Sdìlení pro instituce Rozmnoženina Kroniky a kronikáøi není periodickou tiskovinou podle zákona è.46/2000 Sb., nemá žádného pevného vydavatele, termín vydávání ani žádnou stanovenou periodicitu ani veøejné šíøení. Rozmnoženina se šíøí zcela internì v naší kronikáøské komunitì, tj. - formou samizdatu, „kdo má k dispozici kopírku, ten okopíruje a rozšíøí dál,“ napø. na rùzných kronikáøských setkáních a semináøích. Tj. rozmnoženina nepøekraèuje okruh mých osobních pøátel a kolegù - kronikáøù. Nemohu proto vystavovat faktury ani vydávat žádné jiné doklady. Proto jedinou možností pro instituce je získání zpravodaje prostøednictvím dobírky (dobírkovou poukázku lze podle informací, které mám, použit do úèetnictví). Tolik na vysvìtlenou.
http://kronika.sf.cz Na uvedené internetové adrese najdete aktuální informace týkající se kronikáøského zpravodaje a aktuality z kronikáøského dìní. Pøidanou hodnotou je seznam metodických publikací pro kronikáøe a diskusní fórum, kde si mùžete s ostatními kronikáøi vymìòovat prostøednictvím celosvìtové poèítaèové sítì zkušenosti a názory. Stránky prošly razantní aktualizací v souvislosti s platností nového zákona 132/2006 Sb. a od 1. ledna 2008 obsahují i neveøejnou - placenou èást.
Kontaktní adresa Veškerou korespondenci týkající se Kronik a kronikáøù prosím smìøujte na adresu Mgr. Tomáš Hromádka, Hlavní 81, 141 00 Praha 4 E-mail:
[email protected]
Kroniky a kronikáøi / Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky. Èíslo 14. vzniklo z iniciativy Mgr. Tomáše Hromádky v prosinci 2007. Vychází nepravidelnì. Kontakt: Hlavní 81, 141 00 Praha 4. E-mail:
[email protected], tel. 777 944 684. Cena: 43 Kè (vèetnì poštovného a nákladù na nutnou administrativu).
Kroniky a kronikáøi
Nashledanou na internetu!
Zpravodaj je vydáván pro potøebu kronikáøù jako samizdatová tiskovina. Jakékoliv kopírování (i èásti) je povoleno. Neprošlo jazykovou úpravou.
Informace Kronikáøský zpravodaj je pøipravován ve volném èase jako nezisková interní tiskovina pro všechny zájemce o problematiku kronikáøství. V souèasnì dobì není podporován žádnou institucí. V souvislosti se zvyšujícími náklady na rozmnožení a nutnou administrativu však uvítám jakoukoliv hmotnou (papíry, obálky, kanceláøské potøeby, další rozmnožování zpravodaje pro kolegy ve svém regionu) nebo finanèní podporu. Pøípadné platby mùžete pøevádìt na úèet 185 146 478 / 0300. Jako variabilní symbol uvádìjte vždy vaše dopisovatelské èíslo, které je uvedeno na na obálce, aby mohla být vaše platba identifikována. Alespoò touto cestou za podporu a spolupráci dìkuji svým dlouholetým spolupracovníkùm, bez jejichž aktivit by kronikáøský zpravodaj nemohl existovat.
Kroniky a kronikáøi Zpravodaj pro obecní kronikáøe a vlastivìdné pracovníky
Sledujte kronikáøské dìní on-line na http://kronika.sf.cz
14 43 Kè (s poštovným)
Váš zpravodaj od roku 2008 s výraznou zmìnou!
Kroniky a kronikáøi od roku 2008 v novém Vážení ètenáøi, zpravodaj Kroniky a kronikáøi je s vámi již neuvìøitelných sedm let. Svým zpùsobem dosud spojoval formou tištìného obèasníku více než 200 kronikáøù z celé republiky. Od roku 1999 byl v podstatì samizdatovì rozmnožován at´ už tìmi, kteøí zpravodaj sestavovali nebo samotnými ètenáøi z øad kronikáøù, archiváøù, muzejníkù èi jiných vlastivìdných pracovníkù. V posledních letech pøevážilo rozmnožování na veøejných placených kopírkách, což zpùsobilo i znaèné prodražení veškeré výroby zpravodaje. Internetová prezentace ve své jednoduché formì zpravodaj doprovázela od jeho vzniku. Díky tomu se o specializovaném kronikáøském obèasníku dozvìdìli i zájemci s oblastí nepokrytých spolupracovníky zpravodaje. Možnosti získání rady využilo v rámci diskuse nìkolik desítek kronikáøù. V tìchto dnech získávají kronikáøské stránky novou podobu INTERNETOVÉHO ZPRAVODAJE. Postupnì nahradí tištìný zpravodaj a ètenáøùm umožní získávání on-line aktuálních informací z kronikáøského svìta, které budou postupnì pøibývat. Nic ale není zadarmo, provoz internetové prezentace nìco stojí, takže velká èást informací bude chránìna heslem a zájemci výhradnì z øad kronikáøù a vlastivìdných pracovníkù je budou moci èíst po zaplacení symbolických 365 Kè (1 Kè dennì) a následném pøihlášení. Registrace bude platná jeden kalendáøní rok ode dne pøipsání na úèet, pak ji bude tøeba opìt obnovit zasláním stanoveného obnosu. Nejdùležitìjší informace budou však zdarma pøístupné všem ètenáøùm. Zkušební provoz stránek pobìží do konce roku 2007, ostrý provoz zahájí nová prezentace 1. ledna 2008 s tím, že stávající "pøedplatitelé" tištìné i elektronické verze zpravodaje obdrží s novým èíslem zpravodaje bezplatnì heslo pro vyzkoušení systému platné do 1. února 2008. Na adresu redakce je nutné do uvedeného termínu zaslat potvrzující e-mail o dalším zájmu o kronikáøský zpravodaj. V cenì 365 Kè je NAVÍC zaslání maximálnì 12 stránkového tištìného zpravodaje poštou s pøehledem informací zveøejnìných na internetu (maximálnì 1-2 x roènì), pozvánek na zajímavé akce, mailový servis a další služby. Dùležité: Èástku pøevádìjte výhradnì na úèet 185 146 478 / 0300 (pøevodem z úètu nebo pøiloženou složenkou), nezapomeòte uvést variabilní symbol dopisovatelské èíslo (uvedené na obálce a u pøiloženého hesla). Pokud jste novým ètenáøem, požádejte o variabilní symbol na adrese redakce. Variabilní symbol zašlu e-mailem. Z dùvodu zbyteèné administrativy NEAKCEPTUJI JINÉ FORMY PLATBY ani nevystavuji žádná jiná potvrzení. Dìkuji za pochopení. Mgr. Tomáš Hromádka
2
historii Olšan jakž takž dohromady a dodnes existuje ještì celá øada bílých míst. Ale snad se èasem podaøí doplnit i to. Kronikáøskou práci jsem ještì trochu rozšíøil. Zaèal jsem vést i fotokroniku. Fotografie totiž poskytuje mnohem pøesnìjší a jednoznaènìjší informace, které není možné nahradit sebedelším popisem. Shromažïuji fotografie staré i souèasné. Kronikáøská práce je mým koníèkem.' Vyškovský deník, 06.10.2007, Dagmar Stryjová Kronikáøi v Dobøanech JIŽNÍ PLZEÒSKO - Podruhé se v Dobøanech uskuteènilo setkání kronikáøù mìst a obcí mikroregionu Radbuza. Semináø vedl kronikáø Karel Kašpar, který se zabýval historií Šlovic v roce 1990 a v roce 2001 zaèal psát kroniku obce i zpìtnì od roku 1800 až do roku 2002. Pro Dobøany zapoèal své psaní po roce 1997, a to již v elektronické podobì. Zpìtnì pak dopsal období 1990-2002. "Cílem setkání bylo pomoci zaèínajícím kronikáøùm. K hlavním tématùm patøila napøíklad metodika k novému zákonu o kronikách. Kronikáøi si také pøedali své zkušenosti a seznámili se s možností psaní kronik v elektronické podobì," uvedla manažerka mikroregionu Andrea Pelikánová. Plzeòský deník, 28.11.2007, David Laštovka
Pražští kronikáøi se pøedstavují v televizi, na výstavách i tiskových konferencích
Jako ukázku bohaté èinnosti pražských kronikáøù uvádíme televizní poøadu „Z Metropole“ vysílaný každou sobotu v poledne na ÈT 1 v rámci regionálního bloku Týden v regionech. V poøadu redaktoøi prostøednictvím kronikáøù pøedstavují všech 57 mìstských èástí hl. m. Prahy. Pøepisy poøadù najdete na http://kronika.sf.cz v neveøejné èásti. Tamtéž se mùžete doèíst i o tiskové konferenci kronikáøe MÈ Praha 10 - Vršovic, výstavì kronikáøky MÈ Praha 15 na Staromìstské radnici a pravidelných sloupcích pražských kronikáøù v pøíloze MF DNES - PRAHA. Pro pøedstavitele obcí bude jistì zajímavý pøíspìvek o trvalé existenci Letopisecké komise v Praze 16 - Radotínì, která ve zmìnìných pomìrech navázala na více než 35 letou èinnost v místì a zahájila další cyklus pravidelných setkání s radotínskou veøejností. (red)
!!!! Nezapomeòte !!!! Kronikáøský zpravodaj najdete od 1. ledna 2008 výhradnì na http://kronika.sf.cz 23
Kroniku tvoøí z fotografií Olšanský kronikáø Arnošt Ohli zaplòuje bílá místa v historii mladé obce Výstava fotografií a dokumentù o Olšanech, která se konala koncem záøí, sklidila tak velký ohlas hlavnì díky kronikáøi Arnoštu Ohlimu staršímu, který se o dìjiny vsi stará již témìø tøicet let. Narodil se devátého záøí 1935 v Prostìjovì, celé své dìtství a mládí však prožil s rodièi a bratrem v Kostelci na Hané. V roce 1970 se pøiženil do Olšan, které se mu staly natrvalo jeho novým domovem. Zamìstnání si našel v UP závodech v Rousínovì a ve volném èase se zaèal zajímat o historii Olšan. Když pak v roce 1980 zemøel olšanský kronikáø Josef Musil, stal se pan Ohli jeho nástupcem. Kronice se s velkým zájmem zaèal vìnovat zejména poté, co v roce 1993 odešel na zasloužený odpoèinek, èímž získal dostatek volného èasu k rozmluvám se starými olšanskými obèany a k poøizování záznamù o tom, jak zde lidé v minulosti žili, jaké byly jejich každodenní strasti i radosti a o co se zajímali. Výsledkem byla celá øada zajímavých záznamù, besed a výstav, které vždy navštívilo velké množství milovníkù historie nejen z Olšan, ale i z dalekého okolí. Ovšem dostat kroniku na nynìjší úroveò nebyla práce lehká. O své práci pan Ohli skromnì vypráví: 'Psaní kroniky obce Olšany mi bylo nabídnuto po kronikáøi Josefu Musilovi, který zemøel. Byla mi pøedána pouze jediná kniha zápisù vedená od roku 1945, která však nezachycovala vznik obce ani její vývoj. A tak jsem se dal do shánìní dalších dílù. Postupnì se mi podaøilo získat starou školní kroniku a kroniky jednotlivých olšanských spolkù a institucí. Pak k tomu pøibyly soukromé kroniky zdejších písmákù, z nichž nejzajímavìjší jsou zápisky pana Martina Dundálka. Trvalo však pìknou øádku let, než se podaøilo dát 22
Zrušena vyhláška z roku 1956!
