roèník XXXI
hlumecké listy
èasopis chlumeckého regionu
8
2001
Z OBSAHU ÈÍSLA: Policie odpovídá
Náøez Broukù na palouku po ètvrté
Zamylení nad výchovou
Holland cup 2001
Chlumec nad Cidlinou dne 30.8.2001
Slovo starosty Vážení čtenáři Chlumeckých listů, vracím se po jednoměsíční přestávce ve svých příspěvcích do našeho regionálního časopisu, jehož náklad utěšeně roste. Jsem velmi rád, že Vás zajímá, co se v našem městě a okolí stalo v minulosti, jak žijeme v přítomnosti a co se na nás chystá v nejbližší budoucnosti. Tedy se budu opět snažit poskytnout Vám několik snad zajímavých postřehů.
Výstavba v Chlumci nad Cidlinou Mnoho lidí mě na ulici potkává a ptá se, zda supermarket v Chlumci bude. Odpovídám, ano po dlouhých kompromisních jednáních na obou stranách bude, konkrétně PENNY MARKET s upravenou přední stěnou, aby byl zachován důstojný vzhled náměstí. Město podepsalo smlouvy přímo s německou firmou REWE, která vlastní v Evropě síO PENNY MARKETU. REWE přestaví na své náklady i celou část náměstí u Mariánského sloupu až k Majorátu ve formě zámkové dlažby, nového osvětlení plochy a vybuduje zde 80 parkovacích míst. Město zlikvidovalo strašlivou Vinopalnu a na této ploše plánuje v nejbližší době vybudovat další parkovací místa, kterých nikdy u nás v centru není dost. S touto plochou však máme do budoucna záměry odvážnější, konkrétně vybudování budovy pro záchrannou dálniční službu, která by našim lidem přinesla další zajímavá pracovní místa. Podařilo se nám získat sedmi milionovou státní dotaci na výstavbu 10ti bytů s pečovatelskou službou a firma GEOSAN GROUP již výstavbu rekonstrukcí bývalé prádelny a kotelny v areálu bývalé nemocnice realizuje dle projektu pana Ing. arch. Zimy. Poučení pro čtenáře: tyto byty jsou perfektně vybaveny a jsou určeny dle vyhlášeného státního programu pro starší mobilní občany nebo sociální případy, jako jsou například osamělé maminky s dětmi. Byty budou hotové k nastěhování již v červnu příštího roku, a zájemci o bydlení mohou své žádosti podávat přes naši podatelnu na sociální odbor již nyní. Jistě jste si povšimli, jak rychle vyrůstá třicet bytů v lokalitě u nádraží.
2
Tyto byty jsou již obsazeny vytvořeným bytovým družstvem, když dům „B“ o 15ti bytech bude osídlen již před Vánoci a sousední dům „A“ také s 15ti družstevníky bude osídlen v květnu příštího roku. Pro další zájemce o bydlení uvádím, že jsme požádali o státní dotaci na dalších 26 bytů, které by měly vyrůst opět v lokalitě u nádraží, konkrétně podél ulice Zámecká. Zájemci založí opět bytové družstvo, složí potřebné peníze do společného účtu s Městem, které je garantem výstavby a příjemcem 400.000 Kč státního příspěvku na jeden byt. Po kolaudaci může družstevník považovat byt za svůj, může totiž postoupit svůj podíl komukoliv dalšímu, i když ve své podstatě díky státnímu příspěvku je toto bydlení nájemní. Tím má každý z účastníků jistotu, že nebude platit nájem, jehož výše je do budoucna nejistá, ale bude do družstva pouze přispívat na údržbu domu. Ale dům je úplně nový, postavený solidní technologií, takže půjde po mnoho let pouze o symbolické částky. Město již eviduje více než polovinu zájemců o tyto další byty a každý další může svoji žádost zaevidovat u našeho pana tajemníka Ing. Kodejšky. Jsem naprosto přesvědčen o dvou zásadních aspektech v této věci: bydlení a pracovní příležitosti jsou dokonale spojité nádoby a za druhé je mi jasné, že je třeba právě ted využít státem poskytované dotace, které budou z důvodu nedobré ekonomické situace státu brzo zastaveny. Rekonstrukce dalších ulic ve městě pokračuje mimo již dokončené Dvořákovy ulice a rozestavěné Riegrovy ulice také zahájením rekonstrukce ulice Zimovy, kde se podařilo, na rozdíl od nešQastné ulice Jiráskovy, získat souhlas s rekonstrukcí od spoluvlastníků pozemků. Musím zde připomenout, že bych byl velmi zklamán pomluvami v tom smyslu, že si pan starosta přednostně nechal vybudovat ulici před svým domem. Tato ulice je totiž velmi frekventovaná, bydlí v ní asi 26 rodin a přímo ústí do rekonstruované ulice Riegrovy, takže má logiku vybudování křižovatky v jednom okamžiku. Navíc byla již od roku 1996 projekčně zpracována. Výstavba nového šatnového pavilonu v Základní škole je ve spoluprá-
ci s firmou pana Solara před dokončením. Kapacitu bude mít pro 480 žáků, budova je krásná a tímto zvu nejen rodiče, ale širokou veřejnost u příležitosti zahájení nového školního roku k prohlídce rekonstruované školy. Suterénní prostory dnešních šaten I. stupně budou dány k dispozici Zvláštní škole například pro rozšířenou výuku pracovního vyučování. 12. září bude také uveden do provozu sportovní areál školního dvora, kde vzniká ve spolupráci s firmou Opávia komplex sportovních hřišO (děti paní učitelky Bernartové vyhrály cenu v hodnotě 850.000 Kč - ještě jednou za všechny děti z Chlumce Vám třído 4.B děkuji). Město přidalo dalších 500.000 Kč a dlouho ladem ležící školní dvůr se stane chloubou školy i města. Opět zvu veřejnost ke slavnostnímu aktu zprovoznění tolik potřebných hřišO pro naši mládež. Jedno z těchto hřišO má rozměry a tvar pro řadu míčových her a přišli jsme s nápadem, motivováni legendárním panem učitelem Slavíčkem, že toto hřiště může být jednoduchou úpravou v zimě využíváno jako kluziště! Děti se mohou o hodinách tělocviku učit bruslit, odpoledne se zde mohou hrát hokejová klání - jsme přeci hokejová velmoc, nebo ne? Dalším hřištěm je skate park a kluci a holky na kolečkových bruslích tu budou mít svůj ráj. Taky pryžová horolezecká stěna a prolézačky udělají radost těm nejmenším z družiny. A Loreta? I zde spěje vše do finále, komise pro umístění muzejních sbírek pod vedením pana Dr. Richtera aktivně pracuje, pan Dr. Aleš Valenta dopracovává pro Loretu libreto (rozmístění exponátů) a mohu již říci, že se nevyplnily černé předpovědi některých pesimistů o obrovských vícenákladech oproti původnímu rozpočtu na generální rekonstrukci objektu. O konkrétní podobě muzea budete prostřednictvím zmíněné komise, jejímž jsem členem, podrobně s předstihem informováni. Rada a zastupitelstvo města se intenzivně zabývá plánováním dalších potřebných investic ve městě. Prioritami jsou výstavba víceúčelové sportovní haly v areálu za Sokolovnou do ulice Sokolská jako přístavba k Sokolovně a rekonstrukce městského
kina na víceúčelové kulturní centrum (kino dnešních parametrů - prostorový Dolby zvuk, ostrost obrazu, dokonalá videoprojekce, divadlo, koncertní a besední sál se zázemím). Pokračujeme v plynofikaci města - letos Malé Kladruby, Bejkovka a část Františku od hřbitova k vodárně a resty v několika ulicích z minulého roku. Zadáváme projekt ve spolupráci s a.s. VČP na plynofikaci Lučic a Pamětníka společně s průzkumem, kolik nemovitostí se hodlá připojit. Projektuje se, ve spolupráci s a.s. VaK Hradec Králové, odkanalizování levého břehu Cidliny ve městě, Kladrubech, Lučicích a Pamětníku systémem přečerpávacích stanic. Po dlouhých debatách a diskusích Město přistupuje k zadání projektu na zástavbu levé části ulice Vrchlického rodinnými domy. Domnívám se, že jde o koncepci vcelku dobrou, problémem však jsou jako vždy ty nevděčné peníze, které se jak známo rychleji rozkutálejí než shánějí. A tak budeme shánět a shánět, věřte mi však, že to jednoduché zrovna není.
nové vedení důležitých institucí ve městě: - novou ředitelkou Základní školy se stala paní Mgr. Jana Bernartová, která též zasedá v městské radě, jejím zástupcem na druhém stupni se stal pan PaedDr. Václav Novotný a zástupkyní ředitele na prvním stupni zůstává paní Mgr. Eva Grundová, vedoucí školní družiny a školního klubu se stává paní Vladislava Strnadová - novou ředitelkou Domu dětí a mládeže byla jmenována paní Jitka Koulová - novou ředitelkou obou areálů Domova důchodců byla jmenována paní Mgr. Jana Šimečková. Při výčtu těchto jmen se asi neubráním vtipné citaci kdesi z českých bájí a pověstí „běda mužům, kterým žena vládne“. Myslím si však, že tento citát nedojde naplnění, jmenované osobnosti dobře znám, jsou z Chlumce a to je dobře, byl jsem vždy přítomen v komisích při výběrových řízeních na zmíněné funkce a jistě se stanou účinnou hybnou silou jim svěřených institucí, o tom jsem přesvědčen.
dálnice a o urputném boji ve věci II. fáze reformy územní veřejné správy, ale podrobně tyto záležitosti rozeberu až v dalším čísle Chlumeckých listů. Prohrajeme-li totiž náš návrh na reformu územní veřejné správy a zvítězí-li díky nezájmu poslanců chaotický a zbytečně drahý vládní návrh, bude nutné vyjádřit se, pravděpodobně referendem, kam budeme v podřízenosti patřit, jestli do bližšího Nového Bydžova nebo do institucionálně spádovějšího, ale vzdálenějšího Hradce Králové. Jedná se o nesmírně závažné rozhodnutí. V této věci jsem v říjnu přizván do Senátu ČR k tzv. veřejnému slyšení, kde se pokusím co neúčinněji obhajovat náš protinávrh, který podporuje mnoho měst a obcí a též krajští hejtmani, a který by mimo jiné měl státu ušetřit cca 35 miliard korun. Též ve věci prioritní výstavby dálnice D 11 jsem se v poslední době dožil řady zklamání ze strany odpovědných pracovníků z Ministerstva dopravy a spojů a poslanců, ale my svoje oprávněné požadavky musíme prosadit za každou cenu. Zvláště v této věci Vás milí spoluobčané prosím o maximální podporu.
Milí čtenáři, chtěl bych Vám také v tomto Slově starosty představit
Vážení čtenáři, mohl bych psát ještě podrobně o dvou veledůležitých tématech, tj. o problematice dostavby
Byla jsem...
Zprávy z městské knihovny
tiše klopíš zrak neslyšné pohyby tvých víček a na řasách tvých spatřila jsem slzu spatřila jsem slzu něha na mých rukou prokletých vzlyky dítěte tvé bolesti odcházím. už je to tak. ještě dlouho budeš mým smutným stínem mé myšlenky utají třináctá komnata ještě dlouho se budu milovat se splínem slzy odhalí pravou tvář mé lásky milovala jsem miluju a milovat budu byla jsem holčička s blond vlásky byla jsem dítě toužící po poznání byla jsem plná až po okraj lásky byla jsem, to že byla, mi brání možná jsem byla a jednoho dne budu ale právě teB jednoduše jsem...
V městské knihovně si mohou čtenáři půjčit nejen knihy, ale také časopisy. Každoročně nabídku časopisů obměňujeme. Z vydávaných titulů vybíráme nové a naopak málo čtené časopisy vyřazujeme. Mezi nejčtenější patří časopisy o bydlení a cestování.
Soňa Chloupková
Ing. Miroslav Uchytil starosta města
Čtenáři si u nás mohou zapůjčit časopisy: pro ženy
cestování
Eva, Vlasta, Praktická žena, Xantypa, Dorka, Betty, Žena a život, Tina, Burda, Dáma, Hair a Beauty, Rodiče, Dítě
Lidé a země, Koktejl, Cykloturistika
o bydlení Bydlení, Domov, Můj dům, Bydlíme, Pěkné bydlení, Střecha nad hlavou, Kuchyně, Koupelna
různé 100+1, Reflex, Mladý svět, Květy, Týden, Chlumecké listy, Evropská unie, Svět motorů
o zahradě
pro mládež
Receptář, Zahrádkář, Dům a zahrada
Dívka, Bravo, Bravo Girl, Popcorn, Pop express, Modelář a modely, Chip
pro chataře Chatař a chalupář, Rady pro hobby
pro děti
cvičení a zdravý životní styl
Kačer Donald, Říše divů, Čtyřlístek, Ohníček, Čtyřlístek speciál, Světem zvířat
Fit pro život, Zdraví, Fit styl
3
Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 ZÁŘÍ 16. 9. Mezinárodní den ochrany ozónové díry Den otevřených dveří památek 20. 9. Světový den míru 21. 9. Mezinárodní den Alzheimerovy choroby 25. 9. Den železnic 26. 9. Mezinárodní den neslyšících 27. 9. Světový den cestovního ruchu 28. 9. Den české státnosti 30. 9. Mezinárodní den překladu V informačním středisku stále přibývají dotazy, které se týkají jízdních řádů - a to jak na vlakovou, tak i na autobusovou dopravu České republiky. Nejsou výjimkou ani dotazy na hromadnou dopravu. Rozšířili jsme proto nabídku jízdních řádů hromadné dopravy. Uvádíme přehled: VLAKY ČESKÉ REPUBLIKY, AUTOBUSY ČESKÉ REPUBLIKY, MĚSTSKÁ HROMADNÁ DOPRAVA - PRAHA, BRNO, ČESKÉ BUDĚJOVICE, OLOMOUC, OSTRAVA, JINDŘICHŮV HRADEC, PELHŘIMOV, PÍSEK, STRAKONICE, TÁBOR, CHRUDIM, ČESKÝ TĚŠÍN, TŘINEC, BLANSKO, HODONÍN, KARVINÁ, HAVÍŘOV, ORLOVÁ, FRÝDEK -MÍSTEK, PŘEROV, PROSTĚJOV, ŽĎÁR NAD SÁZAVOU, HRADEC KRÁLOVÉ, BŘECLAV
HLEDÁME DOBROVOLNÍKY PRO PRÁCI SE SENIORY
Jízdní řády nemáme v podobě brožurky, ale spojení vyhledáváme přímo v počítači. Mezi informační služby patří prodej map. Pro zájemce o poznávání naší vlasti s pomocí mapky, nabízíme následující soupis: prodej regionálních map: Východní Čechy Hrady, zámky a památkové objekty východních Čech Výletní mapa turistického regionu východní Čechy 2001 Český ráj Prachovské skály Krkonoše Jizerské hory Orlické hory prodej map České republiky: Národní kulturní památky Hrady a zámky Církevní památky Podzemí Vojenské památky Příroda Rozhledny Památkové rezervace Mosty Šumava Lužické hory Českosaské Švýcarsko Severní Čechy Jižní Čechy Západní Čechy
nabízíme:
PROGRAM PÉČE O DOBROVOLNÍKY SPONZOREM PROGRAMU PAN JOSEF DIVIŠEK
občany Chlumecka, maminky na mateřské dovolené, dobré lidi v invalidním i starobním důchodu, kteří chtějí pomoci - pro vycházky s klienty domova - pro naslouchání - pro pomoc při organizování společenských akcí Kontakt: Daniela Lusková, sociální pracovnice domova Říhova 365/IV, Chlumec n. C. tel.: 0448/595 104 0604 240 344
4
1. MOŽNOST VYUŽÍT SLUŽEB
DOMOVA - pedikúra - kadeřnictví - rehabilitace - stravování v den práce za cenu 31,- Kč/oběd 2. MOŽNOST VÝLETU
SPOLEČNĚ S KLIENTY - jako doprovod nebo host 3. VÝLET PRO DOBROVOLNÍKY
- 1x ročně
Jižní Morava Severní Morava Slezsko prodej cykloturistických map: Královéhradecko Okolí Prahy - Nymbursko Český ráj Orlické hory Železné hory - Chrudimsko a Hlinecko Lužické hory Pro snadnější orientaci při cestování máme k nahlédnutí knižní publikaci MAPY VŠECH OKRESNÍCH MĚST ČESKÉ REPUBLIKY. Pro cestování do zahraničí je dobrým pomocníkem KILOMETROVNÍK EVROPY PRO OSOBNÍ AUTOMOBIL na CD-ROMu. Ti, kdo rádi „surfují“ na internetu, mají možnost přijít v otevíracích hodinách informačního střediska a městské knihovny, popřípadě se dohodnout na telefonním čísle 0448/595 318, 495 121. Provozní doba informačního střed. Pondělí Úterý Středa Čtvrtek Pátek
8 8 8 8 8
-
11 11 11 11 11
13 13 13 13 13
-
17 17 17 17 17
Provozní doba městské knihovny Úterý Čtvrtek Pátek
8 - 11 8 - 11 13 - 17
13 - 18 13 - 18
Helena Holanová Jana Tichá
4. ÚČAST NA AKCÍCH
POŘÁDANÝCH DOMOVEM - nejen jako pomoc, ale též jako host 5. ÚČAST NA AKCÍCH
POŘÁDANÝCH PERSONÁLEM - např. Dětský den 6. SPOLEČENSKÉ SETKÁNÍ
DOBROVOLNÍKŮ - 2x ročně - s občerstvením 7. PODĚKOVÁNÍ ZA PRÁCI
DOBROVOLNÍKA - formou drobného dárku - ku příležitosti narozenin dobrovolníka kytičkou
Policie odpovídá Z rubriky CHLUMECKÝCH LISTŮ č. 6/2001 Chlumecká škola se hlásí, kde patnáctileté děti vyjadřují názory na práci policie, není blíže specifikováno, zřejmě na práci obou policií - jak Policie České republiky tak i Městské policie Chlumec n. C., se my - jak policisté PČR tak strážníci na sebe dovídáme názory, které stojí za odpověd. Nejprve bude zřejmě třeba dětem a nejenom jim, pokusit se poněkud přiblížit zaměření a činnost policistů PČR a strážníků MP. Obvodní oddělení Policie České republiky Chlumec nad Cidlinou je oddělením služby pořádkové policie, které má hlavní úkoly stanoveny zákonem o Policii české republiky č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Ochrana osob a majetku, odhalování trestných činů a jejich pachatelů, dohled na bezpečnost a plynulost silničního provozu, odhalování a projednávání přestupků, pátrání po osobách a věcech a další úkoly stanovené cit. zákonem jsou hlavní náplní činnosti policistů zdejšího oddělení. Na dlouhou chvíli si určitě zdejších 14 policejních inspektorů stěžovat nemůže. Stručný výčet výsledků za 1. pololetí t.r. je, že jsme prováděli šetření u 115 trestných činů, 216 přestupků, vyšetřovali 128 dopravních nehod. Na úseku silniční dopravy jsme zjistili 485 přestupků, za které byly uloženy pokuty ve výši 203 200,- Kč. Služba je vykonávána nepřetržitě 24 hodin denně. Noční hlídky jsou každou noc, převážně motorizované, vždyO je třeba pokrýt službou celý rajon a jedná se o 20 obcí včetně města Chlumce n. C. Obvod
zdejšího OOP je výspou Královehradeckého kraje na západ a jih, kde sousedíme s krajem Pardubickým a okresy Kolín a Nymburk. Víme, že nemůžeme být vždy a všude, kde je nás nejvíce potřeba, a spoléháme také na spolupráci a pomoc občanů, kteří nám již v mnoha případech poskytli neocenitelnou pomoc při pátrání po pachatelích trestných činů. Podílíme se i na měření rychlosti stanovené zákonem a společně se službou dopravní policie tuto situaci řešíme. Kamerové systémy, maličké služebny na vesnicích, více hlídek, což všechno předpokládá jednak zvýšení početních stavů policistů, tak i přidělení finančních prostředků, jsou jistě všechno věci potřebné a žádoucí, ale jak již řečeno závislé na financování PČR. Máme vždy zájem na tom, abychom chránili občany před útoky kriminálních živlů na jejich životy, zdraví a majetek. Násilí v našem rajonu v žádném případě nevládne, v 1. pololetí t.r. bylo spácháno celkem 10 násilných trestných činů, z nichž bylo 9 objasněno a pachatelé předáni k potrestání. Činnost Městské policie Chlumec nad Cidlinou je stanovena zákonem o obecní policii č. 553/1991 Sb., kde jsou určeny hlavní úkoly, oprávnění a povinnosti strážníků. Dohled na dodržování obecně závazných právních předpisů o ochraně veřejného pořádku, ochrana bezpečnosti osob a majetku, odhalování přestupků a jejich řešení v blokovém řízení, upozorňování fyzických a právnických osob na zjištěné nedostatky a opatření k jejich odstraňování, to jsou hlavní úkoly
Městské policie. Výsledky strážníků za 1. pololetí t.r. svědčí o tom, že přestože v počtu 4 (čtyři), dokázali například ve 143 případech oznámit správnímu orgánu osoby podezřelé z přestupku, vyřešili 522 přestupků proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ve 289 případech upozornili na nedostatky fyzické a právnické osoby a dále by bylo možno pokračovat ve výčtu jejich činnosti. Spolupráce s PČR na úseku odhalování trestných činů a dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu je dlouhodobě na vynikající úrovni. Obě policie spolupracují k dobru věci. UjišOujeme všechny občany a zejména mládež, že přivítáme každého, kdo má zájem o práci našich policií. Uspořádali jsme již besedy na školách, včetně chlumecké, kde jsme pro děti vysvětlovali problémy kriminality, silničního provozu a předvedli ukázky výstroje a výzbroje policie. Děti se dotazovaly policistů na různé problémy a měly zájem o práci policie. V tomto trendu hodláme pokračovat i v nadcházejícím školním roce. Víme, že služba policie nemá ve všech případech a na všechny občany příznivý dopad vzhledem k jejímu represivnímu charakteru, a jsme si toho vědomi. Tato skutečnost někdy ovlivňuje názory některé části veřejnosti na práci policie. Převážná většina občanů však policii důvěřuje, jak prokázal nedávno provedený průzkum veřejného mínění v Královehradeckém kraji. Všem občanům a hlavně dětem přejeme co nejvíce jenom těch pozitivních zkušeností a zážitků s policií. Miloslava Venclová kpt. František Podnecký
Materiálu pro humanitární účely je stále nedostatek OS Diakonie Úpice neustále přijímá veškerý materiál pro humanitární účely a poskytuje pomoc potřebným lidem v ČR i zahraničí: - letní a zimní oblečení, nejvíce jsou potřeba zejména mikiny, trička, tepláky, spodní prádlo - veškerý i poškozený textil - staré svetry, kabáty, apod. - lůžkoviny, prostěradla, ručníky, utěrky, záclony, látky - péřové a vatované přikrývky, polštáře, obyčejné deky, stany, spacáky
- školní a sportovní potřeby, hračky, obuv, hygienické a toaletní potřeby Lidé ale mohou pomoci i poskytnutím veškerého poškozeného textilu, který by jinak skončil v popelnicích. Nejvíce potřebujeme: - staré svetry, kabáty - ložní prádlo, vlněné a vatované deky - ubrusy, krabice... - bavlněná trika, tepláky, mikiny - veškerý sběrový papír - noviny, časopisy
E
T OZ
M
PO
Finanční dary můžete zasílat přímo na náš účet: 1302698349/0800 Česká spořitelna a.s., pobočka Úpice konstantní symbol 0379 variabilní symbol 335 Darované věci uložte do krabic nebo pytlů a předejte kterýkoliv den v Husově sboru v Chlumci n. C.
