slouží k hodnocení odchylek od normálu jako nepřímých ukazatelů stavu a vývoje prostředí

Biodiagnostika

 slouží k hodnocení odchylek od normálu jako nepřímých ukazatelů stavu a vývoje prostředí  využívá znalostí o zákonitých vazbách mezi: • kolísáním výskytu (bioindikátorů)

• chováním • tělesnou kondicí • morfologickými znaky • fyziologickými pochody • populační dynamikou organismů velikostí a strukturou jejich společenstev a mezi podmínkami prostředí, zejména podmínkami výjimečnými a kvalitativně změněnými

Bioindikace může probíhat na úrovni  subbuněčné a buněčné např. tkáňové kultury, indikace toxikologického rizika působení xenobiotik  jedince a populace •

biochemické změny - např. aktivita cholinesterázy (Ephemerella nebo Hydropsyche při hodnocení vlivu organofosfátových insekticidů)

•

fyziologické změny (např. spotřeba kyslíku u Chironomus)

•

morfologické deformity (pakomáři)

•

změny v chování (zvýšená pohybová nebo driftová aktivita)

•

změny v životních cyklech (přežití, růst, mortalita, rozmnožování, vývoj a emergence)

•

kumulace polutantů (viz sentinelové organismy)

Bioindikace může probíhat na úrovni  populace a společenstva druhů •

indexy diverzity

•

indexy srovnávací

•

biotické indexy a skore - založeny na konceptu indikátorových druhů, hodnoceny vzhledem k určitému polutantu podle míry tolerance či citlivosti jednotlivých taxonů vůči tomuto polutantu

 multivariační metody

Bioindikátor  organismus nebo společenstvo, jehož životní funkce jsou korelovány s faktory prostředí tak těsně, že mohou sloužit jako jejich ukazatele se nazývá bioindikátor  biologická indikace vychází z principu ekologické valence (Hess, 1924)

Ekologická valence  výskyt a úspěšné přežívání organismů v přírodě závisí na celém souboru vnějších podmínek  každý organismus má své specifické hranice, kterými je omezena jeho snášenlivost (tolerance) k působení jednotlivých ekologických faktorů v prostředí  rozsah intenzity nebo koncentrace kteréhokoli faktoru v prostředí, kterému se organismus přizpůsobuje  hranice snášenlivosti jsou vymezeny na jedné straně minimální a na druhé straně maximální hodnotou daného faktoru  střední hodnoty intenzity nebo koncentrace faktoru udávají ekologické optimum pro růst, vývoj a rozmnožování organismu  pro organismus je důležité, aby všechny podmínky prostředí byly v rozmezí ekologické valence

 když se kterákoliv z životních podmínek dostane za hranice ekologické valence, organismus umírá

Ekologická valence (Hesse, 1924): “Ekologická valence druhu je určena vzdáleností mezi minimem a maximem působení ekologického faktoru”.

rozmnožování růst přežití

limitující faktory - působí v rozsahu mezních hodnot a jsou pro přežití jedinců zvláště kritické

Ekologická valence  stenovalentní druhy - valence úzká

 euryvalentní druhy - valence široká Příklady:

 k teplotě - stenotermní – eurytermní  k salinitě - stenohalinní – euryhalinní

 ke kyslíku - stenooxybiontní – euryoxybiontní  k potravě - stenofágní – euryfágní  k prostředí - stenoekní - euryekní Poloha optima:  v nízkých hodnotách - oligo-

 ve středních - mezo ve vysokých - poly-

např. polystenotermní

Bioindikační metody  odraz dlouhodobějšího stavu prostředí na sledované lokalitě  reálné působení více faktorů (i v jejich interakci) na biotu  zjistíme do jaké míry je společenstvo nebo organismus ovlivněn, nemůžeme přesně stanovit příčinu a např. přímo kvantifikovat koncentraci polutantu

 náklady bývají nižší  optimální využití kombinovaného postupu V biomonitorovacích programech - bioindikační metody k vyhledávání problematických lokalit, které jsou pak zkoumány i pomocí nákladných fyzikálně-chemických analýz.

