Slovo starosty. Další výstavba bytů. Dovolená - krásný čas - obrazy - - představy - lenivé přemýšlení

roèník XXXII

hlumecké listy

èasopis chlumeckého regionu

7

2002

Výsledky voleb v Chlumci n. C.

Nabídka úèasti v bytové výstavbì

Slavnosti koní Kinských

Ohlédnutí za fotbalovou sezónou

Chlumec nad Cidlinou dne 25.7.2002

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Slovo starosty Dovolená - krásný čas - obrazy - představy - lenivé přemýšlení Milí čtenáři našeho časopisu. Sedím v kanceláři, seschlý z cesty do Prahy, venku se tetelí horký vzduch a lidé na ulicích mátožně popochází sem a tam. Ve městě je hodně „lufDáků“, kteří také rozviřují prach a pomáhají nám vydýchávat smog z projíždějících aut. Pohledem na kolonu aut mezi náklaIáky zřím většinou osobáky s napakovaným vercajkem na dovolenou. Evropa se stěhuje, je v prázdninovém pohybu. Posádky osobních aut tvoří nejčastěji rodiny plné očekávání z nadcházejících dovolenkových dní. Říkám si v duchu: „AD se jim na téhle proklaté silnici nic zlého nestane, aD dojedou v pořádku do cíle.“ Každou chvíli houkají... Léto jak vyšité. Koupaliště je plné hubených i tlustých, dlouhých i krátkých, krásných i ošklivých, pěstěných i nepěstěných, chlupatých i lysých, sýrových nebo hnědých těl a tělíček. Vládne zde šplouchavý, radostný, vřískavý, čilý ruch. Pan správce září: „Zítra to zase dopustíme a trochu to zachemizuju chlornanem a vyčeřím síranem, nechceš se vykoupat, starosto?“

Byty rostou. I v tomto čase, kdy vrány chcípají horkem, se potácí dělníci na stavbě. Je mi jich líto. Cítím chuD betonu, vápna, malty a cihel. Aby řeč nestála, zbytečně povídám: „Jak to jde, chlapi ?“ Blbá otázka. To samé na stavbě sportovní haly. Z lidí kape slaný pot, čas se unaveně vleče. Lidé v kancelářích. Sedí a kolují mezi stoly jako vždy, vyřizují se lehké i složité, radostné i smutné věci. Protivně kvílí telefonní příšery. Ještě horší je syntetický pazvuk mobilů. Proč se ještě běžně nedá nahrát nějaký přirozený přírodní zvuk? I tady „na úřadě“ je doporučený pitný režim. Prý se má vypít za den až pět litrů vody. Probůh, to jsem nikdy, vyjma piva, nedokázal! Úředníci se těší domů, na vzduch, kamkoliv, jen pryč z těsné kobky kanceláře. Jdu konečně taky domů. Kolem mě se náhle přeženou děti na kolečkových bruslích s nezdolnou energií, kterou neodčerpá ani podvečerní dusné vedro. Tu věčně dobíjenou energii mrňousům závidím, já už ji bohužel nemám a mít nebudu.

Další výstavba bytů Dne 12. června tohoto roku se uskutečnil poklep na zá-

2

Taky mě bolí naražená nebo přeražená žebra. Holt není nad aktivní sportovní dovolenou. V Norsku z nebe padaly trakaře, klouzalo to fest (není-liž pravda, Radko, Slávku a Iveto?), počasí nic moc, ale příroda něco úžasného, stovky obrovských vodopádů. A taky není nad dobrou chlumeckou partu, vše se lépe snáší. Melancholicky komický Miloš Dytrich, šéf výpravy, neměl chybu. I sjetí Sázavy s naraženými žebry je reálné, zvlášD peřeje na úseku Týnec nad Sázavou - Krhanice - Pikovice jsou fajn. Cvakli jsme se na šupně jen jednou, ku strašlivému posměchu kamarádů. Sláva, přibyla ke mně jedna zraněná Lenka, kameny pod šlajsnou bolestně Dukaly o kolínko. A myslím na blížící se týden na kolech v Beskydech. Jak to řekl ve svém slavném citátu náš génius Jára Cimrman? Aha. „Beskydy... Tak tam, tak tam jsem taky nebyl.“ Temné zalesněné hvozdy, vůně jehličí, vůně borovičky, sem tam zakopnu o hřib, večer grilované ražniči. Jak nezdravé - ale jak chutné! K tomu lahváček nebo točený... a písnička se sladkým dřevem. Dovolená má mnoho tváří. V Čechách je nádherně a dosud relativně levně. Přátelé, zkuste taky aktivní dovolenou, ještě je čas a je to dobrý pocit. A načerpáte sílu a energii. Bez ní to nemá cenu. Miroslav Uchytil starosta nyní ozaistný dovolenkár

kladní kámen nových bytových domů C a D v Zámecké ulici - 26 bytových jednotek. Na snímku starosta s informační deskou a s Ing. Bláhou, ředitelem firmy Geosan Group a.s., která provádí výstavbu bytů.

Chlumecké listy

INFORMACE MĚSTSKÉHO ÚŘADU

Zasedání zastupitelstva a rady města Od uzávěrky červnového čísla Chlumeckých listů proběhla dvě zasedání zastupitelstva (z toho jedno mimořádné) a dvě zasedání rady.

VZHLED MĚSTA ! Zastupitelé již po několikáté projednávali možnost výstavby rodinných domů v lokalitě Vrchlického s následujícím výsledkem. Bylo uloženo radě města připravit podklady pro založení sdružení vlastníků pozemků v této lokalitě za účelem zřízení infrastruktury v lokalitě a uspořádání parcel a jejich přípravy pro výstavbu rodinných domků. Dále má rada za úkol zpracovat návrh financování výstavby a návrh převodu vlastnických práv k jednotlivým pozemkům. Současně byl schválen výkup pozemků od Doležalových a od pana Khola s tím, že zastupitelstvo uložilo radě tuto koupi zabezpečit smlouvami o budoucích kupních smlouvách.

! Zastupitelstvo vzalo na vědomí informace starosty týkající se možné výstavby smíšené zóny u dálniční křižovatky ChýšD a uložilo místostarostovi v rámci mikroregionu Cidlina poskytnout součinnost Obecnímu úřadu Nové Město a Klamoš pro zajištění podmínek pro výstavbu výše uvedené zóny. ! Zastupitelé vzali na vědomí i informace starosty o jednání s německým investorem ve věci průmyslové zóny Na Spravedlnosti a uložili radě zřídit pracovní komisi, která projedná návrh smlouvy (která by měla být uzavřena mezi Městem a firmou BeluTec s.r.o., Teplice) a sjedná výhodnější podmínky než ty, které byly uvedeny v návrhu předloženém zastupitelstvu. ! Na základě připomínky zastupitele p. Mareše bylo uloženo odboru správy majetku a investic ve spolupráci s TSBH zajistit u firmy PSJ Slovác-

ko instalaci 6 ks obloukových zábran do parkovacích míst před domy čp. 2 a 3 na Klicperově náměstí. ! Rada se opětovně vrátila k velkému problému, který už dříve řešila. Tím problémem jsou zaplevelené pozemky ve městě. Uložila odboru výstavby a ŽP do 31. 7. 2002 vyzvat majitele neudržovaných pozemků k nápravě s uvedením sankcí, kterých bude použito v případě, že k nápravě ve stanoveném termínu nedojde.

HOSPODAŘENÍ MĚSTA ! Byl schválen návrh 3. úpravy rozpočtu města na rok 2002. ! Rovněž byla schválena Zpráva ověřovatele o provedení přezkoumání výsledku hospodaření města za rok 2001 včetně ověření sestavení státních účetních výkazů. Jana Tučková

MĚSTO Chlumec nad Cidlinou nabízí k prodeji proluku na Klicperově náměstí (městská tržnice) - pozemky st. 172, st. 174/2 a parc. č. 14/1 v k. ú. Chlumec n. C. o celkové výměře 3.100 m2 za účelem její zástavby. Minimální cena je 1.000,- Kč/m2. Přihlášky zájemců musí obsahovat záměr zájemce s předmětnými pozemky. Přihlášky přijímá podatelna MěÚ Chlumec nad Cidlinou, Klicperovo náměstí 64/I, 503 51 Chlumec n. C., tel. 0448/594515, do 31. 8. 2002. Poté bude rozhodnuto o způsobu výběru a všichni zájemci budou vyzváni k podání nabídky.

NABÍDKA ÚČASTI V BYTOVÉ VÝSTAVBĚ v Chlumci nad Cidlinou - domy E, F Město získalo dotaci z Fondu rozvoje bydlení na dalších 26 bytů, které se budou stavět v prostoru mezi ul. Nádražní a Zámeckou. Konkrétní nabídka řešení jednotlivých bytů a celého domu není v tomto okamžiku k dispozici, projekt se zpracovává a bude k dispozici v nejbližších dnech. Předpokládá se, že budou k dispozici byty v těchto velikostech a cenových relacích: za cenu cca 350 tis. Kč 1 + kuchyňský kout + L o velikosti cca 37 m2 za cenu cca 520 tis. Kč 2 + kuchyňský kout + L o velikosti cca 50 m2 za cenu cca 480 tis. Kč 1+1+L o velikosti cca 47 m2 za cenu cca 650 tis. Kč 2+1+L o velikosti cca 60 m2 Toto jsou výše členských podílů, které musí zájemci složit na účet bytového družstva. Uvedené ceny jsou orientační. Bude záležet na zájmu občanů a na možnostech stavební firmy. Zájemci o tuto bytovou výstavbu (označenou jako domy E a F) se mohou informovat na odboru správy majetku a investic městského úřadu. Tamtéž mohou zanechat svoji kontaktní adresu (jméno a příjmení, adresa bydliště včetně PSČ, telefonické spojení a požadavek na velikost bytu, který jsou schopni zaplatit). Zájemci budou pozváni k dalšímu jednání. Ing. Kodejška, tajemník MěÚ

7 / 2002

3

POLICIE ČR

VÝSLEDKY VOLEB DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2002 v Chlumci nad Cidlinou Kandidující strana

Platné hlasy

% plat. hlasů

Kandidující strana

1

Národně demokratická strana

5

0,20

16

Strana venkova - spojené občanské síly

2

Demokratická liga

4

0,16

19

3

Česká strana sociálně demokratická

915

35,70

4

Balbínova poetická strana

12

5

Občanská demokratická aliance

6

% plat. hlasů

22

0,86

Česká pravice

0

0,00

20

Republikáni

5

0,20

0,47

21

Sdružení nezávislých

79

3,08

5

0,20

22

Občanská demokratická strana

611

23,84

Volba pro budoucnost

3

0,12

23

Komunistická strana Čech a Moravy

403

15,72

7

Humanistická aliance

8

0,31

25

Koalice KDU-ČSL, US-DEU

321

12,52

9

Naděje

7

0,27

26

Strana za životní jistoty

35

1,36

17

0,66

27

Pravý Blok

8

0,31

2

0,08

28

Strana zelených

54

2,11

11

Republikáni Miroslava Sládka

12

Cesta změny

13

Česká strana národně sociální

26

1,01

15

Strana zdravého rozumu

21

0,82

Platné hlasy

Z POLICEJNÍCH ZÁZNAMŮ " Nepozornosti majitelů rodinného domu v Chlumci n. Cidl. využil neznámý pachatel dne 15. 5. 2002 v poledních hodinách, kdy vešel zadním otevřeným vchodem do domu a zde potom odcizil 2 ks zlatých prstenů, peníze v částce 1.500,- Kč a mobilní telefon, vše v hodnotě cca 8.000,- Kč. " Ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví se bude před soudem zodpovídat 25ti letý muž z Prahy, který jako řidič osobního auta se plně nevěnoval řízení svého vozidla, jelikož únavou usnul, vjel do protisměru na Pražské ulici v Chlumci n. Cidl. a došlo ke střetu s protijedoucím vozidlem zn. Š Felicia, ve kterém byla zraněna spolujezdkyně, která utrpěla zranění s dobou léčení a pracovní neschopností delší 42 dnů. 4

Platné hlasy

" O tom, že alkohol za volant nepatří, se přesvědčil 22 letý muž z Oskořínku, který byl dne 20. 5. 2002 v 15.30 hod. kontrolován hlídkou Obv. odd. PČR Chlumec n. Cidl. při řízení osobního auta. Provedenou orientační dechovou zkouškou bylo zjištěno, že před jízdou požil alkohol, a proto byl předveden k lékařskému vyšetření a odběru krve. Byla mu zakázána další jízda a věc postoupena k projednání správnímu orgánu Okresního úřadu Hradec Králové. " V době od 21. 5. 2002 do 23. 5. 2002 se dosud nezjištěný pachatel vloupal v Chlumci n. Cidl. v ulici Tylova do sklepní koje tak, že roztrhl očko petlice a poté odcizil lyže a lyžařské vybavení vše v hodnotě 10.600,- Kč a dále u vedlejší koje odstranil visací zámek a odci-

2563

zil dámské jízdní kolo zn. Author v hodnotě 2.500,- Kč. " 38 letý muž z Krátonoh byl obviněn ze spáchání trestného činu krádeže, jelikož si v Chlumci n. Cidl. pronajal vybavený byt a bez povolení majitele bytu prodal nábytek v hodnotě 60.200,- Kč. " Dne 27. 5. 2002 byl vyšetřovatelem obviněn 16ti letý mladík z trestného činu krádeže vloupáním, kterého se dopustil tím, že násilným způsobem vnikl do dílen v objektu ČD v Chlumci n. Cidl., kde odcizil různé nářadí, které potom dále využil k vloupání do klubovny u tenisových kurtů v Chlumci n. Cidl., kde odcizil hifi věž a další věci v hodnotě 8.980,- Kč. Mladík byl krátce po vloupání zadržen i s odcizenými věcmi a jelikož osoba byla v celostátním pátrání, byla předána VÚDM Králíky, odkud uprchl. npor. Zima Chlumecké listy

Z VAŠICH DOPISŮ

Havířov 6. 7. 2002

Vážený p. starosto Promiňte, že Vám píši, ale musím za Váš časopis Chlumecké listy, který mě potěšil, poděkovat. Přijela za mnou na návštěvu neteř Eva Krnáčová a ten časopis mi přivezla. Narodila jsem se v Chlumci, dost často jsem tam jezdila, ale co zemřela sestra, tak málo. Nikdy jsem se ale nezapomněla podívat na Loretu, kde jsem žila 15 let. Bydlili jsme v průčelí a nahoře ve věžičce jsme měli pokojíček, kde jako děti jsme si hrály. Vzpomínám si, jak před Loretou byl krásný modřín a z druhé strany velký mlýnský kámen. Na to podloubí se nepamatuji, vím, že tam v rohu byla kaplička a uprostřed dvora byla pumpa. Jinak jsem opravdu ráda, že jste ji tak krásně dali do pořádku. Doufám, že snad

ještě někdy přijedu do Chlumce a budu se zase moci podívat na Loretu. Přeji Vám, aby se tam chodilo dívat hodně lidí. Ještě si vzpomínám, jak jsme chodili pálit na František čarodějnice. Též dál do lesíka, kde byl strom, myslím, že to byl dub a kolem něj byla lavička. Víte, jsem již stará, paměD mám ještě dobrou. Docela si pamatuji a i na obyvatele, kteří tam žili. Jenom si marně vzpomínám na tu pověst, kterou mi tatínek vždy vyprávěl, když jsme šli do Luhu na procházku, „Jan za chrta dán“. PoraIte mi, zda-li by se nedala koupit. Ještě jednou Vás prosím, promiňte mi, že jsem Vám to napsala, a aD se Vám v tom Chlumci dobře daří!

Z redakční pošty Někteří čtenáři nám píší připomínky ve verších. Názory naší čtenářské veřejnosti zásadně pokládáme za užitečné. Každý se může naším prostřednictvím otevřeně vyslovit k čemukoli, co mu leží na srdci. Máme pouze skromnou prosbu: Pište normální sdělnou řečí, nesnažte se oblékat své názory do vzletného hávu řeči vázané. Chápeme, že někdo si rád ukrátí dlouhou chvíli tím, že skládá veršík k veršíku, tak aby se rýmovaly, což není zajisté vždycky snadné ani náležitě vydařené. Pokud amatérský veršovník bere skládání svých básniček jako kratochvíli na způsob pletení či háčkování, luštění křížovek, kreslení a malování nebo vyřezávání rámečků z překližky, aniž přitom podléhá dojmu, že je druhý Vrchlický nebo Nezval, nelze nic namítat. Je to konec konců ušlechtilá zábava. My však básničky tohoto druhu, byD byly sebelépe míněné, bohužel nemůžeme otiskovat. Jsou obvykle obsahově nezřetelné, zabírají příliš mnoha místa, kterého v čísle nemáme nazbyt, a vykazují většinou zcela pochopitel-

nou literární nezkušenost, která čtenáře odrazuje a neobratného tvůrce může i ztrapňovat. Přečtěme si nyní několik úvodních veršíků rýmované připomínky nadepsané Město v zahradách aneb Svatý Františku, oroduj za nás!: „Je to zjara krása - ach / tohle město Chlumec v zahradách! / Na František na kole/ či na procházku je náš cíl / Dnes tu stojí řadou svorně / mnoho domů a rodinných vil / k domkům úzké cestičky, na plyn a proud kapličky.(?) / Kudy mají jezdit hasiči či popeláři/ nebo chodit lidičky? / ...“ Není zcela jasné, co autor, podepsaný jako „Chlumečtí rebelové, milující naše město“ kritizuje. Jestli moderní výstavbu města vůbec, nebo „mnoho domů a rodinných vil“ v zahradách na Františku, či nedostatečnou šíři a způsobilost cest, anebo to, že „ulicemi města mohou dneska proudit auta velká jako dům“. Z veršů nevysvítá ani dost zřetelně, zda autor žádá, aby doprava na Františku „dostala křídla“, nebo aby naopak byla

KONKURZ Redakce Chlumeckých listů hledá redaktora inzertních stránek s procentuálním podílem na příjmu z inzerátů a reklam. Zájemci se mohou do konce srpna t.r. hlásit na Městském úřadě u paní I. Uchytilové.

7 / 2002

Jiřina Michlová za svobodna Ottilingerová Havířov - Šumbark

potlačena. Rozhodně by bylo lepší, kdyby pisatel zcela srozumitelně a jednoznačně vyjádřil svůj názor na to, co podle něho není v souladu s představami našich předků „na hřbitově dlících“ o Chlumci jako městě v zahradách. Diskuse na toto téma by rozhodně nebyla marná a její iniciátor by svůj názor mohl klidně podepsat svým jménem a nenutit se do veršů. Ve verších nám svou smutně vyznívající připomínku jménem všech pacientů docházejících z jejího konce města do poradny Dia a do ordinace MUDr.Víška poslala i paní K. Šístková. Nadepsala ji Balada o ztracené pěšince. Začíná takto: „Byla jedna pěšinka, parčíkem k lékaři nás vedla. / Když jsem byla unavená, pod stromy jsem sedla. / Ach běda, přeběda, pěšinka už není, / zahradilo nám ji drátěné pletení / ...“ Věcnou podstatou připomínky je, že se při uzavření průchodu parkem u sv. Trojice nebral ohled na starší a staré, nemocné občany, pro něž je obtížné nyní dostávat se do města oklikou ulicemi s nepříjemným provozem. Paní Šístková se domnívá, že možnost průchodu parkem by se přece jenom dala řešit tak, aby se posloužilo lidem, aniž by se poškodil zájem školy. Například vrátky v plotě tam, kde by to nepřekáželo provozu školy. Obracíme se tedy jejím jménem s otázkou na kompetentní činitele: Co říkáte názoru paní Šístkové? Bylo by to možné? -Ri5

KULTURA V CHLUMCI

KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou http://kina.365dni.cz

tel. č. 0448 / 595 129

SRPEN 2002 3. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

ČERNÝ JESTŘÁB SESTŘELEN

Americké širokoúhlé válečné drama. Šli do mírové operace, čekalo je krvavé peklo. Příběh hrdinů, kteří nepřišli včas. Režie: Ridley Scott Hrají: Josh Hartnett, Tom Siemore, 131 minut Eric Bana ad. Vstupné: 52,- a 55,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný 7. srpna středa

17.30 hod. 20.00 hod.

STAR WARS: EPIZODA II - KLONY ÚTOČÍ

Americké širokoúhlé sci-fi. Pokračování dobrodružství po „Epizodě“. Režie: George Lucas Hrají: Ewan Mc Gregor, Natalie Portman, 135 minut Christopher Lee ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži přístupný 10. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

SPY GAME

Americké širokoúhlé špionážní drama. I velký hráč musí dát pozor, aby si protihráči nezahrávali s ním. Režie: Tony Scott Hrají: Robert Redford, Brad Pitt, 120 minut Catherine Mc Cormacková ad. Vstupné: 50,- a 53,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 14. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

HARTOVA VÁLKA

Americký širokoúhlý thriller, děj se odehrává za II. svět. války. Za hrdiny mluví činy. Režie: Gregory Hoblit Hrají: Bruce Willis, Collin Farrell, 124 minut Cole Hauspe ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 15-ti let přístupný

Změna programu vyhrazena! 6

17. srpna sobota 17.30 hod. Americký počítačem animovaný film v čes20.00 hod. kém znění. 96 minut Režie: Pete Docter Vstupné: 45,- a 48,- Kč Mládeži přístupný

PŘÍŠERKY, s.r.o.

21. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

ENIGMA

Širokoúhlý thriller Německa, V. Britanie a USA. Kate Winslet odhaluje tajemství. Režie: Michael Apfed 117 minut Hrají: Dovgrey Scott, Tom Hollander ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný 24. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

ROK ĎÁBLA

Je to český film o písních v lidech a o tom, že jsou magické... Hlavním průvodcem je Jarek Nohavica a jeho písně... Režie: Petr Zelenka Hrají: J. Nohavica, K. Plíhal, F. Černý, 88 minut K. Holas a skupina Čechomor Vstupné: 55,- a 58,- Kč Mládeži přístupný 28. srpna středa 17.30 hod. 20.00 hod.

SPIDER - MAN

Americký dobrodružný film. Kdo jsem? Opravdu to chcete vědět? Jsem Spider - Man! Režie: Sam Raimi Hrají: Tobey Maquire, Kirsten Dunst, 121 minut James Franco ad. Vstupné: 60,- a 63,- Kč Mládeži přístupný 31. srpna sobota 17.30 hod. 20.00 hod.

PROROCTVÍ Z TEMNOT

Americký širokoúhlý thriller. Někdo ho vidí! Slyší! Cítí! Podle skutečné události. Režie: Mark Pellington Hrají: Richard Gere, Laura Linney, 120 minut Will Patton, Alan Bates ad. Vstupné: 47,- a 50,- Kč Mládeži od 12-ti let přístupný

Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM SRPEN 2002 20. 8.

PRODEJ TEXTILU, OBUVI A LŮŽKOVIN DO 31. 8. 2002 DOVOLENÁ

3. CHLUMECKÝ HUDEBNÍ PODZIM GABRIELA DEMETEROVÁ - houslový recitál (14. září) 55. Divadelní festival KLICPERŮV CHLUMEC (5. 10. - 9. 11.) IVO JAHELKA - koncert zpívajícího právníka (15. listopadu)

Připravujeme: Pravidelná cvičení v aerobiku pro začátečníky Informace: 0737 - 430 957

INFORMACE a předprodej vstupenek: 0604 - 915 583 nebo 0448 - 595 853

DALŠÍ ÚSPĚCH S AKORDEONEM Domluvil jsem si krátkou schůzku s půvabnou slečnou, studentkou druhého ročníku Gymnázia v Novém Bydžově a žákyní l. ročníku druhého cyklu Základní umělecké školy v Chlumci n. C., abych jí položil několik otázek. Je jistě málo dívek, které hrají na akordeon. Jak Vy jste se k němu dostala Již v útlém dětství jsem ráda poslouchala, když tatínek hrál na harmoniku a obdivovala jsem zručnost jeho prstů. A když rodiče v šesti letech zjistili, že mám hudební sluch, přihlásili mě k výuce, takže mohu říct, že hraji již sedm let.

morní hře. Ústřední celostátní kolo bylo v květnu v Chocni a tam jsem byla druhá. Takže co krok výš to úspěch a radost Samozřejmě, že každý dosažený úspěch nejen potěší, ale zároveň povzbudí do dalšího studia. Čím dál víc si uvědomuji, že nereprezentuji pouze sebe, ale nyní již především ZUŠ a práci paní učitelky Evy Procházkové, které jsem za její výuku a přípravu ke zkouškám vděčná. Bez její soustavné práce bych těžko dosáhla dosavadních úspěchů.

Studujete tedy v Novém Bydžově a do ZUŠ jezdíte do Chlumce n. C. Jak to časově zvládáte Moje bydliště leží téměř uprostřed vzdálenosti obou měst. Do školy do Nového Bydžova musím každý den, ale v ZUŠ v Chlumci jsem pouze každé páteční odpoledne. Moje paní učitelka a vedení ZUŠ mně vyšlo vstříc a rozvrhově upravilo můj program. Jsem totiž také členkou mažoretek, které mají trénink v podvečer, a tak předtím mám výuku hry na akordeon. Ale výuka jednou týdně by jistě nevedla k úspěchům To samozřejmě ne. Doma cvičím pravidelně denně nejméně hodinu - kromě neděle, kdy si dávám volno. Jakých soutěží jste se již zúčastnila Společně s ostatními žáky ZUŠ jsem absolvovala Okresní soutěž v Hradci Králové, kde nám porota udělila tři první místa, všechna s postupem do krajské soutěže. Ta se uskutečnila v dubnu v Kostelci nad Orlicí, kde jsem získala 1. cenu s postupem do ústředního kola a společně s Jar. Hartlem získalo naše akordeonové duo 2. cenu v ko7 / 2002

Jedno z prvních vystoupení v ZUŠ Chlumec n. C. 7

KULTURA V CHLUMCI

Přebírání ceny za 1. místo v krajském kole s postupem do kola celostátního (Kostelec n. O.) Dá se tedy říct, že si Vás hudba úplně získala Přiznám se, že mám období, kdy mě hraní připadá spíš jako povinnost, ale ty úspěchy mě podněcují ke zvýšené aktivitě. Chtěla byste, po těchto začátečních krůčcích, zasvětit svůj život hudbě Hraji zatím spíš pro zábavu. Mým prvořadým úkolem je vystudovat gymnázium a teprve potom se budu rozhodovat jak dál i v hudbě.

