráli se Slávií HK A 3 : 0 a porazili Slavii HK B 3 : 1. 17. 3. 2002 jsme doma v tělocvičně hráli na turnaji, který pořádal DDM Chlumec nad Cidlinou. Na tomto turnaji jsme měli dvě družstva, a to A a B. V družstvu A hráli mladší a starší elévové a B tým tvořili starší elévové. Družstvo A se umístilo na 4. místě a B družstvo na 2. místě. V prvním zápase B starší remizovali s Kolínem 2 : 2, potom vyhráli nad Dobřenicemi 4 : 1 a porazili Probluz 2 : 0.

Družstvo A v prvním zápase prohrálo s RMSK 1 : 0, potom remizovali s Kobylicemi 1 : 1 a porazili Velký Osek 1 : 0. Ve skupinách A skončilo 2. a B na 1. místě. V semifinále šly proti sobě oba chlumecké týmy a B nakonec vyhrál 2 : 1. O třetí místo Chlumec A v normálním čase remizoval s Kolínem 1 : 1 a prohrál až na penalty 2 : 1. B tým Chlumec ve finále prohrál s RMSK Cidlina po boji 1 : 0. 23. 3. 2002 jsme se zúčastnili posledního turnaje v hale, a to v Kolíně, který pořádala FŠ Velký Osek. Na tomto turnaji jsme obsadili 2. místo, když ve finále jsme prohráli s Kutnou Horou. V prvním zápase jsme remizovali s Nymburkem 0 : 0, dále jsme remizovali s Čelákovicemi také 0 : 0, potom jsme porazili Kolín 2 : 1 a Sadskou 1 : 0. Ve finále nás porazila Kutná Hora, a to 4 : 1. Celkem jsme na turnajích nastříleli 52 branek. Z toho se 21x trefil Jelínek, 11x Havránek P., 9x Růžička Radek, 5x Ovesný, 2x Kralovič a Růžička Michal a po jedné brance přidali Maček a Chára.

Basketbalové „klání“ žáků Ve čtvrtek 18. 4. 2002 se konalo tradiční basketbalová dvojutkání žáků ZŠ Chlumec n. C. A,B a ZŠ Skřivany A, B. A-týmy tvořili žáci 9. a 8. tř., B-týmy byli žáci 6. a 7. tř. Oproti minulým létům, kdy se hrálo vždy v čase vánočním, letos toto vzájemné „klání“ proběhlo až v době povelikonoční. Obě utkání se vyznačovala velkou vyrovnaností a urputným bojem o každý bod. Letos měření sil dopadlo nerozhodně. V mladší kategorii zvítězili chlumečtí žáci, ve starší pak byli úspěšnější skřivanští hráči. Bilance tedy 1 : 1. K jednotlivým zápasům

za FK Jaroslav Koza trenér starších elévů

O výbornou atmosféru se postarali diváci (žáci chlumecké školy), kteří skvěle povzbuzovali hráče a potleskem odměňovali pěkné basketbalové kombinace. Dvojutkání bylo dobrou propagací košíkové mezi chlumeckou mládeží a lze si jen přát, aby takových akcí bylo co nejvíce a aby přilákaly do řidnoucích řad chlumeckého basketbalu hodně basketbaluchtivých zájemců, kteří by opět proslavili naše město na tomto sportovním kolbišti. Mgr. St. Vítek

Červnové pranostiky

ZŠ Chlumec n. C. „B“ - ZŠ Skřivany „B“ 21 : 19 (pol. 12 : 9)

Červen mokrý a studený - bývají žně vždy zkažený

ZŠ Chlumec n. C. „A“ - ZŠ Skřivany „A“ 14 : 28 (pol. 10 : 16)

Svatá Tonička mívá často uplakaná očička (12. 6.)

Oba zápasy s přehledem řídil (jako vždy) p. uč. J. Veselý. Všichni žáci obou týmů příkladně bojovali a dobře reprezentovali své školy. Hráči obou družstev obdrželi sladkou odměnu, o kterou se po zápase spravedlivě rozdělili. 5 / 2002

Družstvo starších elévů se celkem zúčastnilo 10 zimních turnajů. Je nasnadě, že tyto turnaje také něco stojí, a proto bych chtěl touto cestou velmi poděkovat všem našim sponzorům a sympatizantům, ale i rodičům, kteří s námi strávili mnoho víkendů na cestách a v halách. A teo ke sponzorům. V prvé řadě chci poděkovat za finanční injekci výboru a vedení FK, kterou nám pro starší elévy poukázali. Dále chci velmi poděkovat panu Pavlovi Růžičkovi panu Jardovi Luňákovi, firmě K2 - PLASTER spolumajitele Honzy Kraloviče, firmě Elektro - sdružení spolumajitele Jirky Havlína, firmě Jerie a syn - stavebně obchodní činnost a v neposlední řadě též firmě Cukrárna Dašek a hlavně její paní vedoucí, která nám vždy ochotně vyšla vstříc. A nakonec zvláštní poděkování p. Vlastě Luskové za přepisovatelskou činnost zpráv z turnajů a zápasů.

Medardova kápě - čtyřicet dní kape (8. 6.) Jaký červen - takový i prosinec. Prší-li na Ladislava, déšg po sedm neděl trvá (27. 6.) Je-li od Petra až do Vavřince parno, bývá v zimě dlouho studeno LV 41

ZE ŽIVOTA SPOLKŮ

Z ČESKÉHO RYBÁŘSKÉHO SVAZU MO Chlumec n. C. Dne 20. 4. 2002 se na Písníku Pamětník uskutečnily rybářské závody mládeže, kterých se účastnili členové výboru pan Enthaler, Mareš a Pavlík. Do soutěže se přihlásilo celkem 52 dětí a během závodů se řídily běžnými pravidly rybářských závodů. Místa k rybolovu byla vylosována soutěžícími. Počasí nám přálo, a tak věříme, že akce byla vydařená a splnila svůj účel - vytvářet u mládeže kladný vztah k přírodě. Téhož dne v dopoledních hodinách se konala také brigáda členů MO Chlumec n. C. na zlepšení životního prostředí v místech slepého ramena řeky Cidliny, poblíž zahrádkářské kolonie. Bylo provedeno vyčištění vodní plochy

a břehu od odpadků které sem navozili občané města. Dále bylo z vodní plochy odstraněno dřevo spadlých stromů. Vykopáním příkopu došlo ke spojení vodního toku řeky s vodní plochou slepého ramena. Sebranými odpadky byl zcela naplněn traktorový přívěs. Touto cestou bychom chtěli poděkovat všem, kteří se brigády zúčastnili. Jednak sběr odpadků není práce příjemná, ale hrozilo zde také nebezpečí úrazu. Je nepochybné, že až se podaří odbahnění této vodní plochy, bude zde jedno z pěkných míst, které láká k rybolovu, ale také k procházkám do přírody. Proto, když je toto místo vyčištěno, vyzýváme občany města, aby

z tohoto místa nedělali smetiště a odpadky odváželi do kontejnerů, které jsou ve městě umístěny. Závěrem této krátké informace je třeba se zmínit, že členové Českého rybářského svazu pouze jenom neloví ryby, ale větší měrou své činnosti se zaměřují na ochranu životního prostředí a podporují pozitivní využití volného času mládeží. Není proto nic jednoduššího než práci těch, kteří se o přírodu starají, ničit. Vodní plocha slepého ramena je příhodná pro rybí potěr, jelikož zde v jarních měsících dochází ke tření štik. Tato informace o činnosti je pouze malá část práce členů rybářské organizace, ale jde o informaci potřebnou. S rybářským pozdravem „Petrův zdar“ S.E.

