skladací tandem úpravy fotoblesku stírače světlometů s ostřikovači zverák k stojanovej vŕtačke stolní bruska a 11 dalších návodů

dětský pokoj kazetové stropy modernizace šicího stroje stojan na vaničku kreslá a stolíky skladací stolík na servírovanie záhradný slnečník nesený pluh na orbu výroba dělených skruží

skladací tandem úpravy fotoblesku stírače světlometů s ostřikovači zverák k stojanovej vŕtačke stolní bruska a 11 dalších návodů

zostavil Kamil Zoufalý

OBSAH I D O BYTU Praktický d ě t s k ý p o k o j Levné kazetové s t r o p y Uložení vysavače Úprava šicího stroje Polica na k o r e n i č k y Skladací stojan n a v a n i č k u

. . . .

2 8 10 12 13 14

2. NA CHATU J e d n o d u c h é kreslá a s t o l í k y . . . J e d n o d u c h ý skladací servírovací stolík Spolehlivé s a m o č i n n é zalévání . . . Záhradný slnečník Tři způsoby v ý r o b y dělených s k r u ž í . Pomôcka na škárovanie muriva . .

15 18 20 21 22 26

3. KONÍČKY Nesený pluh na o r b u Skladací t a n d e m — d v o j b i c y k e l Úpravy f o t o b l e s k u MIDI-2

.

.

27 40 43

4. AUTO - MOTO Stírače s v ě t l o m e t ů s o s t ř i k o v a č i Zlepšení pro a u t o m o b i l y VAZ . Přípravek n a stahování čepů . . Tyristorové zapalování s prodlouženou j i s k r o u

46 52 53 54

5. STROJE A NÁSTROJE Zverák k stojanovej v ŕ t a č k e . Stolní bruska n a kov . . . . Vrhacia pištoľ M n o h a b ř i t ý nástroj k v r t a č c e N a broušení hoblovacích nožů Diodový omezovač proudu .

. . . . . . . . . . . . . . .

Vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatúry Bratislava

55 57 59 61 62 63

Propagační tvorba Praha

PRAKTICKÝ DĚTSKÝ POKOJ Snaha po co nejlepším využití menších rozměrů místností v panelovém domě, n.edostatek dětského nábytku na našem trhu a v neposlední řadě i finanční otázka mě vedly k tomu, abych navrhl a vyrobil nábytek do dětského pokoje sám. Od počátku jsem volil takové pracovní postupy, aby pokoj bylo možno zhotovit bez zařízené dílny (kromě základních nástrojů pouze elektrická ruční vrtačka), takže vyjma nařezání základních dílů a nastříkání barvou byl pokoj zhotoven v místnosti, kde nyní slouží svému účelu. Nenáročnost celé výroby umožňuje zejména zvolený způsob spojování jednotlivých dílů s pomocí speciálních přípravků. Snadnou rozebíratelnost celé sestavy nábytku oceníme zejména při malování, stěhování i při úpravě povrchu jednotlivých dílů. Sestava vyrobeného nábytku zahrnuje prakticky kompletní zařízení dětského pokoje pro dvě děti (obr. 1). Skládá se ze spacího koutu se dvěma lůžky a peřináčem doplněným otevřenými poličkami (pohled C na obr. 2), dále ze skříně s nástavcem, která je zavřena pomocí rolet (pohled B na obr. 3) a z nábytkové stěny (pohled A na obr. 2). Nábytková stěna je tvořena zavřenými skříňkami, otevřenými policemi, krátkou sedací lavicí a kreslicím koutem s tabulí, popř. rolí papíru. Stolek vedle lavice je možno

2

též rozložit na hraní pro menší děti. Ve volné části pokoje je v budoucnu počítáno se zhotovením psacích stolků stejnou technologií, případně podle některých dřívějších návrhů otištěných v tomto sborníku. Snadná demontovatelnost pokoje umožní po několika letech změnit patřičně barw nábytku a pokoj dětský přeměnit s mírnými úpravami na pokoj studentský. Všechny rozměry zařízení jsou vázány na velikost místnosti 345X X400 cm, což je obvyklá velikost dětského pokoje v panelovém domě. Délka spacího koutu s peřináčem je omezena dveřmi místnosti, ve které je pokoj umístěn. Pokud toto omezení není, je vhodnější zhotovit čelo válendové desky 20 také z dřevotřisky a dvířka peřináče 40 vně skříňky, tedy nezapustená. . * . • , , • *

M • • •

POSTUP PRÁCE Základním materiálem pro zhotoveni pokoje je dřevotříska 20 mm tlustá. Z tabulí, které je možno zakoupit ve Stavebninách nebo v dřevařských závodech, nařežeme poddle obr. 4 a 5 jednotlivé díly. Díly, které na obr. 4 a 5 zakresleny nejsou, mají jednoduchý tvar a nařežeme je podle rozměrů udaných v rozpisce materiálu. Protože jde o poměrně velké množství dílů, vyplatí se (pokud nevlastníme) vypůjčit si vrtačku Com-

-

bi a nástavec s okružní pilou. Práce jde rychleji od ruky a přesnost řezu se projeví zejména při kompletování. Jednotlivé nařezané díly nejprve natřeme zředěnou latexovou barvou v poměru 1 : 2 vodou a potom přebrousíme. Na hrany, které budou po skompletování vidět, se vyplatí nalepit pásky dýhy, které nažehlíme horkou žehličkou a přebrousíme. Máme-li připraveny všechny díly, můžeme přistoupit ke spojování. Základním spojovacím prvkem jsou šrouby s válcovou hlavou s vnitřním šestihranem — černěné (viz det. 1 na obr. 5), neseženeme-li je, lze použit i šrouby obyčejné s válcovou hlavou. Hlava šroubu je zapuštěna v dílu A, a přestože je viditelná, nepůsobí rušivě, ale právě naopak. V dílu B je zatmelena matice, a tím je dosažena libovolná rozebíratelnost spoje. Aby nám díly přesně navazovaly, musíme si nejprve vyrobit dva přípravky (viz det. 2 a 3 na obr. 5). Při výrobě spoje pak postupujeme tak, že nejprve vyvrtáme v dílu B vodorovný otvor, poté vložíme do otvoru přípravek (det. 3) a otlačením hrotu získáme přesný střed otvoru v dílu A. Po vyvrtání otvoru musíme z vnější strany vytvořit zahloubení pro hlavu šroubu. Druhým přípravkem (det. 2) získáme střed otvoru pro vložení matice. Matici vložíme do otvoru, oběma díly prostrčíme šroub a pomocný otvor za-

tmelíme lepidlem Epoxy, do néhož jsme přidali 50 % plnidla. Pokud použijeme jako základního materiálu dřevotřísky s nestejně povrchově upravenými plochami, musíme dát pozor již při rozměřování otvorů na správnou volbu strany z hlediska zahlubování otvorů pro válcové hlavy šroubů. Takto si připravíme spoje u všech dílů. Výjimku tvoří pouze místa, kde spojované díly nejsou k sobě kolmé (např. police 54a a 30; bok rámu 52a a bočnice 48 dolní válendy) a dále místa, kde se u jedné svislé příčky nábytkové stěny stýkají ve stejné výšce dvě police (např. police 2 a 7,2 á 14); v těchto místech použijeme spojování pomocí kolíků. Nábytek pak postupně montujeme bez další povrchové úpravy. Svislé příčky nábytkové stěny 1a až 1e a boky skříně 56 rozepřeme mezi strop a podlahu pomocí kování, které zakoupíme v speciálních prodejnách nebo je zhotovíme podle det. 4 na obr. 5. Nosným prvkem spacího koutu jsou dva rámy, které nesou vždy jednu stranu lůžka. Horní lůžko je na druhé straně upnuto do stěny pomocí hranolu 49; tím se celá konstrukce spacího koutu zpevní. Desku dolního lůžka podepírají na druhé straně dvě nohy.

3

i

5

6

7

Pro desky lůžek 31 je nejlepší použít voštinových samonosných desek, které se dají občas koupit jako přebytky v nábytkářských prodejnách. Neseženeme-li je, zhotovíme desky také z dřevotřísky, kterou vyztužíme dřevěnými hranolky. Dna dolních skříněk nábytkové stěny, dna peřináčů i skříňky spacího koutu a šatové skříně zhotovíme ze sololitu. Menši úložný prostor ještě můžeme získat, opatříme-li horní část čela dolního lůžka 50 dvířky. Dvířka skříněk upevníme pomocí nábytkových závěsů, které snadno zadlabeme pomocí půlkulatého dláta. Vysunutá skříňka ve stěně vedle lavice má dvířka uchycena v horní části a je opatřena vyklápěcími podpěrami, takže při otevření skříňky vznikne malý stolek. Úchytky dvířek buď zakoupíme, nebo je zhotovíme ze dřeva. Uzavírání skříně je vyřešeno pomocí rolet, které lze v potřebné šířce zakoupit. Musíme však prodloužit jejich délku; mechanismus navíjeni i při větší délce rolety pracuje spolehlivě. Aby roleta nevisela volně, je po stranách v drážce. Tabuli na kreslení vyrobíme také z dřevotřískové desky, kterou po řádném vytmelení a vybroušení natřeme tabulovou zelenou barvou. Nábytek smontujeme, překontrolujeme spoje a případné chyby napravíme. Sestavu znovu rozložíme a začneme s povrchovou úpravou, která patři k nejnáročnějším pracím. Pro dokona-

36 Zadní bok police pod lůžkem 37 Vrch peřináče 38 Víko peřináče 39 Dělicí stěna peřináčů 40 Dvířka skříňky v rámu 41 Čelo skříňky v rámu 42 Bok peřináče 43 Stěna peřináče 44 Dno peřináče 45 Dno skříňky v rámu 46 Obložení stěny dolního lůžka 47 Obložení stěny dolního lůžka 48 Bočnice dolního lůžka 49 Podpěra lůžek a držák dvířek 50 Čelo dolního lůžka 51 Dolní police v rámu u skříně 52 Bok rámu u skříně 53 Vrch rámu u skříně 54 Police rámu u skříně 55 Část zadní stěny rámu 56 Boční stěna skříně 57 Krycí deska rolet skříně 58 Dolní spojovací deska skříně 59 Skříňová tyč 60 Police skříně 61 Krycí lišta rolety 62 Krycí lišta rolety 63 Roleta 64 Nábytkový závěs dveřní 65 Spojovací šroub s vnitřním šestihranem

1 1 1 1 1

1 1 2

1 1 1 1 1 3 1 1 2 1 2 1 2 1 1 1 3 1 1

2

14 180

dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska sololit sololit dřevotříska dřevotříska dřevotříska hranol dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska dřevotříska kov dřevotříska dřevotříska dřevotříska

2X75X22,5 2X85X72 2X80X40 2X78X43 2X83X33 2X83X10 2X78X43 2X89X43 0,3X78X67 0,3X83X42 2X193X30 2X149X30 2X115X13 4X5—73 2X81X68 2X81X23 2X169X23 2X85X23 2X81X23 2X169X27 2X255X58 2X100X15 2X104X25 0 2,5-1190 2X119X55 2X5—240 2X5—240 50X250 M6X60

Rozpínaci šrouby, úchyty dvířek; držáky rolet; lišty pro drážku rolety; čalouněni lavice, matrace, drobný spojovací materiál ap.

lý vzhled se však vyplatí tmelit i brousit nejméně dvakrát (podle jakosti povrchu dřevotřísky). Barvy pro natření či nastříkání jednotlivých dílů volíme podle vlastního vkusu, vhodnější je však kombinace tlumených barev nábytku a ostřejších barev doplňků. Přílišná ostrost barev nábytku i doplňků otupuje vnímavost dítěte.

Po dokonalém zaschnutí nábytek smontujeme napevno. Čalounění lavice i matrace na lůžka zhotovíme z molitanu, který obšijeme vhodnou potahovou látkou. Matrace můžeme koupit i hotové, protože rozměry lůžek odpovídají běžně prodávaným matracím. ING. KAREL MUSIL

LEVNÉ KAZETOVÉ STROPY Ve starých bytech s vysokými stropy působí velice pěkně kazetový strop; náklady na jeho pořízení však nejsou nijak nízké. Přitom téměř stejného estetického účinku můžeme dosáhnout s kazetami, zhotovenými z levného odpadového materiálu: z odřezků sololitu a palubek nebo z potapetované lepenky.

Z LEPENKY Tento strop pořídíme velmi levně, protože lepenku získáváme ze starých obalů (od nábytku, televizorů ap.), takže stačí koupit jen papírovou tapetu s vzorem imitujícím dřevo a lepidlo. Stejným způsobem jako u následující konstrukce zvolíme rozměry kazet; v tomto případě je však nutné, aby kazeta byla čtvercová. Nevyjde-li nám tedy v obou směrech celý počet kazet, může v jednom směru vyjit kazeta poloviční. Každá kazeta se skládá z pěti zmenšujících se čtverců lepenky

8

(tloušťky asi 5 mm) slepených k sobě. Já jsem pro rozměr místnosti 500X 340 cm zvolil strany čtverců 420 mm, 250 mm, 170 mm, 120 mm a 80 mm. Po nastříhání všech čtverců potřebné velikosti je můžeme začít tapetovat. Tapetu nastříháme na proužky tak, aby po přilepení na čtverec byla léta rovnoběžně s tapetovanou hranou. Na každý čtverec potřebujeme dva proužky tak dlouhé, jako je strana čtverce, a dva proužky asi o 10 mm delší. Šířku proužků volíme takovou, aby i po zahnutí asi 5 mm po straně překryl menší čtverec neotapetovaný střed. Čtverce tapetujeme nejdříve na protilehlých stranách delšími pruhy

tapety. Tapetu přehneme přes hranu až na zadní stranu. Přečnívající tapetu nastřihneme a přeložíme na boční hranu — běžné tapetování rohů. Dva další pruhy pokládáme na zbylé protilehlé strany čtverce. Proužky tapet pokládáme minimálně do takové vzdálenosti od okraje lepenkového čtverce, aby zakončení bylo zcela překryto menším — následujícím čtvercem. Ještě před zaschnutím lepidla prořízneme ostrou žiletkou vrchní tapetu v překrývajících se místech, a to křížem z jednoho rohu do druhého. Odřezané trojúhelníky odstraníme. Vznikne struktura čtyř desek spojených v rozích pod úhlem 45°. Takto

otapetujeme všechny čtyři čtverce. Pátý, nejmenší čtverec, otapetujeme celý dvěma proužky tapet s navzájem kolmými strukturami. Po proříznutí vzniknou čtyři trojúhelníky opět spojené pod úhlem 45°; odstraňují se dva protilehlé odříznuté díly. Hotové otapetované čtverce nalepíme na sebe a po úplném zaschnuti kazety lehce přestříkáme jednou až dvakrát nitrolakem (nátěr usnadní budoucí čištění). Protože kazetové čtverce jsou lehké, můžeme je na strop lepit pomocí lepidla Alkapren. Kazety lepíme na strop do naznačených čtverců, které jsme získali přesným rozměřením stropu. Mezery mezi kazetami po přilepení zalistujeme. Ze zkušeností je známo, že se nehodí použít kombinaci přírodního dřeva a tapety s dřevěným vzorem. Proto můžeme buď otapetovat dřevěné lišty stejnou tapetou, nebo opět použijeme lepenkové proužky, zhruba 40 mm široké. Dobrého výsledku zalistování dosáhneme tak, že nejdříve nalepíme otapetované pruhy lepenky průběžně v jednom (např. podélném) směru. V příčném směru pak nalepíme jen díly neotapetované lepenky. Tyto lišty otapetujeme až na stropě. Postupujeme tak, že nastříháme pruhy tapety tak široké, aby překryly lepenkové lišty i z bočních hran, a tak dlouhé, aby obsáhly délkou celou šířku místnosti. V místech křížení lišt nastříhneme pruh tapety do hloubky rovné tloušťce lepenky a tapetu přilepíme na příčné lišty. Potom provedeme řezy žiletkou v místech křížení lišt a zbylé trojúhelníky odstraníme. Vzniklá struktura opět připomíná do sebe zapuštěné dřevěné lišty. Kolem zdí strop začistíme lištami s poloviční šířkou (asi 20 mm). Na strop uvedených rozměrů (17 m2) jsem spotřeboval asi 50 m2

lepenky, 60 m2 tapety, 0,5 kg lepidla Koramex a 3 kg lepidla Alkapren. ING. OTAKAR ZAHRADNÍK

Předpokladem pro tuto konstrukci kazetového stropu je možnost získat levně odpadový sololit a odřezky palubek. Máme-li srovnávačku š protahovačkou a okružní pilu, na které můžeme proříznout drážku; můžeme si palubky vyrobit sami z kratin, které dostaneme na pile levně koupit. Podle rozměrů palubek a sololitu nejprve navrhneme velikost kazet tak, aby odpad byl co nejmenší a aby při tom vycházel podle rozměrů stropu celý počet kazet v obou směrech. Při proměřování stropu je třeba pracovat pečlivě, neboť drobná nesouměrnost stropu se nakonec zakryje okrajovou lištou, ale větší odchylky jednotlivých stran stropu je nutno kompenzovat již při výrobě kazet. V mém případě byl Rozměr stropu 410X505 cm, tzn., že při rozměru kazety 41X42 cm vyšlo na kratší stranu stropu 10 kazet a na delší stranu 12 kazet. Použil jsem modřínové palubky domácí výroby, s oboustranně proříznutou drážkou na tloušťku sololitu do hloubky 11 mm. Palubky nařežeme v potřebných rozměrech a pod úhlem 45°. Vyplatí se zhotovit si pro tento účel šablonu, neboť jde o značné množství stejných kusů. Použijeme-li palubky, které mají na jedné straně pero a na druhé drážku, je třeba u poloviny od každého rozměru odříznout pero a proříznout drážku. Hrany šikmého řezu srazíme nejlépe odbroušením. Máme-li elektrickou vrtačku, můžeme hrany obrousit pryžovým kotoučem s brusným plátnem, který se dodává k sou-

pravě Combi a lze jej koupit i samostatně. Vhodné je přitom vrtačku pevně upnout ke stolu a hrany mírným přítlakem ruky stejnoměrně srážet. Máme-li připraveny palubky, začneme řezat sololit. Sololitové desky budeme zasouvat do drážek postranních palubek; proto musíme počítat s tím, že budou o hloubku drážky větší na všech stranách. Z odřezků sololitu ještě vyrobíme pera, kterými svážeme jednotlivé kazety. Pokud máme na palubkách vyfrézována pera, můžeme tuto práci vynechat. Pro přesnou výrobu kazet je vhodné vyrobit si přípravek, jehož vnitřní rozměry přesně dodržují vnější rozměr kazet. Důležité je, aby přípravek byl přesně pravoúhlý, neboť i drobná nepřesnost kazety se při montáži na strop zvětšuje a dělá problémy. V případě, že používáme palubky s perem, musíme vyrobit přípravek větší o velikost těchto per. Na sololit nasuneme postupně palubky tak, aby hladká strana sololitu byla na té straně, kde mají palubky zkosené hrany. Takto složenou kazetu vložíme do přípravku a upevnime z ru-