Bioindikátory – typy  organismus (popř. jeho část či společenstvo organismů), který obsahuje kvantitativní či kvalitativní informaci o stavu prostředí nebo jeho části

Biomonitor

 takový bioindikátor, který zahrnuje informaci o kvantitativních aspektech kvality prostředí

Sentinelový organismus  kumuluje ve svém těle polutanty z prostředí, analýza tkání sentinelových organismů umožní odhad koncentrace polutantu v prostředí

Biomarker  xenobiotiky navozená změna v buněčných nebo biochemických složkách, procesech, strukturách nebo funkcích, která je měřitelná v biologickém systému či vzorku

Vlastnosti ideálního bioindikátoru 1.

Taxonomická spolehlivost a snadná determinace

2.

Kosmopolitní rozšíření

3.

Vysoká početnost

4.

Nízká genetická a ekologická variabilita

5.

Dostatečná velikost

6.

Omezená pohyblivost, dlouhověkost

7.

Dostatek autekologických informací

8.

Vhodnost pro laboratorní studie

Pro sentinelové organismy navíc

1.

Musí existovat jednoduchá, vždy platná korelace mezi obsahem polutantu v těle organismu a prostředí

2.

Organismy musí snášet i maximální koncentrace polutantu v prostředí a rozmnožovat se za těchto podmínek (Helawell, 1986)

Hodnocení ekologického stavu vod  23. 10. 2000

 Směrnice 2000/60/EC Evropského parlamentu a rady (Water Framework Directive, dále WFD)  nový legislativní přístup k hospodaření s vodou a její ochraně  není založen na státních nebo politických hranicích, ale na přirozených geografických a hydrologických útvarech - povodích  vyžaduje koordinaci různých politik EU a vymezuje přesný časový plán opatření, který stanoví rok 2015 jako cílový rok pro dosažení dobrého stavu všech evropských vod

„ Život závisí na vodě. Voda je pro lidstvo rozhodujícím bohatstvím, které vytváří a udržuje hospodářský růst a prosperitu. Je rovněž jádrem přirozených ekosystémů a regulace klimatu“.

Směrnice 2000/60/EC Evropského parlamentu a rady (Water Framework Directive, dále WFD)

 poptávka po vodě neustále stoupá  voda v Evropě je v ohrožení

• 20 % povrchových vod je vážně ohroženo znečištěním • 60 % evropských měst nadměrně využívá své zdroje podzemních vod • 50 % mokřadů je ohroženo  voda ¾ Evropanů pochází z podzemních vod, které jsou skryty pod povrchem  téměř polovina obyvatelstva EU žije v zemích s nedostatkem vody, kde dochází k nadměrnému čerpání vody ze sladkovodních zdrojů  plány povodí jsou zásadním nástrojem při provádění rámcové směrnice o vodě. Vypracovávají se po rozsáhlé veřejné konzultaci a platí po dobu šesti let

 opatření EU nutná - povodí a znečištění překračují hranice; koncept povodí je nejlepším způsobem, jak hospodařit s vodou  dosažení dobrého ekologického a chemického stavu vod je nezbytné pro ochranu lidského zdraví, zásob vody, přirozených ekosystémů a biologické rozmanitosti  je nezbytné zapojit obyvatele  určitého pokroku již bylo dosaženo, ale je třeba vyvinout více úsilí  hospodaření s vodou je spojeno s mnoha politikami - integrace je jedinou možnou cestou k zajištění udržitelnosti vody (zemědělství, průmysl, výroba energie, odpadní vody, …)

 měnící se životní prostředí způsobuje problémy pro budoucnost, jako jsou změna klimatu, povodně a období sucha  voda není komerční produkt, ale spíše dědictví, které je třeba chránit a bránit a jako s takovým zacházet  RS určuje vodní politiku zemí Evropského společenství a legislativu  principy ochrany a rozumného dlouhodobého užívání vodních ekosystémů a jeho kontroly, správní a ekonomické nástroje k realizaci ochrany  rozdílné podmínky a potřeby – různá specifická řešení  vše musí být zohledněno při plánování a provádění opatření k zajištění ochrany a udržitelného využívání vod v rámci povodí

Směrnice 2000/60/EC Evropského parlamentu a rady (Water Framework Directive, dále WFD)  „ekologický nástroj“  hodnocení tzv. ekologického stavu prostředí

 odráží teoretického poznání  požadavky vycházejí z vědeckých poznatků

 impulsem k novým výzkumným aktivitám pro doplnění mezer ve znalostech akvatických ekosystémů  dokument zásadním způsobem ovlivňuje přístup ke složkám vodního prostředí v Evropě  orientována na komplexní hodnocení v rámci hydrologických celků (povodí) na základě příslušnosti hodnoceného vodního útvaru (lokality) k určitému typu a ve srovnání s referenčním stavem  zařazení do pěti tříd ekologického stavu - velmi dobrého, dobrého, středního, poškozeného, zničeného.  vyvinout nebo zdokonalit metody hodnocení a následně provést interkalibraci jednotlivých metod

Rámcová směrnice Evropské unie 2000/60/ES o vodách  každý členský stát musí zhodnotit ekologický stav toků, vyjádřit 5 třídami (velmi dobrý, dobrý, střední, poškozený, zničený) Velmi dobrý ekologicky stav:  taxonomické složení a četnost plně nebo téměř odpovídá nenarušeným podmínkám  poměr citlivých taxonů a necitlivých k narušení nevykazuje žádné známky odlišnosti od nenarušených podmínek  úroveň rozmanitosti taxonů bezobratlých nevykazuje žádné známky změn oproti nenarušeným podmínkám

Klasifikace ekologického stavu

Normativní definice klasifikace ekologického stavu do 5 stupňů 5 velmi dobrý – žádné (velmi malé) ovlivnění, typově specifické podmínky a společenstva 4 dobrý – mírné narušení, mírné změny složení a četnosti 3 střední – složení a četnost se středně liší, chybí hlavní skupiny typově specifického společenstva 2 poškozený – složení a četnost odlišné, chybí specifická společenstva 1 zničený

Jakost vod – biochemické znečištění  fyzikálně-chemický rozbor vod •

časově, technicky a ekonomicky náročný

•

výsledky poplatné systému vzorkování

 biochemické stanovení •

biochemická spotřeba kyslíku BSK5

•

biochemická (extracelulární) aktivita bakteriálních (houbových) enzymů

 biomonitoring

Metody hodnocení ekologického stavu povrchových vod pro WFD využívají především:

 společenstva druhů – druhová shromáždění (assemblages) doplňkově:  sentinelové organismy

Účely RS  ekosystémy akvatické, ale i terestrické (ovlivněné), mokřady  udržitelné užívání  tlak proti znečišťování  ochrana podzemních vod  zmírnění učinků „katastrof“ – sucho a povodně  zajištění zásob pro užívání  znečištění podzemních vod

 ochrana mořských ekosystémů (znečištění z řek)  nové problémy – povodně a klimatické změny

Princip WFD  3 jednotky – Labe, Dunaj, Odra  posuzuje se celý „systém“ - vodní útvar – jednotka Oblasti povodí  posuzuje se ekologický a chemický stav - rozhoduje horši z nich  posuzuje se odchylka od přírodního stavu = referenční stav  respektuje změny podél toku  nelze hodnotit zmanipulovaný (regulovaný) tok  respektování současného užívaní a technických možností - uměle a silně ovlivněně vodní útvary

Co praví WFD …  vnitrozemské vody - veškeré stojaté nebo tekoucí vody na zemském povrchu a všechny podzemní vody na straně pevniny od základní čáry, od které se měří šířka teritoriálních vod  útvar povrchové vody - samostatný a významný prvek povrchové vody - jezero, nadrž, tok, řeka nebo kanál, část toku, řeky nebo kanálu, brakické vody nebo usek pobřežních vod  řeka - útvar vnitrozemské vody tekoucí v převážné části po zemském povrchu, který ale může téci v části toku pod povrchem

Chráněná území  systém chráněných území není stejný jako WB

 odběr vody pro lidskou spotřebu  ochrana hospodářsky významných druhů  rekreační vody, vody pro koupání  citlivé a zranitelné oblasti  ochrana stanovišť a druhů (NATURA 2000, …)