SKLENICE MEDU - PŮL LÉKÁRNY DOMA Prevence je lepší než léčení. Med zvyšuje přirozenou odolnost organismu. Příznivě ovlivňuje krevní oběh, vyživuje srdce, obsahuje látky tvořící kosti. Posiluje nervovou soustavu, dobrý spánek, veselost, dobrou paměg. Pylová zrna v květových a smíšených medech jsou zdrojem vitamínů. Med, čistý přírodní produkt včely medonosné, který byl kdysi výsadou králů, si může dnes dopřát prakticky každý. Právě nyní, počátkem června, včelaři provádějí první letošní medobraní. Při tomto medobraní se vytáčejí z včelích plástů květové a řepkové medy. Proto bude jistě prospěšné, když se seznámíme s touto vzácnou, čistě přírodní potravinou trochu blíže. „Bílý“ cukr (sacharóza) se získává průmyslovým způsobem tzv. rafinací cukrové řepy nebo třtiny. Aby mohl organismus sacharózu využít, musí ji podobně jako škroby pracně rozkládat. K tomu spotřebovává značné množství vitamínu C, vápníku a fosforu. Celý proces tělo nejen značně zatěžuje, ale také se při něm tvoří škodlivé zplodiny, které podporují např. kvašení a vznik patologické flóry na střevní sliznici. Naproti tomu je med přírodní potravinou. Včely přeměňují květní nektar a medovici pomocí výměšků hltanových žláz na řídkou přírodní šgávu. V té se postupně mění chemické slo42

žení původních surovin, až vznikne mikrobiálně stálá hmota. Tady už můžeme hovořit o medu, který si včely ukládají jako zimní zásobu potravy do plástů. Podstatný podíl veškerých cukerných látek v medu tvoří fruktóza (ovocný cukr) a glukóza (hroznový cukr), přičemž množství fruktózy většinou převažuje. V medu se objevuje i malé množství sacharózy, která je přirozenou součástí nektaru a medovice. Včely ji však z větší části pomocí enzymu přetváří na invertní cukr, což je směs stejných dílů glukózy a fruktózy. Med obsahuje ještě mnoho dalších přírodních látek, jako jsou aminokyseliny a enzymy. Z těch je v medu nejvíce zastoupena diastáza, která dovede štěpit škrob. Minerální látky jsou v medu vázány na organické kyseliny, což je zvlášg výhodné pro jejich efektivní zužitkování v organismu. Med je také velmi pohotovým zdrojem energie. Jeho jednoduché cukry se mohou vstřebávat do krevního oběhu přímo ústní sliznicí, takže není zbytečně zatěžováno trávicí ústrojí. Med v lidovém léčitelství: (podle knihy MUDr. Handla „Včelí produkty ve výživě člověka a v lékařství“) 1. Při rekonvalescenci po různých nemocech přidáváme med do mléka. Boj

s nemocí je námaha organismu, při niž se spotřebuje spousta energie. 2. Při zánětech horních cest dýchacích podáváme med v teplém mléce nebo čaji s citronem proti infekci. 3. Na žaludeční vředy vzniklé překyselením žaludku podáváme 1 lžíci denně na lačný žaludek, čímž se sníží sekrece žaludečních šgáv až na polovinu. 4. Na nespavost podáváme jednu kovovou lžičku před spaním. Večeřet v 17 hodin. 5. Při nedostatku krevního barviva (hemoglobinu) se doporučuje tmavý med, který obsahuje více železa, mědi a hořčíku. Dávat do mléka nebo denně 2 ořechy, 2 mrkve a 2 lžíce medu. 6. Při nervové přecitlivělosti užíváme 1 lžíci medu ráno na lačný žaludek a 1 lžíci medu večer před spaním. 7. Při pálení žáhy se med používá místo jedlé sody. 8. Při poruchách trávení - plynatosti, med upravuje trávení a zamezuje vzniku bolesti. 9. V průběhu těhotenství se ženám doporučuje zkonzumovat alespoň 5 kg medu. Plod tak dostane látky potřebné ke zdárnému vývoji. 10. Dětem preventivně sladit mléko květovým medem. Lubomír Havrda člen ZO ČSV v Chlumci n. C. Chlumecké listy

TROCHA HUMORU

Co chce žena od muže... Co chce žena od muže (22 let) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Hezký Šarmantní Finančně zabezpečený Umí naslouchat Duchaplný Dobře stavěný Dobře se obléká Dokáže ocenit jemné věci Plný zajímavých překvapení Vynalézavý, romantický milenec

Co chce žena od muže (revize, 32 let) 1. Pěkný na pohled (vlasy výhodou) 2. Otevírá dveře u auta, přidržuje židle 3. Má dost peněz na pěknou večeři 4. Víc poslouchá než mluví 5. Směje se mým vtipům 6. Nosí nákupní tašku bez výmluv 7. Má nejméně jednu kravatu 8. Ocení dobré, domácí jídlo 9. Pamatuje si narozeniny a výročí 10. Je romantický aspoň jednou týdně

Co chce žena od muže (revize, 42 let) 1. Není příliš ošklivý (pleš je OK) 2. Neodjede, dokud nenastoupím do auta 3. Neochvějně pracuje, občas mě vezme na večeři 4. Přikyvuje, když mluvím 5. Většinou dokáže sledovat myšlenkovou linii vtipu 6. Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal přestavět nábytek 7. Nosí dost dlouhé tričko, aby zakrylo břicho 8. Nekupuje šampaňské se šroubovacím víčkem 9. Sundává prkýnko na záchodě 10. Skoro každý víkend se holí

Co chce žena od muže (revize, 52 let) 1. Stříhá si chlupy v nose a v uších 2. Nekrká a neškrábe se v rozkroku na veřejnosti 3. Nepůjčuje si příliš často peníze 4. Neusne, když mluvím

Trocha pivní filozofie Nevíte, zda pít či nepít? Následující řádky vám pomohou se rozhodnout. Základní existenciální otázka zní: „Two beers or not two beers? That is a QUESTION!“ Profesor filozofie stál před svou třídou a na stole před sebou měl několik předmětů. Když začala hodina, vzal beze slova velkou prázdnou sklenici od majonézy a začal ji plnit kameny velkými asi 5 cm. Když ji naplnil, zeptal se studentů, jestli je plná. Studenti souhlasili. Pak vzal profesor krabici oblázků a vysypal je do sklenice. Trošku s ní zatřepal a oblázky vyplnily mezery mezi většími kameny. Potom se opět ze5 / 2002

ptal studentů, jestli je sklenice plná. Studenti opět se smíchem souhlasili. Nyní vzal profesor krabici s pískem, vysypal ho do sklenice a písek samozřejmě vyplnil i ty nejmenší mezery. „A nyní si představte,“ řekl profesor, „že to je váš život. Kameny jsou ty podstatné věci - vaše rodina, váš partner, vaše zdraví, vaše děti - zkrátka věci, které v případě, že vše ostatní ztratíte, stále dokáží naplnit váš život. Oblázky jsou ostatní věci, které také stojí za povšimnutí - vaše práce, váš dům, vaše auto. Písek, to jsou všechny ostatní maličkosti. Když naplníte sklenici nejprve pískem, nezbude žádné místo pro kameny a oblázky. A stejně je to i v životě. Pokud vynaložíte veškerou energii na maličkosti, nebu-

5. Neopakuje příliš často ty samé vtipy 6. Je v dostatečně dobré kondici, aby se o víkendu dokázal zvednout z gauče 7. Obvykle nosí čisté prádlo a obě ponožky stejné 8. Ocení dobrou večeři u televize 9. Pamatuje si moje jméno 10. Sem tam se o víkendu oholí

Co chce žena od muže (revize, 62 let) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Nestraší malé děti Pamatuje si, kde je koupelna Nevyžaduje příliš mnoho peněz Chrápe jen lehce Pamatuje si, proč se směje Je v dostatečně dobré kondici, aby dokázal sám vstát Obvykle nosí oblečení Má rád měkká jídla Pamatuje si, kde nechal zuby Pamatuje si, kdy je víkend

Co chce žena od muže (revize, 72 let) 1. Dýchá 2. Trefí se do záchodové mísy LV

dete mít prostor pro důležité věci. Věnujte pozornost věcem, které jsou důležité pro vaše štěstí. Hrajte si se svými dětmi, najděte si čas na zdravotní vyšetření, jděte si se svým partnerem zatancovat. Vždy vám zbude čas na práci, na úklid domu, nebo na uspořádaní párty. Starejte se především o kameny - o věci, které mají opravdu význam. Stanovte si svůj žebříček priorit. Zbytek je jenom písek.“ Na to vstal jeden ze studentů, vzal sklenici, kterou profesor i ostatní studenti měli za plnou, a nalil do ní láhev piva, které si samozřejmě našlo svoje místo, a láhev byla teprve nyní opravdu plná. To dokazuje, že bez ohledu na to, jak plný je váš život, prostor na pivo se vždycky najde. Km 43

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

DOBROVOLNICTVÍ DOBRO není samozřejmé! Je vzácné, možná nejvzácnější. Ale Vy ho v sobě máte a někteří z Vás ho navíc chtějí rozdávat. My víme o těch, kteří by ho kousek potřebovali. VÁM, kteří DOBROVOLNĚ nabízíte svou energii a svůj čas, jste plnoletí a odpovědní a dodržíte dané slovo, Vám, kteří se nebojíte seniorů a práce s nimi a pro ně, umíte naslouchat, jste zruční nebo umíte další zajímavé věci, ale hlavně CHCETE pomáhat, nabízíme možnost smysluplné činnosti v našem zařízení. MY očekáváme SNAHU a chug pomáhat, SPOLEHLIVOST, komunikaci a účast na pravidelných setkáních a nabízíme spoustu možností jak pomáhat, šanci získat nové přátele. Nabízíme práci zadarmo, která Vás přesto obohatí i zážitky, které jinde neprožijete. A Vaší práce si budeme vážit.

VY, kteří chcete hodně dávat, věřte, že můžete i hodně získat. Zavolejte, my Vás rádi přijmeme, proškolíme Vás a seznámíme s prostředím.

