Slovo starosty Vážení občané a čtenáři Chlumeckých listů,

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

12

2002

Usnesení z 1. zasedání zastupitelstva mìsta

Èeské Vánoce

Kam chodí Jeíek a kam nìkdo jiný

Chlumec má mistra republiky v judu

Chlumec nad Cidlinou dne 19.12.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty

V závěru mi, vážení čtenáři, dovolte popřát všem lidem dobré vůle co

Vážení občané a čtenáři Chlumeckých listů, tak jako ve všech více než v 6300 obcích České republiky, nastalo nové volební čtyřleté období i u nás v Chlumci nad Cidlinou. Ihned na začátku chci poděkovat i touto formou všem voličům, kteří se k volebním urnám dostavili. Pro Vaši informaci k volbám přišlo totiž pouze 54 % právoplatných voličů. Proč to slůvko „pouze“? VždyS se jedná o republikový průměr! Ale já osobně říkám, že je to velmi málo. Kde zůstalo těch 46 % lidí? Doma v posteli, na chatě nebo u piva v hospodě? VždyS je to téměř polovina dospělé populace Chlumce! Chápu rodiny, které nemohly ze závažných důvodů ke komunálním volbám přijít, ale naprosto nechápu tu obrovskou komunální volby atakující skupinu. Tu nechuS dát najevo svůj názor na rozvoj města. I když máme demokracii, téměř se mi chce tvrdit, že ti, kteří volby bojkotovali, by neměli následující čtyři roky nic kritizovat. Ono to ale funguje v českém národě dosti obráceně: po pátém pivu v hospodě je každý ihned dopravní inženýr, nebo prostě ředitel Zeměkoule. Asi to nezměníme a je to škoda, protože bohužel i mladá generace si z tohoto negativního fenoménu Čechů bere svůj „vzor“. V každém případě mé poděkování patří celé té mírné většině voličů, kterým osud našeho města není lhostejný. V tajném hlasování nového zastupitelstva jsem obdržel při obhajobě funkce starosty 21 hlasů z 21 možných, a to mě již podruhé přesvědčilo, že jsem si především za práci v minulém volebním období vydobyl uznání za vedení města. Slibuji proto, že se pokusím pokračovat v dosavadním úsilí rozvoje Chlumce nad Cidlinou jako doposud a nezklamat chlumecké voliče ani nové nebo staronové zastupitele. Největší mojí oporou ke splnění tohoto náročného slibu by mělo být dobré zázemí v rodině, dobrá práce kolektivu městského úřadu a zastupitelů. O budovatelských záměrech v rámci nového městského rozpočtu Vás budu rád informovat v následujícím čísle Chlumeckých listů. 2

Nyní ale začíná adventní období a blíží se čas vánoční. Naše občanské sdružení „Město v zahradách“ již potřetí zorganizovalo slavnostní shromáždění při vánočním nasvícení Klicperova náměstí, které bylo spojeno s bohatým kulturním programem. Opět přišlo obrovské množství lidí dětí i dospělých a já věřím, že se tato krásná akce bude do budoucna pravidelně periodicky opakovat a stane se významnou městskou tradicí. Věřím, že celé rodiny z Chlumce i jeho okolí odcházely s příjemným pohlazením na duši, a to je ten hlavní účel, který jsme sledovali. Mnohá jiná města nám tuto akci mohou tiše závidět. O Vánocích budeme jistě vzájemně k sobě milejší a přátelštější, myslím k celému našemu okolí. A než se nadějeme, je tu poslední den v roce, tedy Silvestr, a budiž tedy pro Vás všechny „pestr“, vždyS odpradávna je tento rok vyhrazen bujarému veselí, tedy hlavně večer. Mrzí mě, že „kompetentní“ nevyhlásí tento den v českém kalendáři jako nepracovní den, na mnohých pracovištích se té práce v poslední den roku stejně mnoho netrhne. Snad tedy příště.

nejvíce té krásné vánoční pohody, žádnou kost v krku u štědrovečerního hodování, milé dárky pod stromečkem, snad i sněhovou nadílku k radosti dětem, méně však řidičům, co nejméně kil navíc z důvodu konzumace vánočního cukroví a bujarý silvestrovský večer. Pozor však, aby Vás po něm druhý den nemučily hordy permoníků v hlavě, pamatujte na staré lidové přísloví: „jak na Nový rok, tak po celý rok“. To už je lepší po náročné silvestrovské noci radostně po návratu domů zahulákat: „na Nový rok, do postele skok“. A šup tam! V průběhu celého příštího roku aS se Vám pak splní co nejvíce tajných přání, podložených samozřejmě pevným zdravím a štěstíčkem, které aS Vás neopouští. Ing. Miroslav Uchytil starosta města Město Chlumec nad Cidlinou Ing. Miroslav Uchytil, starosta města Veselí nad Lužnicí 13. 11. 2002

Město Veselí nad Lužnicí potvrzuje, že finanční prostředky ve výši 367.660,- Kč získané z veřejné sbírky Města Chlumec nad Cidlinou byly použity na opravu komunikace v ulici Na Potoce, Veselí nad Lužnicí, která byla poničena v důsledku srpnové povodně 2002. Za uskutečnění veřejné sbírky ve Vašem městě srdečně děkujeme. S úctou Petr Hynek, starosta města Veselí nad Lužnicí

Krásné Vánoce, tìstí, zdraví a pohodu v nastávajícím roce pøeje vem ètenáøùm Chlumeckých listù Obèanské sdruení Mìsto v záhradách. Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Místo tradičních zpráv z radnice Vám tentokrát předkládáme usnesení z ustavujícího zasedání zastupitelstva včetně ověření platnosti voleb, ze kterého vyplývá, kolik který ucha-

zeč obdržel hlasů. V příštím čísle Chlumeckých listů si už zase přečtete, o čem jednala a rozhodovala nově zvolená rada a zastupitelstvo během listopadu, prosince a ledna.

Usnesení z 1. zasedání zastupitelstva města, konaného dne 13. 11. 2002 od 16 hodin v Říhově domě Zastupitelstvo města: 1. Konstatuje, že platnost volby všech členů zastupitelstva města byla prokázána osvědčením registračního úřadu o zvolení do zastupitelstva města v Chlumci nad Cidlinou. Zastupitelstvo města je schopno usnášet se, přijímat platná rozhodnutí a volit. 2. Konstatuje, že všichni členové zastupitelstva města složili dle § 69 zákona o obcích slib člena zastupitelstva města. 3. Schválilo jednohlasně volební řád pro volbu starosty, místostarosty a členů rady města v Chlumci nad Cidlinou. 4. Stanoví podle § 99 zákona o obcích a) 1 zástupce starosty, jako neuvolněný člen zastupitelstva b) počet členů rady města 7 5. Zvolilo a) do funkce starosty města: Ing. Miroslava Uchytila

b) do funkce místostarosty: Ing. arch. Jiřího Bučinu c) za členy rady města: Eduarda Haspru MVDr. Vladisl. Konášovou MUDr. Jaroslava Krenčíka Ivo Kučeru Ing. Pavla Školníka 6. Zvolilo za předsedu finančního výboru zastupitelstva Ing. Milana Havlíčka a za členy paní Marii Kubíkovou, paní Danušku Pilnou, Ing. Petra Černého, Ing. Jiřího Ornsta, Ing. Jaroslava Špičáka, pana Petra Kloučka. 7. Zvolilo za předsedu kontrolního výboru zastupitelstva Ing. Jiřího Vopálku a za členy paní Danielu Luskovou, paní Janu Johanidesovou, Ing. Hanu Matějů a paní Zdeňku Pajerovou. 8. Souhlasí s poskytováním odměny neuvolněným členům zastupitelstva s výjimkou místostarosty od 1. 11. 2002 ve stejné výši, jaká byla (dle Nařízení vlády č. 122/2002 Sb.) schválena pro rok 2002.

Ověření platnosti voleb starosty, místostarosty a dalších členů rady města, konaných dne 13.11.2002 Volební komise pro volbu starosty, místostarosty a dalších 5 členů rady města, ověřuje volby, které proběhly na ustavujícím zasedání zastupitelstva města v Chlumci nad Cidlinou dne 13. 11. 2002. Přítomno všech 21 zvolených členů zastupitelstva města. 1) Volba starosty: odevzdáno 21 platných hlasů Ing. Uchytil získal všech 21 hlasů

MUDr. Jaroslav Krenčík obdržel 16 hlasů Ivo Kučera obdržel 11 hlasů Ing. Pavel Školník obdržel 16 hlasů Petr Zborník obdržel 7 hlasů Členy rady města byli zvoleni Eduard Haspra, MVDr. Vladislava Konášová, MUDr. Jaroslav Krenčík, Ivo Kučera a Ing. Pavel Školník.

2) Volba místostarosty: Eduard Haspra získal 8 hlasů Ing. arch. Jiří Bučina získal 13 hlasů Zástupcem starosty byl zvolen Ing. arch. Jiří Bučina.

4) Volba finančního výboru zastupitelstva: Předseda: Ing. Milan Havlíček Členové: Marie Kubíková, Danuška Pilná, Ing. Petr Černý, Ing. Jiří Ornst, Ing. Jaroslav Špičák a Petr Klouček.

3) Další členové rady města: Eduard Haspra obdržel Ing. Milan Havlíček obdržel MVDr. Vladislava Konášová obdržela

5) Volba kontrolního výboru zastupitelstva: Předseda: Ing. Jiří Vopálka Členové: Daniela Lusková, Jana Johanidesová, Ing. Hana Matějů a Zdeňka Pajerová.

12 / 2002

13 hlasů 10 hlasů 13 hlasů

3

MĚSTSKÁ POLICIE

Ze služební knihy Městské policie ! Hlídce MP bylo občanem města oznámeno, že na břehu řeky Bystřice se nachází uhynulá koza zabalená do igelitového pytle. Vzhledem k tomu, že se mršina nacházela v těsné blízkostí vodního toku a byla již ve stádiu pokročilého rozkladu, provedla hlídka na místě opatření nezbytná k tomu, aby nedošlo k nákaze popřípadě znečištění řeky. Mršina byla ve spolupráci s místními hasiči odstraněna a předána k likvidaci kafilerní stanici. ! Při kontrole centra města bylo hlídkou zjištěno, že se z korby projíždějícího nákladního vozidla sype na silnici I/11 vlivem poruchy na vozidle mulčovací kůra. Vzhledem k tomu, že řidič vozidla tomuto nevěnoval pozornost a pokračoval v jízdě a množství vysypaného materiálu představovalo vážné nebezpečí pro

bezpečnost ostatních účastníků silničního provozu, byl zastaven a vyzván, aby nepokračoval v jízdě do odstranění poruchy na vozidle. Vzhledem k množství vysypaného materiálu hlídka zajistila pro jeho odstranění technickou pomoc SUS Nové Město.

z prodlení, hlídka přistoupila s maximální opatrností k otevření kapoty, kde bylo zjištěno, že hoří protihluková izolace. Ta byla uhašena a vzhledem k tomu, že vozidlo nevykazovalo známky poruchy ani jakékoliv jiné poškození, řidička mohla pokračovat v jízdě.

! Hlídce MP byl předán občanem města balíček s neznámou chemikálií, kterou nalezl před svým domem. Neprodleně byli kontaktováni místní hasiči, kteří tuto neznámou látku zajistili a předali na příslušná místa k likvidaci.

! Hlídkou byl v nočních hodinách zjištěn silně podnapilý muž bezvládně ležící nedaleko Klicperova náměstí a v jeho těsné blízkosti se nacházelo horské kolo, které odpovídalo popisu kola v minulosti odcizeného. Ve spolupráci s OO PČR bylo ověřeno, že se nejedná o kolo odcizené a muži byla poskytnuta pomoc.

! Hlídku MP požádala o pomoc řidička vozidla Škoda Felicia, a to z důvodu, že měla podezření, že její vozidlo hoří, neboS z pod kapoty motoru se valil dým. Vzhledem k tomu, že v dané situaci hrozilo nebezpečí

Za Městskou policii Chlumec n. C. Aleš Synek

Reklama

4

Chlumecké listy

Reklama

12 / 2002

5

VÁNOCE, VÁNOCE...

České Vánoce Vánoce patří k nejkrásnějším obdobím v roce. Prapůvod těchto zimních svátků sahá až do starověkých římských dob. Nevíme, jak se jmenovaly, jen to, že 21. prosince začínaly několikadenní pohanské slavnosti na počest narození boha slunce - SLUNOVRAT. Trvalo velmi dlouho, než se Vánoce, takto pojmenované od 12. století, přiblížily k té podobě, jak je známe např. z díla Boženy Němcové, Karla Jaromíra Erbena, Jana Nerudy, Jindřicha Šimona Baara aj. Vlastním vánočním svátkům a předvánočnímu období zvanému ADVENT předcházela doba, na kterou se lidé nesmírně těšili. Ukončení prací na poli oslavovali vesničané zpěvem, tancem a hodováním, proto se také těmto zábavám říkalo posvícenské hody. Přišel 11. listopad, svátek sv. Martina, který podle pranostiky opravdu přijel na bílém koni. V tento den všude v Čechách i na Moravě voněly krásně vypečené martinské husičky a výborné martinské rohlíky. Měly tvar podkovy sv. Martina. Poslední hodovní svátky se slavily 22. listopadu v předvečer svátku sv. Cecílie a hlavně v předvečer svátku sv. Kateřiny 25. listopadu. To byla závěrečná zábava roku. Nastal ADVENT. Ten označuje období před Vánocemi, začínající čtvrtou neděli před hlavním svátkem vánočním. Adventní doba byla dobou POSTNÍ. Přestalo se tančit, nekonaly se svatby. Každé adventní ráno chodili dospělí i děti ještě za hluboké tmy na roráty (jitřní mše). Řadu adventních světců začínal 30. listopadu sv. Ondřej. Jeho svátek byl po Štědrém dni hlavní věštební den. Vdavek chtivé dívky slévaly olovo a z obrazu četly osud, o půlnoci chodily klepat na kurník nebo třásly plotem (bezem). Svatá Barbora měla svátek 4. prosince. Ženy a dívky oblečené do dlouhých bílých šatů chodily po vsi 6

i městě, v jedné ruce metlu a v druhé košík s cukrovím, ořechy a ovocem. Hodné děti vždy obdarovaly. Dodnes se dochoval zvyk trhat višňové větvičky a dát je doma do vody rozkvést. Svatý Mikuláš má svátek 6. prosince. V jeho předvečer se objevují na ulicích mikulášské průvody. Hlas stříbrného zvonečku ohlašuje příchod jeho skupiny (biskupa Mikuláše, čerta a anděla). I tentokrát svatý a anděl obdarovali hodné děti sladkostmi (perníčky ve tvaru srdíček, panenek, miminek, husarů, zvonečků apod.). 7. prosince měl svátek svatý Ambrož. I ten nosil cukroví, ořechy a jablíčka. 13. prosince měla svátek svatá Lucie. V tento den chodily Lucie - ženy ustrojené do bílého roucha se zahaleným obličejem škraboškou ve tvaru dlouhého zobáku. Někde chodily místo Lucek Perchty. 24. prosince nastal Štědrý den. Doma stál opravený betlém vonící mechem, lidé se celý den postili, hospodyně chystaly štědrovečerní večeři. Na jídelníčku mělo být devět jídel. Na začátku se jedly oplatky s medem. Následovala houbová, čočková nebo kroupová polévka. Houby byly součástí dalších pokrmů (omáček, hubníku). Nejznámější byl černý kuba. Dále přišly na řadu jáhlová nebo krupicová kaše, čočka, hrách, zelí a moučná jídla. Byly to třeba knedlíky se švestkovou omáčkou, lívance, vdolky nebo buchtičky s povidly, koláče a vánočky. Nakonec se jedla „muzika“, pochoutka uvařená ze sušených švestek, hrušek, jablek, rozinek, perníku, mandlí a ořechů. Ryby se v minulosti jedly pouze v krajích, kde byly rybníky a řeky. Po večeři se rozdávaly dárky. Ty dostávaly především děti. Byly to jednoduché dřevěné hračky - sáňky, husaři, vozy tažené koníky, kostky na hraní. Holčičky dostávaly dřevěné, hadrové nebo ze slámy pletené panenky i jiná zvířátka. Jak vidíme, Vánoce nebyly tak bohaté jako dnes. Ráj pro děti přineslo 19. století. Chlumecké listy

VÁNOCE, VÁNOCE...

Když si i dospělí vyměnili své dárky, sesedli se všichni účastníci Štědrého večera ke stolu a začalo se vyprávět a hrát. Skořápky se přeměnily na lodičky, které se pouštěly po vodě. Z odlitků olova se luštilo, co by obrázek mohl říci o budoucnosti. Rozkrajovala se jablíčka (hvězdička předpovídala zdraví, křížek smrt). Dívky třásly bezem a říkaly: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes. Jiné házely střevíc přes hlavu v naději, zda se vdají. Také prosekávaly o půlnoci led v rybníce toužíce nahlédnout do budoucnosti.

Nejstarší písemný doklad o tom, jak se v Čechách slavily Vánoce pochází z doby Karla IV. Autorem „Pojednání o Štědrém večeru“ je mnich břevnovského kláštera Jan z Holešova, který sepsal paměti starých lidí. Štědrý večer skončil půlnoční mší. Lidé z celého okolí se sešli v kostele, aby přivítali narození Krista. V černočerné noci kostel zářil a zval bohabojný lid. Na hlavním oltáři stál betlém, kostel byl ozářený desítkami svící, které spolu s velebnými tóny varhan doprovázejících zpěv vánočních písní a koled hřály účastníky mše u srdce tak, že zimu ani nevnímali. Lidé chodili na koledu na Štědrý den, pak na Štěpána, na Nový rok a na Tři krále. Takto se slavily po staletí vánoční svátky. (Podle L. Ladýřové zpracovala Vách)

Kam chodí Ježíšek a kam někdo jiný Zastánci českých štědrovečerních tradic s nelibostí sledují, jak na Ježíška rozdávajícího dary stále více tlačí Santa Claus. Jenže tenhle „Amerikánec“ je původně z Evropy. V mnoha zemích tu rozdávají dárky přívětiví staříci oble-

čení převážně do červené a bílé, jen jejich jména jsou různá. Ve Velké Británii je to Father Christmas („Táta“ Vánoce), v Estonsku se jmenuje Öuluvan. V Evropě ovšem řádí o Vánocích spousta dalších pohanských postav

Belgie - (řím. katolíci) Valonským dětem nosí 24. 12. dárky Pére Noël, vlámským Kerstman, tradičně se na stole objevuje krůta, paštika z husích jater, ústřice, lososi. Bělorusko - (pravoslavní) Dárky nosí dětem 6. ledna děda Mráz pod jolku (jedličku). Bulharsko - (pravoslavní) V Bulharsku se vánoční svátky slaví až 6. ledna. V žádné domácnosti nechybí ozdobený vánoční stromeček, pod který dává dárky děda Koleda. Tradičním jídlem je vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí. Česká republika - (zejména řím. katolíci a příslušníci čes. protestantských církví) Advent, období očekávání, se počítá 4 týdny před 25. prosincem, kdy začínají křesSanské Vánoce. Otvírá je půlnoční mše. Dárky děti dostávají už 24. prosince, na Štědrý večer. Pod stromeček je přináší Ježíšek, nikdo ale neví jak (možná mu pomáhají andělé). Dokonce neexistuje žádné jeho vypodobení. V představách dětí má blízko k novorozenému Ježíškovi, který se objevuje ve vystavovaných betlémech. Tradičním jídlem je rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát. Dánsko - (evang. luteráni) Ke štědrovečerní večeři se podává husa, kachna, vepřová pečeně s červeným zelím. 12 / 2002

a zvyklostí. Někde děti trhají břicho vánočnímu panákovi, jinde přinášejí dárky čarodějnice či tajemní skřítkové. V tomto předvánočním čase Vám nabízíme pohled do vánočních zvyklostí a kuchyní evropských zemí.

Děti obdarovává Julemanden, kterého doprovázejí skřítkové Juenissové. Estonsko - (evang. luteráni, pravoslavní) Vánoce mají pohanský charakter, hlavní oslava připadá na Štědrý večer, lidé tančí kolem ustrojeného stromečku a děti čekají na Öuluvana. Finsko - (evang. luteráni) V zemi mocných čarodějnic roznáší dárky o Vánocích velký Ukko. Má dlouhé bílé vousy a půlmetrovou červenou čepici s rolničkou, doprovázejí ho veselí mužíci. Podává se ryba s bramborem a žitný chléb. Finové jsou přesvědčeni, že jejich zem poskytuje domov Santa Clausovi, který každý rok odjíždí z Finska nadělovat dárky. Žije prý za polárním kruhem v nevelké vesničce poblíž Rovaniemi. Francie - (řím. katolíci) Ve Francii je dobrým vánočním duchem Pére Noel, celý v bílém, dává dárky 24. prosince do bot nebo je nechává u krbu. Při opulentní hostině se podávají ústřice, bílé klobásy, šneci, rybí polévka a krocan. Chorvatsko - (řím. katolíci) Dárky nosí dětem o Štědrém večeru Ježíšek. Dříve se dodržoval půst. V mnoha domácnostech se pečou dva vánoční chleby, které symbolizují Starý a Nový zákon. 7

VÁNOCE, VÁNOCE...

Irsko - (řím. katolíci) V Irsku se věří, že na Štědrý den navštěvuje zemi Jidáš Iškariotský - pokud se ten den podíváte do zrcadla, uvidíte za sebou Jidáše nebo yábla. Island - (protestanti) Vánoční obyčeje jsou směsí křesSanských zvyklostí a původních místních pověr. Nějakou dobu to vypadalo, že Santa Claus a evropské tradice původní pojetí islandských Vánoc úplně vytlačí. Nyní se však lidé vracejí k místní legendě, podle které sestupuje z hor 13 mladíků, kteří spáchali 13 zločinů. Jsou ale spíš škodolibí než nebezpeční. Sice se nedoporučuje s nimi se setkat, zanechávají ale malé dárky za oknem. Itálie - (řím. katolíci) Hlavním jídlem jsou v Itálii artyčoky, plněná zvěřina, úhoř, raci a kaštanové pyré. Většina italských dětí dostává dárky 24. prosince večer nebo druhý den ráno. Některé ale musejí počkat až do Tří králů. Dárky roznáší Befana, nehezká čarodějnice s dobrým srdcem. Létá na koštěti a do domácnosti sestupuje komínem. Protože nerada spěchá, na Sicílii přilétá až 7. ledna ráno. Jugoslávie - (srb. pravoslavní) Největší oslavou je svátek Epifanie, připadající na 6. leden. Přesto se tu všichni těší na Štědrý den, kdy dárky naděluje otec nebo dědeček. Litva - (řím. katolíci) Poté, co se osamostatnila od bývalého SSSR, začali lidé opět slavit Vánoce 24. prosince. Za komunistických dob děti dostávaly dárky na Nový

Reklama

8

rok. Litevské děti chtěly změny využít a dostávat dárky dvakrát, rodiče se ale přiklonili ke křesSanským oslavám Vánoc. Dárky roznáší Kaledu Senis. Lotyšsko - (evang. luteráni, řím. katolíci, pravoslavní) Stromečky se zdobí přírodními materiály, nejcharakterističtějším jídlem je vepřová hlava vařená s ječmenem, ječmenová klobása, hrách a fazole. Magarsko - (řím. katolíci, protestanti) Dárečky si tu rozdávají před štědrovečerní večeří, roznáší je Ježíšek, doprovázený andělíčky. Makedonie - (pravoslavní, řím. katolíci) Makedonské ortodoxní Vánoce se slaví 5. ledna, kdy chodí děti na koledu. 6. ledna se podává štědrovečerní večeře, k tradičním pokrmům patří pečená ryba. Německo - (protestanti, řím. katolíci) Dárky nerozdává jen Ježíšek, ale i Weihnachtsmann, který má rezavé vousy, plášS s kapucí a cestuje na osedlaném divokém větru. Dříve odnášel neposlušné děti v pytli a trestal rovněž nevěrné ženy. Oblíbeným vánočním jídlem je husa, kachna nebo krůta, na severu se jí klobása a bramborový salát. V Bavorsku se podává nejrůzněji upravovaný kapr. Nizozemsko - (řím. katolíci, protestanti) Děti dostávají dárky pod vánoční stromeček od hodného dědečka Sintera Klaase. Přijíždí lodí ze Španělska a pak se na bílém koni vznáší nad střechami domů a komíny sype krásně zabalené, ale od sazí umouněné dárky pod stromečky. Někdy mu pomáhají mouřenínové - černí Petrové. Na slavnostní tabuli se podává pečený králík s brusinkami. Norsko - (luteráni) Norským dětem roznáší 24. prosince dárky trpaslík Nisse, zásadně oblečený pouze do červeného. Jeho příchod je často nečekaný - nejraději vtrhne s nadílkou uprostřed štědrovečerního hodování. Nejoblíbenějším jídlem jsou pečená kuřata a sladká kaše. Polsko - (řím. katolíci) Dárky a cukroví naděluje dětem pod stromeček o Štědrém večeru svatý Mikuláš. Dříve se v Polsku jedly ryby a pilo víno, dnes se hlavním chodem stává pečený krocan a boršč. Portugalsko - (řím. katolíci) Děti dostávají dárky 25. prosince ráno, roznáší je Pai Natel nebo Memino Jesus. Přilétají krbem a nadělují do připravených bot. Svátečním pokrmem je krocan, případně úhoř s bohatou oblohou. Rakousko - (řím. katolíci) Dárečky naděluje dětem pod stromeček Ježíšek, všechny balíčky otvírá hlava rodiny. Štědrovečerní menu se skládá z ryb, vepřových řízků, popřípadě se jí zajíc a sladká kukuřičná kaše s rozinkami a jablky. Rumunsko - (pravoslavní) Dárky zanechává dětem Svatý muž v nůši z proutí 24. prosince pod stromečkem nebo vedle jesliček, někdy je schovává do bot či pod postel. Tradičním jídlem je vařená pšenice ochucená kandovaným ovocem, medem a rozinkami. Rusko - (pravoslavní) Vzhledem k vyznání většiny obyvatel se tady oslava Štědrého večera o gregoriánském 25. prosinci nikdy nevžila. Pravoslavné Vánoce se v Rusku slaví podle starého juliánského kalendáře 7. ledna. K večeChlumecké listy

VÁNOCE, VÁNOCE...