Rámcová směrnice o vodě je rámcem pro vodní politiku EU. Doplňují ji další právní předpisy, které upravují konkrétní aspekty využívání vody:  směrnice o podzemních vodách (2006)  směrnice o normách environmentální kvality (2008)  dvě rozhodnutí Komise (2005 a 2008) o ekologickém stavu, na základě kterých se zřídil rejstřík téměř 1 500 míst zahrnutých do mezikalibračního porovnání, které umožňuje srovnání norem různých zemí, a zveřejnily se jeho výsledky Mezi předchozí a související právní předpisy patří:  směrnice o čištění městských odpadních vod (1991)  směrnice o dusičnanech (1991)  nová směrnice o jakosti vod ke koupání (2006)

 směrnice o pitné vodě (1998) Novější související právní předpisy, které rozšiřují rozsah integrovaného hospodaření s vodou:  směrnice o povodních (2007)

 rámcová směrnice o strategii pro mořské prostředí (2008)

Nástroje WFD  programy opatření – soubor legislativních nástrojů – zákony, vyhlášky, předpisy  specifické pro každý stát 1. Směrnice o vodách určených ke koupání 2. Směrnice o ptácích 3. Směrnice o pitné vodě 4. Směrnice o velkých haváriích 5. Směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí

6. Směrnice o splaškových kalech 7. Směrnice o čištění komunálních vod

8. Směrnice o prostředcích na ochranu rostlin 9. Směrnice o dusičnanech 10. Směrnice o stanovištích 11. Směrnice o sdružené prevenci a omezování znečištění

Další opatření pro WFD  legislativní nástroje  administrativní nástroje  ekonomické nástroje  sjednané environmentální dohody  omezování emisí  kodexy správních postupů  znovuzřízení a obnova mokřadů

 regulace odběrů vody  podpora adaptované zemědělské výroby

 opatření pro efektivnost a recyklaci  postupy zavlažování šetřící vodou  stavební projekty  revitalizační projekty  vzdělávací, výzkumné, vývojové projekty

Ekologický stav  chemické a fyzikálně chemické složky - podporující biologické složky • teplota • kyslík • acidifikace • živiny • polutanty – prioritní vypouštěné • polutanty – ostatní významné

 biologické složky • vodní flora – složení a četnost – fytoplankton, makrofyta, fytobenthos

• makrozoobentos – složení a četnost • ryby – složení, četnost, věková struktura

 hydromorfologické složky - podporující biologické složky • proudění, velikost a dynamika toku, charakter substrátu • propojení na podzemní vody • kontinuita toku • morfologie – proměnlivost hloubky, šířky, „riparian zone“

V zásadě lze vymezit tyto úkoly, jejichž splnění má vést k vytvoření relevantních metod hodnocení ekologického stavu povrchových vod:



vytvořit typologii vodních útvarů



definovat a analyzovat stavy referenční - stanovit kriteria pro výběr referenčních lokalit, analyzovat biotické složky ve vazbě na abiotické proměnné, charakterizovat referenční stav ve vazbě na typ toku



analyzovat stavy způsobené různými typy stresorů



kriticky zhodnotit vypovídací schopnosti existujících metod a vyvinout metody nové



nové metody verifikovat, validovat a kalibrovat

 provést interkalibraci pro zhodnocení srovnatelnosti jednotlivých metod nebo výsledků aplikace téže metody různými pracovišti

Metody odběru bioty tekoucích vod  fytoplankton  fytobentos

 makrozoobentos – broditelné x nebroditelné  makrofyta

 plůdková společenstva ryb  hydromorfologie

 bioakumulace

Metody odběru bioty stojatých vod  fytoplankton

 fytobentos  zooplankton

 makrozoobentos  makrofyta  ryby

Proč makrozoobentos?  ekosystémy povrchových vod zahrnují široké spektrum organismů (mikroorganismy, mechy, vyšší rostliny, bezobratlé a obratlovce)  pro hodnocení stavu toku lze použít různé skupiny organismů  většina existujících metod biologického hodnocení je založena na bentických bezobratlých  schopen zachytit dlouhodobý stav toku - má dobrou reakci na různé disturbance a reaguje na zhoršené životní podmínky



nerovnoměrný výskyt v prostoru a čase



omezené geografické rozšíření

+  hojný výskyt v říčním systému - velká rozmanitost a abundance druhů téměř ve všech sladkovodních biotopech  taxonomicky i ekologicky heterogenní soubor organismů  zásadní význam v potravním systému

 relativně převažující sedentární způsob života - přítomnost většiny taxonů je v přímé relaci na podmínky v místě jejich odchytu  citlivé indikátory - schopnost společenstva bezobratlých integrovat a odpovídat simultánně na škálu environmentálních stresů; jsou známy odezvy mnoha druhů na rozdílné typy znečištění  mnoho druhů je významnými kumulátory toxických látek – sentinelové organismy  relativně snadný sběr a determinace - kvantitativní vzorkování je jednoduché a levné, taxonomie mnohých skupin je dobře známá a jsou k dispozici určovací klíče  relativně dlouhá doba života – odraz dlouhodobých změn - délka života mnoha druhů umožňuje zachycení situace na stanovišti po několik měsíců  bentičtí bezobratlí jsou vhodnými objekty v experimentálním přístupu monitoringu

