OBSAH : slovo starostky. . . . . . . . . 1 na chvíli se vrátím zpět. . 2 z kroniky. . . . . . . . . . . . . . 3 Karel Moravec. . . . . . . . 4-5 pozdrav z Karibiku . . . . . 6 program LEADER . . . . . . 7 L. Švecová, tolerance . . . 8 ZŠ a MŠ. . . . . . . . . . . . .9-10 Skauti, hasiči. . . . . . . . . 11 fotbal, M. Motyčka. . . . . 12 příroda uzdravuje. . . . . . 13 rada pro spotřebitele . . .14 předváděcí akce. . . . . . . 15 svoz odpadu, elektřina. .16 Gross Venediger 2007. . .17 podzim na zahrádce. . . . 18 spol.kronika, ZO. . . . . . . 19 rakovina prsu. . . . . . . . . 20
Zde bude pravidelně fotografie jednoho obydlí z Verměřovic. Dnes je to čp. 15 - Duškovi Slovo starostky
VÁŽENÍ
OBČANÉ,
LÉTO UTEKLO JAKO VODA, DNY SE KRÁTÍ A POČASÍ SE ZHORŠUJE, TAKŽE UŽ MUSÍME VEČER DŘÍVE SVÍTIT A POMALU PŘITÁPĚT.
Pracovat se v obci však nepřestalo ani o prázdninách i když je rok od roku těžší získat několik studentů na drobné pomocné práce, úklidy, natírání aj. Pamatuji se, že jsme jako studenti pracovali o prázdninách na různých brigádách a i z malého výdělku jsme měli velkou radost a co jsme u toho užili ještě legrace. Dnes dostávají někteří studenti od rodičů kapesné tak vysoké, že si přivydělávat nepotřebují. Je to škoda, protože takovou výchovou dítě ztrácí návyk, že bez práce nejsou koláče a v dospělosti ho to přivede třeba až na pracovní úřad. Na konec u nás tři studenti pracovali a práce pro ně bylo dost. A nyní na čem se pracuje v obci. Provedla se slibovaná úprava autobusové čekárny u nádraží a nyní ji mohou využívat jak cestující autobusem, tak ti co čekají na příjezd vlaku. Vybourání přední stěny napomohlo mimo jiné i k udržení čistoty. Ještě bych chtěla požádat řidiče nákladních aut, která tam vždy parkují o sobotách a nedělích, aby nevyhazovali odpady z aut do koše, který je tam umístěný pro cestující. Pracovníci dílny ve Dvoře nám ho pravidelně ve čtvrtek vysypou, za což jim touto cestou děkuji, v sobotu je však koš opět plný a někdy jsou odpady naházené i v okolí. Minulý měsíc byla umístěna do autobusové čekárny proti kostelu lavička na sednutí. Doufejme jen, že tam vydrží. Ve škole se o prázdninách opravoval strop nad schodištěm, který byl neustále plesnivý. Po připevnění sádrokartonových desek a vymalování schodiště prokouklo. Na žádost Diakonie Broumov jsme provedli v dubnu humanitární sbírku ošacení. Darované věci zaplnily polovinu nákladní avie. Pro porovnání druhou polovinu auta zaplnila sbírka z Horní Čermné a Dolní Čermné. Všem kteří jste přispěli děkuji a těm, kteří jste ochotni opět pomoci lidem postiženým klimatickou nebo vá-
lečnou pohromou oznamuji, že další sbírku uspo-
řádáme dne 26. 10. 2007 od 15.00 do 16.00 hodin opět u hasičárny. Změnou Územního plánu obce
bylo docíleno rozšíření stavebního území a to za Sklenářovými čp. 10. Od června se přestavuje přístavba za Kulturním domem na dva malometrážní byty. Knihovna a klubovna byly přestěhované na původní místo, do čela Kulturního domu se vchodem od Vackových. Máme zpracovanou projektovou dokumentaci na změnu kanalizace u bytovky čp 153, kde se zruší vypouštění do řeky a připojí se do kanalizační sítě v cestě a čekáme na vyjádření Povodí Labe, dále projektovou dokumentaci na chodník od mostu k Šedákovým čp 126 a vyřizujeme stavební povolení. Návrh projektu na chodník u Hofmanových na Skala jsme po dohodě s firmou nechali v některých místech změnit a budeme také okamžitě žádat o stavební povolení. Zasíťování nových stavebních parcel Na Skalách stojí na vyjádření Povodí Labe a to již tři měsíce. V dnešní době si instituce odsouhlasí delší dobu na vyřízení žádosti např. na 60 až 90 dnů, pro nás to pak znamená vyčkávání, což lze jen těžko vysvětlovat zájemcům o nové stavební parcely. Přínosem byla dohoda se Sdružením Orlicko o změně trasy cyklostezky tak, jak původně navrhla naše obec. Nejen, že se tím zvýší bezpečnost na silnici, ale podpoříme i rozvoj cykloturistiky. Turistika ve spojení s jízdou na kole přináší člověku zdraví, radost a poznání nových míst v této části Orlických hor. Naše obec je hezká, má se čím pochlubit, o čemž mimo jiné svědčí i slova turistů, kteří nás občas navštíví, aby si zakoupili pohlednici obce. Libuše Horská
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007
Posvícení
Dětská léta
Dnes vzpomenu našich poutí a posvícení. Byly to tradice, které se dodržovaly velice dlouho až pak to začínalo hasnout – škoda !!
