Slovo starosty Causa „dostavba dálnice D11“ - po protestní akci Vážení občané, vrátím se ještě k nedávno proběhlé protestní akci za dostavbu dálnice D11, která proběhla konkrétně 14. června. V prvé řadě musím uvést na pravou míru domněnky, proč se nekonalo mediálně proklamované řízení dopravy křižovatek z E 67 na Týnec n. L. a Nový Bydžov, ačkoliv tato akce byla projednána předchozí dohodou s vedoucími pracovníky okresního ředitelství PČR Hradce Králové. Prostě a nečekaně nám tuto akci PČR odmítla v den konání akce s odůvodněním, že to není možné. Jednalo by se údajně o nebezpečné přerušování souvislých pruhů vozidel, mohlo by dojít ke kalamitním stavům. Mohu sdělit, že pro mě to byla velice nepříjemná šokující zpráva, nebo jsme ve spolupráci se ZŠ připravili plán výpočtu hromadících se aut zastavených v intervalech simulujících světelné křižovatky. Tyto podklady, jak víte po přečtení minulého čísla Chlumeckých listů, měly sloužit k posouzení možnosti nebo nemožnosti instalace světelných křižovatek a dalšího světelného přechodu pro chodce v našem městě. Bohužel tato služba nám prostřednictvím PČR poskytnuta nebyla. Místo toho byla kontrolována vozidla před a za Chlumcem, ke zlosti řidičů, proti kterým naše akce v žádném případě namířena nebyla! Dále bych se s Vámi chtěl podělit o zajímavý fakt, že ačkoliv byli vyzváni k účasti na protestní akci všichni poslanci a senátoři napříč politickým spektrem z Východních Čech, přímo se jí neúčastnil ani jediný z nich. Někteří se písemně nebo telefonicky omluvili, jeden (Dr. Výborný) nás navštívil ráno těsně před akcí, ale většina z nich nepovažovala ani za nutné Městu jakýmkoliv způsobem odpovědět. Dostalo se mi sice vysvětlení, že týden, v němž protestní akce proběhla, bylo v Parlamentu a Senátu ČR rušno, ale i z této bilance vyplývá dle mého názoru, komu leží vlastně na srdci rozvoj Východních Čech ve vazbě na dostavbu dálnice. Navíc jsem termín nevybral já, určil ho ředitel PČR. Při protestní akci i při následné tiskové konferenci však byli přítomni tři přednostové Okresních úřadů, tři ná-
městci primátorů a mnoho starostů měst a obcí Východních Čech. Seznam těchto významných osobností přikládám: Ing. Pavel Bradík - přednosta Okresního úřadu HK Ing. Michal Rabas - přednosta Okresního úřadu Pardubice Ing. Vladimír Klímko - přednosta Okresního úřadu Trutnov Ing. Alois Tuháček - náměstek primátora HK Ing. Josef Potoček - náměstek primátora HK Ing. Michal Koláček - náměstek primátora Pardubice Miloslav Čermák - starosta Města Náchod Ing. Vladimír Derner - starosta Města Třebechovice p.O. Jan Novák - starosta Města Nechanice Ing. Ivan Adamec - starosta Města Trutnov Ing. Miroslav Vlasák - starosta Města Žacléř Ing. Jozef Ďurčanský - starosta Města Poděbrady Petr Fejfar - starosta Města Česká Skalice Josef Horyna - starosta Nového Města Josef Dvořáček - starosta Lovčic Zdeněk Janouch - starosta Dlouhopolska Jindřich Vocásek - zástupce starosty Dlouhopolska Jaromír Kotěra - starosta Černožic Eduard Haspra - zástupce starosty Města Chlumec nad Cidlinou Ing. Miroslav Uchytil - starosta Města Chlumec n. Cidl. Písemnou podporu naší protestní akci jsme obdrželi též od dalších starostů měst, mj. z Nového Bydžova a Červeného Kostelce.
Za odbornosti se účastnili: Mgr. mj. Aleš Pozdílek - ředitel Okresního ředitelství PČR Hradec Králové Mj. Šitina - náměstek ředitele Okresního ředitelství PČR Hradec Králové Ing. Petr Laušman - zástupce gen. ředitele Stavby silnic a dálnic ČR Praha Ing. Jaroslav Kopal - ředitel Správy a údržby silnic ČR HK kpt. Roman Solnička - zástupce Okresního požárního rady HK Pokud jsem snad někoho neuvedl, omlouvám se, vycházel jsem z prezenční listiny. Jsem přesvědčen, že vyvinutý tlak ze strany našeho města na stále oddalovanou dostavbu D 11, nebyl pouhým plácnutím do vody. Například z úst náměstka primátora HK zazněla zajímavá myšlenka o zahájení výstavby dálnice od Hradce Králové do Chýště, když naše vláda nyní tvrdí, že peníze nejsou žádným problémem. Územní rozhodnutí i výkup pozemků na úseku Libice - Chýš , budou totiž řešeny až v roce 2001. 12. červnem zahájila svoji činnost speciálně utvořená komise pod názvem „komise pro bezpečnost na I/11“. O založení komise mě požádal pan přednosta Ing. Bradík, kde bude mimo něho pracovat Mj. Mgr. Pozdílek a mj. Šetina za PČR, Ing. Kopal za SÚS, Ing. Novák za OkÚ - ref. dopravy, já a za MP paní Venclová. Slibuji, že tato komise nedá odpovědným orgánům pokoj a nebude jen formální, to bych ji raději zrušil. Dále děkuji iniciativě občanů v čele s p. Ing. Rožcem (náš zastupitel), za provedení petiční podpisové akce na dostavbu D 11, na kterou by z Parlamentu ČR měla přijít kvalifikovaná odpově . Se svolením pana Ing. Hladíka, přikládám nyní článek z Hospodářských novin, který dle mého názoru nejvýstižněji rozkrývá problematiku kolem výstavby dálnic v ČR. Je skutečně na našich poslancích, aby tak jako v Německu urychleně přijali obdobný zá-
kon, který upřednostňuje státní a národní zájem nad snahy skupin ekologických aktivistů. Tyto skupiny lidí, totiž zásadně napadnou každou snahu odpovědných orgánů s jediným cílem: zastavit, znemožnit, zpomalit výstavbu dálnic. Malý příklad: tvrzení ekologických aktivistů v tom smyslu, že navrhují výstavbu dálnice po trase nynější E 67 i s možným obchvatem měst (též Chlumce n. C.), je
myšlenkou absurdní, protože např. v obcích Opolany, Vlkov p. O., Dlouhopolsko. Lovčice a spoustě dalších menších obcí po celé diagonále až po Náchod by nikdo za několik let nepřešel vozovku. A obchvaty i těchto obcí? To by vznikla dálnice tvaru klikaté zmije, se záborem daleko většího fondu zemědělských ploch. I tam by se ale záhy díky iniciativě ekologů jistě našly nějaké druhy ohrožených
živočichů. O ekonomické náročnosti takové „dálnice“ ani nemluvím a svět by se nám vysmál. Článek Ing. Josef Hladíka - vedoucího oddělení národohospodářských analýz v Hlavním svazu německého stavebního průmyslu v Berlíně, který následně uvádím, bude distribuován poslancům Východních Čech, aby si z něho vzali poučení pro svoji činnost.
Je zbytečné čekat, až zaostávání výstavby dopravní infrastruktury zkritizuje Evropa
ČR začíná být nevěrohodnou působ, jakým Česká republika začala budovat dopravní infrastrukturu v novém státě, vzbudil respekt nejen odborné veřejnosti v zahraničí, ale i desítek tisíc turistů, kteří mohli sledovat postup prací na dálnici mezi Plzní a Rozvadovem. Několik let poté se nachází silniční výstavba v české republice v hluboké agonii. Kompetenční chaos a absence právní a politické autority v nekonečných sporech o trasách budoucích dálnic škodí pověsti státu. K tomu přistupuje skutečnost, že u potenciálních investorů je otázka dopravní infrastruktury jedním z nejdůležitějších kritérií při rozhodování o lokalitě investice. Tyto problémy si ČR musí vyřešit sama. Při hledání východisek by však neměly zůstat bez povšimnutí poznatky ze zahraničí, konkrétně z Německa, které po sjednocení stálo ve své východní části před obrovským úkolem, jak co nejrychleji vybudovat v nových spolkových zemích dopravní infrastrukturu, odpovídající po-
Z
žadavkům moderního hospodářství. Méně důležité jsou německé zkušenosti stavebně-technického rázu naopak mnohem důležitější je oblast legislativy a financování. Dopravní investice jsou spojeny s dlouhým schvalovacím řízením, ve kterém je vedle oprávněných po-
roku 2002 s tím, že v roce 2001 bude znovu posouzeno, zda je žádoucí další prodloužení přes rok 2002. Z řad opozice zazněly hlasy, že poté, co se tento zákon ve východním Německu osvědčil, by se jeho platnost měla rozšířit i na západní Německo. Bez něj by bylo naprosto vyloučené, aby se do
Bez speciálního zákona by bylo vyloučené, aby se do dopravních cest ve východním Německu za osm let investovalo více než sto miliard marek. žadavků ekologů dost prostoru i pro blokádu a šikanování, které nemají objektivně žádné opodstatnění. Aby se schvalovací řízení zjednodušilo, a tím urychlilo, schválil německý parlament v roce 1991 zákon, který umožňoval ve východním Německu zavést pro stavby dopravní infrastruktury zkrácené schvalovací řízení. Jeho smysl spočíval v tom, že plánovací rozhodnutí podléhalo přezkoušení jen v jedné instanci - u Spolkového správního soudu. Loni schválil parlament prodloužení tohoto zákona do
Z jiného soudku: Touto cestou chci poděkovat za mravenčí a náročnou práci celého týmu organizátorů, podílejících se přípravách a průběhu megafestivalu „Jaro se otvírá“. Především děkuji zaměstnancům ZŠ, školní jídelny, části personálu radnice, členům OS „Město
dopravních cest ve východním Německu v uplynulých osmi letech investovalo více než sto miliard marek. Při financování by se Česká republika mohla spíše poučit z německých problémů. Ve veřejných rozpočtech je čím dát tím méně prostředků na investice a investiční náročnost dopravní infrastruktury přesahuje možnosti státního rozpočtu. Jestliže přesto nemá dojít k omezení investic, je nutno hledat jiné zdroje. Jako alternativa se nabízí soukromé financování. K tomu jsou ale zapotřebí zákony,
v zahradách“, a také žákům ZŠ, kteří se vzorně starali jako doprovod o svěřené sbory, v neposlední řadě děkuji též konferenciérkám, fotografu Ant. Fibigrovi a dalším. Děkuji také speciálně žákům 9. tříd za iniciativu při vymýšlení a tvorbě vtipných transparentů, upozorňujících na neutěšenou dopravní a ekologickou
zkušenosti s jednotlivými modely financování, kvalitní studie proveditelnosti a podobně. V praxi uplyne řada let, než jsou tyto předpoklady vytvořeny. V Německu trvalo šest až sedm let, než soukromé financování dopravních staveb dostalo šanci na realizaci. Česká republika by zúžila svůj investiční prostor, kdyby se omezovala pouze na financování ze státního rozpočtu. Tranzitní charakter země přímo vybízí k tomu, aby financování dopravních investic bylo otevřené i pro jiné formy. V zahraničí vzniká v poslední době často dojem, že Česká republika se probouzí z letargie jenom v těch oblastech, kde na ni vyvíjí tlak Evropská unie. Dříve než se česká dopravní infrastruktura stane tématem pro unii, by bylo dobře, kdyby si správní a politická reprezentace uvědomila, že v otázce dopravních cest nese zodpovědnost v první řadě vůči občanům vlastní země. Josef Hladík Přetištěno z Hospodářských novin
situaci v našem městě. Jistě máte názor jako já: nemáme zrovna hloupé a lhostejné děti! V té samé věci chci poděkovat vedení ZŠ i učitelům, kteří pochopili záměr města protestní akcí zahájit důrazný tlak na odpovědné orgány za dostavbu dálnice, a kteří v tomto smyslu své žáky informovali a kladně na děti působili. Se žáky
9. tříd se 30. června i já osobně setkám při předání závěrečného vysvědčení, kde jim popřejeme š astné vykročení do další etapy jejich života.
zkráceném zápase (než jsme do ringu vhodili ručník) spravedlivě srazili na kolena, pravda s podporou rozhodčího o berlích, který pískal jako italský roz-
Ve věci dostavby hokejbalového hřiště děkuji sponzorům, tj. firmám. JIRY, KOVOPLASTU, MAREK - nářadí a dalším za podporu Městu při výstavbě hřiště, které je nyní i mimo ho-
hodčí Collina zápas našich fotbalistů s Nizozemci na letoším ME. Přes léto již budeme moci mimo jiné používat rekonstruované komunikace ulic, některé budou opraveny finál-
Vážený pane starosto, sledoval jsme na programu ČT 1 protest vašich občanů na neúnosnou situaci ve vašem městě, týkající se průjezdu automobilů. Projíždím vaším městem cca 3x měsíčně, mám najeto autem cca 1 mil. km a cca 500 tis. km na kole, nejsem žádný nováček, jezdím od roku 1957, ale z cesty po silnici č. 11 Hradec Králové - Chlunec n. C., a z křižovatky před Poděbrady mám strach je to skutečně cesta smrti. Odbočit u vás na Nový Bydžov je hrdinství a možná i více. Bohužel na této trase jsem viděl i mnoho mrtvých a to je největší tragedie. Denně jsem ve styku s mnoha řidiči, kteří mají najeto i kolem dvou milionů km, jednoznačně zaujímají stejné stanovisko jako já. Akci nelze chápat jako protest jen obyvatel města, máte naši plnou podporu. Pokud budete opakovat další akce a bude to možné podejte zprávu, rádi vás přijedeme podpořit. Jen prosím vydržte. S pozdravem Miloslav Šturc Kostelní 41 250 88 Čelákovice Čelákovice 15. 6. 2000
Léto Tak jako břehy jezerům, chybíš mi lásko má, ty rychle se ztrácíš, tak jako hvězda padá z nebe, tak jako křídla ptákům, chybíš mi lásko má, proč rosa bez tvých doteků jenom tak zebe.
kejbalové zápasy denně obléháno dětmi na kolečkových bruslích. HBC (hokejbalový klub) Chlumec n. C. má též podíl lví podíl na dokončení hřiště, protože zde pod vedením p. Luboše Tučka odpracoval spoustu brigádnických hodin. Chci však připomenout, že HBC se musí samozřejmě herně ještě hodně zlepšit, nebo my zastupitelé jsme je ve
ně, některé provizorně recyklinem, v plném proudu bude dokončení plynofikace města a další investiční akce, které město postupně zadává k realizaci. Léto je tu, přeji Vám hezkou dovolenou, dětem báječné prázdniny a dobré známky ve výzu. Nashledanou po prázdninách. Ing. Miroslav Uchytil starosta města
Tak jako východ slunce k ránu, chybíš mi lásko má, zkouším psát pár slov, které pomohou mé duši, tak jako řeči schází slova, chybíš mi lásko má, proč milovat a klamat se člověk učit musí. Soňa Chloupková
Informace z radnice Od uzávěrky minulého čísla Chlumeckých listů proběhla v úmorných vedrech tři zasedání městské rady.
Vzhled města MR uložila starostovi jednat s přednostou OkÚ HK ohledně financí nutných na dopravní studii Chlumce nad Cidl. MR uložila starostovi jednat s a.s. Povodí Labe o financování studie na protipovodňová opatření města. MR uložila tajemníkovi vyzvat zahrádkáře k udržování zeleně a ostatních ploch u Říhova domu tak, jak vyplývá ze smlouvy, kterou Město uzavřelo s ČSZ 29. 6. 1992. MR uložila TO umístit na vrata u kontejneru v Pamětníku seznam odpadů, které se do kontejneru nesmějí ukládat. Zároveň schválila s úpravou otevírací doby sběrného místa (So - 10.00 až 17.00 hod, Ne - jen po dohodě s p. Vohradníkem či Švandou). MR uložila TO opravit čekárnu, hasičskou zbrojnici a střechu objektu osadní komise v Pamětníku, kde byl umístěn mandl. MR uložila MP prošetřit založení černé skládky vpravo od cesty z Lučic do Pamětníka. MR uložila TO zvětšit (dle možností) stávající plakátovací plochy ve městě (např. v ulici Komenského, Kozelkova a Palackého).
Nebytové prostory v majetku Města MR vybrala a schválila jako nájemce nebytových prostor
v ul. Jungmannově VZP HK z důvodu nedostatečných prostor na radnici, nebo na Úřad práce dochází stále více lidí a „čekací“ prostor je malý. MR schválila jako nájemce restaurace na koupališti p. Milana Šmidrkala.
Finanční příspěvky 1.000,- Kč Muzeu východních Čech Jako příspěvek na publikaci PhDr. Pospíšilové „Českoslovenští legionáři - rodáci okresu Hradec Králové“. Rodáků z Chlumce, Lučic a Pamětníka je 70. 2.000,- Kč ZvŠ Chlumec n.C. na krytí výdajů spojených s nákupem cen a občerstvení na 10. ročník turnaje v kopané a vybíjené žáků zvláštních škol. 1.000,- Kč SDH Pamětník na zajištění Dětského dne. 5.000,- Kč Vladislavu Urbanovi na reprezentaci ČR na mistrovství leteckých modelářů v Rumunsku
Různé MR souhlasila se zvýšením ceny Chlumeckých listů na 9,- Kč počínaje číslem 7/2000. MR schválila následující složení „Komise bezpečnosti pro silnici I/11: přednosta OkÚ HK Ing. Bradík, vedoucí referátu dopravy OkÚ Ing. Novák, ředitel OŘ PČR mjr. Mgr. Pozdílek, náměstek ředitele OŘ PČR mjr. Šitina, ředitel SÚS Ing. Kopal, starosta města Ing. Uchytil a vrchní strážník MP pí Venclová.