Odběr makrozoobentosu – broditelné PERLA (KOKEŠ et al. 2006, ČSN 75 7701)  hodnocení ekologického stavu toků, Rámcová směrnice o vodách 2000/60/ES

 multihabitatový odběr - habitaty v toku vzorkovány proporcionálně podle jejich výskytu v daném odběrovém úseku 

3-minutového semikvantitativního vzorkování s použitím ruční sítě

 vzorky jsou pak zpracovány v laboratoři

 makrozoobentos determinován na nejnižší možnou taxonomickou úroveň tj. převážně druhovou a rodovou - hodnocení ekologického stavu toku se opírá o taxonomické složení, abundanci a diverzitu  jaro, (léto), podzim

Odběr makrozoobentosu – nebroditelné Drapák  velké čelisti, které se nůžkovitě zavírají systémem pákovitých ramen

 vzorkovaná plocha cca 400 cm2, síť 0,25 mm

Air-lift sampler  přístroj váží cca 60 kg, manipulace 3 - 5 osob  vnitřní trubice průměr 10 cm

 vzorkovaná plocha dna 434 cm2, různá doba sání vzduch (10 bar)

 sběrné sítě – velikost oka 0,25 mm držák s okem

síťový nástavec a sběrné sítě

výstupní trubice

voda

vzduchová hadice

voda

horní koleno

svorka sběrný válec výstupní trubice

sběrný válec

Makrozoobentos SV  různé typy drapáků – 2x ročně  exuvie pakomárů – 1x měsíčně, duben - říjen

Fytoplankton TV  velké, hlubší toky (dolní toky řek)  výsledky rozboru fytoplanktonu jen omezenou použitelnost  nedávají informaci o lokálních změnách v podélné ose toku  odběr – v proudnici, do vzorkovnice

Fytoplankton SV  fytoplankton hraje významnou roli v primární produkci vodních ekosystémů, důležitá součást potravního řetězce  8 x za rok – březen - říjen

 dopoledne ve stejnou hodinu  sítový vzorek (síť 10 μm)

Zooplankton  princip hodnocení ekologického stavu nebo v podmínkách ČR spíše ekologického potenciálu spočívá v porovnání aktuálního složení zooplanktonu v hodnocené nádrži a stanovení odchylky od referenčních společenstev  8 x za rok – březen – říjen  vertikální tah planktonní sítí, z loďky – pelagiál

 planktonní síť na tyči - litorál

Fytobentos TV  odběr – oškrábání perifytonu  mikroskopický rozbor tj. determinace a kvantifikace stanovením kvantitativního zastoupení jednotlivých druhů řas pomocí odhadní stupnice, která druhy zařazuje do určitých intervalů na základě odhadu jejich abundance v mikroskopickém preparátu analyzovaného vzorku

Fytobentos SV  metodika totožná s tekoucími vodami

Makrofyta TV  reprezentativní - charakteristický úsek určený ke sledování jedenkrát ročně v letním období (od června do konce září) Stupnice hodnocení hojnosti makrofyt: Stupně – popis pokryvnost (%) 1 Řídký < 0,1

2 Příležitostný 0,1 až 1 3 Častý 1 až 5

4 Hojný 5 až 10 5 Velmi hojný > 10 Makrofyta SV  totožné s odběrem v tekoucích vodách

Ryby TV  plůdková společenstva ryb

 odlov – zátahové sítě, elektrický agregát  význam plůdku ryb pro hodnocení kvality vodního prostředí

 velké nížinné toky  plůdkové společenstvo tvoří určitý odraz adultního společenstva vyskytujícího se na sledované lokalitě a indikuje úspěšnost přirozené reprodukce jako významného signálu o kvalitě prostředí v daném roce sledování