Chci vzpomenout nám všem starším, jaké byly sousedské vztahy i mezi příbuznými za našich dětských let. Zdali to pochopí někdo z těch mladších, bude dobře.
„O posvícení, všechno to voní, tak jako v hapatice, na všechny strany tlučou koření a dělají jitrnice. Husa v trubě peče, kuchařce z nosu teče, ten kdo by nešel na posvícení, ten by byl blázen přece !!!“
Úplně běžné bylo, že se sousedi navštěvovali přes den i večer na lavičce před chalupou, či na přástvě v teplém příbytku. Nebylo nic divného si přijít vypůjčit nějakou potravinu, která momentálně chyběla. Pamatuji si, že k nám si přišel vypůjčit cestář Jakeš i magi, koření to do polévky. Lidé si vypomáhali i na polích, navštěvovali divadla a různé veselice. Nejvíce se však bavily děti všechny dohromady na plácku, kde se hrály různé hry. Hráli jsme si samostatně, nikdo na nás nedohlížel. Ve škole se prohřešky naše vyřídily na místě a učitel měl tehdáš pravomoce krátkých vlasů u uší, nebo se klečelo na stupínku a předpažené ruce . . při těžším prohřešku byl na ty ruce položen velký příložník. Učitelé i faráři, kateheté připravovali na život. Například, že odmlouvat rodičům, či posmívat se starým lidem, to byl velký přečin. Byli rodiny, kde děti vykaly rodičům. Kdo z dětí měl kolo, jezdilo se s obručí a koloběžku měl málo kdo. A tak doba pokročila mílovými kroky. Dnes děti jezdí na černo s autem, kdo pak nemá počítač či kolečkové brusle, dokonce i lyže. Přijde-li stížnost na dítě, rodiče se jich zastanou, že NE . . . proto tolik dětí chodí do školy jinam. S kolektivních sportů zbyla jen kopaná a s přírodou jsou zadobře jen skauti i když jen v malé míře. My jsme byli „na venku“, jak se tenkrát říkalo, stále chodilo různých choďáků, sklinkařů, žebráků i harmonikářů i postižených, vždy dostali něco k snědku i listonoš něco olízl. Lidé se těchto lidí nebáli a zdaleka nebylo tolik podvodníků jako dnes. Strejci, jak se jim tenkrát říkalo, často hráli karty po chalupách a besedovali. Hospodáři chodili do polí obhlížet úrodu, jak pokračuje obilí, brambory i řepa. Zpět při cestě se stavili na kapku čisté v hostinci u Výprachtických, nebo u Petra Duška. Dnes z toho zůstalo málo . . . kdo dnes umí síct kosou . . kdo by kopal ručně motykou brambory po celý den??. . A tak končím slovy: Lidé se maj !! . . ale kvalita člověka je slabá . . . chybí síla a chuť !! PS: Zda-li jsem se někoho mylně dotkl – promiňte mi.
Posvícení a husa to patřilo k sobě a jistěže píseň:
A tak tuto píseň vždy zpíval na sále Honza Schejbalu. Hlas měl dobrý a ruce zahákl za vestu a už to jelo – sál zpíval s ním. Před tím dopoledne byly slavné služby Boží v kostele, kde byl kostelní pěvecký sbor i muzikanti a houslista Metoděj Podlézl. Kněz šel na slavnostní oběd do některého statku či panu radnímu J. Budišovi. Odpoledne byly slavné nešpory s požehnáním a ofěrou na potřeby kostela. Všude bylo mnoho hostů a příbuzných. . . hojně se navštěvovali . . . Bylo zvykem o posvícení také tlučení či honění kohouta. Na sokolském hřišti bylo veselo a různé atrakce, jako skákání v pytlích, kousání koláče, kde v jednom místě byla zapečená pětikoruna a kdo se k ní dokousal, byl vítěz. S tím honěním kohouta to bylo, že starý muž si vzal kohouta pod paží a dvě ženy ho s cepy honily za bohatého povzbuzování přítomného davu lidí. Nikomu se však nestala žádná ujma ani úraz i po vystřídání. Byl i lidový soud i když spíš býval o dožínkách i kolo štěstí. K soudu se odváděli různí lidé, kteří se něčím provinili. Příklad: Když měl někdo deštník a nepršelo, musel k soudu a byl pokutován přípitkem, nikdo se neurazil a uznal legraci. Jistěže byl i nezbytný kuželník a chytání lahví na udici. Na posvícení poslední na sále u Výprachtických se i agitovalo. Jeli jsme s koňmi a vozkou panem Jányšem s bryčkou a to po vsi, do Petrovic i Čermné – jel mladý Vanžura a Mírek Šípek, bylo při tom veselo. Dnes z tohoto zbyly jen vzpomínky na zašlou slávu našich předků. Jistěže byly pouťové zábavy a v pondělí byly dozvuky. Div, že se mohli lidé tak radovat a zapomenout na strasti života. Proto ceníme si aktivity hasičů, kteří v dnešní době dovedou připravit atrakce pro děti i dospělé. . . taktéž i škola Cestu pohádkovým lesem. Kéž by tu snahu některých lidí pochopili. zavzpomínal M.K.
