SÍDELNÍ AREÁL POPELNICOVÝCH POLÍ U JIŘÍKOVIC

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA ÚSTAV ARCHEOLOGIE A MUZEOLOGIE

Vendula Hromádková

SÍDELNÍ AREÁL POPELNICOVÝCH POLÍ U JIŘÍKOVIC Magisterská diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Klára Šabatová, Ph.D.

Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem předloţenou magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně a v seznamu pramenů a literatury jsem uvedla veškeré pouţité informační zdroje. V Brně dne 28. 8. 2009 _______________________

2

Poděkování Velmi ráda bych touto cestou poděkovala všem archeologům i ne-archeologům, kteří přispěli ke vzniku této práce. V první řadě můj velký dík patří Mgr. Klárce Šabatové, Ph.D. za naprosto příkladné, ochotné a trpělivé vedení práce. Za zapůjčení materiálu z Jiříkovic v trati „Díly“ děkuji Mgr. Jaroslavu Hudci a Muzeu ve Šlapanicích, za zprostředkování podkladů k tomuto výzkumu děkuji Mgr. A. Matějíčkové, D. Vitulové a PhDr. Kateřině Geislerové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně. Dále děkuji RNDr. Miriam Nývltové Fišákové, Ph.D. za ochotné určení osteologického materiálu, prof. RNDr. Antonínu Přichystalovi, CSc. a Mgr. Lukáši Krmíčkovi za určení kamenné industrie, za odbornou konzultaci děkuji PhDr. Milanu Salašovi, CSc. a za emailové konzultace děkuji Mgr. Ondřeji Chvojkovi, Ph.D. Můj nemalý dík patří také Bc. Šárce Trávníčkové za vyhotovení kresebné dokumentace, za ochotné zasvěcení do tajů ARCGIS 9.3 a převoz materiálu vděčím Tomáši Tencerovi, za pomoc se statistikou děkuji Mgr. Adéle Balcárkové, za podzimní konzultace ohledně keramiky děkuji Bc. Ivče Vostrovské, Bc. Peťovi Tkáčovi, Bc. Janě Moravcové a za zprostředkování map děkuji Mgr. Petru Dreslerovi, Ph.D.. Za převoz materiálu děkuji Bc. Peťovi Ščepkovi a Mgr. Michalu Jankových. Můj velký dík patří také Bc. Pepčovi A. Wilczekovi za zapůjčení PC, fotoaparátu, pravítek, centropenů a literatury, rovněţ mu děkuji za víkend s mazanicí, za inspiraci a přátelskou podporu. VELKÉ DÍKY věnuji však Bc. Zdence Kosarové za celkovou podporu a společně strávený čas nad našimi diplomovými pracemi, který se tím stal mnohem mnohem příjemnější a snesitelnější, neţ kdyby tomu bylo jinak.

V neposlední řadě patří jedno velké díky mým rodičům a bábince, kteří mě po celou dobu mého studia podporovali jak po stránce duševní, tak finanční.

3

OBSAH 1. Úvod ..................................................................................................................................... 6 2. Geografické vymezení lokality a přírodní prostředí ....................................................... 7 2.1. Poloha lokality ........................................................................................................... 8 2.2. Přírodní prostředí........................................................................................................ 9 3. Přehledy výzkumu na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) ..................................... 12 4. Geografické a chronologické vymezení středodunajské kulturní oblasti ................... 17 4.1. Geografické vymezení................................................................................................ 17 4.2. Chronologické vymezení............................................................................................ 17 5. Sídliště jako pramen poznání starší fáze KSPP............................................................. 21 5.1. Rovinná sídliště .......................................................................................................... 21 5.2. Výšinná sídliště .......................................................................................................... 26 6. Metodika zpracování výzkumu ....................................................................................... 28 6.1. Metoda výzkumu v terénu .......................................................................................... 28 6.2. Deskripce objektů ....................................................................................................... 29 7. Sídelní areál v Jiříkovicích .............................................................................................. 35 7.1. Obytné stavby ............................................................................................................. 38 7.2. Zahloubené objekty .................................................................................................... 45 7.2.1. Sídlištní jámy .............................................................................................................. 45 7.2.2. Hliníky ........................................................................................................................ 45 7.2.3. Zásobní jámy .............................................................................................................. 46 7.2.4. Výrobní objekty .......................................................................................................... 47 7.2.5. Ţlabovité objekty ........................................................................................................ 48 7.2.6. Příkop ......................................................................................................................... 51 7.2.7. Klešťovitá brána ......................................................................................................... 53 7.3. Pohřby na sídlišti ........................................................................................................ 56 8. Zástupci polykulturního sídliště ..................................................................................... 60 8.1. Kultura s lineární keramikou ...................................................................................... 60 8.2. Kultura s moravskou malovanou keramikou ............................................................. 60 8.3. Kultura zvoncovitých pohárů ..................................................................................... 61 8.4. Podolská fáze KSPP ................................................................................................... 61 8.5. Středověk .................................................................................................................... 62 9. Keramika........................................................................................................................... 63 9.1. Deskripce keramiky.................................................................................................... 63 9.2. Terminologie .............................................................................................................. 82 9.3. Kvantifikace keramiky ............................................................................................... 84 9.3.1. Celkový počet zlomků a hmotnost základního a standardního souboru...................... 84 9.3.2. Kategorie fragmentu .................................................................................................... 93 9.3.3. Keramická třída, povrch .............................................................................................. 95 9.3.4. Keramický tvar ............................................................................................................ 97 9.3.5. Výzdoba....................................................................................................................... 98 9.3.6. Nezdobené výdutě ..................................................................................................... 101 9.3.7. Standardní keramický soubor .................................................................................... 102 4

10. Ostatní nálezy ................................................................................................................. 104 10.1. Mazanice ................................................................................................................. 104 10.2. Osteologický materiál ............................................................................................. 112 10.3. Bronzová industrie .................................................................................................. 113 10.3.1. Jehlice .................................................................................................................... 113 10.3.2. Náramek ................................................................................................................ 115 10.3.3. Korálek, krouţek a cvoček .................................................................................... 115 10.3.4. Dlátko a šídla ......................................................................................................... 116 10.3.5. Srp ......................................................................................................................... 116 10.3.6. Šipka ...................................................................................................................... 116 10.3.7. Dýka ...................................................................................................................... 117 10.4. Kostěná a parohová industrie .................................................................................. 117 10.4.1. Šídla ........................................................................................................................ 118 10.4.2. Korálky ................................................................................................................... 118 10.4.3. Astragaly ................................................................................................................ 119 10.4.4. Paroţí ...................................................................................................................... 119 10.5. Kamenná industrie .................................................................................................. 119 10.5.1. Kameny .................................................................................................................. 120 10.5.2. Podloţky a zrnotěrka .............................................................................................. 121 10.5.3. Drtidla ..................................................................................................................... 121 10.5.4. ŠI .............................................................................................................................121 10.5.5. Kadlub a ztracená forma ......................................................................................... 121 10.5.6. Struska .................................................................................................................... 122

10.6. Jantarový korálek ..................................................................................................... 123 11. Formalizované řešení - struktury v nálezových celcích ............................................. 124 12. Závěr ............................................................................................................................... 133 13. Literatura a prameny.................................................................................................... 136 14. Seznam zkratek ............................................................................................................. 144 Textové přílohy: 1. doc. RNDr. Eva Drozdová, Ph.D. Antropologický rozbor kostrových hrobů v Jiříkovicích v roce 1998 2. RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D. Zpráva o analýze zvířecího osteologického materiálu - Jiříkovice 3. prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc., Mgr. Lukáš Krmíček Určení štípané a kamenné industrie Obrazové přílohy: TAB. 1 - 25 Katalog objektů 5

1. Úvod Rok 1998 představoval výjimečnou událost pro obec Jiříkovice (okr. Brno-venkov). V trati „Díly“ na ploše cca 10,4 ha bylo při výstavbě nákupně-společenského komplexu Rohlenka objeveno jedno z mála mladobronzových sídlišť velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP). Pod vedením M. Bálka a A. Matějíčkové z Ústavu archeologické památkové péče v Brně bylo odkryto bezmála 356 sídlištních objektů, které veskrze náleţejí právě velatické fázi KSPP. Jedná se zejména o zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky, kůlové nadzemní domy, ţlaby a sídlištní jámy blíţe nespecifikovaného významu. Za zmínku však především stojí nález hrotitého příkopu s šířkou 3,5-6 m a maximální hloubkou 2,9 m, který nejnověji můţeme datovat do mladší doby bronzové. Podobně unikátní se jeví i objev palisádového ţlábku, který je přerušen klešťovitou bránou. Pokud bychom brali tuto skutečnost striktně jen v rámci rovinného níţinného sídliště, nemají tyto nálezy na Moravě ani v Čechách ţádné analogické případy. To však můţeme zdůvodnit spíše stavem výzkumu, neţli samotnou absencí těchto nálezů. Přece jenom Lovčičky jako příklad plošného výzkumu reprezentují jediné systematicky prozkoumané sídliště z mladší doby bronzové, a to i přestoţe doklady velatické kultury jsou na sídlištích zachyceny poměrně často. Výplně těchto objektů obsahovaly velké mnoţství keramiky, mazanice, zvířecích kostí a v menší míře také bronzové předměty, kostěné nástroje a kamennou industrii. Na sídlišti byly v menším měřítku registrovány také doklady dalších kultur, především kultury s lineární keramikou (dále jen LnK), kultury s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK), eneolitické kultury zvoncovitých pohárů (dále jen KZP) a doklady středověkého aţ novověkého rázu. V neposlední řadě je potřeba zmínit také nález tří izolovaných pohřbů z různých kulturních období. Předkládaná práce má proto za cíl prezentovat výsledky z tohoto záchranného archeologického výzkumu, a to zejména v rámci velatické fáze KSPP. O ostatních kulturách bude pojednáno pouze okrajově. Práce bude zaměřena hlavně na keramický materiál, jehoţ počet značně přesahuje mnoţství ostatních nálezů, a proto z hlediska případných statistických analýz se jeví jako nejvhodnější. Samozřejmě ani ostatní materiál nezůstane bez povšimnutí. Důraz bude kladen také na prostorové vyhodnocení sídelního areálu pomocí geografických informačních systémů (GIS) a na zjištění případných vzájemných vztahů mezi objekty pomocí statistických metod.

6

Celkově můţeme tedy jednotlivé cíle této diplomové práce shrnout do několika bodů: Prostorové vyhodnocení sídelního areálu: popis a interpretace sídlištních objektů (obytné domy, zahloubené objekty apod.) analýza sídlištních objektů pomocí GIS problematika polykulturního sídliště sídliště v porovnání s ostatními sídlištními areály Zpracování keramiky a ostatních nálezů: vyhodnocení keramického materiálu a pokus o přesnější relativní chronologii sídliště analýza keramiky pomocí statistických metod (faktorová analýza) vyhodnocení ostatních nálezů (mazanice, zvířecí kosti, bronzová industrie, KPI, ŠI, kamenná industrie) Technické zpracování výzkumu: vytvoření databáze (objekty, keramika, kosti, mazanice, ostatní nálezy) digitalizace celkové plánu výzkumu pro potřeby GIS fotografická dokumentace artefaktů kresebná dokumentace artefaktů a následné zpracování do tabulek výstupy v podobě grafů a tabulek vytvoření katalogu objektů Primárním úkolem této práce však stále zůstává zveřejnění a seznámení se s nálezy na dalším rovinném sídlišti mladší doby bronzové a přispět tak ke všeobecné znalosti tohoto důleţitého archeologického pramene. Jelikoţ mnoţství materiálu a celkově sídliště samo o sobě značně přesahuje rámec diplomové práce, základní snahou bude hlavně zdokumentovat nálezové okolnosti a artefakty a poloţit tak základ pro případné další vyhodnocení a následné interpretace.

7

2. Geografické vymezení lokality a přírodní prostředí „Krajina je území vymezené svými kraji, které od nás ke svým krajům ubíhá, vzdaluje se mimo dosah, je to území na kraji.“ (SÁDLO-POKORNÝ-HÁJEK-DRESLEROVÁ-CÍLEK, 2008, 11) 2.1. Poloha lokality Lokalita Jiříkovice v poloze „Díly“ se nachází v okrese Brno-venkov, jiţně od silnice E47 a dálnice D1 na trase Brno-Vyškov. Západní strana je vymezena polní cestou a rodinným domem u potoka Rokytnice, východní strana pak silnicí Tvaroţná - Jiříkovice. Terén západní strany se svaţuje mírným sklonem k potoku Rokytnice, protékající ve směru sever-jih, naopak terén východní strany je rovinatý. Na severu je lokalita ohraničena bývalým zájezdním hostincem, dnes motorestem Rohlenka a dalšími zařízeními jako např. restaurací McDonald´s a čerpací stanicí pohonných hmot Aral. Na jihu je na dohled samotná vesnice Jiříkovice (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998).

Obr. 1. Poloha zkoumané lokality Jiříkovice „Díly“ (1:40).

8

2.2. Přírodní prostředí Lokalita spadá do geomorfologické soustavy Vněkarpatských sníţenin, přesněji do její podsoustavy Západních Vněkarpatských sníţenin, které se rozprostírají od JZ k SV od Znojma přes Brno, Vyškov, Přerov aţ k Hranicím na Moravě (DEMEK 2006, 495, 515). Na jihozápadě začínají rozsáhlým Dyjsko-svrateckým úvalem a přecházejí plynule na severovýchodu do sníţeniny Vyškovské brány (DEMEK a kol. 1965, 215). Nejniţší části představují údolní nivy řek Dyje, Jevišovky, Jihlavy a Svratky (DEMEK - NOVÁK 1992, 38). Severovýchodní část Dyjsko-svrateckého úvalu tvoří pak Pracká pahorkatina (podcelek Dyjsko-svrateckého úvalu), která opět ve své severovýchodní části přechází do Šlapanické pahorkatiny neboli do tzv. níţinného okrsku s nejvyšším bodem Čtvrtě (331,3 m. n. m.) (DEMEK a kol. 2006, 133, 359, 440-441). soustava podsoustava celek podcelek okrsek

VNĚKARPATSKÉ SNÍŢENINY ZÁPADNÍ VNĚKARPATSKÉ SNÍŢENINY DYJSKO-SVRATECKÝ ÚVAL PRACKÁ PAHORKATINA ŠLAPANICKÁ PAHORKATINA

VIII VIIIA VIIIA-1 VIIIA-1F VIIIA-1F-1

Tab. 1. Geomorfologické členění (DEMEK a kol. 2006).

Z hlediska přírodních poměrů budeme na lokalitu Jiříkovice „Díly“ nahlíţet jako na součást Šlapanické pahorkatiny, a proto vegetační, pedologické a klimatologické poměry budou popisovány v rámci tohoto geomorfologického okrsku. Na mapě potenciální přirozené vegetace zaujímají oblast Šlapanické pahorkatiny především prvosenkové dubohabřiny (Primulo veris-Carpinetum), které tvoří dvoupatrové a třípatrové porosty s dominantním habrem (Carpinus betulus) nebo duby (Quercus petraea, Q. robur). Tyto dubohabřiny se vyskytují převáţně v chladnějších a vlhčích polohách, zpravidla na mírných stinných místech a v širokých dnech údolí, kde nepřesahují výšku cca 200-330 m. n. m. (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 93). Do této vegetační oblasti zasahují také ze severu ostřicové dubohabřiny (Carici pilosae-Carpinetum) a mochnové doubravy (Potentillo albae-Quercetum), z jihu pak doubravy sprašové (Quercetum pubescenti-roboris). Ostřicové dubohabřiny zastupují v sušších oblastech duby zimní (Quercus petraea), buky (Fagus sylvatica) a hlavně lípy (Tilia cordata), ve vlhčích oblastech, stejně jako u prvosenkových dubohabřin, dominují habry. Obě skupiny dubohabřin patří v současnosti 9

mezi vzácné druhy, které mizejí v důsledku působení lidské činnosti (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 94-95). Sprašové doubravy se nacházejí především v teplých a suchých oblastech jiţní Moravy a vyskytují se převáţně na velmi kvalitních půdách (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998, 171).

