Slavkovský les výskyt, stanovištní nároky a ochrana

Sborník muzea Karlovarského kraje 22 (2014)

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) v CHKO Slavkovský les – výskyt, stanovištní nároky a ochrana Přemysl Tájek

Úvod Tučnice obecná (viz obr. 3 a obr. na zadní předsádce) je jedním z mála druhů středoevropských „masožravek“ a v České republice je vzácnou a zákonem chráněnou rostlinou. V posledních desetiletích u nás lokalit s tučnicemi významně ubylo, především v důsledku odvodňování a změnám ve způsobu zemědělského hospodaření (B ělohlávková 2000). V ČR roste tučnice obecná především v jižních a západních Čechách. Ačkoliv se dříve vyskytovala i v nížinách a středních polohách, dnes roste především v horských oblastech a některých chladnějších územích středních poloh. Za nejhojnější oblast výskytu je považována Šumava (B ělohlávková 2000). Na základě vzrůstajícího poznání flóry západních Čech se zdá, že druhým nejvýznamnějším centrem výskytu tučnice obecné je oblast Slavkovského lesa a navazující části Tepelské vrchoviny a Tachovské brázdy až po nejsevernější části Českého lesa, tedy přibližně území mezi Bečovem nad Teplou (na východě) a Dyleňským lesem (na západě) – viz obr. 1. Článek se zaměřuje na území chráněné krajinné oblasti (CHKO) Slavkovský les, která zahrnuje těžiště výskytu druhu v této oblasti odpovídající fytochorionům 86. Slavkovský les a 28. Tepelská vrchovina – viz obr. 2. Cílem práce je shrnutí všech recentních i starších záznamů o výskytu tučnice obecné v CHKO Slavkovský les, popis stanovištních nároků druhu a zhodnocení faktorů ovlivňujících jeho rozšíření ve sledované oblasti. Zánik některých starších tučnicových lokalit je důsledkem nejasné lokalizace nalezišť spojený následně s absencí cílené ochranářské péče. Předkládaná práce proto všechny recentní lokality jasně lokalizuje a pro jednotlivé lokality přináší návrh hospodaření a doporučených zásahů. Popis druhu, jeho rozmnožování a ekologické nároky Rostliny rostoucí ve Slavkovském lese náležejí taxonomicky k poddruhu tučnice obecná pravá (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris). Jde o vytrvalé drobné rostliny s přízemní růžicí nápadně světlezelených až žlutozelených listů (délka listů je obvykle 2–5 cm). Poměrně nápadná žlutavá barva listů stojí pravděpodobně za anglickým pojmenováním tučnic – butterwort (butter = máslo). Květ tučnice vyrůstá ze středu růžice na poměrně vysokém žláznatě chlupatém stvolu (obvykle 6–16 cm dlouhém) a má dvoupyskou modrofialovou korunu s bělavou skvrnou v ústí korunní trubky. Po odkvětu rostlina vytváří vzpřímenou tobolku s přiléhajícím vytrvávajícím kalichem, ve které bývá až několik stovek drobných semen velkých obvykle 0,75 × 0,25 mm (B ělohlávková 2000). Semena jsou šířena vodou, přispívá k tomu dvůrkaté zvrásnění jejich povrchu umožňující plování semen vlivem povrchového napětí vody. (Stud nička 2013). Rostliny mívají obvykle pouze jediný květ, někdy mohou vytvářet i dva (vzácně i více) – pak se vyvíjejí postupně jeden po druhém (Worley & Harder 1999). Květy jsou entomogamní, opylovači jsou mouchy a včely (B ělohlávková 1985 sec. Studnička 2013), významná

63

64

PŘÍRODOVĚDNÉ STATĚ A ČLÁNKY | Přemysl tájek

počet záznamů v poli síťového mapování 0–1 2–5 6–20 21+

Obr. 1: Výskyt tučnice obecné v České republice. Znázorněny lokality zaznamenané od roku 1990 s velikostí mapovaného segmentu max. 500 m na délku. Z mapy jsou dobře patrná centra rozšíření druhu v ČR: 1. Šumava, 2. Slavkovský les a navazující části Tepelské vrchoviny a nejsevernější část Českého lesa, 3. Západní Krušnohoří. Dle Nálezové databáze AOPK ČR.

je však patrně také autogamie (Studnička 2013). Doba květu spadá do června a července, semena dozrávají v srpnu. Velikost rostlin a podíl kvetoucích rostlin v populaci pravděpodobně souvisí s mírou zastínění lokalit – rostliny na stinných stanovištích mívají větší listy a méně kvetou (L egendre & Cieslak 2007). Semennou banku druh nevytváří (Studnička 2013), výrazně větší podíl semen klíčí na světle než ve tmě (M aas 1989). Listová růžice se na konci vegetační sezóny „zatahuje“, listy odehnívají a ve středu růžice se vytváří přezimovací pupen, tzv. hibernakulum, připomínající tvarem růžičkovou kapustu. Listové růžice tučnic bývají dobře patrné ještě koncem září, v druhé polovině října je však již téměř nemožné rostliny najít; pouze po odkrytí opadu či tenké vrstvy půdy lze nalézt asi 1–2 cm velké vejcovité pupeny (vlastní pozorování v roce 2014). Přezimovací pupeny se začínají formovat již v průběhu vegetační sezóny a později se po jejich stranách často vyvíjejí postranní pupeny (gemmy), jejichž prostřednictvím se tučnice vegetativně rozmnožují. U blízce příbuzné tučnice obecné české (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica), považované někdy za samostatný druh (tučnice česká, Pinguicula bohemica), mají rozmnožovací pupeny velikost 1–3 mm (výjimečně až 5 mm) a dospělá rostlina jich v přírodních podmínkách tvoří nejčastěji 12–15 (Studnička 2013). Ke vzniku samostatných rostlin z rozmnožovacích pupenů může dojít pouze mechanickým oddělením od mateřské rostliny (nejčastěji vytrhnutím hibernakula); mateřská rostlina jinak rozvoji gemm prostorově konkuruje a jejich rozvoj neumožňuje. Tyto skutečnosti naznačují, že jde o rostlinu přizpůsobenou pro život v prostředí významně ovlivňovaném disturbancemi (rychlá reakce na dočasně nebo lokálně vzniklé příznivé podmínky (Studnička 2013). Rozmnožovací pupeny pohřbené v půdě nejsou schopné přežívat do další vegetační sezóny a během léta postupně hynou. Zajímavým způsobem šíření je také rozplavování plovoucích semenáčků vodou (Studnička 2013). Vegetativní rozmnožování je u tučnice obecné pravděpodobně dosti významné – studie uvádějí, že rozmnožovací pupeny vytváří každý rok 70–95 % rostlin (L egendre & Cieslak 2007, Worley & Harder 1996). Tučnice patří do čeledi bublinatkovitých (Lentibulariaceae L. C. M. Richard), která je v ČR zastoupena dvěma rody: tučnice (Pinguicula) a bublinatka (Utricularia). Oproti bublinatkám

Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) v CHKO Slavkovský les

jsou tučnice jen velmi pomalými „lovci“ – svou kořist lapají na vrchní stranu svých listů, která je pokryta lepkavými žláznatými chlupy a přisedlými žlázkami vylučujícími trávicí šťávu. Trávicí enzymy vylučují žláznaté chlupy i přisedlé žlázky, významně větší množství trávicích enzymů však vylučují přisedlé žlázky, které zároveň hrají hlavní roli při vstřebávání uvolněných metabolitů. Hlavní funkcí žláznatých chlupů je vylučování lepkavých kapiček slizu, zachycujících drobný hmyz – především mušky, nymfy ploštic, mravence (Studnička 2013). Lesknoucí se kapičky slizu pravděpodobně hmyz i přitahují – kořist je může považovat za kapky nektaru nebo vody (A ldenius et al. 1983; web1). Po kontaktu s listem se hmyz přilepí a žlázky na listu začnou vylučovat trávicí enzymy. List se pak začne při okrajích pomalu svinovat (nikdy se nesvine celý list), což může trvat i několik dní. Rostlina tak zvětšuje sorpční plochu smáčenou roztokem živin z rozkládané kořisti (Studnička 2013). Neustálé vylučování kapiček slizu stopkatými žlázami vede k opotřebení buněčných struktur a pravděpodobně je i důvodem překvapivé krátkověkosti listů (průměrně 32 dnů, Studnička 2013). Z těl hmyzu získávají tučnice především dusík a fosfor, tedy prvky kterých je na rašelinných stanovištích nedostatek. Oproti jiným druhům zde rostoucích rostlin tak získávají významnou výhodu. Kromě „lapací“ funkce mají listy tučnic i další zajímavou schopnost – spodní stranou listů přitisknutých k substrátu rostliny získávají vodu a část minerálních látek (B ělohlávková 2000). Podrobnější poznatky o ekologických nárocích tučnic lze v dostupné literatuře najít jen obtížně. Z tohoto pohledu je pak velmi cenná monografie o tučnici obecné české (Pinguicula vulgaris subsp. bohemica) (Studnička 2013). Poznatky z ní lze pravděpodobně z velké části přenést i na tučnici obecnou pravou (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris). Za zmínku stojí alespoň několik následujících zajímavých zjištění, které mohou být i dobrým vodítkem pro praktickou ochranu druhu: 1. Semenáčky rostlin hůře prospívají na přímém světle (ideální je mírné zastínění). 2. „Kašovitý“ obnažený povrch slatiny sice umožňuje vyklíčení semenáčků, ale déšť zde rostlinky překrývá substrátem a znemožňuje tak jejich uchycování. 3. Při pokusu o vytvoření vhodných stanovišť pro šíření tučnice se osvědčila velikost disturbovaných ploch 120 × 120 cm (ve vegetaci s dominancí bezkolence), které dostatečně odolávaly zarůstání rostlin z okolí a zároveň minimálně ovlivňovaly distribuci vody v okolní vegetaci. Šikmé dno takových ploch výhodně zvětšuje rozdíly mezi vznikajícími mikrostanovišti. Rozšíření a ochrana Celkový areál výskytu tučnice obecné zahrnuje severozápadní, severní a střední Evropu (v severní části Ruska roste až po Ural) a roste i v Severní Americe, Grónsku a na Islandu (B ělo hlávková 2000, L egendre & C ieslak 2007). Izolované arely leží ve východní části Sibiře, v Japonsku, Kurilských ostrovech a na jižním cípu Kamčatky (Preston & Hill 1997). V České republice je druh nejčastější v jižních a západních Čechách, v oreofytiku (pohraniční hory) a v některých chladnějších částech mezofytika, s těžištěm výskytu v suprakolinním až submontánním stupni. Na Moravě se vyskytuje převážně v Hrubém Jeseníku (B ělo hlávková 2000). Souhrnný přehled lokalit na území ČR včetně map rozšíření sestavených na základě různých zdrojů a databází uvádí Válová (2010). Tučnice obecná je v České republice zvláště chráněným druhem zařazeným ve smyslu vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. mezi silně ohrožené druhy. V Červeném seznamu ohrožených rostlin České republiky (G rulich 2012) je druh rovněž řazen mezi silně ohrožené druhy (C2t), tedy druhy, u kterých došlo k vyhynutí druhu na 50–90 % známých lokalit a velikosti přeživších populací se zmenšují.

65

66


Obr. 2: Výskyt tučnice obecné v CHKO Slavkovský les. Černě s arabskými číslicemi recentní lokality, šedě s římskými číslicemi lokality recentně nepotvrzené a zaniklé, šedě bez římských číslic zaniklé lokality bez přesné lokalizace.

Metodika Revize lokalit tučnice obecné byla omezena pouze na oblast chráněné krajinné oblasti Slavkovský les (611 km2). Nové lokality nebyly v terénu cíleně vyhledávány, byly zjišťovány spíše náhodně při jiných terénních pracích (autor článku pracuje 10 let jako botanik na Správě CHKO Slavkovský les). Dřívější záznamy o výskytu tučnice byly získány především z archivu Správy CHKO (mapovací karty rostlin) a inventarizačních průzkumů rezervací. Významná část záznamů pochází rovněž z mapování biotopů Natura 2000. Všechny lokality, na kterých byl někdy zaznamenán výskyt tučnice obecné, pak byly navštíveny během vegetačních sezón 2012–2014. Pokud byl na lokalitě výskyt tučnic potvrzen, místo bylo zaměřeno s pomocí GPS, přesněji prostřednictvím PDA (Personal Digital Assistant) Fujitsu-Siemens LOOX C550 spojeným přes bluetooth s GPS přijímačem Qstarz BT-Q1200. Zjišťována byla také velikost populace


(počet listových růžic), výskyt dalších zákonem chráněných druhů rostlin a stanovištní parametry lokality (viz tab. 2). V případě, že byla lokalita navštívena ve vhodnou vegetační dobu, byl zaznamenáván i podíl kvetoucích jedinců. Kromě současných podmínek byl zjišťován i dřívější charakter stanovišť, a to ze starých leteckých snímků, které byly pro území Slavkovského lesa pořízeny v rozmezí let 1952–1958 (web2; výsledky rovněž viz tab. 2). U každé lokality je uveden příslušný fytochorion (Skalický 1988) a čtverec síťového mapování. České i latinské názvosloví vyšších rostlin je uvedeno podle Klíče ke květeně ČR (Kubát et al. 2002). Názvosloví mechorostů je uváděno podle Seznamu mechorostů České republiky (Kučera & Váňa 2004). Vegetace některých vyhraněných typů vegetace s tučnicemi byla zachycena fytocenologickými snímky. Snímkování bylo provedeno standardními fytocenologickými metodami, pro pokryvnosti jednotlivých druhů v terénu byla použita rozšířená devítičlenná Braun-Blanquetova stupnice. Výsledky Na území chráněné krajinné oblasti Slavkovský les bylo recentně zaznamenáno 23 lokalit tučnice obecné, na kterých bylo zaznamenáno přes 1200 jedinců. Dalších 9 lokalit bylo v oblasti zaznamenáno v rozmezí let 1984–2009, ale výskyt tučnic se na nich recentně prokázat nepodařilo – na většině těchto lokalit tučnice pravděpodobně vyhynuly (viz tab. 1 a 2). Na většině lokalit jsou populace tučnic málo početné, obvykle zde roste do několika málo desítek jedinců, pouze 6 lokalit má více než 100 jedinců. Na 9 z 13 „nejstarších“ lokalit, kde byly tučnice zaznamenány před rokem 1996, rostou tučnice dodnes. V následujícím přehledu recentních a zaniklých lokalit jsou uvedeny pouze lokality s přesnější lokalizací. Nejstarší takové záznamy pocházejí z 80. let 20. století (především jde o náčrtky lokalit v mapovacích kartách významných druhů rostlin uložených na Správě CHKO Slavkovský les). Za pozornost však stojí ještě zmínka K. Domina o výskytu tučnic ve Slavkovském lese (Domin 1924), kde píše: „Na rašelinných loukách a v příkopech rašelinných hojně roztroušena, druhdy zajisté ještě mnohem hojnější, leč odvodňováním a melioracemi mnohá naleziště zničena. Bedř. August II. (1887 str. 17) píše ještě, že v okolí Mar. Lázní roste na všech bažinných loukách, Konrad (1837 str. 36) ji uvádí od Mrazova a Bodrého vrchu, Čelakovský ml. (Čel. Res. 1889 str. 535) od Mnichova a Sangerbergu, dále roste u Vranova (Kabeš, viz Domin IV. Beitr. str. 47, 1905), v okolí Kynžvartu, odkud ji zná již G. v. Beck (1878) z odvodňovacích příkopů rašelinných luk u Glatzské myslivny a jinde.“ (Mrazov = Mrázov a teoreticky může záznam odpovídat dnešní lokalitě č. 21; Bodrý vrch = Podhorní vrch, možná některá z lokalit č. 20 nebo 22; Sangerberg = Prameny, Glatzká myslivna = Kladská, v jejímž okolí v současnosti nebyl výskyt tučnic nikde zaznamenán.) Sterneck (1938) pak uvádí ještě nález od Stanovic (5843a) – Bei der Donawitzer Mühle (Donawitz= Stanovice). Přehled recentních lokalit 1. Dolní Žandov – Bublák, areál bývalé vojenské střelnice, 2,2 km V od kostela v obci a 1,15 km JZ od vrchu Kružný (863,1 m), 50°01'16,4"N, 12°34'50,3"E, 552 m n. m., 28a. Kynšperská vrchovina, 5941c 16. 5. 2004, 5. 8. 2010, 19. 7. 2012 not. et foto P. Tájek Lokalita u Dolního Žandova je tvořena svahovým slatiništěm s vysokou pokryvností náletových dřevin (olše a břízy), pár desítek metrů nad vývěrem minerálního pramene Bublák (někdy též Malý Bublák nebo Starý Bublák). Značná část stanoviště bývá každoročně narušována zvěří (kaliště). Tučnice zde rostou spolu s bařičkou bahenní (Triglochin palustre) a prstnatci

67

68


Obr. 3: Tučnice obecná (Pinguicula vulgaris) na lokalitě Nová Ves – průsek za Křížky, foto Přemysl Tájek, 4. 6. 2014.


májovými (Dactylorhiza majalis). V roce 2013 byl pokusně narušen drn v severní části lokality (pás v délce asi 10 m a šířce asi 20 cm), který by měl umožnit lepší uchycování semen a semenáčků tučnic. V roce 2010 i 2013 rostlo na lokalitě přes 50 rostlin. 2. Smrkovec – Rašeliniště pod Lesným, 630 a 700 m SZ od meteorologické stanice v Lazech a 1850 m S od kóty Lesný (982,6 m), 50°03'06,9"N, 12°36'50,7"E; 50°03'06,5"N, 12°36'54,0"E, 802 a 807 m n. m, 86. Slavkovský les, 5941b 2001 not. J. Bartoš, 25. 5. 2005 not. P. Tájek et A. Bucharová, 10. 7. 2013, not. et foto P. Tájek Tučnice zde rostou na dvou mikrolokalitách na zrašelinělých okrajích starého melioračního příkopu, který je narušovaný sešlapem lesní zvěře. Několik rostlin zde roste také na povrchu mrtvého dřeva zanořeného do slatiny. Fytocenologicky se stanoviště nejvíce blíží prameništní vegetaci. Smrkové nálety (do 5 m výšky), které stanoviště s tučnicemi nejvíce zastiňovaly, byly v roce 2013 odstraněny v rámci větší vyřezávky navazujících mokřadních ploch. V roce 2013 rostlo na východnější mikrolokalitě přes 25 rostlin, na západnější pak nejméně 7 rostlin, spolu se všivcem bahenním (Pedicularis sylvatica) a zdrojovkou potoční (Montia hallii). 3. Lazy – za Štípkovnou, rašelinné louky 320 m ZJZ od hájovny zvané Štípkovna a 300 m VJV od hráze bývalého koupaliště (rybníčku) v Lazech, 50°02'49,9"N, 12°38'07,0"E, 788 m n. m., 86. Slavkovský les, 5941d 1995 not. M. Trégler, 3. 8. 2009 not. A. Masopustová, 17. 7. 2014 P. Tájek et J. Rolková Lokalita v Lazech je tvořena mírně svažitou rašelinnou loukou zarůstající roztroušenými nálety smrku do 3 m výšky. Tučnice zde rostou v linii podél staré zarůstající pěšiny lesní zvěře. Stanoviště je dlouhodobě bez jakéhokoliv lidského zásahu, v nejbližších letech bude nutná alespoň částečná redukce smrkových náletů. V roce 2014 bylo na lokalitě 14 rostlin, z toho 1 kvetoucí. 4. Čistá – bývalé Chaloupky, rašelinné louky 660 m SZ od kóty Sklenný vrch (831,4 m) a 280 m J od soutoku Chaloupeckého a Lobezského potoka, 50°05'42,0"N, 12°42'14,4"E, 732 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 1988 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995), 2009 not. P. Krása, 23. 10. 2014 not. P. Tájek Mírně svažité rašeliniště s roztroušenými nálety smrků a bříz. Tučnice zde rostou v mírné terénní sníženině spolu se všivcem bahenním (Pedicularis sylvatica), rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia) v drobných nezapojených ploškách mezi porosty červených rašeliníků, snad v pozůstatku staré pěšiny lesní zvěře. Stanoviště je dlouhodobě bez jakéhokoliv lidského zásahu, v nejbližších letech však bude nutná redukce náletů smrků a bříz v navazujících plochách, aby se tak předešlo degradaci celé rašelinné plochy, která má rozlohu přes jeden hektar. Lokalita se pravděpodobně shoduje s lokalitou „Podstrání – mokřad J od soutoku Lobezského a Čisteckého potoka“, je odtud rovněž uváděn výskyt rosnatek (Bytel 1995). Vzhledem k pokročilé roční době, kdy byla lokalita navštívena, nelze velikost populace přesně určit, nalezeny byly 3 přezimovací pupeny a 2 rozpadající se stvoly s tobolkami. 5. Čistá – pod Sklenným vrchem, zrašelinělá louka s nálety smrků, 1240 m JZ od křižovatky v zaniklém městě Čistá a 660 m VJV od Sklenného vrchu (831,4 m), 50°05'23,9"N, 12°43'10,8"E, 761 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 22. 5. 2001 not. A. Masopustová, 5. 8. 2009 a 3. 7. 2014 not. P. Tájek Tučnice zde rostou v neobhospodařované slatinné až rašelinné louce s vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata), ostřicí ježatou (Carex echinata), tomkou vonnou (Anthoxanthum

69

70


odoratum), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), suchopýrem úzkolistým (Eriophorum angustifolium) a ostřicí blešní (Carex pulicaris). V roce 2009 i 2014 byl půdní povrch v okolí stanoviště s tučnicemi obnažen lesní zvěří (kaliště), což je patrně významný faktor příznivě ovlivňující přežívání tučnic na lokalitě. Na lokalitě jsou patrné zazemněné zbytky starých odvodňovacích příkopů. Zdejší rašelinné louky zarůstají roztroušenými nálety smrků. Část stromů je již poměrně velkých a některé stanoviště tučnic stíní, samotné místo s tučnicemi však zatím zarůstáním nálety ohroženo není. Početnost populace byla v roce 2009 odhadnuta na několik desítek jedinců, v roce 2014 zde bylo napočítáno 40 kvetoucích a 85 sterilních rostlin. 6. Nová Ves – U bunkru, zrašelinělá světlina v lese necelých 100 m J od hranic PR Rašeliniště u myslivny a 430 m VSV od křižovatky Čistá – Nová Ves – Prameny (pomístní název U bunkru), 50°05'23,3"N 12°44'22,4"E; 790 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 30. 5. 1987 not. P. Nevečeřal, 2001, 2007 not. A. Masopustová, 2006 not. P. Krása, 3. 6. 2014 not. P. Tájek et J. Rolková Stanoviště s tučnicemi je tvořeno světlinou v porostu náletových dřevin starém asi 50 let. Ačkoliv na první pohled působí staniště rašelinným dojmem, vrstva humolitu (tvořená spíše slatinou než rašelinou) je velmi tenká a vegetace zde porůstá vlhké glejové půdy, které byly v minulosti pravděpodobně obnažené a dlouhodobě odolávaly sukcesi. V současnosti lokalita masivně zarůstá drobným smrkovým zmlazením a v příštích několika letech bude nutné stromové zmlazení redukovat a zachovat nelesní charakter stanoviště. V roce 2014 byl vegetační pokryv pomístně narušen od lesní zvěře (pěšiny a drobné disturbance), která zde zároveň dlouhodobě brzdí rozvoj stromových náletů. Spolu s tučnicemi na lokalitě roste všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prha arnika (Arnica montana) a klikva bahenní (Oxycoccus palustris). Na mapovací kartě rostlin z roku 1987 popisuje P. Nevečeřal stanoviště tučnic jako „podmáčené glejové půdy s pokryvností bylinného patra kolem 30 %“ a píše, že tučnice zde rostou na vlhkých nezastíněných plochách bez konkurence ostatních bylin. Početnost populace odhadl na 100 rostlin. Rovněž uvádí i výskyt všivce lesního a klikvy bahenní. V roce 2014 bylo na lokalitě zjištěno 57 růžic, většinou nekvetoucích. 7. Nová Ves – slatiniště s korálicí, 910 a 960 m V od křižovatky Nová Ves – Prameny – Čistá (U bunkru) a 1850 a 1910 m JV od křižovatky v bývalém Městě Čistá, 50°05'18,5"N, 12°44'52,8"E; 50°05'17,7"N, 12°44'55,8"E, 770 m n. m, 86. Slavkovský les, 5942a 3. 5. 2007 not. A Masopustová, 3. 6. 2009, 1. 6. 2014 not. P. Tájek Tučnice zde byly zaznamenány na dvou mikrolokalitách: na okraji prameniště intenzivně rozrušovaného lesní zvěří (50°05'18,5"N, 12°44'52,8"E) a v nezapojené vegetaci o 50 m východněji ve slatiništi spolu s ostřicí oddálenou (Carex demissa), prstnatci májovými (Dactylorhiza majalis) a klikvou bahenní (Oxycoccus palustris). Stanoviště bylo v roce 2012 vyřezáno od stovek drobných smrkových náletů, které expandovaly do širšího okolí míst s tučnicemi, a odstraněno bylo rovněž několik zlomů z větších solitérních stromů. Na lokalitě je nezbytné zachovat stávající míru oslunění a pro zachování tučnic bude pravděpodobně nezbytné přistoupit k umělému narušení travního drnu a obnažit tak povrch slatiny. V roce 2009 zde byl zaznamenán výskyt jedné rostliny (západní mikrolokalita) a přes 20 rostlin (východní mikrolokalita), v roce 2014 byly nalezeny pouze dvě nakvétající rostliny na západní mikrolokalitě.