2. místo v celostátním kole v Chocni Přeji Vám tedy hodně úspěchů ve studiu, další palmy vítězství s akordeonem i pěkné zážitky z vystoupení mažoretek, a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, kam často zajíždíte a kde společně s dechovým orchestrem reprezentujete jak ZUŠ, tak také město Chlumec n. C. i naši republiku. Se sl. Kateřinou Surovou rozmlouval

Jar. Vosáhlo

V. K. Klicpera V letošním roce vzpomínáme 210. výročí narození dramatika V. K. Klicpery. Na počest našeho nezapomenutelného rodáka opět otvíráme drobnou knížku vyprávění z jeho života, kterou svého času chlumecký spisovatel Václav Horyna věnoval, u příležitosti dramatikových dvoustých narozenin, městu Chlumci jako Klicperův lidský portrét.

OHLASY ALMANACHŮ „Líbám to důstojné čelo, líbám tu mistrnou ruku, která truchlohru Soběslava stvořila.“ Václav Pešina Klicperovu odmlku nesla česká veřejnost s politováním. Hlavně venkov se domáhal pokračování Novoroček. V psacím stole umělcově čekalo na publikování osm dalších dramat, mezi nimi tragédie Soběslav. 8

Děkan Vojtěch Nejedlý znova píše autorovi, že i sám Goethe se ve svém stáří učí česky a zabývá se českou literaturou. První, kdo reagoval na nový svazek Almanachu dramatických her na r. 1825, byl Josef Krasoslav Chme-

lenský. Jako hudební kritik propagoval i společenský zpěv a sám tvořil texty písní, z nichž Nad Berounkou pod Tetínem zlidověla. Když Štěpánek tvrdohlavě ignoroval Klicperovy hry ve Stavovském divadle, počal dramatik psát povídky a romány. Někteří přátelé mu lichotili, že se stává českým Waltrem Scottem. Povídka se spíš dostane mezi lid než drama a číst už umí kdekdo. Kruh dramatikových literárních přátel se rozšiřoval, všichni oceňovali Almanach a nešetřili chválou. Václav Pešina, později zakladatel Jednoty pro dostavbu svatovítského chrámu, vděčí Klicperovi slovy: „Líbám to důstojné čelo, líbám tu mistrnou ruku, která truchlohru Soběslava stvořila.“ Srovnává Klicperovo dílo s německým Grillparzerem a Schillerem. V komice je mu autor lepší než Kotzebue. Chlumecké listy

KULTURA V CHLUMCI

K Novému roku 1826 vyšel 2. svazek Almanachu, do kterého Klicpera zařadil tragédii Soběslav, kníže selské, romantickou zpěvohru Žižkův dub a jednoaktovku Rok po smrti. Na Soběslavovi pracoval třičtvrtě roku, ačkoli jiné hry vytvořil v čase úžasně krátkém. Cenil si Soběslava nejvýš ze svých her, ale zklamal se v úsudku kritiky. Vytýkala hře rozvleklost a Jungmann ji ani nečetl. Naproti tomu Chmela vylíčil dramatikovi, jaký obrovský úspěch sklidil Škroupův Dráteník. Nutí Klicperu k dokončení opery Dalibor. Páter Černý z Jičína mu připomíná dokončit libreto Libuše. Hněvkovský chválí kus za kusem. Ziegler ujišDuje dramatika, že ani jeho seminář nezůstává ve vlasteneckých citech pozadu. Odkaz tam putuje od srdce k srdci, hned je mezi kleriky živá beseda, kniha v ruce a divadlo na jevišti. Dramatik sám musil cenzory obelstívat. V povídce Točník se snažil posílit vážnost krále Václava IV. Ale protože povídka oplývá vlasteneckým duchem, tvrdil, že jde o překlad ze starého originálu. Čtvrté pokračování Almanachu s Veselohrou na mostě, Třemi hrabaty najednou a historickou povídkou Točník se dostalo do rukou i osmnáctiletému studentovi Ludwigu Augustu Franklovi z Chrasti u Chrudimi. Mladík měl ve své knihovničce všechny předcházející svazky a čím hlouběji se do nich začítával, tím více jím lomcovala touha ohřát se v blízkosti sálající duše Klicperovy, píše. Paní Magdaléna Dobromila Rettigová mu na jeho litomyšlských studiích fandila, osměl se se svými básničkami do Hradce a nestyI se. U Klicperů si básníci podávají dveře. Nechybí mezi nimi ani Tyl. Ten se v dramatikově domácnosti už zabydlil. V 5. ročníku Almanachu otiskl autor k Novému roku 1829 zdramatizovanou pověst ze svého rodiště Jan za chrta dán, drama Loupežníci a veselohru Každý něco pro vlast. Vesničtí ochotníci a loutkáři si ze špalíčků vytvořili základní dramaturgický fond. V předmluvě k chlumecké pověsti se autor svěřuje svým krajanům a městskému úřadu, že na ně nikdy nepřestal myslit a že ani dvě desítky roků ne7 / 2002

zpřetrhaly jeho pouta s městem, kde už před několika staletími zakotvil jeho rod a kde on prožil blažené chvíle svého dětství a mládí. Veselohru Každý něco pro vlast přišil Klicpera také některým snobům rodného městečka. Jakkoli byla přijata českými ochotníky a kritikou s velkým vděkem, Štěpánek se proti ní postavil. Že prý svým ironizováním a satirou na maloměstské sládky, mlynáře a obchodníky odvrací obecenstvo těchto vrstev od divadla. Místní jména volil básník rád ze svého kraje. Setkáváme se s Hučavým splavem na Cidlině, herci přicházejí jako ze ZachrašDan a Chýště, rytíř v Soběslavi nese přídomek z Krakovan. V jeho hrách hovoří Kuklové a Vošoustové, Lelkové a Horynové vedle Havlínů, Hálů, Marešů a Krenčíků. Plným hlasem vyzpíval umělec svou lásku k rodnému městu v rozvinuté básni Má studánka, inspirované zaniklými Svatojanskými lázněmi pod prudkým svahem u Krašova. (...) Parnas se mi zdála býti nad kapličkou příkrá stráň, a že si naň vypolítnu jako na vrch bystrá laň. Veršem v ní kreslí půvab okolní přírody, hospodářské poměry a staré obyčeje krajiny. Všímá si i neutěšených sociálních poměrů místního lidu. Klicperovy špalíčky si proklestily cestu za hranice, jak svědčí evangelický kazatel Josef Kačer ze svého působiš-

tě Velkého Tábora v tehdejším Pruském Slezsku. Pastor stýkal se ve Vratislavi s profesorem Purkyněm a těšilo ho, že tamní Češi mluví dobře svou mateřštinou. Sám napsal vlasteneckou znělku a prosil svého učitele Klicperu o lektorování. Studenti se rozprchli do světa jako listí ve větru a čím více se jim domov vzdaloval, tím ostřeji se jim rýsovala tvář jejich učitele. Celá dvě léta Klicpera o Kačera pečoval, žáka málo pilného a nerudného, jak píše, pánům kolegům pro kacířskou víru odporného, a přece ho zahrnoval svou láskou. Chtěl by se ke Klicperovi utíkat se svým literárním předsevzetím. Na pražská ochotnická představení se dostalo volného vstupu mladému Tylovi. Klicpera se mu stal modlou. Bohdanečský poeta Langer přemluvil Tyla, aby v pololetí školního roku 1826 - 1827 se rozloučil s pražským akademickým gymnáziem a odebral se za Klicperou do Hradce Králové. Opustil jsem lednici škol pražských, přiznává Tyl, abych okřál na výsluní ducha našeho Klicpery. Klicpera byl moje nejprvněji literární modla; já ho ctil ještě dříve, nežli jsem odešel do latinských škol. O prázdninách 1827 prožil student selanku u Klicpery v Chlumci nad Cidlinou a z místních zdrojů vytěžil tam povídku Statný Beneda. Za rukopis dostal u tiskaře Turečka v Litomyšli obnošený svrchník. Jen jako čtyři krabičky od zápalek byly veliké Klicperovy špalíčky a přece z nich bylo vystaveno české divadlo.

ZLATÁ DOBA ČESKÉHO DIVADLA „Jenom původní kusy mohou platně působit ke vzdělání krasochuti, k šlechetnosti srdce a k oživení citu národa.“ Ant. Rybička Ochotnická představení U zlatého orla v Hradci Králové byla obnovena až v podletí roku 1833, kdy si občané pevnostního města uvědomili, oč z Klicperovy odmlky na jevišti přišli. Jako by chtěli víceleté trauma dohnat, vymohli si na krajském hejtmanství povolení hned ke čtyřem Klicperovým hrám. V autorově režii uviděli vážná

dramata Loupežníci, Opatovický poklad, Loketský zvon a Uhlířka. Na vzkříšení divadelní činnosti měl lví zásluhu Klicperův přítel a Tylův spolužák Josef Vladislav Pelikán, rodák z Hořic v Podkrkonoší. Sám už získal cenné zkušenosti s pěti dramatikovými veselohrami na prknech svého rodiště a denně přemlouval Klicperu, aby 9

KULTURA V CHLUMCI

jeho „větší hry mohly přeputovat na hradecké jeviště“. Klicpera zprvu otálel. Vyučoval-li estetice, na divadle může prý předvést praktický příklad. Z výtěžku ochotnických her se dá okrášlit krajská metropole a občané si budou této práce vážit. V roce 1835 se ujal městské kroniky, kde zachytil bohatou historii metropole až po současnou dobu. Založil první mateřskou školu a ve funkci místopředsedy Jiřinkové jednoty v České Skalici se spřátelil s Boženou Němcovou. Roku 1839 podnítil k divadelním penězům veřejnou půjčku na pořízení hodin pro Bílou věž od neuznávaného konstruktéra Josefa Božka. Když se obecenstvo podle chuti dost nasmálo, sáhl Klicperův přítel Pelikán k vážným hrám a sezónu dovršil mistrovou veselohrou Ptáčník. Několik referátů o vzkříšení hradeckého divadla poslal Hořičan do tisku. Vzdává v něm chválu Klicperově choti Nině, autorově chlumecké sestře Anně a jedenáctileté dceři Marii. V Ptáčníkovi si úspěšně zahrál a píše Tylovi, aby uvedl veselohru v kajetánském refektáři. AD se ve Stavovském divadle Štěpánek čertí, není mu to nic platné. Poněmčené město zvolna ztrácelo svůj cizí nátěr.

V KAJETÁNSKÉM REFEKTÁŘI „Mám z holobrádků radost, sehráli už deset mých veseloher“. V. K. Klicpera Opatřil ho tvrdohlavý Tyl, když před českou scénou u Nostitzů zadrhovali oponu. Všechny bariéry se hromadily až na magistrát k vlivnému měšDanostovi Františku Dittrichovi, který získal pro ochotníky refektář U Kajetánů v Ostruhové ulici, dnes Nerudově, na Malé Straně. Nebylo to velké hlediště, jen pro 180 diváků, ale zaplaDpámbu za ně. Tak jako u Teisingrů seskupil Tyl kolem sebe šik obětavců, vesměs mladých lidí a dali se do práce. Vlažní Pražáci se jim posmívali, že se spíš zazelená suchá lípa u Nymburka, než aby se U Kajetánů rozsvítila rampa. A mladé vlastence nikdo jinak nepojmenoval než posměšně holobrádci. Nadšenci se však ničeho nelekali, protože je vedl Tyl. Uspořádali mezi sebou sbírku na nákup rekvizit a kulisy si sami vyrobili. Tyl vzal na sebe režii programu, byl divadélku dramaturgem a rád si i zahrál. Celé dny a noci rozepisoval úlohy, pokojové kulisy sám namaloval.

Informační středisko Významné dny roku 2002 Srpen 6. 8. Světový den boje za zákaz jaderných zbraní - Den Hirošimy - výročí svržení první jaderné pumy na Hirošimu v roce 1945 9. 8. Mezinárodní den domorodého obyvatelstva Den Nagasaki - výročí svržení jaderné bomby v roce 1945 23. 8. Mezinárodní den vzpomínky na obchod s otroky a jeho zrušení

Reklama 10

Divadélko získalo intimitu. Nová scénka přilákala pražskou omladinu a literární snílky. Objevil se mezi nimi i mladý Mácha se svou milenkou Eleonorou Šomkovou, ale hrát jí ze žárlivosti nedovolil. Přišel Karel Sabina a Boleslav Jablonský, vzali s sebou filozofa Františka Rubeše a nechyběl ani mladý poeta Václav Filípek s překladatelem Josefem Jiřím Kolářem. Mezi dalšími příznivci zaznamenala listina přítomného právníka Aloise Trojana, pozdějšího deklaranta v bouřlivém roce 1848, a když šlo do tuhého, rozesmál divadelníky mladičký komik Jan Kaška. Slíbil, že se budou hrát nejvíce Klicperovy hry, protože je smíchu zapotřebí jako koření. Hlavní úlohy svěřil Tyl své manželce Magdaleně Forchheimové a švagrové Rajské. Mácha si liboval, že polovinu her, v kterých vystupoval, napsal Klicpera. Dramatik zapomínal mezi kajetánskými holobrádky na zarputilé odstrkování u Nostitzů.

Kurz tance a společenské výchovy zahajuje TJ SOKOL Chlumec n. Cidl. oznamuje, že kurz tance a společenské výchovy pro začátečníky zahajuje výuku dne 31. 8. 2002 ve 12.30 hod. Další běžné lekce a první prodloužená (28. 9.) zahajují vždy v sobotu ve 12.30 hod. Prodloužené 2. 11. a 23. 11. proběhnou v čase od 19.00 do 23.30 hod. Věneček se koná 7. 12. v 19.00 - 24.00 hod. Vstupné pro veřejnost činí: na běžné lekce 20,- Kč, na prodloužené 30,- Kč, na věneček 40,- Kč. Dále oznamujeme, že k letošním tanečním je přihlášeno 43 děvčat a 37 chlapců. Rádi bychom, na doplnění párů, touto cestou pozvali k absolvování chlapce, kteří se již tanečních v minulosti zúčastnili. Bližší informace v kanceláři TJ v 1. patře sokolovny. Výbor TJ SOKOL Chlumec n. C. Chlumecké listy

VÝZNAMNÍ RODÁCI

Vzpomínáme na Josefa Rumlera 20. července by se byl dožil osmdesáti let. Skromný, citlivý člověk, veskrze dobrá duše a veliký básník, který svou sbírkou Líbánky s češtinou jedinečným a navěky platným způsobem oslavil svůj rodný Chlumec a celý kraj. Sám přiznával: „Ano, Chlumec nad Cidlinou i s celým okolím patřil jako jakýsi přídomek, imaginární a zároveň magicky hmotný predikát k mému jménu, k mému bytí, jako sugestivní vidina k mé podstatě, k mé básnické osobě.“ Odtud, z tohoto města a kraje si odnesl básník Rumler svůj dětský, ale zároveň nejzákladnější celoživotní prožitek, svůj fundamentální tvůrčí zdroj i materiál, básnickou inspiraci pro celý život. Tady vstřebával do sebe tajemství srostlosti člověka s přírodou, půdou, obilnými lány, lesy, rybníky a lukami, kde se na pozadí štíhlých topolů popásají ti nádherní plaváci Kinských... S hlubokým procítěním napsal: „A tak i když jsem Pražák, mám pořád před sebou a v sobě to malé město Chlumec nad červenavou řekou Cidlinou s dominantou barokního zámku na někdejším včelím kopci, s rovinatým, lesnatým, rybničným a obilně přeúrodným okolím, s pyšným hejnem vesnic se špicemi a báněmi kostelů a zvonic a jedním městysem...“ To byla scenérie jeho určujících životních prožitků, přivolávajících jako na pódium vjemy uložené nezničitelně v duši: flétnový koncert domácí havěti, hus a housátek, kuřat, kačen, Dopek, krocana, labuDáka, páva, zabučení z dědečkova kravína, celou tu orchestraci zvuků selského dvora, zvonění mléčných konvic... Rumlerova představivost byla bohatá: „A vidím kvetoucí Vackovu višeň... A vnímám zralé Říhovo jablko. A patří sem houbařský ráj chlumeckých lesů. A vaz Morana v Luhách. Patří sem historičtí Balbínovi chlumečtí raci. A taky šnečkové z chlumeckých zahrad. A kapři z žehuňského výlovu. A chlumecký med na Františku a na Mračňovce. Patří sem šlapání zelí. A vaření povidel z kadlátek. A úroda hrušek a zelinek. Patří sem obracení sena o otavách. A patří sem roráty, nešpory. A draní peří. A zapékání křížal do domácího chleba. A příprava kopřiv housatům a šlejšek husám, jejich zvláštní otrubová vůně. A všeliká sklizeň, žně. A svážení do stodol. A výmlaty po staru i ponovu. A pak to ticho plných stodol, větší než tišina kostelní. A s příchodem zimy obřad zabíjaček. A co týden stloukání másla. A když zahřmělo, to bylo vlastně taky stloukání másla na nebesích. A když se zablesklo, jako by to vyšplíchla smetana z máselnice přes celou oblohu...“ Ruku na srdce, četl někdo z nás vřelejší, niternější zobrazení prožitku rodného kraje? Z Rumlerových slov cítíte přímo vůni chleba a čerstvě nadojeného mléka, chléva, praš7 / 2002

né cesty po prvních kapkách vytouženého letního deště... A to všechno bylo ve vnímavé duši básníka propojeno rytmem chlumecké kultury duchovní: „Začíná to už v samé mluvě staroslověnským reliktem „mulisy“ - modli se, slovem, které je vkládáno do úst Mikuláši, jehož doprovází čert a anděl, v upomínku na časy, kdy u nás obraceli pohanské předky na křesfanskou víru. A pokračuje to Klaretovým glosářem staré češtiny a latiny. A bájí o naší prabábě v Chlumci s hýždí nakrásně vytrčenou proti slunci, kterého je u nás všude tak habaděj. A pak je to mrštný jazyk chlumeckých smolných knih s vyznáním na mučidlech. A pak jsou to božímuková barokní rozcestí. A ten zámek z písničky. A veršující kratonožský ovčák Jiří Volný s celou famílií. A pak ten sedlák Chvojka z roku 1775 tamhle na Skalce. A ovšem ta akustika Klicperovy češtiny s Rohovínem Čtverrohým a s Veselohrou na mostě přes Cidlinu. A z těch hrabat Kinských to není jenom divous Oktavián, ten nic než koně, ale i onen František Josef, víc než jenerál učenec, pokračovatel Komenského, a pacifistka Berta Kinská, provdaná Suttnerová, nositelka Nobelovy ceny...“ Josef Rumler měl neustále na mysli i sepětí našeho chlumeckého kraje s velikány české kultury. S malířem Vojtěchem Sedláčkem z Libčan, po mamince z Vápna. Z Chlumecka, jak zjistil, vzešly i maminky dalších čelných osobností: spisovatele a literárního kritika F. X. Šaldy, spisovatele Jaroslava Havlíčka, autora slavných Petrolejových lamp, a fenomenálního skladatele Jaroslava Ježka. Rumler i jako Chlumečák pyšně připomínal velkou událost, když tu tváří v tvář chlumeckému panoramatu chodili svorně pospolu terénem tři velcí malíři srostlí s tímto krajem, kteří kladli základy české výtvarné moderny: Václav Špála, Bohumil Kubišta a Vincenc Beneš... Já osobně jsem se s Josefem Rumlerem poznal v březnu 1989 na mimořádné schůzi tehdejšího Svazu spisovatelů na dobříšském zámku. Konala se za zavřenými dveřmi. Kromě členů na ni nikdo neměl přístup, zejména byl vstup zapovězen novinářům a redaktorům rozhlasu a televize, neboD spisovatelé byli odhodláni zástupcům ÚV KSČ říci otevřeně do očí, že ignorovat gorbačovskou perestrojku s její glasností a ostatními demokratickými reformami je nadále nemožné. Jeden za druhým chodili k řečnickému pultíku s mikrofonem a vycinkávali jim to pěkně od plic, až se zástupkyně vedoucího oddělení kultury soudružka Hutterová, kterou už nikdo s jejími bezobsažnými frázemi neměl zájem slyšet, rozbrečela a utekla od předsednického stolu a ze sálu ven. Bylo to první hřmění listopadové sametové bouřky. O přestávce ke mně přistoupil pomenší, zavalitý muž s dobrotivým obličejem. „Já jsem Rumler a ty jsi prý z Chlumce jako já. PojI, jdem vedle na kafe!“ Nad šálky s horkou, lákavě vonící kávou jsme si povídali. Shodli jsme se, že s tím Jakešem už to doopravdy dál nejde a že se rozhodně co nejdříve musí něco stát. Pochvaloval si Františka Nepila, jak jim do mikrofonu hezky řekl: 11

VÝZNAMNÍ RODÁCI

AD se nikdo nediví, že se spisovatelé pletou do politiky. Chtějí, aby se u nás žilo svobodně jako v každém moderním, prosperujícím státě. Jsou na tuto zemi odkázáni. Zedník může stavět domy třeba v Indii, ale český spisovatel může psát jenom tam, kde se mluví česky a kde se čtou české knihy. Vyprávěl mi, jak se do něj navážel v době normalizace partajní poeta Ivan Skála kvůli jeho poslední sbírce Vynášení houslí, která vyšla v roce 1970. Že prý je plná jinotajů a skrytých útoků na srpnový vstup vojsk a že závěrečnou báseň provokativně věnoval Jaroslavu Seifertovi (který byl nahoře v nemilosti). Nakonec Skálovým přičiněním dostal jako redaktor nakladatelství padáka. Ale nedal se zlomit. Jeho spolehlivým životním kormidlem bylo prolnutí s rodným krajem a celou zemí, jak se z něho vyznává svými jímavými verši: „V této kotlině měsidle mešním / obzvlášf u nás tady v rovinách / u nás na Chlumecku u nás nad Cidlinou / kde nebesa sahají až na zem / aby svým teplem živila její kynoucí těsto / vítej nám...“ Při obědě jsme náhodou seděli u stejného stolu se zmíněným Františkem Nepilem. Rumler, který se s ním dobře znal, mu vřele tiskl ruku a blahopřál k statečnému projevu. Nepil se trpce ušklíbl: „No, to víš, tam nahoře,“ ukázal palcem ke stropu jídelny, „jsem si tím moc neposloužil.“ Rumler mávl vesele rukou: „Na tom nezáleží, Františku, hlavně že tady dole to máš dobrý.“

Ivan Skála byl při obviňování Josefa Rumlera na omylu. Žádné jinotaje, Rumler to říkal svými verši jasně: „Praho ty hořké město tolika / věží a mostů světců pochybných / co o nich víme a co o sobě / my mravenečci chátra z podhradí / Město jak žiješ? hroty věží svých / nasládlé nebe vlasti šimrajíc / falešné nebe které nad tebou / rozvěsil úděl naší malosti.../“ Je dobré, že se básník Josef Rumler dožil naplnění svých snů o procitnutí české země a že mu osud dopřál ještě desítku šDastných červencových výhní tvořících obvykle zlatý rámec jeho narozenin. Byla to léta plná zadostiučinění a radosti a poct a uznání, které se opožděně, ale přece jen dostavily. Pak teprve došlo k tomu, nač pomýšlel, když ukládal do veršů své představy o krásné smrti, kdy mu šest půvabných houslistek začne vyhrávat, „až jednou ulehne a zapomene vstát“: „já budu klidně spát a budu lehce snít šest nahých primášek mi do snu bude hrát a budu lehce snít a budu klidně spát“ A tak je na nás teI, abychom našemu chlumeckému básníkovi k jeho nedožitým osmdesátinám popřáli hezké sny. Ale já osobně bych nic nedal za to, že nespí. Dívá se dolů a je s námi. Byl jistě i při otvírání Lorety, byl i na slavnosti koní. Bude vždy a všude tam, kde se v našem městě něco prospěšného podaří. Karel Richter

Reklama

12

Chlumecké listy

DŮLEŽITÁ DATA

Slavili jsme den slovanských věrozvěstů Připomeňme si historická fakta. Psal se rok 861. Moravský kníže Rostislav, jemuž s rostoucí mocí patřičně narůstalo sebevědomí, zjistil, že bavorští církevní hodnostáři působící v jeho zemi prosazují zájmy krále Ludvíka Němce. Rozhodl se učinit tomu přítrž. Obrátil se na papeže Mikuláše I. s prosbou o vyslání biskupa a učitele římskokatolické víry a zřízení církevní provincie podléhající přímo Svatému otci. Svatý otec je však v rozpacích. Potřebuje Ludvíka Němce jako mocenskou oporu ve svém sporu se západofranským králem Lotharem. Nemůže si proto u něj rozlít ocet tím, že by opomenul jeho zájmy podporou okleštění jeho vlivu. Rostislavovu žádost proto odmítá vyslyšet. Syn Ludvíka Němce Karloman, který se vzepřel otci a navázal spojenectví s Rostislavem, zrovna v té době projevil vrtkavost, když se nejprve v Řezně s otcem usmířil, ale vzápětí se znovu postavil proti němu, což bylo pro Rostislava zatím příznivé, avšak varující. Ludvík Němec, rozlícený synovou vzpourou, uzavřel na jaře 863 spojenectví s Bulhary. Vyvolal zdání, že chystá tažení proti Rostislavovi, ale znenadání vpadne do Korutan, kde mu hrabě Gundakar usnadnil vítězný postup, kterým donutí Karlomana k útěku. Úhlavního nepřítele však Ludvík Němec přece jenom vidí v Rostislavovi, což není pro Rostislava tajemstvím. Hledí si proto zajistit včas oporu sblížením s Východořímskou říší. Historická zpráva nás informuje: „Rostislav, kněz moravský, Bohem povzbuzen vešel v radu se svými knížaty a s Moravany a poslal císaři Michailovi posly se vzkazem: Lid náš se zřekl pohanství a drží se křesDanského zákona, nemáme však takového učitele, který by nám v našem jazyce vysvětlil pravou křesDanskou víru, aby se i jiné země vidouce to, připodobnily nám. Nuže, pošli nám, vladyko, takového biskupa a učitele, neboD od nás do všech zemí vychází dobré právo.“ Moravské poselstvo, které doputovalo do Konstantinopole roku 863, předneslo Rostislavovu žádost císaři 7 / 2002