Z policejních záznamů Pachatelé poškozování telefonních rozvodných sloupků SIS 1 v Chlumci nad Cidlinou byli zjištěni příslušníky PČR OOP Chlumec n.C. Dva mladíci byli z poškozování tohoto zařízení usvědčeni a vyšetřovatel PČR je obvinil z trestných činů výtržnictví a poškozování cizí věci. Celkem byla jejich vandalským chováním způsobena škoda na zařízení Českého Telecomu ve výši téměř 4 500,- Kč. Z trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí obvinil vyšetřovatel PČR 24letou ženu, která nedbala rozhodnutí soudu, kterým jí byl dán nábytek do soupisu movitých věcí pro vymáhání pohledávky. Žena zmíněný nábytek přes rozhodnutí soudu prodala a tímto zmařila vymáhání pohledávky. Za spáchání tohoto trestného činu jí hrozí trest odnětí svobody až na pět let. Policie české republiky upozorňuje občany, aby věnovali zvýšenou pozornost svým věcem, zejména peněženkám, při nákupech v obchodech. Kapsáři využívají každé
nepozornosti a peněženka umístěná v nákupní tašce navrchu na nakoupeném zboží si přímo říká o odcizení. Takto byla například o částku přes 7 000,- Kč a osobní doklady okradena žena nakupující v Chlumci nad Cidlinou v prodejně Faldo. A toto není jediný případ kapesní krádeže, ke kterému ve městě došlo. Dopadení a usvědčení pachatelů této trestné činnosti je složitou a obtížnou záležitostí. Hlídkou PČR OOP Chlumec n. C. byl dne 25. 4. 2000 zadržen 29letý řidič osobního auta, který řídil vozidlo po předchozím požití alkoholu. Dechová zkouška byla pozitivní, a proto byla řidiči odebrána krev a do vyřešení případu mu byl zadržen řidičský průkaz. Ve správním řízení ho pak čeká pokuta až 20 000,- Kč a odnětí řidičského průkazu až na dva roky. Povedenému stopaři zastavil na výpadovce z Hradce Králové na Prahu 22letý řidič osobního auta. Po jeho vysazení v Chlumci nad Cidlinou zjistil, že mu chybí mobilní te-
lefon. Při šetření případu byl stopař identifikován a usvědčen z krádeže. Mobilní telefon byl vrácen majiteli, který již asi jen tak někoho nesveze. Pachatel byl obviněn z trestného činu krádeže a je stíhán na svobodě. Z krádeže hliníkových profilů v hodnotě přes 17 000,- Kč byl obviněn 45letý muž, který v březnu t.r. ze dvora domu v Chlumci nad Cidlinou postupně odcizoval různé hliníkové profily, které potom prodával do sběrny barevných kovů. Odcizený materiál, by částečně poškozený, byl policisty zajištěn a bude vrácen majiteli. Pachatele čeká trest odnětí svobody až na tři léta. Rafinovanému podvodníkovi naletěl v Chlumci nad Cidlinou důchodce, který uvěřil tomu, že vyhrál sadu nádobí, a na údajné zaplacení daně svěřil podvodníkovi vkladní knížku. Takto přišel celkem o částku 51 000,- Kč. Policie po podvodníkovi pátrá a zároveň varuje ostatní občany před podobnými „obchodníky“. kpt. Podnecký
foto Ant. Fibigr
foto Ant. Fibigr
foto Ant Fibigr
Už je toho opravdu dost! Kde jsou ty časy, když při jízdě směrem od školy k radnici člověk někdy ani na křižovatce u Záloženského domu nemusel slézat z kola! Co se dá dělat, pokrok se nedá zastavit. Dnes ovšem trvá dlouhé minuty, než se obyčejný chodec dočká skulinky v nekonečném proudu osobních i nákladních aut a obrovitých kamionů, které po celý den hučí, rachotí a lomozí, otřásajíce zdivem domů a nervovou soustavou obyvatel. Čím dál tím mohutnější provoz na trase Praha - Hradec Králové je v Chlumci ještě navíc napájen přítoky od Jičína a Bydžova, Kolína a Pardubic. Někdo spočítal, že městem projede až 24 000 vozidel denně.To už je hrůza hrůzoucí, a pokud se proti tomu něco nepodnikne, bude ještě hůře. Vedení města i řadoví občané už toho mají doopravdy dost. Žádají, aby se konečně pohnulo s dávno slibovanou dostavbou dálnice, která odčerpá z města největší provozní zátěž v zájmu ozdravění životního prostředí a hlavně v zájmu zdraví a bezpečnosti obyvatel. Ve středu 14. června 2000 se chlumečtí občané shromáždili na komunikaci probíhající městem, blokovali automobilový provoz a transparenty vyjadřovali a objasňovali své názory a požadavky. Demonstrace našla odezvu v regionálním i celostátním tisku. Po jejím skončení se v Říhově domě konala tisková konference za účasti představitelů a orgánů Okresního úřadu, představitelů města Chlumce i zástupců měst a míst lemujících trasu z Prahy až po Náchod. V diskusi zaznělo mimo jiné: Na dálniční trasu Libice - Hradec budou, podle ředitele podniku Stavby dálnic Ing. Petra Laušmana, vydána dvě stavební povolení, a to pro úsek Libice - Chýš a Chýš - Hradec Králové. Vzhledem k průtahům na prvním úseku dojde patrně k přednostnímu vydání povolení na úseku druhém, takže není problém, aby byla co nejdříve zahájena výstavba dálnice z Hradce do Chýště. Na toto sdělení, které je jistě výhodné z hlediska Hradce Králové, reagoval šéfredaktor našeho listu Jaroslav Vosáhlo věcnou otázkou: „A jak to přispěje k řešení krizové dopravní situaci v Chlumci?“ Odpovědi se bohužel nedočkal. Oznámil proto shromážděným, že pokud by nedošlo k nápravě zhoršující se situace, je odhodlán vyvinout iniciativu k založení občanského sdružení, které se nezastaví ani před nejradikálnějšími kroky občanské neposlušnosti a blokace provozu na dosavadní trase. Atmosféru demonstrace se vám pokusíme přiblížit sestřihem dokumentů a ohlasem v tisku. -Ri-
Vážení občané, děkujeme Vám, že jste podpořili petici za dostavbu dálnice D11 z Libice do Hradce Králové. Negativní důsledky zvýšení provozu na stávající komunikaci I/11, především bezpečnosti provozu jsou nám všem dobře znány. Jen pro připomenutí - za poslední čtyři roky přišlo o život v úseku Lovčice - Hradec Králové 26 lidí. Do toho ale nejsou započteni ti, kteří se živí do nemocnice nedostali, nebo zemřeli v nemocnici na těžká zranění. Skutečný počet obětí je tedy vyšší, než udává policejní statistika. Téměř na každém kilometru by mohl být křížek s jménem oběti silnice. Nechceme další mrtvé, proto chceme parlamentu dokázat, že situace je vážná a měl by ji řešit. Nemělo by docházet k tomu že několik jedinců snažících se dokázat svoji dů
ležitost ovlivňuje to, jak žijeme. Proto jsme založili petiční výbor, který chceme přeměnit v občanskou iniciativu za podporu dostavby dálnice. Chce-li se někdo další k nám připojit a angažovat se v této záležitosti, je vítán. Několik poznatků z historie - jsou též důležité. Historie nás totiž může poučit. Chlumec se mohl již na konci padesátých let komunikace I/11 zbavit. V rámci výstavby nadjezdu u Lovčic a Nového Města byla nabídka stavby obchvatu Chlumce. Tehdejší rada města ale nabídku nepřijala s tím, že Chlumec by se stal mrtvým městem. Jsem pamětník, jedním z radních byl totiž i můj strýc. Neodsuzujme tyto radní, nemohli předpokládat, jak se rozvine silniční doprava během pouhých 40 let. Horší to je, jestliže někdo takto argumentuje dnes. Chlumec bude vždy důležitým komunikačním uzlem a středem regionu s dost výrazným provozem. Jde především o to vytlačit z města nákladní dopravu, což by dálnice spolehlivě zajistila. Každá větší dopravce má na dálniční známku. V roce 1992 v rámci předvolební agitace tehdejší ministr financí Stráský prohlásil, že se v Chlumci obchvat dělat nebude, ale do roku 95 bude dálnice. Kde je tento politik, kde rok 95 a dálnice je pořád jen u Libice. Někdo bude argumentovat tím, že petice nic nezmůže. Nedělejme si iluze, že je všemocná. Ale podpora rozumných lidí Chlumce - to jistá síla je. A nejen Chlumce, petici jsme rozšířili i v Novém Městě a Lovčicích. Již v minulosti jsem se snažil o vyřešení dopravy ve městě prosazováním obchvatu, v poslední době dálnice. V současnosti je nutná angažovanost i občanů města a regionu. Jestliže přesto neuspějeme, jsou další prostředky, jak upozornit na problém dopravy na této komunikaci. V tom případě bude nutná vaše aktivní podpora. Jinak nic nezmůžeme. Proti nesmyslnosti a aroganci kohokoliv je nutné se postavit na odpor. O výsledku petice Vás budeme informovat, podle zákona odpově bychom měli dostat do třiceti dnů. Ing. Rudolf Rožec zástupce petičního výboru
Víte, že... 15. 6. proběhlo na zahradě MŠ Beruška „Loučení se školáky“ spojené s předáním pamětních knížek, soutěžemi a opékáním buřtů. Loučení bylo zakončeno nočním spaním v MŠ. v našem městě byla otevřena nová prodejna jízdních kol v Kozelkově ulici v Pražské ulici (v kopečku k zámku) je několik let rozestavěný dům, před ním hrbolatý chodník a kolem domu, do chodníku, je vestavěná ohrada, dnes již obrostlá vysokým plevelným porostem. Kdy to zmizí a bude upraveno? MUDr. Víšek ordinuje v Pražské ulici v bývalé „Domovince“ fotbalové A mužstvo Chlumce sestoupilo z I. A třídy fotbalisté, budou od podzimu hrát na nově upraveném hřišti od č. 7/2000 bude zvýšena cena Chlumeckých listů na 9,- Kč se změnou majitele budovy chlumecké sokolovny a přilehlých sportoviš , byla ustavena 2.3.2000 v Chlumci n. C. Tělocvičná jednota Sokol, která byla řádně zaregistrována u České obce sokolské Praha
Sbory rozezpívaly Chlumec V sobotu 20. května se v prostorách mramorového sálu zámku Karlova Koruna opět konala (v našem městě již podruhé) soutěžní přehlídka pěveckých sborů JARO SE OTVÍRÁ o cenu Zdeňka Lukáše. Počasí sice letos moc nepřálo (pan starosta se asi málo modlil), ale radosti ze zpěvu to nijak neubralo. Při závěrečném zpívání na nádvoří seslal svatý Petr deš ovou nadílku na zpěváky i posluchače. Chlad potrápil možná i leckteré hlasivky, ale to asi nikomu příliš nevadilo. Celkem se akce v Chlumci n. C. zúčastnilo 16 sborů, tj. 616 účinkujících. Hlavní cenu poroty získalo vynikající Pěvecké sdružení ostravských učitelek. Nutno zdůraznit, že se přehlídky účastnily i sbory dětské a sbory ze zahraničí. Kromě našeho města se hostitelem této přehlídky staly i Poděbrady, kde již v pátek 19. 5. nesoutěžně vystoupily i další soubory. Kromě města Chlumec n. C., které se stalo spolu s občanským sdružením „Město v zahradách“ hlavním pořadatelem, pomáhala tuto akci připravovat a realizovat celá řada dalších institucí - ZŠ, ZUŠ, školní jídelna, správa zámku, .... Každý přispěl svou „troškou do mlýna“ a každý se zhostil svého úkolu velmi dobře. Díky všem! Večer se konalo v týchž prostorách slavnostní vyhodnocení přehlídky, které bylo velmi pěkně zahájeno místním tanečním souborem pod vedením pana Odona Cellem. V dobových kostýmech jeho členové zatančili francouzskou čtverylku a sklidili velký potlesk. I jim patří dík! Škoda, že se této významné akce zúčastnila jen velmi málo početná skupina chlumecké veřejnosti, a to i přesto, že propagace byla značná. A tak se závěrem ptám: „To už zpěv nemáme rádi, nebo nám na něj nezbyl čas?“ Km
Z 5. ročníku Mezinárodního festivalu JARO SE OTVÍRÁ Přiznávám se, že jsem jela do Poděbrad a pak dále do Chlumce s jistými obavami a zvědavostí, jak tato dvě města zvládnou náročnou akci a jaká bude účast a úroveň zúčastněných sborů. Byla jsem mile překvapena a měla radost, jak vše bylo dobře připravené, zorganizované a úroveň všech sborů opravdu výtečná. Již v Poděbradech nasadily sbory vysokou la ku, zejména pak v interpretaci děl Zdeňka Lukáše. Autor byl nadšen a nadmíru spokojen. Ale nejen on, publikum též nešetřilo ovacemi.
foto Ant. Fibigr
Hlavní soutěžní přehlídka se konala až v sobotu, v mramorovém sálu zámku Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. Překrásné prostředí uprostřed svěžího zámeckého parku mnohé návštěvníky i zpěváky inspirovalo k výborným výkonům. Mile působilo i zahájení starosty Ing. Uchytila a slibné hlásky chlumeckého dětského sboru vedeného
foto Ant Fibigr
pí Beníškovou. To navodilo dobrou atmosféru a už se střídal jeden sbor za druhým, v různých věkových kategoriích i obsazení, se sólisty, doprovodem či bez, ... všichni se snažili podat co nejlepší výkon a hlavně zaujmout, překvapit třeba novou skladbou či originální interpretací již známých skladeb. Porota měla těžké rozhodování. Líbilo se mi, že nakonec odměnila všechny zúčastněné sbory diplomem i douškou, za co tento diplom dostávají, v čem byli opravdu dobří či nejlepší. Každý sbor se ještě jednou ve večerním programu představil, připomenul jednou skladbou ze svého soutěžního programu, ... jen favoritům - Pěveckému sdružení ostravských učitelek (pod vedením PhDr. Vladimíra Kováříka) již nebylo dopřáno ještě jednou zazpívat vynikající Lukášovu skladbu „Zaříkání milého“. V té byli opravdu nejlepší, takže dostali cenu. Chtěla bych zde vyzdvihnout báječné dobové taneční vystoupení připravené Odonem Cellerem. To zahajovalo večerní program s předáváním diplomů a ceny. Francouzská čtverylka byla takovým odlehčením a příjemným překvapením. Měla veliký úspěch u našich i zahraničních hostů. Myslím, že se 5. ročník festivalu vydařil ke všeobecné spokojenosti i nadšení, tak už aby se začal připravovat ročník příští. Držím vám palce! Doc. Ivana Loudová
Sborový zpěv je trvalou hodnotou a cestou k přátelství mezi lidmi Kulturní život národa je mozaikou méně či více rozsáhlých aktivit nejrůznějšího charakteru. K těm významným se bezesporu letos zařadil 5. ročník mezinárodního festivalu sborového zpěvu JARO SE OTVÍRÁ v Chlumci n. C. a Poděbradech. Nápad oživovat pravidelně zpěvem takové objekty jako je zámek Karlova Koruna v Chlumci n. C. nebo Havířský kostelík v Poděbradech se opět ukázal jako mimořádně úspěšný. Atmosféra, ve které se sborové festivaly odehrávají, je totiž pro zpěváky i jejich posluchače mimořádné důležitá. Ostatně pro 21 pěveckých sborů už stojí za to o celé věci přemýšlet a realizaci třídenního festivalu věnovat všemožnou péči. To v Chlumci i Poděbradech s plnou zodpovědností a jistě i láskou udělali. V řadě případů velice kvalitní sborový zpěv i umělecký výraz jim bude bezesporu oceněním i povzbuzením. Jaroslava Modrochová
foto Ant. Fibigr
Chvála paní senátorky Nic mě v poslední době tak nepotěšilo, jako krásný mladý zpěv na chlumeckém zámku. Hudba potěšuje a osvěžuje. V Chlumci nad Cidlinou to sborovému zpěvu opravdu sluší. Blahopřeji pořadatelům.
Dr. J. Moserová
foto Ant Fibigr
KDO JE KDO v Chlumci n. C.? V nedaleké obci Štít, vzdálené od Chlumce jen tak říkajíc, co by kamenem dohodil, pobývají v domku po prarodičích, možná častěji než ve svém pražském bytě, manželé Marie a Vojtěch Adamcovi. Vynikající čeští výtvarníci, sochaři, jejichž společné dílo sousoší bratří sv. Vojtěcha a Radima bylo nedávno slavnostně, za přítomnosti význačných osobností, odhaleno v Libici nad Cidlinou. Dnes chceme v naší rubrice, věnované pozoruhodným osobnostem spjatým s naším městem a krajem, představit ženskou polovinu tohoto uměleckého tandemu, k němuž se hrdě hlásíme jako k svým krajanům.
Při výčtu bohatosti jejího díla nás jímá hluboký obdiv. Mám dojem, že by se seznam výstav paní Adamcové a možná i jejího muže, jehož představíme našim čtenářům příště, mohl a vlastně měl rozrůst o výstavu v Chlumci nad Cidlinou. Vhodná výstavní síň na zámku nebo i jinde by se jistě našla a návštěvníci, i když Chlumec na akce tohoto druhu není zvyklý, zaručeně také. Uvažujme o tom! Vra me se však ještě k dílu paní Adamcové. Její plastika Nožičky zvláš upoutala spisovatele Sergeje Machonina, který uváděl jednu z jejích výstav. Napsal o ní: „Plastika Nožičky přivolá vzdáleně vzpomínku na Alenku v říši divů. Jsou něžné šněrováním - ale přibylo k nim cosi z úzkosti, z obavy, že nejsou jenom vlídné torzo, pohled na sukýnku, na nožičky, na botičky, ale také na reminiscence krvavé - od Erbenova Vodníka po zběsilosti války. Něco z úzkosti se vkrádá do mnoha plastik Marie Adamcové. Jako by se trochu pověrečně bála té čiré radosti. Ale přesto z ní znovu a znovu tvrdohlavě vychází. Jako by si umínila, že bude čelit světu ve zbroji bezbrannosti.“ Když jsme takto paní Marii Adamcovou uvedli na pódium, dejme jí nyní slovo, a o sobě a o svém díle pohovoří sama. K. Richter
MARIE ADAMCOVÁ Narodila se 1. dubna 1932 v Klamoši u Chlumce nad Cidlinou. Po ukončení klamošské obecné školy navštěvovala měš anskou školu v Chlumci, z níž si odnesla nesmazatelné vzpomínky na skvělé učitele, jako byla paní učitelka Netíková, Plítková, pan učitel Lauterbach i další, a na milé spolužákyně, s nimiž se zrovna nedávno s potěšením setkala na dalším z pravidelných srazů třídy. Výtvarný talent nevšední hloubky ji přivedl na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Jablonci nad Nisou a po jejím absolvování vystudovala v letech 1952-1955 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Veřejnosti se jako umělkyně představila na celé řadě samostatných i společných výstav. V roce 1963 vystavovala malty v Divadle Semafor. 1979 - v klášteře v Doksanech a v Galerii Mikoláše Alše v Hájence keramiku. V roce 1950 se svým dílem zúčastnila v Galerii hlavního města Prahy ve Staroměstské radnici výstavy „10 let symposií výtvarníků - pedagogů. Již z tohoto údaje je zřejmé, že kromě vlastní tvůrčí práce se věnoala i pedagogické činnosti e ýt ar
ném oboru. V roce 1982, stejně jako později v roce 1988 vystavovala keramiku v Síni v Nerudovce. Předtím v roce 1986 prezentovala své dílo společně s 20 autory Strnadelovy školy, k níž patřila, ve Výstavní síni v Mělníce. Vystavovala i v galerii H v Kostelci nad Černými lesy a na Pražském salonu ve Veletržním paláci. V roce 1989 se zúčastnila Bienále československé keramiky ve Veletržním paláci, v roce 1991 výstavy Ekoart, Průhonice, 1992 výstavy v zahradách Černínského paláce
Život, ačkoli je zdánlivě dlouhý, je pro to, co jsme chtěli všechno udělat, nakonec velmi krátký Na staré fotografii je dům, hospodářské staveni, dvůr, stodola. Dvě děti s dvěma dospělými, velký pes bernardýn, keře přes plot, prázdné nebe, jaké bylo toho dne. Děvčátko je maličké. Nikdo neví, že z té holčičky bude sochařka. Zatím má bosé nožky v teplém prachu, ofinku do čela a drží se mámy. Kde se v člověku bere umění? To děvčátko na dvoře neví, že z krve do krve putovala rodem zvláštní jiskřička a doputovala až k němu. Má ji v sobě a neví o ní. Ví jenom o svém blízkém světě. Ten si v sobě ponese celý život. Za půl lidského věku si na něj bude vzpomínat jako na první ve výčtu svých lásek. „Husy, kachny, telata, lopuchy, pět rybníků, kouřící hnůj, vlhké dveře chléva prokřižované cestami sražené páry.“ Jistě i ten pes. Znala ho očima i rukama, a koně a krávy, těla mohutná a oblá jako koráby, vzduté boky polí, pomíjivé stavby bílých oblaků. Má oči, které to vidí a ruce, které to hmatají. Dotýkají se, mají potěšení z hladkosti, drsnosti, oblosti hmot žlabů, díží, ošatek, nářadí, zdi, kmenů, ořechů, jablek, kamínků. Těmito slovy začínala řeč spisovatele Sergeje Machonina na jedné z mých výstav. Dětství je vskutku určující pro každého z nás. V něm si vytváříme modely pro představy o štěstí, kráse, pro důležité hodnoty, kterými budeme chtít do budoucna vyplnit svůj život. Je to obdivuhodné období a děti jsou obdivuhodné bytosti. A narodí-li se na správném místě a milujícím rodičům, je to velký dar života. Narodila jsem se v Klamoši a byl to opravdu ráj. Lidé byli milí a laskaví a jejich život se ubíral starostmi o svá zvířata, o úrodu, o pole. Když se tu dívám při psaní z okna na opuštěnou krajinu, pole, nikým nechtěná, liduprázdná, přemýšlím, co se tu přehnalo za krutou smrš , která zpřetrhala vztahy k půdě a zničila pocity vzájemnosti a opravdovosti. Tehdy rozhodně nebyl život tak lehký, ale měl v sobě heroiku a projevy hrdinství a dodával lidem vážnost a důstojnost. Ke zlomu docházelo už nedlouho po druhé světové válce, a hrozba neblahých událostí stála jak temná mračna na obzoru před bouří. V tom čase se mělo rozhodnout o mém dalším směřování. Bylo mi patnáct let. Já byla roz-
hodnuta, chtěla jsem dělat umění. Od rozhodnutí k činu je ale dlouhá cesta. Zvrátit ustálené představy rodičů o mé budoucnosti, zlomit jejich odpor a převést je na moji nejistou vidinu bylo téměř nemožné. S pomocí mé tetinky, učitelky v Liberci a mé třídní paní učitelky Netíkové se to podařilo. A tak jsem mohla v září nastoupit do umělecko-průmyslové školy v Jablonci. Byla to výborná škola a nejen pro osvojení si základních znalostí teoretických i praktických ve vlastním oboru a uměleckém přehledu, ale i pro š astné seskupení žáků. Pod vedením Jana Dvořáka vznikl vlastně základ pro budoucí Ypsilonku. On sám byl později režisérem. A tak se tu hrálo divadlo, zpívaly se černošské blues a lidové balady z osmnáctého století a to vše pod patronací Pavla Eisnera, význačné literární osobnosti. Překládal pro nás gotickou francouzskou hru, Rostandovy Romantiky, obě představení jsme hráli i v Praze. V rozletu představ jsme se chystali na vysokou školu. Samozřejmě jen někteří, kteří chtěli jít dál. Bylo to v únoru za velké fujavice, při přestávce jsme hleděli z okna na malý průvod s rudými prapory a harmonikářem. Netušili jsme, že událost, kterou jsme nechápali, zamíchá s našimi osudy. Mračna se protrhla. Psát o utrpení selského stavu je bolestné ještě dnes. Bylo to kruté, nenávistné. Tragická vystěhování, žaláře. Otec měl ruce rozedřené do krve a svůj zápas o půdu nedokončil. Příbuzní byli vystěhováváni, zavíráni. Všechno bylo na lístky, jídlo, látky. Raději nevzpomínat. A kádrové posudky. Měly jedinou výhodu. Nikdy mi nenabízeli vstup do komunistické strany. Když jsem přijela ke zkouškám na Vysokou školu umělecko - průmyslovou, se zafačovanou rukou, rovnou ze špitálu v Ostravě, kde jsem si vylepšovala kádrový profil na výkopech pro bývalé NHKD Ostrava, uvítala mne vesele paní sekretářka a říká: Děvenko, ty ani na zkoušky necho , víš co, ono se to nesmí, ale já ti to ukážu. A donesla mi papír, kde bylo napsáno, že z důvodu třídního původu nesmím být přijata na vysokou školu. Tak. Ale mládí překážky nevnímá. Udělala jsem zkoušky, jen abych si to vyzkoušela. Nechal si mne zavolat pan profesor Filla, že se mu mé věci líbí. Bylo to ales-
poň zadostiučinění. Byla jsem š astná, že jsem viděla pana profesora, jehož obrazy dnes visí jako jednoho z nejlepších malířů v galeriích a který záhy po našem setkání zemřel. Mám aspoň krásnou vzpomínku. V Hradci jsem si našla místo grafika. Po dvou letech nastala mírná obleva, a tak po úspěšných zkouškách jsem se ocitla na škole. Škola profesora Strnadela byla velmi dobrá, ale já chtěla původně na sochařství. A tak jsem docházela ještě do atelieru sochařství. Byla to krásná léta, naplněná jen malováním a kreslením, sochařením, kulturou. Život je za zdmi školy, a když její čas uplyne, tím tvrději na vás dopadne. Otec mi často říkával: „Čím hůř se ti vede, tím pro tebe líp.“ Ano, tím víc se vydá energie, tím víc člověk vyzraje. V té době jsem už byla vdaná, samozřejmě za sochaře, který skvěle maloval a kreslil. Bohužel těžce onemocněl a to znamenalo zmobilizovat v sobě síly za tři už i za syna, který také maloval a kreslil. V pěti letech už vystavoval v Brně, v šesti měl svou samostatnou výstavu v Montrealu a také v Semaforu, kde jsem byla zaměstnána jako grafik. Někdo musel rodinu živit. Semafor - o něm bylo napsáno tolik a jeho písničky slyšíme denně v rozhlase i televizi. Měl nezapomenutelnou atmosféru. Můj první dojem z mého nového prostředí: přišla jsem v osm hodin, divadlo odemčené (!), jen nouzová světla, nikde živáčka. Sedla jsem si do hlediště, že počkám. Náhle jsem strnula. Pod klavírem se něco pohlo a pak jako fantóm přešla hubená postava přes jeviště. Ano, byt to slavný Waldemar Matuška, který neměl kde bydlet, tak přespával pod klavírem, snad aby měl pocit střechy nad hlavou. Po té válce jsme byli všichni zvyklí žít z minima, takže nás nedostatky nějak ani nevyváděly z míry. Později jsem sehnala místo s pedagogickým zaměřením a stalo se mi doslova vášní. Byla to výuka kresby a malby a později konečně keramiky. V té době jsem studovala i psychologii, nutnou k mé profesi. Jedno musím té době nedostatků a nesvobody uznat. Umělecké obory byly na výši. Od filmů, výtvarného umění až po lehké můzy, i když se mnohdy dělalo jen, jak se říká, do šuplíku. A dětská výtvarná výchova zvláště.