8. Nová Ves – Loučky, starý meliorační příkop s nezapojenou vegetací, 870 m VSV od křižovatky Prameny – Čistá – Mýtský rybník a 1300 m JZ od křižovatky Nová Ves – Prameny – Čistá (U bunkru), 50°04'38,6"N, 12°43'31,0"E, 814 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 25. 6. 2009, 10. 7. 2013 not. P. Tájek Tučnice zde rostou na svazích starého melioračního příkopu, při okraji komplexu mokřadních a zrašelinělých luk nazývaných Loučky. V roce 2013 byly na většině příkopu i v navazujících mokřadních loukách plošně vyřezány porosty menších smrkových náletů, které stínily bylinné patro a spolu s nadměrnou produkcí opadávajícího jehličí nežádoucím způsobem stanoviště degradovaly. V roce 2009 i 2013 zde bylo nalezeno pouze několik velkých kvetoucích rostlin (na východní straně příkopu). 9. Nová Ves – průsek za Křížky, drobné rašeliniště 660 m SSZ od kóty Křížky (817,2 m) a 930 m ZJZ od kóty Tokaniště (799 m), 50°04'15,9"N 12°44'44,7"E, 798 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 27. 3. 2009 not. A. Masopustová, 4. 6. 2014 not. et foto P. Tájek Tučnice zde rostou v průseku pod elektrovodem v ostřicovorašelinné vegetaci, na třech mikrolokalitách vzdálených od sebe asi 20 m. Spolu s tučnicemi zde roste prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), ostřice blešní (Carex pulicaris), ostřice rusá (Carex flava s. str.), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) a upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Stanoviště je dlouhodobě nekosené, jsou zde pouze odstraňovány nálety dřevin (smrky, vrby, břízy), a to dosti sporadicky – pouze tehdy když začínají některé stromy dosahovat k drátům velmi vysokého napětí. Stanoviště je vyvýšené nad okolní terén (slatinná čočka), v jednom místě se nachází drobné prameniště. Místy jsou nezapojené plošky s obnaženou slatinou, zčásti jistě způsobené lesní zvěří (v průseku se velmi často zdržují skupiny jelena evropského). Četnost vyřezávek z důvodu údržby průseku pod elektrovodem nemusí být v budoucnu dostačující, lokalitu je proto zapotřebí sledovat. Je pravděpodobné, že lokalita se shoduje s nálezem P. Nevečeřala z roku 1987 (Bytel 1995) označeným jako „Nová Ves – kaliště v rašelinné louce pod elektrovodem 2,5 km JZ od obce“, odkud uvádí do 50 rostlin. V roce 2014 bylo na lokalitě napočítáno celkem 102 tučnic, z toho 88 kvetoucích. 10. Nová Ves – Horňáčkova louka, nezapojená rašelinná plocha 520 m ZJZ od kóty Tokaniště (799,3 m) a 780 m SSV od kóty Křížky (817,2 m), 50°04'21,7"N, 12°45'02,5"E, 793 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 24. 6. 2009, 26. 9. 2013, 20. 8. 2014 not. P. Tájek Nezapojená zrašelinělá svažitá plocha s vodou pomalu stékající po povrchu půdy, navazující na drobné prameniště. V těsném sousedství se nacházejí kaliště lesní zvěře, samotná plocha s tučnicemi však od zvěře narušená není. Na okolních stanovištích výskyt klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii) a vachty trojlisté (Menyanthes trifoliata). Tučnice zde rostou na obnažené zamokřené rašelinné půdě. V roce 2013 i 2014 zde rostlo méně než deset rostlin na ploše asi 10 m2. V roce 2009 bylo několik rostlin zaznamenáno i ve slatiništi 20 m západněji, v roce 2013 ani 2014 zde však již tučnice nalezeny nebyly. 11. Nová Ves – Louka pod Pluhovým borem, slatinná sníženina s nálety smrku 1,72 km JV od kóty Křížky (817,2 m) a 550 m JZ od kóty V Boru (803,9 m), 50°03'24,3"N, 12°46'10,3"E, 730 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b 17. 6. 1986 not. P. Nevečeřal, 10. 7. 2007, 17. 7. 2014 not. P. Tájek

71

72


Lokalita se s největší pravděpodobností shoduje s lokalitou uváděnou P. Nevečeřalem na mapovací kartě z roku 1986. Lokalitu popisuje jako „pískovité podmáčené dno nejspíše starého rybníka“. Vodní plocha ale v těchto místech pravděpodobně nikdy nebyla, jde spíše o plošinu zaříznutou do svahu, téměř jistě lidského původu (na leteckých snímcích z roku 1953 stojí v ploše a jejím okolí rozsáhlý vojenský tábor). V současnosti je stanoviště tvořeno vlhkou vodorovnou plochou s bulty bezkolence modrého (Molinia caerulea), mezi nimiž se nacházejí vegetací nezapojené a v nejvlhčích částech roku zaplavované plochy tvořené jen několik centimetrů mocnou vrstvou humolitu na glejovém podloží. Po obvodu plochy rostou staré smrky. Kromě tučnice zde rostou další vzácné rostliny: všivec lesní (Pedicularis sylvatica), ostřice blešní (Carex pulicaris), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Prstnatec májový a všivec lesní jsou na lokalitě uváděny i v roce 1986. Pro další existenci tučnice obecné bude nezbytné lokalitu prosvětlit, zbavit mladých smrčků z náletů a ideálně také narušit půdní povrch. P. Nevečeřal v roce 1986 zaznamenal, že přímo „na dně“ rostly drobné nekvetoucí rostliny, při okrajích plochy pak rostlin vitální. Mohutné kvetoucí rostliny nacházel jen v mokré části plochy. Velikost populace odhadl na 650 jedinců. V roce 2007 bylo na lokalitě zaznamenáno přes deset růžic na několika m 2, v roce 2014 pouze jeden kvetoucí a dva sterilní exempláře. 12. Louka u M. Lázní – západní okraj NPR Pluhův bor, lesní cesta 2,1 km JV od kóty Křížky (817,2 m) a 470 m J od kóty V Boru (803,9 m), 50°03'21,5"N, 12°46'30,0"E, 756 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b 2004 not. V. Melichar, 14. 9. 2009 not. P. Mudra et R. Mudrová, 30. 9. 2014 not. P. Tájek Tučnice zde rostou na nezpevněné vlhké lesní cestě tvořící západní okraj NPR Pluhův bor, na 70 m dlouhém úseku mezi obvodovým značením NPR č. 37 a 38. Stanoviště je dosti zastíněné okolními smrkovými porosty. Nesvadbová (1983a) uvádí druh mezi obvodovým značením č. 34 a 35, tedy o cca 100 m více na SV – tato lokalita však zanikla, ale diaspory druhu byly pravděpodobně transportovány vodou nebo lesní mechanizací po spádnici do nových míst. S ohledem na charakter stanoviště i na dlouhodobé přežívání druhu na lokalitě bez ochranářské péče se zde cílená péče o druh jeví jako zbytečná. Mudra & Mudrová (2005) odhadli velikost populace na několik stovek rostlin. V roce 2014 zde bylo zaznamenáno 35 růžic. Většina rostlin roste v koleji blíže NPP, v koleji dále od NPR nalezeny jen dvě růžice. 13. Louka u M. Lázní – u staré přehrady, slatinná světlina ve smrčině nad příkopem u silnice, 600 m S od kapličky na křižovatce Louka – Prameny – Mnichov – Bečov a 890 m SV od kóty Nad mlýnem (720 m), 50°03'13,5"N, 12°47'38,9"E, 660 m n. m., 28b. Kaňon Teplé, 5942b 1994 not. V. Melichar et M. Tetera, 2004 not. V. Melichar, 27. 3. 2009 not. A. Masopustová, 22. 7. 2014 not. et foto P. Tájek et J. Baxová Lokalita se nachází ve svahu několik metrů východně od asfaltové cesty. Tučnice zde rostou na malé lesní světlině při okraji velmi drobného potůčku v nezapojené vegetaci narušené pěšinou lesní zvěře. V době nálezu byla lokalita mnohem otevřenější s rozvolněným bylinným patrem, rostla zde i ostřice blešní (Carex pulicaris). Tučnice pravděpodobně rostly i na prameništi potůčku výše ve svahu nad lesem, asi 200 m východněji (V. M elichar , ústní sdělení). Samotné stanoviště s tučnicemi nevyžaduje speciální zásahy, pro dlouhodobé přežití druhu na lokalitě by však bylo nezbytné vykácet část okolních smrkových porostů a lokalitu tak prosvětlit. V roce 2014 zde byly nalezeny tři statné rostliny (velké růžice), z toho jedna kvetoucí.


14. Bečov – svahová slatinná louka, 530–590 m Z od kóty Nad tratí (694,1 m) a 620 až 740 m S od soutoku Otročínského potoka s Teplou, 50°03'43,3"N, 12°49'53,4"E; 50°03'40,6"N, 12°49'57,5"E, 586 a 605 m n. m, 28b. Kaňon Teplé, 5942b 16. 6. 2002 not. A. Masopustová, 16. 8. 2011, 31. 7. 2013 not. P. Tájek Lokalita byla v minulosti dlouhodobě loukou nebo pastvinou, při jejích okrajích jsou patrné kamenné snosy. Odhadem před 20 lety zde byly vysázeny smrky a v současnosti je celé svahové slatiniště vedeno v Katastru nemovitostí jako lesní porost. Silný tlak zvěře (především jelenů sika a muflonů) však stromové výsadby poškozuje natolik, že si stanoviště dlouhodobě zachovává charakter lučního slatiniště. Možná obnova a uchycení výsadeb by však s jistotou znamenaly zánik většiny chráněných druhů. Proto byla v roce 2014 zahájena jednání mezi Správou CHKO Slavkovský les a Lesy ČR ohledně dalšího hospodaření na lokalitě, které by umožňovalo zachování nelesního charakteru stanoviště. V letech 2011 i 2013 zde rostlo přes 100 převážně sterilních růžic tučnic, především v okolí kališť lesní zvěře. Kromě výskytu tučnice obecné je lokalita významná výskytem řady dalších vzácných druhů rostlin, především bahničky chudokvěté (Eleocharis quinqueflora), ostřice blešní (Carex pulicaris), bezosetky štětinovité (Isolepis setacea), bařičky bahenní (Triglochin palustre), lilie zlatohlavé (Lilium martagon) a lýkovce jedovatého (Daphne mezereum). 15. Bečov – dno Čtvrtého rybníka a vlhký okraj písčité plochy s nálety borovice a smrku, 680–860 m VJV od kóty Psí skála (707,5 m) a 830–960 SV od mostku přes potok v bečovském kempu, 50°05'07,4"N, 12°51'46,4"E až 50°05'07,7"N, 12°51'55,7"E, 611–615 m n. m, 28d. Toužimská vrchovina, 5943a 1995 not. V. Melichar (Bytel 1995), 2003 not. V. Melichar, 16. 7. 2007, 21. 5. 2010, 19. 7. 2014 not. P. Tájek Vznik vhodných stanovišť pro tučnice zde pravděpodobně souvisí se skrývkou zeminy, ke které zde došlo ve 2. polovině 20. století. Plocha měla být zatopena menší vodní nádrží, která by zásobovala Bečov pitnou vodou, ale od záměru bylo později upuštěno. V ploše plánovaného rybníka vznikly postupně rašelinné biotopy a nezapojená stanoviště s výskytem plavuňovitých rostlin. V posledních desetiletích však plocha degradovala v důsledku zapojování stromových výsadeb (dle porostní mapy 20–30 let starý porost). Po dohodě mezi Správou CHKO Slavkovský les a Lesy ČR (vlastník) zde proto bylo v roce 2012 proředěno stromové patro – vyřezány byly skoro všechny smrky, borovice byly ponechány – propouštějí dostatek světla do bylinného patra. V současnosti je připravována výstavba menšího rybníčka u hráze bývalého Čtvrtého rybníka – plocha zátopy nezasáhne do míst s výskytem tučnic, případným ohrožením pro rostliny ale může být plánovaný kanál, který má do tůně přivést vodu. Velikost populace byla v 90. letech zařazena do kategorie „do 50 rostlin“ (B ytel 1995). Populace v západní části lokality je v posledních sedmi letech stabilní, případně mírně se zmenšující. V roce 2014 zde bylo nalezeno několik málo desítek růžic. Ve východní části lokality (50°05'07,7"N, 12°51'55,7"E) rostlo v letech 2007 a 2010 jen několik málo růžic, v roce 2014 se zde nepodařilo výskyt tučnice potvrdit. 16. Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – západní část, svah starého melioračního příkopu na severním okraji PR Mokřady pod Vlčkem, 1670 m JZ od kóty Tábor (770,4 m) a 210 m VJV od odbočky panelové polní cesty ze silnice M. Lázně – Prameny, 50°02'31,7"N, 12°43'39,0"E, 767 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942c 1995 not. P. Nevečeřal, 14. 9. 2011 not. V. Melichar et P. Tájek, 2. 9. 2013 P. Tájek

73

74


Rostliny zde rostou na svazích příkopu v délce několika málo metrů, z velké části zastíněné smrkem z náletu (jeho odstranění by však mohlo vést k nežádoucímu rozvoji bylinného patra a vytlačení konkurenčně slabých tučnic). Tučnice rostla i na okraji a svahu melioračního příkopu se strženým drnem, asi 100 m jižněji (přibližně 50°02'26,0"N, 12°43'44,7"E). Nejvýše 20 rostlin zde našli 10. 7. 1993 M. Trégler, V. Melichar, S. Wieser a J. Frouz (V. Melichar , ústní sdělení). V roce 2011 bylo na lokalitě zaznamenáno 25 jedinců. Tučnice zde rostly i v roce 2013, odhadem ve stejném počtu. 17. Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – východní část, slatiniště, okolí pramenných vývěrů, 1320 m a 1400 m JZ od kóty Tábor (770,4 m) a 230 m Z a 270–290 m JZ od božích muk na V okraji PR Mokřady pod Vlčkem, 50°02'23,9"N, 12°44'9,7"E; 50°02'26,4"N, 12°44'10,6"E, 759 a 766 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942c 1981 not. J. Sádlo, 1995 not. P. Nevečeřal, 2004–2014 not. P. Tájek Tučnice zde roste především okolí v pramenných slatiništních sníženin s nezapojenou vegetací. Jde o mimořádně cenné mokřadní stanoviště s množstvím dalších vzácných druhů rostlin – ostřicí dvoudomou (Carex dioica), bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora), všivcem bahenním (Pedicularis palustris), suchopýrem širolistým (Eriophorum latifolium) a bařičkou bahenní (Triglochin palustre). Zákres výskytu na Mokřadech pod Vlčkem viz Tájek (2012). Ačkoliv bylo nejbližší okolí pramenných sníženin v minulosti silně ovlivněno činností člověka (rybníčky, přívodní stružky, kosení luk apod.), samotná vegetace s tučnicemi má charakter velmi blízký přírodními stavu (stanoviště je natolik zvodnělé, že by zde pravděpodobně i bez lidských zásahů dlouhodobě vytrvala nezapojená osluněná stanoviště). Na lokalitě se od konce 90. let každoročně kosí rákos, což významně podporuje populace všech zdejších chráněných rostlin, včetně tučnic. Početnost populace odhadl Nevečeřal (1995) na 100 jedinců, což odpovídá současnému stavu. Většina rostlin je soustředěna do plochy jižně od jižního kruhového rybníčku (těžiště populace se nachází v ploše asi 35 × 10 m), několik rostlin roste při jižním okraji SV rybníčku a podél stružky přivádějící do něj vodu, odkud druh uvádí i Nevečeřal (1995). Je pravděpodobné, že údaj E. Hadače z 9. 9. 1957 (in: Šedo 1983) lokalizovaný jako „Mariánské Lázně: Prameny; 770 m n. m.“ se vztahuje ke stejné lokalitě. 18. Mariánské Lázně – PR Smraďoch, 590 m SV od bývalé výletní restaurace Nimrod a 320 m JZ od vývěru Farské kyselky, 50°00'49,9"N, 12°43'10,9"E, 771 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942c 1983 not. J. Nesvadbová, 15. 10. 2003 not. V. Melichar, 2004, 16. 7. 2009, 6. 6. 2013, 25. 7. 2014 not. P. Tájek Smraďoch je asi nejznámější a v současnosti i nejpočetnější lokalitou tučnic ve Slavkovském lese. Tučnice zde rostou v severní části chráněného území na nezapojeném okraji rašelinné světliny s vývěry železitých minerálních vod. V minulosti byla v území PR Smraďoch těžena rašelina borkováním, stopy po těchto zásazích dnes již nejsou patrné a lokalita má dnes ze všech nalezišť tučnice obecné ve Slavkovském lese nejvíce přirozený charakter. Stanoviště tedy pravděpodobně nebude vyžadovat intenzivní ochranářskou péči, důležité však bude zachovat vysokou hladinu podzemní vody, která v posledním desetiletí klesla především v západní části PR. Jako postačující se zatím jeví občasné vyřezání drobných smrkových náletů (prvně provedeno v roce 2013). V letech 1982–1983 (Nesvadbová 1983b) byla velikost populace odhadována na 50 jedinců. V posledních nejméně 10 letech je populace stabilní a čítá několik stovek jedinců, většina rostlin je však velmi drobných.


19. Poutnov – u židovského hřbitova, rašelinné sníženiny 1360 m SV od návsi v Horním Poutnově a 1200 m J od kóty Tisovský vrch (740 m), 50°01'35,9"N 12°51'02,9"E, 675 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 5943c 18. 6. 2007, 8. 7. 2009, 21. 8. 2013, 1. 7. 2014 not. et foto P. Tájek Lokalitu u Poutnova tvoří drobné zrašelinělé terénní sníženiny, po většinu roku mělce zaplavené vodou. Tučnice zde rostou při jejich okrajích spolu s bařičkou bahenní (Triglochin palustre), bahničkou chudokvětou (Eleocharis quinqueflora) a vachtou trojlistou (Menyanthes trifoliata). Stanoviště bylo v minulosti pravděpodobně narušované zapadajícím traktorem při kosení luk (mocná vrstva slatiny). Vyjeté koleje v navazujících plochách byly traktorem způsobeny i v několika posledních letech, z pohledu rozrůznění mikrostanovišť pro vzácné druhy rostlin to lze považovat spíše za přínos. Samotné plochy s tučnicemi a bahničkou chudokvětou byly ale v uplynulých několika letech koseny raději ručně. V případě zarůstání nezapojených rašelinných ploch bude nutné obnažení půdního povrchu, avšak řízeným způsobem. Početnost populace je malá, v roce 2009 zde byla nalezena jediná rostlina, v roce 2014 pak 17 růžic. Mokřady v okolí lokality byly koncem 80. let odvodněny, meliorační práce byly ukončeny v říjnu 1990. Není proto jisté, zda se záznam V. Řehořka z 13. 7. 1996 lokalizovaný jako „Poutnov: mokrá louka, tetřívčí tokaniště, pod židovským hřbitovem, 1,0 km SV od obce.“ (M artínek 1999) s místem současného výskytu shoduje, nebo zda tučnice rostly poblíž např. v čerstvě obnažených svazích melioračních příkopů. 20. Služetín – prameniště Lučního potoka, 1270 m JJZ od návsi v Číhané a 630 m SZ od kóty Služetínský vrch (773,7 m), 49°59'42,1"N, 12°47'18,5"E, 744 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b 22. 5. 2011 not. P. Tájek, 14. 8. 2013 not. et foto P. Tájek et P. Tájková Tučnice zde rostou na okraji slatinné čočky v kontaktu s nepravidelně strojově kosenými mokřadními loukami, spolu s rosnatkou okrouhlolistou (Drosera rotundifolia), bařičkou bahenní (Triglochin palustre), ostřicí blešní (Carex pulicaris), tolijí bahenní (Parnassia palustris), klikvou bahenní (Oxycoccus palustris), vrbou rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia) a prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis). V některých letech jsou v místech s tučnicí vyjeté koleje od traktoru vzniklé při kosení luk. Strojové shrabání pokosené hmoty je ve zdejším nerovném terénu z pohledu ochrany vzácných rostlinných druhů nedostatečné, a proto je na lokalitě s vlastníkem pozemku každoročně domlouváno ruční dohrabání a odvoz sena. Lokalita je v kontaktu s rozsáhlým komplexem pastvin, a proto je zde půdní povrch v některých letech také mírně narušován sešlapem pasoucího se skotu. V roce 2013 zde bylo napočítáno 115 růžic. 21. Horní Kramolín – PP Čertkus, 1800 m V od vrcholu Podhorního vrchu (847,2 m) a 1140 m JV od Podhorní hájovny, 49°58'26,4"N 12°47'45,0"E; 49°58'26,9"N 12°47'44,7"E, 49°58'29,9"N, 12°47'39,9"E, 694 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b 1995 not. M. Trégler, 29. 5. 2005, 12. 8. 2007, 10. 6. 2010, 23. 7. 2012 not. et foto P. Tájek V přírodní památce Čertkus (vyhlášena v r. 2014) byly v posledních 10 letech tučnice nalezeny na dvou (resp. třech) mikrolokalitách, na okrajích dvou malých zrašelinělých tůněk (20 m do sebe) vzniklých na zbytcích starých kališť lesní zvěře a asi o 150 m severněji na slatinné louce zarůstající olšovými nálety (viz fytocenologický snímek). Kromě tučnic zde byl zaznamenán výskyt dalších vzácných druhů rostlin – bařičky bahenní (Triglochin palustre), tolije bahenní (Parnassia palustris), ostřice Davallovy (Carex davalliana) a ostřice blešní (Carex pulicaris). Během posledních 10 let byl na lokalitě zahájen řízený management s cílem

75

76


zachování vhodných stanovišť pro výskyt hnědáska chrastavcového. Byly zde opakovaně vyřezávány nálety olší a smrků – bez těchto opatření by dnes již lokalitu porůstal hustý porost mladých náletových dřevin. Jednou za několik let jsou zdejší luční enklávy rovněž sečeny v pásech. Na severní mikrolokalitě byl v roce 2012 nalezena jedna nekvetoucí tučnice, na kalištích jihovýchodněji byly tučnice naposledy zaznamenány v roce 2010, v roce 2013 ani 2014 nebyl jejich výskyt potvrzen. Stanoviště se pro přežívání starších rostlin tučnic stále jeví jako poměrně vhodné, pravděpodobně však chybí potřebná míra disturbance (kaliště nejsou již zvěří využívaná). V roce 2010 bylo na lokalitě celkem asi deset rostlin. 22. Ovesné Kladruby – slatiniště v pastvině, 1260 m JV od vrcholu Podhorního vrchu (847,2 m) a 1110 m S od nádraží v Ovesných Kladrubech, 49°57'59,3"N, 12°47'06,8"E, 718 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b 1995 not. M. Trégler, 1. 8. 2002, 15. 6. 2013 not. et foto P. Tájek Lokalitu u Ovesných Kladrub tvoří nápadně vyvýšené slatiniště s několika menšími solitérními smrky uprostřed pastvin. V minulosti zde býval malý rybník (patrný na leteckých snímcích z roku 1956), který je dnes již neznatelný (zazemněný a pravděpodobně také poškozený při budování okolních melioračních příkopů). Spolu s tučnicemi na lokalitě roste též bařička bahenní (Triglochin palustre), ostřice Davallova (Carex davalliana), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), ostřice blešní (Carex pulicaris) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Lokalita je každoročně přepásána skotem, v různých letech s různou intenzitou, většinou však jen velmi malou, což se prozatím z pohledu zachování zdejší vzácné květeny jeví jako postačující. Pastva zde neustále zajišťuje udržování nezapojených ploch s holou slatinou. Během posledních 10 let byla plocha několikrát strojově kosena (z důvodu splnění zemědělských dotačních podmínek vlastníkem pozemku), odstranění pokosené hmoty je však ze silně podmáčených ploch velmi obtížné (je nutné provádět jej ručně). Subjektivně je zde početnost tučnice obecné stabilní, v roce 2013 byla početnost odhadnuta na více než 100 jedinců. 23. Bezvěrov – Bezvěrovské mokřady, slatiniště na levém břehu bezejmenného potoka tekoucího z Bezvěrovského rybníka, 540–690 m V od kóty Na skalce (751,3 m) a 800–950 m Z od kóty Nad Bezvěrovem (738,7), 49°56'51,1"N, 12°48'32,3"E; 49°56'49,2"N, 12°48'39,4"E, 716 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042d 4. 8. 2004, 10. 6. 2010, 2. 6. 2011 not. et foto P. Tájek Na Bezvěrovských mokřadech rostou tučnice na dvou mikrolokalitách. První z nich (severnější) je kalištěm lesní zvěře v komplexu slatinných luk. Tyto louky byly po několik desetiletí ponechány ladem, v posledních 10 letech jsou mozaikovitě ručně koseny kvůli zachování stanovišť vzácných druhů rostlin a živočichů. Tučnice zde rostou spolu s dalšími vzácnými rostlinami – bařičkou bahenní (Triglochin palustre), ostřicí Davallovou (Carex davalliana), tolijí bahenní (Parnassia palustris) a vrbou rozmarýnolistou (Salix rosmarinifolia). Druhá mikrolokalita (jižnější) je tvořena slatiništěm na okraji rozsáhlé pastviny. Stanoviště s tučnicemi je pouze extenzivně přepásáno skotem (na rozdíl od okolních sušších pastvin, které jsou každoročně paseny a zároveň strojově koseny). Travní drn je zde nezapojený (sešlap, narušování lesní zvěří a rytí od prasat). Kromě tučnic zde roste také bařička bahenní (Triglochin palustre) a vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia). Stávající hospodaření na obou mikrolokalitách se zdá být vyhovující, v případě zarůstání nezapojených míst bude vhodné obě lokality ručně kosit, případně zde i uměle vytvořit další mezery ve vegetaci s obnaženou půdou.