5
Stavba DPS Chlumec nad Cidlinou DODAVATEL STAVBY GEOSAN GROUP a.s. INFORMUJE GEOSAN GROUP a.s. Velim podepsal smlouvu o dílo s městem Chlumec nad Cidlinou v polovině měsíce června 2001. Termín zahájení prací: 25. 6. 2001 Termín dokončení: duben 2002 Charakter stavby: Kompletní rekonstrukce budovy kotelny bývalé porodnice v Chlumci nad Cidlinou na 10 bytových jednotek Domu s pečovatelskou službou.
GROUP a.s. Kolín, který má profesionální zkušenosti s rekonstrukcemi historických objektů a s přestavbami na moderní provozy. GEOSAN GROUP a.s. Velim je na stavebním trhu od roku 1991. Svojí dynamičností a profesionalitou se dnes řadí mezi stavební špičky v České republice, kde je srovnávána se stavebními firmami, které mají počátky své tradice v minulém a předminulém století.
Pro firmu GEOSAN GROUP a.s. je stavba DPS v Chlumci nad Cidlinou objemem stavebních prací středního charakteru, svým sociálním významem však velká a důležitá. GEOSAN GROUP a.s. po dohodě s redakcí časopisu Chlumecké listy bude o průběhu prací a dodržování termínu na stavbě DPS i v následujících měsících své čtenáře informovat. Denisa Kelemanová G.G. a.s.
Stav prací po jednom měsíci: ! provedeno zařízení staveniště ! úprava příjezdové komunikace ! bourací práce ve fázi dokončení ! provedena demontáž staré technologie kotelny ! provedena demontáž výtahu Práce na stavbě probíhají dle dohodnutého harmonogramu a bez připomínek technického dozoru investora. GEOSAN GROUP a.s. se zavázal, že práce provede v dohodnutém termínu a vysoké kvalitě. Stavbu řídí stavbyvedoucí Jiří Novotný z realizačního závodu GEOSAN
Dálnice do Hradce a Pardubic se začne stavět nejspíš za rok Stavba dálnice D11 mezi Poděbrady a Hradcem Králové by měla být zahájena v příštím roce o prázdninách. Vyplynulo to ze středečního setkání na hradeckém magistrátu, jehož se zúčastnili zástupci státní správy, ředitelství silnic a dálnic, stavebních firem a šéfové kraje i města. Protažení dálnice do hradeckopardubické aglomerace a případně i dál, na hranice s Polskem, je pro politické orgány krajů i měst absolutní prvořadostí. Ted je vydáno územní rozhodnutí na úsek od Libice do Chýště, které nabylo právní moci 12. července. „V tomto úseku již lze začít vykupovat pozemky od zhruba jedenácti set vlastníků. Od poloviny srpna by měla být k dispozici dokumentace pro stavební povolení. Úsek je rozčleněn do šesti částí a stavba první z nich by měla být povolena v dubnu až v břez-
6
nu příštího roku,“ řekl primátor Oldřich Vlasák (ODS). Ředitelství silnic a dálnic předpokládá, že se nejprve začnou budovat mostní objekty. Pro letošní rok je na výkupy pozemků k dispozici 135 miliónů, do příštího plánuje Státní fond dopravní infrastruktury vložit do stavby asi 300 miliónů. Podle Vlasáka z toho vyplývá, že těleso dálnice se začne stavět asi v srpnu roku 2001. „Stavba dálnice D11 je zahrnuta v projektu podpory Evropské investiční banky, která ji financuje zhruba z poloviny,“ připomněl Vlasák. Proti územnímu rozhodnutí, které bylo vydáno na část mezi Chýští a Hradcem, bylo podáno sedm odvolání, k nimž musí dát město připomínky. „O odvoláních bude poté rozhodovat okresní úřad a máme příslib, že k tomu přistoupí s velkou zodpověd-
ností. To znamená, že nebude snaha využít celé 30denní zákonné lhůty k vyřízení. Zároveň se pracuje na stavební dokumentaci i pro tuto část dálnice,“ řekl Vlasák. Dokončuje se dokumentace pro územní řízení na stavbu přivaděče mezi Opatovicemi a Sedlicemi, kudy budou na D11 napojeny Pardubice. „Ředitelství silnic a dálnic dnes potvrdilo, že je jeho záměrem, aby tento přivaděč byl zprovozněn ve stejnou dobu, kdy bude hotova dálnice do Hradce,“ poznamenal Vlasák. Komunikace 1/37 mezi Pardubicemi a Hradcem se od opatovické elektrárny stane pokračováním pardubického dálničního přivaděče a celá spojnice mezi oběma městy by se měla v budoucnosti rozšířit na čtyři jízdní pruhy. Jiří Bednář - Právo, 26. 7. 2001
Nářez Brouků na palouku po čtvrté! Již čtvrtým rokem se uskutečnilo toto setkání motorkářů, které se stává oblíbenou atrakcí pro většinu obyvatel našeho města. Každým ročníkem zaznamenáváme vyšší zájem jak ze strany motorkářů tak diváků, kteří navštěvují naši akci. Šest tisíc účastníků srazu a téměř tři tisíce motorek „na place“ jsou toho dokladem. Příjemným dárečkem pro prvních 200 bikerů po zaplacení vstupu bylo zajisté originální tričko zdarma. I v letošním roce byl připraven dostatek dobrého jídla a pití a zajímavý program, který bohužel musel být přerušen kvůli páteční bouři s následným výpadkem elektrické energie. Jenže motorkáři nejsou z cukru a trocha vody je nemůže rozházet. Vše jsme si plně vynahradili při sobotní vyjíždce na letišti v Králíkách, kde každého motorkáře musely nadchnout ukázky jízdy M. Rosypala a dalších předních českých kaskadérů. Vrátím-li se k pátku, soutěž „nahá jízda“ sklidila veliký
úspěch a jak jsme se později dozvěděli, byla předvedena i v ulicích našeho města. Sobotní program byl jistě dostatečně bohatý a každý si přišel na své. Fantastická atmosféra při vystoupení Ozzy Osborne revivalu, kde se bavilo několik tisíc lidí, nemohla nikoho nechat na pochybách, že se tato akce skutečně líbí. Ovšem i další aktéři této show např. skupiny Řemen Alibi rock a Wizard byli skvělí až po závěrečnou kapelu Kyvadlo, která program uzavírala a nenechala svojí produkcí nikoho v klidu. Během víkendu mohli účastníci srazu zhlédnout další tradiční soutěže jako přetlačování motorek a páka nebo gumicuk. Na své si přišli i obdivovatelé ženské krásy při několika večerních erotických vystoupeních. Výhodou a prozřetelností se ukázalo umístění videoprojekce, kde se promítalo aktuální dění z pódia díky němuž mohli program sledovat i účastníci v zadních řa-
dách. O velkolepé vyvrcholení sobotní noci se postaral opravdu jedinečný ohňostroj. Král je mrtev, aO žije král! Ročník 2001 skončil úspěšně a již dnes začínáme přemýšlet o dalším trochu jubilejním 5. ročníku v roce 2002. Věříme, že nám bude umožněno pokračovat v naší práci a že i vy všichni se budete na další Nářez Brouků na palouku těšit. Na závěr děkujeme firmě Krigl za poskytnutí prostoru a další pomoc, dále všem sponzorům a lidem, kteří nás podpořili. K bezproblémovému zvládnutí takové organizačně náročné a rozsáhlé akce přispěla rovněž přítomnost bezpečnostní agentury a preventivní zajištění rychlé lékařské pomoci. Konání srazu nově v bývalém vojenském objektu v „Americe“ zajistilo nejen více volného prostoru, ale zajisté i klidu pro místní občany. Jsme rádi, že naše město pravidelně začátkem srpna ožívá a zvládá nájezdy motorkářů sjíždějících se na jeden z největších srazů v České republice. Tak čau za rok. Martin Stoklas (Dědek)
HOLLAND CUP ALMERE 2001 - HRÁČI RMSK NA AJAXU AMSTERDAM Nizozemské království se stalo poslední červencový týden dějištěm již 16. ročníku mezinárodního fotbalového turnaje „Holland cup 2001“. Do holandského Almere, dvacet kilometrů od Amsterdamu, se sjely týmy mladých fotbalistů z dvaadvaceti států světa. Nejúspěšnější výpravou, jenž si odvezla nejvíce medailí a pohárů, byla právě ta z České republiky, ve které byli i zástupci mladších a starších žáků RMSK CIDLINA. Hned první den svého pobytu navštívili hráči Cidliny stadion slavného holandského klubu Ajax Amsterdam, který pojme do svých tribun 52 tisíc návštěvníků a jehož hráčem je v současné době i český fotbalista Tomáš Galásek. Areálem stadionu „Cidliňáky“ provedl zdejší průvodce, který jim zodpověděl všechny jejich zvídavé otázky. Navštívili také místnost pro tisk, kde se konají tiskové konference po odehraných zápasech a mohli se posadit na místa, na kterých sedávají jejich fotbalové idoly. Celý areál stadionu je zastřešen a jenom odkrytí výsuvné střechy trvá kolem padesáti minut. Travnatá plocha hřiště se mění třikrát ročně a specielně pro tento stadion ji pěstuje jedna holandská firma. Vedle stadionu jsou
ještě dvě tréningová hřiště, na kterých fotbalisté Ajaxu pravidelně dvakrát týdně trénují. Na památku návštěvy tohoto krásného areálu Ajaxu se mohli všichni vyfotit. Fotografie jim holandský fotograf rozdal ještě před odchodem ze stadionu. Samotný průběh turnaje byl organizačně na velmi dobré úrovni a měl i několik doprovodných akcí jako např. „Coca cola párty“ v rytmu diskotékových hitů spojený s různými soutěžemi. A protože souběžně s mužstvy chlapců na turnaji bojovaly o své vavříny i týmy dívek, byla atraktivnost těch-
to akcí pro mladé hráče dvojnásobná. Vedle hráčů RMSK v Holandsku hrála i další česká mužstva např. z Prahy, Pardubic nebo Olomouce. Při závěrečném slavnostním vyhodnocení, které provázela velká show, se ozývalo z úst moderátora nejčastěji „... Czech republik...“, a to ve všech kategoriích. Krásného úspěchu se dočkal i trenér mladších žáků Petr Vaníček, jehož svěřenci vybojovali stříbrné medaile, a mužstvo starších žáků pod vedením Richarda Vláška si z Holandska domů odvezlo bronzový pohár. M. Zmítko
7
Chlumečtí reprezentanti do Finska V červenci letošního roku byla družstva dětí, žen a mužů hasičů z Chlumce n. C. reprezentovat ČR a naše město na mezinárodní hasičské olympiádě ve finském Kuopiu. Ženy a muži si výlohy na soutěž musí z velké části hradit sami. Na tuto cestu nám přispělo město Chlumec n. C. a prozatím tito sponzoři: Promat s.r.o., Komunální odpad, Pleas a.s., Autoškola-Jech, Silnice H.K., Desta-CZ a.s., Pila a.s., p. Petr Pokorný, MHM EKO Praha, p. Škrha, Stavebniny Prima p. Novák, 2EL spol. s.r.o., Doprava-Kotrbáček, Oseva-UNI, Podnik pro výr. vajec s.r.o. Kosičky, Dřevona -Lovčice, p. P. Staněk, Sdružení Hasičů ČMS HK, Filup elektro-J. Fišera, Building Plast, Výškomont s.r.o., pí M. Kadavová, p. J. Dašek, SINTOP s.r.o., KPM a.s. HK, RECOM-Barchůvek, Hasiči s.r.o. N.M.N.M., pí MUDr. Veselovská, PERENA s.r.o., Autoodtah Němeček s.r.o., ACZ s.r.o., Stavební firma JERIE, STAVOTERM N.B., Doprava J. Petrovický, AMBRA kosm. salon,
Elektrotech. služby J. Oblištil, BowlingBar, HAPex s.r.o. Česká Skalice, Pohřebnictví-J. Netík, Kadeřnictví-V. Marešová. Děkujeme všem. SDH Chlumec n. C.
Chlumečtí reprezentovali ve Finsku Výrazný úspěch zaznamenala výprava dobrovolných hasičů z Chlumce nad Cidlinou, která se 22. až 28. července zúčastnila ve finském městě Kuopio 12. hasičské olympiády. Koná se každé čtyři roky a chlumečtí se jí zúčastnili potřetí. Soutěžili s dvěma desetičlennými družstvy dospělých, jedním dívčím kolektivem, součástí výpravy bylo i družstvo chlapců z Pískové Lhoty. „Děti byly mezi dvanácti a 16 roky,“ řekl Právu vedoucí mládeže chlumeckého sboru dobrovolných hasičů Václav Zborník.
Dětská družstva si účast vybojovala na podzim v národní kvalifikační soutěži, dospělým byla nabídnuta na základě výsledků z posledního mistrovství ČR. „S pomocí města a okolních firem jsme dali dohromady potřebné peníze. Na jedno družstvo to bylo 180 tisíc,“ uvedl. Soutěžilo se v požárním útoku a štafetě na 9x50 m. „Každé družstvo mělo dva dny povinného tréninku, další den se konaly závody. Naše družstvo mužů získalo zlaté medaile, ženy byly stříbrné, děti skončily na pátém místě,“ dodal. Pobyt ve Finsku nebyl jen závodění. „Měli jsme výlet lodí, návštěvu požárnické školy, různé výlety i prohlídky města. Děcka měla možnost si zasoutěžit i v běžných tábornických soutěžích. Těsně před odjezdem si děti v Představení národů připravily krátký program se zpěvem a tancem a měly s ním docela úspěch.“ Finské olympiády se zúčastnilo zhruba 1400 závodníků ze 43 států. „Podle pořadatelů to byla zatím největší účast ze všech dosavadních ročníků.“ Jiří Bednář - Právo, 2. 8. 2001
volejbal " volejbal " volejbal " volejbal " volejbal " volejbal " volejbal " volejbal
Dvacítka je za námi Ve dnech 11. a 12. 8. byl uspořádán již 20. ročník volejbalového léta. Od roku 1981 členové volejbalového oddílu, za přispění ochotných kamarádů i z oddílu tenisového, pořádají tento turnaj. Vše začalo nápadem volejbalistů pod vedením Pavla Litery. Hrálo se na koupališti. Týmy byly převážně z Chlumce a okolí. Rok od roku se turnaje zúčastňovala kvalitnější družstva. Po provedené přestavbě areálu „Pod Sokolovnou“, byl turnaj přemístěn na antukové dvorce oddílu volejbalu a tenisu. Útulný areál, dobrá organizace, přátelské prostředí každoročně lákají k účasti větší počet družstev. Když před třemi lety Pavel Litera přišel s nápadem vyčlenit sobotní den pro turnaj nejlepších volejbalistů ČR, někteří pochybovali, zda extraligová mužstva do Chlumce přijedou. Celoroční úsilí Pavla, podpora kamarádů, pěkný areál, všeobecně zná-
8
má dobrá organizace turnaje, ale i solidní sportovní výkony chlapeckého mužstva a nezbytné kontakty, to vše slavilo úspěch. Celá extraliga se na jeden den v roce přestěhovala do Chlumce nad Cidlinou. Zájem o náš turnaj je opravdu veliký. VždyO pro letošní rok museli pořadatelé odmítnout například i ligový tým z Vídně. Jubilejního 20. ročníku se zúčastnilo přibližně 120 nejlepších volejbalistů České republiky. Byli zde však i cizinci hrající v naší lize. Byl to zase Pavel, který přišel s nápadem postavit na jeden den silný tým reprezentující Chlumec nad Cidlinou. Přáním bylo tento 20. ročník vyhrát. Pozvání, zahrát si za Chlumec, přijali krajánci hrající soutěže ve Francii, Rakousku a Německu. Na kurtech bojovali, chtěli splnit naše přání - vyhrát. Sen se stává skutečností. VK Chlumec nad Cidlinou poráží celou extraligu. Na je-
den den je nejlepší v České republice. Skutečnost, že jubilejní ročník bude něčím zvláštním, přilákala i televizní štáb, redaktory a fotografa z Mladé fronty Dnes. Fotografovali, natáčeli a chválili organizátory. Letošní turnaj však měl slabší diváckou kulisu. Z chlumeckých občanů přišli fandit především ti, kteří i v jiných sportech veřejně pracují a velmi dobře znají, co obnáší uspořádání veřejných akcí, trénování mládeže ap. Mezi diváky například byli i ti, co fandí fotbalu, požárnímu sportu ad. Organizátoři turnaje jim tímto za účast děkují. Naopak litují, že ostatní si cestu na turnaj nenašli a svojí účastí neocenili jejich práci. Všem cca 50 organizátorům turnaje je líto, že ani jubilejní ročník nebyl důvodem pro námi zvolené zastupitele, aby přítomností poděkovali pořadatelům. Pořadatelé naopak děkují všem sponzorům, kteří věnovali pro uspořádání turnaje mnoho prostředků. Děkujeme !!! Zdeněk Solar předseda oddílu volejbalu
Výsledky: XX. ročník Chlumeckého volejbalového léta 11. - 12. 8. 2001 Chlumec n. C. - kurty „Pod Sokolovnou“ EXTRALIGA - 10 mužstev 1. místo: VK Chlumec nad Cidlinou trenér: Pavel Litera sestava: Hadrava Milan .........S ......Rakousko ......................................kapitán Bláha Přemysl .........B ......ČR Demar Martin ...........B ......Francie Holčík Pavel..............N......Francie Pommer Zdeněk.....S ......ČR Konečný Petr ...........S ......Rakousko Barborka Pavel .......B ......Německo Brom Petr ..................L ......ČR S - smečař, B - blokař, N - nahrávač
2. místo: VK Jihostroj Č. Budějovice A 3. místo: VK Chance Odolena Voda 4. místo: VK Spartak Perštejn Individuální ocenění: Nejvšestrannější hráč: Milan Hadrava (VK Chlumec n. C.) Nejlepší nahrávač: René Dvořák (České Budějovice) Nejlepší útočník: Petr Konečný (VK Chlumec n. C.) Nejlepší trenér: 1) Zdeněk Pommer (Č. Budějovice) 2) Jindřich Licek (Odolena Voda) 3) Petr Javůrek (Spartak Perštejn) Zvláštní ocenění za zásluhy o chlumecký volejbal: zakladatel - Pavel Litera „KRAJSKÁ“, „OKRESNÍ“ SOUTĚŽ - 12 mužstev (sobota) 1) Vrchlabí
2) 3) 4) 5) 6)
VK Solar Chlumec nad Cidlinou Chrudim LOKO Hradec Králové Svítkov Pardubice Chvaletice „OPEN 4+2“ - 17 družstev (neděle)
Okresní soutěže: 1) 2) 3) 4) 5)
TJ Církvice KLGM SALY TJ Suchdol Obhájci vítězství
Oblastní soutěže: 1) 2) 3) 4)
Pardubáci Nářez Třebechovice Berušáci
Fotbalový kroužek DDM v Chlumci n. C. Na podzim jsme odehráli devět zápasů, z toho pět vítězných, jednu remízu a tři porážky. Získali jsme 16 bodů a aktivní skóre 32 : 28. Na jaře třináct zápasů, čtyři vítězně a devět porážek. Zisk bodů 12 a pasivní skóre 16 : 59. Jarní los byl tvrdší a již zmíněná neúčast Lukáše Bastina se projevila. O naše branky v sezóně 2000-2001 se zasloužili: Bastin a Maček s dvanácti góly, Drobná s deseti, Kučera se sedmi, Mazánek se čtyřmi, Chára, Havránek a Kuchař po jednom. Do nového soutěžního ročníku, který začíná druhý týden v září, vstoupíme přípravou od začátku srpna. Dne 1. 9. 2001 se koná na hřišti turnaj elévů. FK Chlumec n. C. pořádá již v srpnu nábor dětí narozených v r. 1993 a mladší, a to vždy v pondělí, středu a pátek od 17.00 hod. na hřišti.
p. Skalický, p. Škrha, p. Machač stojí: David Mazánek, Pavlína Drobná, Václav Chára, Ota Kuchař, Pavel Havránek, Adam Vacek, Martin Maček, Adam Suchánek sedí: Vladimír Kouba, Míra Kučera, Jiří Kučera, Jaroslav Synek, Jan Hanuš, Ladislav Doseděl - Ladislav Kukal
Trocha humoru „Máš krásné šaty“, chválí jedna přítelkyně druhou. „Líbí se ti?“ pyšným tónem se zeptá jejich majitelka. „Ano, rok od roku více!“ „Nazdar, dědo, už jsme tu zase!“ „Vítejte, chodíte přesně jako můj důchod!“ Potkají se dvě sousedky z paneláku. „Snad nejsi nemocná?“
„Jak tě to napadlo?“ „Viděla jsem, jak od tebe odcházel ten mladý doktor.“ „Drahoušku, já od tebe nedávno viděla odcházet důstojníka a taky se tě neptám jestli bude válka.“
Manželka zvedne telefon a než se ohlásí, ozve se roztomilý soprán. „Čekám na tebe, čertíku. Přijd, jak nejrychleji můžeš.“ „Nemůže, ten bude mít peklo. Tady Luciferka.“
„Víš, jaký je rozdíl mezi kanadským a šumavským dřevorubcem?“ „???“ „Žádný, za denní výdělek se oba mohou podívat do Prahy.“
Stýská si jedna žena druhé: „Ten můj manžel je takový mlsný kocour...“ „A co mu vyvařuješ?“ „Ale nic, kupuji mu Whis Kat.“ LV
9
Chlumecká škola se hlásí Dojmy z výletu jsou lepší, než pojmy ze školní učebnice ANEB školní výlet 8.C do Krkonoš k prameni Labe Dojeli jsme do Vrchlabí, vystoupili jsme z vlaku a čekala nás pětikilometrová cesta k chatě Lužance, kde jsme byli ubytováni. Těžké batohy, příliš pevné boty, samoobsluha v povlékání a tvrdé postele. Bylo to horší, než skákat v plné polní... Luboš První noc byla zajímavá, neboO pan učitel k nám chodil do pokoje každých pět minut a „furt“ citoval něco o nočním klidu a pořádku. Ráno nás čekala velká túra. Jeli jsme autobusem do Špindlerova Mlýna, odtud jsme pokračovali sedačkovou lanovkou na Medvědín. Odtud jsme sešli zpět do Špindlu, kde jsme náruživě prožívali bobovou dráhu. Druhá noc byla příznivější, v noci jsme četli zajímavé časopisy. Kontrola třídního se snížila. Martin Ráno si připravil každý snídani. Z domova jsem měl dvě grilovaná kuřecí stehna. Někdo měl s sebou tlačenku, jiný paštiku atd. Všem po probdělé noci náramně chutnalo. Pavel Ve Staré Pace jsme čekali asi 30 minut. Mé kámošce se zalíbil jeden kluk. Kamarádka ho přivolala k vlaku a dala mu číslo svého mobilu. On jí hned odepsal: „Jmenuji se Ondra, sladké sny.“ Jana Nejvíce nás nadchla jízda na bobové a lanové dráze, které byly součástí túry k prameni Labe. Večery jsme zaplňovali hrami a vyprávěním zážitků ze dne. Vzpomínky na tento výlet nám oživí fotky, které jsme tam pořídili. Romana Neustále jsme vystupovali z hory na horu, až po pár hodinách jsme se
doškrábali k prameni Labe. Zklamal nás, protože jsme čekali velkolepou podívanou. Byla to „jen“ studánka vyšperkovaná mincemi pro štěstí. Petra Cestou jsme se bavili vtipy a hrami. Po příjezdu na chatu jsme „vyfasovali“ poněkud méně atraktivní povlečení. Vypadalo muzeálně, jako by pamatovalo 2. světovou válku. Zpáteční cesta vlakem byla odlišná. Skoro každý spal, kromě pana učitele, který obveselen se vzdělával časopisem Super. autor utajen Bylo to super!!!
Živá vzpomínka V paměti mi utkvěl můj první zájezd k moři. Bylo to letos v únoru, jela jsem s dechovým orchestrem do jižní Francie. Tam nás přivítalo kouzelné počasí na únor až nezvyklé. Všichni kolem nás nosili kozačky a kožichy a my jsme chodili v šortkách a tričkách. Budili jsme pozornost a údiv okolí. Nám to bylo jedno, dokonce pozornost Francouzů zvedala naše veselí a humor. Byly jsme s kamarádkami u moře poprvé, a proto jsme nelenily a jeho krásu a náruč jsme užívaly plnými doušky. Nejdříve jsme si všichni prohlédli města a obchody, podivovali jsme se módě a přepychu, ale moře nás přitáhlo zpět. Nezvyklý byl i fakt, že jsme s kamarádkou musely bydlet v jednom pokoji se třemi kluky. Nejdříve jsme byly rozpačité, ale kluci naše obavy a ostych rozpustili legrací. Oblékli si šálu, svetry, rukavice, vzali si deštník a chtěli vyrazit na pláž. Naštěstí si to rozmysleli.
Začátek školního roku na ZŠ = oslavy Před námi je nový školní rok a já mám příležitost Vás s ním na naší škole trochu seznámit. Letos naši školu bude navštěvovat 700 žáků, kteří budou rozmístěni do 27 tříd. Z pedagogického sboru odešli někteří vyučující, a proto se zde objeví i nové tváře. Je to PaedDr. Novotný, který vykonává funkci zástupce ředitelky na II. stupni školy, dále Mgr. Horynová a částečně zde bude působit slečna Kudrnová a Ing. Havlín.
10
Každé dopoledne jsme strávili na pláži, každé odpoledne jsme muzicírovali. A večery byly nejkrásnější. Všichni jsme sešli na podium a hráli. Postupně se přidávali další a další hudebníci i dirigenti! Najednou hráli skoro všichni, zbytek osazenstva zpíval a tančil. I náš tlumočník a kuchařky. Byla to vlna nadšení, úplné uvolnění. Když nastal čas odjezdu, všichni se smutně loučili. S našimi hostiteli, s mořem. Není divu! Objala nás smutná nálada, dokázali jsme celé odpoledne sedět tiše jako pěny a nabírat očima modré moře... „Na shledanou, moře plné krásy, kdo tě jednou pozná jak já asi, má tě rád.“ Pavla Sedlatá, 8.C
Peníze
. Tvrdíme, že nejsou sice v životě to nejdůležitější, ale zároveň víme, že bez nich to nejde. A jak se těší na svoje první vydělané peníze nyní už absolventi naší školy? Jak s nimi naloží? Do čeho je investují? „Šetřit nebudu, peníze jsou od toho, aby se utratily.“ Lukáš 9.B „Nejdřív musím hodně pracovat, abych si vydělal nějaké peníze a mohl si za ně něco koupit.“ Honza, 9.B „Peníze bych použila podle toho, kolik by jich bylo. Menší částka by se třeba hodila na nějakou drobnost k svátku, k narozeninám, nebo jen tak, pro radost mým blízkým.“ Vendula, 9.B „Představa, že budu mít vlastní peníze, mě dohání k šílenství. Nejspíš peníze vložím do úschovy k mamce a až je budu potřebovat, vezmu si je od ní.“ Jirka, 9.B Zpracoval kabinet českého jazyka (Vá, Km)
Začátek roku začne pro naše žáky opravdu slavnostně. Konečně bude mít většina tříd krásné šatny. Otevření šatnového pavilonu proběhne 3. září - tedy první školní den. Program je připraven i pro naše prvňáčky, kteří vejdou poprvé s rodiči do školy 3. září v 9 hodin, to aby se jim mohlo věnovat více pedagogů. A z oslav jen tak rychle nevyjdeme. Hned 12. září bude další oslava. Tentokrát budeme otevírat nové hřiště. Při této slávě nebude chybět bohatý kulturní program. Firma Opavia nakonec věnovala na toto hřiště 834 000 Kč. Zbytek dodává naše město, což je 487 000 Kč. Jelikož je to
nemalá částka, doufám, že většina občanů pochopila rozhodnutí zastupitelstva tento areál uzavřít. Takto budeme moci lépe chránit děti i hřiště, které ale bude po většinu dne přístupné i ostatním dětem. Chtěla bych zde také poděkovat všem, kteří se podíleli na tom, že vše bylo vybudováno v tak neuvěřitelně krátkém čase.
Na obě akce zde srdečně zvu i každého, kdo má naši školu rád. Jistě se budeme dobře bavit a možná zde vznikne další dobrý nápad, který by bylo dobré uskutečnit. Na spolupráci s Vámi se těší Mgr. Jana Bernartová, ředitelka školy
Každá škola má svůj konec... ... jako měla začátek. A i v MŠ Poděbradova došlo na loučení se školním rokem. Ze 70 docházejících dětí se to týkalo především 20 budoucích školáků a rozloučili jsme se opravdu trochu netradičně. Medard naplnil svou kápi a letních dnů nám závěrem roku posílal opravdu pomálu. Proto po táboráku děti ulehly namísto do stanů do spacáků připravených ve třídě MŠ. Že to vůbec nebylo loučení špatné, dokazují přiložené fotografie. Tak hodně štěstí v základní škole a někdy se přijdte podívat. A co my? Připravujeme školu na 1. září, aby v plné kráse přivítala 20 nových dětí. kolektiv MŠ Poděbradova
Základní umělecká škola v Chlumci n. C. zahajuje
nábor žáků do výtvarného oboru (keramika, modelování na hrnčířském kruhu, kresba, malba, práce s textilem) pro školní rok 2001- 2002. Přihlášky si mohou zájemci z řad dětí vyzvednout v kanceláři ZUŠ nebo u paní učitelky Baldíkové a Chrtkové. Současně je zahájen nábor ke studiu pro pracující.
Životní moudra Nejsme nikdy tak nešťastni, jak si myslíme Zbabělec vyhrožuje, když je v bezpečí
Proust Goethe
Kdyby se ženy oblékaly jen pro jednoho muže, netrvalo by jim to tak dlouho Achard Lepší známý čert než neznámý svatý Jízlivá řeč zraňuje každého víc než bití
Blaise Pascal latinské přísloví
Svět je zrcadlo. Mračte se do něho a bude se na vás také mračit, zasmějte se a bude vám veselým a hravým společníkem W. M. Thackeray LV
11
KDO JE KDO v Chlumci n. C.? Pochází z rodiny, která si v našem městě získala všeobecnou vážnost. Sám přitom celým svým dosavadním životem a nevšedními schopnostmi člověka, který se umí šikovně postavit ke každé práci, rozmnožil zásluhy zdobící příjmení, které zdědil. Známe se bezmála padesát let, takže neměl nic proti přátelskému rozhovoru. Váhal jen, jestli má souhlasit, aby se o něm psalo.