Michalu III. Tomuto zhýralému dvaadvacetiletému mladíkovi, který se víc než vládě věnoval nevázaným pitkám a orgiím, záležitosti křesDanské víry asi příliš neležely na srdci. Rozhodnutí patrně jako obvykle přenechal svému strýci regentu Bardasovi, který si z porušování náboženského desatera božích přikázání také zrovna dvakrát nedělal svědomí, jak se dá usuzovat z jeho neřestného poměru s vlastní snachou. O náboženství však také ve skutečnosti šlo až ve druhé řadě. I Rostislavovi záleželo především na tom, aby navázáním náboženských styků získal spojenectví mocné byzantské říše, které by upevnilo nezávislost Moravy na Východofranské říši. Na byzantský dvůr se obrátil ve vhodnou dobu. Byzanc zrovna potřebovala spojence proti Bulharům, kteří se vyvlékali z jejího vlivu paktováním s Východofranskou říší Ludvíka Němce, i proti Západofranské říši samé jakožto opoře římského papeže, s nímž měl byzantský dvůr nyní vážné kompetenční, územní i ideologické spory. Rostislavova žádost přišla v Konstantinopoli jako na zavolanou. Regent Bardas i církevní patriarcha Fotios (jehož římský papež odmítal uznat) se jménem císaře rozhodli jí vyhovět. Vedením slíbené mise dvůr pověřil, jak známo, soluňské bratry Konstantina a Metoděje, znalé slovanského jazyka. Spolu se svými žáky, s početnou výpravou, již tvořili kněží, úřednici, obchodníci, stavitelé, se na vozech pod ochranou ozbrojenců vydali někdy na jaře 864 na Moravu. V Rostislavově sídle se jim dostalo slavnostního přivítání. Konstantin a Metoděj odevzdali knížeti průvodní list, v němž mu císař Michal III. mimo jiné udělil privilegium vlastního slovanského jazyka a písma v liturgii, kterého se v té době nedostalo žádné jiné národnosti. VždyD první germánská písemná památka, gótská bible, vznikla až v 10. století. Pro knížete Rostislava bylo asi zklamáním, že ani jeden z obou věrozvěstů nebyl biskup s pravomocí založit samostatnou církev, o niž mu šlo především. Přinášeli však nejenom nábo-

ženské, ale i všeobecné kulturní podněty slibující povznesení písemnictví, organizace církevní i státní správy, stavitelství a nejspíš i vojenství. Jejich působení jim usnadnila okolnost, že ovládali Moravanům srozumitelný jazyk a že nemuseli na víru obracet pohany. Na Moravě bylo již křesDanství značně rozšířeno. Mělo tu svou církevní organizaci, podřízenou ovšem pasovské arcidiecézi, kterou zastupoval arcipresbyter. Pro pobožnosti byla již k dispozici řada zděných kostelů. Členové mise se s nadšením pustili do díla. Vyhledávají si spolupracovníky, žáky i následovníky. Náboženské obřady východního rituálu v srozumitelné staroslověnštině vyvolávají rostoucí ohlas. Misionáři začínají cílevědomě budovat vlastní církev. Snaží se všeobecně zušlechDovat duši moravského lidu. Šíří znalosti staroslověnského jazyka i písma v době, kdy Evropa nezná jiný spisovný jazyk než řečtinu, latinu a nanejvýš hebrejštinu. Latinští kněží jsou ovšem pohoršeni. Slovanská mise je zbavuje vlivu a také příjmů. Kníže je dokonce vyhání, neboD jsou mu na obtíž. Odcházejí ze země a rozhořčeně si stěžují králi Ludvíku Němcovi. Ten sám v sobě kupí už dlouhou dobu hněv nad tím, že Morava uniká z dosahu jeho pravomocí. Nemůže se smířit s představou, že by v sousedství jeho říše existoval samostatný velkomoravský stát, který by byl spojencem Byzance a který by sváděl k vzpurnosti i ostatní Slovany. Jediným řešením je válka. TeI, když zkrotil svého neposlušného syna Karlomana, Ludvík Němec chystá dlouho odkládané válečné tažení proti Rostislavovi... Tak se otáčelo kolo našich nejstarších dějin, kdy naši předkové pod vedením svých knížat Rostislava a poté Svatopluka vybudovali velkou sjednocenou Velkomoravskou říši, hospodářsky i kulturně mohutně rozvinutou říši, která musela ovšem svou neodvislost neustále střežit a bránit proti podmanitelským záměrům, což se stalo trvalým údělem našich dějin. Příchod slovanských věrozvěstů se i letos jako každoročně připomínal vel13

DŮLEŽITÁ DATA

kolepou církevní slavností ve Velehradu, k jehož jménu se připojuje atribut staroslavný, což svádí k mylné domněnce, že jde o onen starý velkomoravský Velehrad, působiště arcibiskupa Metoděje a sídlo knížete či vlastně krále Svatopluka. Archeologické nálezy z poslední doby prokazují, že zatímco sídlem knížete Rostislava byl Rostislavgrad, totožný s dnešními Valy u Mikulčic, hlavním, sídelním hradištěm krále Svatopluka byl Veligrad, na území dnešního Starého města u Uherského Hradiště. Co do rozlohy, počtu kostelů a množství archeologických nálezců se jednoznačně dostalo do popředí naleziště Valy u Mikulčic. Mikulčická bazilika, jejíž základy byly odkryty, byla nepochybně oním „velkým

chrámem moravským“, kde se v nedávné době podařilo objevit hrob arcibiskupa Metodě. Nespočívaly v něm již kosterní pozůstatky, které v dobách pronásledování slovanské církve, zřejmě Metodějovi stoupenci přenesli na bezpečnější místo, avšak byly tu nalezeny předměty označené znakem liliového kříže, v němž byl zjištěn arcibiskupský symbol Metodějův. Německá nacionalistická historiografie v minulosti líčila (a sudetoněmecká tak činí dodnes) Slovany jako zaostalý lid, který všechnu pokročilou kulturu přebral od Němců. Snaživě tomuto tvrzení přizvukují čeští leštiči německých klik, jako Pithart, Příhoda, Otáhal v nechutně patolízalské knize Češi v dějinách nové doby, vydané

v roce 1991 pod pseudonymem Podiven. Je to lež. Archeologové a historikové podávají nesčetné důkazy o vyspělosti Slovanů, kteří tvořili velkomoravskou říši, která již za jejího zakladatele knížeti Mojmíra dosáhla úrovně tehdejších nejvyspělejších evropských mocností. Velkomoravané vstřebávali pozdě antické byzantské i franské kulturní podněty a přetvářeli je ve zcela svéráznou středoevropskou slovanskou hmotnou kulturu. Nezaostávali ani ve vývoji vzdělanosti a kultury duchovní, o níž se vymožeností písma a široce založenou literární i výchovnou činností zasloužila cyrilometodějská byzantská mise, plynule navazující na předchozí vývoj. Karel Richter

Rozjímání o Husově odkazu V sobotu 6. července nám státní svátek připomněl jednu z tragických událostí našich dějin, upálení Mistra Jana Husa roku 1415 v Kostnici. Nejde jen o příležitost oživit si v paměti historická fakta o průběhu justiční vraždy, jíž se dopustil kostnický koncil tím, že nepřipustil řádné a spravedlivé projednání Husova domnělého kacířství (jež se tehdy považovalo za zločin trestaný upálením) a odsoudil ho bez jednoznačného důkazu viny. S rostoucím časovým odstupem od oné ponuré události, v jejímž hodnocení se dodnes nedospělo k univerzální názorové shodě, každá doba, vymezená křižovatkami a mezníky naší národní cesty dějinami, hledá svůj vlastní pohled na Husův život a smrt. Ani naše kypivá, vzrušeně pulzující a věčně neklidná současnost se nevyhne historickému úkolu ujasnit si svůj vztah k dějinným tradicím. Tradice Husovy vzpoury a revoluce, jíž se jakožto mučedník pro víru a přesvědčení stal bezděčným iniciátorem a vůdcem, patří nesporně k nosným pilířům klenby českých národních dějin. I katolická církev dnes do jisté míry zkorigovala svůj přístup k této otázce. Donedávna označovala Husa a celé české reformační hnutí nesoucí jeho jméno za osudný blud národa, který sešel z pravé cesty a proměnil ze14

mi kdysi kvetoucí - dík péči svých katolických vladařů, zbožných a poslušných jediné spasitelné církve - v jeviště strašných občanských válek a nekonečných rozbrojů. Ve vítězství katolické protireformace na Bílé hoře a v násilné rekatolizaci, která následovala, spatřovali církevní představitelé šDastné osvobození národa od bludů kacířství a jeho zdárný návrat do lůna pravé církve, kterou k svému neštěstí před staletími opustil. Tak se k husitství stavěl svého času i jezuita Bohuslav Balbín, jinak vášnivý český vlastenec, autor proslulé obrany jazyka českého. Čeští osvícenští historikové v čele s Františkem Martinem Pelclem (1734 - 1801) dospěli naproti tomu nejenom k teoretickému odmítání násilného pokatoličtění národa v dobách protireformace, nazývaných dobou temna, ale i k novému a do značné míry nestrannému a rozhodně vyzrálejšímu stanovisku. Dávajíce vždy a ve všem přednost rozumu, odsuzovali náboženství a církevní fanatismus v jakékoli podobě i jeho ničivé dílo. Na náboženské války pohlíželi s nechutí jako na jakýsi očistec, kterým musel projít duch národa na své cestě k toleranci a osvícení. Jejich sympatie ovšem zcela samozřejmě stály na straně českých obětí katolického násilí, Husem počínaje.

Husité sami sebe viděli jako boží bojovníky sloužící nápravě a obnově království Kristova na zemi. Stoupenci a vyznavači české reformace, protestanti, evangelíci všech konfesí, hleděli na své náboženství jako na záslužné dílo velké hodnoty pro všechno křesDanstvo a nástroj v rukou božích a na Husa pohlíželi jako na svatého proroka a mučedníka. František Palacký, historik, filozof dějin a politik obrovitého formátu, jehož myšlenky jsou dodnes živé, vychovaný v protestantském prostředí, vycházel ze svých náboženských symChlumecké listy

DŮLEŽITÁ DATA

patií k Husovi a husitismu, ale dokázal vidět a oceňovat i zásluhy katolické církve. Jako tvůrce prvního celistvého pojetí a výkladu českých dějin vtiskl obrozenému národu vědomí smyslu jeho existence a dalšího rozvoje. Obsahem českých dějin je podle něho ustavičný zápas různých protichůdných idejí a elementů, který je zcela přirozený a prospěšný, neboD zápasem sílí i duch člověka a jako není vítězství bez boje, není ani pokroku bez úsilí a obětí. České dějiny byly podle Palackého naplněny dvojím velikým sporem a zápasem: jednak kmenovým či národním zápasem mezi slovanstvím a češstvím z jedné strany a němectvím ze strany druhé, jednak náboženským nebo obecně duchovním zápasem mezi římským univerzalismem církevním, mezi katolicismem a protestantismem, jehož základem bylo husitství. Slovanství a germánství, češství a němectví představují Palackému dva živly základně rozdílného ducha, dva světy zcela rozdílných politických a společenských řádů. Nutno si ale uvědomit, že Palacký své pojetí dějin opíral o představu, že všude, v dějinách stejně jako v životě, působí síly dvojité, jež jsou spolu v odporu, čili že zde vládne polarita sil, které navzájem na sebe působí, pronikají se a obapolně se pozměňují, dávajíce tímto procesem vznik útvaru novému. Tak je také nutno rozumět jeho slovům o česko-německém zápase jako obsahu a základním rysu našich dějin. Tento zápas nechápal jen jako negaci, jako odpor k němectví, nepřátelské střety, boje a války, nýbrž i jako pozitivní vliv, přijímání a zažívání některých prospěných podnětů, idejí a řádů. V tomto smyslu viděl Palacký i pozitivní význam sporu nejenom mezi češstvím a němectvím, ale i mezi katolicismem a protestantismem. Ve stejném duchu, poučen Palackým, rozvíjel pak své myšlenky a svůj politický program T. G. Masaryk. Komunistická ideologie a propaganda, které zavrhovaly náboženství a popíraly jeho hodnotu, zdůrazňovaly ve výkladu tradice M. Jana Husa a husitismu kritiku církve, revolucionářství a protiněmecké zaměření. Ještě dále v jednostranném výkladu jde sudetoněmecká ideologie, která maluje hu7 / 2002

sity a husitství nejčernějšími barvami jako projevy zavilého nepřátelství Čechů k Němcům. Na rozdíl od většiny Němců politikové a ideologové Landsmannschaftu (jak přesvědčivě dokládají Eva a Hans Henning Hahnovi ve své nedávno vydané knize Sudetoněmecká vzpomínání a zapomínání) setrvávají dodnes na nacionalistických pozicích protičeského nepřátelství. Komunistický výklad byl jednostranně zkreslený, stejně jako je, pokud jde o česko-německé nepřátelství, tendenčně jednostranná interpretace sudetoněmecká. Pravda je složitější o to, že každý jev má své příčiny, které nelze zamlčovat, nechceme-li být s pravdou na štíru. Mistr Jan Hus nechoval v sobě žádnou předpojatou nenávist k Němcům. Byl ochoten, jak prohlásil, dát přednost dobrému Němci před špatným Čechem, horlil však proti tomu, že Němci Čechy utiskují a zabírají úřady v Čechách. Dožadoval se toho, aby tak jako Francouzi v království francouzském a Němci v zemích svých ani Češi nebyli doma podřízeni Němcům. Z rozporů, které otřásaly českým královstvím, vyšlehl plamen husitské revoluce, bezprostředně zažehnutý proradným uvězněním a upálením Mistra Jana Husa. Terčem živelné nenávisti, která si razila v zemi cestu, byla především vysoká církevní hierarchie, arcibiskup, biskupové, ale i děkani, faráři, mniši a jeptišky. Mezi nimi bylo mnoho Němců. Veřejným nepřítelem se stali i němečtí purkmistři a konšelé královských měst i němečtí cechmistři a řemeslníci, kteří dík obdrženým výsadám byli oporou panujících náboženských i mocenských pořádků. Nelze popřít výbuchy národnostních protiněmeckých vášní, ale v zásadě byli Němci husity pronásledováni nikoli proto, že byli Němci, ale protože patřili k privilegované kastě a že se stavěli proti revoluci. Pravda je, že značná část německých obyvatel, kněží a jeptišek, mnichů, purkmistrů a konšelů i řemeslníků a sedláků byla ze země vyhnána nebo se včas zachránila útěkem. Mnozí byli povražděni. V německé literatuře se objevují stížnosti, že husité Němce násilím vyháněli z domů a usedlostí a zmocňovali se jejich majetku a že mnohé

kláštery a celé vesnice a města byly vyvražděny a obráceny v trosky a popel. Krutost je příznakem válek a revolucí dodnes a v husitské válce si krutě počínali nejenom husité vůči Němcům a všem svým nepřátelům včetně katolických Čechů, ale i tito jejich nepřátelé vůči nim. Například německé katolické obyvatelstvo Kutné Hory nelítostně zmasakrovalo husity a ani němečtí křižáci s husity a Čechy vůbec nezacházeli jinak. Když se Čechům vytýká jejich nenávist a násilí vůči Němcům, nesmí se zapomínat na to, čím si ji Němci vysloužili a jakého násilí se vůči Čechům dopouštěli sami. V současné době, kdy program sjednocování Evropy a chystané přijetí Česka do Evropské unie vyžaduje především vyjasňování česko-německých vztahů, je v zájmu věci odstraňování nacionalistických předsudků a na obou stranách, zdůrazňuji - na obou stranách a správně, nezjednodušeně chápat Palackého teze o zápase s němectvím jako náplni českých dějin. Touto cestou dospějeme zároveň k správnému, nezkreslenému pochopení T. G. Masaryka, jemuž je - v návaznosti na Palackého - národní úsilí jeho doby pokračováním národního obrození z počátku století a toto obrození bylo mu opět pokračováním české reformace Husovy a Komenského, násilně přerušené katolickou protireformací. Obrození bylo pro něj tudíž pokračováním reformace, v níž je třeba pokračovat nepřetržitě nejenom v zájmu češství, ale i v zájmu lidství. Nepojímal však tuto reformaci ani na poli náboženském ani na poli politickém jako boj proti němectví a katolictví, ale ve shodě s Husem jako boj proti bezohledné moci, útlaku a porobě. V tomto smyslu nacházíme s uspokojením shodu v současných názorech katolické církve, která v roce 1999 ústy Svatého otce Jana Pavla II. vyslovila lítost nad tragickým osudem Jana Husa a uznala jeho záslužnou snahu o nápravu církve ve smyslu původních ideálů Kristova křesDanství. Stejným směrem se ubíralo i Masarykovo úsilí o dosažení osvobození národa spjaté s demokracií na bázi ideálů humanitních. Karel Richter 15

SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH

Slavné „Slavnosti“ Za přítomnosti Radslava hraběte Kinského a více než dvou tisíc diváků se v neděli 23. 6. 2002 uskutečnily již šesté Slavnosti koní Kinských. Ve Chlumecké steeplechase osobností zvítězil Václav Vydra s Démonem. Dopoledne proběhla Národní přehlídka koní Kinských ku příležitosti 170. výročí založení chlumeckého hřebčína.

Přehlídka Letošní slavnosti byly obohaceny o důležitou chovatelskou přehlídku, která se konala v roce 170. založení hřebčína Oktavinánem hrabětem Kinským (1832). V šesti kategoriích se představila čtyřicítka koní Kinských, kterou hodnotila odborná komise ve složení: Ladislav Valášek, Otto Dlabola, ing. Karel Regner. Ve skupině mladých klisen zvítězila Tornáda (718 Minerál - 43/498 Soja po 333 Almhirt týnský) v majetku J. Kučery z Lužan. Druhá se umístila Coppola (411Comero - Nancy po P XVI) Aleše Kučery z Podůlší u Jičína a třetí Torina (stejného původu a majetku jako Tornáda). V kategorii čtyřletých a starších klisen zvítězila isabela Califa - K (Comero - Nolina po Libanon) v majetku Stanislava Zány z Víru, druhé místo získala Arabela Kinská (250 Burbon - SM Alpina po 333 Almhirt týnský), jejíž majitelkou je ing. Věra Stříbrská, mj. dlouholetá fotografka koní. Třetí místo připadlo sedmileté Soje (333 Almhirt týnský - VČ 1296 Scherry po Shagya mimoň. - 9) chovatele a majitele Jiřího Kučery z Lužan. Ten si zaslouží obdiv nejenom jako výborný a obětavý cho-

vatel, ale i jako jezdec, neboD ve svých 74 letech na řadu jezdeckých akcí, včetně chlumeckých slavností, dojíždí desítky kilometrů po kopytě, vždy v krásné uniformě Selské jízdy. Z klisen s hříbaty se komisi nejvíce zalíbila šestiletá Janellou (250 Burbon - 5-858 Jasava po 38 Diktant - 5) s klisničkou po 333 Almhirt týnský v majetku Pavlíny Zurynkové ze Staré Brádzimě. Druhá příčka patřila zasloužilé chovné klisně Jilmě (23 Varin lipský - VČ 150 Julka po 11 Marin) v současném vlastnictví Josefa Jelínka z Lučic a jako třetí se zařadila isabela Vesna (250 Burbon - 1-602 Linda po 333 Almhirt týnský) Petra Wolfa z Varnsdorfu. V kategorii ročních hřebečků, kde bylo předvedeno 8 samých isabelů, zvítězil Barney Kinský (250 Burbon 3/165 Elisabeth po 197 Litograf orlický) chovatele ing. J. Bačiny z Dolan, v majetku Hřebčína Equus Kinsky. Druhé místo si svým exteriérem a chody vybojoval Maxim Kinský (250 Burbon - 25/122 Mandy po 142 Quoniam II - 201) chovatelky a majitelky Svatavy Richterové z Nepomuku. Třetí skončil Nicolas Kinský (411 Comero - z matky po 90 Przedswit X - 68) z chovu i majetku Aleše Kučery z Podůlší u Jičína.

Mezi dvouletými a staršími hřebci zaujali vlastně ti nejmladší, doplnění o loňského vítěze Národní přehlídky koní Kinských z Manětína Sarkona Kinského. Porotu zaujala krev francouzských plemeníků. Zvítězil isabel Nagano Alligator Kinsky po francouzském šampiónovi roku 1999 Alligatoru Fontaine z VČ 1702 Nugety Kinské po 250 Burbon. Druhé místo obsadil Maillisko po dalším vynikajícím Francouzovi Fazur Mailovi (po Jalisko B) z VČ 1194 Jilmy po 23 Varin lipský. V obou případech je chovatelem i majitelem Hřebčín Equus Kinsky. Třetí pozici zaujal Sarkon Kinský (556 DAF Ondráš - 43/317 Sága po 332 Husar týnský) chovatelů a majitelů z Prahy, rodiny Benešových. Z představených plemeníků ve své kategorii nejvíce zaujal 556 DAF Ondráš (109 Dux - VČ 309 Odra po Quoniam II), o kterém je nyní stále více slyšet v souvislosti s úspěšnými starty ve vyšších drezúrních soutěžích s Libuškou Půlpánovou.

Zlaté čtyřspřeží Prvním a posledním bodem programu, kromě roztomilých mažoretek, byla ojedinělá podívaná na nádherné čtyřspřeží isabel, vedené mistrem opratí Jiřím Kocmanem. Ten společně s Jaroslavem Pavlem připravil speciálně pro slavnosti tuto zlatou čtyřku (Denny z Hřebčína Equus Kinsky, Viktor manželů Drnkových, klisny M. Bártové Alma a Trnka, matka s dcerou). Podobnou čtyřku mohli diváci napo-

foto Ant. Fibigr 16

Chlumecké listy

SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH

sledy vidět v roce 1990 pod vedením Josefa Bělohoubka. Průvod pokračoval představením zástupců Selké jízdy Nechanice Janákova východočeského sboru, jehož praporečníkem je Ludvík Filip. Jel na klisně Mije, která je z chovu J. Knejpa z Předměřic. Odpolední program zahájil osobně Radslav Kinský ze ŽIáru nad Sázavou, který později také odstartoval Chlumeckou steeplechase osobností a dekoroval vítěze soutěží. Dr. R. Kinský je zosobněním rodinné chovatelské tradice a nedostižná je jeho noblesa, vřelost a úžasný vztah ke koním a lidem. Všichni členové Svazu chovatelů koní Kinských a Klubu Equus Kinsky jsou moc rádi, že je prezidentem těchto sdružení. Slavnostní odpoledne pokračovalo chovatelskou přehlídkou koní z Hřebčína Equus Kinsky. Po ní přišly na řadu zápřeže, kde se představila náojní pára (Denny a Viktor) z rozpřaženého čtyřspřeží isabel, vedená Jaroslavem Pavlem, příojní páru (svoji Almu a Trnku) předvedla paní M. Bártová a určitě zaujalo i dvojspřeží isabel V. Vosáhla, kde dámy na kočáře nezapomněly na dobové oblečení včetně krajkového slunečníku. Rej spřežení doplnil ještě Robert Moravec, Jaroslav Petr a Ondřej Rain. Pastvou pro oči se stalo pas de deux Libuší Půlpánových, matky a dcery, na tmavých hnědácích Ondrášovi a Avalonovi. Pod vedením Zdeňka Beneše si připravily krásnou drezúrní ukázku, kterou sice musely díky vypadlému proudu dojet bez hudby, nicméně v divácích zanechaly silný dojem. Střední odborné učiliště v Kladrubech nad Labem si na chlumeckých koních připravilo ukázku oblíbeného pushbalu, která byla o to aktuálnější, že se s termínem slavností zařadila do fotbalové horečky letošního mistrovství světa. Se 150 cm velkým míčem si to rozdala družstva bílých a zelených a netradiční koňský fotbal skončil nerozhodným výsledkem 1 : 1.

kulturního a sportovního světa. První místo si dobrou závěrečnou taktikou vybojoval herec Vihohradského divadla, aktivní jezdec a velký příznivec koní Václav Vydra na Démonovi, kterého po celý dostih ovládal pouze na speciální ohlávce bez udidla. Druhá doběhla Olga Veinfurtová s Wagarem a třetí vítěz VP z roku 1993 Libor Štencl s Nutelou, čtvrtý byl trojnásobný vítěz VP Pavel Liebich s Ornelou Kinskou. Herec Matěj Hádek s Nadějí Kinskou byl pátý a celý dostih úspěšně absolvoval nestárnoucí Ludvík Raimond, který vyhrál VP v roce 1954. Velmi zdařilou ukázkou byli „čikoši“. Mistři odborného výcviku z kladrubského učiliště Malina, Tomášek a žáci Hladík a Štecher přehnali před tribunami několikrát stádo mladých isabel, plaváků a ryzáků a na závěr všichni absolvovali i skok před tribunami. Odvážné číslo práce s koňmi ve volnosti bývávalo kdysi k vidění na kladrubských jezdeckých dnech... Vítězem oblíbené ukázkové soutěže mini-maxi se stal nadějný skokan Sarkon Kinský s Miloslavem Vítkem, před zástupcem Selské jízdy Rudou Neumannem s Tarou a členm TJ Equus Kinsky Michalem Mašindou s Cílem. V následné minisoutěži - průjezdu maratonovou překážkou zvítězil O. Rain a před J. Petrem a R. Moravcem.

Diváci byli seznámeni s výsledky dopolední Národní přehlídky koní Kinských a odpoledne byla vybrána „Miss koní Kinských“, kterou se stala Califa - K Stanislava Zány z Víru. Předposledním bodem programu byla aukce šesti chlumeckých koní. Aukci vedl nejzkušenější český dražitel dipl. tech. Zdeněk Prášil. Koně byli představeni buI pod sedlem, na ruce či v zápřeži a po značném přihazování cen byly novým majitelům koní předány hned kupní smlouvy i s nepostradatelnou láhví šampaňského.