Hydromorfologie Hodnocené ukazatele:

Hodnocení je založeno na souboru celkem 17 ukazatelů, které hodnotí hlavní aspekty hydromorfologické kvality zóny koryta toku, dna, břehu a inundační zóny včetně charakteristik proudění a hydrologického režimu. Koryto a trasa toku

Břeh a inundační území

 upravenost trasy toku

 upravenost břehu

 podélná průchodnost koryta

 břehová vegetace

 variabilita šířky koryta

 využití příbřežní zóny

 variabilita zahloubení v podélném profilu

 využití údolní nivy

 variabilita hloubek v příčném profilu Dno  struktura dna  dnový substrát

 upravenost dna  mrtvé dřevo v korytě

Proudění a hydrologický režim

 charakter proudění  ovlivnění hydrologického režimu  průchodnost inundačního území  variabilita průtoku

Metody hodnocení  metoda by měla u společenstev zachycovat odlišnost z hlediska taxonomické struktury, četnosti, diverzity a podílu taxonů citlivých k narušení toku  míra odlišnosti reálně zjištěného společenstva od společenstva referenčního

3 přístupy - hodnocení prováděno pomocí:  jednoduchých metrik (single metric approach) - metrika = obecně ukazatel

 multimetrik (multimetric approach)  vícerozměrných analýz (multivariate approach)

Saprobní index  zaměřen pouze na organické znečištění  systém založen na vlastnostech – ekologické valenci bioindikátorů – primárně k absolutní hodnotě koncentrace rozpuštěného O2  nerozlišuje mezi přirozeným znečištěním a způsobeným člověkem

 vhodný pouze pro tekoucí vody

s

Si=

si ……. individuální saprobní index i-tého druhu hi ……. početnost i-tého druhu ii …….. individuální indikační vána i-tého druhu s …….. počet druhů

Σ si*hi*ii i=1 s

Σ hi*ii

i=1

Třída ekol. stavu Saprobní index

Slovní hodnocení

V.

Si < 1,8

velmi dobrý stav

IV.

Si 1,5 - 2,19

dobrý stav

III.

Si 1,81 - 2,10

střední stav

II. I.

Si 2,11 - 3,00 Si > 3,01

poškozený stav zničený

Organické znečištění  nejstarší a dosud nejrozšířenější typ znečištění, lehce odbouratelné látky (nikoliv perzistentní organické polutanty)  zdroje - komunální splaškové vody, zemědělství, potravinářský průmysl (např. cukrovary), papírenský a textilní průmysl Rozklad organických látek – spotřeba kyslíku, až anaerobní stavy – saprobní (hnilobné procesy)  saprobita – katarobita (podzemní vody, prameny) – limnosaprobita (v povrchových vodách) • xenosaprobita - velmi čistá voda • oligosaprobita • betamezosaprobita • alfamezosaprobita • polysaprobita - velmi silně znečištěná voda – eusaprobita (odpadní vody)  indikace BSK5 – biologická spotřeba kyslíku  bioindikace – saprobiologické hodnocení, saprobní indexy  procesy samoznečištění a samočištění ve vodách

Bioindikátoři xeno, oligosaprobity

Bioindikátoři beta, alfamesosaprobity

Multimetrický přístup Multimetrický přístup byl zaveden a je široce používán v USA. Jedná se o kombinaci jednoduchých metrik, přičemž finální skore je obvykle dáno na ordinální škále v rozmezí 1 - 5. První index tohoto typu byl index biologické integrity IBI, vyvinutý nejdříve pro ryby (Karr 1981), později rozšířený také pro makrozoobentos (Barbour et al. 1992). Multimetriky byly také hlavním metodickým přístupem v projektu AQEM (HERING et al. 2003)

Princip multimetriky  kombinace několika jednoduchých metrik  výběr metrik je dán jejich vypovídací schopností v daných podmínkách  numerické škály jednotlivých metrik mají být převedeny do bezrozměrných hodnot v obvykle ordinální škále 1 - 5  výsledné hodnocení je dáno jednou hodnotou  ta je buď průměrem výsledků jednotlivých metrik nebo se rovná nejnepříznivějšímu hodnocení (the worst scenario)

