OBSAH :
• • • • • • • • • • •
slovo starostky. . . . . . 1 pouť. . . . . . . . . . . . . . 2 vzpomínky. . . . . . . . . 3 z kroniky. . . . . . . . . . .4 kopaná, myslivci. . . . .5 hasiči, trávník. . . . . . .6 Paraple . . . . . . . . . . . .7 okres Ústí n.O.. . . . . 8 firmy v okolí. . . . . . . 9 spol.kronika, ZO. . .10 grilování . . . . . . .11-12
Applovo - čp.90
Slovo starostky V loňském roce jsme dostali společně s obcemi Pod Bukovou horou dotaci na vývěsní skříňky a novou autobusovou čekárnu. Nové skříňky vylepší vzhled obce a autobusová čekárna chyběla našim občanům dlouhodobě, protože se cestující kteří čekají na autobus neměli kam schovat před deštěm. Poděkování patří paní Libuši Vackové a synovi čp. 143 za vstřícnost při jednání o povolení posunutí autobusové čekárny do zahrady. Blíží se konec školního roku, pro školáky to znamená vysvědčení a hurá na prázdniny. Přeji všem dětem pěkné vysvědčení a o prázdninách hezké počasí. Rodiče budoucích prvňáčků prosím aby své děti přivedli 1. září do naší školy, a tak mohou začínat mezi kamarády ze školky. V minulých létech odešlo několik žáků do jiných škol a tak z důvodů sníženého počtu dětí vznikl trojspoj. Děkuji paní ředitelce Zoře Dvořákové, která v této sloučené třídě vyučuje a po skončení vyučování vykonává povinnosti ředitele. Ve vypjatých situacích, které často ve škole řeší, vždy hájí práva dětí, jedná čestně a spravedlivě, neumí se přetvařovat.
Vážení spoluobčané, pokusím se zrekapitulovat co je nového v obci od posledního vydání Zpravodaje. Nejprve nás při jarním tání sněhu trochu postrašila řeka, takže byl vyhlášen druhý povodňový stupeň. Zasedala povodňová komise a hasiči vytvořili dvoučlenné hlídky. Nabídli, v případě žádosti občanů ohrožených vodou pomoc při stěhování osob a majetku. Naštěstí nebylo třeba ani jednoho. Řeka se po necelém týdnu umoudřila a my děkujeme hasičům za čas dobrovolně strávený kvůli naší bezpečnosti v deštivém, studeném počasí a v noci u temně hučícího toku. Jistě jste si povšimli pracovníků firmy Vakstav, kteří již dokončili Na Skalách přivedení vodovodu a kanalizace k dalším pěti stavebním parcelám. Také plyn je tam již zavedený, stačí postavit pouze HUP a připojit je. Zbývá elektrika, na kterou již máme smlouvu s ČEZ a komunikace. V polovině června dojde k plynofikaci Kulturního domu. Projektovou dokumentaci zpracovala projektantka p. Vetešníková z projekční kanceláře v Ústí nad Orlicí a byla nám plně uhrazena Krajským úřadem. Na vlastní stavbu jsme také požádali o dotaci, a v těchto dnech jsme obdrželi z Programu obnovy venkova 100 000,- Kč. Je pravda že jsme si představovali větší částku, ale každá koruna je vítaná a moc za ni děkujeme. Kvůli přednostně prováděným opravám komunikací po povodni letos na jaře byla odsunutá Krajským úřadem rekonstrukce kamenného mostu na květen příštího roku. Je to mrzuté, ale vzpomeňme si jak bylo nám v roce 1997 po záplavě a jak jsme potřebovali pomoci. Byla jsem ubezpečena, že koruny na tuto stavbu jsou a součástí celé rekonstrukce je i stavba lávky pro pěší.
Na závěr ještě o tom, že děti umí někdy velice hezky překvapit. V minulých dnech odevzdali na obecním úřadu nalezenou peněženku s větším obnosem peněz, občanským průkazem a kartami Roman Výprachtický a Tomáš Pecek. Oběma chlapcům děkujeme, protože se zachovali čestně a jsou příkladem i mnohým dospělým. Věřím, že poděkování se chlapcům dostalo i od majitelky nalezené peněženky.
Libuše Horská
1
Pouť ve Verměřovicích
Slovo pouť znamenalo cestu s cílem zúčastnit se slavnosti světcova svátku, protože křesťané věří, že tak jako se světec stará o lidi, kostel a obec, kteří se mu takto zasvětili, tak v den svého svátku rozdává milost i mezi ty ostatní, kteří za ním přijdou. Proto lidé dokázali putovat přes půl Evropy s nasazením života, jen aby si vyprosili trochu milostí pro sebe či své blízké. Poutě tedy ve středověku nebyly oněmi návštěvami houpaček, střelnic a cirkusů. Byla to především oběť. Lidé, kteří se vydávali na vzdálenou pouť, neměli obvykle sebou nic, než hůl a trochu toho vyžebraného chleba. Často byli terčem loupežníků, kteří je obrali i o to málo, dokonce i oděv a poutník děkoval Bohu, zachránil-li si holý život. V Evropě nejznámější poutě se konaly do Jeruzaléma. Když pak jej obsadili mohamedáni, poutníkům zbylo z celého středomoří jen severní Španělsko s ostatky apoštola sv. Jakuba (Saukta Jakobo de Compostela). Napříč celou Evropou vede poutnická cesta, která se dochovala ve Francii a Španělsku do dnešních dnů. V našem kraji nejznámější poutě se konaly do Maria Cell v rakouském Štýrsku asi od r. 1780. Poutníci se sešli z širokého okolí na Mariánské hoře v Horní Čermné a odtud se společně vydali na 10 denní pouť do rakouských Alp, kde 3 dny zůstali a jinou cestou po řece Imeu a Dunaji využívali pohostinnosti vorařů – se vraceli zpět. Cesta trvala 3 týdny a měla asi 779 km, z nichž asi 155 km jeli na voru. Kdybych chtěl popsat celou pouť, musel bych napsat celý článek jen o ní. Verměřovičtí chodili i jinam na poutě. Do Vambeřic v Kladsku se chodilo na 3 dny. V kostele visí obraz s kostelem v Čenstochové v Polsku, který je uprostřed 2 poutníků. Musel jej přinést některý z našich občanů. Také z oné pouti do Maria Cell máme památku. Na levém oltáři má P. Maria Lurdská korunku, kterou prý přinesla z Maria Cell manželka kostelníka Hrdiny z domku pod hospodou, dnes Horákové. Korunku prý přinesla na podvazku pod širokou sukní. Pouť byla zážitkem na celý život. Vůdci poutníků ji konali každoročně. Nejprvnější známý vůdce poutníků byl Němec Čépa, majitel hostince (dnes škola) v Horní Čermné. Nejznámější vůdce byl poslední z nich p. Fiala, který se zasloužil o stavbu kostela na Mariánské hoře, kde pak žil i umřel v domku vedle kostela. Tyto poutě zanikly se stavbou železnic, kdy lidé zpohodlněli. Náš kostel bývá o poutích navštěvován jen místními, rodáky a příbuznými. Svátek si občané oslavili vždy návštěvou kostela, dobrým obědem a odpoledním posezením v kruhu přátel ať doma, nebo v místním hostinci. J.Mařík –kronikář
pouť ve Verměřovicích v roce 1958 Protože je dnes již mnoho těch, kteří nevědí, podle jakého klíče bylo určeno, že zrovna u nás je pouť na tradiční červnové datum, zmíním se tedy o původu tohoto data. Všechna tato dat v celém území světa, kam zasáhlo křesťanství, se odvíjí od zasvěcení místního kostela či kaple. Zatímco posvícení bývá slaveno v den, kdy byl místní kostel či kaple posvěcen (tj. uveden do provozu, což vlastně napovídá název tohoto svátku), pouť se slaví v den, kdy církev uctívá svátek světce, kterému je onen kostel zasvěcen (tj. svěcen do opatrování, a s kostelem vlastně celá obec. Církev totiž věří, že světec se duchovně stará o člověka nebo kostel - a s ním i obec, kteří nosí jeho jméno). Náš kostel je zasvěcen sv.Janu Křtiteli a proto celá obec slaví pouť v neděli po jeho svátku, tj. po 24.červnu. Janů, které církev uctívá je v katolickém kalendáři asi 83. Mezi nimi je např. i čech sv. Jan Sarkandr – povýšený mezi svaté při poslední návštěvě papeže – nebo další čech , sv. Jan Nepomuk Neuman, vodák z Prachatic, který po studiích na kněze odešel do USA a stal se biskupem ve Filadelfii. I jeho přičiněním dnes USA tvrdí, že je zemí hluboce věřících lidí. Misie (šíření víry) jej tak vyčerpaly, že se zhroutil na ulici a zemřel mlád r. 1860. Američané jej ctí jako svého 1.svatého. Jan je ze všech sv.Janů nejslavnější. Narodil se 6 měsíců před narozením Krista, který o něm později řekl, že se nenarodil nikdo větší, než byl Jan. Zatímco Kristus se ještě neprojevoval ve svém poslání, Jan už kolem sebe shromažďoval obrovské množství učedníků. Všude volal, že vykupitel je už blízko, aby se lidé obrátili. Říkal to dříve, než vykupitele znal. Ty, kteří mu uvěřili a změnili svůj život, křtil vodou v Jordánu. Když se dal pokřtít u něho Kristus, ozvala se prý z nebe slova: „toto je můj milý syn“. Jan jej pak představil svým učedníkům slovy: „Hle Beránek Boží, který snímá hříchy světa“. Ondřej a Jan Křtitelovi učedníci – se pak přidali ke Kristu a stali se tak prvními Kristovými učedníky. Jana Křtitele se už bál i vládce země Herodes, aby ho snad nesesadil a když Jan veřejně kritizoval jeho svazek se ženou svého žijícího bratra, uklidil jej do vězení. Kritizovaná žena si však přála jeho smrt. Nastrčila Herodovi svou dceru a ten, unešen její krásou prohlásil, že splní jakékoli její přání. Na radu matky si přála Janovu hlavu a tu pak slavnostně předala na míse své matce, jak to známe z obrazů slavných světových malířů. Jan se tak stal prvním mučedníkem církve Kristovi. Zemřel o 3 roky dříve než Kristus. Obraz v našem kostele zpodobňuje výjev Ježíšova křtu. Nad Kristem se vznáší Bůh Otec a Duch Svatý (holubice). Za Janem stojí oni dva učedníci, kteří pak Krista následovali.
