SKAUTSKÉ OKÉNKO III.
prosinec 2010
http://19-stredisko.skauting.cz/andromeda/
Drakiáda Jakub Hadaš Máme tady podzim a s ním i první skautskou drakiádu. Sraz na tuto výjimečnou akci byl u zdravotního střediska ve Velkém Týnci. Tam jiţ čekalo mnoho skautů a draků. I přesto, ţe si kaţdý měl donést nejlépe vlastnoručně vyrobeného draka, tak těch koupených se objevilo více. Jakmile jsme se dočkali posledních opozdilců, mohli jsme vyrazit na nejlepší kopec a totiţ kopec za týneckým hřištěm. Musím dodat, ţe docházka byla poměrně velká. Jelikoţ foukal přímo dračí vítr, mohli jsme začít pouštět naše draky. Někteří létali vysoko, někteří nízko a krásně a někteří nevzlétli vůbec. Nevím, čím to bylo, ale těch vyrobených draků počalo na obloze miznout. Zřejmě to bylo způsobené špatnou konstrukcí, přeţili jen ti nejsilnější! Musím se přiznat, ţe můj drak se roztrhl, aniţ by se odlepil od země. Proto jsme také začali zejména my starší učit řídit draky ty mladší. Začalo se jiţ stmívat, kdyţ jsme vyhodnocovali ty nejlepší draky. Objevili se diplomy za nejlepšího draka, nejkrásnějšího draka, nebo například za putovního draka. Na závěr jsme si na zahřátí zahráli hru, ve které jsme museli ,ukrást‘ pro své druţstvo co nejvíce míčků. Po této hře na mrštnost a postřeh jsme jiţ za tmy dorazili domů. Myslím, ţe se první ročník drakiády vydařil.
Oddílová výprava na Pavučinku Monika Hadašová Konečně je to tady! Po několika měsících se oddíl Andromeda vydává na podzimní výpravu, poznat novou krajinu a dobrodruţství. Byl to pěkný říjnový pátek, kdyţ jsem se společně s krosnou a Jelenem vypravila ke zdravotnímu středisku. Blíţila se chvíle našeho srazu, a tak se to tam „hemţilo“ skauty a jejich rodiči. Stihli jsme si ještě podat ruku a vyřídit nějaké formalitky a to uţ tu byl náš autobus do Olomouce. Na vlakovém nádraţí nás uţ čekal Rex a oblíbené místečko u bankomatu. Tady jsme si uloţili naše věci, a protoţe nám jel vlak aţ za nějakou dobu, zašli jsme si ještě do obchodu pro něco dobrého. Hurá, vlak dorazil, tak jsme se do něj s radostí nasoukali. Ovšem sehnat si volné místečko byl větší problém neţ se zdálo. Tato výprava byla netradiční také v tom, ţe jsme jeli aţ do Jeseníků (vlastně do Afriky), a tak nám cesta zabrala celkem dost času. Já jsem stála v uličce a pozorovala okolní krajinu, která se v mnohém lišila od té, se kterou se potkáváme denně. Najednou jsme míjeli stádo flekatých krav, statných bučin a popraskaných skal, porostlých mechem a nálety z jiných stromků. Také období podzimu vtisklo listům nový vzhled. Mé oblíbené buky a duby byly najednou zbarveny do různých odstínů červené a hnědé. „Lipová Lázně, teda vlastně Tunis, vystupovat!“ Tak tato věta se ozývala takřka celým vagónkem. Bleskurychle jsme si nasadili krosny a opustili vlak, který pokračoval dále do města Jeseníku. Netrvalo dlouho a byla tu místní lokálka, která nás měla zavést aţ do místa našich radovánek. Ale co to? Byla skoro aţ po strop obsazena jiným skautským oddílem. Nezbylo nám nic jiného, neţ se začít ládovat dovnitř. I kdyţ se paní průvodčí netvářila moc spokojeně, všichni jsme se tam nakonec vešli a do Ţulové jsme dorazili v pořádku. Na nádraţí jsme si uloţili naše zavazadla na velkou hromadu a začali jsme hrát schovku. Byla to opravdu dobrá partie. Někteří se zahrabali do hromady listí v kontejneru, jiní zase do mnoţství batohů na zemi. Pak se vyrazilo k