ři se podávají bezmasé pokrmy a ryby. Dárky, které se za dob SSSR rozdávaly o prvním novoročním dnu, se nyní dětem nadělují 7. ledna. Pod jolkou (jedličkou) je nechává děda Mráz nebo Sněhurka. Řecko - (řečtí pravoslavní) Dárky roznáší 24. prosince hodný Svatý muž. Nechává je buy pod stromečkem, nebo u betlému. Vánoční hostina je jednou z nejbohatších v roce. Jedí se ryby, pečené sele či jehně na roštu. Slovensko - (katolíci) Dohviezdný večer se slaví podobně jako u nás, děti věří na Ježíška, strojí se stromeček a zpívají koledy. Tradičním jídlem je kapustnica, polévka uvařená z láku ze zelí s houbami a uzenou klobásou, dále se jedí opekance, malé buchtičky posypané mletým mákem. Slovinsko - (řím. katolíci) Slovinské Vánoce se příliš neliší od oslav ostatních evropských zemí, peče se cukroví, dárky se nadělují pod stromeček. Španělsko - (řím. katolíci) Lidé se obdarovávají proutěnými koši, plnými lahůdek, exotického ovoce a kvalitního vína. Na skutečné vánoční dárky si děti musí počkat až do Tří králů. Děti věří, že jim dary do bot schovali urození králové. Švédsko - (luteráni) Vánoční dárky přináší shrbený trpasličí děda Jultombe, který má nos jako bambuli. Doprovázejí ho malí trpaslíci Julnissarové, kteří společně s dědou dary vhazují oknem. Tradičním jídlem je o Štědrém

dnu sušená treska v bílé omáčce, teplá šunka a fazole se slaninou. Švýcarsko - (řím. katolíci, protestanti) Téměř každý z kantonů má vlastní vánoční zvyky. Ve francouzsky mluvících částech o Štědrém dnu přichází k dětem tajemný monsieur Chaland. Obrovského panáka s hlavou jako kudrnatá lucerna, se svíčkami v očních důlcích a obrovským břichem rodiče postaví za dveře do pokoje a děti žadoní, aby jim dal dárek. Když neodpovídá, tlučou ho a tahají tak dlouho, dokud se neroztrhne. V jeho útrobách jsou dobroty a dárky. Ukrajina - (pravoslavní) Vánoce se podle juliánského kalendáře slaví 7. ledna. V předvečer lidé usedají ke štědrovečernímu stolu, který musí obsahovat stejný počet jídel jako bylo apoštolů, tedy dvanáct. Tradičním pokrmem je „kuSa“ z pšenice, medu a vlašských ořechů. S obdarováváním je to trochu složitější, někteří Ukrajinci si dávají dary na Nový rok, v jiných rodinách až 6. ledna. Velká Británie - (anglikáni, řím. katolíci, presbyteriáni) Rodina se schází 24. prosince u svátečně vyzdobeného stolu, ale jídelníček je skromný. Podává se hrachová polévka a teplá šunka. Tradičním jídlem je vánoční puding. Děti navštěvuje Father Christmas, který v noci z 24. na 25. prosince naplní připravené punčochy (ale i povlaky z polštářů či cíchy) dárky. Mgr. Milena Komárková

Reklama

12 / 2002

9

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 495 485 129

LEDEN 2003 4. ledna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

90 minut

HOLKY TO CHTĚJ TAKY

... ale pořádně! Německý, komediální film, česky dabovaný. Režie: Dennis Gansel Hrají: Diana Amft, Karoline Herfurt, Felicitas Woll, ad.

Vstupné: 50,- a 53,- Kč

8. ledna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

100 minut

Mládeži od 12-ti let přístupný

FANTOM PAŘÍŽE

Francouzský širokoúhlý historický thriller. Dokáže Gérard Depardieu porazit nejobávanějšího zločince pařížského podsvětí? Režie: Pitof Hrají: G. Depardieu, G. Canet, J. Sastre, E. Scob ad.


18. ledna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

104 minut

97 minut


98 minut

Americká komedie. Přišel. Viděl. Nepochopil. Ani za 40 miliard. Režie: Steven Brill Hrají: Adam Sandler, Winona Ryder, John Turrturo ad.

Mládeži přístupný

FIMFÁRUM JANA WERICHA

Český celovečerní loutkový film na motivy legendárních pohádek pro malé i velké, s autentickým hlasem Jana Wericha. Režie: Aurel Klimt, Vlasta Pospíšilová


Francouzská (historická) akční komedie. Pojyme jednou za čas zešílet... Režie: Bernie Bonvoisin Hrají: Gerard Depardieu, Jean Rochefort, Jose Garcia, Lou Doillon ad.


118 minut

Americký širokoúhlý detektivní thriller. Nezavírej oči. Režie: Christopher Nolan Hrají: Al Pacino, Robin Williams, Hilary Swank ad.



17.30 hod. 20.00 hod.

120 minut

123 minut


AGENT BEZ MINULOSTI

Americký širokoúhlý film - špionážní drama. Byl skvělou zbraní, než se sám stal terčem. Režie: Doug Liman Hrají: Matt Damon, Franka Potemteová, Chris Cooper, Josh Hamilton ad.




INSOMNIE


NÁHODNÝ MILIONÁŘ


-KRÁLOVNA ZBOJNÍKŮ


25. ledna sobota 11. ledna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

BLANCHE


PŘED SVATBOU NE

Širokoúhlý americký komediální film. Zlomí vám srdce a seberou peněženku. Sigourney Weaver a Jennifer Lowe Hewitt - rodinný tým, který obere každého chlapa. Režie: David Mirkin Hrají: Ray Liotta, Gene Hackman, Jason Lee, Anne Baneroft ad.



Změna programu vyhrazena! 10

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM tel. č. 495 485 853

LEDEN 2003

mobil č. 604 915 583

Novoroční aerobic pro začátečníky od 17.30 hodin

31. 1.

10. 1.

Aerobic pro začátečníky od 17.30 hodin

Připravujeme v roce 2003:

17. 1.


22. 1.

O ČARODĚJNÉ KRČMĚ Divadélko Androméda Praha od 9.15 hodin

24. 1.


3. 1.

Ohlédnutí za festivalem... Vyhlášením výsledků skončil v chlumeckém Centru kultury jubilejní 55. ročník amatérského divadelního festivalu Klicperův Chlumec, jehož oficiálním partnerem byla v jubilejním roce Česká spořitelna, a.s. Letošní ročník nabídl více než v letech předešlých, ale jedno měl společné; humor, písničky a mnoho přátelských setkání. Kromě divadelního průvodu, pouličního divadla na chůdách a loutkového představení pro děti bylo k vidění ještě šest dalších činoherních představení a hlavně pana profesora Klicperu, který společně s chlumeckým starostou ten letošní 55. ročník zahajoval. Celý festival se nesl v duchu mezidruhové přehlídky a konal se v netradičních dnech i netradičních časech. Do jaké míry to bylo dobré nebo ne, je věcí názoru. V každém případě se v příštím roce vrátíme k osvědčené tradici. Zájem o chlumecký festival byl i z regionálních médií, která přinášela nejen informace o jednotlivých představeních, ale i pozvánky na ně. Poměrně dost prostoru mu věnoval i ČR 1 Radiožurnál a ČR Vltava. V boji o přízeň diváků, jak jste se již dočetli v minulém čísle, zvítězil po pěti letech domácí soubor „Klicpera“, který se skvěle prezentoval hrou „Ťululum“ Georgese Feydeaua. Druhé místo obsadil divadelní soubor „Čáp“ z Dobrušky a na třetím místě se umístil divadelní soubor Pelclova divadla z Rychnova n.K. Letos byla poprvé udělena také cena za nejlepší herecký výkon, a to neratovické herečce Marii Živné, která po padesát minut excelovala v představení Commedia Finita. Měli jsme i hosta z řad profesionálů pana Jana Přeučila, který zde odehrál svou divadelní koláž „Pět klobouků“, a to s velkým ohlasem u diváků. Velice milé a příjemné bylo jeho setkání se zakladatelem Klicperova Chlumce panem Antonínem Lauterbachem. Představení se letos odehrávala na dvou scénách a jejich průměrná návštěvnost se pohybovala kolem 170 divá12 / 2002


Jiří Stivín - Vladimír Mišík - Václav Neckář - Čeněk Pavlík Předprodej vstupenek v prodejně Textil Klicperovo náměstí - 604 915 583, 495 485 853.

ků, což je více jak v loňském roce. Určitě je to i kvalitou souborů, které si u našich diváků získály již dobré jméno. Přesto si nemohu odpustit a nezmínit chmurný obláček na blankytu letošního ročníku, a to nefunkčnost toalet v zákulisí sokolovny, které slouží učinkujícím. Přestože všichni chápeme důvod jejich uzavření, v době konání divadelního festivalu to nebylo nijak příjemné pro učinkující, kterým to způsobilo nemalé komplikace. Věřím, že podobných provizorií po plánované rekonstrukci budovy kina na víceúčelové zařízení ubude! Rád bych z tohoto místa poděkoval Městu a všem laskavým sponzorům za spolupráci na uspořádání letošního ročníku. Svým přispěním napomohli tomu, že se letošní ročník mohl uskutečnit a naše krásná „klicperovská“ tradice pokračovat. Díky bych chtěl ještě vyjádřit panu Lauterbachovi, dr. Richtrovi, řediteli ZUŠ panu Neumanovi, panu Baldíkovi, Jitce Surové, panům Hlídkovi a Midlochovi a samozřejmě všem chlumeckým divadelníkům za spolupráci. Ti všichni stáli v pozadí letošního ročníku a bez jejich přispění by byl festival o mnoho chudší. Děkuji Vám všem. M. Zmítko

Pøíjemné a spokojené vánoèní svátky a mnoho zdraví do nového roku 2003 pøejí vem svým ètenáøùm pracovnice mìstské knihovny. 11

Reklama

12

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

LZE VYTVOŘIT V CHLUMCI CHOTĚBORKY? V Mf Dnes z 31. srpna jsme si přečetli obsáhlý článek o naší známé chlumecké klavíristce Slávce Pěchočové. Z rozhovoru, který s ní vedl Petr Mareček, jsme se o ní dozvěděli leccos, co zcela jistě zajímá i čtenáře Chlumeckých listů. Je romantička. Ráda hraje skladby velkých ruských komponistů, Čajkovského, Rachmaninova, Prokofjeva. Má někdy pocit, jako by byly psány přímo pro ni. Krásně se jí hrají. Ruská hudba je jí blízká, rozhodně se do ní nemusí nutit, ale neznamená to, že by svůj interpretační zájem orientovala pouze na ruskou hudbu. Stejně ráda si zahraje Dvořáka nebo Schumanna. Ze současné hudby jsou pro ni zajímavá a přitažlivá díla vzniklá v dvacátém století. Občas hraje i výtvory svých spolužáků z Akademie múzických umění, ale vysloveně současnou hudbu, přesněji to, co se za ni vydává, pokládá za divočinu, která má k hudbě jako takové dost daleko. Na další žánry, jako je třeba jazz, nemá vůbec čas. Studuje klasiku a nemyslí si, že by na jazz měla nadání. Navíc se v tom nikdy neškolila. Ale poslouchá ho ráda. Nechodí však do žádných rockových nebo jazzových klubů. V Praze, když může, hledá ticho. Ne že by měla hudby plné zuby, to ne, ale ticho ji léčí a uklidňuje. Chodí do Rudolfina, když tam hraje nějaká osobnost, to jsou pro ni výchovné koncerty. Chodí i na vystoupení svých kolegů. Říká se, že ji objevil dirigent Libor Pešek. „Nevím, jestli přímo objevil, spíše to asi šlo přes pana profesora Ivana Moravce, který mě na AMU vede. Ten mu asi dal na mě avízo. Jsou dobří přátelé. S Liborem Peškem a s FOK jsem dělala Čajkovského a pak s Českou filharmonií Rachmaninova.“ Slávka Pěchočová na to vzpomíná velmi ráda. „Je to tak úžasně hodný člověk... Přistupoval ke mně skvěle, přitom kdo jsem já a kdo je on! Momentálně patří k největším českým osobnostem klasické hudby. Naopak profesor Moravec, který je velmi ceněn ve světě, není u nás tolik znám. Tey snad moravcovský kult trochu začíná stoupat. Oni dva, to je špička naší republiky. 12 / 2002

Nemůžu si tedy stěžovat, jsem v nejlepších rukách.“ Vrcholným zážitkem pro Slávku bylo, že si mohla zahrát v Rudolfinu s Českou filharmonií. To se zdejším muzikantům zase tak často nestává. Pochopitelně je to zásluha Libora Peška, který si pro sólový part vybral ji. To je pro ni doposud největší dosažený úspěch, který ovšem zavazuje, aby nedopustila sestup dolů. Je odhodlána učinit vše pro to, aby nezkazila žádný koncert. To je řečeno až příliš skromně. Jak ji známe, udělá daleko víc. Přičiní se ze všech sil, aby svým výkonem spolehlivě završila co nejmohutnější umělecké vyznění každého koncertu, v němž jí bude svěřen sólový part. Přiznává se, že je děsná trémistka. Samozřejmě někdy jde na koncert s větším strachem a jindy s menším, podle okolností, ovšem koncert s Českou filharmonií, to je přímo hrůza. Slávka dlouho před koncertem nejí a ve spánku ji pronásledují noční můry. Kolikrát si říká, jestli jí to vůbec stojí za to trápení. Když si pak ale prodělá tu hroznou trému a nadejde ten předem protrpěný okamžik, kdy na pódiu usedne ke klavíru, všecka tíseň a strach z ní spadnou. A naopak zase, když se předem moc nestrachuje a bere koncert na lehkou váhu, dostaví se tréma právě ve chvíli, kdy si sedne ke klavíru. To je pak peklo. Denně cvičí, ale kolik hodin, to se nedá přesně říci. „Každý den je jiný, někdy se nedokážu soustředit. Když vidím, že to nejde, tak se nenutím a zahraju si jen dvě hodiny. Jsem naštvaná, že se nedokážu koncentrovat, ale vím, že bych čas, i kdybych hrála, proflákala. Kdybych denně cvičila tak čtyři hodiny, což by bylo ideální, myslím, že bych byla opravdu dobrá.“ Zpěváci a hudebníci se dnes pachtí za nahráváním cédéček. Slávku Pěchočovou nic takového neláká. Něco natáčela v Řecku, ale u nás jí kromě několika školních nahrávek nevyšlo nic. Zatím jí nikdo nenabídl smlouvu a ani se na to necítí, i když podle nás by se, pokud jde o interpretační umění, na to klidně cítit mohla. „K tomu, aby si vás někdo všiml, je podmínkou velký

úspěch. Třeba klavírista Martin Kasík objíždí svět a nahrává. To mě nečeká, alespoň v to doufám. Není to moje vidina, takhle bych žít nechtěla. Je to o nervy. Život je krátký na to, aby ho naplňovaly nerváky. To, co dělám tey, mi vyhovuje.“ Jaké má Slávka ambice a plány? Ještě s určitostí neví. Zatím studuje, nyní je v posledním ročníku. Všechno je otevřené. „Asi budu dělat to, co všichni moji kolegové - budu učit a příležitostně koncertovat. Na to, že bych si řekla: Tak a tey budu jen vystupovat! se nelze spolehnout. Záleží na nabídkách. Když za mnou někdo přijde, abych hrála, je dobré říci ano. Ovšem nabídek tolik nepřichází, protože klavíristů je u nás moc... Hned na počátku rozhovoru Slávka Pěchočová uvedla, že se pravidelně účastní tradičního hudebního léta v Chotěborkách, malé vesnici nedaleko jejího rodiště Dvora Králové. Mimochodem jde shodou okolností o ves, kde arcibiskup pražský za vlády Karla IV. udělil prebendu oltářníka chlumeckému rodáku magistru Bartoloměji Klaretovi. O svém účinkování v tomto místě Slávka říká: „V Chotěborkách jsem hrála mockrát, ani už nedokážu spočítat, kolikrát. Atmosféra je tam skvělá... Koncerty jsou na faře, ta je dřevěná a starobylá a organizátoři Jiří a Jarmila Strejcovi ke koncertům vymýšlejí další programy. Vloni připravili scénky z Filozofské historie. Paní Strejcová mezi skladbami ráda čte krátké statě... Nejde tedy o klasické koncerty, já tomu říkám pásmo či matiné. Sjedou se tam lidé, kteří o to mají zájem, po produkci přijdou na řadu buchty, chlebíčky či štrůdl, povídá se. Je až neskutečné, že v dnešním světě něco takového existuje, nikde jinde jsem se s takovou atmosférou nepotkala. Opravdu jak za obrozenců.“ Slávčina zpověy o hlubokém citovém prožitku Hudebního léta s kulturními nadšenci v Chotěborkách mi nejde z hlavy. Nebylo by krásné i u nás v Chlumci, kde taková atmosféra kdysi také byla, obnovit ono ovzduší upřímného, z hloubi duše vycházejí13

KULTURA V CHLUMCI

cího zanícení, které by pomohlo panu Zmítkovi v jeho sisyfovském úsilí při posouvání balvanu chlumecké kultury vzhůru do příkrého svahu obtíží všeho druhu, z nichž finanční jsou jako všude příslovečně až na prvním místě. Ne že by v Chlumci nebyli schopní a vnímaví lidé s dostatečnou kapacitou nadšení pro soustavné pořádání kulturních akcí s využitím místních možností a zdrojů. Není jich jistě o nic méně než kdysi, ale jsou rozptýleni v obyvatelském ovzduší. Chybějí instituce, které by je stmelovaly a utvrzovaly v zájmu o činorodou kulturní aktivitu a podněcovaly je k agilní účasti na ní. Kromě divadelního sdružení

Klicpera, které s různými vynucenými obměnami názvu zaplaSbůh přežilo všechny vývojové krize, nepůsobí tu dnes žádná taková organizace, jako bylo například Sdružení chlumeckých studujících nebo Sokol či Junák v jejich tehdejším početním stavu členstva a s mnohostrannou náplní činnosti pamatující i na kulturní produkce. Není-li v současné době k dispozici žádný spolek, který by se s žádoucím zápalem zaměřoval cílevědomě na vytváření kulturní atmosféry v Chlumci, jaká tak uchvacuje klavíristku Slávku Pěchočovou v Chotěborkách, nerezignujme. Však je tu řada vynikajících hudebníků jako ona, jsou hlasově bá-

Očima bývalé mažoretky V místnosti panuje zdánlivý zmatek. Mezi změtí sedmnácti dívčích hlasů můžete slyšet ne moc příjemné ladění nástrojů, ozývající se z vedlejší šatny a naplňující naše přípravy mírnou nervozitou. Zakopávám o kosmetický kufřík, vyhýbám se stojanu s kostýmy, propletu se mezi strojícími se dívkami a konečně se probojuji ke stále obsazenému zrcadlu. Kriticky zkontroluji nalíčení a urovnám si přiléhavou sukni a šerpu u saka uniformy. Tey zbývá jen vyčesat vlasy do drdolu, nasadit klobouk, kozačky, do ruky nezbytnou hůlku, poslední pohled do zrcadla a můžeme vyrazit. Orchestr s dirigenty už na nás netrpělivě čeká v autobuse před hotelem. Hodiny ukazují devátou večerní, zapadající sluníčko barví ulice do zlatavého oranžova a náš Mercedes míří k historické části města, kde se koná mezinárodní festival květin. Naše únava z dlouhé cesty až na jih Pyrenejského poloostrova se pomalu ztrácí a ulice, kterými tey projíždíme, se plní stále větším počtem lidí. Jsme příjemně překvapeni, když náš řidič zastavuje na pokyn pořadatelů přímo na pobřežní promenádě lemované palmami. Je začátek června a my jsme vděční za osvěžující větřík vanoucí od moře, který rozráží horký 14

španělský vzduch. Setmělo se a město ozářily tisíce barevných neonů a světel. Všude je spousta hluku a překřikujících se lidí. Noční život se probouzí. Vedle nás se ozve nádherná skotská píseň, to se muži v tartanových sukních rozehrávají na dudy. Naše uši nestačí registrovat tolik rozmanitých zvuků najednou, ze všech stran se ozývá hudba snad všech zemí světa, každý se připravuje na velkolepý průvod. Už pomalu přestáváme vnímat oslňující světla fotoaparátů a kamer. Blíží se dvaadvacátá hodina, pořadatelé určují pořadí, ve kterém půjdou účinkující, a snaží se zvládnout tisícové davy diváků, které ochotně tvoří špalíry podél ulic. V čele vyráží domácí orchestr za ohlušujícího potlesku krajanů, ale stejně srdečně jsou přijati i zástupci ostatních národů. Za každým souborem je tažen obrovský vůz symbolizující tu určitou zemi, který veze náklad barevných květin svázaných do obřích postav, pohádkových bytostí, zámků nebo například lodí. V dostatečných rozestupech, aby se nemísila jejich hudba, už odešli i Poláci, Číňané s typickými papírovými draky, Skotové, Němci a Italové. A konečně je řada na nás. Vpředu vyráží dva místní chlapci nesoucí českou vlaj-

ječně disponované zpěvačky, jsou tu dobří herci, najdou se i poetické a literární talenty, aby bylo možno pomýšlet, třeba pro začátek jen v komorním prostředí za účasti hrstky nadšenců, na přípravu a pořádání obdobných hudebně literárních večerů, třeba i při čaji s buchtami z chlumecké pekárny. Večerů (nebo podvečerů) jako „za obrozenců“, na nichž by se účastníci cítili tak dobře, že by s chutí přicházeli znovu a znovu. Je lákavá představa, že bychom se takto s chlumeckými kulturními nadějemi, jako je Slávka Pěchočová, mohli seznamovat častěji a blíže než doposud. K. Richter

ku a ceduli s nápisem „Czech Republic“, potom se řadíme do útvaru my, mažoretky, za námi orchestr a skupinu uzavírá alegorický vůz s charakteristickými prvky naší země. Za námi je možno občas zaslechnout bubny amerických vojáků a zahlédnout brazilské tanečnice, vlnící se v rytmu samby. Opravdu úžasná noc. Spontánní chování španělských diváků se nedá popsat, výkřiky „bella!“ nebo „bravo!“ neberou konce, všude se ozývá smích a jásot, temperamentní jižané vyzbrojení pěnovými spreji a konfetami se rozhodně nestydí dávat najevo svůj obdiv. V ranních hodinách se vracíme do hotelových pokojů unavení, ale šSastní. A to je zatím jen začátek, protože tento festival ještě potrvá další 3 dny a 3 noci… (Fiktivní reportáž zachycuje atmosféru zahraničních vystoupení a obsahuje zážitky z více zájezdů ZUŠ.) Kateřina Vítková

Reklama

Chlumecké listy

Reklama

12 / 2002

15

KULTURA V CHLUMCI

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka naposledy otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

OTEC ČESKÝCH STUDENTŮ „Ocitl jsem se v samém středu českého vlastenectví.“ Jan Neruda Rok před smrtí (1859) se dramatik přece jen dočkal splnění svých tužeb. Praha otevřela Na Hradbách za Koňskou bránou kamenné divadlo. Hned první sezónu zahájilo Klicperovou tragédií Soběslav, na které si autor nejvíce zakládal. Hra byla pečlivě nastudována dramatikovým ctitelem Němcem Františkem Thomé. Na stropě hlediště se skvěla velká freska z jednoho dějství. Klicpera stával na výsluní v zahradě před divadlem a pyšnil se majestátem stavby. Kmet statné postavy, stříbrných vlasů a tváře zvlášS rázovité, avšak dobrosrdečné. Jeho tělo bylo tak mohutné, že se zdálo, jako by nepotřebovalo hůl k podepření. Studenti, kteří ho orlím zrakem sledovali, se najednou polekali, že profesor všem

tolik drahý náhle onemocněl. Před každým českým divadelním představením se nejdříve dívali po lóži, v níž sedával se svou rodinou, a vyptávali se kdekoho, proč nepřišel. Jednoho dne jako by otec českých veseloher na všecky nemoci zanevřel. Všichni kolemjdoucí ho uctivě zdravili, protože ho dobře znali. Studentíci, kteří nebyli ještě jeho jedinými zbožňovateli, plížili se k němu mlčky, pošSuchovali se a šeptali: „To je Klicpera!“ I Neruda se jednoho odpoledne odvážil zajít okolo, aby mohl pozdravit svého učitele nejen na školní, ale později i na literární dráze. Poděkoval mu a bystřeji si ho prohlédl: „Ach, prosím vás, nejste vy Neruda? Vidíte, jak dobrou mám ještě paměS. Jestlipak se pamatujete, jak jste před maturi-

LITERATURA SE NEMÁ KONČIT POHŘBEM „Duchovní odkaz Klicperův národ střeží jako drahocenný poklad.“ Ivan Klicpera Když se obdivovatel Klicperova platu velmi skromně, jeho poslední génia vídeňský Frankl hodlal v Praze pouS byla alejí bohatýra. Zemřel chus dramatikem rozloučit, pan školní dý, ale měl královský pohřeb. Vdova rada mu podal pravici už vychladlou: napsala do Budína, že pro slzy a houstMarie Valentová v srbském Smederenoucí soumrak celý průvod ani nevivu, Anna Pálkovičová v uherském Buděla. O seřazení smutečního průvodu díně a syn Bedřich v Košicích o otcose zasloužil miletínský rodák, bývalý vě smrti ještě nevěděli. Klicperův žák, P. Jan Arnold, co se proTřebaže otec české Thálie žil se slavil slovanskou mši o svatodušních svou početnou rodinou při učitelském bouřích na Koňském trhu. 16

tou tančil na chodbě mazur? To jste se tenkrát zabýval úmyslem věnovat se tanečnímu umění jako tancmajstr. Taky jste se školil na učitele tělocviku. A co česká beseda? Ta vám taky učarovala? Vidím vás jako dnes, vy jste byl, Nerudo, pěkné kvítko! A co jste se nazapíral, že vy jste tu merendu neřídil, při které byl školník bit. Pamatujete se ještě?“ „Pamatuji, pamatuji na všecko, pane školní rado. I na to, že vy jste mě přesto všecko objímal, když jsem se s gymnáziem a vámi loučil.“ „Inu, vždyS jsem vás měl rád, všecky jsem vás měl rád. VždyS jsem viděl ve vás podporu našich dávných tužeb. A vidíte, nezklamal jsem se. Máte oheň, hoši, máte sílu a jste zdraví jako tuři. My staří aspoň vidíme, že símě námi zaseté nepadlo na kámen. Mějte takovou vytrvalost, jako jsme měli my!“ Klicperovi žáci se táhli za svým učitelem ze všech koutů světa. Všichni mu chtěli být nablízku, když se jiní profesoři od nich odvraceli, aby se vyhnuli odpovědnosti za nerozvážný čin mladistvých. A když už jejich milovaný učitel nežil, pátrali aspoň po jeho bytech, aby vtěsnali mezi okna pamětní desku, že tu žil člověk, který vyoral v národní kultuře hlubokou brázdu.