pouť ve Verměřovicích v roce 1958
2
Vzpomínky na léta již minulá promítání ukončili Ulbrich a Pavel Rybka. Poslední promítaný film v kině OB byl film „Pan Tau“ v roce 1992. Jaká byla návštěvnost? Přes léto, jak byly prázdniny, tak se nepromítalo. Protože lidi jsou na dovolených, tak by to nemělo cenu, nikdo by nepřišel. Ale jinak byly poměrně slušné návštěvy. Když jsme promítali ještě na starém sále, tak na film z druhý světový války, myslím, že se to jmenovalo „Normandie němen“, tak na tom bylo snad 180 lidí. Ono nic tenkrát nebylo. Nebyly auta, aby si lidé dojeli, a hlavně nebyly televize. Dokud tohleto nebylo, tak měly ty vesnický kina veliký význam, pro ty obce. Přeci měli lidi kam jít. Třeba pro nějaký starší paní, to byl svátek, aspoň se dostaly jednou za týden někde mezi lidi. Chodily pravidelně. Stálý host byl tady Výprachtickej, ten přišel vždycky a hodnotil to. Jiří Ulbrich říkal, že když bylo na kině málo lidí, zašel do hospody dole pod jevištěm a vyhnal chlapi od piva, aby se mohlo promítat. Asi největší kasovej trhák byl, když běžela Kleopatra. To jsme promítali třikrát. V neděli odpoledne, v neděli večer a v pondělí. Jak bylo vysoké vstupné? Vstupné, to bylo něco, to byla tržba. Dvě koruny pro dospělé a pro děti koruna. To bylo ještě na starým sále. Pak už byly tři koruny a když byl drahej film tak pět. Co všechno promítání obnášelo? To asi nebylo jen přijít a pustit film? To se muselo zajít na dráhu pro film. Jít dřív, připravit si promítačky, někdy přišel nepřetočený film, tak se musel přetočit, že jo. A pak ještě různý věci, na který jsme třeba zapomněli. Šel jsem třeba později, tak honem nahoru, přetočil jsem filmy a koukám, už bude osm. Tak honem, honem gong, zhasnout světla, pustím film a koukám, já jsem měl na plátně lampy, co visí od stropu. To se někdy stalo i mým kolegům. Tak típnout film, rožít a po žebříku honem nahoru na půdu. Opatrně, protože tam se chodilo jenom po úzkém prkně. To kdybychom šlápnuli vedle, tak bychom propadli až dolu do sálu, protože svrchu nebyla žádná záklopa. Tam byly na rošt přibitý jen ty desky, co jsou vidět ze sálu, to tam dělal manželčin otec, tu veškerou truhlařinu. No a tak honem vytočit světla nahoru, slézt dolu no a holt teprve potom jít promítat. Po filmu zase sbalit, napsat nákladní list a ráno zase na dráhu. No, však za to byl taky honorář jako hrom. Bylo 20 korun za promítání a 2 koruny si sráželi jako daň. Ne, tohle bylo o tom, že nás to bavilo a že něco děláme pro tu kulturu tady. Jak dlouho jste promítal? Já u toho strávil ale 16 let v kulturáku a asi 2 roky ještě u Výprachticků. Ale jo, jak říkám bavilo mě to. JH
Vladimír Motyčka (1923) – nám vyprávěl o tom, jak se ve Verměřovicích promítalo kino Kdy se začalo s promítáním? Kdy se začalo promítat si nepamatuji, protože to bylo už na starém sále. Prvním promítačem tady v obci, po tom „boomu“, po druhé světové válce, kdy se zakládaly vesnický kina, jak se tomu říkalo, že jo, byl Josef Hrdina. On nejdřív promítal Pepík sám a pak mě přišli přemluvit z Obce, už ani nevím, kdo to byl, abychom se prostě střídali. Promítalo se v neděli večer. Každou neděli byl jeden film, když bylo mládeži přístupno, tak se promítalo odpoledne i večer. Když pak začala televize vysílat seriály, tak se promítání přesunulo z neděle na pondělí. Promítalo se taky jednou za měsíc pro místní školu. Jak se sháněly filmy? Filmy se půjčovaly z Pardubic. Přišel seznam a musel se napsat hlavní film a pak vedle toho ještě dva vedlejší. Kdyby byl ten hlavní obsazenej, tak byl některej z těch vedlejších. Jenže přednost měla rozpočtová kina, která měla nárok na trháky a až teprve, když to bylo odehraný, tak to dostali osvětový besedy a kina menší. To se nám moc nelíbilo. No prostě, radši jsme jezdili do Pardubic dělat tu objednávku na čtvrt roku tam, protože jsme hned bezpečně věděli, bude ten a ten film. Jak byl osobní kontakt, tak jsme se s těma ženskejma lepší domluvili. Párkrát jsme tam vezli takovou malou bonboniérku. A hned byla lepší řeč. Na jakých se promítalo promítačkách? Promítalo se na přenosnejch lampovejch promítačkách. Jedna byla ALMA 16 a jedna byla OP 16, tak se to jmenovalo. A v šedesátém osmém, po dostavění kulturáku se sehnaly dvě promítačky uhlíkový, ty byly už daleko lepší. Protože ty lampový by nebyly na tu vzdálenost v kulturáku. To by nebylo nic vidět. Všechno to bylo na 16ti mm film. Ty uhlíkový byly ze Sloupnice. Tam se modernizovalo kino. Oni tam koupili pětatřicítkový projektory. Ale jestli se to od nich koupilo nebo to bylo převodem, nevím. Od té doby, co byl kulturák, tak jsem promítal sám, protože na tyhle uhlíkový promítačky už musel být kurz. Na ty lampový stačil jenom takovej krátkej dvoudenní kurz. Na půl druhýho dne v Žamberku. Já musel na třítýdenní kurz v Klánovicích na ty uhlíkový projektory. Na konci se pochopitelně dělaly zkoušky, protože na ten kurz byli přihlášeni i lidi, co to chtěli dělat profesionálně jako povolání. Nějaký čas jsem v kulturáku promítal sám. Pak jsem si přizval na pomoc Jirku Ulbricha a s tím jsme se střídali. No, ale pak už to nějak ochabovalo, myslím po tom 75. roce. Já jsem pak skončil a
Základní škola Červené autíčko Můj let Když jsem měl raketu Nasa, z vesmíru jsem viděl firmu Klasa. Svítila až do nebes, třásl se náš celý les. Sletěl jsem dolů na Zem, cítil jsem krajíce s mede. Krajíce to nebyly, byly to tvrdé kameny. Pak jsem byl marod a nebyl jsem robot. Marek Faltus
Kdybych měla autíčko, červené jak jablíčko, jela bych až do Brna, potkala bych tam Bena. Jela bych do Indie, z Indie do Ásie, v Ásii jsou opice, ty jsou rychlé velice, lev se tam rád vyhříval, jela jsem zas o kus dál. Nevím, co si počnu, přijela jsem na severní točnu. Rychle jedu do Afriky, mívají tam zvláštní zvyky, prozkoumala jsem to hned, objela jsem celý svět. Anna Dombajová
3
Svátek Až budu mít svátek, dostanu k němu šátek. Šátek bude kouzelný až moc, a já budu mít nádhernou noc. Šátek vezmu do školy, aby holky koukaly. Když už skončil den, měla jsem nádherný sen. Zdálo se mi o svátku, a potom i o šátku. Potom už to nebyl sen, ale opravdu můj den. Diana Brejchová
Z KRONIKY Událo se před 50-ti lety ROK 1956 V roce 1956 bylo v obci celkem 56 zemědělských závodů včetně JZD. K 31.prosinci pracovalo trvale v JZD 25 mužů a 40 žen, z kovozemědělců 9 mužů a 34 ženy, z důchodců a příležitostně pomáhajících 46 mužů a 26 žen. Rok 1956 se vyznačoval zvláště častými výkyvy a střídáním změn počasí v létě i v zimě. Tak např. žně začaly u JZD teprve 27.srpna a skončily 22.září. Přes tuto nepřízeň povětrnostních podmínek, kdy se muselo využít některých dnů v sezónních pracích ve dne i v noci a úroda se musela z polí tak říkajíc „krást“, byl její výsledek neobyčejně příznivý. Též se sklizní brambor začalo JZD 24.září a 2.prosince dokončilo sklizeň cukrovky. Pro nepříznivé počasí v říjnu a v listopadu protáhla se sklizeň okopanin do pozdní doby, takže zůstalo na poli ještě asi na 1 den práce kopání brambor. Vlivem dosti silných mrazů v listopadu nepodařilo se tyto brambory už zdravé vykopat. Řepa cukrovka byla dobývána krumpáči a odnášena za mrazu. Příští dny musela být vyvážena v koších k cestě, poněvadž pro rozbředlou půdu nemohly povozy na oranici. Hluboká orba trvala potom s přestávkami až do vánoc, poněvadž zima byla neobyčejně mírná. Ve výstavbě stájových prostorů JZD byla rozšířena přípravna krmiv, zřízen nový přístřešek pro povozy, vyzděna silážní jáma a započato se stavbou porodny prasat. Nově bylo zakoupeno 9 potahových vozů, rozmetadlo hnojiv, buchar, pařáky, voznice, okružní pila, vylušťovač semene s motorem a jiné mechanizační stroje. Naléhavá je potřeba traktoru. Je zajímavé, že obrna vepřů, která se letos v obci vyskytla, řádila jen v soukromém sektoru. V drůbežárně JZD se vyskytla ptačí tuberkulosa a v červenci byly napadeny značné plochy bramborových porostů, JZD i soukromých, larvou i broukem mandelinky bramborové. Hledací akce se zúčastnilo členstvo JZD, školní mládež a napadené porosty musely být poprášeny a zlikvidovány. Dvoutřídní národní škola měla ve školním roce 1955/56 celkem 42 žáky. Učitelka 2.třídy pí. Julie Kubíčková odešla k 1.září 1956 na národní školu v Mistrovicích a zde nastoupila uč. Olga Hájková. Pionýrskou skupinu na škole vedla po člence ČSM J. Kacrové Marie Nováková, dělnice Verměřovice čp. 45. Průměrný prospěch dětí je dobrý, třídu neopakoval nikdo. Při škole působí Sdružení rodičů a přátel školy za předsednictví s. Josefa Hrdiny. Schází se pravidelně čtvrtletně ke členským schůzím, spojeným s pedag. propagací učitelů národní školy a střední školy v Dolní Čermné. Absolventi střední školy z obce studují na jedenáctileté střední škole v Lanškrouně, chlapci v učňovských internátech. Ředitel národní školy pracuje mimo školu jako správce místní OB, kronikář, v místním rozhlasu, ve výboru Sokola, vede okrsek malotřídních škol a dálkově studuje na VPŠ obor dějepisu a zeměpisu. Olga Hájková vede knihovnu OB. Letos poprvé zvaly dvojice naší mládeže na oslavy 1.máje do Jablonného, i když sám průběh oslav byl oslaben silným deštěm se sněhem a chladem. Pěkný průběh měla oslava Mezinárodního dne žen dne 11.března pod patronací místního výboru žen se zahajovacím vystoupením kina osvětové besedy. Z ostatních veřejných akcí dlužno uvést úřední fotografování všech občanů nad 15 let pro nové občanské průkazy v květnu 1956 a výdej nových občanských průkazů v prosinci 1956. Od 1.října byla též snížena pracovní doba v závodech a úřadech na 46 hod. týdně. pokračování příště