V roce 2011 byla početnost severnější populace odhadnuta na více než 50 jedinců a jižnější rovněž na více než 50 jedinců. Lokality nověji nepotvrzené. I. Lazy – u rybníčku, mokřadní a rašelinné louky asi 550 m JV od meteorologické stanice v Lazech a 660 m Z od hájovny zvané Štípkovna, přibližně 50°02'53"N, 12°37'49"E, 804 m n. m., 86. Slavkovský les, 5941d 1995 not. M. Trégler, 15. 10. 2000 not. V. Melichar, 3. 8. 2009 not. A. Masopustová Tučnice zde v roce 2000 rostly přímo na břehu rybníčka v nezapojené vegetaci (V. Melichar , ústní sdělení). Stanoviště se dodnes jeví pro výskyt tučnic jako vhodné, je silně podmáčené, místy i s menšími narušenými ploškami od lesní zvěře a občasné pastvy krav. Je však pravděpodobné, že mikrostanoviště s tučnicemi zaniklo pod některým z mnoha zdejších smrkových náletů. Rovněž je možné, že zde tučnice rostly na nezapojených vlhkých písčitých místech v okolí rybníčka, které v posledních letech silně zarůstají trávami a vlčím bobem mnoholistým (Lupinus polyphyllus). Dodnes jsou však zdejší mokřadní stanoviště velmi cenná – roste zde např. všivec lesní (Pedicularis sylvatica), prha arnika (Arnica montana) či prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) – a proto zde byla v roce 2014 velká část stromových náletů vytěžena. Práce, které zprostředkovala Správa CHKO Slavkovský les, provedl vlastník pozemku za finančního přispění z Programu péče o krajinu. II. Prameny – Trojhran I, světliny nebo příkopy ve vlhké smrčině 340 m SSV od odbočky ze silnice Prameny – Čistá k Mýtskému rybníku a 1450 m J od kóty Sklenný vrch (831,4 m), 50°04'41"N, 12°42'52"E, 828 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a Záznam uvedený v mapování Natura 2000 z roku 2009 (A. Masopustová) Výskyt tučnic na této lokalitě si zpracovatelka naturového mapování nepamatuje a předpokládá, že jej převzala. Vzhledem k nepřehlednosti a členitosti zdejšího terénu není jisté, zda je záznam z roku 2009 přesně lokalizovaný. V současnosti je v místě a bližším okolí starý odvodňovací kanál zarůstající smrkovými nálety, místy s prameništní vegetací. Půdní povrch je místy narušovaný pěšinami lesní zvěře. Přestože většina stanovišť je pravděpodobně již příliš zastíněných a výskyt druhu zde nebyl v roce 2014 prokázán (začátek října), bude vhodné v příštích sezónách možný výskyt tučnic ještě prověřit. III. Prameny – Trojhran II, příkop 740 m JV od křižovatky Prameny – Čistá – Mýtský rybník a 730 m ZJZ od kóty U sedláka (820 m), 50°04'19"N, 12°43'23"E, 832 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942a 2004 not. V. Melichar Tučnice na této lokalitě jsou uvedeny i ve vrstvě mapování biotopů Natura 2000 (A. Masopustová) z roku 2009. Mapovatelka si zde však tučnice nepamatuje a předpokládá, že jej převzala z předchozího mapování. V roce 2004 zde rostlo asi 10 rostlin na obnaženém okraji melioračního příkopu. Již tehdy byla lesní vegetace kolem příkopu dosti hustá, stanoviště tučnic ale vypadalo pro další výskyt rostlin vhodně (V. M elichar , ústní sdělení). Lokalita je v současnosti tvořena starými odvodňovacími kanály silně zarůstajícími smrkovými nálety, místy s prameništní vegetací a místy narušovanými od zvěře. Výskyt tučnice se zde však v červnu 2014 potvrdit nepodařilo, lokalita s největší pravděpodobností zanikla, smrkové zmlazení je místy velmi husté a bylinné patro degradované v důsledku nadměrného opadu jehličí. Přesto zde bude vhodné v příštích vegetačních sezónách výskyt ještě pečlivě prověřit.

77

78


IV. Krásno – u Nebeského rybníka, rašelinná louka 2420 m ZJZ od kostela v Krásně a 2030 m VJV od křižovatky v zaniklém městě Čistá, 50°5'53"N, 12°45'25"E, 756 m n. m., 86. Slavkovský les, 5942b 22. 5. 2001 not. A. Masopustová, 2009 not. P. Krása Lokalita u Nebeského rybníka je tvořena rašelinnou loukou o velikosti asi 70 × 50 m. Tučnice zde rostly ve východní části plochy navazující na litorál rybníka. Stanoviště silně zarůstá nálety olší a smrků, a proto zde byla kolem roku 2005 část olšových náletů vyřezána. Po dohodě s vlastníkem zde byly nálety ve výrazně větším rozsahu vyřezány i na podzim 2013 – kromě tučnic se zde totiž vyskytuje řada dalších významných druhů rostlin jako rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii), klikva bahenní (Oxycoccus palustris) aj. Pokus o nalezení tučnic v roce 2013 byl na lokalitě neúspěšný (A. Masopustová, P. Krása, P. Tájek). V. Nová Ves – pod Hadí farmou, zrašelinělá louka s nálety 1,4 km JV od kóty Křížky (817,2 m) a 470 m Z od kóty V Boru (803,9 m), 50°3'36"N, 12°46'3"E, 770 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b 17. 6. 1986 not. P. Nevečeřal Výskyt tučnic u Pluhova boru zaznamenal v roce 1986 P. Nevečeřal na mapovací kartu (uložena na Správě CHKO Slavkovský les). Stanoviště popisuje takto: „Podmáčená louka v náletu olší a bříz, místy zrašelinělá. Lokalita neobhospodařovaná, nezarůstá tužebníkem či jiným, dobře se vyvíjí a zachovává druhovou bohatost.“ Na leteckých snímcích z roku 1952 jsou v těchto místech patrné stavby náležející k vojenskému táboru. Stanoviště je dnes tvořeno zapojeným březovým náletem (opad listí je jedním z hlavních faktorů, který negativně ovlivňuje možný výskyt tučnic). Pod mělkou vrstvou humolitu se nachází glej s hrubým štěrkem. V roce 2014 se v ploše nacházelo několik velkých kališť lesní zvěře. Přestože je v současnosti většina plochy (patrně v důsledku rozvoje stromového patra) pro tučnice málo zamokřená a příliš zapojená bylinným patrem, je zde několik míst, kde by mohly tučnice přežívat. V červenci 2014 zde však nalezeny nebyly, přesto bude vhodné výskyt ještě prověřit během dalších vegetačních sezón. K početnosti populace Nevečeřal píše: „Na zrašelinělém místě nahloučena do dosti hustého porostu, vitální, bohatě kvetoucí rostliny, 127 rostlin.“ Ze stejné plochy uvádí M. Trégler z počátku 90. let výskyt pětiprstky žežulníku (Gymnadenia conopsea). VI. Louka u M. Lázní – JV část Pluhova boru, vlhké světliny ve smrčině 2 km S od kostela v Mnichově a 1 km SSZ od kapličky na křižovatce Louka – Prameny – Mnichov – Bečov, přibližně 50°3'21"N, 12°47'9"E, 675 m n. m., 28c. Mnichovské hadce, 5942b květen 2004 not. V. Melichar Tučnice v JV části NPR Pluhův bor byly zaznamenány během mapování Natura 2000, jejich výskyt byl lokalizován relativně velkým polygonem a autor nálezu si dnes již přesné místo výskytu tučnic nepamatuje. Ke stejnému místu se pravděpodobně váže i záznam Č. Deyla z 15. 7. 1979 (Šedo 1983) lokalizovaný jako „Prameny: okraje lesa na J úpatí Pluhova boru nad silnicí.“ Na lokalitě v roce 2004 rostly nejvýše desítky rostlin, na více místech na prameništních stanovištích, často pod listy hasivky (Pteridium aquilinum) spolu s rožcem kuřičkolistým (Cerastium alsinifolium) (V. M elichar , ústní sdělení). Stanoviště je dnes tvořeno vlhkým lesem s převahou smrku s několika zrašelinělými světlinami, starými mělkými odvodňovacími kanály a jsou zde i prameniště narušovaná lesní zvěří a kaliště. Vegetace zdejších světlin byla důkladně zkoumána v letech 2010–2013 v rámci dokumentace stanovišť s rožcem kuřičkolistým


(Cerastium alsinifolium; Tájek, nepubl. data) – výskyt tučnice se zde ale nepodařilo potvrdit. V porovnání s leteckými snímky z 50. let je zřejmé, že většina plochy Pluhova boru byla ještě před 60 lety tvořena nelesními stanovišti nebo velmi řídkou lesní vegetací. Zvýšení zápoje stromového patra lze považovat za hlavní důvod postupného vymizení druhu z lokality. VII. Lázně Kynžvart – Zaječí pramen, jímání pramene v dutém kmeni, 320 m S od železničního viaduktu nad silnicí Valy – Lázně Kynžvart a 2,3 km JJV od kostela v Kynžvartu, 49°59'30"N, 12°38'31"E, 587 m n. m., 28a Kynšperská vrchovina, 6041b 1990 not. M. Trégler, 1995 not. P. Nevečeřal, 9. 9. 2004 not. P. Tájek, 2010 not. J. Bartoš Tučnice zde rostly na mokrém trouchnivějícím dřevě pařezu, který sloužil k jímání zdejší železité kyselky zvané Zaječí pramen. Rostliny se zde vyskytovaly nejméně od začátku 90. let 20. stol. až do roku 2010, kdy byl dutý kmen vyměněn za nový. Na fotografii M. Tréglera z roku 1990 je vidět nejméně 20 růžic. Před výměnou dutého kmene zde rostlo už jen několik rostlin. VIII. Rájov – PR Prameniště Teplé, příkop ve slatiništi, 1550 m ZJZ od kostela v Rájově a 850 m SZ od kóty Homolka (775,6 m), 49°59'39"N, 12°44'30"E, 763 m n. m., 86. Slavkovský les, 6042a 1984–1991 not. P. Volf Poměrně početná populace tučnice při okraji PR Prameniště Teplé zanikla již nejméně před 10 lety v důsledku lesních výsadeb a expanze smrčin. Tučnice se zde vyskytovaly v zaneseném melioračním příkopu. Druh zde zaznamenal P. Volf (1992) při průzkumu navrhované rezervace v rámci svojí diplomové práce (tehdy území označováno jako „Louky u rybníků“). Jedním z cílů práce bylo sledování početnosti vybraných druhů rostlin v pramenné oblasti říčky Teplé, která byla v 70. letech postižena rozsáhlými odvodňovacími zásahy. V rozmezí let 1984–1991 uvádí Volf (1992), podobně jako u dalších zde sledovaných vzácných druhů, zvětšování velikosti populace tučnice, což přičítá zanášení melioračních příkopů a samovolnému zlepšování přírodních poměrů na lokalitě. Počty rostlin v jednotlivých letech uvádí takto: 1984: 50 (z toho 25 kvetoucích), 1985: 63 (30), 1986: 73 (44), 1987: 79 (49), 1988: 129 (71), 1989: 149 (67), 1990: 189 (100), 1991: 217 (100). Při inventarizačním průzkumu (Tájek 2006) byla lokalita opakovaně navštěvována, příkop i jeho okolí pečlivě procházeno, ale výskyt druhu zde již potvrzen nebyl. Přestože se zde stále nacházejí nezapojená obnažená místa narušovaná lesní zvěří, je dnes již stanoviště pro tučnice příliš zastíněné (zapojení smrkových porostů, které zde byly vysázeny po ukončení odvodňovacích prací). Volf (1992) uvádí, že tučnice nalezl ještě „na 2 dalších lokalitách v okolí“ (mimo území dnešní PR Prameniště Teplé) a celkový počet všech jedinců zde byl kolem 700. IX. Ovesné Kladruby – PP Podhorní slatě, slatiniště 1500 m V od kostela v Ovesných Kladrubech a 460 m JZ od břehů Podhorní nádrže, přibližně 49°57'26"N, 12°47'59"E, 696 m n. m., 28d. Toužimská vrchovina, 6042b 1991–1993 not. M. Trégler Tučnici obecnou na slatinných loukách mezi Ovesnými Kladruby a Mrázovem zaznamenal M. Trégler někdy mezi roky 1991–1993 (nepublikované terénní zápisky uložené na Správě CHKO Slavkovský les). Kolem roku 1995 zde údajně rostly tučnice v počtu nejvýše desítek rostlin přibližně kolem bodu 49°57'26,4"N, 12°47'59,3"E (V. M elichar , ústní sdělení). Početnost ani přesná lokalizace výskytu rostlin není uvedena a autor si je nepamatuje. Lokalita je od roku 2008 součástí přírodní památky Podhorní slatě. Stanovištní podmínky jsou výskyt druhu na lokalitě stále vhodné, jsou zde i narušovaná místa s výskytem bařičky bahenní (Triglochin