9

bové strany drobnými hřebíčky do míst styku drážky a sololitu. Hřebíčky musí směřovat dovnitř palubky, aby z druhé strany nevylezly. Vyrobené kazety napustíme zředěnou nebo napouštěcí fermeží. Protože sololit vsákne značné množství fermeže, je nutno nátěr opakovat dvakrát. Po setření přebytečné fermeže jsou kazety připraveny pro montáž na strop. Na stropě si musíme připravit rošt z lati 25X100 mm, a to tak, aby střed lati byl v místech budoucího styku sousedních kazet. U stropů s dřevěným podbíjením upevníme lišty vruty, u tvrdých stropů je potřeba latě uchytit na zápustky (hmoždinky). Vhodnější je pokládat lišty rovnoběžně s delší stranou místnosti. Zhruba ve středu místnosti, v místech budoucího styku kazet, napneme křížem dva provázky, které přichytíme při stěnách hřebíčkem, zatlučeným do lišt roštu. Důkladné zkontrolujeme kolmost obou nití a zároveň rovnoběžnost s příslušnými stěnami. Pokládat a připevňovat kazety začneme od středu místnosti, v místě, kde se protínají nitě. Tím zmenšíme možnost chyby, která vzniká nepřesností kazet. Kazety připevníme několika kolárskymi hřebíčky, zaraženými do okrajových drážek, takže nejsou vidět. Nejprve upevníme čtverce, které pokládáme těsně k provázku. Nezapomeneme na vložení spojovacích per. Po vytvoření jakéhosi kříže, kterým je strop rozdělen na čtyři části, odstraníme pomocné provázky a začneme upevňovat ostatní kazety. Postupujeme tak, že do drážek kazet, které spolu svírají pravý úhel, vložíme pera

ze sololitu, dorazíme další kazetu a opět na volných stranách přichytíme hřebíčky. Tak pokračujeme, až celou plochu zaplníme. Okrajové čtverce je nutno nejprve dorazit na jedno vložené pero, druhé zarazíme dodatečně. Na okrajích zarazíme hřebíčky zhora, neboť je zakryjí okrajové lišty. Po osa-

ULOŽENÍ VYSAVAČE Zakoupil jsem si nový výkonný vysavač Eta 413. Příslušenství bylo uloženo v jakémsi obalu, do kterého ho po prvém vyjmutí nesrovnal ani prodávající; přes trpělivou snahu se mi to nepodařilo ani doma. To mne přivedlo na myšlenku zavěsit všechny díly vysavače na stěnu. Vyrobil jsem si tedy držák, na kterém jsou jednotlivé díly příslušenství buď nasazeny nebo zavěšeny, takže celé příslušenství zabírá velmi málo prostoru. Držák jsem pověsil v šatně na volné místo pod oknem. Rám držáku jsem vyrobil z kruhové oceli 0 8 mm, kterou jsem ohnul do požadovaného tvaru a svařil nahoře

10

v šikmém styku. V tomto místě pak držák zavěšuji na skobu. Na rám a privarené dvě příčky pak navaříme háčky z ploché oceli 25 X 2 a trny z kusů trubek 0 32X2. Umístění háčků i trnů je zřejmé z výkresu. Rám držáku můžeme vyrobit i ze dřeva. Nabízí se i další řešení — zavěsit příslušenství k vysavači na vnitřní stranu dveří — např. do komory. Jsou-li dveře dostatečné pevné, nemusíme rám dělat; háčky upevníme přímo na dveře. Držák příslušenství může mít i podobu stojanu, který pak při úklidu můžeme přenášet sebou. VLADIMÍR LAURYN

zení okrajových lišt, které připevníme do stěn na zápustky mosaznými vruty, provedeme konečný nátěr. Nejvhodrlijši je pro tento účel bezbarvý tixotropni lak S 1091, který se osvědčuje při práci nad hlavou, neboť nestéká se štětce. VLADISLAV GALLISTL

ROZVIN. DÉLKA

11

Často se zbavujeme staršího šicího stroje jen proto, že nevyhovuje dnešním bytovým podmínkám svou velikostí. Používá se totiž jen občas a v době nečinnosti pak zabírá zbytečně místo. Přitom slouží ještě dobře svému účelu. Nejvhodnější je kufříkový šicí stroj, ale ten je velmi drahý. Vyplatí se proto předělat starý, po technické stránce dobrý šicí stroj na kufříkový s elektrickým pohonem. Ke zhotovení vrchní desky podstavce 1 použijeme původní vyklápěcí

rám, ve kterém byl stroj uložen. Odpadne nám tím mnoho truhlářské práce se „zapasováním" stroje do podstavce. Dno podstavce 2 tvoří víko, kterým byl stroj zakrytován ve spuštěné poloze. Bočnice 3 a 4 vyřízneme z původního dřevěného obložení. Rozměry dílů uvedených na obrázku musíme upravit podle šicího stroje. Než podstavec sestavíme, musíme si o rýsovat na umakart 5 tvar vrchní desky. Rozměry zvětšíme o tloušťku bočnic, neboť umakart bude tyto boč-

nice překrývat. V jednotlivých dílech vyvrtáme otvory 0 3 mm a z vnější strany je zahloubíme pro hlavy šroubů. Styčné plochy natřeme lepidlem Herkules a podstavec sešroubujeme. Podle orýsovaného tvaru vyřízneme umakartovou krycí desku 5. Práce vyžaduje trpělivost, neboť umakart se snadno rozštípne. Nejlépe se řeže z hladké strany, co nejvíce šikmo pilkou na železo. Vnitřní tvar od vrtáme a zbytek dopilujeme. I pilovat je lépe z hladké strany a šikmo. Vyříznutý tvar porovnáme s vrchní deskou soklu a případné rozdíly vyrovnáme pilníkem. Podstavec očistíme a oblepíme koženkou; použijeme opět lepidla Herkules. Nejprve oblepíme

SCHÉMA ZAPOJENÍ

12

bočnice pásem koženky tak, aby spoj byl na zadní straně. Na horní hraně ponecháme přesah asi 5 mm, na spodrH hraně pak asi 50 mm. Po zaschnutí lepidla odřízneme ostrým nožem horní přesah koženky zároveň s horní deskou a dolní přesah nařízneme v rozích tak, aby šla koženka přehnout přes hranu na dno. Přesah koženky opět přilepíme, zatížíme a necháme zaschnout. Pak přilepíme

koženku na zbytek dna přes část zahnuté koženky. Po zatvrdnutí lepidla přilepíme umakart 5 na vrchní desku, řádně zatížíme a necháme vyschnout. Po přišroubování gumových nožiček na dno je podstavec hotov. Přišroubujeme závěsy šicího stroje a stroj nasadíme. Zbývá vyřešit otázku pohonu. I staré šicí stroje bývají připraveny k používání elektrického motorku. Motorek 6 zakoupíme jako náhradní díl (TUR-2, typ KN-4) včetně ovládacího pedálu, jímž regulujeme otáčky. Většinou je však nutné upravit držák motorku. Já jsem musel držák zkrátit asi o 1 cm, neboť řemínek dřel o kryt řemeničky. Abychom získali dvojí rychlost otáčení, což je zejména výhodné pro nezkušené švadleny, je vhodné vložit do přívodní šňůry prů-

chodkový kolébkový spínač 7, do kterého umístíme diodu 8. Diodu (KY 705) zapojíme paralelně se spínačem; na polaritě diody nezáleží. V případě, že je dioda zapojena v obvodu (spínač rozepnut) jsou otáčky přibližně poloviční. Při diodě překlenuté spínačem jsou otáčky motorku původní. Jako první práci můžeme na elek-i tričkem stroji ušít látkový přehoz. Takový kryt zamezí přístupu prachu, ale nezabrání mechanickému poškození (i když staré stroje jsou natolik robustní, že je ani poškodit nelze) a neumožní pohodlné přenášení stroje. Je proto vhodné vyrobit podobný kryt, jako mají továrně vyráběné šicí stroje. Stačí dřevěná skříňka s dvířky, opatřená držadlem a gumovými nožičkami. PETR HŮRKA

POLICA NA KORENIČKY Aby sme mali v kuchyni všetko korenie a kuchynské náradie poruke, zhotovil som jednoduchú poličku. Vyrobil som ju z brestu, vhodné je však aj iné tvrdé drevo, např. dubové alebo jaseňové. Tvary bočných dosák A sú zrejmé z výkresu, kde jeden štvorček predstavuje 10 mm. Do týchto bočných dosák vydlabeme dlátkom otvor na prestrčenie zúženej časti podstavnej dosky B pod koreničky. Dĺžku podstavnej dosky volíme podľa potreby. Konce dosky zúžime v závislosti od otvorov

v bočných doskách a do zúžených častí vydlabeme otvory na klinky E, ktoré potom podľa otvorov vyrobíme. Hornú lištu D, ktorá slúži na prichytenie poličky na stenu, a dolnú lištu C, ktorá slúži na priskrutkovanie držiaka kuchynského náradia, odrežeme presne na dĺžku vymedzenú bočnicami. Lišty pripevníme zglejením pomocou kolíčkov F 0 6 mm do bočných dosák poličky.. Farebnú úpravu volíme podľa ostatného zariadenia. Z. B.

13

SKLADACÍ STOJAN NA VANIČKU Do nášho malého bytu sa vmestí iba menší stolček na prebaľovanie dieťaťa, na ktorom už nie je miesto na vaničku. Vyrobil som si preto stojan, ktorý sa mi veľmi osvedčil. Po kúpaní ho zložíme, takže nezaberá veľa miesta. Stojan sa skladá z dvoch dielcov — predného A a zadného B, ktoré sú navzájom spojené čapom. Obidva dielce zhotovíme z rúrok 0 1 6 X 2 podľa výkresu. Rozmery stojana sú pre určitý druh vaničky (pozri fotografiu). Pre iný typ vaničky musíme jeho tvar a rozmery upraviť. Oblúky ohneme na nejakom guľatom predmete, najlepšie na potrubí príslušného priemeru. Na obidva dielce privaríme zatiaľ iba dolné priečne výstuhy a dielce ešte ohneme v pozdĺžnom smere. Nakoniec vyvŕtame otvory 0 5 mm na čapy a na pripevnenie poistných retiazok. Ako čap na spojenie obidvoch dielcov nám poslúži skrutka M 5 X 4 0 . Medzi obidva dielce navlečieme na skrutku podložku, aby medzi jednotlivými dielcami bola minimálne milimetrová medzera. Na mieste styku sa potom nebudú dielce vzájomne odie-

14

rať. Spojenie zabezpečíme maticou, ktorú na skrutku privaríme alebo prispájkujeme, aby sa neuvoľnila. Na dolné priečne výstuhy pripevníme skrutkou M5 X 20 poistné retiazky dlhé 620 mm. Stačí aj jedna retiazka; z bezpečnostných dôvodov som použil dve retiazky.

Na takto zhotovený stojan položíme vaničku a označíme si miesta privarenia horných priečok; privaríme ich tak, aby podopierali dno vaničky. Hotový stojan obrúsime a natrieme syntetickou farbou. Nakoniec nasunieme na spodné konce nôh gumové návleky. MIROSLAV SAMAŠ

na chatu JEDNODUCHÉ KRESLÁ A STOLÍKY Kupovať si hotový nábytok do chaty je v súčasnosti zväčša nákladné, a tak sa vyplatí, ak si ho urobíme sami. Prinášame návod na zhotovenie veľmi jednoduchých kresiel a stolíkov z dosák, ktorých výrobu zvládne aj málo zručný domáci majster. PEVNÉ KRESLO (obr. 1) Najskôr si podľa rozpisu materiálu

230x30x600,

pripravíme z ohoblovaných dosák všetky potrebné dielce a hrany začistíme šmirglovým papierom. Zglejením a zoskrutkovaním dvoch nôh 1, spojníc 2 a podpier na ruky 3 zostavíme dve bočnice kresla. Potom zglejime a zoskrutkujeme sedisko zo zvlakov 4, priečok 5 a spojky 6 a operadlo zo zvlakov 4 a priečok 5. Hotové sedisko a operadlo potom pri-

skrutkujeme (najlepšie skrutkami s maticami) na obidve bočnice. Hotové kreslo namoríme na vyžadovaný odtieň a potom natrieme bezfarebným lodným lakom. i SKLADACIE KRESLO (obr. 2) Najskôr si z ohobľovaných dosák s hrúbkou 20 mm vyrežeme vzpery 1, bočnice operadla 2 a bočnice sediska

\ 6 20x60x450

Obr. 1

*#

Obr. 2

16

17

3. Ak sa nám podarí zohnať tvrdé drevo, stačí hrúbka dosák len 15 mm. Do obidvoch bočníc musíme zhotoviť také veľké zárezy, aby sa do nich dali pevne zasunúť konce priečok. Do bočníc 3 ešte urobíme výrezy na spojku 6. Zglejením priečok 4 a dvoch bočníc 2 zostavíme operadlo. Potom zglejíme z bočníc 3 a priečok 5 sedisko; jeho šírka musí byť o niečo menšia ako šírka operadla, aby sa kreslo dalo zložiť. Sedisko s operadlom spojíme jednak dvoma skrutkami 9 s maticami a podložkami a jednak vzperami 1. Vzpery priskrutkujeme hore na operadlo skrutkami 9 s maticami a podložkami; dole spojíme obidve vzpery spojkou 6, ktorá zapadne do výrezov bočníc sediska. Zhotovíme ju z kruhovej ocele 0 6 mm, na ktorej obidvoch koncoch vyrežeme závity M6; spojku na vzpery potom pripevníme maticami 7 s podložkami 8. Na sedisko i operadlo si urobíme vankúše 10 z molitanu s hrúbkou 5 cm, ktorý obšijeme vhodnou dekoračnou látkou. Kreslo sa dá jedným pohybom zložiť, takže sa ľahko prenáša, a ak nie je potrebné, nezaberie takmer nijaké miesto. MENŠÍ STOLÍK (obr. 3) je takisto celý zostavený z ohobľovaných dosák s hrúbkou 20 mm. Najskôr si zo štyroch dosák 2 urobíme rám; spájané miesta naglejíme a spojenie ešte zabezpečíme dvoma malými závrtkami. Dôležité je, aby rám bol pravouhlý. Potom na rám v rohoch priglejime nohy 1, ktoré niekoľkými závrtkami priskrutkujeme. Hornú dos-

Rozpis materiálu

ku stolíka zostavíme zo štyroch dosák 3, ktoré priglejime a priskrutkujeme na rám. Použijeme závrtky so zapustenou hlavou. VÄČŠÍ STOLÍK (obr. 4) má klasickú konštrukciu, ale dá sa tiež veľmi ľahko vyrobiť. Tak ako pri malom stolíku zhotovíme najskôr rám zglejením a zoskrutkovaním dosák 1 a 2. Opäť musíme dbať na to, aby

rám bol pravouhlý. Dovnútra rámu potom priglejime a priskrutkujeme nohy 3. Aby stolík dobre stál, je nevyhnutné, aby všetky štyri nohy boli celkom rovnaké. Hornú dosku tvorí päť dosák 4, ktoré priskrutkujeme závrtkami so zapustenou hlavou na rám. Ak nedostaneme vhodné dosky, môžeme hornú dosku zhotoviť z preglejky s hrúbkou asi 8 mm alebo z latovky. OTA ZÝKA

IEDNODUCHY SKLADACÍ SERVÍROVACÍ STOLÍK Tvarom pripomína tragač, takže sa ľahko preváža; dá sa zložiť a nevyžaduje veľa miesta. Celá konštrukcia stolíka je drevená (lišty a preglejka); skladá sa z dvoch podnosov spojených bočnými lištami do tvaru nožníc. POSTUP PRÁCE Horný podnos 1 sa skladá z preglejkového dna s hrúbkou 5 mm a z orámovania doštičkami so šírkou 80 mm. Čelné doštičky majú hrúbku 15 mm, bočné len 10 mm, môžu sa však vyrobiť aj z preglejky s hrúbkou 5 mm. Doštičky na dno priglejime a spojenie ešte zabezpečíme niekoľkými závrtkami. V prednej časti podnosu pripevníme zospodu podložku 2, na ktorú priskrutkujeme pérovú po-

m

istku 3 na zabezpečenie pevnej polohy pomocného rámu pri rozloženom stolíku. Poistky 3 ohneme z plechu s hrúbkou 0,6 mm tak, aby pevne pridŕžali priečky rámov. Zhotovíme dva kusy, lebo tú istú poistku použijeme aj na zabezpečenie hlavného rámu. Na zadnú hranu podnosu ešte priglejime a priskrutkujeme lištu 4, na ktorú potom pri montáži priskrutkujeme hlavný rám. Hlavný rám zostavíme z dvoch nosníkov 5, ktoré spojíme dvoma priečkami 6. Z nich horná tvorí súčasne držadlo vozíka. Aby bolo spojenie pevné, musíme nosníky s priečkami sčapovať; preto do nosníkov vopred vyvŕtame otvory 0 15 mm na čapy priečok. Do nosníkov ešte vyvŕtame

485

40

n

po dvoch otvoroch 0 6 mm na spojenie s pomocným rámom a s horným podnosom. Dole spojíme rám ešte priečkou 7, na ktorej konce musíme v nosníkoch 5 takisto vyrobiť výrezy. Do obidvoch koncov priečok 7 vopred vyvŕtame slepé otvory 0 12 mm, do ktorých zalepíme osi 8 koliesok. Ešte pred zalepením osadíme voľné konce osí najskôr na priemer náboja použitých kolies 9 a na zvyšujúcich koncoch urobíme závit M6 na poistnú maticu M6. Namiesto priečky 7 môžeme použif priamo kruhovú oceľ 0 12 mm, na ktorú by sme museli v bočniciach vyvŕtať otvor. Práca je síce jednoduchšia, avšak vzhľad vozíka s kovovou priečkou nie je taký pekný. Ak sa nám nepodarí zaobstarať si vhodné kolesá 9, môžeme ich zhotoviť z tvrdého dreva, ktorého hrúbka bude 20 mm a priemer 150 mm. V strede vyvŕtame otvor na os 0 15,2 mm. V tom prípade potom odrežeme priečku 7 (najlepšie z tvrdého dreva) na dĺžku 580 mm, jej konce stočíme na 0 15 mm a osadené kolesá zabezpečíme podložkami s kovovými lônikmi (zákolesníkmi). Prirodzene, tým odpadne zhotovenie oceľových osí 8. Drevené kolesá vystrojíme gumovými obručami. Pomocný rám zostavíme podobne ako hlavný rám z nosníkov 10 a priečok 1 1 . Okrem otvorov 0 15 mm na čapy priečok a otvorov 0 6 mm na