V SOUÈASNÉ DOBÌ JE V PLATNOSTI POUZE ZÁKON 132/2006 SB.!
Lidé si ho spojují pøedevším s pìveckým sborem Virtuosi di Mikulov, jehož je duchovním otcem. Bývalý uèitel na gymnáziu je ale také už devatenáct let mìstským kronikáøem. 'Za léta, po která se vìnuji kronikáøství, jsem shromáždil obrovské množství informací. Souèasnì vím, že mikulovští obèané mnohdy tápají pøi setkání s mikulovskými reáliemi,' vypráví Vrbka, jak se nápad na vydání knihy rodil v jeho mysli. Myšlenka se zalíbila starostovi, radì a nakonec i ostatním zastupitelùm mìsta. V souèasnosti tak už vzniká realizaèní tým odborníkù - napøíklad lidí z regionálního muzea nebo regionálního archivu. 'Nepùjde ovšem o odbornou nebo dokonce vìdeckou práci. Má to být pøedevším služba veøejnosti,' zdùrazòuje Vrbka. V dosavadních knihách je podle nìj obtížné jen tøeba najít informaci o první zmínce o Mikulovì nebo o výšce Svatého kopeèku. 'Poslední publikace o Mikulovì - Mìsto, ve kterém zpívají domy - vyšla pøed více než desíti lety. Je mimoøádnì pìkná, ale spíše dárková, pro návštìvníky,' míní. O Mikulovì pro každého má naopak být jakousi rukovìtí mikulovského obèana. V knize by se mìli lidé doèíst také o zajímavých osobnostech, a to i ze souèasnosti, mìli by najít spoustu obrázkù a odkazù na další literaturu i internet. 'K problematickým tématùm by se mìli vyjádøit pøedstavitelé odchylných názorù. Knížka by nemìla ètenáøi vnucovat hotový názor,' líèí svou pøedstavu muž, který už také naèrtnul budoucí èlenìní knihy. 'První èást pohovoøí o historii do roku 1920, druhá využije kronikáøských záznamù mladšího data a bude klást dùraz na posledních dvacet let historie. Ve tøetí lidé najdou slovníèek pojmù. Nebude samozøejmì chybìt ani obrazová pøíloha,' nastínil Vrbka. Na mikulovské radnici a v turistickém informaèním centru by publikace mìla být k sehnání na podzim roku 2009. Blanenský deník, 04.10.2007, LENKA SMYÈKOVÁ
Ve Vìstníku vlády pro orgány krajù a obcí - Èástka 1/2007, ze dne 2. 2. 2007 je zveøejnìna Smìrnice Ministerstva kultury ze dne 17. ledna 2007 è. j. 948/2007 o zrušení Smìrnice Ministerstva kultury ze dne 30. ledna 1956, èj. 69421/1955 o vedení kronik (http://www.mvcr.cz/vestnik/2007/2007.html) Na neplatnost smìrnice upozornila Ministerstvo kultury ve své interpelaci poslankynì Parlamentu ÈR - Poslanecké snìmovny Bc. Kateøina Koneèná. Definitivnì se tak ukonèuje stav, kdy nìkteøí kronikáøi (a jejich metodici) upozoròovali na fakt, že je smìrnice i nadále platná a jiní naopak, že je zrušená. Co bylo souèástí uvedené vyhlášky? Napø. "Funkci kronikáøe povìøuje rada MNV obèana oddaného lidovì demokratickému øízení, který politickou vyspìlostí a všeobecnými znalostmi zaruèuje øádné vedení kroniky. Podle potøeby ustanovuje MNV též jeho spolupracovníky, a to ideového pracovníka, který je poradcem kronikáøe ve vìcech ideologických, a dokumentátora, který pomáhá kronikáøi pøi sbìru dokladù a zpráv; popøípadì ustanovuje i písaøe." Nebo: "Kronikáø je povinen pravdivì, vìrnì a vìcnì zapisovat události, které se staly v obci, zejména ty, které vystihuji úèast obce pøi budování socialismu. Pøitom musí dbát pokynù rady MNV a pracovníkù odboru školství a kultury rad ONV, KNV a ministerstva..... Kronikáø je oprávnìn požádat výkonné orgány NV a jiné orgány státní správy, dobrovolné a jiné organizace o poskytováni zpráv a údajù potøebných pro zápisy do kroniky. Uvedené orgány jsou povinné pøi poskytováni zpráv a údajù dbát pøedpisù o zachování státního, hospodáøského a služebního tajemství. ... Kronikáø i jeho spolupracovnici jsou povinni peèlivì dbát toho, aby státní, hospodáøské a služební tajemství, o nìmž se dovìdìli pøi výkonu své funkce, bylo pøísnì zachováno. Údaje, které nebyly zveøejnìny, nesmìjí být v kronikách uvádìny.“ Ke zrušení vyhlášky nám zaslala své odborné stanovisko PhDr. Alena Mockovèiaková, vedoucí odborného útvaru REGIS z Národního informaèního a poradenského støediska pro kulturu (NIPOS): „Musím opakovanì uvést, že k vydání takové smìrnice bylo MK zmocnìno pouze za bývalého právního režimu. Zákonem è.172/1989 s úèinností od 28.12.1989 byly zrušeny všechny smìrnice, opatøení apod. vydané ministerstvy do 31.12.1968 - kromì tìch, které jsou vyjmenovány v pøíloze cit. zákona. Uvedená smìrnice MK tam vyjmenována není, tzn. že smìrnice ztratila platnost již na základì výše uvedeného zákona. Navíc ukládala vedení kronik "národním výborùm", kterýžto institut od opìtovného ustavení územní samosprávy neexistuje. V roce 1992 zákonem è.545 byl novì ustaven režim Sbírky zákonù a z nìj vyplývá, že ministerstvo mùže vydávat jakékoliv opatøení pouze tehdy, pokud mu to stanovuje zákon. Což není tento pøípad. Zákonem è.309/1999 Sb. bylo stanoveno, že veškeré obecnì závazné zákony a další pøedpisy jsou pouze ty (struènì øeèeno), které jsou publikovány ve Sbírce. Na základì tohoto zákona pak všechna stanoviska, smìrnice, opatøení apod. vydaná ministerstvy ztratila platnost k 31.12.2003. Jak z uvedeného vyplývá byla snaha paní poslankynì jistì chvályhodná, ale nadbyteèná.“ 3
Užiteèné rady Jak je to s kronikami místních èástí a osad? Specifickou formou jsou stále vedené kroniky místních èástí (osad), døívìjších samostatných obcí slouèených do jedné obce. Tyto kroniky mùže jistì zastupitelstvo obce svým usnesením považovat za souèást kroniky vlastní obce a budou tak odpovídat zákonu 132/2006 Sb. Mùže pro malou obec psát kroniku sousední obec (spoleèná kronika)? Ne. Podle §1 zákona 132/2006 Sb. je každá obec povinna vést kroniku obce. Mùže kroniku vést více kronikáøù? Ano. Je tøeba znovu pøipomenout, že o obsahu zápisu do kroniky obce rozhoduje obec. Nejen, že mùže jmenovat kronikáøe, ale také mùže tentokrát na základì zákona o obcích (è.128/2000 Sb.) zøídit poradní orgán Rady obce ("Komisi") nebo poradní orgán Zastupitelstva obce ("Výbor") pro vedení kroniky, který se mùže zabývat sbìrem podkladù i samotným zápisem do kroniky, pøípadnì mu mohou být svìøeny další úkoly. Ve své podstatì jde o obdobu nìkdejší "Letopisecké komise", kterou vymezovala starší a dnes již neplatná legislativa. Další užiteèné rady, kontakty a odpovìdi na dùležité otázky najdete na internetu http://kronika.sf.cz po vlastním pøihlášení v rubrice POMOC. Postupnì sem umíst´uji celé vydání zatím rukopisné publikace KRONIKÁØ V SOUÈASNÉM SVÌTÌ.
!