79

80


palustre), která tučnici na Tepelsku často doprovází. Přesto zde druh nebyl ani přes podrobný floristický průzkum (Tájek 2007) a opakované návštěvy území v letech 2003–2014 nalezen. Lokality uváděné v literatuře, které se v současnosti nepodařilo přesněji lokalizovat. Milíkov u Mariánských Lázní – 0,5 km V od obce Mokřina, na pravé straně cesty k Těšovské hájence, 28a Kynšperská vrchovina, 5941a 1984 not. V. Procházka (Bytel 1995) Vlhká stanoviště u cesty k Těšovské hájence jsou v současnosti dosti zastíněná, roste zde mj. bohatá populace žebrovice různolisté (Blechnum spicant). Uvedená lokalizace odpovídá úseku lesní cesty v délce několika stovek metrů. Početnost populace odhadl Bytel (1995) na více než 1000 rostlin. Takto početná populace se zde v současnosti nevyskytuje, nelze však s jistotou vyloučit, že několik posledních exemplářů zde dlouhodobě uniká pozornosti. Ostrov u Studánky – svahová pramenná louka u lesa 1,3 km V od kóty 635 u silnice Dolní Žitná – Studánky, 86. Slavkovský les, 5941b 15. 7. 1979 not. F. Mladý (Šedo 1983). Studánka u Březové – mokřad 200 m od silnice po žluté turistické značce, 28a Kynšperská vrchovina, 5941b 1988 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995) V místě odpovídající uvedené lokalizaci se dnes mokřadní stanoviště nenacházejí (dle turistických map je průběh žluté turistické značky v roce 1992 a v současnosti shodný). Početnost populace uvádí Bytel (1995) do 50 jedinců. Lazy – mokřad 1 km Z, 86. Slavkovský les, 5941b 1989 not. M. Trégler (Bytel 1995) Je možné, že lokalita je totožná s lokalitou č. 2, která je jen něco málo přes 1 km ZSZ od Lazů. V území odpovídající vzdálenostně 1 km západně od Lazů se však nachází poměrně velké množství kvalitních rašelinných biotopů, takže tato lokalizace není příliš jednoznačná. Početnost uvádí Bytel (1995) v rozmezí 50–1000 rostlin a v poznámce „trend“ popisuje počty jako stabilizované. Rovná – les v údolí potoka Rabůvka 1,8 km ZJZ od obce, okraj lesa, 86. Slavkovský les, 5941b 15. 7. 1979 not. V. Skalický (Šedo 1983). Území je dnes tvořeno převážně olšovými luhy a smrčinami s absencí stanovišť, kde by mohla tučnice přežívat. Čistá – mokré a rašelinné louky ve žlábcích u potoka při SV a V úpatí Sklenného vrchu (831), 86. Slavkovský les, 5842d 15. 7. 1979 not. Č. Deyl (Šedo 1983) Umístění nálezu snad odpovídá lokalitám uvedeným v přehledu č. 4 a 5, ani na jedné z nich však rostliny nerostou „ve žlábcích u potoka“. Brť – v údolí Otročínského potoka SZ od železniční stanice Otročín, 28d Toužimská vrchovina, 5943c 15. 7. 1979 not. F. Mladý (Šedo 1983).


Tisová – louky 1,2–1,4 km ZSZ obce, 660 m n. m., 28b Kaňon Teplé, 5943c 1987 J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991) V území se dnes nacházejí kosené louky s odvodňovacími příkopy a menšími nekosenými slatinnými plochami, kde se vyskytuje kruštík bahenní (Epipactis palustris), ostřice blešní (Carex pulicaris) a prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Vyskytují se zde i narušovaná místa s výskytem bařičky bahenní (Triglochin palustre), výskyt tučnice se zde ale v posledních letech ověřit nepodařilo. Podstrání – mokré louky a pastviny 3,0 km JV obce (v blízkosti rozcestí, kóta 804), 86. Slavkovský les, 5942a 1987 not. J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991). Umístění nálezu odpovídá přibližně lokalitě uváděné níže jako „II. Prameny – Trojhran I“, neodpovídá však uváděná nadmořská výška (rozdíl asi 20 výškových metrů). Prameny – Dolní mlýn, mokrá louka severozápadně od kóty 675, 28c Mnichovské hadce, 5942a, 5942c 15. 6. 1987 not. J. Nesvadbová (Nesvadbová et al. 1987) Prameny – okraj lesní cesty a mokřad 2 km JZ od obce nad silnicí Prameny – Kladská, 86, Slavkovský les, 5942c 1987 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995) Početnost populace uvádí Bytel (1995) v kategorii „do 50 jedinců“. Služetín – prameniště 1 km SZ od obce, 28d Toužimská vrchovina, 6042b 1987 not. P. Nevečeřal (Bytel 1995) Je možné, že se jedná o lokalitu č. 20. Početnost populace uvádí Bytel (1995) v kategorii „do 50 jedinců“. Služetín – mokré louky, prameniště v údolí bezejmenného potoka (pravobřežní přítok Teplé) 1–1,5 km VJV obce; 700 m n. m., 28d Toužimská vrchovina, 6042b 1985 not. J. Sofron et J. Nesvadbová (Nesvadbová & Sofron 1991) Území odpovídá oblasti zvané Hoštěcká niva, kde se vyskytuje řada významných druhů rostlin – ostřice dvoudomá (Carex dioica), ostřice Davallova (Carex davalliana), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata) a tolije bahenní (Parnassia palustris). Tučnice obecná zde ale v posledních letech ani přes podrobný průzkum území nalezena nebyla. Tab. 1: Přehled recentních i zaniklých lokalit tučnice obecné v CHKO Slavkovský les. Římskými čísly označeny zaniklé lokality, které se podařilo přesně lokalizovat. lokalita

rok nálezu

početnost dříve

početnost aktuální

1

Dolní Žandov – Bublák

2004

> 50

2

Smrkovec – Rašeliniště pod Lesným

2001

> 32

3

Lazy – za Štípkovnou

1995

14

4

Čistá – bývalé Chaloupky

1988

>5

5

Čistá – pod Sklenným vrchem

2001

6

Nová Ves – U bunkru

1987

100 (r. 1986)

125

7

Nová Ves – slatiniště s korálicí

2007

> 20 (r. 2009)

2

8

Nová Ves – Loučky

2009

>3

>3

57

81

82


lokalita

rok nálezu

početnost dříve

početnost aktuální

9

Nová Ves – průsek za Křížky

2009

102

10

Nová Ves – Horňáčkova louka

2009

< 10

11

Nová Ves – Louka pod Pluhovým borem

2007

650 (r. 1986)

3

12

Louka u M. L. – západní okraj NPR Pluhův bor

2004

> 200 (r. 2009)

35

13

Louka u M. L. – u staré přehrady

2004

3

14

Bečov – svahová slatinná louka

2002

> 100

15

Bečov – dno Čtvrtého rybníka

2003

> 30

16

Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – západní část

1995

25

17

Prameny – PR Mokřady pod Vlčkem – východní část

1995

100

100

18

Mariánské Lázně – PR Smraďoch

1983

50

> 200

19

Poutnov – u židovského hřbitova

2007

17

20

Služetín – prameniště Lučního potoka

2011

115

21

Horní Kramolín – PP Čertkus

1995

< 10

22

Ovesné Kladruby – slatiniště v pastvině

1995

> 100

23

Bezvěrov – Bezvěrovské mokřady

2004

> 100

I

Lazy – u rybníčku

1995

0

II

Prameny – Trojhran I

2009

0

III

Prameny – Trojhran II

2004

0

IV

Krásno – u Nebeského rybníka

2001

0

V

Nová Ves – pod Hadí farmou

1986

VI

Louka u M. L. – JV část Pluhova boru

2004

VII

Lázně Kynžvart – Zaječí pramen

1990

> 20 (r. 1990)

0

1984

217 (r. 1991)

0

VIII

Rájov – PR Prameniště Teplé

IX

Ovesné Kladruby – PP Podhorní slatě

1991–3

127

0 0

0

Stanovištní nároky Tučnice obecná je považována za typický druh rašelinišť, rašelinných luk a pastvin, slatinišť a pramenišť, břehů potoků a rybníků, zvodněných příkopů a melioračních stružek. Růst může také na odvalech po těžbě rud, skrývkách zeminy, pramenitých horských svazích, ve štěrbinách a na teráskách mokvavých skal, na často narušených a trvale podmáčených nebo dočasně zaplavovaných místech. Zpravidla roste na slunných až polostinných stanovištích se sníženou konkurencí okolních druhů, především na humolitech, ale i na hlinitých, písčitých, jemně štěrkovitých, provzdušněných půdách různé mocnosti, slabě kyselých až slabě zásaditých (B ělohlávková 2000). Ve Slavkovském je většina lokalit (70 %) tvořena nelesními typy stanovišť. Nejčastějším typem stanoviště jsou slatiniště (41 %), rašeliniště (26 %) a odvodňovací příkopy (13 %). Zařazení lokalit do jednotlivých typů stanovišť, typ jejich případné disturbance a další parametry lokalit jsou uvedeny v přehledové tabulce č. 2. Nadmořská výška recentních lokalit se pohybuje v rozmezí 552–814 m n. m. (v případě nověji neověřených lokalit 587–832 m n. m.). Přes 90 % recentních lokalit se nachází v nadmořské výšce přes 600 m n. m., 70 % pak přes 790 m n. m.