Prošel se minulostí M.K.
Dušičky-památka zesnulých
První listopadové dny vzpomínáme na své rodiče, prarodiče a příbuzné, kteří již nežijí. 1. listopad je v kalendáři označen jako „Svátek všech svatých“ a 2. listopadu si připomínáme „Památku zesnulých“. Tento čas často označujeme jako „Dušičky“, podle pečiva, které se v těchto dnech kdysi peklo a neslo toto jméno. Dušičky pochází z keltské tradice, ze svátku Samhain. Samhain se slavil v den keltského nového roku, v den, kdy se podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Keltové zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc. Svíčky, které dnes zapalujeme, jsou pozměněnou formou této tradice. Svátek do církevního kalendáře uvedl v roce 998 francouzký opat Odillo. Dušičky se dnes slaví v celém křesťanském světě včetně USA, kde je svátek znám jako All Hallow´s Day (Halloween). EŽ 2
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007 Z KRONIKY
Událo se před 50-ti lety Dne 13. listopadu ohromila občany zpráva Počet žactva zdejší o úmrtí presidenta republiky s. Antonína Zápotocškoly se ustálil už několik let na kého. V neděli 17. 11. přicházeli po celý den občané průměru 42 s výkyvem 1-2 žáků do smutečně vyzdobené místnosti v národní škole pod či nad průměr. Dnem 1. června odchází k podpisu kondolenční listiny. Po pohřbu presidenta dosavadní ředitel školy Jiří Hájek jako pracovník republiky byl v úterý 19. listopadu ve Vladislavském školského odboru rady ONV do Žamberka. Správou sále Pražského hradu zvolen presidentem republiky školy je pověřena jeho manželka Olga Hájková. Jako první tajemník ÚV KSČ s. Antonín Novotný. Průběh druhá učitelka přichází s. Marie Stejskalová, od 1. 9. voleb sledovali naši občané v rozhlase. 1957 potom absolventka pedagogické školy v RychVelikou odezvu mezi občany bez rozdílu věnově nad Kněžnou s. Jaroslava Černohousová z Orku a pohlaví mělo vypuštění prvních umělých družic liček. Mimoškolní činnost učitelů zůstává jako v miZemě v Sovětském svazu dne 4. října a 3. listopadu nulých letech; poněvadž nová učitelka týdně dojíždí, 1957. vykonává v obci pouze jednatelství ČsČK jako činI když jarní práce začaly koncem března, nost mimoškolní. Z žáků národní školy, kteří dokonpřišly žně do červencových a srpnových dešťů, čímž čili osmiletou střední školu v Dolní Čermné, zůstali se trochu opozdily podzimní práce. Na kopání bramv našem JZD dva – 1 chlapec a 1 dívka. Ostatní bor však už bylo opět pěkně. Rok od roku se upevodešli do učebního poměru, 2 děvčata pokračují v 9. ňují u našich zemědělců, zejména u družstevníků, třídě a 10. třídě jedenáctileté střední školy v Lanšnové způsoby provádění zemědělských prací. Tak krouně. téměř všude se zavádí úzkořádkové setí, kukuřice Kulturní a osvětovou činnost řídí jako v mipěstovaná u nás na siláž vyrostla na 3 ha do výše nulých letech osvětová beseda, jejíž rada však trpí přes 2 m. Poněvadž zdejší JZD je množitelským malou účastí zástupců složek a nemůže se dosti družstvem, užívá se většinou šlechtěných osiv. Jen dobře věnovat své vlastní práci. Divadelní kroužek sadba brambor bylo pro výskyt mandelinky bramOB sehrál 13. ledna Šamberkovu veselohru „Dům borové nešlechtěna. Letošního roku dobře sypalo u doktorů“ za účasti 145 diváků s opakováním obilí, což ukazují např. výnosy JZD: žito 23q, pšenice 9. května se 126 diváky. Dne 26. května sehrála zde 24q, ječmen 21,5q, oves 20,4q. Zato ovoce nebylo OB Vlčkovice divadelní hru „Polibek královský“ za téměř žádné kromě letních hrušek „hraběnek“. Úroda účasti 149 osob. Rok 1957 zakončil náš divadelní sena slabší, ale dobré jakosti, otavy byly pro nepřízkroužek Poláchovou hrou „Případ Grimm“ dne 25. nivé počasí značně znehodnoceny. Celková sklizeň prosince za přítomnosti 156 diváků. Rovněž i návštěovlivnila i plnění dodávek, což v obilí činilo u souhrova kin je uspokojivá, jak svědčí rozpočet OB na mého sektoru 76%, u JZD 108,7%. Zajímavé jsou r. 1957: dodávky na státní nákup: v mléce u soukromého vlastní příjmy 16.491,31 Kčs sektoru včetně záhumenkářů 110.000l nad plán, ve příspěvky ONV 1.100,-- Kčs vejcích 27.578 kusů nad plán. Tak se v okresním výdaje 12.577,11 Kčs plnění dodávek umístila naše obec na 1. místě Velmi slabá účast občanů je na přednášv okrese. kách. Během roku bylo uskutečněno 5 přednášek pokračování příště s průměrnou účastí 17 občanů. Dne 6. února hostoval zde soubor HAÚT s estrádou „Doktor smích“ a účastí 100 občanů, dne 30. dubna provedl zde soubor učitelů okresu Žamberk Občanské sdružení Diakonie Broumov ve spolupráci „Estrádu u televizorů“ za účasti 85 s Obecním úřadem Verměřovice občanů. VYHLAŠUJE V lednu a v únoru provedl HUMANITÁRNÍ SBÍRKU kronikář obce celkem 3 besedy • letního a zimního oblečení (dámské, pánské, dětské) nad kronikou obce s průměrnou • lůžkovin, prostěradel, ručníků, utěrek, záclon, látek návštěvou 36 občanů. • domácí potřeby – nádobí bílé i černé, skleničky – vše jen funkční V knihovně osvětové be• peří, péřových a vatových přikrývek, polštářů a dek sedy, jejíž knihovnicí je ředitelka VĚCI, které z ekologických důvodů VZÍT NEMŮŽEME: školy Olga Hájková, nacházejí se ledničky, televize, nábytek, počítače a dětské kočárky – ty se transportem koncem roku celkem 392 svazky znehodnotí naučné literatury, 542 svazky krásSbírka se uskuteční ve Verměřovicích né literatury a 46 svazků literatury dne: 26. 10. 2007 čas: 15.00 – 16.00 pro mládež. Přírůstek knih činil 22 místo: HASIČÁRNA svazky. V knihovně si vypůjčuje 36 Věci prosíme zabalené do igelitových pytlů či krabic, aby se nepoškodily čtenářů, z toho je 13 mladých. Tito transportem. čtenáři si vypůjčili celkem za rok Děkuji za Vaši pomoc. 502 svazky krásné literatury, 126 Bližší informace podá dispečink – 224 316 800, 603 411 219 svazků pro mládež a jen 6 svazků Diakonie Broumov je nezisková humanitární organizace, která poskytuje materiální naučné literatury. Příjmy od čtenápomoc potřebným občanům u nás i v zahraničí a dává lidem, kteří jsou těžko řů činily 138,75 Kčs. umístitelní na trhu práce. Více na www.diakoniebroumov.org 3
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007
Vzpomínky na léta již minulá
Karel Moravec (1927)
• bývalý kronikář, který pravidelně obohacuje náš zpravodaj svými příspěvky, si na nás
udělal čas a zavzpomínal.
Vy jste místní rodák?
Já se tu narodil, jak to bylo dříve doma na posteli. Verměřovice mám moc rád a mám je ve veliké úctě. Já jsem s tou vesnicí srost. Mám rád místní lidi, veselou náladu, rád si zazpívám. Mám rád celé její dění.
Takže tohle je doslova vaše rodná chalupa …..
Zdědil jsem ji po tátovi a udržuji ji dodnes, aby se zachovala pro další generaci. Už je šestkrát přestavovaná. Na zahradě jsem postavil chatu pro děti. Udělal jsem jim houpačky, kolotoče a lanovku přes celou zahradu. Tady si vyhrály všechny děti i příbuzných. Vždy mě bavilo být s dětmi. Dnes si užívám se svými třemi pravnoučaty.
A jaké jste měl dětství vy?
Krásné a pestré. Jsem ze třech sourozenců a matka s námi byla celou dobu doma. To dříve nebylo nějaké jesle a školky. Když jsem byl starší chodil jsem do cvičení Orla a ministroval jsem v kostele. Moc se mi líbilo, jak jsme se celá rodina, všichni strýčkové a tetičky z Čermné, Kunčic, Orlice, velice často stýkali. Velikým vzorem pro mě byl dědeček, u kterého jsem prožil hodně prázdnin.