Nové regionální publikace Vážení pøátelé! Chci Vás upozonit na to, že se mi po tøech pøedcházejicích dílech, podaøilo po nìkolikaleté badatelské èinnosti, dokonèit a vydat 4. díl regionální historie pod názvem: Život v uplynulých letech (staletích) na Kralovicku, Plasku a Manìtínsku. V tomto obsáhlém, v poøadí již ètvrtém díle regionální historie jsem se snažil seznámit vás ètenáøe, s životem obyvatel našeho rodného kraje v uplynulých letech - staletích a seznámit témìø se vším, co souviselo s døívìjším životem. Cena tohoto 4. dílu o 220 stránkách je 130 Kè. Dále chci upozomit, že jsem znovu po úpravì vydal knihu pod názvem: Mìsteèko Èistá a okolí. Cena této knihy vìtšího formátu o 336 stránkách a barevné obálce je 220 Kè. Také jsem vydal již druhým nákladem publikaci pod názvem: Putování po øece Berounce od hradu Libštejna k Dolanùm. (Je to úsek øeky Berounky, který se døíve nacházel v politickém okresu Kralovice). Cena této publikace je 25 Kè. Další publikaci, kterou jsem v letošním roce vydal také již druhým nákladem, je Putování po øece Støele. Také cena této publikace je 25 Kè. Dále chci upozomit, že jsem v letošním roce vydal již ètvrté vydání 2. dílu regionální historie: Voda - mlýny a mlynáøi na Kralovicku a Manìtínsku. Tuto publikaci a také Obchod - prùmysl, øemesla a živnosti na Kralovicku a Manìtínsku je možno ještì zakoupit za cenu 130 Kè za kus. V pøípadì Vašeho zájmu zašlu na uvedenou adresu. Kontakt: Jaroslav Sklenáø, 270 34 Èistá 315 4
1862 v chalupì èp.13. Teprve po prusko-rakouské válce v r. 1866 se zaèaly hojnì použítvat. V hostincích se také svítilo lampami lihovými. O napojení Vyskytné na elektrické dálkové vedení ze Želiva bylo stále jednáno. Dva objekty mají toho èasu vlastní elektrické osvìtlení - rolník Josef Siegl èp.30 pohání dynamo motorem a dále pak svítí mlýn èp.35 stejnosmìrným proudem. Pro nerentabilitu byla dodávka tohoto proudu do èásti Vyskytné zrušena. Témìø ve všech domácnostech mají již jednu a nebo více bateriových lampièek. Konec zápisu. A støídavý proud stále v nedohlednu. Jen 16. dubna 1934 vystoupila teplota na 25 st. nad nulu, což prý od roku 1770 nebylo nikdy zaznamenáno. Radost však trvala jenom do 15. kvìtna, kdy uhodily dvoudenní kruté mrazy a lautr všechno pomrzlo. Až koneènì pøišel rok 1937 a ve Vyskytné bylo 8. února ustaveno družstvo pro elektrifikaci obce, jehož pøedsedou se stal Johann Spazal. Další pozoruhodnou obecní událostí byla dodávka sloupù pro rozvod ve vsi a pro pøípojku do sousední Ježené. A pak to pøišlo. Proud støídavý, støídavý... Pøesnì dne 15. øíjna 1937 o pùl tøetí odpoledne byl zaveden do místní elektrické sítì ve Vyskytné. A hned potom se v pondìlí 18. øíjna slavilo ve Franzovì hostinci zahájení elektrického svícení a pøítomen byl dokonce i sám pan vrchní inspektor Ústøedního svazu nìmeckých družstev v Praze pan Smital. Podle kronikáøe se tak proud støídavý dostal takøka do všech domácností a také v kostele bylo provedeno elektrické osvìtlení. Zatím co proud klidnì protékal dráty elektrického vedení, èlenové družstva dne 28. dubna 1938 bouølivì zasedali. Také nìmecký kronikáø jim vìnoval jeden tajuplný øádek v kronice a pak se rozjásal nad projevem Adolfa Hitlera o 10 milionech Nìmcù, kteøí se dostali v dùsledku versaillské smlouvy do cizího podruèí, o pøevratu v Rakousku èi velkému projevu Konráda Henleina. Jak vidno, elektrický proud pøišel právì vèas. Zajímavý je v této souvislosti kronikáøùv záznam ze dne 26. záøí 1938. Toho dne odpoledne museli všichni Nìmci odevzdat svoje radiopøijímaèe, zatím co Èechùm byly ponechány. Dne 3. øíjna byla všechna zabavená rádia vrácena. 15. bøezen 1939 popsal kronikáø do puntíèku. Od toho dne elektrický proud støídavý pøestal lidi zajímat. Stal se samozøejmostí. Snad stojí za zmínku jen krátký zápis z kroniky ze dne 2. záøí 1939: V noci kolem 11. hodiny bylo pozorováno nákladní auto Dolejšího z Dušejova, že má rozhlasový pøijímaè, kterým provádìl spoleèný poslech varšavského vysílaèe. Auto bylo pak na silnici zastaveno a zabaveno. Bylo co poslouchat. O pár dnù pozdìji obsadili Nìmci Varšavu. Dne 6. záøí 1939 se z Vyskytné, Nìmecké Vyskytné, musel odstìhovat èeský faráø Prokeš i se svým rádiem do Dušejova. Dne 27. dubna 1940 poslouchala nìmecká dìvèata v pracovním táboøe RAD v bývalé èeské škole ve Vyskytné rádio. Kronika konèí bezvýznamným zápisem dne 1. øíjna 1940. Od té doby nìmecký kronikáø August Siegl pøestal jásat. Jen proud støídavý tekl a dál teèe do Vyskytné. Už plných 70 let! Regionalist, 25.09.2007, Ladislav VILÍMEK Kniha Mikulovským poslouží jako rukovìt´ O Mikulovì pro každého. To je zatím pracovní název knihy, kterou chtìjí do dvou let vydat Mikulovští. Do èela organizaèního týmu, který bude na knize pracovat, se postavil iniciátor projektu, místní Svatopluk Vrbka. 21
otevøení s výstavou dobových fotografií mìlo premiéru tuto nedìli. 'Dùm po místním kronikáøi jsme koupili a po tøech letech koneènì budeme otvírat. Byla to spousta práce, ale teï už se tìšíme na uvedení do provozu,' vyznala se Petra Blahušková z Vacenovic. Slovácko, 25.09.2007, ZUZANA LIPÁROVÁ O výroèí proudu støídavého v obci Vyskytná nad Jihlavou Za nìco mùže listování ve staré kronice Vyskytné nad Jihlavou, za nìco milá písnièka o støídavém elektrickém proudu od pana Svìráka. Elektrický proud støídavý, støídavý... Kdo by se dnes takovou samozøejmostí zaobíral. Elektrická vedení køižují pole, louky, lesy a vedou i pod zemí. Vrat´me se však do roku 1919. Za okny všech chalup ve Vyskytné blikají svíèky a nebo petrolejové lampy. V jedné rodinì už mají dokonce baterku a nemusejí chodit do chléva s lucernou. Dne 4. øíjna toho roku vyzkoušel zdejší mlynáø August Siegl vùbec první elektrické osvìtlení v celém mlýnském objektu, když pøedtím nainstaloval ve mlýnì malou vodní turbinu s dynamem. O dva mìsíce pozdìji pak postavil vlastní elektrické vedení dlouhé nìco kolem jednoho kilometru a pøes Farský kopec pøivedl proud do obce, zatím jenom do chalupy èp. 30, kde bydlel pøíbuzný Josef Siegl. A protože proudu bylo ještì nìco navíc, pøipojilo se 18. prosince toho roku ještì nìkolik dalších úèastníkù v horní èásti Vyskytné. Paneèku, to bylo slávy pøed vánocemi roku 1919. Tím však naše vyprávìní nekonèí. Byt´ o proudu stejnosmìrném se toho dodnes mnoho nezazpívalo. A možná, že vùbec nic. Radost z pøíchodu elektrického proudu støídavého však oèekávali i zbývající obyvatelé Vyskytné. Proto dne 19. srpna 1923 pøijel do obce ing. Friedrich Staka aby, kde jinde než v hospodì, informoval obèanstvo o elektrifikaci štockého okresu vèetnì Vyskytné. Další jednání se konalo až 23. bøezna 1925, ale k žádnému závìru se tehdy nedošlo. Bylo tøeba vyèkat na stavbu hlavního vedení. Pak ale pøišel 19. srpen 1925 a spolu s ním dìsivá veèerní bouøe provázená strašlivou vichøicí. Jak uvedl kronikáø, zpùsobila nejen obrovské škody v lesích, na polích i komunikacích, ale vyvrátila vedle stromù i sloupy a pøerušila tak elektrické vedení z mlýna do vsi. Stejná pohroma pøišla 18. kvìtna roku následujícího, kdy blesk uhodil do vìže kostela sv. Vavøince a do stavení èp.1 a opìt pøerušil Sieglovo elektrické vedení. Vyskytná stále trpìlivì èekala na støídavý proud a zatím co se nepøestávala tìšit, poøídil si zdejší pan faráø Jan Prokeš vùbec první radiopøijímaè. Prý tøílampový pøístroj s vysokou anténou. A místo proudu, zase jenom schùze. Tentokrát se jednalo 25. listopadu 1928 o pøipojení celé obce na elektrickou sít´ ústøední elektrárny. A opìt pohroma. Dne 2. února 1928 se protrhla hráz Sieglova mlýnského rybníku a rázem byla všude tma. A také zima. Teplomìr ukazoval kolem 40 stupòù pod nulou. Stromy mrazem praskaly, nebylo uhlí, ale za to byly všude mimoøádné školní prázdniny. Ale ani léto nebylo lepší. Kronikáø popsal barvitì dìsivé bouøe a krupobití s kroupami velkými jako vlašské oøechy a místy dokonce jako vejce. Rok 1930 se také nevyznamenal. 19. záøí bouøe pøelomila dokonce hned pìt sloupù elektrického vedení na Farském kopci a tak nìjaký èas svítili zase jenom ve mlýnì. Až v závìreèném hodnocení roku 1933 najdeme odstavec nadepsaný OSVÌTLENÍ. Kronikáø v nìm doslova napsal: Osvìtlení je obstaráváno ponejvíce petrolejovými lampami a lojovými svíèkami. Z ústního podání vím, že první potrolejová lampa byla rozsvícena ve Vyskytné v roce 20
Z korespondence aneb výmìna zkušeností Vážený pane Hromádko, obracím se na Vás s následujícím dotazem. Jako právì zaèínající kronikáøka, která do této funkce spadla "rovnýma nohama", potøebuji zjistit, kde bvch mohla obstarat novou knihu pro další pokraèování zápisù kroniky. Navštívila jsem nìkolik papírnictví, ale bohužel jsem potøebnou knihu nesehnala. Buï neodpovídala velikost nebo struktura papíru. Prosím Vás tedy o radu, kam bych mìla zamìøit svou pozornost na potøebný požadavek. Zároveò Vám dìkuji za Zpravodaj pro obecní kroniky a vlastivìdné pracovníky, který mi v mých zaèátcích velmi pomáhá. Jiøina Rýdlová Vážená paní Rýdlová, doporuèuji se obrátit na knihaøství, asi nejblíž v Kromìøíži, kde doporuèuji, aby obec si nechala kroniku svázat na zakázku (kožená vazba, ruèní papír) atd. Vyhledáním na internetovém Seznamu.cz jsem našel v Kromìøíži dvì knihaøství (Petr Rozsypálek Knihaøství Rùže - Josefa Obadala 3420/43, Kromìøíž, Marie Vránová, Palackého 1400, Holešov, Kromìøíž).... Omrknìte, otestuje, nechejte si udìlat nabídky.... Tomáš Hromádka Vážený pane Hromádka, dìkuji Vám za Vaši radu ohlednì objednávky kroniky. Obrátila jsem se na Knihaøství Rùže v Kromìøíži, kde mi vyšli vstøíc a v souèasné dobì pro obec Tlumaèov kroniku pøipravují. Velmi dìkuji za tip. … Jiøina Rýdlová