Od pohřbu F. L. Čelakovského nebylo v Praze pohřbu, při němž by se zúčastnilo takové množství lidu jako při Klicperově. Před bytem na Dobytčím trhu se hemžilo obecenstvo už hodinu před obřadem. Každý toužil ještě naposled spatřit v rakvi drahou tvář zesnulého, než ji navždy zakryje víko. Po stranách pohřebního vozu kráčeli s pochodněmi žáci slavného nebožtíka, spisovatelé a doktoři, profesorský sbor, učené společnosti, představitelé národní literatury a divadla. Vedle oficiálních veličin bylo mezi smutečními hosty vidět Pavla Šafaříka, kanovníka Vinařického, purkmistra hl. m. Prahy dr. Vaňka, bibliotékáře Hanku a všecChlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

ky pražské profesory. I když bylo studentstvo ještě na prázdninách, sahal průvod v širokém proudu od Dobytčího až na Koňský trh. Když postavili rakev k otevřenému hrobu na Olšanech, bylo už tma. Hrob zářil v rudých pochodních, smuteční písně zapělo kvarteto, v němž účastníci poznali Karla Strakatého. Před čtvrtstoletím první zazpíval v Tylově Fidlovačce árii Kde domov můj? Ředitel německého divadla František Thomé, dávný přítel Klicperův, prohlásil, že co nejdříve bude hrob ozdoben důstojným pomníkem. Hodnotných věcí zesnulý po sobě nezanechal. Jen kapesní hodinky o jedné ru-

čičce, dar žáků. Knihovnou podělil děti. Co se stane se zbylými rukopisy? Jejich cena se nedá určit a nakladatel pro ně musí být pracně hledán. Tey by teprve Klicpera poznal, co měl příbuzných. Hlásili se ze všech koutů světa, pátrali po rukopisech a smlouvách. Ale zklamali se. Penzi vypočítali vdově na magistrátu sotva jednu zlatku denně. Všecka česká veřejnost si uvědomila, že otec českého dramatu po sobě nezanechal žádný hmotný majetek. Chudá vdova sotva uhradila pohřební výlohy. Tvrdá skutečnost pohnula srdcem vlastenecké společnosti a přiměla ji k činu. Z podnětu P. Jana Arnolda by-

la pro pozůstalou rodinu vykonána veřejná sbírka. C.ak. pražské policejní komisařství ji povolilo už den po pohřbu. Na sběrací listině jsou jména Jana Jungmanna, F. L. Riegra, bouřliváka Josefa Václava Friče, rodiny Náprstků. Dále přispěl Jan Evangelista Purkyně, František August Brauner a bývalý královéhradecký prefekt gymnázia Sokol. Podepsal se na ni příští profesor na Karlově univerzitě Josef Durdík, staroměstský obchodník Vincenc Rott, libuňský jemnostpán Antonín Marek, Josef Podlipný a další. Když Klicperovy oči vyhasly, uvědomili si čeští vlastenci, že pochovali bohatýra.

Divadelní soubor Klicpera Vás zve na již tradiční

DIVADELNÍ PLES, který se koná dne 14. února 2003 v sokolovně. K tanci a poslechu hrají bratři Kolaříkové. Vstupenky budou v předprodeji v papírnictví u paní Netíkové.

Reklama

12 / 2002

17

Reklama

18

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

TJ Sokol Chlumec n. C. - oddíl tenisu poøádá tradièní

OPEN PLES OPEN PLES 2003 2003 V pátek dne 10. ledna 2003 od 20.00 hodin sokolovna Chlumec n. C. Hraje: JEL BAND Vladimíra Jelínka se sólistkou Petrou Pøevratskou Èáslav Pøedprodej: Papírnictví B. Netíkové, Chlumec n.C. Vstupné 100,- Kè

È

S TJ SOKOL CHLUMEC NAD CIDLINOU poøádá:

PLES Pro úèastníky taneèního kurzu 2002, ale i pro irokou veøejnost

HUDBA: RESONANCE HOST: manelé PROUZOVI

17. 1. 2003 od 19 hodin

v sokolovnì v Chlumci nad Cidlinou

Pøedprodej: V kanceláøi TJ Sokol (tel.: 732 315 785) Vstupné: 90,- Kè:

Reklama

12 / 2002

19

Z VAŠICH DOPISŮ

Bonton - nebonton Dobrý den. Moc se mi líbil článek p. Richtera o slušném chování, druhý díl - o podávání ruky z čísla deset Chlumeckých listů. Je napsán trochu vážně i trochu vesele. Mnohdy se musí čtenář zasmát vtipným postřehům, jak nepřehánět svoje chování. Dozvěděla jsem se, že se prohřešuji proti bontonu, když poměrně často při jednání s lidmi jim na uvítanou podám ruku a neuvažuji o tom, jestli se ještě někdy setkáme. Myslím si, že při dnešním uspěchaném životě, kdy máme málo času poznat nové přátele, podáním ruky sděluji tomu druhému svůj zájem o jeho osobu. Chtěla bych mu tím beze slov říci, že se budu věnovat tomu setkání a mám pro něj čas. Při podávání ruky se mu dívám do očí a usmívám se na něj, což prý činím správně, úsměv si přidávám dobrovolně. Setkání takto započaté je mi příjemné a tento pocit se snažím vyvolat i u druhého. Hodně lidí jsme nejdříve naznali a později jsou z nich naši přátelé. Jsem rozhodnutá ještě porušovat bonton a podávat ruku často a těšit se z těch setkání. Pěkných chvil je málo, proč si nějaké nevytvořit navíc bonton nebonton. Panu Richterovi děkuji za pěkné čtení a ačkoliv ho neznám, s pohledem do očí a úsměvem mu podávám ruku. Na shledanou. Ivana Hovorková

Reklama

Kradlo se, krade se, bude se krást… Lidé, kteří navštěvují naši knihovnu, dobře vědí, že jsme posledních 14 dní v září letošního roku měli zavřeno z důvodu revize knihovního fondu. Protože máme již celý fond zapsaný v počítači, kontrola probíhala poměrně rychle. Rukama nám prošlo za tu dobu na 30 000 ks knih. To ale není to hlavní, o co bych se chtěla s vámi podělit. Zajímavé jsou výsledky. Při jejich sumarizaci jsem si vzpomněla na rozhlasové a televizní pořady o krádežích v knihovnách. V duchu jsem si představovala, jestli v naší knihovně jsou také. Tak nějak jsem si nedokázala představit, že lidé, kteří k nám chodí, s kterými se bavíme a kterým se snažíme pomoci při orientaci v knihovně a vyhledávání knih, by se nám něčím takovým odměňovali. Opak je ale pravdou. Je to tak. V knihovnách se kradlo, krade a zřejmě asi bude krást. Naše knihovna není výjimkou. Přesvědčili jsme se, že na pohled slušní lidé dokáží bez mrknutí oka ukrást 20

knihu bez ohledu na cenu. Proč to ale dělají, když si ji mohou vypůjčit? Na první pohled je to jednoduchá otázka, ale vyčerpávající odpověy na ni nelze dostat. Podivuhodné je, že mezi zloději knih je velké procento lidí s vyšším vzděláním. V knihovnách, kde mají zaveden bezpečnostní systém, nejsou výjimeční zloději s akademickými tituly. Ona se totiž neztrácí v tak velké míře beletrie, ale hlavně naučná literatura. Je to směšné, ale my si tey podle soupisu ztracených knih dokážeme rozdělit zloděje do několika kategorií podle toho, na jaký obor se specializují. Předně je to literatura z oboru výchovy pro malé děti. Krade nám je studentka pedagogiky nebo člověk, který pracuje v tomto oboru? Tak nějak je to trochu i paradox. Zloděj a vychovává malé děti. Dále jsou to životopisy. Ztratila se nám např. kniha o D. Medřické, o J. Cimickém , E. Cupákovi a knihy M. Dejdara atd. Jedním ze zlodějů

je i vášnivý zahrádkář a pěstitel květin. A pak je tu ctitel E. Dänikena. Mne snad v tomto případě může „těšit“ to, že jeho úvahy jsou dávno překonány a literatura zastaralá. Další čtenář si na úkor ostatních ukradl texty na výuku angličtiny. A ještě bych se ráda zmínila o milovnících zvířat, hlavně však a chovatelích psů. Ti nám knihy nejen kradou, vystřihují ale i nechávají svým miláčkům okusovat. Že by si pes sám přečetl, jak má o sebe pečovat a jak se má vychovat? Je smutné, ale v naší knihovně kradou i děti. Ještě smutnější je, že si toho doma nevšimnou jejich rodiče a tím pádem je v tom i podporují. Kniha z knihovny je k poznání. Je opatřena razítky knihovny na několika místech, čárovým kódem, přírůstkovým číslem a zabalena ve folii, a přesto ji rodiče od knih dětí nerozliší. Škoda. Asi nevědí, co svým dětem kupují nebo co čtou. Ještě větší škoda, že jsou o ně ochuzeny ostatní děti. Jedná se Chlumecké listy

Z VAŠICH DOPISŮ

totiž většinou o hodnotné knihy. Uvedu příklad. Jedněmi z nejpůjčovanějších knih v dětském oddělení byly Dějiny v obrazech naší vlasti rozděleny do jednotlivých významných historických období. Z celé devítidílné edice se ztratilo během čtyř let pět dílů. Letos jsme ji doplnili, ale je už zařazena do příruční knihovny. Děti ji mají k dispozici jen v knihovně, domů si je nemohou půjčit. Potřebné údaje si musí opsat nebo nechat okopírovat. Ještě bych se chtěla zmínit o jednom typů zlodějů. Ti si sice knihu půjčí, ale už ji nevrátí. Lépe řečeno, oboří se na nás, že knihu vrátili, ale my ji někam založili. Tento typ čtenářů eviduje každá knihovna. Dokážou nadělat veliké škody, které nelze vyjádřit penězi. Odcizují knihy, jejichž cena je 20 - 30 korun, ale pro nedostupnost na knižním trhu jsou pro knihovnu nenahraditelné. Např. knihy Oty Pavla. Možná, že by bylo vhodné se zmínit i o vystřihovačích a vytrhávačích. Ti si totiž pletou časopisy s vystřihovánkami. Vytrhávači dokáží vytrhnout stránky nejen z časopisů, ale i z knih.

Tak se nám stane, že ve slovníku spisovatelů hledáme životopis Egona Hostovského a zjistíme, že je pryč. Když se do počítače podíváme, kdo měl knihu půjčenou, dokážeme odhadnout, kdo to asi udělal. Bohužel, při vracení toto nepoznáme. A dokazovat někomu něco po půl roce je bezpředmětné. Zloději ale mají přece jen jeden neřešitelný problém. Neumějí odstranit otisky razítek, které každá knihovna dává na rub titulního listu a určené stránky. Snaha o jejich odstranění zanechá vždy na knize stopy. A vytrhnutím titulního listu nebo odstraněním dojde k znehodnocení a poškození knihy. Razítko nebo stopy po razítku

každému, kdo se do knihy podívá, připomene, že je kradená. Ten, kdo ji ukradl, tomu přímo říká: Ty jsi zloděj! Naše společnost se skládá, jak v minulých číslech Chlumeckých listů napsal p. starosta, z lidí a taky lidí. I přes toto všechno jsem optimista. Věřím, že 95 % lidí nechodí do knihovny krást, ale normálně využít jejich služeb. Kradlo se, krade se, bude se krást… jde o to, v jaké míře my jim to umožníme. Doufám, že se i naše knihovna v budoucnosti dočká ochranného systému, který zlodějům zabrání v krádežích. Helena Holanová, vedoucí MěK

Lednové pranostiky " Teplý leden - k nouzi krok jeden. " Létají-li v lednu mouchy, bude rok na ourodu skoupý. " Leden ke dnu přidá hodinu jednu. " Tancují-li v lednu komáři, žádaný sedlák se spokojeně netváří.

" Zima měkká a deštivá nemoci jen rozsívá. " Levná zima - drahý lék. " V lednu za pec si sednu. " Čím leden jasnější, tím mrazivější. LV

Reklama

12 / 2002

21

KDO JE KDO

V seznamu slavných chlumeckých rodáků se uvádí na prvním místě, protože je nejstarší. Bohužel toho o něm víme méně než o ostatních. Nemáme jeho podobiznu, neznáme datum narození, nevíme, kde v Chlumci bydlel, kdo byli jeho rodiče. Žil většinou v Praze, ale víme bezpečně, že pocházel z našeho města a známe jeho pozoruhodné dílo. Taky víme, kdy zemřel a jak se jmenoval

Bartoloměj KLARET Žil v době panování císaře a krále Karla IV., kdy chlumecká tvrz a panství s městečkem Chlumec patřily Šternberkům. Vyznal se znamenitě v přírodě, což vnucuje domněnku, že pocházel z rolnické rodiny, ale pronikavý intelekt, který se zrcadlí v jeho díle, plně srovnatelném s obdobnou vědeckou a literární tvorbou v tehdejší vzdělané Evropě vede k dohadům, že vrozené nadání mohlo být rozvíjeno výchovnými vlivy intelektuálně vyspělého rodinného prostředí, kupříkladu v domácnosti panského úředníka. Vzdělání získal v klášterní škole v Opatovicích nad Labem, kde byl jeho spolužákem pozdější vynikající kronikář, který se stal opatem kláštera, Neplach. Na stránkách Chlumeckých listů jsme o našem středověkém rodákovi psali před řadou let, ale věci neuškodí, když si připomeneme známá fakta a doplníme je novými údaji. V Klaretově době, jak je všeobecně známo, byla jazykem vzdělanců v celé tehdejší Evropě latina. Latinsky se skládaly básně, latinsky se sepisovaly bohoslovecké traktáty i pojednání z přírodovědy, lékařství, gramatiky, rétoriky, vojenství i jiných oborů tehdejšího vědění. Jedině latina byla totiž jazykem natolik vytříbeným a výrazově bohatým, aby mohl sloužit k výměně myšlenek nejenom o všech záležitostech pozemských, ale i o problémech abstraktní učenosti světské i náboženské. V tomto směru se s ní jen těžko mohly měřit jazyky jednotlivých národností včetně české, které neměly tak dlouhou a mnohostrannou literární tradici. Nicméně právě v době Karla IV., v souvislosti s mohutným hospodářským, politickým i kulturním rozvojem českých zemí, nabýval český národní živel na síle a pronikal čím dál neodbytněji i do světa vědy a umění, jak to dokazuje Klaretovo literární a vědecké dílo. Patřil zřejmě k okruhu učenců a spisovatelů, které v Praze shromáždil a jimž dával tvůrčí impulzy sám osvícený panovník. Nedávno jeho dílo s velkým uznáním pro jeho vyspělost připomněl Petr Polehla v časopise hradecké diecéze. Konstatuje, že jeho dílo nelze jednoznačně žánrově zařadit. Klaret je autorem didaktických spisů, učebnic a slovníků, přičemž - jak upozorňuje - si pod středověkým slovníkem musíme představit nejen dílo naukové, ale také poetické, zpracované se značnou básnickou invencí. Na důkaz svého tvrzení uveřejňuje výňatek z Klaretova Fyziologiáře, popisující bájného ptáka Fénixe, používaného s oblibou jako symbol znovuzrození: „Fénix je velikosti orla a má hlavu s chocholkou jako páv. Na šíji září zlatým leskem, na zadní části má purpurový ocas s azurovou barvou, v němž jsou růžová, podivuhodně pestrá péra. A je prý to jen jediný pták, který se obnovuje tím, že se spálí ohněm. Když 22

pak třetího dne spadne do popela rosa, ptáka oživí... Značí církev svatou Fénix se do ohně vrhá pak rodí se, oživen znova: ve křtu se poznovu rodí ti, které Duch svatý vodí“ Z jiného místa autor cituje charakteristiku ptáka Noha: „K nejznámějším bájným živočichům patří pták Noh. Přední částí těla se podobá orlu, zadní částí koni. Je velmi útočný, dokonce napadá i lidi. Slouží jako symbol k vyjádření mnoha skutečností - především špatných vlastností - loupení, násilnictví...“ Klaret se ovšem proslavil především svým slovníkářským dílem. Jeho latinsko-české slovníky prozrazují houževnatou snahu doplnit slovní zásobu češtiny tak, aby nebyla v ničem pozadu za latinou. Systematicky, obor za oborem tyto slovníky probírají všechno tehdejší vědění a každý latinský název vyjadřují příslušným českým protějškem. Jelikož neexistovaly v té době ještě česky psané vědecké knihy z oborů, o něž Klaretovi a jeho spolupracovníkům běželo, nemohli používat obvyklé slovníkářské metody, totiž vypisovat z knih již použité a vžité názvy, nýbrž museli je více méně pracně a také více méně zdařile vyhledávat v lidovém jazyce a namnoze je i uměle tvořit. Pozoruhodnost a jedinečnost těchto slovníků je tedy v tom, že se jejich původci ve službách rostoucího významu české národnosti snažili povznést češtinu na totéž místo, které dotud výlučně náleželo latině. Je to úsilí podobné snahám obrozenecké družiny Jungmannovy, která si o čtyři sta let později vytyčila podobný cíl: rozhojnit slovní poklad českého spisovného jazyka tak, aby si v ničem nezadal před preferovanou němčinou. Rozdíl je ovšem v tom, že Jungmann organizoval obrozenecké jazykové tvůrčí snažení v situaci, kdy byl český jazyk v hlubokém úpadku a národ, jehož byl tento jazyk znakem, stál na samém počátku své novodobé existence. Středověké slovníky, které máme na mysli, vznikaly naproti tomu v době, kdy se česká národnost v rámci feudálního státu prodírá nezadržitelně s podporou panovníka, který je sám po matce Čechem, k vrcholu svého sebeuplatnění. Ne nadarmo tu však připomínáme Jungmanna jako tvůrčí osobnost, která podněcovala toto tříbení a vzdělávání jazyka pro potřeby národní kultury a která se sama svým pětidílným slovníkem postavila do čela tohoto hnutí. Také středověká slovníkářská dílna má svého mistra, osobnost, která nejenže sama svým dílem vykonala valnou část toho, co v tomto směru bylo užitečné a nezbytné vykonat, ale která navíc ovlivnila svým příkladem výrazně i práci jiných učenců, lexikografů, v dané době i v budoucnosti. Touto osobností byl právě Mistr Bartoloměj Klaret, který se latinsky podpisoval Bartolomeus Claretus de Solencia, což - jak v roce 1925 přesvědčivě prokázal český badatel prof. dr. Václav Flajšhans -znamená česky „z Chlumce nad Cidlinou“. Zajímavé je, jak věda dospěla k zjištění, že původcem rozsáhlého a rozhodně unikátního díla z doby Karlovy je náš Mistr Klaret. Nebylo to nijak snadné, neboS na rozdíl od jiných, méně významných slovníků a slovníčků z poChlumecké listy

KDO JE KDO

zdější doby, v těchto dílech autor není uveden ani na první, ani na poslední straně. Již patriarcha národního obrození Josef Dobrovský se snažil odhalit, kdo je tvůrcem jednoho z těchto slovníků, Glosáře. Zkoumal slovníky skoro čtyřicet let, ale k identifikaci autora se nedopracoval. K objevení autora zdánlivě dospěl až jeho žák Václav Hanka (inspirátor a spolutvůrce rukopisných podvrhů). V roce 1833 vydal Zbírku nejdávnějších slovníků, v níž je otištěn i Glosář pod názvem Clenii Rozkochaný Vocabularius neboli Slovník Klena Rozkochaného. Při pátrání po autorovi se totiž nabízela domněnka, že jeho jméno je ukryto někde v textu. Skutečně byl objeven slovníkový verš, který tuto domněnku zdánlivě potvrzoval: Clenius rozkochaný slawus Slowyenyn. Co jiného by to mohlo znamenat než jméno? A tak Hankovou zásluhou vstoupil do dějin české literatury Klen Rozkochaný Slovák, Slovan, jemuž se skoro sto let připisovalo autorství Glosáře. Tento omyl s konečnou platností odhalil zmíněný Václav Flajšhans ve své studii Klaret a jeho družina. Dnes tedy víme, že žádný Klen Rozkochaný nikdy neexistoval a že to, co se Hankovi jevilo jako jméno, je pouze jedním ze slovníkových veršů, který nechce povědět nic jiného než to, že latinské clenius znamená česky, či vlastně staročesky rozkochaný (rozkošný) a Slavus že je Slovjanin, tedy Slovan. Jméno skutečného tvůrce bylo ve slovníku skryto a bylo objeveno teprve nápadem přečíst za sebou počáteční písmena prvních veršů. Vyšla z toho věta: A Magistro Bartolomeo Clareto de Solencia compilatus est. (Sestaveno Mistrem Bartolomějem Claretem de Solencia). Že Solensis je Chlumečan a Solencia Chlumec, vyložil Mistr sám ve svém slovníku. Životopisné údaje o Mistru Klaretovi jsou kusé a porůznu posbírané z archivních záznamů. Ví se téměř jistě, že měl bratra, který se jmenoval Marian. Sám získal vzdělání, jak jsme již uvedli, ve škole benediktinského kláštera v Opatovicích u Hradce Králové (zničeného za husitských válek). Klaret neměl v úmyslu stát se knězem. Přijal pouze nižší svěcení a zůstal jako učitel v opatovické klášterní škole. Tehdejší opat Hroznata nejspíš upozornil arcibiskupa Arnošta z Pardubic a dost možná i samotného krále a císaře Karla IV. na Bartolomějovy schopnosti a přičinil se tak, aby mu bylo umožněno studium na pražské univerzitě. Po jejím absolvování s akademickým titulem Mistra nastoupil místo učitele v katedrální škole u sv. Víta, jejímž se stal později ředitelem. V šedesátých letech 14. století se pak stal profesorem teologie na Karlově univerzitě. Arcibiskup mu k hmotnému zajištění patrně přispěl tím, že ho jmenoval oltářníkem kostela v Chotěborkách u Dvora Králové, s kterýmžto titulem byl spojen pravidelný příjem. Jako člen určeného kolegia, do něhož si jej vybral sám císař a král, dosáhl význačného postavení. Zůstalo po něm dílo, z něhož badatelé vyčetli, že to byl muž nad jiné vzdělaný. Ze spisů, u nichž bylo bezpečně prokázáno Klaretovo autorství, lze uvést Exemplarius (slovník příkladů z latinských filozofů), Physiologiarius zaznamenávající české názvy ptactva), Enigmaticus obsahující výklad různých hádanek a záhad, Astropomiarius pojednávající o planetách a nebeských zjevech, opatřený českými glosami. Dějiny 12 / 2002

literatury vydané v roce 1959 ČSAV uvádějí jako Klaretovo dílo také Vocabularius gramatický a tak zvaný Bohemář, který ještě Václav Flajšhans přičítal spíše někomu z Klaretových epigonů. Zmíněný již Glossarius, nejzávažnější a také nejobsáhlejší z Klaretových slovníků, obsahuje 7 000 slov, mezi nimiž je množství takových výrazů, které do té doby nejsou v češtině doloženy a které Klaret zachránil potomstvu z lidového jazyka nebo přímo vytvořil, aby vyjádřil pojmy označované do té doby výhradně latinskými výrazy. Slovník je rozdělen na 52 oddílů, z nichž každý je věnován určité oblasti společenského života nebo vědy. Jeden například uvádí názvy týkající se boha a nebe, další je nadepsán „O světě“, opět jiný shrnuje názvosloví mající vztah k vodě, k částem těla, k rybám, ke zbraním, k soudnictví atd. Latinsko-české dvojice výrazů jsou uspořádány ovšem trochu jinak, než jsme zvyklí řadit je ve slovnících dnes. Bez ohledu na abecedu jsou seřazeny po dvou nebo i po několika párech do pravidelně rytmisovaných veršů kvůli snazšímu zapamatování. Pro názornější představu si přečtěme ukázku z oddílu nadepsaného De homine (O člověku), a to právě verše obsahující názvy obyvatel našeho města a kraje: „Prazak Pragensis, intra zent hradeczan Gradicensis (Dico Solensis chlumczan, prieluczan Prelucensis) Mytski Mutensis, Bidzowski Bidzoviensis...“ Je pravda, že některá slova, která si Klaret sám utvořil, nezapustila v jazyce kořeny a zůstala jen zajímavým historickým pokusem, jak nás o tom přesvědčí například oddíl s nadpisem De arte (O umění), kde pro výraz color (barva) zavádí „okrasa“, rethoriku překládá slovem „mluvokrasa“, harmonii slovem „zvučba“, musiku „vodohlasa“ atd. Připomíná to zajisté obdobné umělé slovní výtvory z dob obrozeneckých: kapesník - nosočistoplena, basa - bručka, nos - citoň apod. Přesto je Glosář dílem, které mělo nesmírný význam ve své době, které však nadto vysoce oceňujeme i dnes. VždyS je to první a největší dílo svého druhu, jak dosvědčuje Flajšhans, v celé literatuře slovanských národů. Probíráme-li se jeho stránkami, shledáme s překvapením, kolik slov z oněch, kterými se Mistr Klaret snažil povznést češtinu na bohatý a funkčně mnohotvarý spisovný jazyk, žije v našem jazyce dodnes: bachoř, baňka, barvíř, bečka, bedrník, božec, bránice, cypřiš, čepel, člověčina, čmýra, děloha, divizna, flastr, hadry, háv, hlušec, hovnivál, hrachovina, hvězdář, hýl, hýždě, chlupáč, jehněd, jepice, jeřebiny (dnes jeřabiny), jikry, jitrocel, jmelí, kabátec, kahanec, kamenec, kapr, kapusta, klepeta, kompas... Mohli bychom jmenovat desítky a desítky dalších slov, která jsou Klaretovým zdařilým výtvorem, ponejvíce názvů přírodovědeckých, jako oblázek, krápník, lékořice, neštovice, nežit, ale i onen, dnes jaksi zesprostlý, ale přitom pro svou jadrnou zvučnost oblíbený a čím dál častěji i v televizi veřejně pronášený název zadní části těla, který Klaret vymyslel jako spisovnou alternativu k lidovému „řiS“. Nutno uznat, že ve srovnání s výrazy stejného významu v jiných jazycích, například s německým Arsch, patří k nejlibozvučnějším. Karel Richter 23