Multimetrický index

 metrika je definována jako měřitelná část nebo proces biologického systému empiricky ukazující změnu své hodnoty podél gradientu antropogenního ovlivnění. Odráží specifické a předvídatelné odpovědi společenstva na lidskou činnost, a to buď na jediný faktor, nebo na souhrnný vliv lidských zásahů v rámci povodí Multimetrické hodnocení

 poprvé vyvinuté pro 3 typy toků v ČR pro metodiku projektu AQEM (Brabec a kol. 2004)  kombinace 3 jednoduchých metrik - saprobní index, index RETI a ASPT  index RETI popisuje podíly funkčních - potravních skupin (podíl kouskovačů, xylofágů a sběračů vůči všem trofickým skupinám)  ASPT - na úrovni čeledí Třída ekol. stavu Slovní hodnocení V.

velmi dobrý stav

IV.

dobrý stav

III.

střední stav

II. I.

poškozený stav zničený

Multimetrický index (2011)  odvozen pro šest tzv. nadtypů toků - na základě velikosti toků a nadmořských výšek  kombinace šesti až sedmi různě vážených metrik a indexu B (vypočítaný predikčním modelem)  metriky kvantitativního zastoupení – metriky vyjadřující podíl abundancí EPT (Ephemeroptera, Plecoptera, Trichoptera) taxonů (EPT Abu) nebo jepic (Jep Abu) ve společenstvu  metriky druhové bohatosti a diverzity – počet taxonomických jednotek buď v celém společenstvu (počet čeledí), nebo uvnitř nějakého vyššího taxonu (počet taxonů pakomárů), popř. index diverzity (diverzita Margalef).

 metriky založené na citlivosti vybraných druhů – saprobní index  metriky odvozené z ekologických charakteristik druhů – metriky vyjadřující procentuální zastoupení jedinců druhů, kteří preferují substrát určité velikosti (litál – kameny), určité zóny toku (epiritrál, metaritrál, hyporitrál) nebo metriky popisující podíly potravních strategií ve společenstvu (RETI – podíl seškrabávačů, xylofágů a kouskovačů ve společenstvu).

Typy sledování

Survey Surveillance Monitoring

Survey (průzkum, zmapování)  časově limitovaný, intenzivní program měření a hodnocení kvality prostředí pro specifické účely (např. před stanovením designu monitoringu, účelové studie...)

Surveillance (sledování)  opakovaná průzkum  průběžná, specifická měření, pozorování a hodnocení pro potřeby managementu životního prostředí a operativu (např. systémy rychlého varování - early warning systems)

Monitoring  dlouhodobé standardizované měření, pozorování a hodnocení životního prostředí

 s cílem definovat současný stav a trendy  organizován na rutinní bázi s dobře definovaným souborem sledovaných proměnných a standardizovanou metodikou  kontrolní místa a frekvence odběrů jsou vždy fixní

 hodnocení výsledků je standardizováno a jejich prezentace musí být ve schválené podobě

Monitoring vod

Monitorováním vod se rozumí zjišťování a hodnocení stavu povrchových a podzemních vod, které zajišťují správci povodí a další pověřené odborné subjekty podle § 21 odst. 4 vodního zákona. Programy monitoringu slouží pro zjišťování stavu povrchových a podzemních vod podle § 21 odst. 2 písm. a) vodního zákona. Programy monitoringu podle požadavku Rámcové směrnice 2000/60/ES se zpracovávají v souladu Guidance dokumentem č. 7 „Monitoring under the Water Framework Directive“.

 situační monitoring – dlouhodobé změny, plánování  provozní monitoring – aktuální stav, krátkodobé změny, management  průzkumný monitoring – mimořádné situace  monitoring kvantitativního stavu povrchových a podzemních vod

Ideální metoda pro biomonitoring Výchozí předpoklady metody je:  založena na ověřeném ekologickém konceptu  a priori prediktivní  schopna vyhodnotit ekologické funkce  schopna vyhodnotit obecnou degradaci i odlišit specifické typy Implementační předpoklady  nízké náklady na terénní a laboratorní práce

 jednoduchý odběrový protokol  nízké náklady na taxonomickou determinaci

Požadavky na výstupy  aplikovatelné napříč ekoregiony  jasná indikace obecné degradace i vlivu jednotlivých stresorů  indikace v lineárním měřítku