Kronika na internetu
Na internetové adrese http://www.obecnikronika.cz je možno vést obecní kroniku na internetu a umožnit tak pøístup ke kronice široké veøejnosti. Jak vypadají záznamy obce si zde mùžete také prohlédnout /---) Pardubický kraj ----) Staré Hradištì/ Zaznamenáváme i pøes skepsi k tomuto projektu a fakt, že dle zákona 132/2006 Sb. NELZE VÉST KRONIKU POUZE NA INTERNETU a i pøesto, že jde o komerèní službu. Jeden z autorù projektu Michal Bartl redakci zpravodaje upozornil, že z uvedené aplikace lze exportovat data do formátu pdf a následnì vytisknout. red
5
MÍSTNÍ KULTURA BOHUŽEL KONÈÍ Èasopis Místní kultura, který se pøes patnáct let jako jediné periodikum dlouhodobì v rámci zvláštní rubriky vìnoval kronikáøskému dìní, zcela zaniká k 1. 1. 2008 v tištìné podobì. Jak je uvedeno na stránkách posledního dvanáctého èísla èasopisu, „celému týmu redakce je to líto, ale vzhledem k tomu, že se nedaøilo zvyšovat poèty platících zákazníkù, navíc v dobì všeobecných úspor, nezbývá, než vyrovnat se s rozhodnutím vydavatele (NIPOS) a napøít síly k internetové verzi èasopisu, kterou nyní pøipravujeme. Všichni zájemci ji najdou zaèátkem roku 2008 na staré adrese www.mistnikultura.cz“. V uvedeném èísle jsou zveøejnìny dva pøíspìvky Evy Veselé a to o kronikách a kronikáøích v Jihoèeském kraji a o setkání kronikáøù v Sokolovì. red
Psalo se o nás v regionálním tisku Výbìr z regionálního tisku je pouhou sondou do množství èlánkù, kterými prezentujeme svoji práci. Berte jej jako možnou inspiraci pro svoji èinnost. Oldøichov vydal knižnì svou kroniku Oldøichov v Hájích - Oldøichovští už nemusejí za dobovými informacemi do archivu. Místní kronikáø, tøiasedmdesátiletý Ladislav Ulrych, pøipravil za pomoci pøekladatele knižní podobu oldøichovské kroniky, kterou obec na sklonku loòského roku nechala vydat. V sobotu se uskuteènil slavnostní køest. "Bylo mi líto, že tolik zajímavých informací by mìlo zùstat dostupných jen pøes archiv," vysvìtlil Ladislav Ulrych, proè se rozhodl udìlat z kroniky knihu. Nìco takového ostatnì neudìlal poprvé; už v roce 2004 vydal knižnì svou kroniku sousední Mníšek, na které Ladislav Ulrych také pracoval. A jak se vùbec k práci kronikáøe dostal? "Kronikáøem jsem byl v Oldøichovì už od roku 1965, kdy jsem se sem pøistìhoval jako uèitel. Jako pøistìhovalce mì místní dìní zajímalo, ale nikdo o nìm moc nevìdìl, tak jsem si dal závazek, že zaènu sbírat veškeré informace o dìní v obci a dávat je dohromady," vzpomíná pan Ulrych. Liberecký deník - 15.1.2007, (vra) Pøi rekonstrukci objektu v Doudlebech byla nalezena vzácná bible Pøi rekonstrukci objektu v Doudlebech na Èeskobudìjovicku našel jeho majitel Vojtìch Vrtek historický unikát. V krabici , kterou pøinesl na obecní úøad, byla stará polorozpadlá kniha. Zjistilo se, že se jedná o starou bibli, vytištìnou v roce 1570 v Praze. Doudlebský kronikáø Jan Šimánek k osudu této rarity dodává: "Na bibli je nejzajímavìjší, že na zadních vnitøních deskách jsou pamìtní zápisy pùvodního majitele. Z nich vyplývá, že se jednalo o venkovského knìze, který pùsobil v Bošilci u Veselí nad Lužnicí." 6
karlovarského skladatele a dirigenta Josefa Labitzkého. Byl spoluzakladatelem Karlovarského Dvoøákova podzimu a mnohých dalších hudebních poèinù. Stál také u zrodu historického semináøe Karla Nejdla a Klubu pøátel Karlových Varù. Když èlovìk stále musí prohánìt elektronky Pøátelskou, laskavou a odbornì vysoce erudovanou osobnost Vladislava Jáchymovského si každý brzy zamiloval. O to více bolí, že tento velikán karlovarské vlastivìdy odešel z našich øad tak náhle, tak tragicky. Mìl ještì mnoho sil a mnoho tvùrèích plánù. Právì pilnì pracoval na pøípravì výstavy o slavných muzikantech v Karlových Varech. Je vlastnì pøíznaèné, že nikdy poøádnì neodpoèíval, stále nìco tvoøil, to byl ve svém živlu. Øíkával, že i ve vyšším vìku èlovìk musí, aby mu mozek nezakrnìl, stále 'prohánìt elektronky'. Svým konáním byl a je nám mladším vzorem a následováníhodným pøíkladem. Genius loci Karlových Varù ztratil ve Vladislavu Jáchymovském jednoho ze svých nejoddanìjších znalcù a ctitelù. Drahý Vladislave, díky, že jsi nám vìnoval své pøátelství, že jsme mohli jít kus cesty s Tebou a že jsi nám byl milovaným uèitelem. Budeš nám bolestnì chybìt, i když víme, že až pøijde náš èas, zase se uvidíme. Jsi poøád s námi, jenom jsi nás trochu pøedešel v èase. Mladá fronta DNES - karlovarský kraj, 20.9.2007, STANISLAV BURACHOVIÈ JUST CHYSTÁ 50. KRONIKU Foto - JEDINEÈNÝ KUS PRÁCE má za sebou trutnovský kronikáø Antonín Just. Pøi Dnech evropského dìdictví prezentoval v poøadí už 49. ruènì psanou kroniku mìsta Trutnova. 'Má 589 stránek a jsou k ní asi dva tisíce fotografií, které dává dokupy Karel Hybner. Na stránkách ve formátu 40 krát 50 jsou základní pøehledy a také jednotlivé kapitoly ze všech oblastí života Trutnova. Nyní už píši v poøadí padesátou kroniku. Ta bude kompletnì hotová v kvìtnu 2008,' uvedl Just. Bìhem své kronikáøské kariéry už popsal ruènì pøes 18 tisíc stránek. Krkonošský deník, 21.09.2007, Pavel Cajthaml Iniciátoøi Obecní muzea uchovají historii a tradice Radnice dávají na rady místních nadšencù a pomáhají zachovat odkazy pøedkù Hodonínsko/Chtìjí zachovat tradice, vzpomínky na historii a zanechat odkaz mladým lidem. To je vùle nìkolika nadšencù, co oprašují cihly, spravují rozpadlé domy kronikáøù, perou kroje nebo dolují fotografie ze zasypaných sklepù. Pod rukama jim prošlo ledacos z historie slováckých obcí. Muzea, kterým vdechli život, pøitom mìla pohnutý osud a mnohdy svádìli o jejich existenci boj. 'Jeden z nejstarších domù v Lužicích mìl být zbourán a místo nìj mìlo stát parkovištì. Zùstal stát jen díky petici, kterou jsme zorganizovali,' svìøila se èlenka Správní rady Starého kvartýru v Lužicích Andrea Janulíková. Podle ní jsou Lužice bohaté na historii a byla by obrovská škoda nezachovat jejich historickou hodnotu následujícím generacím. Stejnou myšlenku ctí také v jiných obcích regionu. Už více než rok je otevøeno muzeum v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Pøesto, že vìtšina lidí nevìøila, že nìjaké muzeum vznikne, iniciátorky Zdislava Kuøinová a Marie Perutková to nevzdaly. 'Pøedcházel tomu asi jeden rok intenzivní práce, kdy jsme shánìly exponáty, hlavnì krojové souèásti, které se ještì musely prát a žehlit. Další výstavní kousky jsou z úklidu starých domù,' uvedla Marie Perutková. Obecních muzeí stále pøibývá. Nové vzniklo také ve Vacenovicích. Slavnostní 19
tøeba více náchylný na nemoci. Pokud ale nìkde stojí více než sto let a daøí se mu, dá se pøedpokládat, že i jeho potomstvo bude mít stejné vlastnosti,' zanícenì vypráví. V okolí tak hledá stromy, které mapuje. 'Strom zakreslím, vyfotím, oèísluji, popíšu, zjistím zdravotní stav, zmapuji okolní rostliny, odhalím škùdce a provedu další spoustu mravenèí práce,' øíká. V blízkosti Rudice objevil kolem devadesáti starých stromù, z toho více než šedesát rùzných odrùd. 'Díky bohu je tady co studovat. Místní majitelé, hlavnì ti starší, si stromy hýèkají. Raritou jsou tøi sta let stará hrušeò planá a o sto let mladší líska,' øíká. O jeho práci se dovìdìli na vedení Chránìné krajinné oblasti Moravský kras a požádali ho, aby podobný výzkum provedl i v dalších vesnicích. Kromì Rudice ho tak èeká práce i v Lažánkách, Vilémovicích a Ostrovì u Macochy. Ve zbylém volném èase píše obecní kroniku. 'Byla potøeba zaznamenávat nové události, tak jsem se toho ujal. Kronikáøe dìlám více jak patnáct let,' zakonèuje. Týden u nás, 19.09.2007, JIØÍ ŠEVÈÍK Vary ztratily Vladislava Jáchymovského Ta zpráva nás zasáhla jako blesk z èistého nebe. Auto v úterý 18. záøí srazilo a zabilo Vladislava Jáchymovského (1923-2007), po desetiletí všeobecnì známou a oblíbenou osobnost kulturního života vøídelního mìsta, urbanistu, kronikáøe, publicistu, historika, muzikologa a theatrologa, skvìlého øeèníka, organizátora a ryzího idealistu, který se nikdy neptal, co za to. Za prospìch Karlových Varù by dal duši. Po dobu šedesáti let nechybìl pøi žádné aktivitì, jež napomáhala propagaci a rozkvìtu Varù. Byl z rodu bájeèných humanistických lidí, jakými byli napø. David Becher, Jean de Carro a Rudolf Mannl. Jeho elán se zdál být až do vysokého vìku nevyèerpatelný. Jeho vzorem byl energií sršící vlastivìdný badatel Karel Nejdl. Karlovy Vary byly Jáchymovského celoživotní láskou. Všechny své síly a znalosti vìnoval v zamìstnání i v soukromí nejslavnìjším èeským lázním. Jeho celoživotní tvùrèí dílo se stalo velmi výrazným pøínosem karlovarské vlastivìdì a regionálnímu písemnictví po roce 1945. Poèet jeho èlánkù a studií jde do mnoha tisícù. Napsal øadu odborných knížek, napøíklad o karlovarském pìveckém sboru, o karlovarském divadle, o Kraslicích aj. Jeho poslední knihou se stala monografie o obci Hory, jež vyšla letos zjara. Jáchymovský se profesnì zabýval zpracováváním širokého spektra karlovarské demografie, urbanistiky a koncepce rozvoje lázeòství. Na tomto specializovaném úseku byl Jáchymovského zájem smìrován i na ostatní západoèeské láznì (Mariánské Láznì, Jáchymov, Františkovy Láznì, Láznì Kynžvart). Hudba - nejvìtší láska Jeho nejvìtší láskou však byla hudba. Dlouholetý odborný pracovník karlovarského Urbanistického støediska se mimoøádnì zasloužil o probádání hudebních a divadelních tradic Karlových Varù. Poukázal na význam Karlových Varù pro èeský hudební život. Více než tøicet let vedl kroniku lázeòského mìsta, obsahem a formou pøíkladné a nesmírnì rozsáhlé dílo, jehož dùležitost a vysoká úroveò dnes nejsou ještì plnì docenìné. Již od roku 1945 publikoval Jáchymovský v místním i celostátním tisku, v odborných èasopisech a sbornících materiály o karlovarské kulturní historii s dùrazem na hudební minulost a pøítomnost. Má obrovskou zásluhu na popularizaci vztahu Antonína Dvoøáka ke Karlovým Varùm a na osvìtlení života a díla 18