V té době jsme měli své ateliery a samozřejmě i vystavovali. Na některých veřejných zakázkách jsme pracovali i spolu. Poslední společnou prací bylo sousoší sv. Vojtěcha a Radima pro Libici nad Cidlinou. Na Chlumecku je možné vidět moji pamětní desku pro školu v Praskačce ke stému výročí narození Bohumila Kubišty, malíře, který zde chodil do školy. Kubišta je český malíř, bezesporu světového formátu. Na konci května se odhaloval portrét Huga Haase ke stému výročí jeho narození v Národním divadle. Manžel na něm pracoval po dokončených pracích na sousoší sv. Vojtěcha. Nejraději ale vytváříme volně to, co nás těší, jak se v naší hantýrce říká „z volné ruky“. Jsou to moji blízcí, moje vzpomínky, ošklivé i krásné a hlavně portréty, mnohdy nadsazené. Pracujeme ve Štítě. A ten dům tady se nám stal domovem. Kdysi jej koupil děda s babičkou. Jeli si na něj
vydělat až do Ameriky. Chlumecko je krásný kus země, jsme tu rádi. Pokud jedeme na trvalé bydliště, jedeme do Prahy, pokud do Štíta, jedeme domů. A nakonec vám ještě přidám konec proslovu Sergeje Machonina, protože mně se o mé práci opravdu nepíše dobře: „Mnoho měsíců chodíval mladým v ateliéru Marie Adamcové sedět modelem pan Kovařík. Děda s psíčkem. Když neseděl modelem, sedával venku na lavičce a čekal. Pomalu ho ubývalo. Usmíval se, nic neříkal. Psíček běhal po ateliéru a pan Kovařík seděl a klimbal. Modelovali ho žáci, a modelovala ho učitelka. A zase jí na něm nejvíc zajímala ta neuzpůsobilost čemukoli se bránit... Je v té soše smutný smír, vyrovnanost, pomalé, polorostlinné zacházení, zapadání. Tak zapadala a zacházela příroda sochařčino dětství. Nebyl v tom strach z umírání, spíš přirozený koloběh života.
ELEKTRONICKÉ ŠIPKY A LIGOVÁ SOUTĚŽ Házení na elektronický terč třemi šipkami je zatím ještě pro většinu lidí jen pouhá zábava u popíjeni některého z nabízených lahodných moků, protože terče jsou většinou umístěny v restauracích různého typu. Ale opak je pravdou a šipky jsou dnes již uznávanou sportovní disciplínou. Že jsou elektronické šipky určeny pro všechny, kdo rádi soutěží, dokazuje desetitisícová hráčská základna České asociace kompaktních sportů. Těchto asociací je pět a v loňském roce utvořily unii, která podala žádost na ČSTV o přijetí za řádného člena. Takže i tím se potvrzuje sportovní duch této hry. U šipek je rozhodující soustředěnost a psychická vyrovnanost a to vše je podmíněno, jako v každém sportu, poctivým tréningem. Na Hradecku v letošní sezóně soutěžily týmy v I., II., III. lize a v divizích. Základem pro zapsání do ligové soutěže je utvoření nejméně čtyřčlenného družstva. Chlumec nad Cidlinou reprezentuje Zippo team se sídlem v hotelu Astra. Po třech letech se podařilo „vyházet“ I. ligu, když v této prestižní skupině je možno změřit síly s těmi nejlepšími v republice. Soutěží se nejen v ligových klání družstev, ale také v jednotlivcích. Jednotlivci jsou rozděleni v republikovém žebříčku do jednotlivých kategorií. Dosahujeme pěkných výsledků.
V tak velké konkurenci máme v mužském celostátním žebříčku padesáté místo Komoru M., dvousté místo Štajera J. Snažíme se i o členskou základnu mladších žáků, která je zatím slabší, ale dvacáté místo Komory M. mladšího, dvacáté třetí Š astného M. a padesáté Choura M. je pro začátek zatím nečekaným umístěním. Největším překvapením je Komorová D., která je v letošní sezóně vedoucí ženou celostátního žebříčku a po posledním republikovém turnaji si vysloužila reprezentační trikot na spojeném mistrovství Národů a Evropy v italském Riccone. Ostatně jako vše stojí peníze, i tento druh sportu je finančně nákladný, a tak bych chtěl poděkovat městu Chlumci nad Cidlinou, které nám přispělo alespoň malou částkou na reprezentativní dresy s logem města Chlumce. Dále bych chtěl poděkovat všem členům Zippo teamu za jejich výkony a obětavost, protože tento sport je i časově velmi náročný. Zároveň chci pozvat všechny ty, kteří mají chu zkusit svoje umění do hotelu Astra, a možná se nám podaří sestavit další team a rozšířit tak naše řady o kvalitní hráče. Rozloučím se šipkařským přáním: „Tak a to lítá.“ Komora M.
Marie Adamcová tak obsahuje rozpětí života v neustálé důvěře k člověku a k zákonitostem jeho přirozeného bytí. Ty neagresivní laskavé skulptury jsou její postoj k životu: mají při své bezbrannosti velkou sílu trvání v pravdě.“ Marie Adamcová
Dodatečné sdělení redakce V minulém čísle nám při redakční úpravě rubriky Kdo je kdo nedopatřením vypadlo jméno autora, který ji zpracoval. Na přání pana ředitele Neumana a několika dalších čtenářů toto nedopatření s omluvou dodatečně napravujeme sdělením, že jím je člen naší redakce dr. Karel Richter, který rubriku řídí.
Vlá a 2 x reprezentantem Po úspěšné sezóně v loňském roce, kdy byl letecký modelář Vladislav Urban 4. na ME juniorů a druhý v Českém poháru, byl letos zařazen do širších reprezentačních družstev juniorů i seniorů. Při nominačních soutěžích si vybojoval účast v obou reprezentacích. (V seniorech byl dokonce nejlepší.) MS juniorů bude v srpnu u nás v Táboře, trenér proto vybral čtyři reprezentanty a těsně před soutěží určí tříčlenné soutěžní družstvo. ME seniorů je na konci srpna v Rumunsku a protože seniorské soutěže nejsou omezeny věkem, může se jich Vlá a ve svých čtrnácti letech zúčastnit. Nezbývá než popřát š astnou cestu a hodně úspěchů. vh
MUDr. Jaroslav Krenčík dovoluje si oznámit, že otevřel gynekologickou ambulanci ve zdravotním středisku nad lékárnou proti nádraží. Ordinační doba je prozatím denně od 8 do 15. hod. Tel. 0448/495 207
volejbal
☺
volejbal
☺
volejbal
☺
volejbal
TJ Chlumec nad Cidlinou - oddíl volejbalu Opět Vás zveme na „Chlumecké volejbalové léto“. Letos se koná již XIX. ročník. Program Sobota 12. 8. 2000 - turnaj mužů I. třídy (družstva extraligy a dorostenecká liga) Nenechte si ujít podívanou na nejlepší družstva v Čechách, která hrají volejbal v nejvyšších soutěžích.
Neděle 13. 8. 2000 - „OPEN“ turnaj (4+2) Příležitost pro všechny, kteří mají zájem o tento sport. V družstvu musí být při hře zastoupeny nejméně dvě ženy. Hraje se na 5-ti antukových dvorcích pod sokolovnou, startovné činí 250,- Kč. Presentace: 8.00 - 8.30 hod. Maximální počet družstev je 25.
I v radosti znejme míru! Celý národ přestal dýchat napětím, když ve finálovém zápase na Mistrovství světa v ledním hokeji Slováci snížili na čtyři tři a bylo nebezpečí, že vyrovnají, nebo dokonce ještě, nedejbože, zvítězí. Ale najednou jim dva naši hráči po pravém křídle ujeli a z Reichlovy hokejky se puk ocitl ve slovenské brance popáté. Bylo rozhodnuto. Stali jsme se znovu mistry světa. Už počtvrté v krátkém časovém rozmezí. Nebylo snad Čecha, aby nezařval radostí. V bytech, hospodách, na ulicích... všude. Na náměstích v Praze, Brně, Ostravě, kde byla před velkými obrazovkami hlava na hlavě, se jásalo, křepčilo, skandovalo: Jsme mistři! Jsme mistři! Stříkalo šampaňské! Ano, je to nevýslovná radost, když malá země jako Česko je v něčem nejlepší na celém světě. Radovala se i Čechoameričanka z Washingtonu, která v těch dnech pobývala v Praze. Televizní reportér jí na Staroměstském náměstí pohotově přistrčil k ústům mikrofon. Po zásluze chválila naše skvělé hokejisty. Jejich ukázněnost, houževnatost, fyzickou zdatnost a herní umění. Dodala však větu, která mě osobně poněkud zchladila: „Jenom nevím, jestli tady byli lidi, nebo prasata.“ Musel jsem chtě nechtě o tom přemýšlet. Ne že by jinde ve světě, americký Washington nevyjímaje, shluk rozjařených lidí v ulicích nedokázal po sobě zanechat odpudivý svinčík. Ale je opravdu nezbytné, aby se z radosti stříkalo šampaňským zbůhdarma do vzduchu, po lidech i po fasádách a láhve aby se odhazovaly na dlažbu, kde se roztříští na střepy? Aby se se státními vlajkami zacházelo jako s kusem hadru, do kterého se rozjařenci halí jako do pláště nebo na který sprejem načmárají Chrudim zdraví mistry?“ Aby
se papírové praporky v barvách republiky, když se oslavovatelé nasytí mávání, odhazovaly na zem, kde se po nich šlape? Kde je úcta k symbolu státu, který byl právě hokejisty pracně proslaven? Poučil vůbec někdo ty, co se toho dopouštějí, že se to nemá, a dokonce nesmí? Patří snad k oprávněné radosti, když opilí výrostci, a dokonce i výrostkyně, táhnou ulicemi, lezou na památné sochy, poškozují sprejem omítky a všechno, co jim padne do oka, z vandalské bujnosti rozhoupávají zaparkovaná auta a dupou po karosériích? Obávám se, že nebylo ani dobrým příkladem pro veřejnost, když televize naše zlaté hochy při průjezdu Prahou i při vítání na staroměstském náměstí předváděla v dosud ne zcela vystřízlivělém nebo ještě podnapilém stavu. Radost jistě patří odjakživa k zcela přirozeným lidským životním projevům. Vžilo se ovšem dávat ji najevo hlavně a někdy dokonce již výlučně připíjením a posléze nezřízeným pitím alkoholických nápojů. Pamatuji jako kluk, když se přišlo gratulovat k svátku nebo narozeninám, dostali gratulanti čaj nebo kakao s bábovkou a nanejvýš štamprličku vaječného koňaku či šípkového vína domácí výroby. Dnes se otvírá láhev koňaku či vína a ne jedna. Dokonce i školou povinní koledníci na Velikonoce jsou častováni alkoholem a plouží se ulicemi pod tíhou přípitků. Ze samé radosti se jistě snadno překročí míra toho, co kdo snese. Komu se to nestalo? Zvláš lidé náchylní k tomu, že se v opilosti otevřou temná zákoutí jejich duší a oni se pak dopouštějí hrubostí či nepřístojného chování, za něž se po vystřízlivění stydí, by měli dát pozor na to, aby v návalu radosti nepřestali být pány svého já
☺
volejbal
V neděli bude snahou rozdělit družstva podle výkonnosti, takže na přihlášku je nutno uvést, na jaké úrovni družstvo hraje (amatérská, okresní, krajská či ligová). Předem je možno přihlásit se na adresu: Jiří Bučina, Klicperova 55/I. Chlumec nad Cidlinou 503 51 Na „OPEN“ turnaj je možno se ještě přihlásit v den turnaje v 8.00 hod. na ředitelství turnaje. Vaše kuře
Leccos se dá pochopit a omluvit, ale všechno na světě, i oprávněná radost má své meze. Někteří lidé a bohužel i jistá část mládeže, mají duši a zároveň i rozum v tak ubohém, nevyvinutém stavu, že nejsou schopni prožívat skutečné city, a již jde o radost nebo neradost, či dokonce smutek. Všechno, co se s nimi a kolem nich děje, je jim jen záminkou, aby odreagovali své primitivní, zcela nekultivované sklony k opilství, násilnostem a výtržnictví. Jdou-li na sportovní utkání, pak rozhodně ne kvůli sportovní podívané. V hledišti se víc než výkonům hráčů věnují vyprazdňování propašovaných lahví a kelímků s pivem, vulgárnímu povykování a vrhání dýmovnic a dělobuchů. Fandové soupeře jsou jejich smrtelnými nepřáteli, které dychtí napadnout, zmlátit či zkopat těžkou botou. Na pochodu k nádraží kopou do aut, ničí odpadkové nádoby, stříkají sprejem nápisy „A žije...“ nebo „Smrt...“ Před nastoupením do vlaku přikrmí v sobě běsy ožralosti a pak rozřezávají sedadla, mincemi ryjí čáry do okenních skel, znečiš ují a ničí, co se dá... Snad jim někdy dojde, že to, co ničí, budou muset sami, i pokud je policie nechytne, aspoň v daních přece jenom zaplatit. Bohužel my s nimi. Narušování pořádku a poškozování cizího a veřejného majetku je samozřejmě záležitostí policie. Ala také záležitostí výchovy v rodině a ve škole, působení sdělovacích prostředků i veřejného mínění. Ano, jistě, všichni máme radost, že naši skvělí hráči znovu proslavili Českou republiku ve světě, ale nezavírejme oči před tím, že naše radost měla i své stíny. Že se v ní projevily kazy, jejichž nápravu bychom neměli pouštět ze zřetele. Ani u nás v Chlumci. Karel Richter
Smutné výročí národní hanby
Ve středu 21. června se dovršilo 51. výročí justiční vraždy spáchané nezákonnou popravou hrdiny prvního i druhého československého odboje generála Heliodora Píky. Málokdo ví, že tato monumentální osobnost našich novodobých dějin je částí svých mladých let spjata s naším krajem. Po Novém roce 1915 zavřeli opavské gymnázium. Školy se měnily na kasárna a lazarety. Byla první světová válka. Oktavány odváděli k vojsku, ti mladší museli jít někam na práci. První čtyři třídy našly útulek v budově měš anky. Pro Heliodora se naskytlo docela dobré východisko. Příbuzní v Novém Bydžově mu zařídili místo praktikanta v lékárně. Aspoň nebude ztrácet čas, něco se naučí. Může být jednou lékárníkem nebo doktorem medicíny. Cestoval vlakem mnoho hodin. Do Pardubic, Hradce Králové, Chlumce nad Cidlinou a teprve odtud do Nového Bydžova. Bydlel u rodiny Skalických a každé ráno před osmou spěchal přes čtvercové náměstí s vysokým mariánským sloupem do lékárny, která tu zabírá přízemí rohového jednopatrového domu na straně ke kostelu. V lékárně to vonělo jódem a éterem a bylinkovými čaji. Pan lékárník byl milý starší pán, vlídně mu vždycky vyložil, co má udělat, a Heliodor v bílém plášti přerovnával porcelánové dózy a tyglíčky v regálech, vyplachoval lahvičky a naléval do nich sirup proti kašli, odpočítával pilulky do sáčků, odléval kozlíkové kapky a všelijaké tinktury, na skleněné nádobk lepil štítk s nápisem co je
uvnitř, v porcelánové misce roztíral masti, na jemných lékárnických vahách přesně odměřoval nejrůznější chemikálie podle receptu. Bavilo ho to. Navíc si vydělal trochu peněz na jídlo, šatstvo a knížky. V říjnu byl Heliodor Píka, nedlouho poté, co v úzkém domácím kruhu u Skalických oslavil osmnácté narozeniny, povolán v Bydžově před odvodní komisi. Uznali ho plně schopným vojenské služby v poli. Narychlo složil s výborným prospěchem válečnou maturitu. Poté narukoval jako vojín k zeměbraneckému regimentu číslo 15 do Opavy. V červnu 1916 ho po tříměsíčním důstojnickém kurzu poslali na frontu do Haliče... Tak začala jeho vojenská dráha. Zajetí. Ruské legie. Francouzské legie. Těžké boje na západní frontě. Boje proti Ma arům na Slovensku. Proti Polákům na Těšínsku. Pěchotní učiliště v Saint Cyr ve Francii. Profesor Vojenské akademie v Hranicích. Vysoká škola válečná ve Francii. Hlavní štáb. Vojenský atašé v Rumunsku. Plukovník gšt. na ministerstvu národní obrany. Odchod do odboje v zahraničí. Šéf zpravodajské ústředny Dora v Rumunsku. Šéf zpravodajské expozitury v Istanbulu, náčelník tajné a po vypuknutí války legální čs. vojenské mise v SSSR, zástupce náčelníka hlavního štábu, pankrácký vězeň... 28. ledna 1949 po třídenním přelíčení odsouzen k trestu smrti provazem... Cela smrti je truchlivé místo. Všichni tři měli prozelenalé, ztuhlé tváře a sevřená hrdla. Jako o pohřbu. Syn Milan, obětavý a věrný obhájce JUDr. Váhala i sám Heliodor Píka. Usedl ke stolu, kde ležely připraveny papíry a psací náčiní... Stála tu i láhev šampaňského na poslední přípitek. Není to divné připít si na svou smrt? Odsouzencův syn s obhájcem se posadili na pryčnu. Dlouhé minuty neměl nikdo z nich sílu promluvit. Syn odvracel hlavu a polykal slzy. Generál si podpíral čelo dlaní. „Není ti dobře, tati?“ stěží tu otázku vypravil z hrdla. „Bolí tě hlava?“ „Trochu, ale to přejde,“ pronesl vyschlým hlasem generál. „Ráno určitě,“ dodal s trpkým pokusem o humor. Syn nedokázal zadržet vzlyknutí. Generál zvedl hlavu. „Nebreč! Jsme přece vojáci a voják se nesmí bát smrti. Mohla mě potkat už tenkrát na řece Aisné, u Terron Bože můj jak ten čas letí! Už je
to... kolik... jedenatřicet let... Bylo mi tenkrát, chlapče, jedenadvacet let. Proběhli jsme palebnou přehradou až k drátům, řezali do nás z kulometů, hvízdalo to, bouchalo... Někteří z kamarádů padali. Hned vedle mě jeden. Ani nevím, jak jsem se dostal přes dráty, skočil jsem do zákopu... Přede mnou Němec, chtěl mě probodnout bajonetem, já byl rychlejší... Eh, to už je dávno. Viděl jsem na frontě umřít tolik lidí! Mohu být vlastně rád, že mi pánbůh dopřál žít tak dlouho...“ „Já pořád věřím, generále,“ ozval se nesměle doktor Váhala, „že vám ráno... na poslední chvíli přece jenom tu milost... oznámí. Dělá se to tak.“ „Já už nevěřím. Myslel jsem si, že Gottwald... přece mě zná.“ Generál se hořce usmál a potřásl hlavou. „Představte si, Stalin ho chtěl vydat Němcům. Měl s Hitlerem pakt. Vydal jim plno Němců a Rakušanů, antifašistů, co utekli do Ruska. To hrozilo i Gottwaldovi. Němci o něj požádali, byl už na seznamu. My jsme to zjistili a já ho varoval. Chystal jsem pro něj ilegální útěk do Švýcar. Pak ale vypukla válka a už mě nepotřeboval. Ale přesto... Byli jsme spolu vždycky zadobře. Co jsme se spolu nahráli karet! Vášnivě rád hrál mariáš, te po válce mě zval k sobě do bytu. Hrál dobře...“ „Hezky se ti odměnil, jen co je pravda,“ podotkl syn. „On nebyl zlej, ale strašně se bojí Stalina. Co Stalin řekne, je pro něj svaté. Je to holt komunista. Žádnému komunistovi nemůžeš moc věřit. Jsou samá taktika, všechno obětují pro tu svou ideologii. I nejlepšího kamaráda... Mění názory na povel shora jako prádlo. Ale co, nebudeme smutní. Já už jsem se s tím vyrovnal. Nežil jsem ani tak krátce, ani tak prázdně, abych svůj život nemohl uzavřít. Prožil jsem hezký život. Ničeho nelituju. Sloužil jsem vlasti, snad to jednou někdo uzná. Umírám jako voják v boji. Na tobě je, Milane, poslouchej mě, na tobě je, abys převzal štafetu. Máš hodnou ženu, musíš být oporou pro ni i pro maminku, bude beze mě, chudák, jako tělo bez duše...“ Generál se odmlčel, zmáhalo ho dojetí. Přisunul si papír a začal psát dopis. Co se jich v životě napsal! Tenhle je poslední. „Milovaní, nejdražší, před strašně a hrůzně tragickými okamžiky stojím klidný, vyrovnaný, s čistým svědomím, že - přes mnohé chyby - jsem své povinnosti plnil co nejsvědomitěji a co nejpoctivěji. Jsem přesvědčen, že nejde o justiční omyl, vždy vše je tak průhledné - že jde o politickou vražd přece šak rád přines t to násil