pracovníci lomu
Vrátíme se na chvíli zpět Ve Verměřovicích se dříve po většině hospodařilo a když tak to byli tak zvaní kovozemědělci. Měli kousek pole, zahrádku, kde pěstovali brambory, zeleninu, řepu a i pšenici. Hodně mužů pracovalo ve skále-lomě v Jablonném, byl to železniční lom, kde se po mnoho let lámal kámen pro potřeby železnice – takže to byli železničáři. Bylo zde mnoho mužů z okolních vesnic i Jablonného. Chtěl bych vzpomenout touto cestou na jejich tvrdou a těžkou práci. Z Verměřovic zde pracovalo mnoho mužů jako Štěpánek z Ostrova, Lojza Dušek, Nastoupil parťák, Bohouš Stejskal, Matěj Dvořák, Jan Tejkl, Karel Moravec, Jan Mareš, Standa Faltus, Franta Jányš, Ambrož Jakeš, Jarka Prokopec, Polda Macháček, Jan Schejbal, Havel Bohumil, Bohouš Sontág, Petr Vágner z Ostrova, Josef Vašíček, Franta Mlynář, Franta Brožek, Vilém Hrdina, Josef Fidlér, Franta Hajzlér, Richard Fait a jistě i jiní, které jsem opomněl. My jako kluci školou povinní jsme jim chodili s obědem směrem přes Studenec, kde tenkrát ještě nebyla silnice, šlo se polní cestou, Studencem z prudkého kopce, přes trať, vedle lesa a opět přes závory a vlevo do skály. Přišlo se do zaprášené jídelny, kde byly jen lavice a staré stoly. Velká kamna na kterých bylo množství bančiček, kde služba vše ohřívala . . . a když to otec nedojedl, tak jsem to dojedl já a to bylo dobré . . . a rychle zpět a zase do školy. Dnes takovou těžkou práci nikdo nedělá, jsou na to stroje a ani by to lidé dnes nevydrželi. Bylo zde zaměstnáno kolem 100 lidí a všichni se střídali v práci . . . jedni odstřelovali kámen, druzí ho nakládali a vozili pod výtah – další měli službu u drtiče a jiní byli pod drtičem, kde to padalo do vozíků a pak se to sypalo do přistavených vagónů. Také se zde dělalo cementové zboží. Tímto bych vzpomenul našich předků, dědů, otců, kteří měli těžké živobytí, dosti dětí a přesto se sešli při skleničce žitné v hospodě u Výprachtických nebo u Dušků, nebo v Cařihradě. . . ctím si Vaší práce, naši tátové ! ! Ze svých zápisků M.K
4
Kopaná Do jarní části soutěže nastoupilo „B“ mužstvo opět pod vedením trenéra Miroslava Vágnera. Po podzimu jsme byli na 4.místě se ziskem 21 bodů. V jarních kolech se nám tolik nedaří, prozatím jsme získali 6 bodů. Bohužel na jaře nemohl nastoupit náš nejlepší střelec podzimu Lukáš Pražák (11 branek), což citelně oslabilo náš útok. Naše obrana vyhořela pouze v Tátenicích s B mužstvem, kde jsme prohráli 5:0 po poločase 1:0. Jinak ostatní prohrané zápasy jsme prohráli pouze o gól. Zápasy byly vyrovnané a na našem B mužstvu je vidět, že mnoho hráčů fotbalu za muže nehrálo. Chybí nám více zkušeností, které snad postupně v dalších sezónách získáme. V realizačním týmu působí jako vedoucí mužstva Vladimír Formánek st. a zdravotník Jan Feltl. Dále bychom potřebovali vypomoci od rodičů hráčů popřípadě příznivců fotbalu s pořadatelskou službou a výpomocí jako asistent rozhodčího. Přejeme mnoho úspěchů. Více informací na www.turecko.net. L.Š. Postup mužstva „A“ je již jistý. Článek bude zveřejněn v příším čísle.
MYSLIVCI odumírat a srnec se jí zbavuje tzv. vytloukáním. Odírá parůžky o tenké kmínky keřů a stromků a lýčí si strhává. Svítící dřevo zároveň oznamuje jiným srncům, že území je obsazeno. Na odřeném kmínku navíc ulpívá sekret čelní žlázy, a tak se optický teritorální signál kombinuje s pachovou výstrahou. Celý růst parůžku trvá asi 90 dní, starší srnci shazují, nasazují a vytloukají o něco dříve než mladíci. Vytloukání probíhá asi dva měsíce před začátkem říje a srnci v té době označují své teritorium tzv. shraby. To jsou plochy měřící až 1 m v průmětu, na nichž srnec svými spárky vyhrabal rostlinstvo až na holou zem. V půdě jsou vidět výrazné rýhy a i tam zanechává srnec pachové stopy z meziprstních žláz zadních končetin. Srnčí parůžky jsou tvarově tak odlišné, že je téměř vyloučené najít dva naprosto stejné kusy. U dobře vyvinutých srnců jsou na každém parůžku tři kratší výrůstky, tzv. výsady, vyjímečně čtyři, vzácně i pět. Velmi starým srncům parožní hmota ubývá, výsady se zkracují, mizí a paroží se mění na typ vidláka nebo špičáka. Takový starý srnec je označován jako "zpátečník".
SRNEC OBECNÝ Srnčí zvěř najdeme téměř všude, kde se vyskytují lesy, od nížin až po horské oblasti. V posledních letech se však stále častěji stěhuje do polí, kde nejsou téměř žádné stromy. Zatímco v lese žije srnčí většinou samotářsky a jen zřídka se združuje v menší skupinky, v polích se shlukuje ve stáda čítající až 100 jedinců. Rozmáhající se turistika, sběr lesních plodin a neukázněné chování lidí nutí zvěr lesy opouštět a uchylovat se do polí. Stádový způsob života na otevřené ploše má i své výhody; v polích není tolik lidí a více jedinců ve stádě snadněji postřehne nebezpečí na velkou dálku. Takzvané polní srnčí se chová stejným způsobem jako např. kopytníci na rozlehlých afrických pláních. Srnec je nejmenším zástupcem evropských parohatých sudokopytníků - jelenovitých. Klínovitý tvar těla s delšími zadními končetinami a krátké parůžky naznačují, že srnčí zvěř je typickým obyvatelem keřovitých porostů, že jimi snadno proniká. Srncům vyrůstají na hlavě krátké parůžky, srny tuto ozdobu nemají. Parůžky jsou plné kostěné útvary, které srnec každým rokem shazuje a opět "nasazuje" nové. Odpadlé parůžky lze najít v místech, kde se zvěř zdržuje. Jako všichni sudokopytníci došlapuje srnčí zvěř na špičky třetího a čtvrtého prstu (prostředník a prsteník), jejichž drápy se změnily v drobná kopýtka, zvaná spárky. Proto také myslivci označují všechny sudokopytníky jako zvěř spárkatou. Podle velikosti otisknutých spárků se dá jen těžko určit, zda šlo o srnce nebo srnu. Jen stopy kolem 5 cm dlouhé patřívají většinou srnci. Zpravidla jsou otisky všech čtyř končetin 3,5 až 4,5 cm dlouhé a asi 3 cm široké, i když otisky zadních spárků jsou nepatrně menší a jejich špičky jsou méně rozevřené. Všem samcům jelenovitých vyrůstají na hlavě párové, různě utvářené a velikostí odlišné parohy. Samicím tyto kostěné a bohatě větvené útvary chybějí. Vyjímkou jsou jen severští soby, u nichž mají parohy - i když o poznání menší - také samice. Ani ti nejpovolanější odborníci však zatím nedovedou objasnit, proč zvířata parohy každoročně shazují a proč jejich opětný růst začíná a probíhá většinou v zimním období, kdy je minimální nabídka kvalitní potravy. Nezbývá než konstatovat, že jde o dosud neobjasněnou marnotratnost přírody. Je to prostě výstřelek, který nemá žádný vliv na zachování existence druhu. Koncem roku srnci parůžky odpadnou (málokdy oba současně) a hned začne růst nové paroží. Místo, kde se parůžek odlomil od pučnice (výrůstek na čelní kosti), se potáhne jemně osrstěnou kůží, kterou jsou do budoucího parůžku přiváděny stavební látky. Když parůžek doroste do odpovídající velikosti, začne pokožka na parůžku (lýčí, mech)
Délka těla: 0,9 - 1,35 m Výška těla v kohoutku: 70 - 80 cm Délka ocasu: 2 3 cm Hmotnost: 10 - 32 kg Věk: až 15 let Rozšíření: téměř celá Evropa
5
Desítky hodin věnovali hasiči (bohužel stále stejní) opravě hasičského auta, brigádám v hasičárně a na srubu, tréninkům s dětmi a ženami. Připravená družstva se zúčastnila okrskové soutěže v Nekoři. Děti zde vybojovaly 1. místo, ženy 2. místo, muži I.- 4. místo, muži II. - 5. místo. Děti koncem května reprezentovaly naši obec na soutěži v Mladkově. Obsadily mezi velkou konkurencí 33. místo. Ženy se 24.6.2006 chystají na účast v krajské soutěži v Jablonném n.O. Sbor hasičů je jedním z nejaktivnějších sdružení naší obce. M.B.