Nyní potřebujeme dobrovolníky pro tyto činnosti: ! jako „společníky k lůžku“ ! jako společníky na procházky ! doprovod k lékaři - na zavolání staniční sestry ! pro canisterapii („léčba psem“) - 1x týdně cca 2 hodiny - pes jakékoli menší rasy, čistý, zdravý, neagresivní - podmínkou: doporučení a písemné potvrzení od zvěrolékaři o vhodnosti této činnosti

STÁLE PŘIJÍMÁME ZBYTKY VLNY A LÁTEK PRO PRACOVNÍ TERAPII OBYVATEL DOMOVA.

nabízíme:

PROGRAM PÉČE O DOBROVOLNÍKY SPONZOREM PROGRAMU: Penzijní fond České pojišgovny pan Libor Morávek pan Marcel Šgastný paní Jitka Prausová Obecní úřad Lovčice paní Stejskalová paní Kubalová 1. MOŽNOST VYUŽÍT SLUŽEB DOMOVA - pedikúra - kadeřnictví - rehabilitace - stravování v den práce za cenu 31,- Kč / oběd 2. PRAVIDELNÉ PORADY - asi jednou za 2 měsíce 3. MOŽNOST VÝLETŮ SPOLEČNĚ S KLIENTY - jako doprovod nebo host 4. VÝLET PRO DOBROVOLNÍKY - 1x ročně

Reklama

44

Chlumecké listy

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

5. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH PRO KLIENTY - nejen jako pomoc, ale též jako host 6. ÚČAST NA AKCÍCH POŘÁDANÝCH PRO PERSONÁL - např. Dětský den, Mikulášská besídka 7. SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ DOBROVOLNÍKŮ - 2x ročně - s občerstvením 8. PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI DOBROVOLNÍKA - formou drobného dárku - ku příležitosti narozenin dobrovolníka kytičkou 9. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ CELOSTÁTNÍHO OCENĚNÍ DOBROVOLNÍKŮ „KŘESADLO“ 10. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ CERTIFIKÁTU DOBROVOLNÍKA A CENY „DOBROMAN ROKU“ 11. MOŽNOST ZÍSKÁNÍ PRAXE V PSYCHOSOCIÁLNÍCH SLUŽBÁCH 12. POJIŠTĚNÍ - Hasičská vzájemná pojišgovna

NAŠE DOBROVOLNICKÉ PROGRAMY 1. SENIOR - jednotliví dobrovolníci, kteří pracují pravidelně 2. BABY STUDIO - předškolní ročník MŠ Poděbradova pod vedením učitelek Evy Herčíkové a Venduly Literové

- společné cvičení a malování seniorů a dětí 3. RYCHLÁ ROTA - nárazové akce většího charakteru Kontakt: Daniela Lusková Koordinátor dobrovolníků Palackého 165/I 503 51 Chlumec n.C. Tel.: 0448/ 594 521 Tel.: 0604 240 344

CHLUMECKÝ DECHOVÝ ORCHESTR A MAŽORETKY POTĚŠILY SENIORY Poslední dubnový večer a „svátek čarodějnic“ byl pro seniory z chlumeckého domova důchodců příležitostí vidět už i ve světě známý orchestr a mažoretky. I přesto, že letošní vystoupení pro veřejnost pod sokolovnou bylo později než obvykle, vydrželi senioři čekat do pozdních hodin. A vyplatilo se to, protože dívky předvedly za doprovodu kapely exkluzivní vystoupení jen a jen pro seniory z domova. Děkujeme všem dívkám i celému orchestru, kapelníkům i paní Go-

gové a vedení Základní umělecké školy, že vyšli vstříc našemu přání. Aby čekání na mažoretky a dechovku nebylo tak dlouhé, navštívilo domov několik čarodějnic, které rozvážely odpolední svačinku v podobě čarodějnického koláče (recept: utlučeme několik hadích ocásků a pavoučích nožiček...) Na obou budovách domova se stavěla ozdobená májka a V Podzámčí se pálila slaměná čarodějnice. Daniela Lusková Sociální pracovnice DD

KNIHA KNIH - SVÁTEK MATEK Ježíš Kristus přinášel do života Izraele i světa nový pohled na ženu. Chápal ji jako člověka stvořeného nebeským Otcem (1 Moj 1,27) v partnerském vztahu s mužem. Ženě byl dán úkol matky nesoucí dar života dalších pokolení, muži byl dán úkol ochránce rodiny; oběma pak současně slyšet Boží slovo a plnit je. Starozákonní i novozákonní doba si velmi váží ženy láskyplné a každý z nás ví, co pro dítě znamená mateřská něha a porozumění. Plný úkol ženy - rodičky, matky i vychovatelky - však vidí Ježíš v růstu celé osobnosti ženy, která zná svůj úkol v rodině, ale i před Bohem. Naše ženy objevily své talenty; nadání, vlohy, schopnosti a připojily je ke svému manželství a mateřství. 5 / 2002

Jsou posilou a odpočinutím pro své životní partnery. Připravují pokračovatelskou generaci pro život. Křesganská žena ví, že nic nesmí být zanedbáno. Žádná z jejich povinností nemůže být plněna na úkor druhých. Na rozdíl od žen bez daru modlitby a víry, které se úkolů na nich požadovaných lekají, ženy církve vědí, kam jít o pomoc i jako matky i jako manželky. A nejdou bez úspěchu. Na otázku: „Ženu statečnou kdo nalezne?“ kladně odpovídá živá církev. V ní i neúnosné se stává únosným. Na poval Páně křesganská žena dovede říci kdykoliv „Hle, jsem služebnice Páně, staň se mi podle slova tvého.“ Pane Bože náš, v měsíci květnu si mnohé rodiny připomínají matčinu lás-

ku a obětavou péči, kterou od ní přijímají mnohdy lhostejně jako samozřejmost. Prosíme tě, dej nám dnes poznat, jak velká břemena starostlivosti jsou na ni vložena a buome jí vděčni. Posiluj ji, aby své úkoly zvládla a nedej, aby se jim zpronevěřila. Veo ji svou moudrostí k víře, naději a lásce. A prosíme, Bože, nauč nás, abychom jí byli platnou oporou. Dej, abychom měli ve stálé úctě své matky a nezapomínali na jejich obětavost. Dej, abychom si byli v rodinách blízcí, pomáhali si a milovali se. Dej prosíme, radost z víry našim rodinám a svým svatým Duchem je osvěcuj. AMEN Pokoj Vám Jaroslav Tesař farář CČSH 45

Z VAŠICH DOPISŮ

Volá Zdena pro nezasvěcené (Je 4. dubna 2002, než vyjde další číslo Chlumeckých listů, bude jistě mnoho změn, ale pro zajímavost uvádím.) Jordánsko, Ramalláh, JUDr. Zdena Cellerová nyní Majájová. Zdena pochází z Chlumce n. Cidl. a dlouhou dobu žila se svými rodiči a bratry v domě naproti škole, kde dnes má v přízemí prodejnu Kovoplast. Během svých vysokoškolských studií v Praze se seznámila s Basamem, budoucím manželem, který u nás studoval medicínu. Nyní žije se svými pěti dcerami a manželem ve své vilce se zahradou v již výše zmíněném Ramalláhu. (Zdena to s těmi děvčaty neměla lehké, zde jsou v módě spíš chlapečkové - pozn. komentátora.) Náš dům se nachází vzdušnou čarou jen několik stovek metrů od sídla Jasira Arafata. Slyšíme střelbu, nemůžeme vycházet. Ulice jsou vylidněné, chodníky lemují zničené automobily. Nevysílá televize ani rozhlas. Manžel nemůže jít do své pediatrické ordinace. Všichni muži mladší 45 let se museli shromáždit a jsou vyslýcháni. Ženy taktéž nemohou opustit domy. Na obou stranách jsou zabití. Na náměstí hlídkuje asi 50 tanků. Většina našich příbuzných jsou křesgané. Všichni cizinci včetně novinářů musili opustit město. Hrozí ztráta akreditace. Tolik ze zprávy od Zdeny, která zároveň zdraví všechny Chlumečáky, kteří se na ni ještě pamatují. komentuje

O.C. a J.C.

Příjemné posezení Jsem krajan a rodák z Nového Města a ve druhé polovině dubna jsem byl pozván do obce Luková a rodiny pana Věchta. Tady jsme se sešly čtyři rodiny těch dříve narozených, abychom pohovořili a zavzpomínali na to svoje dávno prožité, a to již více jak před šedesáti lety. Se všemi jsem se seznámil přes moje dvoudílné vzpomínkové knížky „Obyčejnej vesnickej kluk“, nejdříve však přes díl první, který popisuje tu dobu dětství prožitou v našem kraji Klicperově, která sahá až do doby první republiky, celého protektorátu i těch májových dnů osvobození v roce 1945. Dobrý půlden bylo o čem povídat a na co vzpomínat, ale při té řeči jsme dokonce přišli i na to, že jsme příbuzní, nebog babička našeho hostitele byla sestrou babičky mojí, a to z nás do dnešního času nevěděl nikdo. Pan Věchet to dokladoval oddacím listem z roku 1860. Na této svatbě byl co by svědek můj dědeček. Jen pro zajímavost a takovou představivost: čtyřicet let před tímto letopočtem vynalezli bratranci Veverkovi ruchadlo a kam za těch 180 let postoupila ta technika k dnešku? I naše generace pamatuje, že za 46

svého dětství se tráva na lukách i obilí na polích sekalo kosou. Pan Drahokoupil, rodák z Nepolis, který se té naší sešlosti se svou paní zúčastnil, zase připomenul, jak jeho otec za první republiky dělal betonářské výrobky a také všechno lopatou míchal ručně, ale i pěchoval do forem. V této době to bylo podobné i v jiných odvětvích, nebog v některých obcích nebyla ještě provedena elektrofikace. Proto naši rodiče, ale ještě více naši dědečkové a babičky se o mnoho více manuelně napracovali a to také bylo vidět i na větší tělesné sešlosti oproti nám, když si to i po tak dlouhé době připomeneme a porovnáme. Přišla řeč i na Chlumecké listy a konstatovali jsme, že se svou úrovní a obsahem velice zlepšily. Dozvíte se zde o nemalých starostech městského úřadu a z pestrobarevných informací o různých činnostech ve městě, ale i historii nedávné a více vzdálené. Vážení manželé Věchtovi, Drahokoupilovi a Bidmonovi, děkujeme za milé přivítání u Vás v Lukové, pěkné popovídání a pohoštění. Cítili jsme se u Vás jako mezi svými, ale my se již dneska těšíme na Vaši návštěvu v tomto obsazení U NÁS v Jiráskově Hronově. Vytvoříme podobné prostředí, abyste odjížděli od nás s dobrým uspokojením, jako my OD VÁS. Vaši: Jindřiška a Jan Černohlávkovi, Hronov

Slovo pravdy! Nad čím by se měl člověk především zamýšlet, když stojí před otázkou: neublížil jsem někomu svým jazykem, nemluvil jsem špatně o druhých? Jednou přijel kdosi celý rozčilený k Sokratovi - starořeckému učenci. Sokrate, slyšel jsi, co udělal tvůj přítel? To ti musím hned vyprávět. Okamžik, prosím tě, přerušil ho Sokrates. Prosel jsi to, co mi chceš říci, třemi síty? Třemi síty? podivil se muž. Ano, můj milý, třemi síty. Podívej se, zda Ti to, co mi chceš říci, projde třemi síty. První síto je síto pravdy. Zkoumal jsi všechno, co mi chceš říci, zdali je to pravdivé? Ne, slyšel jsem to vyprávět a... No vidíš! Ale určitě jsi to zkusil s druhým sítem. Je to síto dobroty. Jestlipak to, co mi chceš říct - když už by to neměla být pravda - je aspoň dobré? Druhý na to váhavě. Ne, není, naopak. Aha, přerušil ho Sokrates. Použijeme tedy aspoň třetí síto a zeptáme se, zdali to, co mi chceš říct a co tě tak rozčílilo, je potřebné. Potřebné to právě není. Tedy, usmál se mudrc, jestli to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré nebo potřebné, nech to být a nezatěžuj tím ani sebe, ani mě! Neslyšíme tu slovo Kristovo: Nesuote a nebudete souzeni. Neodsuzujte a nebudete odsouzeni. Mnozí lidé rádi poslouchají leccos o druhých, ale běda, když se to týká jich samotných. P. Antonín Týfa, ř.k. duchovní, Chlumec n. Cidl. Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

Tenkrát před 57 lety... 7. května s rozbřeskem vyrazila Pařížskou třídou do útoku zhruba rota hulákajících esesmanů. Po náměstí opět začaly křižovat tanky. Jeden přirachotil k ruskému kostelu, připraven jako vždy střílet do Kaprové ulice a na Novou radnici, zatímco druhý se znovu usadil na kraji Dlouhé třídy, aby zajistil útočící pěchotu před očekávaným protiútokem povstalců z Dlouhé třídy. Třetí stál mezi nimi poblíž Husova pomníku naproti vypálené budově městské pojišgovny. Kolem Husova pomníku, pod jeho spolehlivou ochranou, pobíhaly esesácké šarže a pobízely vojáky k zvýšené snaze zdolat to povstalecké hnízdo. Z jižní strany, od Železné ulice začalo samohybné dělo Ferdinand zápalnými a trhavými granáty ostřelovat hořící věž Staroměstské radnice. Mladá magistra z lékárny naproti bočnímu vchodu do radnice v palbě přeběhla ulici. Zadýchaně sděluje obráncům: „Tady vám nesu dvě láhve éteru. Dá se s tím zapálit tank.“ Chlapi jí děkují. I kdyby ho nepoužili na zapálení tanku, hodí se určitě doktoru Melicharovi na ošetřovně. Tam leží na rozprostřených přikrývkách desítky raněných. Lékaři dělají, co mohou, omývají rány jódem, obvazují, vyndávají z masa kulky a střepiny, ale všeho je málo. Obvazů, jódu, nástrojů, dezinfekčních a utišujících prostředků i lékařů. Teo zrovna přinesli na nosítkách muže v černé, špinavé a ohořelé kombinéze, s těžkými popáleninami. Položili ho na improvizovaný operační stůl, osvětlený řadou stolních kancelářských lamp. „Kdo ho sem přinesl?“ rozčiluje se mladý muž v bílém zakrváceném plášti. „Vždyg je to Němčour.“ Medik, kterého před dokončením studia Němci odvlekli do Rawensbrücku a tři dlouhé roky ho tam věznili na pokraji života a smrti. Kdo by se mu divil, že je nenávidí. A za ty tři dny tady v podzemí už taky viděl dost, aby měl důvod Němcům z duše přát utrpení i smrt... „Já přece nebudu ošetřovat nějakého německého parchanta, dokonce možná esesáka. Nemáme dost medikamentů pro naše lidi, tak nebudu plýt5 / 2002

vat materiálem... Doneste si ho hezky tam, kde jste ho sebrali!“ „Ale, pane kolego,“ ozval se mírný, domlouvavý hlas šedovlasého muže v bílém, který právě přicházel ze sklepní chodby, kde si už nutně musel zakouřit, aby zahnal těžkou únavu. „Jen ho nechte ležet, kde leží, i když je Němec a Němci vám ani nikomu z nás neudělali nic dobrého. Ale všichni Němci nejsou esesáci a i kdyby... tohle je raněný člověk a my jsme čeští lékaři, naše povinnost je raněné zachraňovat před smrtí a léčit. Nemyslíte?“

Medik sklonil hlavu. „Máte pravdu, pane doktore,“ řekl po chvíli, „omlouvám se.“ Před polednem se náměstí ocitlo pod palbou děl z Letenské pláně. Střechu severního křídla radnice zachvátily plameny. Tanky jezdily sem a tam a střílely. Bránily hasičům zasáhnout proti požárům. V budově radnice hořely kazetové stropy, v přízemí hořel historický archiv města s rukopisy z 15. století. Němci zběsile útočili. Měli za to, že obránci jsou v koncích. Deset esesáků se probilo v zarputilém boji od pomníku až k přízemním oknům na jižní straně radnice, ale obránci je nakonec dobře organizovanou a mířenou

Zničený německý tank na Staroměstském náměstí

Staroměstská radnice po boji 47

MALÉ ZAMYŠLENÍ

palbou, v níž dva z útočníků byli zabiti, nakonec odrazili a donutili ustoupit. Na obvaziště v suterénu Nové radnice nosiči podzemní chodbou přenášeli raněné. Několik dalších mužů padlo. Z Letenské pláně baterie děl ostřelovaly Pařížskou třídu i náměstí. Celá jeho severní strana až k ústí Dlouhé třídy, Storchovy domy, celá jižní fronta domů až k Železné ulici, všechno hořelo. Plameny již prohryzávaly i věž radnice a výbuchy zle poškodily i zdivo a památný orloj mistra Hanuše. Reproduktory do hukotu palby a praskání hořících krovů volaly vlastence do boje. Vytrvejte! Neztrácejte víru ve vítězství! S večerem boj opět jako by únavou polevil. Zemdlelí obránci si rychle doplňovali munici. Získali i tři pancéřové pěsti. To pozvedlo jejich sebevědomí pro zítřek. Kolem 16. hodiny ještě poručík Konopa jednou z nich odstřelil další německý tank z těch, které celý den objížděly radnici a bušily dělostřelbou do jejích zdí. Nadešel 8. květen a na zmučenou, krvácející, ale hrdinně odhodlanou Pra-

hu slibovalo popatřit slunce. Na Staroměstském náměstí, stejně jako v celém městě, od časných ranních hodin vzplanuly těžké boje. Němci po odchodu vlasovců začali zle svírat obránce ze všech stran náporem tanků. Rozhlas volal o pomoc anglicky a rusky. Rojnice nacistů se draly přes barikády krok za krokem do centra města. Hlavně esesáci byli vzteklí jako psi, že jim Praha brání v závěrečných operacích války, kterými si chtěli vytvořit co nejlepší pozice pro blížící se mír. Snažili se povstání utopit v krvi. Neštítili se hnát před svými tanky proti barikádám povstalců houfy žen a dětí, aby Čechům znemožnili střílet. Bezuzdně vraždili nevinné obyvatelstvo na Pankráci, na Žižkově, na Masarykově nádraží... Celý areál radničních budov s přilehlými ulicemi i barikádami se otřásal pod palbou německých děl, ale i kulometů a pušek. Velitel radničního úseku poručík Kozel žádal naléhavě hlavní velitelství o pomoc. Přišla v pravý čas. Četnický oddíl pod velením poručíka Luňáka, družstvo vládního voj-

ska a skupina bojovníků z Hořovic. Nacisté rozpoutali boj již jen se třemi tanky. Čtvrtý vzplanul u Husova pomníku po zásahu pancéřovou pěstí. Dva tanky zůstaly na náměstí a třetí projížděl okolo ruského kostela k nové radniční budově. Vtom jeden z obránců, štábní praporčík městské stráže, zasáhl průzorem řidiče. Bezvládný tank narazil do zdi. Zbylí tankisté vyskákali průlezy ven a zmizeli v Maislově ulici. Dvojici pancéřů, které nepřestávaly objíždět náměstí a ostřelovat silně poničené a vyhořelé budovy radnice, po nějaké době přijela na pomoc další čtyři obrněná vozidla a esesáci se rozvinuli k útoku, kterým chtěli zlomit odpor obránců. Povstalci bojující v rozstřílené a hořící budově radnice s vypětím všech sil a prostředků nápor mnohonásobné přesily odrazili. Hořovičtí bojovníci zničili celkem tři německé tanky. Jeden z nich byl zasažen pancéřovou pěstí z kanálu, k němuž odvážný střelec doběhl přískokem a v jeho útrobách si počkal na příhodný okamžik, kdy mohl s jistotou stisknout spoušg. Čtyři z hrdin-

Reklama

48

Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

ných hořovických partyzánů v bojích toho dne padli. Když v 17.15 Němci požádali o příměří, aby mohli z náměstí, zahaleného dusivým černým dýmem, odnést své mrtvé a raněné, ukázalo se, jak velké přesile obránci radnice v obklí-

čení čelili: 27 tanků, 2 obrněné vozy, 90 osobních a 32 nákladních aut projíždělo přes náměstí vypálenou Pařížskou třídou přes Čechův most na Klárov. V souladu se zněním kapitulačního protokolu, který v 16 hodin podepsal zplnomocněný velitel německých

branných sil generál pěchoty Rudolf Toussaint, se všem německým jednotkám otvíraly průchody v barikádách, aby mohly opustit Prahu. Obránci počítali své ztráty: 17 mrtvých... Karel Richter

U stolu italského regionu Piemont Region Piemont (Piemonte) nemohl dostat příhodnějšího jména, které by lépe vystihovalo jeho geografickou podobu. Opravdu se rozkládá na úpatí hor, přesně tak, jak to hlásá jeho jméno - pie - noha, úpatí, monte - hora. Alpy dosahující značné výšky, i přes 4 000 m, zabírají skoro polovinu plochy regionu a obklopují Pádskou nížinu ze tří stran. Ze severu, jihu a ze západu, kde pramení 625 kilometrů dlouhý Pád (Po), nejdelší řeka Itálie. Oba typy krajiny, hory i nížina, silně ovlivňují život obyvatel a nepřímo i jejich kuchyni. Hory umožňují pěstovat zimní sporty na vysoké úrovni. To byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč byl Piemont s hlavním městem Turínem (Torino) pověřen uspořádáním zimních olympijských her v roce 2006. V létě hory nabízejí výborné podmínky pro horskou i vysokohorskou turistiku. Začátky tohoto sportu byly položeny právě zde dvěma obyvateli francouzského Chamonix, kteří již v roce 1786 vystoupili na Mont Blanc. Jeden byl povoláním lékař, druhý hledač přírodních krystalů. Jednali z pověření švýcarského vědce Horace Benedicta de Saussura z Ženevy, který na vyhledání cesty na horu vypsal odměnu. Následovníků měli několik ze všech vrstev obyvatelstva. Mezi průkopníky vysokohorské turistiky byli i kněží. Jeden z nich, Don Gnifetti, v roce 1842 zdolal druhý nejvyšší vrchol. Ten teo nese jeho jméno. O rozvoj turistiky vůbec se zasloužili hlavně dobře situovaní Angličané. Do hor je doprovázeli horští průvodci, původně pracující jako již zmínění hledači přírodních krystalů nebo lovci, tedy lidé, kteří v horách vyrostli a dobře je znali. Tak vzniklo 5 / 2002

nové povolání. Tito pionýři položili základní kámen pro horskou turistiku 19. století. Ta s sebou přinesla stavbu silnic, horských chat a luxusních hotelů. Dnes na dobu rozkvětu hoteliérství zbývají jen nostalgické vzpomínky. V současné době je povolání horského průvodce náročné na fyzickou zdatnost i teoretické znalosti. Adept se musí prokázat, pokud má v úmyslu zapsat se do průvodcovského kurzu, horolezeckými úspěchy, musí zvládnout jízdu v hlubokém sněhu, umět zacházet s cepínem a lézt se železy. Praktická a teoretická výuka trvá 90 dní a je rozdělena na 3 roky. Po úspěšném absolutoriu uchazeč obdrží vysvědčení platné na celém světě. Jiným druhem sportu, pro který jsou v Piemontu vhodné podmínky, je jízda na horských kolech, létání s deltovým křídlem nebo svahovým padákem. Ale i přívrženci vodních sportů si přijdou na své. Četné, dosud neregulované, horské potoky, říčky a řeky a jezera Lago Maggiore a Lago d’Orta na severu regionu k tomu dávají nejednu příležitost. Turisticky přitažlivé jsou i chráněné krajinné oblasti, jichž má Piemont ze všech italských regionů nejvíce. Hlavní město Turín na Pádu a na úpatí Alp si přes 17. a 18. století, dobu stavebního boomu, kdy dostalo současnou architektonickou podobu, do dnešního dne zachovalo původní římský půdorys pravoúhlých ulic. Někdo možná namítne, že takto uspořádaných měst je na světě více. Rozdíl spočívá v tom, že tato města vděčí svému vzniku rýsovacímu prknu dob pozdějších. New York byl založen jako New Amsterdam 1612, St. Petersburg Petrem I. 1703, Barceloně (kromě gotic-

kého jádra) byl dán geometrický půdorys v 19. století. V 17. a 18. století se město rozrostlo, přibylo nejen paláců, ale také

NT

MO

PIE

Turín

parků, širokých bulvárů, alejí a zahrad. A také mostů. 26 jich spojuje břehy Pádu a jeho přítoku Dory. Dnes je Turín pravou pokladnicí barokního a secesního umění, hlavně v architektuře. Za zmínku ještě stojí, že nakupovat ve městě je požitek za každého, zvláště pak za deštivého počasí. 18 kilometrů arkád dovoluje projít město ze severu na jih, z východu na západ nebo obráceně zcela suchou nohou. Je to největší pěší zóna na světě, a to již několik století. Existovala již v dobách, kdy o tomto výrazu nebylo ani potuchy. Bohatství, nádhera a luxus se v Turínu soustředily proto, že v letech 1720 - 1945 vládnoucí rod Savojska zvolil město za své sídlo. (Tehdy Savojsko v dnešní Francii, Piemont se Sardinií a částí Švýcarska tvořily jeden celek.) Z této dynastie se v letech 1861 - 1945 rekrutovali i italští králové. Turínská univerzita, tzv. Politecnico, vychovává velmi kvalitní inženýry, kteří bez problémů nacházejí uplat49

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

nění v různých odvětvích domácího průmyslu, především v automobilovém. Bez jejich vědomostí, znalostí a nadání by takový rozkvět automobilek nebyl možný. Všeobecně známé jsou značky aut Lancia a Fiat (Fabbrica Italiana Automobili Torino). Fiat není zkratka ledajaká. Když se hledalo jméno pro automobilovou značku, byl kladen důraz na to, aby měla nějaký význam. V latině slovo fiat znamená buo, budiž, staň se. Širší veřejnosti známé jako často citované rčení ze Starého zákona „fiat lux“ „budiž světlo“ nebo jeden verš z Otčenáše „fiat voluntas tua“ „buo vůle tvá“. Turín zásobuje motoristy nejen auty, ale i pneumatikami značky Michelin, oděvní průmysl a módní návrháře látkami a nás všechny vermutem, ag je to cinzano, campari, martini nebo carpano. Z ostatních piemontských továren to byl Olivetti, který proslavil Ivréu, piemontské višně v likéru a čokoládě značky Ferrero, které dnes napodobuje půl světa, jsou doma ve městě Alba a Asti je automaticky spojováno se šumivým vínem asti spumante. Již několik let se i u nás na reklamních stránkách časopisů a ve větších městech v prodejnách luxusních výrobků usnadňujících práci v kuchyni můžeme setkat se jménem Alessi. Ve třetí generaci, přesně od roku 1921, se jejich výrobky - někdy dosti výjimečných tvarů - používají v Itálii i za hranicemi. Ne vždy se vyznačují praktičností, zato však vynikají elegancí a cenou. Drahé jsou nejen kuchyňské potřeby Alessiho, ale i lanýže, houby rostoucí na jihovýchodě regionu v lesích v okolí města Alba. Existuje asi 50 druhů, ale jen několik z nich je jedlých. Ke svému růstu pod zemí potřebují určité podmínky, které se sice po dlouhém úsilí podařilo napodobit, uměle vypěstovaných lanýžů se přesto nikdo nedočkal. Z toho vyplývá, že jsou vzácné a tím také drahé. V roce 2000 100 g hub stálo 300 - 500 DM, což odpovídalo 6 000 - 10 000 Kč. I hledání je obtížné. Jsou malé, jedna váží 50 - 100 g, a není je vidět. Zachytit jejich vůní se daří jen citlivému nosu. Většina „houbařů“ se spoléhá 50

na čich obyčejných psů-míšenců, jejichž cvičené čenichy jsou pomalu vyvažovány zlatem. Také vepři podávají dobré sběračské výkony, ale mají jednu velkou nevýhodu: jejich výchova je skoro nemožná, takže se prakticky nedají pohnout k tomu, aby nalezené sami hned nesežrali. Pes si dá přece jen říci, i když by chug na lanýže měl taky. Kopcovitá krajina jihovýchodu zásobuje obyvatelstvo nejen lanýži, ale i jinými houbami, ořechy a zvěří, na jižních svazích se daří vinné révě. Triumvirát červených vín Barolo, Barbaresco a Barbera jsou od piemontské kuchyně neodmyslitelné. V Pádské nížině v 15. stol. - po morových epidemiích a obdobích hladu - začalo hledání nové potraviny dostupné širokým masám. Cisterciáčtí mniši začali pokusně pěstovat rýži, ale obyvatelstvo ji - podobně jako brambory v našich zemích - odmítalo. Nakonec osvětová činnost mnichů a hlad tvrdošíjné obyvatelstvo přesvědčily. Ve velkém se s pěstováním začalo v 19. stol. a ve století 20. se Itálie stala největším evropským producentem. Jedněm přinesla bohatství, jiným, hlavně sezonním dělníkům, výdělky velmi nízké. Film „Riso amaro“ („Hořká rýže“) neorealisty Giuseppe de Santise z roku 1949 tuto problematiku vynikajícím způsobem tematizuje. Dnes pracné manuální obdělávání polí převzaly stroje. Přesto však pěstování rýže není jednoduché. Jednotlivá pole jsou založena tak, aby celý systém měl určitý spád, nebog voda musí protékat pomalu, zato nepřetržitě. Nesmí téct ani příliš rychle, ani se nesmí zastavit. Obojí by pro rostliny bylo škodlivé. Rýže patří hlavně na severu země k základním potravinám už proto, že se tam pěstuje. Vybrat však realizovatelné recepty piemontské kuchyně není jednoduché. Většina z nich, i na bázi rýže, se neobejde bez lanýžů. A ty na částečně zalesněném chlumeckém kopci zvaném František nenalezne ani náš psí soused Flíček, jeden z nejinteligentnějších exemplářů svého druhu. Nezbývá než volit recepty bez lanýžů nebo

lanýže prostě vynechat. Rozhodněte sami, jak se v případě rizota na piemontský způsob zachováte.

Rizoto na piemontský způsob (risotto alla piemontese) 350 g rýže 1 l hovězího vývaru 50 g másla 40 g parmazánu 40 g omáčky z pečeně trochu muškátového oříšku, sůl a lanýže Rýži vařit 15 minut v hovězím vývaru, občas zamíchat. Hrnec vzít z ohně, přidat máslo, parmazán a muškátový oříšek. Několik minut nechat odpočinout. Rýži dát do předehřáté servírovací mísy, omáčku nalít doprostřed a posypat tenkými plátky lanýže.

Rizoto s hříbky (risotto ai porcini) 85 g másla 1 velká cibule 300 g čerstvých hříbků nakrájených na plátky 400 g rýže 1,75 l kuřecího vývaru 60 g parmazánu čerstvě mletý černý pepř sůl Na pánvi rozehřát polovinu másla a cibuli s houbami na něm podusit. Osolit. Přidat rýži a vývar přilévat postupně do té doby, dokud ho rýže absorbuje. Když je rýže vařená (asi za 20 minut), vzít z ohně, přidat zbylé máslo a parmazán. Opepřit a hned servírovat.

Telecí v tuňákové omáčce (vitello tonnato) 700 g zadního telecího 100 ml suchého bílého vína olivový olej sůl, pepř 2 bobkové listy 2 stvoly řapíkového celeru 1 stroužek česneku 2 žloutky šgáva z jednoho citrónu 200 g tuňáka v oleji 2 sardelky pokrájené nadrobno 2 lžíce kaparů Maso na troše oleje prudce opéci, přilít bílé víno, osolit a opepřit. Přidat bobkový list a česnek a na mírném Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

ohni asi 60 minut dusit. Nechat vychladnout. Ze žloutků, olivového oleje a citrónové šgávy připravit majonézu. S tuňákem, sardelkami a kapary propasírovat přes síto. Studené maso nakrájet na tenké plátky a položit na mělké talíře. Potřít majonézou a 2 - 3 hodiny nechat v chladnu. Telecí v tuňákové omáčce patří ke klasickým piemontským předkrmům. Hodí se k němu červené víno.

Bagnet verd (zelená omáčka) 1 svazek petržele 1 stroužek česneku několik kaparů 1 malá kyselá okurka 2 sardelky 1 dva dny stará žemle 3 lžíce octa 1 vejce natvrdo olivový olej sůl a pepř lžička cukru Petržel, česnek a kapary nasekat nadrobno, okurku a sardelky nakrájet na kousky. Housku namočit do octa. Vše

rozmixovat a propasírovat. Přidat olivový olej, sůl, pepř a cukr. Promíchat. Hodí se k vařenému masu. Další recept je - vzhledem k množství vajec potřebných k realizaci - určen hlavně chovatelům slepic.

Zabaione (pěnový vinný krém) 12 žloutků 400 ml vína marsala trochu skořice 1 malá sklenka rumu Žloutky a cukr šlehat tak dlouho, až je masa skoro bílá. Skořici rozpustit v marsale a přidat rum. Marsalu za stálého míchání přilívat do krému. Nádobu dát do vodní lázně a krém při nízké teplotě opatrně kvedlat. Když je krém napěněný, vzít z ohně a nalít do dezertních misek.

Bonét (pudingový krém) 4 žloutky 130 g cukru 50 g pečiva amaretti 15 g kakaa

250 ml mléka malá sklenka rumu Žloutky se 100 g cukru ušlehat do pěny. Amaretti (pečivo jako kokosky, jenže z hořkých mandlí) rozdrtit a s kakaem, mlékem a rumem přidat ke žloutkům. Míchat tak dlouho, dokud nevznikne hladká krémovitá masa. Zbylý cukr karamelizovat a karamelem vymazat pudingovou formu. Krém do formy nalít a v předehřáté troubě ve vodní lázni asi hodinu péci. Voda se nesmí vařit. Po hodině vyndat z trouby, nechat 15 minut stát, pak vyklopit na talíř. Lze servírovat teplý i studený. Piemonte je jedním z mála italských regionů sousedících ne s mořem, nýbrž s jinou zemí. V tomto případě je to Švýcarsko a Francie. Sousedé se vzájemně ovlivňují po všech stránkách, což je patrné hlavně na způsobu života, zvycích a také na přípravě jídel. I kuchyně Savojska a Piemontu vykazují společné rysy - vždyg dlouhou dobu tvořily společný stát. Hana Tomsová

Pocidliní - Hradištko, Žiželice a Končice V dubnovém čísle Chlumeckých listů jsem se zabýval pověstí vodní tvrze Hradištko, dnes se pokusím cosi vyčísti z historie a souvislostí. Půjdeme navštívit urbanisticky zajímavé městečko Žiželice. První zmínka se nachází ve falzu z 12. stol., kde Žiželice jsou připomínány k roku 1052. Roku 1260 se držitelem Žiželicko-Hradištského panství stal Jan Sezima z větve Vítkovců, který jako bezdětný postoupil svoje panství synovi své sestry, Ďetochu z Třebelovic se sídlem v Hradištku. Městečko Žiželice vysadil na právu Purkrechtním roku 1321 Ďetoch z Hradištka. Dále je uváděno mnoho výhod, které z tohoto práva plynuly. Ďetochův erb převzalo městečko do svého znaku, zkřížené meče v červeném poli. Potud by na vzniku městečka nebylo nic neobvyklého. Co však situaci značně komplikuje, je soudo5 / 2002

bá existence Končic, prvně pod tímto jménem doložené k roku 1346. Tato vesnice totiž bezprostředně navazuje na nástavbu Žiželic a existoval zde pouhých 150 m od kostela žiželického kostel končický. Po roku 1726 zůstala jen dřevěná zvonice, kostel spolkl požár. Na tuto otázku odpovídá ona pověst, která s konfrontací s historickou skutečností budí značný dojem věrohodnosti. Na tuto okolnost již upozornil Ing. arch. K. Kuča, který se s touho událostí blíže zaobíral. Chtěl jsem jenom malinko naznačit, hlavně našim potomkům, jak je historie našeho kraje zajímavá. Jen ten král Václav mi to nějak zamotal. Historikové uvádí, že král Václav III., který se k tomuto datu přibližuje, vládl od roku 1305-1306 a byl jako poslední Přemyslovec zavražděn v Olomouci.