nou obě , bude-li sloužit k uklidnění v národě, k jeho sjednocení...“ Generál odložil pero. Přelétl zrakem řádky a podal list synovi: A ho dá přečíst mamince, ženě, všem. Na chodbě se ozvaly kroky. Do cely vešel kněz, páter Doležal. Doktor i syn na chvíli odešli. Generál se vyzpovídal a přijal poslední pomazání. Když kněz odešel a všichni tři se opět sesedli v cele, v generálově tváři už bylo patrné naprosté usmíření s osudem. Klid, který už jako by pocházel z věčnosti. Čas nemilosrdně plynul. Za oknem začínalo světlat nebe. „Otevři tu láhev, Milane,“ požádal generál. Povstali, pozvedli naplněné sklenky. Ruce se třásly, slzy se draly do očí. „Já připíjím na lepší osud Československé republiky,“ pronesl generál. Sklenice se s cinkáním setkaly. „Do dna, chlapci, se musí.“ Postavil sklenici na stůl a objal se se synem. Dlouho tak stáli jako by se nemohli od sebe odtrhnout. Oběma se možná vybavily v mysli ty nezapomenutelné okamžiky, když si na ruzyňském letišti po sedmi těžkých letech odloučení právě tak jako nyní padli do náruče, otec v stejnokroji generála s blůzou plnou stužek
vyznamenání za válečné zásluhy ve dvou válkách, syn v modré uniformě válečného letce RAF. Tehdy plni nevyslovitelné radosti, dnes plni nevyslovitelného žalu. Je vůbec možné, že vlast dovolí, aby někdo jejím jménem takhle zacházel s hrdiny, kteří bojovali za její svobodu? „U nás ve Štítině Němci v dubnu pětačtyřicet,“ promluvil generál po chvíli zadrhlým hlasem, „přibili na vrata jednoho našeho zajatého vojáka, Ivana Kubince. Věru že bych byl raději na jeho místě, než aby mě věšeli vlastní lidé. Snad to nebude trvat dlouho. Snad přijde rychle konec.“ Co mu na to proboha měli říct? Doktor Váhala mu stiskl ruku. „Já pořád čekám, že vám oznámí to udělení milosti.“ „Nečekejte nic takového, doktore. Ale až přijde čas, očistěte mě. Jsem nevinen.“ „To já přece vím.“ „Te se rozloučíme, je už pomalu čas.“ Před šestou pro něj přišli. Celý průvod. Předseda senátu, prokurátor, velitel věznice, vojenský lékař, dozorce. Generál zvedl hrdě hlavu, prsty si přejel blůzu, zda má zapnuté všechny
95. výročí oslav založení SDH Lučice Dne 3. 6. 2000 se konaly na hřišti v Lučicích „Oslavy 95. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů“. Našlo se však několik odpůrců, kteří se pokoušeli celou akci zmařit, ale víra organizátorů zvítězila a oslavy mohly začít. Od 14.00 hod. vyhrávala na hřišti jihočeská kapela PROT a ve 14.30 hod. bylo vlastí zahájení. Pan Vladimír Mrňák nechal nastoupit 4 družstva - Chlumec n. C., Lučice, Pamětník a Staročeskou pivnici a popřál jim mnoho zdaru. Zastavil se tu i chlumecký starosta, který přál hezkou zábavu, přízeň počasí a soutěžícím mnoho úspěchů. K soutěžím patřilo: tažení koňské stříkačky, závody se sudem, sání zlatavého moku, hod sudem do dálky a rafting na rybníku. Při první soutěži družstvo ukazovalo svou sílu - stříkačku muselo tlačit dobrých 100 m a napumpovat vodu. Závody se sudem byly zaměřené na šikovnost. Jeden ze soutěžících ho musel dvěma klacky dopravit asi 50 m svému kolegovi Nejednou se
stalo, že sud zabloudil ze silnice mezi přihlížející obecenstvo, které své fanoušky mohutně povzbuzovalo. Při sání zlatavého moku se vytáhla Staročeská pivnice. „Pokud v ničem jiném, v této disciplíně musíme vyhrát,“ prohlašovali. S neuvěřitelnou rychlostí vypili pivo z půllitru, láhve i z třetinky brčkem - a vyhráli. V hodu sudem zvítězili „Chlumečáci“, protože jejich Martin M. hodil dobrých 6 m. Kapela si svou sílu vyzkoušela také, ale bylo jim řečeno, že lépe hrají než hází, takže se raději vrátili k muzice. Všichni jsme se těšili na rafting na rybníce. Soutěžící se snažili, co jim síly stačily, ale pádům do vody se neubránili. První byl Jirka V., který špatně dosedl na zá lodi a ztratil balanc. Po této zkušenosti již SDH Chlumec n. C. a Staročeská pivnice byli opatrnější a my se žádných pádů nedočkali, tak jsme je alespoň mohutně povzbuzovali. Pamětník nám vše vynahradil. Pan V. nestihl rychlý nástup do člunu a ve snaze na něj alespoň na
knoflíky. Ukáže jim, těm gaunerům, těm lhářům, těm vrahům, jak umí zemřít voják, vlastenec. Pevně a hrdě kráčel v jejich doprovodu chodbou a pak schodištěm dolů na jeden z dvorků horské věznice. Spatřili šibenici. U jejího břevna čekal kat v černé uniformě. Průvod se zastavil. Předseda senátu odsouzenci znovu přečetl rozsudek. Kdosi zavelel: „Vykonejte rozsudek!“ Kat generálovi spoutal ruce. Pak mu strhl nárameníky a stužky vyznamenání. Mě nedegradujete, ale sebe, sebe degradujete, ubožáci, pomyslel si generál. Na pokyn kata nezlomen vystoupil po schůdcích na dřevěnou plošinku pod šibenicí, obrátil se čelem k uniformovanému hloučku. Měl chu si před nimi odplivnout. Nadýchl se a zvolal: „Jestli to národ sjednotí, umírám rád!“ Uplynulo necelých dvacet let. 13. prosince 1968 Vyšší vojenský soud v Příbrami v obnoveném řízení ve věci generála Heliodora Píky vynesl rozsudek: Obžalovaný... se zproš uje viny v plném rozsahu obžaloby... Karel Richter (podle vyprávění Ing. Milana Píky)
skočit - nedoskočil. Zabořil se do rybníka. Kluci ho za sebou chvíli táhli po břiše, chvíli se brodil rybníkem, než se mu podařilo nalodit. My na břehu jsme brečeli smíchy. V soutěžích nakonec zvítězili SDH Chlumec n. C., druhá byla Staročeská pivnice, třetí Lučice a čtvrtý Pamětník. Všichni se shodli na tom, že na umístění nezáleží, hlavně že byla legrace. Nesmím zapomenout na pana L. Maška, který u hřiště vystavoval historické stroje, které má v perfektním stavu a jsou stále funkční. Celé odpoledne se vydařilo. Měli jsme krásné počasí, kapela vyhrávala a doprovázela soutěže tou správnou hudbou. Pečené prase, uzená šunka i párky byly výborné a pivo Opat bylo jako křen a hlavně, hlavně vládla dobrá nálada. Ani ti největší odpůrci neodolali, přišli se podívat a nakonec chválili. Chtěla bych poděkovat všem sponzorům, soutěžícím a hlavně organizátorům, kteří měli tolik elánu a energie, že celou akci dali dohromady. Za 5 let nashledanou na 100. výročí. MČ
VII. ročník Chlumeckého poháru mladých hasičů Stalo se již pěknou tradicí, že v den oslav konce druhé světové války pořádá chlumecký Sbor dobrovolných hasičů pod patronací starosty města soutěž pro mladé hasiče na sportovním areálu u koupaliště. Počasí pořadatelům, rozhodčím, soutěžícím dětem i početnému davu diváků přálo, a tak nic nebránilo hlad-
kému průběhu pečlivě připravené soutěže. Vzhledem k velmi dobré pověsti předešlých ročníků chlumeckého poháru se i letos sjela do našeho města kvalitní konkurence z východočeského a středočeského regionu. V kategorii mladších soutěžila družstva: Písková Lhota A, B, Čeperka,
CHLUMEC n. C. A, B, C, Dolní Přím, Nechanice, a v kategorii starších: Čeperka A, B, Choltice, Poniklá A, B, Pardubice, Nechanice, CHLUMEC n. C. a účastníci mistrovství republiky v roce 1999 Měník a Písková Lhota. Po slavnostním zahájeni se naplno rozběhly čtyři soutěžní disciplíny. Soutěžilo se v hadicovém kole, štafetě dvojic, štafetě 4x60 metrů a královské disciplíně požární útok. Soutěžící družstva předváděla opravdu pěkné sportovní výkony a bylo překonáno celkem 7 rekordních časů z minulých ročníků. Nejvíce pozornosti od diváků se pochopitelně soustředilo na všechna čtyři družstva domácích a favority z Měníka, Pískové Lhoty a Čeperky. A jak se
dařilo Chlumečákům? V kategorii mladších suveréně zvítězilo již „zkušené“ A družstvo. „Béčko“ překvapilo a po solidním výkonu získalo cenné 2. místo a nejmladší kolektiv soutěže, naše „céčko“ sklidilo velké sympatie a obsadilo důstojné 6. místo. Rovněž naše družk ii ší h b j l
hár velmi zdatně, ale již tradičně se nevyhnulo drobným chybičkám, které v závěrečném hodnocení odsunuly naše starší na celkové druhé místo a starosta města ing. Uchytil propůjčil na rok Chlumecký pohár opět do Měníka. Celkové výsledky: KATEGORIE: mladší 6-11 let 1. Chlumec n. C. A 2. Chlumec n. C. B 3. Čeperka 4. Písková Lhota A 5. Písková Lhota B
(PU) (NB)
body 4 10 13 20 21
6. Chlumec n. C. C 7. Dolní Přím 8. Nechanice
(HR) (HR)
KATEGORIE: starší 12-15 let 1. Měník 2. Chlumec n. C. 3. Čeperka A 4. Písková Lhota 5. Poniklá A 6. Choltice 7. Nechanice 8. Poniklá B
(HK) (PU) (NB) (SM) (PU) (HR) (SM)
21 26 29
body 9 12 15 16 19 23 27 32
9. Čeperka B 10. Pardubice
(PU)
33 33
V závěru nám dovolte poděkovat těm, bez nichž by dnes již nebylo možné tak zdařilou akci pro děti uspořádat. Velký dík patří členům Sboru dobrovolných hasičů Chlumec n. C., starostovi města za osobní i finanční podporu Městského úřadu a sponzorům: MESSER Technogas, NÁŘADÍ MAREK, NIROSTA, CUKRÁRNA DAŠEK, REKOSTAV, hudební skupině Komunální odpad a chlumeckým Motobroukům. P.Z.
Lékárnička na cesty a dovolenou Blíží se čas dovolených. Ty prožíváme různě. Nejen u moře, ale třeba i na chatě nebo někde pod stanem v přírodě. A každého z nás jistě trápí i otázka, co za léky si vzít sebou a jak je uložit, aby nám pak banální příhoda dovolenou nepokazila. Připravili jsme pro Vás kompletní nabídku toho nejdůležitějšího, co se Vám na cestách nebo v domácnosti může hodit. Pevný plastikový obal ukrývá mnohá překvapení. V našem kompletu najdete lékařský teploměr. Řeknete si, no a co. Ale berete si teploměr na cesty pokaždé? Podle našich zkušeností si ho skoro nikdo nepřibalí. A jak si pak chcete ověřit, zda teplotu máte, nebo se Vám to jen zdá? No vidíte. My myslíme i za Vás. V našem kompletu teploměr nechybí. A když se už teplota potvrdí, je třeba s ní hned nějak bojovat. Bu zabalíme celé tělo do prostěradla namočeného do studené vody, nebo použijeme tablety paralen z našeho kompletu. Při zvýšené teplotě stoupá potřeba vitaminů a tekutin. V naší lékárničce najde-
te vynikající multivitaminové šumivé tablety Additiva Dr. Schefflera s příchutí tropického ovoce. Udělali jste dietní chybu. Překvapil Vás po cestovní horečce průjem? I na to jsme mysleli. Z našeho kompletu Vám pomůže živočišné uhlí (Carbosorb). Pamatujeme i na stavy po horečce (rekonvalescence), stavy únavy po celodenním pochodu, práci apod. Ztracenou energii rychle doplníte nejlépe hroznovým cukrem Intact. Při cestování také často trpíme nervozitou, zvedá se nám žaludek, máme strach apod. Problémy odstraní český přípravek Nokinal tablety (jedná se o identický přípravek s Kinedrylem). Stačí otevřít víko naší lékárničky a vzít si dle návodu tabletku. Nokinal ale nesmí užívat řidiči. Pamatujeme i na drobná poranění. Proto v našem kompletu také nechybí náplast Hansaplast a sterilní obvaz a obinadlo. Dokonce se ani nemusíte bát, pokud se Vám náhodou rozpadne zubní kartáček nebo dojde zubní pasta. Dovolili jsme si totiž do naší lékárničky přibalit cestovní zubní kartáček
Co nového do Vaší knihovny Všem čtenářům Chlumeckých listů opět přinášíme přehled nových knižních titulů, abychom jim usnadnili orientaci ve zboží na knižních pultech. A začneme novou knihou kreslených vtipů Petra Urbana PIVRNCOVO SÉRUM SRANDY, která je jako všechny předchozí určena jen pro silné nátury. Dobře načasovaná pro letní hubnutí je i knížka Lenky Holas Kořínkové SLAVNOSTNÍ KUCHAŘKA SNÍM JEŠTĚ VÍC, která obsahuje celá sváteční menu pro příznivce diety na základě dělené stravy. Stephena Kinga znáte jako úspěšného autora řady špičkových hororů
s dokonalými zápletkami. Nyní vychází další román s názvem HOLČIČKA, KTERÁ MĚLA RÁDA TOMA GORDONA. Příběh devítiletého děvčátka, které zabloudí v lese a snaží se nemyslet na to, že když se lidé ztratí, někdy se jim může i něco stát. Jako připomenutí nedávného úspěchu českého hokejového týmu na mistrovství světa vydalo nakladatelství Plejáda vázanou knihu plnou nádherných fotografií z tohoto turnaje, doplněných komentáři, pod názvem ZLATÝ DÉŠŤ. Anatolij Bugrejev a G. Weston De Walt zpracovali podklady pro napínavé vyprávění podle skutečné události
a osvědčenou zubní pastu Lacalut activ, která se doporučuje mimo jiné i při krvácivých dásních a paradentóze. Jak vidíte, zakoupením naší lékárničky získáte základní léky a přípravky, bez kterých se na cestách nebo v domácnosti neobejdete. Zdaleka jsme nevyjmenovali všechny přípravky. Nehovořili jsme o Venen gelu na unavené nohy po celodenním běhání a na ošetření křečových žil. Nemluvili jsme o regeneračním gelu s dezinfekční přísadou SANITAIRE, který nejen regeneruje pokožku, ale zároveň naše ruce dezinfikuje. Nehovořili jsme ani o některých dalších přípravcích, které tak pro Vás zůstávají jako překvapení. Protože naše lékárnička obsahuje i léky, které byly zařazeny mezi vyhrazená léčiva, není možné ji prodávat kdekoliv. V současné době si ji můžete zakoupit v lékárnách a u vybraných čerpacích stanic ÖMV. Š astnou dovolenou Vám přeje Naturprodukt - partner Vašeho zdraví. Přetištěno z časopisu LÉKÁRNA
VÝSTUP - CTIŽÁDOST POHŘBENÁ NA EVERESTU, úžasný příběh o expedici stíhané nepřízní osudu, o zaslepené ctižádosti, jež žene lidi do nebezpečných podniků a také o hrdinovi dnešní doby, který riskoval vlastní život pro záchranu životů druhých. Poprvé v českém překladu se objevují dvě rozsáhlé prózy z raného období Ericha Maria Remarquea ŘÍŠE SNŮ a GAM, díla o životě a smrti, o hodnotách, lásce a lidských citech. A konečné Zdena Frýbová OTCEM I MATKOU PROTI SVÉ VŮLI úsměvná kniha tentokrát čtenáře pobaví tím, jak i děti dokážou zamávat životy dospělých. Kateřina Soukupová
EVROPSKÁ UNIE (pokračování)
Zemědělství a regionální rozvoj
31
Jak těsná je spolupráce států Evropské unie v zemědělství?
Členské státy dospěly k vysokému stupni kooperace uplatňováním společné zemědělské politiky (SZP), kterou provádí orgány Unie, na něž národní vlády přenesly podstatnou část svých pravomocí v této oblasti. SZP se začala uskutečňovat už v roce 1962. Byla to reakce na tehdejší situaci: západní Evropa byla závislá na dovozu potravin, jež v té době byly strategickou surovinou. Cílem SZP bylo zvýšit produktivitu zemědělství, zajistit tak soběstačnost a udržet cenovou stabilitu zemědělských výrobků. Společná politika měla též zabránit odlivu obyvatel venkovských oblastí do měst.
32
Na jakých principech je založena společná zemědělská politika?
Společná zemědělská politika vychází ze tří navzájem nezávislých zásad. První zásadou bylo vytvoření společného trhu pro všechny zemědělské produkty při společných cenách. Vytvoření jednotného trhu pro zemědělské výrobky bez celních bariér a národních dotací bylo dokončeno v roce 1968 zavedením jednotných cen pro celé Společenství. Znamená to, že ceny zemědělských komodit jsou určovány administrativně a nikoliv tržně. Druhým principem SZP bylo zvýhodnění zemědělské produkce Unie před zahraničními výrobky. Zemědělský sektor Unie začal být chráněn vysokými cly uvalenými na dováženou produkci, což znamenalo zdražení importovaného zboží. Současně se začal subvencovat export tak, aby zemědělská produkce Společenství mohla být konkurenceschopná na zahraničních trzích. Třetí zásadou je finanční solidarita - náklady SZP jsou hrazeny ze společného rozpočtu a o zemědělské politice rozhodují orgány Unie.
33
Kdo financuje společnou zemědělskou politiku?
Pro financování byl ustaven tzv. Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EZOZF). Původně se předpokládalo, že tento fond bude veškeré potřebné zdroje čerpat z celních přirážek, jimiž Společenství zatížilo dováženou zemědělskou produkci. Díky podpoře zemědělství se však ve Společenství zvýšila produkce a následně i vývoz zemědělských produktů, jenž převážil nad dovozem. Fond se dostal do deficitu. Začal být proto dotován z rozpočtu Společenství. Společná zemědělská politika představuje dodnes největší položku v celkových výdajích Unie. Rozpočet na rok 2000 počítá pro zemědělství s částkou necelých 41 miliard EUR (cca 1 5 bilionu Kč)
34
Jaký prospěch měli občané ze zavedení společné zemědělské politiky?
Společná zemědělská politika pomohla zvýšit produkci a zajistila dostatek potravin pro všechny občany. Část zemědělců si díky SZP udržela své příjmy, zůstala na venkově a zachovalo se tak osídlení venkova. Spotřebitelům se dostalo širší nabídky potravin a - navzdory zvýšení cen - výdaje z rodinného rozpočtu za jídlo poklesly. Mnozí také přivítali zavedení standardizovaných norem na kvalitu potravin.
35
Měla společná zemědělská politika i negativní důsledky?
Společná zemědělská politika garantovala minimální cenu pro většinu zemědělské produkce, což postupně vedlo k obrovské nadprodukci. Na domácím trhu nenacházelo zboží odbyt. Bylo nutné dotovat skladování přebytků i jejich export. Výdaje na financování zemědělství narůstaly a zvyšovaly se i ceny zemědělských výrobků (jednotná cena výrobku se totiž administrativně stanovovala na úrovni toho státu, ve kterém se zboží prodávalo nejdráže). Zahraniční zboží začalo být levnější, takže v mnohých komoditách opět převážil dovoz, což bylo v rozporu s zásadami SZP. Výsledkem masivního dotování zemědělské nadprodukce, jíž se dosahovalo používáním umělých hnojiv a chemických přípravků, byly také značné ekologické škody.
36
Byla společná zemědělská politika reformována?
V roce 1992 muselo Společenství přistoupit k zásadní reformě společné zemědělské politiky. Cílem reformy bylo postupně odstranit rozdíl mezi vnitřní a světovou cenou zemědělské produkce a odbourat finančně náročné exportní dotace. Snižují se také tzv. intervenční neboli minimální garantované ceny pro producenty. Odstraňování dotací je kompenzováno přímými platbami, nezávislými na objemu výroby, jež jsou však podmiňovány zmenšením obdělávaných ploch a redukcí počtu hospodářských zvířat. Je také podporováno využití zemědělské půdy k jiným účelům, např. k turistice či k zalesňování. Výdaje na SZP se ve vztahu k celkovému rozpočtu Unie znatelně snížily.