Podle Jana Šimánka vzácná kniha, která byla èásteènì poškozena zøejmì od myší, putovala k restaurátorùm a následnì obohatí okresní státní archiv v Èeských Budìjovicích. ÈRo-Èeské Budìjovice, 17.01.2007 Mìsto Bìlá je bez kronikáøe Bìlá pod Bezdìzem ¾ Bez kronikáøe se v souèasné dobì musí obejí Bìlá pod Bezdìzem. Podkladové materiály se proto zatím shromažïují pøímo na Mìstském úøadì v Bìlé. Mìsto by èlovìka, který by funkci vykonával, rádo našlo co nejdøíve. Prvním úkolem kronikáøe by bylo shromáždìný materiál zpracovat a následnì utøídit. Poté by se vedením kroniky dále zabýval. Boleslavský deník - 15.1.2007 Tøebíè udìlí svému kronikáøi èestné obèanství Tøebíè - Amatérský tøebíèský historik a mnohaletý bývalý kronikáø Jiøí Joura se stane èestným obèanem mìsta. Na poctu navrhli Jouru radní a zastupitelé by mu mìli udìlit èestné obèanství 22. února. 'Dozvìdìl jsem se to minulý ètvrtek. Jsem nemocný a právì ve ètvrtek jsem se vrátil z nemocnice domù. Zpráva o udìlení èestného obèanství byla takovým pøíjemným pohlazením proti nemocniènímu prostøedí,' reagoval Joura, jemuž bude v létì sedmdesát sedm let. 'Moc si pocty považuji. Teï se musím do toho zastupitelstva vykurýrovat, abych èestné obèanství pøevzal,' vzkázal Joura. 'Èestné obèanství si pan Joura zaslouží díky celoživotní práci pro mìsto. Od 1. èervence 1995 do 30. záøí 2006 vykonával funkci mìstského kronikáøe. Mapoval dìní ve mìstì také jako historik,' podotkl mluvèí radnice Ivan Pøibík. Pro uchování pøedstavy, jak vypadala kdysi stará Tøebíè, sbírá pan Joura již pøes padesát let staré pohlednice, fotografie a další pøedmìty, týkající se Tøebíèe. 'Za tu dobu nashromáždil obsáhlou a velmi zajímavou sbírku, se kterou byla veøejnost seznámena na nìkolika výstavách v Západomoravském muzeu a v Národním domì,' zmínil se Pøibík. Joura více než dvì desítky let podrobnì popisoval podobu staré Tøebíèe v mìsíèníku Zpravodaj mìsta Tøebíèe. Rùzné èlánky o minulosti mìsta, o významných osobnostech a výroèích, vèetnì obrázkových doplòkù, publikoval po léta kromì Zpravodaje také v novinách. 'Aby toto vše mohl lidem podat, musel pan Joura prostudovat stohy starých novin ve státních archívech, almanachy škol, katalogy výstav, reklamní tisky firem a továren. Získával informace od pamìtníkù. Nebýt jeho mravenèí práce, vzpomínky by dnes nebyly zachovány. Pan Joura pøispìl nedostižnou mìrou k popularizaci novìjší historie a tím ke zvýšení zájmu o zachování a ochranu památek,' zdùraznil Pøibík. Mladá fronta Dnes, 06.02.2007, (myš) Kronikáøù je nedostatek PØÍBRAMSKO - Získat èlovìka, který by byl ochoten se soustavnì a zodpovìdnì vìnovat zapisování dùležitých dat a událostí obce, není jednoduché. Potvrdil to i kamýcký starosta Petr Halada. "Kronikáøe jsme nemìli a marnì hledali celých deset let. Pøed tøemi roky jsme ho koneènì našli. Pro tuto èinnost se nám podaøilo pøemluvit Zuzanu Machovou," uvedl Halada. "Texty pøedkládá jednou za pùl roku zastupitelstvu, a pak je pøepisuje," dodal s tím, že si poèíná velmi svìdomitì. "Chtìli jsme dopsat i chybìjící léta, ale to se nepodaøilo. Proto se v kronice detailnì nevìnujeme ani povodním," pøipustil kamýcký starosta. Odmìnu prý dostává kronikáøka více ménì symbolickou ve výši 2000 až 3000 korun roènì. Na psaní letopisù se nezbohatne 7
Jiøí Janù píše v Kosovì Hoøe do obecní kroniky od roku 1983. "Post jsem pøevzal po øídícím uèiteli Blažkovi, který dostával v té dobì 2400 korun roènì. Stejnou odmìnu jsem mìl až do roku 1992, pak jsem si polepšil na 2700 korun. Letos mi zastupitelstvo odmìnu zvedlo na pìt tisíc," uvedl Janù. Také podle nìj jde spíš o èestnou funkci, protože zpracování informací a èistopisu zabere hodnì èasu. "Kronika se v naší obci vede nepøetržitì od roku 1922 a zápisy mají pevný charakter daný zákonem. Zapisuji události v obci, informace z oblasti veøejné správy, zemìdìlství, lesnictví, prùmyslu, obchodu, ze života spolkù a závìreèné údaje jsou z matriky. Poslední vìtou zápisu je, kolik v Kosovì Hoøe žilo k poslednímu prosinci lidí," uvedl Janù s tím, že uvádí i odkazy na informaèní zdroje, z nichž pøi zápisech èerpal. "Vždycky se snažím odlišit to, co není tak dùležité, od toho, co bude zajímat pøíští generaci za padesát let. Sousedské spory vynechávám, ale zmapuju, kdyby nìkomu na stavení nebo na kaplièku spadl pøi vichøici strom," dodal Janù. Sedlèanští našli zkušenou kronikáøku v Miluši Pávové. "Kroniku vede nìkdy od konce šedesátých let. Každoroènì zápisy uzavírám svým podpisem. Mohu potvrdit, že jsem s jejími zápisy spokojen po stránce vìcné, jak každoroènì zachycuje život mìsta, tak po estetické úrovni," zhodnotil sedlèanský starosta Jiøí Burian struènì práci Pávové, za níž kronikáøka dostává roèní odmìnu kolem 1000 korun. Váleèné roky jsou ve zkratce V Køepenicích píše zápisy archivním inkoustem od roku 1979 Dana Vokrouhlíková, která je v souèasné dobì také starostkou obce. "Vedeme ji od roku 1924 nepøetržitì. Výjimkou jsou váleèná léta, která jsou shrnuta do jednoho zápisu," uvedla Vokrouhlíková. Odmìna, kterou si roènì "vylepší" rozpoèet, je tisíc korun. "Kromì obvyklých informací zaznamenávám i to, co se podaøilo postavit, nebo sepisuji události v kultuøe, èi jaké bylo poèasí. Dále dìlám demografické tabulky a dopravní nehody," sdìlila køepenická kronikáøka. V Kòovicích také hledali dlouho "V Kòovicích jsme nevedli kroniku od roku 1995. Domácího èlovìka jsme nenašli, tak jsme oslovili lidi z okolních obcí. Teï jsme se dohodli s Jaroslavou Procházkovou, že nám bude dìlat zápisy. Zatím jsme pro kronikáøku roèní odmìnu neodsouhlasili. Mám pøedstavu, že jí dáme roèní odmìnu tøi tisíce korun," soudí starosta Kòovic Jiøí Sùsa. Pøíbramský deník 13.4.2007, Marie Bøeòová Po 450 letech to nevzdají! Ledøíèkovy slavnosti mají oživit dìní v obci, která trvale ztrácí poèet obyvatel. Bartošovice v Orlických horách/Obec nedaleko polských hranic oslavila uplynulou sobotu 450 let od první písemné zmínky. Vyvrcholením celodenní akce nazvané Ledøíèkovy slavnosti byla rekonstrukce pøepadení bartošovické celnice v roce 1938. Ledøíèkovy slavnosti (podle loupežníka Ledøíèka žijícího v 19. století) propukly v obci letos poprvé, starosta obce Kostas Kotanidis však vìøí, že letní slavnosti tu získají tradici. 'Když jsme nastoupili, tak nás bylo pìt nových zastupitelù, a øekli jsme si, že to tu musíme kompletnì zmìnit. Pøedevším trend posledních let, kdy obec ztrácí obyvatele. Rozhodli jsme se zaèít nìjakými slavnostmi v létì. Dlouho jsme o tom pøemýšleli, až nás napadlo, že obec má patrona Ledøíèka - a od toho název slavnosti. A výroèí 450 let, to jsme se postupnì dozvídali, že to takto pøesnì vychází,' popsal zrod akce starosta obce a dodal: 'Když jsme pøemýšleli, co pro lidi pøipravíme, navrhl místostarosta historickou rekonstrukci pøepadení místní celnice.' První oficiální písemná zmínka se týká pohranièního sporu mezi dvìma pány, který skonèil soudem. 8
pak po otevøení našli popel z úèetních dokladù. Psal o tom, jak se uèilo ve škole ve stálých improvizacích a stìhování, jak byla vùle uèit èíst a psát reemigranty a jak se to nenauèili a tak dále. Na druhé stranì o souboru ochotnického divadla, pìveckém sboru, loutkovém divadle a tøeba masovém zájmu o nácvik na I. spartakiádu. Je málo tak objektivnì psaných kronik z padesátých let a z pohranièí k tomu! Ostatnì staèí si pøeèíst, co napsali jeho nástupci. Definitivní podobì kroniky 1945- 1959 vìnovali Doupovcovi témìø celé prázdniny roku 1959. Odcházeli blíž k Buèovicím, a škole tak ubyl jediný uèitel vysokoškolák. Za práci na kronice dostali 600 Kès. Ještì dnes by se za to mìli v Lomnici stydìt. Ostatnì, divíte se, že nejsou kronikáøi? Bruntálský a Krnovský deník, 14.09.2007, Jaroslav Chytil, Lomnice Dlouholetý kronikáø Nového Boru si pøijde pro ocenìní Nový Bor/Za oslavami 250. výroèí povýšení Nového Boru na mìsto udìlají na dnešním jednání teèku zastupitelé mìsta. Pøi této pøíležitosti budou ocenìni také ti, kteøí se na zdárném prùbìhu oslav podíleli. Historik a dlouholetý kronikáø mìsta Vladislav Jindra, autor knihy Dìjiny Nového Boru, pøevezme z rukou starostky Stanislavy Silné sklenìnou plaketu a èestné uznání za celoživotní pøínos pro mìsto. Pro podìkování a kvìtiny si na zasedání zastupitelù pøijdou Jana Blažková, øeditelka Státního okresního archivu Èeská Lípa, a Petra Ajšmanová, vedoucí Skláøského muzea v Novém Boru, které pøi vydání knihy vydatnì pomohly. Za pøípravu a organizaci oslav 250. výroèí povýšení Nového Boru na mìsto se dostane uznání i Janì Lovecké, øeditelce DDM Smetanka. Dìèínský deník, 19.09.2007, (hp) Pololáník: v jednašedesáti znovu studuji V jednašedesáti letech zaèal studovat na Mendlovì zemìdìlské a lesnické univerzitì, píše závìreènou práci o zkoumání starých ovocných stromù a chystá se na její obhajobu, pracuje pro Chránìnou krajinnou oblast Moravský kras a ve volném èase dìlá kronikáøe. Ve vìku, kdy mnozí už jen odpoèívají, má Petr Pololáník práce více než dost. 