JAROSLAV LIŠKA Žije skromně, i když má ve skříni uloženu spoustu medailí a plaket za účast v odboji i za mimořádné úspěchy v práci, která je pro něj vrcholnou zálibou, ba přímo životodárnou vášní, v harmonickém rodinném prostředí, ponořen do své práce v malé, dobře vybavené dílničce, kde se cítí jako ryba ve vodě. Netouží ani za mák po žádných vavřínech popularity, veřejného vychvalování a ze všeho nejméně si přeje, aby ho někdo hlasitě vynášel nad jiné spoluobčany. Nakonec však přece jen nahlédl, že město, kde se narodil a kde trvale žije, má právo dozvídat se o svých obyvatelích víc než jen, kde bydlí. ZvlášO pokud existují důvody, aby na ně bylo hrdé. Liškovi mívali krámek naproti škole, kde se dnes prodávají noviny a časopisy. Tatínek, po němž byl prvorozený syn pokřtěn jménem Jaroslav, pocházel ze Žiželic. Maminka, pro přátele Slávka, byla nadšenou chlumeckou sokolkou, jednu dobu dokonce náčelnicí místní sokolské jednoty. Otec Jaroslav, když se přiženil do Chlumce a otevřel si tu cukrářskou živnost, byl
12
nejenom vyučeným cukrářem a kuchařem, ale na slovo vzatým mistrem svého oboru, který prošel praxí šéfkuchaře předního pražského hotelu a získal mistrovské ostruhy i ve Vídni. Pro nás kluky, kteří jsme o hlavní přestávce odbíhali ze školy do jeho obchůdku, byla neodolatelným lákadlem jeho smetanová zmrzlin s čerstvým ovocem, jahodami, malinami, borůvkami, banány nebo pomeranči, či proslulá Liškova „cucanina“, roztavená a vychladlá směs čokolády, ovocné želatiny, nugátu a bůhvíjakých pamlsků, po které jsme se mohli utlouct. Pan Liška, jak jsem řekl, měl kromě perfektní znalosti kuchařského a cukrářského řemesla ještě navíc jakési umělecké tvůrčí posvěcení, které vkládal do svých výrobků, aO šlo o obložené mísy anebo dorty a řezy. Mám před očima cukrovou rybu vystavenou ve výloze, byla jako živá, anebo poschodové svatební dorty s růžičkami i romantickými figurálními výjevy. Synu Jaroslavovi, který se narodil 28. listopadu 1922, daly sudičky do vínku vlohy pro jinou řemeslnou orientaci, ale nezapomněly na tvůrčí geny, které jsou, jak se zdá dědičným rodovým znakem po linii otce i matky, nadané kreslířky a malířky. (Uměleckým talentem byl obdařen i mladší bratr Martin, herec, režisér a vynikající kreslíř a malíř.) Jako kluk chodil Jaroslav samozřejmě pilně do Sokola (cvičil na dvou sletech, včetně okresních a krajských kol). S lítostí dnes konstatuje, že ženy sice obnovují v Chlumci tradici pravidelných gymnastických cvičení v Sokolovně, ale zanícené sokolování mužů a mládeže, celých rodin, se zatím nedaří vzkřísit. Škoda. Vyučil se strojním zámečníkem v kuklenské Škodovce. Jako nejlepší z učňů byl závodem vyslán na dvouměsíční stáž do zlínské školy BaOových mladých mužů. „To byl pro mě nezapomenutelný zážitek na celý život. Dodnes vidím nápis: Cokoli děláš, dělej dokonale. To byla Badova výchova. Všechno se dá dělat s radostí a s chutí. A na všem se dá něco zlepšit, když člověk chce a není mu zatěžko o práci přemýšlet. Já jsem byl ve Zlíně jako u vytržení. Umožnili mi, abych se seznámil s celou výrobou, byl jsem i v halách, kde se montovala letadla Zlín, která se vyrábějí dodnes, viděl jsem muzeum, kde
byly boty z celého světa, ve vývojových dílnách jsem byl pečený vařený... Pamatuju se, byly tam takové dvě obrovské budovy vybavené pro studium. V nich člověk našel poučení o všem možném, o lodích, letadlech, vlacích, kdejakých strojích, ale i o zeměpise, o přírodě, o tom, jak se co vyrábí... Byly tam knihy, obrázky, modely... Ze Zlína jsem si odnesl poučení na celý život: Řemeslo není jen k tomu, aby ses něčím živil. Svoje řemeslo musíš mít rád. Bez lásky k řemeslu nic nedokážeš. Láska k práci, kterou děláš, způsobí, že z ní začneš mít radost. Najednou uvidíš pod povrch věcí a budeš objevovat záhady, které ti nedají pokoj, dokud jim nepřijdeš na kloub. S chutí budeš nacházet způsob, jak odstraňovat závady a vynalézat nová technická řešení. Dnes je moderní hnát se hlavně za penězi. Mít co nejdřív milion. Někteří lidé pro to udělají cokoliv. Neštítí se ani zločinu. Bada vyznával zásadu: Za dobrou práci dobrý plat, ale přitom i učil své zaměstnance, aby práci nedělali kvůli tomu platu, ale pro radost z práce, kterou dělají. A to jsem ve Zlíně pochopil a přijal za své.“ Když se Jaroslav Liška vrátil ze Zlína, poslala ho Škodovka do zemské průmyslovky v Kolíně. Tam se jeho nadějně se rýsující život nečekaně zauzlil. Stalo se to v roce 1943, za tuhých válečných poměrů brutální německé okupace. Ve třídě se ustavila odbojová skupina, napojená na ilegální organizaci z Poděbradska. Poslouchali pravidelně zprávy z Londýna, což bylo zakázáno pod trestem smrti, rozmnožovali je na cyklostylu a šířili dál. Jeden z členů skupiny byl zadržen policií kvůli špatně seřízenému světlu na kole. Když už ho měla policie v práci, podali si ho i gestapáci. Zkusili z něho udělat konfidenta. Pouštěli na něj hrůzu, že bude bůhvíjak potrestán za porušení zatemňovacích předpisů, a nakonec mu nabídli volbu mezi přísným trestem a prozrazením všeho, co je mu z jeho okolí známo o jakékoli činnosti proti Říši. Tvářili se přitom, že stejně všechno vědí i o něm. Vyklopil všechno, co věděl. Udal jména všech spolužáků i dalších členů odbojové organizace, celkem asi 25 lidí včetně svých rodičů. „Pro mě si přišli chlumečtí četníci na příkaz kolínského gestapa 25. října ve 2 hodiny v noci. Do rána mě drželi na stanici. Pak mě autem odvezli do Kolína na gestapo. Všechny nás tu noc pozatýkali, celou skupinu, i toho, co nás udal. Později byl s námi v Terezíně, onemocněl na zápal plic, umíral mi v náručí a před smrtí se mi s pláčem
ke všemu přiznal a prosil, abych mu to odpustil. Ale to předbíhám. Mě a kamaráda Václava Luxe převezli do Kutné Hory. Do vězení, které snad pamatovalo středověk. Studené kamenné zdi, zamřížované okýnko, místo záchodu smradlavý kýbl, zima jako v morně. Vyšetřování vedl komisař Müller-Riedl, který vězně s potěšením fackoval a bil pěstmi i obuškem. Pomáhal mu tlumočník Seidl, sudetský Němec, snad ještě větší bestie než komisař. Když jsem na vyzvání vešel do vyšetřovny, komisař, který seděl za stolem na mě zařval německy a tlumočník to zopakoval: Tak mluv! Vykoktal jsem ze sebe, že nic nevím a že jsem nic neudělal. Nějak mi ze strachu zacukalo v obličeji. Tak ty se budeš ještě smát? zahulákal komisař. Tak aby tě ten smích přešel, uděláš nám tady pět set dřepů, ty všiváku! Also... Nieder! Auf! Nieder! Auf!“ Začalo trýznění. Tlumočník odpočítával dřep za dřepem. Jaroslav jako sokolský dorostenec něco vydržel, ale když se vztyčoval po sté, cítil už, jak mu nohy začínají dřevěnět. Zvedal se s rostoucí námahou a bolestí ve svalech, až nakonec se mu už nepodařilo vstát. „Tak ty už nemůžeš?“ šklebil se Seidel. „Tak to ti tedy bude muset pomoct Churchill a Stalin.“ Sáhl do police pro dva klacky a společně s komisařem ho řezali jako zběsilí. Na celu ho přitáhli bachaři jako poloviční mrtvolu. Celé tělo měl jednu modrou podlitinu. Spoluvězeň, zatčený důstojník četnictva, ho ošetřoval, dokonce ho nosil na kýbl, těšil ho, povzbuzoval. Postupně ho učil všemu, co vězeň musel umět, aby přežil. Po několika dnech, sotva se trochu zmátožil, předvolali si ho znovu k výslechu a všechno se opakovalo. Stál na svém: Nic jsem neudělal, o ničem nevím. Byl rozhodnut nedat se zlomit, aO ho třeba zabijou. Výslechy trvaly tři neděle. Hotové peklo. Chvílemi se už loučil se životem. Byl tak zbitý, že nemohl pořádně sedět, ležet ani stát. Chtěli po něm, aby podepsal protokol. Odmítl. Stále tvrdil, že je nevinen. Začali ho vydírat: „Vedle v cele je tvůj táta. Když podepíšeš, tak ho pustíme, když ne, nepřej si, co se s ním stane!“ Byla to lež, ale to Jaroslav nemohl vědět, a tak protokol podepsal. Následoval transport do terezínské Malé pevnosti. Hned u brány stál komandant, pověstný sadista Jöckel, přezdívaný Pinda. Hromotlucký vrahoun, který týral a ubíjel vězně. Všiml si Jaroslava, který měl na hlavě čepici. Zařval jako tur: „Mützen ab!“ a zabijáckou fackou ho srazil k zemi. Jaroslav byl
napůl omráčen, v hlavě mu hučelo, měl co dělat, aby se postavil na nohy... „Na Malou pevnost nerad vzpomínám. V cele číslo 9 nás bylo dvaasedmdesát na patrových pryčnách. Natlačeni jako sardinky. Když se chtěl někdo obrátit na druhý bok, musela se obrátit celá řada. Nosili jsme staré vojenské hadry s namalovaným červeným trojúhelníkem špičkou dolů na prsou a na zádech, plné blech a vší. K žrádlu jsme dostávali smradlavý odvar z tuřínu a krajíček mazlavého chleba. Nade mnou držel ochrannou ruku kápo Pepík Vaverka z České Třebové, báječný chlap, měl na krku obvinění ze sabotáže a nejspíš ho čekala smrt, ale každému pomáhal, jak se dalo. Vozili nás na práci až do Litoměřic. Dřelo se od rozednění do tmy. Při podbíjení pražců se mi zanítily mozoly. Spoluvězeň, doktor, mi je prostřihl, aby uvolnil hnis, ale nestačil už ránu ošetřit, byl vyhlášen nástup na počítání stavu. A jak jsem stál v řadě, najednou se mi od bolesti udělaly mžitky a já omdlel. Spoluvězňové mě zachytili a koleny a lokty mě přidržovali, abych neupadl, a někdo za mě vykřikl: Hier! Každého, kdo upadl dozorci hned zastřelili. Tak mi kluci zachránili život.“ Z Terezína Jaroslava Lišku dopravili do Norimberku k Volksgerichtu (Lidovému soudu). Dodnes má v živé paměti 27. duben 1944, svátek Jaroslava, kdy je bachaři vedli řetězy spoutané po čtyřech a se spoluvězněm Jardou Hájkem si stiskli volné ruce: „Tak, Jardo, všecko nejlepší k svátku!“ V Norimberku byla věznice přeplněná, a tak vyřizovali případy i bez soudu. Jednoduše na dveře cel připevňovali papíry s černým křížem. To znamenalo rozsudek smrti. Vězňům drásal nervy strach, jestli se černý kříž neobjeví i na jejich dveřích. Skupinu českých arestantů nakonec po řadě měsíců odeslali do Prahy k zvláštnímu soudu, Sondergerichtu, na Pankrác. Nikdo nevěděl, jestli je to dobré nebo špatné znamení. Do svých cel se v doprovodu dozorců ubírali kolem sekyrárny, která byla v každodenním provozu. „V Praze byl s námi soud. Všichni tam měli příbuzné, já nikoho. Naši o tom nevěděli. Soudci jsem řekl: Nic jsem neudělal. Přiznání na mě vynutili bitím. Soudce se obrátil na komisaře Müllera: Co tomu říkáte? Komisař byl vyveden z míry. Vyštěkl: To je jeho fixní idea! Ale já na tom trval a to mi zachránilo život, nebod jsem byl zatím ponechán na Pankráci a komisaře pro nedostatek důstojníků přeložili na frontu, takže se mi nemohl pomstít.
Zůstal jsem na Pankráci až do května, kdy vypuklo povstání. Vězňové z horních cel, kteří viděli na Prahu, volali: Je konec! Všude vlají naše prapory! Sláva! To už Němci utekli a naši čeští dozorci otvírali cely a pouštěli nás ven. Já šel po Praze. Připadal jsem si jako ve snu. V ulicích se bojovalo. Někde na Karlově jsem sešel do sklepa, kde bylo velitelství 6. úseku obrany Prahy. Dali mi pušku a zaujal jsem stanoviště na barikádě. Vtom vidím známou tvář. Chlumečák Jindra Haltuf. Cukrář jako můj táta. Div mě nerozmačkal v náruči. Nejdřív musíš ke mně domů. Potřebuješ se umýt a převlíknout.“ V Haltufově holešovickém bytě se Jarka vykoupal, to blaho, a oblékl se do čistého prádla a Jindrových šatů. Spolu pak, ozbrojeni, vyrazili do ulic. U Muzea je zastihl německý nálet. Běželi se schovat do nejbližšího krytu. Najednou Jarka slyší, jak někdo sestupuje po schodech a táhne za sebou pušku, která pažbou břinká o každý schod... Náhoda, jaké by se nikdo nenadál. Mladší brácha Martin, který přijel z Chlumce, aby se zapojil do obrany Prahy. Bráchové si padli do náruče, šOastní až k slzám. Spolu se pak vydali na nádraží a nasedli do prvního vlaku, který směřoval do Hradce. Dojeli jen do Čelákovic. Odtud museli dál pěšky. Došli až k Dlouhopolsku. Dovlekli se přes kopec, když za sebou uslyšeli supět nákladní auto na dřevoplyn, plné lidí. Za volantem... ne, tomu se nechtělo ani věřit, pan Khol, autodopravce z Chlumce. Hned zastavil: Tak, hoši, nahoru! Jaroslav Liška tedy šOastně přežil válku a shledal se s ustaranými rodiči. Nastal mír, nový život. Nastoupil místo učitele v učňovské škole, kde řediteloval pan Svoboda. Když pak školu zrušili, dlouho hledal práci. Na konec ho zaměstnali ve Stutzově pletárně, pozdější továrně Mira. Pracoval jako seřizovač-mechanik šicích strojů. To ho bavilo. Šicí stroj je chytrá a choulostivá mašinka, musí se jí rozumět. A tady se projevily ty rodinné umělecké geny. Jaroslav pronikl do nejsložitějších tajů konstrukce a použití šicích strojů a jeho tvůrčí fantazie po baOovsku hledala, posedlá radostí z práce, co by se kde dalo zlepšit. V továrně pracoval 41 let a za tu dobu vymyslel 380 zlepšovacích návrhů. Stal se ve svém oboru špičkovým specialistou. Má dobrý důvod být se svým dosavadním životem spokojen, k čemuž jistě nemalou měrou přispívá rodina a přátelé. Přibývající roky jako důvod k poklidnému, odpočinkovému životu penzisty však neuznává. Tvořivé myšlení a trvající
13
potěšení z práce mu to prostě nedovolí. Tak jako po všechna prožitá léta i dnes vymýšlí všelijaká zlepšení a v jeho technické fantazii se rodí zcela nové přístroje a zařízení. Velkou část jeho mimopracovní zájmové aktivity zabíral kdysi oddíl vodních skautů. Škoda, že tato junácká odnož v Chlumci vyhynula. Jaroslav rád vzpomíná, jak ve funkci kapitána s bílou čepicí velel táboru. Největší díl jeho srdce hned po vymýšlení zlepšováků zaujal však místní hasičský sbor. Věnoval mu nejhezčí léta svého života v přesvědčení, že v činnosti hasičů je obsaženo všechno, co podle něj patří k hodnotně prožívanému životu: péče o vlastní zdraví a tělesnou zdatnost, získávání speciálních vědomostí a nejrozličnějších technických a jiných dovedností a návyků, vlastenectví spočívající v ochraně společenských hodnot, odhodlanost pomáhat lidem v nou-
zi a v neštěstí, při záchraně majetku a životů i s nasazením vlastního života a zdraví. Hasičství pro něj představuje zajímavou, morálně i fyzicky vysoce náročnou a přitom všeobecně užitečnou zálibu a zároveň dobrovolně přijatou povinnost, která člověka naplňuje vědomím, že slouží dobru. Vyprávění o tom, co všechno zažil v této službě veřejnosti, se nám bohužel už nevejde do omezeného rozsahu rubriky. Odnáším si příslib, že si pro ně najdeme čas někdy příště. Ale co nejdříve. Ještě dejme Jaroslavu Liškovi slovo na závěr: „Narodil jsem se v Chlumci n. C. a zůstal jsem Chlumci věrný až dodnes. Mám toto město rád a mohu s klidným svědomím říct, že jsem chlumecký patriot. Mám radost z každé nové fasády na domech, z každé nové silnice, z každého nového stromu, který zkrášlí naše město. Mrzí mě však ně-
Úspěch chlumeckého autora Anglické vydavatelství Mezinárodní biografické středisko se sídlem v Cambridge publikovalo referenční knihu „Kdo je kdo - spisovatelé a slovesní tvůrci“. Středisko vydává tyto prestižní publikace pravidelně již od roku 1934. V posledním, již sedmnáctém mezinárodním vydání publikace na roky 2001-2002 jsou uvedena rovněž biografická data a přehled tvorby řady českých spisovatelů - například Václava Havla, Ivana Klímy, Milana Kundery, Josefa Škvoreckého a také chlumeckého rodáka Zdeňka Vaníčka (Aloise Bočka), který věnoval své krátké povídky ze starého Chlumce Chlumeckým
listům. Jedna z nich, povídka Dva štočky látky (Chlumecké listy, 2/2001), byla přeložena do angličtiny a pod názvem TWO BOLTS OF CLOTH ji na podzim uveřejní sborník české literatury připravovaný v Británii. Je-li řeč o povídkách Zdeňka Vaníčka (Aloise Bočka) v Chlumeckých listech, musíme upozornit, že příběhy jsou autentické. Autor je čerpá ze skutečnosti, pouze některá jména upravuje jako hádanku pro pamětníky, kteří se snadno dovtípí, že například učitel Žářný nemůže být nikdo jiný než O. E. Lesk a jméno Noc že je nutno číst odzadu. red
Zpráva pro zájemce o literaturu faktu Koncem července vyšlo 4. číslo revue literatury faktu Přísně tajné s tímto obsahem: M. Ivanov: Pohnutky Dalibora z Kozojed, R. Fukala: Holdovací cesta zimního krále, P. Mizera: Otazníky kolem vůdce indiánského povstání Victoria, J. Kovařík: Podivná smrt náčelníka Napoleonova štábu, O. Špecinger: Historické pozadí písně o Velvarech a ztracených tolarech, J. Polák: K otázce původu Boženy Němcové, R. Sobotka: Zapomenutý tunel (k ně-
14
muž nevede traO), R. Cílek: Muže doprovázejí na smrt jejich sny, J. Marek: Ruleta smrti ztracených vladařů, K. Richter: Vasil Kampi (příběh hrdiny), A. Lustig - F. Cinger: Portréty a postřehy, R. Ströbinger: Pan Pfeiffer se Heydricha nebál, J. Švermová - B. Kopold: Zpráva o smrti Jana Švermy, J. Polák: Američané v Hradci Králové, P. Vokáč: Tajemství UFO rozluštěno. (K dostání v novinových stáncích Zimova ul., nádraží) -ri-