HASIČI Letošní rok naši členové HS rozhodně nezahálejí. Svoji činnost roku 2006 začali pořádáním tradičního „hasičského plesu“. Následovala velmi navštěvovaná velikonoční zábava. Další akcí bylo pálení čarodějnic a kácení máje v areálu hasičského srubu. Vrcholí přípravy na 4.ročník letního lyžování, na který vás srdečně zveme. Děti nepřijdou ani o loučení s létem. Mezi těmito akcemi, pořádanými pro naše občany, proběhlo námětové cvičení ve Verměřovicích. Účastnily se ho společně s naší zásahovou jednotkou i jednotky z Jamného, Jablonného, Sobkovic, Mistrovic a Nekoře.
Jak pečovat o trávník Založení trávníku
bez sběrače. Prázdný kontejner opět nasaďte a pohybem zpět naberte zbytky trávy ležící na trávníku. Pokud byl motor po nasazení kontejneru blokován zbytky trávy, musí být nůž těchto zbytků zbaven. Po každém sekání vysypte kontejner! Trávník se seká na 3-6cm, podle druhu a typu trávníku (okrasné trávníky jsou kratší). V době sucha je lepší trávník nechat o 12cm delší, protože se tím zabrání dalšímu vysychání půdy. Sekání se provádí zhruba v době, kdy výška porostu dosáhne dvojnásobku sekací výšky (v období hlavního růstu, během května a června, sekáme dvakrát týdně, v jiných obdobích jednou týdně). Měli by jste také dbát na to, aby se trávník neustále sekal na stejnou výšku. Pokud trávník přeroste sekací výšku, není dobré sekat víc než polovinu výšky. To trávníku škodí. Posekejte pouze polovinu a za několik dní znovu, tak dosáhnete normální výšky sekání.
Důvodů pro založení nového trávníku bývá mnoho, může to být nechuť k velkým betonovým velkostavbám konce 20.stol., touha uniknout do klidného koutku, nebo jen to, že zelená je zdravá na oči. Aby Váš trávník sloužil k účelu, ke kterému byl určen, přečtěte si následující řádky. Pro jaký typ trávníku se rozhodnout, záleží na tom, jak má být trávník využíván. Nejsou vhodné rychle rostoucí druhy trav, které jsou velmi náročné na údržbu (časté sekání). V obchodech najdete několik různých balení, které se od sebe většinou liší jen poměrem obsahu semen jednotlivých druhů trav. Nové směsi rostou hustě a jsou velmi odolné. Tráva se seje na předem připravenou půdu, která by měla být nakypřená do hloubky 15cm a pohnojená. Kyselost by měla být pH=5,5-6,5, což je mírně kyselá půda. Semínka se stejnoměrně rozhazují na půdu, přičemž hustotu setby si přečtěte na obalu. Před výsevem je možné smíchat osivo s dřevěnými pilinami pro zvýšení objemu a tím i kontroly nad výsevem. Piliny udržují přirozenou vlhkost půdy, čímž příznivě ovlivňují klíčení semen i růst trávy. Po rozhození semen se ještě opatrně provede zahrabání do hloubky 0,5-1,5cm zahradními hráběmi. Nakonec celou osetou plochu uválíme zahradním válem. Během vzcházení porostu je třeba vrchní vrstvu udržovat stále vlhkou. Vytvoří-li se půdní škraloup, je nutné ho opatrně rozbít hráběmi. Poprvé sekáme zásadně srpem nebo kosou, ne rotační sekačkou.
Prořezávání: Vlivem špatně odklizené pokosené trávy a plošně rostoucího plevele trávník plstnatí a drn prorůstá v průběhu času mechem. Prořezáváním travního drnu zajistíme řádné čištění do hloubky, lepší přívod kyslíku a vody. Pokud je trávník příliš hustý, důsledným prořezáváním můžeme plochu prořídnout. Po prořezávání je dobré provést ještě hnojení. Prořezávání by se mělo provádět 2x ročně.
Provzdušnění: Každý trávník potřebuje provzdušňovat. To je zvláště nutné u těžkých půd, které zadržují vodu, nebo u silně namáhaných ploch trávníku. K provzdušnění se používají stroje, které půdu naříznou a tím dají kořenům více vzduchu a půda zůstane prodyšnější.
Údržba trávníku Někomu se může zdát, že údržba trávníku, je časově náročná a složitá. Ovšem není tomu tak. Pokud chcete aby váš trávník byl hustý a pěkně načechraný, stačí znát jen několik správných informací....
Hnojení: Ze zdravého trávníku nasekáte za rok 3-6 kg na metr čtvereční. Trávník neustále odnímá půdě živiny a pokud není hnojen zcela ji vyluhuje. Vznikají holá místa, rozšiřuje se mech a plevel. V obchodech je k dostání mnoho druhů hnojiv pro trávníky. Pro bližší informace, jak často a kolik hnojit, si přečtěte návod na balení. Hnojivo v nevhodném složení může vést k přehnojení a popálení. Hnojení se může provádět během celého roku, ale nejdůležitější je na jaře.
Sekání: Trávníku nejvíce škodí pozdní sekání. Rychle rostoucí druhy plevele se více rozšíří s vytlačí travní rostliny. Proto sekejte raději častěji. Před sekáním byste měli z trávníku vybrat všechny kameny. Šetříte tak sekačku a zabráníte případným nehodám. U sekaček, které posekanou trávu odhazují dozadu je důležité nastavení správné výšky sečení, jinak je tráva špatně nabírána. Při příliš nízko nastavené výšce sečení je víření vzduchu příliš malé, takže kontejner nemůže být správně naplněn. Kontejner se zaplňuje od zadu do předu. Dosáhne-li nasekaná tráva přední hrany, měl by se kontejner vysypat. Při dalším sekání se zaplněným kontejnerem zůstává posečená tráva ležet na zemi. Při sejmutí kontejneru se uzavře zadní klapka, která poskytuje ochranu v době výměny nebo při sekání
Zavlažování: Důležitou součástí péče o trávník je i zavlažování, zvláště v obdobích sucha. Pokud má půda nedostatek vody, začne trávník žloutnout a posléze i usychat.
PODĚKOVÁNÍ: Vážení čtenáři verměřovického zpravodaje : Po dvaceti letech strávených na „mateřské dovolené“ jsem nastoupila do místní školy jako uklizečka, školnice a pomocná kuchařka. Velmi děkuji paní Zorce Dvořákové za její přijetí a hlavně přátelství, kterým mne obdarovala. Velice si ji vážím, za vše co pro naši školu a školku dělá a nejen za to. Děkuji Lidušce Feltlové za její jemnost a taktnost, laskavost, za milou spolupráci a za kytičky, které mne naučila pěstovat. Zvláštní poděkování patří Hance Anderlové, za laskavou trpělivost se mnou, za každou radu a pomoc. Moc si ji vážím jako člověka a přítele, jsem ráda, že jsem měla tu čest s ní pracovat. Celé naší škole přeji loajální, milý a přátelský kolektiv. Není lehké v dnešní době „ustat“ s tak malou školou a budou-li v personálním obsazení nějaké změny, přeji paní ředitelce, aby byly jen a jen k dobrému. Hodně sil všem a děkuji. Eliška Dařílková, Verměřovice 130
6
Každý rok v České republice přibývá téměř 200 lidí ochrnutých po poranění míchy. Pohybovat se mohou jen pomocí ortopedického vozíku, mají mnoho zdravotních i sociálních problémů. Na pomoc lidem s poškozením míchy, kteří se ocitnou v tísni otevřelo občanské sdružení Svaz paraplegiků s pomocí Zdeňka Svěráka Centrum Paraple. Centrum Paraple vychází z přesvědčení, že člověk na vozíku může a má právo žít kvalitním a aktivním životem, stejně jako ostatní lidé. Potřebuje pro to jen vhodné podmínky, potřebuje radu a pomoc. Pomáhá přímo jednotlivým lidem po úrazu či nemoci vrátit se do běžného života. Pomáhá vyrovnat se co nejrychleji s důsledky postižení, snížit závislost na pomoci druhých osob, udržet se v optimální fyzické kondici, zapojit se do společnosti, najít pracovní uplatnění.