Rozpis materiálu

spojenie s hlavným rámom a dolným podnosom musíme do nosníkov 10 ešte urobiť výrezy, do ktorých zapadne pri zloženom stolíku dolná priečka 7 hlavného rámu. Tieto zárezy je však lepšie urobiť až pri montáži, keď je zrejmé ich rozmiestnenie. Dolný podnos 12 zložíme z preglejky a doštičiek rovnako ako horný podnos; má však menšie rozmery a aj výška orámovania je len 50 mm. Na spodnú stranu dna vo vzdialenosti 140 mm od prednej hrany pripevnime druhú pérovú poistku 3 na zabezpečenie dolného podnosu. Všetky časti dokonale začistíme

šmirglovým papierom a potom niekoľkokrát natrieme bezfarebným lodným lakom. Zloženie stolíka je už jednoduché. Na hlavný rám priskrutkujeme horný podnos, na pomocný rám dolný podnos a nakoniec obidva rámy uprostred spojíme mosadznými skrutkami tak, aby konce skrutiek a matíc vnútri rámu 13 neprečnieval: cez úroveň nosníkov, lebo inak by pri skladaní nemohol dolný podnos zapadnúť medzi nosníky pomocného rámu. Na výkrese vidno tri fázy: stolík pripravený na servírovanie, jeho skladanie a napokon zložený stolík. Q T A ^

Schéma samočinného zalévání: 1 — sud; 2 — sitko; 3 — spojka; 4 — ventil; S — gumová hadička; 6 — nádržka o obsahu 8 až 10 I; 7 — medená trubička; 8 - polyethylenová hadička; 9 — zatavení; 10 — otvory

Chatařům i zahrádkářům dělá přes týden a v období dovolených velké starosti zahrádka. Jak to provést, aby rostliny netrpěly nedostatkem vláhy? Vyrobil jsem zařízení, které pracuje automaticky, bez nároků na jakoukoli energii, ale i naprosto bezporuchově. K výrobě potřebujeme vyřazený sud, starší ventil, hadici, plechovou nádobu (může být i z plastické hmoty), 0,5 m měděné trubičky a polyethylenovou hadičku (v délce podle potřeby). Trubičku volíme z mědi; dá se lehce ohnout do požadovaného tvaru, můžeme ji pájet a nekoroduje. Pokud získáme sud 1 s malým vypouštěcim hrdlem, odpadne nám jedna starost. Jinak uděláme ve dně otvor, jehož průměr určuje spojka 3, kterou do dna přilepíme lepidlem Epoxy 1200. Do spojky našroubujeme ventil 4; do ventilu našroubujeme takovou přechodku, aby se do ní dala

10

20

nasunout gumová hadička 5, kterou zavedeme do menší nádržky 6 o obsahu 8 až 10 litrů. V nádržce 6 prorazíme asi 2 cm od horního okraje otvor, jehož průměr odpovídá průměru měděné trubičky 7. Trubičku protáhneme otvorem a ohneme tak, aby dosahovala do výšky asi 5 mm ode dna nádoby 6. Na trubičku 7 nasuneme polyethylenovou hadičku 8, jejíž druhý konec zatavíme. Po délce hadičky 8 navrtáme otvory 0 1 mm (můžeme je propálit ohřátým drátkem). Otvory vyvrtáme v takové vzdálenosti, v jaké sázíme rostliny od

sebe. Hadičku případně ještě uchytíme háčkem do země. Do sudu, který umístíme na vyvýšeném místě, napustíme vodu. Ventil 4 na sudu plní funkci regulačního ventilu. Otevřeme ho jen tak, aby se malá nádobka 6 naplnila maximálně třikrát denně. Naplní-li se nádobka až po oblouk měděné trubičky, začne voda samotížně vytékat. Vyteká až do okamžiku, kdy se nasaje do trubičky vzduch. Tím se ukončí jeden cyklus vyprázdnění nádobky a ta se začne — podie seřízení ventilu — znovu plnit.

T — doba, po kterou zařízení pracuje, závisí na velikosti sudu. Sud opatříme černým ochranným nátěrem. Černá barva pohlcuje sluneční paprsky, voda v sudu se lépe prohřívá, což prospívá rostlinám. Do sudu můžeme přidat rozpustná průmyslová hnojiva, čímž zálivku obohatíme. Aby se regulační ventil neucpával nečistotou, umístíme nad něj sítko 2 a sud opatříme poklopem. Tento způsob zálivky lze s výhodou použít při pěstování rajských jablíček, která nesnášejí zálivku na list. EMIL MATEJA

Na prijemné posedenie v záhrade som potreboval slnečník. Keďže je veľmi drahý, rozhodol som sa, že si ho vyrobím. Podarilo sa mi zhotoviť konštrukčne veľmi jednoduchý slnečník s novým spôsobom roztvárania a s kĺbovým nastavovaním tieniacej časti do potrebnej polohy. Slnečník sa roztvára posúvaním plechového kotúča 1 po nosnej tyči 5; tým sa postupne narovnávajú spice 2 tak, že v krajnej

polohe dokonale vypnú poťah. Hlavnou výhodou tohto systému roztvárania v porovnaní s jestvujúcim dáždnikovým roztváraním je jednoduchosť. Výrobne zložitý mechanizmus otočných rozpier tu nahrádza kotúč. Keďže veľkosť slnečníka si musí každý určiť podľa svojich potrieb, nie sú na výkrese uvedené rozmery. Hlavnú nosnú tyč 5, resp. obidve jej polovice vyrobíme z tyčí na zavesenie

záclon. Do obidvoch koncov tyčí vsadíme dřevené klátiky 6 a zabezpečíme ich klincami. Tieto klátiky budú slúžiť jednak na priskrutkovanie pätice spíc 8, jednak na priskrutkovanie hlavíc kĺbov 9. Päticu spíc 8 vyrobíme z preglejky s hrúbkou 10 mm v tvare šesfhranu; v jeho rohoch vyrežeme zárezy na špicové rúrky a v strede vyrežeme otvor zodpovedajúci priemeru nosnej tyče 5. Po obvode pätice

lepené

21

ešte vyrežeme zárezy na drôt 10. Na horný povrch pätice prilepíme krúžok 13 z preglejky s hrúbkou 3 mm. Špicové rúrky 2 odrežeme z rúrky 0 6 X 1 v dĺžke rovnajúcej sa asi 1 /3 celkovej dĺžky spice. Na ich koncoch vyvŕtame otvor 0 3 mm a potom ich postupne vkladáme do zárezov pätice a súčasne prevliekame drôtom 10 (0 3 mm), ktorý je uložený v obvodovom záreze. Po navlečení všetkých rúrok 2 voľné konce drôtu stiahneme pevne viazacím drôtom alebo zaspájkujeme cínom. Do voľných koncov rúrok 2 zastrčíme spice 11 z drôtu 0 4 mm a zaspájkujeme ich cínom. Do koncov drôtu 11 musíme ešte predtým prevŕtať otvory 0 2 mm na pripevnenie poťahu. Kĺbové spojenie obidvoch nosných tyčí vyhotovíme pomocou dvoch hlavíc 9, ktoré môžeme jednoducho vyrobiť z drevených rukovätí na páky strojov. Hlavice na jednej strane zbrúsime do roviny. Do takejto rovnej plochy sústredne vypilujeme drážky na bezpečné zaistenie polohy nosnej tyče. Naprieč obidvoch hlavíc prevŕtame otvor 0 11 mm, ktorým prestrčíme sťahovaciu skrutku 15 (M 10) a zaistíme ju krídlovou maticou 16. Hlavice pripevníme na tyče pomocou

skrutiek 17 zapustených v klátikoch 6. Skrutky zabezpečíme v závitoch lepidlom Epoxy 1200. Dištančné puzdro 3 vyrobíme z krytu fľaštičky z rozprašovača tak, že doň vyrežeme otvor zodpovedajúci priemeru tyče. Na puzdro ešte prichytíme lanko 14, na ktoré priviažeme kolík 4 vyrobený z drôtu 0 3 mm. Nakoniec ešte zhotovíme kotúč 1 z plechu s hrúbkou 1 až 1,5 mm, v ktorého strede vyrežeme otvor s takým priemerom, aby sa ľahko posúval po nosnej tyči.

DRAHOMÍR DLABAL

TŘI ZPŮSOBY VÝROBY DĚLENÝCH SKRUŽÍ Sehnat hotové skruže pro stavbu studně je dost obtížné; ještě obtížnější a hlavně dražší je jejich doprava na místo stavby. Skruže si však můžeme vyrobit sami, a protože je vyrobíme dělené, nebude ani tak obtížná jejich doprava; rovněž manipulace při usazováni do výkopu studny bude snadnější. Uvádíme tři možné způsoby zhotovování dělených skruží. Jedna skruž se složí z pěti dílů. Jeden díl má výšku 50 cm, délku po vnějším obvodu 75 cm a tloušťku 8,8 cm. Hmotnost jednoho dílu skruže je asi 65 kg. Vnitřní průměr sestavené skruže je 102 cm, vnější průměr je 120 cm. Skruže můžeme vyztužit armovacími dráty, které vkládáme postupně do

22

leraz už môžeme na nosnú tyč navliecť dištančné puzdro 3 a plechový kotúč 1 a na horný koniec nasadiť päticu spíc. Cez krúžok 13 pripevníme päticu pomocou závrtky 17 do klátika 6. Do nosnej tyče musíme ešte vyvŕtať priečny otvor na kolík 4, ktorý zabezpečuje slnečník v roztvorenej polohe. Nakoniec ušijeme poťah 12. Vznikne zošitim šiestich látkových rovnoramenných trojuholníkov; dĺžka ramena zodpovedá dĺžke spíc.

formy při pěchování betonové směsi. Velmi nám usnadní další práci, jestliže na jednom konci prefabrikátů zapustíme hmoždinky 1 (obr. 1). Hotové díly můžeme potom při usazování do studny vzájemně spojovat pomocí vrutů a pásků oceli. Tyto spoje slouží jen jako pomocné, protože po sestavení drží skruž kruhový tvar samosvorností jednotlivých dílů, zasunutých do sebe systémem péro-drážka. Pro snazší manipulaci s prefabrikáty zapustíme vedle hmoždinek oka 2 z armovacího drátu 0 4—5 mm (obr. 2). Pod drátěným okem odstraníme betonovou směs tak, abychom do oka mohli zachytit hák. Hák nesmí přečnívat přes horní povrch prefabrikátu, jinak by vadil při sestavování další skruže. Díly skruží vybavené tě-

mito oky mohou na tyči opatřené dvěma háky pohodlně přenášet dva lidé a také spouštění dílů do studny je pohodlné a bezpečné. Vybavení prefabrikátů hmoždinkami a oky bychom neměli vynechat, ať už se rozhodneme pro kterýkoli způsob výroby, protože nám později ušetří hodně starostí a námahy. 1. ZPŮSOB VÝROBY Forma je společná pro zhotovení šesti dílů skruže. Forma je rozebíratelná, a jestliže si zhotovíme čtyři dna, pak tímto způsobem můžeme vyrobit během jednoho dne dvacetčtyři díly. Nejprve sestavíme z prken 2 cm tlustých základnu 5; zespodu ji zpevníme třemi svlaky. Na tuto základnu přibijeme jeden opěrný oblouk 3 a segmenty 7 (nejlépe z vodovzdorné překližky, ale postačí i z ohoblovaných prken) tak, aby mezi nimi vznikla mezera 2 mm široká pro vkládání plechů. Po obvodě základny 5 upevníme rám 4 z latí 4 X 4 cm (obr. 3). Tím máme zhotoveno kompletní dno, do něhož vkládáme nejprve boční díly 9 a potom přední a zadní díl 8. Tyto postranní díly sestavíme opět z prken 2 cm tlustých spojených na vnější straně vždy dvěma svlaky. Na horní část obvodových stěn nasadíme rám 34, který svaříme z úhelníků 25 X X25 mm. Na jeden z bočních dílů 9 upevníme klínové vložky 10 a 11 a na druhý vložky 12. Mezi tyto hranoly a segmenty 7 upevněné na základně 5 budeme zasunovat plechy 36 (tloušťky 1 mm, rozměry 50 X 75 cm), a to tak, že jako první zasuneme plech u opěrných oblouků 3, a potom postupně zasuneme plechy další (obr. 3, řez C—C). Aby první plech dodržel kruhový tvar, zasuneme mezi něj a přední díl formy ještě dva opěrné oblouky 3. Ze stejných důvodů zasuneme ještě mezi poslední plech a zadní díl formy dvě větší klínové vložky 6. Na horní okraje plechů 36 privaríme plechová nebo drátěná oka 35, abychom za ně mohli plechy snadno vytahovat. Tento typ formy je možné použít i k výrobě dlaždic a obrubníků, musíme ovšem upravit tvar dna a vložek na bočních dílech formy, kterou opatříme kováním (např. očka a háč
příčných prken 18 (3X10X70 cm), do jejichž středu upevníme pevný segment 14, vyřezaný z prkna 2 cm tlustého. Prkna klademe na urovnaný terén v takové vzdálenosti, aby mezi segmenty vznikla mezera 50 cm. Kolmou polohu segmentů 14 ještě zajistíme dřevěnými klíny (obr. 4, bokorys). Všechny spoje děláme hřebíky. Mezi pevné segmenty 14 upevníme latě 8 X 2 , dlouhé 50 cm a ty ještě zavětrujeme dvěma lištami (obr. 4, půdorys). Pomocí závěsů upevníme po celé délce formy ke spodní části příčných prken 18 okrajové uzavírací hranoly 17 průřezu 8 X 5 cm (obr. 4, řez D—D). Uzavírací hranoly 17 musíme upevnit šikmo tak, aby jejich sklon navazoval na pevný ramenát; musíme proto konce příčných prken 18 šikmo seříznout. Na okrajové uzavírací hranoly upevníme klínové lišty tvořící zámky na okrajích prefabrikátu. Na levou stranu upevníme klínové lišty stejného tvaru jako klínové lišty 11 u prvního způsobu, na pravou stranu upevníme klínové lišty složené ze dvou částí (doplňují lištu 11 do obdélníku). Klínové lišty budou dlouhé jen 50 cm a mezi nimi vynecháme vždy mezeru asi 2 cm pro vložení odnímatelného segmentu 13; vyřežeme ho z prkna 2 cm tlustého. Na obou koncích uzavíracích hranolů provrtáme otvory pro stahovací svorníky. Máme-li hotovou dřevěnou kostru, nasypeme mezi pole jednotlivých forem hlínu s pískem 16 a udusáme ji. Udusaná hlína by měla sahat asi 2 cm pod obrys pevných segmentů 14 (obr. 4, bokorys). Potom doplníme formu cementovou omítkou 19, kterou uhladíme zároveň s okrajem pevných segmentů. Po ztvrdnutí cementové omítky je forma dokončená. Při betonování podepřeme okrajové odklopné hranoly 17 několika dřevěnými klíny, aby se neprohýbaly. Upěchovanou betonovou směs 20 zarovnávame rovnou latí 2 1 , podle tvaru odnímatelných segmentů 13. 3. ZPŮSOB VÝROBY Forma je rozebíratelná a vyrobí se v ní jen jeden díl. Pro výrobu formy si nejprve připravíme 2,5 cm tlustá prkna 31 a 26, která nařízneme příčnými řezy asi do 2/3 tloušťky (na obr. 5 kresleno čárkovaně). Potom zhotovíme z páskové oceli 30 X X15 mm oblouky; vnitřní oblouky 23 ohneme podle poloměru 45 cm a vnější oblouky 27 podle poloměru 64,5 cm. Prkno 31 a oblouk 23 stáhneme šrouby a maticemi; a stejně tak prkno 26 s obloukem 27. K prknům

31 a 26 upevníme vruty svislé latě 25 průřezu 2 X 4 cm (obr. 5, řez E-E). K obloukům 23 upevníme šrouby výztuhy 22 z páskové oceli 30 X X15 mm. Na boční čela 32,24 z fošen 3 cm tlustých a 18 cm širokých upevníme klínové lišty, které formují zámky v okrajích prefabrikátů. Plech 33 ohneme do oblouku podle poloměru 51 cm a palech 29 podle poloměru 60 cm. Potom už můžeme formu sestavit — začínáme od středu oblouk ů — a zajistit západkami 30 vyrobenými také z páskové oceli 30 X X15 mm. POSTUP BETONOVÁNÍ Pro dílce je předepsán druh betonu B III. K přípravě betonové směsi používáme směs 45 % říčního písku o velikosti zrn 0—13 mm a 5 5 % kamenné drti s velikostí zrn 8 až 13 mm. Cement použijeme jakostní portlandský nebo struskoportlandský tř. 325, 400, popř. 475. Voda musí být čistá, bez škodlivých příměsi. Pro výrobu skruží je velmi důležitá konzistence (hustota) betonové směsi. Podle ní se řídi i dávkování složek. Při použiti cementu tř. 325 dávkujeme 1,15 m3 kameniva, 350 kg cementu a vody 1 23 I při zavlhlé nebo 157 I při měkké směsi. Cementu tř. 400 dáváme jen 310 kg, kameniva více — 1,18 m 3 , a vody stejně. Cementu tř. 475 můžeme dát jen 250 kg, kameniva opět více — 1,22 m 3 , a vody opět stejně. Tato množství jsou pro 1 nr1 hotového zdusaného betonu. Na jeho výrobu ovšem potřebujeme betonovou směs o kubatuře asi o 1/3 větší, z níž nakonec vyrobíme asi 32 díly skruže. Zatímco měkká směs se míchá snadněji, je při míchání zavlhlé směsi (obsahuje jen tolik vody, aby se dala v ruce hníst a v ruce zanechávala jen vlhkost) třeba velké pečlivosti. Směs musí mít stejnoměrnou hustotu a všechna zrna kameniva musí být obalena cementovou maltou. Míchání jedné dávky se nemá nikdy přerušovat. Ale i nadměrně dlouhé míchání směs znehodnocuje, protože směs se roztřiďuje na frakce. Volba hustoty betonové směsi se řídí podle toho, jaké máme zkušenosti s betonováním a jak rychle potřebujeme jednotlivé díly skruží vyrobit. Zavlhlá betonová směs se ve formě hůře zpracovává a vyžaduje opravdu přesné dávkování jednotlivých složek; umožňuje ovšem při opatrném zacházení výrobky ihned odformovat, takže výroba je velmi rychlá. Měkká betonová směs se lépe

23

24

25

zpracovává, ovšem výrobek můžeme zbavit formy až za 24 hodiny. Vždy před započetím betonování všechny díly formy, které přicházejí do styku s betonovou směsí, natřeme formovým olejem nebo naftou, abychom mohli snadno rozebírat formu a vyjmout díly. Na podklad z cementové malty pokládáme ze stejných důvodů olejový papír, příp. papír natřený naftou. Po vyjmutí výrobků musíme formu řádně očistit a znovu natřít olejem nebo naftou. Betonovou směs ukládáme do formy postupně a každou vrstvu důklad-

ně zdusáme pechem, který si vyrobíme ze dřeva (obr. 5). Použijeme-li prvního nebo třetího způsobu výroby (díly vyrábíme na stojato) můžeme výrobky odformovat buď hned (při zavlhlé směsi) nebo za 24 hodiny (při měkké směsi). Výrobky musí však zůstat na svém místě (na dně u prvního způsobu, proto je výhodné vyrobit si čtyři dna, nebo na urovnaném terénu u třetího způsobu). Teprve za pět dní je můžeme opatrné přenést na místo, kde je budeme na stojato uložené skladovat po dobu potřebnou pro zrání betonu. Výroba je

u těchto způsobů velmi rychlá, betonová směs se však hůře ukládá. U druhého způsobu se betonová směs ukládá lépe, ovšem výrobky musíme ponechat na svém místě tři dny a teprve pak je můžeme opatrně přenést a na stojato uložit. V teplém období musíme díly už druhého dne kropit vodou, aby hydratace cementu probíhala plynule. Do studny nesmíme díly zabudovat dříve, než za 28 dní, kdy beton dozrál a dosáhl potřebné pevnosti. Konstrukci JAROSLAVA HÁZY popsal JOSEF ŠŤASTNÝ

POMÔCKA NA ŠKÁROVANIE MURIVA Staval som si rodinný do/n. Po vyhotovení vonkajšej omietky ma čakala síce posledná, ale jedna z najnepríjemnejších úloh — vyškárovať 50 m2 sokla a priečelia domu obloženého spongilitom opracovaným na rozmer 1 0 X 1 5 cm. Vypĺňanie škár kamenného, tehlového, prípadne iného muriva cementovou kašou (škárovanie) je operácia mimoriadne náročná na čas a trpezlivosť každého pracovníka. Predovšetkým úkon, ktorým musíme malé časti cementovej hmoty preniesť z murárskej lyžice alebo iného náradia do škáry; vyhladenie škárovačkou už zväčša nerobí ťažkosti. Keďže som si chcel túto prácu uľahčiť a časovo skrátiť, začal som hľadať iný, vhodnejší pracovný postup. Môžem povedať, že som ho našiel.