kolik věcí, které bohužel nemohu ovlivnit. Především je to těžký boj starosty o obchvat města, vždyd dopravní provoz je pro město už zátěží nad lidské síly. Dále je to lhostejnost některých podnikatelů, kteří v Chlumci mají obchody a raději se přihlásí k trvalému pobytu v jiném městě, jen aby nemuseli Chlumci platit daně. To není poctivé ani slušné. Vždyd k nim chodí nakupovat Chlumečáci, ti je živí. Nejsou samozřejmě všichni podnikatelé stejní. Někteří ochotně sponzorují různé zdejší spolky a činnost, ale nemohu pochopit, že se mezi mohovitými podnikateli nenajde člověk ochotný podpořit chlumecký fotbal, který má tak slavnou tradici a dnes chřadne na úbytě.“ Ale tady už nejde jen o fotbal. Jde o nesobeckost a zájem o veřejný prospěch, který je prospěchem každého z nás. Karel Richter
tam na konečné „z cípku mušelínu“ tam na konečné kde stříbrné vlnky si hrají kde rákosí u břehu šploucháním omývají tam na konečné kde rackové na jaře s křikem nad rybníkem krouží kde vlny se větrem vzdouvají a po dálkách touží tam na konečné kde labuO svou tklivou píseň ve snění zpívá kde rybář jen tiše sedí a do vod se dívá tam na konečné kde ráno poleje slunce hladinu zlatistým leskem a radost se střídá steskem kde večerní stíny ve vodě obrazy tají a milenci svou lásku ukrývají tam dlouhé je čekání čekání na tebe na lásku --tam na konečné --Mi-HLA
Zamyšlení nad výchovou Na stránkách srpnového čísla magazínu Marianne zapředla redaktorka Martina Kotrbová rozhovor s naším význačným vysokoškolským pedagogem bohemistou dr. Ondřejem Hausenblasem (synem neméně význačného filologa dr. Karla Hausenblase, našeho oblíbeného profesora z filozofické fakulty) o školské výchově vůbec a o výuce češtiny zvláště. Některé myšlenky, které tu byly vysloveny, jsou až provokativně břitkým námětem k hlubokému zamyšlení pro ministerstvo školství, pedagogy všech kategorií i rodiče studentů a žáků škol všech druhů a stupňů. Především záleží na tom, zdůraznil Ondřej Hausenblas, jak se s žáky ve škole zachází a jestli do ní v důsledku toho chodí rádi, anebo s odporem či strachem z traumat, která tam na ně číhají. Základní otázka, na jejímž řešení závisí atmosféra školy, zní: co je vzdělání? Je to snad závěrečné vysvědčení z posledního ročníku absolvované školy, maturita či vysokoškolský diplom? Anebo je to získaná schopnost samostatně řešit stanovené úkoly a poradit si s nepředvídanými situacemi v zaměstnání i v životě? Dnešní škola - podle doktora Hausenblase - místo aby přípravu žáka zaměřovala tímto směrem, „stojí na tom, že existuje jediné správné řešení a učitel čeká, zda na ně žák kápne, či ne. Neexistuje diskuse, společné dobírání se pravdy.“ Každý z nás z vlastní zkušenosti ví, že vysvědčení je nezřídka jen aritmetickým průměrem známek, které žák - někdy náhodně - posbíral během roku, nebo dokonce jen v posledním čtvrtletí, a neobráží skutečné znalosti žáka. Někdy stačí nevydařená písemka a následující trémou pokažené přezkoušení, aby se na vysvědčení objevila známka, která zarmoutí celou rodinu a žáka zbytečně deprimuje. Naše škola podle Hausenblasova přesvědčení nevychovává iniciativní, průbojné podnikatele, kteří budou otvírat vlastní prosperující firmy, schopné šéfy a manažery, ale řadové plniče příkazů, „roboty pro jednoduchou práci, takže nám hrozí, že se postupně staneme zdrojem levných pracovních sil.“ My ale potřebujeme „vymýšleče“, novátory, nápadité mozky. Musíme děti připravit na to, že svět se bude rychle proměňovat a ony se budou muset znovu a znovu něco nového učit. Zatím se stále ještě učí zastara-
lým stylem. Ve škole se něco odvykládá a žákům se řekne: Do příště se to naučte, bude se zkoušet. Jak naučte? Učení přece má probíhat ve škole, ne mimo ni. Na kvalitu vzdělání má nepříznivý vliv biflovací model zkoušení, který je u nás vžitý. Vzdělání by nemělo stát na závěrečných zkouškách. Výsledky závěrečných zkoušek v 9. třídě nebo u maturit nevypovídají o ničem jiném než o schopnosti překonat nervový stres z nezbytnosti vtlouci si do hlavy v krátké době nadměrné množství vědomostí, které se z ní pak zase rychle vykouří. Doktor Hausenblas tvrdí: „Zpráva o způsobilosti jít dál by měla být podložena různými dílčími zkouškami, projekty, průběžným bodováním. Nejlepším zkoušením je zadání nějaké otevřené otázky, na niž žák souvisle a logicky odpoví. České školství ovšem takové zkoušení neprovádí, neboO je neumí hodnotit.“ Samotné učení dnes probíhá převážně mimo školu. Jenže nikdo děti neučí, jak se mají doma učit. Jak si zapamatovat souvislé myšlenky. Spoléhá se na to, že děti jsou bud tak nadané, že na to přijdou samy, nebo se tomu naučí od rodičů. Jenže rodiče tomu také nikdo neučil. Škola by měla co největší procento žáků naučit účinné metodě učení, logickému myšlení, samostatnému uvažování a rozhodování, ale jak má tento úkol splnit, když sami učitelé takovou výukou neprošli? Nebo snad ano? Některým učitelům podle Hausenblase dělá potíže plnění úkolů, které chtějí po žácích. Podle jeho pedagogických zkušeností z fakulty mnoho češtinářů například nedokáže napsat souvislý text na čtyři stránky. S všeobecnou úrovní svého vlastního předmětu, češtiny, je docent Hausenblas krajně nespokojen. Namísto toho, aby se žáci naučili samostatně a tvořivě používat jazyka k nejrůznějším vyjadřovacím účelům, zachází se ve škole s češtinou, jako by to nebyla naše mateřština, ale cizí jazyk, kterému se musíme učit pomocí únavně memorovaných pravidel a pouček. Znalost praktického používání jazyka se přitom zaměňuje za otravné „rajtování“ na pravidlech českého pravopisu. Žáci jen výjimečně, z iniciativy osvícených a nadprůměrně nadaných učitelů, zažijí v hodinách češtiny poutavé besedy o básních, esejích, recenzích i přečtených kni-
hách, natož aby byli soustavně vedení k pokusům o vlastní tvorbu. „Umíme sice mluvit i psát,“ říká Hausenblas, „ale nejsme mocni souvislého a poutavého projevu.“ Ukázky ze slohových úloh žákyň a žáků chlumecké školy, jako by toto tvrzení vyvracely, ale musíme asi připustit, že jde o práce výběrové, které neukazují stav žákovského průměru. Je-li učení do značné míry prozatím závislé na rodině, vyvstává otázka, co mohou udělat rodiče, aby jejich dítě co možná nejdokonaleji ovládalo mateřštinu k ústním i písemným dorozumívacím účelům. Hlavně je třeba s ním při každé příležitosti rozmlouvat a nenásilně je podněcovat k tomu, aby co nejvíc a co nejobsažněji vyprávělo o všem možném, co zažilo, nač myslí, s kým hovořilo, co pozoruhodného zažilo... AO má co nejvíc příležitostí srozumitelně vyjadřovat své myšlenky a slovně reprodukovat skutečnost. Dále by rodiče měli dbát, aby jejich děti nezanedbávaly četbu. Děti potřebují vidět, že za písmenky je schovaná krása, radost, zážitky, pěkné, důležité a užitečné věci. Povinná školní četba je nuda jako všechno povinné, ale vžije-li se v rodinách četba knih jako radostná záležitost, o níž si rodiče s dětmi mohou pohovořit, vyslechnout od nich, co se jim líbilo či nelíbilo, začne fungovat nesmírně účinný výchovný a vzdělávací účinek četby. Samozřejmě, že je možné povinnosti domácí četby pro školu učinit zadost tím, že se odněkud jednoduše opíší obsahy knih, jenže četbou si žák samočinně obtiskuje do paměti nová slova, způsoby a možnosti tvoření vět, zdokonaluje tak svou vyjadřovací schopnost a zároveň získává nové poznatky a prožitkem příběhů prohlubuje svou citovou vnímavost. Pokud se v rodinách četba nahrazuje výhradní konzumací televizních pořadů, je to sice pohodlnější způsob vnímání děje a informací, ale ochuzen o rozvíjení vlastních vyjadřovacích schopností. Proto by měli rodiče pečovat alespoň o to, aby se v rodině nezapomínalo s dětmi rozmlouvat o tom, co na obrazovce viděly. Mějme na paměti, že schopnost souvislého, srozumitelného vyjadřování je důležitou složkou příznivého dojmu, který o sobě může vytvořit uchazeč o přijetí do zaměstnání hned poté, co vstoupí do kanceláře majitele firmy nebo personálního šéfa. Co o tom soudíte vy, milí čtenáři? Karel Richter
15
Potěšující omyl Pan J. Zima mě upozornil, že když jsem se nedávno pohoršoval nad zbouráním pamětihodné štítské myslivny, podlehl jsem omylu. Vycházel jsem z informace, kterou nám jako žáčkům obecné školy na výletě do štítských lesů poskytl pan učitel. Jsem rád, že jsem se mýlil. Čtenářům se omlouvám a ochotně přenechávám slovo znalcům místních poměrů. K. Richter
Štítská myslivna Někteří čtenáři Chlumeckých listů pocházející ze Štíta či jeho blízkého okolí, mají jinou představu o štítské myslivně, místa pravidelných návštěv básníka Ant. Sovy, než je uvedeno v Chlumeckých listech č. 5 na str. 20. Dnešní restaurace Chárovna, kde údajně stávala pohledná myslivna spojovaná s básníkem, nemá s existencí štítské myslivny nic společného. Dle historické skutečnosti nešlo o myslivnu, ale o venkovskou hospodu se sálem, šenkem a hospodářskými budovami ve vlastnictví rodiny Věříšovy. Tento objekt byl později prodán a pře-
stavěn (ne dost šOastně) k podnikovým rekreačním účelům. Pravá štítská myslivna, kde na pozvání nalezl dočasný domov nemocný básník Ant. Sova (ochrnutý na obě nohy) v rodině lesníka jménem Kný, není zbourána, stojí asi 600 m od Chárovny ve vesnici Štít. Je to ta pěkná, stylová myslivna - zvaná též fořtovna, po levé straně silnice vedoucí ze Štíta do Újezda. V prostředí myslivny a borových štítských lesů se básník cítil velmi dobře. Rád sedával na svém dvoukolovém vozíku pod košatou lípou rostoucí poblíž vjezdu do myslivny.
2 dokumentační obrázky z regionálního tisku z roku 1937
Chlumečákům známý hostinec na Chárově
Myslivna ve Štítě, ve které trávil básník A. Sova chvilky na sklonku svého života
Chlumecké pamětihodnosti Dnešní obhlídku pozůstatků minulých časů v našem městě věnujeme sochám. Ještě před vjezdem do města, vpravo od silnice na Skalce, v místech, kde v březnu 1775 tábořili vzbouření sedláci chystající se k útoku na Chlumec, stojí památník s monumentální postavou rebela ozbrojeného napříme-
16
nou kosou, hledícího na město s dominantou zámku. Kamenný relief na podstavci symbolizuje zemědělskou práci a rodinné štěstí, které je základem šOastné budoucnosti národa a státu. Autorem pomníku, zbudovaného na paměO selského povstání na mohyle, kterou sem roku 1865 k 90. výročí navezli sedláci ze všech obcí Chlumec-
Štítští občané si básníka vážili a snažili se mu pobyt zpříjemnit. Vděční ctitelé na básníka ani po jeho smrti nezapomněli. V roce 1961 (!) postavili mu před myslivnou v sousedství uvedené lípy kamenný památník a do kamene nechali vtesat počáteční verš jedné jeho básně: „Kolem lípy opadané nesedí už nikdo v stínu...“ Pobyt básníka ve štítské myslivně připomíná dále Sovův koutek, zřízený v r. 1963 (!) dnes umístěný v čp. 16, ve stavení patřící obci a na požádání přístupný. Domek naleznete za autobusovou zastávkou. V Sovově koutku na stěnách a ve vitríně jsou různé dobové fotografie, mezi jiným též fotografie básníka na vozíku v pozadí s myslivnou, dále plakáty, výstřižky z novin, korespondence básníka s iniciátory Sovova koutu, ukázky souboru, vzpomínek, poezie vzniklé ve Štítě a jiné. Nepřehlédněte píšOalku - signálku, tou sám pod kvetoucí lípou sedící básník přivolával společnost. Mnohé se od doby hostování básníka Ant. Sovy ve Štítě změnilo, lidé, příroda, prostředí. Rovněž borové štítské lesy jsou jiné, než bývaly. Kdysi tichá vesnička už zdaleka není oázou klidu. Odešla košatá lípa, pod níž básník sedával, nevydržela v loňském roce nápor vichřice. Můžeme však mít radost, že památky básníka Ant. Sovy na Chlumecku nebylo zapomenuto. Až pojedete kolem, zastavte se a navštivte Sovův koutek, podívejte se i na jeho památník před myslivnou. Pokud jste zvědavi, jak se básník, rodák z Pacova, dostal do Štíta, do rodiny lesníka Kný, odpověd je prostá. Syn básníka studoval se synem lesníka a přátelství studentů pokračovalo v přátelství rodičů. J. Zima
ka, je význačný český sochař Jakub Obrovský. Přejdete-li most přes Cidlinu, hned za ním vpravo v parčíku, který zarůstá kopřivami a vysokou trávou, je nyní umístěna barokní pískovcová statue svatého Václava, která kdysi stávala ve stínu javorů před Záloženským domem. Vzadu na podstavci si lze přečíst nápis v dobové, nevyvinuté češtině: POSTAWENA KE CTI A CHVÁLE SWATIHO WACLAWA OBCE MIESTA CHLUMCE ROKU 1807 DNE 11 JU-
NY ZA PURGMISTRA PANA JANA JOSEPH HOLMANA. Cenná pamětihodnost by si zasloužila zvýšenou péči o vzhled okolí. Přimlouváme se alespoň o občasné posečení trávy, aby návštěvníci neměli dojem, že o tuto památku nestojíme. Hned naproti přes silnici před budovou Majorátu již 138 let sleduje dění na náměstí kamenný svatý Jan Nepomucký. Nápis na podstavci hlásá: „Tato socha byla k veřejnému uctění a oslavení svatého Jana Nepomuckého nábožnou pečlivostí od Jana Nep. Roudnýho bývalého vrchnostenckého důchodního postavená a od veledůstojného pana místního děkana a čestn. kanovníka Josefa Cvacha posvěcena roku 1863.“
nou. Dnešní stav s dvěma vedle sebe posazenými kvádry nelze asi z estetického hlediska považovat za definitivní řešení. Z parku u kostelíka sv. Trojice, jemuž se jednu dobu se špetkou nadsázky říkalo Tyršovy sady, již zloději pamětihodností stačili odcizit sochu Jiřího z Poděbrad a Karla IV. Andělům ze sochařské dílny Jana Suchardy mladiství škůdci urážejí křídla, ruce, nosy a trefují se jim do tváří kameny, protože jim doposud ani rodina, ani škola nedokázaly vysvětlit, jak velkou škodu působí svému městu, a tím vlastně i sami sobě, neboO by jim nemělo být jedno, jestli bydlí v upraveném, hezkém městě, nebo v nějakém otlučeném, zanedbaném zapadákově. Napa-
foto Ant. Fibigr
O barokním sloupu z roku 1709 s postavami světců sv. Jáchyma, Anny, Josefa a Simeona jsme již samostatně pojednali loni. Ozdobou náměstí je nesporně pískovcový pomník největšího chlumeckého rodáka Václava Kliment Klicpery, nazývaného otcem české veselohry, autora, jehož kusy se dodnes hrají i na Národním divadle. Na zbudování pomníku se kromě chlumeckých občanů podíleli dobrovolnými sbírkami i Klicperovi ctitelé z celých Čech a Moravy. Je dílem sochaře Pavla Jiříčka a byl slavnostně odhalen roku 1874, k 150. výročí dramatikovy smrti (5. 9. 1859). Před Kozelkovou školou, která je zajisté stavitelskou pýchou města, je instalována Bílkova kamenná busta Jana Amose Komenského. I ona patří k tomu, co lze ukázat návštěvníkům města. Nedozírnou škodu způsobila městu falešně pochopená revolučnost, která vedla po roce 1948 místní politické horlivce k zničení velmi cenné Španielovy bronzové sochy T.G.Masaryka, kterou předtím za okupace vlastenci obětavě zachránili před nacistickými likvidátory. Byl tím zároveň pokažen architektonicky úhledně vyřešený vzhled prostoru mezi Sokolovnou a spořitel-
V parku u sv. Trojice svého času nalezla důstojné umístění i tuze vzácná barokní skulptura, která kdysi zdobila průčelí jednoho z bohatých měšOanských domů a poté byla nějakou dobu zavalena starým harampádím v kůlně, kde se skladovaly nepotřebné věci. Pokud ji někdo v parku postrádá, můžeme ho potěšit sdělením, že nebyla zničena ani odcizena nějakým zlovolným ziskuchtivcem, ale je prozatím bezpečně uložena a čeká, až bude usazena v areálu obnovené Lorety. Na hřbitově nalezla po dvojím přemístění pietní stanoviště Samohrdova socha rudoarmejce. Jsme zajisté rádi, že unikla pseudorevoluční zběsilosti, která vždycky s vervou hodnou užitečnějších akcí ničí pozůstatky svrženého režimu. Rudoarmějci, které jsme v květnu 1945 nadšeně vítali, si zaslouží naši úctu navzdory všemu, co se v česko-ruských vztazích odehrálo později. Na hřbitově stojí za pozornost i umělecký náhrobek slavného pomologa Jana Říhy z dílny mistra Franty Úprky. Pozoruhodnou pamětihodností je i dochovaný náhrobek francouzského generála Josefa Balthazara D’Esklevina, vyznamenaného Řádem Čestné legie a povýšeného na barona císař-
foto Ant. Fibigr
dá nás: Což kdyby se ve spolupráci se školou promyslela nějaká výchovná kampaň spojená s nenásilnou soutěží ve znalostech místních pamětihodností a v soustavné péči o ně? Odpornou hanebnost spáchal neznámý ničema, který odřízl hlavu kovové soše ženy na kašně v zámeckém parku před oranžerií. Krásu, která působila potěšení návštěvníkům parku proměnil v důkaz své vlastní politováníhodné ubohosti. Dozvěděli jsme se ale, že hlava byla nalezena a socha je v současnosti v rekonstrukci.