Do školy jste tedy chodil zde ve Verměřovicích?
Na místní školu vzpomínám rád a s uctivostí, i když tady byli přísní učitelé. Pak jsem přešel do měšťanky do Čermné. To se chodilo pěšky. Do měšťanky chodili pouze kluci. Tam jsem absolvoval čtyři ročníky, protože jsem byl tělesně slabý. Ten čtvrtý ročník, byl jednoletý učební kurz. Se spolužáky se dodnes setkáváme. Co odešel Karel Bednářu do západního Německa, tak to zařizuji já. Dokonce loni jsme to měli tady na zahradě. Takže já jsem chodil čtyři roky do školy pěšky a dalších tři a půl roku jsem chodil k Applovi se učit zámečníkem. To bylo za Hitlera, byl 42. rok a vyhrožoval nám, kdyby se něco zpronevěřilo, tak nás pošle do „rajchu“. Z té doby mám mnoho vzpomínek. Protože jsem onemocněl, tak mě „Hitler“ poslal na šest týdnů na rekreaci do Jižních Čech. Tam bylo dvanáct chat, všechno po dvaceti klucích. Tady z Verměřovic byl Jirka Faltusu, Jarka Štěrbů, Karel Mačátů. Všechny ty krásný vzpomínky mám zapsaný.
4
A pak přišla vojna?
Ano, byl jsem dvakrát u odvodů. Poprvé mě nevzali a to pro mě byla veliká bolest. Podruhé jsem ale zvítězil. Narukoval jsem ve 49. roce do Pardubic k železničnímu pluku. Přeji to každému, to byly zážitky, to se nedá popsat. Já jsem byl na vojně údržbář při stavbách na tratích. Když jsem skončil vojnu, tak jsem si šel do Teplic vyzvednout vojenskou knížku. Bydlel jsem tam a chodil do ústředních hnědouhelných dolů jako údržbář. Jenže po čase na mě přišla taková tíseň a necítil jsem se. Zkrátka mi nebylo dobře. Tak jsem si promluvil s naším mistrem a ten mě poslal na rentgen plic. A představte si, za tři týdny jsem frčel do Verměřovic. Tady mi pracovní úřad přiřknul JZD Kunvald nebo MEZ Letohrad. Tak jsem si samozřejmě vybral MEZ Letohrad, který se mi stal osudný, protože během prvního týdne jsem se tam poznal se svojí manželkou.
To je krásné
.
Představte si, že 56 let jsme spolu a z toho 26 let jsme žili s někým. Jeden čas jsme tady v chalupě žili tři rodiny. Moji rodiče, my a můj syn s rodinou nahoře. To každému přeji, protože to je zkouška života. Jak se ty generace musí srovnat.
V OEZ Letohrad jste pracoval až do důchodu?
Ano, byl jsem tam 38 let. Těžko jsem se však protloukal, protože byl socialismus a já s mým přesvědčením jsem hodně narážel. Dělal jsem hlavně na údržbě. Pochodil jsem celé okolí. Dělal
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007 jsem ve Výprachticích, v Dobrouči i v provoze v Žamberku. Dokonce jsem dojížděl do věznice Opava, jako opravář. Když se něco stalo, tak mě naložili na náklaďák a jeli jsme. Tam jsme byli třeba tři dni. Všechnu tu práci a kamarády, všechno jsem si zapisoval. Já byl ze všech nejstarší. Někteří kluci teprve teď chodí do důchodu a mě už je 80. Na všech svatbách jsem byl. Vždycky jsem se převlékl za nějakého šaška a sepsal gratulaci. Mám tady ty gratulace všechny schovaný i s fotografiemi. Pak nás osm kamarádů založilo Klub přátel turistiky. Dvěmi osobními auty jsme jezdili po vlastech českých a slovenských. To byly krásné chvíle, těch zážitků a legrace. I dnes, ještě po dvaceti letech, se s těmi kluky scházíme. Po revoluci jsem usoudil, že bych měl něco dělat a být vesnici nějak prospěšný. Vstoupil jsem tedy do obecního zastupitelstva. Dostal jsem na starost skládku ve stráni. Tam byla strašná skládka. Zlikvidoval jsem ji a daly se kontejnery. To byly stovky a stovky koleček co jsem převozil. Dostal jsem pak odměnu 500,- korun. To bylo v době, kdy končil Ladislav Prokopec a začínal Vláďa Hlavsů. Na toho vzpomínám, protože to byl geniální člověk. Ten se dokázal bavit se starým člověkem, s mladým člověkem i s dětmi. Škoda takového člověka. V zastupitelstvu jsem byl 8 let. Pak jsme psal 12 let kroniku. Byl jsem také správce hřbitova. Na pracích na hřbitově se vždy podílelo mnoho brigádníků, což jsem obdivoval. Také jsem měl na starost klub důchodců. Všechno jsem si zapisoval. Záznamy, které se týkaly klubu důchodců jsem odevzdal na obec. Zapsáno mám všechno, kde jsme byli na zájezdě, kolik nás bylo, prostě všechno. V roce 2003, když mi bylo 75 let, jsem ukončil veškerou svou činnost a teď už jen přihlížím, jak to tady žije.