Závěr Závěr slavností patřil Libuši Půlpánové s plavákem Grandem Kinským, v roli Libuše na hudbu Smetanovy Libuše - vlastenečtější by tato ukázka mohla snad být již jen na Vyšehradě... Celým velmi horkým, ale krásným dnem provázela diváky pečlivě připravená ing. Milada Barešová. Komentování Chlumecké steeplechase osobností a rozhovorů v terénu se tradičně velmi dobře ujal ing. František Petřík, ředitel SOUz Kladruby n. L. Dík za spolupráci patří právě tomuto učilišti, jeho učňům a učnicím, samozřejmě majitelům a zaměstnancům chlumeckého hřebčína a členům místní TJ JK, členům SCHKK a KEK, přátelům z wes-

Dostih osobností Hlavním bodem programu byla symbolická Chlumecká steeplechase osobností, které se zúčastnili zástupci 7 / 2002

foto Ant. Fibigr 17

SLAVNOSTI KONÍ KINSKÝCH

ternového ježdění a mnoha dalším pomocníkům, a hlavně četným sponzorům, bez kterých by se taková velkolepá akce neobešla. Precizně připravený program, který měl spád, zajímavou náplň, místy napínavý či naopak romantický obsah, nabídl divákům kvalitní pohled na krásu jezdeckého sportu a chovu koní a speciálně nechal nahlédnout do života koní Kinských a snažení a práce jejich chovatelů, jezdců a příznivců. Lenka Gotthardová

Dnešní program pro Vás pomohly uspořádat a připravit tyto organizace Hřebčín Equus Kinsky Městský úřad v Chlumci n. Cidlinou TJ Equus Kinsky Giovanni Kinský dal Borgo - LESY Chlumec n. Cidlinou Dr. Pio Kinský dal Borgo - Správa hospodářství Chlumec n. Cidlinou

Pokorný Petr - topení, voda, plyn Česká osiva Chlumec spol. s r.o. šlechtění, množení a prodej osiv IZOMAT Káranice, a.s. - zařízení koupelen a sanitární technika I.D.C., a.s. Praha - výhradní distributor značek Sedita, Verbena, Figaro Stavebniny PRIMA I.D.C., a.s. Praha Květiny AZALKA - Ivana Sejkorová - telefonické objednávky kytic, věnců a ikeban Firma MALÝ - závodní stravování Sokrates Building Plast - silnovrstvé lazury - venkovní Rybářství Chlumec n. C. a.s. - váčkový plůdek většiny významných druhů ryb, výrobky z ryb, kachňata Kovoplast a.s. - trezory, televizní antény, automobilová zrcátka, vodní pumpy VPS s.r.o. Kladruby - projekce, konstrukce a výroba zařízení pro potrav. a chemic. průmysl, zakázková výroba z nerezavějících ocelí Perena spol. s r.o. - líhnutí kačat a výkrm kačen Studio RESI - výrobce reklamy

Terom - výroba konstrukcí a zemědělských technologií Divíšek - autodoprava, truhlárna LUNA spol. s r.o. - velkoobchod - pekařství Bratři VILGOŠOVI - potraviny a zdravá výživa, večerka Despa OK s.r.o. - výroba elektrických vozíků, servis a prodej náhradních dílů vozíků Desta Vladimír Beer - vodoinstalatérství Moravec a spol. v.o.s. - pneuservis, prodej pneu, filtry, autobaterie Safmetal s.r.o. - výroba a prodej trezorů LUCIE - služby Solar - stavební práce Stavebniny CIPIR Koloniál u Kučery Cukrárna Josefa Daška Divíšek ml. - pohonné hmoty, nábytek, směnárna MAREŠ a spol. - zámečnictví Marek - Nářadí Rebel-Petrol Jiry spol. s r.o. - velkoobchod hutním materiálem

Reklama

18

Chlumecké listy

Z HISTORIE CHLUMECKÉHO SOKOLA

CHLUMECKÝ SOKOL ŽIJE Článek s tímto názvem jsme uveřejnili v č. 6 (červen). Dodatečně jsme získali fotografie, které uvádíme. Na druhé z nich by měly být následující členky (podle paní Pilné). Poznáte některé sokolky na prvním a třetím snímku? Žádáme vás proto o pomoc. redakce

1. řada: Šetlíková, Sehnalová, Cellez leva rová, Šejnová, Medková, Ol. Stará, Klubíčková, Pejchalová, Vosková, Blažková, Křelinová-Ettelová, Brettová, Žáková 2. řada: Petrovická, Bož. Ebertová, Líbalová, Tláskalová, Podvalská, Křapková, Helena Austová-Jarošová, Lišková, Vlasta Rösselová-Myšáková, Kopecká, Růžičková, Kotková 3. řada: X, Drncová, Lauterbachová, Zdena Ebertová-Tůblová, Prchlíková

7 / 2002

19

KDO JE KDO

Muž, kterého dnes představíme čtenářům, patřil k nepočetné skupině legionářů, kteří byli svého času chloubou města. Stávali čestnou stráž u pomníku prezidenta Masaryka v den jeho narozenin, účastnili se oslav a pietních aktů, při oslavách státních svátků pochodovali v čele pestrých průvodů v uniformách svých historických pluků jako reprezentanti tří hlavních zahraničních front československého odboje, ruské, francouzské a italské.

LINHART RÖSEL Narodil se 16. listopadu 1900 ve Slatině u Vysokého Mýta v rodině železničáře Leonarda Rösla, který spolu s manželkou Marií řádně vychoval celkem sedm dětí. Dokonce si ještě pořídili malý domek v Chocni. Syn pokřtěný neobvyklým jménem Linhart vychodil hospodářskou školu ve Vysokém Mýtě a nastoupil zaměstnání v elektrárně v Poříčí u Trutnova. Ale mezitím v létě 1914 vzplanula první světová válka a statisíce mužů byly vytrženy ze svého civilního života, přinuceny obléknout modrošedý vojenský stejnokroj rakouské armády a po nezbytném zdokonalovacím výcviku nastoupit dlouhou cestu na frontu do Srbska nebo do Haliče proti Rusům. Zpívali si: „Červený šátečku, kolem se toč, my jdeme na Rusa, nevíme proč.“ Němci překypovali nadšením, ale čeští vojáci šli do války proti Slovanům s nechutí a při první příležitosti, jak známo, hromadně dezertovali na druhou stranu fronty, zahazovali flinty a zvedali ruce nad hlavu. Mnozí z dobrovolných zajatců se pak hlásili do jednotek československých legií. Rakousko-uherská armáda válčila po boku císařského Německa se střídavými úspěchy. Její situace se zhoršila v roce 1915, kdy se k dohodovým velmocem Francii a Anglii připojila Itálie. Otevřela se tím zcela nová, velice těžká fronta v hornatém terénu severního italského pohraničí, kde probíhaly urputné a nadmíru krvavé poziční boje. Do zbraně byly povolávány dospívající ročníky mladých mužů. V roce 1918 došlo i na Linharta Rösla. Narukoval k náhradnímu praporu chomutovského 1. pěšího pluku. V polovině června 1918 se již ocitl ve skalních zákopech na severoitalské frontě. Právě v době, kdy rakousko-uherské velení spustilo ofenzívu. Ta ale ztroskotala na houževnaté obraně a energické protiofenzívě Italů, v jejichž řadách se vyznamenaly roty československých rozvědčíků. Jejich omračující odvaha a nezdolná bojová morálka jim vynesla přízvisko „červenobílí Iáblové“. Lákali k sobě i své krajany v protějších liniích fronty a spousta Čechů také během ofenzívy přeběhla na italskou stranu. I Linhartu Röslovi se poštěstilo dostat se do zajetí, po kterém od příchodu do frontové linie toužil. Pomohlo mu k tomu zranění levé nohy, které utrpěl v husté palbě a které vyžadovalo operaci. Ještě jako válečný zajatec v italském lazaretu se přihlásil do mohutně se rozrůstající československé legie. 20

V pozdním létě roku 1918 byla již zformována celá desetitisícová československá 6. divize, která v srpnu 1918 bránila úsek od severního cípu Gardského jezera až po městečko Brentonico. Byl to nejdůležitější úsek fronty, uzavírající nepříteli možný přístup do lombardské nížiny. Jednotky divize se vyznamenaly odražením masivního rakouského útoku v oblasti Martella a Dos Casino. Dobrovolníci z řad československé divize se vzápětí podíleli na úspěšném protiútoku italského 29. sboru ve směru na La Palú. Italský generál, velitel armády, vřele ocenil zásluhy Čechoslováků slovy: „Jejich velkolepé chování v boji nás Italy poutá čím dál těsnějším bratrským poutem s tímto statečným vojskem.“ Nejdůležitějším bodem československé obrany byla kóta 703, nazvaná Doss Alto. Během více než tří let války změnila několikrát majitele. 21. září 1918 o čtvrté hodině ranní zahájili Rakušané na toto opevněné stanoviště ve skalách mohutný útok po předchozí drtivé palbě dělostřelectva všech kalibrů. Podařilo se jim dobýt venkovní zákopy, ale skalní tunel, těžiště obrany, spolehlivě odolával. Jeho hrdinné obránce nezlomily ani rakouské plamenomety, ani salvy plynových granátů. Rakouský útok byl po celodenním boji odražen. Ztráty na československé straně činily 7 padlých, 31 raněných. (Rakušané zaznamenali ztráty mnohonásobně větší.) Do zajetí padlo pět mužů, z nichž důstojník, poručík Trojánek, se stačil ještě osobní zbraní zastřelit. Ostatní čtyři byli 22. září oběšeni u Arka. Všichni šli na smrt odhodlaně s výkřiky, že umírají pro vlast. Neméně statečně bojovali legionáři i na jiných úsecích, Monte Valdi Bella nebo Cima Tre Pezzi, ale Doss Alto se stalo symbolem hrdinného boje Čechoslováků za svobodu. V rozkaze velitele armády z 22. září se uvádělo: „Neochvějné oddíly 6. československé divize, které hájily pozici na výšině 703, se bránily s obdivuhodnou chrabrostí.“ Došly i pozdravné telegramy od T. G. Masaryka a italského premiéra W. E. Orlanda, který v Doss Altu spatřoval „statečnost národa bojujícího za svobodu, jenž dokázal zdolat útočící běs, živený záští“. K statečným mužům, kteří proslavili jméno československých legionářů na italské frontě, patřil i osmnáctiletý vojín Linhart Rösel, vyznamenaný za bojové zásluhy válečným křížem. Po namáhavém výcviku byla divize v říjnu opět připravena k bojovému nasazení. Rakousko-uherská fronta se však zhroutila. Vojáci opouštěli zákopy a úprkem se dávali na bezhlavý ústup. 6. listopadu představitelé rakousko-uherského velení ve Villa Giusti u Padovy podepsali kapitulaci. Mezitím byla 28. října v Praze vyhlášena samostatnost československého státu. 6. československá divize, která v bojích utrpěla ztráty 355 padlých a 1000 raněných, byla stažena do táborů v Gallarate, Foligno a Avezzano, kde se přikročilo k reorganizaci a výcviku jednotek. Příliv dobrovolníků z řad rozpadlé rakouské armády umožnil ještě do konce roku postavit 38 československých praporů. Vznikla další, 7. divize s názvem domobranecká. Její příslušníci nosili k italské šedozelené uniformě s červenobílými podélnými výložkami na límci místo alpínského klobouku čepici se štítkem. Obě divize utvořily armádní sbor, který se připravoval na přesun do Československé republiky Chlumecké listy

KDO JE KDO

k zajištění celistvosti jejího území. 17. prosince při zastávce v Padově prezident Masaryk promluvil k legionářům, kteří ho nadšeně vítali: „Chci vám jen říci, že vám doma nastává čestný a zodpovědný úkol - být s bratry z Francie prvou záštitou našeho státu. Dovolenou budete mít po částech a ne příliš dlouhou, protože vás potřebujeme. Co jsme započali a čeho jsme dosáhli za hranicí, co jste národu vybojovali, vy musíte teI dokončit a doplnit doma. Očekáváme od vás, jako doposud, vzornou demokratickou disciplínu. Vzpomeňte svých bratří na dálné Rusi a přinesete s lehkostí poslední oběD.“ Právě v této chvíli, když přepisuji výňatek z autentického Masarykova projevu, vybavuji si pana Rösla v uniformě italského legionáře, když ho pan ředitel Bryscejn přivedl k nám do 3. třídy obecné a pan učitel Mička nám ho představoval jako jednoho z těch statečných mužů, kteří bojovali ve válce za svobodu naší republiky. A my třeDáci jsme seděli jako pěny a s očima navrch hlavy poslouchali vyprávění pana Rösla, jak k nim do Itálie přijel pan prezident a jak si mysleli, že už pojedou domů, ale museli ještě bojovat na Slovensku proti MaIarům, kteří se nechtěli smířit s tím, že Slovensko jim už nepatří. A ukazoval nám medaile, které dostal. Ještě 3. května 1919 dlel tehdy příslušník 2. praporu 33. pluku 7. domobranecké divize v táboře v Gallarate, kde legionáře navštívil ministr války gen. M. R. Štefánik. V projevu vojákům řekl: „Přijíždím ze Sibiře, jedu do Prahy, abych se tam ujal úřadu svěřeného mi národem. Ač netrpěliv vstoupiti do osvobozené vlasti, zajel jsem do Itálie, abych se s vámi pozdravil... Tam v Sibiři slyšeli jsme, že v Itálii nalézají se desetitisíce zajatců československé národnosti. Byl to pro mne vzrušující a překvapující dojem, když místo tlupy zajatců uviděl jsem řady řádného, organizovaného vojska... Brzy navrátíte se domů, do svobodné československé republiky. Národ na vás čeká, neboD věří, že ve vás, synech svých, dostane posilu k vykonání těch těžkých úkolů, které mu připadávají v novém uspořádání vnitřních i světových poměrů... Na shledanou! Zdar československé republice!“ Na to si také vzpomínám, jak nám pan Rösel tehdy vyprávěl, že tento generál Štefánik rovnou z Itálie odletěl letadlem do republiky a nad Bratislavou se jeho letadlo zřítilo k zemi a celá posádka i s generálem zahynula. V té době na Slovensku probíhaly těžké boje s jednotkami maIarské Rudé armády, které měly početní i technickou převahu. Domobranecké jednotky z Itálie se urychleně přesunovaly na slovenskou frontu. Již v červnu desátník Rösel se svým 2. praporem prošel těžkými boji u Nových Zámků, kde se podařilo zabránit MaIarům v průlomu, který by ohrozil Bratislavu. Tam získal za statečnost svůj druhý válečný kříž. Teprve na sklonku července, po uzavření příměří, se legionáři dočkali konečně vytouženého návratu do svých domovů. Linhart Rösel se shledal s matkou, otcem i sourozenci. Zaměstnání si našel nejdříve v Poříčí u Trutnova v elektrárně, později přešel jako úředník do Hradce Králové. Ale stalo se něco, čemu lze říci osudový zásah do života osmadvacetiletého muže. Často navštěvoval svého staršího bratra 7 / 2002

Karla, který jako železničář zakotvil v nedalekém Chlumci nad Cidlinou. Tady při jedné z návštěv spatřil Linhart dívku, která se mu zalíbila na první pohled. Vlastu Sekavcovou, která pracovala jako textilačka ve Štucovce. Bratr mu dopomohl k seznámení a pak už Linhartovy návštěvy v Chlumci byly čím dál častější, až se ze známosti stala velká láska, která v roce 1928 dospěla k svatbě. Tak se z Linharta Rösla stal Chlumečák. Novomanželé si sehnali byt pod Loretou. Narodily se jim postupně dvě dcery. Otec, který zůstal věrný své elektrárenské profesi, dojížděl do Hradce. Ve volných chvílích

se věnoval fotografování, pravidelnému cvičení v DTJ a nějakou dobu působil i jako fotbalový rozhodčí. Bratr Karel přišel na dráze nešDastnou náhodou o život. Pak nastaly neradostné časy. Za mobilizace nastoupil vojenskou službu v pohraničních pevnostech. Kapitulaci, která zmařila osvobozenecké dílo, pro něž nasazoval v Itálii život, těžce nesl. Rozbití republiky a okupace byly pro jeho vlastenectví bolestnou ranou. Zapojil se okamžitě do legionářského odboje, organizačně spjatého s vojenskou ilegální organizací Obrana národa. Spolupracoval i se sociálně demokratickou odbojovou organizací PVVV /Petiční výbor Věrni zůstaneme/. Držím v ruce pohlednici, kterou napsal 27. září 1943 svému švagrovi Václavu Mudrochovi do Prahy: „Příjemný a veselý svátek jmenin přeje Linhart s rodinou. Zdá se, že má Tvůj patron se Šemíkem nějaké zpoždění. Nepotřebovali by v Blaníku budíka?“ Napsat tohle otevřeně na pohlednici, kterou si snadno mohly přečíst zlovolné oči, to svědčí o odvaze. Tu pan Rösl rozhodně měl. 21

KDO JE KDO

Pamatuju se na něj z doby povstání. 5. května jsem ho viděl v legionářské uniformě s německou přilbou na hlavě a s puškou v ruce, jak na zámostí organizoval obranu zátarasu z objemných kmenů. Nazítří zarazil před Chlumcem obrněný vlak a vedle na silnici stála tanková kolona. Vlak i tanky se domáhaly průjezdu přes Chlumec na Prahu. Esesáci vyhrožovali, že dělostřelectvem srovnají Chlumec se zemí, jestli jim nebude uvolněna cesta. Měli v rukou i několik rukojmí a byli odhodláni je zastřelit, když jim nebude umožněn průjezd. Obránci museli ustoupit. Zvědavě jsme s kluky vystrkovali hlavy z uličky u baDovské prodejny. Viděl jsem pana Rösla v hloučku mužů, které zlostně hulákající esesmani nahnali ke zdi radnice s rukama nad hlavou. Někdo křičel: „Ježíši, voni je zastřelí!“ Utekli jsme, ale na náměstí to nakonec dopadlo dobře. V dalších dnech jsem několikrát viděl pana Rösla v té jeho legionářské uniformě s trikolorou na čepici a s pistolí na opasku, vždycky tam, kde se něco dělo. Hlavně na místním vojenském velitelství v dnešní mateřské školce Beruška. Patřil k čelným vojenským organizátorům. Byl to nepochybně velký vlastenec, dobrý a obětavý člověk. Třebaže svým původem i zaměstnáním byl usměrněn k solidaritě s dělnictvem, což potvrzovalo i jeho členství v Dělnické tělocvičné jednotě, s komunisty se nesblížil, stejně jako nikdo z rodiny. Odmítal jejich násilnické metody. Dcera Vlasta, nadšená sokolka, byla kádrově postižena, jelikož jako účastnice sletu v roce 1948 byla mezi sokoly, kteří při průvodu na Staroměstském náměstí před tribunou s Klementem Gottwaldem obraceli demonstrativně hlavy na opačnou stranu. Pan Rösel sám byl pro odmítání spolupráce s režimem přeřazen do výroby. Dojížděl pak kamsi do Ervěnic, až posléze byl s nevalným důchodem penzionován. Zemřel 17. května 1979. Patří

však k Chlumečákům, kteří žijí. Byl to člověk přímý čestný a spravedlivý. Karel Richter

Životní moudra

Trochu humoru

# Mezi viníky nevinný je podezřelý # Chceš-li být všude dobře zapsán, špatně si udržíš dobré jméno # Byl ochoten přiznat jakoukoli barvu # Nemusí jít vždycky o pozvání k návštěvě, vzkazují-li, abys zašel # Dám ti za pravdu, kdykoli budou tvé názory pro mne výhodné # Člověk není zvědavý na to, jak vypadá - ale na to, jak dobře vypadá # Chybami se člověk učí - zejména těmi, jejichž následky musí z vlastního uhradit # Vlastní kabát bližší než sousedova košile LV 22

Rozvodový soudce se ptá paní Malé: „A kdy jste se se svým mužem poprvé pohádala?“ „Když chtěl být bezpodmínečně na té svatební fotografii.“ Vyčítá žena mužovi: „Už zase jsi mi ze spaní nadával.“ „Mýlíš se, drahoušku, já jsem vůbec nespal.“ „Pane vedoucí, podívejte se na toho packarda. Když jedu stodvacítkou, začne mi vzadu něco kvílet.“ „Ano, madam, to bude asi váš anděl strážný.“ Letuška se ptá pasažérů: „Není mezi cestujícími lékař?“

Jeden z cestujících vstane a jde do pilotní kabiny. Za chvíli vyjde a ptá se: „Není mezi cestujícími pilot?“ „Musíme šetřit na dovolenou,“ říká manželka svému muži. „Dobře, ale jak?“ „Jednoduše, ty přestaneš pít a já tě odnaučím kouřit!“ Ptá se lékař staršího pacienta: „A jak to máte se stolicí?“ „Tu mám pravidelnou, každé ráno přesně v sedm hodin.“ „No, to je výborné.“ „Pane doktore, problém je v tom, že já se probouzím v osm hodin.“ LV Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Vzpomínka na školní výlet Hurá!!! Konečně jsme se dočkali! Je středa odpoledne, krásný den, a my s celou naší třídou vyrážíme směr Rokytnice nad Jizerou. Čekají nás dva dny a dvě noci plné dobrodružství. Po několikahodinové cestě vlakem, která kupodivu rychle utekla, jsme u cíle. Na malém nádražíčku vidíme nepřehlédnutelný nápis „Rokytnice nad Jizerou“. Zde nás očekával usměvavý pán, správce chaty Pod Smrkem, která se stane na chvilku naším druhým domovem. Naložil nám do auta všechna zavazadla a my jsme se jen nalehko vydali na chatu. Už v této chvíli jsme byli okouzleni krásnou vonící přírodou, malebnými chaloupkami a rozkvetlými stráněmi. Chata Pod Smrkem nás velmi mile překvapila. Ubytování bylo v krásných podkrovních pokojích s výhledem jak na celou Rokytnici, tak na Krkonoše. Pan Steklý, tak se totiž pan správce jmenuje, nám připravil skvělou večeři a pak už následoval večerní program s nezbytnou diskotékou. Je čtvrtek ráno - vstávat, snídat a jde se. Čeká nás Harrachov a okolí. Mysleli jsme si, že Harrachov, to jsou jenom kopce a lyžařské můstky, ale o to větší bylo naše překvapení, když jsme navštívili místní sklárny. Patří k vyhlášeným nejen u nás, ale i ve světě, i když v současné době je bohužel o české sklo menší zájem. Prohlídka sklárny s průvodkyní byla úžas-

ná. Ještě nikdy jsme na vlastní oči neviděli ruční výrobu skla. Sklárna byla naprosto dokonalá a všichni jsme oněměli úžasem. Teprve tady jsme si uvědomili, kolik práce, námahy a umu se musí vynaložil na výrobu sklenice, vázy či jiného výrobku. Následovalo ještě sklářské muzeum a pak už hurá na hory. Prohlédli jsme si známé skokanské můstky a zavítali jsme k Mumlavským vodopádům. A pak následovala odpolední cesta zpět do Rokytnice. Nádherný den jsme zakončili nejdříve sportem a pak samozřejmě diskotékou. Než jsme se nadáli, je před námi poslední den našeho výletu. To to uteklo! Část třídy se vydává na náročnější túru na Dvoračky a zbytek na Stráž. Zde je krásný výhled do okolí. Ještě poslední skvělé jídlo (tak jako všechna před tím), umýt nádobí (panu Steklému jsme pomáhali - a na rozdíl od pomoci doma, vždy rádi a s nadšením) a hurá na vlak. I když to hurá tentokrát tak radostné nebylo. Ale co se dá dělat? Všechno jednou skončí. Důležité je, že se výlet vyvedl, že nám vyšlo počasí, a jak by řekly naše maminky, že se nikomu nic nestalo. Výlet byl skutečně nádherný, za což patří poděkování nejen našim vyučujícím, ale i správci chaty Pod Smrkem. Na tyhle dny budeme určitě dlouho vzpomínat. Žáci třídy 7. A

Nejlepší vybíjená v kraji se hraje na ZŠ v Chlumci n. Cidlinou Naše družstva chlapců a dívek 6. tříd se již tradičně zúčastňují okresního kola ve vybíjené. Vždy patří k nejlepším a tradičně porážejí i velmi sebevědomé hradecké školy. Několikrát se probojovala naše družstva i do krajských kol. Vždy velmi dobře reprezentovala, ale nikdy neobsadila 1. místo (nestala se vítězem). To se v letošním školním roce přece jenom podařilo družstvu dívek 6. tříd, která v Kostelci nad Orlicí 13. června porazila družstva okresních kol: Kostelce nad Orlicí, Pecky a Trutnova. Úspěchy chlumecké vybíjené jsou založeny na poctivé přípravě žáků, probíhající mimo školní vyučovaní, a spolupráci kroužku vybíjené paní učitelky Evy Kadavové z I. stupně s učiteli TV II. stupně. Vítězky krajského kola ve vybíjené si odvážejí sportovní zážitky z velké soutěže, hrdost na úspěch své školy, ale i pochvalu na vysvědčení s malým dárkem. Všem blahopřejeme a děkujeme. Učitelé TV ZŠ Chlumec n. C.

TAK CO?! SE DĚLO V ZUŠ 12. ČERVNA 2002? Žáci sedmých tříd se byli podívat v ZUŠ na představení loutkářského souboru Tak co?! Připravili jsme pro své diváky krátkou loutkovou pohádku TŘI CHROUSTI, kterou sehrály Míša Štěrbová, Kateřina Nevrlá a Dáša Bienová. Je to představení pro mladší děti, ale určitě se i sedmákům líbilo - byl to, jak říkala paní učitelka - pro ně takový bonbónek. Pak jsme s Alenou Popelkovou zahrály pohádkový příběh Jana Wericha O LAKOMÉ BARCE. Je to první spo7 / 2002

lečné představení, které hraju s Alčou (i když v souboru Tak co?! spolu hrajeme již několik let) a vznikalo se vším, co k loutkovému divadlu patří, asi 4 měsíce pod dohledem naší paní učitelky Hlubučkové v ZUŠ. Svoji premiéru mělo na krajské loutkářské přehlídce 7. dubna 2002. A o 14 dnů později jsme ho hrály na Krajské přehlídce dětských souborů a z této přehlídky jsme byly doporučeni na NÁRODNÍ PŘEHLÍDKU DĚTSKÝCH DIVADELNÍCH SOUBORŮ DO TRUTNOVA.