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

„Už se zase těšíme na Ježíška, copak nám letos nadělí, copak asi dostanem od Ježíška, to bychom rádi věděli“ Na Ježíška si tentokrát zahráli žáci třídy 8. A. Úkol bych jednoduchý - co bych naděloval lidem, kdybych byl Ježíšek, a co bych si přál od Ježíška já. Kdybych byla Ježíškem, ráda bych chtěla splnit všechna přání, ale jen těm, kdo si to zaslouží. Sama bych měla velké přání, ale vím, že mi ho nikdo nemůže splnit, ani Ježíšek. Chtěla bych zpátky babičku, kterou jsem vlastně nikdy nepoznala a dědu, který mi umřel minulý rok. Ale mám i přání skromnější, možná někdy i splnitelné - lék na zatím nevyléčitelné nemoci. Martina Bohatým lidem bych nadělil štědrost a skromnost. Chudým práci, aby si vydělali na slušný život. Všem lidem bez rozdílu pak svět bez válek. Luboš Přál bych si, aby už nebyly ve světě žádné přírodní katastrofy. Sám bych se rád podíval do amazonské džungle. Štěpán Lidem bychom nadělili lásku, zdraví a štěstí. Chudým peníze, bezdomovcům domovy, dětem bez rodičů rodiče a útulný domov, všem dětem pěkné známky, dlouhé prázdniny s krásným počasím a zvířatům z útulků hodné pány. Eva, Míša a Ondra Nadělila bych lásku všem lidem, kteří ji nemají. Tereza Já bych lidem nadělil, co si přejí. Malířům barvy a štětce, kytaristům kytary, dětem hodné učitele... Tomáš Vím, že je to fráze, ale všem bych nadělila MÍR. Sobě potom vlastní divadlo, kde bych hrála já a mí nejlepší kámoši spolu se slavnými herci. Petra Všem bych nadělila lásku a ohleduplnost, aby se k sobě chovali lépe. Jana K. Všechny dárky se nemusí koupit za peníze. Rozhodující o Vánocích je domácí pohoda. Všem lidem bych nadělila, aby se probouzeli s krásným úsměvem. Monika 24

Nadělil bych celosvětový mír, hladovějícím jídlo a peníze chudým. Přál bych si, aby se zlí lidé stali lepšími. Jára Přála bych si, aby se co nejdřív vyrobil lék na závažná onemocnění, protože na ně umírá stále více lidí. Pavla Moc bych si přála, aby mě měli moji blízcí rádi a abych byla zdravá. Jana S. A na závěr roku ještě trochu veršování: I když letos není bílo, na stole aS všechno milo! Cukroví a vánočka rychle padnou do očka. Kapřík, ten se zlatě smaží, salátek zas v chladu vlaží, jablíčko se usmívá a koleda doznívá: „Nesem vám noviny, poslouchejte...“ Letos je nám nějak suše, můžeme přát z čisté duše. Nejsou dárky, nevadí, nový rok si poradí. Tak aS Vám přinese zdraví, štěstí, žádné krachy, do kasičky zase prachy! Na dvorku se rychle smráká, u sousedů slípka kdáká, že přišel vánoční čas. Když jsi přišel, tak buy vítán, s tebou snad nám zase svítá na časy, že nebude hlouběj do kapsy. Vánoční svátky plné klidu a pohody a úspěšný nastávající rok přejí učitelé ZŠ Chlumec nad Cidlinou.

aS jsou lidé kamarádi a ryby dobrou vodu polykají Lenka Silvestr se na nás směje, krásný rok nám každý přeje. Starý rok jde o holi, nový zas dostal roli. AS vládne v nás smích a radost, nikdy ale zlost a starost. Jitka Aby město tiše spalo a ráno zas rychle vstalo, aby byl na zemi klid, by žil v míru všechen lid. A co potom? Potom jenom skromná přání. Jaká? O těch nemám zdání. Adam Co si přejeme? Aby bylo všechno krásné, jako ptačí zpěvy jasné. Aby bylo více hřišS, kde kolotoče jenom sviští a děti s mámou radost mají. Martina Přání? Aby vláda pokročila, chytré věci založila. Aby jaro bylo krásné, každé jitro modrojasné. Nikola Na nový rok se budem smát, štěstí, lásku, lidem přát. Andrea s Petrou Sníh nám pokryl střechy, všude samé ruchy, každý dárek shání a na mne jde spaní. Doma to už voní, stejně jako loni. Stromeček je ustrojen a dárek je zabalen. Vánoce jsou prostě prima! Jitka

A co přejí děti z letošní 9.C Aby lesy vydržely, abychom je mohli dýchat z plných plic a nezmizely pryč. Renata A co víc? Aby řeka lásky tekla, aby zima klobouk smekla,

A co víc? AS v srdcích zvonky znějí, malým dětem, velkým, chudým, aS se všechna přání splní a dárků plnou náruč mají! Jana a Martin Zpracoval kabinet českého jazyka (Km) Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

V V letošní letošní zimní zimní sezóně sezóně je je možné možné

zapůjčení zapůjčení

sjezdových sjezdových ii běžeckých běžeckých

lyží lyží (omezené množství) (omezené množství)

ZŠ Chlumec nad Cidlinou paní učitelka Lochmanová (Dostálová) nejlépe před vyučováním (7:30 - 7:55) po telefonické dohodě lze i v jiný čas (495 484 570) ZA KOLIK? lyže 30 Kč / den boty 30 Kč / den celá výzbroj 50 Kč / den (nepočítá se den zapůjčení a den vrácení) zaměstnanci ZŠ 20 Kč / den V době lyžařského výcviku (v letošním školním roce proběhne od 15. 2. - 22. 2. 2003) mají přednost žáci 7. ročníků, kterým budou lyže zapůjčeny zdarma.

KDE? KDO? KDY?

Beseda nad kronikou našeho města 21. listopadu se žáci 9. tříd zúčastnili besedy s kronikářem města Chlumce nad Cidlinou panem Miroslavem Venclem, který nám poutavě vyprávěl o nejstarších kronikách, o vývoji a tradici městských kronik a o své kronikářské práci. Řekl nám, jak se kronika píše, co všechno se do ní zapisuje, v čem spočívá práce kronikáře (např. shromažyování výstřižků z novin, fotografií, dokumentů, sledování akcí a dění ve městě atd.). Také jsme se dozvěděli, že zápisy v kronice jsou psány dokumentním inkoustem. Staré chlumecké kroniky jsou uloženy v archivu v Hradci Králové. Do vypravování vložil též veselé historky ze svých školních let. Ve druhé části besedy následovala prohlídka dvou nejnovějších kronik, které nám přinesl. Všichni jsme si je prohlíželi s velkým zájmem. Nejvíce nás zaujaly fotografie, na kterých se někteří žáci poznali, když chodili do mateřské školky. To bylo smíchu! Čas však rychle uběhl a nám nezbývalo nic jiného, než se s panem Venclem rozloučit a poděkovat mu za velmi zajímavou besedu. Žáci 9. tříd

Reklama

12 / 2002

25

AKCE PRO DĚTI

DŮM DĚTÍ A MLÁDEŽE, Chlumec n. C. # 495 485 357

ul. 9. května

NABÍDKA AKCÍ NA MĚSÍC LEDEN 2003 17. 1. (pátek)

Zimní miniolympiáda na sněhu Začátek: 14.00 - 14.30 hodin pod zámeckou terasou Startovné: 20,- Kč Disciplíny: sjezd na čemkoli (saně, boby, pytel...) slalom mezi brankami Vyhodnoceny a odměněny budou všechny věkové kategorie. Zveme děti z MŠ i ze ZŠ. V případě nepříznivého počasí bude olympiáda přeložena!

20. 1. (pondělí)

Surfování po internetu + počítačové hry Začátek: ve 14.30 hodin Místo: areál DDM u zahradnictví Poplatek: 20,- Kč (hry na počítačích), 30,- Kč (internet) S sebou: přezůvky

31. 1. (pátek)

Bruslení v Novém Bydžově Hodinu odjezdu a příjezdu upřesníme!

Přihlášky na akce si můžete vyzvednout v DDM (# 495 485 357) nebo každou středu od 9.35 do 10.00 hodin v jazyk. učebně v přízemí budovy ZŠ.

VELKÁ CENA NOVÉHO BYDŽOVA V ŠACHU 16. listopad 2002 V kategorii „A“ turnaje se zúčastnilo asi 48 hráčů různých VT (výkonnostní kategorie) od V. - II. VT. Náš šachový oddíl zastupovali: Čermák Petr Kloz Lukáš Krojidlo Miroslav Pícha Aleš Je nutno podotknout, že se podobné akce zúčastnili vůbec poprvé. Jako jejich trenér jsem ani nedoufal ve velké úspěchy, protože hrát na velkém turnaji je něco úplně jiného než trénovat v oddíle. Chlapci měli také velkou trému, když viděli tolik soupeřů v jednom sále. Nemohl jsem jim nijak pomáhat, jelikož by to bylo proti vydaným směrnicím a pravidlům FIDE. Hrál se tzv. „Švýcarský systém“, tj. 25 min + 30 s na poslední tah. Po prvním kole byl náš tým na posledním místě, protože ani jeden z nich nedokázal svého soupeře porazit. Velkou roli zde hrála naše nezkušenost a atmosféra, v jaké se podobné turnaje odehrávají. S nulovou bilancí se naši chlapci dali do druhého kola. Opomněl jsem vyzdvihnout výkon Petra 26

Čermáka, který podal vynikající výkon v prvním zápase s hráčem III. VT. Měl šanci porazit soupeře na čas, ale mnoho zúčastněných obestoupilo jeho stolek a tím ho zřejmě velmi znervóznili a v konečném důsledku nakonec Petr udělal chybu a prohrál. V dalších kolech se naše družstvo začalo představovat v jiném světle. Chlapci se postupně uklidňovali, po mých domluvách a radách se přestali bát svých protivníků a neustále se zlepšovali. Turnaj se hrál na 7 kol, což byla pro naše družstvo obrovská zátěž, kterou může posoudit jen ten, kdo někdy v takovém turnaji hrál. Ve 4. a 5. kole chlumecké družstvo dokázalo porazit daleko silnější soupeře! V 6. kole jsme sice získali jen 0,5 bodu, ale 7. kolo bylo „naše“. Všichni chlapci zvítězili a připsali si plný počet bodů. Nechci líčit své pocity, ale můj předpoklad a jakýsi cíl byl, že uhrajeme alespoň 5 bodů. Vzhledem k tomu, že ani jeden hráč našeho oddílu nemá VT, ani žádné jiné zkušenosti z turnajů, odvedli výkon, který jako jejich trenér hod-

notím na 250 %. Uhráli 13,5 bodů! Jen bylo trochu na škodu, že nemohli nastoupit i další dobří hráči našeho oddílu, aS už z důvodů nemoci nebo jiných důvodů (Jirka Maryška, Miloš Steklý, bratři Bereščákovi). Všichni výše jmenovaní, kteří se zúčastnili tohoto turnaje, podali vskutku heroický výkon, zejména pak Mirek Krojidlo, který nejenže skončil celkově na 11. místě, ale svým přístupem strhl iniciativně i ostatní. Děkuji také Aleši Píchovi, který mimo toho, jak bojoval na šachovnici, se také projevil jako správný člen týmu svoji psychickou podporou pro zbytek družstva. 2. kolo V.C. Nového Bydžova se koná 14. prosince v Hořicích. Další kola se dále konají: 3. kolo - 15. února, Hradec Králové 4. kolo - 5. dubna, Vrchlabí 5. kolo - 24. května, Týniště n. Orl. Chlapci, kteří odehrají alespoň ještě jeden turnaj, se stanou nositeli IV. VT, což považuji jako hlavní cíl naší práce v letošním roce 2002. Jan Daniš vedoucí ŠO DDM Chlumec nad Cidlinou Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

CHLUMEC MÁ MISTRA REPUBLIKY V JUDU Po Pavlu Líhanovi a Pavlu Fölklovi dokázal další chlumecký judista vybojovat medaili na Mistrovství republiky, ale poprvé v historii chlumeckého juda to byla ta nejcennější. Cesta za tímto titulem nebyla jednoduchá, protože se musel nejdříve kvalifikovat na tyto závody a vyhrát ve svém kraji. Krajské mistrovství se Milošovi Steklému vůbec nepovedlo a skončil až na 3. místě ve váze do 60 kg. Své štěstí si zkusil ve VELKÉ CENĚ SKP Hradec Králové a ve VELKÉ CENĚ Liberce. Oba tyto závody vyhrál s přehledem, a tak jsme 16. 11. 2002 odjížděli do Loun na Mistrovství republiky s nadějemi na úspěch v této váze. I když Miloš se s většinou soupeřů nikdy nesetkal a nezměřil své síly, dost si věřil a doslova tvrdil - „já s nima zametu“. V prvním zápase, který byl velmi důležitý (kdyby ho prohrál, mohl by jet domů), se utkal s Janem Zikešem ze Zbraslavi. Soupeř Miloše k ničemu nepustil a držel si ho velkou silou od těla. V polovině zápasu soupeř udělal chybu a Miloš ho hodil na 7 bodů (wazari), ale v tu chvíli zachyboval a z tohoto chvatu se nechal dostat do držení. Do 10 sekund soupeře odtáhl ze žíněnky a držení bylo přerušeno. Další průběh Miloš takticky výborně zvládl a s tímto výsledkem vyhrál a postoupil dále. Druhým soupeřem byl Roman Mráček ze Slavie - Vyhlídka z Ústí nad Labem. Mráček byl dost zkušený a do Miloše se pěkně pustil, nastoupil do bočního chvatu (ogoši), který mu Miloš obkročil, a na ogoši hodil krásným iponem on jeho. Mráček ležel doslova rozpláclý na žíněnce už po 10 sekundách zápasu. Třetí Milošův soupeř byl Andres Petr ze Sparty Praha, toho jsem tipoval na začátku soutěže jako budoucího mistra. Z toho mě ale Miloš po 5 sekundách vyvedl. Překvapil soupeře a prostě k němu přišel a strhnul ho na Tanioši a bylo po zápase. Následovalo finále, ve kterém se Miloš utkal s Mirkem Kordíkem z Kaučuku Kralupy n. Vltavou. Oba se už dvakrát střetli a Miloš ho vždycky porazil. Už na začátku bylo vidět, že soupeř má z Miloše respekt. Miloš ho hodil za 7 bodů (kosoto gari), pak už ho jen udržel v držení, do kterého ho hned po chvatu dostal. Tímto vítězstvím Miloš Steklý dokázal vybojovat titul MISTRA REPUBLIKY ve váze nad 60 kg v kategorii mladších žáků, k němuž mu gratuluji. Na tomto Mistrovství republiky jsme měli ještě dva zástupce - Martina Steklého a Luboše Fölkla, těm se jejich 12 / 2002

premiéra na této soutěži příliš nepovedla a oba skončili na 9. místě ve svých váhových kategoriích. Ostudu ale neudělali, předvedli pěkné zápasy a dokázali nějaké soupeře vyřadit z dalších zápasů.

Těchto výsledů dosáhli díky trenérům Pavlu Zimovi a Pavlu Tichému a za vydatné pomoci DDM Chlumec n. C., Města Chlumec n. C., firmy Promil Nový Bydžov a Prokeš & Co s.r.o Nový Bydžov. Za tento Milošův vynikající výsledek se také zasloužil jeho tréninkový partner Jiří Tůma. Chtěl bych také poděkovat touto cestou mojí manželce a partnerce Pavla Zimy za trpělivost, kterou s námi mají při naší časté absenci doma. I díky nim jsme mohli dosáhnout tohoto úspěchu. Petr Černohorský vedoucí oddílu juda Dále bych Vás chtěl informovat, že stále přibíráme nové děti od roku narození 94 do juda a mladší do sportovního kroužku jako přípravky pro judo. Schůzky jsou každé úterý od 15.00 - 16.30 hodin v areálu DDM u koupaliště. Zájemci mohou přijít přímo na kroužek nebo se informovat v DDM, ul. 9. května, # 495 485 357.

Klidné proití vánoèních svátkù, hodnì pohody, zdraví a osobních úspìchù v roce 2003 pøeje kolektiv DDM

27

SPORT

JAK SE VEDLO V ROCE 2002 CHLUMECKÝM MLADÝM HASIČŮM? $ 6. místo na Mistrovství České republiky v Třebíči $ vítězství chlapců v kvalifikaci na olympiádu $ Jana Černá mistryní České republiky Rok 2002 patřil k úspěšnějším v práci s mládeží s ohledem na výsledky při soutěžích. V jubilejním 30. ročníku hry „Plamen“ jsme se po 6 ti letech probojovali do krajského kola a po 9 ti letech na Mistrovství České republiky. Uspěli jsme i v kvalifikaci na XIV. Olympiádu mladých hasičů. Celkem se do činnosti zapojilo v tomto roce 39 dětí, a proto jsme mohli postavit dvě družstva mladších žáků do 11-ti let a dvě družstva starších žáků ve věku 11-15 let. Celkem měli mladší 70 a starší 129 schůzek. Dále jsme měli v době od 14. do 17. března soustředění v Bartošovicích v Orlických horách, kterého se zúčastnilo 22 dětí. 10. května jsme se jeli koupat do plaveckého bazénu v Kolíně. Od 10. do 24.srpna bylo 31 dětí na letním táboře v Chocnějovicích. Rok 2002 začal pohárovými soutěžemi. Nejprve jsme startovali 26. ledna na halové soutěži v Nechanicích, kde mladší i starší získali celková 1. místa. 23. března startovala dvě družstva mladších na halové soutěži v Rohovládové Bělé a družstvo „A“ získalo 2. místo a družstvo „B“ celkové 7. místo. Na 1.máje družstvo starších vyhrálo velmi kvalitně obsazený závod ve Vysokém Mýtě. Chlumecký pohár jsme uspořádali tradičně 8. května. Již IX. ročníku se zúčastnilo rekordních 23 družstev. „A“ družstvo mladších zvítězilo ve své kategorii a „B“ skončilo na 6. místě. V kategorii starších si prvenství v Chlumeckém poháru vybojovalo družstvo z Poniklé, které se v červenci stalo mistrem České republiky. Naše družstvo „A“ obsadilo druhé a „B“ sedmé místo. 23. května proběhl přebor Chlumce v běhu jednotlivců na 60 m překážek. V kategorii děvčat vyhrála Jana Černá před Alenou Popelkovou a Bárou Uchytilovou. Mezi chlapci zvítězil Luděk Kosina, druhý byl Štěpán Horák a třetí skončil Roman Holas. Okresní kolo se uskutečnilo 25. května u nás v Chlumci. V kategorii mladších zvítězilo naše „A“ a „B“ obsadilo celkové třetí místo. Ve starších vyhrálo naše družstvo „A“ před celkově druhým „B“. Celkové vítězství v okresním přeboru nám umožnilo startovat na krajské soutěži, která se konala ve dnech 8. - 9. června ve Dvoře Králové nad Labem. I zde si naše družstvo vedlo velmi dobře a přesvědčivě vyhrálo, když ze šesti disciplín jsme vyhráli čtyři a ve dvou skončili druzí. Tento výsledek nám zajistil právo startu na Mistrovství republiky. Ještě před mistrovstvím jsme si stihli, v rámci přípravy na podzimní kvalifikaci na olympiádu, zajet pro vítězství do rakouského Fischamendu na místní soutěž, kterou pořádali naši rakouští přátelé a na kterou jsme byli pozváni. 28

Od 4. do 6. července se konalo v Třebíči Mistrovství České republiky mladých hasičů a dorostu. Při počtu 14 účastníků jsme obsadili celkové slušné šesté místo. V disciplině požární útok CTIF jsme skončili na 2. místě. Bohužel jsme den před odjezdem na mistrovství museli z důvodů neúčasti dvou stálých členů družstva měnit sestavu a doplnit náhradníky z družstva „B“. Nesehranost sehrála svoji roli, a proto si celkového umístění vážíme a dětem za předvedený výkon děkujeme. Velkou radost nám udělala Jana Černá v přeboru jednotlivců na 60 m překážek, když zaběhla nejrychlejší čas a stala se Mistryní České republiky pro rok 2002. Petra Hlaváčková skončila na 6. místě, Bára Uchytilová na 17. a Alena Popelková na 22. místě. V kategorii chlapců obsadil 11-ti letý Štěpán Horák překvapivé 22. místo. Déle na mistrovství startovali za Chlumec: Pavel Miffek, Petr Cincibus, Karolína Zborníková, Dana Zborníková, Kristýna Přerovská, V září začal 31. ročník hry „Plamen“. Členská základna se nám opět zvětšila a v „mladších“ máme 24 a ve „starších“ 25 dětí. 14. září jsme startovali na Memoriálu Karla Oppy v Čeperce. Mladší získali 2. a starší 5. místo. V jednotlivcích získali Petr Synek 3. a Petr Zborník 4. místo ve své kategorii a Jana Černá zvítězila mezi děvčaty. Okresní kolo začalo 5. října Závodem požárnické všestrannosti (dříve Branný závod). Mladší zvítězili a jejich „B“ skončilo na 5. místě. I ve starších vyhrálo naše družstvo „A“ před Měníkem a naše „B“ skončilo třetí. 28. října jsme se zúčastnili za velmi chladného a větrného počasí kvalifikace na XIV. Olympiádu mladých hasičů, která se bude konat v červenci v roce 2003 v rakouském Kapfenbergu. Závod se konal v Chocni a naši kluci jej překvapivě vyhráli a vybojovali si tak účast na olympiádě. Na kvalifikaci startovali: Michal Kardoš, Petr Erben, Petr Zborník, Tomáš Hrouda, Štěpán Horák, Adam Marek, Roman Holas, Petr Cincibus, Petr Erban, Jan Přerovský a Pavel Miffek. Děvčatům se závod nepovedl a skončila na 3., nepostupovém místě. V době od 9. do 15. prosince jede 34 dětí na zimní soustředění opět do Bartošovic. O přípravu „mladších“ se starali vedoucí Jiří Končický, Radka Synková a Šárka Hlaváčková. Starší vedli Petr Synek a Petr Zborník a na všechny kolektivy dohlížel a zajišSoval činnost Václav Zborník. Po 2leté přestávce startovaly v Okresním kole i naše dorostenky a získali 1. místo. Dorostenci se zúčastnili okresu dokonce po šesti letech a obsadili 2. místo. Na závěr bychom chtěli poděkovat za podporu Městu, Sboru dobrovolných hasičů, DDM a všem, kteří nám pomáhají a bez jejichž pomoci by zájmová činnost dětí u hasičů nebyla možná. P.Z. Chlumecké listy

SPORT

Znáte ji? Jana ČERNÁ - mistryně České republiky 2002 Věk: 15 let Výška váha: 170/52

Co jí přináší štěstí: Přívěšek se znamením

Bydliště: Převýšov

Jaké auto by si přála: Škoda Fabia

Stav: svobodná

Za co ráda utrácí: Za oblečení

Povolání: studuje Obchodní akademii v Hradci Králové

Koho miluje: Svoji rodinu

Oblíbené jídlo: Kuřecí řízky s bramborovým salátem

Co ji vytáčí: Lidská namyšlenost a neupřímnost

Co ráda pije: „MulSák“

S kým by chtěla ztroskotat na opuštěném ostrově: S hodně hezkým klukem

Zatím největší trapas: Na školním výletu v Itálii v Benátkách spadla do kanálu

Největší nepřítel: Nemá

Bez čeho by se v životě neobešla: Bez svých praštěných kamarádek

Okresní halový přebor mladších elévů Ve dnech 16. a 24. listopadu pořádal Okresní Fotbalový Svaz v hale Základní školy v Kuklenách turnaj mladších elévů v kopané. Čtrnáct družstev bylo rozděleno do tří základních skupin a zde hráli každý s každým. První dva celky ze skupin postupovaly do finálové části turnaje. Naši nejmladší měli ve své skupině celky Kunčic, Slávie H.K. „B“ a Olympie H.K. „B“. V prvním utkání kluci řádně zaskočili jednoho z favoritů, právě mužstvo Kunčic. Než se náš soupeř stačil rozkoukat, prohrával ve třetí minutě 3:0 a nevěděl si rady s našimi standardními situacemi. Branku jsme dostali až v deváté minutě za stavu 5:0 po zaváhání na naší polovině s rozehrávkou. Po dvanácti minutách, což byla hrací doba utkání, jsme zvítězili 7:1 a o branky se podělili Doseděl 3, Kuchař a Hartman po 2. Ve druhém zápase proti Olympii dal Doseděl první gól již ve čtvrté vteřině. Po dobré hře kluci zvítězili 5:0, když Doseděl se trefil třikrát a dvě branky vsítil Hartman. Proti celku Slávie H. K. „B“ si naši benjamínci otevřeli střelnici a s chutí si zahráli. Utkání bylo zcela v naší režii a kombinační akce byly pro oko přítomných diváků z řad rodičů pěknou podívanou. Soupeře 12 / 2002

kluci převyšovali po všech směrech a konečný výsledek 10:0 hovořil za vše. Doseděl skóroval pětkrát, tři branky dal Hartman a po jedné Labík a Novotný. Celkové skóre 22:1 a 9 bodů znamenalo první postupové místo ze skupiny. Nyní jsme jen čekali na naše finálové soupeře ze zbylých skupin. V nedělním odpoledni se celý turnaj OFS mladších elévů dohrával. Naše finálová skupina byla složena z mužstev Třebše, RMSK CIDLINA „B“ a Chlumce. V prvním utkání sehráli naši nejmladší jeden ze svých nezdařených zápasů a po matném výkonu bez střelby a pohybu remizovali s mužstvem Třebše 0:0. Souboj s RMSK Cidlina byl o žití a nebo cestě domů. V páté minutě kluci nešSastně inkasovali, ale Doseděl v téže minutě vyrovnal na 1:1. Za tři minuty Hartman poslal kluky do vedení 2:1 a Doseděl upravil na konečných 3:1. Tím jsme obsadili první místo ve skupině a čekal nás semifinálový duel s Černilovem. Tento zápas sehráli kluci s nasazením a zodpovědně. Po brankách Hartmana a Doseděla ze 6. a 8. minuty zvítězili 2:0 a čekalo nás vytoužené finále. V něm jsme znovu potkali soupeře ze skupiny celek Třebše.