Zdeněk Svěrák : „Centrum Paraple bylo postaveno z dobré vůle tisíců lidí. A ta dobrá vůle jako by se v tom domě akumulovala a teď vyzařuje z jeho stěn. Vejdu a v přízemí vidím dvě dívky, které učí kluka přesunout se z vozíku na postel a zpět. Kromě potu a soustředění zaznamenávám kupodivu i humor a úsměv. Proč ale říkám kupodivu, když legrace a vlídnost jsou tu předními rehabilitačními experty. O patro výš v prosklených prostorách telefonují, faxují a všelijak počítačují vozíčkáři i "choďáci". Na tuto adresu se sbíhají žádosti o pomoc ve starostech, jaké mají všichni s poraněnou míchou. Mám na té adrese pocit prosté a samozřejmé užitečnosti. Přeju si, aby dobrá vůle ze zdí našeho domu nevyprchala. Přeju si, aby to byla dobrá adresa“.
Co pro mě znamená Paraple? Loni 5.listopadu to bylo už šest let, co jsem na vozíku po úraze. Než se mi stal úraz, žil jsem zcela běžným životem, chodil jsem do práce, sportoval na kole, v zimě bruslil a lyžoval. Žil jsem normální život člověka, který chodí. Nikdy jsem se o vozíčkáře nezajímal, není to tím, že bych jimi tenkrát pohrdal, ale proto, že jsem o tom nic nevěděl a také jsem žádné neznal, neměl jsem žádné známé, ani příbuzné mezi lidmi na vozíku, proto jsem o lidech na vozíku nevěděl prakticky vůbec nic. Až ten osudný den 5.listopad mě zcela radikálně a zásadním způsobem změnil život a během okamžiku jsem se stal vozíčkářem. Ze začátku mi to připadalo, jako v nějakém zlém snu, ale brzy mi došla tvrdá realita, že budu na vozíku. Myslím si, že většina lidí, kteří jsou nuceni ze dne na den usednout na vozík měla, nebo má podobné pocity, jaké jsem měl já, když se jim náhle obrátí život naruby a musí se smířit s tím, že budou nuceni používat vozík. O Centru Paraple jsem poprvé slyšel ještě v Pardubické nemocnici, tedy v roce 1999. Tenkrát jsem byl na rehabilitaci v nemocnici a čekala mě v krátké době další rehabilitace V Kladrubech. Prošel jsem několika rehabilitacemi a někde jsem zažil nepříjemné zacházení s lidmi na vozíku, proto jsem měl určitou nedůvěru k rehabilitačním zařízením. Poprvé jsem přijel do Paraplete v roce 2002 po telefonické domluvě s jedním vozíčkářem, který tam pracuje. Měl jsem trochu obavy, jaké to v Parapleti bude po špatných zkušenostech ze státního rehabilitačního zařízení. Po příjezdu do Paraplete jsem byl moc mile překvapen přístupem všech lidí, kteří pracují v Centru Paraple. Hned jsem poznal, že tady je to pravé místo, kde se mi budou opravdu snažit pomoci zvládnout to, co mi do té doby připadalo jako nemožné. Než jsem přijel do Centra Paraple, nebyl jsem schopen se bez pomoci sám posadit, dostat se z postele na vozík, sundat si třeba boty, nebo zvládnout další věci, které znamenají moji samostatnost. V Parapleti se lidem opravdu věnují a snaží se je naučit být více samostatnými a soběstačnými, pořádají různé počítačové kurzy, které mě naučili používat počítač, pořádají také sportovní kurzy, kde je možné zjistit, jaký sport může člověk provozovat vzhledem k rozsahu svého postižení. Naučí tam člověka dostat ze sebe maximum vzhledem k tomu, jak je kdo ochrnutý. Za sebe mohu říci, že něco mi přišlo jako do té doby pro mě nemožné zvládnout, co mě dokázali v Centru Paraple naučit. V Centru Paraple vládne vstřícnost, ochota, dobrá nálada a opravdový zájem lidem na vozíku pomoci se vrátit zpět do života a naučit je maximum. Prostředí se mi v Parapleti taky moc líbí, je to na okraji Prahy a proto je tam poměrně na Prahu klid. Centrum Paraple mohu tedy doporučit každému člověku, kterému nějaká událost přisoudila stát se vozíčkářem. Jediné, co mohu Parapleti vytknout je to, že je daleko od mého bydliště a zájem o rehabilitační pobyt je v něm veliký, takže se tam na rehabilitační pobyt nedostanu častěji, než na 14.dnů v roce. To už tak ale bývá, že tam, kde se člověk cítí dobře nemůže být tak často, jak by sám chtěl být. Napsal Olda Urban z Horního Třešňovce. M.B.
Píseň o Turecku: Ten kdo nezná Verměřovic, ten nemůže mluvit nic, co tu je krás, vnikne na ráz do Vašich zřítelnic. Řeka Tichá Orlice, stráň a les Sutice, kulturák – náš reprezenťák a louka zelená. Je to víska, kde jsou lidé stále veselí, rušno je po celý týden jako v neděli. Kdo je ¨neznáš všeho nech, do Verměřovic zamiř běh, ať také znáš lidi z východních Čech . .
Refrén: Každý Vemiřák kluk je jako mák, ten se v žádné tlačenici nikdy neztratí, vždyť o nás ví, že jsme lážoví, Vždyť nám naše víska leží přímo na trati. Ten kdo se chce mrknout po Americe, musí nejdřív jet přes Verměřovice. Naše děvčata jsou jak poupata – srdce mají ze zlata. V údolí naše vesnička je, řeka krásná ji zavlažuje, moře polí a lesíků, vše okolo kostelíku. Je tu plno učenců a řemesel, nikdo by si to nepomyslel, proto chceš-li něco opravit, stačí k řemesníkovi zaměřit, uhlídat sobě hned, že i u nás se změnil svět. . vzpomínky z mládí M.K.
7
Charakteristika okresu Ústí nad Orlicí Okres Ústí nad Orlicí vznikl jako správní celek v dnešní podobě v roce 1960 sloučením bývalých okresů Lanškroun a Ústí nad Orlicí, převážné části okresů Vysoké Mýto a Žamberk, menší části okresu Litomyšl a několika obcí za historickou hranicí Moravy z okresu Zábřeh (Cotkytle, Červená Voda, Krasíkov, Strážná, Tatenice a část Bílé Vody včetně moravského Karlova). Tvoří severovýchodní výběžek Pardubického kraje. 2 Svoji rozlohou 1 265 km je po okrese Svitavy druhým největším okresem v kraji, na jeho rozloze se podílí 28 %. 2 Hustota zalidnění 110 obyvatel na km je v kraji druhá nejvyšší po okrese Pardubice. Je jediným příhraničním okresem v Pardubickém kraji. Kromě krátké hranice s Polskou republikou na severovýchodě (30 km) hraničí na východě s Olomouckým krajem (51 km), na jihu a západě postupně s okresy Pardubického kraje, přitom nejdelší hranici má s okresem Svitavy (65 km). Na severozápadě sousedí s Královéhradeckým krajem (53 km). Silniční dopravě slouží hraniční přechod Dolní Lipka, železniční dopravě hraniční přechod Lichkov. Okres je značně členitý od rovin na západě po horský reliéf na severovýchodě. Území okresu leží v nadmořské výšce od 239 m (místo, na kterém opouští řeka Loučná území okresu) po 1 424 m (Králický Sněžník, nejvyšší místo Pardubického kraje). Do severovýchodní části okresu zasahuje výběžek Orlické tabule. Jihozápadní a střední část náleží ke Svitavské pahorkatině. Východní část okresu tvoří Podorlická pahorkatina táhnoucí se od Žamberka přes Letohrad až po Lanškroun. Do severovýchodní části okresu zasahují Orlické hory (Suchý vrch 995 m a Buková hora 958 m), na severozápadě se nacházejí dva malé celky - Králický Sněžník a Kladská kotlina. Na jihovýchodě zasahuje do území okresu malou částí Zábřežská vrchovina. Pestrost geologického podloží ovlivnila i rozložení různých typů půd od lehkých písčitých na Vysokomýtsku přes středně těžké na Ústeckoorlicku po těžké na Českotřebovsku. Hydrologické poměry jsou ovlivněny polohou okresu na hlavním evropském rozvodí. Větší část okresu leží v povodí Labe, menší východní část v povodí Moravy. Hlavním tokem v okrese je Tichá Orlice, na severu Divoká Orlice, na jihu Třebovka a na východě Moravská Sázava. Největší vodní plochou je se 110 ha Pastvinská přehradní nádrž. Vydatné zdroje podzemních vod zejména v oblasti Vysokomýtské synklinály umožňují zásobovat vodou i uživatele mimo okres. Klimatické poměry jsou v jednotlivých částech okresu odlišné. Podnebí okresu se výrazně mění s nadmořskou výškou. Oblast Vysokomýtska (západ) je nejteplejší a nejsušší. Průměrná roční teplota vzduchu zde je 8°C, úhrn srážek je 650 – 700 mm. Oblast Lanškrounska (východ) je chladnější v průměru o 1 °C a úhrn srážek je o 100 mm vyšší. Výrazně chladnější a vlhčí klima má Králicko a část Žamberecka, kde je ve vyšších polohách průměrná teplota jen 4 – 5 °C a průměr srážek převyšuje 900 mm. Z celkové rozlohy okresu tvoří zemědělská půda 75 693 hektarů, z toho orná 48 727 ha, trvalé travní porosty 23 142 ha, sady a zahrady 3 824 ha, vodní plochy 1 208 ha. Na lesní půdu připadá 31,5 % rozlohy okresu. Při sčítání lidu k 1. březnu 2001 bylo v okrese sečteno 139 387 obyvatel, v tom 68 485 mužů a 70 902 žen. Od sčítání v roce 1961 (též k 1. březnu) se zvýšil počet obyvatel téměř o 9 500 osob. Za 40 let byl zaznamenán přirozený přírůstek 17 500 obyvatel a úbytek stěhováním 8 000 osob. Administrativně byl okres k datu sčítání rozdělen na 112 obcí, z toho 10 měst. Z hlediska dopravní infrastruktury je v okrese rozvinutá především železniční síť. Hlavní trati jsou elektrifikované. Nejvýznamnějším dopravním uzlem je Česká Třebová. Okres Ústí nad Orlicí má po okrese Pardubice nejrozsáhlejší průmyslovou základnu. Podíl průmyslu na krajské produkci je vyšší než podíl zemědělství. Průmysl není v okrese orientován jednostranně, struktura oborů je poměrně pestrá. Největší