37
Jaké jsou další perspektivy společné zemědělské politiky?
Reformu společné zemědělské politiky započatou v roce 1992 zhodnotily orgány Unie jako úspěšnou. Komise proto v roce 1997 v dokumentu „Agenda 2000“ navrhla další prohlubování reforem a Evropská rada v březnu 1999 na zasedání v Kolíně nad Rýnem tento záměr schválila. SZP bude směřovat k přibližování se ke světovým tržním cenám, což bude provázeno přímými subvencemi k příjmům. Znamená to další snižování dotovaných cen a zvyšování konkurenceschopnosti Unie Důraz je kladen na
zemědělství, jež by bylo ohleduplnější k životnímu prostředí a více se zaměřovalo na kvalitu potravin.
38
Jak Evropská unie pomáhá méně rozvinutým regionům?
Unie provádí speciální regionální politiku, jejíž realizace ovšem spočívá na samotných členských zemích a orgány Unie ji koordinují a slad'ují. Smyslem je snižovat rozdíly mezi regiony a zmírňovat zaostalost těch, které jsou v méně výhodné situaci, což se týká i venkovských oblastí. Financování je záležitostí strukturálních fondů (orientační část Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, Evropský sociální fond a Evropský fond regionálního rozvoje) a Fondu soudržnosti, který je určen zemím, jejichž HDP na obyvatele je pod úrovní 90 % průměru Unie (vztahuje se tedy na Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko). Prostředky z fondů se poskytují jako příspěvek pouze té zemi, která sama uskutečňuje vlastní strukturální programy.
39
Které regiony mají nárok na finanční pomoc?
Unie přesně definovala 6 prioritních cílů, které vymezovaly oblasti regionální pomoci. Cíl zahrnoval pomoc hospodářsky zaostalým regionům, v nichž úroveň HDP na obyvatele byla v posledních třech letech pod úrovní 75 % průměru Unie. (Patří sem např. celé Řecko, Portugalsko, Severní Irsko či bývalé země NDR.) Cíl 2 se týkal regionů, které trpí úpadkem průmyslových odvětví. Cíl 3 se zaměřoval na regiony s dlouhodobou nezaměstnaností. Cíl 4 se orientoval na zapojení mladých lidí do pracovního procesu. Cíl 5 se týkal zemědělství. Vztahoval se na regiony, kterým se poskytovala pomoc na modernizaci a diverzifikaci zemědělské výro-
by. Do tohoto cíle patřily také venkovské oblasti - záměrem bylo financovat programy na vytváření nových pracovních míst v zemědělském sektoru. (Speciálně na rozvoj venkova vyčlenila Unie v rozpočtu pro období let 2000- 2006 celkem 14 miliard EUR.) Cíl 6 se týkal regionů skandinávských zemí s arktickým podnebím a nízkou hustotou osídlení. V březnu 1999 rozhodla Rada zredukovat cíle pouze na tři - dva regionální a jeden určený na lidské zdroje.
40
Co bude znamenat přijetí České republiky do Evropské unie pro české zemědělství a jak se to dotkne spotřebitelů?
České zemědělství se postupně začlení do společné zemědělské politiky, což s sebou přinese neomezený přístup na společný agrární trh Unie se všemi výhodami, jako je možnost vyvážet zemědělské komodity do jiných členských zemí bez omezujících cel a tarifů. Vzhledem k tomu, že potraviny a další zemědělské produkty jsou dnes v ČR v mnoha případech levnější než v členských státech EU, nedá se vyloučit, že přijetí do Unie se na českém trhu projeví zvýšením cen některých zemědělských výrobků. Předpokládá se, že v oblasti zemědělství bude dohodnuto určité přechodné období, které novým členům Unie umožní adaptovat se na zvýšenou konkurenci. Unie však pomáhá žadatelským zemím už nyní. Nejedná se sice (a ani se s nimi nepočítá) o přímé finanční dotace prvovýrobcům, ale jde o podporu strukturálních změn v zemědělství. Uchazečské státy by měly na rozvoj zemědělství dostávat celkem 520 milionů EUR (cca 18 miliard Kč) ročně. Pokračování příště
Přetištěno z publikace 100 otázek a odpovědí o Evropské unii
Opět jsme se sešli V jeden pěkný májový den se sešlo 11 absolventů IV. ročníku měš anské školy v Chlumci nad Cidlinou, kterou opustili před 65 lety. Srazu předcházelo, pro naše tělesné schránky velmi úmorné, téměř tropické počasí, a tak jsme, stejně jako příroda, čekali na kapičku deště. Uběhl opět neuvěřitelně krátký rok, o který jsme bohužel zase starší, a scházíme se stále v menším a menším počtu. Tichou vzpomínku jsme věnovali spolužákům, kteří už nejsou mezi námi. Je jich už dlouhá řada. Jelikož je již delší dobu uzavřena zámecká restaurace, kde jsme vždy poseděli, pro letošní setkání jsme zvolili Grand. A byli jsme velmi spokojeni. Když jsme opouštěli školní lavice, netušili jsme, co nás v životě potká. Každému z nás život uštědřil notné šrámy na těle i na duši, ztrát bylo víc než radosti, a proto jsme se těšili ze společného setkání Připili jsme Jendovi
Zimovi, který tu „80“ oslavil 16. 5. Potěšil nás i telefonát z Augsburku - Německo - od Erharta Endlera, který pro velké zdravotní potíže, bohužel, nemohl přijet. Pobavily i básničky Karafiáta a Lídy Boudové-Kůstkové. Někteří z nás využili i návštěvy „zemědělského muzea“ pana Nováka. Bohužel, čas uběhl velmi rychle a přišlo loučení. I náš život se sklání k soumraku, a proto je důležité radovat se z darů života, dokud je máme a dokud je čas Em Ba
PŘÁTELÉ! Já, stařena v starobním důchodu chci s Tebou uzavřít dohodu: dovol mi, abych další rok udržela tužku, moč a krok, abych se zítra rozpomněla, co jsem to včera vlastně chtěla, abych si nepletla pravou s levou a nezaměnila Pepu s Edou, abych měla aspoň kousek z rance, co měl pan Salzmann ve své bance. Budu-li, osude, takhle živa, koupím Vám přátelé v příštím roce u granda metr piva. Vaše: Lidka Kůstková
Zámecká čtverylka Vše začalo před rokem, v druhé půlce jarních měsíců, kdy se v hlavách chlumeckých občanů začínaly rodit myšlenky na průběh oslav 100 let otevření naší školy. A jedna taková myšlenka se zrodila v hlavě pana Odona Cellera, bývalého tanečního mistra. Předvést dnešnímu Chlumci, jak se tenkrát tancovala česká beseda. Základem pro tanec je jeden kruh tanečníků - kolona, kde tancují čtyři páry. Pan Celler sehnal pár nadšenců, kteří již besedu tancovali před deseti lety, a ti pak sehnali další. Začalo se nacvičovat vždy v pátek večer ve školní tělocvičně pod záštitou Města Chlumec. Po několika zkouškách se stalo, že někteří nadšenci se již neukázali a bylo potřeba doplnit stav o nové tanečníky. To byste nevěřili, co to dá práci a přemlouvání zajistit nejméně osm párů alespoň pro dvě kolony. Přišly letní prázdniny a zkoušelo se jen zřídka. V září však bylo všem jasné, že se termín vystoupení blíží a že ještě ledacos kazíme. Poslední tři týdny se nacvičovalo dvakrát týdně a zaučovali se alespoň dva náhradníci. Pak to přišlo. Vyzkoušeli jsme kroje a zúčastnili se průvodu městem, abychom si na ně trochu zvykli. Večer ještě jedna zkouška v sokolovně a poté naostro. Potlesk byl překrásný a i celý
večer se vydařil. Teprve v dalších dnech jsme strávili ten krásný pocit, kterým bylo pro většinu z nás naprosto první veřejné vystoupení.
ská čtverylka. Co tedy dál? Naučit se francouzskou čtverylku. Skoro měsíc jsme se scházeli a přemýšleli o významu našeho pokračování. Také proto, že besedu jsme nacvičovali s finančním krytím od Města a od této chvíle bylo vše na nás. Nadšení zvítězilo a my jsme si za vlastní peníze
foto Ant. Fibigr
Při dalším setkání nám začalo být líto, že vše skončí a že se jako dobrá parta takto přestaneme scházet. Během nacvičování besedy se nám pan Celler několikrát zmínil o vystoupení našich předchůdců a dokonce přinesl fotky, jak se před třiceti lety tancovala na chlumeckém zámku francouz-
pronajímali školní tělocvičnu a každý pátek nacvičovali francouzskou čtverylku. Občas, když se nám již pletly nohy, zopakovali jsme si besedu. Přišla zima, vánoční svátky, chřipky a začalo se stávat, že na nácvik přišly třeba jen dva páry. Byla to katastrofa. Pan Celler se snažil, chodil i s teplo-
foto Ant Fibigr
zná tento barokní tanec, uzná, že není tak těžké udělat krok mimo nebo dokonce vybočit z celé řady. Stiskem ruky nebo posuňkem jsme se ujišovali, jaké kroky budou následovat. Povedlo se. Překvapivý, nádherný potlesk byl odměnou. Měli jsme radostný pocit a někdo i slzu v oku. Po hromadném snímku na terase zámku se naše soukromá oslava přemístila do restaurace Korzo, kde přítomní nevěřili tak velké návštěvě v barokních krojích a bílých parukách. Ještě jednou, tentokrát již bez trémy jsme si zatancovali čtverylku, odložili jsme paruky a svrchníky a ve zbytku barokního oblečení jsme se celý večer dobře bavili. Všichni bychom chtěli touto cestou poděkovat tanečnímu mistrovi panu Odonu Cellerovi za jeho chu a trpělivost se s námi scházet a učit nás tance, které oživují staré tradice pro nás i další generaci. Děkujeme. Taneční soubor
foto Ant. Fibigr
tou přímo z postele a my všichni jsme měli nějak víc ostatních starostí, než vnímat nové kroky. Trochu jsme se dali dohromady, když jsme byli pozváni v plesové sezóně uspořádat předtančení na plese v Chudeřicích, kde jsme zatancovali besedu. A opět pátky a opět čtverylka s besedou. Protože nám odpadli tři tanečníci, potřebovali jsme doplnit stav, nejlépe z mladších. Byl to velký problém získat někoho, kdo by se přidal, a tak jsme začali vodit na nácvik i naše děti. Nemají sice tu trpělivost, takže spíš běhají nebo lezou po žebřinách, ale ti starší již celou čtverylku a část besedy umí. Pořád tu je však jedna nejasná myšlenka - co s nacvičenou čtverylkou? Jedině snad na zámek. Pátky utíkaly a město se začalo připravovat na další slavnost - vystoupení pěveckých sborů na zámku! Svitla naděje, která se stala skutečností. Získali jsme finanční a duševní podporu od pořadatele této akce - občanského sdružení Město v zahradách. Najednou vše, na co jsme se těšili komplikoval problém - sehnat kroje, paruky, muziku, doučit kroky, doplnit páry. Vše probíhalo tak rychle, že samotný nástup se vymýšlel až na zámku v šatně. Přitom se stále plnil sál, že až do poslední chvíle jsme nevěděli, kde nám diváci nechají uličku pro nastoupení. Nervozita a tréma stoupala a najednou dost nástup Kdo
A takto se francouzská čtverylka tančila na chlumeckém zámku v roce 1969
Chlumecká škola se hlásí Návštěva radnice Těsně před svátkem dětí (31. 5.) požádala třída III. B pana starostu Ing. M. Uchytila o přijetí. Děti mu přišly svěřit, jak by se chovaly v jeho roli. Pan starosta na vše trpělivě reagoval. KDYBYCH BYL (A) STAROSTOU (STAROSTKOU) Ú Uspořádala bych více akcí pro děti, aby měly radost. Ú Ve městě by mělo být více odpadkových košů, aby lidé neházeli smetí na zem. Ú Měl by se opravit chodník u nádraží, protože tam hrabou potkani. Ú Vybudoval bych krytý bazén, nebo alespoň bych dal pořádně opravit koupaliště. Ú Zařídil bych dětský koutek s houpačkami, prolézačkami a kolotoči. Ú Nechal bych postavit zábavný park pro děti. Ú Sázel bych více stromů. Ú Postavil bych hokejový stadion, nebo alespoň bych dal na zimu nastříkat kluziště. Ú Vybudoval bych městské zahrádky, aby místní obyvatelé měli kde pěstovat ovoce a zeleninu. Ú Vybudoval bych blízko Chlumce továrnu s dobrou vodou, aby byli lidé zdraví a zakázal bych cigarety a alkohol. Ú Postavila bych domy pro bezdomovce, aby nebydleli pod stromem. Ú Aby byl Chlumec o Vánocích veselejší a hezčí, nakoupila bych hodně ozdobiček a světýlek. Na náměstí bych dala betlém. Ú Otevřela bych kapličku U Jánečka. Ú Přidělila bych peníze na opravu školních šaten, protože do nich teče voda. Ú Upozornila bych pana Kinského, aby si dal na zámku opravit bránu a lavičky. Ú Měl by se u Majorátu postavit semafor, protože když jdou děti na kroužek, tak jezdí hodně aut. Ú Mohla by se vyčistit Cidlina. Ú Udělal bych dům pro postižené lidi. Ú Dal bych postavit supermarket, aby lidi nemuseli jezdit do pardubického Globusu. Ú Vybral bych lidi, kteří by hlídali, aby nikdo nestříkal spreji po domech. Ú Líbil by se mi minigolf, už jsem ho hrál, a je to hezké. Ú Já bych dala do Tylovy ulice rozhlas Hlášení není u nás moc slyšet
Ú Přikázal bych majitelům psů, aby si je hlídali. Ú Chtěla bych, aby se vybudoval útulek pro zvířata a bylo tam o ně dobře postaráno. Měl by být postaven asi na Františku, protože tam není hluk. Ú Měla by se postavit dálnice. Žáci III.B ZŠ. (Bern.)
Dálnice a Chlumec - bezvadná to bude věc! „Exhalace, smogy - chlumecké to drogy! Chceme dálnici, ne smogovou vánic! A už je tu dálnice bez nehod a štvanice!“ Takováto a spousta jiných hesel lemovala ve středu 14. 6. v našem městě silnici E 67. Protestovalo se tak proti odložení stavby dálnice D 11. A protestovali skutečně všichni, všechny věkové kategorie. Žáci ZŠ, občané produktivního věku i důchodci. Naším městem projede více než 1000 aut za hodinu. Je to ohromná zátěž na životní prostředí. Nezanedbatelná je i otázka bezpečnosti občanů. Vždy jen za rok 1999 je bilance v Chlumci n. C. a okolí - 9 mrtvých, 19 těžce a 56 lehce zraněných. Celkem se v tomto roce stalo 452 dopravních nehod. Co když příští obětí bude někdo z nás? Snad se výzvám chlumeckých i jiných občanů dostane odpovědi a do roku 2005 budeme jezdit po dálnici D 11. Míša Hájková, Lukáš Zumr, 9.C
Chcete mít všechno rychle hotovo, nakoupeno, pořízeno a uděláno? Zastavte se na chvíli a přečtěte si, co o rychlosti napsal Milan Vaňura:
Tajemství rychlosti Rychlost se stala modlou dnešního světa. V té rychlosti míjíme bez povšimnutí věci, které dávají radost, krásu a uspokojení. Od počátku lidských dějin se datuje snaha lidí dělat vše rychleji. Moudří lidé však říkají, že všechno chce svůj čas. Rychlost je pojem zdánlivě jednoduchý, ale pozor, co je pro někoho až závratně rychle, může se zdát jinému, že se sotva vleče. Pro názornou představou se můžeme podívat do přírody
Mezi nejpomalejší tvory patří hlemýž , lenochod a želva. Jejich průměrná rychlost: hlemýž - 5 m/h, lenochod 240 m/h, želva 270 m/h. Proti tomu např. gepardovi byla naměřena rychlost až 90 km/h, žralok umí plavat 70 km/h, rorýs je nejrychlejší pták a byla mu naměřena rychlost až 100 km/h. Zatím jsme hovořili o rychlostech, které si dovedeme představit. Horší je to třeba s rychlostí kterou Země obíhá kolem Slunce, 107.000 km/h. Proti tomu rychlost rekordního automobilu 1019,24 km/h, zvuku 1200 km/h, stíhačky 3400 km/h, ale i rychlost pohybu vodíku 5400 km/h, družice při letu 1. kosmickou rychlostí 28.500 km/h a rakety letící 2. kosmickou rychlostí 40.300 km/h je velmi relativní - nízká. A už vůbec si nedovedeme představit rychlost protonu v cyklotronu 1.069.200 km/h a nejvyšší známou rychlost rychlost světla 1.080.000.000 km/h. Člověk se nespokojil pouze s rychlostí svého běhu, ale snažil se jak na zemi, tak i ve vodě a ve vzduchu být co nejrychlejší. Podařilo se to díky usilovné práci vědců a techniků.
Co vlastně investujeme do rodičovství Výchovou dítěte vychováváme i sami sebe ZDENĚK MATĚJČEK z knihy Naděje není v kouzlech Povídá se, že na auto musí mít člověk řidičák, ale na rodičovství se nepožaduje nic. Jenomže pozor! Toto srovnání je nesprávné a nesmyslné. A kdykoliv je slyším, hlasitě protestuji. K řízení auta skutečně stačí pár hodin tréninku, kdežto k odpovědnému rodičovství je třeba celého předchozího života budoucí matky nebo budoucího otce. Není tomu tak, že „příprava je prakticky nulová“ - právě naopak, ona je daleko delší než na jakékoliv lidské zaměstnání. Začíná zkušeností s vlastními rodiči od narození (dnes víme, že už vlastně v době těhotenství, ba že je předznamenána v postojích budoucích rodičů dávno před početím), pokračuje soužitím s nimi, pak stykem s druhými dětmi v mateřské škole, pak diferenciací mužské a ženské role ve školním věku, a to opět pod rozhodujícím vlivem rodičovských osob, pak pokračuje osamostatňováním člověka po pubertě, fází zamilování atd. Je to děj dlouhý a dramatický Jenom-
že my jsme zvyklí za „přípravu“ pokládat to, co se dá naučit z učebnic nebo v přípravných kurzech. Ano, o mnohých věcech souvisejících s rodičovstvím se dovíme ve škole, v knihách, na přednáškách, ale to podstatné a rozhodující se děje „za školou“, tj. doma, mezi dětmi, ve společnosti, víceméně neplánovaně a spontánně. Může se tak dít dobře nebo špatně, dostatečně nebo nedostatečně, ale vždy nějak. A proto tak moc záleží, aby se tak dělo dobře! Jenomže
to je právě to těžké, náročné a odpovědné, že to má na krku a v popisu nikoliv práce (natož výuky), nýbrž svého denního života každý z rodičů, a se vzděláním vysokoškolským nebo základním. Nejde o výuku, jde o život! Kdyby příprava na rodičovství byla srovnatelná s řízením dopravního prostředku, to by byla pohoda. To by bylo jen za trochu času, za trochu učení a za pár korun. Takhle ale je to něco z vlastního života pro další život. Technologie je v tom maličko. Do vlastního
rodičovství investujeme každý sám sebe. Sebe celého. Takže záleží na tom, co jsme a zač stojíme! A praktické řešení? To, co vyplynulo z našich výzkumů a o čem často hovořím: aby mladí lidé měli děti, které chtějí mít, s tím, s kým je chtějí mít - a v době, která je pro to příhodná. Přetištěno z časopisu Rodina a škola Zpracoval kabinet českého jazyka (Vá, Km)
Jiří Kysilka oceněn na Pražském hradě ZAJÍMAVOST / Velká pocta pro studenta pátého ročníku novobydžovského gymnázia Nový Bydžov - Gymnázium v Novém Bydžově navštěvuje student Jiří Kysilka z Chlumce n. C., jehož výsledky se rozhodla ocenit Učená společnost České republiky. Ta sdružuje naše vědecké kapacity a snaží se navázat na činnost někdejší Královské české společnosti. Na 6. valném shromáždění na Pražském hradě ocenila kromě vědců - seniorů
i devět vybraných gymnazistů z celé republiky. Jiří Kyselka si pozvání vysloužil především 1. místem v celostátním kole chemické olympiády. Navíc je členem reprezentačního výběru ČR, který nás bude v létě zastupovat na mezinárodní chemické olympiádě v Dánsku. „Byl to velice příjemný pocit, když mi uznání předávali,“ vrátil se k okamžiku prožitému na Pražském hradě
Výživa a naše zdraví BARVY Slunce svým teplem a světlem udržuje život na Zemi. Jasně bílé sluneční světlo je ve skutečnosti směsí všech barev duhy. Každá z nich má svou vlastní vlnovou délku. Červené a žluté vlny jsou nejdelší, modré a fialové nejkratší. Je vědecky dokázáno, že barevné vibrace působí na organické funkce. Zařadíme-li do svého života vědomě barvy, obohatíme se nejen duševně, ale podpoříme tak i své zdraví. Barvami vylepšujeme nejen svůj šatník, ale hlavně bychom měli jíst barevné jídlo a pít barevné nápoje. Kdo nezapomíná na starou pravdu, že jíme i očima, činí dobře své psychice. Jakmile naše oko spatří talíř s barevně sladěným obsahem, ihned vyšle pozitivní signál do mozku. Unavené buňky šedé mozkové kůry pookřejí a pokud se podobné podněty opakují pravidelně, mozek se nám začne odvděčovat dobrou náladou a vyšší vyrovnaností a koncentrací
ZELENÁ - dodává svěžest pomocí vápníku, jehož zásluhou jsme fit, ale i prostřednictvím balastních látek, které usnadňují odbourávání škodlivin z organismu (brokolice, zelený hrášek, paprika, špenát, zelené natě, salát) ŽLUTÁ - pro energii, protože téměř většina plodů žluté barvy obsahuje vitamín C, jehož přísun je na jaře nezbytný pro posílení imunity (citrón, grep, banán, ananas, kukuřice, jablečný džus) ČERVENÁ - pro sílu, protože vedle červeného barviva obsahují tyto potraviny i vitamíny skupiny B. Tyto plody se osvědčují proti stresu a některé z nich chrání i před infarktem a dokonce i rakovinou (jahody, maliny, třešně, červená paprika, rajčata, meloun) HNĚDÁ - pro upevnění zdraví, protože jsou to hlavně ořechy a semena, a např lískové ořechy obsahují to
student pátého ročníku šestiletého studia. Zároveň přiznal, že příjemné bylo i finanční ohodnocení. Z úspěchu Jiřího Kyselky měl radost i ředitel Gymnázia v Novém Bydžově Jaroslav Šedivý, který nám řekl, že podobná událost by musela potěšit představitele každé školy. čer Přetištěno z Mladé fronty DNES
lik bílkovin, že jsou považovány za „balíček poslední záchrany“ před jarní únavou. MODRÁ a FIALOVÁ - posílí a zklidní, protože modré barvivo zlepšuje přívod kyslíku do buňky (borůvky, černý rybíz, modré hrozny, švestky, ostružiny) ORANŽOVÁ - pro vůni, tyto plody podporují činnost žláz (mrkev, pomeranč, meruňky, některé tropické plody) Jakmile začnete cíleně obohacovat svůj jídelníček čerstvou zeleninou a ovocem, zjistíte, že čím pestřejší obsah vašeho talíře, tím větší máte jistotu, že se stravujete optimálně. Je dokázáno, že různě barevné potraviny obsahují rozdílné biosložky. Proto jednotvárná strava vede k nedostatku některých vitamínů, minerálů, enzymů, stopových prvků... Kromě dostatečného přísunu čerstvé potravy bychom měli tělu dopřát i nenasycené mastné kyseliny (mořské ryby a rostlinné oleje) a také kvalitní celozrnné potraviny. Jana Luňáková
Lékárna informuje Depilace
Hladká kůže Ženský knír, ochlupení, které kouká z plavek, či chlupaté nohy ženám na kráse nepřidají. Není tedy divu, že hledají prostředky, jak se nehezké ozdoby na léto zbavit. Téměř třetina žen si dnes pravidelně odstraňuje chloupky. Pokožka, která odpovídá ideálu krásy, má být totiž hladká a zbavená ochlupení. Navíc lehké letní oblečení a dvoudílné plavky dnes odhalují z ženského těla poměrně dost a vystavovat na odiv ochlupené podpaží, lýtka či třísla žádná žena nechce. Pomineme-li fakt, že chloupky na ženském těle jsou neestetické, mají ještě jednu velkou nevýhodu. Zejména ochlupení v podpaží podporuje vznik zápachu při pocení. Ten vzniká v okamžiku, kdy se bakterie obsažené v potu dostanou na vzduch. Přitom platí, že čím hustší a delší je ochlupení, tím více prostoru poskytuje bakteriím, které rozkládají pot, a o to silnější je vznikající zápach.
Nepoškozuje depilace pokožku? Při volbě způsobu depilace je nutné mít na zřeteli citlivost pokožky. Neexistuje optimální metoda vhodná pro všechny ženy. Každý způsob odstranění má své výhody i nevýhody. Důkladné a trvalejší metody jsou bolestivé, při povrchové a šetrnější metodě zase rostou chloupky rychleji. K nejtrvalejším a nejúčinnějším metodám patří depilace pomocí elektrického proudu a nejnovější varianta pomocí laseru. Jelikož se při těchto metodách odstraňuje chloupek po chloupku, jsou vhodné pro malé plošky, jako je ochlupení nad horním rtem nebo na bradě. Depilace je jiné vyjádření pro odstranění chloupků, odvozené od latinského
výrazu de pilus - kde pilus znamená vlas, chlup. Výraz se však používá jen v případě, že jde o odstraňování chloupků pomocí elektrických přístrojů, které chloupky vytrhávají i s kořínky, tzv. depilátorů. Při odstraňování chloupků je nutné dbát na to, aby se nepoškodila pokožka. Riziko hrozí zejména při holení či vytrhávání chloupků. Drobné ranky vzniklé při depilaci je dobré ošetřit například odvarem z heřmánku. Pro zklidnění pokožky můžete použít i dětský krém či dětské zklidňující ple ové mléko. Když zmizí zarudnutí kůže pečujeme o pokožku obvyklým způsobem. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT
Odstraňování chloupků Holení
Elektrickými přístroji
Jak funguje Mokré s pěnou a žiletkou nebo suché s holicím strojkem chloupky jsou přímo na povrchu pokožky odříznuty.
Chloupky jsou zachyceny rotujícími kotoučky a vytrženy i s kořínky.
Jak dlouho účinkuje
Zhruba čtyři týdny.
3-5 dní; holení za mokra vydrží trochu déle. Vhodné pro Podpaží, nohy, třísla. Přednosti
Nevýhody
Holeň; pro jiná místa celkem bolestivá. Rychlé a časově Vydrží dlouho, znonenáročné; pro kůži vu narostlé ochlubezbolestné a nepení je tenčí než dráždící. při holení. Za pár dní se musí Omezená možnost opakovat; znovu použití, není beznarostlé ochlupení bolestná. je silnější; nepoučení se mohou při holení poranit.
Vosk
Chemické přípravky
Epilace proudem
Vosk (teplý či studený nebo hotové pásky se studeným voskem) se nanese na kůži a uzavře se kolem chloupků; odtržením jsou chloupky vytrženy z kůže. Zhruba čtyři týdny.
Krém nebo pěna s látkou rozpouštějící vlasový keratin, který po deseti minutách vlas přímo pod povrchem pokožky uvolní.
Slabý elektrický proud je veden po chloupku až k jeho kořínku a ten je zničen.
Jeden týden až deset dní.
Trvale, pokud je zničen kořínek.
Nohy - pro citlivé zóny je zpravidla velmi bolestivý. Poměrně dlouho vydrží, znovu narostlé ochlupení je tenčí než při holení. Příprava a nanášení (ne u hotových pásků se studeným voskem) jsou náročné na čas a žena se to musí naučit, navíc je relativně bolestivý
Podpaží, nohy, třísla.
Malé plošky, jako horní ret a brada.
Bezbolestná metoda, znovu vzrostlé chloupky nepůsobí jako strniště. Přecitlivělá pokožka může na chemické substance reagovat podrážděně (je nutné přípravek nejdříve vyzkoušet na malém místě)
Je to nejtrvalejší a nejúčinnější metoda, pokud je zasažen kořen. Nelze samostatně aplikovat a občas je nutné výkon opakovat. Může být relativně bolestivá a vést k trvalým jizvám
JARO V PODZÁMČÍ Svátky jara jsme i u nás v domově důchodců oslavili tradičně - pomlázkou. Další přednáška z cyklu University III. věku se konala 26. 4. na téma „Vztahy mezi generacemi“ a přednášející byla PhDr. Oudová. V květnu přednášela Mgr. Leona Stašová z Pedagogické fakulty na téma „Rodina“ a poslední, červnovou přednášku si připravil pan ředitel Mgr. Koš ál na téma „Sociální péče ve Velké Británii“. Počátek května byl ve znamení svátku matek. Milá vystoupení a krásná přáníčka si pro nás připravily děti z MŠ Beruška a MŠ Klamoš. Děkujeme dětem i jejich učitelkám za vzornou přípravu. My jsme si k oslavě vybrali jednu slunečnou středu a na zahradě jsme si poslechli vystoupení seniorů ze Skřivan a dětí z ZŠ Karlova v Novém Bydžově. Skřivanští měli připravený hodinový program plný Hašlerových písniček, doprovázený slovem o životě Karla Hašlera. Děti potom zpívaly veselé písničky. Všechny naše babičky dostaly perníková srdíčka a malou kytičku. V půli května jsme si vyrazili na první letošní výlet. Cílem cesty bylo Máchovo jezero a projiž ka parníkem. Zpátky se nám nechtělo tak brzy, tak jsem se ještě jeli podívat na Kokořín.
Den poté se náš tým hráčů zúčastnil soutěže v DD Poděbrady Člověče nezlob se. A protože barvy našeho domova statečně hájil,odměnou byl nejen dort, ale i projíž ka po Labi, jak jinak, než parníkem.Nejlepší hráčkou našeho týmu byla paní Věra Komárková. V rámci hudebního festivalu Jaro se otvírá vystoupil přímo v prostorách domova sbor Dubravěnka. 24. května družstvo mentálně postižených děvčat soutěžilo ve svých dovednostech na Abilympiádě, kterou pořádalo ÚSP Skřivany pro ústavy z regionu východních Čech. Soutěžními disciplínami byly například zdobení dortu, aranžování květin, zpěv, háčkování, pletení, navlékání korálů a jiné. Z našeho DD si nejlépe vedla slečna Helena Lášová. Poslední květnový den sice poprchávalo, ale to nás neodradilo od plánovaného tajného výletu. Cíl cesty jsme odtajnili až za Jičínem, při malém posezení v restauraci Rumcajs - směr Turnov a Hrubý Rohozec. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavili na Hrubé Skále. Vedení domova je velice potěšeno, že se výletů, a nejen výletů, ale i jiných akcí, ve stále větší míře zúčastňují i klienti pečovatelské služby z terénu.
Podnět k zamyšlení Na adresu redakce přišel dopis, jehož pisatelka měla bůhvíproč obavu podepsat se celým jménem, ale přesto jej nelze odbýt mávnutím ruky. Je upřímně míněný a netýká se jen naší redakce. Patří všem. Čtěme: Marně jsem hledala v Chlumeckých listech č. 4, které vyšly 27. dubna, alespoň zmínku o blížícím se výročí konce okupace a druhé světové války. Při této světové události jsme i v našem městě prožívali dny plné úzkosti, obav i nadějí. Sledovali jsme rozhlasové zprávy o krutých bojích na barikádách, kdy Praha volala o vojenskou pomoc a též o potraviny. Na železnici se sjížděly povozy z venkova se zásobami a celé vagony putovaly na pomoc Praze. Ještě žijí pamětníci těchto dnů, na které nezapomeneme. Je však nutné to připomínat i mladším genera-
cím. Vždy nejen mrtví v těchto bojích, ale i četné oběti umučených a popravených v době okupace si to zaslouží. Dali to nejcennější - své životy. Máme v našem městě památníček se jmény umučených, který stojí poblíž sokolovny. 8. května jsem šla okolo, ale nic nepřipomínalo, že by právě ve výroční den osvobození, kterého se oni nedožili, někdo položil alespoň kytičku. Totéž jsem smutně konstatovala na nádraží ČD, kde na prvním nástupišti je mramorová deska se jmény železničářů, kteří za okupace přišli o život. Býval tam vždy v květnových dnech alespoň věneček se stuhou „Nezapomeneme“. Dnes nic. Navíc mramorová deska nečistá, zaprášená. Zapomínáme, nemáme čas? Morální odkaz těchto lidí máme ctít a připomínat. Vždy svoboda a sebeurčení národa stála životy těch nejodvážnějších z nás. V K
Občanské sdružení „Město v zahradách“ Chlumec n. C. a Asociace ústavní sociální péče ČR pořádaly v DD V Podzámčí 13.6. přednášku s besedou na téma Novela zákoníku práce. Přednáška byla určena pro pracovníky ústavů sociální péče, přednášejícím byl JUDr. Jaroslav Beneš. A co se dále chystá na červen? Plavání pro seniory v bazénu ve Všestarech, v Třebechovicích proběhne Den her pro seniory, mentálně postižené dívky odcestují na rehabilitační tábor pro MP na Šumavu, na konci června se před prázdninami a dovolenými rozloučíme Zahradní slavností. Za DD V Podzámčí Daniela Lusková
Pozvánka Domov důchodců V Podzámčí pořádá ve svých prostorách 29. června 2000 od 14.00 hod.
ZAHRADNÍ SLAVNOST s tanečním orchestrem Lyra Club Zváni jsou všichni senioři z města Chlumec n.C. a okolí
Ta paní má pravdu. V návalu každodenních starostí a často i v mizerné náladě ze špatných zpráv, jimž noviny i televize dávají soustavně přednost před dobrými, zapomínáme si uvědomovat a ctít hodnoty, které tvoří ideový základ samostatného českého státu, a tím i života a existence každého z nás. Odvykli jsme si zdobit byty ve dnech státních svátků prapory a vlajkami, neměli bychom si však odvykat úctě k mrtvým, kteří cenou života zaplatili vstupné do lepších časů za každého z nás živých. Na květiny u památníků obětí by se nemělo zapomínat. I město Chlumec n. C. má své hrdiny a mučedníky, kteří si zaslouží, aby se jim trvale prokazovala úcta a vděčnost. A aby se na ně vděčně vzpomínalo. I na stránkách Chlumeckých listů, jejichž redakce si výtku paní V.K. bere k srdci. Snad si ji vezmou k srdci i všichni ostatní, jichž se týká. -Ri-
A. Lauterbach
KDE SE HRÁLO DIVADLO Chlumec n. C. 1918
Hotel Liverpool
Na tuto otázku by každé malé dítě odpovědělo, přece v divadle. Jenomže pozor, o divadle, tedy o budově jako takové, se u nás nedá vůbec mluvit, prostě neexistuje, i když se o ni od nepaměti stále usiluje. A že by ji koneckonců naše město, jako město Klicperovo, nezbytně a plným právem zasluhovalo, je nám všem, doufám, velmi jasné. Bohužel, doposud se nikomu nepodařilo divadlo postavit. A to z několika důvodů. Bu se dosud nenarodil někdo takového formátu, jako byl dnes tolik vzpomínaný slovutný starosta Zikmund Kozelka, ve své době však zcela zneuznaný, který by jako on dokázal jít přes všechny tzv. nepřekonatelné překážky či krátkozrakost některých občanů, nevidících si ani na špičku nosu a znevažujících prospěšnost postavení divadla či víceúčelové budovy, (když ke všemu tady ta možnost byla a stále je), nebo zasáhly nepředvídatelné nebo politické události, které všechny slibné předpoklady k zdárnému uskutečnění této myšlenky natrvalo zmařily. I když po této stránce je naše město proti jiným městům, vlastnícím hezké divadelní budovy, v nichž se však nehraje, protože nemají aktivní ochotnický soubor, učiněnou popelkou, v té druhé velkým kladem zůstává ten fakt, že se u nás divadlo vlastními zdroji hrálo a hrát nepřestalo už téměř 200 let. A to je co říct. To k chloubě našeho města. A už sama tato zásluha volá po tom, aby nejen divadelníci, ale všichni ti, kteří se jakoukoli kulturou obírají, hudebníci, zpěváci, recitátoři, umělci všelikých profesí, a s nimi samozřejmě i naše publikum mělo konečně trvale důstojné, ve všech směrech vyhovující, příjemné prostředí. Tolik na úvod. Vra me se však k otázce v nadpisu uvedené. Tím se dostaneme až do studentských let V. K. Klicpery, nebo je nám velmi dobře známo, že v té době, výhradně o prázdninách čili vagacích, oba bratři Klicperové, Václav a František, divadlo v Chlumci hráli. Podle tradice hráli na zámku pro panstvo německy, v Ressoursu, besedním domě, česky. O té době se mnoho písemných památek nedochovalo, už také proto, že se hrálo příležitostně, plakáty se netiskly, studenti si je sami psali nebo malovali, přibíjeli na ploty, vrata, nebyli ani kronikáři, kteří by jejich činnost písemně podchytili. Je však známo, že s nacvičenou hrou zajížděli do Poděbrad, Nymburka, ba až k Mělníku. A místa, kde se hrálo? V hostincích s větším sálem, kde si mohli herci se svolením majitele postavit dřevěné divadlo
na kozy nebo sudy, nebo ve stodolách na mlatu, jinak za hezkého počasí na vhodných místech v boží přírodě. Tento stav se nezměnil ani v r. 1861, kdy byl v Chlumci založen „Spolek divadelních ochotníků“, jehož prvním režisérem byl řídící učitel Václav Laňár, takže se divadlo v Chlumci hrálo už po celý rok, jenže v nezměněných podmínkách. Místem provozování zůstaly nadále hostince, a to ještě v letech 1874 - 1885, např. u Jelena, u Terciánů, nebo ve staré škole. Možná, že někoho napadne otázka, čím se na jevišti svítilo, když ještě nebyla elektřina. V této době naše město na rozcestích již neosvětlovaly volně hořící otepi klesti, ani louče nebo pochodně, ale byly v těchto místech i na některých domech zavěšovány lucerny, které měl za povinnost rozsvěcet vždy jeden ze čtyř ponocných. Podobnými lucernami, bez nichž žádný z občanů v noci nevyšel, se svítilo i na divadle. Jaké to bylo asi osvětlení herců a scény si umíme živě představit. V r. 1873 nastala nečekaná kolosální změna. Hrabě Oktavián Kinský, známý chovatel koní plaváků, vyhrál na koňských závodech v anglickém městě Liverpoolu hlavní cenu a po návratu domů věnoval tuto částku na postavení hotelu, jemuž na pamě této velké události přiřkl jméno Liverpool. Stavba trvala dva roky, postavena byla na pozemku stávajícího ovčína a ve svém štítu nesla známý litý znak s třemi kančími zuby. Tento hotel, na tehdejší dobu velmi honosný (obrázek přiložen), měl vedle hotelového zařízení, to jest několika pokojů s východem na sloupovou terasu i restaurační zařízení s velkým lokálem se zabudovaným balkonem, a proto není divu, že se okamžitě stal středem veškerého kulturního dění ve městě. Na druhé straně však byl silným konkurentem Bezprskově hostinci „Na růžku“, stojícímu naproti přes ulici, takže brzo neobstál a byl zrušen. Do Liverpoolu, zvláště do její báječně vzrostlé zahrady, směřovaly ze Zapče všechny průvody městem, čímž dosavadní výletní místo na Františku, Pultrova zahrada s kuželníkem „Na střelnici“, pomalu, ale jistě byla opomíjena. V prostorném sálu hotelu se konaly taneční zábavy, plesy, maškarní mumraje, šibřinky, (dekoraci pro příslušný ráz vždy kouzlil mistrně malíř Karel Kotalík) přednášky, koncerty, dokonce vojenské odvody a samozřejmě divadlo. To ovšem až o pár let později, až v roce 1885. Proč ochotníci ještě stále hráli v divadelním sále (přesněji řečeno v tělocvičně) ve staré škole, když už Liverpool stál? Představme si toto malinkaté, titěrné jeviš átko s nízkými kulisami v tak velikém sálu tohoto hotelu, to jako kapka v moři, a na větší pravděpodobně nebyly peníze. Když pro nedostatek učeben byl divadelní sál ve staré škole proměněn ve školní místnosti, divadelníci byli nuceni postarat se o nový stánek.Tu teprve přicházel v úvahu Liverpool. Na štěstí spolek měl v té době vzácného příznivce Františka Mazance, který zprostředkoval postavení velikého jeviště nákladem velkostatku a který osvědčil mimořádnou přízeň spolku i tehdy, když za tři roky jeviště shořelo. Dal postavit nové. Zařízení jeviště vybavili sami ochotníci, pořídili nové dekorace, potřebný počet petrolejových lamp k osvětlení, zavěsili oponu, kterou namaloval malířský mistr Barták a 23. března r. 1890 ji rozvinuli nad představením dvou aktovek - Dvě vdovy od Malefiela a Zvíkovského raráška od Stroupežnického před vyprodaným domem A pak
se už po celé roky hrálo výhradně zde, v tomto sále nebo venku v zahradě. Na závěr jedna příhoda. Ještě v letech těsně po první světové válce byl Chlumec osvětlován petrolejovými lampami, které visely na vysokých stožárech a pomocí kliky, na stožáru upevněné, je ponocný Hruška stahoval, když je denně zapaloval, nebo čistil cylindry, zkracoval knoty, nebo doléval petrolej. Podobnými lampami vzadu se zrcátky, aby házely co nejvíce světla, se svítilo na rampě při divadlech. Ježto zde bylo velké nebezpečí ohně, bylo nařízeno, že vždy jeden z městských strážníků bude mít u nich pohotovost a za tuto asistenci obdrží poplatek 5 korun. (První československá papírová koruna měla tehdy hodnotu.) V Liverpoolu právě hostovala divadelní společnost ředitele Branalda a zahajovacímu představení byl přítomen i jeden městský radní. Po představení, když všichni diváci odcházeli, zaslechl na chodbě prudkou hádku. Z moci úřední chtěl zvědět, co se přihodilo, a zjistil, že strážník Zahrádka na paní ředitelové, která držela kasu, vehementně vymáhá za asistenci 10 korun, jak to bylo městskou radou
schváleno. Pan radní ho začal přesvědčovat, že zvýšení o 50 % bylo městkou radou schváleno jenom při tanečních zábavách a jiných podnicích, ale že divadel a koncertů se to netýká, jelikož to jsou podniky kulturní, to že asi přehlédl, tudíž že není oprávněn žádat 10 korun. Strážník Zahrádka nechtěl toto vysvětlení přijmout a prohlásil, že za 5 korun to dělat nebude, že si raději lehne, že on víc za ten večer propije v pivu, aby si to dělal, kdo chce. Cestou domů mu marně vysvětloval, že musí brát ohled na podniky kulturní, že jiný, aby divadlo viděl, musí zaplatit 5 korun, kdežto on že divadlo vidí a 5 korun ještě dostane. Vše bylo marné. Při asistencích strážníků Vávry a Veselého se scény opakovaly, nebo byli solidární a na pana radního dokonce podali velmi výstřední a odbojnou stížnost. Ježto pan radní byl v právu, městská rada rozhodla udělit jim panem starostou přísnou důtku a panu radnímu se museli za neslušné chování omluvit. Pokračování příště.
CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ČERVENEC 2000 3. 7. 8. 7.
Etcimex - prodej levného textilu Novobydžovský čtverec aneb VETERÁNRALLYE od 12.30 hodin Říhův dům, vzpomínka na někdejší slavný silniční závod. Výstava automotoveteránů, vystoupení dixilandové skupiny vstupné 20 Kč
STOP OBEZITĚ !!! Tento tříměsíční kurz je založen na postupné úpravě životních zvyklostí a návyků, které se rozhodující měrou podílejí na udržení štíhlé linie nebo snižování nadváhy. Tyto kurzy vycházejí z metody PHdr. Ivy Málkové a v Hradci Králové se s úspěchem pořádají již osm let, stejně tak jako v sou-
17. 7. 18. 7.
Hošek - levný textil
Kurz snižování nadváhy s MUDr. Kučerou - příjem přihlášek do 15. srpna vč. výběru kurzovného. Kurz bude probíhat každou středu od 18.30 - 21.30 hodin tři měsíce
sedním Novém Bydžově, kde zahajují již čtvrtý ročník. Kurz probíhá ve dvanácti tříhodinových lekcích. První hodina je věnována přiměřené pohybové aktivitě vedené cvičitelkou se zkušenostmi se cvičením netrénovaných a obézních lidí. Další dvě hodiny probíhá v učebně teorie. Tématicky je probírán kromě jiného správný výběr potravin, režim jídla, pozornost je věnována i zvládání stresujících faktorů. To vše postupně
v jednotlivých krocích, aby mohlo dojít k zavedení a upevnění vhodného chování a stravování. Kurz je určen pro ženy i muže ve věku od 18 let, kteří mají o věc skutečný zájem. Účastníky čeká náročná práce, která však podle našich zkušeností přináší kromě snížení hmotnosti i osobní uspokojení a zvýšení sebedůvěry. MUDr. Ivan Kučera
Trocha humoru Stará židovská: Kohn sedí v parku na lavičce, na kterou si posléze přisedne mladý muž, který se po chvíli táže: „Prosím vás, pane, kolik je hodin?“ Kohn nic. Mladík svůj dotaz opakuje a Kohn zase nic. A když i po třetím dotazu Kohn stále mlčí, mladík se dotčeně ptá, proč mu neodpovídá Tu se dá Kohn do řeči:
„Podívaj se, mladej, já jim odpovím, my se dáme do řeči, my se spřátelíme, my půjdeme z parku náhodou stejnou cestou, my dojdeme k mému domu, já jich pozvu dál, doma mám mladou dceru, vy se seznámíte, zamilujete se a vy budete chtít, abych vám ji dal za ženu. A můžu já dát dceru někomu, kdo nemá ani hodinky?“
Skutečně se stalo: U železniční stanice Luková je nechráněný železniční přejezd, opatřený zvonkovým signálním zařízením. Povzdechla si jedna paní ve vlaku: „To je zajímavé, jak jedu přes Lukovou, vždycky tu někdo umře.“ LV
Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumec nad Cidlinou Jsme stále ještě v předhistorických časech, kdy Chlumecko, stejně jako celé Čechy i Morava, bylo domovem Keltů. Ti se klaněli spoustě bohů. Některá jejich božstva se shodovala s řeckými a římskými, mnohá však odrážela keltský svéráz v chápání přírody a světa. Kromě bohů, jichž uctívali na čtyři sta, měli v úctě i spoustu posvátných zvířat, jako byl kanec, kůň, býk, kohout, medvěd, i stromů a rostlin (dub, habr, jmelí). Měli posvátné háje. Ctili i prameny, řeky a vrcholky hor. Veškerou bohoslužbu a výklad božstev měli v rukou kněží - druidové. Byla to vybraná kasta mužů pocházejících z předních rodin kmene. Již jako mladíci byli zasvěcováni do tajemství náboženského učení a kultů, která se sdělovala pouze ústně. Druidům byly vštěpovány i poznatky astronomie, matematiky, lékařství a jiných věd. Pečovali o svatyně se sochami božstev. Vykonávali obřady, které nás šokují svou krutostí. Bohům se přinášely lidské oběti. Kněží se ujímali úlohy katů. Stínali hlavy, rozbíjeli lidem lebky rituálními kladivy, k poctě boha Teutata oběti topili v řece, boha Esa usmiřovali věšením lidí na stromy, jiné oběti upalovali v proutěných košatinách. Obětováni bývali zločinci a vyvrhelové, zajatci, ale i nevinní lidé vybraní kněžími... Keltům se u nás zřejmě dařilo dobře. Žili nejspíš blahobytně z výnosů půdy, kterou pro ně obdělávalo etnicky příbuzné podrobené domorodé obyvatelstvo. Rozvíjeli svou řemeslnou výrobu, obchodovali. Pilně při tom opevňovali svá oppida i osady. Měli důvod. Již od konce 2. století před Kristem museli odrážet nápor germánského kmene Kimbrů. Na rozhraní letopočtu nebezpečí ze severu narostlo do hrozivé podoby. Keltská oppida hoří. Bójové už nemají sílu je ubránit. Valná část obyvatelstva opouští své dosavadní domovy. Možná jsou to ti, kteří v počtu zhruba 30 000 lidí, mužů, žen a dětí, putovali přes území Rakouska až do dnešní Francie, kde jim nakonec Caesar dovolil v roce 58 usadit se na území kmene Heduů. Končí éra, kterou historikové nazvali dobou laténskou. +
+
+
Někdy kolem roku 100 před naším letopočtem začali zmínění Kimbrové spolu s Teutony jako předvoj germánských kmenů násilně vnikat na území
Bójů. Určitější zprávy o Germánech podal teprve Caesar v Zápiscích o válce galské. Povšiml si, že Germáni se od Galů, jak nazýval Kelty, velice liší svými zvyky a způsobem života. Neměli žádné druidy, ani nepřinášeli žádné oběti. Z bohů uznávali jen Slunce, Měsíc a boha země Vulkána. Celý život se věnovali lovu a cvičení pro boj. Od útlého věku se otužovali, aby dokázali snášet námahu a byli odolní. Ženy i muži se společně koupali v řekách a oblékali se jen do kožešin a malých kousků kůží, takže větší část těla zůstávala nahá. „V jezdeckých bitkách,“ píše Caesar, „často seskakují s koní a bojují opěšalí. Své koně mají tak vycvičené, že zůstanou stát na místě, a bojovníci se k nim mohou vrátit, když je potřeba...“ Germáni měli mimochodem malé, nevzhledné severské koníky, kteří neměřili v ohybu šíje a hřbetu víc než 130 centimetrů, takže jezdci se téměř dotýkali nohama země. Expanze severních Germánů uvedla do pohybu i obyvatelstvo dalších oblastí evropského kontinentu. Kmen Markomanů se pod vedením svého vládce Marobuda dal na pochod údolím Mohanu na východ a horskými průsmyky jeho voje vstoupily na území Čech. Současně s nimi opustil pod tlakem Římanů své území i příbuzný kmen Kvádů a začal se usazovat na Moravě a na Slovensku v údolí řeky Moravy a Váhu. Jejich vstup do země byl sotva mírumilovný a pokojný. Již dávno předtím, jak dosvědčují archeologické nálezy žárových hrobů podél Labe, draly se do Čech zatím ještě slabé předvoje germánských kmenů, které se usazovaly někdy před rokem 300 - 100 v těsném sousedství domácích Bójů. Te se patrně spojily ostrůvky tohoto germánského osídlení s hlavním dobyvatelským proudem. Marobudovi bojovníci dobývají jedno bójské hradiště za druhým. Někde domorodci, zastrašení germánským vpádem, opouštějí svá sídla sami a ustupují kamsi na jih Evropy. Část keltského obyvatelstva podle všeho zůstala v zemi a podrobila se novým vládcům. Jak jinak než živým stykem lidí by se keltské názvy řek a pohoří (např. Sudéta) dostaly do jazyka Germánů? I archeologové soudí, že místy příslušníci obou kmenů žili pospolu za blíže nevysvětlených okolností. Na keltsko-germánské soužití upomíná v blízkosti Chlumce i vrch Oškobrh u Dlouhopolska, který je počeštěným názvem pů-
vodního patrně keltsko-germánského Askaberg (Jasanová hora). Marobud, schopný, energický a ctižádostivý vládce, který si za svého mládí prožitého v Římě osvojil válečné umění, dobytím Čech upevnil svou moc a utvořil mocný kmenový svaz. Začal si říkat král. Usídlil se v některém bývalém keltském oppidu, nejspíš na Závistí u Zbraslavi. Nazývalo se Marobudum a bylo hlavním městem jeho státu. Roku 17 byl Marobud sousedním vládcem germánských Cherusků Arnimem, který si jej chtěl podrobit, donucen svést kdesi severně od Krušných hor urputnou bitvu s nerozhodným výsledkem. Římané, jimž v minulosti obětavě pomáhal, mu k jeho zklamání odepřeli pomoc, o niž je požádal. Jeho kmenový svaz se brzy poté začal rozpadat, až nakonec se proti němu zvedal odpor i mezi jeho Markomany. K upevnění jeho moci nevedla ani krutovláda, kterou nastolil. Přilil jí pouze olej do plamene nenávisti, která posléze vyvrcholila povstáním, jež ho donutilo uprchnout pod ochranu Říma. Čas plyne, dějinná scéna se na několik desítek let zatmívá. Co se děje na našem území, o tom nemáme žádné určitější zprávy. Žijí tu nadále Markomani a Kvádové. Sotva se nějak výrazněji liší od ostatních Germánů. Nevyznačují se žádnými všeobecně rozšířenými a jen pro ně příznačnými tělesnými vlastnostmi. Rozhodně se nijak zvláš neučí od Keltů. Nelze také mluvit o nějaké čisté nordické rase, jakou propagovala ideologie nacistů. Pravda, Tacitus zdůrazňuje divokost, tělesnou výšku a plavé vlasy Germánů. I Plutarchos pokládá velké postavy a modré oči za hlavní znaky, podle nichž lze prý Kimbry počítat mezi Germány. Ale nálezy mumifikovaných těl v bažinách a kosterní pozůstatky z hrobů svědčí, že Germáni zdaleka nebyli rasově jednolití a v průměru dosahovali jen střední tělesné výšky. Mrtvoly Germánů nalezené v bažinách mají dobře zachované obličeje i s vlasy, takže se ví, jak vypadali. Normálně. Jako dnešní lidé kdekoli v Evropě. Těžko lze hovořit o nějakém zvláš ušlechtilém ideálním typu urostlých lidí s dlouhou lebkou a úzkým obličejem. Také nebyli všichni od přírody plavovlasí. Plavovlasost ostatně nebyla jen rysem vyskytujícím se u Germánů. Víme ale, že muži si stáčeli vlasy do uzlu nad pravým spánkem, anebo si je svazovali na zátylku do podoby koňského oho-
nu. Tváře si nechávali obrůstat vousem. Břitvy a hřebeny patřily k nezbytné osobní výbavě bojovníků. Ženy nosily dlouhé vlasy, rozčísnuté uprostřed hlavy pěšinkou. Splývaly jim volně na ramena. Stejně jako Galové nacházeli Germáni zalíbení ve světlé barvě vlasů. Pomáhali přírodě jejich odbarvováním, a dokonce i barvením s použitím vápenného roztoku. Snažíme si představit Markomany a Kvády. Jak se oblékali? Caesar je vídal polonahé, ale plastiky z pozdější doby zobrazují germánské muže v přiléhavých kalhotách, většinou dlouhých, podvázaných pod koleny, s našitými nástavci, které překrývaly nárt. V pase si je stahovali opaskem. Někdy nosili i kalhoty sahající jen po kolena. Horní část těla jim kryla halena sahající do půli stehen s vsazenými krátkými nebo dlouhými rukávy. V boji ji odkládali. K mužskému oblečení patřil pláš . Široký pruh sukna z ovčí vlny, většinou modrý nebo žlutý, který se přehodil přes ramena a vpravo sepnul sponou. Dole býval ozdobně lemován a zakončen dlouhými ozdobnými třásněmi. Několik takových pláš ů se dochovalo v nepoškozeném stavu v bažinách. V zimě nosili Germáni na hlavách plstěné nebo kožené čepice homolovitého tvaru. Do mrazu si oblékali navrch zručně ušité kožichy nebo alespoň kožešinové štoly. Ženy? Ty nosily dlouhé lehčí roucho bez rukávů, na rameni sepnuté sponou. Hru si pod ňadry spínaly pásem a další pás jim stahoval boky. Vespod nosily jakousi blůzičku s rukávy. Součástí jejich oblečení byly i lněné ozdobně vyšívané přehozy. Pro mladá děvčata se šily krátké skládané sukýnky, k nimž se připínaly šle. O spodním prádle mužů ani žen nemáme žádné informace. Obuv? Muži i ženy obouvali opánky vyříznuté z jednoho kusu kůže a připevňovali je k nohám dlouhými řemínky. Našla se i holínka z hovězí kůže s půlcentimetrovou plochou podrážkou, sešívaná lněnými vlákny. Co ještě říci o našich Germánech. Na území Čech a Moravy se zčásti promísili se zbytky Keltů. Leccos se od nich naučili, třeba jak zpracovávat že-
lezo. Neosvojili si však kupodivu hrnčířský kruh. Dokonale se vyznali v tesařském řemesle, jak dokládá objev vyhořelé germánské vesničky u Kladna, kde se našly dovedně otesané trámy, prkna, žebřík i další dřevěné předměty prozrazující tesařský fortel. Nevyráběli však tak krásné šperky jako Bójové, ale zato nenapodobitelně ovládali ornamentiku se stylizovanými tvary zvířecích těl. Jinak skoro v ničem nedosahovali úrovně Bójů. Rozhodně však vynikali ve válčení. Po svržení Marobudovy vlády se na našem území střídaly mocenské vlivy různých germánských vládců, hermundurského náčelníka Vibilia, kvádského Vania i jiných, zato moc Markomanů už natrvalo pohasla. S mečem v ruce tudy prošli výbojní Gótové. Římané vedou úporné války s Germány, podnikají i tažení proti Markomanům a Kvádům. V roce 299 je císař Constantinus Chlorus drtivou porážkou konečně srazil na kolena. Pokud jde o Kvády, těch bylo v roce 373 ještě sto tisíc, ale jejich král byl zavražděn, protože se vzpíral Římu. Avšak pozor! Z východu se žene smrš . Divocí Hunové, staroturečtí kočovníci, když se jim nezdařilo proniknout na území čínského císařství, obrátili své malé, rychlonohé koně a valí se jako záplava z mongolských stepí na západ. Hrůza padá na každého, kdo je jen spatří. Křivonozí šlachovití jezdci v kožešinových špičatých čepicích, kteří se zásadně nemyjí a nepřevlékají a skoro neslézají ze sedel, širokolící, šikmoocí áblové, osmahlí a ošlehaní větrem, zapalují vesnice, nelítostně vraždí všechno živé, znásilňují brutálně ženy a dívky, odvlékají je do otroctví, zmocňují se majetku a stád. Germánští Vizigoti, usedlí v oblasti Černého moře, se před nimi dali na ústup. Valící se hunská lavina vyděsila i další germánské kmeny, Svéby, Vandaly, Alany, Sasy... Všechno se dalo do pohybu. Nastává stěhování národů... V českých zemích v té době již zaniklo království Markomanů i Kvádů, kteří se ze strachu před Huny počali stěhovat jinam. O Markomanech se
soudí, že se usadili v dnešním Bavorsku, které po nich dostalo jméno Bajvaren (Bayern) - „muži ze země Bójů.“ Naše končiny ležely ovšem poněkud stranou od událostí, které hýbaly tehdejší Evropou, proto se o nich dlouho neobjevují žádné kronikářské zprávy. Obraz poměrů rýsují pouze archeologické nálezy dokládající více než čtyři století jejich germánského osídlení i pobyt dobře ozbrojených Langobardů v Krušnohoří, Poohří, Polabí a na východočeském Jaroměřsku. Páté století končí v doznívajícím zmatku stěhování národů. Do našich zemí, pokrytých stále většinou ještě hustými, převážně listnatými lesy, se namísto Markomanů a Kvádů tlačí jiní Germáni z oblasti dnešního Durynska. Nejspíš Hermunduři a spolu s nimi ještě nějaký jihogermánský kmen. Stopy jeho kultury nacházejí archeologové v četných nálezech. Objevují se názory, že přinejmenším část našich zemí byla na čas připojena k říši, kterou langobardský král Wach vybudoval z původního Rugilandu s centrem na území dnešního Ma arska. Německý historik z Moravy Bertold Bretholz svého času tvrdil, že staří Markomané a Kvádové z našich zemí nezmizeli, nýbrž si tu zachovali svá sídla hlavně v pohraničních oblastech Čech a Moravy a jsou tak přímými předky sudetských Němců. Sudetoněmečtí historikové z toho odvozovali teorii, že Sudety jsou od nepaměti nepřetržitě domovem, a tedy i majetkem Němců. Bretholzovy teorie přesvědčivě vyvrátil český historik Josef Pekař. Dnešní historická věda na otázku, co se stalo s Markomany, odpovídá, že většinou spolu s Kvády odešli. Zbytek, doplněný novými vlnami ze severu, tvořil základ obyvatelstva Čech v 5. století. Přetrval patrně pod vládou Langobardů. Pozůstatky tohoto germánského obyvatelstva byly v Čechách ještě v době, kdy zemi kolonizovali první Slované. Archeologové dokazují přímý dotyk, soužití a postupnou asimilaci langobardských, durynských a markomanských Germánů se slovanským plemenem. PhDr. Karel Richter
Životní moudra Nevěř pochvalám lidí, kterým jsi učinil dobře. Kdo smí hřešit, hřeší méně.
Nad ziskem druhého se závistivec rmoutí jako nad svou škodou. Strom neklesá na první úder.