Samotný zápas byl vyvrcholením celého turnaje a snahy o úspěch. Čekal nás poslední krok a naše nejpočetněji zastoupena skupina fanoušků dělala, co mohla. Hrál se pohledný a rychlý fotbal. V 7. minutě zachránil mužstvo od gólu skvělým zákrokem Míra Kučera. Pak běžela 10. minuta a Doseděl korunoval výkon svůj a celého mužstva vítěznou finálovou trefou, což znamenalo vedení 1:0. Závěrečné vteřiny a radost všech byla tou nejlepší odměnou. Pohár pro vítěze, diplom a Titul okresního halového přeborníka nám patří právem. Je potěšitelné, že jsme toto vítězství z minulé sezóny obhájili. Naše celkové skóre 28:2 a střelci: Doseděl 15, Hartman 9, Kuchař 2, Labík a Novotný po 1. Na tomto úspěchu se podíleli: Míra Kučera, Tomáš Steklý, Kuba Hartman, Láya Doseděl, Otík Kuchař, Dáňa Šikýř, Kuba Novotný a Honza Labík. Poděkovat musíme vedení FK, DDM a tradičně již tomu, co máme, a to jsou rodiče a příbuzní dětí. Jste nejlepší spolu se svými ratolestmi! Na závěr dovolte popřát krásné vánoční svátky a hodně zdraví a štěstí do roku 2003. Lou Ska 29

ZE ŽIVOTA SPOLKŮ

OHLÉDNUTÍ CHLUMECKÝCH CHOVATELŮ Psát o činnosti chlumeckých chovatelů znamená psát o tradičně se opakujících akcích. Ale tradiční termíny chovatelských výstav jsou zárukou dobré návštěvnosti a úspěšnosti akcí. Nejinak tomu bylo i v roce 2002. Lednová 23. prodejní výstava, počty zvířat i vystavovatelů odpovídající minulým ročníkům, ale díky dobré propagaci v denním i chovatelském tisku se těšila dobré návštěvnosti, nejen z našeho města a okolí, ale i velmi vzdálených míst. Nejinak tomu bylo při posvícenské výstavě. Velmi dobře připravená výstava zpestřená exoty a pěk-

ně zaranžovanou expozicí okrasných kachniček přilákala v sobotu řadu návštěvníků. Ale v neděli se na nás svatý Petr rozhněval a nepříznivé počasí odradilo občany, jak k návštěvě posvícení, tak i chovatelského areálu. 19. říjen 2002 patřil Klubu chovatelů drůbeže plymutek, který ve spolupráci s naší ZO zde uspořádal 3. speciální výstavu plymutek. Několik čísel: Největší klub v České republice sdružuje 137 členů, kteří v Chlumci n. C. vystavili 370 kusů drůbeže - plymutek velkých i zdrobnělých v osmi barevných variantách. Je to nádherné

VČELAŘENÍ NA CHLUMECKU Rok s rokem se sešel a krajinu opět pokryl sníh. Naše včelky se uložily v zimním chumáči ke spánku a ve včelích úlech zavládl klid. Pro včelaře nastal čas zhodnocení uplynulé sezóny a příprava na příští včelařský rok. U nás, na Chlumecku, v roce 2002 včelařilo 91 registrovaných a 7 neregistrovaných včelařů se 739 včelstvy. V podzimních měsících byla všechna včelstva preventivně léčena proti varroáze. V naší organizaci je nákazová situace velmi příznivá a zdravotní stav našich včelstev je jeden z nejlepších v okrese Hradec Králové. Největší zásluhu na dobrém zdraví naších včel má předseda naší organizace přítel Karel Vrzáň a zdravotní referent přítel Petr Jiránek. Průměrný výnos medu na jedno včelstvo se pohyboval od 17 do 21 kg. Šlo v převážné míře o smíšené medy, a to jak květové tak medovicové. Nastává vánoční čas, a tak Vám nabízím několik kulinářských receptů s medem, pro zpříjemnění nejkrásnějších svátků roku. „MARCIPÁN“ 56 dkg jemné mouky, 36 dkg cukru, 4 vejce, 4 lžíce medu, na špičku nože prášek do pečiva, hřebíček, fenykl. Ze všech přísad vypracujeme těsto, vyválíme, vykrájíme tvary. Zvolna pečeme. Prochladlé potřeme bílkovým ledem nebo čokoládou. „GURÁBLE“ 25 dkg medu, 22 dkg másla, 2 špetky mletého pepře, mouka podle potřeby, zavařenina. Vypracujeme těsto máslové měkkosti. Tvoříme malé bochníčky (asi jako ořech) a každý ve středu přitiskneme. Do důlku dáme kousek zavařeniny a pečeme dorůžova. „KOTLETY NA MEDU“ Vepřové kotlety (s kostí jsou lahodnější), sůl, mletý pepř (možno také dobromysl), sójová omáčka, tuk, med. Maso naklepeme, okořeníme a zprudka smažíme na rozpáleném tuku. Když je maso z poloviny 30

soustředění jednoho plemene drůbeže z celé naší vlasti. Je jen škoda, že tak krásné výstavy jsou méně navštíveny. V roce 2003 chce Klub plymutek v říjnu uspořádat opět u nás svoji výstavu, na kterou Vás již nyní zveme. Zároveň přijměte naše pozvání do areálu chovatelů na 24. prodejní výstavu dne 18. ledna 2003 a na 13. posvícenskou výstavu králíků, holubů, drůbeže a exotů ve dnech 25. - 26. října 2003. Na přehlídky živé krásy, na výstavy v roce 2003 Vás zvou chlumečtí chovatelé. Josef Vosáhlo

měkké, vyjmeme je z pánve a potřeme medem a sójovou omáčkou. Vrátíme zpět na pánev a smažíme do úplného změknutí. Maso dostane tmavou barvu a na povrchu se vytvoří křupavá kůrka. Maso není sladké, naopak má výraznou kořeněnou chuS. Podává se s velkou zeleninovou oblohou a přílohou může být rýže, smažené bramborové hranolky nebo i chléb. „MEDOVÝ GROG“ 0,8 l vody, 0,8 l medu, 2 lžíce skořice, 1 nakrájený vanilkový lusk, 6 drcených hřebíčků, 6 kuliček pepře (drceného), půl strouhaného muškátového oříšku, 0,25 l vodky nebo rumu podle chuti. Med s vodou zahřejeme. Přidáme postupně koření a dobře mícháme. Vaříme 10 - 15 minut. Odstavíme, přidáme vodku nebo rum a nápoj přikryjeme pokličkou a půl hodiny necháme stát. Přecedíme a podáváme. HAVRDA Lubomír člen ZO ČSV v Chlumci n/C

Životní moudra % Je snazší uvěřit vyprávění o dokonalosti světa po obědě než před ním. % Tvrdíme-li, že nám jde o lidi, neměli bychom zapomínat vysvětlit, o které lidi. % Korupce mocných je jako dlouhé uši krále Midase: všichni o ní vědí, ale nikdo nenajde odvahu promluvit o ní nahlas. % S bližním snadněji vyjdeš na dálku. % Kdo nemá co říci, je mluvka, pronese-li třeba jen jednu větu. % Nejeden nesmysl byl spáchán v tom nejlepším úmyslu. % Byl nenápadný - nikdy ho nic nenapadlo. LV Chlumecké listy

Reklama

12 / 2002

31

ŽIVOT V DOMOVĚ DŮCHODCŮ

OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM 2002 Přichází čas vánoční, proto není od věci ohlédnout se zpátky a zhodnotit, co se nám podařilo, dříve než vykročíme do nového roku. Co se sociálních služeb týče, bylo jistě největším úkolem tohoto roku zahájit provoz nové budovy Domova důchodců V Podzámčí. V tomto objektu je celodenně pečováno o 81 starých lidí. I přes značné počáteční provozní problémy byl první obyvatel přivítán již začátkem března a do léta byla obsazena všechna lůžka. Úpravu přední části zahrady jsme byli nuceni provést sami, doslova vlastníma rukama našich údržbářů, neboS dodavatel stavby úpravu terénu neprovedl a potřebná technika nám nebyla k dispozici. Nyní probíhá stavba garáží a skladu v zadní části zahrady. O většinu výzdoby v rozsáhlých prostorách domova se postaraly samy sestřičky a veškeré rostliny, které nyní zpříjemňují zimní zahradu a zákoutí domova, byly darem laskavých chlumeckých občanů. Snaha personálu o to, aby se obyvatelé cítili co nejlépe pokračuje stále - strohou nemocniční bílou barvu chodeb jsme vyměnili za oranžovou, žlutou a růžovou, zdi se postupně zaplňují výrobky obyvatel, ručně tkanými gobelíny, jednu jídelnu jsem zútulnili velkou fototapetou s motivem zahrady. Na „staré“ budově jsme vylepšili zahradní posezení, zdi kolem krbu byly obloženy dřevem a altánek je vybaven dřevěným nábytkem. Staráme se nejen o sociální a zdravotní zabezpečení našich seniorů, ale i o to, aby byl smysluplně vyplněn jejich volný čas. Sestavili jsme aktivizační program, podle kterého se pracuje pravidelně po celý týden. Obyvatelé si z něj mohou vybrat, co momentálně vyhovuje jejich náladě a zdravotnímu stavu - cvičení s hudbou počínaje a pracovní terapií konče. Mimo tento program byly připraveny desítky kulturních, společenských, sportovních i vzdělávacích akcí. Péči o duši zajišSují dvě církve, pro které byla na jaře arcibiskupem vysvěcena naše kaplička. Personál je průběžně vzděláván tak, abychom péči zajišSovali co nejlé32

pe podle současných evropských standardů. Sestry se zúčastňují školení a seminářů, ovšem některé semináře pořádáme i u nás, nejen pro náš personál, ale též pro zaměstnance okolních domovů. Ráda bych připomněla letošní návštěvu holandských partnerů. Vzájemná výměna zkušeností by-

la k nezaplacení a velmi kladné hodnocení zástupců z relativně vyspělejší země na závěrečné konferenci v Praze bylo dostatečným oceněním za pět let práce se seniory. Významným plusem sociální péče bylo vytvoření 5 lůžek pro přechodné tříměsíční pobyty. Tato služba, i přes svoji finanční náročnost, je rodinami maximálně využívána. Už nyní jsou na tato místa rezervace do půli příštího roku. Terénní pečovatelská služba byla v tomto roce opět maximálně využívána seniory v domácnostech. Oblibu naší kuchyně dokazuje stále rostoucí počet odebíraných obědů, který v současné době dosahuje více než šedesát porcí denně. Na péči o seniory se mimo personálu podílí i tým 27 současných dobrovolníků. Velkou a vítanou pomocí je jejich doprovod obyvatel na vyšetření, pomáhají s výzdobou domova a při pracovní terapii, s organizací akcí, s péčí o květiny, zajišSují drobné nákupy, vyšívají chybějící označení šatstva, chodí s obyvateli na procházky a dělají společníky. Bez dobrovolníků si už nejde provoz domova představit.

Za obětavou práci a volný čas jim patří velký dík. Poděkování patří znovu také firmám a fyzickým osobám, které věnovaly domovu sponzorský dar. Sponzoři letos svými věcnými a finančními dary přispěli v nemalé míře na organizaci dobrovolnictví v domově, ke koupi pece na vypalování keramiky, k dřevěnému obložení zahradního altánu, k finančnímu zabezpečení senior-

ských her a silvestrovské tomboly, na nákup veškeré vánoční výzdoby a k celkovému zpříjemnění Vánoc atd. Letošními sponzory byli: Crocodille a.s., Praha Aleš Jerie a syn, Klamoš Městský úřad Chlumec n. C. Rybářství Chlumec n. C. a.s. Kinský Dal Borgo, Chlumec n. C. Cukrárna Dašek, Chlumec n. C. Zelenina Nový Bydžov Jatka Vrchlabí KBH Poděbrady Jiří Pochobradský, Dřevotvar, Hradec Králové Kadeřnictví Alena Sirůčková, Chlumec n. C. Marcel Š~astný, Chlumec n. C. Malva a.s., Chlumec n. C. Obecní úřad Lovčice Česká textilní a.s., Žiželice Tiba a.s., Dvůr Králové Koh-i-nor, Městec Králové JCN a.s., Hradec Králové Kateřina Tichá, Hořice Libor Morávek, Stará Voda Paní Stejskalová, Hradec Králové Paní Prausová, Hradec Králové Paní Vyčítalová, Nový Bydžov Chlumecké listy

CÍRKEVNÍ ZPRÁVY

Paní Urbanová, Nový Bydžov Paní Mikolandová, Nový Bydžov Pan Bouz, Anglie Paní Antošová, Nový Bydžov Paní Andrýsková, Hradec Králové Sl. Knoblochová, Praha Paní Kubalová, Pardubice

Paní Paní Paní Paní

Šubrtová, Chlumec n. C. Knajflová, Hradec Králové Mufová, Chlumec n. C. Honcová, Chudeřice

Všem výše jmenovaným, dále obyvatelům, zaměstnancům, dobro-

BOŽÍ LÁSKA Vážení a milí čtenáři, v tichém úžasu nad velkou Boží láskou se sepnutými dlaněmi, s čistým srdcem dítěte a s duší naplněnou díkem a chválou, přivítejme jednorozeného Božího Syna, neboS Vánoce a radost z Ježíšova narození jsou pro nás Božím darem, Božím požehnáním. A tak Vám všem z celého srdce přejeme, kéž Vás jeho požehnání provází v celém novém L.P. 2003 a pomůže Vám rozdávat lásku, radost, posilovat víru, podávat pomocnou ruku a žít plně pro Boží království. A pozor, také Vám přeji, abyste žádné lidské srdce neporanili. Je v něm Bůh! Moji milí, se starým rokem 2002 se rozloučíme v úterý 31. 12. v 17.00 hod. a nový rok 2003 přivítáme ve stře-

volníkům domova a občanům Chlumecka jménem vedení Domova důchodců V Podzámčí přeji krásné Vánoce a v roce 2003 jen to dobré. Daniela Lusková Sociální pracovnice DD

du 1. ledna od 17.00 hod. v Husově sboru CČSH na Klicperově nám. č. 75. Srdečně Vás zveme do našeho společenství s Kristem.

„Toto vám bude znamením: Naleznete děeátko v plenkách, položené do jeslí.“ Lukášovo evangelium 2,12

POKOJ LIDEM DOBRÉ VŮLE Vánoce jsou svátky smíření Boba a lidí a vyžadují přípravu našeho srdce. Nevadilo, že místem narození Ježíška byl chlév, protože byl položen do láskyplné náruče Mariiny a objat péčí starostlivého Josefa. V betlémském chlévě zářila tři srdce. A tak Vánoce žádají, abychom připravili svá srdce. Vánoce jsou vždycky nové a vždy mluví k našemu životu a připomenou nám, že vzájemná láska a láska Boží je bohatstvím, které převáží hmotnou tíseň i lidský žal. To vše ovšem se stane jen tehdy, když se jako pravdivě žijící lidé setkáme s Boží pravdou lidského příběhu Svaté rodiny. O Vánocích, v nichž se nebesa sklonila k zemi, slavíme Boží narození a ustavení i dovršení lidské důstojnosti a lidské zodpovědnosti. O tom zpívají andělé hlásající slávu Boží na výsostech a pokoj lidem dobré vůle. Radostné a požehnané svátky vánoční a pomoc Boží v příštím roce přeje všem občanům ř.k. duchovní správa v Chlumci nad Cidlinou. Antonín Týfa

Reklama

Současně zveme širokou veřejnost na půlnoční mši svatou do kostela sv. Voršily, na které bude zpívat pěvecký sbor Českou mši vánoční od Ant. Hradila. Mše se koná 24. 12. 2002 ve 24.00 hodin. 12 / 2002

33

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ

O PRAVIDLECH SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ 4. V činžovním domě a na ulici Ve vlastním domě aS se každý chová, jak se mu zlíbí, i když i tam by se slušelo projevit aspoň minimum ohledu na své spolubydlící. Nechodit v zablácených botách po koberci až do ložnice, nenutit rodinu, zvláště děti, aby si kazily plíce kouřem z našich cigaret, netrousit po bytě popel a neodhazovat nedopalky do vodovodu. Nevysedávat neúnosně dlouho na záchodě s novinami nebo knížkou v ruce a důkladně po sobě splachovat. Také v koupelně trávit jen tolik času, aby se tělesné očistě mohli řádně věnovat i ostatní. Nedělat to, co se běžně dělá v restauracích, vlacích, tramvajích či autobusech, to jest nesedat si v zamazaných montérkách na židle nebo na gauč. Neválet se na posteli v šatech, nebo dokonce v botách. Nepodléhat mylnému dojmu, že program, který sleduji v televizi, musí nutně zajímat všechny rodinné příslušníky, nýbrž dohodnout se s nimi, co se bude poslouchat. Zkrátka neprosazovat výlučně svoje zájmy a záliby. Pokud možno uklízet po sobě své věci a nedělat z domu skladiště... Je toho dost, co by se nemělo ani ve vlastním domě. Ještě náročnější na dodržování pravidel slušného chování je dům činžovní, ve kterém bydlíme, i kdyby v něm bylo by-

Reklama

34

tů méně než prstů na jedné ruce. Každý ze spolubydlících ve svém nejvlastnějším zájmu zajisté dbá, aby pod společnou střechou vládla pohoda dobrých vzájemných vztahů. Pokud někdo nedbá, je to utrpení pro všechny, ale nakonec i pro něj. Není nic příjemného žít v domě, kde spolu ani sousedé na jedné chodbě zásadně nemluví, kde na sebe nevraží, pomlouvají jeden druhého a dělají si všemožné naschvály a kvůli kdejaké prkotině se rafají jako psi. Základem dobrého soužití v činžovním domě je dodržování pravidel slušného chování. Především zdvořile pozdravíme každého z obyvatel domu, s kterým se potkáme na chodbě, na schodech, před domem nebo na zahradě, s výjimkou osob, které jsou vyloženě cizí. Mezi sousedy se nemusí úzkostlivě dodržovat pravidlo, kdo má zdravit první. Samozřejmě se sluší na pozdrav srdečně a ochotně odpovědět. Přátelský vztah utvrzuje, když setkání neproběhne stroze, chladně, jakoby bez zájmu, ale když se při něm oboustranně prohodí přiměřeně k situaci pár srdečných vět. (Dobrý den! Tak do práce, do práce? - No jo, to víte, člověk musí, i kdyby nechtěl, však to znáte podle sebe. -Tak hezkej den! - Vám taky! AS nám neprší! - Děkuju, na shledanou! - Na shledanou!) Mladším a fyzicky zdatným sluší, když při setkání se starší známou osobou z domu, která vleče těžké břemeno, kromě pozdravu projeví ochotu pomoci. (Koukám, že to máte nějaký těžký, paní Kučerová. Ukažte, já vám to donesu nahoru!) Za úsluhu se sluší samozřejmě poděkovat a na poděkování se odpovídá: „Rádo se stalo“ nebo „Není zač“ anebo „VždyS to nestálo řeč“, popřípadě „Však mě neubylo“. Ve vstupních dveřích mají v činžovním domě stejně jako v každém jiném domě přednost ti, co vycházejí, leda byste se jako projev zvláštní úcty chtěli své přednosti vzdát ve prospěch osoby, která hodlá vejít (Prosím, prosím, jen pojyte!). Rodičům je záhodno připomenout: Všímejte si, jestli vaše děti zdraví na potkání sousedy spolu s vámi a zkontrolujte si občas, jestli to dělají i bez vás. Je to nejlepší škola zdvořilosti. Dosti často se stává, že rodiče slušně pozdraví a děti mlčí, jako by se jich to netýkalo. Nejsou vzácné ani případy, kdy děti po příkladu rodičů slušně pozdraví, ale když sousedy potkají samy bez nich, míjejí je, jako by je neznaly. Je to projev zanedbané výchovy, která vede k nezdvořilým návykům. V činžovních domech, kde se lidé dobře znají a kde je pohodové soužití podmínkou všeobecné spokojenosti, záleží více než kde jinde na ohleduplnosti k spolubydlícím. Znamená to otřít si důkladně při příchodu zvenčí na rohožce u vchodu zablácené nebo zasněžené boty a nedělat šlápoty na schodech a dlaždičkách až ke dveřím svého bytu. Neodhazovat nedopalky, ohryzky, vypálené zápalky, zmačkané papírky od bonbónů nebo žvýkaček, jízdenky, sáčky nebo cokoli nepotřebné na schodech nebo chodbách, neodplivovat si o bezkapesníkovém odsmrkávání Chlumecké listy


a vyplivování žvýkaček ani nemluvě. K neslušné bezohlednosti patří dupání na schodech a chodbách, jakož i hulákání, pohvizdování, bouchání, nebo dokonce třískání dveřmi a vůbec tropení hluku, zvláště brzy ráno a pozdě večer, nebo dokonce v noci. Respektujme ustanovení domovního řádu o klidu v domě. Mysleme na své sousedy. O sobotách nebo nedělích si ráno jistě chtějí ještě chviličku užít sladkého spánku, možná i po obědě by si na gauči s chutí schrupli. A večer si rozhodně chtějí dopřát nerušený televizní pořad. Nekazme jim siestu tím, že v nevhodnou dobu spustíme cirkulárku nebo začneme přitloukat hřebíky či vrtat díry do zdi anebo ruční pilkou přiřezávat prkýnka a kladivem z nich k potěšení celého domu stloukat botník. Taky nenechávejme děti skákat ze skříní nebo i ze stolů na podlahu a dupat tak, že se ve spodním bytě nutně musí houpat lustr. Taky nezapomínejme, že zdi činžovních domů propouštějí zvuky všeho druhu, takže je radno nejen přitlumit rádio či televizor, ale i zvukovou razanci manželských hádek, stejně jako hlasitost milostných vášní. Při vycházení z domu má, jak víme, přednost ten, kdo vychází. Při vstupu do vchodových dveří náleží zase přednost tomu, kdo podle pravidel zdravení má nárok být pozdraven první. Jde-li o spolubydlící, nelamme si hlavu přemýšlením, máme-li přednost my, nebo oni. Klidně dejme přednost sousedu, který je třeba i o něco mladší, a samozřejmě ženám. Neváhejme jim i otevřít a podržet dveře, jsme-li u nich dříve než oni. Přednost zásadně dáváme hostům, dokonce i dětem, jsou-li v našem domě hosty. V místech, kde je chodba zúžena, ustoupíme stranou, aby ten, komu dáváme přednost, mohl volně projít. Je-li průchod znesnadněn tím, že v daném místě praskla žárovka a není dobře vidět, nebo že na chodbě je složena nějaká bedna nebo nábytek, takže hrozí klopýtnutí nebo otření o zey, omluvíme se tomu, kdo má přednost: „Promiňte, tady není dobře vidět, půjdu napřed.“ Na schodech při stoupání i sestupu dbáme, abychom do nikoho nevráželi. I když spěcháme, těch pár vteřin rozvážného pohybu nás nezabije. Při nastupování do výtahu necháme nejprve nastoupit ty, kteří bydlí ve vyšším poschodí. Pokud se to týká nás, nastoupíme první bez ohledu na pravidla zdvořilostní přednosti. Vyšli jsme z domu na ulici. Je to první místo, kde se potkáváme se známými i neznámými lidmi. Mysleme na to, že se tu musíme chovat tak, abychom nezpůsobili potíže sobě ani jim. Znamená to dodržovat pravidla slušnosti. Především nepřekážet nikomu v pohybu a nedomnívat se, že nám všichni musí honem ustupovat z cesty, zvláště když pospícháme. Procházíme-li nějakým shlukem, nerozrážejme lidi jako kuželková koule. Je-li to nutné, požádejme zdvořilým „Dovolte prosím!“ o uvolnění průchodu. Není slušné při setkání a rozhovoru se známým zatarasit celou šíři chodníku a nutit tak ostatní lidi, aby se nám s obtížemi vyhýbali, dokonce vstupem do vozovky. Za chůze je dobré držet se vpravo, stejně jako při provozu na silnici. Starší ročníky si jistě vzpomenou, s jakou důsledností se za německé okupace dbalo na dodržo12 / 2002

vání příkazu „Choyte vpravo!“. Je to praktické. Vylučuje se tím vrážení do chodců kráčejících v protisměru a trapné rozpaky, kdo má komu ustoupit. Drzouni a nevychovanci chodí, jak se jim zachce, a vyhýbat se někomu jim ani nenapadne. Na nezdvořilost a bezohlednost, která se jim tak hluboko dostala do krve, že už ani zdvořilí a ohleduplní být neumějí, dříve nebo později uváznou na mělčině. Bezohlednost je jako obtížný hmyz. Nikdo ho nemá rád a každý se ho s chutí zbaví. Ještě v nedávné minulosti platilo za neslušné vyjít na ulici v nepatřičném oblečení, které vzbuzuje pozornost. Dnes se pod vlivem šíření demokratických idejí ponechává každému na vůli, aS upraví svůj vzhled podle své libostí. Sám tím každý dává najevo vyspělost, nebo naopak zakrnělost či zvrácenost svého vkusu. A tak potkáváme na ulici zjevy až neuvěřitelně vyhastrošené, s různobarevnými natupírovanými účesy a s náušnicemi v uších, nosech, kdekoliv. Za nepřístojné, a dokonce trestně postižitelné se pokládá hulákat, páchat výtržnosti, poškozovat dopravní značky, čmárat na zdi domů nebo jinak znečišSovat předměty veřejného či soukromého majetku, obtěžovat lidi a bránit normálnímu provozu na ulici. Slušný člověk se ovšem snaží neupoutávat na sebe zbytečně pozornost, hledět si svého a nebýt pro nikoho překážkou v pohybu ani v činnosti. Neotáčí se s nápadnou zvědavostí za nikým, neukazuje prstem „Jú, hele!“, neprohlíží si neomaleně černocha v dlouhém bílém kaftanu nebo lidi s tělesnými vadami. Mějme na paměti, že jakékoli zastavování se na uli-