ství, který se narodil 26. 3. 1765 v jihofrancouzském městě Antibes a prošel řadou bitev jako voják Napoleonovy armády. Bůhví, co všechno zažil, než ho roku 1813 v bitvě u Dráždan postihlo zranění, jehož vinou padl do zajetí a 29. prosince ve špitále v Chlumci na Zámostí č. 2/II skonal. Anděl plačící nad amforou na jeho náhrobku vyjadřuje smutný osud vojáka, jenž obětoval život pro vlast, která ani neví, kde nakonec spočinuly jeho kosti. Karel Richter
17
Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Minule naše vyprávění o pohnutých událostech českých dějin dospělo až k okamžiku, kdy syn římskoněmeckého krále Fridrich spolu se svým otcem vtrhl v čele vojska do českých zemí, aby se s podporou německých kolonistů zmocnil vlády nad královstvím. Německé vojsko bezohledně pustošilo zemi. Před Kutnou Horou, která se opět, stejně jako při vpádu Albrechta Habsburského v roce 1304, ačkoli v ní mělo převahu německé obyvatelstvo, proměnila v nedobytnou pevnost, byl jeho postup zastaven. I na jiných místech němečtí ozbrojenci utrpěli citelné nezdary. V květnu následujícího roku 1308, kdy se král Albrecht se synem chystali k rozhodujícím bojům, byl otec zavražděn ctižádostivým synovcem Janem Parricidou. Habsburské ambice tím ztratily půdu pod nohama. Novým římským králem byl zvolen Jindřich VII. Lucemburský a Fridrich Habsburský se vzdal nároku na český trůn. Česká šlechta, zklamaná neschopností Jindřicha Korutanského, se odhodlala k jeho svržení. Její zmocněnci tajně nabídli roku 1309 ruku druhé sestry Václava III. Elišky Přemyslovny a s ní i českou královskou korunu synovi nového římského krále Janu Lucemburskému. Nabídka byla po delším váhání přijata. České poselstvo se na říšském sněmu v červenci 1310 zřeklo Jindřicha Korutanského a v prosinci téhož roku mladý Jan Lucemburský stanul s vojskem před Prahou. Jeho přivrženci ve městě mu otevřeli brány. Korutanec, opírající se dotud o vojenské posily z Míšně, kvapem odtáhl ze země. Čtrnáctiletý Jan Lucemburský se ujal vlády. Česká šlechta, v níž významné postavení zaujímali i Šternberkové, kteří drželi i chlumeckou tvrz s veškerým polním i lesním příslušenstvím, ho ovšem hned na začátku přinutila, aby jí inauguračním diplomem udělil rozsáhlá privilegia a úlevy v oblasti vojenských výprav do zahraničí, berní, nároků na odúmrO po členech šlechtických rodů, dědického práva. Zároveň se musel zavázat, že do úřadů v království nebude dosazovat cizozemce. Mezi šlechtou a králem i přesto trvalo napětí, které její původně skupinovými zájmy znesvářené řady sjednotilo. Král, i když byl spjat spíše s francouzským prostředím, přivedl si s sebou početný německý doprovod, dvořany, rádce i silnou vojenskou družinu. Jeho přirozenými a jistě vítanými spojenci byly domácí cisterciácké
18
kláštery s německými mnichy a německý patriciát v Praze, Kutné Hoře i dalších v té době německých královských městech. Ve střetu s mocenskými i majetkovými zájmy české šlechty, která již od časů přemyslovských králů čím dál rozhodněji vystupovala proti germanofilským snahám panovníků jako obhájce českých národních či přesněji národnostních zájmů a tradic, se král chtěl politicky i vojensky opřít o německé šlechtice a žoldnéře. Česká šlechtická opozice vedená Jindřichem z Lipé však nabyla rozhodující převahy a Domažlickým mírem (1318) si zajistila své majetky, výsady i obsazení nejdůležitějších úřadů v království. Do sporů mezi králem Janem a šlechtou se zapletla i královna Eliška. Král, přesvědčený, že se účastní spiknutí proti němu, po násilném vniknutí do hradu Loket, kde pobývala, ji dal odvézt na Mělník, kde jí vykázal nucený pobyt. Mezi manžely tím došlo k rozkolu (1390). Zároveň král Elišce odebral syna Václava, kterého nejprve věznil a později svěřil na vychování francouzskému dvoru. Ve vnitřní politice přenechal hlavní slovo Jindřichovi z Lipé. Sám se věnoval téměř výhradně zahraniční politice a pobýval většinou mimo území království. Nová etapa vlády lucemburské dynastie nad českými zeměmi nastala už koncem října 1333, když se do Čech navrátil Janův tehdy sedmnáctiletý syn Václav, který ve Francii přijal jméno Karel. Již tam jej otec oženil s příbuznou francouzského krále Blankou z Valois, což mělo velký politický význam pro vztahy Lucemburků k francouzskému královskému dvoru. Karel získal ve Francii skvělé vzdělání. Ovládal slovem i písmem latinu, francouzštinu, němčinu, italštinu a znovu si osvojil pozapomenutou českou mateřštinu. Za nepřítomného otce se s titulem markrabí moravský ujal vládních záležitostí. S pomocí české šlechty, která v něm spatřovala naději pro budoucnost země, vykupoval královské hrady a statky, které se jako zástava ocitly v rukou věřitelů. Nově obsadil dvorské i zemské úřady. Dík svým dobrým vztahům s papežem Klimentem zařídil, že papež vydal 30. dubna 1344 bulu povyšující pražské biskupství na arcibiskupství, nadřízené biskupství olomouckému i nově zřízenému biskupství litomyšlskému. Český stát tak jeho zásluhou dosáhl konečně církevní samostatnosti jako ne-
zbytného předpokladu pro samostatnost panovnickou a státní. Po smrti svého otce (1346) už jako římský král se Karel IV. stal otcovým právoplatným nástupcem i na českém královském trůně. Za sídelní město si zvolil Prahu. Rázem přestalo českému státu hrozit staleté nebezpečí omezování jeho suverenity římskoněmeckými panovníky. Český stát se naopak stal mocenskou základnou římského krále a později císaře, který hrdě zdůrazňoval, že je českým králem „z pokolení a krve starých králů českých“. Během své všestranně prospěšné vlády Karel IV. podporoval nejenom stavební rozvoj Prahy a četných dalších měst, ale i umění a vědu. Vedle kronikářství, které mělo podle jeho představ zachytit historii slávy českého státu, se zasloužil o vznik nesmírně cenného souboru latinsko-českých slovníků obsahujících názvy z nejrůznějších odborných oblastí. Šlo mu o to, aby o věcech, o nichž se do té doby dalo hovořit a psát pouze latinsky, bylo možno disputovat i česky. Toto monumentální slovníkářské dílo vznikalo za pracovní účasti kolegia významných učenců té doby pod vedením Mistra Bartoloměje Klareta de Solencia. Profesor Flajšhans vědecky dokázal, že tento středověký učenec pocházel z Chlumce. Zároveň poskytl důkaz, že slovníky jsou jeho dílem, když zjistil, že počáteční písmena kapitol slovníku skládají nápis: A Magistro Bartolomeo Clareto se Solecia kompilatus est (Sestaveno Magistrem Bartolomějem de Solencia). Zároveň dokázal, že výraz de Solencia je latinský výraz pro Chlumec n. C. V Chlumci za vlády Lucemburků je doložen Ješek za Šternberka (1329). Po něm se v letech 1358 ujal vlády nad Chlumcem Jan ze Šternberka a z Chlumce, který se v listinách připomíná jako patron chlumeckého kostela a jemuž obec věřících vděčila za to, že do Chlumce přivedl plebána Alberta (1358), později Pavla z Chocně (1364), Dobeše (1371), Mladotu (1376) a Peška (1380), který dosvědčuje dobrotu jeho srdce, neboO od něho dostal „jelena u Labe zastřeleného“. Toho roku Jan ze Šternberka a z Chlumce zemřel a panství po něm převzal Smil ze Šternberka, což byl patrně strýc a poručník nezletilého Oldřicha, který byl spoluvlastníkem panství. O Smilovi ze Šternberka se ví, že roku 1389, kdy se ujal správy Chlumce, uvedl Pe-
tra kněze ze Slatiny na místo plebána v Lučicích a 25. ledna 1390 věnoval výnos z obcí Levín a Komárov chlumeckému kostelu na zádušní mše za svého bratra Oldřicha, svého otce a další své sourozence. Zanedlouho pak zemřel. Panství připadlo mladému Oldřichovi ze Šternberka jinak z Chlumce, jeho synovci, který v březnu 1393 strýcovo věnování potvrdil. Mše svaté zádušní se měly podle písemné smlouvy sloužit každý den kromě největších svátků. Oldřich téhož roku prodal Chlumec Štěpánovi z Opočna. Hned násle-
dující rok 1394 bylo chlumecké panství patrně jako zástava na peněžní dluh dáno do správy panu Půtovi z Častolovic, který se také toho roku objevuje jako patron kostela v Chlumci a Lučici. Je zaznamenáno, že 26. ledna 1394 dosadil kněze Oldřicha z Boskovic ke kostelu chlumeckému a 21. února kněze Petra, který byl předtím knězem kostela sv. Apolináře v Praze, ke kostelu lučickému. Po roce se znovu ujal vlády nad Chlumcem Štěpán z Opočna, který se podpisoval „na Žlebích, Lichtemburce
a Chlumci“. V jeho majetku chlumecká država zůstala jen do roku 1397, kdy ji prodal Otovi z Bergova za 5 500 kop grošů českých a prohlášením potvrdil, že tyto peníze od něho „zcela přijal a jemu řečené dědictví dědičně postupuje“. Z prodejní smlouvy datované 4. června 1397 se dozvídáme, že k chlumeckému panství patřila „tvrz, městečko celé, Chlumec Menší celý, celá ves Kladruby, Olešnice, Vídeň (?) a Praskolesy a příslušná pole, luka, lesy, potoky, rybníky, poplužní dvory“. Karel Richter
A. LAUTERBACH: DRAMA ZA BÍLÉHO DNE Den jak ze zlata. Zářivé sluníčko, příjemné vlahé ráno, svěže vonící vzduch, pročištěný krátkým, ale zato vydatným nočním deštíčkem, klidno, bezvětří, obloha jasná, vysmýčená, bez mráčků, to vše probouzelo v člověku blažený pocit radosti ze života, takže hned všem bylo veseleji a hned všem se lépe dýchalo. Radost z této příjemné atmosféry dali zřejmě najevo i dva městští zaměstnanci, kteří ještě za kuropění čile vynášeli ze vrat radnice složené dřevěné stánky a přenášeli je na druhou stranu náměstí, přičemž velmi obezřetně obcházeli četné lesknoucí se kaluže, jichž zůstalo po tom nočním slejváčku poměrně značné množství. Tady je pak rozmísOovali na volné prostranství ohraničené krámem truhláře pana Emana Hrušky a krámem s obuví pana Rozuma, tady na tak zvaném městském tržišti. Mnohde dlouho zápolili s nerovnostmi dlažby, než se jim podařilo všechny stánky dobře ustálit na těch „kočičích hlavách“, jimiž tato část náměstí byla vydlážděna. Byl totiž čtvrtek. Toho dne se vždycky v Chlumci konal pravidelný trh. Dozorem nad ním byla pověřena městská policie. Na strážnici se již dostavili strážníci pánové Pištora Josef a Vávra Václav, aby převzali službu od noční party. Však také jeden její člen, strážník Veselý, už seděl za stolem, když si byl před tím dopřál patřičné pohodlí. Odložil totiž na stůl brigadýrku a rozepjal si policajtskou kazajku, která ho beztak u krku nepříjemně škrtila. Prováděl stručný zápis do policejní knihy hlášení, aby nejen pan policejní radní Jaroslav Sobotka, ale i jejich vedoucí nadstrážník František Starý byli dobře informováni o všem, co se tu noc v Chlumci nebo v blízkém okolí seběhlo, zatímco druhý strážník Zahrádka František to z této noční šichty vzal rovnou k Jelenu na jednu „tvrdou“, neboO už měli kvůli trhu otevřeno. A jak vidno, pozadu nezůstal ani Franta Unger, neboO na dnešek si přivstal a vyvalil před krám svých rodičů bečku „močáků“ s nebytnou tabulkou - LAK ZDARMA - jako pozornost podniku. „Představte si,“ prohodil Veselý a přestal psát, když se dříve pozdravil s oběma příchozími, „že Tondu Drábka ze starých kasáren chytli dneska v noci v Nepolisech při krádeži. Chtěl vykrást vlastní příbuzný. Museli jsme si pro něj se Zahrádkou dojít. Prozatím ted bručí v naší base na dvoře. Bude třeba ho předat Křováčkovi k soudu. Nezapomeňte na něj!“
„Podívejme, člověk by to v něm nehledal. Ještě předevčírem se nechal přenášet za deset korun jako jedinej vodvážnej vod provazolezců po laně a lidi mu za to tleskali a v noci prosím krade,“ zasmál se Vávra a pronesl k Veselému. „To jste se, hoši, tedy pěkně prošli. Čtyři kiláky tam a čtyři zpátky. Měli jste mu cestou ňákou vrazit, moulovi, za tu jeho volovinu i za tu vaši štrapaci, kterou jste s tím měli,“ a obrátiv se na Pištoru pokračoval. „Pepíku, vem si ho na paškál ty, já nutně potřebuju promluvit s panam Krausem na náměstí, tak to dneska vemu venku na tržišti.“ A hned taky otevřel zásuvku stolu a vyndal bloček pro výběr poplatků a zastrčil jej do kapsy svého munduru, aniž počkal, co jeho kolega odpoví. A ježto bylo ticho, nikdo se neozval, bylo jasné, že spokojenost je na obou stranách. „Václave,“ zastavil Pištora Vávru už u dveří, když takřka sahal na kliku, „dobře žes mi připomněl. Včera totiž z města vodjeli bratři Tříškové, mrkni na to, jestli dali na náměstí všechno po sobě do pořádku, aby si někdo v díře nezlomil nohu.“ „Neboj, spolehni se,“ odpověděl Vávra a vyšel ze strážnice spolu s Veselým, který právě dokončil zápis, nad nimž několikrát zívl, což bylo zřejmě známkou toho, že už by se nejraději viděl v posteli. Po jejich odchodu si Pištora neopomněl přečíst zápis svého kolegy a teprve pak zašel na dvůr radnice a otevřel šatlavu. Na pryčně zcela zachumlán v dece, že nebyl vůbec vidět, spal spánkem spravedlivých hříšník Tonda Drábek. Ani silné Pištorovo zvolání „vstávej, Tondo,“ ho neprobudilo, musel s ním zaklepat, aby se probral. „Tys tomu dal, troubo jeden,“ domlouval mu otcovsky, když se konečně zpod deky vyhrabal, „co tě to jenom napadlo chodit krást. Přej si, aby pan rada Morávek byl v dobré náladě, aby ti za tu tvou blbovinu napařil jen několik dní basy . A pohni kostrou,“ pobídl ho, když viděl, že ještě rozespale sedí netečně na pryčně. „Musím tě předat Křováčkovi.“ Teprve pak se Tonda pohnul, ale mlčel, zarytě mlčel, neboO byl hrozně namíchaný, že sotva se mu ted k ránu konečně podařilo usnout, už ho burcují. A nepromluvil, ani když ho potom strážník Pištora odváděl uličkou k okresnímu soudu. Pokračování příště
19
Smolný den revírního inspektora Trhance Aneb jak policejní přílba málem k ouhoně přišla Alois Boček Na místní policejní strážnici v přízemí radnice zadrnčel telefon. „Krucinál - nadstrážník ve službě Vavrys!“ „Zde je okresní hejtmanství královehradecké, pište!“ „Cože? Mo - monent!“ vyrazil ze sebe zděšením Vavrys, praštil sluchátkem na stůl, jednou rukou si začal zapínat blůzu, druhou rukou se natahoval na polici pro přílbu. „Mo - moment!“ znovu se zoufale zajíkl do sluchátka, statné tělo zlomeno ve vzorném pravém úhlu. „Nezdržujte a zapisujte!“ zavelel přísný hlas na druhé straně. „Ale dyk nemám po ruce pero, moment prosím“ opáčil mučený Vavrys a nedbaje nic na královehradecké okresně hejtmanské naléhání vylétl ze strážnice. Muž sošné postavy, nadšený sokol a oddaný piva pitel, pro samý životní shon a všeliké starosti často, tedy velmi často, přesněji v podstatě neustále, chyběl ve škole a nenabyv tak dokonalé průpravy jazykovědné, početní a zvláště pak krasopisné, dokázal se rozmáchnout rukou, palašem i pendrekem, dokázal zaujmout při prostných i na kolovadlech, ale psát - tak to ne, to pohříchu nikoli, to prosím po něm nemůžete chtít. Na psaní jsou tady jiní, povolanější; Vavrys se pro jednoho z nich rozběhl - přes ulici pro manželku. Vavrysová, zdatná to Amazonka, vycepována dvacetiletým soužitím s negramotným sokolem, vyrazila vpřed jako motorák do Městce Králové. Cestou povalila na zem paní prokuristovou i s děvčaty, převrátila drožku a dva povozy, smetla cokoli se jí odvážilo postavit do cesty a již se chápe sluchátka a ohlodané inkoustové tužky. Sluchátko však dávno oněmělo. Amazonka pohlédne na muže, který právě dosupěl, a trefně vše komentuje výmluvným: „Táák!“ V sousedním hostinci U jelena a na chodníku před ním je veselo. Skupina hostů, v čele s panem radou Josefem Randáčkem, se baví taškařicí již tolikrát opakovanou, nicméně vždy - téměř vždy - úspěšnou. Pan rada prostě vystihl chvilku, kdy bude nadstrážník ve službě Vavrys na strážnici sám. Nadstrážník ve službě Vavrys byl svědomi-
20
tým, bezvadným a pečlivým policistou, jenom zápisy o službě a hlášení mu činila potíže a ztrpčovaly život. Odmítal služby o jednom muži, vyhýbal se telefonátům, obecenstvo hlásící závažné události odkazoval na zítřek. Pouze jednou, dávno, velmi dávno tomu, usedl, aby pan strávil celý půlden nad zápisem, že, bylo nebylo, „Kolem zámku pobýhal pes s vyceněnýma zubi“. Od té doby už ale cokoli tvrdošíjně z literatury odmítal. „Zatracený chlapi hromský!“ hrozil ted směrem k Jelenu, zatímco lokálka paní Vavrysová na zpáteční cestě s opovržením překročila prokuristovo dámské trio dosud se připitoměle válící před Dohnalovými na chodníku a odebrala se vařit. „Votroci!“ spílalo na protější straně náměstí rámě spravedlnosti směrem k hostinci, jehož okna se otřásala smíchem.
O týden později Telefon naléhavě drnčí. „Sakr … nadstrážník Vavrys …“ „Okresní četnické velitelství Hradec, pište!“ „Jo, to určitě, na tom vám zas naletím, to jo, chlapi mizerný, chomouti …“ odsekl Vavrys a praštil sluchátkem. „Syčáci!“ ještě si odplivl. Telefon se nechce vzdát. „Pane Vavrysi,“ dí sladce slečna z pošty, „ten Hradec bouří a žádá si vás nebo pana revírního inšpektora!“ „Jo,“ odpovídá věcně nadstrážník, „Hradec, říkáte, ale ten vod Jelena, že jo? Že tu nejsme slečno, víme? Že malujeme!“
O deset minut později Kdo ještě v životě neviděl letět, dopadnout a vybuchnout dělostřelecký granát z Tlusté Berty, tomu se ted naskytla jedinečná možnost. Musel být ale právě nyní a tady na místní policejní strážnici. Revírní četnický inspektor Trhanec, obdržev právě přísné napomenutí a výtku o hrubé nekázni, ba klukovině neslučitelné se součinností s vyšším velitelstvím, přijav pohrůžku o možné ztrátě definitivy v případě opakování tohoto krajně nezpůsobilého jednání, které co příkrý rozpor s nařízením Zemské politické správy číslo 91.578/I/1 ai 1927 ze dne 1. červen-
ce 1927 o omezení telefonních hovorů na pilné a důležité věci, se řítí jen o chloupeček podsvětelnou rychlostí k radnici. Vyhnul se obratně drožce a dvěma povozům, pouze vrazil do paní prokuristové i s děvčaty, které nestačily uskočit, takže se - co také jiného - zase válejí, tentokráte před krámkem čepičáře Jičínského, a už dopadá do strážnice. „Voni …!“ zaburácí, ale nestačí dodat co. Jeho hněv prudce ochlazuje zvonění telefonu. „Revírní inspektor Trhanec!“ „Okresní četnické velitelství Hradec, zapisujte:“ „Směrem od Hradce Králové ku Praze, s největší pravděpodobností ba s jistotou přes Chlumec a Poděbrady, blíží se v osobním kabrioletu značky D římská IV číslo 959 značně nebezpečné individuum, podezřelé z krádeže šperků herečky Amálie Přecechtělové o značné hodnotě. Tamnímu četnictvu a městské policejní stáži se nařizuje, aby znásobila bdělost a ostrahu svoji zvýšila a učinila vše pro dopadení lupiče a jeho soudruhů, zajistila je a dodala do vazby k podepsanému okresnímu četnickému velitelství v Hradci Králové!“ „Přijato?“ „Přijato“, hlesl Trhanec ztrhaně, obličej zmalovaný od inkoustu, protože si v rozčilení v kalamáři namořil místo pera prst. Zatímco pak pečlivě, slovo za slovem, nádherně zdobeným kaligrafický písmem přepisoval hlášení do policejní knihy oznamů, nadstrážník Vavrys se potichu a nepozorován vytratil. Povědomě tušil, že bude lépe takticky pobýt chvilku mimo dosah rozžhavené pumy, které jest teprve vybouchnouti. Vyplížil se ven a jen tak tak, že stačil uskočit projíždějícímu autu. Výbuch vzteku vzápětí utlumil náhlý záblesk nápadu. Takového nápadu, který se přihodí tak jednou z rok. V jeho případě za deset let. Ohlédl se spěšně za autem, rychle zaběhl za manželkou, která přestala šOouchat do erteplí a usedla, aby podle pohnutého vyprávění svého chotě zapsala právě odezněné drama: „Jel přes město šílenou rychlostí as 20 km až kolemjdoucí nad tím hla-
vou kroutili a se tomu notně divili. Když mu mnou bylo pohroženo, bylo se jím mě šklíbeno. Policejní oznam na osobní audák značky D IV čís. 959 se tímto služně hlásí. 20/VII. Nadstrážník ve službě Vavrys“ Dopsáno a porovnáno, přečteno a upraveno, a již se oznam na vroubkovaném dopisním papíře s andělíčky s buclatými zadečky nese ku strážnici. Revírní inspektor Trhanec vzhlédl. „Co to mají?“ otázal se s tváří zmalovanou jako reklama na Pilnáčkovo mýdlo. „Oznam!“ odvětil Vavrys v předpisovém postoji. „No vidějí, Vavrys, že to jde! Voni dokážou v jedné chvíli udělat koninu a zase se hned vytáhnout. Vyznamenat, že? Ukážou to a zavolají mi strážmistra, aby se podíval na ten Hradec. Vlastně - počkají s tím ještě …“ Trhanec vzal oznam blíže a začetl se pozorněji. „Co? Cóó? Cááá?“ zaržal. „Vědí, koho to viděli? Vědí to?“ „Ale pane inšpektor …“ „Mlčejí! Vědí, co to udělali? Já se tu s tím místo nich smolím a voni je nechají uject!“ „Koho?“ „Koho asi, voni … Ty lupiči, voni jeden … Co s nimi mám dělat, řeknou mi! Já bych …“ Nebylo mu doříci. Do strážnice vrazil strážník na obchůzce Jimrava a slavnostně hlásí: „Tak jsem, pane inspektore, u zámku zastavil auto. Jeli s ním jak blázni, řeknu vám, jak blázni! Tak jsem jim napálil tři koruny pokuty.“ „A kdo to byl,“ otázal se mrzutě Trhanec. „Zase někdo zdejší?“ „Ale kdepak,“ naběhl si na pochvalu Jimrava, „nějaký Hradečáci. Mě-
li číslo - moment, podívám se - D IV 959, blázni jedny!“
Co je tele
ší slovo, u něhož známe autora i dobu vzniku. Řecky tele, daleko posloužilo při vzniku i mnoha dalších slov. Telefon - mluvení na dálku, telegram - text posílaný na dálku, telepatie - dálkový přenos pocitů a myšlenek, telekomunikace - styk na dálku a třeba teleskopem, tedy dalekohledem, se na dálku díváme, protože řecké skopeo znamená hledím. Nutno dodat, že toto řecké tele nemá ani jazykově, ani jinak vůbec nic společného s českým tele - tedy dobytče. Všechny příbuzné původem latinského vize nevyjmenuji, jen tak namátkou: video, vizáž - vzhled, vizita, vizitka, vizionář - člověk hledící do budouc-
Tele není tele, ale daleko Stále častěji nás obklopují slova, která jsou pro nás samozřejmostí významem i obsahem, ale nevíme odkud přišla. Tak televize je výraz složený ze dvou částí a oba jeho díly mají v našem běžném jazyce spoustu příbuzných. První část - tele - je z řečtiny a znamená dálno. Vize pak je z latinského videre - vidět. Tedy dálno či daleko vidět. Tato dvě slova spojil a utvořil tak mezinárodní slovo televize v roce 1900 C. Perskyi. Televize je tedy dal-
O půldruhé vteřiny později … … se ozvala hrozná rána. Slyšeli ji prý až u Jelena a kolemjdoucí paní prokuristová se tak lekla, že se nezachovala (kam se člověk vrtne, tak tam na tu babu i s těmi jejími brécami na-
razí!). Onu památnou detonaci nezpůsobily mdloby vrchního četnického inspektora Trhance, to se jenom odrazila od povytažené rolety strážnice přílba, kterou měl pan inspektor nejblíže po ruce.