'Jsem rád, že mám co dìlat,' pøesto øíká. Celý svùj život pracoval jako hajný pro Školní lesní podnik Køtiny. Kvùli pracovnímu úrazu musel do invalidního dùchodu. 'Po revoluci jsem se díky manželce, která pracovala na obecním úøadì, dostal ke zkrášlování okolí vesnice. Mysleli si, že když jsem pracoval jako lesník, tak jsem na to odborník,' smìje se Pololáník. Samostudiem se zaèal zdokonalovat v péèi o zeleò, sady nebo tøeba okrasné døeviny. Minulý rok na podzim pøišlo nové zastupitelstvo v Rudici s návrhem na obnovu vesnice. Obci byla pøidìlena dotace od Evropské unie na program 'ovocné døeviny'. 'Iniciátor programu shánìl nìkoho, kdo by se o to zajímal. Dostal tip na mì. Nezakrývám, že mì to potìšilo, zaradoval jsem se, že budu mít v dùchodu co na práci,' má jasno Pololáník. Jelikož na nabídku kývl, musel souhlasit i se školením na Zahradnické fakultì Mendelovy univerzity v Lednici. V dùchodu se tak znovu vrátil do školy. 'Studium je na celý rok. Jednou za mìsíc musím na tøi dny pøijet do Lednice, kde nám od rána do veèera nalévají vìdomosti do hlavy,' vysvìtluje. V okolí Rudice zaèal zkoumat odrùdy starých ovocných stromù. Ze svého výzkumu píše závìreènou práci, na jejíž obhajobu se chystá v listopadu. Smyslem jeho zkoumání je podchytit nejstarší pùvodní stromy v okolí. 'Každý strom potøebuje být takzvanì doma, když je odjinud a nemá potøebné podmínky, je 17
Uèitel Doupovec byl Pan kronikáø Když pøed èasem skonèil seriál o zasloužilých lidech Nízkého Jeseníku, našli se ètenáøi, pokládající si otázku, zda i v jejich okolí nežil èlovìk zasluhující ne snad pochybnou slávu, nýbrž pøipomínku své práce èi aspoò objektivní zhodnocení. V Lomnici a tehdy pøiškolených obcích èastìji padlo jméno uèitele Václava Doupovce, pùsobícího zde v letech 1952- 1959. Doupovec pøišel do Lomnice na takzvanou umístìnku. Pro ty mladší: nìkde 'vysoko' bylo neodvratnì rozhodnuto, že v jisté obci chybí ve škole uèitel, naèež byl v seznamu vybrán absolvent školy a dáno mu jednoznaènì na vybranou z jedné možnosti - nastoupit zde do zamìstnání. Jiná možnost byla zapomenout na svou školu a jít dìlat tøeba horníka... Tisíce lidí tak nastupovalo na volná místa, o kterých døíve ani neslyšeli, do podmínek namnoze velmi spartánských a o dopravní dostupnosti ani nemluvì. Doupovec mìl štìstí a dostal se do Lomnice, kde už na umístìnku žila a uèila jeho žena Božena. Ještì zmínka, že politicky angažovaní èlenové KSÈ mìli pøednost ve výbìru místa a na druhé stranì i velmi neangažovaní a ménì schopní též v pøípadì úplatku. Doupovcovi to nebyli, a tak se ocitli v syrové realitì pohranièní obce, kde se ve vedení støídali neostyšní prospìcháøi s darebáky. Jen sem tam nìjaký poctivec a naivka, který toho stejnì moc nezmohl. Škola byla zanedbávána, žactvo využíváno k nekoneèným brigádám ve zkomírajícím JZD, kde se støídali funkcionáøi a pracovní morálka byla bídná. Zlodìjiny, alkoholismus prokládaný døinou doslova za pár korun. Takový byl poèátek let padesátých nejen v Lomnici a okolí. A pøece se našly osvícené duše, kterým to nebylo jedno a možná si ti jedinci øíkali, že tato doba zasluhuje, aby byla zachycena pro pamìt´ pøíštích generací. Svým dílem k tomu pøispìl i funkcionáø tehdejšího okresu v Rýmaøovì, osvìtový inspektor Veselský, bývalý uèitel náboženství (!) a èlovìk kulturního rozhledu. Tak byl jednoho dne požádán uèitel Doupovec, zda by nenapsal èeskou kroniku obce, mínìnou jako protiváhu kvalitní nìmecké místní kronikáøské tradice. Dali mu kroniky nalezené zazdìné ve školní jídelnì a absolvent Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brnì (1945- 1950) mìl po pøeètení jasno, že je na co navazovat. A také o èem pøemýšlet. I když mìl sám zcela negativní jednostranné poznatky z dob okupace, pøece dospíval k názoru, že když už jsme ty lidi, co zde po staletí žili, poslali pryè, pak je naší národní povinností v tomto, nìmectvím rùzných odstínù prosáklém kraji, dobøe hospodaøit, kultivovat jej a navazovat na to kladné, co zde odsunutí zanechali a èeho se zmocnili ne vždy lidé pracovití a schopní. K radosti ani ne tak místních jako okresních funkcionáøù Doupovec práci na kronice pøijal a v roce 1958 se dal do práce. Psal o tom, co vidìl a co slyšel. Jak se žilo v JZD, když nebyla žádná evidence nièeho, docházky do práce, uložených zásob, nadojeného a skuteènì vyexpedovaného mléka od tuberkulózních krav. Jaké byly výnosy tøeba v roce 1954, když se vymlácené obilí sváželo do stodoly ozdobené hesly (viz fotografie) a pøitom výnosy byly asi 11 metrákù z hektaru, aè byl pøíznivý rok. Lidé v roce 1954 mìli plánovanou jednotku 9 Kès a dostali 4,40 Kès, mnohdy za celý den práce. Tolik stála porce guláše v hospodì... Doupovec líèil problémy s pracovními silami, kdy dìti funkcionáøù utíkaly do prùmyslu a do obce pøicházely 'posily' nemakaèenkù, opilcù z vnitrozemí. JZD nebylo schopno zajistit na zimu krmení pro krávy a na lukách hnilo nesvezené seno, nikdo nesklidil brambory. Nebo hospodaøení vedení obce - zmizely peníze na hasièskou støíkaèku, ztratil se klíè od obecního sejfu, a tak jej nahøívali u kováøe a 16
'A právì v soudním protokolu je zaznamenáno, že u soudu svìdèili i jistí obèané Bartošovic. To se psal rok 1557, což je letos pøesnì 450 let,' doplnil místní kronikáø Zdìnìk Volf. Slavnosti zaèaly v sobotu dopoledne vzdáním pocty Josefu Navrátilovi, dozorci finanèní stráže, který byl v roce 1938 zastøelen henleinovci. Na dìti èekalo nìkolik zábavných atrakcí, nechybìla ani prohlídka místní hasièské zbrojnice èi kostela. Odpoledne vypukla bitva o bartošovickou celnici. 'Rekonstrukce se úèastnilo 35 hercù ze Spolku vojenské historie v Hradci Králové. Akci jsme s obcí pøipravovali zhruba ètyøi mìsíce,' sdìlil organizátor René Kánský. Dobývání èeské celnice henleinovci, podle skuteèné události ze záøí 1938, pøílákalo nespoèet divákù, kteøí odcházeli velmi spokojeni. 'Bylo to výborné, jen chybìl vypravìè, který by vždy uvedl, co pøesnì se pøed námi odehrává,' zaznìlo nìkolikrát z øad divákù. Více na rychnovsky.denik.cz/celnice Rychnovský deník, 13.08.2007, JAN JEŽDÍK Bøezová: mìsteèko na øece Svitavì poznamenané dùsledky velkých dìjin Bøezová nad Svitavou mìla v minulosti pohnuté osudy. Byla k tomu pøedurèena již svou geografickou polohou na pomezí Èech, Moravy a nìmeckých Sudet. Bøezová nad Svitavou/Dìjiny mìsteèka jsou plné zvratù, válek a pøírodních pohrom. Zdejší domy byly nìmými svìdky projevù nacionální nenávisti i 'budování socialismu'. To vše se rùznými zpùsoby odráží v mìstské kronice, již nyní vede Jana Poláèková, øeditelka mìstské knihovny a turistického informaèního centra. Jana Poláèková vystudovala knihovnictví a informaèní technologie. V životì mìsta hraje nyní výraznou roli. Je èlenkou mìstského zastupitelstva a organizátorem kulturních akcí, vydává místní zpravodaj Bøezovský obèasník a stará se o administraci webových stránek mìsta. Dodává informace o Bøezové do databáze turistických zajímavostí Pardubického kraje. Mìstskou kroniku pøevzala zaèátkem roku 2006 po Jiøím Válkovi. Kronika psaná na poèítaèi Jana Poláèková øíká: 'Svou funkci chápu celkem prozaicky. Nejsem vystudovaná historièka ani bøezovská rodaèka. Avšak angažuji se v kulturním a politickém životì mìsta, což je urèitì dobrý pøedpoklad pro kronikáøskou práci. Pøípadné problémy konzultuji s kronikáøkou Bìlé nad Svitavou Annou Korbáøovou, korektury formální stránky provádí Jitka Gruntová a Zdena Ducháèková . Kroniku vedu elektronicky. Vše si zaznamenávám pøímo do poèítaèe, což považuji za praktické. K tisku pøistupuji až po schválení zápisù mìstským zastupitelstvem. Dìlím ji na osm oddílù. Zabývají se mìstským zastupitelstvem, radou, komisemi, finanèním hospodaøením mìsta, jeho majetkem, mìstským úøadem, pohybem obyvatelstva, životem a událostmi ve mìstì. Poslednì jmenovaný oddíl má øadu pododdílù, jako spoleèenský život, školy, obèanská sdružení, církev, prùmysl a zemìdìlství, výstavba a rekonstrukce budov, významné události a poèasí. Èerpám pøevážnì z vlastní zkušenosti a samozøejmì z denního tisku.' Zaèínali od nuly Kronika má ètyøi díly, jež jsou spoleènì s pøílohami, uloženy na mìstském úøadì. Kronika z let pøedváleèných a váleèných, psaná nìmecky, se v roce 1945 ztratila. První kronikáø z øad èeských pøistìhovalcù zaèínal tedy od nuly. Byl to Jaroslav Oderský, jenž se však zanedlouho odstìhoval do Boskovic. Jeho nástupce, uèitelka 9