Reklama

35


cích, zvláště v době oživeného provozu, vytváří překážku a je nešetrností vůči ostatním uživatelům ulice. ZvlášS nežádoucí, a dokonce až trestuhodné je dávat průchod své zvědavosti na ulici v situacích, kdy dojde k nějaké nehodě, havárii, požáru nebo jako nedávno k povodňovému zaplavení domů a ulic. Zvědavci se bezohledně nakupí a brání příjezdu hasičských a zdravotnických záchranných vozů. Někdy si i sami sobě vykoledují zbytečnou újmu jako muž, který za povodňové krize přes zákaz přihlížel z mostu likvidaci uvázlého člunu a byl při výbuchu trhaviny zabit železnou střepinou. K nepřístojnostem, které se leckdy podle mne neprávem tolerují, patří různé demonstrace, které znemožňují normální provoz na důležitých ulicích nebo náměstích. Jestliže jejich organizátoři splní požadavek předběžného ohlášení, nedává jim to ještě právo způsobit komplikaci stovkám řidičů, kteří v důsledku jejich akce nemohou projet. Stejně nepřijatelné jsou výtržnosti účastníků různých technopárty, anarchistů, skinhedů, neonacistů, antiglobalistů či jakýchkoli jiných odrůd extremistických hnutí. Nechcete jíst hovězí maso, dobrá, ale proč vytloukáte výlohy firmy Mac Donald, která nedělá nic jiného, než že se snaží vyhovět těm, kterým nejenže hovězí maso nevadí, ale naopak si ho jíst přejí. Chcete protestovat proti celosvětové koordinaci (i když nesmyslně, protože zásadní životní problémy zemí lze dnes řešit pouze celosvětovou spoluprací), ale kdo vám dává právo rozbíjet výkladní skří-

ně obchodů a bank a ničit zaparkovaná auta? Tady už nejde o demokratické vyjádření názoru, ale extrémní projev bezohlednosti v masovém měřítku. Policejní zákroky jsou v tomto případě nejenom žádoucí, ale dokonce naprosto nezbytné. Samozřejmě nelze ulici jakožto veřejné místo libovolně bez dovolení kompetentních úřadů jakkoli zatarasovat a znečišSovat a nelze na ní provozovat jakoukoli činnost, která budí pohoršení nebo brání normálnímu provozu. Projevem zcela bezohledného, a tím i hrubě neslušného chování na ulici je, když někdo zaparkuje svůj vůz bez vážného důvodu na chodníku, takže nutí chodce protlačovat se mezeru mezi vozem a zdí nebo jej obcházet vstupem do vozovky. Ještě bezohlednější je zastavit se svým vozem mezi zaparkovanými vozidly nebo vedle nich tak, že jejich řidičem znemožňujete odjet a donutíte je čekat tak dlouho, dokud se neuráčí odjet vám samým. Že vás za to postižení řidiči nebudou chválit, je nabíledni. Ani tomu se nedivte, když vám někdo v takovém případě z bezmocného vzteku vypustí pneumatiky nebo poškrábe karoserii hřebíkem, což je jinak zavrženíhodný a zcela nepřístojný projev škodolibého vandalismu. Častým jevem je zaparkování před domovními vraty bez ohledu na to, že se majitelům nebo obyvatelům domu brání ve vjezdu, nebo dokonce ve výjezdu. Ani v tomto případě se provinilec z pochopitelných důvodů nedočká vděku. Karel Richter

Reklama

36

Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

DEN BOJE ZA SVOBODU A DEMOKRACII Pod tímto názvem jsme nedávno jako státní svátek oslavili 17. listopad. V médiích se připomínaly bouřlivé události, k nimž došlo toho dne v roce 1989 v Praze a v některých dalších městech. Mládež odhodlaná k vzpouře proti komunistickému státostranickému režimu uspořádala masovou protestní demonstraci, která vyvrcholila střetem s bezpečnostními silami na Národní třídě. Jejich brutální zákrok proti bezbranným demonstrantům vyvolal vlnu stávek a manifestací, které přerostly v Sametovou revoluci. V jejím průběhu byla svržena vláda KSČ a nastolen pluralitní parlamentně demokratický režim. V hodnocení významu tohoto historického dění spjatého se 17. listopadem 1989 se však - stejně jako v názvu státního svátku - zapomnělo na původní ideovou náplň tohoto dne, který se více než šedesát let v celém demokratickém světě pietně slavil jako Mezinárodní den studentstva na počest heroismu českých vlastenců bojujících proti hitlerovskému fašismu a k uctění památky obětí nacistických represálií proti českým studentům. Podnětem k tragickým událostem byl 28. říjen 1939, den státního svátku Československé republiky, která byla z Hitlerovy vůle před sedmi měsíci rozbita. V okupovaných českých zemích německé úřady jakékoli oslavy tohoto svátku pod hrozbou přísných trestů zakázaly. Pro české vlastence byl však tento den příležitostí k vyjádření nesouhlasu českého národa s německou okupací. Odbojové organizace vydaly výzvy k demonstracím, dokonce k „novému 28. říjnu“ v bláhovém domnění, že by bylo možno demonstracemi dosáhnout převratu jako v roce 1918. Již v předvečer tohoto dne se konala na četných místech večerní shromáždění na oslavu republiky u zapálené vatry. Na druhý den v mnoha městech, v Praze, Ostravě, Brně, Kladně, Mladé Boleslavi i jinde lidé ve velkém počtu nenastoupili do práce a ve svátečních šatech s trikolorami na klopách a v čepicích zvaných „masaryčky“ (kopírujících furažky s trikolorou na okolku, jakou s oblibou nosil TGM) vycházeli do ulic. Proti policejnímu zákazu se konala shromáždění s protiněmeckými projevy, provolávala se sláva republice a zpívala se československá hymna. Zejména v centru Prahy nabyla demonstrace bouřlivého rázu. Hitler, jehož o událostech neprodleně vyrozuměl Himmler informovaný hlášením gestapa, nařídil telefonicky K. H. Frankovi: 1. Nepokoje potlačit všemi prostředky. 2. Ihned navštívit státního prezidenta a tlumočit mu, že demonstrace jsou velmi vážné, jelikož Říše je ve válce, že musí být udržen za každou cenu klid a za nepokoje činí zodpovědnou vládu. 3. V případě nutnosti nasadit armádu včetně těžkých zbraní. K. H. Frank se opět mohl předvést vůdci jako nesmlouvavě tvrdý zastánce říšských zájmů v Protektorátě. Zároveň si mohl nyní zostra vyjet na Háchu, který se v poslední době čím dál troufaleji vzpíral. Německá bezpečnostní policie, oddíly SS a gestapo zakročovaly proti demonstrantům s bezohlednou bruta12 / 2002

litou. Dva autokary odvážely z Václavského náměstí zatčené. Došlo i ke střelbě, při níž byl kolem 18.25 na rohu ulic Žitné a Ve Smečkách zasažen do srdce dělník V. Sedláček a při převozu do nemocnice zemřel. Přibližně v téže době byl na rohu ulic Žitné a Mezibranské ze vzdálenosti několika metrů zasažen střelou do břicha student medicíny Jan Opletal, který později svému zranění podlehl. Kromě nich byli v Žitné, Melantrichově a Anglické ulici, na Karlově náměstí a na Václavském náměstí střelbou těžce zraněny další osoby české národnosti a řada osob utrpěla lehčí zranění. Mnozí ze zraněných v obavách před postihem za účast na demonstraci ani nevyhledali lékaře. Mimo Prahu došlo k nejmohutnějším projevům odporu v Ostravě. K shromáždění dělníků po odpolední směně se přidávali studenti a občané, takže nakonec v centru manifestovalo 5 až 10 tisíc lidí. Několikatisícová demonstrace proběhla i v Brně. K stávkám a demonstracím došlo v Kladně, Berouně, Napajedlech, Přívoze, Plzni, ve Vsetíně, Zlíně i v četných dalších místech. I na venkově lidé dávali najevo odpor k okupaci svíčkami a obrázky TGM za okny, nošením stužek na klopách i shlukováním. 15. října při pohřbu Jana Opletala, který mezitím zemřel, propukla v Praze další demonstrace. Neurath a Frank, znepokojeni událostmi posledních dnů, odletěli hned ná-

Reklama

37

MALÉ ZAMYŠLENÍ

sledující den spolu s generálem Fridericim do Berlína k Hitlerovi, aby mu podali podrobnou zprávu a vyžádali si pokyny, jak dále postupovat. Vůdce okamžitě postřehl příležitost využít událostí k zostření režimu a provedení opatření směřujících ke germanizaci českého národa. Nařídil hromadnou odvetnou policejní akci proti studentům a uzavření českých vysokých škol. Ihned po návratu do Prahy státní tajemník K. H. Frank svolal do sídla gestapa poradu velitelů všech policejních složek a jednotek SS k přípravě akce. Představitel Sicherheitsdienstu W. Jacobi navrhl k docílení co největšího zastrašovacího účinku, aby bylo bez soudu na principu Sonderbehandlungu zastřeleno devět funkcionářů studentského hnutí, jejichž seznam předložil. Frank s návrhem nadšeně souhlasil. 17. listopadu krátce po půlnoci vtrhly oddíly policie, SS a gestapa do studentských kolejí v Praze a Brně. Studenty surově nahnali do nákladních aut a odvezli do věznic, odkud později na 1 500 studentů bez jakéhokoli vyšetřování a soudu odtransportovali do koncentračního tábora Sachsenhausen-Oranienburg. Zároveň bylo vyhlášeno uzavření všech českých vysokých škol na tři roky a zastřelení devíti funkcionářů formálně označených za původce demonstrací. Okupační tiskový šéf, sudetský Němec Wolfram von Wolmar, ještě dodatečně prosadil 18. listopadu exemplární popravu tří zatčených Čechů, kteří se neprovinili ničím větším než pouhou hádkou s několika Němci v tramvaji.

Reklama

Prezidenta Háchu, jehož základním politickým vodítkem při obhajobě národních zájmů bylo u rozhodujících říšskoněmeckých činitelů vzbudit příznivé mínění o Češích, události poněkud zaskočily. Ministři se rozhodli podat demisi. Hácha to odmítá. Němci by si demisi vyložili jako schvalování odbojové činnosti, což by mělo pro národ katastrofální důsledky. 18. listopadu, den poté, co nacisté sveřepě předvedli svou nadvládu, byl Hácha v přítomnosti K. H. Franka přijat protektorem von Neurathem. Oba ho požádali, aby vydal výzvu ke klidu a poslušnosti a jmenovitě odsoudil činnost Edvarda Beneše a zahraničního odboje. Vypracovaný text mu byl předložen. Prvnímu požadavku byl prezident ochoten vyhovět, ale druhému se statečně vzepřel. Protektor nakonec od odsouzení Beneše upustil a spokojil se tím, že Hácha vystoupil týž den v podvečer v rozhlase s projevem, v němž vyzval ke klidu, všeobecnými slovy odsoudil zahraniční propagandu a vměšování emigrace do záležitostí země. Jinak Hácha ani protektorátní vláda nakonec pod dojmem demonstrací neohnuli provinile hřbet, jak by se dalo očekávat. Demonstrace je naopak utvrdily v přesvědčení, že národ se nechce smířit s porušováním protektorátní autonomie a nerespektováním jejích vládních představitelů. Doufali, že si to Němci nakonec uvědomí. Doufali ovšem marně. Mezi perzekvovanými studenty, kteří byli 17. listopadu pozatýkáni, surově odvlečeni do ruzyňských kasáren, podrobeni útrpným výslechům a nakonec odtransportováni do koncentračního tábora byl, jak víme, i chlumecký rodák JUDr. Dobroslav Černý. Přejeme mu hodně zdraví, aby se ještě dlouho těšit z toho, že tuto perzekuci přežil a že se dočkal života ve svobodné, demokratické republice. Nacisté se samozřejmě snažili své zločinné násilí na studentech zastřít tendenční propagandou, svět se však velmi brzy dozvěděl pravdu o tom, co se v protektorátě dělo. O českých studentech se začalo hovořit na všech kontinentech. Stali se pojmem, který vzbuzoval sympatie a odpor vůči barbarství fašistů. Francouzský rozhlas Toulouse mezi prvními odvysílal: „Až se tuto zprávu dozví svět, budou ohromeni všichni kulturní lidé...“ Hlasatel se nemýlil. O pražských událostech se s hlubokými sympatiemi k Čechům psalo v Jugoslávii a hlavně v Americe, ve Velké Británii, ve Francii, Holandsku. Na stranu českých studentů se postavily i vatikánské noviny Osservatore Romano. Krátce nato bylo na univerzitě v Římě ilegální smuteční shromáždění. V jedné z poslucháren filozofické fakulty se objevilo heslo „AS žije památka studentů umučených nacisty.“ Listopadové události v Praze roku 1939 vyburcovaly svědomí demokratického světa. Z odkazu této tradice čerpali podněty i mladí demonstranti, kteří protestním průvodem o padesát let později pozvedli prapor boje za svobodu a demokracii. K. Richter

38

Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

U stolu italského regionu Umbrie Umbrie, italsky Umbria, se svými 8 500 km2 nepatří ani k největším italským regionům, ani k nejbohatším a dokonce nemá ani kousek moře. Přesto je to oblast často turisty vyhledávaná. Její kvality leží jinde. Je to kopcovitá, na poměry střední a jižní Itálie značně zalesněná krajina s dostatkem srážek, což Umbrii přineslo poetický doplněk „zelené srdce Itálie“. Moře nahrazuje Trasimenské jezero, čtvrté největší v Itálii, které kromě toho, že umožňuje koupání a různé druhy vodních sportů, se zapsalo do dějin velkou bitvou z roku 217 před Kristem. Proti římskému vojsku stál Hanibal, který sice zvítězil a otevřel si tak cestu na jih poloostrova, ale život tam zanechalo asi 15 000 vojáků obou stran, jejichž krev prý - podle anonymní písně - dlouho zabarvovala vodu v jezeře. Tato dějinná událost patří však skoro do doby moderní, uvážíme-li, že již v 11. století před Kristem území dnešní Umbrie, Toskánska, Kampánie a po-

vodí Pádu obýval kmen Etrusků, o jejichž dědictví - nejčastěji v podobě architektonických památek - se v Umbrii doslova klopýtá. Kámen je asi jediný materiál, který je schopen 31 století odolávat povětrnostním vlivům a vandalům. Hlavnímu městu regionu, Perugii, jednomu z nejstarších italských měst, byl vzhledem k jeho minulosti přisouzen atribut „etrusca“. Etruskové, zvaní také Tyrhénové, přišli do Itálie z Malé Asie, tedy z dnešního Turecka. Je to národ poměrně záhadný už proto, že jejich jazyk je obtížné interpretovat. Informace o jejich životě poskytují hlavně nekropole, města mrtvých. Etruskové věřili, že život smrtí nekončí, naopak, každý žije dál tak, jak byl zvyklý. Proto mrtvým zařizovali hroby jako obytné domy a zdobili je freskami zobrazujícími epizody ze společenského i soukromého života. Tento fakt nám dnes pomáhá představit si jejich bytí. Výzkumy ukázaly, že to byla společnost

po všech stránkách velice vyvinutá. Její blahobyt spočíval na zemědělství, řemeslech, hlavně zpracovávání ko-

UMBRIE

Perugia

vů, a na obchodě, v němž byli neobyčejně zdatní. Dosažené bohatství umožňovalo stavět monumentální díla. Jen při pohledu na Etruskou bránu (Porta etrusca) v Perugii si člověk položí otázku, jak vlastně ty kamenné

Reklama

12 / 2002

39

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

Reklama

kvádry lámali, opracovávali, transportovali a zvedali. Ani s pomocí dnešní techniky by to nebyla hračka. Nebo jejich několik desítek metrů hluboké studně! Ale ani evidentně pokročilá civilizace je nezachránila před Římany, kteří si je v 1. století před Kristem podrobili. A to znamenalo definitivní konec jejich kultury. Čím se Umbrové živí dnes? Do značné míry zemědělstvím, pěstují obilí, víno, olivy, ovoce a zeleninu, v regionu se usídlil i těžký a chemický průmysl, z potravinářských podniků je to známá továrna na těstoviny Buitoni a světoznámá čokoládovna La Perugina vyrábějící výtečné ořechové pralinky zvané „baci“ - polibky. Ty inspirovaly cukráře k výrobě zmrzliny stejného jména, která je však jen jejich slabým odleskem. Nezanedbatelný je i turismus, ze kterého částečně žijí některá řemesla jako keramická výroba a ruční tkaní látek tradičních vzorů z domácích materiálů. Přínosem jsou, především pro Perugii, studenti všech národností a barev pleti, kteří přijíždějí studovat na Univerzitu pro 40

cizince (Universita per stranieri), která se již od roku 1925 specializuje na výuku italštiny jako cizího jazyka. Zvláště v létě praská Palazzo Gallenga, kde je umístěna, ve švech. Kromě již zmíněné Perugie, která je mimochodem partnerským městem Bratislavy a jednou ji navštívil Alexandr Dubček, stojí za zmínku Spoleto s každoročním letním kulturním festivalem, malebné Gubbio, které proslavil sv. František tím, že zkrotil tamějšího dravého vlka, který si vybíral oběti i mezi lidmi a se kterým si obyvatelé dlouho nevěděli rady. Sv. František ho oslovoval bratře vlku, čímž si ho získal. Navíc mu slíbil doživotní zaopatření výměnou za slib, že už městu nebude škodit. Výjevy různých fází této legendy dnes zdobí četné keramické výrobky určené cizincům. V Gubbiu udržují i jinou starou tradici. V polovině května členové cechů zednického, obchodnického a zemědělského pořádají běh na vrchol místního kopce nesoucího jméno patrona města, sv Ubalda. Jde zde o dost náročný fyzický výkon, neboS každá skupina ne-

se na ramenou dřevěnou svíčku v délce 5 m, do jejíž špice je zabudována soška příslušného patrona cechu, to je sv. Ubalda, sv. Jiřího a sv. Antonína. Kolik takový dřevěný osmistěn váží, lze jenom tušit. Košile běžců jsou v barvách odpovídajícího cechu a s nimi ladí i roucha patronů. Pak už jen zbývá klusem vyběhnout pořádný kopec, i když v pozdním odpoledne, a zvítězit. Pravděpodobně nejznámějším městem regionu je Assisi, rodiště sv. Františka (1181-1226). Sv. František byl člověk působící mnoha směry. Jednak byl poustevník a mnich, zakladatel Řádu menších bratří, kteří se po jeho smrti začali nazývat františkáni, jednak ho italská literární věda řadí mezi spisovatele. Jeho Il Canto della Creazione patří mezi nejdůležitější písemné památky své doby. Ještě dnes se této básni učí děti ve škole nazpaměS. V předvánočním čase nebude bez zajímavosti zmínit, že to byl on, kdo zavedl stavění jesliček. Dokonce je znám i rok - 1223. Naproti tomu zvyk zdobit vánoční stromek je mnoChlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

hem mladšího data a do Čech se rozšířil z Německa. Sv. František byl veden snahou věřícím vánoční příběh vyprávět názorně, a tak do jeskyně, kde bydlel, k jeslím s dřevěnou figurou Ježíška přivedl osla a vola, vesničané reprezentovali Marii, Josefa a pastýře. Sv. František celý výjev doprovázel vyprávěním. Postupně převzaly tento způsob oslavy Vánoc četné kostely a farnosti. I dnes rok co rok si mnoho italských měst počíná stejně. Jen s tím rozdílem, že po představení vymrzlé statisty zvou rodiny z okolí na občerstvení v podobě čaje, grogu či svařeného vína - to podle věku. Lze říci, že jesličky se mezitím rozšířily po celém světě, ale nikde nedosáhly takového významu jako v Itálii. Italové stejně jako Češi slaví Vánoce v kruhu rodiny, ale až 25. 12. Dárky však nepřináší Ježíšek, nýbrž stará dobrá stařenka, Befana, trochu později, teprve 6. 1., tedy na Tři krále. Umbrii katolický svět vděčí za Boží tělo, církevní svátek, který se slaví ve čtvrtek v týdnu po sv. Trojici. Jeho historie je následující: kolem roku

1250 se stal ve městě Bolsena nedaleko Orvieta zázrak, a sice z proměněné hostie padla na bílé plátno kapka krve. Od té doby se hostie jednou ročně nesla v procesí městem. V roce 1264 papež Urban IV. povýšil bolsenský zázrak na církevní svátek. V Umbrii se - kromě sv. Františka - narodili i jiní svatí, např. sv. Benedikt ve městě Norcia a sv. Klára, stejně jako sv. František, v Assisi. Ve zcela jiné oblasti, totiž v malířství, vynikli Pietro Vannucci (1445 - 1523) podle svého rodného města zvaný Perugino, další malíř, Pinturicchio(1454 - 1513) a Vannucciho žák, Raffael (1483 - 1520), který svého učitele umělecky překonal. Raffael sice pocházel z nedalekého Urbina ležícího již v sousedním regionu, v Markách (Marche), v Perugii se ale učil u již zmíněného Vannucciho. Později všichni tři pracovali v Římě na výzdobě Sixtinské kaple. O Umbrech se říká, že mají zvláštní, až mystický vztah k přírodě. Možná, že to je právě to pravé klima, které favorizuje malíře a světce.

Vztah Umbrů k přírodě se projevuje i v jejich kuchyni. Rafinovaná jídla jsou jim zcela cizí, na stůl přichází v co možná nejjednodušší úpravě to, co přinášejí roční období. Masa upravují hlavně na grilu, zeleninu konzumují pokud možno syrovou. Oblíbené jsou i luštěniny, sladkovodní ryby a samozřejmě sladkosti. V souvislosti s Vánocemi je však nutno předeslat, že Italové naši vánočku neznají, místo ní pečou nebo spíš kupují složením podobný, ale formou odlišný panettone, mandlové makronky (amaretti) nebo piniové rohlíčky (pignoletti). Existuje ale řada jídel, která se v předvánoční době ve víceméně odlišné podobě připravují také u nás.

Lenticchie con salsicce Čočka s buřtíky 300 g čočky 80 g prorostlého špeku 2 lžíce olivového oleje 1 lžíce másla 1 cibule sůl

Reklama

12 / 2002

41

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

1 stvol řapíkového celeru 100 g rajčatového protlaku 1 l hovězího vývaru 4 - 6 buřtíků ze syrového masa. Ty by se daly nahradit norimberskými, které se již prodávají i u nás. Čočku přes noc namočit. Špek nakrájet na nudličky a v polévkovém hrnci nechat zesklovatět na lžíci másla a oleje. Cibuli a stvol celeru nadrobno nakrájet a chvíli dusit. Přidat okapanou čočku, rajčatový protlak a přilít horký vývar. Přikrýt pokličkou a na mírném ohni hodinu vařit. Nakonec čočku osolit, opepřit a přidat buřtíky opečené na oleji. Před blížícími se Vánocemi se možná hodí kapr na umbrijský způsob:

Regina in porchetta Kapr ve fenyklové omáčce kapr, asi 1,5 kg 100 g uzené šunky nebo špeku 3 větvičky rozmarýnu 1 lžíce fenyklu

4 stroužky česneku šSáva z půl citrónu půl sklenice olivového oleje 1 citrón sůl a pepř Kapra vykuchat, odstranit šupiny a umýt. Lístky rozmarýnu otrhat. Šunku se semeny fenyklu, česnekem a rozmarýnem umlít na strojku na maso. Touto masou kapra zevnitř potřít, položit do ohnivzdorného pekáče a v předehřáté troubě při 200 °C asi 30 minut péci. Citrónovou šSávu smíchat s olejem a kapra tím občas potřít. Ozdobit kolečky citrónu a podávat.