VÝROBA ŠKÁROVAČKY

JiI

Z fľaše z plastu (používanej na destilovanú vodu s obsahom 1000 ml) a z časti detskej rakety na bedminton z plastu (dostať v hračkárstve za 13 Kčs/pár) som si vyrobil pomôcku na priame vytláčanie cementovej kaše do škár. Výroba škárovacej fľaše je veľmi jednoduchá. Z rakety 5 odrežeme časť dlhú 50 mm; tým získame koncovku 1. Keďže koncovka je v najužšom priereze plná, musíme do nej vyvŕtať špirálovým vrtákom 0 6 mm upnutým do elektrickej vŕtačky otvor. Vrták môžeme použiť aj ako „frézu" na vyvŕtanie otvorov 0 20 mm v uzávere 2 a otvoru 0 12 mm v zátke 3 fľaše. Na úspešnú aplikáciu nového postupu pri škárovaní bolo treba vyriešiť ešte jeden problém — rýchle plnenie fľaše cementovou kašou (zmes cementu, preosiateho štukového piesku

26

a vody), ktorá musí mať značnú hustotu, aby nevytekala a udržala sa po vytlačení aj v zvislých škárach (normálnym lievikom netečie). Podarilo sa mi to rovnako jednoduchým a dostupným spôsobom. Ako plniacu nádobu som použil fľašu z plastu od octu, z ktorej som odstrihol dno. Vonkajší priemer jej hrdla zodpovedá vnútornému priemeru hrdla fľaše od destilovanej vody. Možno ho do nej tesne zasunúť. Cementová kaša naliata do tohto „špeciálneho" lievika sa potom ľahko nasaje do fľaše na škárovanie. , * Pri škárovaní je takýto postup: Upravenú fľašu od octu tesne zasunieme do fľaše od destilovanej vody 4. Fľašu 4 stlačíme a fľašu od octu naplníme vopred pripavenou cementovou kašou. Uvoľnením fľaše 4 do nei kašu nasunieme a fľašu od octa odstránime. Potom zasunieme zátku 3 (má úlohu tesnenia), nasadíme koncovku 1 a pripevníme ju uzáverom 2. Stlačením fľaše 4 vytláčame do škár cementovú kašu v potrebnom množstve. Nakoniec cementovú výplň škár uhladíme bežným spôsobom škárovačkou. Spomínaným postupom možno škárovať akékoľvek obklady alebo murivo s minimálnou šírkou škáry 1 cm. Podľa zručnosti pracovníka sa dá docieliť trojnásobná až päťnásobná úspora času v porovnaní s doteraz bežne používaným spôsobom škárovania. Takisto spotreba cementovej kaše je menšia. Odpadnú straty, vzniknuté spadnutím časti prenášanej hmoty na zem a aj znečisťovanie obkladov alebo tehál v blízkosti škár je minimálne. V. S.

koníčky

NESENÝ PLUH

NA ORBU Malotraktor Oleško, návod na stavbu ktorého sme vydali v edícii našich plánikov, neutiahne pluh na orbu. Preto uverejňujeme úpravu traktorčeka na zabudovanie silnejšieho motora a návod na stavbu pluhu (obr. 1),ktorý sa dá použiť aj v spojení s inými dvojosovými traktormi. Nesený pluh na orbu v zostave s malotraktorom Oleško a so zariadením na zaťaženie prednej osi je na obr. 2. Pluh je určený na orbu tak zoraných plôch, ako aj zatrávnených plôch. Je obojstranný, překlopný a prispôsobený na pridŕžanie pri práci. Hĺbka orby a šírka záberu je nastaviteľná.

ÚPRAVA OLEŠKA Keďže motor (z motocykla ČZ 150 C) malotraktora Oleško nie je na orbu dostatočne silný, je predo-

Obr. 1. Zostava neseného pluhu na orbu 9

všetkým nevyhnutné nahradiť ho jednopákovým motorom JAWA 250. Najvhodnejšie je použiť motor zo starej invalidnej trojkolky, pretože pri nej výrobca (výrobné družstvo SOLNICE) zároveň dodával ventilátor. Ak sa nám nepodarí zaobstarať taký motor, musíme chladenie vyriešiť podobne, ako to bolo uvedené pri motore ČZ 150 (pozri plánik Malotraktor Oleško str. 23 výkres 24). Úprava nie je veľmi zložitá; vyplýva iba z toho že motor má väčšie rozmery. Je teda predovšetkým nevyhnutné nahradiť nosníky motora — predné 1.34 a zadné 1.35 (zakreslené na výkrese 7 plánika), upravenými nosníkmi 1.34Ú a 1.35Ú (obr. 3). Pretože motor je i vyšší, je potrebné upraviť v nádrži vybranie, ktorého tvar je uvedený na obr. 3. VÝROBA PLUHU • Stavbu pluhu začneme výrobou orbových plechov 10 a 11 (obr. 4), lebo to je najzložitejšia práca. NajvýHlavné technické údaje: šírka orby (brázdy) do 150 hĺbka orby do 140 stredná najvýhodnejšia hĺbka 100 — 120 celková dĺžka pluhu 885 celková výška pluhu 800

mm mm mm mm mm

27

Rozpis materiálu

28

hodnejšie je zohnať staršie orbové plechy z vyradených pluhov. Ak ich nezoženieme, potom je najlepšie zveriť túto prácu zručnému kováčovi. Ak sa pustíme do práce sami, pripravíme si vopred šablóny podľa kriviek C až F a podľa nich stále kontrolujeme v jednotlivých rezoch tvar plechov. Podobne ako orbové plechy ohneme aj pravú a ľavú pätku 1.4 a 1.8 a tvar opäť kontrolujeme podľa vopred zhotovenej šablóny (obr. 5). Na ľahšie ohýbanie je lepšie v chlopniach vopred vyrezať odľahčenie. Nakoniec tvar pätiek prispôsobíme orbovým plechom. Potom vyrobíme držiak orbových plechov 1 (obr. 6). Do nosného uholníka 1.2.1 nastavíme súosovo pomocou tyče 0 35 obidve puzdra 1.2.2 a privaríme ich. Na uholníky ďalej privaríme vodidla 1.2.3 a 1.2.5 vrátane matíc 1.2.4, prevŕtame otvor a vyrežeme závit M10. Na tento zvarený uholník nastavíme vopred pripravenú opierku 1.1 do uhlopriečnej polohy, zvaríme a privaríme aj obidve stojiny 1.3 do uhla 90°. Na ne nakoniec nastavíme a zvŕtame vopred ohnutú ľavú a pravú pätku 1.4 a 1.8 a obidva plazy 1.5 s privarenými trecími plechmi 1.6 a 1.7 a zoskrutkujeme. Rozdeľovacie nože 2 a 9 je najlepšie celé ukuť zo starého automobilového pera podobných rozmerov; inak ich ohneme za tepla, dohotovíme podľa obr. 9 a nabrúsime ostrie. Nakoniec vyskúšame, či sa dajú nasunúť do vodidiel držiaka 1. Uhlový nastaviteľný záves 3 vyrobíme podľa obr. 7. Najskôr opracujeme jednotlivé dielce základného zvarenca. Do bočníc 3.1 vyvŕtame otvory

Obr. 2. Celková zostava pluhu s malotraktorom Oleško s hlavnými montážnymi kótami

29

0 20 mm a obidve bočnice nasadíme na osadenie čapu 3.9. Potom zostavíme s ostatnými dielcami zvarenca na vnútorný rozmer 48,5 mm a postupne, celé zvaríme mimo čapu 3.9; ten sa musí v bočniciach voľne otáčať. Po zvarení vyvŕtame otvor 0 12,2 mm súosovo v obidvoch bočniciach.

Potom zhotovíme ostatné dielce a zostavíme ich vrátane podložiek. Označíme a vyvŕtame otvory a nasadíme závlačky na zabezpečenie axiálnej polohy skrutky. Sklopný záves 4 zhotovíme podľa obr. 8. Opracujeme puzdro 4.2.2 a stojinu 4.2.1 (otvory zatiaľ nevŕta-

Potom narysujeme a vŕtame spoločne horný otvor 0 10,5; nasadíme skrutku a zvŕtame dolný otvor 0 10,5 na rozstupe 70 mm. Potom prekopírujeme tento otvor iba do vnútorného telesa 4.2; dvakrát po 17°. Vreteno so segmentom 5 vyrobíme podľa obr. 8. Najskôr vysústružíme

1.35.U

me), nastavíme a zvaríme. Podľa tohto zvarenca nastavíme vidlicu 4.1.2 a 4.1.3 a zvaríme tak, aby bola zabezpečená vôľa medzi zvarencami 4.1 a 4.2. Ďalej privaríme puzdro 4.1.1.

vreteno 5.1 a čap 5.3; nastavíme ich a zvaríme. Na druhý koniec vretena zavaríme čap 8.7. Potom narysujeme, vyrežeme a vypilujeme segment 5.2. Zvarené vreteno nasadíme do puzdier

Obr. 3. Úpravy malotraktora Oleško

30

Obr. 4. Orbový plech — výrobný výkres s kótami kriviek na tvarovanie plechov

31

1.8

Obr. 5. Prichytávacie pätky orbového plechu

32

ZRKADLOVÝ OBRAZ

Obr. 6. Zostava držiakotf na orbové plechy

33

34

Obr. 8. Ovládací sklopný záves

35

Obr. 9. Rozdeľovači nôž a držiak pluhu

8.3

8.1

12112

9'ZRKADLOVÝ OBRAZ POZ.2

REZ A-A 36

ZAVES TRAKTORA OLEŠKO

Obr. 10. Překlopný záves na obojstrannú orbu

37

Obr. 11. Detaily překlopného závesu a adaptér na nadmerný záber

38

Rozpis materiálu podzostavy nosného uholníka 1.2; nasadíme segment 5.2 tak, aby sa obidva dielce dali otáčať a zvaríme. Zabezpečovaciu páku 6 zhotovíme podľa obr. 9. Jednotlivé dielce narežeme, nastavíme, zvaríme, rukoväť ohrejeme a ohneme. Potom nasadíme do opierky 1.1 a zvŕtame otvor 0 10,5 tak, aby západka 6.4 zaskakovala do výrezov segmentu. Jednotlivé dielce držadla 8 narežeme, nastavíme a postupne zvaríme podľa obr. 9. V spodnej časti narysujeme a vyvrtáme tri otvory 0 10,5 mm. Na konce vodidiel 8.1 narazíme drevené rukoväti 8.8 a prípadne ich zabezpečíme kolíkom. Hotové držadlo nasadíme spodným otvorom na čap vretena 8.7 ; pritiahneme, segment zabezpečíme západkou zabezpečovacej páky, držadlo vyrovnáme a prekopírujeme otvory. Otvory vyvrtáme a vyrežeme 2XM10 do segmentu a držadlá so segmentom zoskrutkujeme. Tým máme väčšinu dielcov pluhu vyrobenú a môžeme ho zmontovať podľa výkresu zostavy (obr. 1 a 2). Nakoniec vyrobíme překlopný nastaviteľný záves 12 na obojstrannú orbu podľa obr. 10. Najskôr narežeme a opracujeme jednotlivé dielce vidlice závesu 12.1, nastavíme ich a zvaríme. Po zvarení narysujeme a vyvrtáme otvory 0 20,5 - najlepšie podľa závesu 4. Potom pripravíme jednotlivé dielce otočného ramena 12.2; dielce nastavíme a postupne zvaríme. Po zvarení narysujeme a vyvrtáme otvory 0 20,5 a 0 14,5 a vyfrézujeme drážku so šírkou 16,5 mm. Pokračujeme výrobou podperného uholníka 12.5 (obr. 11). Na uholník 12.5.1 nastavíme opierku 12.5.2 na vnútorný rozmer 25 mm a privaríme. Pripravíme si puzdro 12.5.4 a výstuhy 12.5.3, ale zatiaľ ich nezvárame! Ohneme horné a dolné držiaky 12.9 a 12.10 a nastavíme na rám malotraktora Oleško; vyvrtáme doň štyri otvory 0 10,5 mm a priskrutkujeme. Nasadíme vodiace stĺpiky 12.8 s navlečenými puzdrami 12.5.4 a starostlivo ich vyrovnáme, aby boli presne rovnobežné. Potom stĺpiky privaríme na držiaky. Na takto pripravený záves nastavíme uholník 12.5 a opatrne nastehujeme s puzdrami a výstuhami. Znovu prekontrolujeme, či možno uholník po stĺpikoch posúvať po celej dĺžke, a potom zvaríme. Všetky zvary a celú konštrukciu dôkladne očistíme oceľovou kefou a hrubé zvary obrúsime. Potom konštrukciu natrieme základnou farbou PRIMER, po úplnom zaschnutí nastrieka-

39

hustíme. Tlakom pneumatík drží obruč pevne na kolesách a hladko prenesie zvýšený ťah.

me dvakrát striekacím nitrotmelom a prebrúsime šmirglovým papierom určeným na prácu pod vodou. Konečnú úpravu urobíme nastriekaním nitrocelulózovou farbou C 2001. Na orbu je nevyhnutné, aby zadné hnacie kolesá mali väčší záber; preto musime zhotoviť nový adaptér na nadmerný záber, lebo adaptér uverejnený v plániku Príslušenstvo II k malotraktoru Oleško na orbu nevyhovuje.

Adaptér 13 vyrobíme podľa obr. 1 1 . Najskôr zakružíme obruče 13.1 na vnútorný- priemer 410 mm, konce obručí vyvŕtame a ohneme na zoskrutkovanie. Uholníky 13.2 nastriháme a ohneme, rozdelíme rovnomerne po obvode a postupne zvaríme. Obruče na kolesá pripevňujeme pri vypustených pneumatikách; po nasadení obruče stiahneme pomocou skrutiek. Až potom pneumatiky na-

Na spoločné výlety za zdravím urobil som si zo skladacieho bicykla skladací tandem. Funkcia pôvodného bicykla nie je nijako narušená. Ak sa rozhodneme isf vo dvojici, za

40

PRÁCA S PLUHOM Najskôr nastavíme potrebnú hĺbku orby, a to jednak pomocou uhlového závfesu 3, ktorý umožňuje přestavováním pomocou ovládacej skrutky 3.10 naklápať vzájomne os pluhu vzhľadom na os závesu, a jednak pomocou uholníkovej kulisy 12.5, ktorej posúvaním po vodiacich stĺpikoch pluh zdvíhame alebo znižujeme. Šírku záberu nastavíme pomocou posuvného ramena 12.2. Rozdeľovacie nože používame len pri orbe zatrávnených alebo veľmi utáhnutých plôch; pri orbe už zoraných plôch nože 2 a 9 demontujeme. Orať môžeme len z jednej strany, to značí, že pri pohybe späť ideme naprázdno. Tento spôsob volíme pri menších plochách, kde otáčanie robí ťažkosti. V tom prípade nie je potrebné vyrábať překlopný záves, ale stačí vyrobiť len jednoduchý záves. Pri obojstrannej orbe preklopíme pri orbe späť plech pluhu a súčasne presunieme záves do zrkadlovej polohy a zabezpečíme svorníkom 12.3. Konštrukciu JOZEFA FERKLA opísal JIŘÍ ŠRÁMEK

dve minúty pridám k pôvodnému bicyklu ďalší diel. Po rozložení sa aj tandem vojde do batožinového priestoru osobného automobilu. POSTUP PRÁCE Podľa rozpisu materiálu si zaobstaráme súčiastky a materiál. Najdrahšie je sedlo, kormidlo, pedále a kompletný šliapací stred. Tieto súčiastky musia byť zhodné s pôvodnými súčiastkami namontovanými na skladacom bicykli. Najskôr zhotovíme obidve zámky 1 a 2. Prednú zámku 1 vyrobíme z plechu s hrúbkou 5 mm; plech ohneme podľa obr. 1, vyvŕtame otvory 0 8, ofrézujeme drážku a opiluje-

41

ZADNÝ ŠLIAP STRED

1Q9-:

me ju na vyžadovaný tvar. Zámku vyskúšame na kostre skladacieho bicykla. Zadnú zámku 2 zvaríme z troch častí. Po zvarení zvary opilujeme, vyskúšame s protikusom a ohneme jazýček zámky. Spájacie súčiastky 13, 14, 15a 16 buď kúpime hotové ako náhradné súčiastky, alebo ich môžeme vyrobiť podľa obr. 2. Ak budeme spájacie súčiastky vyrábať, musíme ich povrchovo upraviť, např. pokadmiovaním. Rúrku so závitmi 3 získame vyřezáním zo starej kostry bicykla. Na jednom konci sedlovej rúrky

42

-^i

430

4 vybrúsime rádius zhodný s priemerom rúrky 3 a obidve rúrky na seba zvaríme (det. B na obr. 1). Na druhom konci rúrky 4 vyrežeme drážku so šírkou 2 mm a s dĺžkou 30 mm a privaríme objímku 8 {det. A. na obr. 1). Musíme pritom dať pozor na správnu polohu rúrky so závitmi 3; preto je vhodné do rúrky 3 naskrutkovať ložiská šliapacieho stredu a polohu porovnať s bicyklom. Potom privaríme na sedlovú rúrku 4 pod uhlom 80* prednú a zadnú rúrku 5 a 6, na ktorých sme si vopred vybrúsili rádius R 40. Pri tejto práci je

dôležité dbať na to, aby osi obidvoch rúrok 5 a .6 boli rovnobežné a zároveň kolmé na os príchytky 7. Teraz si na rozložený skladací bicykel pripevníme pomocou spájacích súčiastok 13, 14, 15 a 16 obidve zámky I a 2 a všetky tri kostry poukladáme na rovnú dosku tak, aby sedlové rúrky 4 spolu s kormidlom boli rovnobežné a šliapacie stredy 3 boli asi 2 až 3 cm nad spojnicou stredu predného a zadného kolesa. Až po veľmi starostlivom vyrovnaní môžeme obidve zámky 1 a 2 pribodovať po obidvoch stranách na rúrky 5 a 6. Znova skontrolujeme rovnobežnosť, a ak je všetko v poriadku, zámky privaríme, zvary opilujeme a začistíme. Na sedlovú rúrku 9 privaríme podľa obr. 1 rúrky 10 a 1 1 ; ich vnútorný priemer musí zodpovedať priemeru rúrky na kormidle. Po zvarení zvary opilujeme, a môžeme už priskrutkovať kormidlo pomocou skrutky a kužeľovej matice. Na ozubený tanier s kľukou 19 privaríme ďalší tanier 20 (obr. 2) zo starého ozubeného taniera, na ktorom vyrežeme stredné prvky. Potom už na kostru tandemu môžeme namontovať obidva šliapacie stredy s ozubenými taniermi, a to tak, že tanier so zdvojeným ozubením pripevníme dozadu a tanier s jedným ozubením dopredu. Obidva potom opášeme článkovou reťazou 24. Na skrutku 23 navlečieme puzdro 7.1 príchytky, potom puzdro 7.1 s navarenou rozpernou tyčou a naskrutkujeme puzdro 7.2. Obidve krajné puzdra 7.1 a 7.2 potom privaríme zospodu na rúrku 3 tak, aby rozperná tyč 12 bola v osi kostry a mohla sa otáčať na skrutke 23. Na rozpernú tyč naskrutkujeme maticu 25, navlečieme dve podložky 26 a naskrutkujeme druhú maticu 25. Na zadný šliapací stred privaríme dva uholníčky 18 vo vzdialenosti I1 mm od seba tak, aby boli mierne sklonené k zadnému kolesu. Potom zasunieme do drážky vytvorenej príchytky 18 rozpernú tyč 12 a otáčaním matíc 25 napneme reťaz medzi obidvoma taniermi (max. 15 mm). Na rúrku 4 ešte privaríme držiak krytu 17. Kryt 21 ohneme z 1 mm plechu a pripevníme na jestvujúci kryt pomocou skrutiek 27 a krídlových matíc 28. Celý kryt

priskrutkujeme skusmo na bicykel a prípadne ho ešte upravíme. Nakoniec kostru celého bicykla obrúsime a nastriekame rovnakou farbou vrátane krytu a reťaze. Potom už zostáva iba tandem vyskúšať na prvej jazde. Ak si zhotovíme ešte vozík podľa USS č. 30, môžeme bez obáv ísť aj na dovolenku. MIROSLAV ČERMÁK

Fotoblesk Midi—2 je pomerne obľúbený doplnok vybavenia bežného fotoamatéra. Je dobré ho mať aj v tom prípade, keď vlastníme výbojkový blesk napájaný zo siete alebo z vstavanej batérie. Medzi jeho nesporné výhody patrí malá hmotnosť, malá veľkosť a pri použití väčšieho typu zábleskových žiaroviek aj podstatne väčšie smerné číslo ako pri väčšine výbojkových fotobleskov. Nevýhodou je však zasa jeho pomerne malá prevádzková spoľahlivosť. Tento nedostatok sa v praxi prejavuje tak, že pri exponovaní snímky sa nie vždy zapáli aj záblesková žiarovka. Tým sa zničí jedno alebo viac políčok filmu pri opakovaní toho istého záberu. Pritom sa záblesková žiarovka, fotoblesk aj fotoaparát zdajú byť v poriadku.

Prevažná väčšina výrobcov zábleskových žiaroviek udáva zápalné napätie žiaroviek v rozsahu 3 až 30 V. Vo fotoblesku Midi—2 sú dva ceruzkové články 1,5 V čiže celkove 3 V. Z toho vyplýva, že fotoblesk Midi—2 môže správne pracovať len pri takmer ideálnych podmienkach: nový fotoaparát (nové a čisté synchronizačné kontakty — minimálny prechodový odpor), nové

ceruzkové články (napätie 1,5 V alebo väčšie na jeden článok), čisté a dôkladné spojenie synchronizačnej zástrčky a zásuvky (malý prechodový odpor) a pod. Len vtedy dosiahne napätie na zábleskovej žiarovke pri explózii hodnotu aspoň 3 V, teda minimálne napätie, ktoré stanovuje výrobca žiaroviek. Keďže v praxi sú tieto ideálne podmienky málokedy

splnené, stáva sa, že fotoblesk Midi 2 nepracuje spoľahlivo. Tento nedostatok som odstránil zvýšením zápalného napätia na 9 V a zmenou jeho elektrického zapojenia. Zápalné napätie 9 V vyhovuje pre všetky typy zábleskových žiaroviek. Aby som potlačil vplyv zvyšovania vnútorného odporu batérie pri jej starnutí na správnu činnosť fotoblesku, použil som na zapaľovanie zábleskových žiaroviek náboj kondenzátora. Tým sa zabezpečia trvale po celý čas životnosti batérie konštantné pod-

43

mienky zapaľovania zábleskovej žiarovky. V praxi to značí, že batéria aj pri častom používaní vydrží 1 až 2 roky. S výhodou možno použiť aj preležané (nie však vybité) batérie, ktoré sa např. už v rádioprijímači nedajú použiť. Aj preležaná batéria má totiž napätie 9 V, ale pre svoj veľký vnútorný odpor nie je schopná dodávať do spotrebiča väčší prúd. Pri danom zapojení sa batériou nabíja zapaľovači kondenzátor. Nabitie kondenzátora pri starej batérii trvá síce dlhšie, ale tento čas je vždy kratší ako príprava objektu pred fotografovaním. Pri expozícii je na kondenzátore napätie 9 V. Princíp činnosti vyplýva z priložených schém zapojenia. Pôvodné zaPOVODNE

ZAPOJENIE

synchronizačná zástrčka

44

pojenie pracuje tak, že prúd z batérie sa v okamihu expozície prevedie cez synchronizačnú zástrčku fotoblesku, synchronizačnú zásuvku na fotoaparáte a synchronizačný kontakt vo fotoaparáte, ktorý je napojený na túto zásuvku, na zábleskovú žiarovku. Pretekajúcim prúdom s napätím 3 V sa zapáli náplň žiarovky, a expozícia je hotová. Nové zapojenie je čiastočne odlišné. V prvej fáze sa napätím batérie nabíja zapaľovači kondenzátor. Prúd preteká cez obmedzovací odpor a zábleskovú žiarovku do kondenzátora. Veľkosť nabíjacieho prúdu je obmedzená na hodnotu, ktorou sa v nijakom prípade nemôže zapáliť záblesková žiarovka. Nabitý kondenzáDRŽIAK

BATÉRIE

tor sa v druhej fáze, teda pri expozícii, vybije do zábleskovej žiarovky, a tým zapáli jej náplň. Pre prvú fázu, t. j. nabíjanie kondenzátora, tvorí žiarovka určitý druh vypínača, čo značí, že kondenzátor sa nabije len pri vložení zábleskovej žiarovky do fotoblesku. Tým sa napájacia batéria zapojí na odber len veľmi krátky čas. Keďže súčasne je aj prúdový odber z batérie veľmi malý, asi 10 až 1 m A, jej čas životnosti sa podstatne predĺži. Mechanická úprava fotoblesku je zrejmá z priložených fotografií. Musíme zhotoviť držiak batérie podľa výkresu a prinitovaf ho za zadnú stranu fotoblesku. Batériu elektricky pripojíme pomocou konektora, ktorý alebo kúpime (občas ho dostať), alebo vyrobíme z vyradenej batérie.. Vyrobíme ho tak, že na kontaktnú platňu prispájkujeme plochý alebo okrúhly dvojvodič. Okolo kontaktnej platne zhotovíme z papierovej lepiacej pásky formu, do ktorej nalejeme dentacryl. Po vytvrdení lepiacu pásku odstránime a konektor obrúsime a prestriekame farbou. Elektrické zapojenie a umiestnenie súčiastok je zobrazené na fotografii a na schéme. Musíme dodržať polaritu kondenzátora a batérie pri ich vzájomnom prepojení. Batéria má oznaPoužitý matéria): Nová doštičková batéria typ 51 D/9 V Vyradená doštičková batéria typ 51 D/9 V Pocínovaný plech 0,3X43X64 mm Hliníkový nit 2X2 (4 ks) Kondenzátor TE 981 2G (1 ks) Odpor TR 144 820(1 ks) Vodič Y 0,5 mm2 (0,05 m) Vodič UFU 0,5 mm2 alebo podobný (0.1 m) Gumová priechodka 0 5/3X1 (1 ks)

čený + pól a na kondenzátore je + pól na vývode pri prelise. Použitý kondenzátor je určený na prevádzkové napätie 6 V, čo je sice malé napätie vzhľadom na napätie batérie 9 V, ale výrobca povoľuje krátkotrvajúce napäťové preťaženie týchto kondenzátorov na 1,5 Un čiže 9 V. Aby som si to overil, odskúšal som niekoľko kondenzátorov napätím 2 Un čiže 12 V. Ani pri jednom z nich po viac hodinovej prevádzke (asi 8 h) po opätovnom meraní neboli zistené zmeny pôvodných vlastností. Zdôrazňujem to

Při používání blesku MIDI se mi často stalo, že záblesková žárovka neměla kontakt, a tak při exponování nedošlo k jejímu odpálení se zřejmým následkem — znehodnocením snímku. Nejdříve jsem přihýbal kontaktní piíšky, to však mělo za následek, že při nasazování žárovky se kontaktní drátky utrhly, a žárovka se pak nedala použít. To mne vedlo ke zkonstruování miniaturního a jednoduchého obvodu, kterým se zkouši kontakt zábleskové žárovky a indikuje kontrolkou. Schéma zapojení samotné zkoušečky je na obr. 1. Odpor R sníží proud báze tranzistoru T na 0,3 mA, který protéká zábleskovou žárovkou Z, a otevře tranzistor, který rozsvítí kontrolku K. Jestliže žárovka nemá kontakt, bází proud neprotéká a kontrolka nesvítí. Elektronický obvod zkoušečky je na zdroj připojen stále, jeho odběr je mimo měření téměř zanedbatelný. Schéma blesku se zkoušečkou je na obr. 2, kde X označuje synchronní kontakt blesku s fotopřístrojem; tlačítkem TI se připojuje zkoušečka k zábleskové žárovce (při expozici je zkoušečka odpojena). Tranzistor T jsem použil typu GS 507; v zapojeni jsou však překročeny jeho mezní proudové charakteristiky, takže vhodnější by byl typ GC 500 — GC

preto, lebo na tento druh zapaľovania zábleskových žiaroviek je vhodné použiť čo možno najväčšiu kapacitu kondenzátora. Iný typ kondenzátora 2G na napätie 9 V a vyše na maloobchodnom trhu nedostať. Je síce možné zapojiť viacej kondenzátorov s menšou kapacitou, např. 1 G/10 V, paralelne, ale vznikajú pritom mechanické ťažkosti. Na overenie správnej činnosti fotoblesku spolu s fotoaparátom je ešte vhodné zhotoviť si prípravok, ktorým sa dá zariadenie kedykoľvek preskú-

502 nebo křemíkový tranzistor KF 506 — KF 508. Odpor R je TR 112 — 8k2, jako kontrolky K použijeme žárovky do svítilen (2,5 V/0,2 A) bez kovové objímky — na vývody žárovky připájíme prodlužovací kábliky. Mechanická konstrukce je na obr. 3. Tranzistor 3 zasuneme mezi první baterii 1 a stěnu zrcadla. Kontrolku 4 umístíme mezi druhou baterii 2 a přední stěnu krabičky blesku, do které vyvrtáme otvor 0 7 mm tak, aby na kontrolku bylo vidět. Tranzistor 3 i kontrolka 4 drží v blesku jen za své vývody. Tlačítko 8 umístíme na zadní odnímatelnou stěnu blesku; vyrobíme ho z pouzdra ze starého tranzistoru řady NU, které má potřebný záhyb

Obr. 1

Obr. 2

šať bez toho, žeby sme pritom ničili pomerne drahé zábleskové žiarovky. Takým prípravkom je v podstate vhodne upravená žiarovka do vreckových lampášov 2,5 V/0,2 A. Celá úprava spočíva v tom, že zhotovíme novú päticu — nadstavec, prostredníctvom ktorého môžeme žiarovku zasúvať do fotoblesku ako bežnú zábleskovú žiarovku. Pri exponovaní, ak je zariadenie v poriadku, sa žiarovka nakrátko rozsvieti. Skúšku môžeme kedykoľvek opakovať. LUBOMÍR SKÝVA (falc) proti vypadnutí. Kontakt 7 zhotovíme z proužku ocelového plechu tloušťky 0,3 mm a šířky 10 mm. Přišroubujeme ho k zadní stěně tak, aby byl stlačován tlačítkem 8 k druhému kontaktu 6. Kontakt 6 vystřihneme z konzervového plechu a ohneme podle zadní stěny zrcadla, na níž je přidržován oběma tužkovými bateriemi 1 a 2. Výška od spodní stěny (poloha) je dána délkou odporu 5. Při práci musíme postupovat opatrně, abychom neopatrnou manipulaci s nástroji nepoškodili odraznou směrovací plochu. Případné otisky prstů ze zrcadla odstraníme kouskem vaty namočeným v lihu; nikdy ne suchým hadříkem, protože by ho mohl poškrábat. Při práci s přístrojem je třeba dbát na správné polování tužkových baterií, které odpovídá nákresu výrobce. Po připevnění blesku na fotografický přístroj a nasunuti zábleskové žárovky zmáčkneme tlačítko. V případě,- že kontrolka svití, můžeme exponovat snímek. Jestliže kontrolka nesvítí, pohneme zábleskovou žárovkou, aby se spojil kontakt a kontrolka svítila. Kontakt zkoušíme těsně před expozici a jen zcela krátce (1 až 2 s), aby se zbytečně nevybíjely tužkové baterie (kontrolka má odběr asi 100 mA). Toto malé a jednoduché elektronické zařízeni podstatně zvýši spolehlivost blesku. TIBOR KOVALSKÝ

Obr. 3

45

auto moto

Před několika lety jsem si zhotovil stírače světlometů pro svůj vůz Skoda 100. Návod na jejich výrobu byl otištěn i ve sborníku USS č. 24/1977. Získané zkušenosti z výroby i dlouhodobého provozu jsem použil při konstrukci a výrobě stíračů pro vozy Škoda 105 a 120. Snažil jsem se přitom, aby zásahy do karosérie (vrtání otvorů) byly minimální, aby všechny díly byly snadno demontovatelné a aby chod stíračů byl spolehlivý. POPIS STÍRAČŮ Levý i pravý stírač má k pohonu samostatný motorek běžného oválneho typu s kývavým pohybem hřídele upraveným na rotační pohyb. Vhodný je motorek PAL 12 V/1,8 A nebo vyřazené motorky z různých zemědělských strojů — DDR 12 V/0,8 A s permanentním statorovým magnetem. Tento typ je výhodnejší pro jednodušší změnu otáček. Díky samostatným pohonům mají stírací raménka dostatečný výkon i při stíráni sněhové kaše a podobně. Počet kmitů stíracího raménka je 45/mh-r1 ± 10%. Po vypnutí ovládacího spínače dojdou raménka samočinně do zasunuté polohy. Stíraná plocha světlometu je 85 %. Ostřikovač je použit původní, elektrický, s vřazeným dvoucestným elektromagnetickým ventilem do výtlačné

46

strany čerpadla. Pro každý světlomet je v horní části osazena tryska ostřikovače. Chod stíračů se ovládá spínačem při zapnutém vnějším osvětlení (parkovací, klopená nebo dálková světla), s optickou signalizací. Ostřik se ovládá dvoupólovým tlačítkem při zapnutém zapalování. Při demontáži světlometu, například při výměně žárovek apod., je nutné stírače uvést ze zatažené polohy na středy skel. Po demontáži černého rámku a vyvlečení přítlačné pružiny celý stírač vyklopíme o 90° směrem k chladiči. Celkový pohled na sestavený stírač ve vysunuté poloze je na obr. 1. POSTUP PRÁCE Nejprve si opatříme dva vhodné motorky, stírací raménka, plechy 1,5 a 2 mm tlusté, kruhovou ocel, trubičky, vodič apod. Stírače Nejprve si podle obr. 2 a 3 zhotovíme potřebné díly z plechu. Ohyby jsou vyznačeny pro levou stranu (u volantu). Do výkyvného ramene 1 uděláme drážky frézou, nebo je odvrtáme vrtákem o několik desetin slabším, než je drážka. Důležité je přesné rozměření a označení důlčíkem. Ostrým sekáčkem vysekneme zbytek materiálu a dopilujeme pilníkem. Drážky musí

být rovné s hladkými stěnami a po celé délce stejně široké, aby byl zajištěn plynulý chod celého mechanismu s minimálními vůlemi. Vodicí pouzdro 5 vyrobíme z trubky 0 10 mm s tloušťkou stěny asi 1 mm; já jsem použil trubičku ze starého závěsného svítidla. Drážku vyfrézujeme, nebo vyřízneme pilkou na kov. Po upnutí do svěráku a označení podélnou ryskou vedeme řez asi 0,5 mm vpravo od rysky tak, aby pila svírala s trubkou co nejmenší úhel, poněvadž řez je poměrně dlouhý. Totéž provedeme od rysky vlevo. Vznikne nám podélný řez o šířce 3 mm. Pilníčkem vyhladíme stěny drážky na šíři 3,1 mm, aby čep 2 0 3 mm volně procházel po celé délce. Na vodící pouzdro 5 pak připájíme sešroubované závěsy 6 a 7, očko 8 a plech 9. Při této práci musíme dbát na to, aby čep 2 táhla 3 byl kolmý k závěsu 7 a plechu 9 a k stíracímu ramínku. Táhlo 3 zhotovíme z hlazené oceli 0 6 až 7 mm nebo — což je výhodnější vzhledem ke korozi — z přeleštěné nerezové elektrody 0 6,2 mm. Do táhla vypilujeme zářez na šířku raménka 4, které sestavíme z vhodného staršího stíracího raménka. Raménko vsadíme do výřezu táhla a utáhneme ve svěráku tak, aby vrták 0 2,3 až 2,5 mm provrtal táhlo kolmo

k raménku (nejlépe ve stojanové vrtačce). Zároveň vyvrtáme i otvor pro čep 2. Tak nejlépe zajistíme, aby otvory byly kolmé k raménku, což je nutné. Další prací je úprava motorku. Nejprve musíme vyzkoušet, zda bude vyhovovat svými rozměry; bude uložen pod nosným plechem 19 svítidla. Přesně nad střed posledního převodu převodovky vyvrtáme do krycího plechu motorku otvor, do kterého vpájíme odříznutou a zkrácenou trubičku pouzdra hřídele 23. K zpevnění místa spoje použijeme matici 22. Z horní části pouzdra 23 vytlačíme ložisko a přeřízneme je na dvě poloviny. Horní polovinu ložiska vlisujeme nazpět a druhou polovinu vlisujeme do spodní části pouzdra 23. Dosáhneme tím dobrého vedení hřídele v pouzdře. Na spodním konci hřídele je načepován excentr, který upravíme na vidlici, kterou bude unášet excentricky nalisovaný čep na posledním převodu. Pro ulehčení opracování vidlice je dobře excentr předem vyžíhat. Rotační pohyb posledního převodu se bude přenášet přes čep na vidlici a hřídel. Dále na hřídel vyřežeme závit M6, našroubujeme matici a kotouč 24 s vačkou 25. Po sesazení musí mít motorek lehký a plynulý chod. K motorku připojíme dva kousky vodiče, které později připájíme zvenčí. Motorek přišroubujeme na plech 21 a ten pak šrouby M4 na demontovaný nosný plech světlometu 19. Do nosného plechu je vhodnější vyřezat závity M4 pro usnadnění demontáže. V této fázi upevníme na nosný plech i díl 27, sloužící k zmenšení namáhání závěsu 6, 7 na boční výchylky. Dále vyvrtáme otvor 0 3 mm a navlečeme očko 18 pro pružinu 20. Pružina vytváří tažnou sílu, která se přenáší přes vodící pouzdro 5 na táhlo 3 a raménko 4 se stírací pryží. Tlak pružiny 20 musí být takový, aby během celého cyklu doléhala stírací pryž celou plochou na sklo světlometu. Pak již může-

me nosný plech 19 upevnit zpět na své místo. Z výprodeje elektrosoučástek získáme vhodný mikrospínač 16 (např. typu B 613 o rozměrech 1 3 X 1 5 X X32 mm apod.), upevníme ho na držák 17 a držák upevníme pod šroub M6 nosného plechu 19. Šroubem M8 sloužícím k upevnění chladiče přitáhneme i držák 26. V místě upevnění výkyvného ramene 1 vyšroubujeme původní šroub M6 a nahradíme ho šroubem 10, který upravíme. Delší šroub M6 zeslabíme na soustruhu na 0 5 mm (nebo pomocí elektrické vrtačky a pilníku) a na konci vyřežeme závit M4. Na šroub navlékneme podložku 11 0 6 mm, šroub provlékneme plechem karosérie 12, navlékneme další podložku 11 a zajistíme maticí 13. Pak navlékneme podložku 14 0 5 mm, výkyvné rameno 1, opět podložku 14 a celé zajistíme dvěma maticemi 15 proti uvolnění (viz det. na obr. 2). Rameno 1 stáhneme takovou silou, aby se po své dráze pohybovalo s nepatrným odporem bez boční vůle. Na rameno 1 přitáhneme vypínací plech 17a přepínající mikrospínač 16 v koncové (svislé) poloze. Vypínacím plechem 17a lze oka^mžik vypnutí přesně nastavit. Kompletní závěs 7 upevníme na držák 26 a čep 2 provlečeme horní drážkou ramene 1. Rukou zkusíme volnost chodu táhla 3 v celém kroku. Táhlo 3 musí procházet přesně středem světlometu 28 a raménko 4 musí doléhat celou plochou na sklo. Správnou polohou raménka 4 lze seřídit natáčením držáku 26 kolem úchytného šroubu M8 a polohu táhla 3 posunutím v drážkach držáku 26. Do vačky 25 vložíme zespodu šroub 30, který vyrobíme podobně jako šroub 10 (viz det. na obr. 3). Mosazné pouzdro 31 prochází drážkou ramene 1. Při překlápění celého kompletu 3, 4, 5 a zasouvání čepu 2 do horní drážky ramene 1 musí být vačka 25 s ramenem 1 vysunuta

z koncové polohy, poněvadž by rameno svojí horní částí bránilo vyklopení, což je při montáži patrné. Po navlečení pružiny 20 do očka 8 a připojení motorku na 12 V lze mechanismus uvést do chodu. Délku zdvihu táhla 3 se stíracím raménkem seřídíme posunutím šroubu 30 v podélném výřezu vačky 25. Teď již můžeme nařídit vypínání v zatažené poloze nastavením vypínacího plechu 17a na mikrospínač. Stírací raménko zastavíme uprostřed světlometu na vrcholu vypouklého skla. Do černého rámku světlome-

Nahoře odklopený stfrač při demontáži svetlometu, dole umfsténi dvoucestného ventilu a rozvodky k tryskám

47

48

49

50

tu propilujeme kulatým pilníkem výřez, kterým bude procházet vodici pouzdro 5. Tím je stírač levého světlometu hotový a stejným způsobem vyrobíme i stírač pravého světlometu. Při práci musíme dát pozor na to, že ohyby dílů i otáčky motorku budou zrcadlově obrácené. Na pravé straně však musíme částečně vyhnout přehnutý okraj otvoru, kterým prochází pojistka předního víka proti otevření za jízdy. Pojistku na víku také posuneme směrem k čelnímu sklu. Po dokončení práce celé zařízení rozebereme a všechny součástky naiakujerrje červeným syntetickým matovým lakem. Pro větší trvanlivost nátěru je vypálíme v elektrické troubě při teplotě asi 100 °C po dobu 1 hodiny. Při konečné montáži pak pohybové části promažeme tukem. Ostřikovač Pro ostřikování světlometů použijeme původní čerpadlo s nádržkou, používané pro ostřikování čelních skel. Vyrobíme jen elektromagnetický dvoucestný ventil (obr. 3). Je-li ventil v klidu, může kapalina volně protékat vstupní trubičkou 45 přes vybrání v rozvodném šoupátku 42 do trubičky 39 k tryskám pro čelní sklo. Cesta k trubičce 40, tedy k tryskám světlometů, je uzavřena. Přívodem elektrického proudu do cívky 38 vzniklý magnetismus vytáhne šoupátko 42 nahoru, tím uzavře cestu k trubičce 39 a otevře cestu k trubičce 40. Tělo dvoucestného ventilu 41 zhotovíme z organického skla tlustého 10 až 12 mm. Tento materiál umožňuje pozorovat odvrtávané kanálky a u hotového ventilu ulehčí seřízení horního dorazu rozvodného šoupátka 42 šroubkem 36. Kanálky je nutné vyvrtávat ve svěráku na stojanové vrtačce. Do tělesa ventilu 41 vlisujeme pomocí svěráku trubičky 0 5 mm, a to pro přívod od čerpadla 44, k tryskám čelního skla 40 a k tryskám světlometů 39. Ostatní kanálky zaslepíme pomocí válečků z organického skla zalepených lepidlem na novodur. Otvor 0 5,3 je pro uchycení ventilu. Rozvodné šoupátko 42 musí být z magnetického kovu (železo) s velmi jemně opracovaným povrchem a vůlí ve vyvrtaném kanále asi 0,05— 0,08 mm. Povrch musíme zajistit proti korozi; upravit chemicky, galvanicky, pozinkovat nebo pocínovat. Přesun rozvodného šoupátka do dolní klidové polohy zajišťuje pružinka 35 s nepatrným tlakem. Navineme asi 20 závitů z měděného smaltovaného drátu 0 0,2 mm na kulatinu 0 5 mm.

Obr. 4. Schéma elektrického zapojeni 118 — spínač motorku chlazenf motoru; 119 — elektrický motorek chlazení motoru; 128 — elektrický motorek ostřikovače; 1 2 9 — spínač motorku ostřikovače; 130, 132 — svorkovnice; 131 — motorek stfrače; 142 — levý hlavni svetlomet; 143 — pravý hlavni svetlomet; 152 — levý motorek stirače světlometu; 153 — dojezdový spínač levého stirače svetlometu; 154 — dojezdový spínač pravého stirače světlometu; 155 — pravý motorek stfrače světlometu; 156 — elmagnetický dvojcestný ventil; 157 — spínač stíračů světlometů; 158 — kontrolka chodu stíračů světlometů; 159 — táhlový spínač elmagnetického ventilu a ostřikovače; 160,161 — spínač motorku chlazení a kontrolka

Pružinka musí působit na rozvodné šoupátko takovou silou, aby cívkou vyvozený magnetismus přemohl sílu pružinky i hmotnost šoupátka. Cívku 38 navineme na osazení tělesa ventilu mezi čela 37 a 43; čela vyrobíme z organického skla nebo z pertinaxu. Navineme 380 až 400 závitů (krátkodobé používání) měděným smaltovaným drátem 0 0,8 mm; oba konce drátu ukončíme ve svorkovnici, kterou přišroubujeme na spodní část tělesa ventilu. Hotový ventil upevníme pomocí pásku plechu pod třmen nádržky ostřikovače. Vedení k tryskám provedeme hadičkou 29 z PVC 0 5 mm s rozvodkou. Hadičku provlečeme bočními výlisky zavazadlového prostoru a vyvrtanými otvory v horních rozích předního plechu zavazadlového prostoru se dostaneme za nosný plech světlometů 19. Předlisovaným otvorem 33 (obr. 1) projde hadička 29 k držáku trysky 34. Držák trysky zhotovíme z šikmo seříznuté trubky vhodného průměru. Trysku 32 vyrobíme z mosazné nebo silonové trubičky, jejíž konec za tepla zploštíme. Vhodná je

trubička z náplně do propisovací tužky. Po namontování držáku a trysky musíme ještě propilovat do černého rámku světlometu úzkou drážku. ELEKTRICKÉ ZAPOJENÍ

Schéma elektrického zapojení je na obr. 4. Zapojení vyznačené na schématu tence je původní (převzaté z „Návodu k obsluze a údržbě" dodávaného pří koupi vozidla). Tlustě vyznačené zapojení znázorňuje propojení celého systému stíračů světel včetně dvoucestného ventilu 156. Použijeme-li ruční ostřikovač, odpadá spínač 159 a samozřejmě i ventil 156. Spínač 159 je nejvhodnější tlačítkový, protože je pohotovější a zároveň zabraňuje opomenout ostřikovač vypnout. Upravíme ho snadno z táhlového spínače, do něhož vmontujeme vhodnou vratnou pružinku. K propojení použijeme vodiče SY 0,75 až 1,5 mm 2 ; potřebná délka je asi 10 m. Při práci na stěračích světlometů i při jejich zapojování máme dobrou možnost si zhotovit ještě jednu účelnou úpravu, a to kontrolu spínání

51

motorku ventilátoru; na schématu (obr. 4) je toto zapojení vyznačeno čárkovaně. Kontrolní světlo 161 signalizuje správnou funkci tepelného spínače 118, umístěného ve spodní části chladiče. Sepnutí spínače a chod elektrického motorku ventilá-

toru si jinak těžko ověříme, poněvadž ventilátor za jízdy není slyšet. Porucha tepelného spínače by mohla v určitých podmínkách jízdy — pokud bychom přehlédli teploměr — zapříčinit mnohé nepříjemnosti. Pro signalizaci můžeme použít ně-

kterou volnou žárovku v kontrolkovém přístroji na palubní desce. Druhá možnost se nabízí pro montáž kontrolek a spínačů (i pro stírače světlometů) na vestavěný panel nad řadícím tunelem. LUBOR MORAVEC

ZLEPŠENÍ PRO AUTOMOBILY VAŽ SNÍŽENÍ SPOTŘEBY PALIVA Do automobilů VAZ jsou montovány karburátory typu Weber-32 SR. Jsou to karburátory spádové, dvoustupňové s postupným ovládáním škrticích klapek pomocí mechanického převodu. Druhý stupeň karburátoru začíná praco-

Obr. 1. Držák mikrospínače

Obr. 2. Pohled zezadu na karburátor: 1 — těleso karburátoru; 2 — páka škrticí klapky druhé komory; 3 — páka ovládání škrticí klapky druhé komory; 4 — matice svorníku karburátoru; 5— mikrospínač B 5 9 1 ; 6 — nosič mikrospínače

Obr. 3. Schéma elektrického zapojení

52

vat v okamžiku, kdy škrticí klapka "prvého stupně se pootevře o 50 až 55 ° (vzdálenost mezi horní hranou klapky a stěnou karburátoru je 7 až 8 mm). V tomto okamžiku se pomocí-mechanického převodu otevírá klapka druhého stupně. Tím se uvádí v činnost hlavní dávkovací soustava druhého stupně, přechodová soustava druhého stupně a při dalším otevírání klapky ještě obohacovací soustava. Vezmeme-li v úvahu, že' kromě hlavní trysky prvního stupně 0 1,35 mm je v činnosti ještě tryska druhého stupně 0 1,25 mm, tryska přechodové soustavy 0 0,6 mm a tryska obohacovače 0 1,5 mm, je zřejmé, že pak dochází ke zvýšené spotřebě paliva. Je proto výhodné udržovat rychlost vozidla pod hranicí otevírání druhé komory karburátoru pro dosažení úměrné spotřeby paliva 1 při dostatečně vysoké průměrné rychlosti. K otevírání druhé komory dochází při rychlostech mírně nad 100 km/h při zařazeném 4. rychlostním stupni v závislosti na typu vozidla, seřízení apod. Otevření druhé komory karburátoru můžeme kontrolovat pomocí mikrospínače 5 (koncového spínače), ovládaného pákou škrticí klapky druhé komory 2. Toto řešení je nejvýhodnější, protože se vyloučí vliv vůlí pákového mechanismu. Mikrospínač použijeme typu B 591 (6 A, 250 V); vyrábí ho Tesla Lanškroun a lze ho koupit ve speciálních prodejnách Tesly; občas je k dostání i ve speciálních prodejnách pro radioamatéry. Mikrospínač 5 přilepíme pomocí lepidla Epoxy 1200 nebo Lepox k nosiči 6 zhotovenému z hliníkového plechu 3 mm tlustého (Qbr. 1). Nosič přichytíme pod matici svorníku 4 upevňující karburátor 1 k sacímu potrubí (obr. 2). Montáž provedeme nejlépe při sejmutém tělese čističe vzduchu. Z pravého zadního svorníku (při pohledu proti směru jízdy) sejmeme matici s podložkou, vložíme nosič 6 se spínačem 5 a podložku a matici lehce utáhneme. Nosič spínače má oválný otvor umožňující regulaci v horizontální rovině, vertikálně nastavíme spínač přihýbáním nosiče. Po správném nastavení matici dotáhneme. Spínač má velmi krátký mrtvý chod, lze ho nastavit tak, že spíná po pootevřeni klapky asi o 3 °. Při zavřené škrticí klapce je palec spínače zatlačen a obvod je rozpnut. Použit lze i mikrospínač QN 55802 (Tesla Lanškroun), který je rozměrově stejný, pouze kontakty má vyvedeny z horní strany. V tom případě musíme nosič spínače částečně upravit. Elektronické zapojení je jednoduché a je zřejmé z obr. 3. Jeden vývod vypínacího kontaktu připojíme na kostru, nejlépe přímo na nosič spínače, který je přes svorník ukostřen. Vodič napojený na druhý vývod vedeme do svazku kabelů na zadní stěně motorového prostoru a s ním přes gumovou průchodku do kabiny, kde ho připojíme na koncovku kabelu spojující kontrolku zatažení ruční brzdy se spínacím relé této kontrolky. Relé je umístěno pod palubní deskou nad pedálem spojky. Z hnědého vodiče

vaná v obou krajních polohách. Střední polohu získáme jednoduše tím, že uprostřed opěrné dráhy kuličky vyvrtáme otvor 0 2,5 mm. Před touto úpravou spínač demontujeme tak, že opatrně zapáčíme střídavě na obou kratších stranách spínače, až se vysune ze sloupků karosérie. Spínač je nerozebiratelný, otvor musíme vrtat ze zadní strany spínače doprostřed středního kontaktu podle obr. 4. Úprava je proveditelná i u všech posledních typů vozů FIAT a u vozů Moskvič 2136 a 2140, protože mají svítilny stejné konstrukce a shodného zapojení. Obr. 4. Úprava spínače vnitřního osvětlení

sejmeme konektor, konec vodiče spojíme s vodičem od spínače a upevníme v novém konektoru a zasuneme na původní místo. Toto zapojení nijak nenarušuje původní zapojení kontrolky ruční brzdy, která při vytažené páce brzdy bliká. Při jízdě indikuje trvalým rozsvícením otevření klapky karburátoru. Připojení vodiče lze provést i přímo v zástrčce sdruženého kontrolního přístroje, popřípadě lze použít zvláštní kontrolní žárovky zabudované podle individuálních požadavků. ÚPRAVA VNITŘNÍHO OSVĚTLENÍ Prostor pro cestující je u automobilů VAZ osvětlen dvěma svítilnami umístěnými na sloupcích karosérie a opatřených dvoupolohovými přepínači. V jedné poloze přepínače svítilna nepřetržitě svítí, ve druhé svítí při otevření kterýchkoli dveří i při vypnutém zapalování, což je nevýhodné např. při opravách, údržbě interiéru a jiných případech, kdy je nutno mít delší dobu otevřené dveře. Je proto výhodné upravit přepínače na třípolohové, ve třetí (střední) poloze je obvod přerušen a svítilna nesvítí. V páčce přepínače je odpružená kulička, která je areto-

ÚPRAVA OSVĚTLENÍ ODKLÁDACÍ SCHRÁNKY V odkládací schránce na přístrojové desce je umístěna svítilna se spínačem ovládaným přímo odklápěcím víkem schránky. Toto osvětlení však svítí pouze při zapnutých reflektorech. Pokud se ve skříňce něco hledá za trny při parkování nebo v garáži, je nutné otočit klíčkem ve spínací skřínce do patřičné polohy, zapnout světla, a pak je teprve v činnosti osvětlení odkládací schránky. Tento nedostatek odstraníme velmi jednoduchou úpravou zapojení. Červený vodič vedoucí od žárovky svítilny odkládací schránky k levé zástrčce sdruženého přístroje u této zástrčky odpojíme (spojuje se v konektoru zástrčky s vodičem ke spínači brzdových světel ) a po zkrácení ho připojíme do konektoru červeného vodiče na zadní straně zapalovače cigaret. Tento vodič je připojen na pojistku č. 1 a je tedy stále pod napětím. Poznámka: Při opravách nebo úpravách elektrického zapojení doporučujeme publikaci: Osobní automobil VAZ 2101-Žiguli autorů Soloviev a kolektiv. V této příručce je — na rozdíl od jiných dosud vydaných publikací — otištěno přehledné barevné elektrické schéma. FRANTIŠEK WINKLER

PŘÍPRAVEK NA STAHOVÁNÍ ČEPŮ Stahování čepů přední nápravy je obvykle velmi nesnadná práce a čepy se při ní většinou rozbijí. Abych si tuto

práci ulehčil, vyrobil jsem si přípravek, s nímž čepy velmi lehce stáhnu, aniž je poškodím. Rozměry přípravku jsou určeny pro automobily Škoda, pro

vozy jiných značek je nutno rozměry upravit. Přípravek se skládá ze dvou částí: spodního posuvného klínu 1 a pevné-

53

ho záchytu 2. Oba tyto díly zhotovíme ze starého plochého automobilového pera. K záchytu 2 privaríme dlouhý svorník 3; můžeme použít i dlouhý šroub M8, u něhož odřízneme hlavu. Obě části spojíme opěrným šroubem 4 s okem, který zajistíme podložkou 7 a maticí 6. Nakonec ještě na svorník našroubujeme stahovací matici 5, a přípravek je hotov. KAREL KLÍR

TYRISTOROVÉ ZAPALOVANÍ S PRODLOUŽENOU JISKROU V USS č. 35 jsme na str. 43 otiskli stejnojmenný článek J. Habala. V obrázcích 1 a 4 článku bylo několik

chyb; proto opravené obrázky otiskujeme znovu, Dále je třeba na str. 45 v kapitole

Obr. 1. Schéma zapojeni

.-12V

Obr. 4. Destička (měřítko 1:1) ze strany součástek B T3 E T3 OU C2 iR2

54

„Stavba a p r o v e d e n i " na 2. řádku opravit označení plechů: místo M 2 0 je správně El 2 0 . Na str. 46 v prostředním sloupci ve 12. řádku odspodu má být správně „ k o l e k t o r e m " , místo „ k o n e k t o r e m " a v pravém sloupci (v kapitole „Uvedení do c h o d u " ) na 2. řádku je třeba škrtnout slovo chladič. Protože se někteří čtenáři dotazovali na další p o d r o b n o s t i , d o p l ň u j e m e ještě text článku: Odpor R 1 4 je t r i m r s h o d n o t o u 4 k 7 ; R8 a R9 jsou normální odpory. Tyristor Th připevníme k t i š t ě n é m u spoji p o m o c í tlustšího měděného vodiče (0 cca 1,5 mm). Vodič stočíme do očka s vnitřním 0 6 — 6 , 5 m m ; jeden konec ponecháme delší a ten připájíme k t i š t ě n é m u spoji. Do očka p o t o m přitáhneme anodu tyristoru pomocí matice M 6 . Katodu tyristoru připojíme do tištěného spoje p o d o b ným z p ů s o b e m . Na obrázku „Rozložení součástek na tištěném s p o j i " nejsou zakresleny diody D 1 1 a D 1 2 , které jsou umístěny na chladiči spolu s tranzistory T3 a T 4 . Propojení t ě c h t o polovodičů je popsáno v textu. Rovněž t a m nejsou zakresleny odpory R1 a R 1 2 , jejichž zapojení je rovněž popsáno v textu. Připojení celého zařízení, jak je popsáno a vyobrazeno v původním článku, je provedeno p o m o c í pětipólové konektorové zásuvky (obr. 6). Tuto součást (je těžko dostupná) lze nahradit čtyřdílnou lámací lustrovou svorkou, d o které jsou zapojeny body „ U " (kladívko rozdělovače), „ S " (svorka zapalovací cívky 1), „ p l u s 12 V" a „ m i n u s 12 V". Při pájení všech polovodičů je třeba jejich vývody chladit uchopením vývodu do kleští a d o b u pájení zkrátit na m i n i m u m , jinak se polovodiče zničí. Po zapojení tištěného spoje osazeného součástkami natřeme spoj ze strany měděné fólie roztokem kalafuny rozpuštěné v lihu. >•*»«•,c<*

stroje a nástroje ZVERÁK K STOJANOVEJ VŔTAČKE Pri vŕtaní ručnou elektrickou vŕtačkou upevnenou v stojane je neoceniteľnou pomôckou príručný zverák. Nájde široké uplatnenie v každej dielni domáceho majstra pri vŕtaní presných kolmých dier do rozličných materiálov a súčiastok, keď je potrebné pevne a stabilne uchopiť rozmanité profilové tvary vŕtaných predmetov. Na tento účel sú osobitne prispôsobené čeľuste zveráka tak, aby sme pomocou nich mohli pevne zovrieť valcové i kvadratické profily vo vyrobených drážkových úkosoch vyhotovených v zvislom i vodorovnom smere. Na pevné zovretie tenkých materiálov, plechov, cuprextitových platní a pod., pri ktorých je potrebné docieliť úplné priľahnutie materiálu na základňu, aby sme dodržali kolmosť pri vŕtaní, budeme používať vybrané osadenie v čeľustiach. Výhodou ručného zveráka je, že čím rozmerovo väčší materiál (predmet) budeme v ňom upínať, tým väčší bude pákový moment (pomocou rukoväti presuvnej skrutky) na prekonanie krútiaceho momentu vŕtačky. Parametre zveráka Minimálne zovretie predmetu vo vybraní v čeľustiach 10 mm Minimálne zovretie predmetu v úkosoch 8 mm Minimálna šírka medzi vodiacimi tyčami 65 mm Minimálne rozovretie zveráka 90 mm Maximálne rozorovretie medzi vybraním v čeľustiach 100 mm

vonkajšie rozmery spoločne s čeľusťami 5 a 6 vo zveráku na frézovačke. Rozmery jednotlivých otvorov narysujeme a označíme ich jamkovačom. Na rozstupe 80 mm vyvŕtame cez všetky tri súčiastky 2, 5, 6 otvory 0 5,5 mm. Pot&m vyvŕtame cez pohyblivú čeľusť 5 otvory 0 10 mm do hĺbky 16 mm. Z druhej strany urobíme zahĺbenie pod uhlom 90°. Závit Trapéz 16X4 vyrežeme do stredu súčiastky na sústruhu v štvorčeľusťovom skľučovadle s opracovaním 0,4. Ostatné opracovanie bude v strednej drsnosti (3,2). Neokótované hrany zrazíme pilníkom pod uhlom 45°. Vodiace tyče 3 vyhotovíme z hladkej oceľovej tyče 0 12. Dĺžku 110 mm treba dodržať s toleranciou 0,1 mm. Povrch súčiastok přeleštíme šmirglom. Závitový kolík 4 zhotovíme na sústruhu zo skrutky M5X20 mm. Pohyblivú čeľusť 5 vyhotovíme spoločne so stojanom 2 a čeľusťou 6. Dva otvory 0 12 H7 vyvŕtame najprv na 0 10 mm. Cez ne vyvŕtame otvory do súčiastok 2 a 6, a až potom prevŕtame na 0 11,5 a vysústmžíme na 0 12 H7. Úkosy s vrcholovým uhlom 90° frézujeme spoločne s pevnou čelusťou 6 súčasne tak, aby úkosy aj diery navzájom presne lícovali. Podobne urobíme na jedno

upnutie osadenie 2X5 mm na obidvoch čeľustiach 5 a 6. Po skončení všetkých pracovných operácii odfrézujeme zo spodnej základne 0,2 mm. Pri vŕtaní otvoru na závit M5 vsunieme do vyvŕtaného otvoru 0 10 mm oceľovú zátku, aby vrták 0 4,2 mm nevybočil z kolmého smeru. Otvory s 0 12 H7 robíme s drsnosťou 0,4, ostatné s drsnosťou 3,2. Neokótované hrany zrazíme pod uhlom 45° pilníkom. Pevnú čeľusť 6 zhotovíme spolu so súčiastkami 2 a 5 na frézovačke a pomocou vŕtačky s opracovaním strednej drsnosti. Neokótované hrany zrazíme pilníkom pod uhlom 45°. Základovú platňu 7 vyrobíme podľa možnosti z čo najrovnejšieho plechu s hrúbkou 5 mm. Po zhotovení všetky súčiastky povrchovo upravíme. Skrutku 1, stojan 2 a čeľuste 5 a 6 začerníme v znehodnotenom oleji: Najprv jednotlivé súčiastky zohrejeme nad plameňom na teplotu asi 300 °C, ktorej zodpovedá sfarbenie materiálu do modra, a ponoríme ich do oleja. Pri opätovnom ponorení do oleja ich zasa musíme zohriať na teplotu 300 °C. Tento úkon opakujeme dovtedy, kým nedo-r cielime vyžadovanú kvalitu začernenia. Zverák zmontujeme podľa zostavo-

POSTUP PRÁCE Jednotlivé súčiastky zveráka vyrobíme podľa výkresu a rozpisky materiálu. Presuvnú skrutku 1 vyrobíme na sústruhu s opracovaním strednej drsnosti. Závit Trapéz 16X4 opracujeme jemne na drsnosť 0,4 mikrónov. Rukoväť naryhujeme krížovými ryhovacími kolieskami s rozstupom 1 mm. Na pevnejšie dotiahnutie zveráka nastrč nou žrďkou vyvŕtame dva priečne otvory 0 6 mm. Maticový stojan 2 vyhotovíme na

55

56

vacieho výkresu a priloženej fotografie takto: Presuvnú skrutku 1 naskrutkujeme do maticového stojana 2. Závit skrutky a osadenie 0 10 s drážkou namastíme strojovým olejom. Pohyblivú čeľusť 5 nastrčíme otvorom 0 10 na osadenie presuvnej skrutky a zo spodnej časti zaskrutkujeme závitový kolik 4 tak, aby jej driek voľne zapadol do drážky. Cez otvory 0 12 H7 prevlečieme olejom namastené vodiace

tyče 3 a ich osadené konce zastrčíme do otvorov maticového stojana. Z druhej strany nastrčíme na osadenie vodiacich tyčí pevnú čeľusť 6 a tyče z obidvoch strán pripevnime štyrmi skrutkami 8. Zo spodnej strany priskrutkujeme ďalšími štyrmi skrutkami základovú platňu 7. Všetky tieto skrutky úplne dotiahneme až po vyladení do celkom ľahkého chodu pohyblivej čeľusti po vodiacich tyčiach.

Keďže čeľuste zveráka nie sú tepelne opracované (hoci to určená kvalita materiálu podľa rozpisu umožňuje), zaobchádzame s ním čo možno najšetrnejšie. Súčiastky, ktoré chceme vŕtať,musia byť pevne upnuté, a preto neupínajme v ňom za každú cenu súčiastky, ktoré sa (nedajú pevne upnúť. Mohli by sme si privodiť iba neželaný úraz. Aj odvŕtanie, resp. prevŕtanie upínacích, prípadne aj vodiacich častí zveráka v dôsledku nepremysleného upnutia súčiastky pred samým vŕtaním poukazuje na neodborné zaobchádzanie. Vŕtajme vždy tak, aby nám vrták vybehol iba do medzery medzi čeľusťami, prípadne mimo nich. Pri každom vŕtaní držíme zverák za jeho rukoväť! Po skončení práce zverák vždy riadne očistíme od triesok a jeho funkčné časti premastíme strojovým olejom. RUDOLF KELLER

STO ĽNÍ BRUSKA N A KOV Stolní bruska je vítaným pomocníkem v každé dílně. Neslouží jen k ostření nástrojů a nářadí; využijeme ji také k broušení svarů, zkracování šroubů, odbroušení ostrých rohů na výrobcích z páskové oceli nebo k jejich zakulacení. Na tyto práce obvykle nestačí stopková bruska upnutá do vrtačky. Ke zhotovení brusky můžeme adaptovat jakýkoli elektromotor s kotvou nakrátko, který má příkon 400 W. Náš návod popisuje konstrukci, ke které bylo použito vyraženého třífázového indukčního elektromotoru s kotvou nakrátko o příkonu 600 W s počtem 1 otáček 2800 min" . U elektromotorů s komutátorem a s vinutou kotvou by byla adaptace neuskutečnitelná. Elektromotor je nutné rozebrat, vyjmout kotvu a pod ručním lisem z ní vytlačit hřídel. Hřídele bývají většinou vroubkované, případně jsou opatřeny drážkou s perem nebo klínem. Podle rozměrů původního hřídele vyrobíme nový hřídel 1, u kterého upravíme oba konce pro uložení brusných kotoučů. Nesmíme zapomenout, že závit pro matice M20X1.5 musí být na jednom konci pravý a na druhém levý. Při opětném zaiisování hřídele do kotvy a sestavování elektromotoru si musíme uvědomit směr jejího otáčení, aby se při broušení brusné kotouče dotahovaly. Hřídel je nutné do kotvy skutečně zalisovat a nelze jej zatlouci kladivem, protože bychom rozklepali

konec hřídele opatřený závitem, nebo bychom mohli dokonce hřídel ohnout. U ložiskových štítů musíme zvětšit otvory na 0 32 mm, aby jimi mohl procházet hřídel 1 s pouzdry 3. Brusné kotouče upevníme mezi dvě podložky 2 maticemi 4. Matice musíme dqtahovat s citem, aby brusný kotouč nepraskl. Držák opěrek 5 zhotovíme z páskové oceli. Celkovou délku i rozteč otvorů 0 6,2 mm pro upevňovací šrouby M6 určíme podle délky použitého elektromotoru. Otvory M6 v litinové kostře elektromotoru budeme vrtat při sejmutých ložiskových štítech, abychom mohli kontrolovat, že otvory vrtáme mimo vinutí statoru. Část čepů 6 ofrézujeme nebo opilujeme na tloušťku 8 mm (řez A-A), aby

se čepy v držáku 5 neotáčely. Čepy upevníme k držáku 5 maticemi M8 s pružnými podložkami. Naklápěcí opěrku 7 zhotovíme z ocelového pouzdra 0 25 mm, ke kterému privaríme destičku z ocelového plechu tloušťky 2 mm. Ve spodní části pouzdra uděláme otvor, ve kterém vyřízneme závit pro zajišťovaci šroub M 6 X 1 5 mm. Ochranné kryty, které jsou pro brusku nezbytné, zhotovíme z ocelového plechu tlustého 1,5 mm. Vnější a vnitřní čela mají shodný tvar. Do vnitřních čel 11 vyvrtáme střední otvor 0 34 mm a tři otvory 0 7 mm pro upevňovací šrouby M 6 . Jejich vzdálenost od středu R určíme podle velikosti příruby elektromotoru. Vnitřní

Spojovací materiál podle potřeby

57

PODLE DÉLKY ELEKTROMOľORU*-

2

— 14 PODLE PŮVODNÍHO HŘÍDĚ1E

58

NA LEVÉ STRANĚ M20 LEVÝ

R PODLE PRÍRUBY

VRHACIA PISTOL Abrazívne čistenie spája v sebe dve činnosti — čistenie a povrchovú úpravu. Nastavením tlaku vzduchu a voľbou príslušného brúsneho materiálu môžeme docieliť takmer každý druh povrchovej úpravy. Pri abrazívnom čistení sa najviac používa riečny piesok, odtiaľ názov — pieskovanie. Kopaný kremičitý piesok sa nemá používať, pretože môže zapríčiniť po dlhšom čase silikózu. Používajú sa aj kovové broky, drvina korundu z brúsnych kotúčov (dodávajú sklady KARBORUNDU Benátky), orechové škru-

piny, sklené guľôčky, v zahraničí aj drvená a prečistená škvara. Abrazívne čistenie nahrádza čistenie drôtenou kefou a nevyžaduje nijaké doplnkové čistenie, pretože povrch sa čistí súčasne mechanicky i chemicky. Značí veľkú úsporu času (od 25 % do 75 %) v porovnaní s ručným čistením, je hospodárne, pretože brúsny materiál je relatívne lacný a môžeme ho znovu použiť. Je účinnejšie, povrch čisteného materiálu je dokonalejší. Takto zdrsnený povrch umožňuje lepšie spájanie. Keďže sa

čela 11 svaříme krátkymi elektrickými svary s obvodovými pásy 14. Na vnitřní stranu obvodových pásů 14 privaríme tři matice 13. Matice privaríme 1,5 mm od kraje obvodového pásu, aby vnější čelo 12 zapadlo do vnitřního obvodu pásu 14. Otvory 0 7 do vnějšího čela označíme a vyvrtáme až po privarení matic 13. Brusku upevníme na nástěnný stojan 8 svařený z profilu U5, ke kterému privaríme plechový panel 9 pro spínač a nádobku na chladicí kapalinu. Dvěma šrouby pak stojan upevníme ke stěně, takže bruska nezabírá na pracovním stole místo a je kdykoli k dispozici. Samozřejmě můžeme brusku upevnit také přímo na pracovní stůl. Motor brusky nemá vrtulku na chlazení, při běžném provozu to však není na závadu. A nakonec jednu dobrou radu, na kterou nikdy nezapomínejte: Než stisknete spínač brusky, nasaďte si vždy nejprve ochranné brýle. Konstrukci JAROSLAVA JEŽKA popsal JOSEF ŠŤASTNÝ povrch kovu brúsením zväčší asi desaťnásobne, lepšie drží farebný náter alebo elektrolytický povlak. Všetky tieto dôvody ma priviedli k tomu, aby som si takú pištoľ zaobstaral. V obchode som ju však nezohnal. VÝROBA PIŠTOLE Z plochého materiálu 20X30 vyrobíme zmiešavaciu komoru 1. Môžeme použiť aj dural, mosadz atď. Vyvrtáme kalibračný otvor 0 12H8, do ktorého budú vchádzať otvory na závity 2XM6 a 1XG 1/4" — tento závit môžeme nahradiť aj závitom M12 s prípadným jemným stúpaním (M 12X1). Dýzu 2 zhotovíme z kaliteľného materiálu odolného proti oteru, najlepšie z nástrojárskej ocele. Tepelne ju opracujeme—zakalíme. Dĺžka dýzy (50 až 125 mm) závisí od toho, aký dlhý otvor môžeme vŕtať. Vŕtať z dvoch strán sa nedá, lebo by nebol zaručený ľahký prechod brúsneho materiálu, a dýza by sa mohla zapchať. Povrch dýzy 0 12 lícujeme tesne, ale mierne suvne do otvoru 0 12H8 zmiešavacej komory 1. Vzduchovú dýzu 3 vyrobíme z hladenej ocele, duralu alebo z mosadze 0 20 mm. Ohneme ju vo vzdialenosti 50 mm od konca do sklonu 30°. Povrch dýzy 0 12 lícujeme opäť suvne, ale tesne do otvoru 0 12H8 zmiešavacej komory 1. Redukciu 4 zhotovíme z kruhovej ocele 0 28 mm a zaskrutkujeme ju do zmiešavacej komory.

59

vrhacie zariadenie má tak vysoký tlak, lebo sa nezapája na vzduchový regulátor, ktorý znižuje tlak.