objem produkce připadal v předchozích letech na elektrotechniku, textilní a oděvní průmysl, výrobu strojů a zařízení. V poslední době však význam textilu poklesl, naproti tomu stále roste podíl výroby elektrotechniky. Téměř po celá 90. léta měl ústecký okres poměrně nízkou míru nezaměstnanosti. Krátkodobě se počet nezaměstnaných přiblížil k 5 000 osob na konci roku 1991. Výraznější zhoršení nastalo až ke konci roku 1999. Jestliže v polovině 90. let bylo bez zaměstnání v průměru 2 000 osob a k dispozici byl stejný počet volných míst, na podzim 1999 se počet nezaměstnaných přiblížil k 6 500. V dalších letech se počet nezaměstnaných sice snížil, přesto neklesl pod 5 000. Počet volných míst postupně klesal až pod 1 000. Nejproblematičtější území z hlediska nezaměstnanosti je Králicko. V oblasti podnikání nedocházelo ve 2. polovině 90. let k tak výrazným změnám jako bezprostředně po roce 1989. Registr právních subjektů zahrnoval koncem roku 2000 v okrese 3 482 položek, z nich nejvíce (1 424) bylo obchodních společností. Počet fyzických osob, zabývajících se podnikatelskou činností, vzrostl na 19 105. V tomto počtu bylo 2 034 samostatně hospodařících rolníků, z nichž část nadále hospodařila jen v omezeném rozsahu a produkce jim sloužila pro vlastní potřebu. Nejvyšší podnikatelská aktivita je na Žamberecku. Investiční činnost v okrese nebyla v 90. letech příliš rozsáhlá. K největším investicím v průmyslu patří výstavba závodu KORADO v České Třebové, SCHOTT v Lanškrouně, Moldex Metric v Ústí nad Orlicí, Brück AM v Zámrsku a rekonstrukce montážní linky v Karose Vysoké Mýto. K významným stavebním akcím v okrese lze též zařadit stavbu železničního koridoru, plynofikaci řady obcí, rekonstrukci čistíren odpadních vod a obnovu telekomunikačních sítí v celém okrese. Obchodní řetězce vystavěly ve větších městech v okrese supermarkety a svá obchodní a servisní střediska zde umístili nejvýznamnější producenti automobilů. V oblasti bytové výstavby se města zaměřila na rekonstrukce panelových domů a budování technické infrastruktury pro výstavbu rodinných domů. Výstavba komunálních bytů byla orientována především na menší sociální byty, které mají zlepšit podmínky bydlení mladým rodinám. Rekonstrukce bytů po sovětské posádce zvýšila nabídku bytů v 90. letech ve Vysokém Mýtě, Klášterci nad Orlicí, České Třebové a v Červené Vodě. Z nejvýznamnějších stavebních akcí týkajících se nevýrobních objektů lze uvést penziony a domovy důchodců (Lanškroun, Choceň, Ústí nad Orlicí, Žamberk), Zvláštní školu v České Třebové, Základní uměleckou školu v Ústí nad Orlicí a Aqua park v Ústí nad Orlicí. Ve městech přispěly ke zlepšení životního prostředí úpravy center a regenerace parků. Odborníci ocenili především rekonstrukci náměstí Přemysla Otakara II. ve Vysokém Mýtě. V zájmu snížení povodňového rizika v níže položených částech okresu probíhalo čištění koryt řek a došlo k obnově vodní nádrže Srnov. Na území celého okresu se v zájmu rozvoje cestovního ruchu budovaly cyklostezky. Jen v regionu OrlickoTřebovsko jich je 200 km. Vodáckému sportu slouží sjízdné toky obou Orlic. K turisticky atraktivním místům okresu patří zříceniny hradů Lanšperk, Litice a Žampach, historická jádra měst a malebná krajina s málo narušeným životním prostředím. Na severu zasahuje do okresu chráněná krajinná oblast Orlické hory, na severovýchodě je Národní přírodní rezervace Králický Sněžník. Mezi chráněná území je zařazeno i údolí Divoké Orlice u Klášterce nad Orlicí a Tiché Orlice u Chocně (Peliny). Z přírodních parků lze uvést Lanškrounské rybníky, Jeřáb u Červené Vody a nejvýchodnější výběžek Orlických hor Suchý vrch – Buková hora. Lepšímu poznání přírody přispěly i nově vybudované rozhledny na Andrlově chlumu u Ústí nad Orlicí a na Kozlovském kopci u České Třebové.
8
Firmy v našem okolí VVS Verměřovice
zemědělství. V současnosti používané fosfáty – monodicalciumfosfát, monocalciumfosfát, calcium-natriumfosfát, monoamoniumfosfát, mononatriumfosfát atd., spolu s vitaminy a mikroprvky dodávanými špičkovými světovými výrobci, zajišťují nejvyšší kvalitu a využití v organismu hospodářských zvířat. V současné době zaměstnává naše firma cca 30 pracovníků, z toho 8 zookonzulentů v rámci celé České republiky. Ti zajišťují odbyt výrobků a servis u našich zákazníků, kterých je hodně přes 1000. Mimo republiku máme založenou dceřinnou firmu v Litvě –VVS Lt. kam vyvážíme naše výrobky. Velmi zajímavým teritoriem, kde se podílíme na výživě skotu a drůbeže jsou Spojené Arabské Emiráty. Část našich výrobků exportujeme i do Polska. V jednání je export i do dalších států. Od r. 2004 máme pronajat výrobní areál mísírny od a.s. Podorlicko Mistrovice, který se snažíme dále zvelebovat. Daří se nám dále rozšiřovat a zkvalitňovat výrobní technologii i pracovní prostředí pro zaměstnance. Věříme, že společnými silami všech zaměstnanců a neustále se vyvíjející spoluprací s Obecním úřadem se nám podaří přispět nejen k dalšímu rozvoji firmy, ale i obce Verměřovice.
Vážení občané, dovolte mi, abych Vám představil firmu VVS Verměřovice, s.r.o.. Na úvod několik slov z historie firmy. Její počátek se datuje od roku 1967, kdy v rámci tzv. přidružené výroby JZD Verměřovice, byla zahájena výroba produktu MIX mléko s dvaceti procenty živočišného emulgovaného tuku (loje, sádla, kafilerního tuku), kterým se obohacovalo odstředěné mléko na dvě procenta tučnosti pro levnější odchov telat. Následovala výroba stoprocentních emulgovaných tuků pod názvem TELASAN a SELASAN. Tyto výroby byly předchůdci dnes všeobecně známého a používaného Laktosanu, který náš trh obohatil v roce 1970. Proto také výroba tukových koncentrátů byla ukončena v roce 1972, kdy používání Laktosanů doznalo všeobecného rozšíření. Počátkem roku 1970, na základě iniciativy Ing. Šindelky z VÚBVL Horní Počernice a Okresní zemědělské správy v Ústí nad Orlicí, byla započata výstavba mísírny minerálních doplňků pro hospodářská zvířata a v listopadu téhož roku byla zahájena výroba nejprve s jedním pracovníkem a postupně, s rostoucími požadavky, se zvyšoval i počet pracovníků ve výrobě. S narůstající produkcí se měnily rovněž požadavky na technologii výroby. K největším zásahům do výrobních linek došlo v devadesátých letech minulého století a v letech 2001 a 2002 v rámci přeregistrace všech výrobců premixů, doplňkových a kompletních krmiv tak, aby vše vyhovovalo novému zákonu o krmivech a splňovalo požadavky Evropské unie. Všechny podmínky se nám podařilo splnit a k 30.6.2002 byla výrobna VVS Verměřovice opět zaregistrována jako výrobce premixů, doplňkových minerálních a vitaminominerálních, bílkovinných a energetických krmných směsí. Dnes je výroba plně automatizovaná s minimálním vlivem lidského faktoru na výslednou kvalitu. Vysokou úroveň řízení jakosti výrobků potvrzuje i získání certifikátu ISO 9002 v říjnu 2000 od firmy Lloyd´s Register Quality Assurance s pravidelnou obhajobou v devítiměsíčních intervalech. Tak, jak se měnila technologie výroby, měnily se i používané suroviny. Ty tam jsou doby, kdy byl zdrojem fosforu superfosfát, pyrofosforečnan sodný či lepivý hexametafosfát, který se své době sloužil i jako tužidlo písků při výstavbě pražského metra a podmínkou jejich získání byl rozdělovník ministerstva
Ing.Jiří Stejskal, CSc.