Obr. 2. Mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ a kol. 1998).

Tento jev můţeme aplikovat i na zmiňované území Šlapanické pahorkatiny, kde se vyskytují hlavně úrodné černozemě1. Jiţní část Šlapanické pahorkatiny zaujímají vápencovité

1

Černozemě - jsou rozšířeny v nejteplejších a nejsušších oblastech, zejména na plochém, rovinatém terénu. Výjimku tvoří jiţní Morava, kde černozemě zasahují do reliéfu pahorkatin a vrchovin (viz Šlapanická pahorkatina). Roční úhrn sráţek v těchto oblastech činí 450-650 mm a průměrná roční teplota je většinou nad 8°C. V současnosti jsou černozemě vyuţívány výhradně jako orné půdy, které jsou povaţovány za vůbec nejhodnotnější zemědělské půdy v České republice. Černozemě jsou vhodné pro pěstování pšenice, ječmene, cukrovky a kukuřice (TOMÁŠEK 2007, 43-44).

10

rendziny2, severní část hnědé půdy se surovými půdami3 a v západní části se objevují nivní půdy4 (TOMÁŠEK 2007, přiloţená mapa). Oblast Dyjsko-svrateckého úvalu se nachází v teplé klimatické oblasti T4, která se vyznačuje velmi dlouhým, teplým a suchým létem a krátkou, mírně teplou aţ velmi suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. T4 je ohraničena klimatickou jednotkou T2,

která

je

charakteristická

především

kratším,

chladnějším

a

vlhčím

létem

(DEMEK - NOVÁK 1992, 148).

Obr. 3. Digitální model terénu.

2

Rendziny - se vyskytují na území pahorkatin. Jsou to převáţně mělké, kamenité půdy se středním aţ vyšším obsahem humusu. Rendziny jsou vyuţívány kvůli členitosti terénu hlavně k zakládání ovocných sadů, a pokud jsou ve vhodném klimatickém prostředí, tak i k zakládání vinic (TOMÁŠEK 2007, 50). 3 Hnědé půdy se surovými půdami - nejrozšířenější typy půd, nacházející se hlavně v pahorkatinách, vrchovinách i horách. Objevují se v mírně teplém klimatu s ročním úhrnem sráţek 500-900 mm a průměrnou roční teplotou mezi 4-9°C. Tyto půdy slouţí především k pěstování brambor, méně náročných obilovin (ţito, oves) a lnu (TOMÁŠEK 2007, 53-54). 4 Nivní půdy - jsou rozšířeny hlavně kolem vodních toků, v níţinách. V příznivém klimatu se na orné půdě pěstuje pšenice, ječmen, cukrovka a především zelenina (TOMÁŠEK 2007, 56-57).

11

3.

Přehled výzkumů na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) „Minulost musí hovořit, my musíme naslouchat“ (ERICH KÄSTNER) První zmínka o výzkumu na lokalitě Jiříkovice (okr. Brno-venkov) pochází z roku 1934,

kdy v trati na „Újezdě“ nad cihelnou na SV okraji obce objevil J. Poulík nálezy spadající do období paleolitu. Jednalo se o nález velké retušované čepele a hrubého hrotu. J. Skutil ve své publikaci z roku 1935 k nim ještě dodává nálezy mamutích kostí a paleolitické Poulíkovy nálezy označuje za „čepelový hrubý úštěp a fragment čepele s obitým hřbetem“ (OLIVA 1987, 15). Téhoţ roku J. Poulík prokopal na lokalitě sídlištní jámu, která byla na základě získané keramiky datovaná do mladší doby bronzové (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998)5. Rok 1935 můţeme povaţovat tedy za prvopočátek výzkumů v Jiříkovicích týkající se doby bronzové, o dalších důleţitých nálezech spadajících do tohoto období bude pojednáno níţe. V roce 1957 v trati „Parvizy“ objevili dělníci při hloubení základů hospodářských budov místního JZD ojedinělý laténský kostrový hrob. Hrobová jáma měla obdélníkovitý tvar (0,6 x 2,16 x 1,3 m) se zaoblenými rohy a korytovitým dnem. Kostra leţela v nataţené poloze na zádech s rukama podél těla, ve směru SSZ-JJV. V oblasti pravé klíční kosti se nalezla ţelezná spona s velkou kulovou patkou, na levém zápěstí bronzový náramek hladkého čočkovitého průřezu a na pravé ruce další bronzový náramek s kopýtkovitým ukončením, ozdobený perlami. V hrobě byly nalezeny i dva nánoţníky kruhového průřezu, které byly opět korýtkovitě ukončeny. Na základě chronologicky citlivé spony s velkou kulovou patkou se hrob datuje do 2. stol. n. l. (LUDIKOVSKÝ 1958, 108; 1959, 77). Rok 1959 znamenal pro Jiříkovice poměrně pestré období nálezů. V první řadě se jednalo v trati „Újezd“ o drobný nález kamenné sekerky se zaobleným týlem a oboustranným, mírně zaobleným, pravidelně opracovaným ostřím. Kamenná sekerka byla datována do období neolitu (MEDUNOVÁ 1960, 143). V trati „Široká pole“, přesněji na jejich severovýchodních svazích pod návrším Ţuráň a kolem potoka Roketnice, byly zachyceny laténské sídelní objekty (4 keltské chaty, hrnčířská pec, keramika, drátěné spony apod.). V případě první chaty šlo o stavbu pravidelného půdorysu se zaoblenými rohy a s přilehlou širokou vstupní částí obdélníkovitého tvaru. Rozměry obytné části byly

5

Informace pochází z nepublikovaného deníku J. Poulíka (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998)

12

5,1 x 3,7 m, vstupní část pak měřila 0,9 x 3,4 m, přičemţ podélná osa probíhala ve směru V-Z. Všechny kůlové jamky nalezené v objektu byly mělké a s největší pravděpodobností slouţily spíše k podepření střechy neţ k jejímu ukotvení. Uprostřed stavby se nalezla kotlovitá jáma (pr. 0,8 m, hl. 0,6 m), na západní straně ohniště a plochý kámen ve tvaru pětiúhelníku, který mohl slouţit jako pracovní stůl. V relativně krátké vzdálenosti byla severně od chaty odkryta zásobnicová jáma (hl. 2 m). Druhá chata měla čtyřúhelníkovitý půdorys zaobleného tvaru, s podélnou osou V-Z. Rozměry stavby byly 4,4 x 4 m. Vstupní část stavby se projevila zevnitř vanovitým sníţením na jiţní straně. Uvnitř chaty se nalezlo do červena vypálené ohniště, které slouţilo k vyhřívání celého prostoru. U západní kratší stěny se nacházel krb, který primárně slouţil také k vytápění, nelze však vyloučit i jeho jinou funkci, neboť otvor pro vytápění ústil do sousední kotlovité jámy (pr. 1,55, hl. 2,1 m). Třetí stavba, polozemnice uspořádaná velmi podobně jako první chata, měla rozměry 4,35 x 3,35 m, opět ve směru V-Z. Na dně v hloubce 0,8 m pod povrchem se vyrýsovalo 21 drobných kůlových jamek koncentrovaných hlavně ve východní polovině stavby. Čtvrtá stavba byla poněkud rozdílná od předchozích, měla nepravidelný půdorys, téměř kruhového tvaru. Severozápadní vanovitá část měla rozměry 4,5 x 1,5 m, s rovným dnem v hloubce 1,05 m pod povrchem. V jihovýchodní části se k nim přidávaly ještě dvě oválné prohlubně. V druhé části objektu se nalezly tři velké a mnoţství menších jam, které vytvářely přibliţně polokruhovitý komplex patřící k jihozápadní podélné části vany. Některé jámy měly lavičky, ostatní byly zahloubeny do obvodové stěny. Objekt byl interpretován jako objekt slouţící k výrobním účelům s větším počtem zúčastněných osob. Kromě výše zmíněných staveb se na sídlišti nalezla kuţelovitá zásobnice (pr. 2,9 m, hl. 2 m), severně od ní se nacházela kotlovitá jáma (pr. 1,35 m, hl. 1,8 m) datovaná do doby římské a 12 m severně od této jámy byla objevena velká keramická pec, datovaná rovněţ do doby římské, přesněji podle nálezů do 2. - 3. stol. n. l. Na základě ţelezných drátěných spon, bronzových spon spojené konstrukce a keramiky lze sídliště datovat do 3. - 2. stol. př. n. l. (LUDIKOVSKÝ 1960, 67-69). Posledním objevem roku 1959 bylo 5 slovanských kostrových hrobů, které byly odkryty při stavbě hospodářských budov místního JZD. Jednalo se o hrob muţe v nataţené poloze na zádech s rukama podél těla, orientací V-Z a rozměry hrobové jámy 1,96 x 0,6 x 1,5 m. Hrob byl bez milodarů. Druhý hrob dítěte s orientací Z-V byl zcela rozrušený, opět bez milodarů. Byl zahloubený 0,8 m pod úroveň dnešního povrchu. Kostra dítěte třetího hrobu leţela v mírně skrčené poloze s rukama zkříţenýma na prsou a orientací V-Z, 13

bez milodarů. Rozměry hrobové jámy byly 0,85 x 0,35 x 0,7 m. Čtvrtý hrob patřil ţeně v nataţené poloze s rukama v klíně, s orientací S-J, obličejem k východu. Hrobová jáma oválného půdorysu měla rozměry 1,84 x 0,6 x 1,4 m. Na pravém spánku se nalezla bronzová náušnice zdobená filigránem a ukončená věnečky a závěskem, který byl odlomen. Podle zčernalé plochy na levém spánku lze usuzovat, ţe se zde vyskytoval také stříbrný předmět. Poslední pátý hrob patřil muţi v nataţené poloze na zádech, s orientací SV-JZ a obličejem k východu. Hrobová jáma měla nepravidelný oválný půdorys s rozměry 2,5 x 1,5 m a zakončením ve tvaru úzkého koryta o rozměrech 0,3 x 1,56 x 2,1 m, ve kterém byl uloţen pohřeb muţe. Spodní část hrobu byla obloţena dřevem. Při pravé holenní kosti muţe se nalezla ţelezná sekerka s malými ostny, bez trnu. Na levé části pánve byl zaznamenán zbytek ţelezného noţe. Na základě bronzové náušnice ze čtvrtého hrobu lze hroby datovat do poč. 10. stol. Hrob č. 5 naznačuje odlišné postavení pohřbeného od ostatních koster, coţ nám určuje hlavně vydřevení hrobky, hloubka zapuštění kostry a případně i výskyt zbraně (nůţ) v hrobě (LUDIKOVSKÝ 1960, 104). V roce 1987 byly v Jiříkovicích v trati „Díly“, 150 m od pravého břehu Roketnice odkryty objekty velatické fáze kultury středodunajských popelnicových polí (dále KSPP) a dva objekty z mladší doby římské, které obsahovaly keramiku jiříkovického typu (ČIŢMÁŘ - DVOŘÁK - GEISLER – HORÁLKOVÁ 1990, 92). Výzkumy v 90. letech 20. stol. mají význam hlavně pro mladší dobu bronzovou. Jde zejména o trať „Rohlenka“ a „Díly“, které se staly místem unikátních nálezů. Vše započalo jiţ v roce 1988, kdy plánovaná výstavba čerpací stanice pohonných hmot ARAL vyvolala nutnost provést sondáţní výzkum. M. Bálek při leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m, jehoţ Z a V roh zhruba protínal dnešní komunikaci. V roce 1993 zde byla zjištěna při povrchových sběrech sídlištní plocha s nálezy velatické fáze KSPP. Poté zde proběhl krátký výzkum, kdy byla provedena sonda do opevňovacího příkopu (březen), a následoval samotný výzkum objektů KSPP (květen). Z příkopu (obj. 1/93) byly zjištěny zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběţně datovány do novověku (17. - 18. stol.). Nálezové okolnosti samotného příkopu budou popsány v jedné z dílčích kapitol (kap. 7.2.6.). Všechny tři zbylé objekty (obj. 2-4/93) byly na základě keramiky datovány do velatické fáze KSPP. Objekt 2/93 byl obdélného tvaru s rozměry 1,6 x 1,85 m, s rovným dnem a objekty 3/93 a 4/93 tvořily spodní části zásobních jam o max. průměru 1,65 m a měly rovné dno (ŠTROF - BÁLEK 1997, 147). V následujícím roce 1994 byl při stavbě restaurace McDonald´s proveden záchranný archeologický výzkum v trati „Rohlenka“, kde bylo zaznamenáno pět sídlištních objektů 14

velatické fáze KSPP. Při hloubení poţární nádrţe byl opět zachycen opevňovací příkop a navíc jedna chlebová pec. Dalším nálezem se stal hromadný hrob nejméně 22 jedinců (válečné události v roce 1805), který podobně jako příkop s chlebovou pecí byl datován do novověku (VITULA 1999, 422-423). V roce 1998 byl proveden nejdůleţitější výzkum v rámci mladší doby bronzové, a to v trati „Díly“, který je předmětem zájmu i této diplomové práce. Jelikoţ samotný výzkum bude podrobněji popsán v jednotlivých kapitolách, omezím se zde pouze na základní informace. Výzkum proběhl v průběhu září aţ prosince v souvislosti s výstavbou nákupního společenského centra Rohlenka. Na celé ploše o rozloze 10,4 ha bylo prozkoumáno 355 objektů, z toho 5 nadzemních domů kůlové konstrukce z neolitu a mladší doby bronzové, příkop, části 6 ţlabů a unikátní palisádový ţlábek s klešťovitou konstrukcí brány. Na sídlišti byly objeveny také 3 kostrové pohřby z různých časových období (eneolit, doba bronzová, raný středověk). Většina sídlištních objektů byla datována do velatické fáze KSPP, přičemţ šlo zejména o prosté jámy bez bliţšího určení, kruhové zásobní jámy, hliníky a výrobní objekty. Největší část nálezového fondu tvořila keramika, mazanice a zvířecí kosti, v menším měřítku byly zastoupeny části bronzových předmětů (jehlice, šídla, šipky, srp), kostěné nástroje, ŠI a kamenné podloţky. Některé sídlištní jámy můţeme datovat do podolské fáze KSPP. 6 objektů, interpretovaných jako hliníky, spadají do neolitu (LnK, MMK). Za zmínku stojí i nálezy související s bojovými operacemi na konci II. světové války z dubna 1945. Kromě okopu pro leţícího střelce se zásobníkem s 5 náboji ráţe 7,62 mm (puška pouţívaná Rudou armádou) a malého kráteru se střepinami po dělostřeleckém náboji se nalezly i dvě nevybuchlé letecké bomby německé výroby o hmotnosti 50 a 100 kg (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). Po 7 letech v roce 2006 byly objeveny v rámci rekonstrukce kanalizace v obci 2 objekty datované obecně do doby popelnicových polí. Na tomtéţ místě, přesněji v Ponětovické ulici bylo zjištěno také 6 zahloubených objektů, z nichţ 2 obsahovaly keramický materiál časného laténu. Poslední dokumentované nálezy na lokalitě Jiříkovice spadají na rozmezí středověku a novověku. Přesněji jde o hruškovitou zásobní jámu, dále v blízkosti mostu přes potok Romza (ulice Náves) bylo zdokumentováno přes 3 m mohutné souvrství s vrcholně středověkou keramikou a organickými zbytky. Později při raţení šachty bylo z toho souvrství vyzvednuto několik kusů dřeva, která nejspíše byla součástí hatě nebo mostu. Na základě dendrochronologické laboratoře v Mikulčicích byla dřeva datována mezi rozmezí let 1452 a 1453. Toto datum je moţné povaţovat za datum pokácení stromů (PARMA 2007b, 377, 390, 475). 15

Jelikoţ jednotlivé výzkumy jsou popisovány podle roku, kdy byly uskutečněny, uvádím na konci této kapitoly přehlednou tabulku, která upřednostňuje jednotlivá chronologická období (tab. 2). Trať

Období

Nálezy retušované čepele, hrot, mamutí kosti kamenná sekerka nadzemní domy, hliníky, keramika

Díly

paleolit neolit neolit (LnK, MMK) eneolit (KZP)

Díly

d. bronzová d. bronzová

sídlištní jáma objekty

Újezd Újezd Díly

kostrový pohřeb

Badatelé

Rok

J. Poulík A. Medunová M. Bálek A. Matějíčková M. Bálek A. Matějíčková J. Poulík M. Čiţmář P. Dvořák M. Geisler P. Horálková A. Štrof M. Bálek P. Vitula M. Bálek A. Matějíčková

1934 1959 1998 1998 1935 1987

Rohlenka

d. bronzová

opevňovací příkop6, objekty

Rohlenka Díly

d. bronzová d. bronzová

d. bronzová

5 sídlištních objektů, opevňovací příkop sídlištní objekty, nadzemní domy, opevňovací příkop, klešťovitá brána, kostrový pohřeb, bronzové předměty, keramika 2 sídlištní objekty

d. laténská d. laténská d. laténská

kostrový hrob 4 chaty, keramika, Fe drátěné spony, bronzové spony 6 zahloubených objektů, keramika

K. Ludikovský K. Ludikovský D. Parma

1957 1959

d. římská d. římská

keramická pec, kotlovitá jáma 2 objekty, keramika

K. Ludikovský M. Čiţmář P. Dvořák M. Geisler P. Horálková K. Ludikovský

1959

Ponětovická ul. Parvizy Široká pole Ponětovická ul. Široká pole Díly

Široká pole Díly Intravilán Rohlenka Díly

raný středověk raný středověk středověknovověk novověk novověk

5 kostrových hrobů kostrový hrob zásobní jáma, dřeva, keramika chlebová pec, hromadný hrob letecké bomby, nábojnice

D. Parma

M. Bálek A. Matějíčková D. Parma P. Vitula M. Bálek A. Matějíčková

1993 1994 1998 2006

2006

1987

1959 1998 2006 1994 1998

Tab. 2. Přehled nálezů s důrazem na jednotlivá chronologická období.

6

Opevňovací příkop se nejnověji datuje do mladší doby bronzové, proto je v tabulce uveden v tomto období, i přestoţe zpočátku byl datován do novověku (kap. 7.2.6.)

16

4. Geografické a chronologické vymezení středodunajské kulturní oblasti 4.1. Geografické vymezení Středodunajská kulturní oblast, jak uţ z názvu vyplývá, zasahuje do oblasti středního Podunají. Tato oblast zahrnuje území v povodí středního toku Dunaje, přesněji od ústí řeky Enns na hranicích Dolního a Horního Rakouska aţ k pohoří Mecsek v jiţním Maďarsku. Osídlená oblast zasahuje na západě do východní části Alp v Dolním Rakousku a severním Burgenlandu, částečně také zaujímá oblast českého masivu na jihozápadní Moravě. Na jihu a východě by hranici mělo tvořit západní povodí řeky Tisy a severní povodí Drávy v pohoří Mecsek, které z Maďarska zasahuje ještě na území Slovinska a Chorvatska. Sever vymezují jiţní svahy Karpat, podobně jako na jiţní a jihovýchodní Moravě a jihozápadním Slovensku (GOLEC 1998, 7). Souhrnně tedy tato oblast zaujímá území jiţní Moravy, Dolního Rakouska, Burgenlandu, jihozápadního Slovenska a severozápadního Maďarska a v menší části také na území severovýchodního Slovinska a severního Chorvatska. Střední Podunají se dělí na východní a západní část. Svou západní (severozápadní) částí zasahuje na naše území v rámci středodunajských popelnicových polí. Hranice této oblasti se od minulého století, kdy byla definována J. Říhovským (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 11-12), nijak zásadně nezměnily, proto v dalších větách bude připomenuta jiţ mnohokrát citovaná věc: Západní část středního Podunají je od luţické kultury oddělena na severu jiţní části Boskovické brázdy u Tišnova, jiţními svahy Drahanské vysočiny a Vyškovskou bránou. Hranice dále pokračuje přes jiţní svahy Chřibů ke Kyjovu, k Veselí nad Moravou, na rozhraní Bílých Karpat aţ k Novému Mestu nad Váhom. 4.2. Chronologické vymezení Kultura středodunajských popelnicových polí (dále jen KSPP) se dělí podle klasického členění období popelnicových polí na fázi starší (mladší doba bronzová = BD-HA) a mladší (pozdní doba bronzová = HB). Starší fázi KSPP potom zastupuje velatická fáze a mladší fázi KSPP

podolská

fáze.

Jednotlivé

chronologické

fáze

KSPP

mají

ještě

vlastní

několikastupňovou periodizaci, které budou popsány v následujících řádcích (SALAŠ 1993,

17

289). KSPP plynule navazuje na předcházející období středodunajské mohylové kultury (dále jen SMK), a proto periodizace velatické fáze vychází částečně ještě ze SMK. Všechny stupně jsou synchronizovány s Reineckovým systémem relativní chronologie (BD-HB, REINECKE 1924; ŠABATOVÁ 2007, 6). Ve vývoji SMK se rozlišují 3 stupně, které

i

přes

rozličné

pojmenování,

stále

vychází

z třídění

K.

Willvonsedera

(WILLVONSEDER 1937). Na třetí stupeň SMK (v podání STUCHLÍK 1992 mladší, v podání FURMÁNEK 1973 pozdní), který odpovídá Reineckeho stupni BC2, navazuje přechodný mohylovo-velatický horizont (BC/BD). Tento horizont na základě nálezů z Blučiny vyčlenil původně J. Říhovský (ŘÍHOVSKÝ 1963, 66-74). Později v roce 1982 (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33, 89-92) rozdělil tento přechodný horizont na pozdní mohylový stupeň Strachotín-Velké Hostěrádky a Blučina-Kopčany, přičemţ stupeň Blučina-Kopčany chápal jiţ jako časný stupeň KSPP (SALAŠ 2005, 10). Termín Blučina-Kopčany se akceptoval (do literatury uvedl J. Paulík - ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33; PAULÍK 1972, 2) a relativně dlouhou dobu byl pouţíván, i přestoţe sám J. Říhovský poukazoval na bliţší příbuznost keramického depotu z Blučiny k pozdnímu mohylovému stupni Strachotín-Velké Hostěrádky (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 33). V současnosti se pouţívá spíše zredukovaného pojmu Blučina pro časný stupeň KSPP a depot z Kopčan se připisuje jiţ pozdně mohylovému vývoji (SALAŠ 2005, 139; ŠABATOVÁ 2007, 6). Dostáváme se k samotnému členění popelnicových polí (BD-HB). Počáteční periodizace popelnicových polí (dále jen PP) byla poněkud sloţitější a aţ do shrnující syntézy H. Müllera-Karpeho (1959) nemá cenu o ní hovořit. Od tohoto okamţiku se začaly chápat Reineckovy stupně BD-HA jako starší stupeň PP a stupeň HB jako mladší stupeň PP. Stupně HA a HB pak H. Müller-Karpe rozdělil ještě pro území dolního Bavorska na HA1, HA2 a HB1, HB2, HB3. Toto rozčlenění postupem doby nešlo aplikovat přesně na jednotlivé regiony (zejména pro jiţní Moravu), proto došlo k dílčím rozpracováním periodizací, které byly synchronizovány s Reineckovým systémem. Zatímco přechodný stupeň Blučina je kombinací ještě staré kultury s přicházející novou, stupeň Lednice-Baierdorf (BD) je jiţ typickým projevem KSPP. J. Říhovský (ŘÍHOVSKÝ 1979, 3-5) ho pokládá za starší podstupeň PP, přičemţ mladší podstupeň PP odpovídá jiţ stupni Velatice-Očkov (HA1). Oba podstupně můţeme povaţovat za určité specifikum vývoje na Moravě a můţeme je také srovnat s příslušnými horizonty depotů (SALAŠ 2005, 11). Stejně jako předchozí dva je i stupeň Oblekovice (HA2) pojmenovaný podle hrobových nálezů. Další stupeň můţeme povaţovat jiţ za přechodný velaticko-podolský (HA2/HB1) a je pojmenován podle pohřebiště

18

BD ml. -1200

HA1

-1100

HA2

BaierdorfLednice

Velatice

Oblekovice

mohylovo-velatické období

Mostkovice

starší luţická fáze KLPP

Hrubčice

Domamyslice I.

HB1

Klentnice II

Domamyslice II.

-900 HB3

Brno-Obřany

Podolí

slezská fáze

Klentnice I

HB2

mladší luţická fáze KLPP

Kostelec

HA2/HB1

podolská fáze

-1000

velatická fáze

BD st.

Záhoří

Čelechovice

KNOVÍZ střední Čechy

západní Čechy

jihozápadní Slovensko

VOKOLEK 2003

HRALA 1973

BOUZEK, ŠALDOVÁ 1965

VELIAČIK 1983 Liptovský MikulášOndrašová

stupeň Ia IIb stupeň IIa stupeň IIb stupeň IIIa

I Vrhaveč

starý stupeň

Knovíz I

střední stupeň

Knovíz II

mladý stupeň

Knovíz III

Mikušovce

milavečská kultura

Blučina

STUCHLÍK, ŠTROF 1993

KLPP východní Čechy

stupeň IIIb I. stupeň

slezská fáze KLPP

Ptení/Horka n. Moravou

II. stupeň

Štítary I

Štítary II

II Sváreč III Kostelec IV Předenice V Hájek

Diviaky n. Nitricou II

VI Všekary

přechodný stupeň

Nynice II slezský stupeň Nynice III

-800

Tab. 3. Synchronizační tabulka periodizace popelnicových polí v Čechách a na Moravě a Slovensku.

19

Diviaky n. Nitricou I

Nynice I

nynická kultura

BC/BD

PODBORSKÝ 1970

luţická kultura

-1300

ŘIHOVSKÝ 1982b

slezsko-platěnická

relativní chronologie

KLPP severní Morava

luţická fáze

absolut chron.

KSPP jiţní Morava

i Oblekovice. Následující starší stupeň podolské fáze KSPP nazýváme jako Klentnice II (HB1). Mladší stupeň podolské fáze, podobně jako přechodný podolsko-horákovský stupeň, nejsou dosud detailněji rozpracovány. K prvnímu zmiňovanému se vztahují některé hroby z Brna-Obřan, proto byl stupeň pojmenován Brno-Obřany (HB2), v případě přechodného horizontu je nejdůleţitější nekropole v Podolí, podle které byl nazván také přechodný stupeň (HB3) (SALAŠ 1993, 289). Absolutní chronologie jednotlivých stupňů, stejně jako synchronizace území z Moravy s územím Čech a Slovenska je uvedena v přehledné tabulce (tab. 3).

20

5. Sídliště jako pramen poznání starší fáze KSPP Sídliště velatické fáze KSPP jsou jedny z hlavních pramenů poznání této kultury. Jediný systematický plošný výzkum proběhl na lokalitě Lovčičky, které jsou také díky J. Říhovskému nejlépe zpracovaným sídlištěm popelnicových polí ve středním Podunají, i přestoţe z celkové plochy cca 4 ha byla prozkoumána asi jen třetina (ŘÍHOVSKÝ 1982a). V následujících letech bylo zpracováno několik shrnujících dílčích prací zabývající se vnitřní zástavbou sídlišť nebo samotnou KSPP (HLADKÝ 1982; MATĚJÍČKOVÁ 1995; KUPČÍKOVÁ 1995, 1998), případně zpracováním části sídlišť, kde velatická fáze KSPP netvořila převaţující sloţku (JANČÍKOVÁ 2006; HROMÁDKOVÁ 2006; KOSAROVÁ 2006). Doposud nám stav a zpracování výzkumu nedovoloval mít srovnání s dalšími sídlištními lokalitami, a to i přes skutečnost, ţe stopy velatické fáze jsou zachyceny na sídlištích relativně často. Lokalita Jiříkovice jako zástupce rovinného sídliště velatické fáze KSPP má proto za úkol zlepšit tento stav výzkumu a zpracováním přispět k detailnějšímu poznání vnitřní struktury sídlišť KSPP. Ještě neţ přejdeme k vlastnímu popisu jednotlivých sídlištních objektů a k prostorovému vyhodnocení lokality, bylo by vhodné zmínit trochu detailněji dosud prozkoumané sídlištní lokality v rámci velatické fáze. Velatické fázi KSPP jsem se věnovala jiţ ve své bakalářské práci (HROMÁDKOVÁ 2006), a proto pro úplnost zpracovávaného tématu budou některá fakta zopakovány, nicméně tato práce si neklade za cíl postihnout veškeré registrované stopy po velatické fázi KSPP, i kdyţ by to bylo jistě velmi lákavé. V první řadě budou zmíněna rovinná sídliště, okrajově se dotkneme i výšinných sídlišť, neboť jejich největší rozmach spadá jiţ do pozdní doby bronzové (podolská fáze). 5.1. Rovinná sídliště Rovinná otevřená sídliště se zpravidla rozkládají na mírných svazích nad vodními toky. Na tomto místě je potřeba primárně zmínit ojedinělý systematický výzkum jihovýchodně od Brna na lokalitě Lovčičky (okr. Vyškov). Výzkumu tohoto rozsáhlého níţinného sídliště zemědělského charakteru se ujal J. Říhovský, který také v dalších letech systematicky zveřejňoval získané výsledky v odborných článcích a publikacích (ŘÍHOVSKÝ 1966, 1969, 1972, 1982a, 1982b, 1982c). Dosud se jedná o nejlépe zpracované sídliště velatické fáze KSPP, ale i o nejlépe zpracované rovinné sídliště přesahující rámec středního Podunají. 21

Pro nezbytnou komparaci s lokalitou Jiříkovice, je nutné aspoň ve zkratce zmínit vnitřní uspořádání na sídlišti v Lovčičkách. Celkově bylo na lokalitě zachyceno 48 půdorysů (295 objektů patří velatické fázi KSPP), které aţ na jedinou výjimku (půdorys AE) byly ohraničeny obvodovými kůly tvořící základní kostru stavby (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 12) a umoţňovaly tak překvapivě bezproblémovou rekonstrukci (obr. 4).

Obr. 4. Lovčičky (okr. Vyškov). Půdorysy domů na sídlišti (dle PODBORSKÝ 2004).

Nadzemní kůlové stavby byly rozčleněny na základě odlišné stavební techniky do několika skupin: I. skupina – půdorysy staveb s pravidelnými velkými rozestupy větších kůlových jamek, které zastupuje 40 půdorysů. Tuto skupinu můţeme dále členit na 5 podskupin, které souhrnně tvoří nejpočetnější skupinu domů na sídlišti. Jedná se zejména o malé domy obdélníkovitého nebo čtvercovitého půdorysu, které se skládají ze dvou řad po třech, čtyřech nebo šesti kůlech (dům např. D, F, N). Vzhledem k malým rozměrům staveb jsou většinou pokládány za jednoprostorové (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 12-13). Rozestupy v řadách kůlů dosahují hodnot od 1,25-4,8 m, průměrně mají 2,25 m (ŠABATOVÁ 2007). Druhou nejběţnější variantou jsou větší domy, které v delší ose mají řadu nosných kůlů střechy. Počet nosných kůlů pak souhlasí s počtem kůlů v delší ose (tři řady po třech, čtyřech, výjimečně po pěti 22

kůlech). Obvykle mají také obdélníkovitý či čtvercovitý půdorys a jsou povaţovány opět za jednoprostorové. Do této skupiny se pak řadí ještě domy s ojedinělou zástavbou např. domy, které J. Říhovský povaţuje za stavby megaronového typu (dům J, R; obr. 5). Celkově jsou řazeny tyto domy k typu 1 a 2, tedy k nejběţnějšímu typu na sídlišti. K dalšímu typu patří prostorný dům (dům O) čtvercovitého půdorysu s rozměry 7,25 x 7,4 m. Kůlovou konstrukci tvoří pak čtyři řady po čtyřech kůlech. K poslednímu typu I. skupiny se řadí dvojice půdorysů (dům AK, AL; obr. 4), které se překrývaly, a s největší pravděpodobností šlo o přestavbu jednoho domu. Základní konstrukci mohlo tvořit pět kůlů v obvodové stěně, ke kterým se přidávaly dva kůly uvnitř v delší ose (valbová konstrukce sedlové střechy) (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 13).

Obr. 5. Lovčičky. Půdorysy domů J, R, AK, AL (dle ŘÍHOVSKÝ 1966).

II. skupina – druhou skupinu zastupují půdorysy domů s pravidelnými a méně pravidelnými malými rozestupy větších kůlových jamek. Rozestupy kůlů se pohybují v rozmezí 0,45-1,5 m, průměrná hodnota je 0,95 m. Oproti předchozí skupině reprezentují tyto domy odlišnou konstrukci stěn. Prvním typem jsou domy obdélníkovitého půdorysu (dům U, W, X; obr. 5). Půdorys domu U ohraničuje 5 kůlů v kaţdé obvodové stěně. Zbylé dva půdorysy tvoří 3 řady kůlů (X-7 kůlů, W-9 kůlů). Zajímavostí je, ţe se pravidelně střídá širší kůlová jamka s uţší. Odlišná konstrukce by pak mohla naznačovat jinou funkci objektů, která spolehlivě zatím nebyla doloţena. Druhý typ představuje halová stavba (dům E; obr. 6) s obdélníkovitým půdorysem a rozměry 6,85 x 21,1 m, u které byla doloţena valbová konstrukce (ŘÍHOVSKÝ 1966, 178-179; 1982a, 22, 24). Tuto centrální stavbu přirovnává J. Bouzek k nejranějším řeckým svatyním, které byly podobně jako dům E ve středu celé osady. Domněnka J. Říhovského o společenské funkci stavby E se proto podstatně neliší od staveb tohoto typu v protogeometrickém Řecku, tedy od místa setkávání a kultovních obřadů (BOUZEK 2004, 165-166; HARDING 2000, 50, 66, 393).

23

Obr. 6. Lovčičky. Půdorysy domů U, W, X, E (dle ŘÍHOVSKÝ 1966).

III. skupina – třetí skupinu reprezentují tři velké stavby (dům AB, AV, AS; obr. 7). Půdorys tvoří drobné kůlové jamky s většími i menšími rozestupy v rozmezí od 1 do 4 m. Kratší stěny jsou z převáţné většiny ohraničeny kůly v rozích stavby. Kaţdý objekt se vyznačoval podélnou osou, která se skládala ze zahloubenějších a mohutnějších kůlových jamek, které slouţily jako součást nosné konstrukce střechy.

Obr. 7. Lovčičky. Půdorysy domů AB, AV, AS (dle ŘÍHOVSKÝ 1966).

IV. skupina – poslední skupinu zastupuje obdélníkovitá stavba (dům AF; obr. 8), jejíţ půdorys ohraničuje základový ţlábek podél tří stran. Ţlábek je široký 35-55 cm, má mísovité aţ rovné dno v hloubce aţ 25 cm. Čtvrtá strana je otevřená, a proto nemůţeme zjistit pravou velikost objektu (ŘÍHOVSKÝ 1966, 179-180; 1982a, 24).

Obr. 8. Lovčičky. Půdorys domu AF (dle ŘÍHOVSKÝ 1966).

Pro naše potřeby postačí aspoň toto nejzákladnější seznámení s vnitřní strukturou na sídlišti v Lovčičkách.

24

Jeden z mála dalších dokladů půdorysů velatických domů přinesl výzkum v Brně-Medlánkách,

který

se

uskutečnil

v roce

1984

znovu

pod

vedením

J. Říhovského (ŘÍHOVSKÝ 1986). Zde se podařilo zachytit půdorysy dvou nadzemních kůlových staveb. Půdorys A obdélníkovitého tvaru (4,7 x 7,7 m) tvořily tři řady po čtyřech kůlech (pr. 30-45 cm, hl. 5-15 cm). Jednotlivé rozestupy mezi nosnými kůly byly velmi pravidelné (v delší ose 260 cm, v kratší ose 235 cm). Půdorys domu B byl obdélníkovitého půdorysu (6,1 x 9,6 m), jehoţ základní konstrukci tvořily čtyři řady po pěti kůlech (pr. 25-40 cm, hl. 3-15 cm). Rozestupy mezi kůlovými jámami měly podobné hodnoty jako u půdorysu A (v delší ose 240 cm, v kratší 205 cm). Tento dům patří k typickým trojlodním domům, které jsou známy spíše aţ v pozdější době halštatské, nicméně tato stavba přísluší na základě analýzy keramického materiálu velatické fázi, a proto s výskytem těchto domů můţeme počítat jiţ od mladší doby bronzové (ŘÍHOVSKÝ 1986, 62-65). Nálezy z Brna-Slatiny jsou důleţité z hlediska keramiky, neboť nám poskytují srovnávací sídlištní materiál ze 4 objektů velatické fáze KSPP (SALAŠ 1987, 61). Náznaky kůlových staveb na lokalitě doloţeny nebyly. Jedinou další rozsáhlejší prací, která se zabývala sídlišti KSPP je diplomová práce K. Kupčíkové (KUPČÍKOVÁ 1998). Ve své práci se zaměřila na zpracování sídlišť v oblasti Pavlovských vrchů (Bavory, Bulhary, Dolní a Horní Věstonice, Klentnice, Mikulov, Milovice, Mušov, Pavlov, Perná, Strachotín). Nadále máme řadu výzkumů, které stále čekají na zpracování např. sídliště v Brně-Starém Lískovci, kde bylo předběţně zjištěno 54 sídlištních objektů (bez kůlových jamek) a 35 m dlouhý hrotitý příkop (SALAŠ 1994, 168), nebo mezi Borkovany a Těšany (ŠABATOVÁ 2007, 25). Určité nové poznatky můţe vnést

do

problematiky

zpracování

sídliště

v Brně-Komíně

z přechodného

velaticko-podolského horizontu, kde byla objevena řada zásobních jam a neobvykle rozsáhlý hliník. (GÁNOVSKÝ 20097). Situace na Slovensku není, pomineme-li sídliště v Lovčičkách, v zásadě odlišná od situace na Moravě. Velatická fáze KSPP se zde projevuje spíše prostřednictvím sídlištních objektů a keramiky, které byly např. zachyceny na sídlišti v Abrahámu (VELIAČIK 1970). Vzhledem k neuspokojivému stavu zpracování výzkumů můţeme hovořit pouze o rovinném sídlišti v Radzovciach (FURMÁNEK 1990), které i tak bylo zpracováno pouze v populárnější formě.

7

Za ústní sdělení děkuji J. Gánovskému.

25

5.2. Výšinná sídliště Rovinným sídlištím v mladší době bronzové konkurují sídliště výšinná. V návaznosti na předchozí mohylové období se začínají osídlovat vyšší polohy na výhodných ostroţnách nad říčními meandry, které samy o sobě vytváří ideální prostor pro vznik hradiska. Přesto však k jejich opevňování dochází hlavně aţ na přelomu velatické a podolské fáze KSPP. Podolská fáze pak počtem hradisek představuje jedno z nejdůleţitějších období výskytu hradisek v době bronzové. Velatická hradiska nebyla dosud natolik prozkoumána (5-6 lokalit), abychom mohli říci, jakou měla funkci (SALAŠ 1993, 291; HROMÁDKOVÁ 2006, 32) a zdali např. byla opevněná. Jelikoţ výšinná sídliště představují pro tuto práci pouze okrajovou záleţitost, omezím se jen na základní výčet výšinných sídlišť, a to s přihlédnutím k těm, které jsou v určitých ohledech specifická. Za zmínku určitě stojí Kněţdub u Šumárníku, kde byla objevena věteřovská fortifikace, která se pravděpodobně vyuţívala ještě ve stupni BD. Lokalita sama o sobě je uţ výjimečnou svou rozlohou, zaujímá plochu pouhých 2,3 ha (DOHNAL 1988, 43-44). Další zajímavou lokalitou můţe být Kostelíček u Líšně, odkud pochází nejstarší známý bronzový depot ze starší fáze KSPP (SALAŠ 1994, 169). Nesmíme zapomenout ani na mnohokrát zmiňovanou lokalitu Cezavy u Blučiny, kde se nalezl věteřovský příkop s kosterními pozůstatky a celkově se můţe jednat o jakési kultovní místo nebo případně osadu kovolitců s neobyčejně krutým pohřebním ritem (SALAŠ 1993, 292). Mimojiné se jedná také o nejlépe prozkoumanou výšinnou lokalitu KSPP. Z dalších můţeme uvést např. Rénu u Ivančic, která svou rozlohou cca 35 ha, představuje největší výšinné sídliště z doby KSPP (DOHNAL 1988, 37). Souhrnnou práci o opevněných sídlištích z doby popelnicových polí dosud publikoval pouze V. Dohnal (DOHNAL 1988), která se zdá být ve světle dnešních výzkumů stále nepřekonaná. Tím však nechci říci, ţe výšinným sídlištím není věnovaná poměrně systematická pozornost, převáţně se však jedná o výšinná sídliště pozdní doby bronzové. Z poslední doby můţeme jmenovat hlavně D. Parmu (PARMA 2006), okrajově se tématu dotkl také J. Kohoutek (KOHOUTEK 1992) a prospekční činnost v oblasti Hostýnských vrchů shrnul D. Kolbinger (KOLBINGER 2004). Na Slovensku je doloţeno poměrně málo lokalit z KSPP. To mohlo zapříčinit rozpínající se luţické obyvatelstvo, které si zakládalo sídla na jihu, nebo opevněná výšinná sídliště nebyla středem dostatečného zájmu výzkumů. Většina hradisek mladší doby bronzové je situována na jiţních výběţcích Malých Karpat, Štiavnických vrchů a Povaţského Inovce 26

(FURMÁNEK - VLADÁR 1983, 5). Zdokumentované je pouze hradisko Pohanská u Plaveckého Podhradie (PAULÍK 1976), Devín, Ducové a Kusá Hora, i přesto jsou zde doklady velatické fáze popisovány pouze okrajově. Svůj největší rozkvět měla tato hradiska stejně jako na Moravě aţ v pozdní době bronzové (FURMÁNEK - VLADÁR 1983, 4).

27

6. Metodika zpracování výzkumu 6.1. Metoda výzkumu v terénu Prvotním úkolem záchranného archeologického výzkumu bylo prozkoumání celé plochy určené k výstavbě nákupního a společenského centra Rohlenka, včetně příjezdové komunikace a inţenýrských sítí. Po dohodě s investorem se provedla plošná skrývka ornice, která byla započata ve východní části plochy severně od polní cesty ve směru k samotné vesnici Jiříkovice. Podle zjištěné výšky ornice byla její větší část odstraněna bagrem a následně byla plocha dočištěna pomocí UDS aţ na podloţí. Celý areál staveniště se nacházel v prostoru vojenských aktivit během bitvy u Slavkova v roce 1805, a proto byla věnována zvýšená pozornost samotné skrývce a začišťování plochy. Celá plocha byla tedy postupně začištěna na podloţí systémem pruhů nahrnuté zeminy a pruhů skryté plochy. Po prozkoumání začištěných ploch byla nahromaděná zemina přemístěna zpět na prozkoumané plochy nebo odvezena. K provedení výzkumu byla pouţita tedy metoda plošného výzkumu, při čemţ archeologická nálezová situace se dokumentovala pomocí Harrisovy kontextuální metody, kdy kaţdý kontext/výplň je popsán ve formulářích uloţenin a výkopů (obr. 9).

Obr. 9. Formulář výkopu č. 829 a kresebná dokumentace hrobu 829 v měřítku 1:10. 28

Kresebná dokumentace byla pořízena v měřítcích 1:20, 1:50 a hroby v měřítku 1:10 (obr. 9). Poloha jednotlivých archeologických objektů byla zaměřena polární metodou, dálkoměrem značky Nikon D-50. Jen v případě půdorysů domů s kůlovou konstrukcí byla pouţita ortogonální síť 4 x 4 m. Průběţně byla pořizována také fotodokumentace, včetně leteckého snímkování (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). 6.2 Deskripce objektů Na základě formulářů výkopů a uloţenin byla vypracována databáze, jejíţ poloţky odpovídaly ve většině případů samotným formulářům. Z deskriptivního systému byly pak vypuštěny nepotřebné poloţky např. datum, číslo sáčku apod. Vytvořil se tak jednotný deskriptivní systém, který později poslouţil nejen k urychlení práce, ale především umoţnil zkoumat jednotlivé entity (objekty) a kvality (vlastnosti objektu) určitého souboru (kontextu). Za entitu většinou pokládáme…“relativně samostatné součásti skutečnosti, zpravidla prostorově souvislé a ohraničené, o nichž předpokládáme, že plnily nějakou funkci, měly nějaký význam či smysl…“ (NEUSTUPNÝ 1986, 532; HROMÁDKOVÁ 2009, 2). Vlastnosti entit pak zahrnují informace o nálezové situaci objektu. Formuláře obsahovaly následující poloţky: Formulář VÝKOPY Výkop – číslo archeologického výkopu Výplň/uloženina – číslo archeologické uloţeniny, která je součástí kaţdého výkopu Sonda/profil – označení sondy/profilu zkoumané plochy Půdorys_01 – sloţitý, jednoduchý Půdorys_02 – zhruba pravoúhlý, kruh, ovál, obdélník, lichoběţník Půdorys_03 – oblý, ledvinovitý, hruškovitý Stěny_01 – hladké, nepravidelné Stěny_02 – přímé, konvexní, konkávní Orientace – orientace objektu dle světových stran Sklon – mírný (do 30°), střední (30-45°), výrazný (› 45°) Dno_01 – ploché, konvexní, konkávní Dno_02 – hladké, nepravidelné Dno_03 – jiný popis dna 29

Profil – tvar V, tvar U, mísovitý, hruškovitý, vakovitý Velikost objektu – malý, střední, velký Horní hrana – ostrá, pozvolná nepostřehnutelná, neznámá Dolní hrana – ostrá, pozvolná nepostřehnutelná, neznámá Délka – délka objektu (m) Šířka – šířka objektu (m) Průměr - průměr objektu (m) Maximální hloubka – maximální hloubka objektu (m) Stratigraficky nad – číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky nad daným objektem Tento kontext – číslo vlastního objektu Stratigraficky pod – číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky pod daným objektem Interpretace – interpretace objektu, určení jeho případného významu Kultura – předběţná datace objektu z hlediska archeologických kultur Další popis – pomocné poznámky popisující objekt, situaci kolem objektu apod. Plány – číslo/a plánů, na kterém je zachycen daný objekt Celý výkop – informace, zda byl objekt vykopán celý nebo nikoliv Samostatný kontext – informace, zdali je v objektu více kontextů nebo nikoliv Formulář ULOŢENINY Uloženina – číslo archeologické uloţeniny, která je součástí kaţdého výkopu Výkop – číslo archeologického výkopu Sonda/profil – označení sondy/profilu zkoumané plochy Hutnost – kyprá, středně ulehlá, ulehlá Barva – určení barvy uloţeniny Jemné komponenty – jíl, písčitý jíl, písčitá jílovitá hlína, jílovitá hlína, prachová jílovitá hlína, písek, hlinitý písek, písčitá hlína, prachovitý písek, prachová hlína Hrubé komponenty – hrubé komponenty obsaţené v uloţenině (kameny, mazanice, bloky spraše, vápenné konkrece, keramika) Horní hranice – ostrá (< 5 mm), dosti ostrá (5-25 mm), pozvolná (25-60 mm), rozplizlá (60-130 mm) Dolní hranice – ostrá (< 5 mm), dosti ostrá (5-25 mm), pozvolná (25-60 mm), rozplizlá (60-130 mm) Síla – síla uloţeniny (m) Maximální výška – maximální výška uloţeniny (m) 30

Minimální výška – minimální výška uloţeniny (m) Stratigraficky nad - číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky nad daným objektem Tento kontext - číslo vlastního objektu Stratigraficky pod - číslo/a kontextu nacházející se stratigraficky pod daným objektem Totožný s kontextem – číslo kontextu totoţného s daným objektem Interpretace_01 – vrstva, výplň Interpretace_02 – interpretace uloţeniny (spraš, ornice, kůlová jamka) Kultura - předběţná datace objektu z hlediska archeologických kultur Další popis – pomocné poznámky popisující uloţeninu Součást struktury – přidělení k určité struktuře na sídlišti Samostatný kontext – informace, zda uloţenina tvoří samostatný kontext či nikoliv Nálezy – přítomnost nálezů (ano x ne) Vzorky – číslo vzorků získaných z uloţeniny Plány - číslo/a plánů, na kterém je zachycen daný objekt

Po zadání veškerých informací, které se mohly týkat samotných objektů, se staly tyto formuláře základem pro shrnující celkovou databázi sídliště v Jiříkovicích. Neţ však přejdeme k samotnému popisu, je potřeba zmínit jednotlivé databáze nálezů. Nejpočetnější sídlištní sloţku tvořila keramika, a proto také tvorbě databáze keramiky byla věnována největší pozornost. Detailnímu popisu databáze keramiky se věnuji v samostatné kapitole (viz kap. 9.1.). Ostatní nálezy byly také zohledněny a byly pro ně vytvořeny specifické formuláře, které sledovaly znaky typické pro kaţdou komponentu. To se týkalo zejména mazanice, zvířecích kostí a ostatních nálezů (bronzová industrie, kostěná a parohová industrie, struska apod.), které byly zastoupeny na sídlišti řádově do 10 ks. Na druhou stranu ve formulářích se objevily také poloţky, které byly shodné pro kaţdý formulář. Jednalo se zejména o: Výkop/Číslo objektu – číslo výkopu Kontext/Uloženin – číslo uloţeniny (výplně) Inventární číslo – inventární číslo kaţdého zlomku/kusu Kultura – předběţná datace objektu, odkud pocházel daný předmět

Ostatní důleţité poloţky budou v krátkosti zmíněny také, při popisu vynechávám pomocné poloţky jako např. číslo krabice a poznámka. Formulář KOSTI byl vytvořen na základě analýzy osteologického materiálu. 31

Formulář MAZANICE typ mazanice – typ mazanice podle deskripčního kódu mazanice (viz tab. 37) počet kusů – počet kusů mazanice materiál – málo kompaktní, středně kompaktní, velmi kompaktní výpal – slabý, střední, silný počet prutů – počet dochovaných prutů na mazanici počet kuláčů – počet dochovaných kuláčů na mazanici počet trámů – počet dochovaných trámů na mazanici plocha – plocha mazanice, 12 velikostních kategorií

Formulář KOSTI druh kosti – přesný druh kosti druh zvířete – druh zvířete, ze kterého kosti pochází počet kusů – počet kusů kostí materiál – kosti zvířecí x lidské spálené – kosti spálené nebo nikoliv tafonomie – určení kostí na základě tafonomie (procesy, které probíhaly po smrti zvířete) – kosti okousané, silně zvětralé, zasintrované apod.

Formulář OSTATNÍ NÁLEZY druh fragmentu – druh předmětu (bronzová industrie, KPI, jantarový korálek, struska apod.) počet kusů – počet zlomků/kusů materiál – materiál, ze kterého byl předmět vyroben délka – délka předmětu šířka – šířka předmětu průměr – průměr předmětu hmotnost – hmotnost předmětu fotografie – fotografie předmětu

Takto vytvořené formuláře jsme naimportovali do hlavní databáze JIŘÍKOVICE. Formuláře byly přetransformovány do takové podoby, aby podaly přehledný souhrn nálezů

32

v kaţdém objektu a aby byly zachyceny také údaje o výkopu a kontextu. Společnými poloţkami pro všechny formuláře se staly tři poloţky: výkop/číslo objektu kontext/uloženina kultura

V návrhovém zobrazení formuláře JIŘÍKOVICE byla vytvořena struktura pomocí systému karet a podformulářů, které zastřešovaly právě výše zmíněné poloţky. Všechny formuláře (VÝKOPY, ULOŢENINY, KERAMIKA, OSTATNÍ NÁLEZY, MAZANICE,

KOSTI)

byly

následně

propojeny

pomocí

relační

databáze

1:n,

tzn., ţe ke kaţdému výkopu existovalo n moţných uloţenin a nálezů (obr. 10).

Obr. 10. Relační propojení databází.

Výsledná

databáze

pak

slouţila

hlavně

pro

potřeby

vyhodnocení

sídliště,

jak kvantifikačního, tak prostorového, a pro lepší orientaci v materiálu. I přes velmi dlouhou přípravnou fázi, byla pak tímto způsobem práce s daty mnohem pohodlnější a rychlejší (obr. 11). Následně se přistoupilo k digitalizaci celkového plánu výzkumu, zejména pro potřeby GIS (Geografické informační systémy). Zpočátku byl vyuţíván software Geomedia 33

Professional 6 od firmy Intergraph, následně se vzhledem k pokročilejšímu programu a jeho funkcím přešlo na software ARCGIS Desktop 9 od společnosti ESRI. Do vektorového plánu byly zaneseny základní sídlištní struktury (objekty, kůlové jamky, hliníky, ţlaby), které byly následně propojeny s daty (tabulkami) jednotlivých formulářů nálezů. Takto připravená data byla pouţita na vyhodnocení prostorových analýz na sídlišti v Jiříkovicích. Posléze byla data zpracovávána pomocí programu STATISTICA 8, aby se nalezly případné vzájemné struktury mezi sídlištními objekty.

Obr. 11. Databáze JIŘÍKOVICE. 34

7. Sídelní areál v Jiříkovicích Na sídlišti v Jiříkovicích v trati „Díly“ bylo v roce 1998 odkryto 356 sídlištních objektů. Z celkového mnoţství muselo být hned na počátku vyřazeno 9 objektů, jejichţ parametry neodpovídaly zbývajícím objektům. Převáţně se tedy jednalo o zničené objekty (obj. 609, 610, 641, 642, 757), u 3 objektů (obj. 536, 563, 831) chyběla základní terénní dokumentace a u posledního objektu (obj. 630) šlo s největší pravděpodobností o erozní rýhu. Všechny tyto objekty byly pro účely dalšího zkoumání sídlištních struktur nepouţitelné, a proto se s nimi jiţ dále neoperovalo. Ze zbylých 347 objektů měly největší zastoupení sídlištní jámy blíţe neurčitelného charakteru – 200 objektů (58%), následovaly kůlové jamky – 90 objektů (26%), zásobní jámy – 31 objektů (9%), ţlaby tvořilo 14 objektů (4%), hliníky 7 objektů (2%), hrobové jámy se odkryly 3 (0,7%) a jedním objektem je zastoupena pec a příkop (0,3%).

Celkové zastoupení typů objektů 250 200

200

150 100 50

90 31

14

7

3

0 sídlištní kůlové zásobní jámy jamky jámy

ţlaby

hliníky hrobové jámy

1

1

pec

příkop

Graf 1. Celkové zastoupení typů objektů na sídlišti.

Ovšem i zde muselo dojít k určité redukci. Následné kritické zhodnocení nálezových celků a jejich případná datace se opírala hlavně o informace uvedené v nálezové zprávě a o vlastní práci s poskytnutým materiálem. Z tohoto důvodu bylo nutné některým objektům po posouzení přiřadit označení „nedatované“ a některým naopak přiřadit příslušnost k určité kultuře. Označení „nedatované“ se týkalo hlavně objektů, jejichţ datace nešlo zjistit podle ţádných kriterií (absence keramického a jiného materiálu) nebo podle dochovaného materiálu jsme nebyli schopni určit (např. nezdobené výdutě), ke které kultuře by objekt mohl příslušet. Takto bylo označeno 73 objektů, které vyuţívám pouze k prostorovému vyhodnocení 35

sídliště, ale uţ je nezahrnuji do statistických analýz. Podobně je to i s 6 objekty, které byly podle nálezové zprávy datované do doby bronzové a detailněji nešlo zjistit bliţší dataci (obj. 502, 516, 556, 702, 708, 774). Naopak objekty 850 a 852 podle keramického inventáře mohly být datovány do velatické fáze KSPP. Jiříkovice jakoţto polykulturní sídliště doloţilo také neolitické osídlení, zejména kultury s moravskou malovanou keramikou (obj. 503, 505, 737, 761) a kultury s lineární keramikou (obj. 522). Dalších 12 objektů bylo pouze rámcově datované do neolitu. Současně se objevily i doklady eneolitického osídlení (kultury zvoncovitých pohárů), to se však týkalo pouze jednoho hrobu (obj. 829). Pokud bychom hovořili o době bronzové, jeden objekt bychom mohli předběţně datovat na přelom velaticko-podolské fáze (obj. 710) a druhý přímo do podolské fáze (obj. 806). Jediný doklad raně středověkého osídlení poskytl další izolovaný hrob (obj. 667), který podle způsobu zahloubení hrobové jámy a způsobu uloţení pohřbu byl datován do mladohradištního období (10. – 12. stol.). V rámci 8 objektů byly zachyceny také doklady novověkého stáří. 65 objektů bylo předběţně podle nálezové zprávy datováno do pravěku. V neposlední řadě musíme zmínit ještě 36 objektů (kůlové jamky), které se vesměs aţ na jeden objekt (obj. 650) týkají dokladů nadzemních kůlových staveb (3 struktury), u nichţ prozatím nejsme schopni určit, o které období se jedná. Z celkového mnoţství 347 objektů nám zbylo po odečtení nedatovaných a intruzivních sloţek 138 objektů, které na základě keramického materiálu patří velatické fázi KSPP, a které tvoří základ pro veškeré vyhodnocení. Do toho výběru zahrnujeme i objekt 710, jehoţ velatická sloţka je do určité míry prokázaná, a proto výsledný počet bude tedy 139 objektů. Z hlediska tvaru objektů můţeme říci, ţe nejvíce bylo ve velatické fázi KSPP zastoupeno objektů s oválným půdorysem (51 objektů - 37%), následovaly objekty s kruhovým půdorysem (44 objektů - 32%), s nepravidelným půdorysem (35 objektů - 25%) a zbytek tvořily objekty obdélníkovitého půdorysu (5 objektů - 4%) a lineárního půdorysu (4 ţlabovité objekty - 2%). Na základě typologie objektů, která byla vyčleněna P. Vařekou na knovízském sídlišti v Praze-Hostivaři (VAŘEKA 2003a; 2003b, 228) rozdělujeme objekty do 3 základních skupin podle velikostních parametrů délky nebo průměru (malé, střední, velké objekty). Malé objekty mají metrický údaj menší neţ 0,8 m, střední objekty mají naměřené hodnoty mezi 0,8 – 2 m, velké objekty pak přesahují délku/průměr 2 m. Podle těchto kritérií bylo zjištěno, ţe ze 139 objektů velatické fáze KSPP tvoří největší podíl 79 objektů střední velikosti (57%), následuje 55 objektů velké velikosti (40%) a 5 objektů malé velikosti (3%). V následujícím grafu jsou přehledně znázorněny typy půdorysů v závislosti na velikosti objektů. 36

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

oválný

kruhový

obdélníkový

lineární

nepravidelný

celkem

malé

1

4

0

0

0

5

střední

32

38

2

0

7

79

velké

18

2

3

4

28

55

Graf 2. Zastoupení jednotlivých půdorysů v závislosti na velikosti objektů.

Z hlediska profilů objektů byly nejvíce zastoupeny mísovité profily (72 objektů - 52%), méně byly zastoupeny nepravidelné profily (21 objektů - 15%), vakovité profily (19 objektů - 14%) a profily ve tvaru U (15 objektů -11%). V podstatně menším mnoţství, spíše můţeme mluvit o ojedinělém výskytu, se objevily profily hruškovité (6 objektů - 4%), profily ve tvaru V (3 objekty - 2%), kónické profily (2 objekty - 1,3%) a v jednom případě hrotitý profil typu Spitzgraben (1 objekt - 0,7%). Budeme-li porovnávat dna jednotlivých objektů, pak největší zastoupení měla dna plochá (87 objektů - 63%), následována nepravidelnými dny (25 objektů - 18%) a konkávními dny (24 objektů - 17%). Nepatrné zastoupení měla i dna konvexní (3 objekty - 2%). Metrické údaje zahrnovaly údaje o délce (průměr), šířce a maximální hloubce. Z následného vyhodnocení průměrné délky byly nakonec vyřazeny 3 nejdelší objekty (> 100 m), které by výslednou hodnotu mohly do určité míry zkreslovat (obj. 510, 530, 555). Délka (průměr) objektu se pohybovala tedy v rozmezí od 0,1-22 m, šířka měla hodnoty od 0,1-6,65 m a maximální hloubka se pohybovala v rozmezí od 0,12-0,45 m. Průměrné hodnoty tedy byly: prům. délka 2,31 m, prům. šířka 1,59 m a prům. maximální hloubka 0,49 m. Zjištěné hodnoty byly zaneseny do grafu (Graf 3, 4, 5). Z jednotlivých grafů vyplývá skutečnost, ţe průměrným objektem na sídlišti v Jiříkovicích je objekt střední velikosti kruhového půdorysu s délkou 2,31 m, šířkou 1,59 m a maximální hloubkou 0,49 m.

37

Graf 3. Průměrná délka objektů.

Graf 4. Průměrná šířka objektů.

Graf 5. Průměrná maximální hloubka.

Na závěr této úvodní kapitoly bych chtěla podotknout, ţe i přes kritické posouzení kaţdého objektu, mohlo dojít k opomenutí některých prostorových či jiných znaků, a tím pádem se v závěru můţe datace několika objektů ještě změnit. Tato skutečnost (změna datace) se týká také případných nadzemních struktur. 7.1. Obytné stavby Dříve neţ přejdeme k samotnému popisu jednotlivých sídlištních struktur, bylo by vhodné se pozastavit nad případnou interpretací těchto sídlištních objektů. Roku 1968 upozornil Slavomil Vencl na problematiku interpretace pravěkých staveb (VENCL 1968). Na příkladech nadzemních i zahloubených sídlištních struktur (domy kůlové/sloupové konstrukce) se snaţil poukázat na míru moţné špatné interpretace vycházející jak z terénních 38

situací, tak z nekriticky přebíraných interpretací z literatury. V zásadě jeho závěry můţeme shrnout do několika bodů: k interpretaci objektu je nutná znalost okolního prostředí při samotném výzkumu je nutno vţdy počítat s chybou, která vyplývá z nedostatečného odkryvu celku (za ideální povaţuje S. Vencl odkrytí dvojnásobné plochy neţ je plocha interpretovaného objektu) kůlová jamka sama o sobě nejčastěji neurčuje funkci kůlu/sloupu; z toho důvodu často nelze rozpoznat současnost určité skupiny kůlů, a zda vůbec náleţely k dané stavbě (potom i těţko můţeme rozeznávat, které kůly jsou konstrukční, které jsou důsledkem pozdější přestavby, které indikují vnitřní zařízení nebo které měly podpěrnou funkci) publikovat je nutno tak, aby závěry, které se vyvodí z výzkumu, byly zpětně dohledatelné v dokumentaci, tedy aby byly revidovatelné kaţdou interpretaci je nutno zdůvodnit a vyhnout se tak záměnám interpretace za skutečnost Z těchto důvodů se v několika uváděných případech můţeme pouze domnívat, ţe šlo o existenci nadzemních struktur. Osídlení velatické fáze KSPP se koncentrovalo především v severozápadní části lokality. Několik struktur bylo zaznamenáno v severovýchodní části lokality, ty však představují s největší pravděpodobností osídlení jiné kultury. Na jiříkovickém sídlišti bylo zaznamenáno 5 nadzemních struktur, 2 z nich byly rámcově datované do pravěku bez bliţšího určení (Struktura I a III), ostatní rámcově do neolitu (Struktura II, IV, V). STRUKTURA I Struktura I byla situována v severozápadní části sídliště (obj. 578-588; 836-847). Jednalo se o kůlovou nadzemní stavbu čtvercového půdorysu, která měla 5 kůlů v 5 řadách na většině plochy. Celkem se jednalo o 23 kůlových jamek pravidelně rozmístěných po celé ploše struktury, kdy poslední dvě řady měly pouze 4 kůly ve 4 řadách (obr. 12). Rozměry kůlových jamek se pohybovaly od 0,1-0,8 m a hloubky od 0,1-0,4 m. Zajímavostí této struktury je, ţe se objevila v superpozici s klešťovitou bránou. Ve výplních kůlových jamek nebyly zaznamenány ţádné nálezy, proto s určitostí nemůţeme říci, ke které fázi osídlení struktura patřila. Vzhledem k nedostatečnému stavu výzkumu velatických sídlišť jsme nebyli schopni dohledat případné přesné analogie. Na jediném zdokumentovaném systematickém 39

výzkumu v Lovčičkách se takový typ domu neobjevil. Otázkou však zůstává, zdali se opravdu jednalo o obytnou stavbu. Při představě obývání takto zastavěné plochy se nám tato skutečnost jeví jako značně nemoţná8. Ve spojitosti s klešťovitou bránou bychom mohli uvaţovat o případné obranné nebo stráţní funkci objektu. V případě těchto domněnek tomu však příliš nenasvědčuje umístění stavby. Zalomení hradeb klešťovité brány bylo uzpůsobeno právě tak, aby umoţňovala lepší boční obranu, a proto stavba bývala většinou aţ na konci zalomení hradeb. Tomu by mohly nasvědčovat kůlové jamky č. 574, 577 a 734. Proto bychom se přikláněly spíše k názoru, ţe oba dva nálezy (struktury I a klešťovitá brána) pochází spíše z rozdílných kultur pravěku.

Obr. 12. Superpozice struktury I a klešťovité brány.

STRUKTURA II Nadzemní kůlová stavba (Struktura II) byla zachycena v severovýchodní části sídliště (obj. 651-666; 679-680), kde se koncentrovaly tři z pěti nadzemních struktur, objevených v Jiříkovicích. Struktura II byla podélného půdorysu a zahrnovala 18 kůlových jamek, které byly nepravidelně rozmístěny uvnitř struktury. Struktura je tvořena 4 kůly v 5 řadách. Na první pohled vynikají dvě středové řady kůlů, v jedné řadě by se mohlo jednat o dvě zdvojené kůlové jamky. Výplně kůlových jamek neobsahovaly ţádný materiál, a proto je opět obtíţné chronologicky přesněji určit tuto stavbu. V okolí struktury II byla zachycena stavební

8

Za společné konzultace děkuji Zdence Kosarové

40

jáma č. 650 a sídlištní jáma č. 649. Ani v těchto objektech nebyl zachycen ţádný keramický ani jiný materiál. Tato struktura se nejvíce blíţí nadzemní kůlové stavbě O na sídlišti v Lovčičkách (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 11, obr. 5), nicméně zde se jednalo o kůlovou stavbu čtvercového půdorysu s pravidelně rozmístěnými jamkami (4 x 4) se dvěma středovými liniemi kůlových jamek, a proto nemůţeme na základě této analogie, začlenit tuto stavbu do velatické fáze KSPP.

Obr. 13. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura II).

STRUKTURA III. Struktura III byla zaregistrována opět v severozápadní části sídliště (obj. 567-569; 711-713; 726-727), nedaleko Struktury I. Jednalo se o nadzemní kůlovou stavbu obdélného půdorysu s orientací V-Z, s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami. Stavba zahrnovala 8 kůlových jamek v její obvodové části. Plochu struktury vymezovaly dva objekty ţlabovitého charakteru (obj. 564, 566), ke kterým se přidávala stavební jáma 565, s největší pravděpodobností však chybně interpretována (= ţlab?). Tento půdorys představuje klasický půdorys nadzemních staveb s dispozicí kůlů 3 x 3 v obvodové části. Analogické případy stavby najdeme v několika případech nejenom v Lovčičkách, ale i v jiných kulturách neţ v době bronzové. Tato stavba na základě plochy vymezené dvěma ţlaby byla datovaná předběţně do neolitu. Vzhledem k absenci veškerých nálezů, nemůţeme opět s jistotou určit, ke které kultuře stavba přísluší. Umístění stavby v centrální části sídliště vymezené ţlaby č. 510 a 555 by spíše vykazovaly příslušnosti k velatické fázi KSPP, nicméně doklady stavby, 41

kterou by ohraničovaly dva úzké ţlábky, doloţenou z mladší doby bronzové nemáme. To však můţe být zapříčiněno nedostatečným stavem výzkumu.

Obr. 14. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura III).

STRUKTURA IV Struktura IV byla stejně jako následující Struktura V situována v severovýchodní části sídliště (obj. 518-521; 743-749). Stavba se řadila k nadzemní kůlové stavbě obdélného půdorysu s pravidelně rozmístěnými kůlovými jamkami a dispozicí kůlů 3 x 5, z kterých se zachovalo pouze 11 kůlových jamek. Z výplní kůlových jamek se opět nezachoval ţádný materiál. Vedle rekonstruované plochy stavby byl zachycen hliník č. 505, který na základě keramiky můţeme přiřadit kultuře s moravskou malovanou keramikou (dále jen MMK). Na hliník navazovaly dvě sídlištní jámy (obj. 522, 523). V jámě 522 se nalezly zlomky keramiky kultury s lineární keramikou. V superpozici s nadzemní stavbou byla nalezena sídlištní

jáma

750, ve

které se

znovu nedochoval

ţádný keramický materiál.

Spolu s dochovanými nálezy v blízkosti struktury IV, můţeme pouze rámcově stavbu přiřadit neolitickému osídlení. Severovýchodní část sama o sobě je vzdálena velatickému osídlení v Jiříkovicích. Dataci do neolitu potvrzuje také nález dalšího hliníku MMK, který byl situován v dolní části nedaleko stavby.

42

Obr. 15. Půdorys nadzemní kůlové stavby (Struktura IV).

STRUKTURA V Struktura V je poslední zdokumentovanou strukturou na sídlišti v Jiříkovicích (obj. 764 -771). Nacházela se v severovýchodní části ve skupině se strukturou II. Jednalo se o

nadzemní

kůlovou

stavbu

s pravidelně

rozmístěnými kůly a dispozicí kůlů 3 x 3. Vedle stavby se nalezla sídlištní jáma č. 763, která stejně jako výplně kůlových jamek neobsahovala ţádný sídlištní materiál. Podobné domy byly nalezeny opět v Lovčičkách (dům, H, P, AM, AC). Datace této stavby je jako všechny předchozí značně problematická. Na základě naprosté

absence

sídlištního

materiálu

se

můţeme pouze domnívat, ţe tato stavba náleţela velatickému lidu KSPP.

Obr. 16. Půdorys nadzemní kůlové stavby.

Z celkového

plánu

v Jiříkovicích

byly

sídlištních vyčleněny

objektů

další

čtyři

půdorysy staveb, které mohly zvýšit počet nadzemních struktur. Po bliţším prozkoumání byla zjištěna existence několika zásobních jam v půdorysu případných staveb, a proto bylo 43

od dalšího popisu upuštěno. Nicméně tato situace naprosto odzrcadluje moţná nebezpečí při interpretaci objektů na sídlišti, kterou zmiňoval jiţ Sl. Vencl (viz výše).

Obr. 17. Rekonstrukce půdorysů nadzemních kůlových staveb.

44

7.2. Zahloubené objekty 7.2.1. Sídlištní jámy Sídlištní jámy velatické fáze byly na jiříkovickém sídlišti zaznamenány v počtu rovných 200 objektů (58%), z toho 101 objektů se týkalo velatické fáze KSPP. Sídlištní jámy nejvíce vykazují variabilnost ve všech sledovaných znacích. Jedná se zejména o sídlištní jámy bez bliţšího typologického určení, v případě 8 objektů se jednalo o soujámí (8%). Zastoupeny byly všechny typu půdorysů (kruh, ovál, obdélník, nepravidelný) a profilů (vakovitý, mísovitý, hruškovitý, kónický, tvar U, tvar V, stupňovitý, nepravidelný). Velikostně (podle VAŘEKA 2003b) byly zastoupeny pouze střední a velké objekty. 7.2.2. Hliníky V Jiříkovicích byly doloţeny 4 hliníky (obj. 538, 551, 695 a 710), které byly datované do velatické fáze KSPP, z toho jeden hliník (obj. 710) povaţujeme za smíšený velaticko-podolský a jeden (obj. 538) eventuálně s intruzí středodunajské mohylové kultury. V případě posledního hliníku se však přikláníme spíše k dataci do velatické fáze KSPP, jelikoţ znaky SMK nebyly dostatečně průkazné. Ostatní 3 hliníky (obj. 503, 505, 737) příslušely kultuře s moravskou malovanou keramikou. Hliníky uţ svými netradičními rozměry představují zcela ojedinělou skupinu sídlištních objektů. Také jako jediné objekty reprezentují na sídlištích objekty s velkým mnoţstvím materiálu, mnohdy slouţily k těţbě hlíny ke stavebním účelům nebo k výrobě keramiky (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 29). Současně se v nich poměrně často vyskytují intruze, popř. hovoříme o nálezech smíšeného charakteru (viz kap. 8). Hliníky byly povaţovány dlouhou dobu za typické pouze pro středodunajskou mohylovou kulturu střední doby bronzové. Aţ s narůstajícím počtem výzkumů středodunajské kultury PP bylo zjištěno, ţe jejich výskyt můţeme sledovat i v mladší době bronzové. Byly zjištěny např. na sídlišti v Lovčičkách (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 29), ve Šlapanicích (PARMA 2006b, 148) nebo v Brně-Komíně (GÁNOVSKÝ 2009). Jiříkovické hliníky můţeme rozdělit v podstatě do dvou skupin. Za klasické hliníky jsou povaţovány objekty 538, 551, 710, které taky vykazují klasické znaky hliníků. Ve všech těchto hlinících se nalezlo velké mnoţství keramického materiálu, v případě hliníku 538 mluvíme aţ dokonce o 975 zlomcích keramiky, v případě objektu 551 o 548 zlomcích a v posledním případě v objektu 710, jde o 337 zlomků. V hlinících doprovázela keramiku 45

ještě mazanice, osteologický materiál a v menším počtu také zlomky bronzů, strusky nebo kamenů. Druhou skupinu zastupoval pouze objekt 695. V tomto hliníku se naopak setkáváme s malým mnoţstvím keramiky v řádu 10 zlomků a právem můţeme pochybovat, zda se opravdu jedná o hliník jako takový. Přesto svými rozměry 6,3 x 5,8 x 0,6 m by se hliníku přibliţoval. U hliníků 551 a 710 byla v blízkosti registrována vţdy jedna zásobní jáma (vakovitého a hruškovitého profilu) a v návaznosti na ní další sídlištní objekty. V tomto případě nevylučujeme také funkci hliníků jako případných odpadních jam. 7.2.3. Zásobní jámy Na lokalitě bylo zachyceno celkem 31 jam, z nichţ 23 jam můţeme přiřadit velatické fázi KSPP, a které můţeme označit za jámy zásobní nebo obilní. Jde o poměrně často zastoupené sídlištní objekty, u kterých jsme schopni určit jejich účel. Tyto jámy většinou kruhového nebo oválného půdorysu slouţily hlavně k uskladnění obilí a jiných zemědělských plodin

a

můţeme

je

tedy

spojovat

s hospodářskými

aktivitami

na

sídlišti

(BOUZEK - KOUTECKÝ 1964, 34). V zásobních jamách se nacházely často pozůstatky obilí, zvířecích kostí a i keramického materiálu. Nelze však vyloučit, ţe tento sídlištní materiál se dostal do zásobních jam aţ druhotně, a tím pádem zásobní jámy přestaly plnit svou funkci a staly se jámami na odpadky (BERANOVÁ 1965, 546-547). Na sídlišti v Jiříkovicích měly zásobní jámy nejčastěji vakovitý profil (12 objektů - 52%), následoval mísovitý a hruškovitý profil (5 a 5 objektů - 22% a 22%), a jedna zásobní jáma měla kónický profil (4%). Veskrze všechny zásobní jámy se koncentrovaly na samotné ploše osídlení, tedy na prostoru vymezeném ţlaby č. 510 a 555. Tuto zónu můţeme povaţovat za centrální část velatického osídlení. Zajímavou skutečností se jeví koncentrace 6 zásobních jam (obj. 625, 629, 801, 803, 805, 809) v relativní blízkosti příkopu 530 a ţlabu 643. Aţ na jednu výjimku se jednalo o zásobní jámy vakovitého charakteru, nevylučujeme, ţe objekty 802 a 804 mohly také slouţit jako zásobní jámy. Zásobní jámy se většinou koncentrovaly na určité ploše mimo obytné

stavby,

která

byla

chráněna

před

(BOUZEK - KOUTECKÝ 1964, 38).

46

zvířaty

a

případným

nepřítelem

7.2.4. Výrobní objekty Na sídlišti byly dva objekty předběţně interpretovány jako součást nebo přímo celý výrobní objekt. Jednalo se o objekt 509, který byl interpretován jako předpecní jáma a datován rámcově do pravěku. Předpecní jáma byla oválného půdorysu s délkou 1,7 m a hloubkou 0,2 m. V sídlištní jámě se opět nenalezl ţádný průkazný materiál, a proto ji nemůţeme s jistotou blíţe datovat. Problematickou otázkou zůstává i interpretace objektu jako předpecní jáma. Objekt se nacházel z „vnější“ strany ţlabu 510. V ţádné jeho blízkosti nebyly sledovány známky další výrobní činnosti, a ani sídlištní jáma sama o sobě nevykazovala stopy po výrobní činnosti, proto bychom k této interpretaci byli spíše skeptičtí. Objekt 605 pak měl reprezentovat pec a rámcově měl příslušet velatické fázi KSPP. V objektu se nalezlo relativně velké mnoţství mazanice (119 zl.), v menším počtu byla zastoupená mazanice (8 ks.), zvířecí kosti (4 ks) a části jehlice (4 zl./1 ks). Podle dochovaných zlomků keramiky bylo moţné sídlištní jámu datovat přesněji, a to do velatické fáze KSPP, nicméně ostatní zjištěné nálezy objektu interpretovaného jako pec příliš neodpovídají. Ty se však do objektu mohly dostat také druhotně. Čekali bychom spíše větší mnoţství přepálené mazanice aţ mazanicové kry, existenci vápenitých vrstev, propálené stěny objektu apod., jmenované příklady však v objektu nebyly registrovány. Jediným náznakem se jeví doklad dvou větších kusů (velikostní kategorie 12) zaoblené mazanice, která mohla být vyuţita na omazání pece. Z takto dochovaných nálezů nemůţeme opět s jistotou potvrdit zmiňovanou interpretaci, která se jistě stane ještě předmětem dalšího bádání. V neposlední řadě je potřeba zmínit dva sídlištní objekty, ve kterých se objevily doklady výrobní činnosti. Jde zejména o objekt 593 a 850. Oba dva objekty vykazují velké mnoţství nálezů, oba jsou datovány do velatické fáze KSPP a nacházejí se v nedaleké vzdálenosti od sebe (cca 26 m). V objektu 850 byl nalezen zlomek odlévací formy-kadlubu na odlévání sekerky či dlátka. Tento nález můţe odkazovat spíše na lokální metalurgickou činnost, neţ ţe by se jednalo o metalurgické centrum jako takové (kap. 10.5.5). V objektu 593 se nalezly zlomky ztracené formy nejspíše na odlévání voskových modelů (kap. 10.5.5). V tomto případě můţeme také hovořit o lokální záleţitosti.

47

7.2.5. Ţlabovité objekty Na sídlišti v Jiříkovicích bylo zaznamenáno celkem 15 ţlabovitých objektů. 6 objektů můţeme s určitostí datovat do velatické fáze KSPP, 2 objekty předběţně do neolitu, 1 objekt rámcově do pravěku a 6 objektů je označeno jako nedatováno (tab. 4). Z toho výčtu tři objekty výrazně přesahují délku ostatních (obj. 510, 530, 555). O objektu 530 pojednáváme v samostatné kapitole (kap. 7.2.6). Číslo objektu 510 530 550 555 564 566 575 576 608 623 645 690 691 810 855

Datace KSPP-velatická fáze KSPP -velatická fáze nedatováno KSPP-velatická fáze neolit? neolit? nedatováno nedatováno pravěk? nedatováno KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze nedatováno nedatováno

Popis ţlab ţlab-příkop palisádový ţlábek ţlab ţlábek domu ţlábek domu palisádový ţlábek palisádový ţlábek ţlab ţlab ţlab výběţek příkopu 530 výběţek příkopu 530 ţlab ţlab-příkop

Délka

Šířka

122 138 17 129 1,6 1,9 22 13,5 4,8 35 10 2,06 2,5 1 5,4

1,7 3,5-6 1 2 1,42 0,9 0,5 0,25 0,4 1 0,5 0,23 0,2 0,6 1,2

Max. hloubka 0,36 2,9 0,7 0,22 0,22 0,12 0,25 0,25 0,2 0,3 0,15 0,6 0,54 0,25 1,05

Tab. 4. Zastoupení ţlabovitých objektů v Jiříkovicích.

Otázka významu ţlabů/ţlabovitých objektů je značně problematická, ještě v případě, pokud se nám nedochovaly ţádné pozůstatky keramického či jiného inventáře. V případě obj. 510 a 555 by měla být situace poměrně jasná. Z přehledného prostorového vyhodnocení pomocí GIS je vidět, ţe oba ţlaby tvoří s největší pravděpodobností pozůstatky ohrazení sídelního areálu, proto jejich délka také nadměrně přesahuje délky ostatních ţlabovitých objektů. Oba dva ţlaby můţeme zejména na základě keramiky přiřadit velatické fázi KSPP. Ţlab č. 550 bychom stejně jako dva předchozí mohli povaţovat za součást ohrazení sídliště, nicméně z 8 zlomků keramiky a jednoho bronzového cvočku nejsme schopni říci bliţší souvislosti, a tím pádem i případná datace je značně nejasná. V případě ţlábků 564 a 566 bychom mohli uvaţovat o základových ţlábcích přilehlého domu, v tomto ohledu bychom mohli snad uvaţovat i na d sídlištní jámou č. 565 jako o potenciálním ţlábku. Tento typ domu by však spíše vykazoval příslušnost k neolitu (viz kap. 8). Na sídlišti v Jiříkovicích byla doloţena i unikátní klešťovitá brána (viz kap. 7.2.7), jejíţ základové části tvoří 48

palisádové ţlábky č. 575 a 576. Ani tyto dva palisádové ţlábky nemůţeme s jistotou přiřadit velatické fázi KSPP. Společně s klešťovitou bránou jsou situovány v jiné části sídliště, a proto se můţeme pouze domnívat, ţe příslušely zmiňovaným částem opevnění (obj. 510, 555) a příslušely tedy i jedné časové fázi opevnění sídelního areálu. Podobné znaky vykazuje i ţlábek č. 608, navazující na ţlab č. 555. Zajímavou skutečností se jeví ţlaby č. 623 a 645, které jsou situovány uprostřed koncentrace sídliště, vymezeného příkopem č. 530 a které nic neohraničují ani nevymezují. Na ţlabovité útvary na sídlištích poukázal zejména M. Metlička v západních Čechách (METLIČKA 2004, 321-329) a O. Chvojka v jiţních Čechách (CHVOJKA 2006, 186; 2007). Na tomto území se vyskytly ţlabovité objekty se zaoblenými rohy, obdélným půdorysem a dny, která byla většinou rovná aţ mísovitě prohnutá. Typické pro tyto ţlaby je výskyt velkého mnoţství keramiky, a to zejména keramických předmětů, které se vyskytují velmi vzácně. Časté jsou také stopy po přepálení na keramice. Délka těchto objektů bývá většinou 4x větší neţ šířka a především všechny vykazují podobnou shodu v orientaci, kterou je S-J (METLIČKA, 2004, 328). Takto popsané ţlabovité útvary s určitostí vylučují moţnost, ţe by zmiňované ţlaby v Jiříkovicích patřily k podobné skupině objektů. Nalezený keramický materiál se týkal především „tradičních“ nezdobených výdutí a orientace obou ţlabů je V-Z. I přes tuto skutečnost a po přezkoumání prostorové dispozice nejsme schopni určit jejich funkci ani účel. Jako nejvíce moţná se jeví skutečnost, ţe dané ţlaby mohly příslušet k opevnění z jiného časového horizontu. Objekty č. 690 a 691 tvoří konečné výběţky ţlabů, a proto oba jsou datovány ve shodě s příkopem 530 do velatické fáze KSPP. Ţlab č. 855 vykazuje podobné znaky jako příkop 530 a eventuálně by mohl na něj i navazovat, v jeho blízkosti se však našly pouze dva sídlištní objekty a ani se zlomkovitým keramickým materiálem, který se opět týká nezdobených výdutí, nemůţeme říci, zda by se tato domněnka potvrdila. Určitým východiskem by mohl být výzkum v dosud neprozkoumané západní části plochy.

49

Obr. 18. Zastoupení ţlabovitých objektů (výběr).

50

7.2.6. Příkop (obj. 530) Nález lineárního příkopu 530 se datuje jiţ do 30. 11. 1988, kdy M. Bálek při leteckém snímkování objevil obdélníkovitý útvar o rozměrech 110 x 140 m. Západní a východní roh příkopu protínal zhruba dnešní komunikaci, přičemţ při následném povrchovém ohledání bylo zjištěno sídliště velatické fáze KSPP (ŠTROF - BÁLEK 1997, 147). V roce 1993 koncem března byla provedena sonda do opevňovacího příkopu v jiţní části staveniště, kde se předpokládalo pokračování SV strany příkopu. Sonda byla vyhloubena v délce 12,5 m, v šířce 1 m a do hloubky 3-5 m. Pokračování příkopu se zjistilo aţ pod hlinitokamenitou naváţkou o síle 0,9-2 m, která byla do těchto míst přemístěna při výstavbě nedaleké dálnice. Ve střední části sondy byly zjištěny pozůstatky novověké stavby, patrně se jednalo o jednu z hospodářských budov patřící k někdejšímu statku u Rohlenky. Samotný příkop (obj. 1/93) byl vyplněn výrazným šedivým zásypem, dno bylo rovné v hloubce cca 4 m od dnešního povrchu a byl široký 5 m. Příkop obsahoval zlomky keramiky, mazanice a cihel, které byly předběţně datované do novověku (17. - 18. stol.). Podobně i příkop se povaţoval za zbytek novověké fortifikace a byl dáván do souvislosti s vojenskými aktivitami (ŠTROF 1993b). A. Štrof nevylučoval moţnost, ţe příkop souvisel s obléháním Brna Fridrichem II. Datace příkopu do mladšího napoleonského období eliminoval materiál získaný z příkopu, stejně jako znázornění plochy na josefínské mapě z konce 18. stol., kde přes tehdejší plochu opevněného příkopu vedla jiţ silnice

a

příkop

uţ

zde

není

zachycen

(ŠTROF - BÁLEK, 147; obr. 19) Posléze se objevily domněnky o datování opevňovacího příkopu, které se později ukázaly jako nesprávné. Na základě sdělení místních pamětníků se uvaţovalo

o

vybudování

příkopu

v souvislosti

s válečnými aktivitami na konci II. světové války (přesněji v dubnu 1945), kdy zde byl vykopán protitankový příkop (BÁLEK - MATĚJÍČKOVÁ 1998). Obr. 19. Jiříkovice původní hostinec V roce 1994 během záchranného výzkumu Ditrichsteinische W. Haus, dnes Motorest Rohlenka, I. vojenské mapování 1763- při hloubení poţární nádrţe budoucí restaurace zjistil 1772 ( http://oldmaps.geolab.cz).

51

P. Vitula pozůstatky opevňovacího příkopu, chlebové pece a nepietní hromadné uloţení minimálně 22 jedinců, které souvisely nejspíš s válečnými událostmi bitvy u Slavkova v roce 1805 (VITULA 1999, 422). Jiţ P. Vitula nevylučoval, ţe chlebová pec (vrstva K 107, 108) tvořila zásyp opevňovacího příkopu, a tudíţ opevňovací příkop by mohl být mladší, nicméně stále se hovořilo o dataci v rámci novověku (VITULA 1994, 3). Opevňovací příkop byl spojován s moţnými bojovými operacemi také za třicetileté války (1/2 17.stol.) nebo za pruského obléhání (40. léta 18. stol.), neboť se nacházel blízko významného statku (Ditrichsteinische w.h., obr. 19). Tento ubytovací hostinec se nacházel u někdejší císařské cesty, tedy na důleţité dopravní tepně a jeho případné ovládnutí bylo strategickým bodem téměř u všech obléhání Brna. V terénu byla tato situace patrná hlavně díky jednomu z ramen příkopu, které směřovalo k místu, kde byl nalezen hromadný hrob. Kolem tohoto hrobu byla zjištěna výrazná terénní deprese, která musela být patrná uţ v roce 1805. Proto byl příkop povaţován za zbytek staršího opevňovacího příkopu, který vojáci jen prohloubili, vyuţili ho k vojenským účelům a následně také pouţili jako místo k pohřbívání zemřelých v důsledku zranění v bitvě (VITULA 1994, 53). V roce 1998 v rámci výstavby nákupně společenského komplexu Rohlenka došlo v západní

části

k odkrytí

lineárního příkopu,

o jehoţ

existenci se vědělo jiţ od roku 1988 (obr. 20). Tento výzkum zpřesnil

průběh,

příkopu a

parametry

přispěl k poněkud

odlišným závěrům neţ poskytly předcházející výzkumy. Jednalo se tedy o příkop s hrotitým profilem, na

jehoţ

povrchu

měla

šířka

3,5-6

m

a maximální hloubka byla 2,9 m od úrovně podloţí. Příkop byl prozkoumán pomocí 17 řezů, které

byly

v kresebné

Obr. 20. Příkop (obj. 530)

zaznamenány dokumentaci.

Dno měl hladké, konkávní, stěny hladké a přímé. Aţ na 3 sídlištní objekty a 1 kůlovou jamku 52

nebyly v příkopu zjištěny ţádné jiné doklady vnitřní konstrukce. Ostatní objekty (4) zasahovaly do příkopu pouze částečně. Z výplně příkopu bylo získáno značné mnoţství keramiky (1092 zl.), ke které se přidávají nálezy několika bronzů (náramek 1 ks, korálek 1 ks, dlátko 1 ks, krouţek 1 ks, jehlice? 1 ks, zlomky plechů 14 ks), ŠI (3 ks), BI (1 ks) a drtidla (1 ks). Z takto získaného materiálu bylo moţné přiřadit tento příkop velatické fázi KSPP a tedy ho datovat jiţ do mladší doby bronzové. Na Moravě se jedná poněkud o unikátní záleţitost a celkově je poměrně těţko říci, k čemu takto široké příkopy slouţily. V dolní části sídliště v Jiříkovicích byla zachycena část příkopu (ţlabu) 855, který by potenciálně mohl souviset s příkopem 530. Délka příkopu 855 činila 5,4 m, šířka 1,2 m a max. hloubka byla 1 m. V tomto případě bychom mohli usuzovat o příkopu 530 jako o části fortifikace, která by se mohla svým spodním ramenem stáčet k příkopu 855. Nicméně hlavní zástavba sídliště se zdá být na opačné straně příkopu a případný tvar opevnění by také neodpovidal klasickému vzoru.