Na 96 % stanovišť bylo zjištěno narušování půdního povrchu (disturbance), na 78 % pak byla zaznamenána silná disturbance – nejčastěji od lesní zvěře (48 %), méně často v důsledku lidské činnosti (30 %) nebo hospodářským zvířectvem (9 %), v několika případech byla zaznamenána silná disturbance způsobená dvěma faktory současně. V 50. letech 20. století bylo 91 % recentních lokalit tvořeno nelesními stanovišti. Na 52 % lokalit dochází v současnosti k silnému nebo velmi silnému zarůstání stromovými nálety. U pěti z devíti zaniklých lokalit je pravděpodobně hlavním důvodem vymizení tučnic změna stanovištních podmínek způsobená expanzí náletových dřevin, jedna lokalita zanikla v důsledku přímého lidského zásahu (výměna dutého kmene v jímání Zaječího pramene) a u tří lokalit není důvod vymizení tučnic zcela zřejmý. Na 9 z 23 recentních lokalit byl výskyt tučnic uváděn již před rokem 1996, pouze na jedné z těchto devíti lokalit jsou prováděna aktivní ochranářská opatření (východní část PR Mokřady pod Vlčkem). Na dalších osmi lokalitách nebyl cílený management prováděn a tučnice zde přesto dokázaly dlouhodobě přežít. V některých případech se ale jejich populace mnohonásobně zmenšily (lokalita v PR Smraďoch je pro tyto účely řazena do skupiny lokalit bez zásahu – byly zde sice v roce 2013 vyřezány nálety, ale zdejší populace tučnic byla v té době stále vitální). Charakter typických stanovišť s výskytem tučnice obecné dokumentují níže uvedené fytocenologické snímky (snímkována byla pouze vegetace na plošně rozsáhlejších a vegetačně homogenních lokalitách). Tab. 2: Stanovištní parametry lokalit tučnice obecné v CHKO Slavkovský les. Římskými čísly označeny zaniklé lokality, které se podařilo přesně lokalizovat. lokalita

typ stanoviště

disturbance zvěří

les/neles

zarůstání

hosp. zvířaty

lidskými zásahy

1952–1958

2014

dřevinami 1953

dřevinami 2014

1

slatiniště

velmi silná

-

-

bezlesí

les

ne

velmi silné

2

příkop

velmi silná

-

silná

bezlesí

bezlesí

ano

velmi silné

3

rašeliniště

silná

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

silné

4

rašeliniště

slabá

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

slabé

5

rašeliniště

silná

-

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ano

slabé

6

slatiniště + obnažené plochy

silná

-

slabá či dávno

bezlesí

les

ne

velmi silné

7

slatiniště

silná

-

-

bezlesí

bezlesí

ano

slabé

8

příkop

silná

-

silná

bezlesí

bezlesí

ne

velmi silné

9

rašeliniště

slabá

-

-

bezlesí

bezlesí

ano

silné

10

prameniště + rašeliniště

-

-

-

bezlesí

bezlesí

ano

slabé

11

jiný typ stanoviště

-

-

silná

bezlesí

les

ne

silné

12

obnažené plochy

slabá

-

silná

les

les

ne

žádné

13

slatiniště

silná

-

-

bezlesí

les

ne

slabé

83

84


lokalita

typ stanoviště

disturbance

slatiniště

15

rašeliniště + obnažené plochy

zarůstání

hosp. zvířaty

lidskými zásahy

1952–1958

2014

dřevinami 1953

dřevinami 2014

velmi silná

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

silné

-

-

silná

bezlesí

les

ne

velmi silné

zvěří 14

les/neles

16

příkop

-

-

silná

bezlesí

bezlesí

ne

silné

17

slatiniště + prameniště

silná

-

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ne

žádné

18

rašeliniště

slabá

-

slabá či dávno

les

les

ano

silné

19

slatiniště + prameniště

slabá

-

silná

bezlesí

bezlesí

ne

žádné

20

slatiniště

-

slabá

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ne

slabé

21

slatiniště

silná

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

velmi silné

22

slatiniště

slabá

silná

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ne

slabé

23

slatiniště

slabá

silná

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ano

slabé

I

rašeliniště

slabá

slabá

-

bezlesí

bezlesí

ne

silné

II

příkop

slabá

-

silná

les

les

ano

silné

III

příkop

slabá

-

silná

les

les

ano

velmi silné

IV

rašeliniště

-

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

slabé

V


velmi silná

-

slabá či dávno

bezlesí

les

ne

velmi silné

VI

obnažené plochy

slabá

-

slabá či dávno

bezlesí

les

ano

silné

VII


-

-

slabá či dávno

bezlesí

bezlesí

ne

žádné

VIII

příkop

slabá

-

silná

bezlesí

les

ne

velmi silné

IX

rašeliniště

-

-

-

bezlesí

bezlesí

ne

silné

Fytocenologické snímky Lokalita č. 10: 50°04'21,8"N, 12°45'02,6"E, 793 m n. m., 4. 9. 2013, 25 m2, 5°, V; E1: 50 %, E0: 30 %. Pozn.: nepravidelný tvar snímku, prameniště obklopené rašelinným biotopem, sníženina bez rašeliníků, oproti okolí méně zapojené. E1: Carex panicea 2b, Juncus articulatus 2b, Carex demissa 2a, Juncus bulbosus 2a, Carex rostrata 1, Eriophorum angustifolium 1, Agrostis stolonifera +, Anthoxanthum odoratum +, Cardamine pratensis +, Carex nigra +, Comarum palustre +, Equisetum fluviatile +, Holcus lanatus +, Myosotis nemorosa +, Pinguicula vulgaris +, Rumex acetosa +, Scirpus sylvaticus +, Trifolium repens +, Tussilago farfara +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, Angelica sylvestris r, Carex echinata r, Cirsium palustre r, Epilobium palustre r, Luzula campestris r, Mentha arvensis r, Picea abies juv. r, Potentilla erecta r, Vaccinium oxycoccos r.


E0: Aulacomnium palustre 2b, Calliergonella cuspidata 1, Sphagnum warnstorfii 1, Bryum pseudotriquetrum +, Campylium stellatum +, Philonotis fontana +, Sphagnum teres +. Lokalita č. 17 (jižní část): 50°02'24,0"N, 12°44'09,8"E, 765 m n. m., 16. 6. 2011, 25 m 2, (5 × 5 m), 0°; E1: 45 %, E0: 80 %. Plocha fixována hřebíky s plastovými víčky: JV oranžové, SV velké modré, JZ světle modré, SZ velké bílé. E1: Carex panicea 2a, Eleocharis quinqueflora 2a, Carex appropinquata 2m, Phragmites australis 2m, Carex nigra 1, Juncus articulatus 1, Molinia caerulea 1, Eriophorum angustifolium 1, Carex dioica 1, Eriophorum latifolium 1, Pedicularis palustris 1, Potentilla erecta 1, Cardamine pratensis +, Carex demissa +, Cirsium palustre +, Crepis paludosa +, Drosera rotundifolia +, Festuca rubra +, Galium uliginosum +, Juncus alpinoarticulatus +, Lathyrus pratensis +, Pinguicula vulgaris +, Triglochin palustre +. E0: Tomenthypnum nitens 4, Brachythecium rivulare 2a, Sphagnum warnstorfii 1, Calliergonella cuspidata +, Cratoneuron filicinum +. Lokalita č. 17 (severní část): 50°02'26, 3"N, 12°44'10,6"E, 759 m n. m., 12. 7. 2011, 25 m2, (12,5 × 2 m), 6°, S; E1: 75 %, E0: 96 %. Plocha fixována hřebíky s plastovými víčky: SV modré, JZ zelené, SZ bílé, JV železná tyč. Pozn.: břeh rybníčka. E1: Carex nigra 3, Festuca rubra 2a, Potentilla erecta 2a, Lathyrus pratensis 2m, Bistorta major 1, Molinia caerulea 1, Sanguisorba officinalis 1, Cirsium palustre 1, Briza media 1, Carex panicea 1, Knautia arvensis 1, Carex dioica 1, Drosera rotundifolia 1, Eriophorum latifolium 1, Galium uliginosum 1, Vaccinium uliginosum 1, Agrostis stolonifera +, Anthoxanthum odoratum +, Avenula pubescens +, Calluna vulgaris +, Cardamine pratensis +, Erica carnea +, Eriophorum angustifolium +, Festuca ovina +, Filipendula ulmaria +, Galium verum +, Geum rivale +, Juncus articulatus +, Lotus corniculatus +, Luzula campestris +, Lychnis flos-cuculi +, Oxycoccus palustris +, Pinguicula vulgaris +, Polygala vulgaris +, Ranunculus acris +, Agrostis capillaris r, Ajuga reptans r, Carex appropinquata r, Carex umbrosa r, Dactylorhiza fuchsii r, Parnassia palustris r, Poa pratensis r. E0: Tomenthypnum nitens 5, Sphagnum warnstorfii 1, Aulacomnium palustre 1, Brachythecium rivulare +, Campylium stellatum +, Cratoneuron filicinum +, Rhytidiadelphus squarrosus +. Lokalita č. 21: 49°58'29,9"N, 12°47'39,9"E, 694 m n. m., 12. 8. 2007, 25 m2, 4°, V; E3: 2 %, E1: 85 %, E0: 10 %. E3: Picea abies 1. E1: Carex panicea 3, Cirsium oleraceum 2b, Agrostis canina 2a, Carex nigra 2a, Cirsium palustre 2a, Festuca rubra 2a, Valeriana dioica 2a, Prunella vulgaris 2m, Alnus glutinosa juv. 1, Carex echinata 1, Carex flava 1, Carex pulicaris 1, Eriophorum angustifolium 1, Mentha arvensis 1, Succisa pratensis 1, Agrostis stolonifera +, Ajuga reptans +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media +, Cerastium holosteoides +, Crepis paludosa +, Deschampsia cespitosa +, Equisetum palustre +, Filipendula ulmaria +, Galium uliginosum +, Holcus lanatus +, Chaerophyllum hirsutum +, Juncus articulatus +, Juncus effusus +, Leontodon hispidus +, Luzula campestris agg. +, Menyanthes trifoliata +, Parnassia palustris +, Potentilla erecta +, Ranunculus nemorosus +, Salix rosmarinifolia +, Triglochin palustre +, Tussilago farfara +, Dactylorhiza majalis r, Galium album r, Pinguicula vulgaris r, Salix cinerea juv. r, Tephroseris crispa r. E0: Brachythecium rivulare 2m, Chiloscyphus profundus 1, Plagiomnium cuspidatum 1, Aulacomnium palustre +, Campylium stellatum +, Dicranella heteromala +, Dicranum montanum

85

86


+, Chiloscyphus polyanthos var. pallescens +, Philonotis cf. seriata +, Plagiothecium nemorale +, Rhizomnium punctatum +, Sphagnum warnstorfii +, Straminergon stramineum +. Lokalita č. 22: 49°57'59,3"N, 12°47'06,8"E, 718 m n. m., 12. 8. 2007, 25 m2, 4°, V; E3: 2 %, E1: 85 %, E0: 10 %. E1: Carex davalliana 2b, Carex panicea 2a, Festuca ovina 1, Juncus articulatus 1, Mentha arvensis 1, Agrostis canina +, Achillea millefolium +, Anthoxanthum odoratum +, Briza media +, Cardamine pratensis +, Carex demissa +, Carex pulicaris +, Centaurea jacea +, Cirsium palustre +, Danthonia decumbens +, Epilobium palustre +, Galium album +, Galium uliginosum +, Holcus lanatus +, Leontodon hispidus +, Linum catharticum +, Myosotis palustris agg. +, Pinguicula vulgaris +, Poa trivialis +, Potentilla erecta +, Ranunculus repens +, Rumex acetosa +, Succisa pratensis +, Tephroseris crispa +, Triglochin palustre +, Valeriana dioica +, Viola palustris +, Angelica sylvestris r, Epilobium cf. tetragonum r, Festuca rubra r, Galeopsis cf. bifida r, Holcus mollis r, Juncus bulbosus r, Lathyrus pratensis r, Leucanthemum ircutianum r, Nardus stricta r, Parnassia palustris r, Prunella vulgaris r, Rumex obtusifolius r, Scirpus sylvaticus r, Tanacetum vulgare r, Vicia cracca r, Viola canina r. E0: Calliergonella cuspidata 2a, Campylium stellatum +, Sphagnum palustre +. Diskuze Většina „nových“ lokalit tučnice obecné nalezených v oblasti v uplynulých deseti letech je pravděpodobně pouze důsledkem podrobnějšího botanického poznávání oblasti. Populace tučnic nalezené v posledních letech jsou malé a rostou na poměrně skrytých, nenápadných a málo navštěvovaných místech. Je pravděpodobné, že tučnice se zde vyskytují již poměrně dlouhou dobu a pouze unikaly pozornosti přírodovědců. S největší pravděpodobností proto nové lokality s tučnicemi nevznikají nebo jen zcela výjimečně. Zároveň je velmi pravděpodobné, že v oblasti bývalo ještě před několika málo desetiletími lokalit s tučnicemi výrazně větší množství (tedy nejen výše uvedené, kde byl v minulosti výskyt tučnic prokazatelně zaznamenán a nověji nepotvrzen). Důvodem zániku lokalit jsou změny v zemědělském hospodaření spočívající v odvodňování podmáčených ploch a upuštění od tradičního hospodaření na nelesních mokřadech. Významnou roli jistě hrají také změny na krajinné úrovni – zánik jemné krajinné mozaiky a celková eutrofizace. V případě Slavkovského lesa je ale pravděpodobně hlavním faktorem ohrožujícím populace tučnic již po několik desetiletí zarůstání mokřadních stanovišť lesní vegetací. Souvisí to s historií zdejší krajiny, kde došlo po 2. světové válce k odsunu obyvatelstva a následně ke vzniku vojenského výcvikového prostoru v 50. letech 20. století (důsledkem bylo další snížení populační hustoty obyvatelstva). Ve 2. polovině 20. století byla proto zemědělsky využívána pouze půda na snáze dostupných místech; vlhká a podmáčená stanoviště využívaná do té doby jako občasně kosené louky nebo pastviny zůstala ladem. To sice pro řadu cenných mokřadních stanovišť znamenalo dočasnou záchranu, několik desetiletí trvající absence hospodaření však postupně vedla k uchycování náletových dřevin. Urychlením těchto nežádoucích změn pak často bylo převádění zarůstajících mokřadů na lesní pozemky a následné umělé zalesňování spojené často s dalším odvodňováním. Velmi výrazné zvýšení podílu lesů na úkor nelesních stanovišť je pak zvláště patrné v centrální části CHKO Slavkovský les mezi Prameny a Čistou, která je přesto dodnes těžištěm výskytu tučnic v celé oblasti. Dokladem toho, že udržování bezlesí může být dostatečným opatřením umožňujícím přežívání tučnic, je lokalita pod elektrovodem mezi Křížky a Čistou, kde sice dochází ke