VÍŠ, KDO JSEM? Nikdy jsem neučinila nic špatného, ale kvůli mně byly zmařeny lidské životy, potopily se lodě, byla vypálena města, padaly vlády, byly prohrány bitvy a dokonce několik kostelů bylo kvůli mně zavřeno. Nikdy jsem nikoho neuhodila, neřekla jediné nevlídné slovo, ale kvůli mně byly zničeny domovy, ochladla přátelství, ustal dětský smích, manželky ronily hořké slzy, bratři a sestry na sebe navzájem zapomněli a rodiče odešli do hrobu se zlomeným srdcem.
Neměla jsem v úmyslu nic zlého, ale kvůli mně byly zmařeny talenty, slušnost a zdvořilost prohrály a příliv úspěchu a štěstí skončil v bolesti a neštěstí. Nevydávám žádny zvuk, jen mlčím. Ne, protože taková už jsem já. Nemohu nabídnout nic než zármutek a bolest. Možná si ihned nevzpomeneš na mé jméno, ale jsem si jista, že mne osobně velmi dobře znáš. Jak se jmenuji?
…LHOSTEJNOST !“
9
Společenská kronika ZO zamítá : Vítejte mezi námi : 13.04. 03.05.
-
Tereza Čadová, V. 120 Jaromír Chmelo, V. 181
-
•
Rozloučili jsme se : 11.03. 15.03. 19.03. 24.04.
Šmok František, V. 137 Výprachtická Jitka, V. 54 Vanžura Josef, V. 41 Hubálek Josef, V. 78
12.04. 19.04. 21.04. 27.04. 04.05. 14.05. 15.04. 01.04. 25.04. 06.05. 09.05. 01.04. 10.05. 15.05.
60
81 83 84 86 88
usnesení č. 5/06 ZO schvaluje : -
Blahopřejeme k jubileu : 50
-
Barnet Miroslav, V. 73 Jelínek Pavel, V. 102 Hofmanová Miloslava, V. 1 Šípek Miroslav, V. 62 Hájek Stanislav, V. 124 Moravcová Jiřina, V. 58 Pražanová Marta, V. 131 Poláčková Vlasta, V. 36 Vacková Vlasta, V. 34 Švecová Ludmila, V. 164 Hoffmannová Marie, V. 146 Šípková Milada, V. 70 Stejskal Ladislav, V. 86 Sklenář Jan, V. 10
-
-
-
-
• usnesení č. 4/06 ZO schvaluje :
-
-
rozpočtové opatření č. 35 úhradu neinvestičních nákladů ZŠ Letohrad za naše žáky ve výši 15.600,příspěvek Centru pro zdravotě postižené na 30.ročník sportovních her pro zdravotně postižené lidi a děti ve výši 1.000,- Kč smlouvu o uzavření smlouvy budoucí o zřízení věcného břemene na II. etapu sítě kNN Na Skalách s firmou ČEZ firmu Strabag, a.s. na vybudování nové komunikace Na Skalách ukončení nájemního vztahu dohodou s paní Evou Chaloupkovou na pronájem obchodu v čp. 123 k 31.7.2006 provedení změny v územním plánu obce – pozemky číslo 161/1, 664/1, 664/2 zařadit jako stavební
ZO zamíta :
Z jednání ZO -
prodej pozemku parc.č. 780/25, 780/16 a 780/23 R.Šenkové k výstavbě rodinného domku výkup pozemku parc.č.868/1 od V.Macana
rozpočtové opatření č. 10003 2 prodej pozemku p.č. 717/69 za 20,- Kč/m manželům 2 Markovým, p.č. 717/64 za 120,- Kč/1m manželům 2 Žerníčkovým, p.č. 717/67 za 120,- Kč/m M.Hřebíčkovi 2 a D.Kuběnkové, p.č. 717/68 za 120,- Kč/m manželům Balcarovým prodej pozemku p.č. 857/1, 857/2, 790, 314a 214/3 za 2 10,- Kč/m VVS Verměřovice uzavření mandátní smlouvy na stavební dozor s firmou Jafis, s.r.o. zahájení těžby v kamenolomu Jablonné – DP Bystřec – záměr zjišťovacího řízení
nabídku na účast v soutěži Pardubického kraje 2006“
„
Stavba
roku
PRANOSTIKY Na svatého Jána otvírá se k létu brána. Nekuká-li kukačka před svatým Janem, bude neúrodný rok. Prší-li na svatého Petra a Pavla, bude mnoho myší, urodí se hodně hub. O svatém Kamilu slunce má největší sílu. Kolik mračen na Jakuba, tolik v zimě sněhu. Když jsou v srpnu velké rosy, zůstane obyčejně pěkné počasí. Bartoloměj svatý odpoledne krátí.
VOLBY DO POSLANECKÉ SNĚMOVNY PARLAMENTU ČR KONANÉ VE DNECH 2. – 3.6.2006 VOLEBNÍ ÚČAST
400voličů = 74,2 %
Výsledky voleb : ODS
121 hlasů
ČSSD
118 hlasů
KDU-ČSL KSČM Strana zelených SNK-Evropští demokraté
10
66 hlasů 31 hlasů 24 hlasů 11 hlasů
Jak v létě načerpat energii nezapomínejme přidat pár žampionů. A co takové smažené žampióny, obalené v trojobalu – mouka, vejce, strouhanka. To je přímo serotoninová bomba.
V létě se nadopujeme energií! Konečně máme o dovolené více času věnovat se sami sobě. Měli bychom proto nasát co nejvíce nové energie a snažit se, aby nám hodně dlouho vydržela. Připravili jsme pro Vás několik zaručených životabudičů.
4. Po flámu nás postaví na nohy Když už se někdy stane, že jste to přehnali s pitím a potřebujete být rychle fit, zkuste si připravit následující koktejl: Do poháru dejte lžíci worcesteru a na něj položte žloutek. Přidejte trochu soli, pepře a papriky. Pak sklenici dolijte olivovým olejem. Zároveň si natočte stejně velkou sklenici studené vody. Pak už zbývá koktejl zamíchat, vypít jedním douškem a zapít připravenou vodou. Výsledek je zaručený.
1. Guarana je lepší než káva Výborným prostředkem proti únavě je jihoamerická rostlina guarana. Víte, že zcela spolehlivě nahradí kávu? Obsahuje totiž dvojnásobné množství kofeinu a její povzbuzující účinek přetrvává dvakrát tak dlouho než u kávy. Navíc má jednu nespornou výhodu – nepřekyseluje žaludek jako silná káva. Lze ji běžně koupit v lékárnách v dražé, v želatinových kapslích nebo v energetických nápojích, případně s ginko bilobou a dalšími rostlinnými preparáty. Posledním hitem je i tekutý koncentrát, který lze pít samotný nebo ho můžeme přimíchat do nealkoholického nápoje.
5. Oslaďte si život! Cítíte se po nemoci jako moucha a pořád se nemůžete vzpamatovat? Pak kromě vitaminů potřebujete dodat i energii v podobě hroznového cukru. Tělo jej totiž okamžitě zpracuje na distribuci kyslíku, a jak známo, okysličený mozek pracuje rychleji. Nedávejte si však cukr s různými příchutěmi, z většího množství by se vám mohlo udělat špatně. Raději cucejte obyčejný Glukopur, který zakoupíte v tabletkách v každé lékárně nebo drogerii.
2. Chroupejte celer Máte sklony rozčilovat se a všechno vás vyvede z rovnováhy? Pak máme pro vás jednoduchou radu – místo uklidňujících prášků jezte hodně celeru. Obsahuje totiž dostatek kyseliny ptalidové, a ta nás pěkně usadí. Tedy už žádné stresové situace. Naopak - naše svaly se uvolní, cévy se rozšíří a krevní tlak klesne v průměru o 15 procent. No, není to pohoda?
6. Zázračná polévka Raquel Welchové Uvaříme ji z 1 litru vody, 500 g zelených fazolových lusků, z nasekané zelené celerové a petrželové natě a 3 rozkrájených cuket. Když se zelenina uvaří, scedíme ji a rozmixujeme. Tato polévka je hotový elixír mládí, který obsahuje spoustu vitaminů. Zároveň je osvědčenou obranou proti virům a celkově pročišťuje organismus. Živým důkazem, že to skutečně funguje, je sama herečka Raquel Welchová, která si udržela svou vitalitu a sexuální přitažlivost až do důchodového věku.
3. Žampiónová energetická bomba Zázračným stimulátorem dobré nálady jsou také žampiony, protože jsou zdrojem vitaminu D. Ten podmiňuje zvýšenou produkci serotoninu, což se projeví tím, že se cítíme najednou báječně. Podle dostupných studií jsou lidé o sto procent šťastnější. Proto při přípravě pokrmů nikdy
GRILOVÁNÍ ze které můžeme nabírat šťávu na polévání. Při grilování nepícháme do masa nožem ani vidličkou. Rožnění v alobalu má tu výhodu, že maso můžeme péci bez potírání tukem. Pečené maso je šťavnaté a jemné. Žádný gril nemůže tvrdé maso změkčit. Chceme-li grilovat například bifteky, musíme mít maso pěkně odleželé. Maso na opékání lehce naklepeme a položíme na mříž. Když se červená barva masa změní na šedivou, můžeme povrch masa potřít okořeněným olejem. Naolejované maso dostane hezčí barvu. Maso, které nepotíráme olejem, okořeníme ihned po grilování. Pro potírání grilovaných plátků masa je možné použít také různé tekuté směsi, do kterých používáme např. olej, pivo, vorčestr, sojovou omáčku, pepř, papriku, česnek atd.