Závěr a pravděpodobná FAKTA. Hradištko jako vodní tvrz. Ďetoch jako hradní pán. Žiželičtí šli Ďetochovi na pomoc, poté došlo k rozdělení Žiželic a Končic. Nabízí se tedy domněnka, že na této pověsti bude dosti pravdy. Omlouvám se všem historikům a zároveň prosím naše čtenáře, kteří by věděli více, nechg vloží svoji zprávu do schránky na chlumecké radnici. Jindřich Celler

Omluva V tomto čísle není z technických důvodů uveřejněn příspěvek pana Těšíka „Paměti mého života na Rusi“. Jeho pokračování bude opět v příštím čísle.

51

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY Jdu s Barykem na procházku. Je sice jaro, ale je ledovo, i když je nebe průzračné. Tráva je už ostře zelená, jen u cesty je samá stařina. Nevím, co se to stalo, ale od jisté doby tu roste tvrdá trsovitá tráva, po které se nedá chodit, nanejvýš upadnout přes její chocholy s vysokými výhony zakončenými jemnými vlajícími metlicemi. Je to ostřice, je to kavyl? Co to je, ten vetřelec, který nám leze už i do zahrádek? Bývala tu krásná písková cesta s jemnou travičkou, s mateřídouškovými plácky, sem tam pryšce, pak slzičky Panny Marie, kominíčky, radost posedět. Za to Baryk je šgastný. Prolézá tou spletí s výrazem naprosté blaženosti. Musím se zaklánět dozadu, aby mě nestrhl při svém horlivém čtení pachů a sledování myších cest. Ani les mě nepotěšil. Je řídký a samý pařez. Rozmrzele vzpomínám, jak mě zlobilo v minulém režimu plýtvání papírem. Ty věčně vydávané rudé obálky sjezdů, oběžníky, letáky, politické plakáty. Kéž by se to obrátilo, aby nastoupila rozumnější společnost! Říkala jsem si. Samozřejmě jsme nesnášeli i mnoho jiných dalších věcí. Nastoupila. A mám přecpanou schránku na poštu, zával papíru u kamen, všude štůsky dopisních obálek s účty a věčně něco hledám. Kam jsem jen dala ten ústřižek, co jsem zapomněla hned zařadit do pořadačů, vyrovnaných ve speciálně pro ně zakoupené pojízdné knihovničce? A zas hrabání v papírovém moři. Někdy najdu, někdy nenajdu.Toho ztraceného času! Proč jsou lidé tak nenapravitelní? Asi neexistuje období, které by spělo k jakési dokonalejší formě, vždycky jim ten dobrý zámysl na něčem ztroskotá. Jediný, pro mne potěšitelný, důsledek posledního přehrabování byl, že jsem narazila na předávací listinu hostince čp. 22 na Julii a Františka Hlaváčkovy. Listina, napsaná krasopisným 52

stínovaným písmem, mi ozřejmila téměř dvousetleté dějiny rozložité, z dubu roubené hospody i s časem, tehdy ještě spíše osady Štíta. Největší vsí v okolí jsou v této době Chýště, nejmenší je Štít. Má asi 16 čísel. Přesnější záznamy se vedou od roku 1847, kdy i tady dochází k přeměřování a zakreslování velikostí a polohy usedlostí a pozemků. Prvním zaznamenaným majitelem podle smlouvy trhové od 13. dubna je František Vejr. Za měsíc nato připisuje polovici majetku své novomanželce, také Františce. Chodí ještě oblečeni do chlumeckých krojů. Mladá šenkýřka má bílou naškrobenou blůzku se zoubkováním a naškrobené rukávky, slušivou šněrovačku a několik sukní. Jsou již relativně svobodni, oproštění od poddanství, ale za rok jim nadějný vývoj k lepším časům zmaří prohraná revoluce v roce 1848. A nastoupí normalizační období. U nás tak časté. Známe to. Štít leží ještě ze tří stran obklopený lesem, s domky navlečenými jak korálky na cestě k Přelouči. Malá plocha polí byla písčitá, domkáři byli spíše dřevaři i uhlíři na milířích nedaleko Flášera a ještě donedávna se také přiživovali sezonními pracemi na velkých rybnících Rutvasu a na Rtánovském rybníku s přilehlými menšími rybníky Řešeta a Rohlíkem. „Je to dlouhý jako rutvas“ nebo „táhne se to jako rutvas“ říkalo se u nás o něčem předlouhém a nekonečném. Bylo to označení něčeho s tíží překonávaného. Ještě do nedávna jsem brala tento příměr jako všeplatný a všude srozumitelný. A až teo si uvědomuji, že je to zřejmě jen místní název. Rutvas, pojmenování, které si místní uzpůsobili a přivlastnili z původního názvu Rote Wasser. Nejspíš jej vymyslil pán z Pernštejnů, majitel a iniciátor rozvoje rybnikaření ve zdejším kraji. V některých listinách se také používá název Rote Fass. Tak si vyberte. Buo Červená voda nebo Rudý sud, pro místní jednoduše Rutvas.

Ještě donedávna to tu bylo jak dnes v jižních Čechách a nejspíš u Třeboně, rybničnatý kraj, plný mokřadel a močálů. Podle záznamů měřila vodní plocha něco mezi sedmi až osmi sty hektary. V čase, kdy se hospoda stavěla, přeletovala tu hejna divokých kachen a husí, potáplice, volavky - celá ta krajina byla jiná, plná par a vodní holoty, podzimních mlh, zkazek o hastrmanech, hejkalech a bludičkách. Hluboké lesy a neustálé bitvy mezi lesníky, hajnými a pytláky. Pro poddané to bylo vždy těžké. Mezi hojností zvěře, ryb a ptáků jim kručívalo v břiše často hlady. Je to jednoduché. Nepatřily jim. Jen ve Štítě hlídaly polesí dvě hájenky a lesovna. V době, kdy si pan Vejr kupuje hospodu, se vzhled krajiny mění. Rybníky, o které noví majitelé ztrácí zájem, leží ladem a zarůstají. Později je dávají v údobí raabisace vysoušet a jejich plocha se mění v pole. Ta rozprodávají mezi rolníky, a tak krajina dostává nový charakter. Více zemědělský. Pro Štít to valný význam nemá. Oba velké rybníky, Rutvas na jihu, Rtánov na severu jsou od nich přece jen pro potahy i pro lidi dost vzdáleny. Přesto hospoda žije, a to tu není jediná. Směrem k Pamětníku je ještě Chárovna. Ale obě se tu uživí. Mají ještě malé hospodářství a večer se točí v šenku. Hospoda je to pěkná s bohatě vyřezávaným štítem, dopředu k cestě tři okýnka a mezi roubenými duby bílá vymazávka. Šenkýř se svou panímámou tu hospodaří celých 37 let. Měli asi dceru, a tak v roce 1881 celé hospodářství i s hospodou podle smlouvy postupné předávají Františce a Františku Pavlíkovým. Mladí tu hospodaří jen šest let a podle smlouvy trhové ji prodávají manželům Vosáhlovým. Píše se rok 1888. Nevím, co se stalo, že se zbavují svého domova - pro nemoc - pro dluhy, kdo to už dnes ví, ale stál při nich sám Archanděl Gabriel - protože za rok v roce 1889 lehne celý Štít popelem. Musil to být strašný den. Domky, stáje, stodoly, všecko v jednom plameni. Lidé zachraňovali, co mohli, hlavně peřiny, trocha nábytku, hlavně dobytek, ach, zbývaly jim jen oči pro pláč. Vosáhlovi se Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