Pan Werich nás zaujal svým zvláštním humorem, který doprovází děj pohádky, vztahy mezi postavami. Děj a postavy jsme si - jak už je naším zvykem - upravily také trochu podle našeho. Naše Barka je sice lakomá - ale vlastně spořivá, náš pan učitel - je mimo jiné i velký vtipálek, naše ... ale, přijIte se na nás také podívat. Na závěr naši diváci poslechli povídky Ivana Wernische a báseň J. Preverta Pštros. Petra Hlubučková 7.A 23

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

ŠKOLA V PŘÍRODĚ - 3. ROČNÍK „PENZION DUHA“ DOLNÍ DVŮR 9. - 14. 6. 2002

24

Chlumecké listy

CHLUMECKÁ ŠKOLA SE HLÁSÍ

Škola děkuje Je konec školního roku a my bilancujeme. Chtěla bych při této příležitosti poděkovat sponzorům, o kterých jsme se zatím v Chlumeckých listech nezmínili. Je to firma JIRY spol. s r.o., SOLAR - soukromá stavební firma, Resonanční pila s.p., TEROM, Česká spořitelna a.s., KOVOPLAST, Projekční kancelář Ing. arch. Jana Zimy a pan Vlastimil Věříš. Skvělá spolupráce tento rok byla i s místním sokolem. Díky těmto lidem a firmám se podařilo dětem dát více, než bychom jinak mohli. Někteří přispěli finanční částkou, jiní svými produkty. Za vše VELIKÉ DÍKY!!! Budeme se snažit, abychom i nadále udrželi vaši přízeň a společně mohli dětem přichystat nová překvapení. Jana Bernartová ředitelka školy

Poslední dny školy Kdo jste procházel dopoledne ve čtvrtek 27. 6. okolo sokolovny, jistě vás nenechala v klidu hudba, která odtud vycházela. Místní skupina Komunální odpad si získala další generaci příznivců. Vše se plánovalo poměrně dlouho. Byla to odměna dětem za celoroční práci, kterou si opravdu přály. Všichni hudebníci si vzali na tento den dovolenou a ve svém volném čase přišli zahrát našim žákům. Domlouvali jsme se

i na repertoáru a teprve, když jsem slyšela od pana Suchánka slovo SPOLEHNĚTE SE, tak jsem uvěřila, že potěšíme děti a nezklameme rodiče. Někteří učitelé neodolali a tancovali s dětmi v sále. Krásné bylo, když jsem viděla tancovat maminku, která se přišla podívat, se svým synem. Ti, kteří přece jen těžce nesli přísun decibelů, hlídali východ. Nejstarší příznivci naší hudební skupiny obsadili místa hned pod pódiem a na balkonech. Mladším dětem se tak vytvořil prostor vzadu a neúnavně všichni tancovali celý koncert. Kdyby se nechalo využít tělesné teplo, tak by žáci naší školy mohli rozpohybovat tento den nejeden stroj. „Komunálové“ navíc hráli zdarma a troufám si zde užít frázi - z lásky k dětem. Takže děkujeme. Poslední den školy pak probíhal v naprostém klidu. Žáci si odnášeli domů výsledky své práce. Tento den pak patřil hlavně žákům devátých tříd, kteří naši školu opouštěli. Slavnostní předání vysvědčení se pro ně odehrálo na zámku, který byl k tomuto účelu zdarma propůjčen. Zde vše dostalo patřičně slavnostní atmosféru. Živá a reprodukovaná hudba v mramorovém sále vše umocnila. Učitelé a rodiče zaplnili celý sál. Při předávání kytiček pak mnohdy nezůstalo oko suché na obou stranách. I třídní učitel byl najednou měkčí a nejistý. Ještě jednou vám, „deváDáci“, přeji hodně štěstí a doufám, že nás „dospěláky“ časem pochopíte. Jana Bernartová ředitelka školy

KAŽDÝ PES NENÍ ZABIJÁK V poslední době se rozpoutala kampaň proti psům. Nechci ani soudit ani obhajovat. Jen si přečtěte, pokud máte chuf a náladu, kam až může zajít přátelství mezi dostihovým whippetem a člověkem.

Milý Birde, dopisy se píší hlavně těm, které máme rádi, chceme jim udělat radost a zároveň již při psaní čekáme a těšíme se na odpověI. Ty jsi pes, psát neumíš a žádnou odpověI nenapíšeš. Nevadí, přece píšu. A víš proč? No, je to jednoduchý. Vedle tebe se probouzím, vedle tebe usínám a hlavně, v tvé přítomnosti se cítím nesmírně šDastný. TeI se asi směješ, ale nemáš proč. Eva o tom, že ti píšu ví a mumlá si, že jsem ujetej, ale Birde, my dva víme své. Z každého tvého pohybu cítím klid a sílu válečníků, hrdost králů i radost dětí. Jsi můj velký přítel a tvého přátelství si nesmírně vážím. Asi tomu opravdu chtěl osud nebo někdo, tam kdesi nahoře, a my dva se potkali. Potkali se proto, abys ty závodil a dával štěstí jak sobě, tak svému okolí. Birde, potkal se člověk a vítěz. 7 / 2002

Už první tvoje krůčky naznačily, že se narodil mimořádný talent se srdcem lovce a závodníka. Vzpomínáš, první závod se nepovedl, bylo hrozný vedro, ty jsi byl štěně a najednou do tebe strkali cizí a velcí psi. Ten další, to už jsi jim ukázal záda a za chvíli udýchaný, ale pyšný Black Bird, přebíral svoji první trofej. A pamatuješ? Já tam stál s tebou a brečel jako starej vůl. Od toho prvního vítězství jsi mi dal mnohokrát zažít ten hezký pocit, kdy tvoje malá černá hlava jako první protíná cílovou pásku a vrhá se po návnadě. Birde, takového psa, jaký jsi ty, už nikdy mít nebudu, neboD život je krátký a štěstí nechodí dvakrát. A až jednou, za mnoho let, půjdeš do psího nebe, počkej tam na mě. Přijdu za tebou a zase se spolu budeme prohánět tam někde po nebeskejch loukách, bez vítězství, jen tak pro radost, že jsme zase spolu. Pejsku, děkuju ti a věř mi, mám tě rád. Black Bird Blue North Mezinárodní mistr Rakouska Mistr Čech na 280, 360 metrů Mezinárodní mistr MaIarska Mistr Moravy Vítěz mnoha dalších dostihů V. Miffek 25

Z MATEŘSKÉ ŠKOLY

VESELÝ TÝDEN V MATEŘSKÉ ŠKOLE BERUŠKA, ul. Pod Loretou Měsíc červen je měsícem, kdy naše čtyřtřídní mateřská škola žije pečlivě plánovanými a připravovanými akcemi pro děti. I letos jsme se všichni těšili na „Veselý týden“, který měl být pro naše děti dárkem k Mezinárodnímu dni dětí. Vše začalo již v pondělí, kdy jsme, za pomoci starších dětí, vyzdobili zahradu. V úterý, úderem deváté hodiny, to vypuklo pojídáním obřích koláčů, které nám upekly hodné paní kuchařky. Byl krásný slunečný den a nám nechyběla radostná nálada při různých soutěžích. Děti prolézaly strachovým pytlem, lovily ryby, nosily míček na lžíci mezi překážkami, skákaly v pytlích, trefovaly se do „obra“ a na závěr kreslily křídami veselé obrázky na chodník. Celé zábavné dopoledne bylo dokresleno reprodukovanou hudbou a rozzářenýma očima dětí. Soutěžili všichni a všichni dostali kromě sladké odmě-

26

ny i cenu, kterou si odnášeli domů na památku. Tento slavnostní den však zdaleka nebyl za námi. Po odpoledním odpočinku jsme s napětím čekali, co nám přiveze paní Inka Rybářová z Prahy. „Hop sem, hop tam“ byl název pořadu veselých písniček nejen pro kluky a holčičky, ale také pro rodiče, kterých se sešlo na naší zahradě opravdu hodně. Děti tancovaly, soutěžily a některé se ke zpívání i přidaly. Po vystoupení se dětem nechtělo loučit. Všem nám vytrávilo, a proto přišlo vhod opékání párků. Po náročném dni jsme se rozešli a těšili se na zítřek. Ve středu jsme pokračovali v našem „Veselém týdnu“ výletem do ZOO ve Dvoře Králové nad Labem. Děti si prohlédly zvířátka, která znaly jen z obrázků, prošly „ptačím rájem“ i „vodním světem“, svezly se vláčkem i autobusem po safari. Ani se nám nechtělo domů.

Čtvrtek byl pro nás dnem „pohádkovým“. Nejprve děti zavítaly mezi pohádkové bytosti v představení „Zachraňte pohádky“, které zhlédly v naší školičce. Potom jsme přijali pozvání dramatického kroužku do ZUŠ. Jako každý rok děti z kroužku upoutaly pozornost těch malých pěkně nacvičenými pohádkami. Pátek - závěr „Veselého týdne“, byl ve znamení školní olympiády. V areálu pod sokolovnou děti soutěžily v hodu, skoku do dálky a v běhu. Děti měly startovní čísla, a proto se snažily jako opravdoví sportovci. Vyhráli samozřejmě všichni. Nechyběly čokoládové medaile, diplomy a potlesk pro všechny. Tak vypadal poslední den našeho „Veselého týdne“, který se nám opravdu vydařil. Kolektiv MŠ Beruška

Chlumecké listy

AKCE PRO DĚTI

„Tak co?!“ v Trutnově Ve dnech 14. - 20. června 2002 se konala v Trutnově (což je útulné městečko s 33 tis. obyvateli) národní přehlídka dětských divadelních, recitačních a loutkářských souborů s názvem DĚTSKÁ SCÉNA. Náš soubor „Tak co?!“ při ZUŠ Chlumec n. C. dorazil na tuto přehlídku až v pondělí. Nepřijel celý soubor, ale pouze část, protože jsme hráli příběh O lakomé Barce. Takže nás reprezentovaly Petra Hlubučková, Alena Popelková a ne jinak, než pod vedením naší paní učitelky Romany Hlubučkové. Toto představení bylo doporučeno z krajské přehlídky a byli jsme moc rádi, že se nám to podařilo. Náš pondělní program byl zcela jednoduchý. Nevystupovali jsme, takže jsme zhlédli dvě soutěžní představení (nejvíc se nám líbilo představení ze ZUŠ Ostrov: „Naslouchej“), prohlédli si náměstí, ZUŠ a stihli jsme mimo večeře i krásné inspirativní nesou-

těžní představení ZUŠ Na Střezině pod názvem: „Drak“. Ráno jsme vyrazili do krásného divadelního sálu zdejší ZUŠ a poctivě jsme se připravili na naše tři vystoupení. Všechny se nám povedly a my si vychutnali ten hřejivý pocit při děkovačkách (jednou nás diváci vytleskali dokonce 8x!). Ještě jsme stihli zhlédnout další tři soutěžní představení. Pak už nás čekal rozbor s porotou. My jsme šli do dětského semináře a Romana na rozbor pro dospěláky. Dětem jsme se velice líbili, zaujaly je loutky. U hlavní poroty jsme přes pár drobných připomínek prošli také velice dobře. A my jsme mohli jet s čistým svědomím domů. Celá část této přehlídky se nám velice líbila, získali jsme nové zkušenosti, kterých není nikdy dost. A tak třeba zase někdy v Trutnově... Alena Popelková Loutkářský soubor Tak co?! ZUŠ Chlumec n. C.

JAK JSME HRÁLI DŮM U PĚTI SET BÁSNÍKŮ V našem souboru je nás 12 a všichni chodíme do 4. nebo 5. třídy. Na nápad, hrát tento příběh Aloise Mikulky, jsme přišli už na podzim. Při našich

společných povídáních o tom, co nás zajímá a nelíbí se nám, jsme hodně mluvili o válce, teroristech a násilí. Paní učitelka nám Dům u pěti set básní-

ků přečetla a my jsme to hned přivítali. Příběh je o tom, jak zlá ježibaba po hádce promění všechny vojáky v umělce a tyhle naše v básníky. A oni teI místo válčení skládají legrační básničky a posílají je po holubičkách všem lidem. Taky se navštěvují s dalšími vojáky, ze kterých jsou teI malíři. A na konci se ježibaba přijde na básníky podívat, zjistí, že je vůbec nepotrestala. A nechá se přemluvit, aby u nich byla kuchařka. A to je dobrý konec. Líbilo se nám vymýšlet si básničky, vymýšlet, jak příběh hrát. A největší sranda byla, když jsme celé divadlo a loutky vyráběli z novinového papíru. 4. června jsme tohle divadlo hráli poprvé pro rodiče a pak pro naše kamarády ze školy. Naši básníci se určitě všem líbili. Za všechny kamarády ze souboru Veronika Jechová ZUŠ Chlumec n. C.

7 / 2002

27

AKCE PRO DĚTI

RYBÁŘSKÉ ZÁVODY Rybářský kroužek DDM v Chlumci nad Cidlinou se zúčastnil 19. května 2002 „dětských rybářských závodů“ v Dolcích u Trutnova. Účast byla hojná, 89 dětí rozdělených do 8 družstev, bojovalo o to nejlepší umístění a pěknou cenu. Nesoutěžilo se však jen v rybolovu, ale i v rybářské technice. Hod udicí na terč (skisch) a hod na přesnost (arenberg). Závod družstev s přehledem vyhrála chlumecká skupina. Odměnou jim za to byl velký dort. V soutěži jednotlivců si naši závodníci vedli velmi dobře. Posu~te sami: 1. 2. 4. 10.

místo místo místo místo

-

Langr Lukáš Kopřiva Jaroslav Kopřiva Jan Ryšavý Michael

(831 (455 (320 (280

cm) cm) cm) cm)

František Langr vedoucí rybářského kroužku

Reklama

Srpnové pranostiky ! Když fouká v srpnu severák, bude dlouho pěkně pak. ! Když v srpnu naprší, tak než se oběd pojí, všechno slunce vysuší. ! Srpen klasy klidí a ovoce dospělé vidí. ! Teplé a suché léto přivádí za sebou mírný podzimek, tuhou zimu a nejlepší víno. ! Co srpen nedovaří, září nedopeče. ! Rosí-li v srpnu silně tráva, pěkné povětří se očekává. LV

28

Chlumecké listy

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

ÚSPĚŠNÁ SEZÓNA MLADŠÍCH ELÉVŮ Po dohraném okresním přeboru mladších elévů se můžeme s radostí a hrdostí ohlédnout zpět za počínáním nejmladších nadějí chlumecké kopané. Krůček po krůčku jsme šli za svým cílem, který jsme si rozdělili do tří

etap. První podzimní se nám vydařila a v 8 utkáních jsme nenašli přemožitele. Skóre 50:6 a 24 bodů zaručovalo vedoucí pozici s náskokem 7 bodů. Druhou etapou byl okresní přebor v hale pořádaný OFS Hradec Králové v Ku-

Přeborník okresu 2001-2002 brankař: Kukal 1. řada (zleva): Novotný, Hartman, Boháček, Kučera, Synek, Steklý 2. řada: Kozák, Kuchař, Suchánek, Vacek, Kouba, Doseděl

klenách. Také zde bylo naše vystoupení úspěšné. Sehráli jsme 7 vítězných utkání a opět bez ztráty bodu při skóre 23:2 nám patřil titul přeborníka okresu pro sezónu 2001-2002. Čekala nás třetí a nejtěžší část našeho společného snažení. A to dotáhnout do úspěšného konce celou sezónu. Do jarní části mužstvo nastupovalo oslabeno odchodem Pavlínky Drobné do MFK Pardubice. Start se však vydařil na výbornou. Po dvou vítězstvích jsme poprvé ztratili body remízou na hřišti v Černilově po výsledku 3:3. Následovala další tři vítězství a tabulka se dělila na dvě skupiny. V nadstavbové části o 1. až 4. místo byli kluci odhodláni dotáhnout soutěž bez porážky, což se jim podařilo. Ve stručnosti výsledky jarních zápasů a nadstavbové části. CH - Slávie HK „B“ 10:0 Třebeš „B“ - CH 0:11 Černilov - CH 3:3 CH - Olympie HK „B“ 10:1 SK HK „B“ - CH 1:4 Malšovice - CH 0:9 Nadstavbová část o 1. - 4. místo: CH - SK HK „B“ 5:2 CH - Černilov 8:1 Olympie HK „B“ - CH 1:5 Vyhráli jsme tedy i nejdůležitější část sezóny. V jarní části 8 vítězství, 1 remíza, skóre 65:9 a 25 bodů.

Lázně Bělohrad - 1. místo (červen 2002) 1. řada (zleva): Boháček, Vacek, Kukal, Kučera, Kuchař, Kouba 2. řada: Šikyř, Kozák, Kučera M., Suchánek, Synek, Steklý, Hartman, Novotný 7 / 2002

Úspěšnými jarními střelci byli Kučera J. 27 branek, Synek 14, Suchánek 10, Doseděl 4, Kouba 3, Hartman 2, Drobná 2 při rozlučkovém utkání s Černilovem, Kozák, Vacek a Kuchař po jedné. Na tomto úspěchu se podíleli LáIa Kukal a Míra Kučera, kteří hájili naši branku. V poli nastupovali Jakub Hartman, LáIa Kouba, Otík Kuchař, Tomáš Steklý, Adam Suchánek, LáIa Doseděl, Adam Vacek, Jára Synek, Jirka Kučera, David Kozák, Míša Boháček, Jenda Hanyš, Jakub Novotný a Dáňa Šikýř. Na postu trenéra působili Pepa Skalický a Jarda Machač. V době jeho nemoci ho nahradil Jirka Kučera starší. Nemalou zásluhu mají i všichni rodiče, co s námi celou sezó29

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

nu tuto práci sdíleli. Při pohledu do tabulky je situace naprosto jasná. 1. FK CHLUMEC - 17 utkání - 16 vítězství - 1 remiza - 115:15 - 49 bodů Nejlepším střelcem celého okresního přeboru a našeho mužstva se stal Jirka Kučera se 42 brankami, autory dalších branek byli: Jára Synek 21, Adam Suchánek 14, LáIa Doseděl 13, Pavlínka Drobná 12, LáIa Kouba 5, Adam Vacek 3, Jakub Hartman 2, David Kozák, Otík Kuchař a Tomáš Steklý po 1. Tradiční tečkou za celou sezónou je posezení u táboráku spojené s opé-

káním a soutěžemi. V holinkovém slalomu maminky naprosto jasně své ratolesti porazily. Pak přišel na řadu dlouho očekávaný zápas roku kluci versus maminky. Ve vypjatém utkání plném štěstí a radosti na jedné straně a potokem slz na straně druhé, které s naprostým přehledem řídil LáIa Kukal starší, se obě mužstva rozešla remizou 4:4. SíD v brance napjali svými střelami Hana Kuchařová 2x, Pavlína Drobná a Pavlína Suchánková. Za kluky stříleli Jirka Kučera 2x, LáIa Kouba a LáIa Kukal. A na závěr jsme si nechali pomyslnou třešničku na dort. Na krásném a vel-

mi kvalitně obsazeném turnaji v Lázních Bělohrad jsme obsadili z 12 mužstev nečekané, ale zasloužené první místo. Bylo to rozloučení s chlapci ročníku 93, kteří odcházejí do starších elévů. AD Vám to kluci hraje a střílí i nadále k radosti nás všech, co se kolem zeleného pažitu a kulatého míče těšíme spolu s Vámi. Závěrem naše poděkování patří DDM, vedení FK, sponzorům našeho týmu. S radostí jsme uvítali, že je FK CHLUMEC OKRESNÍ PŘEBORNÍK MLADŠÍCH ELÉVŮ 2001-2002. MaSka

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU OP STARŠÍCH ELÉVŮ 2001 - 2002 Tak nám skončila soutěž Okresního přeboru starších elévů ročníku narození 91 a 92. Je na čase udělat malou bilanci. Tuto soutěž hrálo celkem 12 mužstev. Naši se s každým soupeřem utkali v podzimní a jarní části ve dvojzápasech. A teI výsledky: Podzim Jaro FK FK FK FK FK FK FK FK FK FK FK

Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec Chlumec

-

Kobylice Kunčice Nový HK Stěžery Černilov Dobřenice Olympia HK „C“ Slávia HK „B“ Olympia HK „B“ DFC Slávia žákyně Třebechovice

Okresní přebor - starší elévové: 1. Olympia Hradec B 44 2. Třebechovice 44 3. Černilov 44 4. Chlumec n. C. 44 5. Olympia Hradec C 44 6. Kobylice 44 7. Kunčice 44 8. Stěžery 44 9. FC Slavia Hradec B 44 10. FC Nový Hradec 44 11. Dobřenice 44 12. DFC Sl. HK žákyně 44 V podzimní části jsme získali 37 bodů, vstřelili 57 branek a dostali 33 branek. V jarní části jsme získali 47 bodů a dali jsme 79 branek, když jsme do30

0:0 4:1 1:0 4:2 0:2 5:0 1:1 3:1 2:4 5:0 0:0

41 31 33 26 25 17 16 16 14 13 08 06

/ / / / / / / / / / /

3:1 2:4 1:3 0:2 4:1 8:0 0:1 5:0 1:8 7:1 1:1

3 7 0 6 5 4 5 0 3 3 0 0

0:0 / 2:1 5:1 / 6:0 2:0 / 5:0 8:0 / 4:0 1:0 / 0:6 10:0 / 7:0 3:0 / 2:0 4:1 / 3:3 4:5 / 3:6 4:1 / 3:0 0:2 / 3:4

0 6 11 12 14 23 23 28 27 28 36 38

371:057 126 224:052 100 200:066 99 136:063 84 164:079 80 94:141 55 108:151 53 109:189 48 95:152 45 85:178 42 51:299 24 55:265 18

stali 30 branek. Celkově jsme získali 84 bodů při skóre 136 : 63. Z těchto počtů je vidět, že pro nás lépe skončila jarní část. Nesporným faktem na

tomto zlepšení je absolvovaná zimní příprava a potom zimní turnaje, které pro nás byly kvalitní přípravou. Je naším přáním, aby finanční podpora vedení fotbalového klubu byla na příští sezónu poměrně vyšší, a ne jak tomu bylo doposud. V konečném umístění jsme obsadili 4. místo v tabulce z dvanácti účastníků. Naše barvy v této sezóně hájili: Pavel Synek, Ladislav Kukal, Petr Zborník v brance. Tomáš Ovesný, Tomáš Hermann, Dan Hanyš, Václav Chára, Josef Jungman, Vladimír Kouba, Adam Vacek, Tomáš Bambas v obraně. David Jelínek, Radek Růžička, Adam Suchánek, Michal Růžička, Tomáš Fišer v záloze. Antonín Kralovič, David Mazánek, Pavel Havránek, Martin Maček, Jaroslav Synek, Jiří Kučera v útoku. Někteří z těchto hráčů hráli pouze v několika zápasech. Pořadí hráčů podle počtu vstřelených branek v jarní části: 1. Jelínek David 18 branek, 2. Maček Martin 17 branek, 3. Havránek Pavel 14 branek, 4. Kralovič Antonín 7 branek, 5. Kučera Jiří 4 branky, 6. Mazánek David a Růžička Radek 3 branky, 7. Růžička Michal, Bambas Tomáš, Jungman Josef, Synek Jaroslav všichni po 2 brankách a Tomáš Hermann, Adam Suchánek a Tomáš Ovesný po jedné brance. Chlumecké listy

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

Společné foto z turnaje v hale Slavia HK ze zimní přípravy. Starší i mladší elévové obsadili 4. místo (24. 2. 2002) Po skončení této sezóny se nám hráči Pavel Synek, Tomáš Ovesný, Petr Zborník, Tomáš Fišer, Tomáš Hermann, Dan Hanyš, David Jelínek, Tomáš Bambas, Radek a Michal Růžičkovi, Tonda Kralovič, Petr Havránek a Josef Jungman stávají po delší době v chlumecké kopané zase mladšími žáky. Ve starších elévech nám budou Chlumec reprezentovat Václav Chára, Pavel Havránek, David Mazánek, Martin Maček, Ladislav Kukal, Jiří Kučera, Jaroslav Synek, Adam Vacek, Adam Su-

chánek, Vladimír Kouba, David Kozák a Michal Boháček. První čtyři jmenovaní budou již hrát i za mladší žáky. Tímto chceme do našich řad pozvat chlapce, kteří jsou narozeni v roce 1992 a 1993 a baví je kopat do balónu. Najdete nás na hřišti FK Chlumec u koupaliště od měsíce září, kdy nám začínají soutěže. Samozřejmě rádi uvítáme i chlapce, kteří již za nás hráli, ale z různých důvodů skončili a přitom mají platné registračky.