… a nazítří: „Co s námi bude, bulíku, řekni mi,“ lála opovržlivě Vavrysová svému muži, „to nedokážeš aspoň něco z té své makovice vyplodit?“ Nadstrážník, jemuž hrozilo, že už bude trvale mimo službu tupě mlčel. Pak se s povzdechem natáhl pro pikl-
haubnu a vyrazil do temné noci. Před spořitelnou potkal selku, která přijela na trh. Zasalutoval a v plném zamyšlení kráčel dále; co krok, to zdélí pěti mil. „Nedoprovodil byste mne na nádraží, aby mne někdo neukrad?“ optalo se krev a mlíko. Bylo už dost po deváté a setmělo se. „Ale jo, paninko,“ děl nadstrážník, „ale kdo pak doprovodí mne zpátky? Nebudu se přece po nocích potloukat sám!“ Na strážnici jest přece jen bezpečněji. Vavrys ztěžka usedá, přitáhne si knihu oznamů, pak zase povzdechne a obrací se na podřimujícího strážníka Ohrádku. Dávají se do řeči o vší té lidské bídě a svou celonoční konferenci zakončí slavnostním komuniké, které lovčickou jednotřídkou zocelený strážník Ohrádka shrnuje v knize v zoufalý výkřik:
„Večery jsou delší a noci tmavější a my stráž máme pouze 1. revorver a žádné náboje. Při dnešních poměrech jest se obávati jíti s prázdnými rukami postraňímy ulicemy. 13/8 Strážník Ohrádka“
Inu - když chybí vítr, chop se vesla! Kresba: MARTIN LIŠKA
nosti, vizuální, provize, revize, improvizace, vízum, a tak dále. V tomto případě existuje příbuznost mezi latinským videt a českým vidět, obě tato slova mají společný indoevropský základ. Při vzniku televize u nás (v 50. letech), konal se pokus vymyslet pro ni české pojmenování. Lidé navrhovali nejrůznější roztodivnosti. To při vzniku radia, o dvacet let dříve, vzniklo hezké slovo rozhlas. Nikomu z nás nevadí, že to s televizí nevyšlo. Na závěr: čtěme a poslouchejme mluvená slova a hledejme jejich původ. Podaří se nám dobře znát jejich význam a budeme je umět správně používat. Pro příznivce kultury jazyka Mi-HLA
21
Slovo úvodem: Redakci se dostaly do rukou zajímavě psané zážitky bývalého legionáře z Chlumecka, které vznikaly před více než osmdesáti lety za dramatických okolností, kdy si jejich autor
nebyl jistý, jestli se dožije návratu domů. Umožníme našim čtenářům do nich nahlížet, aby si mohli připomenout veliké události z dějin prvního odboje viděné očima klamošského krajana.
Jan Těšík: Paměti mého života na Rusi Psáno na Sibiři 25. března 1919, Jekatěrinburg V případě mého úmrtí snažně prosím odevzdat na adresu: Československá republika Země: Čechy Poslední pošta: Chlumec nad Cidlinou Ves: Klamoš, paní Emilii Těšíkové, tamtéž
Kapitola I. Den mého zajetí Krásné říjnové odpoledne. Na nebi sem tam mráčky pobíhají a dole zní již od rána strašná kanonáda, strašné otřesy země, nervy pracují horečně, nemyslíš na nic, jsi otupělý, jen jedna myšlenka tkví v hlavě: Proč ti Rusové tak dlouho nejdou. Stojím v procházecím příkopu a poslouchám oživené řehtání kulometů na pravém křídle, které náhle přestává. V tom ke mně přichází inspekční důstojník, já ho upozorňuji na náhlou změnu, on, mladík, však praví: to nic, to asi Rusové ustupují. Podívejte se, praví na ono zahrození, 16 řad ostnatých drátů nepřítele k nám tak lehce nepustí. Však již za několik okamžiků běží k veliteli setniny i telefonuje na pravé křídlo, však co to - telefon nefunguje. Rychle běží oba přesvědčit se, co toho je příčinou, však během několika minut vracejí se zpět - bledí, oči z důlků vystoupnuté a již zní komando: mondenky kipakolni (všecko složit) a opět: všecko ke střílnám, jedno komando stíhá druhé, navzájem si odporující, a my stojíme, tupí a nečinní, někteří opět pobíhají sem a tam, ovšem bezúčelně. Kanonáda neustává, ba zdá se ještě zvyšuje svoji činnost. Jen nebe jest klidno, ani vánek neruší tu tragedii, jako by sama příroda již ustanovila se na neutralitě. V tom zní komando, napravo procházecím příkopem pochod. Však co to vpředu se nehýbají a křičí: Visa, visa (zpět) a komandant setniny, který se nachází na zadním konci, kdež jsem též já, velí: elevre (kupředu) tak, že z toho vzejde v příkopu, kde stojíme jeden těsně za druhým, tahací harmonika. To rozčílilo velitele setniny tak, že vytáhl revolver, střelil před ním stojícího Chorvata do hlavy, který se bez hlesu svalil a již po něm druzí šlapou, každý v sebeochraně hledá díru, kde by se skryl. Nevíme určitě nic, však tušíme, že se něco stalo. Ano, na pravém křídle Rusové prorvali front a hrnuli se jako lavina nám do týlu. Již jest
22
vidět asi 10 ruských vojáků, jak běží nahoře po příkopu k nám a volají: ruky verch, gever doloi. Já stojím na samém konci a za mnou těsně s očima vypoulenýma velitel setniny třímající v každé ruce revolver. Již objevil se jeden nad námi mávajíc puškou křiče: ruky verch. V tom kritickém okamžiku velitel setniny mě osloví: marsch hienauf, bajonet rechten (nahoru jdi s ním na bajonety). Holý nesmysl. Kolikrát mohl by mě onen nahoře nabodnout, nežli já se k němu dostanu. Však neztrácím rozvahu a vida, že Madar (velitel) by mě mohl lehce také odstřelit, na oko uposlechl jsem, přičemž jsem vrhl na Rusa pohled, v kterém bylo obsaženo vše a čemuž on asi porozuměl. To bylo vše dílem okamžiků. Opřel jsem se nohou o protější stěnu příkopů, vyskočil jsem na vrch, Rus mě odstrčil na stranu, v tom zarachotila rána z revolveru a kulka patřící snad mně, mně těsně hvízdla kolem uší. Ruský voják neztráceje duchapřítomnost uchopil pušku za hlaveň, udeřil po hlavě madarského setníka, kterému však bohužel urazil pouze kousek šlechtického nosu. A již všichni hrdinští Madaři klečeli na kolenou a prosili o milost. Ovšem pan Rus, myslím, asi nerozuměl, však rozuměl tomu klečení, a proto velel všecko z příkopu ven a nazad, totiž k Rusům. Jak živ jsem tak rád a s takovou chutí neutíkal jako tenkrát 21. října 1915 ve 3 hodiny odpoledne. Rakouská artelerie vidouc, že běžíme do zajetí, počala do nás prášit, byla však umlčena kozáky, kteří na ni atakovali. Za kopcem nás zastavili a počali řadit. Po četyry - po četyry, komandují nás a my ochotně posloucháme a už už kdybychom byli někde raději 20 km za frontou, tady to nad námi, okolo nás stále hvízdá a čert aby těm kuličkám věřil. Však nastalo ještě šacování, nože, břitvy, zkrátka vše, kdo co u sebe měl v rodě zbraní, musel odevzdati. Já jsem měl u sebe koňak a športky. Športky jsem rozdal a koňak putoval v polní lahvi do mojí nohavice. ByliO Rusové
za spirtem jako posedlí, jelikož kořalka byla v Rusku zakázána. Já však potřeboval koňak pro sebe, jelikož mě začínal znepokojovat průjem. Když byla vizita skončena (mně koňak nenašli), nastoupili jsme cestu dále - do zajetí. Bylo nás zajatců v našem oddíle asi 3000, z nichž asi 200 Čechů, ostatní Madaři. V zajetí. Oh ano. Na duši tak lehko, vždyO život, nejdražší statek na světě, zachráněn. Oh, kéž by bylo možno telegrafovati domů milované ženušce: neboj se již, již mě nezabijí, již jsem v zajetí. A potom vždyO my jsme přece Češi, Rusové jsou naši krevní příbuzní, čeho se tedy bát. VždyO my proti nim bojovat nechtěli a naši doma draze platí za svoje sympatie k Rusku. Dívám se na tu boží přírodu, v hlavě se mi rojí sta myšlenek, dělám si naděje, odhadujeme, jak asi ta vojna brzy skončí a jen občas nás vyrušuje volání pana Rusa: skorej, skorej. Docházíme k ruskému divisnímu velitelství. Zvědavé zraky ruských vojínů si nás prohlížejí. Jak bude dál?
První dny zajetí Tam shledal jsem se ke svému potěšení s Čenkem Synkem z Vápna, (s mým pozdějším nerozlučným kamarádem) Vosáhlou Václavem z Vyklek a Jeníkem Malým z Nového Města. Dále prostranná louka, která přiléhala k domům, kde bylo ubytováno divizní velitelství, byla přeplněna samými Austriaky, ten den zajatými, takže jsme měli za to, že František Procházka má už půl armády pryč a že již asi bude brzy mír. Vinca ihned přiběhl ke mně a radostí praví: já již jsem se naptal a nasháněl, až konečně jsem vás našel. Jako na šOastné shledání rukovala polní lahev s koňakem z nohavice a notným douškem jsme oslavili šOastnuju vstreču. Zatím nastávala noc a ačkoliv bylo již dosti chladno, lehli jsme si na louku pěkně jeden podle druhého, torny pod hlavy, na sebe celtu, my s Vincou vedle sebe a spali jsme po prožitých dojmech jako zabití. Po půlnoci mě
probudil nápadný chlad, hmatám a ó běda, celta ze mně byla pryč a ještě šátek, který byl u torny uvázaný, také pryč. Co dělat? Ptáci se, ale kdepak, to bych si špatně posloužil. Proto ani muk a zase právě tak, jako mně se stalo, odstrojil jsem jednoho Madara, neboO heslo 36. pluku bylo: nemluvit a starat. Ráno, když jsme vstali, mě začala hrozně bolet hlava a žaludek. Koňak jaksi žaludku pomohl, však hlava třeštila. Asi o 9. hodině dopolední nás seřadili a pochodem pochod směrem na Zbaraž.
kresba: pí Adamcová Tenkrát teprve jsme poznali, jak jsme byli doma špatně o Rusku informováni. My byli dosti naivní, že jsme měli za to, jak přijdeme do zajetí, budou nás Rusové vítati jako svoje slovanské bratry, však vystřízlivěli jsme velmi rychle, když stráž, která nás doprovázela, vyháněla z nás nahajkou to slovanství. Jen trochu málo jsme byli pochopeni kozáky, ale ruským mužikem vůbec ne. Jediným mým těšitelem byl Miloš Skakič, desátník, Bosňák, který sloužil se mnou u jedné setniny a o kterémž napíši článek zvlášO. On, člověk, veliký vlastenec, Srb, potom Rusofil, když jsem z trpkostí mluvil o Rusech, říkal: mlč, oni za to nemohou, že nevědí, co je to Čech, toho je vinna ruská vláda, která udržuje schválně lid v temnotě, však doufejme. To byla jeho řeč.
Opět k večeru jsme přišli do Zbaraže. Město. Však zdaleka nemůže se rovnat našemu nejzapadlejšímu městečku. Maličké kupecké krámy židovské, jedním slovem, židovská díra. Tam nás zavedli do místnosti podobné kolnám a poprvé za dva dny prý dostaneme menáž. Ano, žaludek se již jaksi hlásil k svému právu. Dostali jsme tam jakousi polévku s rýží. Jméno polévka však to nezasluhovalo, spíše případnějším by byla: šlichta. Však říká se, hlad je dobrý kuchař, což se tehdy skutečně potvrdilo. Každý lupal, jako když paličkami tluče, a myslím, že nám žádnému doma o posvícení ani kaltoun tak nechutnal jako tehdy ta polévka. A zase spaní. Namačkáni jako slanečci spíme jeden na druhém a rozplemeňování malých zvířátek děje se s báječnou rychlostí. Ráno nás stráž vzbudila a potom jsme slyšeli volat: šestatřicátý dohromady. Ano, na to nás nepotřebovali dlouho pobízet, co bys napočítal deset, už jsme stáli seřazeni v čtyřstupu, neboO jsme měli již té madarské společnosti až po krk. Jim však to nebylo po chuti a jeden četař madarský mi pravil: pluk 36. neexistuje. A nezapomeň, že se vrátíme, praví, tvoje místo jest zde u nás. Já však na to: ne, já již mám toho mezi vámi dost a jsem rád, že je vašemu poroučení konec. Po důkladném sčítání, které se několikrát opakovalo a které bylo zajímavé tím, že voják uměl počítati jenom do soroka (tj. do 40) a sice následovně: dočítaje do 40 vystrčil jeden prst, druhých 40 druhý prst atd. Však běda. Jak jsem již podotkl, bylo nás všech v našem oddíle na 3000 a on měl tolko (jenom) 10 prstů. Celý zpocený nadával: čort vozmi skolko jich, prámo nělzja sčítaO. Až za pomoci Miloše oddíl spočítán a my nastoupili cestu dále do Ruska. Tehdy mi přišly na mysl knížky o křižáckých válkách a o křesOanských otrocích u Turků. Ano, my jsme věrně napodobovali otroky a Rusové Turky. Vysílení na smrt a hladoví jsme přišli na etapo (jaksi vojenská zásobovací stanice) doufajíce, že nám tam dají snad něco jíst. Však kde nic, tu nic,
a tak jsme usnuli s prázdnými žaludky a brzy ráno opět ruské: stupaj po četyry. A tak to šlo ze dne na den. Ještě že měl Vincek 7 zlatých, já neměl ani fuka, kupoval drahé bulky (podobné houskám, asi 4x větší) za 2 koruny jednu, a potom přece něco jsme vyžebrali, sem tam kousek chleba, a tak jsme živořili. Když jsme šli již asi 5 dní, přišli jsme do jedné vesnice, kdež bylo také to etapo a kde jsme měli menážit a nocovat. Však historie podobná předešlým. No tehdy již nás ani stráže nemohly uhlídat. Rozběhli jsme se po vesnici na žebrotu. Však ruský mužik má zvláštní sklon k obchodování. A já jsem tehdy měl dosti slušný oblek, potom pod pláštěm takzvaný unter-mantl. Ten padl jednomu mužikovi do oka a ihned spustil: pán, kolik chceš za tu rubášku, jestli chceš, dám ti bochník chleba. Kolik? Ptám se. No, bochník chleba. Mně se rozkoší zatočila hlava. To se rozumí, že jsem souhlasil. Jedné dívčici zase padl do oka můj zlatý snubní prsten a víte, co mi za něj nabídla? Opět ten nešOastný sorok (tj. 40 kopějek = asi 60 korun). Že jsem prostě ani neodpověděl, nemusím podotýkat. Tak obtěžkán vzácnou kořistí, vracel jsem se do našeho „lágru“ a byl již nejvyšší čas, neboO zesílená stráž nás začala po vesnici hledat. A běda kterého přistihli, ten jistě necítil v noci štípání vší, spíše pálení od nahajky. Já však šOastně došel bez pohromy. Tam mě již hledal dobrý Vincek drže v ruce krajíček chleba, z něhož mi polovičku dávaje, pravil: nate, já jsem přece kousek dostal. Přitom mu oči zářily nevýslovnou radostí. A což pak, když já mu řekl, že mám v torně celý bochník. Oh, jak jsme se radovali, jako když maminka přinese malým dětem jarmarku. Tenkrát jsme šli blažení spát. Tenkrát jsem poznal Vinckovo zlaté srdce. Usínal jsem a moje myšlenky zalétaly tam - tam k západu do doškového domku v malé vesničce a v duchu jsem si představoval, co asi dělá moje dobrá ženuška. Kdy nám Bůh dopřeje zase se shledati? Oh, kéž bych byl ptáčkem a mohl jí donésti zvěst o mém zajetí. Spaní mě posléze přemohlo, dávajíc mi aspoň na chvíli zapomenouti a nehleděti na surové nakládání s lidmi. Měl jsem krásný sen. Procházel jsem se s mojí malou Máničkou někde v zahradě, ona mi sbírala napadaná jablka a žvatlala: tatínku, vidte, vy už na tu vojnu nepůjdete, když vám dávám jabjicta. Já vás s maminkou již nepustíme. (Pokračování příště)
23
Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 13. 9. 1941
Na okraj jubilea lišické školy Před týdnem na těchto místech byla krátká, ale pozoruhodná noticka o oslavě 40 letého jubilea otevření obecné školy v Lišicích; pozoruhodná stížnost na naprostý nezájem představenstva obce na slavnosti. Řeknete snad, že málo sejde na neúčasti několika lidí, i když tito lidé stojí v čele obce. Přihlédnete-li však k tomu, čím obecná škola každé obci kdysi byla a čím jí je dnes, vede vás ignorování slavnosti k zamýšlení nad problémem: Nezájem či nepochopení významu dnešní školy? Stará škola, jíž dnešní otcové obce byli vychováni, lišila se ovšem do značné míry od školy dnešní. Kádr vychovatelů tehdejší školy tvořil typ učitele, který sice neměl přemíru teorií, ale za to ohromnou praxi ve výchově, jejímž základem byl národ, tradice, úcta k rodičům a ke stáří, k náboženství, zákonům a ke skutečným velikánům národním. Tento typ „starého“ učitele vystřídal typ učitele nového, teoreticky nesporně vzdělanějšího. Nový typ zapadl také do nového rámce „svobodné“ školy, která však byla do značné míry hříčkou dřívějších reforem, vyvěrající na mnoze z nestrávených zkušeností z ciziny. Venkovská škola nestala se však obětí těchto reforem. Učitel málotřídní školy hledal raději přímou cestu, po níž by nejrychleji a s úspěchem došel cíle, který určovala učebná osnova. Ale i venkovská škola stala se obětí stále střídajících učebných osnov,
které byly ustavičným provisoriem, vystřídaný novou rámcovou osnovou dříve, než se osvědčily a vžily. Obecná škola však vychovává své svěřence dlouhými roky a nadlouho, často na celý život. Potřebuje tudíž hlavně času, aby nabyla zkušeností pro zhodnocení každé nové myšlenky, potřebuje klidu, o který ji olupuje časté střídání učebných osnov byO sebelepších odborníků a praktiků. Látka učebných osnov musela být s dětmi ovšem také do roka zpracována - ne však vždy strávena a vžita, vinou jednak obsáhlosti učiva, více však vinou různých prázdnin „sportovních“, rekreačních, uhelných a pod. S této strany nehrozilo však venkovské škole odcizení od rodin dětí jí svěřených. Nejvýše práce učitele byla zlehčována poukazy na příliš mnoho prázdna. O kvalitu vyučovacích výsledků se z rodičů staral málokdo. A tak škola byla a zůstala pojítkem všech vrstev občanských, neznajíc a nedělajíc rozdílů mezi růzností vyznání, ani sociálních vrstev, řešíc správně a naprosto korektně vždy otázky života, s nimiž přicházela do styku. A právě proto nemohla zůstati mimo boje politických stran, jichž snahou bylo, v základě rozleptati každou jednotu, aby strhly co nejvíce politické moci na sebe. Školu jako celek, přece však do své moci nestrhly - ta byla a zůstala jediným snad statkem národu společným - ale podařilo se jim do sítě svých stranických ideologií uchvátit učitele. Metody bojů politických stran jsou dosud v živé paměti. Dovedly pohřbíti i v nepatrné vísce jednotnost nazí-
Kniha knih o lásce Kdybych všemu rozuměl, kdybych všecko uměl, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, kdybych všechno rozdal, co mám, ale LÁSKU bych neměl, nic nejsem. K dobrému lidskému styku nám napomáhá ZLATÉ pravidlo zapsané v evangeliu, jde tu o základní Boží požadavek lásky: „Co chcete, aby vám jiní činili, čiňte vy jim!“ Snaž se, člověče, druhého pochopit, vžij se do jeho situace a hned pochopíš, jak se máš k němu chovat. Projevuj lásku oprav-
24
dovým činem, jedině láska přemáhá utrpení a vůbec nezáleží na tom, že plody své lásky nevidíš. Zeptáš-li se a co ostatní? Je tu odpověd: i oni mají milovat, a jestliže se tomu vyhýbají? Miluj ještě víc. Ostatní kolem tebe očekávají stejně jako ty, že někdo položí první základní kámen. Když ty jako první položíš svůj kámen, potom i oni položí svůj. NeboO kdo skutečně miluje, probouzí k lásce ostatní. VždyO Láska lásku přesahuje, láska je světlo na lidských cestách.