koupí vydali z peněz, musí se snažit prodat to, co zbylo. Josef a Kateřina Havrdovi měli tu odvahu převzít spáleniště a začít od základu. To, co zbylo, nebylo tak drahé. Byli zdatní a silní, opuka se těžila nedaleko, hned vedle slínoviště u paty kopce Tátrumu. Za Marie Terezie vyšel zákaz dřevěných staveb, právě proto, že časté ohně ničily celá sídliště, že jeden dům chytal od druhého. Musilo se stavět novým způsobem. Technologie byla jednoduchá. Vytvořili z prken bednění, používali i postranice z vozů. K jejich ploše kladli rovnými stranami opukové kusy a spojovali je mazanicí ze slínu. Do vzniklé mezery vrstvili zbylou opuku a prosypávali ji slínem, nechali zatuhnout, popotáhli bednění a pokračovali dál. Na překlady používali i ohořelé fošny, někde nahrazovali opukovou vysypávku dubovými trámy, které se ze starého domu zachránily. Často jsme při přestavbě na ně narazili a musím říct, že dub je opravdu tvrdý. Pěkně nám naše úpravy osolili. Ale musíme je pochválit. Stavěli dobře, zdi jsou sedmdesát, někde i víc centimetrů silné, prý by odolaly i atomovému záření. Rozpětí domu nám dalo zabrat. Dům je deset metrů široký a sežeňte trámy na krovy víc jak 8 m dlouhé! Za komunismu problém téměř k nepřekonání a po revoluci to byl horor jen o málo menší! Pro ně tehdy asi ne. Vesnice byla samí dřevaři, kteří se dokázali ohánět širočinou - pro ně to byla hračka. Štít i koncovky trámů zdobili tak umě, - na to jsme opravdu neměli. Byli to mistři, ti dřevaři, hoši z roku 1891! Jen sklípek mohli udělat vyšší. I když to bude vina asi dalších majitelů. Původně tu byla podlaha vyztužená jen opukou. Ti další ji vylepšili cihlami my zase betonem - při zátopách se sklípek i tak zaplavuje i do 15ti cm vodou. Takže vina na naši hlavu! Havrdovi mohli chodit ve sklípku zpříma. My se už musíme ohýbat. Další předávání je pro mne záhadou a téměř detektivkou. Havrdovi byli asi dobří majitelé, vlastnili svou hospůdku dvacet tři let. Měli pravděpodobně více dětí, protože při předávání majetku na další generaci je tu dědiců více. Na tom by nebylo nic tak 5 / 2002

divného. Hlavolam je v tom, že se každý z nich jmenuje jinak. Všichni jsou poděleni čtvrtinou. Prvním je syn Jan Havrda, druhým bude asi dcera, provdaná Pavlíčková, dále jsou to nezletilé děti, Josef a Václav Koflákovi. K předávání došlo jen tři měsíce před vypuknutím 1. světové války, největšího masakru ve světových dějinách. Do války nedobrovolně odchází většina mladých mužů bojovat za zájmy Rakousko-Uherska. Polovina z počtu odcházejících zůstává rozseta po bojištích Evropy ležet. Navždy. Odchází i Jan? Proč prodávají hned po roce nově nabyté dědictví? Napadá mne množství možných důvodů, jen který je správný! Je rok 1915. Podivná doba čekání na zprávy z bojiště. Nedostatku i hladu. I když byli u zdroje vytváření potravin, jsou tu novodobí drábi s konfiskacemi a kontribucemi, že těm, kteří tu zůstali, ponechávají jen ubohé nejnutnější a osivo. V polích pracují ženy, děti a staří muži. Při hledání faktů jsem našla zajímavé listiny s hlavičkou Prohlášení. Časové rozpětí 1913 - 1917. Je z nich cítit stále pocit poddanství a stísněnosti, kterého se lidé stále ještě nezbavili a které bylo stále ještě nepřekonatelnou společenskou normou. Pro lidi, kteří tu žili, pracovali, pochovávali své mrtvé. Já podepsaný Václav Kofránek ze Štíta doznávám, že jsem byl přistižen 4. března panem lesním Ferd. Tilšerem při neoprávněné jízdě povozem vedoucí ze Štíta přes Výples na Koleskou cestu... s tím, že smím pro tentokrát pokračovat a že pro pych na mne oznámení učiněno nebude. Já podepsaný Lulek Václav z Újezda, doznávám, že jsem byl přistižen hajným Václavem Věříšem při neoprávněné chůzi z Újezda přes les do cukrovaru v Novém Městě... Já podepsaný Josef Svoboda z Klamoše jsem byl viděn při neoprávněné chůzi po pěšině z Klamoše k hájence u Lípy bez dovolení a pro příště již nebudu... a u všech dotvrzeno panem lesním a jedním svědkem a viníkem, který si krátil jinak dlouhou cestu. Stvrzeno podpisy, viník těžkým a neohrabaným.

Já podepsaný Jos. Zima ze Štíta doznávám, že byli přistiženi můj synovec Oldřich Šimon a čeledín panem lesním radou Hockem při neoprávněném vedení dobytka přes les zvaný Kouta a plavení dobytka v rybníce Flaišaru. Doznávám... Já podepsaný Jan Volejník z Chýnice jsem byl přistižen p. lesním Tilšerem při jízdě trakařem po cestě vedoucí z Chýnice po Dlouhé louce k rybníku Výplatilu směrem přes pole z Újezdu. Podotýkám, že jsem vezl na trakaři pluh od kováře z Újezda. Prohlášení je pěkný štůsek. Všechny stvrzeny podpisy, razítky správy polesí, starosty příslušné obce na parádním, velkém a důstojném formuláři s předtištěným textem, dnes už celé zažloutlé. A je zvláštní, že mi nahání nepříjemný pocit i dnes. Ba ne, holenku, do lesa ne. Vzpomínám si, když jsem chtěla v Anglii na kopec trochu se porozhlédnout po krajině - bane, děvenko. Private - závora a cedule. K řece se ti zachtělo? Ne, ne! Private. A tak v téměř celé západní Evropě. 20. dubna 1915 prodávají čtyři nedávno obdarovaní svou usedlost Josefu a Kateřině Šimonovým. Pan Šimon je pan řídící a paní Kateřina paní učitelová. Jak je vidět, pedagog to měl vždycky těžké. Byli to vážení a důstojní občané. Pan a paní řídící spravovali svou usedlost celých patnáct let. Po smrti ji vede paní učitelová ještě čtyři roky a pak už to znáte. Prodává ji Julii a Františku Hlaváčkovým. Ten dávný a zasutý čas už tu nikdo nepamatuje. A přece i pro ně, střídající se generaci majitelů, to byl tady jejich kraj, jejich domov. Od práce měli ruce velké a zrohovatělé. Mladí, ti byli hezcí, stejně jako ti dnes. Jen ta každodenní robota od nich požadovala mnohem větší námahu. Za to se v obou hospodách o pouti a o posvícení i o modrém pondělí tancovalo. Technika ještě nepomáhala, svítilo se svíčkami a později velkou vymožeností. Petrolejovými lampami. Slunce ale vycházelo denně nad Tátrumem a zapadalo kdesi za Levínem, v létě doputovalo k Olešnici a pak zase zpět. Stejně jako pro nás. M. Adamcová 53

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. nar. 29. 3. 2002 nar. 6. 4. 2002

Adéla Jarošová David Stejskal

nar. 11. 4. 2002 nar. 16. 4. 2002

Tomáš Kubeš Tereza Krištofová

Odešli z našich řad Lidmila Vindušková Václav Klouček Zdeněk Branda

* 1915 ✝ 31. 3. 2002 * 1914 ✝ 4. 4. 2002 * 1941 ✝ 12. 4. 2002

* 1949 ✝ 14. 4. 2002

Irena Schovánková

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna 27. 4. 2002 Martin Müller Lenka Loudová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou

Petr Šanda Tereza Divišová

Chlumec nad Cidlinou Kolesa

Jiří Stejskal Ludmila Krincvajová

Loukonosy Kolín

Jaroslav Holan Jana Mikanová

Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - červen 2002 80 let

85 let

Pan Václav Petrovický nar. 1. 6. 1922 Sv. Čecha 219/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Božena Horynová nar. 5. 6. 1917 Lučice 8, Chlumec nad Cidlinou Oběma jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Diamantovou svatbu oslaví dne 21. 6. 2002 manželé

Marie a Miroslav ŠŤASTNÍ z Chlumce nad Cidlinou

Do dalších společných let Vám, milí rodiče, přejeme hodně zdraví a spokojenosti.

... a za vše, za vše dík! Za lásku jaká byla, za život jaký byl... Před pěti lety nás navždy opustil můj milovaný manžel a náš tatínek pan

Ing. Dr. Rudolf TUBL S láskou vzpomínají

manželka, syn a dcera s rodinami

syn a dcera s rodinami

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s panem

Jaroslavem PETROVICKÝM syn a dcera s rodinami

54

Za slova útěchy a za květinové dary při posledním rozloučení s mým manželem panem

Rudolfem LEVINSKÝM děkuje Hermína Levinská. Za osobní účast a ochotu děkuji všem známým, přátelům, pánům Netíkovi a Vosáhlovi za služby při zajištění smutečního obřadu.

Chlumecké listy

Slovo starosty. Vážení čtenáři chlumeckých listů,

Recommend Documents