Tedy zápisků máte spoustu. Od kdy vlastně zaznamenáváte?
Od roku 1963 jsem začal zapisovat všechny události, rodinné, události v obci, politické dění atd. Všechno to mám tady schované i magnetofonové pásky, na které jsem natáčel Svobodnou Evropu. Za socialismu jsem to měl schované ve střeše. Začal jsem taky se sbíráním. Nejprve jsem sbíral samorosty, pak i starožitnosti. Starožitnosti jsem začal sbírat v době, kdy jsem likvidoval tu skládku. Všechny starožitnosti jsem shromažďoval tady v baráku. Velikou radost mi také dělalo, že jsem mohl pomáhat při stavbě domu své dceři v Dobrouči. Tam jsem odpracoval přes 2000 hodin. To už jsem byl v důchodu a přesně v této době si manželka zlomila nohu. Chodí o holích, takže mám tu milou povinnost jí pomáhat. Už dvacet let chodím nakupovat. Ona ani nemá ponětí co kolik stojí. Víte, já jsem křesťansky založený. Denně se modlím a věřím, že každý zde máme svůj úkol. Považuji třeba za Boží zásah, když mě z těch Teplic osud zavolal zpátky do rodné vesnice nebo když jsem denně jezdil do práce autobusem. Ten autobus se srazil s vlakem a já jsem v něm zrovna nejel.
Vy si asi ani neumíte postěžovat?
Já jsem rád na světě. Moje maminka měla strašně ráda život. Vždycky říkala: „Dnes je krásně, dnes bych nechtěla umřít.“ To mám po ní tu chuť do života. Ona se bavila hlavně s mladými lidmi, i když
dnes se s mladými lidmi těžko mluví, je jiná doba. Ale já tu dobu ctím a říkám, „Co si zařídíte, to budete mít, ale nás už nechte být.“ Já přece v 80ti letech nebudu měnit svůj životní styl. Teď se budu jen kochat a krásně dožiji. Verměřovický hřbitov je v krásným místě, až se tam jednou dostanu, budu koukat na celou vesnici.
Moc hezky se to vzpomínání poslouchá.
Přál bych mladým lidem, aby vzpomínali. Když třeba píšu do zpravodaje ty starý zkazky, tak slyším mladý lidi vypravovat: „To je furt stejný, pořád vypráví o babičce nebo o dědovi, to nikoho nezajímá.“ Myslím, že je dobré znát naši historii. Třeba o našem rodě je první zmínka už v roce 1763. Mikuláš Moravec bydlel ve Verměřovicích č. 2. Pak se rod stěhoval v trojúhelníku Mistrovice, Kunčice a Verměřovice. Mě tohle zajímá. Víte, nechtěl bych se s tím svým životem nějak chlubit, protože takových jsou tisíce. Podmínkou je mít ten život rád. Každou práci, kterou jsem dělal, jsem dělal s oblibou. Nikdy jsem proti nikomu neměl žádné protivenství. I když byly nějaké nesnáze, tak jsem našel, to lepší nebo úsměvný. A to mě drželo. Rodina má na můj charakter také ohromný vliv. Nelituji ani jediného dne. Žil bych ten život klidně znova a možná úplně stejně. I s těmi chybami, protože ty chyby jitří život. Můj dědeček mi dal na památku veršík, kterým bych to asi ukončil: „Poutníče na této zemi není Ti dopřáno, abys dlouho žil, zanech proto o sobě aspoň větu jako znamení budoucím, že i Ty jsi tu jednou byl.“ JH
HÁDANKY:
Vyslovíš-li mé jméno, zabiješ mě. Kdo jsem?
(ticho)
Jsem muž a nemám sourozence. Na stěně visí podobizna. Otec muže na obrazu je synem mého otce. Kdo je na obrazu? (můj syn)
Pokud v závodě předběhnete závodníka na druhém místě, na kolikátém místě budete? (na druhém)
JAZYKOLAMY:
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji? Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora. Pudl prdl pudr. Vlky plky, drbu vrbu, vlk zmrzl, prst zvlhl, zhltl hrst zrn.