Pomocou spojky 5 spojíme redukciu 4^ polypropylénovou hadicou 6, ktorou, privádzame brúsny materiál. Na druhú stranu hadice 6 v dĺžke 100 mm od konca navŕtame otvor 0 3 mm na nasávanie vzduchu. Tento koniec hadice zastrčíme do nádoby alebo vrecúška s brúsnym materiálom. Musíme však dať pozor, aby otvor 0 3 nebol zapchatý — trčal z nádobky alebo z vrecúška. Polypropylénovú hadicu môžeme nahradiť aj nádobkou zo striekacej pištole na farbu s obsahom asi 1 liter. Treba však prispôsobiť redukciu 4 spojke na nádobe. Zasunutie dýzy 2 a vzduchovej dýzy 3 do zmiešavacej komory 1 nemôžeRozpis materiálu

me určiť, lebo závisi od tlaku vzduchu a zrnitosti brúsneho materiálu; treba si to však odskúšať. Pri malej vzdialenosti obidvoch dýz nastáva zaklinovanie brúsnych zrniek, pri veľkej vzdialenosti sa zase stráca schopnosť nasávania brúsneho materiálu. Stlačený vzduch odoberáme z kompresora s dostatočným výkonom, ktorý dodáva pracovný tlak 0,5 až 1 MPa (5 až 10 atm) pri spotrebe vzduchu asi 200 l/min čiže 12m 3 /h. Vzduch musí byť čistý, bez oleja a vody. Na prívod tlakového vzduchu použijeme vysokotlakovú hadicu Js 6 až 8 mm. Aby sme docielili vyšší tlak, použijeme čo najkratšiu hadicu zapojenú na vzduchovú tlakovú nádrž;

- *"X . • PRÁCA S PIŠTOĽOU Vrhaciu pištoľ držíme takmer priamo pri opracúvanom predmete, ale v uhle asi 20°, aby brúsny materiál nezasahoval pracovníka. Brúsny materiál nepoužívame veľmi hrubý, zrnitosť najviac 1 mm; na jemné čistenie použijeme, prirodzene, jemnejší materiál, nie však čistý prach. Vzduch musí prechádzať cez prívodnú hadicu spolu s brúsnym materiálom, preto hadicu nezasúvame príliš hlboko do zásobníka brúsneho materiálu. Závesom alebo iným vhodným krytím zabránime, aby sa brúsny materiál rozptýlil na veľkej ploche. Brúsny materiál musí byť úplne suchý, aby sa neusadzoval vnútri pištole. Ak pištoľ nepracuje dobre, pravdepodobne je vnútri usadený materiál, ktorý odstránime tak, že dýzu pridržíme oproti plochému povrchu a stlačíme páčku prívodného ventilu vzduchu. Abrazívny materiál sa vyfúkne cez prívodnú hadicu. Ak ani vtedy pištoľ nepracuje dobre, vytiahneme dýzu a skontrolujeme, či sa vnútri pištole nenachádzajú cudzie predmety. Takisto treba skontrolovať, či sa v prívodnej hadici na brúsny materiál nenachádzajú nejaké prekážky. Dýzy sa po dlhom používaní opotrebúvajú, preto si ich zhotovíme do zásoby. Abrazívnym čistením sa veľmi dobre odstraňuje hrdza z automobilov, podvozkov, nárazníkov, mreží, nástrojov, strojov a pod., obnovuje nábytok, reštaurujú starožitnosti, pripravujú domy, budovy pred maľovaním, čistia tehly a kamene, zapaľovacie sviečky automobilov a iné malé súčiastky. Namiesto brúsneho materiálu môžeme vo vrhacej pištoli použiť aj vodu, a to tak, že odpojíme hadicu na prívod brúsneho materiálu a napojíme hadicu tlakovej vody. Veľkým tlakom vody, ktorý docielime, odstránime omietku z budov, vyčistíme automobil, podvozky, stroje atď. Pištoľ môžeme použiť aj na nanášanie náterov, na striekanie plotov atď. Počas práce si chránime zrak ochrannými okuliarmi alebo štítom. Nos a ústa si zakryjeme plsteným respirátorom alebo aspoň plsteným šálom. Ruky chránime vhodnými rukavicami, nie však z tvrdej kože. Pri striekaní vodou alebo nátermi, ktoré sa dajú riediť vodou, použijeme gumové rukavice. ALEXANDER BYSTRICKÝ

60

MNOHABŘITÝ NÁSTROJ K VRTAČCE Součástí vrtačkové soupravy Combi je i unášecí talíř, který můžeme vhodně využít také k čelnímu broušení skelným papírem. Vrtačka je při této modifikaci upevněna vodorovné na stojanu a předmět se ručně posouvá po pracovním stole (viz. USS č. 22/1977). Uvedeného unášeciho talíře jsem použil jako základu pro výrobu mnohabřitoveho nástroje na opracování dřeva, umělé hmoty i kovu, obdobným pracovním postupem. Funkci řezného nástroje vykonávají čtyři listy jednostranné ruční pilky na kov, uložené ve tvaru šroubovice na ploše unášecího talíře. Listy pilky jsou upevněny ve třech zářezech čtyř shodných-těles, která jsou přišroubována do čtyř drážek unášeciho talíře. V prvním tělese 1 je oko pilky upevněné na obvode šroubem 3 s podložkou 6. V druhém tělese 1 je pilka založena v zářezu A a zajištěna hrotem šroubu 3. Ve třetím tělese 1 je pilka založena v zářezu B a zajištěna hrotem šroubu 4. Ve čtvrtém tělese 1 je pilka založena v zářezu C a její konec upevněn šroubem 4 v oku. Obdobným způsobem jsou upevněny všechny čtyři pilky. Tělesa jsou upevněna v drážkach unášeciho talíře z druhé strany šroubem 5 a podložkou 7. Postup práce

"»;;i

• . # * *>$ •"•-•'• '<'

Pro upevnění těles musíme drážky v unášecím talíři rozšířit na 8 mm. Tělesa 1 vyrobíme z materiálu 1 5 X 8 podle výkresu; dole těleso osadíme a slícujeme s drážkou. Záře? A, B a C provedeme v tělese pod úroveň talíře

o 0,3 mm nejlépe vyfrézovaním. Tím je zajištěno rovnoměrné výškové usazení všech pilek. Pokud pro řezání závitu M4 nemáme dostatečně dlouhé závitníky, pomůžeme si předvrtáním části otvoru na průměr dříku závitníku ze strany kóty 14,5. Nejprve zjistíme opakovanou zkouškou přesnou délku listů pilky 2, podle ní pilky zkrátíme na obou koncích a vyvrtáme upevňovací otvory 0 4,2 mm. Na pilkách v zářezu A a B, kde jsou zajištěny hrotem šroubu 3 a 4, musíme provést přiměřený závrtek. Přesné místo zjistíme mírným otlačením hrotů šroubů 3 a 4. Pilky ukládáme do zářezu ve směru jejich zubů, postupně v dráze šroubovice od obvodu ke středu; dbáme při tom na rovnoměrné zakřivení všech oblouků. U šroubů 3 a 4 provedeme kuželové zakončení, které zakalíme ve žluté krevní soli. U šrbubu.'4 musíme ještě snížit průměr válcové hlavy na 5 mm. Chceme-li získat větší pracovní průměr nástroje, musíme zhotovit přiměřeně větší unášecí talíř, na kterém potom využijeme celou původní délku pilky. Nástroj má velkou uběrací schopnost a značnou životnost ostři zubů. Požadovanou jakost opracovávaného povrchu dosáhneme praxí při optimální přítlačné síle a rychlosti posuvu do řezu. Efektivnost se projeví zvláště tam, kde je třeba větší úběr materiálu. S pomocí tohoto nástroje

61

můžeme opracovávat předměty v podélném i příčném směru, srážet rohy, vytvářet různé úhly při slícováni ploch a provádět různá zaoblení. Uplatní se také při zakulacování podélných předmětů, jako jsou tyče, násady, topůrka. Jako u všech volně rotujících nástrojů je nutné i tady

dbát při práci na bezpečnost. Vždy se vyplatí zhotovit si jednoduchý kryt rotujícího talíře, který znemožní stržení prstů do pracovního prostoru, používat ochranných brýlí a mít při práci přiléhající a zapnutý oděv. JOSEF WELZL

NA BROUŠENÍ HOBĽOVACÍCH NOŽU Koupit si či zhotovit hohlovacLzařízení není již v poslední době ták obtížné, problém však vznikne, potřebujeme-li hoblovací nože nabrousit. Vyrobil jsem si proto přídavné zařízení k okružní pile, na kterém nože pohodlně nabrousím. Protože bude každý vycházet ze svých možnosti, úmyslně neuvádím podrobné rozměry a detaiiy. Zařízení se skládá ze čtyř základních dílů: z nosné desky A, jezdce B s úchyty pro upevnění hoblovacích nožů, základové desky C a příchytného zařízení D. VÝROBA ZAŘÍZENÍ Nosnou desku A vyřízneme z pertinaxu; proti dřevu je totiž stálý (nepracuje). Desku vyřízneme dvojnásobně

dlouhou, než je délka hoblovacích nožů. K desce přišroubujeme na obou stranách dvě vodicí lišty zkosené z vnitřní strany na 45°. Šrouby musíme zapustit, aby nevadily při pohybu jezdce. Nosnou desku i lišty můžeme vyrobit i kovové. Jezdec B má stejnou délku jako hoblovací nože. Tvoří ho pertinaxová deska, k níž zespodu upevníme pertinaxovou lištu s hranami zkosenými v úhlu 45°. Shora upevníme k desce úhelník 50X50 asi 200 až 300 mm dlouhý, k němuž privaríme kus kulatiny, který bude tvořit rukojeť. Dále připevníme dva úchyty vyrobené z tlustšího plechu, sloužící k upevnění nožů. Spodní vodicí lištu i úhelník přišroubujeme najednou tak, že zeHOBLOVACi NUŽ

PODSTAVEC PILY

62

spodu prostrčíme šrouby, které shora zajistíme maticí. Stejně přišroubujeme i úchyty nožů, které zajistíme křídlovými maticemi. Hlavy šroubů musíme zapustit, aby se mohla lišta posouvat mezi vodícími lištami nosné desky A. Základová deska C slouží k upevnění celého zařízeni na podstavec okružní pily. Vyrobíme ji z tvrdého dřeva. Do desky vyvrtáme otvor pro čep a vyřízneme zakřivenou drážku. Do základové desky ještě zapustíme destičku v rozměrech 60X30 mm vyříznutou z plechu 3 mm tlustého. V destičce vyvrtáme otvor a vyřízneme závit pro šroub 1 M8X60. K základové desce C přišroubujeme pomocí pianového závěsu nosnou desku A. Příchytné zařízení D vyrobíme z úhelníku 50 X 50 mm, dlouhého 50 mm. V úhelníku vyvrtáme otvor a vyřízneme závit pro šroub 2. Tím je zařízení v podstatě hotovo, a zbývá jen nastálo upevnit na podstavec okružní pily čep a příchytné zařízení D. Při řezání čep ani úhelník nepřekáží, protože je zakryt pracovní deskou pily. Kromě toho musíme ještě do podstavce zapustit a zalepit matici, do které přijde zašroubovat šroub 3. POSTUP PŘI BROUŠENÍ Z okružní pily sejmeme pracovní stůl pily a místo pilového kotouče nasadíme brusný kotouč. Zařízení nasuneme na čep a upevníme šroubem 3, který prostrčíme drážkou a zašroubujeme do matice v podstavci. Pod úchytky vložíme hoblovací nůž tak, aby byl souběžný s jezdcem, er po překontrolování polohy nůž upevníme utažením křídlových matic. Šroubem 1 seřídíme potřebný úhel broušení. Úběr stanovíme dotahováním šroubu 2, čímž se celé zařízení přibližuje k brusnému kotouči. Nůž brousíme tak, že jezdcem B posouváme ve vodicích lištách nosné desky A. Aby se celé zařízení nepřiblížilo svévolně k brusce, upevníme mezi úhelník D a základovou desku C pružinu, která přitahuje zařízení ke šrou-. bu 2. JOSEF ROUBÍČEK

DIODOVÝ OMEZOVAČ PROUDU Křemíkové diody se nyní vyrábějí pro napětí až 1000 V; to umožňuje použít je jako omezovače proudu (i při induktivní zátěži, t. j. pro elektromotory a transformátory), neboť propouštějí jenom jednu púlvlnu střídavého proudu, čímž se sítové napěti sníží na polovinu — 110 V. Tohoto způsobu nelze použít jen u asynchronních a synchronních motorů; lze ho však využít u motorů kolektorových. S výhodou použijeme diodového omezovače pro snížení rychlosti otáček u ručních elektrických vrtaček. Podle toho, zda jsou vrtačky převodované na jednu nebo na dvě rychlosti, získáme dvě nebo čtyři rychlosti. Menší počet otáček je výhodný pro vrtáni s vrtáky většího průměru. Pro pistolové vrtačky s příkonem do 250 W je vhodná dioda KY 132/ /1000 V, popř. KY 132/900 V. Diodu zabudujeme do plochého kolébkové-

Obr. 4

ho vypínače, který buď vložíme do přerušené přívodní šňůry, nebo koupíme (popř. zhotovíme) prodlužovací šňůru a do ní vypínač zamontujeme. Schéma zapojení je na obr. 1, úprava zapojení ve vypínači je na obr. 2. Nulový vodič 0 a zemnicí vodič Z prochází nepřerušen, do vodiče F, kde je fáze (zjistíme to doutnavkovou zkoušečkou) zapojíme vypínač a s ním zároveň paralelně připojíme diodu, proužek na diodě připojíme k vývodu k spotřebiči, tj. k vrtačce (u diody KY 132/1000 V je proužek šedivý, u diody KY 132/900 V je žlutý). Zašroubujeme víčko šňůrového vypínače, a tím je úprava hotová. Při sepnutém vypínači je dioda' zkratována, vrtačka běží na plný příkon. Při vypnutém vypínači je v provozu dioda a protéká jí proud pouze v kladné půlvlně periody. Tohoto jednoduchého zařízení můžeme použít i u elektrické dečky.

přestane-li fungovat termostat. Dosa- * zená teplota dečky s diodovým omezovačem odpovídá požadované teplotě, takže se nemusí vypínat. U dečky však stačí použít diodu KY 130/300 nebo 600 V. % Diodového omezovače můžeme použít i pro spotřebiče s příkonem větším, až do 2000 W. Musíme pak. použít diodu KY 712 a upevnit ji na chladič. V tom případě musíme ome-zovač zhotovit jako samostatné zařízení. Schéma zapojení je na obr. 3, mechanické provedení na obr. 4. Diodu upevníme na chladiči, který má mít celkovou plochu asi 2 dm 2 . Ohneme ho z hliníkového plechu 4 mm tlustého nebo použijeme hliníkový tvarovaný profil, který se prodává v Hutní odbytové základné (Růžová ulice v Praze 1). Vývod z diody (ukončení kabelovým okem) připevníme ke kabelu, který jde ke spotřebiči, k chladícímu plechu připojíme přívod ze zástrčky. Chladič i s diodou umístíme do krabice z nevodivého materiálu; vhod-, ná je krabice z umělé hmoty typu U6, kterou můžeme koupit v prodejnách Radioamatér. Dno krabice je však papírové, takže ho musíme nahradit dnem z texkartu nebo pertinaxu. Do krabice vyvrtáme po stranách a .ve dně větrací otvory 0 5 mm. Na horní ploše (tam, kde je umístěn spínač) otvory nevŕtame, abychom zabránili dotyku; chladič je totiž spojen s fází. Proto také epoxydem zalijeme hlavu šroubku, který upevňuje přes keramickou vložku chladič se dnem. Diodový omezovač se hodí k napájení různých spotřebičů (vysavačů, fénů, remosek, vařičů ap.) na napětí 120 V, které jsou již k nepotřebě tam, kde se změnilo napětí na 220 V. Vhodný je i k omezení svitu fotografických žárovek i žárovek v lampách a lustrech. Diodovým omezovačem můžeme i jemněji regulovat elektrické vařiče bez termostatu, protože jeho použitím vznikne potřebný mezistupeň. U obvyklých vařičů se třemi regulačními stupni získáme spínáním a vyřazováním omezovače šest regulačních stupňů. Proti tyristorovým regulátorům mají diodové omezovače výhodu v tom, že jsou výrobně velmi jednoduché a že pořizovací cena je také velmi malá (tyristory a triaky jsou až osmkrát dražší). JIŘÍ HABAL

63

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK abrazívne č i s t e n i e — otryskávání bielizník — prádelník dlabá — dláb dýza — tryska lônik, zákolesnik — zákolník nastaviť — ustavit spica — paprsek stúpadlo — stupátko škárovací — spárovací tragač — trakař tahadlo — táhlo vrhacia pištoľ — otryskávací pistole

AŽ DO BYTU za nezvýšenou cenu 14 Kčs/čtvrtletí Vám bude sborník „Udělej-Urob si sám" zasílat EXPEDICE USS. Na stejné adrese si můžete objednat na dobírku plánky a knihy, které jsou v tisku a budou Vám zaslány i h n e d po v y d á n í : — plánek Dřevoobráběcí stroj — rozšířený (cena 50 Kčs) — plánek Malotraktor Oleško (cena 40 Kčs) — plánek Príslušenstvo I k Olešku (cena 30 Kčs) — plánek Príslušenstvo II k Olešku (cena 29 Kčs) — plánek Žehliaci mangeľ (cena 18 Kčs) — plánek Skládací obytný přívěs KAPR (cena 50 Kčs) — knihu USS — Zariadenie do bytu a chaty (cena 60 Kčs)

ČESKOSLOVENSKÝ SLOVNÍČEK důlčík — jamkovač hníst — miesiť, hniesť kolébkový — koliskový madlo — držadlo, držiak matový •*• matný mnohabřitý — mnohohranný modřin — smrekovec pěchování — ubijanie protahovačka — hrúbkovačka průchodkový — priechodkový řídítka — kormidlo seřídit — nastavit svítilna — svietidlo šoupátko — posúvač šroubovice — skrutkovica zkosit — zrezaf

K okamžitému dodání n«s dobírku Vám nabízíme — knihu USS — Urob si doma a v chate (cena 60 Kčs) — plánek Malý kovoobrábací stroj (cena 29 Kčs)

EXPEDICE USS

116 06 Praha 1. Železná 8 tel. 26 89 61

Knižnica Urob si sám — vedúca redaktorka Ing. Qréta Izakovičová

UDĚLEJ-UROB SI SÁM Zväzok 37

MDT 689:69 + 7.073 Zostavil Kamil Zoufalý Vydala Alfa, vydavateľstvo technickej a ekonomickej literatury, n. p., Bratislava, Hurbanovo nám. 3 v spolupráci s výrobným družstvom Propagační tvorba, Praha 1, Celetná 25 vo februári 1981 ako svoju 7683. publikáciu Adresa redakcie: Za Strahovem 10, 169 00 Praha 6, tel. 350 797. Expedícia subskribentom: Železná 8, 116 06 Praha 1, tel. 268 961 Zodpovedný redaktor Milan Hulej Graficky upravila Ing. Gabriela Karasova Obálku navrhol Ing. arch. Milan Vlk Technická redaktorka Zora Šinkové Vytlačili Polygrafické závody, n. p., Bratislava, Pekná cesta 6 64 strán, 98 obrázkov; 11,39 AH, 11,60 VH ©Alfa, vydavateľstvo techniokaj a ekonomickej literatúry, 1981 1. vydanie. Náklad 165 000 výtlačkov 302 05 63 — 0 4 0 - 8 1 Kčs 14,— 510/21;818