Zimní halový turnaj v Kolíně - starší elévové obsadili 2. místo (23. 3. 2002) 7 / 2002

V průběhu jarní části jsme se zúčastnili také čtyř turnajů na trávě. První turnaj jsme pořádali na našem stadiónu. Do turnaje jsme nasadili dvě družstva. A to družstvo „A“ starších a družstvo „B“ mladších elévů. „A“ družstvo tvořili hráči ročník 91 a „B“ družstvo ročníku 92 a 93. „A“ družstvo se ve skupině utkalo s týmy s těmito výsledky: Chlumec - Kobylice 1:0, Chlumec - Olympia HK 1:2, Chlumec - Kolín 0:0. Získalo 4 body a 3. místo. „B“ družstvo se ve skupině utkalo s týmy s těmito výsledky: Chlumec - Dobřenice 7:0, Chlumec - Sadská 1:1, Chlumec - Přelouč 0:2. Získalo 4 body a 2. místo. Obě družstva postoupila do semifinálových bojů. Chlumec „A“ v semifinále A3 - B4 porazil Dobřenice 4:0 a utkal se se Sadskou o 5 - 6. místo, kde prohrál 2:0 a celkově skončil na 6. místě. Chlumec „B“ v semifinále A1- B2 prohrál s Kolínem 5:0 a utkal se o 3 - 4 místo s Olympií HK. V tomto utkání naši kluci po boji prohráli 2:4 a celkově obsadili 4. místo. Na tomto turnaji byl Jiří Kučera vyhlášen nejlepším střelcem. Naše veliké poděkování patří firmě Jerie a syn - stavebně obchodní firma, která nám tento turnaj zasponzorovala a tímto umožnila pořádání 2. ročníku tohoto turnaje pod názvem Jerie a syn Cup. Dále patří poděkování cukrárně p. Daška za zhotovení dortů. Nakonec velký dík patří manželům Jelínkovým a Ovesným za perfektní práci při provozu našeho bufetu v areálu stadiónu, ale i pracovnicím DDM Chlumec nad Cidlinou, bez nichž už si pořádání turnaje v našem městě nedovedeme představit. Ještě jednou všem díky. Tento turnaj se konal 19. května 2002. Na další turnaj jsme jeli 8. 6. 2002 do Kobylic a zase jsme si vzali dvě družstva. „A“ družstvo tvořili kluci ročníku 91 a „B“ družstvo kluci z ročníku 91, 92 a 93. Áčko se postupně utkalo s Olympií HK 0:4, s Kobylicemi 2:1 a Kunčicemi 1:0 a ve skupině skončilo na 2. místě se šesti body. Béčko ve své skupině porazilo Kolín 2:1 a potom prohrálo s Černilovem 0:2 a s RMSK Cidlina 0:1. Získalo 3 body a skončilo na 3. místě. Tak se stalo, že proti sobě nastoupila obě chlumecká družstva. V nor31

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

1. místo na turnaji starších elévů v Dobřenicích (16. 6. 2002) málním čase zápas skončil 1:1 a přišly na řadu penalty. V nich měli lepší nervy mladší kluci a porazili ty starší 3:2. Starší kluci s „A“ týmu tuto prohru pořádně obrečeli a dalo nám to dost práce, než jsme je jakž takž srovnali, aby byli schopni dál v turnaji pokračovat. Dále se chlumecké Áčko utkalo s Kolínem a kluci prohráli 1:0 a utkali se o 7. místo s domácími Kobylicemi, které porazili 3:0 a skončili tedy sedmí. Béčko se po výhře nad „A“ týmem utkalo s Olympií HK a prohrálo 3:0 a hrálo proti Kunčicím o 3. místo. V tomto zápase naši mlaIasové prohráli 2:0 a zbylo na ně 4. místo. 16. 6. 2002 jsme se zúčastnili turnaje v Dobřenicích, opět jsme vzali dvě družstva. „A“ družstvo bylo složeno z hráčů 91 a „B“ družstvo z hráčů 91, 92 a 93. Turnaje se zúčastnilo 9 družstev. Tento turnaj byl spanilou jízdou pro „A“ družstvo, které všechna utkání vyhrálo. Celkem získalo 15 bodů se skóre 19:0. Postupně vyhráli nad Dobřenicemi 5:0, Kutnou Horou 7:0, Srchem 1:0, v semifinále nad Velkým Osekem 4:0 a ve finále nad Hořicemi 2:0. Celý turnaj vyhrálo a získalo pěkný pohár pro vítěze. „B“ družstvo na tomto turnaji obsadilo 8. místo, když ve skupině porazilo Kobylice 2:0 a potom prohrálo s Hořicemi 0:3, s Kolínem 0:1 a s Velkým Osekem 0:3. V tabulce se umístilo na 4. místě. O sedmé místo se „B“ druž32

stvo utkalo s Kutnou Horou a prohrálo 0:2 a s Kolínem remizovalo v normálním čase 0:0, následovaly penalty a v nich naši kluci prohráli 4:5. Posledního turnaje jsme se zúčastnili v první prázdninovou sobotu 29. 6. 2002 v Kutné Hoře s nově se tvořícím družstvem starších elévů ročníku 92 a 93. Turnaje se zúčastnilo 9 týmů. Naši hráli ve skupině „B“ postupně se Zenitem Čáslav 3:0, potom prohráli s SK Malešov 2:0 a nakonec remizovali po mnoha neproměněných šancích se Spartou Respo ČKD Kutná Ho-

ra „B“ 0:0. Ve skupině jsme obsadili 2. místo se 4 body. V semifinále jsme se utkali se Spartou Respo ČKD Kutná Hora „A“. V tomto zápase Sparta vedla 1:0, ve druhém poločase jsme vyrovnali Adamem Suchánkem. Byl to Adam, kdo mohl v normálním čase rozhodnout. Došlo tedy na penalty. V nich jsme nakonec prohráli 2:3, když za nás dali branky Kučera a Havránek a nedali Synek J., Maček a nakonec Adam Suchánek. O třetí místo jsme porazili kluky z Církvice vysoko 9:0. Obsadili jsme třetí místo. Dostali jsme pěkný pohár, veliký koláč, diplom, pamětní kutnohorský groš a každý z kluků pamětní diplom. Nejlepším hráčem byl vyhodnocen náš Jirka Kučera, na čemž se shodli jak domácí pořadatelé, tak i trenéři ze všech týmů. Také Jirka byl odměněn. Turnaj vyhráli kluci z SK Malešov. Na závěr chceme tímto poděkovat všem sponzorům, rodičům i příznivcům za jejich přízeň. Přejeme jim hezké prázdniny a to platí i pro naše malé fotbalisty a těšíme se na soustředění, které nás čeká v polovině srpna v Krkonoších. Na poslední víkend je již plánován turnaj pro starší elévy v Přelouči. Ještě před odjezdem na soustředění je plánován turnaj pro mladší žáky v Kobylicích. Na shledanou se všemi se těší trenéři Jaroslav Koza a Milan Mázl

CHLUMECKÝ FOTBAL - jaro 2002 A mužstvo Cíl, se kterým jsme vstupovali do tohoto soutěžního ročníku, se nám podařilo splnit na výbornou. Mužstvo se umístilo na prvním místě tabulky a zajistilo si tak pro nový soutěžní ročník postup do vyšší soutěže. To znamená, že od 10. srpna se na naše hřiště vrací 1.A třída. Jak probíhali jarní boje? V závěru podzimní části a během zimy odešlo z kádru šest hráčů (Jankovský, Kout, Staňo, Nebeský, Volejník a Špás). Jediným hráčem, který nás posílil, byl Petr Tér z Kosiček. To znamená, že jsme do jarních bo-

jů vstupovali značně oslabeni. V zimní přípravě jsme nastupovali neustále v jiné sestavě a i to se projevilo na našem horším vstupu do soutěže. V úvodním mistrovském utkání jsme porazili 2:1 Kosičky brankami Veselého a Rusína, ale náš výkon byl více než rozpačitý. Poté jsme prohráli 3:1 na hřišti Broumova, když první branku jsme inkasovali již ve 30. vteřině utkání. Za nás skóroval Veselý. Následoval domácí zápas s Provodovem a opět těžce vydřené vítězství 2:l, když skórovali Rusín a Midloch. V dalším kole Chlumecké listy

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

KONEČNÁ TABULKA I.B - B 2001 - 2002 +

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Chlumec n. C. Broumov Police n. M. Malšovice Kunčice Třebechovice Kosičky Libčany Opatovice Jaroměř Kratonohy Provodov Myštěves Opočno

26 26 26 26 26 26 26 26 26 26 26 26 26 26

=

17 4 17 4 17 3 16 4 15 6 14 7 12 2 7 10 8 6 6 7 5 5 5 5 5 3 4 2

— 5 5 6 6 5 5 12 9 12 13 16 16 18 20

71:28 67:39 61:35 47:31 66:42 47:23 39:27 34:43 33:48 50:57 38:64 31:59 30:76 30:72

55 55 54 52 51 49 38 31 30 25 20 20 18 14

48:11 38:11 24: 9 31:20 40:22 27:10 22:14 19:14 20:14 34:28 17:25 19:35 12:24 20:36

34 33 27 27 26 25 24 21 20 16 13 13 8 5

36:19 25:17 26:20 23:14 23:17 23:24 18:28 12:17 15:29 13:34 16:29 14:34 18:48 11:41

28 28 25 22 21 21 15 13 10 10 9 7 6 5

Tabulka - doma

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.

Chlumec n. C. Police n. M. Třebechovice Broumov Kunčice Kosičky Malšovice Libčany Opatovice Jaroměř Provodov Myštěves Opočno Kratonohy

13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13

+

=

—

11 11 8 8 8 8 7 5 5 4 4 4 2 1

1 0 3 3 2 1 3 6 5 4 1 1 2 2

1 2 2 2 3 4 3 2 3 5 8 8 9 10

+

=

—

9 9 7 6 6 6 4 4 2 3 2 1 2 1

1 1 4 4 3 3 3 1 4 1 3 4 0 2

3 3 2 3 4 4 6 8 7 9 8 8 11 10

Tabulka - venku

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 7 / 2002

Broumov Malšovice Kunčice Třebechovice Chlumec n. C. Police n. M. Kratonohy Kosičky Libčany Opatovice Jaroměř Provodov Opočno Myštěves

13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13 13

jsme prohráli 0:1 v Třebechovicích, kde jsme měli více ze hry, ale nevytvořili jsme si šance. Za týden jsme remizovali 0:0 v Opatovicích, když jsme si šance vytvořili, ale neproměnili je. První jarní utkání, ve kterém jsme konečně mohli být spokojeni jak s výsledkem, tak s předvedenou hrou, jsme sehráli doma s Policí, kterou jsme rozdrtili 5:0 po brankách Kycelta, Rusína, Černohlávka a 2x Téra. Poté jsme zvítězili 3:1 na hřišti posledního Opočna, když se trefili Tér, Midloch a Veselý. V dalším kole jsme hostili Jaroměř a po výborné první půli, kdy po vedení 2:0 jsme opět ze zápasu udělali drama a byli rádi za vítězství 3:l, když se trefil 2x Tér a 1x Rusín. Poté jsme podali v Kratonohách asi nejslabší výkon jara a horko těžko zvítězili 2:1. Góly dávali Kycelt a Tér. Následoval dobrý výkon v domácím utkání s Libčany a tradiční výsledek 2:1 po brankách Divíška a Černohlávka. Další víkend jsme si lehce zatrénovali v Myštěvsi, kde domácí neměli šanci a prohráli 0:4. Hatrickem se blýskl Tér, branku přidal Rusín. Po tomto zápase už bylo jasné, že nám postup neunikne, hráči se uklidnili a odnesli to sebevědomé Kunčice, které odjely domů s debaklem 1:5. Za nás se trefili Tér, Konvalina, Midloch, Jerie a Janda. V závěrečném kole jsme ve značně kombinované sestavě prohráli v Malšovicích 0:4, ale tato prohra už nic nezměnila na konečném prvním postupovém místě. Nejlepšími střelci mužstva se stali Midloch, Tér a Rusín, kteří vstřelili 10 branek. Kycelt skóroval 8x a J. Černohlávek s Veselým se trefili 7x do soupeřovy sítě. Kteří hráči se zasloužili o postup: brankáři P. Černohlávek, Špás a Koliáš. Obránci T. Divíšek, Černík, Čepek, Hanuš, Volejník, Volný, Konvalina, Staňo a Janda. Záložníci Kycelt, Rusín, Jerie, Jankovský, Kout, Voborský, Hladík, Ducký, M. Divíšek a T. Midloch. Útočníci J. Černohlávek, M. Midloch, Macura, Veselý, Tér, Kárník, Nebeský a Spejchal. Realizační tým pracoval ve složení trenér Martin Firbacher, asistent a vedoucí mužstva Marek Spejchal, kustod a zdravotník Míra Buřič. Martin Firbacher trenér 33

OHLÉDNUTÍ ZA FOTBALOVOU SEZÓNOU

CHLUMECKÁ KOPANÁ V soutěžním ročníku 2001 - 2002 fotbalových soutěží reprezentovala náš klub následující mužstva: A - mužstvo dospělých - I.B třída B - mužstvo dospělých Chlumec B/Klamoš - okresní přebor starší elévové - okresní soutěž mladší elévové - okresní soutěž Tento ročník byl mezním stavem vzhledem k souvisejícím územním změnám krajů. Stávající východočeský kraj se rozdělí na kraj Pardubický a Královéhradecký. O to důležitější byl proběhlý ročník pro naše A mužstvo, které mělo šanci na postup do vyšší soutěže, a to do I.A třídy. Po podzimní části (o níž jsme informovali v CHL) obsadilo 2. místo a ač oslabené na jaře o řadu hráčů dokázalo svou skupinu vyhrát a postoupit. Potěšující je zvláště skutečnost, že v kádru mužstva jsou hráči pouze z Chlumce a nejbližšího okolí. Výjimkou byl jen Petr Tér - ten je „až“ z Kosiček. Výše je soutěž dospělých podrobněji popsána ve zprávě trenéra mužstva Martina Firbachera. Nemalou radost nám udělali naši mladší elévové, kteří se stali přeborníky okresu bez jediné porážky a vyhráli i halový přebor okresu. Na závěr ve své kategorii vyhráli 22. června i turnaj v Lázních Bělohrad. Starší elévové obsadili ve své soutěži 4. místo. Podrobnější zprávy o mládežnické kopané podali trenéři p. Jaroslav Koza a Jaroslav Machač s Josefem Skalickým na předcházejících stranách.

Od nového soutěžního ročníku budeme mít o jedno družstvo mládeže více, a to o kategorii mladších žáků. Každý z chlapců ve věku do 12 let v našem městě a okolí, který bude mít zájem hrát fotbal (nebo i kopanou), může přijít od 24. 8. 2002 na hřiště a přihlásit se do našich řad. Naše B mužstvo hrající v Klamoši splnilo svůj cíl a udrželo účast v okresním přeboru i pro příští ročník byD až v posledním kole. Ozdobou Chlumce se při příjezdu od Hradce Králové stala dvě travnatá hřiště, o které se, kromě jiných, velkou měrou zasloužil obětavý správce (byD nyní již bývalý) Jaroslav Koza, jemuž za to patří poděkování hráčů a výkonného výboru. Značnou část finančních prostředků a času věnujeme údržbě hrací plochy a okolí. V letošním soutěžním roce (od srpna 2001 do června 2002) jsme vybudovali oplocení východní a severní strany, zhotovili krytou střídačku pro hráče odpovídající zpřísněným kritériím. Do budoucna je nezbytné vyřešit problém veřejných záchodků a dále chceme dokončit oplocení celého areálu s ochranou sítí k silnici, zlepšit stav hlavní tribuny a udržovat stav současných objektů v areálu. Při tom pokračovat ve zlepšování vlastní fotbalové činnosti a postupné doplnění všech kategorií od nejmladších elévů až po dorostence. K tomu by bylo dobré získat do našeho města nějakou střední školu, aby nám naši 15-18 letí neodjížděli do ji-

Proč platíme? (fejeton) Je celosvětovým trendem všude a za všechno platit. Ve snaze přiblížit se Západu se u nás zvyšují ceny téměř všeho. Platy už ne. Asi 1/5 našeho platu připadne na placení daní. Když o tom přemýšlím, zdá se mi, že za chvíli budeme vydělávat na kdeco! Jako v tom vtipu: Sejdou se politici a debatují o tom, kde získat peníze. Jednomyslně se shodnou na tom, že budou vybírat vyšší daně. Už však neví, za co. Proto se 34

ných měst a naopak jezdili z k nám. V průběhu roku probíhala jednání o převodu majetku fotbalového klubu na město. V červnu byla tato jednání uzavřena podpisem darovací smlouvy. Tím je celý areál majetkem města (dosud bylo tréninkové hřiště města a hlavní hřiště majetkem klubu spolu se stavbami, z nichž ale některé částečně stáli na městských pozemcích). Výkonný výbor zvolený na valné hromadě v březnu 2000 a potvrzený na valné hromadě v říjnu 2001 pracoval ve složení: pan Hladík Josef - předseda klubu Ing. Heger Karel - sekretář, Ing. Kycelt Petr, pan Machač Jaroslav a Ing. Vacek Ladislav - jako členové. Závěrem bychom chtěli poděkovat všem našim příznivcům, na mistrovská utkání chodí v průměru cca 150 diváků, dále pak rodičům našich mladých adeptů za čas, který věnují svým dětem i pomoci našemu klubu a také všem sponzorům za jejich materiální a finanční podporu a pomoc. Také chceme poděkovat představitelům města, bez jejichž pomoci si umíme představit naši činnost a zvelebování areálu jen těžko. Zároveň nám dovolte popřát všem výše uvedeným i čtenářům časopisu příjemnou dovolenou a odpočinutí od každodenních povinností tak, aby s nově načerpanými silami mohli pokračovat od srpna v, pro fotbalisty, nové sezóně 2002/2003. S pozdravem sportu zdar a fotbalu zvláště Výkonný výbor FK Chlumec

dohodnou, že vymyslí na každé písmeno v abecedě jednu věc. A tak navrhují. A- auta, B - benzin, C - cigarety... až dojdou k písmenu F. Chvíli přemýšlí. V tom se jeden z nich zvedne a říká: „F jako - fšechno!“. Každý občan si musí platit také zdravotní pojištění. A jsou to nemalé částky. Ale máme z toho něco? Na prvního července nám naši zákonodárci připravili „příjemné“ překvapení. Změnu v cenách za léky. Místo původně necelých 160 Kč jsme hned první den prázdnin nechali v lékárně téměř 500 Kč. Velmi patrný rozdíl. Asi přestaneme chodit k doktorovi. Léky dříve neplacené dnes zřejmě mírně zatíží rozpočet takového „téměř zdravého“ člověka, který však Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

tyto léky potřebuje každý den právě k tomu, aby byl zdravý. Nebo už neplatí to, že je levnější nemocem předcházet než je pak zdlouhavě léčit? Kolik asi stojí takový čtrnáctidenní pobyt v nemocnici? O zubech už ani nemluvím. Zajímalo by mě, kam se ztrácí naše peníze. Všude samé schodky a dluhy a dluhy. Tak občane plaD! Ale ptám se, proč? Průměrnému občanovi se to skoro nevyplatí. Věřím

tomu, že by mě hlavy pomazané řádně vysvětlili, proč musíme platit za všechno a proč nemusíme mít všechno, proč si nesmíme nechat celou hrubou mzdu a proč nám ji stát musí zdanit. Já vím. Zlatý náš Kocourkov. A chleba už je zase dražší...

NENÍ KINSKÝ JAKO KINSKÝ V tisku se objevují zprávy, že v současné době se nejméně devět soudů v České republice zabývá stovkou žalob, které na náš stát podal prostřednictvím svého právního zástupce dr. Jaroslava Čapka kníže František Oldřich Kinský, který žije v Argentině. Dožaduje se navrácení rozsáhlého, zhruba čtyřicetimiliardového majetku, který byl v roce 1945 jako dědictví po jeho otci Ulrichu Ferdinandu Kinském, říšskoněmeckém státním občanu, zkonfiskován podle ustanovení prezidentských dekretů. Jelikož rod Kinských se u nás v Chlumci, stejně jako v celém Česku, těší zasloužené úctě pro své vlastenecké postoje a uvědomělé ztotožnění s československou a českou demokratickou státností, veřejnost se zajímá o bližší informace o tom, kdo je kníže Kinský, který se dnes soudí s Českou republikou o majetek, a jaký je jeho vztah k naší chlumecké větvi rodu Kinských. Čtenáři Chlumeckých listů si možná připomenou obsáhlou pasáž z mé Ságy rodu Kinských, kde jsem se již před lety této otázky dotkl ve vztahu k meziválečné hrozbě německé agrese proti Československé republice: „V řadách české šlechty probíhala tehdy politická diferenciace, urychlovaná mocenským nástupem nacistů a stoupající agresivitou sudetoněmeckého protičeskoslovenského hnutí. Utvářelo se seskupení vlastenecky smýšlející české šlechty, která se čím dál zřetelněji a rozhodněji přimykala k republice a ztotožňovala se s jejími zájmy. Můžeme to doložit řadou výňatků z Kinského vzpomínek.“ ZvlášD výmluvně o smýšlení Zdenka Radslava svědčí zápisy z roku 1938: „Poté, kdy bylo 12. března Rakousko 7 / 2002

připojeno k Německu, připravili nacisté útok na Prahu. Protože jsem udržoval stálý kontakt s prezidentem Benešem, jeho manželkou a ministerským předsedou Milanem Hodžou, byl jsem jimi požádán, abych k sobě pozval lorda Runcimana a jeho misi. Runciman měl být zprostředkovatelem mezi pražskou vládou a českými Němci, jejichž požadavky byly podněcovány nacisty.“ Zdenko Radslav této žádosti vyhověl a lord Runciman byl v žhavém létě 1938 přijat rodinou Kinských na zámku ve ŽIáru a poté i v Chlumci, kam i později za svého dlouhého pobytu v Československu zajížděl přenocovat, když se v hotelu Alcron nedalo vedrem dýchat. Zdenko Radslav Kinský při těchto setkáních anglickému diplomatu objasňoval česká hlediska. Stal se tak českou protiváhou německému nátlaku, který na lorda vyvíjela německá šlechta, Adolf Dubský ze Židlovic, Alain Rohan ze Sychrova, Karel Buquoy z Nových Hradů, Max Hohenlohe, Alfons Aldringen, Karl Khuen-Lützow. Nejagilněji vystupoval vzdálený příbuzný Kinských z bůhvíkolikátého kolena kníže Ulrich Kinský, příslušník poněmčené choceňské rodové větve. K Henleinovi, i když s menším elánem, se hlásil také jeho bratr Rudolf z Moravského Krumlova. Za Němce se pokládal i třetí z bratří této rodové větve Ferdinand Kinský, ale ten nevyvíjel žádnou politickou činnost. Společným předkem chlumeckých a kosteleckých Kinských, kteří zůstali národu věrni, a těchto poněmčených odnoží byl někdejší chlumecký pán hrabě Norbert Oktavián Kinský (zemřel 1719). Postupem desetiletí se rody štěpily a příbuzensky vzdalovaly.

Alena Svobodová

Německá či poněmčelá šlechta v důsledku pozemkové reformy nenáviděla Československou republiku a od jejího rozbití si slibovala navrácení odňaté půdy. Měla vlivné příznivce v Londýně a v příjezdu lorda Runcimana viděla příležitost získat jeho prostřednictvím podporu britské vlády pro Henleina. Proto její příslušníci vytvořili v rámci Henleinovy SdP společenský štáb, který měl zajišDovat lordův pobyt, zejména víkendové rozptýlení na šlechtických sídlech. V čele štábu stál právě Ulrich Kinský, o němž Jan Masaryk svého času psal v hlášení z Londýna, že „si počíná zvlášD zavile“. Zdenko Radslav Kinský, který na Ulricha zanevřel jako na škůdce českých zájmů, se snažil jeho názorový vliv na Runcimana paralyzovat. Na konec zorganizoval manifestační prohlášení vlastenecké české šlechty proti snahám o odtržení pohraničí. Kníže Ulrich Ferdinand Kinský se svou druhou chotí Mathildou se vskutku horlivě podíleli na sudetoněmeckém odtrženeckém hnutí. Narodil se roku 1893 v Chocni, ale hlásil se k německé národnosti (jako celá rodina, poctěná ještě hluboko za rakouských časů povýšením do knížecího stavu, kteréžto povýšení chlumecká hraběcí větev odmítla s tím, že je může přijmout nikoli z rukou císaře, ale výlučně z rukou českého krále). Přestože celý život prožil v českých zemích, nikdy nepovažoval za nutné naučit se česky. V srpnu 1920 mu sice na základě jeho žádosti bylo přiznáno čs. státní občanství, ale jeho nevraživý postoj k československému státu se tím nezměnil. V roce 1928 mu pro neznalost češtiny jako služebního jazyka v československé armádě byla odňata vojenská hodnost důstojníka v záloze. O dva roky později se rozvedl se svou první manželkou, s níž měl dvě 35

MALÉ ZAMYŠLENÍ

dcery, a v roce 1932 se v Mnichově oženil podruhé se zmíněnou již Mathildou Julií, dcerou německého diplomata Hilmara von Busschen-Haddenhausen a argentinské šlechtičny Marie Martinez de Hoz, rozvedenou manželkou německého hraběte Waltera Mumma von Schwarzenstein. V novém manželství se narodila dvojčata Eleonora a Aglaja a 7. října 1936 ve Vídni syn Franz. Kníže Ulrich se, jak již bylo řečeno, agilně začlenil do Henleinova nacistického hnutí. Jako člen SdP udržoval neustálý důvěrný kontakt s vysokými nacistickými kruhy, především s Hitlerovým pobočníkem Fritzem Wiedemannem. Jako bývalý válečný pilot holdoval letectví a svého soukromého letounu používal k letům do Německa na tajné schůzky s nacistickými pohlaváry. Velké zásluhy si v očích henleinovců získal svým jednáním s lordem Runcimanem, který přijal pozvání na jeho lovecký zámeček Balzhütte (Na Tokáni) u České Kamenice. V jakém smyslu na britského vyjednávače působil, lze si snadno odvodit z telegramu, který 29. září 1938 zaslal členu Runcimanovy mise Ashtonu-Gwatkinovi do Mnichova: „Při vzpomínce na Vaši milou návštěvu s lordem Runcimanem na mé Balzhütte zapřísahám Vás, abyste co nejvíce využil svého vlivu v zájmu okamžitého obsazení sudetoněmecké oblasti německou armádou jakožto jediné cesty k okamžitému zastavení všech hrůz, dalšího pustošení a vypalování ze strany českých vojenských oddílů a rudé lůzy, která je většinou již vedena ruskými bolševiky, kteří v posledních dnech přijeli z Moskvy. Toto všechno se děje takovým způsobem, který je horší než husitský duch ve středověku nebo duch Ruska v roce 1918. Pan Beneš a jeho nenávistní Čechové naprosto zešíleli a jsou mimo jakoukoli kontrolu a já nedokážu pochopit, proč právě tento národ má získat podporu světa proti oprávněným požadavkům ostatních národnostních skupin, které byly nuceny setrvat v tomto státě proti svému přání a vůli a které nyní den za dnem trpí to nejhorší, co si lze jen představit. Neměl by se promeškat jediný krok k zastavení pravého bolševismu, který již čtrnáct dní vede svou vlastní válku v srdci Evropy.“ 36

Telegram uplatňuje všechny obvyklé lži Goebbelsovy nacistické propagandy. Žádní bolševici z Moskvy v Československu, jak známo, tehdy nebyli a žádné vraždění Němců a vypalování jejich domovů se nekonalo. Sudetoněmecký Freikorps, jehož příslušníkem byl i kníže Kinský, naopak provedl na tři sta ozbrojených přepadů četnických a celních stanic a úřadoven i vojenských strážních stanovišD a měl na svědomí desítky obětí z řad českých četníků, policistů, příslušníků Finanční stráže i vojáků. Neméně zasloužilou členkou Henleinova protičeskoslovenského hnutí byla i manželka knížete Ulricha Mathilda, která v Chřibské zřídila Dům mládeže SdP a pilně se účastnila všech henleinovských srazů a protistátních demonstrací. V nacistickém duchu také vedla výchovu svých dětí. Po mnichovském diktátu, který přinutil československou vládu vzdát se rozsáhlých pohraničních území, kníže Ulrich Kinský v hloučku vedoucích henleinovských funkcionářů, oblečen do narychlo ušité uniformy SA s hákenkreizem na rukávu hnědé košile, již 6. října 1938 v České Kamenici vítal Adolfa Hitlera při jeho triumfální cestě obsazeným československým územím.

vlády a navrátily se domů do země mateřské“. Plodů své horlivé nacistické aktivity si desátý kníže z rodu Kinských a majitel panství Kamenice, Choceň, Zlonice a Heřmanův Městec dlouho neužil. 19. prosince 1938 nenadále zemřel na infarkt. Ovdovělá kněžna Mathilda, aktivní členka SdP a později NSDAP, odjela po necelých dvou letech, v roce 1940, na panství svých rodičů do Argentiny. V té době již jako všichni sudetští Němci včetně zesnulého Ulricha měla již německé občanství, vztahující se i na její děti. Po německé okupaci českých zemí se ještě stačila postarat, aby část rodinných panství ležících na území Protektorátu Čechy a Morava byla z titulu dědictví převedena na tehdy tříletého syna Franze. Vlastnictví majetku na území Sudetské župy v Německé říši složitě projednával Říšský soud a jednání pro velkou zadluženost majetku zůstalo do konce války neuzavřené. V roce 1945 byl pak veškerý majetek této německé větve rodu Kinských (namísto válečných reparací) zkonfiskován ve prospěch státu. Uplynuly desítky let. Argentinský Němec Franz Ulrich Kinsky si loni ve svých 45 letech náhle usmyslel, že zkusí získat nejenom své české dědictví po

Nově jmenovaný říšský komisař pro Sudetskou župu Konrád Henlein také záhy přicestoval do České Kamenice, aby na slavnostní schůzi městské rady vyslovil dík a nejvyšší uznání knížeti Kinskému, který, jak řekl, „významnou měrou spolupřispěl k tomu, aby se Sudety osvobodily od jha české nad-

otci, ale veškerý otcův majetek v České republice. Najal si českého advokáta Jaroslava Čapka a s jeho pomocí začal zapírat svou německou státní příslušnost a předstírat, že v Argentině žil doposud jako československý občan. Předložením dávno neplatného předválečného čs. pasu oklamal matrikářku Chlumecké listy

MALÉ ZAMYŠLENÍ

městského úřadu Praha 1 Janu Talmanovou tak, že mu omylem nenáležitě vystavila osvědčení o státním občanství České republiky, na něž nemá nárok. Na tomto základě nyní německý kníže žaluje český stát o navrácení majetku.