JAK VZNIKLO SLOVO:
trh – Bleší trhy v současnosti prodávají většinou drobné a sběratelské předměty, v minulosti to byly klasické trhy druhé kategorie, které byly často špinavé a vyskytovaly se zde blechy. Výraz byl poprvé použit ve francouzštině „marché aux puces“. Možným vysvětlením je i to, že tyto trhy se často přemísťovaly z místa na místo jako blechy. Bleší
5
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007 Myslím, že při slově Karibik si každý okamžitě představí dovolenou, modré moře, lodě, možná ryby a nebo prostě oblast jen hodně vzdálenou! Pro mě je to jenom slovo, které vyslovuji, čtu nebo překládám každý den …. Někteří z vás si jistě vzpomenou, že v loňHonduras ském roce jsem napsala článek o svém pobytu na zámořských lodích. V tu dobu jsem ale ještě netušila, že se na krásné lodě, moře, život námořníka, prostě k mé vysněné práci na lodi brzo vratím. Na jaře 2007 jsem obdržela pozvaní vrátit se zpět ke společnosti Carnival Cruise Line, tentokrát jako asistentka prodeje výletů. Dlouho jsem neváhala a do měsíce jsem už opět nasedala do letadla směr Miami. No a tak jsem tady…………… Moje loď, můj přechodný domov na 7 měsíců se jmenuje Valor. Loď byla postavena v Itálii a na svoji první plavbu se vydala koncem roku 2004. Valor je delší než 300 metrů a k dispozici je tu 1487 kabin pro hosty. Tato loď může uvést až 3600 hostů + 1180 členů posádky. Čas tu strašně rychle utíká. Naše trasa se pohybuje týden ve východnim Karibiku – po Nassau, St. Thomas a St. Maarten. Druhý týden se plavíme po trase zapádní – Kaymanské ostrovy, Roatan Island v Hondurasu, Belize a ještě do minulého týdne do mexické Costa Maya. Tenhle posledně jmenovaný přístav je bohužel od minulého týdne totálně zničený hurikánem Dean. Naše molo je roztříštěné na kousky, celá turistická oblast s bazény, plážemi a malými mexickými domky je pryč, zavalena pískem a kamením. Tenhle hurikán byl na začátku vlastně jenom malý mrak, tropická bouřka, která se změnila v ničivý živel. Pro všechny lodě, které se nacházejí v blízké oblasti hurikánu, je vždy rychle naplánovana trasa náhradní. Žádná loď by se nikdy do přímé oblasti hurikánu neměla dostat. Dnešní technické vymoženosti – satelity jsou schopné hurikány zaznamenat, sledovat a trochu i předem předvídat směr zasažení. Vzhledem k tomu, že i naše loď se nacházela v problémové oblasti, společnost rozhodla, že se místo trasy západní podíváme znovu na východ. Takže to sice pro naše hosty znamenalo, že pojedou na dovolenou úplně jinam, než si to naplánovali, zaplatili, ale na druhou stranu budou v bezpečí před hurikánem. Mohu vás s přehledem ujistit, že tento týden byl pro nás - posádku malou noční můrou. Hosté byli nepříjemní už od začátku a zůstalo jim to až do neděle, kdy vystupovali z lodě v Miami. Tento zničený přístav bude k nepoužití nejméně rok. 6
Náš nový přístav teď bude mexický ostrov Cozumel. Možná, se někteří z vás ptají, jaké to asi je pracovat na lodi, kdo jsou ti lidé, kteří jsou na moři tolik měsíců v roce, pryč od rodin, dětí a všech těch normalních věcí na pevné zemi. I tady se musí pracovat a to pilně každý den, bez víkendů a celého dne volna. To tu prostě neexistuje. Já si ale opravdu nemůžu stěžovat. Ve srovnaní třeba s naším poslíčkem, který nám chodí každý den čistit kabinu, ustlat postel a odnést naše špinavé uniformy do čistírny. Toho když se zeptám, kdy bude mít už konečně volno, odpoví vždy s úsměvem - někdy večer. Je to takový hodný kluk z Bali, práce ho baví, je rád, že ji má! A co jidlo? Každý den se můžete dosyta najíst. Vzhledem k různým směnám na pracovištích je tu jídlo k dostání i o půlnoci! Máme tu samozřejmě i náš bar pro posádku. Zajít si tedy po práci na skleničku vína nebo piva – mají tu i třetinky plzně - není vůbec problém. Problém nastane, když přijdete do práce unavení, opilí, prostě neschopní práce. Pak může nastat i okamžitý „vyhazov“. Pro nás Evropany je nepřijatelné mít děti, manžela a pracovat při tom třeba na lodi! Zjistila jsem, že tady je to ale úplně běžné. Pro lidi z Indie, Filipín, Thajska či Columbie to je možná jediná možnost, jak vydělat peníze, zajistit budoucnost dětem či rodičům a někdy možná i neskončit na ulici. Tihle lidé pak posílají výplaty domů a rodiče někdy i příbuzní se jim