Serpentone Jablkový závin, při čemž serpentone znamená česky fagot. Společným jmenovatelem obou je zřejmě protáhlý tvar. 3 sušené švestky 3 sušené fíky 50 g hrozinek 100 g nahrubo posekaných mandlí 50 g posekaných vlašských ořechů 50 g posekaných piniových jader

150 g cukru 3 šálky olivového oleje 5 lžic bílého sladkého vína 400 g mouky 1 šálek vody jablka 1 žloutek Švestky a fíky posekat, spolu s hrozinkami, mandlemi, ořechy a piniovými jádry smíchat s polovinou cukru, polovinou oleje a vínem a chvíli nechat stát. Ze zbylého cukru, oleje a mouky vypracovat těsto a nechat je odpočinout. Oloupaná jablka nakrájet na tenké plátky. Těsto vyválet na čtvercovou placku, poklást ji jablky a ořechovou masou a srolovat. Potřít žloutkem a v předehřáté troubě při 180 °C asi 45 minut péci. O Vánocích se více než kdy jindy dodržují tradice. A jistě není nad obalovaného kapra a tradiční český závin. Ale po Vánocích by se možná mohlo zkusit něco jiného, třeba z kuchyně italské Umbrie. Hana Tomsová

Reklama

42

Chlumecké listy

Reklama

Trochu humoru „Nevím, co mám dělat, manžel se celé noci toulá.“ „Můj to taky zkoušel, ale odnaučila jsem ho to. Když se vracel v noci domů, volala jsem z ložnice: To jsi ty, Pavle?“ „A to pomohlo?“ „Jo, manžel je Jaroslav.“ „Haló, pane, kam vedete tu krávu?“ „Prosím, to není kráva, to je vůl.“ „No dobře, proč jste ho sem přivedl?“ „Po zkušenostech s vámi jsem si vzal s sebou tlumočníka.“ Mikuláš: „Tak jestlipak posloucháš tatínka a maminku?“ „Prosím poslouchám, ale oni si někdy šeptají.“ Na dveřích jednoho kostela v Itálii vyvěsili tento nápis: „Vstoupit do svatostánku v mini nebo v šortkách je stejný hřích, jako svést manžela bližní své!“ Druhý den tam bylo připsáno: „Obojí jsem vyzkoušela. Nedá se to porovnat.“

12 / 2002

Termín uzávěrek a vydání výtisků Chlumeckých listů pro první pololetí roku 2003 Číslo 1 2 3 4 5 6

Datum uzávěrky čtvrtek 9. 1. čtvrtek 6. 2. čtvrtek 6. 3. čtvrtek 3. 4. středa 7. 5. čtvrtek 5. 6.

Datum čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek čtvrtek

vydání 30. 1. 27. 2. 27. 3. 24. 4. 29. 5. 26. 6.

Na břehu ostrova stojí zarostlý vousatý muž a mává rukama na loy plující okolo. „Kdo je to?“ ptá se jeden pasažér kapitána. „Nevím, ale vždy se takhle raduje, když plujeme kolem.“ Dva kamarádi si prohlížejí rodinné album: „A tady je moje paní, ale je to momentka, protože má zrovna zavřenou pusu!“

43

ČASY MINULÉ

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

Prvního měsíce září byl jsem návštěvou u kapitána Janíka v Irkutsku. Byl ubytovaný, jakož i celá delegace v osobních vozech na nádraží. Jak nás spatřil (byl se mnou švagr Hejcman), ihned nám sdělil, že nás prý již čekal. Ovšem my ho zahrnuli vzápětí otázkami, načež on nám vyprávěl o situaci doma. Mně pravil, že moje žena byla u něho v Chlumci a jest prý to doma v pořádku. Také strýček Hruška mu prý se svojí kapelou hrál v hotelu Liverpoolu. Ještě po mnoha drobnostech týkajících se tamějších našich krajanů vyprávěl také o situaci politické. Mezi jiným také, že dr. „Kramář“ prý chtěl nejen nás neodvolat z Ruska, ale ještě vojsko sem poslat. Také jsme mu pomohli, pravil, ze sedla (z vlády). Když jsem se ho ptal, jakým dojmem naň působila slavnost, vzal velký svazek listin a ukazujíc ho, odvětil: Vidíš, to jsou všecko žaloby a stížnosti od mužstva. Pokračoval: Já přece naše hochy dobře znám a vím, že když chtějí, tak skutečně těžko v druhém národě hledat jim rovných, však oni mají také cit a trpce nesou přehmaty, kterých se na nich zdejší vedení dopouští. Třetího t.m. přijela delegace k našemu pluku do Inokentěvské, kdež její členové někteří měli přednášku. Naši divadelní ochotníci na jich počest dávali kus „Sen dobrovolce“ a za několik dnů na to delegace odjížděla na západ k naší třetí a druhé divisi.

Reklama

44

Kchop z Chroustova u Poděbrad Při našem vystoupení v r. 1918 proti bolševikům bylo mnoho Čechů, zdejších usedlíků, kteří při ustupování našeho vojska od Volhy, nechtějíce zůstati pod terorem rudých, raději opustili svoje hospodářství a jeli s námi. Tak i rodina výše uvedeného Čecha stála s námi, ubytovaná jsouc ve vagóně v Inokentěvské. Seznámil jsem se s nimi a zajímala mě jejich historie. Na začátku války žili na „Volyni“. Však při nástupu Němců v 15. roce na jaře odstěhovali se do Kalužské gubernie stranou od Moskvy, kdež si koupili 20 desjatin země a sdělávali ho na pole. Vypravovali mi, jak se napracovali do úpadku, a když začínali míti vyhlídku na lepší živobytí, opět museli zanechavše tam vše, utéci s námi. Nyní, pokračoval Kchop, rádi bychom již to Rusko neviděli a byli v našich svobodných Čechách. Potom ona rodina odjela na východ a víc jsem se o ní nedozvěděl. Sport v našem vojsku pěstoval se velmi hojně. Zvláště „fotbal“. To náš časopis stále oznamoval střetnutí plukovních družstev a potom docela vybrané družstvo druhé divize přijelo do Irkutska na zápas s vybraným mužstvem divize první. Naše divize to prohrála, a tak druhá po vítězství i nad třetí divizí stala se primátorkou sportu našeho vojska na Rusi. Toho času také generál „Gajda“, který byl u ruského vojska vrchním velitelem severní ruské armády, po její porážce u Permu, dostal se do konfliktu s živly stojícími na význačných místech ve vládě a následek toho byl, že byl diktátorem admirálem Kolčakem propuštěn z úřadu. Odebral se do Vladivostoku. Však byly mu strojeny ze strany vládní úklady o život a v samém Vladivostoku odhalen proti němu směřující atentát, při němž dva ruští důstojníci, eseři, byli při úkladu sami zastřeleni. 28. m. září psaly noviny, že deset německých lodí nacházejících se v čínský vodách bude použito k naší odpravě. Však nějak to ztichlo a lodi doposud (píše se datum 8. 11. 1919) nejedou. Naši páni nás vždycky něčím potěší, abychom měli na co myslet, a když to sestará, vymyslí si opět něco nového. 11. listopadu padá zde sníh. Husté vločky sněhové zalepují oči, a tak dává o sobě znáti pátá zima v Rusku. Také slaví se pětileté výročí založení družiny zde na Rusi. A následující dny začínají se vlaky prvního pluku odpravovati do Vladivostoku. Do velikonočních svátků 1920 má býti celá první divize na moři. Dej to Bůh. Život zde jest čím dál tím horší. Drahota stoupá denně. Kurz ruble klesl na 1/2 kopějky. Vláda admirála Kolčaka nemá mezi obyvatelstvem přízně a tím stojí na sopce, která hrozí každým okamžikem vybuchnouti. My, naše armáda, jsme zde jako loyka na rozbouřeném moři. Ještě dobře, že mají před námi respekt. Kdyby toho nebylo, bylo by s námi zle. Bili by nás jak bolšáni, tak i kolčakovci, neboS oběma jsme zde velmi nepohodlní, proto již kdybychom měli to vše z krku, valně by se nám ulehčilo. Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

2. 11. jest Dušiček. Vzpomínám, zdali doma ještě kdo krášlí hrob milené matičky, babičky a milého pantáty. Mučím se duševně a východu žádného není, jen stále čekat, čekat a trpět. A proč: ta odpověy, kterou si dáti musím, mě pálí jak žhavé železo a duši naplňuje jedem a záští. Proč zde máme stále trpět? 13. 11. dal jsem se fotografovat, bych mohl aspoň obrázek poslat domů mileným dítkám a ženušce. - Padá opět sníh. Ty dny nás ztrhla zpráva o vzetí „Omska bolševiky“ a rozval sibiřské armády, která dílem se rudým vzdala, dílem rozutekla. Tak daleko to přivedl papírový „všeruský vládce“. Naši nalézající se tam poblíže, rychle se stahují k východu. 20. 11. máme naši hudební Cecilku. Vydařila se znamenitě. Čistý výnos věnovaný „českému srdci“ obnáší něco přes 13 000 rublů. Ve Vladivostoku došlo ke srážce mezi gen. Gajdou a Rozanovem, velitelem Dalekého východu, v kterémžto boji Gajda byl zajat, a do 3 dnů měl opustit Rusko, což také učinil. České části boje se nezúčastnily, zůstávajíce neutrálními. 1. prosince 1919 odjíždějí invalidé od nás z Inokentěvské, mezi nimi švagr Hejcman, starší náš Marek, Solnička, Nývlt a Červenka. S Hejcmanem jsme se ani nerozloučili. Naše duše rozešly se na celý život. Tak bude aspoň lepší nám oběma. On má jiné vychování, jiné náhledy, já také. Podobenku poslal jsem zároveň s psaním po Markovi. Hrajeme jim na nádraží na rozloučenou. Vlak se hýbe a u mnohých viděti slzy na osmahlých lících. ŠSastnou cestu.

Páté Vánoce v Rusku (1919) Kdy již bude konec tomu duševnímu strádání, kdy bude již jednou konec našemu vyhnanství? Takové a podobné myšlenky víří ti hlavou a nechuS ke všemu na světě stále se stupňuje. Nikdy jsme neměli svátky v Rusku tak smutné jako tyto. Jídla toho jsme měli bohudík dost, však co jest to vše platno, když myšlenky nás všech zalétaly tam daleko do naší milé, drahé vlasti. Nikdy tak se mi nestýskalo po domově jako tenkrát. Již prý po svátcích pojedeme do Vladivostoku. A k tomu ke všemu jest ve městě Irkutsku opět nový převrat a sice „eserovský“. Kolčakova vláda opět padla. Co z toho ze všeho bude? Nebude nám to překážet v odjezdu? Již jsme z toho celí nervózní. První pluk již odjel z Vladivostoku celý. To jest štěstí. Svátky přešly a my se připravujeme na cestu. Kéž by to již bylo. Trápí mě kašel a rýma. Každý již se na to těšíme. Konečně přece snad pojedeme. Zítra 28. prosince prý pojedeme, tak nemohu psáti více inkoustem, proto uzavírám knížku a dám ji do bedny. Dnes 28. prosince vyjíždíme z Inokentěvské. Ve 3 hodiny odpoledne právě jde v Irkutsku boj mezi esery a starou vládou. 29. t. m. stojíme v Irkutsku. Rozebrali nám dráhu, tak čekáme, až ji spraví. Ve městě jde od rána od 9 hodin nepřetržitě boj. V noci na 30. t.m. broněviky atamana Semenova snaží se dostat do Irkutska, však náš ešalon přece ještě projíždí. Ráno 30. st. Michajlovka. Na 7. tu-

Reklama

12 / 2002

45

ČASY MINULÉ

nelu nemáme vodu v parovozu, tak parovoz sám pro ni jede napřed. V 11 hodin dopoledne přijíždí zpět, načež jedeme dále. Do Sudjanky přijíždíme v noci na 31. Zde stojí dva broněviky Semenova. Ve 12 hodin v noci vyjíždíme. Mám právě službu. Hrozí nám srážka se Semenovem kvůli parovozům. Projíždíme kol jezera „Bajkal“. Vlny hučí za noční tišiny. Ráno v 8 hodin 31. dojíždíme na stanici „Tanchoj“. Večer Silvestra. Ještě nikdy nebyl tak smutný jako letos. Ve 12 hodin v noci bratři od 6. roty, kteří s námi stojí na nádraží a kteří mají také svoji hudbu, vyhrávají Novému roku. Ráno na Nový rok 1920 v 10 hodin dopoledne jedeme dále. Ve 12 hodin dojíždíme do stanice Misovaja. Nudná stanice.Mléko stojí butelka 30 rublů, čekáme na 10 vagónů, které nám zůstaly vzadu. 6. ledna hrajeme Američanům na večírku. Však oni jsou jak zvěř. Místo potlesku mají na povel „Hep, hep“ načnou všickni: Hééééé. Také nám ukazovali závody v jídle. Stojíme stále v Misové. Proslýchá se, že nás Semenov nechce pustit dále. Dne 9. ledna ve 12 hodin v poledne rozkaz 6. rotě a 2. kulometné odzbrojit místní semenovskou posádku. Vše prošlo hladce bez výstřelu. 10. ledna zpráva, že až do Irkutska dráha v našich rukách. Ten den v poledne jde náš hudební oddíl do služby hlídat zajaté semenovce. Mezi nimi též já. Jezdí nyní rychle za sebou naše ešalony ze západu a bojové ujíždí ihned dál na východ, kde Semenovci mají již srážku s americkým 27. plukem stojícím na Verchně Udinsku. 11. v poledne přišli jsme ze služby a 12. po půlnoci náš šalon jede též na východ. Ráno toho dne pro-

jíždíme stanicí Posolskaja. V poledne dojíždíme do stanice Celenga a po obědě dále. O 1 1/2 h. stanice Talovka. Ve 2 h. stanice Tatarinovo. Se soumrakem st. Divisionoje. Zde se opět odzbrojuje, neboS místní Semenovci nic ještě nevědí. Odzbrojuje 7. a 8. rota. V noci projíždí obrněnec Orlík. 13. stojíme stále na místě. 14. večer o 6. hodině odjíždíme do Verchně Udinska. Jest příměří. Japonci, zdá se nám, se nám staví také v cestu. 15. odpoledne asi ve 4 hodiny vyjíždíme z Verchněho Udinska a k ránu na 16. jsme v Petrozavodsku. 16. odpoledne ve 2 hodiny jedeme dále. V noci na 17. dojeli jsme st. (depa) Kilok. Ve vagóně máme stále veselo. Hrajeme dudáka. Zde se neodzbrojovalo. V noci na 19. ledna k ránu jsme vyjeli a v 8 hodin projíždíme stanici Aušengo. Ve 12 hodin Moksou, což jest asi 130 verst před Čitou. Ve 2 hodiny odpoledne dále. V noci na 20. st. Černovskaja (asi 18 verst před Čitou). Zde stojíme celý den. Večer ten den nám dali parovoz, tak zase ujíždíme. Opět večer projíždíme Čitou. Japonci nám dělají stráž na nádraží. Bojí se, abychom nemluvili s ruským lidem mnoho. Proklatí buržuji, stále nechtějí se vzdát vlády nad ruským lidem. 21. dojeli jsme ráno do st. Adrianovka. 22. ráno jedeme dále. V poledne stanice Olověnaja, kdež stojíme krátkou dobu, načež ujíždíme dále. Koupil jsem na stanici Adrianovce kufr, tak to po cestě dávám do pořádku. K ránu na 23. st. (depo) Bopzja. Samé obtíže s parovozy. Zde dostal Kaše dopis od Hejcmana. 24. ráno jsme přejeli hranice Ruska a stanuli jsme na stanici Mand-

Reklama

46

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Reklama

žurie. Zde jsem chtěl koupit ženušce na šaty, však vlak jel hned dále. 25. st. Chajlar. Zde stojíme celý den. Všeckno úžasně drahé. Sibiřské peníze zde nechtějí. 26. st. Bucheda. Odpoledne dále. V noci na 27. st. Gajatun. Nyní jedeme stále rychle. Serpentiny. Stanice Anda. Obchod s Číňany. Charbinem projíždíme v noci. Škoda. Chtěl jsem koupit zde nějakou látku. V noci dále. 29. Chandochedži. Zde jsem koupil 1 1/2 aršinu hedvábí. Škoda, že mám málo peněz. 30. stojíme 40 verst před Pograničnou. Zde jest krajina nádherná a dost teplo, jako u nás v březnu. 2. února odpoledne jedeme dále. Serpentiny. V noci na 31. jsme tam dojeli. Celý den 31. tam stojíme. V Nikolsk Usurijsku prý opět převrat. Na 1. v noci vyjíždíme z Pograničné. Ráno v Usurijsku. Zde lékařská prohlídka. Odpoledne mám službu. Padá sníh. Napadlo ho do rána velké množství. 2. dopoledne přijel štáb divize a hned jel dále. Na západě bolševici napadali na naše části, proto museli shodit most. Odpoledne máme zkoušku. Mrzne. Máme všichni zlost, že nejsou ve Vladivostoku pro nás ještě lodě. 3. ráno jsme měli zkoušku. Bratranec Arnošt, jedoucí z Vladivostoku, mě navštívil. Dal mi hedvábný šátek. Večer jel do Charbinu. 4. přijel k nám Coufal. Již jsme před samým Vladivostokem. 7. jsem byl u br. Ditricha z Chlumce. Jest v armádní prodejně. Dal mi ke koupi pár střevíců 650 R. Doutníky, peněženku a hedvábné šátky 550 R. Zítra musím zapakovat též tuto knihu. Tu již nebudu vidět, až jestli bůh dá, doma. Asi za 14 dní se máme nakládat na lodě. 12 / 2002

Kéž Bůh vyslyší moji prosbu a dopřeje mi šSastný návrat k drahým.

Cesta po moři Odstěhovali jsme se na tzv. „ruský ostrov“, ve Vladivostoku kdež jsme měli čekati na loy pro nás určenou. Bože, ta dlouhá chvíle. Až konečně přijela dne 24. m. února americká loy „Scheridan“, však tu si vzal štáb I. divize, načež 28. t. m. odjela. Asi 10. m. března přijela jiná loy jménem „Madawaska“ (býv. něm. loy „König Wilhelm II.“) a ta již byla naše.

Den odjezdu Dne 12. m. března 1920 utkvěl v mé paměti nesmazatelně. Krásné sluneční jitro, jakých ve Vladivostoku bývá pořídku. Všichni jsme shromážděni na palubě a čekáme vyzvednutí kotvy a odražení od břehu. Jest to okamžik pro nás posvátný. Jest nás na lodi přes 2 000 lidí a každý z těchto má svoje milé i neblahé vzpomínky na tuto zemi, na tuto bratrskou Rus, která byla k nám přes všecka utrpení přec jen laskavou druhou vlastí. Pohroužil jsem se v myšlenky a do očí vkrádaly se mi mimoděk slzy. VždyS jen ještě několik okamžiků, několik pohledů na zasněžené hory a rozloučíme se s Tebou, milená, drahá kolébko naší revoluce navždy. Opouštíme tě, však v našich srdcích máš jisté věčné místo. Budeme Tě vždy vzpomínat jako vzpomínáme všeho, co nám bylo kdysi drahým. Dě47

ČASY MINULÉ

tem našim vyprávět budeme o Tobě a tvojí kráse, bohatství i utrpení. Buy s Bohem, nezapomeneme. Náhle lodní kapitán dává povel kotvy vytáhnout nahoru a lano od břehu odepnout. Vše vykonáno lodním mužstvem okamžitě, načež loy pomalu odráží od břehu. My, hudba hrajeme na zádi lodi „loučení“ a mně nástroj se chvěje z rukou, div mi nevypadl a na mnohých lících otrlých legionářů bojovníků zříti slzy „Do svidanie“, „ŠSastlivuju puS želajem“ - sbohem, na shledanou, šSastnou cestu přejeme, volají ze břehu na nás ruští železniční zřízenci a naši známí. Loy začíná se rozjížděti, stroje pracují plnou parou a my všichni seskupeni jeden na druhém jsme na palubě a díváme se ke břehu, který se očividně menší a zmenšuje. Kolem poledne ztrácíme pevninu úplně a kolkolem nás, kam oko dohlédne, voda a zase voda. Něco velebného, dojem, který pocítí každý, kdo poprvé ocitne se na širém moři. Každý jsme zalezl na svoje vykázané místo a většina z nás prožívá v nitru svém asi takové pocity, jaké míváme, když se na neurčitou dobu, snad navždy loučíme s nějakou drahou bytostí. - Loy pluje s velkou rychlostí (asi 13 angl. mil za hodinu). Ačkoliv jest to parník obrovský, přece při pohledu na to nesmírné množství vody jest to pravá skořápka. - Ve 2 hodiny máme oběd. Obědváme v jídelně 3. třídy, však jídlo je velice skrovné. Asi 1/4 litru polévky, 3x na lžíci rýže a to prý jest dost. Každý máme po jídle větší hlad než před ním. To prý se na lodi nesmí mnoho jíst, neboS prý to působí špatně na

Reklama

48

žaludek a onemocněli bychom mořskou nemocí. Nastává večer. Jsme shromážděni na palubě a vzpomínáme. Moře jest klidné. 13. ráno díváme se na vycházející slunce. Pohled čarokrásný. Poněvadž hladina moře jest rovná jako stůl, jest viděti tam daleko na východě všemi barvami hrající vodu, toS předzvěst zlatého slunéčka, které skutečně za malou chvilku počíná vylézati. Nejdříve jako elektrická žárovka, která se stále větší a zvětšuje, až jest vidět celou onu ohromnou sluneční kouli v celé své kráse. Na pevnině něco podobného člověk nemůže spatřiti nikdy. Přitom také námořníci vytahují na stožár vlajku československou a na záy lodi americkou. My přitom hrajeme hymny, nejdříve americkou a potom českou a slovenskou, což se opakuje každý den. Kouřiti smíme jenom na palubě. Dopoledne máme zkoušku v jídelně. Odpoledne jest krásné počasí. Pozorujeme z paluby moře. Též velrybu jest v dáli viděti, jak vypouští ze sebe vodu do vzduchu. Kolem třetí hodiny na obzoru vidíme nějakou loy, však brzy se nám ztrácí z očí. Též jest viděti pobřeží Koreje. Jdeme spát, však všickni máme nehorázný hlad. 14. opět krásný den. Moře klidné. 15. moře rozbouřené. Mnoho našich bratrů zvrací následkem houpání se lodi. Pocit, každý kdo poprvé jede po moři, má velmi nepříjemný. To zdá se, jako by člověk se propadal do nějaké propasti a zase do závratné výše. Někdo lépe, když leží, někdo zase musí chodit. Také já jsem ulehl a bylo mi dobře. Asi v 7 hodin ráno jsme potkali rybářskou loyku, která zápasila s vlnami, však o pomoc rybáři nežádali. Co chvíli octli se v údolí vln tak, že je nebylo ani vidět, a již jsme mysleli, že jsou smeteni, neboS vlny šly až na 15 metrů vysoko, až zase loyka s nimi objevila se na vrcholu. S napětím pozorovali jsme zajímavý zápas a divili jsme se, s jakou chladnokrevností rybáři loyku řídí. Vál silný severozápadní vítr, který opíral se o našeho kolosa, že se občas zakymácel. Mnoho krajanů nás jede a sice: Synek (Vápno), Křivka (Stará Voda), Hlaváček Jan (Pamětník), Věříš Ant. (Lučice), Špás Frant. (Malé Vykleky), Pivokoňský (Žiželice) a pak ještě mnoho z bydžovského kraje. Celý náš transport čítá kromě lodní posádky asi 2 200 lidí. Odpoledne slavnost: výročí tříletého trvání (založení) pluku našeho. Řeční: gen. Šokorov a po něm podplukovník Němec. My na palubě koncertujeme a hrajeme tento program: overtura „Libuše“, směs „Mikuláš Zrinský“ a valčík „Estudrantina“. Však nálada vesměs u mužstva skleslá následkem hladu. 16. moře klidné. Dopoledne máme my, hudba, zkoušku. Však hlad, hlad mě trápí. Jest sice pravda, že na lodi se má mírně jísti, však to, co dostáváme my, to již přesahuje všecko. Všeobecně převládá názor, že nás „páni z Ameriky“ béřou, jak se patří „u huby“. Oni nás sice převáží za určitou sumu proti celému zaopatření, a proto nás tak krmí, aby jim něco zbylo. Naši důstojníci buy nemohou neb nechtějí zakročiti. Před námi jede holandská loy, dostali jsme z ní radiotelegram. Večer vidíme na západě světlo majáku od přístavu „Hong-kong“, kterýž míjíChlumecké listy

ČASY MINULÉ

me, jedouce dále na Singapur. Jdu spát, však žaludek mám prázdný. Naděje, jen naděje, že jedu k mým drahým, mě posiluje. 17. ráno vstáváme a loy se hrozně kymácí. Nebe jest zachmuřeno a vzduch velmi těžký. Lodníci prorokují k večeru prudkou bouři. Dnes mořská nemoc krutě řádí mezi kamarády, však já jsem stále zdráv. Večer skutečně nastává kupodivu rychle a vůkol neproniknutelná tma, že by jí mohl krájet. A do toho blýskání provázené vzdáleným hřměním. Hoši na palubě zpívají a můj duch dlí - tam daleko - daleko. Zítra již to bude 6 dní, co jsme stále na moři. Jedeme do Singapuru bez zastávky. Kolem 10. hodiny večer rozpoutává se bouře a my jdeme raději spát. 18. ráno se probouzíme a jest nám všem ohromné vedro. V noci prý jsme přejeli obratník Raka a nacházíme se tudíž v tropickém pásmu. Moře jest klidné. V 10 hodin dopoledne dostali jsme helmy na hlavu proti slunci a plátěné kalhoty. Odpoledne hrajeme opět koncert na palubě pro hochy. Chodíme jen v košilích a bosi a přece se úžasně potíme. Také dnes zahájili zde šachisté turnaj. Máme ujeto z Vladivostoku 1800 mil (mořských) a asi 1100 máme ještě do Singapuru. Až potud jsem to měl napsané. Toto dopisuji za 37 let, jak a pokud to ještě pamatuji. Přijeli jsme do Singapuru, kdež jsme byli asi tři dny. Ze Singapuru „Tichým oceánem“ do „Kolumba“, pak Aden, pak Rudým mořem, kde jsem viděl pomník postavený v místě, kde dle bible Mojžíš pře-

vedl svoje lidi. Potom „Suezským průplavem“ do Jaderského moře a konečně - Terst. Do Terstu jsme dojeli 17. - 18. dubna 1920. Pak vlakem přes jižní Tyroly a horní Rakousko do Prahy. To bylo 24. dubna 1920. Z Prahy jsme jeli do Kroměříže na Moravu, kde měl náš třetí pluk mít sídliště. Dříve nás domů nepustili, až z Moravy na týden dovolené. Konečně po tolika letech jsem vylézal v Chlumci z vlaku a šel jsem pěšky k domovu. Na hrázi jsem potkal švagrovou Haňu, která se se mnou vrátila a u „Skalky“ jsme potkali mou manželku a malou Mařenku s Liduškou. Vezli se na Hatašovým žebřiňáku. Jeli mně již naproti, protože jsem jim telegramem oznámil můj příjezd. Po týdnu dovolené jsem jel zpět a demobilizován jsem byl až v listopadu t. r. To jest stručně vše až do mého příjezdu domů. Dále rozepisovati se o životě potom doma nebudu, jelikož to jest již mé rodině vše známo. V r. 1921 se nám narodila Věruška, za rok na to „Venoušek“, který krátce po narození zemřel, v r. 1923 Oldřich a ještě v r. 1927 Ladislav. V r. 1925 jsem na přání hudebníků založil v Klamoši kapelu. V této funkci jsem byl až do r. 1950, kdy bylo kapelnictví zrušeno jako živnost. Zůstal jsem však vedoucím hudebního odboru až do r. 1957 (do 30. března), načež z důvodů zdravotních jsem se toho vzdal. Musím se vrátit zpět a sice: v r. 1936 zemřela moje tchýně a v r. 1945 28. prosince moje manželka. Co toto píši, jsem již plných 12 let vdovcem. Jak dlouho ještě budu?