Český advokát mu při tom za patřičné palmare má bez ohledu na právo a spravedlnost snaživě pomáhat. Je to pokus o průlom do českého právního řádu podnikaný zcela v linii protičeských tradic této větve Kinských. Osmě-

lujeme se doufat, že se pokoutní akce zavánějící bezostyšným cynismem přece jen na konec nezdaří. V zájmu českého státu i dobrého jména poctivého vlasteneckého rodu Kinských. Karel Richter

Upřímnost, spravedlnost, pravda... Zanícený bojovník za pravdu Boží, Mistr Jan Hus, nás nabádá: Ve svém životě na první místo vždy dávejte Písmo svaté (BIBLI), veškeré dění podřizujte autoritě Písma sv., neboD slovo Boží pravdy je živé, mocné a pronikající nad meč na obě strany ostrý a dotírající k srdci člověka co mohutné kladivo. Mistr Jan všechny prosí, aby Pána Boha milovali, jeho slovo velebili a rádi slyšeli a také plnili! Celé Písmo svým voláním nás k novému životu je Boží výzvou k upřímnosti a pravdivosti. Upřímní lidé se Bohu líbí a musí se líbit i nám. Upřímnost a pravdivost mají v Písmu stejná zaslíbení. Když David prosil Boha, aby jeho syna Šalamouna obdařil srdcem upřímným, vyznával: „Znám, Bože, že zpytuješ srdce a že máš zalíbení v upřímnosti.“ David ovšem věděl, že Bůh upřímnost také požaduje. Proto na otázku „Hospodine, kdo bude přebývat ve stánku Tvém?“, může i sám odpovědět jednoznačně „Ten, kdo chodí v upřímnosti, a činí spravedlivost, a mluví pravdu ze srdce svého“ (Ž 15, 1-2). Upřímnost znamená plné otevření srdce. Vytratí-li se z lidského vzta-

hu, pak je zraněno a onemocní i každé přátelství. Poznání, že ten, kdo vyvolal naši důvěru, je jiný, než se tvářil, působí bolestně. Proto vyznáváme, že „nejlepší přítel je Ježíš“, protože víme, že On nikdy nezklame! On nám své srdce otevřel dokonale. A když jsme v ně jen trochu nahlédli, poznali jsme Boží lásku v její plné moci. Uposlechneme-li Ježíšovu výzvu a následujeme-li ho, poznáváme ho jako pravdivého skrz naskrz, který neoklame nikoho. Každé jeho slovo nám je pomocí. Pilátovi zcela oprávněně řekl: „Já jsem se k tomu narodil, abych svědectví vydal pravdě. Nikdo nikdy nevystoupil s takovou rozhodností proti pokrytectví jako On. Proto každé otevření se jemu souvisí nutně i s odvrácením se ode všeho, co je převrácené a lživé a tím i Bohu odporné. Proto také Písmo ze všech svých stran varuje před všemi nepravdivými projevy života: „Zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním... OdhoIte pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání...“ Nepokoušejte

JAK JDE ČAS Jak ten čas běží, jak letí roky, tak se měnil i Chlumec z města starého v město nové a modernější. Když jsem se v roce 1938 přistěhoval z Liberce, Chlumec se mi moc nelíbil. Od nádraží k bývalému hospodářskému družstvu (Liverpool) vedla blátivá cesta. Začátkem tzv. druhé republiky byla vydlážděna právě tato ulice, dále ulice Švermova, ulice vedoucí k nemocnici a ke Kladrubům. Město se měnilo hlavně po roce 1945. AD už to by7 / 2002

se nikdy nějakou nepravost ospravedlňovat. Vědomé lhaní zařazuje Písmo mezi hříchy, které jsou Bohu nejodpornější. Upřímnost v podobě bezelstné otevřenosti vůči Bohu a bližním je nejzákladnější vlastností, na kterou může Bůh navazovat, aby při člověku zahájil dílo obnovy. Bůh vyhlíží upřímné, aby právě při nich mohl zjevovat přetvářející moc své lásky. K upřímnému se vždy má upřímně. Vydat se Bohu s upřímným srdcem znamená vydávat se bezvýhradně v jeho moc a vedení. Boží láska si žádá celého člověka, ne polovičatého. Jde o zaujetí celým srdcem. Jozue, nástupce Mojžíše, nám radí: „Usilovně se snažte milovat Hospodina svého Boha, chodit po všech jeho cestách, přimknout se k němu a sloužit mu z celého srdce a z celé duše své.“ A tak, moji milí čtenáři, učme se i my jako učedníci Kristovi chodit v upřímnosti a v pravdě. Jen tak můžeme být podobni svému Spasiteli a Pánu. K tomu nám dopomáhej Bůh Otec. kazatel J. Tesař

lo veřejné osvětlení, nové chodníky a úprava ulic či kino v budově Dělnického domu. Pomalu mizel ten starý Chlumec, který si už naše děti a vnuci nedovedou ani představit. V pondělí 17. června v podvečer se sešli v klubovně Táborníka sběratelé starých pohlednic a fotografií Chlumce. Bylo opravdu na co se dívat, staré časy promluvily. Pan Novák přinesl tři velká alba, v nichž jsme mohli vidět nejen, jak se naše město měnilo, ale zaujaly nás i fotografie starostů, ředitelů škol i učitelů. Fotografie zachytily i činnost různých spolků. Další album bylo věnováno přírodním krá37

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

sám Chlumecka. Mohli jsme na nich vidět kapličku a vaz Morana v Luhách, dub s rozhlednou na lesní cestě od hájenky k Převýšovu, studánku pod Mračňovkou a mnoho dalších zajímavostí. Na toto zajímavé setkání přinesli staré pohledy a fotografie také pan Kalivoda a pan Brunclík, který nám zároveň promítal zajímavý film, ve kterém bylo zachyceno kácení staré aleje v zámeckém parku a výsadba aleje nové. Pozvání na naše setkání přijali také starosta města ing. Miroslav Uchytil a paní Netíková. Oba hosté byli nadšeni, pohlednice i dobové fotografie se jim velmi líbily. Čas nad prohlídkou těchto zajímavých dokumentů minulosti i současnosti rychle uplynul. Takto strávené tři ho-

dinky byly velkým přínosem nejen pro nás dříve narozené. Určitě by si zde přišli na své i příslušníci mladší generace. VždyD právě z historie vychází i naše současnost. Naši schůzku navštívil i pan Jirousek, který nám ukázal svoji zajímavou sbírku mušlí. A tak se ptám, jestli by nebylo vhodné založit v našem městě Klub sběratelů, a to nejen pohlednic a fotografií, ale i dalších zajímavostí a kuriozit. Chtěl bych spolu s ostatními účastníky naší schůzky poprosit obyvatele našeho města, aby nám věnovali staré pohledy a fotografie, pokud je sami nesbírají. Byla by velká škoda, aby tyto skvosty skončily v odpadkovém koši. Břetislav Holas

U stolu italského regionu Kalábrie

38

RI

E

a samozřejmě Vánoce, kdy se lidové tradice uplatňují nejvíce. Kromě toho, jako ostatně i v jiných katolických zemích, má každé město i vesnice svého patrona, jehož svátek se slaví s velkou

ÁB

O Kalábrii se do značné míry dá říci to, co o Sicílii. Také tam se střídaly kmeny a národy, z nichž každý zanechal stopy v podobě obyčejů, zvyků, pověr a způsobu života vůbec. Když se v Kalábrii zabíjí prase, usuzuje se z jeho vnitřností na budoucí osud domu a jeho obyvatel. Stejně postupovali i staří Řekové. Zajímavé je, že ne všichni příchozí se asimilovali. Do dneška existuje kolonie řecká a albánská se svými kroji, zvyky a dokonce i jazykem. Albánské kroje jsou obzvláště pestré a bohaté, kroje obyvatel hor jsou spíše tlumených barev a podstatně chudší. Do krojů se obyvatelstvo obléká především v neděli a o svátcích, na jejichž nedostatek si nemůže stěžovat. Tři nejdůležitější jsou karneval, zcela odlišný od benátského, dále slavnosti během Svatého týdne před Velikonocemi, který vrcholí křížovou cestou a hojně navštěvovaným procesím na Velký pátek,

KA L

Z italské boty patří regionu Kalábrie (Calabria) špička a velká část podrážky. Podpatek je pak součástí regionu Apulie, italsky Puglia. 90 % povrchu Kalábrie tvoří kopce a hory, v zimě pokryté sněhem. Tím je dána možnost provozovat zimní sporty i na samém jihu Itálie. 800 kilometrů pobřeží Tyrhénského a Ionského moře poskytuje dostatek příležitostí ke koupání. Místa je dost, neboD Kalábrie je řídce obydlená: na 15.000 km2 žije něco přes 2.000.000 obyvatel. 32 km dlouhá Mesinská úžina odděluje Kalábrii, t.j. italskou pevninu, od ostrova Sicílie. Přesto však jsou do jisté míry spojeny. Kalábrie sloužila různým národům a kulturám jako most, a to v obou směrech. V současné době úžina nepředstavuje žádnou velkou překážku. Příslušně vybavené lodi přepravují za necelých 40 minut nejen cestující, ale i auta a dokonce celé vlaky.

Reggio

di Calabria

pompou. Většinou končí lidovou slavností, na kterou přijíždějí i rodáci žijící v zahraničí, kteří svou dovolenou Chlumecké listy

TAJEMSTVÍ KUCHYNĚ

plánují tak, aby v tu dobu byli „doma“. Často se sejde celá, velmi rozvětvená a tím i početná rodina. Je to příležitost, která se naskýtá jen jednou ročně. Kalábrie byla v 5. a 6. století před Kristem součástí Velkého Řecka a její města oplývala bohatstvím. Po dobytí území Římany bývalého blahobytu již nikdy nedosáhla. Naopak. Až do 20. století patřila k nejchudším oblastem v Evropě. Obyvatelstvo bylo nuceno ve třech velkých vlnách masově emigrovat. Koncem 18. století odcházelo buI do střední či severní Itálie nebo do Argentiny, Brazílie a Mexika, ve 20. - 50. letech minulého století do USA a Argentiny, v Evropě pak do Francie, Německa, Belgie a Švýcarska. V 50. - 70. letech docházelo k přesunům hlavně uvnitř země, a to z jihu na průmyslový sever. Ekonomický obrat přišel až s Evropskou unií, která italský jih silně podporovala a dosud podporuje. Začal se zakládat průmysl, především chemický, továrny na zpracovávání zinku, ovoce a zeleniny a vznikaly elektrárny. Jedním z největších měst Kalábrie je hlavní město stejnojmenné provincie Reggio Calabria, současně přístav, ze kterého vyplouvají lodě na Sicílii. Několikrát bylo postiženo zemětřesením a bylo zničeno. Italové vyvodili důsledky: vyvinuli stavební postupy, jejichž výsledkem jsou domy odolávající otřesům. Kromě toho je tam zakázáno stavět výškové budovy, takže Reggio Calabria je snad jediným větším italským městem bez mrakodrapů. Za klidného a horkého počasí lze pozorovat přírodní úkaz zvaný fata morgana - město se zrcadlí ve vzduchu nad mořem. Další hlavní město provincie identického jména je Crotone na pobřeží Ionského moře, v antice proslavené krásou svých žen a zdatností místních atletů. Jeden z nich, Milon z Crotone, ohromný jedlík a šestinásobný vítěz olympijských her, měl takovou sílu a apetit, že byl s to se s býkem na ramenou proběhnout po stadionu, poté býka zabil a na posezení snědl. Zemřel však hrozným způsobem. Již stár, chtěl roztrhnout naštípnutý kmen stromu holýma rukama. V tu chvíli, kdy se kmene chopil, se obě části sevřely a přiskříply mu ruce. Nemohl se osvobodit a padl za oběD divé zvěři. 7 / 2002

Město Crotone, někdejší řeckou kolonii, proslavil i jiný muž, který se tam kolem roku 530 před Kristem usadil a založil svou školu. Byl to Pythagoras známý z hodin matematiky vzorcem c2 = a2+b2, neboli „čtverec na přeponě trojúhelníka pravoúhlého...“. Podle novějších výzkumů k této cti přišel jako slepý k houslím. Formule prý pochází z doby dřívější a byla mu jen připsána. Třetí město a provincie je Cataranzo vzdálené několik kilometrů od tzv. „Jasmínového pobřeží“, části Ionského moře, pojmenovaného podle množství keřů jasmínu tam rostoucích. Město zbohatlo zpracováváním hedvábí dováženého z Orientu, výrobou sametu a damašku. Řemesla v Kalábrii nejsou mrtvá ani dnes; vyrábějí se ručně tkané látky, keramika, proutěné zboží, tepané předměty z kovu, dýmky, hudební nástroje, hlavně strunové, parfémy. Původně byl jih Itálie zalesněn. Stavba lodí však vyžadovala stále více dřeva, a tak byly lesy nakonec vykáceny. Úrodná zemina se na často prudkých svazích nemohla udržet, byla smyta dešti, čímž docházelo a dosud dochází k sesuvům půdy. Když člověk touto krajinou projíždí, má pocit, že se pohybuje na jiné planetě. Tento dojem posiluje i to, že dálnice je málo frekventovaná a často není vidět člověka, natož auto. V poslední době byly vypracovány projekty na znovuzalesnění italského jihu. To je ovšem program velmi dlouhodobý. Zemědělství se proto omezuje na nížiny na pobřeží a na údolí v povodí řek. Vegetaci se ve vyprahlé Kalábrii daří, jen pokud má dostatek vláhy. Pěstují se tam citrusy, olivy, réva, artyčoky, paprika, fíky, rostou tam jedlé kaštany a korkové duby. Ze zeleniny jsou zvláště oblíbené lilky, kterým tamní klima ohromně vyhovuje. Přišly z Číny nebo z Indie a v Kalábrii rychle zdomácněly. Ve střední a severní Itálii to trvalo déle, neboD z nějakého nepochopitelného důvodu se tamní obyvatelstvo domnívalo, že vyvolávají duševní choroby a slabomyslnost. To se naštěstí ukázalo jako nepravdivé. S trochou odvahy můžete pár specialit z Kalabtie vyzkoušet sami.

Melanzane al pomodoro Lilky s rajčaty 1 kg dlouhých lilků 400 g rajčat 1 stroužek česneku olej na smažení svazek bazalky, strouhaný parmazán Lilky umýt, podélně nakrájet na plátky a opéci na oleji a dát stranou. Rajčata sloupnout, nakrájet na kousky. Spolu s česnekem na prudkém ohni asi 7 minut dusit, přidat opečené lilky a dusit dalších 6 - 7 minut. Nakonec přimíchat bazalku - několik lístků si ponechat na ozdobu - , osolit a ještě 5 minut nechat na ohni. Přimíchat sýr a ozdobit zbylými lístky.

Parmiggiana di melanzane alla calabrese Lilkový nákyp 2 kg lilků 3 lžíce mouky olej na smažení 500 g oloupaných rajčat 6 - 7 lžíc olivového oleje 10 lístků bazalky 200 g hovězí sekané 5 vajec 3 lžíce strouhanky 2 lžíce nakrájené petržilky sůl a pepř 200 g sýra caciocavallo - typ tvrdého sýra 100 g tvrdého salámu 100 g parmazánu Omyté lilky nakrájet na tenké plátky a lehce posolit. Dát do cedníku a nechat okapat. Poprášit moukou a v dostatečném množství oleje opéci. Dát stranou. Rajčata sloupnout, propasírovat či rozmixovat, osolit, s olejem a bazalkou na slabém ohni vařit. Měla by vzniknout hustší omáčka. Sekanou osolit a opepřit, přidat strouhanku, 3 vejce, pokrájenou petržilku a vypracovat těsto. Zformovat malé krokety a opéci je na oleji. Zbývající 2 vejce uvařit natvrdo a nakrájet na tenká kolečka. Na dno ohnivzdorné misky dát nejprve trochu omáčky, polovinu lilků, posypat parmazánem, na něj rozložit krokety, na ně nakrájená vejce, kolečka salámu a plátky sýra, přelít částí omáčky. Přikrýt zbylými lilky a zbytkem omáčky. V předehřáté troubě při 200 °C péci asi 30 min. Servírovat horké. 39

ČASY MINULÉ

Pitta (nepřeložitelný jihoitalský název pro slaný koláč podobný pizze) 30 g kvasnic 600 g pšeničné mouky 3 lžíce olivového oleje sůl, voda Kvasnice rozpustit v troše teplé vody. Na vále zpracovat mouku, rozpuštěné kvasnice, olej, sůl a tolik vody, aby vzniklo těsto jako na tažený závin. Z těsta udělat bochánek a při pokojové teplotě nechat asi hodinu kynout. Objem by se měl zdvojnásobit. Pak těsto přendat do olejem vymazané mísy a nechat ještě kynout. Rozválet na kruhovou placku (jako pizzu) a položit na naolejovaný plech. Jedna z možností jak pittu obložit: 300 g rajčat 2 zelené papriky 6 lístků bazalky, olivový olej 10 černých oliv 2 lžíce kaparů nastrouhaný ovčí sýr Rajčata a papriky zbavit semen, nakrájet je na kousky a s bazalkou na oleji trochu podusit. Směsí potřít pittu, obložit olivami a kapary, posypat sýrem, pokapat olejem a v předehřáté troubě při 230 °C péci 20 - 30 minut.

Ryby jsou i v kuchyni Kalábrie silně zastoupeny, většinou však druhy, které známe víceméně z doslechu. Nicméně by je snad mohla zastoupit nějaká sladkovodní rybka.

citrónová kůra z jednoho citrónu velké sušené fíky, med Ořechy při 190 °C 5 - 10 minut péci, slupku odrhnout, nejlépe v utěrce. Mandle přelít vařící vodou. Slupka se pak dá lehce odstranit. Obojí nasekat, přidat citrónovou kůru. Fíky naříznout a naplnit je masou, dát na vymaštěný plech, pokapat medem a v předehřáté troubě při 180 °C 10 minut péct.

Pesce spada alla ghiotta

Liquore di limoni

Mečoun po labužnicku 1 kg mečouna nakrájeného na tenké plátky 4 lístky bazalky 250 g strouhanky 200 g pasírovaných rajčat svazek nakrájené petržilky 3-4 lžíce olivového oleje 3 lžíce kaparů, sůl 100 g černých nakrájených oliv 1 nadrobno nakrájená paprička Z rajčat a bazalky uvařit hustší omáčku. Osolit. V jiné nádobě smíchat ostatní, je-li třeba, přilít trochu vody. Nádivku rozdělit na plátky, ty srolovat, konce spíchnout párátkem a opéci na oleji. Přilít rajčatovou omáčku a na mírném ohni nechat slabě vařit.

Citrónový likér citrónová kůra z 5 citrónů 500 ml žitné 400 g cukru Z citrónové kůry odstranit bílou dužinu a nakrájet ji na tenké proužky. Přilít alkohol a 6 dní nechat stát na temném místě. Cukr rozpustit ve 450 ml vařící vody a vařit tak dlouho, dokud se cukr dokonale nerozpustí. Nechat vychladnout. Kůru vyndat z alkoholu a dát ji do cukrové vody. Nechat stát 2 dny. Pak kůru odstranit. Přilít alkohol a likér několikrát přes filtrační papír přefiltrovat. Nalít do láhve a nevypít ji najednou.

30 g kaparů olivový olej, dobromysl Ingredience rozdělit na těsto a péci jako předchozí.

Fichi secchi ripieni Plněné sušené fíky 60 g lískových ořechů 60 g mandlí

Jiná možnost: 8 slaných sardelí, drcený pepř

Jan Těšík:

PAMĚTI MÉHO ŽIVOTA NA RUSI

Ve dnech našeho pobytu v Čeljabinsku navštívil jsem také jednou večer hroby našich hochů na hřbitově. Pravda, krásný společný pomník zdobil v rohu ohražené místečko, kde věčným spánkem spaly již oběti vojny. Zůstal jsem státi nad mohylami hrdinů a hlavou mi bleskla myšlenka, jak asi doma se na ně těší ženy, matky, milenky a jaká bude asi jejich bolest, až se dozvědí o smrti svých drahých. Jak se budou horlivě vyptávati - šDastných, kteří se navrátili domů (představuji si, že vojsko, které se vrátí, půjde přes Čechy v pochodovém po40

I když je Kalábrie pro nás trochu z ruky, je to region hodný návštěvy už proto, že je v mnoha ohledech tak odlišný od střední Evropy. Při cestě na Sicílii se zastávka přímo nabízí. Hana Tomsová

řádku), kde je náš Václav? Kde jest, nevíte, můj syn Josef? Byl u toho a toho pluku atd. a jaké zklamání, jaká strašná bolest, odpoví-li někdo, jež ho znal: Zůstaňte klidna, no on - on - on - jest mrtev. Následuje výkřik, výkřik, v němž obsaženo vše. Zoufalý pláč a lomení rukami zaniká v šumu. Plukovní hudba přehluší nářek nešDastné - vojsko jde dál. Celý ten obraz viděl jsem jako ve snu a sám jsem zřel sebe mezi těmi šDastnými. Oh, kéž by Prozřetelnost ke mně byla milosrdna a já dočkal se toho štěstí.

Také v Čeljabinsku na svátky 1918 nás stihla zpráva o padnutí města Permu. To již vzali „Sebírci“ pod vedením generála, jehož jméno „Popeljajev“. To byl první pronikavý úspěch tzv. „sibiřské armády“. Naše vojska byla již skoro všechna z fronty stažena kromě pátého a sedmého pluku, které byly ještě někde stranou Kunguru. Dne 4. ledna 1919 jsme vyjeli směrem k Jekatěrinburgu. Již jsme se těšili na toto město a zvláště na generála „Štefanika“, který přijel z vlasti a který byl již několik dní tam. Však v Ufalej (městečko ležící na trati asi na poloviChlumecké listy

ČASY MINULÉ

ně mezi Čeljabinsk - Jekatěrinburg) nás opět nechal stát, prý nádraží v Jekatěrinburgu přeplněno. Zde stála na oddych naše pátá baterie, která, vidouc, že jsme tam nuceni stát, pořádala zábavu, na které jsme hráli. 8. t. m. jsme vyjeli a konečně 9. přijeli na nádraží „Jekatěrinburg II“. První naší starostí bylo odevzdat lístky, které jsme posílali do vlasti po členech „odbočky“. S příjezdem generála Štefanika jako ministra vojenství naší republiky rozpadlo se totiž složení naší vlády v Rusku (národní odbočka) a někteří její členové byli ním poslány do vlasti. Mezi těmito byl také „Janík Frant.“ z Chlumce. „Bohdan Pavlů“ byl ustanoven (až po odjezdu Štefanika) jako plnomocník české vlády na Rusi. Nastal přerod, o kterém se dále podrobněji rozepíši.

