Slované na českém území a Sámova říše
Mgr. Jakub Němec
VY_32_INOVACE_D1r0115
Slovanské kmeny, původně žijící v oblastech mezi Dunajem a Dněprem (dnešní Ukrajina a východní Polsko), během stěhování národů začaly měnit své působiště a přesunovaly se západním, jižním a východním směrem. Důvodem jejich pohybu byly nájezdy kočovného kmene Avarů, který útočil do prostoru jejich pobytu. Často se 7. století, kdy dochází k největšímu přesunu slovanského etnika, označuje jako poslední fáze stěhování národů. Východní Slované pronikli na území dnešního Ruska, jižní Slované obsadili území Balkánského poloostrova a západní Slované se usadili v pásu od Baltského moře po severní část Alp.
„Čeští“ Slované se na naše území dostali pravděpodobně v první polovině 6. století, kde v té době žily germánské kmeny. Existují dva názory na usídlení Slovanů u nás – teorie medvěda (násilná cesta znamenající vytlačení Germánů) a teorie holubice (asimilace s původními germánskými kmeny). S největší pravděpodobností však došlo ke kombinaci těchto dvou přístupů. Na rozdíl od jižních Slovanů, kteří s Avary spolupracovali v dobývání Balkánského poloostrova na úkor Byzantské říše, se Slované na našem území museli Avarům, kteří se usídlili v oblasti Panonských pánví, podřídit. Z područí se dostávají na počátku 7. století, kdy byl vytvořen kmenový svaz, v jehož čele stál francký kupec Sámo.
Sámova říše vzniká na počátku 7. století (pravděpodobně v roce 623) a jejím hlavním účelem bylo vymanění se z područí Avarů a obrana proti jejich nájezdům. Do čela tohoto uskupení (stále se nedá mluvit o státním útvaru) byl zvolen francký kupec Sámo. Někteří historikové se domnívají, že jej Čechové prohlásili králem, mnohem pravděpodobnější však je, že se stal náčelníkem kmenového svazu. Sámo sjednotil slovanské kmeny na území Čech, Moravy a části Rakouska (pravděpodobně výhodnou sňatkovou politikou – tvrdí se, že měl 12 žen) proti avarskému kaganátu, který procházel vnitřní krizí. Dodnes se neví, kde bylo centrum Sámovy říše, předpokládá se, že by mohlo ležet v nížinách kolem řeky Moravy. Obrana proti nájezdníkům byla úspěšná a Sámova říše si začala budovat relativně silnou pozici ve střední Evropě.
Sámo 1) Umělecká představa podoby franckého kupce Sáma.
Poté, co se Slované v Sámově říši, vypořádali s nebezpečím z východu, se objevil na západě mocný soupeř – Francká říše, která nechtěla dovolit, aby v tomto prostoru vznikl základ silného konkurenčního státu. Celý spor o moc nad územím eskaloval v bitvu u Vogastisburgu (dodnes nevíme, kde se toto místo nachází, jediným historickým pramenem k této bitvě je francká Fredegarova kronika), která proběhla v roce 631. Slovanské vojsko bylo úspěšné a porazilo Franky pod vedením krále Dagoberta I. Sámova říše však byla založena na postavě samotného náčelníka, a proto se po jeho smrti v roce 658 kmenový svaz rozpadl. Rozpad byl zapříčiněn spory o nástupnictví mezi Sámovými potomky. Slovanské kmeny byly opět odkázány na sebe a vzájemnou pomoc proti nájezdům kočovných kmenů z východu. Na počátku 9. století jsou Avaři poraženi Franckou říší a z oblasti odcházejí. Frankové se od té doby označovali jako svrchovaní vládci „osvobozeného prostoru“, čímž se naše území v podstatě dostalo pod jejich vliv. Na našem území se po zažehnání avarských výbojů mohla rozvíjet hradiště vzniklá v době Sámovy říše, které daly základ novému státu, který označujeme jako Velkomoravskou říši.
Sámova říše 2) Dodnes není zcela jasné, jak velkou rozlohu měla Sámova říše. Její maximální možnou rozlohu vidíte na obrázku. Někteří historikové se domnívají, že Sámova říše mohla na jihu sousedit s langobardskou říší. Severní hranice nejsou zcela vymezeny, poněvadž nevíme, které slovanské kmeny se přidaly do Sámova svazu. Východní a západní hranice byly určeny avarským kaganátem a Franckou říší.
Jazykem slovanských kmenů byla praslovanština, která dala základ slovanským jazykům (ty dělíme na tři větve podle směru pohybu Slovanů – jižní, východní a západní). Slovanské náboženství bylo polyteistického přírodního charakteru. Hlavními bohy byli Perun (bůh hromu), Svantovít (bůh Slunce), Veles (bůh podsvětí) a další. Každý kmen měl své vlastní panteony bohů, kterým byla přisuzována různá moc. Často se mírně lišila jejich jména (Radegast, Radigost, Radhost, Redigast apod.). Hlavní obživou Slovanů bylo zemědělství. Slované byli schopnými válečníky, kteří patřili k nejlepším ve své době. Vynikali však také svou nedisciplinovaností. Slovanské kmeny žily v hradištích (dřevěnými kůly a hliněnými valy ohrazená osada vhodná k obraně před nepřítelem, do které se v případě nebezpečí uchylovali i zemědělci z okolí), uvnitř kterých byly domy z části zapuštěné do země. Hradiště bylo centrem obchodu, řemeslné výroby a náčelníka kmene, popř. kmenového svazu.
1) Popiš život Slovanů. 2) Urči směry, kterými se rozšířily slovanské kmeny po Evropě. 3) Vysvětli význam Sámovy říše pro střední Evropu.
ČORNEJ, Petr; ČORNEJOVÁ, Ivana; PARKAN, František. Dějepis 2 pro gymnázia a střední školy: Středověk a raný novověk. 1. vydání. Praha: SPN - pedagogické nakladatelství, 2001, 160 s. ISBN 80-7235-152-4. MANDELOVÁ, Helena; KUNSTOVÁ, Eliška; PAŘÍZKOVÁ, Ilona. Dějiny středověku a počátku novověku. Vydání první. Liberec: Dialog, 2002, 179 s. ISBN 80-86218-82-1.
1) JEZOVNIK. Wikipedia.cz [online]. [cit. 17.5.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com mons/5/5a/Samo1.jpg 2) Úprava mapy Evropy se zdrojem na: SAN JOSE. Wikipedia.cz [online]. [cit. 14.3.2013]. Dostupný na WWW: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/com mons/b/b7/Europe_topography_map.png v programu Malování (součást systému Windows)