chatě. Pouze Libor s Rexem tam zůstali a čekali na příjezd Vraníka. Do osady Hunga-lunga jsme dorazili aţ za tmy. Nebylo to zrovna kousek (asi 5 km), ale bezpečně jsme ji poznali podle všudypřítomných pavučin a také podle nápisu PAVUČINKA. Chatu jsme našli, teď bylo na čase se ubytovat. Děti nejprve obsadily dolní pokoj a my starší jeden za jídelnou. Jenomţe se objevil větší v 1. patře, tak se přesunuly tam. Naneštěstí se v Africe vyskytují nepřátelští domorodci kmene GURU, kteří napadli jejich pokojíček, proto se děvčata přesunula zpět do přízemí a kluci zabrali menší pokoj nahoře. Po vybalení věcí jsme si dali zaslouţenou večeři, která transportem z domova změnila podobu. K závěru dnešního dne jsme shlédli něco neuvěřitelného. Samotný cestovatel Emil Holub (ztvárněný Jelenem) stanul před námi v ţivotní velikosti a pomocí gest začal rozmlouvat s místním obyvatelem (Vraníkem). Díky Šípovu brilantnímu překladu jsme se dozvěděli, ţe Emil hledá cestu k přírodnímu úkazu, jeţ Evropané nazývají vodopády. Z jeho kufru začal vyhazovat věci jako bota, frisbee, plyšák a kokos, který daroval domorodci, a ten mu za to ukázal směr cesty. Naše 3 výpravy pod vedením Fretky, Krtka a Snoopy budou mít za úkol sbírat plodiny tropického charakteru a ty pak směňovat za cenné informace. To ale aţ zítra, dobrou noc! DEN DRUHÝ – SOBOTA Sluníčko uţ vyšlo, je na čase vstávat! Někomu se moţná moc nechtělo, ale to měl na svědomí ten noční poţár pralesa. Naštěstí se ho podařilo uhasit injekčními stříkačkami a hrncem s vodou.
Tento den jsem započali řádnou rozcvičkou a snídaní, kterou nám pomáhali chystat Šikula se Snopy a Veverkou. Byla vynikající – chleba s máslíčkem a zdravoučká zelenina. Potom jsme se přesunuli ven, abychom postavili svatyni, a tím si umoudřili boţstvo. Následně si výpravy povídaly s Liborem o neutěšené situaci v Africe. Poplach! Poplach! Nepřátelský kmen Guru nikdy nespí a i tentokrát provedl něco nehorázného. Ukradl Emilovi jeho brýle proti slunečnímu záření! Cílem výprav bylo dobýt pevnost kmene Guru, do kterých jsme se na chvíli převtělili my starší a získat zpět Emilovy brýle. Šišky se staly šípy a lístečky ţivoty. Ovšem dobyvatelé měli na straně hodného šamana, který je vţdy vyléčil ze všech nesnází. Boj dopadl dobře pro cestovatele, nepřátelský kmen byl pokořen a brýle se dostaly zpět ke svému majiteli. Celí vysílení dlouhým hašteřením jsme se přesunuli do chaty na vydatný oběd v podobě špaget s omáčkou a kabanosem. Nemyslete si, i v jídelně se dají vést kruté boje a ne vţdy vyhraje ten, kdo drţí lţíci! Odpolední klid trávil kaţdý dle svého gusta. Já s Monty jsme lenošily na naší důstojnické ubikaci a sbíraly síly na odpolední program. Kluci šli zase natáčet další díl Beera Grilla. A potom to konečně přišlo. Kaţdá výprava dostala na obědě mapu (opět po kratičké návštěvě Emila) a teď musela vše získané ovoce proměnit za tolik potřebné informace. Mapa totiţ nebyla taková, jakou lze koupit v obchodě, byla plná nám neznámých symbolů a značek. Tak třeba za 1 mango jste se mohli dopídit k tomu, ţe srdíčko na mapě znamená latrýnu nebo za limetku zase to, ţe hvězdička značí ony hledané Viktoriiny vodopády. Ze všeho nejdříve museli chytit mě, Monty a Čápa a posléze vyluštit morseovku, kde bylo psáno, ať si v chatě najdou svého domorodého pomocníka a vydají se na cestu. Jako první vyráţela skupinka vedená Snoopy a domorodkyní