Léto je v plném proudu tak občas nezaškodí si večer na zahradě nebo jen tak někde v přírodě při večerním posezení něco ugrilovat. Pro grilování se hodí především maso, ryby a drůbež, ale také klobásy a vnitřnosti, například ledvinky nebo játra. Ryby jsou nejchutnější úplně čerstvé. Nejlépe se griluje maso porcované. Abychom porce dobře chuťově upravili a dosáhli požadované křehkosti, připravujeme různé chuťové macerace a marinády, ve kterých necháváme na chladném místě maso odležet. Před grilováním porce masa zbytečně nemyjeme, jeho povrch otřeme pouze čistou vlhkou utěrkou. Při grilování se teplota pohybuje od 100 do 300 °C. Při grilování postupujeme tak, že maso nesolíme, pouze okořeníme a potřeme olejem. Povrch masa zůstane suchý a bílkovina na povrchu se lépe srazí, vytvoří nepropustný obal, takže maso zůstává šťavnaté se vzhledným, do červena vybarveným povrchem. Solíme až před koncem úpravy nebo před samotným podáváním. Pokud maso předem připravujeme macerováním nebo nakládáním, je možné jej osolit. Můžeme připravit nálev na macerování nebo macerovat maso přímo ve víně, koňaku, brandy atd. Aromatické látky prostoupí masem, které je pak chutnější. Pod grilované maso podkládáme odkapávací misku,
Přibližná doba grilování v minutách: klobása v kusech 5 až 8, půlka kuřete asi 60, točená klobása 10 až 15, celé kuře (na rožni) 60 až 90, kuře v kusech 30 až 60, bifteky z mletého masa 10 až 20, sleď asi 5, ostatní ryby v porcích 10 až 15, kotlety 8 až 15, ostatní ryby v porcích 10 až 15, bifteky 5 až 10, celé brambory 30 až 45, plátky jater 4 až 8, plátky brambor asi 10, jablka 15 až 30
Recepty pro grilování na špízu opláchneme, odstraníme jádřince a nakrájíme je na kousky, oIoupanou cibuli na kolečka. Na špízy navlékáme kousky masa střídavě s paprikou a cibulí, potřeme vše olejem a opékáme. Maso potíráme zbylou marinádou a po dopečení je osolíme. Podáváme se salá tem a chlebem. Grilované žampiony - 500 g žampionů (drobnějších), 80 g anglické slaniny 3 lžíce oleje, 2 stroužky česneku, sůl, mletý
Vepřové na špízu - 500 g kýty, 3 lžíce ostré hořčice, 1 lžička drceného divokého koření, 2 stroužky česneku, citronová štáva, asi 1,5 dl červeného vína, sůl, 1 červená a 1 zelená paprika, 2 cibule, olej, sůl. Očištěné maso nakrájíme na kousky a promícháme s hořčicí, kořením, oloupaným a jemně nakrájeným česnekem, citronovou šťávou a vínem. Maso necháme v chladu přikryté asi 3 hodiny odležet. Papriky
11
pepř, 1 lžíce citronové štávy. Žampiony očistíme, dřeně odřízneme a hlavičky napícháme na kovové jehly střídavé s kousky slaniny. Potřeme olejem ochuceným česnekem, který utřeme se solí, pepřem a citronovou šfávou, a opékáme, až houby změknou. Během grilování potíráme zbylým olejem. Podáváme s opečeným toustovým chlebem a tatarskou omáčkou. Chatařské ražniči - 500 g točeného salámu nebo kabanosu, 3 cibule, 2 papriky, 6 rajčat, 4 vařené brambory, sůl. Plátky salámu napichujeme na jehlice nebo na prut střídavě s cibulí, paprikou, bramborem a rajčetem. Osolíme a opékáme nad ohněm. Pokud si chceme obzvláště pochutnat, můžeme nahradít točený salám některou z "uzenin s dekorací", jak se řiká různě kořeněným směsím balených mas typu kladenské pečínky atd.
nakládané olivy s feferonkarni, panenský olivový olej. Nejprve opatrně vyřízneme do koleček vuřtů, které jsme si předem nakrájeli, otvory tak velké, aby se da nich daly vtisknout olivy s feferonkami. Otvory pro feferonky musí být umístěny asymetricky, aby je nevytlačila jehla špízu, až se na ní bude vuřt navlékat. Na jehlu střídavě napichujeme kousky vuřtů, chteba, papriky, slaniny a sýra. Jemně popepříme, potřeme otejem a grilujeme. Podáváme s chlebem a dostatečným množstvím chlazeného piva. Šašlik - 500 g vepřové kýty nebo panenské vepřové, 80 g slaniny, 200 g cibule, olej, sůl, mletý pepř 4 ,stroužky česneku. Maso nakrájíme přes vlákno na špalíčky o váze asi 20 g (6 kousků na 1 porci) a opatrně naklepeme na silnější plátky, cibuli nakrájíme na silnější kolečka. Všechno střídavě napícháme na čtyři kovové jehly nebo na špejle a potřeme směsí oleje, pepře a česneku utřeného se solí. Necháme v chladnu dvě až tři hodíny odležet, a pak na grilu nebo na pánvi vytřené olejem opékáme. Zbylým ochuceným olejem potíráme špízy i během opékání. Podáváme s opékanými bramborami nebo pečivem. Tábornický špíz - 6 špekáčků, 4 papriky, 100 g slaniny, 3 cibule, na kostky nakrájený tvrdší chléb. Chléb spolu se špekáčky, paprikou, slaninou a cibulí střídavě napichujeme na grilovací jehlu a opékáme na grilu nebo nad ohněm. Podáváme s bramborovou nebo hrachovou kaší, čočkou, brambory, chlebem, pečivem. Při přípravě chlebových kostek nebo čtverečků dbáme na to, abychom jejich velikost udělali stejnou, jako je velikost kousků špekáčků a slaniny. Pak se jejich okraje nepřipalují. Při napichování na drát klademe chléb vždy vedle slaniny nebo špekáčků. Plněná krůtí prsa na grilu - 1 kg krůtích prsíček, ostrá čili omáčka, sůl, grilovací koření, steakový pepř, sojová omáčka sladká, sojová omáčka, žampióny, červená a žlutá paprika, anglická slanina, ostrá klobáska nebo paprikáš či jinou uzeninu, ostrá bambusová párátka nebo jehly na špízy (nemusí být, ale pokud máme možnost čerstvých bylinek je dobré dát trochu bazalky, tymiánu, oregána a šalvěje dle chuti), olej. Krůtí prsíčka nakrájíme na větší pláty (dvojplátek), tj. přes prsíčka nařízneme jeden plátek asi 1 a 1/2 cm, který nedořízneme do konce (asi tak 2 cm necháme) a řežeme další 1 a 1/2 cm plátek, který již uřízneme celý. Vznikne velký plát, který bez problému naplníme. Plátky opravdu velmi lehce naklepeme (nejlépe, když přes ně dáme na mikrotenový sáček - maso se netrhá a nelepí). Maso z obou stran trochu osolíme, posypeme grilovacím kořením, trochou steakového pepře. Pak již máme připraveno k plnění. Stranu, kterou budeme plnit lehce potřeme čili omáčkou a kapkou sojové omáčky (můžeme přidat trochu bylinek, ale nesmíme to přehnat, bylo by to hořké). Na to dáme plátek anglické slaniny, lžičku žampiónů, trochu nakrájených barevných paprik a kousek uzeniny. Uzavřeme párátky a připravíme si směs na potírání. V hrníčku rozmícháme asi 2 dcl oleje s grilovacím kořením, trochou sladké sojové omáčky a čili (ale jen trochu, aby to bylo příjemné na chuť ne na hasiče) a máme-li přidáme trochu posekaných čerstvých bylinek. Černá marináda – 1 lžička chilli koření, 1 lžíce sojové omáčky, 50ml černého piva, 1 lžíce vody, 1/2 lžičky moučkového cukru, 1/2 lžičky soli, 1/2 lžíce hořčice. Vše dobře promícháme a marinujeme v ní masíčko - nejlépe 24 hodin v lednici. Při grilování jí můžeme masíčko potírat.
Krůtí šnečci
600 g krůtích řízků, 150 ml omáčky Barbecue, 1 lžíce hořčice, 200 g anglické slaniny (plátky). Maso nakrájíme na hranolky široké 2 cm, které vložíme do formy. Omáčku smícháme s hořčicí, zalijeme maso a necháme přes noc marinovat. Na každý kus masa položíme po jednom plátku slaniny a maso svineme do šnečků. Na grilovací špízy navlékneme 2 - 3 šneky. Masové špízy opékáme na rozehřátém grilu po obou stranách zhruba 5 minut dozlatova. Labužnický špíz - 500 g vepřového masa z kýty, 1 lžíce škrobové mouky (solamylu), trochu vorčestru, 3 šálky vody, 1 masox, 2 pórky, 50 g sušených hub, zázvor, sůl, olej. Maso nakrájíme na malé tenké plátky a necháme proležet v těstíčku, které připravíme ze solamylu a vorčestru. Ve vodě uvaříme čerstvé nebo sušené houby, na kolečka nakrájíme pórek a nakonec přidáme kousek masoxu a převaříme. Kousky masa napichujeme na jehlu, pokapeme olejem a opékáme na grilu. Opečené maso promícháme s dušeným pórkem a houbami, podle chuti osolíme a okořeníme zázvorem. Podáváme s dušenou ryží nebo s chlebem. Špíz divokého šerifa s olivami a feferonkou - 8 vuřtů, 2 velké cibule, 100 g slaniny, 150 g taveného sýra, na obdélníčky nakrájený tvrdší nedrobivý chléb, pepř plátky čerstvé papriky
12
Verměřovický zpravodaj – jaro 2006, vydává Obec Verměřovice, Verměřovice 14, 561 52 e-mail:
[email protected], tel: 465641897, registrováno u MK ČR pod č. MK ČR E 10310, čerpáno z internetu redakční rada: M.Beránková, V.Čada, J.Hlavsová, I.Kloučková, J.Sklenářová, P.Smetanová, E.Žerníčková