I zajíc se odváží urážet mrtvého lva. Antická rčení
LV
Tip na výlet Naše druhá cyklistická vyjíž ka povede tentokrát na západ od našeho města a jejím cílem bude Žehuňský rybník. Její trasa vede opět po málo frekventovaných silnicích a dobrých lesních a polních cestách, které jistě zvládne každý bez větších problémů. Téměř polovina cesty je lesem. Doporučuji pouze zkontrolovat stav brzd u Vašeho kola, budete je asi v polovině cesty určitě potřebovat. Východiskem nám tentokrát bude parkoviště u zámku, odkud se vydáme před benzinovou stanicí vlevo po silnici k lesu směrem na Převýšov. Na kraji lesa u hájovny U tří šraňků (0,9 km) pokračujeme stále po silnici mírně s kopce dolů do Převýšova (3,3 km). Projedeme obcí a u závor se dáme
vpravo přes koleje, směrem na Lovčice. Silnice vedoucí po kraji lesa nás dovede až do Lovčic (6,2 km). Zde u domu č.p. 244 odbočíme ze silnice vlevo na širokou polní cestu směřující do mírného návrší. Na vrcholu stoupání narazíme na cestu vedoucí vpravo k lesu. Po této cestě přijedeme k Bludské bráně (7,5 km), která nás zavede do Obory. (Pozor, samozavírací branka vlevo.) Zde musím připomenout, že se nacházíme v národní přírodní rezervaci, kde není dovoleno opouštět cesty, trhat nebo sbírat veškeré rostlinstvo a musíme se chovat tak, abychom nerušili zvěř. Když se podle toho budeme chovat, určitě uvidíme některého ze statných daňků, nebo muflonů, kteří zde žijí. Rezervace má 911 ha převážně zalesněné plochy a vyskytují se zde hlavně teplomilné dubové porosty a vý-
znamná květena, která byla v minulosti v Polabí hojně rozšířena. Nyní se její zbytky nacházejí pouze zde. Za branou pokračujeme stále rovně po široké lesní cestě kolem tří rybníků se staletým dubem až na křižovatku s odbočkou k hotelu Obora. Zde můžeme z naší cesty odbočit cca 500 m k hotelu (možnost občerstvení, italské speciality). U hotelu je novorenesančně přestavěný lovecký zámeček, který zde nechala vystavět Kristina z Lichnštejna, cho Františka Ferdinanda Kinského. Od zámečku, který je v současné době prázdný, je pěkný pohled do Polabí, který poněkud hyzdí pozůstatky staveb bývalého lesnického učiliště, které zde sídlilo. Po prohlídce, případně občerstvení, se opět vrátíme na křižovatku, kde jsme odbočili k hotelu, a pokračujeme dále po cestě lemované kaštanovým stromořadím. Po 300 metrech z ní odbočíme na další křižovatce vlevo směrem ke žlutě natřené hájovně. Projedeme kolem jezírka a u mohutného dubu se dáme stále po dobré asfaltované cestě mírně vpravo. Tato cesta nás stále rovně lesem dovede až k další bráně, kterou Oboru (12,2 km) opustíme. Za branou pokračujeme opět stále přímo po asfaltované cestě a až narazíme na silnici, dáme se po ní vlevo mírně do kopce. Zde jsme se dostali na místo nádherného výhledu nejen na Žehuňský rybník s návrším Kozí Hůra, ale i do širokého Polabí. Za dobré viditelnosti můžeme spatřit věže a komíny Kolína, Kutné Hory, stožáry vysílače v Poděbradech a prý foto Ant. Fibigr za opravdu dobré viditelnosti i Prahu. Nyní se pustíme serpentinami z prudkého kopce dolů a silnice nás dovede až na hráz Žehuňského rybníka (16,5 km). Tento rybník patří k největším z rozsáhlé rybniční soustavy na Chlumecku. Byl dobudován v močálovitém terénu v roce 1492. Jenom rozloha vodní plochy činí 185 ha, hráz dlouhá 870 m má výšku 7 metrů. Traduje se, že na úpravě této hráze se v 16. století podílel sám Jan Jakub Krčín z Jelčan. Vzápětí se dostaneme do obce Žehuň (17 km). Zde si povšimneme zajímavého kostela sv. Gotharda se hřbitovem, kde stojí kostnice postavená v letech 1765 až 1766 s kostmi srovnanými do hranolů. Dnes foto Ant. Fibigr je bohužel nepřístupná, proto-
že mimo jiné, v době nedávno minulé, kdy byl ve školách povinný sběr kostí, sloužila kostnice dětem z nedaleké školy k vítanému obohacení jejich sběrové povinnosti. V Žehuni se dáme hned za hospodou (bohužel zavřenou) vlevo do úzké uličky směrem na Žiželice. Dále stále po silnici podél rybníka dojedeme do Cho ovic (20,4 km). Projedeme obcí a stále po silnici se dostaneme k obci Zbraň (23 km). Zde můžeme odbočit vlevo do této obce ležící na samém začátku Žehuňského rybníka. Je zde zajímavý česlicový jez, z něhož vybíhá Žehuňský náhon pro pohon mlýnů, chov ryb a z protipovodňových důvodů. Svůj původ má za Pernštejnů v roce 1492. Vrátíme se zpět na silnici, která nás zavede do Končic (25 km). Zde za zatáčkou vedoucí do Žiželic stojí za povšimnutí dřevěná zvonice. Na tomto místě byl postaven kostel sv. Stanislava, který v roce 1726 lehl spolu s celou obcí Končice popelem. Dřevěná zvonice jako zázrakem zůstala zachována. Projedeme Žiželicemi stále směrem na Chlumec nad Cidlinou. Pouze za obcí po přejetí mostu přes Cidlinu (U Fruty) pojedeme nahoru do kopce. Silnice nás zavede do Převýšova (29,9 km) a dále již známou cestou zpět do cíle naší cesty do Chlumce nad Cidlinou. Celá trasa měří 33,5 km. AF
MATEŘSKÁ ŠKOLA BERUŠKA Pod Loretou 460, 503 51 Chlumec n. Cidl., tel.: 0448/595 520 Hurá za Rampušákem! Do školy v přírodě jsme se, jako každý rok, těšili a připravovali již delší dobu. Čas odjezdu se začal rychle přibližovat po tom, co jsme popřáli a poděkovali maminkám i babičkám kytičkou básní, písní a tanečků u příležitosti Dne matek. Letos jsme vyměnili Krkonoše za Orlické hory. Čekali jsme, jaká překvapení pro nás chystá Rampušák, nikoliv Krakonoš. Na cestu do zatím neznámého kraje se odhodlalo 34 předškoláčků. V plném počtu se v neděli 21. 5. po obědě dostavili k autobusu. Děti se rozloučily s rodiči a vyrazily na tolik očekávanou cestu. Když jsme přijížděli do Králík, Hora Matky Boží, na které jsme byli ubytováni v Poutním domě, nás již z dálky vítala svými věžičkami a krásnou zelení okolo. Hned po rozdělení dětí do pokojů a zabydlení jsme se vydali prozkoumat okolí. Zjistili jsme, že budeme mít celý týden co dělat, abychom ho řádně poznali. Po návratu na nás již čekal Rampušák se svým prvním vzkazem. Připomněl nám, jak se správně chovat v přírodě. My jsme mu samozřejmě slíbili, že se budeme snažit a pomáhat mu. Každé ráno se děti těšily, co si pro ně Rampušák připraví, protože vždy po snídani na nás čekal se vzkazem. Pokaždé skrýval nějaké překvapení - medaile a olympiádu, hledali jsme poklad, hráli stopovanou atd. Počasí na horách je nevyzpytatelné Hned druhý den po příjezdu bylo
foto Ant. Fibigr
deštivo a mlhavo. Štěstí nám však přálo - brzy se začalo vyjasňovat a my jsme mohli odložit pláštěnky a vykračovat lehčeji a zvesela. Celý týden utekl jako voda. Každý den byl naplněn činnostmi a soutěžemi. V lese jsme ze šišek, klacíků a jiných přírodnin sestavili Rampušáka a mnoho dalších obrázků. Byli jsme se podívat u místních hasičů, kteří nám ochotně ukázali veškerou techniku. Na ukončení týdne byl karneval. V maskách jsme se vydali do města na zmrzlinu. Místní občané se s podivem zastavovali a usmívali. Děti ukázaly, že dovedou být samostatné, ukázněné. Jenom několik slziček jsme byly nuceny osušit. Večer samozřejmě nechyběla pohádka a pusa na dobrou noc - jako od maminky. Personál a správce chaty byli velmi příjemní, chválili děti a na rozloučenou jim darovali čokoládové penízky. Doufejme, že si děti odvezly spoustu pěkných zážitků a budou mít ve škole na co vzpomínat. A my? Těšíme se, až se sem po roce zase vrátíme. Kolektiv MŠ Beruška
Co psaly Chlumecké listy před 60 lety 6. 7. 1940
K čemu nás nabádá 6. červenec Jsme sjednoceným národem. Vztahy a svazky, jež nás k sobě poutají, jsou územní, jazykové, pokrevní, hospodářské, vědecké, literární, umělecké a kulturní. Na to vše třeba mysliti, když se opět přiblížil 6. červenec. Kéž by konečně nastalo ujasnění myslí o všem, co jsme konali špatně. Jak často bylo mluveno: „Jsme národ Husův“, „Jsme národ Komenského!“, kolik chlouby těmi i jinými velikány bylo vysloveno, aby byla zastřena bývalá malost, nízkost, sobeckost, přetvářka, ramenářství a jak se ještě všechny ty necnosti jmenovaly. Hus, Komenský, Havlíček byli pevnými charaktery, t.j. byli povahy přímé a poctivé. Řeč jejich i skutky byly jedno a totéž. Zdobila je pravdomluvnost, skálopevná vůle, energická důslednost, zmužilá statečnost, nepoddajnost a houževnatost v hájení svého přesvědčení. Výroky své: „Nikdy jsem nejel v shrnulé kapuci, ale zřejmě s odkrytou tváří“ (Hus), „Muž s dvěma srdci nestvůra jest“ (Komenský), „Dědictví mé poctivost a síla“ (Havlíček) dotvrdili svým životem. Za železnou povahu svoji vypili mnohý kalich hořkosti, trpěli, umírali, ale vytrvali, právě proto, že byli muži charakterními. Proto jsou nám vzory, podle nichž máme zařídit i svůj život. Vzpomeňme jen na dobu nedávno minulou, kdy často prsty jedné ruky stačily k spočítání charakterních lidí. A byli obyčejně nejvíce nenáviděni. Ano, tak tehdy náš život znemravněl, že lidé přímí a poctiví byli v nenávisti a závisti, zatím co často hráli prim lidé charekterů pokažených. Ovšem, ti se dovedli vetříti v přízeň každého. Měnili barvy dle potřeby a toho, s kým mluvili a jednali. Byli ke každému plni ohledů, přisvědčovali div jim hlava neulítla, uznávali správným jednáním strany té, obratem však schvalovali vše, co učinila strana protivná. Do očí vás chválili a vynášeli skutky a vaše zásluhy, za zády všech ochotně dávali za pravdu vašemu úhlavnímu nepříteli, nenechávajícího na vás poctivého vlasu. Všem se chtěli zachovat, provozovali tanec mezi vejci, nosili na obou ramenou a kdyby byli měli ramen deset, byli by nosili na všech deseti. U lidí méně soudných byli v oblibě a pomocí jich obsadili kde jakou funkci aby své chameleónství šířili dál
a otravovali jim všechen společenský život! Kéž by te byl již tomu všemu konec! Nechtějme, aby někdo miloval, co milujeme sami, ale ponechejme každému jeho a respektujme jeho zájmy. Zákon lidství je pravá ušlechtilost. Nevěřme, že pokrytci to dovedou dále než lidé poctiví. Nevěřme, že svět je tak špatný, že jen špatní se dostávají kupředu. V životě i ve společnosti jen pravdivé a skutečné hodnoty platí za bernou minci. Jen dobré bu naším příkazem k 6. červenci a trvale po něm. 13. 7. 1940
Dům sociální péče v Chlumci n. C. Aby Okresní péče o mládež mohly plniti účinně své úkoly v péči o děti bez domova (osiřelé, opuštěné, zanedbané) a aby mohly vykonávati dozor nad dětmi nemanželskými a dětmi v cizí péči, který jim byl svěřen zákonem č. 256 z roku 1921 a vládním nařízením č. 29 - 30, je třeba, aby měly k disposici dětské domovy. Zdejší okresní péče o mládež byla si vědoma této nutnosti. Její prostředky nebyly však tak veliké, aby v dnešních poměrech stačily na vybudování celého domova a proto se rozhodla postaviti domov ve dvou etapách. První administrativní část, která jest již pod střechou, obsahuje v přízemí kancelář a místnosti pro poradnu matek a dětí, v poschodí bude umístěn malý dětský útulek pro přechodné ubytování dětí. Budova je řešena tak, aby druhá etapa stavby mohla býti bez obtíží přičleněna a tvořila zároveň architektonický celek. Okresní péče o mládež doufá, že veřejnost pochopí její snahu a že jí pomůže budovati dětský domov v plném rozsahu. Prosí proto všechny, kdož jen trochu mohou, aby přispěli. Za každý i malý dárek již předem srdečný dík. Okresní péče o mládež děkuje panu MUDr. M. Basevičovi, který přispěl na stavbu částkou 500 K, obecnímu úřadu v Lipci za 100 K, obec. úřadu v Písku za 20 K a obec. úřadu v Rasochách za 10 K. 13. 7. 1940
Naše lidové písničky Kromě lidových písní, které se staly kulturním majetkem všech členů národa pro časy přítomné i budoucí, vytvořil náš lid nesmírné množství lidových
písní, které byly uchovány ústním podáním a udržely se bu v určitém kraji, nebo i za oblastmi krajovými. Písničky přenášeli chasníci, kteří šli na zkušenou do světa, mlynářští krajánkové, kteří putovali od mlýna ke mlýnu, putovní brusiči, kteří chodili od místa k místu, brousili pily, kosy, domácí nářadí a náčiní. Také děvčata, která se vydala dále od domova, služebné dívky, a vůbec čele , která měnila místo své služby, přenášela lidové zpěvánky, které vznikly v jednom místě do kraje jiného. V lidové písni projevuje se nejupřímnější citová hloubka našeho lidu, jeho nálady, smutky, radosti. Je pravda, že mezi cennými písněmi lidovými jsou také bezcenné písně jarmareční o různých mordech, katastrofách, neštěstích. Ale pro vkus našeho lidu je charakteristické, že se nikdy tyto písně neujaly. Mnohé z nich však zůstaly cennými sociologickými doklady poměrů tehdejší doby. Lid sám skládal si svoje písničky epických příběhů, o věrné a neš astné lásce, kromě písní rozjímavých, lyrických, jichž je většina. Lidová píseň česká je povětšině vkusná, jemná, citová. Lidový básník promlouvá o každém lidském vztahu, s noblesou a vkusem, kterou nenajdeme hned tak v moderní literatuře. Jsou tedy lidové písně nejniternějším odrazem duše českého lidu, a je potřebí toto bohatství uchovat. Veliké zásluhy sběratelské má hudební skladatel Karel Weis, který sebral lidovou píseň a vydal zatím třináct objemných svazků pod názvem „Český jih a Šumava v písni“. Zachránil tak veliké množství lidové poesie tím cennější, že ji získal přímým stykem se starými pamětníku. Lidové písně české měly by se stát národním majetkem, jejich sbírky by měly být v obecních a školních knihovnách, čtenářských, kulturních a vzdělávacích kroužcích, a nejcennější měly by být uvedeny znovu do života. 13. 7. 1940 Z Okrašlovacího spolku v Chlumci n. C.
Před stavbou dětského hřiště Ve valné hromadě dne 1. července t.r. bylo usneseno zříditi na lukách za starým hradem dvě hřiště pro děti. Menší hřiště bude pro děti do šesti let, druhé pro děti větší, protože tyto mají větší průbojnost. Ku práci se přistoupí již v tomto podzimku po sklizni otavy
Rozpočet na úpravu, osázení, zaopatření nářadí, zřízení studně s čerpadlem a betonovým basénem, postavení besídky pro případ deště s místností pro ukládání nářadí a záchodky činí 51.600 K. Za nynějších drahotních poměrů snad ještě více. Nelekáme se nákladů ze dvou důvodů. Není třeba vše ihned opatřiti a zaříditi. Na podzim míníme pozemek dáti znivelovati poněkud zvýšiti s mírným sklonem k Olešnici a zorati. Dle vypracovaného plánu se vyhodí cesty, označí se příští hřiště a ostatní plochy se vysázejí stromy a keři. Přes zimní období budeme přemýšleti o vybavení hřiš . Druhý důvod je, že spoléháme na pomoc všeho občanstva. Požádáme o dary na hřiště protože se zařídí pro všechno obyvatelstvo. Malí měš áčkové si pohrají za dozoru ve volné přírodě, svobodně se proběhnou, pohrají, nemusí se obávati úrazů jako na veřejných místech hlavně v ulicích, budou se pohybovat ve volné přírodě za slunečního svitu a jejich maminky se pěkně usadí na pohodlných lavičkách a popovídají si o marnostech světa. Nebudeme předcházeti, které nářadí se k osvěžení opatří. To se bude říditi hlavně finančními poměry. Uvědomujeme si, že v našem městě je třeba hřiš a asi dvou volných prostranství na různých stranách města, kde by se děti mohly proběhnout. V naší matičce Praze je 70 hřiš , z nichž je 30 vzorných. Potěšilo nás, že i zdejší městská rada s p. starostou v čele jeví zájem a pochopení pro tento podnik a přichází našemu spolku všestranně vstříc. Děkujeme. O konaných pracech budeme občanstvo informovati. - Při vybírání příspěvků požádáme o dobrovolné dary a doufáme, že nás Vy všichni v naší dobré snaze podpoříte. 20. 7. 1940 Z jednání městského zastupitelstva v Chlumci n. C.
Před stavbou Živnostenské školy v Chlumci nad Cidlinou V pátek 12. července se konala schůze městského zastupitelstva, v níž hlavním bodem jednání byla otázka stavby Živnostenské školy. Městské zastupitelstvo se jednomyslně usneslo setrvati na koupi potřebné budovy a zřízení Živnostenské školy dle schváleného již plánu s ministerstvem školství a nár. osvěty. Cesta pokroku s překážkami. Již v prosinci minulého roku se ul ě t ké t it l t k i
tovární budovy, Vulkánky od Spořitelny za 200.000 K a adaptací a přístavbou místností zříditi Živnostenskou obvodovou školu. Proti tomuto usnesení podal námitky pan ing. Alois Macháček, vrch. techn. rada v. v. Jeho stížnost, opírající se o málo věcné a i skutečnosti neodpovídající důvody, Okresní úřad zamítl. Stěžovatel však podal proti zamítavému rozhodnutí odvolání k Zemskému úřadu. Ten uložil, aby se městské zastupitelstvo vyjádřilo k jednotlivým bodům stížnosti, prokázalo úhradu nákladů s úpravou školní budovy spojených a z jakých prostředků bude zajištěna dluhová složka, případně uzavřené zápůjčky. Této povinnosti bylo náležitě vyhověno a městské zastupitelstvo rozhodlo vybudovati školu postupně - letošního roku v mezích obecního rozpočtu a pohotových prostředků. Úhrada na vybudování školy bude opatřena zavedením nové dávky z nezastavených ploch a z výnosu zvýšení dosavadních dávek (z používaných místností, z karet a ze psů). O významu vybudování Živnostenské školy u nás nemusí být jistě pokrokový občan přesvědčován. Nemáme-li jiné podmínky pro vzrůst města (průmyslu a pod.), nesmíme si zabíjeti právě to, co se nám samo podává a co vyplývá z přirozené vhodnosti polohy našeho města. Máme mnoho příkladů z jiných měst, jako oběti jsou dočasně přinášeny k pozdějšímu prospěchu a proto v tomto případě, kdy není skutečných obětí, je nutno chválit všechnu snahu starosty a jeho spolupracovníků. Ze sebelásky dědů zbylo nám mnoho nedostatků a sebeláska otců by další jen kupila. Máme všichni povinnost k příštím generacím a kdyby všichni se řídili zájmem prospěchu a pohodlí své osoby neměli bychom dnes ani ten dnešní Chlumec. Vzpomeňme jak s odporem a téměř k své smrti bojoval zasloužilý starosta Zikmund Kozelka, který do své doby přišel s rozhledem pokrokovějším, nežli jeho součastníci, páni domácí a podobní na sklonku 19. století. 27. 7. 1940
Mladí do života Vždy po skončení školního roku přichází ke cti téma: kam s mládeží po školním vzdělání. V poklidných dobách před světovou válkou bylo podobné rozhodování věcí daleko snadnější, stalo se však všeobecným problémem v letech poválečných a to rok od roku větším. S pokrokem stoupající životní úroveň mnohých rodin zaznamenala dkl dř l t t éh
podnikání vůbec a honba za existencí pod pensí - zvláště v době stranického zápolení dospěla až nezdravého stupně. Vlivem hospodářských poměrů, stále těžších podmínek pro zdravé soukromé podnikání a touha po klidnějším, bezstarostnějším životě přinesla své ovoce: útěk z venkova a útěk od řemesla a živnosti. Nic není platné apelovati znovu a znovu na rodiče dospívajících dětí, aby věnovali pozornost možnostem v samostatném podnikání, nejsou-li dokazatelně dány podmínky slušné existence. Sociální rozdíly nejsou ještě tak vyrovnány a sotva kdy budou, aby nebylo křiklavých rozdílů mezi existencí zaměstnance a soukromého podnikatele (myslíme živnostníka a řemeslníka) stejného vzdělání. Ve svém nejbližším prostředí můžeme ukázati mnoho příkladů toho, že člověk daleko méně schopný a méně vzdělaný žije klidný, téměř bezstarostný život, zajištěný pensí a jeho schopnější vrstevník, že se rve v samostatném podnikání při daleko intensivnější a delší denní práci o uhájení živobytí ze dne na den bez vyhlídek do budoucna. Za těchto okolností je lidsky pochopitelné, že ten krátký život se snaží každý prožít snadněji a přenést starost o své bytí na druhého. Podíváme-li se dnes na existence malých soukromých podnikatelů, na nichž vykonaly své dílo zkázy nedávné politickým podnikáním a vlivem svázané poměry, nedivme se, že i nejkrásnější slova nedovedou pohnouti, nejsou-li podepřena skutky. Při ukládání povinností zaměstnavatelům a vyzvedání práv a nároků zaměstnanců, zůstávají pod tlakem povinností stejných s podniky různých společenských útvarů též zaměstnavatelé - samopodnikatelé, kteří mají jednu věc jen jistou: tou je okresní chorobinec, kde snad najde takový pan mistr - živnostník a podnikatel - z milosti své domovské obce místo klidu na stáří. Až na výjimky v některých oborech, je pravidlem téměř, že existenční možnosti malého a středního podnikatele jsou stále těžší. O těchto problémech může mluviti nejlépe ten, kdo podobný život ve starostech žije. Nemělo-li živnostnictvo dostatečného zastání proti rostoucímu vlivu všech protiživnostenských tendencí v dobách bývalé republiky cítí dnes dvojnásob důsledky těchto dob. Proto se nedivme, že nástup do soukromého podnikání není tak spontánní, jak by hospodářský zájem naš h á d ž d l
Chlumec na začátku a na konci století...
Z matriky Městského úřadu
Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Václav Pojar Nikola Novotná Jaroslav Beran Daniel Holub
nar. nar. nar. nar.
3. 5. 2000 8. 5. 2000 19. 5. 2000 24. 5. 2000
Vojtěch Doležal Petr Jirka Ondřej Myška
nar. 28. 5. 2000 nar. 30. 5. 2000 nar. 31. 5. 2000
Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna: 3. 6. 2000 Martin Borůvka Iveta Zambonová
Trutnov Kratonohy
Daniel Křivský Sabina Hrušková
Býchory Býchory
Václav Bydžovský Pavlína Kholová
Ohniš any Ohniš any
Jan Bláha Magdalena Novotná
Prachovice Nový Bydžov
Marek Kysel Renata Kučerová
Cho ovice Cho ovice
Z našich řad odešli: Josef Dresler Marie Švarcová Marta Jaklová
* 31. 5. 1913 + 20. 5. 2000 * 23. 1. 1941 + 26. 5. 2000 * 3. 4. 1914 + 4. 6. 2000
Ladislav Šimák
* 5. 2. 1935 + 12. 6. 2000 Ivana Fölklová, matrikářka MěÚ
Výročí narození - červenec 2000: 80 let
91 let
Paní Marie Synková nar. 4. 7. 1920 Palackého 151/III., Chlumec nad Cidlinou
Paní Marie Šoufková nar. 1. 7. 1909 9. května 107/I., Chlumec nad Cidlinou
Paní Božena Lhotáková nar. 6. 7. 1920 Žiželická 74/III., Chlumec nad Cidlinou
Pan Oldřich Kout nar. 27. 7. 1909 Tylova 547/IV., Chlumec nad Cidlinou
Paní Margita Šebová nar. 19. 7. 1920 Kladruby 29, Chlumec nad Cidlinou
95 let
85 let
Paní Marie Brunclíková nar. 30. 7. 1905 Pražská 397/IV., Chlumec nad Cidlinou
Paní Milada Podnecká nar. 12. 7.1915 Kollárova 108/III., Chlumec nad Cidlinou
Všem jubilantům přejeme hodně zdraví a spokojenosti do dalších let. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení
Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti, květinové dary a účast na posledním rozloučení s naší maminkou a babičkou paní
Annou CHÁROVOU z Klamoše. Naše poděkování patří i panu Netíkovi za poskytnuté služby. Děti s rodinami