rání i na věci všeobecně prospěšné, dovedly pohřbíti i jednotu kolem otcovského stolu. Vášeň stranictví posuzovala ovšem i práci organizovaného učitele ze stanoviska nadřízenosti „svých“ stranických ideologií. Poctivost jeho národní práce ve škole, která i pak zůstávala stranou politického dění, byla zlehčována a podezírána. Škola ztratila na důvěře, slovo učitele, zlehčovaného a podezíraného rodiči i před dětmi, ztratilo na bývalé svatosti. Učitel sám pak srážkami „úsporných“ opatření platil statisíce neúsporně vyhazovaného subvencování stranického podnikání, ochuzován ztrácel možnost, rozšířit svůj obzor i jen opatřením si řádných příruček - o nějakých cestách ani nemluvě. Stranické ideologie bránily mu dokonce propracovati se k samostatnému názoru na národní školu. Dnešní doba vymanila školu rázem z politicko-stranického, vlastně jí vždy tak cizího, prostředí. Pošetilostí různých teorií vystřídala národní a vlasteneckou výchovu, prodchnutou duchem těch „starých“ kantorů, vychovává pro společnost a národ samostatné, nebojácné, soutěže schopné a snášenlivé občany. Pracuje zrychleným tempem, jakého život vyžaduje. Učitel pracuje v sociálních a zdravotních organizacích, knihovnách a jiných kulturních a osvětových institucích. Spolupracovníky si najde - potřebuje jen porozumění a podpory veřejnosti, jmenovitě místních školních rad a obecních zastupitelstev. Zapomeňme starých chyb, kterých jsme se ostatně dopouštěli společně a pracujme ruku v ruce za lepší příští našich vísek a našeho národa.
Je jen jedna velká moc na zemi - a tou je LÁSKA. Žít v lásce, znamená to důvěřovat druhému přes všechny stíny a zatemnění, znamená to vzájemně se podpírat při pádech a zraněních, znamená to dovést společně připravené plány, na nichž jsme se svobodně dohodli, až do kance, znamená to věřit všemohoucí lásce, která přesahuje všechnu lásku. Běda těm, kteří jsou lakomí na lásku! Nesou vinu na tom, že se svět nakonec zřítí! Nač žiješ, jestliže neumíš milovat? Volně z Písma vypsal J. Tesař, farář CČSH
„Rozmarná móda“
4. Džínománie Móda dnes je spíše inspirace a vytváření image, než skutečných praktických a nositelných modelů. Ten, komu se podařilo vytvořit skutečně praktickou módu, se jmenoval Levi Strauss a jeho džíny se staly oblečením století. Původně pracovní kalhoty amerických honáků dnes nosí mladí lidé, důchodci, filmové hvězdy politici ale i korunované hlavy po celém světě. Tento podnikavý americký podnikatel, původem z Bavorska, přivezl roku 1850 na západ velký náklad nepromokavého plátna určeného k výrobě stanů. Náhoda tomu chtěla, že místní podnikatelé včas nedodali do obchodů kožené kalhoty, na které osadníci čekali, a tak Strauss této chyby mistrně využil a z celého nákladu ušil kalhoty. Zlatokopům, kteří obyčejné kalhoty snadno zničili, přišel jeho nápad vhod. Jakmile byla celá zásoba plátna spotřebována začal Levi Strauss džíny vyrábět z pevné bavlněné tkaniny z městečka Nimes. Látka byla nejčastěji barvena indigovou barvou. Šlo o látku vyráběnou již ve středověku, která se používala na plachty. Pro obrovský úspěch, který nový výrobek přinesl, byl Strauss nucen nechat si svůj nápad patentovat. A tak přišly na svět džíny, které svůj název dostaly až mnohem později. Údajně jim jméno dal jeden Francouz, kterému kalhoty připomínaly oblečení janovských námořníků, odtud tedy jeans.
Bavlněné modré džínsy a vesty nosili převážně lidé těžce pracující; farmáři, mechanici nebo topiči. Nikdo z vyšší společnosti by se nikdy do tohoto oblečení neoblékl právě proto, že to bylo oblečení pracujících. Kalhoty byly pevné a pohodlné, dlouho vydržely a dobře se v nich pracovalo. V šedesátých létech došlo s rozvojem hippies k velkému znovuzrození džínsů a kalhoty se staly součástí oblečení mládeže. Džínománie, která v šedesátých létech nastala, propukla v květnu 1968, kdy svět obletěly fotografie rebelantů ze Sorbony a dalších univerzit, kteří byli oblečeni v džínách. Pro výrobce tohoto oblečení to byla reklama k nezaplacení. Již v roce 1970 se začali do džínoviny oblékat všechny vrstvy obyvatel. Džíny se vlastně z antimódy, která byla součástí protestu mladé generace, staly módou, která si podmanila celý svět. Vznikl celý džínový styl, který změnil původní oblečení tvrdých chlapů v téměř umělecký sloh. Džínové oblečení začaly zdobit výšivky, aplikace, nášivky a další ozdoby a z džínoviny se začalo vyrábět téměř všechno. Firma Levi Strauss má dnes po celém světě síO továren, ve kterých se vyrábí džínové oblečení a její podíl na trhu je asi čtyřicet procent. Za ní jsou v závěsu firmy Lee a Wrangler, francouzské firmy New Man a Rica Levis a anglická firma Lee Coo-
per. Ročně se na světě vyrobí asi čtyři sta tisíc kilometrů džínoviny. Džínům se jen těžko něco vyrovná co do pohodlnosti a praktičnosti. Jsou pevné, nemačkají se a člověk se v nich i dnes cítí stále moderně, staly se prostě pevnou součástí šatníku dnešního člověka. Stejně jako džíny, staly se hitem dnešní doby pleteniny. Často si ani neuvědomujeme, že mnoho typů spodního prádla nebo triček jsou pleteniny. Již dávno se nenosí jenom v zimě. Dokonce se dnes vyrábí i tzv. chladivá odlehčená vlna pro letní obleky. Velký rozmach doznalo hlavně svrchní oblečení. Aktuální jsou hlavně pulovry z melírované příze oblíbené hlavně u mladých dívek a žen. Oblíbené jsou i úplety krajkové se vzorovanými lemy, ze kterých se vyrábějí i šaty. Jsou různě barevné nebo i vícebarevné. Halenky a pulovry mají různé délky a střihy. Jsou velmi často s krátkým rukávem a působí ležérně až s nedbalou elegancí. Nejsou výjimkou ženy oblečené pouze v úpletech v různě barevných kombinacích, které se působivě doplňují. Elegantní jsou barvy pískových a pleOových tónů, ale vyrábí se oblečení ve světle modrých, červených, oranžových nebo světle zelených odstínech. Velkým hitem pro léto jsou pulovry bez rukávů se stojáčkem nebo rolákem z lehkých úpletů, které se nosí přes den ke krátkým šortkám a večer třeba k džínám. AO se žena rozhodne pro úplet tenký nebo naopak „klasický“ silný, vždycky by měl být lehký a vzdušný. Úpletové komplety a oblečení se dají užívat po celý rok, stačí vyměnit spodní pulovr za lehké tričko nebo naopak a můžete se cítit jako špičková manekýnka, ale o těch zase příště. (pokračování) M. Zmítko
Řádková inzerce Koupím topnou část německých koupelových kamen. J. Vosáhlo, Pražská, tel.: 595 551 Truhlářství - výroba nábytku Zdeněk Drobný tel.: Skřivany - domů: 0448/523 502 tel.: provoz. Šaplava: 0448/531 179 mobil. tel.: 0776 118 915 Levně střešní okna a masivní dubové podlahovky. Tel.: 040 / 692 15 52, 0602 653 294
25
KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou Riegrova 236
tel. č. 0448 / 595 129
ZÁŘÍ 2001 1. září sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
103 minut
SAMOTÁŘI
19. srpna středa
Česko-slovinská filmová komedie v české versi. Běžte se zasmát sami sobě. Režie: David Ondříček Hrají: Jitka Schneiderová, Sabina Mitevská, Saša Rašilov, Jiří Macháček, ad.
17.30 hod. 20.00 hod.
Vstupné: 49,- a 52,- Kč
5. září středa 17.30 hod. 20.00 hod.
125 minut
HANNIBAL Americký thriller. Genius zla... Kanibal... Jménem Hannibal... Pokračování oscarového hororu Mlčení jehňátek. Režie: Ridley Scott Hrají: Anthony Hopkins, Julianne Moore, Gary Oldman, Ray Liotla ad.
Vstupné: 50,- a 53,- Kč
8. září sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
104 minut
123 minut
Americká sci-fi komedie. Užijte si konec světa! Režie: Ivan Reitman Hrají: Daniel Duchovny, Orlando Jones, Julianne Moore, ad.
137 minut
Vstupné 45,- a 48,- Kč
22. září sobota 17.30 hod. 20.00 hod. 115 minut
Americký akční sci-fi. Odhalte nový svět! Režie: Hironobu Sakaguchi
Vstupné: 50,- a 53,- Kč 26. září středa 17.30 hod. 20.00 hod.
106 minut
Americká komedie, širokoúhlý film. Láska bez ochrany. Filmová komedie s Bradem Pittem a Julií Robertsovou. Režie: Gore Verbinski Hrají: Brad Pitt, Julia Robertsová, James Ganddfini ad. Mládeži od 12-ti let přístupný
OSUDOVÉ SETKÁNÍ Americký širokoúhlý dramatický film. Každý máme skryté schopnosti, jen je objevit. Režie: Gus Van Sant Hrají: hl. role Sean Connery, Rob Brown, Michael Pitt, Anna Paquin, Michael Nouri ad. Mládeži přístupný
29. září sobota 17.30 hod. 20.00 hod. 97 minut
Mládeži od 12-ti let přístupný
FINAL FANTASY: ESENCE ŽIVOTA Mládeži přístupný
BRATŘÍČKU, KDE JSI? Širokoúhlý film USA, Anglie a Francie - komedie. George Clooney jako vůdce party zmatených vězeňských uprchlíků. Od tvůrců filmů Big Lebowski a Fargo Režie: Joel Coen Hrají: John Turturro, John Goodman, Holly Hunter ad.
MEXIČAN
Vstupné: 48,- a 51,- Kč
26
Mládeži přístupný
Americká komedie - širokoúhlý film. Satan! A ženská! A zlomyslná! Režie: Harold Ramis Hrají: Elizabeth Hurley, Brendan Fraser, Frances O’Connor ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
15. září sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
Mládeži od 15-ti let přístupný
94 minut
EVOLUCE
Vstupné: 50,- a 53,- Kč 12. září středa 17.30 hod. 20.00 hod.
Mládeži od 15-ti let přístupný
SMLOUVA S ĎÁBLEM
Mládeži od 12-ti let přístupný
SLEDUJE TĚ VRAH Americký thriller. Nechod domů sám. Režie: Joe Charbanie Hrají: James Spader, Manisa Tomei, Ernie Hudson ad.
Vstupné: 45,- a 48,- Kč
Mládeži od 15-ti let přístupný
Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.
Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Laura Volejková Zuzana Vopálková
nar. 5. 6. 2001 nar. 10. 6. 2001
Petr Staněk
nar. 14. 6. 2001
Z našich řad odešli: Karel Rybář Alžběta Imrichová Jiřina Štěpánová Věra Podnecká Jaroslav Svoboda
* * * * *
1919 1923 1927 1944 1926
✝ ✝ ✝ ✝ ✝
20. 2. 6. 7. 8.
6. 7. 7. 7. 7.
2001 2001 2001 2001 2001
František Věříš Stanislav Junek
✝ 12. 7. 2001 ✝ 4. 8. 2001
* 1913 * 1944
Ivona Uchytilová evidence obyvatel
Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna: 14. 7. 2001 Jan Soukup Jana Pešková
Uhlířská Lhota Uhlířská Lhota
Václav Šejn Radka Nosková
Kněžice Kněžice
28. 7. 2001 Michal Drlý Iva Davidová
Nový Bydžov Lužany
Ing. Petr Klapka Ing. Martina KlapšQová
Obědovice Hradec Králové
Mgr. Ivo Šitina Ivana Němcová
Pardubice Pardubice
Stephen James Hand Pavlína Bártová
Spojené království Šedivec
11. 8. 2001 Michal Kroužil Iva Procházková
Kutná Hora Poděbrady
Mgr. Aleš Voříšek Mgr. Bohdana Bydžovská
Chlumec nad Cidlinou Chlumec nad Cidlinou
David Machek Petra Gabrielová
Pardubice Přelouč
Ivana Fölklová matrikářka MěÚ
Výročí narození - září 2001: 80 let
93 let
Paní Zdeňka Hájková nar. 1. 9. 1921 Palackého 29/III, Chlumec nad Cidlinou
Paní Růžena Staňková nar. 18. 9. 1908 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou
Paní Milada Kozáková nar. 17. 9. 1921 Klicperova 81/IV, Chlumec nad Cidlinou Všem jubilantkám srdečně blahopřejeme!
85 let
Mgr. Zdena Valentová sociální oddělení MěÚ
Paní Jiřina Krenčíková nar. 3. 9. 1916 SNP 694/IV, Chlumec nad Cidlinou
Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naším drahým panem
Jaroslavem SVOBODOU
.
Poděkování patří též panu Netíkovi a faráři církve Československé husitské. manželka a dcera s rodinou
27
CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ZÁŘÍ 2001 2. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM 1. 9. - 15. 9. 2001 1. 9.
PAVEL ŠPORCL houslový repertoár - začátek v 19.00 hodin ZAHÁJENÍ KURZU TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY od 12.30 hodin v Centru kultury - Říhův dům
4. 9.
ETCIMEX - prodej levného textilu
5. 9.
FERDA MRAVENEC - pohádka pro děti - začátek v 9.15 hodin
6. 9.
Prodej Textil Brno, od 10.00 hodin
8. 9.
PATRICIA GODSON - USA klavírní recitál americké klavíristky - začátek v 19.00 hodin
8. 9.
KURZ TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY - od 12.30 hodin
15. 9.
ŠTĚPÁN RAK kytarový recitál - začátek v 19.00 hodin KURZ TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY - od 12.30 hodin
20. 9.
PRODEJ OBUVI - Říhův dům
22. 9.
PRODLOUŽENÁ KURZU TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY Sokolovna od 20.00 hodin
29. 9.
KURZ TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY - od 12.30 hodin
Připravujeme: 54. KLICPERŮV CHLUMEC POSVÍCENSKOU ZÁBAVU S RESONANCÍ
Předprodej vstupenek nebo permanentek v prodejně Textil - Klicperovo nám. nebo na tel: 0604-915 583
ZAHRADA VÝCHODNÍCH ČECH Svátkem všech zahrádkářů a milovníků zahrádek bude výstava ovoce a zeleniny v Častolovicích, která se koná ve dnech 5. - 7. října 2001. Oblastní výstava na ploše téměř 1000 m2 ukáže všem návštěvníkům, co se dá ve východočeském regionu vypěstovat. Tradiční výstava pod heslem „RADOST, KRÁSA, UŽITEK“ je i v letošním roce rozšířena o samostatnou expozici kaktusů, okrasných dřevin a bonzají. Vystavena budou jablka perspektivní - rezistentní, osvědčené odrůdy, ale i starší výpěstky. Dále každý návštěvník bude moci zhlédnout různé druhy hrušek, švestek, ořechů, stolového vína, méně známé ovoce a v neposlední řadě i zeleninu všeho druhu. Květinová výzdoba v celém areálu „Sokolská zahrada“ v Častolovicích doplní bohatou aranžérskou výzdobu. Pro zájemce bude dále připravena stálá poradenská služba, prodej ovocných stromků, prodej ovoce ke konzumaci i k uskladnění, prodej okrasných dřevin a květin. Zahrádkářské potřeby a pomůcky budou taktéž zastoupeny v bohatém výběru. Stánkový prodej odborné literatury a sušeného ovoce jistě uvítá každý návštěvník. Kvalitní občerstvení a kulturní program doplní celý rámec výstavy. Odborné přednášky o pěstování nových odrůd ovoce jistě budou přínosem pro návštěvníky. Taktéž praktická ukázka aranžování květin bude součástí výstavy. Kulturní program v průběhu celé výstavy s návštěvou zámku v Častolovicích doplní rámec pěkného zážitku. Novinkou na letošní výstavě bude soutěž zahrádkářů o nejlepší misku ovoce, kterou budou hodnotit jak odborníci, tak i návštěvníci.
28
ZO ČZS Častolovice a Územní rada ČZS v Rychnově n. Kněž. ve spolupráci s OÚ Častolovice pořádá u příležitosti 40. výročí založení organizace
ve dnech 5. - 7. října 2001 výstavu ovoce a zeleniny
ZAHRADA VÝCHODNÍCH ČECH „RADOST - KRÁSA - UŽITEK - 2001“ AREÁL SOKOLSKÉ ZAHRADY, SOKOLOVNY A JÍDELNA ZŠ
V ČASTOLOVICÍCH Pro návštěvníky bude připraveno: - vystavené ovoce a zelenina od zahrádkářů a velkopěstitelů, včetně jablka roku a pěstitelských specialit - odborné přednášky, poradenská služba, ukázky aranžování květin - stánkový prodej keramiky, hrnčířských výrobků, zahrádkářské potřeby - ruční strojky pro kutily - prodej ovoce, ovocných stromků, okrasných dřevin a keřů - prodej pokojových rostlin z dovozu za výhodné ceny - bohaté občerstvení po celou dobu výstavy - prodej odborné literatury, zajímavých knih a CD - doprovodný kulturní program - možnost návštěvy renesančního zámku Častolovice
Bližší informace na telefonu: 0444/323804 organizační záležitosti, sponzoři a účast 0444/323637 účast zahrádkářů Obecní úřad telefon 0444/323911 všeobecné informace