Božena Vrbová, pozdìji také odešla do Svitav. Zaèátkem roku 1966 tak pamìtní knihu (jak se tehdy øíkalo) pøevzal Václav Švancara, pùvodem z nedalekého Trpína. Zápisky vedl trvale a peèlivì, bohužel, však naprosto v duchu dobové ideologie. Ale v ostatních obcích to pøeci nebylo jiné. Švancara zpìtnì zjistil a doplnil i øadu údajù z let pøedváleèných. V letech 1984 - 1991 byla kronika vedena Jitkou Gruntovou na strojopisných listech. Roku 1991 byl jmenován kronikáøem Roman Deml, který založil nový díl k ruènímu psaní. 'Pana Demla si dobøe pamatuji z dìtství, velmi jsem si ho vážila,' vypráví Jana Poláèková. Deml byl kronikáø jak má být 'Byl to pravý kronikáø, takový jaký má být. Nadšenì se zajímal o historii a také spoleèensky se velmi angažoval. Jeho smrtí v roce 2003 skonèila snad nejvýznamnìjší kapitola kronikáøství v Bøezové.' Zápisky, jež po nìm zùstaly, doplnila Zdena Ducháèková. Kroniky se poté ujal Jiøí Válka, velký milovník historie a ochránce památek. Bral kronikáøství jako své poslání. Pøed dvìma lety se však odstìhoval do Vsetína a tím se uzavøel ètvrtý díl kroniky. Nejmenší mìsto na Svitavsku Bøezová nad Svitavou, mìsteèko pomezí na Pardubického kraje, má v souèasnosti 1695 obyvatel. První zmínka o Bøezové se vztahuje k roku 1295, ale pøedpokládá se, že již poèátkem 12. století zde stála slovanská osada. Za kolonizace ve 13. století probìhla její germanizace. Roku 1497 byla Bøezová povýšena na mìsto. V dobì pobìlohorské nìmecký živel zcela pøevládl. Lepší èasy pro èeskou menšinu nastaly až po vzniku Èeskoslovenska. Roku 1935 se dostala radnice do slovanských rukou - starostou byl zvolen Josef Grunta. Brzy však pøišel øíjen 1938 a s ním nìmecká okupaèní vojska. Bøezová byla osvobozena Rudou armádou 10. kvìtna 1945. Z neznámých dùvodù zde vznikl místní (nikoli mìstský) národní výbor, aèkoli statut mìsta nebyl nikdy oficiálnì zrušen. Roku 1960 byly k obci pøipojeny osady Záøeèí a Dlouhá. V roce 1976 - 1991 pak došlo k vytvoøení aglomerace 'Brnìnec', zahrnující Brnìnec, Bøezovou, Moravskou Chrastovou a Želivsko. Sídlo národního výboru bylokupodivu ponecháno na bøezovské radnici. Roku 1999 obnovil Václav Klaus, tehdy pøedseda PSP ÈR, Bøezové status mìsta. Starosta Martin Kiss øíká: 'Nesplòujeme sice podmínku 3000 obyvatel, ale v ostatních ohledech nelze Bøezové upøít mìstský charakter.' Mezi významné historické památky patøí pùvodnì barokní radnice, kostel sv. Bartolomìje ze 14. století a kostelík Ètrnácti sv. pomocníkù. V dohledné dobì plánuje mìstský úøad regeneraci historického centra a také rekonstrukci poslednì jmenovaného kostelíka. Svitavský deník, 15.08.2007, PETR DVORÁK student historie FF Karlovy univerzity v Praze Vstup vojsk ho zastihl na záchodì Èeská Skalice/'Na pøíjezd polských okupaèních vojsk si pamatuji velice dobøe. Zastihl mì totiž právì ve chvíli, kdy jsem sedìl na záchodì. Na hlavní silnici není od našeho domu pøíliš daleko, takže rachot vojenské techniky nebylo možné pøeslechnout,' vzpomíná na vstup agresorù do Èeské Skalice kronikáø mìsta Jiøí Samek. V srpnu 1968 mu bylo dvaaètyøicet rokù. Samek se hned oblékl a vypravil se k hlavní silnici vedoucí na námìstí. Tam už stála dlouhá kolona vojenských automobilù a tankù. Èeskou Skalici obsadila polská 10
z vlastních zážitkù. Jako celek však jeho záznamy pøed pøísným pohledem seriózní historiografie neobstojí. Kronikáøství v Janovì definitivnì vzkøísil až první porevoluèní starosta Janova, Josef Hanus, v roce 1990. V úvodu deklamuje nutnost objektivního pøístupu k obecní historii. Pøedchozí mnohaletou pauzu komentuje slovy: 'Když nebylo co pozitivního psát, nepsalo se radìji nic, anebo tak jak to vyhovovalo vládnoucí stranì a jejím funkcionáøùm'. Oficiální kronikáøkou byla v bøeznu 1991 jmenována janovská rodaèka Jarmila Šmídová. Roku 1999 ji vystøídala Vlasta Flídrová, za níž dosáhlo kronikáøství v Janovì dosud nejvyšší úrovnì. Vlasta Flídrová mìla zkušenosti s vedením kroniky v Širokém Dole v letech 1987- 1998. Její záznamy jsou fundované, bohaté a pøísnì èlenìné. Roku 2004 pøevzala kroniku paní Šimková a nyní pøebírá pomyslnou štafetu Klaus Müller. Ke svému èerstvému poslání dodává: 'Kronikáø by mìl být vždy v centru dìní, mìl by to být èlovìk zapojený do života obce, èlovìk zvídavý, ale zároveò skeptický. Také èlovìk, který bezpeènì ví, co stojí za zaznamenání a co nikoli.' Svitavský deník, 05.09.2007, PETR DVOØÁK Vyhlídku pojmenují po kronikáøi mìsta Nové Mìsto nad Metují/Prostranství u vyhlídkového altánu Na Popluží se již tento pátek stane svìdkem slavnostní události. V 17 hodin zde dojde k otevøení vyhlídky, která bude pojmenována Dvoøáèkova, a to na poèest historika a dlouholetého kronikáøe mìsta Bohumila Dvoøáèka. Náchodský deník, 5.09.2007, (kub) Jen málo z více než 6 tisíc èeských obcí naplòuje zákon o kronikách Moderátor Jen málo z více než 6 tisíc èeských obcí naplòuje zákon o kronikách. I když kronikáøù pøibývá, kvalitních pamìtních knih, které by navíc byly k dispozici na internetu, je stále poskrovnu. Jednu takovou teï zpøístupnila Praha 6. Autor Elektronická verze kroniky Prahy 6 je ojedinìlým projektem v praxi èeského kronikáøství. Každý si ji mùže pøeèíst na tìchto internetových stránkách. Martin Šálek, mluvèí Prahy 6: Má celou øadu možností, je strukturovaná podle katastru, podle datumù. V tuto chvíli teda pokrývá roky 2002 a 2003, a samozøejmì v plánu jsou další. Autor Pamìtní kniha se území dnešní šesté mìstské èásti nikdy dlouhodobì nevedla a dosavadní pokusy vždy brzo ztroskotaly. Andrea Holasová, kronikáøka Prahy 6: Snažíme se tedy skuteènì udìlat nìco, co by možná mohlo být i takovým vzorem pro ty ostatní kroniky, pokud by se rozhodli dávat kroniku na web. Martin Šálek, mluvèí Prahy 6: Tato kronika, díky tomu, že web je plný odklikù, odkazù, možností vkládání fotografií, tak je spíše tématická, než-li chronologická. Autor Významnou pomocí pro orientaci ve webové verzi bude dùmyslný systém vyhledávání podle dat, katastrù, dominant, témat a klíèových hesel. PRIMA TV, 12.09.2007, Autor: Petra Neúseková, Moderátor: Tereza Anteneová, Relace: Minuty regionu 15
Janov: obec se zamlèovanou minulostí Poblíž hlavní silnice ze Svitav do Litomyšle se rozkládá v malebném údolí obec Janov. Letos si pøipomíná 660. výroèí od první písemné zmínky. Janov u Litomyšle/Osudy Janova byly ovlivnìny již jeho problematickou polohou. Nacházel se na samém okraji Sudet v sousedství èeského kulturního centra Litomyšle. Odsun v polovinì 20. století narýsoval ostrou dìlící èáru v obecních dìjinách. Následná kolektivizace a spoleèenské zmìny pak život v obci dále zproblematizovaly. Dvì generace nezaznamenány Pohnuté osudy Janova sdílela samozøejmì i obecní kronika. Záznamy z pøedlistopadových let jsou zlomkovité, tendenèní a vedeny laickým zpùsobem. Od 90. let se kronikáøství v Janovì pomalu vzmáhá. Historii lokality se v posledních letech nadšenì vìnuje pøedevším Klaus Müller z Drážïan. Po delší obchodní anabázi, která ho vedla pøes celou ÈR, se usadil roku 1998 právì v Janovì. Jezdí studovat prameny do okresního archivu v Litomyšli a výsledky svého bádání zveøejòuje v Janovském obèasníku. 24. srpna tohoto roku pøevzal oficiálnì také funkci kronikáøe. Janovská kronika vedená pøed odsunem se ztratila. V litomyšlském archivu uchovávají pouze farní kroniku, která konèí také rokem 1945. Janov byl poté pøidìlen k farnosti v Èisté. Brzy po doznìní posledních váleèných výstøelù zaèala obec hledat nového písmáka. Úkolu se zhostil pan Sejkora a vedl záznamy obligátním zpùsobem. Po místopisu a struèné historii Janova a okolí následuje vylíèení pováleèného vývoje až do roku 1949, kdy se pøikroèilo k založení JZD. Toto datum je skuteènì symbolické. Potom se totiž v Janovì nedìlo již nic, co by dle názoru tehdejších mocipánù stálo za zaznamenání. Je zarážející, že životy dvou generací nestály ani za zmínku. Družstvo se potýkalo od zaèátku s obrovskými ekonomickými problémy a brzy si vysloužilo nálepku nejhoršího na okrese. Kolektivizace vázla, navíc koncem 50. let velká èást sedlákù opìt vystoupila. Roku 1962 bylo JZD zlikvidováno a pøetransformováno ve státní statek. Dalším vážným problémem, který ochromoval život obce, byl nedostatek a alarmující kvalita vody vystupòovány regulací potoka v druhé polovinì šedesátých let. Donkichot pøinesl obci vodu a nadìji Situace se èásteènì zkonsolidovala až po roce 1971, kdy se stal pøedsedou národního výboru Josef Køenek. Do Mendryky (tehdy již souèást Janova) se pøistìhoval ze Svitav - Laènova v srpnu 1966. Aèkoli byl zapojen do tehdejšího režimu, rozhodnì nepatøil k funkcionáøùm, jejichž hlavním cílem bylo osobní obohacení. Obèany, kteøí ho zvolili, zajisté nezklamal, a to i za cenu nepøedstavitelných sporù a problémù s tehdejší byrokracií. Jeho osobní zásluhou byl roku 1974 uskuteènìn hloubkový vrt pøi cestì na Èistou. V hloubce 120 metrù se podaøilo nalézt vodu. Následnì byl vybudován vodojem a vodovod. Za Køenkova úøadování byly vybudovány bezprašné cesty a nová požární zbrojnice. Bohužel, doba nepøála schopným a nezávislým osobnostem! Již roku 1974 se musel Josef Køenek vzdát funkce. Oprášil dávno zasutou kroniku Kronika tedy ležela netknuta témìø ètyøi desetiletí. V 70. letech ji nakrátko oprášil právì Josef Køenek. Staèil zaznamenat alespoò to nejpodstatnìjší, co si pamatoval 14