Ţevlou, jako druhá výprava Krtka a rádce Jelena a naposled Fretka s domorodcem Rexem. My ostatní jsme se k někomu přidali, ale často jsme přebíhali od jednoho ke druhému. Netrvalo dlouho a všichni jsme dorazili k hledaným Viktoriiným vodopádům. Byly skvostné. Na tomto takřka pohádkovém místě čekala na objevitele další mapa, která vedla aţ k pokladu. Cestou bylo zapotřebí splnit ještě nějaké úkoly, jako třeba postavit kamínkový monument, ošetřit zraněného průvodce nebo přenést 1 člena od latrýny po chatu s lebkami. Ke konci trasy čekal uţ zmiňovaný poklad, který se povedl najít výpravě
vedené Krtkem a Jelenem. Počasí se nám vydařilo, bylo sice trošku chladněji, ale to spravila čepice s rukavicemi. U onoho naleziště pokladu nás došla i Monty s Vraníkem a Hříbětem, který spadl do vody. Jakmile jsme se trošku občerstvili, čekala nás uţ jen cesta zpět. Tu jsme s holkama skoro celou proskákaly. Byla to legrace. Do chaty a teploučka jsme došli aţ za tmy. Večeře uţ byla připravena. Měli jsme párek v rohlíku s červeným a bílým hlávkovým zelím. Dnešek jsme zakončili hrou na papoušky a čmelákem, kterého jsme hráli v horní mrazivé místnosti. My starší jsme se ještě zabavili kartami a pak uţ jen vyčistit zoubky a spát! DEN TŘETÍ – NEDĚLE To nám to uteklo, dneska uţ jedeme domů… nedalo se nic dělat, chata se musela uklidit a naše věci zabalit. Na věčnou památku jsme se vyfotili před dřevěnou chatou s těmi malebnými kachlovými kamny a vydali se na vlak. Na nástupišti jsem stihli jen rozehrát hru na dámy a pány. Cesta pokračovala vlakem aţ do Olomouce, tady uţ na nás čekali rodiče s auty a zavezli nás do Týnce. Tato výprava se mi velice líbila a dlouho na ni ještě budu vzpomínat! Druţina Vydry Patrik Chrobok Do naší druţiny, která se jmenuje Vydry, chodí nejstarší chlapci v oddíle, nepočítámeli rovery. Naše druţina má nejdelší historii v oddíle, a proto se ve Vydrách obměnilo mnoho generací. V této době druţinu vede rádce Patrik Chrobok (Rychlík) a dva podrádci Martin Klabačka (Mates) a Filip Bauch (Filda). Druţina je především sportovně zaloţena, protoţe většina členů jsou fotbalisti nebo atleti. Podle toho také probíhají naše schůzky. Většina schůzek se skládá ze sportovních aktivit, protoţe nikdo z nás nedokáţe moc dlouho jen tak sedět a poslouchat. Nicméně schůzka není jen o hrách, ale občas je potřeba se i něco naučit. Zase nejlépe formou hry nebo nějaké aktivity, při kterých se dohlíţí především na dodrţování pravidel a chování vůči ostatním. Rád bych Vám poslal jednu z našich schůzek. Na začátku se přečte kronika, rozdají se body za docházku a oznámí se plán schůzky. Neţ vše začne, tak si popovídáme, co kdo zaţil a jak se měl během týdne. Poté následuje hra. Většinou běhací nebo alespoň trochu bojová. Kdyţ jsou všichni uhnaní a fyzicky vyčerpání, tak je nejlepší se zklidnit u nějaké šifry nebo si udělat pár uzlů. Dále jsou oblíbené hry na zlepšení sportovních dovedností. Jako je třeba hod na cíl nebo se vypořádat s překáţkovou dráhou. Kdyţ uţ se schůzka chýlí ke konci, je čas na závěrečný „rituál“ a to je schovka po tmě. V klubovně se zhasnou světla a jeden jde za dveře. Na určitý signál můţe vejít a hledá schované kamarády v úplné tmě. Tato hra je velice oblíbená a člověk by ani nevěřil co se dá vymyslet v tak malé místnosti jako je naše klubovna. Po schovce se musí ještě uklidit, podat si ruce a vyrazit domů.
Pozvánka:
