Skalničkářův rok. leden 2015 číslo 71 dodatek A

Skalničkářův rok leden 2015 číslo 71 dodatek A

Nebotanické poznámky

Skalničkářův rok leden 2015 číslo 71 dodatek A ISSN 18051170

Pro své členy a přátele vydává a zdarma rozšiřuje Klub skalničkářů Brno. Elektronický časopis vychází dvakrát ročně. Vedoucí redaktor Ing. Mojmír Martan Technický redaktor Doc. RNDr. Josef Niederle, CSc. Adresa redakce Úvoz 7, 60200 Brno Vyšlo 6. února 2015

http://www.skalnickybrno.cz/zpra.php http://www.skalnickybrno.cz/doc/71Askalnickaruv_rok.pdf

1

Skalničkářův rok, 2015, číslo 71, dodatek A ISSN 18051170

NEBOTANICKÉ POZNÁMKY

A Němci existovali, alespoň pro Slovany a Maďary, i když neexistovalo slovo deutsch.

Alemure, Cumeoberg, Mons Comianus, Omuntesberg, Džrwáb, Wánít. Lokalizace záhadných míst z úsvitu dějin Moravy

ad 5. Asturis je Zwentendorf. Co tím myslel pasovský autor je ve hvězdách. Vídeň byla založena teprve Maďary, ale pasovský pamflet byl napsán později, kdy už existovala.

Poněvadž jsme Moravané, zajímají nás dějiny naší vlasti. Trochu mě zarazily nepřesné informace Zdeňka Měřínského v knize Morava na úsvitě dějin. Proto se je pokouším upřesnit.

6. Alemure je Olomouc

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/96/Limes3.png Slovo Alemure neznamená Morava, jak tvrdí Měřínský, ale Olomouc. Jde o přepis, lapsus calami, místo zamýšleného

Jde o pokračování mých logických postřehů z dodatku C čísla 68.

Alemuze = Olemuze

http://www.skalnickybrno.cz/doc/68Cskalnickaruv_rok.pdf

Přečíst z jako r bylo velmi snadné, zvláště pokud písaři slovo Alemuze vůbec nic neříkalo. Tak snadno dojdeme od napsaného chybného Alemure k zamýšlenému Alemuze. V 10. století už byla ve slovanštině všechna počáteční A změněna na Ja, kromě spojky a, takže to A na začátku slova Alemuze musí označovat O. Opravdu, němečtí písaři psali velmi často Abodriti místo Obodriti, takže analogií dostáváme zcela logicky Olemuze. Jak plyne z německého Olmütz, druhé O ve slově Olomúc Němci slyšeli oslabeno, a Olmütz je navíc zjevně přímo odvoditelné z Olemuze . Německé názvy jsou dobrým vodítkem při hledání řešení. Pokud jde o věcnou stránku, Měškovi opravdu Morava patřila až po Olomouc.

Samozřejmě nepředpokládám, že se mi podaří historiky přesvědčit právě logickými argumenty, ale aspoň se o to pokusím. Je překvapivé, že i historie stará 1200 let je pořád slovansko německomaďarským problémem. Každý se snaží historii překroutit k obrazu svému. Zprávy například říkají, že Rostislav byl zahnán na útěk, vojsko Franků vstoupilo do jeho pevnosti a spálilo opevnění. Ne že přišlo k pevnosti. Nechápu, proč to tajit. A Porfyrogennetos mluví nejen o Velké Moravě, ale i o Velkém Chorvatsku. Morava nebyla jedinečná a velká svou vojenskou silou, Obodrité a Veleti na tom byli určitě lépe a o Červanech či Bílých Chorvatech nevíme nic, protože byli mimo teritorium zájmu byzantského a franského impéria, ale svým úsilím o rovnocenné postavení v rámci křesťanstva, které nakonec zužitkovali především Slované jižní a východní. Samozřejmě nešlo o nic jiného než mimořádnou inteligenci panovníků, jimž šlo jenom a jenom o vlastní moc a slávu. Překrucování pravdy nám není zapotřebí.

7. Cumeoberg, Mons Comianus Nejlepší informace k lokalizaci podávají Annales regni Francorum neboli Annales Laurissenses maiores, a jejich podrobnější zpracování Annales qui dicuntur Einhardi. K roku 791 AL informují, že Avaři připravili pevnosti

2


de australi vero parte Danubii ad Cumeoberg, de alia vero ripa in loco qui dicitur Camp, quia sic nominatur ille fluvius, qui ibi confluit in Danubio

Původně patřilo oné avarské neboli hunské pevnosti na kopci. Němci si upravili Chuneov na Chuneo, a odtud zkomoleno Cuneo či Cumeo. Později po bavorské kolonizaci to Bavoři upravili na Chune, vyslovováno Kchune, a odtud Frankové Cune. A Pilgrim vylepšil slyšený Chuneostetin na Chunihohesstetin. Pilgrim ještě na protějším břehu uvádí obce mochinleo, což může být Mogilev, a uuachouua, což může být Vachova, takže okolí bylo značně slovanské.

zatímco AE una super Cambum fluvium, altera iuxta Comagenos civitatem in monte Cumeoberg Ve spisu Vita Hludovici od Einharda se navíc můžeme dočíst, že Ludvík

Ostatní zdroje jsou mnohem stručnější.

deinde patrem in Auares exercitum ducentem usque ad Chuneberg/Chuneberch/Cuneberg comitatus

Annales sancti Amandi Carlus rex primum fuit in Chunia

Náš dobrý známý falzifikátor Pilgrim napsal

Annales Laubacenses

in orientali plaga usque ad pendentem lapidem in ora montis Comageni and in australi usque ad chunihohesstetin

Carolus rex primum fuit in Chunia Annales sancti Emmerammi

Mons Comagenus je přinejmenším ta část Vídeňského lesa, která přiléhá k tulnskému poli. Ta podoba Cumeoberg, Chuneberg a Chunihohe je nepřehlédnutelná. Němečtí nacionalisté odvozují jméno Chunihohesstetin od středoněmeckého mužského jména Chunihohe. To nejspíš udělal už Pilgrim, a proto je tak zapsal. Jenomže od čeho odvozují stetin. Jde zjevně o složeninu ze slov chunihohe a štětin. To druhé je nepochybně slovanské, mimochodem široce rozšířené, a znamená tvrz. A co by dělalo v jihoněmeckém prostředí středoněmecké mužské jméno jako určující část ke slovanskému obecnému jménu. Slovanské obecné jméno muselo být určeno slovanským atributem. V němčině se slovanská jména končící ov vyslovovala s koncovkou o. Příkladem může být jméno řeky Warnow u Roztoku, které se, ač takto psáno, stále vyslovuje Warno. Slovanské jméno bylo Chuneov Štětin, vlastně Avarova tvrz.

Carolus primo in Huniam Takže pro Avary Němci používali označení Hune, Chune. Cumeoberg = Cuneberg = Chuneberg = Chuneberch Reginův Cnumberg/Cuumberg je zkomolený Chumberg. Tento název ve všech podobách znamená Hunská hora. Římský tábor Comagena ležel na místě Tullnu, což je archeologicky prokázáno nálezy textů. Údajně Einhardova středověká Civitas Comageni ovšem mohla ležet někde nablízku, například u sousedního Königstettenu = Chunihohesstetin. Z předchozích informací logicky plyne, že kopec Cumeoberg ležel na jižním břehu Dunaje těsně vedle Tullnu, a nemá nejmenší smysl hledat jej jinde,

3


například v hloubi Vídeňského lesa. Opravdu, iuxta znamená latinsky těsně vedle. Je tam opravdu pěkný kulatý zalesněný kopec Auberg, kousek na jih od Tullnu a na západ od Königstettenu.

populis suis in Pannoniam ultra Omundesthorf, et cum triumphi gloria rediit et hiemavit in Reganespurc.

http://aroundguides.com/17910150/Map

AE pokračují, že Karel přešel Rábu, po druhém břehu došel k jejímu soutoku s Dunajem, a odtud se vrátil přes Sabarii, tj. buďto dnešní Pannonhalmu anebo dnešní Szombathely. Za Sabarii byl údajně považován i Sárvár na řece Rábě.

Ten by docela dobře mohl být hledaný Cumeoberg = Mons Comianus = Auberg u Tullnu. Lokalizace oněch dvou avarských kontrolních pevností byla naprosto logická. Jedna ležela na místě, kde se oddělovala od podunajské magistrály cesta podle Kampy na severozápad, druhá se nacházela na místě, kde se od podunajské magistrály oddělovala cesta vedoucí podle Tulny na jihovýchod.

Z těchto tří zdrojů čerpaly poměrně pozdní Annales iuvavenses maximi, které jejich texty o více než 600 let později parafrázovaly takto.

8. Omuntesberg, Omuntesperch, Omuntesdorf

Česky to znamená

O dosahu Karlova tažení do Pannonie v roce 791 existují tři autentické zprávy. Všechny tři různými slovy podávají tutéž informaci.

Karel táhl do Pannonie za Omuntesdorf

Karolus perrexit in Pannoniam ultra Omuntesdorf

Vzhledem k tomu, že jde o volné zpracování informace zapsané v uvedených třech autentických pramenech, je jasné, že onen Omuntesdorf, psaný též Omundesthorf, ležel někde mezi soutokem Dunaje s Rábou a jednou ze Sabarií.

Zatímco autor AE rozvádí informaci o dosahu Karlova tažení do Pannonie takto rex cum eo quem ducebat exercitu usque ad Arrabonis fluenta venisset

Je směšné překládat uvedenou větu

AL uvádějí, že vojsko se dostalo

která by latinsky musela znít

usque ad fluvium cui vocabulum est Raba

Karolus perrexit per Omuntesdorf in Pannoniam

Třetím autentickým textem jsou Annales Maximiniani, jde o pokračování Chronicon universale, kde je formulace

To jednak nemohlo nikoho zajímat, protože důležité bylo, kam Karel došel, ale hlavně jde o interpretaci uvedených autentických textů.

Perrexit domnus Carolus cum Francis et Saxonibus, cum Baiowariis et Alamannis et cum ceteris

Pro Omundesthorf a Omuntesberg mám dvě lokalizace, a to buďto Ödenburg = Šoproň, anebo Amandhegy = Pannonhalma. Obě místa leží v oblasti vymezené Annales Einhardi a Annales Laurissenses.

Karel táhl přes Omuntesdorf do Pannonie

4


Předpokládám, že pro Ödenburg by uvedené zdroje použily antický název, totiž Scarbantia. Takže se přikláním k těm, kdo za Omuntesberg považují kopec s klášterem svatého Martina Pannonhalma, údajně někdy zvaný Amand hegy, tj. Amandův kopec. Svatý Amand alias Amandus z Wormsu, biskup z Wormsu, byl misionář působící v Pannonii. Jeho ostatky byly v Salcburku. Takže v Pannonii spravované Salcburkem po něm kopec pojmenován být mohl. Ámánd se podle mapy jmenuje čtvrť v městě Pannonhalma, pod kopcem, na kterém stojí klášter. https://www.google.cz/maps/@47.5456913,17.7530123,15z Pánnonhalma se jmenovala Sabaria Sicca, to znamená Suchá Sabaria. Němci prostě ztotožnili latinské jméno Amand, Amandus s tehdy existujícím německým jménem Omund. Ani se jim moc nedivím. Kdoví jestli se onen svatý Amand opravdu Omund původně nejmenoval. Podle kronik se Karel slavně vrátil, ale podle AE epidemii přežila jen desetina koní.

g ukrajinské, h staročeské

‫ح‬

ch

‫خ‬

t

‫ت‬

th

‫ث‬

n

‫ن‬

Proto údajný dž.r.wáb doporučuji číst dž.r.wán, což je jedině možná arabská transkripce názvu historicky i archeologicky doloženého města Červen. Osídlen byl nejspíš jihopolskými Chorvaty, kteří obývali velmi rozsáhlé území. Na druhé straně tvar ch.rwá() je asi jenom bez znalosti věci punktuací nesprávně opravený dž.rwá() , takže jej můžeme ignorovat. Ibn Rusta jasně uvádí, že ležel uprostřed země Slovanů. Morava ležela na jejím okraji, a politicky s ní nikdy neměla mnoho společného.

Čtení středověkých textů je umění, i když jsou psány latinkou a ve srozumitelném jazyce latinském. To už při jejich opisování vedlo k mnoha chybám, takže každý opis má jiné znění. Pokud jde o arabské texty, je to kouzelnictví. Různá písmena totiž vypadají v podstatě úplně stejně, takže při opisování jmen neznámých měst muselo k chybám dojít naprosto zákonitě. Posuďte sami. ‫ج‬

‫ب‬

Arabština má jenom tři samohlásky, A, I, U, takže E a O musí nahradit.

9. Název sídla vládce podle arabských pramenů

dž, ž, g

b rovněž p, v

Wánít je z těchže důvodů stará Věničja, dnešní Vinnica na Ukrajině. Karavany totiž sledovaly z Chersonu tok Jižního Bugu. Swít neznamená Svatopluk, ale Svantovít. Jeho kult je popsán z Rujany. Opravdu měl k dispozici bílého koně, drahocennou zbroj a kovový roh, který každoročně kněz naplňoval vínem. O víno z hroznů samozřejmě jít na severu nemohlo, asi to bylo něco jiného alkoholického. Zkvašené kobylí mléko to být mohlo. Svantovítovi rovněž sloužila družina tří set jezdců a měl značné bohatství. Jeho velekněz měl větší slovo než kníže. Svatyně byla cizincům samozřejmě nepřístupná, takže nutně museli Svantovíta považovat za živoucího krále králů. 5


Asi to je pro některé zklamání, ale pro mne má pravda větší cenu než účelová lež mající zdůraznit velikost moravského potažmo slovenského národa.

O Nitře tam není ani slovo, ani o arcibiskupovi. Docent Galamboš, autor faksimile, který originál, přesněji originál opisu, viděl, je si jistý, že správné čtení je nitrensis. Takže pokud byl Wiching sídelním biskupem nitranským, musel být jeho nadřízený Metoděj sídelním arcibiskupem v místě zvaném Maraba či Maraha.

10. Nitra Nikde není napsáno, že Priwina vyhnaný Mojmírem přes Dunaj byl vládcem na Nitře. Informace v Conversio zní takto.

Ale má to dva háčky. Za prvé, Nitravu přejmenovali na Nitru teprve Maďaři. Dokonce ještě Pilgrim kolem roku 970 uvádí nitrauensis. Za druhé, v devátém století bylo zvykem písmenem S označovat hlásku Z a písmenen Z hlásku S. SFENTOPULCHO je divné. A pochází to z dílny benediktinů. Obávám se, že existuje souvislost mezi dochovaným zněním Industriae Tuae a Římem oslyšenými českými žádostmi o povolení slovanských bohoslužeb. A to nemluvím o nepochybně nespolehlivém Aventinovi tvrdícím, že Svatopluk, místo aby si Wichinga ponechal ve svém sídle, poslal jej na právě dobyté území. A Nitra právě dobytým územím nebyla. Byl jím pozdější maďarský Szátmár, dnešní Satu Mare v Rumunsku.

cui quondam Adalrammus archiepiscopus ultra Danubium in sua proprietate loco vocato Nitrava consecravit ecclesiam Priwina měl podle toho v Nitře majetek, z čehož nijak nevyplývá, že byl nitranským vládcem. Na moravských hradištích měli také velmoži majetky s kostely, a vládci nebyli. Priwina byl prostě jedním z významných mladších Mojmírových družiníků s velkými ambicemi, kterého Mojmír pro jistotu poslal do vyhnanství. Navíc je informace nejspíš nepravdivá, protože Priwina byl před vyhnáním pohan a sotva by si nechal světit na svém majetku kostel. Pokud by byl opravdu nitranským knížetem, jistě by si to autor knížky Conversio neodpustil připomenout. Neudělal to.

11. Mojmírovci Faksimile rukopisu jsem nikde nenašel. Čtení je u různých autorů různé.

Právě tak jsem se nesetkal se žádným dokladem, že by Svatopluk vládl na Nitře.

Asseman má

Měřínský uvádí, že podle Industriae Tuae byl Wiching jmenován biskupem nitranským, a že byl odvolán z Pasova s odůvodněním, že je už biskupem nitranským. Jenomže v kopii rukopisu Industriae Tuae neumím bezpečně dešifrovat, zda Wiching byl zvoleným biskupem sanctae ecclesiae marensis či sanctae ecclesiae nitrensis. A podle Continuationes Altahenses Annalium Fuldensium byl Wiching zbaven pasovkého místa, protože byl už

Progenitores namque serenissimi Senioris nostri, Ludovici videlicet, Imperatores, & Reges ex Christianissima Francorum gente prodierunt. Moimarii vero sclavi, a paganis & ethnicis venerunt. Resch má Moravii vero sclavi a paganis & ethnicis venerunt.

prius Marahavensis ab apostolico destinatus episcopus 6


Ginzel má

Literatura

Moravi vero sclavi a paganis & ethnicis venerunt.

Kiss Lajos (1997), Pannónia helyneveinek kontinuitása: In: Honfoglalás és nyelvészet. 187197. 196

Co v rukopise opravdu stojí psáno, je ve hvězdách. Assemanovo čtení znamená

Kiss Lajos (1997), Hegynevek a történelmi Magyarországon: Magyar Nyelv 93: 15468.

Předkové totiž nejjasnějšího pána našeho, Ludvíka samozřejmě, císaři a králové, pocházeli z nejkřesťanštějšího kmene Franků.

Josef Niederle

Mojmíra však, Slované, vyšli z pohanů a divochů. Struktura obou vět je shodná, jde o porovnání, které v dalším textu obdobně pokračuje. Ludovici a Moimarii jsou genitivy. Nelze usuzovat, že Moimarii znamená Mojmírovci. Vložené i nehraje žádnou roli, objevuje se i u jiných jmen. Prostě je polatinštěno na Moimarius. Bez fotokopií rukopisů nelze soudit prakticky nic.

12. Rusové Rusové zmínění v Životě Konstantinově nejsou Slované. Konstantin si musel najít člověka, který rusky mluvil. To by samozřejmě nedělal, kdyby šlo o slovanštinu, kterou znal. Rusové měli vlastní písmo a pořádali nájezdy na Chazarii a Byzanc. Podle jiných zpráv se dostali až k Cařihradu. Zatím se domnívám, že jde o východo slovanský název pro východní Normany. Podle Nestora někteří Normané byli křesťané a měli v Kyjevě kostel. Psát uměli, dochovaly se tam nápisy runovým písmem. Nejlepší by bylo těmto Normanům říkat Ruthi. Označení Rusi vede k nekonečným zmatkům. https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A0%D1%83%D1%81%D1%8C_ %28%D0%BD%D0%B0%D1%80%D0%BE%D0%B4%29 7


Hehfeldi, qui habent civitates VIII. Havolané neboli Stodorané

Descriptio ciuitatum et regionum ad septentrionalem plagam Danubii

Iuxta illos est regio, quae uocatur Vysvětlováním tohoto stručného textu se už zabývala spousta slovutných profesorů. Přesto si dovoluji podat svoje postřehy. Seznam je psán velice systematicky, v několika etapách.

Surbi. in qua regione plures sunt quae habent ciuitates L. Srbové

První řada probíhá systematicky od severozápadu k jihovýchodu kolem hranic franského království. Isti sunt qui propinquiores resident finibus Danaorum quos uocant

Talaminzi, qui habent civitates XIIII. Daleminci neboli Glomači

Nortabtrezi ubi regio in qua sunt ciuitates LIII per duces suos partitae. severní Obodrité, vlastně Obdriči, to jest Odírači či Lupiči, nepříliš lichotivá přezdívka pro kmenový svaz na západ od Roztoku, jména jednotlivých kmenů jsou známa

Marharii habent ciuitates XI. Moravané

Iuxta illos sunt quos uocant

Betheimare in qua sunt civitates XV. Češi

Vulgarii regio est inmensa et populus multus habens ciuitates V. eo quod multitudo magna ex eis sit et non sit eis opus ciuitates habere. Bulhaři

Vuilci in qua ciuitates XCV et regiones IIII. Veleti na východ a jihovýchod od Obodritů, mezi Roztokem a Štětínem, na jejich místě později kmenový svaz Lutici, jména jednotlivých kmenů jsou známa

Est populus quem uocant Merehanos, ipsi habent ciuitates XXX. Neretvané anebo Moravané ve východním Srbsku, o jejichž existenci v 9. století pochybuji

Linaa est populus qui habet ciuitates VII. Liňané neboli Gliňané jižně od Obodritů prope illis resident quos uocant

Jde jenom o poznámku na okraj, nesídlili na severním břehu Dunaje.

Bethenici, et Smeldingon, et Morizani, qui habent ciuitates XI. Butinci či Beteňci či Větnici, žili mezi Gliňany a Smoljany, Semeldinci či Smolinci či Smoljané a Moričané (v okolí jezera Müritz)

Iste sunt regiones quae terminant in finibus nostris. Druhá řada probíhá kolem předcházejících od jihovýchodu k severozápadu. Městy se v ní rozumí všechny vesnice.

Iuxta illos sunt qui uocantur 8


Isti sunt qui iuxta istorum fines resident.

Stadici in qua ciuitates DXVI populusque infinitus. Stadici, snad po vzniku Kyjevské Rusi později základ Poljanů, kteří nejsou uvedeni

Osterabtrezi, in qua ciuitates plusquam C sunt. východní Obodrité neboli Praedenecenti mezi Karpaty a Dunajem, Obdriči nejspíš znamená Odírači či Lupiči, Praedenecentes latinsky znamená Velezabijáci

Sebbirozi habent ciuitates XC. podle koncovky některý kmen národa Roči, Rosi, Roši, asi Pečeněgové

Miloxi (správně nejspíš Miloti) , in qua ciuitates LXVII. museli žít na vnitřní straně karpatského oblouku

A potom jižní část od východu k západu.

Phesnuzi habent ciuitates LXX. museli žít na vnitřní straně karpatského oblouku, asi turkické obyvatelstvo kolem Aradu

Vnlizi, populus multus, ciuitates CCCXVIII. Uličané neboli Uliči, informaci podané Nestorem rozumím tak, že Uliči sídlili na Jižním Bugu a Tiverci na dolním Dněstru, jejich hlavní město Peresečen klade každý jinam

Thadesi plusquam CC urbes habent. východní Slováci a Rusíni, připomíná maďarský název Slováků Tóth, asi slavinizovaní Thrákové

Neriuani habent ciuitates LXXVIII. (správně Veriuani) Vervané či Verbané, to znamená Vrbané, nepočetný kmen, podle Porfyrogenneta Normané zimovali u Vervanů či Verbanů, Druguvičů, Krivičů a Severů

Glopeani (či Clopeani), in qua ciuitates CCCC aut eo amplius. Goplané, pozdější Polané, kteří nejsou uvedeni, podle jezera Gopło

Attorozi habent ciuitates XLVIII, populus ferocissimus. podle koncovky některý kmen národa Roči, Rosi, Roši, asi Pečeněgové

Zuireani habent ciuitates CCCXXV. Svěřané na východním břehu dolní Odry, Świerzno , pozdější Pomořané, kteří nejsou uvedeni, to je dáno logikou výčtu

Eptaradici habent ciuitates CCLXIII. Sedmivětví, to jest Maďaři ještě pod Kyjevem před připojením Kovarů, Lubor Niederle ve Slovanských starožitnostech upozornil na souvislost s řeckým názvem sedmi slovanských kmenů v Bulharsku, jenomže Eptaradici jsou uvedeni mezi kmeny obývajícími dnešní Ukrajinu a jižní Rusko

Tady končí sousedé sousedů. Následují obyvatelé Sarmatie. Napřed severní část od západu k východu. Busani habent ciuitates CCXXXI. Bužané na Bugu, dříve Dulebi, později Volyňané Sittici regio inmensa populis et urbibus munitissimis. Žitici, údajně součást kmenového svazu Drevljanů, vlastně pěstitelé obilí, připomíná to prastaré město Žitomir

Vuillerozi habent ciuitates LXXX. podle koncovky některý kmen národa Roči, Rosi, Roši, asi Pečeněgové 9


Zabrozi habent ciuitates CCXII. podle koncovky některý kmen národa Roči, Rosi, Roši, asi Pečeněgové

Porfyrogennetos Severi, ale Červané na Červené Rusi, nejspíš podle oblasti či řeky jménem Červa, později historicky a archeologicky doložený hrad Červen, červenské hrady byly zbořeny Tatary, nejspíš totožní s Bílými Chorvaty, přestože Poláci by Bílé Chorvaty nejraději přestěhovali co nejdál na východ, podle Porfyrogenneta Bílí Chorvati sídlili na obrovské rozloze za Maďary už od Bílých Srbů, a s Maďary uzavírali sňatky, takže jejich poloha je naprosto jasná, od Kladska na východ až k Přemyšlu http://en.wikipedia.org/wiki/Czerwie%C5%84

Znetalici habent ciuitates LXXIIlI. záhada, sousedé Tiverců Aturezani habent ciuitates CIIII. Tyrasané neboli Tiverci na dolním Tyrasu, to znamená Dněstru Chozirozi habent ciuitates CCL. podle koncovky některý kmen národa Roči, Rosi, Roši, asi Pečeněgové

Prissani ciuitates LXX. Přišané, tady logicky musí být sousedé Červanů, hrad Przyszów u Tarnobřehu

Lendizi habent ciuitates XCVIII. Lendiči, připomíná maďarský název Poláků Lengyel a pozdější Lučany, Nestor tvrdí, že Maďaři vyhnali ze země, kde sídlili před vpádem na Moravu, Valachy a podrobili si Ljachy, s nimiž onu zem potom sdíleli, Lendzenini měli být podle Porfyrogenneta spolu s Dervleniny (Drevljany) a Ultiny (Uliči) sousedé Pečeněgů, což může znamenat, že Lendiči neboli Lendzenini jsou oni Ljaši v dnešním Moldavsku, zatímco Lendzané sídlili podle Porfyrogenneta stejně jako Kriviči u jezer na přítocích Dněpru nad Kyjevem, v tomto případě jde nepochybně o Nestorovy ruské Ljachy, to jest Radimiče a Vjatiče

Velunzani ciuitates LXX. Volyňčané, na levém břehu Bugu, s Červany na levém a s Bužany na pravém břehu byli sjednoceni ve Volyňany, Volyň, nejpevnější červenský hrad na levém břehu Bugu, stále v terénu nápadný http://www.pieknywschod.pl/pl/wojewodztwa/lubelskie/atrakcjetury styczne/zabytkiimuzea/56zabytkimuzea/1018grodekgrodzisko Bruzi plus est undique quam de Enisa ad Rhenum. Prusové, pod jejichž jménem je myšlena celá baltská skupina Tady končí Sarmatie.

Thafnezi habent ciuitates CCLVII. Valaši později podle Nestora vyhnaní Maďary z Moldavska a Bessarábie, vlastně romanizovaní Thrákové

Vuizunbeire. Weise Bayern či Wissende Bayern či Witzbayern, to jest Moudří Bavoři

Zeriuani quod tantum est regnum ut ex eo cunctae gentes Sclauorum exortae sint et originem sicut affirmant ducant. Severjané určitě ne, jde o novotvar, Nestor používá Sěvero, Sěvery,

Tímto zlatým hřebem končí původní část popisující situaci v 9. století.

10


Přeskočí se do severního Černomoří ve druhé polovině 10. století. Caz*ri ciuitates C. Chazaři

Pravopis se změnil, na rozdíl od předcházejícího textu psaného podle starých zvyklostí, kdy s znamenalo Z a z znamenalo S, v následujícím textu s znamená S i Z. Tento text byl dopsán dodatečně.

Tady začíná normanská Kyjevská Rus.

Severní řada.

Ruzzi. Rusi, to jest Normané v posádkách lodí, nikoliv Slované

Vuislane. Vislané, chorvatský kmen

Forsderen. Normané v posádkách pevností, asi Varjagové

Sleenzane ciuitates XV. Slezané, chorvatský kmen

Liudi. Ljudi, to jest Normany porobené zemědělské obyvatelstvo

Lunsizi ciuitates XXX. Lužičané, srbský kmen

Tady začínají severozápadní sousedé Kyjevské Rusi, praesiti, to znamená před Kyjevskou Rusí ležící.

Dadosesani ciuitates XX. Dědošané, srbský kmen

Praesiti. (F je omyl)

Milzane ciuitates XXX. Milčané, srbský kmen

Serauici. Žeravici, ale kde, Dregoviči anebo Mazovjané, tam jeřábi žijí

Besunzane ciuitates II. Běžunčané, malý srbský kmen v okolí hradiště na Landeskrone u Biesnitz u Zhořelce

Lucolane. Lukomljané, pozdější Poločané, podle jezera Lukoml v Bělorusku

Jižní řada začíná buďto tady,

Vngare. Maďaři v současném místě pobytu

Verizane ciuitates X. Veričané, existuje obec s maďarským názvem Veréce, ukrajinsky Verjacia v potiské nížině, hned vedle starého maďarského královského hradu, ale i město Wurzen u Lipska

Tady začínají jižní národy piastovského území na konci 10. století ve dvou řadách od východu na západ, většina se vydělila z Porfyrogennetových Bílých Srbů a Bílých Chorvatů.

anebo tady.

11


Fraganeo ciuitates XL. Prešané, Prešov=Fragipolis, chorvatský kmen

Vuillerozi habent ciuitates LXXX. Zabrozi habent ciuitates CCXII. Chozirozi habent ciuitates CCL. Samotní Rusi, to jest Normané, žádná sídla neměli, zimovali u Slovanů. Přívlastky Zebbi, Atto, Wille, Sab, Chosi možná mohly být jmény normanských náčelníků. Na pobaltské kmeny to moc nevypadá. Pokud jde o kmeny Pečeněgů, Porfyrogennetos uvádí úplně jiná jména, ale mohla se změnit. Může jít o jména náčelníků těchto kmenů. To považuji za nejpravděpodobnější možnost. Jména koncovkou připomínají rovněž sarmatský kmen Aorsů.

Lupiglaa ciuitates XXX. Glupiglavové, chorvatský název izolovaného nechorvatského kmene, musel sídlit někde v oblasti mezi Beščady a Tatrami, shoda se jménem městečka Lupkov Opolini ciuitates XX. Opolané, chorvatský kmen Golensizi ciuitates V. Holasici, chorvatský kmen

Vybral jsem z Nestora úryvky obsahující informace o kmenech.

Sueui non sunt nati, sed seminati. Beire non dicuntur bauarii, sed boiarii, a boia fluvio.

Po mnozěhъ že vremeněhъ sělě sutь sloveni po Dunaevi, kde estь nyně Ugorьskaja zemlja i Bolgarьskaja. Ot těhъ slovenъ razidošasja po zemьli i prozvašasja imeny svoimi, kde sědše na kotoromъ městě. Jako prišedše sědoša na rěcě imenemъ Moravě, i prozvašasja morava, a druzii česě narekošasja. A se ti že slověne: horvati bělii, serpь i horutane. Volohomъ bo našedšim na sloveny na dunajskye, i sědšimъ v nihъ i nasiljajuščimъ imъ. Slověne že ovi prišedše i sědoša na Vislě, i prozvašasja ljahově, a ot těhъ ljahovъ prozvašasja poljane, ljahově druzii — ljuticě, inii mazovšane, a inii pomorjane.

asi říčka Bogen Autor opisu byl pořádný vtipálek. Co říci úplně na závěr. Jména etnik se velmi rychle měnila, etnika splývala a dělila se podle mocenské situace. Vůbec nejsou uvedeny názvy velkých slovanských kmenů známé z Porfyrogenneta a Nestora. Četba těchto dvou povídání je velice zajímavá. Člověk se tam dozví například to, že jihopolští Chorvaté dostali jméno podle toho, že obývali velice rozsáhlé území. Nápady samozřejmě nelze ani náhodou považovat za konečné vyřešení hlavolamu. Problémem jsou poměrně početné kmeny, které se určitě nedaly přehlédnout. Pět z nich nepochybně patří dohromady.

Takože i tě že slověne, prišedše, sědoša po Dnepru i narkošasja poljane, a druzii derevljane, zane sědoša v lěsěhъ, a druzii sědoša meži Pripětьju i Dvinoju i narkošasja dregoviči, i inii sědoša na Dvině i narekošasja poločane, rěčьky radi, jaže vtečetь vъ Dvinu, imenemь Polota, ot seja prozvašasja poločaně. Slověne že sědoša okolo ozera Ilmera, i prozvašasja svoimъ imenemъ, i sdělaša gorodъ i narekoša i Novъgorodъ. A druzii že sědoša na Desně, i po Semi, i po Sulě i narkošasja sěvero. I tako razidesja sloveneskъ jazykъ,

Sebbirozi habent ciuitates XC. Attorozi habent ciuitates XLVIII, populus ferocissimus.

12


těmьže i prozvasja slovenьskaja gramota.

dulěbьskymъ: ašče poěhati bjaše obrinu, ne dadjaše vъprjači konja, ni volu, no veljaše vъprjači 3, ili 4, li 5 ženъ v telěgu i povesti obrina, i tako mučahu dulěby. Bjahu bo obri tělomъ velicě, a umomъ gordi, i potrebi ja Bogъ, i pomroša vsi, i ne osta ni edinъ obrinъ. I estь pritča v Rusi i do sego dni: pogiboša aki obri, ihъ že něstь ni plemene, ni naslědka. Po sihъ bo pridoša pečenizě, i paky idoša ugri černii mimo Kievъ poslěže pri Olьzě.

Stvoriša gorodokъ vo imja brata ihъ starějšago i narkoša i Kievъ. I bjaše okolo goroda lěsъ i borъ velikъ, i bjahu lovjašče zvěrь, bjahutь bo mudrě i smysleni, i naricahusja poljane, ot nihъ že sutь poljane — kijane i do sego dni. I po sej bratьi počaša děržati rodъ ihъ knjaženie v poljahъ, a vъ derevljahъ svoe, a drьgoviči svoe, a slověne svoe vъ Nověgorodě, a drugoe na Polotě, iže i poločaně. Ot sihъ že i kriviči, iže sědjatь na verhъ Volgy, i na věrhъ Dviny i na věrhъ Dněpra, ihъže i gorodъ estь Smolěneskъ; tuda bo sědjatь kriviči. Taže sěvero ot nih. Na Bělě ozerě sědjatь věsь, a na Rostově ozerě merja, a na Kleščině ozerě sědjatь měrja že. A po Ocě rěcě, kde vtečetь vъ Volgu, jazykъ svoj — muroma, i čeremisi svoj jazykъ, i mordva svoj jazykъ. Se bo tokmo slověneskъ jazykъ v Rusi: poljane, derevljane, novъgorodьci, poločane, dьrьgoviči, sěvero, bužane, zane sědjatь po Bugu, poslěže že volynjane.

Poljanomъ živuščimъ o sebě, jakože rkohomъ, suščii ot roda slověnьska i narkošasja poljane, a derevljane ot slovenъ že i narekošasja drevljane; radimiči bo i vjatiči ot ljahovъ. Bjasta bo dva brata v ljasěhъ: Radimъ, a drugyj Vjatko, i, prišedša, sědosta: Radimъ na Sъžju, i prozvašasja radimiči, a Vjatko sěde svoimъ rodomъ po Ocě, ot nego prozvašasja vjatiči. I živjahu v mirě poljane, i drevljane, i sěvero, i radimiči, i vjatiči i horvati. Dulěbi že živjahu po Bugu, kde nyně volynjane, a uliči, tiverci sědjahu po Bugu i po Dněpru, i prisědjahu kъ Dunaevi. I bě množestvo ihъ, sědjahu bo po Bugu i po Dnepru oli do morja, i sutь gorody ihъ i do sego dne, da to sja zovjahu ot Grěkъ Velikaja skufь

I se sutь inii jazycě, iže danь dajut Rusi: čudь, vesь, merja, muroma, čeremisь, mordva, pěrmь, pečera, jamь, litva, ziměgola, korsь, neroma, libь: si sutь svoj jazykъ imušče, ot kolěna Afetova, iže živutь na stranahъ polunoščnyhъ.

Imahu danь varjazi, prihodjašče izъ zamorьja, na čjudi, i na slověnehъ, i na merjahъ i na vsěhъ, krivičahъ. A kozare imahutь na poljaneh, i na sěverehъ, i na vjatičihъ, imahu po bělě i věverici tako ot dyma.

Slovenьsku že jazyku, jakože rkohom, živuščju na Dunai, pridoša ot skufъ, rekše ot kozarъ, rekomii bolgare, i sědoša po Dunaevi, nasělnicě slovenomъ běša. A posemъ pridoša ugre bělii i naslědiša zemlju slověnьskuju, prognavše volohy, iže běša prijalě zemlju slovenьsku. Si bo ugri počaša byti prIraklii cesari, iže hodiša na Hozdroja, cesarja pěrьskago. V si že vremena byša i obre, iže voevaša na cesarja Iraklija i malo ego ne jaša. Si že obri voevaša na slověny i primučiša dulěby, suščaja slověny, i nasilьe tvorjahu ženamъ

I po těmь gorodomъ sutь nahodnicě varjazi; pěrvii naselnici v Nověgorodě sloveně, i v Polotьskě kriviči, Rostově merjane, Bělěozerě vesь, Muromě muroma. I těmi vsěmi obladaše Rjurikъ. Poide Olgъ, poemъ voi svoi mnogy: varjagy, čjudь, slověny, měrju, vesь, kriviči. I prija gorodъ Smolьneskъ i posadi v nem mužь svoj. Se že Olegъ nača gorody staviti, i ustavi dani slověnom, i krivičemъ 13


i merjamъ

Ide Igorь na drevljany i, pobědivъ, vъzloži na nja danь bolšju Olьgovy.

Poča Olegъ voevati na drevljany, i primučivъ ja, poča na nih danь imatь po čerьně kuně

Igorь sovokupi voja mnogy — varjagy, i rusь, i poljany, i slověny, i kriviči, i tivercy

Ide Olegъ na sěvjary, i pobědi sěvery, i vъzloži na nihъ danь legъku, i ne dastь imъ kozaromъ dani dajati, rekъ: «Azъ imъ protivenъ, a vamъ ne čemu».

945 I ne posluša ihъ Igorь, i šedše iz goroda Iskorostěnja protivu drevljane i ubiša Igorja i družinu ego, bě bo ihъ malo. I pogrebenъ bystь Igorь, i estь mogila ego u Iskorostinja goroda v Derevěhъ i do sego dni.

Posla Olegъ k radimičem, rkja: «Komu danь daete?» Oni že rěša: «Kozarom». I reče imъ Olegъ: «Ne davajte kozaromъ, no mně davajte». I vdaša Olgovi po ščeljagu, jakože i kozaromъ dajahu. I bě obladaja Olegъ derevljany, poljami, radimiči, a so uliči i tiverьci imějaše ratь.

964 I ide na Oku rěku i na Volgu, i nalěze vjatiči i reče imъ: «Komu danь daete?» Oni že rkoša: «Kozarom po ščeljagu ot rala daem». Volodimirъ že sъbra voi mnogy, varjagy i slověny, i čjudь i kriviči, i poide na Rogъvoloda.

898 Idoša ugre mimo Kievъ goroju, eže sja zovetь nyně Ugorьskoe, i prišedše kъ Dněpru, staša vežami; běša bo hodjašče, jako i polovci. I prišedše ot vъstoka i ustremišasja čeresъ gory velikyja, iže prozvašasja gory Ugorьskyja, i počaša voevati na živuščaja tu. Sědjahu bo tu preže slovene i volohove, perejaša zemlju Volynьskuju. Posemъ že ugre prognaša volohy, i naslědiša zemlju tu, i sědoša sъ slovenьmi, pokorivše ja podъ sja. I ottolě prozvasja zemlja Ugorьska. I načaša voevati ugre na Grěky, i popolniša zemlju Fračьskuju i Makedonьsku dože i do Selunja. I načaša voevati na Moravu i na Čehy. Bě bo edinъ jazykъ slověněskъ: slověně, iže sědjahu po Dunaju, ihъže prijaša ugre, i morava, i česi, i ljahově, i poljane, jaže nyně zovemaja Rusь. Simъ bo pěrvěe položeny knigy moravě, jaže i prozvasja gramota slovenьskaja, jaže gramota e v Rusi i v bolgarehъ dunajskyh.

981 Ide Volodimirъ k ljahomъ i zaja grady ihъ: Peremyšlь, Červenъ i iny gorody, iže sutь i do sego dne podъ Rusьju. Semъ že lětě i vjatiči pobědi i vъzloži na nja danь ot pluga, jakože otecь ego imalъ. 984 Ide Volodimirъ na radimici. I bě u nego voevoda Volčij Hvostъ, i posla pred soboju Volodimirъ Volčija Hvosta, i srěte radimiči na rěcě Piščaně, i pobědi Volčij Hvostъ radimiči. Těmь i rusь korjatsja radimičemъ, glagoljušče: «Pěščanьci volъčьja hvosta běgajutь». Byša že radimiči ot roda ljahovъ; i, prišedše tu, sja vseliša, i platjatь danь v Rusi, i povozъ vezutь i do sego dne. 989 I poča narubati muži lutši ot slovenъ, i ot krivičъ, i ot čjudii, i ot vjatičь, i ot sihъ naseli i grady; bě bo ratь ot pečeněgъ. I bě vojujasja s nimi i odoljaja imъ.

Poja že množьstvo varjagъ, i slověnъ, i čjudi, i kriviči, i merju, i poljany, i sěvero, i derevljany, i radimiči, i horvaty, i dulěby, i tiverci, jaže sutь tolkoviny.

993 Ide Volodimirъ na Horvaty. 1024 Mьstislav že s večera ispolči družinu, i postavi sěverъ vь čelo protivu varjagomъ, a samъ sta s družinoju svoeju po kriloma. 14


I poide Mьstislavъ i Jaroslavъ protivu, i sъstupišasja vъ čelo varjazě sь sěveromъ, i trudišasja varjazi, sěkušče sěverъ, i po semъ nastupi Mьstislavъ s družinoju svoeju i nača sěči varjagy Tady končí zmínky o východoslovanských kmenech. 1031 Jaroslavъ i Mьstislavъ sobrasta voja mnogy, i idosta na Ljahy, i zajasta grady červenъskyja opjatь, i povoevasta Ljadьskuju zemlju, i mnogy ljahy privedosta, i razdělista ja. Ide Jaroslavъ na jatvjagy Jaroslavъ ide na litvu. 1031 Ide Jaroslavъ na mazovšany vь lodьjahъ. Malý jus Ѧ je přepsán ja, tak jak se v ruštině vyslovoval. Původně ovšem označoval nosové Ę. Takže Ljahy vzniklo z Lęhy, Ljadьskuju z Lędьskuju. Umístění Radimičů a Vjatičů na Červen některými badateli ukazuje na jejich neschopnost číst. Jde o jednu z velmi rozšířených charakteristik vědců. Radimъ na Sъžju, i prozvašasja radimiči, a Vjatko sěde svoimъ rodomъ po Ocě, ot nego prozvašasja vjatiči Pokud jde o jméno Bílých Chorvatů, bílý znamená severní. Svantovítovy modly na rozcestích měly čtyři tváře, severní bílou, jižní černou, západní červenou a východní zelenou. Josef Niederle

15

Skalničkářův rok. leden 2015 číslo 71 dodatek A

Recommend Documents