vojska, která to sem mìla nejblíž. 'S nìkolika lidmi jsme vyrazili do Náchoda. Celou cestu proti nám jely polské tanky, míøící na Jaromìø,' vzpomíná. 'Ve mìstì se nedìlo nic moc revoluèního. Akorát zasedalo vedení Mìstského národního výboru. Jednalo a možná se také hovoøilo o nìjaké ozbrojené obranì úøadu, ale kÿnièemu nakonec nedošlo.' Obèané však podvìdomì mysleli na nejhorší a tvoøili potravinové zásoby. 'Dìlaly se zásoby pøedevším základních potravin. Okupantùm ale nikdo nedal ani hrnek vody. Ti museli být zásobováni vlastními lidmi, protože od tìch našich by se pomoci urèitì nedoèkali,' dodal kronikáø Jiøí Samek. Hradecký deník, 21.08.2007, (hyš) Chabaøoviètí kronikáøi pøedložili radním koncepty své práce Chabaøovice/Se svými koncepty vedení kronik seznámili chabaøovické radní kronikáøka Chabaøovic a kronikáø místní èásti Roudníky. 'S vedením kronik našeho mìsta nás jejich opatrovatelé pravidelnì seznamují. Mají vždy pøipravený svùj plán, o èem a jak by si pøedstavovali psát. My se k nìmu vyjádøíme a vìtšinou s ním souhlasíme,' uvedl starosta Chabaøovic Jiøí Záhoøík. Pochválil také nynìjší kronikáøe za jejich vedení zápisù z aktuálního dìní ve mìstì a jeho okolí. 'Takto zapálených kronikáøù jako tìch našich už moc není,' øekl starosta. Ústecký deník, 24.08.2007, (kf) Zemøel bývalý kronikáø Jaromír Vlèek Ostrava/Ve vìku nedožitých 91 let zemøel 17. srpna Jaromír Vlèek, bývalý archiváø a kronikáø Úøadu mìstského obvodu Slezská Ostrava. Laskavý, vstøícný a poctivý èlovìk - tak jej charakterizují všichni, kteøí jej znali. Rodák ze Zvìøiny, kde se narodil 10. øíjna 1916, zasvìtil témìø celý svùj život práci ve školství a kultuøe. Po studiu na uèitelských ústavech v Pøíboøe a ve Slezské Ostravì uèil nejdøíve v obecné chlapecké škole a po válce pracoval jako školní inspektor a vedoucí odboru školství a kultury Národního výboru v Ostravì. Ani po odchodu do dùchodu v roce 1977 nesložil ruce do klína - vypomáhal jako kulturní pracovník v ostravské zoo a v Obvodním kulturním støedisku ve Slezské Ostravì. Vletech 1993 - 2000 pracoval jako archiváø na slezskoostravské radnici. Poslední léta strávil Jaromír Vlèek v penzionu na Bohumínské ulici. Moje Ostrava, 24.08.2007, (sy) Kronikáø: Bez nadšení to nejde Málokdo vám o Rájci- Jestøebí øekne tolik jako Bøetislav Tøíska, který se už jednatøicet let pyšní funkcí døíve obecního a nyní mìstského kronikáøe. 'O historii jsem se zajímal už odmalièka, takže když mi tu pozici nabídli, nešlo to odmítnout,' vzpomíná dnes sedmasedmdesátiletý muž. I pøedtím si podrobnì zaznamenával váleèné události a z nich pak vytvoøil kroniku osvobození Rájce- Jestøebí. Podle nìj musí být zamìstnání pro kronikáøe zároveò i jeho koníèkem. Nejdùležitìjší je hodnì èíst, ale pøi práci se neobejde ani bez znalostí nìmèiny a èásteènì i latiny. To kvùli pøekládání starých záznamù. 'Døíve psali kroniky kantoøi, kteøí to vìtšinou nedìlali ze zájmu, nýbrž z povinnosti. Podle toho to pak vypadalo,' popisuje dùchodce, který celý život pracoval jako technický úøedník v blanenské Univì. Proto dnes Bøetislav Tøíska využívá retrospektivy. 'Chybné informace od minulých kronikáøù jsem musel opravit. Teï zaznamenávám všechny dùležité vìci ze souèasnosti a k nim pøipojuji tøeba nìjakou zajímavost nebo doplnìní událostí z minulých èasù,' dodává. I zážitky za jeho života prý ale obèas stály za to. 'Není to jen o tom, kdo se narodil, kdo umøel nebo kdo mìl svatbu. Zaznamenal jsem tøeba velký požár pily nebo stavbu obchvatu,' pøi11
bližuje vlastní vzpomínky, díky kterým rozšíøil kroniku za poslední rok o šedesát stran formátu A3. Kromì samotné mìstské kroniky pracuje i na dalších knihách. 'Napsal jsem jednaètyøicet kronik každého gruntu v Jestøebí. Byl jsem zvìdavý na to, jak se vyvíjela pøíjmení v jednotlivých chalupách od sedmnáctého století,' vysvìtluje fakt, že tøicet let jezdil do Brna, kde opisoval všechny matriky Jestøebí z posledních ètyø století. Za svou oddanou a výjimeènou práci získal nedávno Cenu starosty za vynikající práci kronikáøe mìsta Rájec- Jestøebí. 'Beru to jako takové zadostiuèinìní a moc si toho vážím. Je to dùkaz, že lidi mají o mou práci zájem a umí ji ocenit, ' pøiznává. Pøestože jeho pøínos pro mìsto je už teï nezpochybnitelný, se zjišt´ováním dalších zajímavých historických událostí ještì zdaleka neskonèil. 'Už dlouho mì velmi zajímá klášter, který nedaleko odtud kdysi stál. Nechal ho v patnáctém století postavit Martin Drahanovský a já nejsem schopen zjistit, kdy a jak zanikl. Na to ještì musím pøijít, to je teï mùj cíl,' uzavírá s úsmìvem. Blanenský deník, 25.08.2007, ANNA POØÍZKOVÁ Poklad vizovických sokolù: jejich staré kroniky Vizovice - Sokoli z Vizovic vlastní poklad nevyèíslitelné hodnoty. Tím jsou pro nì tøi kroniky, které nepøetržitì mapují èinnost organizace od prvního dne po založení až do dneška, tedy už dlouhých 112 let. Málokterá sokolská organizace v Èeské republice má svou èinnost zmapovanou bez pøerušení a Vizoviètí si toho jsou vìdomi. 'Je raritou, že se s psaním kronik nepøestalo ani v nepøíznivých dobách. Vždy se u nás našel nìkdo, kdo události písemnì zachytil,' je pyšná Anna Krocová, tajemnice vizovického Sokola, která se v posledních letech o kroniky stará. Zájemcùm je ochotnì poskytne k nahlédnutí, ale jen pod striktní podmínkou: listovat v nich mohou jen v sokolovnì. 'Domù je nikomu nepùjèíme. Jsou pøíliš vzácné a nemusely by se nám už vrátit. Výjimku jsem neudìlala ani u vysokoškolákù, kteøí s pomocí našich kronik psali diplomové práce,' prozradila. V kronikách jsou zachycené mnohdy až kuriózní podrobnosti. Napøíklad poèet plakátù zvoucích na tradièní slet, konaný zaèátkem minulého století, nebo množství praporù nesených pøi jiné pøíležitosti. Nad vìtšinou zápisù by historikové zavýskali radostí. Cenný je napøíklad popis vzniku sokolovny, která slouží od roku 1921 až do dneška. 'Málokdo by asi bez našich kronik vìdìl, že naše sokolovna byla postavena na místì vypuštìného rybníka. A že impulsem k její výstavbì bylo razantní zvýšení nájmu v místnostech, ve kterých do té doby naši pøedci pùsobili,' øíká Krocová. Tu pouze mrzí, že se nedochovalo jméno prvního kronikáøe, který dlouholetou tradici odstartoval. Události jsou psané ruènì a od tohoto zvyku Vizoviètí nemíní upustit ani v éøe poèítaèù. Právì to ale zpùsobilo, že v poslední dobì zápiskù pøestalo pøibývat. Dùvod je kuriózní. 'Nemáme mezi sebou nikoho, kdo umí krásnì psát. Proto jen naneèisto vedeme poznámky o naší èinnosti. Až krasopisce najdeme, vše do kroniky zpìtnì zaneseme,' ujistila Krocová. Sokol ve Vizovicích vznikl v roce 1895, díky kronikám je znám i jeho první starosta, kterým byl František Novák. V souèasné dobì má kolem pìti stovek èlenù, kteøí provozují sedm sportù, napøíklad gymnastiku, volejbal, tenis nebo šachy. Mladá fronta Dnes, 27.08.2007, ZDENÌK DVOØÁK
12
Karel Polák zasvìtil život bádání a také malování Bezdìkov/ Pro poznání historie Bezdìkova i okolních obcí udìlal mnoho rodopisec, publicista a peèlivý kronikáø Karel Polák. Narodil se 28. ledna 1909 v Bezdìkovì. Po maturitì až do roku 1933 pracoval u stavitelské firmy v Praze. Když mìl volno, vypravil se nejèastìji do zemského archivu v Národním muzeu, ve kterém sbíral støípky z minulosti svého rodištì. Tam také poznal historika profesora dr. Jindøicha Vanèuru, autora monumentální monografie o historii Klatov. Ten Poláka zasvìtil do psaní rodopisù i do správného a úèelného vyhledávání dokumentù v archivech. Dokonce mu poskytl k bádání i svùj soukromý archiv, ze kterého si Polák nadìlal mnoho výpiskù. Již v Praze pravidelnì dopisoval do regionálních i celostátních èasopisù. Zajímal se i o památky a hlavnì shromaždoval údaje o mìšt´anských i venkovských rodech a následnì svá zjištìní publikoval. Vedle profesora Vanèury spolupracoval také s tehdejším øeditelem klatovského muzea Františkem Plánièkou a historikem, konzervátorem, právníkem a starostou Klatov JUDr. Karlem Hostašem. Napøíklad si zaznamenal události, které se staly bìhem selského povstání na Bezdìkovsku a Janovicku a zpracoval je pod názvem Za selských bouøí. 'Osud mu nepøál. Ztratil zamìstnání a odstìhoval se do Bezdìkova. V té dobì se živil poøizováním výpisù z archivu Ministerstva vnitra v Praze obcím na Klatovsku, Pøešticku, Plánicku a Kdyòsku. Vydával pohlednice a jako dobrý kreslíø ilustroval své knihy a knihu spisovatele Josefa Biskupa Z šera minulosti a jiné. Psal kroniky rodù Vitákù, Nejdlù, Sekyrù a dalších. Prameny získával v zemských deskách a v berních knihách. Byla to práce nároèná. Odmìna za ní nekryla náklady vynaložené za vypracování rodopisu,' vzpomínal na svého kolegu regionální badatel z nedalekých Janovic nad Úhlavou Joža Urban v jednom ze svých èlánkù. Karel Polák vedl ve tøicátých letech 20. století spoleènì s Josefem Biskupem regionální vlastivìdnou knižnici Klatovska, ve které vyšla celá øada knih. Polák napsal také knihy Správce František Jaroslav Èech se synem Svatoplukem v Bezdìkovì u Klatov v letech 1846 - 1848, Poslední kozák Havlíèkùv Josef Kodym, Josef Franta Šumavský, Svobodníci na Prácheòsku èi Rod básníka Rudolfa Mayera. Ètvrtý díl našich literárních toulek vìnujeme studiu básníka Jaroslava Vrchlického na klatovském gymnáziu. Klatovský deník, 31.08.2007, Martin Køíž Na radnici si zájemci mohou prohlédnout kroniku mìsta Františkovy Láznì/ Vždy každé první pondìlí v mìsíci v dobì od 14 do 15 hodin mají všichni zájemci o historii Františkových Lázní možnost nahlédnout do kroniky mìsta pøímo na radnici. V zasedací místnosti è. 8 mají šanci listovat kronikou pod dohledem kronikáøe pana Stanislava Macka, øeditele mìstského muzea ve Františkových Lázních. Chebský deník, 04.09.2007, (kuè) Bory uvidí na starých pohlednicích Bory / Na webových stránkách Borù se rozhodli pøedstavitelé obce vytvoøit nový soubor. Na www.bory.cz vzniká odkaz pod názvem Bory na starých pohlednicích. 'Obrázkù se nám sešla už pìkná hromádka, zejména od pana kronikáøe,' sdìlil starosta obce Josef Bøezka. 'Pokud má nìkdo doma staré pohlednice a byl by ochoten nám je zapùjèit na ofocení, budeme mu velmi vdìèní,' dodal. Žïárský deník, 05.09.2007, (lk) 13