zatím starají o děti. Když se jdu občas podívat za kamarády do kuchyně a vidím tam mladé kluky umývat celý den nádobí, vždy jsem ráda, že tuhle práci dělat nemusím! Moje práce je, postarat se o to, aby hosté něco z našich přístavů taky viděli. Až jedna třetina lidí na palubě je schopna si s námi zaplatit výlet v každém přístavu. Já a můj šéf se musíme postarat o to, aby si výlet s námi vůbec koupili, aby výlet nezmeškali a aby jeli tam, kde se jim bude líbit. Je to práce náročná. Jsou dny, kdy mluvím celý den s hosty, dny, kdy se smažím venku na sluníčku několik hodin dohlížením na odjezdy, dny kdy trávím hodiny u počítače. Jsou ale i dny, kdy si dám pár hodin volna a vyjedu si na jakýkoliv výlet. Musím taky občas zkontrolovat, jestli prodáváme to, co stojí v popisu a za co si hosté zaplatili. Tento týden mám pár hodin volna v St. Maartenu. Ještě nevím, co tentokrát podniknu. Možná se půjdu potápět, projet po ostrově s kamarády, nebo jenom tak číst knížku na pláži. Přeji všem krásný podzim, na brzkou viděnou začátkem zimy u nás doma v „Turecku“. Blanka Sklenářová Nassau Mexiko
Verměřovický zpravodaj – podzim 2007
Dotaceace z evropského programu LEADER Proto, aby níže zmíněné území mělo možnost dosáhnout na dotace EU z programu LEADER je třeba založit právní subjekt. Svazky obcí (DSO Lanškrounsko a Region Orlicko-Třebovsko) se shodli na společném postupu a podpořily vznik občanského sdružení. MAS (místní akční skupina) Karel byla založena 2. 6. 2006. Toto sdružení se Intenzivně připravuje na podání žádosti o dotaci z Programu rozvoje venkova v ose LEADER. Dotace z EU fondů je možno využít pro obce, soukromé subjekty a neziskové organizace, které se nachází na níže zobrazeném území. Sopotnice Velká SkrovniceČeské Libchavy
Brandýs nad Orlicí Orlické Podhůří
Žampach Hnátnice
Libchavy Verměřovice
Jehnědí Voděrady
Hrádek
Ústí nad Orlicí
Petrovice Dolní Dobrouč
Řetová
Výprachtice
Dolní Čermná
Řetůvka
Horní Čermná Dlouhá Třebová
Horní Heřmanice
Horní Třešňovec Ostrov
Přívrat
Lanškroun
Albrechtice Sázava
Rudoltice
Cotkytle Strážná
Lubník Semanín
Třebovice
Damníkov
Trpík Anenská Studánka
Luková
Žichlínek
Tatenice Krasíkov
LEADER je speciální dotační program, který má za cíl podpořit spolupráci mezi lidmi žijícími na venkově, zejména mezi podnikatelskou sférou obcemi a neziskovými organizacemi navzájem. Smyslem programu je podpora menších projektů (cca od 50 tis. do 2 mil. Kč), které budou realizovány v daném regionu a přispějí tak ke zlepšení života na venkově. Zvláštností tohoto programu je způsob rozdělování finančních podpor. Na rozdíl od jiných dotačních nástrojů je rozhodování ponecháno přímo na lidech žijících v daném regionu, čímž jsou motivováni ke vzájemnému dialogu a spolupráci. Pro tyto účely bylo vytvořeno výše zmíněné občanské sdružení, které zajišťuje přípravu podkladových materiálů, hodnocení předložených projektů a jejich výběr. MAS Karel si vytkla cíle a rozdělila je do čtyř oblastí, v nichž by se dané projekty měly realizovat:
1. 2. 3. 4.
Inovativní technologie a využití obnovitelných zdrojů energie pro moderní a rozvinutý venkov Ze starého nové, funkční a lepší Infrastruktura pro venkov a aktivní turistiku Aktivní venkov otevřený všem spoluobčanům Abychom se pokusili získat peníze právě na to, co v našem regionu chceme a potřebujeme vyzýváme celou veřejnost k předkládání nápadů a projektů pracovnímu týmu. Za tímto účelem je zřízen kontejner projektů,
do kterého lze vkládat Vaše projektové záměry přes poradce MAS viz. kontakt níže. Vyhlášení programu LEADER je očekáváno koncem roku 2007 a v případě úspěch naší MAS je reálné uvažovat s dotacemi od roku 2008 a najdete ho na webu MAS Více informací můžete získat také návštěvou webu www.orlicko-trebovsko.cz, kde je přímý odkaz na rubriku MAS obdobný obsah je i na stránkách DSO Lanškrounska. Pokud Vás tato výzva oslovila neváhejte a obraťte se, prosím na poradce MAS nebo další členy MAS. Ing. Vlastimil Vyhnálek předseda výběrové komise MAS Karel 465 393 126
[email protected] Ing. Vladimír Hofrichter poradce MAS Karel 739 447 995
[email protected] Více informací můžete dále získat na www.orlicko-trebovsko.cz, kde je přímý odkaz na rubriku MAS KAREL
občanské sdružení, LEADER - peníze z EU na Vaše projekty.
7