zmlazování náletových dřevin, ale jakmile nálety začínají zasahovat do drátů, jsou pravidelně odstraňovány. Významný příznivý vliv na přežívání velké části populací tučnic mají ve sledované oblasti vysoké stavy lesní zvěře. Nepřirozeně vysoké stavy jelena evropského, nepůvodního jelena siky (a v případě některých lokalit také prasete divokého a muflona) jsou sice hlavní příčinou problémů s obnovou přirozeného složení zdejších lesních porostů, paradoxně ale vytvářejí vhodné podmínky pro přežívání řady vzácných a konkurenčně slabých druhů rostlin na nelesních stanovištích – a tučnice obecná je toho velmi dobrým příkladem. Na první pohled celkem nevýznamné a plošně nevelké narušování mokřadů kališti a pěšinami lesní zvěře může mít pro přežívání tučnice klíčovou roli na úrovni celé krajiny. Důležitý vliv na rozšíření tučnice obecné ve Slavkovském lese pravděpodobně měla také existence vojenského újezdu Prameny v letech 1950–1954. Území zahrnovalo oblast s největší koncentrací současných tučnicových lokalit (tedy přibližně mezi obcemi Čistá, Prameny a Nová Ves). Na leteckých snímcích oblasti z roku 1952 jsou na některých lokalitách jasně patrné dočasné stavby (vojenské tábory, případně rozsáhlejší místa narušená pojezdem techniky). Celkový rozsah disturbancí v celém časovém období však nelze objektivně vyhodnotit (letecké snímky jsou k dispozici pouze pro rok 1952 a plošně méně rozsáhlá narušení na nich vidět nejsou). Obnova mokřadních lokalit, kde se v minulosti tučnice vyskytovaly, je dnes již většinou nereálná (pozemky jsou dnes již vedeny jako lesní půda) nebo by byla neúměrně nákladná a navíc s nejistým výsledkem (stanoviště již nejsou pro výskyt tučnic vhodná nebo chybí zdroj diaspor z okolí, případně jiné chráněné druhy rostlin, pro které by mohla být redukce stromového patra rovněž prospěšná). O to důsledněji by ale měly být chráněny zbylé populace tučnic. Neměl by však být konzervován současný stav lokalit, ale měla by zde být provedena aktivní opatření s cílem zvětšit velikost často již kriticky malých populací – a to i prostřednictvím speciálních opatření, jako je např. stržení či narušování drnu. Důležité bude také umožnit tučnicím osídlení několika prostorově oddělených stanovišť v rámci jednotlivých lokalit a zabránit tak jejich vyhynutí v důsledku obtížně předvídatelných a často náhodných zásahů. S tím souvisí i vytvoření pestřejší mozaiky mikrostanovišť, především míst s obnaženým povrchem půdy v různých fázích sukcese. Studnička (2013) uvádí podobné závěry pro tučnici obecnou českou (Pinguicula vulgaris subsp. vulgaris). Ačkoliv se z přehledu výše uvedených populací se může zdát, že tučnice snadno osídluje nové lokality (narušená stanoviště), vznik nových populací je v současnosti patrně velmi vzácný. Je pravděpodobné, že okraje melioračních příkopů a podobná narušovaná místa osidloval druh ve 2. polovině 20. století náhradou za primární stanoviště, která byla těmito příkopy zničena – a pro tučnice tedy bylo snadné tyto náhradní biotopy osídlit. Definitivní vymizení rostlin na lokalitách pak způsobily až sukcesní změny, kterým dočasně obnažené půdy ve srovnání s primárními stanovišti snadno podléhají. Nevyřešenými otázkami zůstává, jak silnou mají tučnice schopnost dálkového šíření, která se dá pro druh osidlující nově vznikající narušovaná stanoviště očekávat, a zda je tak dochovaná hustota přeživších lokalit pro dlouhodobou existenci druhu v daném regionu dostačující.

87

88


Závěr Během studia historických i novějších údajů o výskytu tučnice obecné v CHKO Slavkovský les byly nalezeny záznamy o 45 lokalitách. Třináct z těchto lokalit nebylo přesně lokalizováno, a proto nebyly dále hodnoceny. Revize zbylých 32 lokalit, která byla provedena v letech 2012–2014, potvrdila výskyt tučnic na 23 lokalitách, na devíti lokalitách se tučnice nalézt nepodařilo. Výsledky revize potvrdily, že oblast Slavkovského lesa je jednou z nejvýznamnějších oblastí výskytu druhu v České republice. Významná část dříve uváděných lokalit v posledních desetiletích zanikla a přežívající populace jsou málo početné. Na některých lokalitách došlo během uplynulých 30 let k významnému zmenšení populací a nové lokality s tučnicemi v současnosti pravděpodobně vznikají jen vzácně. Proto je nezbytná důsledná ochrana stávajících populací. Na většině lokalit bude nezbytné cíleně ovlivňovat sukcesní změny na stanovištích, především vyřezávat náletové dřeviny a narušovat půdní povrch. Literatura A ldenius J., C arlsson B. & K arlsson S. (1983): Effects of insect trapping on growth and nutrient content of Pinguicula vulgaris L. in relation to the nutrient content of the substrate. – New Phytologist 93: 53–59. B ělohlávková (1985): Pinguicula bohemica Krajina – tučnice česká. – Ms. [Zpráva ke kontrol. etapě hl. úkolu SPZV; depon. in: Botanický ústav AV ČR Průhonice.] B ělohlávková (2000): Pinguicula L. – tučnice. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds], Květena ČR. 6. – Academia, Praha. Bytel J. [ed] (1995): Výskyt masožravých rostlin v CHKO Slavkovský les (stav k 30. 4. 1995). – Ms., 2 p. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] D omin K. (1924): Císařský les, studie geobotanická. – Archiv pro přírodovědecký výzkum Čech: XVII: 3. G rulich V. (2012): Red list of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. – Preslia 84: 631–645. L egendre L. & Cieslak T. (2007): Pinguicula vulgaris L. in the Champagne state of France: life in an alkaline bog. – Carnivorous Plant Newsletter 36: 104–113. Kubát K., Hrouda L., Chrtek J. jun., K aplan Z., K irschner J. & Štěpánek J. [eds] (2002): Klíč ke květeně České republiky. – Academia, Praha, 928 p. Kučera J. & Váňa J. (2004): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky. – Příroda, Praha, 23: 1–104. M a as D. (1989): Germination characteristics of some plant species from calcareous fens in southern Germany and their implications for the seed bank. – Holarctic Ecology 12: 337–344. M artínek K. (1999): Flóristický kurz České botanické společnosti v Chebu (8.–13. 7. 1996). – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 99: 7–29. M udra P. & M udrová R. (2005): Inventarizační botanický průzkum NPR Pluhův bor. – Ms. 10 p., 9 tab. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] N esvadbová J. (1983a): Floristický přehled druhů zjištěných v SPR Pluhův bor. – In: Baroch F., Čečil F., K laudisová A., K raft J., Nesvadbová J., Sokolová L. & Ž án M., SPR Pluhův bor, inventarizační průzkum provedený v letech 1982–1983, Ms., p. 72–87. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.]


N esvadbová J. (1983b): Floristický přehled druhů zjištěných v SPR Smraďoch. – In: B rožík J., Harvánek J., K raft J., Nesvadbová J., Sokolová L., Suchý J. & Ž án M., SPR Smraďoch, inventarizační průzkum provedený v letech 1982–1983, Ms., p. 41–46. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] N esvadbová J. & S ofron J. (1991): Příspěvek k poznání květeny CHKO Slavkovský les. – Zprávy Československé botanické společnosti 26/1: 55–64. N esvadbová J., S ofron J. & Vondráček M. (1986): Víkend v CHKO Slavkovský les. – Zpravodaj západočeské pobočky Československé botanické společnosti 1987/1: 8–11. N evečeř al P. (1995): Přírodní rezervace Mokřady pod Vlčkem, inventarizační průzkum (botanická část). – Ms., 13 p. et 5 map. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] P reston C. D. & H ill M. O. (1997): The geographical relationships of British and Irish vascular plants. Botanical Journal of the Linnean Society 124: 1–120. S ádlo J. (1981): Seznam druhů luk pod Vlčkem mezi silnicemi Mariánské Lázně – Prameny a Prameny – Sítiny. – Ms., 2 p. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] Skalický V. (1988): Regionálně fytogeografické členění. – In: Hejný S. & Slavík B. [eds], Květena ČSR. 1., Academia, Praha, textová část, p. 103–121. Šedo I. 1983: Floristický kurs ČSBS v Toužimi r. 1979. – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 47: 3–84. Sterneck J. (1938): Die Welt der Pflanzen. – In: Heimatkunde des Bezirkes Karlsbad: 7–150. Karlsbader Bezirkslehrerverein. Studnička M. (2013): Tučnice česká. Studie kriticky ohroženého druhu Pinguicula bohemica se zřetelem na možnost jeho záchrany. – Botanická zahrada Liberec, 133 p. Tájek P. (2006): Inventarizační průzkum PR Prameniště Teplé z oboru botanika. – Ms., 34 p. [Depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] Tájek P. (2007): Flóra a vegetace lokality Podhorní slatě. – Sborník Krajského muzea Karlovarského kraje 2006: 236–251. Tájek P. (2012): Mokřady na hadcovém podkladu: flóra a vegetace přírodní rezervace Mokřady pod Vlčkem. – Erica 19: 35–86. Válová L. (2010): Rod tučnice (Pinguicula) v České republice. – Ms., 65 p. [Bakalářská práce; depon. in: Přírodovědecká fakulta UP, Olomouc.] Volf P. (1992): Studium lesních a mokřadních ekosystémů na lokalitě „Louky u rybníků“ v CHKO Slavkovský les. – Ms., 74 p. [Diplomová práce; depon. in: Správa CHKO Slavkovský les, Mariánské Lázně.] web1:

www.botany.org/Carnivorous_Plants/Pinguicula.php [cit. 2014-10-15]

web2:

kontaminace.cenia.cz/ [cit. 2014-10-15]

Worley A. C. & H arder L. D. (1996): Size-dependent resource allocation and costs of reproduction in Pinguicula vulgaris. – Journal of Ecology 84: 195–206.

89

90


Summary The Common butterwort (Pinguicula vulgaris) in the Slavkovský les Protected Landscape Area - occurrence, habitat requirements and protection Přemysl Tájek According to current information about the distribution of Current butterworth (Pinguicula vulgaris), Slavkovský les is one of the most important localities with its occurrence in the Czech Republic. By review of historical studies and recent data, there were found 32 localized records from the Slavkovský les Protected Landscape Area. Revision of these records during the field study in 2012-2014 confirmed the occurrence of the species at 23 localities, however at 9 of formerly-known localities the Common butterworth was not found. The most of localities (70%) are the non-forest habitats. The most common habitats were bogs (41%), peat bogs (26%) and drainage channels (13%). Historical development of the region - vanishing of the inhabitants after the 2nd World War (reducing the pressure to drainage the landscape), the founding of the military estate in the 50’s of the 20th century and continuous high abundance of game (leading to disturbances of the soil surface) – plays the important role in the distribution of the species. Intensive disturbance of the soil surface was observed at 78% of localities. It was caused mostly by the game occurrence (48%), less frequently by human activities (30%) or farm animals (9%). Sometimes there were present two damaging factors simultaneously. The main reason of vanishing of the formerly-reported localities is the change of the habitat caused by the expansion of pioneer wood plants. Recently, there were not reported any new localities with occurrence of Current butterworth, thus the protection of the existing populations is very important. It is necessary to artificially influence the succession changes at the existing localities, mostly by cutting of pioneer wood plants and damaging the soil surface.

Slavkovský les výskyt, stanovištní nároky a ochrana

Recommend Documents