Po jídle, které jsme zalili douškem vody, hráli jsme v karty. Ovšem bez peněz. Ruského duráčka, šedesát šest a naposledy „akulinu“. Tato hra jest podobná našemu „černému Petru“ jen s tím rozdílem, že žaludské eso zamění „zelená dáma“. Bavili jsme se tak dlouho do noci. To byla jedna ruská rodina, kam jsem chodil jako domů a kde jsem na chvíli na všecku svízel zapomínal. Šestého února (právě ve výročí mojí svatby) zemřel z našeho středu druhý křídlovák „Gregor“. Tyfus učinil ko-

čali již běhat pro „vintovky“, chtíc tu pakáž Kolčakovu postřílet. Bohudík nedošlo k ničemu. Na jedné straně Kolčak poslal naší vládě přípis hluboké lítosti nad smutným případem, a na druhé se proslýchalo, že onen žoldák vrah byl vyznamenán. Kap. Tichý druhý den podlehl svému zranění. Jeho žena, Češka byla nad ztrátou milovaného muže celá zoufalá, a když jsme ho pohřbili, zapomnělo se na to brzy, tak jako se zapomíná na všecko, co nám přímo neurve kus srdce. Dne 4. 3. navečer nám bylo oznámeno, že

Ruské Vánoce 1918 V Jekatěrinburgu měl jsem známou rodinu nádražního zřízence „Serbjakova“. Bydleli u samého nádraží. U nich jsem také prožíval svátky vánoční, které oni světí za 13 dní po našich následkem datumu. Sotva se „Uban“ Feodorovič dozvěděl, že naše hudba přijela, již mě vyhledal a nedal pokoje, dokud jsem s ním nešel k nim. Bylo to hned ten den, když jsme přijeli 9. 1. Tam již bylo prostřeno: studené nakrájené maso, mísy různého „pirožného“ (buchet), uprostřed stolu stál kypící samovar a vedle něho - láhev s kořalkou. To není jako u nás, že čiperná kuchařka obíhá stále a posluhuje. Zde se prostě všecko narovná na stůl a „všichni“ zasednou. Tak bylo také u nich. Zasedli jsme kol prostranného stolu a bylo nás dosti. On, Serbjakov, jeho žena, 18letá dcera Táňa, druhá 19letá Olga, třetí 13letá Julie, 10letý syn Nikolaj a jejich jakési známé 2 slečny. Kdo v Rusku nebyl a přišel by hned na takovou hostinu, lecčemus by se velice podivil. Předně by ho překvapily buchty. Ty nejsou plněny jako u nás tvarohem, mákem a všelikými ovocnými povidly, nýbrž vejci, rýží a masem. Nesmíš však na sobě dát znát, že ti to nechutná, tím bys hostitele urazil, to musíš do sebe cpát, kdyby se ti žaludek měl utrhnout. 7 / 2002

Kulometčíci 4. čs. pluku v Ufě na Urale nec jeho mladému životu. Koupili jsme mu věnec, na nějž jsme se složili a třetí den doprovodili na poslední cestě. Budiž mu země lehká, byl to hodný člověk. Šestnáctého t. m. přijel do Jekatěrinburgu „vládce Kolčak“. S jeho příjezdem ztratili jsme jednoho dobrého našeho člověka „kap. Tichého“. Prý nedorozuměním. Věc se měla následovně: Když měl Kolčak vjíždět na nádraží, byly všechny vchody na peron uzavřeny. Nikdo tam nesměl ani z našich. Když přijel, byla tato stráž ještě zesílena jeho osobní stráží. V ten samý čas byl Tichý u našeho náčelníka stanice za jakousi záležitostí. Když byl hotov, chtěl vyjíti, však stráž ho nechtěla pustit. On něco chtěl promluvit, však nedořekl. Bodák Kolčakového žoldáka vnikl mu v hruI a těžce ranil. Dalo dosti práce uklidnit naše hochy, kteří za-

druhý den půjdeme na pohřeb jakési ruské dívce, která se zastřelila neznámo proč. Ani jsem si toho nepovšiml, byloD takových případů dosti, však druhý den, když jsme přišli do „Turčaninovské“ ulice, kde před domem číslo 35 ležela v odkryté rakvi ona dívka, obklopena zástupcem lidí, a já jsem se prodral blíže, bych se jí podíval do tváře - bože to překvapení, ten úžas, který se mě zmocnil, nemohu perem vyjádřit. Tam ležela v bílém šatě, ruce na prsou zkřížené, s trpkým úsměvem na rtech moje známá dívka (s kterou jsem se za zvláštních okolností seznámil) mrtva. Byla to jediná dcera bohatého soukromníka „Česnokova“ a jmenovala se Dusa. Její milenec, náš člověk, jakýsi Vácha Jos. od pěší rozvědky našeho pluku, byl také na pohřbu přítomen. Celou cestu na hřbitov mi tanula 41

ČASY MINULÉ

na mysli otázka, co dohnalo asi nešDastnou k onomu kroku. Proto po pohřbu čekal jsem na její věrnou kamarádku, provdanou za Čecha „Fofuňku“ od koňské rozvědky též našeho pluku. Byla taktéž se svým mužem na pohřbu věrné kolegyni a od ní doufal jsem se dozvědět příčinu smrti pohřbené. Bylo ten den hodně zima, tak mě výše uvedená, jejíž jméno po rodičích

silí, křičela o pomoc. Však nikdo nepřicházel a ona podlehla. Když již po všem, přišla sousedka, že prý se jí zdálo, že někdo křičí. Dusa v návalu studu to popřela. Přišli rodiče a ani jim neměla odvahu říci, čeho se na ní jejich kvartýrant dopustil. Však horší teprve přišlo. Nezůstalo to bez následků a ona se cítila matkou. Od té doby, co to na sobě poznala, pokračovala Marie, pomýšlela Dusa na smrt.

5. čs. pluk odevzdává část výzbroje v Penze (březen 1918) bylo „Marie Bělovousová“, pozvala k nim, tam prý mi to řekne. Také ještě ten den večer jsem tam šel. Vypravovala: Svého času někdy na začátku ledna t. r. přišel k „Česnokovům“ srbský důstojník, prose, by mu najali jednu komnatu. Oni zprvu nechtěli, jelikož jsouce zámožní, toho nepotřebovali, však na jeho opětovné prošení komnatu mu přepustili. On brzy zadíval se do černých, hlubokých očí Dusy a pronásledoval ji svými milostnými návrhy. Ovšem rodiče její o tom nevěděli. Ona však měla nápadníka onoho „Váchu Jos.“, a proto, jak mohla, Srbovi se vyhýbala. Až jednoho dne on dostal, po čem toužil. Dusini rodiče odešli kamsi k známým a ona zůstala s dotyčným Srbem sama doma. Tento začal na ni prudce útočit a když začínal již užívat ná42

Já jsem tomu nevěřila, pravila dále Marie a již jsem byla odhodlána proti vůli Dusy to říci jejím rodičům, když ona, svým úmyslem se zabít, mě předešla. Pokračovala: Bylo to v pátek 3. března, Dusa byla u nás, bychom já s mužem večer přišli k nim oslavit její jmeniny. Neodkázali jsme. Přišli jsme k nim večer. Tam již byl její nápadník Vácha. Srb přítomen nebyl. Toho Dusa nemohla vidět. Načala večeře. Bylo mi až nápadno, jak se nutila do veselosti. Po večeři jsme tančili při gramofoně. Stále nás zdržovala, bychom ještě nechodili domů, a když přece již nadešla doba, se všemi z nás se líbala, dávajíc nám sbohem. Potom můj muž si chtěl jít do vedlejší komnaty pro plášD, však ona ho předešla, řkouc, že mu ho přinese. Vběhla tam a v následujícím okamžiku třeskla rána. Běžíme tam, však za-

stali jsme Dusu již dokonávající, s ranou do spánku se usmrtila. Střelila se z mužova revolveru, který byl při plášti. ToD vše. Jen o to Vás prosím, pane Těšíku, pokračovala „Marie“, nikomu to neříkejte. Rodiče její i Vácha nevědí o ničem, jen já jediná a nechci, aby vzpomínku na ni měli zkalenu. Vám to povídám proto, poněvadž vím, jak Vás Dusa měla ráda, jak často na Vás vzpomínala a jak litovala, že jste ženat. Tím více jste stoupl v jejích očích, když jste jí řekl, by Vás pustila z hlavy, že máte ženu a děti. A abych nezapomněla, praví, máte přijít k Česnokovům. Dusa nechala jakousi závěD a tam Vám něco odkazuje. Tím končila. Asi třetí den šel jsem k rodičům zemřelé. Nikdy jsem tam nebyl, a proto nevěděl jsem, jak mě přivítají, neboD oni měli za to, že se střelila skrz Váchu, tak jsem předpokládal, že budou Čecha nenávidět. Však jak jsem vkročil do dveří a představil se, ihned mě zavedl p. Česnokov do komnaty a byl rád, že jsem přišel, řkouc, že mě již čekali. Na to mě přinesla jeho žena, Dusy matka, psaní, které psala zemřelá krátce před svou smrtí. Psala, že nikoho ze své smrti neviní a odkazovala v něm známým a Váchovi různé svoje maličkosti, mezi nimi na hlavu šátek hedvábný - mně. Byl to šátek, který měla na hlavě při našem prvním setkání. Dále mi vypravovala její matka, že Dusa měla již v svojí almaře připraveny celé bílé šaty (do rakve), aby oni nevěděli. Také v psaní byl psaný pro mě od ní „poslední pozdrav“. Ubohá.

Moje setkání s ní Bylo krásné srpnové odpoledne, jedno z takových, jakých bývá na Urale pořídku. Žádný velký žár, jak obyčejně zde bývá. Nebe čisté, modré, jako hladina jezera, a slabý vánek ochlazoval bujné paprsky sluneční. Hráli jsme opět na pohřbu několika našim ubitým bratřím, přivezeným z bojiště. Cesta z nádraží na hřbitov byla dost dlouhá, protože pohřební průvod chodil vždy skrze městské ulice. Po cestě se k nám přidávalo s námi sympatizující obyvatelstvo, z velké většiny vždy Chlumecké listy

ČASY MINULÉ

ze středních stavů a zchudlých pracujících vrstev. Bohatá inteligence zúčastněna nikdy nebyla, a když tak velmi slabě. Hřbitov sám nalézá se asi jednu verstu od města, na severovýchodní straně u samého lesa. Tam jsme doprovázeli naše milé druhy k poslednímu odpočinku. V onen výše uvedený den se k nám přidalo velké množství lidí, kteří první na hřbitově obklopili připravený hrob. Ovšem spíše ze zvědavosti, nežli z jakékoliv druhé pohnutky. My, hudba, čekali jsme na straně, čekajíce na znamení, až budou spouštět do hrobů, bychom zahráli naposled padlým druhům tklivou naši národní hymnu „Kde domov můj“. Vedle mě stály dvě slečny. Jedna vyšší, modrooká, druhá o něco menší, s očima černýma, milého výrazu v líci a - plačící. Když jsme přehráli hymnu, ptal jsem se jí, proč pláče a jestli snad dokonce nemá mezi padlými někoho známého. Načež ona odpověděla, že ne, že však jest jí každého našeho za-

bitého tolik líto, že se nemůže přemoci, aby neplakala. Mluvil jsem s ní ještě chvíli, až povel k odchodu náš hovor přerušil. To bylo moje první setkání s Dusou Česnokovou (neboD ona to byla) a s její kamarádkou Marií Bělovousovou. Po druhé jsem se s ní sešel náhodně v kinematografu. Byla tam opět se svou nerozlučnou přítelkyní Marií. Bavil jsem se s nimi již jako se starými známými, však na Duse jsem pozoroval, že jí nejsem lhostejným. Já ale jsem si toho hrubě nevšímal, ba přiznávám se, že mi to lichotilo. VždyD všichni na světě jsme více méně ješitnými. Však když mě poslala pohlední lístek a po něm hned psaní, v němž dala silně na sobě znáti svoje city, třebaže nepřímo, přece mě to zarazilo, a při nejbližším setkání jsem jí řekl, by mi odpustila, že její city opětovat nemohu, neboD mám doma ženu, kterou upřímně mám rád a dvě dcerušky. Dodnes vidím, jak na ni působila moje slova. OdpusDte, pravila rozechvělým

hlasem, já jsem to nevěděla. Však přesto Vás budu mít vždycky ráda, to mi nemůže nikdo, ba ani vy sám zakázat. Na to mě rychle opustila. Za krátký čas jsme na to odjeli do Ufy a když jsme se vrátili, dozvěděl jsem se, že za ní chodí a chce se s ní ženit Josef Vácha od našeho pluku. Nestaral jsem se o ni více a také jsem ji živou více nespatřil. Až 5. března v rakvi. Proto tak mocně na mě působila její smrt, tak silně mě to rozrušilo. Budiž jí nešDastné země lehkou. Dostanou-li se někdy tyto řádky, ženuško milá, Tobě do rukou, snad vznikne v duši Tvé nedůvěra, však věz, že ničeho jsem nezamlčel, ničeho nepřidal a že moje srdce patřilo, patří a bude patřit jedině Tobě. Jen jedna láska pravá může býti Jen jedno slunéčko denně svítí I když na chvíli mraky zahalí jeho svit Však láska - pravá láska - jen jednou v životě může být.

KOSTELNÍ ZÁHADA (Příběhy elektrotechnické z bývalého Eramu) Právě jsme dostali objednávku od předsedy MNV ze Žiželic. ProveIte osvětlení věžních hodin a zhotovte přívod k elektromotoru, který bude natahovat nový hodinový stroj. Přemýšlím, komu mám tuto zakázku svěřit. Náhle mi je vše jasné, vždyD Pepíkovo příjmení Nepokoj je vlastně součástkou téměř každých hodin. Když otevřeme hodiny, ihned nás zaujme takový segment, který sebou neustále mrská sem a tam. Domnívám se, že bych vlastně Pepu urazil, kdybych mu tuto zakázku vzhledem k jeho příjmení nezadal. V den D startujeme, já mu vezu nějaký materiál a na místě samém, spolu s předsedou, provádíme dohodu, jak bude práce provedena. Pepa je spolehlivý, pouští se do díla, práce mu rychle přibývá. Sám hodinový stroj spočívá ve velké skříni, kte7 / 2002

rá je téměř celá prosklená. My jsme dostali za úkol přivést třífázový proud k motoru, který automaticky celý hodinový stroj natahuje. Z věže visí na několikametrové tyči kyvadlo, které musí být v první chvíli běhu uvedeno do pohybu ručně. Pepa má radost, vše je hotovo, jen zapnout hlavní vypínač. Stisk - motor natáhl hodinový stroj, jen zhoupnout kyvadlo. TeI se to stalo! Pepa se rozmáchl přece jen trochu více, než bylo zapotřebí. Kyvadlo spadlo na zem, pružina nevydržela. To chce klid. Pepa bere z montážní tašky dva šroubky do dřeva, šroubovák a navrtávák a kousek elektrikářského drátu. Vyběhl do věže, kyvadlo znovu vyvěsil a je hotovo, rychle zmizet. Tehdy předsedovi hlásí, „pozvěte si firmu od těch hodin, aD Vám to dají do chodu.“ Sled událostí se odvíjel rychle. Přijel montér z Prahy, ale jeho

snaha uvést hodiny do chodu byla marná. Nakonec se omluvil a slíbil, že přijede jejich mistr. To už jsem dostal pozvánku i já, který o Pepových šroubkách na kyvadle neměl ani potuchy. Přijel i mistr z Prahy i jeho snaha se zdála být marná. Hodiny stále trucovaly, vždy jen tik-tik a zase dost. To už měl mistr vyhrnuté rukávy a stále prohlížel soukolí, když najednou vykřikl, „přineste baterku, já si posvítím do věže.“ Bylo to hotové, závada objevena, dva šroubky a kus speciálního elektrického drátu byly němí svědci oné závady. Spravila to nová pružina na kyvadle a my jsme měli hodně práce, abychom nemuseli platit zbytečnou cestu mistrovi z Elektročasu Praha. Nakonec vše dobře dopadlo. Jindřich Celler 43

ZDRAVÍ

Přírodní lékařská věda

ŠETRNÁ MEDICÍNA PRO ŽENY V ženském lékařství mají přírodní léčivé prostředky svoje pevné místo. VždyD přírodní medicína nezná téměř žádné vedlejší účinky. V současné době se při léčení stále častěji uplatňuje přírodní terapie a jsou to především ženy, které vyhledávají nové nebo jiné cesty ke zdraví. Průzkumy uvádějí, že 74 % žen používá léčivé přípravky na přírodní bázi. Řada lékařů předepisuje rostlinné nebo homeopatické preparáty, pokud se jedná o léčení poruch menstruačního cyklu, bolestí při menstruaci nebo potíží v klimakteriu. V laboratořích byly zkoumány účinné látky z klasických bylin pro ženy, jako je brutnák, mochna husí, drmek obecný, ploštičník či třezalka, jejichž používání se v lidovém léčitelství přenášelo z generace na generaci. Velkou předností léčivých bylin je fakt, že většina z nich nemá téměř žádné vedlejší účinky. Kapička hořkosti přesto zůstává - jejich účinek je slabší a pomalejší než u syntetických léků. Přípravky se většinou musejí užívat nepřetržitě a po delší dobu. Šetrná medicína má však své hranice. Když koření či zábaly nepomáhají zastavit potíže, které sílí a jsou stále intenzivnější, je na řadě lékařská rada. Čím dříve je porucha rozpoznána a léčena, tím lépe.

Přirozená pomoc při nejčastějších potížích Při menstruaci pomáhá například teplo na podbřišku, to mnoha ženám uleví. Teplo podporuje prokrvování a uvolňuje křeče. Uvolnění přináší i čaj z mochny husí - 1 až 2 čajové lžičky přelijte vroucí vodou a nechte přikryté deset minut louhovat. Šálek čerstvě připraveného čaje pijte několikrát denně. K potlačení bolestí a křečí jsou vhodné např. preparáty s paracetamolem nebo ibuprofenem. Při nepravi44

delném cyklu pomáhá drmek obecný. Pokud ale krvácení trvá déle než sedm dní, vůbec nenastane nebo je nepřirozeně silné a doprovázené silnými bolestmi, měl by příčinu určit gynekolog. Při potížích před menstruací je dobré vše, co odvodňuje - bylinkový čaj místo kávy, koření místo soli. Často pomáhá vitamin B6 nebo nenasycené mastné kyseliny ze semínek brutnáku či olej z pupalky obecné. Tyto doplňky výživy je možno koupit v lékárně. Důležité je užívat rostlinné preparáty pravidelně a preventivně. Při silných potížích se poraIte s gynekologem. U mnoha žen se stav zlepší užíváním antikoncepce. Při bolestech hlavy vám může pomoci pár kapek oleje z máty peprné nalitých před spaním na polštář nebo studený obklad na čelo. Při silnější bolesti je možno užít analgetika, např. kyselinu acetylsalicylovou, ibuprofen nebo paracetamol. Vždy dodržujte doporučené dávkování. Při častých a silných bolestech hlavy, které dlouho přetrvávají nebo které odolávají domácímu léčení, navštivte lékaře. Při inkontinenci pomáhají cílená rehabilitační cvičení na svalstvo pánevního dna a také dýchací a uvolňující cvičení. Jako rostlinná pomoc jsou k dispozici preparáty z celíku a extrakt z dýňových semínek. Kdy navštívit lékaře? Varujícím znakem jsou stopy krve v moči, bolesti a křeče, horečka. Tyto potíže mohou provázet záněty močových cest. V klimakteriu trpí třetina žen silnými obtížemi, například návaly horka, poruchami spánku, vnitřním nekli-

dem nebo depresivními náladami. Které rostliny lze použít? Například drmek obecný či ploštičník. Při nadměrném pocení a návalech horka uleví oplachování podpaží studenou vodou, je vhodné omezit pití kávy a ostře kořeněná jídla, nosit pohodlný a volný oděv. Z rostlinných preparátů se proti pocení osvědčila šalvěj. Pokud potíže přetrvávají, popř. se stav zhoršuje, je na místě navštívit lékaře. Na řadu přicházejí - dle možností a individuálního zdravotního stavu - hormonální preparáty.

Důležité druhy terapií Další možnosti vedle fytoterapie (rostlinné terapie) nabízí homeopatie či akupunktura. Při léčbě akupunkturou by měly jemné kovové jehličky v přesně určených bodech aktivovat životní sílu čchi (pokud čchi chybí nebo je zablokováno, člověk onemocní). Tradiční čínská medicína, která pojímá zdraví jako harmonii mezi jin a jang, používá k udržení této rovnováhy vedle akupunktury také masáže, akupresuru a poradenství v oblasti výživy. V tomto výčtu můžeme ještě zmínit hydroterapii - ta používá k dráždění proud vody, který posiluje imunitní systém, stabilizuje krevní oběh a krevní tlak, povzbuzuje prokrvení kůže a posiluje cévy. Pozitivně může ovlivnit tělesný a duševní stav aromaterapie - vůně dráždí miliony pachových čidel, které jsou nervovými vlákny propojeny s mozkem. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝ ŽIVOT Chlumecké listy

ZDRAVÍ

Okénko do urologie Fytoterapie (léčba bylinnými produkty) v urologii Část první Fytoterapie je spojena s vývojem léčitelství a lékařství od jejich prvopočátků. Ve světě existuje historická literatura potvrzující dlouhodobé využívání rostlin k léčebným účelům. Tři tisíce let před naším letopočtem vyšla v Číně první známá kniha Nei king císaře Huang-Ti s touto tématikou. Podobně tomu bylo i v Egyptě v polovině třetího tisíciletí př. n. l. za lékaře Imhotepa. V Indii jsou známy knihy Ajur-védy (Knihy života) z prvního tisíciletí př. n. l. s částí věnované léčivým rostlinám, podobně i v biblických Mojžíšových knihách z 12. stol. př. n. l. Tyto knihy následovalo množství spisů z celého světa včetně písemností nejslavnějšího lékaře starověku - Hyppokrata (460 - 377 př. n. l.) V současné době existuje bohatý výběr moderních, účinných, syntetických preparátů vhodných k léčbě všech druhů onemocnění. Přesto se ve škále léčebných prostředků nadále používají rostlinné metabolity. V urologii využíváme rostlinná diuretika, antiflogistika, desinficiencia, spasmolytika. Rostlinné drogy používané pro léčbu prostaty: Serenoae fructus - Serenoa repens Small, keřovitá palma, j.v. USA - silice, olej, třísloviny a fenolové kyseliny, cukry, beta-sitosterol 3-D-glukosid, flavonoidy, kyselina laurová a myristová - diuretikum, spasmolytikum, antiseptikum močových cest, antioxidans - 2 g drogy nebo 320 mg extraktu s lipofilními rozpouštědly nebo odvar z 10 g drogy v 500 ml vody (tento však méně účinný). Urticae radix - viz Urticae herba, rostoucí v ČR - více tříslovin než listy, minerální látky, lignany, skopolektin, sitosterol-3-0-glukosid, kyselina oleanolová, isolektiny - příznivě ovlivňuje počáteční stadia BHP (mechanizmus zatím neobjasněn) - 6 g drogy. Pygei cortex - Pygeum africanum Hook f., strom J. Afrika (příbuzný naší slivoni) - volné a vázané fytosteroly, pen-

tacyklické terpeny (kyselina oleanová, ursolová aj.), estery kyseliny fevulové s alkaloidy - snižuje symptomy BHP (kompetice fytosterolů s prekurzory androgenů, inhibice syntézy prostaglandinů), antiflogistikum (pentacyklické terpeny inhibují enzymy depolymerizace proteoglykanů v pojivové tkáni), estery kyseliny fevulové snižují obsah cholesterolu ve tkáni prostaty - úbytek prekurzorů pro syntézu androgenů - 100-200 mg extraktu s lipofilními rozpouštědly. Cucurbitae semen - Cucurbita pepo L., tykev obecná, bylina pěstovaná v ČR - kyselina linolová, rostlinné steroly, tokoferoly, karotenoidy - příznivý účinek na počáteční stadia BHP (steroly vytlačují dihydrotestosteron z receptorů androgenů na fibroblastech), antihelmintikum - 10 g drogy. Lamii albi flos - Lamium album L., hluchavka bílá. rostoucí v ČR - flavonoidy, triterpenové saponiny, třísloviny, sliz - adstringens, expektorans, vliv na BHP (nedefinován) - 10 g drogy. Pollen (pyl trav) - směs 92% pylu Secale cereale L., žita setého, 5% Phleum pratenseL., bojínku lučního a 3% Zea mays L., kukuřice seté - esenciální aminokys. enzymy, kyselina linolová, linolenová, arachidonová, fosfolipidy, estery sterolů, purinové base, rutin a vitaminy - inhibice epiteliálních buněk a fibroblastů prostaty in vitro, klinicky redukce symptomů BHP - 120mg extraktu. Hypoxidis tuber et herba - Hypoxis rooperi, bylina Jižní Afrika - beta-sitisterolin (glykosid sitosterolu) - prostatická tkáň váže sitosterol a tím je ovlivněn metabolizmus prostaglandinů - 60 mg sitosterolu. Epilobii herba - Epilobium parviflorum Schreb., vrbovka malokvětá, bylina rostoucí v ČR - flavonoidy (guaiaverin, kvercitrin), steroidy (beta-sitosterol), třísloviny, palmitan - antiseptikum, antiflogistikum, antiexudativum, protektivní i kurativní účinek na BHP v.s. - 9 g drogy. Další pokračování tohoto tématu připravujeme pro následující číslo časopisu. MUDr. M. Louda urologická ambulance Chlumec nad Cidlinou

NEBEZPEČNÉ JEHLY NARKOMANŮ Stále závažnějším problémem se stává množství použitých injekčních jehel pohozených na veřejných prostranstvích. Někteří postižení mluví i o úmyslně nastražených jehlách. Odborníci potvrzují, že použitá jehla může způsobit vážné zdravotní problémy. Lidé se většinou nejvíce obávají nákazy viru HIV, ale závaž7 / 2002

ným nebezpečím je také možnost nakažení hepatitidou typu C, jejíž virus je odolnější, a proto je nakažení pravděpodobnější než u viru HIV. Onemocnění může vést k zánětu a později i cirhóze či rakovině jater. Virus hepatitidy C byl objeven v roce 1989, přenáší se infikovanou krví a krevními produkty. Nakažení lidé se však čas-

to cítí zdrávi a mohou zůstat bez příznaků po 10 až 20 let. Infekci lze spolehlivě zjistit provedením kombinace několika krevních testů. I přes pokroky v léčbě mají v současnosti dostupné terapeutické prostředky omezenou účinnost a závažné vedlejší účinky. Přetištěno z časopisu ZDRAVÝŽIVOT 45

SPOLEČENSKÁ KRONIKA

Sňatek uzavřený v kostele sv. Voršily 18. 5. 2002 Žiželice Žiželice

Michal Bubela Lucie Horáčková

Sňatky uzavřené na zámku Karlova Koruna 14. 6. 2002 Petr Horník Ivana Čížová

Černilov Černilov

Petr Pospíšil Pavla Paroubková

Hradec Králové Přelouč

22. 6. 2002 Nepolisy Skřivany

Michal Šustr Markéta Štefanová 28. 6. 2002

29. 6. 2002 Adam Mojžíš Radmila Kárová

Nymburk Sokoleč

Pavel Pospíšil Lenka Kohoutková

Barchov Chlumec nad Cidlinou

Zdeněk Kunc Věra Pošíková

Podhorní Újezd Smidary

Srnojedy Nové Město

Marek Tureček Iva Jandová

Žehuň Břehy u Přelouče

Luděk Jelínek Lucie Novotná

Ivana Fölklová, matrikářka

Výročí narození - srpen 2002 80 let

85 let

Paní Libuše Bartáková nar. 24. 8. 1922 Spravedlnost 309/IV, Chlumec nad Cidlinou

Paní Marie Suchánková nar. 7. 8. 1917 DD Říhova 365/IV, Chlumec nad Cidlinou

Pan Bohuslav Tláskal nar. 25. 8. 1922 Na Hatích 11/II, Chlumec nad Cidlinou

Všem jubilantům srdečně blahopřejeme. Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení

Klesla ruka, která tak ráda pracovala, zmlkla ústa, která slovy hladívala...

Před deseti lety nás navždy opustil náš milovaný manžel, tatínek, dědeček pan

Josef VĚŘÍŠ s láskou vzpomínají

manželka a dcery s rodinami

4. 8. 2002 uplyne jeden rok od úmrtí pana

Stanislava JUNKA z Chlumce n. C. S láskou vzpomíná rodina. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi.

46

V měsíci červenci uplyne již 10 let od úmrtí pana

Josefa TVRZKÉHO učitele z Chlumce n. C. Kdo jste ho znali a měli rádi, vzpomeňte s námi. syn a dcera s rodinou

Děkujeme všem přátelům, sousedům a známým za projevy soustrasti na posledním rozloučení s naším drahým panem

Jaroslavem SCHÁŇKOU. manželka Věra Scháňková s rodinou

Chlumecké listy