Reklama

12 / 2002

49

ČASY MINULÉ

Naši krajané v zahraničním odboji za I. světové války V úvodu chci poznamenat: „národ, který si neváží svých hrdinů, nemá nárok na svou další existenci.“ Pomalu bude končit příběh pana Těšíka z jeho válečných příhod na Rusi. Hledal jsem, kde se bralo takové uvědomění či vlastenectví v těch lidech, kteří bojovali a umírali za svou vlast. U nás na Chlumecku není téměř jediné vísky, ve které bychom nenašli pamětní desky se jmény legionářů. Snad to byli hlavně kantoři na různých školách, mnohde i vesnických, dále Sokolové a různí písmáci, kteří neustále vštěpovali hlavně mladým lidem touhu po svobodě a svobodné vlasti. Tento jev byl ještě pěstován v období první republiky, kdy byla veliká úcta k národní hymně, vlajce, k české literatuře a národním písním. VraSme se však k úderu první světové války, které rázem zasáhly do života našeho kraje. Uprostřed nejpilnějších žní roku 1914 povolal rakouský císař záložní vojáky do boje. Naši krajané bývali většinou povoláváni ke 36. pluku, ve kterém hned od začátku byla nálada protirakouská, takže již r. 1915 došlo k rozpuštění tohoto pluku. Šestatřicátníci byli rozhozeni k plukům německým a mayarským, kde museli snášet všemožná bezpráví. Jejich ná-

rodní a slovanské cítění bylo soustavně uráženo. Naši vojáci si tím více uvědomovali tíhu rakouské poroby, jež na nás byly po staletí páchány. Proto se radovali z každého rakouského neúspěchu a za každých okolností se snažili projít peklem fronty ke slovanským bratřím, v nichž tehdy viděli své spojence a ochránce. Za hranicemi se Češi i Slováci dobrovolně přihlašovali do českých legií a slibovali raději zemříti, než se vrátiti do porobené vlasti. Vedeni svým tehdejším vůdcem tatíčkem Masarykem, jenž za hrozné války dovedl stmeliti Čechy a Slováky v zahraničí v jeden celek, jenž dovedl se svými spolupracovníky získat svět pro spravedlivou věc československou. I lidé našeho kraje přispěli v důstojném počtu k našemu osvobození „stali se legionáři“. Od dob husitských není slavnější epochy v dějinách našeho národa a je v jeho povaze, že brzy zapomíná utrpěných příkoří, zapomíná však také nedávné minulosti, zapomíná, že věrných synů národa a jejich mužných ctností je nám a bude v budoucnu stále třeba. Jindřich Celler

Reklama

50

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Marie Adamcová

KLAMOŠSKÉ VZPOMÍNKY

Rod Mám na stole rozložené fotografie jak karty k vykládání pasiánsu. Lovím v těch zašlých secesních formátech s ozdobnými bordůrami, s rohy vykousanými od rybiček, podoby svých předků a příbuzných v různých fázích jejich života a zvětšuji si detaily jejich rysů lupou. Jednou z nejzajímavějších fotografií je velké seskupení lidí, stupňovitě uspořádaných asi do šesti řad nad sebou. Fotografie je už velmi matná, ale je z ní možné vyčíst čas a snad je i osudovou výpovědí všech do něho zasazených - a ještě ilustruje událost, která je svedla do dějového zobrazení. Skupina mnoha rodin je na svatbě, protože uprostřed ní je ženich s nevěstou. Je v závoji, celá v bílém, on v černém obleku a v tvryáku. Úplně vpředu na zemi sedí dvě asi patnáctiletá děvčata, nad nimi stojí dva pětiletí caparti a vlevo i vpravo od nich sedí na židlích drůžičky s mládenci a vždy jako třetí mladá dívka. Třetí řada je nejdůležitější. Uprostřed je nevěsta s ženichem, za nimi vykukuje hlavička maminky nevěsty se starší dcerou s batoletem v náruči. Hned vedle ženicha je ještě jedna drůžička a mládenec. Je to můj otec se sestrou Mařenkou. Je ještě téměř chlapec, odhaduji jej na šestnáct let, protože svůj tvryák na hlavě nese přece jen trochu rozpačitě a Mařenka, i když je o čtyři roky starší, je tu ještě svobodná. Podle toho usuzuji, že fotografie může pocházet z roku 1908 - 1909. Poznávám tu také svou babičku. A když je tu ona, ten za ní je určitě dědeček. Je to snad jediný doklad, jak dědeček vypadal nedlouho před svou smrtí. 12 / 2002

O babiččino rameno se opírá paní, která je mé babičce neuvěřitelně podobná, jen hlavu má zavinutou v bohatém žinilkovém šátku. Je to s největší pravděpodobností její sestra. Ta, provdaná do zámožné usedlosti Fořtových. Babička, o deset let mladší, je na svůj věk více utrápená, takže časový rozdíl mezi sestrami není patrný a vypadají jako dvojčata. Muž tety Anny tu má jen ramena, hlavu z jeho postavy vykousaly rybičky. Zůstala tu jen bílá skvrna. Otáčím kartu fotografie na zadní stranu, kde mám zakreslené siluety jednotlivých lidí i s poznámkami u větší části přítomných. Identifikaci jsem pracně sháněla po nejstarších pamětnících a nejvíc mi pomohla tehdy čtyřiaosmdesátiletá Jaruška, kdysi Kasalová, vnučka babiččiny

sestry Anny. S Jaruškou a Vendulkou jsme se asi před deseti lety sešly na pohřbu Bedřišky, která se na jedné z fotografií opírá jako sedmileté děvčátko o koleno mé a vlastně i její babičky. Něžné, půvabné, černooké děvčátko. A tey měla už pohřeb jako osmdesátiletá. Pane Bože! Na fotografii je i Vendulka, která tu je Bedřišce jen po ramena - je mladší asi o čtyři roky. Po hostině v restauraci poblíž krematoria v Pardubicích jsme zajely ještě k nám na kávu a na kus řeči. Usedly jsme v mém podkrovním atelieru a já přinesla staré secesní album a konečně se dozvěděla to, co pro mne bylo dosud zcela ztracenou minulostí. Jaruška energicky a s jistotou, prstem své stále elegantní ruky ukazuje na jednotlivé postavy svatebčanů. „Tak tady v nejvyšší řadě hned zkraje jsou Pánkovi z ChýšS. Hned vedle je Bejvalej-Havlín. Vedle něho je Havlín-Záleský se ženou, - byl lesním - i tady ve Štítě. Stojí vedle Havlínových-doleních a u nich stojí Havlín-Kopecký. Honza, jejich syn - ten pětiletý (já jej znala jako milého pána a ctihodného starostu) je tady nad těmi děvčaty. Pod Havlínem, tady vpravo, je má babička Anna. Bydlili tehdy v usedlosti naproti škole.“ „Ano, tey tam bydlí Ouzkovi.“ „Vedle ní je tvá babička - my jí říkali teta klamošská. A hned tady je teta Kateřina, třetí a nejstarší ze sester. Myslím, že bydlila tam, co bývala tvrz. Musí tam být před jejich domem také křížek - tak nějak si to pamatuji.“ „To musí být teta Chárová - pomáhala mamince, když si nevěděla v hospodářství rady - vlastně - to musí být už její dcera -. Otec 51

Reklama

52

Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

jí svěřoval v tragických chvílích svého života veškeré hospodyňské povinnosti.“ Kdykoliv přicházela na návštěvu, přicházela s ní úsměvná pohoda, takový moudrý poklid a jistota. „Čí je to ale svatba?“ „Přece Zimy. Kupce, - a bere si Těšíkovou - bohužel si už nevzpomenu na její jméno.“ No ano. Sestru pana Těšíka, našeho kapelníka. Ve svých zápiscích z legionářské anabáze se o svém švagrovi Zimovi zmiňuje. Bože, chodili jsme si do jejich krámku kupovat o přestávkách mezi vyučováním rohlíky a mlsy. Rohlíky jsme dojídali ještě v našich bytelných školních škamnách. Po několika desetiletích se mi stala mimořádná a neuvěřitelná událost. Šla jsem pražskou Rybalkovou ulicí kolem mlékárny a z ní zavanula vůně rohlíků. A v té samé chvíli jsem náhle seděla v klamošské škole, ve své lavici, před sebou jejich zelené plochy, poryté vrypy, vyplňované neustále tužkou i perem, plné kaněk - po pravé ruce stála naše vysoká školní kamna, antracitově černá - kruhové musgrávky i s násypkou ve tvaru homole cukru. Miluna, sedící přede mnou, měla vpletené růžové mašle v cůpkách, - černá tabule. Zázrak! - Vůně mne přenesla do jiné časové dimenze - a zmizela. Jak létavice vynesla ze zapomenutí vteřinu dětství. Byl to ale vjem tak intenzívní a skutečný, že si dnes pamatuji jej i secesní ulici, dost prudce se svažující k Havlíčkovým sadům. Pan Zima mamince často vyčítal, že u nich nakupujeme méně než u Bukačů - i když jsme příbuzní. Měl pravdu. Ale nebylo to proto, že bychom k nim chodili neradi,

ale spíše proto, že s nákupem jsme musili od nich do kopce, zatím co od Bukačů to bylo po rovině. Příbuzní jsme byli přes mého pradědečka Jiřího. Byl z deseti dětí. Tety se vyvdaly do chalup 36 a 28, dva z pěti strýců se přiženili do čísla 8 a 56, další nejspíš založili nová čísla a zvětšili ves. Byli jsme jediní, kde se na gruntu udržel rod víc jak tři sta let a v průběhu toho času by podělil svými potomky téměř všechna čísla ve vsi, kdyby mnozí nemigrovali i do okolních vsí a někteří se nevraceli do stejných usedlostí v pozdějších generacích. Prst Jarušky zamířil k elegantnímu krásnému muži, pod nímž stála hezká dívka v šatech zjevně moderního sřihu, který se od stagnujícího venkovského oblékání lišil. „To je Fořt z Jinonic s dcerou Dobřenkou.“ A zatím, co si přibližovala fotografii k očím, zda pozná ještě další ze svatebčanů, mně se vybavilo v mysli mohutné průčelí statku na venkovské návsi pražské okrajové čtvrti, kam jsme se při svých nedělních procházkách s Vojtou zatoulali. Barokní vjezd byl dokořán otevřený - byla přece šedesátá léta. Trochu nejistě jsme vstoupili dovnitř, vše bylo kupodivu zachovalé, uprostřed čtvercového nádvoří stály velké svítící hodiny a světe div se, ukazovaly přesný čas. Statek byl už spíš využíván jako sklady, ale nepůsobil takovým zmarem, jako většina dvorů a větších selských usedlostí v tomto dějinně nehostinném období. Tak to byl jejich domov - jak jsem se později dozvěděla. Kam se poděli ti dva a jaké „radovánky“ jim uchystalo komunistické období? Nechci domýšlet. Bedřišku s rodinou vyvezli o půlnoci jen

Reklama

12 / 2002

53

ČASY MINULÉ

s tím nejnutnějším až k Šumperku na zbědovaný státní statek, Vendulku se čtyřmi malými kluky za Tanvald a strýce do vězení v Jáchymově, kde kutal s ostatními vězni uran - tak - bez jakékoliv ochrany a to všechno jen proto, že si jeho rodiče dovolili vydělat v Americe a za to si - ta drzost - založili továrnu v Přelouči. A nejvíc jim ublížilo, že jejich zaměstnanci bránili znárodňování. Nechtěli, aby „jejich vykořisSovatelé“ odešli. Továrna byla spíš velký rodinný podnik. Chvojkovi byli velmi slušní a střídmí lidé a ortodoxní evangelíci. Jinonický Fořt byl zřejmě svědkem ženicha. Znali se jistě jako děti. Jejich usedlosti spolu sousedily. Ty další svatebčany už Jaruška neznala. Její otec Kasal vlastnil dvůr Žabí Lhotku mezi Nepolisy a Lužcem a za ženu si vzal dceru Fořtových. A aby spletitého příbuzenského přediva nebylo málo, jeho bratr si přivedl otcovu sestru Mařenku. S největší pravděpodobností se poprvé spatřili právě na této svatbě. Pátrám lupou v bledé fotografii jak Šerlok Holmes. Ano! Nemýlím se. To, co se mi původně jevilo jako stromy na pozadí fotografie, je stoh slámy s bílými čepičkami sněhu na jeho nerovnostech. Na stupních odebírané slámy vytvořil fotograf hravě ze slámy v závětří stodoly pro budoucí scenérii schůdky. K identifikaci ostatních mi pomáhá logika. Mládenec po pravé straně je nápadně podobný ženichovi, bude to nejspíš jeho bratr. Také stářím budou nepatrně od sebe. Ano - Zima Karel, zakladatel čísla 56, bratr mého pradědečka

Reklama

54

a tohle je jeho syn. Urostlý, tvryák s ledabylou elegancí k levému uchu - pamatuji si, když přicházel za otcem, už pochopitelně jako starší muž, - vojákovali spolu v Karpatech, zavládl u nás halas a veselí. Otec hned naléval, upili domácí slivovičky - a jak býval většinou mlčenlivý, náhle ožil. Vyprávěli a smáli se, jak pili vodu z potoka v těch zatracených Karpatech a když si jednou vyšlápli výš proti proudu, ležela v něm chcíplá kobyla. A jak neměl strejda peníze na cestu do Vídně na světovou výstavu a jak se objevil až na rakouské straně. Celý čas byl schovaný pod lavicí - no, pěkné kvítí. Byl veselá kopa. Vedle něho, to křehké stvoření, je Boženka, prý také teta, v dětství spadla a vyhrbila se jí mírně páteř. Nikdy se nevdala. Druhý mládenec bude pan Těšík. Byl o něco mladší než byl můj otec, tady na fotografii bych jej odhadovala na třináct let. Klobouk má pošouplý trochu dozadu a ruce položené stejně, jako když sedával, když přišel na kus řeči. Tak. A zbývá mi už jen mužský po levé ruce dědečka. Pokud uvažuji logicky, musí to být jeho mladší bratr a pod ním je určitě jeho herdekženuška, ruce vbok. Generál - taková prý bývala. Měli ale krásnou dceru. Vzala si lesního Celera a dlouho bydlili v lesovně na Vyšehradě u Lišic. Zbývá mi ještě sedm svatebčanů, ale víc už jich opravdu nepoznám. Potřebovala bych ještě pár nových upřesňujících informací. Šla jsem hledat nové telefonní číslo Jarušky. Chvíli jsem, s rukou na sluchátku, váhala -. Bude ještě žít? Od posledního setkání uplynulo deset let! Musím to zkusit. V domě žijí ještě její mladší sourozenci - snad se něco dozvím. Ozvala se Jaruška. Měla kupodivu svěží jasný hlas. Bože, je jí přece už devadesát čtyři let. Na fotografii Fořtových a Kasalových je jako malá holčička s mašlí ve vlasech a její bratr Míra je tu téměř v batolecím věku. Fotografie je z první čtvrtiny minulého století. Já budu naštěstí ještě delší čas chodit po houbách. Na rodinném snímku dědečka a babičky ze stejného období je otec asi jedenáctiletý chlapec a pořídil si mne až ve svých čtyřiceti letech. Smluvily jsme si schůzku - až pojedu do Prahy, určitě se u nich zastavím. Jaruška studovala malířství, máme si hodně co říci. Její první muž byl význačný architekt, spolupracovník Oswalda Polívky, a tak byl jejich život spjat s uměleckým životem a kulturním děním v Praze až do začátku války. Byl žid a naštěstí se rozhodl před válkou prchnout do Ameriky. Jaruška chtěla zůstat - nevěřili, že by válka trvala dlouho - fingovaně se rozešli - a zatím, co ona čekala, on se rozhodl zůstat a založil si novou rodinu. Jak lehce lze celý život vyslovit v několika větách. Tak lehce se radosti i strasti nahloučí do nepatrného ranečku - kdo je zná, koho zajímají? Zůstávají tu jen další noví lidé. Potkávají staré pány, staré paní a trochu jim spíše překážejí. Fotografie blednou. Berou je do ruky jen ti, kteří vzpomínají a hledají sílu k loučení. Když dokázali oni přeplavit se přes řeku Léthé -. Babička se ze snímku povzbudivě usmívá. Za ní je plaňkový plot. Objímá své vnučky. M. Adamcová Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

Reklama

Chytrost koníka Ivana Blíží se konec roku, budeme si snad v klidu pročítat poslední číslo Chlumeckých listů, a tak bych rád potěšil naše věrné čtenáře nějakou příhodou, která by je alespoň trochu pobavila. Vrátíme se do doby, kdy ještě většina domácností topila uhlím. Jedním z dodavatelů, lépe řečeno dovozců, byla velmi statečná žena paní Tuková. Měla malý vůz, který do pohybu uváděl jakýsi kříženec mezi koněm a oslem. Nejsem zoolog, tak prosím případné odborníky, aby mi prominuli případnou určovací nepřesnost. Každopádně toto zvíře vypadalo jako menší kůň s povahovými vlastnostmi osla. Jak víme, o oslovi se říká, že je to zvíře velmi paličaté. Nyní k samotnému příběhu. V naší ulici, kde jsem trávil své mládí, které se dodnes říká Máchova, bydlela paní učitelka Klenková. Byla moc hodná, nám dětem dávala bonbóny, což v této době nebylo příliš obvyklé. Dokonce nás u nich v bytě nebo na zahrádce nenápadně přiučovala různým znalostem. Měla ještě jednu vzácnou vlastnost. Nejenže milovala děti, ale i zvířata. Projevovalo se to mimo jiné i tím, že už z dálky vítala paní Tukovou s jejím koníkem Ivanem. Kůň poslušně zastavil, paní učitelka vyndala s kapsáře několik kostek cukru, Ivan se olízl a mohlo se jet dál. Tak se situace mnohokrát opakovala, až si z toho Ivan vypěstoval návyk. Dokonce se domnívám, že všechny jeho cesty na tento konec Chlumce vždy vedly přes naši ulici. 12 / 2002

Všechno má svůj konec. Paní učitelka nás náhle opustila a Ivanovi zapomněli poslat parte. Při jedné zpáteční cestě okolo domu paní učitelky Ivan pravidelně zastavil a čekal. Paní učitelka tentokrát přijít nemohla. Paní Tuková marně přesvědčovala Ivana, aby pokračoval dál. Nepomohly žádné domluvy ani bič, Ivan zarytě stál. Celou situaci nakonec zachránila sousedka z protějšího domu, která převzala dobročinnou činnost po paní učitelce. Domnívám se, že nebýt paní sousedky Znamínkové, Ivan by s tou jeho tvrdou palicí tam stál dodnes. Tato příhoda má jeden poučný konec. Nevěřte tomu, že zvířata nemají paměS. Hodně zdraví a spokojenosti Vám přeje J. Celler

Redakèní rada Chlumeckých listù pøeje vem obèanùm naeho mìsta krásné a klidné proití vánoèních svátkù a do nového roku hodnì tìstí, zdraví, lásky a pracovních i osobních úspìchù. 55

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci n. C. nar. 3. 11. 2002

Nikola Urbanová

nar. 19. 11. 2002

Štěpán Bludský

Odešli z našich řad Jan Noříž Petr Hladík Václav Petříček Růžena Hadrabová Jiřina Sýkorová Vladimír Hromádka

* 1927 * 1982 * 1954 * 1914 * 1920 * 1940

✝ 29. 10. 2002 ✝ 1. 11. 2002 ✝ 2. 11. 2002 ✝ 4. 11. 2002 ✝ 5. 11. 2002 ✝ 11. 11. 2002

* 1931 * 1934 * 1919 * 1929

Stanislav Roula Jaroslav Litera Božena Uhlířová Václav Knobloch

✝ 13. 11. 2002 ✝ 20. 11. 2002 ✝ 21. 11. 2002 ✝ 1. 12. 2002

Ivona Uchytilová, evidence obyvatel MěÚ

Sňatky uzavřené v obřadní síni MěÚ 16. 11. 2002 Chlumec nad Cidlinou Olešnice

Josef Novotný Jitka Polatová 30. 11. 2002

Jiří Filip Hana Karelová

Lišice Chlumec nad Cidlinou

Marek Patera Ivana Bažantová

Chlumec nad Cidlinou Hradec Králové

Mlékosrby Mlékosrby

Pavel Šimák Gabriela Sedlatá

Sňatek uzavřený v kostele sv. Voršily 23. 11. 2002 Tomáš Horvath Martina Kratochvílová

Hradec Králové Chlumec nad Cidlinou

Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - leden 2003 80 let

85 let

Paní Eliška Záborská nar. 18. 1. 1923 Zámostecká 27/II., Chlumec nad Cidlinou

Pan Dobroslav Havlín nar. 13. 1. 1918 Selských bouří 518/IV., Chlumec nad Cidlinou

Pan Dobroslav Podlesný nar. 19. 1. 1923 Spravedlnost 301/IV., Chlumec nad Cidlinou

90 let

Paní Miluška Volejníková nar. 19. 1. 1923 Říhova 556/IV., Chlumec nad Cidlinou Pan Antonín Týfa nar. 28. 1. 1923 Riegrova 288/IV., Chlumec nad Cidlinou Paní Lidmila Muchová nar. 30. 1. 1923 Palackého 165/III., Chlumec nad Cidlinou Paní Věra Krejčíková nar. 31. 1. 1923 Říhova 365/IV., Chlumec nad Cidlinou

Paní Božena Steklá nar. 7. 1. 1913 9. května 119/I., Chlumec nad Cidlinou 92 let Paní Anna Rumlová nar. 19. 1. 1911 Říhova 365/IV., Chlumec nad Cidlinou 95 let Paní Jolana Trubačová nar. 3. 1. 1908 Říhova 365/IV., Chlumec nad Cidlinou

Všem jubilantům přejeme hodně zdraví do dalších let. 56

Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení Chlumecké listy

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Těžko se s tebou loučilo, těžší však bez tebe žít. Ty věčný spánek spíš, a k nám se nikdy nevrátíš. Čas plyne, bolest v srdcích zůstává. Dne 22. prosince 2002 vzpomeneme 1. výročí úmrtí naší drahé maminky, babičky a prababičky paní,

Marie KONČICKÉ z Kladrub. Kdo jste ji znali, vzpomeňte s námi. Vzpomínají děti s rodinami.

Dne 12. ledna 2002 budou tomu 4 roky, kdy utichlo předobré srdce mého syna

Zdeňka DOLEŽALA. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte se mnou.

Dne 7. 12. 2002 uplynou 3 roky od úmrtí pana

Vladislava BENDÁSKA a 22. 12. 2002 již 10 let od úmrtí jeho manželky paní

Jaroslavy BENDÁSKOVÉ. Děkujeme za tichou vzpomínku syn a dcera s rodinami

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naším drahým a milovaným synem

Petrem HLADÍKEM z Chlumce nad Cidlinou.

Děkuje matka.

rodiče a sestra

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení

s panem

s panem

Stanislavem ROULOU.

Janem NOŘÍŽEM

Poděkování též panu MUDr. Víškovi za jeho obětavou péči.

Zvláště děkujeme Hasičskému sboru z Chlumce n. C. za zorganizování posledního rozloučení.

manželka a syn s rodinou

manželka a dcera s rodinou

Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s panem

Jaroslavem LITEROU. manželka a děti s rodinami

12 / 2002

57

Slovo starosty Vážení občané a čtenáři Chlumeckých listů,

Recommend Documents