Podobný hrotitý příkop v délce 35 m byl zachycen na velatickém sídlišti

v Brně-Starém Lískovci, bohuţel tento výzkum stále čeká na zpracování (SALAŠ 1994, 168), a proto na případné další interpretace si budeme muset počkat. 7.2.7. Klešťovitá brána Dostáváme se k nejdůleţitější části, která se podařila zachytit na jiříkovickém sídlišti. Jedná se o palisádový ţlábek, který je na 1,5 m jeho délky přerušen konstrukcí klešťovité brány. Tato klešťovitá brána byla objevena v severní části sídliště v superpozici s nadzemní kůlovou stavbou (Struktura I). Dosud jsme se s tímto typem brány setkávali pouze na výšinných sídlištích doby bronzové a především na oppidech doby laténské. Poměrně rozsáhlý výskyt zaznamenaly také tyto brány v raném středověku.

Uţ i tedy samotná

přítomnost klešťovité brány na rovinném níţinném sídlišti se jeví jako zcela unikátní. Brána jako taková se povaţovala v době konfliktů za nejslabší součást obranného systému, proto byla také různými způsoby vylepšována. Aby se zvýšila její bezpečnost, a tím pádem i bezpečnost celého sídliště, přidávaly se před samotnou bránu např. předsunuté obranné prvky nebo jako v našem případě došlo k zalamování hradeb. Hradba byla v místě přerušení zalomena na obou stranách dovnitř a před samotným vstupem vytvářela úzkou uličku pro snazší boční obranu (ČIŢMÁŘOVÁ 2004, 44-45). Pokud bychom hledali nejvíce rozšířený typ brány v době laténské, byla by to právě klešťovitá brána, která je povaţována dokonce za charakteristickou pro toto období. 53

Klešťovité brány byly nalezeny na mnohých zahraničních, ale i českých oppidech. Za všechny můţeme jmenovat např. Bibracte ve Francii, Manching, Kelheim, Finsterlohr, Donnersberg a Heidengraben v Německu, z dalších pak Staré Hradisko, Třísov, Hrazany, Hradisko na Závisti, České Lhotice a ze Slovenska např. Nitrianský Hrádok V neposlední řadě můţeme jmenovat i doklady klešťovitých bran z Anglie a Skotska, které by mohly být starší neţ pozdní latén v kontinentální Evropě (DEHN 1961, 392-393). Tato skutečnost byla prokázána uţ na oppidu Hostýn, kde byla nalezena tzv. „Slavkovská brána“, která představovala hlavní vstup do opevněného prostoru. Vstupní ramena brány tak vytvářely koridor dlouhý cca 25 aţ 30 m (PARMA 2001, 28-30). Brána jako taková vţdy představovala nejdůleţitější prvek fortifikace, nejinak je tomu i na Hostýně, kde se existence jednoho křídla klešťovité brány podařilo prokázat uţ v období KLPP. Celková chronologie klešťovité brány a přilehlé fortifikace je však značně problematická, jelikoţ ne vţdy se podařilo přiřadit nálezy jednotlivým vrstvám (PARMA 2001, 37-38). Jednoznačně určit chronologii klešťovité brány v Jiříkovicích je také poněkud obtíţné, dá se říci aţ nemoţné. Díky nedostatečnému stavu výzkumu nemáme v podstatě ţádné další analogie, které by nám mohly pomoci doloţit přítomnost klešťovité brány v mladší době bronzové, speciálně ve velatické fázi KSPP. Jedinou nebliţší analogií nám stále zůstává Slavkovská brána na Hostýně, na jejíţ luţický horizont se základem opevnění navazuje plynule osídlení lidu slezské kultury, které se zapříčinilo o přestavbu tohoto opevnění. Dva palisádové ţlábky (obj. 575 a 576), které utvářejí klešťovitou bránu, neposkytly dostatečné mnoţství keramického ani ostatního materiálu, abychom mohli nějak významně přispět k chronologii této části. V zásadě se jednalo pouze o dva zlomky nezdobených keramických výdutí v objektu 576. Za klešťovitou bránou následují v těsné blízkosti tři kůlové jamky (obj. 574, 577 a 734), které by mohly případně odkazovat na vstupní stavbu vyuţívanou při obraně sídliště. Nicméně další kůlové jamky nebyly zjištěny a ani tyto tři kůlové jamky neobsahovaly ţádný keramický ani jiný materiál. V nedaleké vzdálenosti od palisádového ţlábku č. 576 byla zachycena sídlištní jáma č. 571, která na základě keramických zlomků a zlomků mazanice byla datována předběţně do velatické fáze KSPP. Počet keramických zlomků však nebyl dostatečný na to, abychom s jistotou mohli přiřadit příslušnost klešťovité brány k velatické fázi KSPP. Určitý náznak chronologie bychom mohli spatřovat v superpozici palisádového ţlábku č. 576 s nadzemní kůlovou strukturou (Struktura I). Tato struktura (obr. 21), jak uţ byla popsána v předešlé kapitole (kap. 7.1) se však vztahuje spíše k jinému druhu osídlení neţ je velatická fáze KSPP. Stavba vykazovala pravidelné 54

Obr. 21. Jiříkovice „Díly“. Klešťovitá brána.

55

uskupení kůlových jamek, vţdy 5 řad po 5 kůlech. Ve výplních kůlových jamek nebyl nalezen ţádný materiál, a proto se můţeme pohybovat pouze v rámci domněnek. Jediným vodítkem nám proto stále zůstává sídlištní jáma č. 571, na základě které však s jistotou nemůţeme určit, zda opravdu brána patřila do sledovaného období. Budeme tedy doufat, ţe po zpracování starších výzkumů a po prozkoumání dalších rovinných sídlišť velatické fáze KSPP se nám podaří získat přesnější informace, které by mohly osvětlit i tuto situaci. Otázkou stále zůstává, proč by lid velatické fáze KSPP opevňoval rovinná níţinná sídliště způsobem, který byl typický spíše pro výšinná sídliště? Na území Slovenska ve středodunajské kultuře popelnicových polí nacházíme zajímavou skutečnost, kdy lid KSPP z nedostatku vhodných poloh ke stavbě hradisek začal opevňovat i níţinné osady (PAULÍK 1962, 132; FURMÁNEK – VLADÁR 1983, 5). To by se mohlo týkat také situace v Jiříkovicích, přesto není dnešní stav výzkumu mladobronzových výšinných sídlišť natolik uspokojivý, abychom mohli potvrdit i tuto skutečnost. Nález klešťovité brány můţeme i přesto řadit k významným objevům učiněných na sídlišti v Jiříkovicích. 7.3. Lidské pohřby na sídlištích9 Fenomén lidských pozůstatků v sídlištních objektech doby bronzové můţeme sledovat jiţ od starší doby bronzové, kde mají největší zastoupení. V mladší době bronzové (velatická fáze KSPP) máme také několik dokladů, nicméně stále nedosahují takového mnoţství jako v přecházejících obdobích. To však můţeme přičítat neuspokojivému stavu výzkumu jednotlivých sídlišť a jejich nedostatečnému zpracování neţ naprosté absenci tohoto jevu (PARMA 2007a, 437). Pokud pomineme netradiční situaci v Cezavách u Blučiny (detailněji níţe) většinou se takto pohřbení jedinci vyskytují na rovinných, níţinných neopevněných lokalitách a jsou přímo součástí sídelního areálu. Do sídlištních objektů byly ukládány pozůstatky ţen, muţů i dětí, přičemţ jsou dochovány celé kostry, ale i jednotlivé části skeletu (zejména lebky). Při nálezech celého skeletu jde pouze o jednoho jedince, který většinou bývá uloţen v zásobní jámě hruškovitého nebo vakovitého profilu (PARMA 2007a, 438). To potvrzuje např. nález z Boleradic (jáma č. 3), kde byla nalezena kostra muţe v nataţené poloze na zádech s lebkou otočenou na pravou stranu a dolními končetinami skrčenými doleva (PEŠKA 1985). Také v Drysicích se při záchranném výzkumu nalezl celý skelet v extrémně skrčené poloze na pravé straně, obličejem dolů (obj. 3). Vzhledem k silnému 9

Antropologický materiál z lokality Jiříkovice vyhodnotila Dr. Eva Drozdová z Katedry Antropologie PřF MU, jejíţ kompletní závěrečná analýza je uvedena v práci jako textová příloha.

56

skrčení jedince (nohy přitaţeny k hlavě) se dokonce uvaţuje i nad svázáním do „kozelce“. Takto svázaný jedinec mohl představovat pro společnost určité nebezpečí, a proto byl pohřben tímto způsobem. Nedaleko od lidského pohřbu (75 cm jihovýchodně) byla objevena na dně jámy ještě kostra zvířete, která poukazuje spíše na rituální uloţení pohřbeného jedince (JANČÍKOVÁ 2006, 22). Části lidských skeletů se nacházely také v Lovčičkách, které J. Říhovský objevil v deseti objektech. V jednom případě se jednalo o neúplnou lidskou kostru (jáma č. CXIII), v ostatních šlo převáţně o zlomky lebek. Dvakrát byly objeveny lebky bez spodních čelistí, které by se mohly spojovat s případnou existencí lovců lebek (srov. např. ostrovní sídliště v Buchau), a tím pádem i s určitou kultovní záleţitostí (ŘÍHOVSKÝ 1982a, 35). Pravidlo ukládání výhradně jednoho jedince do sídlištního objektu samozřejmě porušují určité výjimky. Na prvním místě je třeba zmínit specifickou situaci v Cezavách u Blučiny. V rozmezí let 1950-1952 bylo odkryto při průzkumu opevňovacího příkopu (datovaný do věteřovské kultury) na 130 lidských pozůstatků velatické fáze KSPP, které byly v zásadě uloţeny v rituálních nebo netradičních polohách např. ve skrčené poloze, s rukama za hlavou, obličejem dolů. Velatické pohřby se nacházely nejčastěji v kamení v horní části příkopu. Současně bylo nalezeno také mnoţství kostí, které vykazovaly stopy po štípání a organických látkách, coţ nám můţe dokládat přítomnost antropofagie (JELÍNEK 1988, 2, 14; TIHELKA 1961, 201). Na sídlišti byl objeven také bohatý pohřeb ţeny se dvěma dětmi. Ţena leţela na zádech, levou rukou objímala dítě, které se opíralo o její loketní kost. Druhé dítě leţelo částečně na kostře prvního dítěte. V hrobové jámě byly zjištěny četné milodary (jehlice, náhrdelník, bronzové spirálky, bronzový knoflík, náramek). Na základě těchto nálezů byl hrob datován do velatické fáze KSPP (TIHELKA 1961, 206). Tento hrob podle K. Tihelky vyvrací hypotézu o pohřbech na Cezavách jako důsledek vyvraţdění velatického obyvatelstva nepřítelem (absence zbraní). Skutečnost vidí spíše jako odraz místních náboţenských představ a krutého pohřebního ritu, který vyţadovala vládnoucí vrstva. Bohatý pohřeb ţeny by pak mohl naznačovat pietní ukládání nadřazené vrstvy (TIHELKA 1961, 208). Tak jako tak v případě Cezav u Blučiny hovoříme a jistě dlouho budeme hovořit o velmi výjimečné záleţitosti. Podobně ojedinělým nálezem na území Moravy se jeví nález 4 postupně deponovaných jedinců v Ivanovicích na Hané 3 (obj. 518), kdy do sídlištní jámy byla postupně uloţena ţena a 3 děti. Za jedinečný pohřeb můţeme povaţovat i pohřeb ţeny opět z Ivanovic na Hané 3/2 (obj. 519, datace HA-HA2), který byl netypický více způsoby. Pohřbená ţena, nejspíše jako členka společenské elity, byla pochována do sídlištní jámy s kompletní garniturou 19 ks bronzů ve funkčním uloţení. Kromě toho mluvíme o pohřbu, 57

který je netypický svým způsobem uloţení, a to v prostoru mimo sídliště (PARMA 2007a, 438). Částečně podobným případem se jeví i situace v Jiříkovicích. Na celkové ploše cca 10,4 ha byly nalezeny 3 osamocené hrobové jámy z různých časových období. Dva hroby se evidentně nacházely mimo sídelní areál (obj. 556, 829), zbývající pohřeb (obj. 667) mohl patřit k nedalekým dvěma aţ třem nadzemním strukturám. Zde je nutno podotknout, ţe se ve všech 3 případech jednalo o klasické hrobové jámy a nešlo tím pádem o uloţení jedinců v sídlištních objektech. U všech hrobů tedy můţeme pouze hypoteticky předpokládat, ţe přináleţely k samotnému sídlišti/nadzemním strukturám. kostrový hrob 556 – obsahoval 2 jedince, ţenu ve věku 30-35 let, vysokou asi 160 cm, dítě bylo asi 2 roky staré. Obě kostry byly ve velmi špatném stavu, proto nebylo moţné provést rekonstrukci skeletů. Celkově se jednalo o gracilní kostru s poměrně silnou muskulaturou, na kostře nebyly patrny známky úrazů ani patologickým změn. Kostra dítěte je celkově destruovaná, pouze z lebky se zachovalo několik úlomků lebečních kostí a několik zubů. kostrový hrob 667 - obsahoval kostru ţeny ve věku 24-30 let, výška nebyla zjistitelná kvůli špatné zachovalosti kostí. Kosti jsou naprosto strávené. Z lebky se zachovalo asi 30 zlomků mozkovny a několik zubů. Celkově se jedná o gracilního jedince se středně silným svalovým reliéfem. Na kostech opět nejsou patrny známky zranění ani patologické změny. kostrový hrob 829 – obsahoval kostru muţe ve věku 40-50 let, vysoký byl asi 169 cm, kostra byla dobře zachovalá, a proto ji bylo moţno částečně rekonstruovat. Z lebky se zachovala pouze mozkovna, obličejové partie byly rozbité.

Z kostí se uchovala

spodní čelist se zuby, 5 krčních, 12 hrudních a 5 bederních obratlů. Na jednom ţebru se nachází stopy po zhojené zlomenině a těla obratlů se vyznačují působením degenerativní artritidy.

Hrob č. 556 můţeme předběţně datovat rámcově do doby bronzové. Jednalo se o pohřeb ţeny s dítětem, přičemţ v hrobovém inventáři se nalezla keramika (15 zl.), kostěné šídlo (3 zl./1 ks), kostěné korálky (28 zl./2 ks), kamenná podloţka (1 ks) a ŠI (2 ks).

58

Hrob č. 667 byl zcela bez milodarů. Vzhledem k poloze mrtvého, jeho orientaci, uloţení v relativně malé hloubce a absenci milodarů ho můţeme s určitou pravděpodobností zařadit do mladohradištního období (10. - 12. stol. n. l.). Hrob č. 829 (TAB. 20) se na základě hrobového inventáře datuje do kultury se zvoncovitými poháry (cca 2100 př. n. l.). V hrobě se nacházela kostra muţe ve skrčené poloze. Inventář obsahoval 2 keramické nádoby (97 zl./2 ks), bronzovou dýku (1 ks) a ŠI (šipka – 1 ks).

59

8. Zástupci polykulturního sídliště 8.1. Kultura s lineární keramikou (LnK) sídlištní jáma č. 522 Objekt obdélníkovitého půdorysu, s hladkými přímými stěnami, plochým dnem a profilem do tvaru U. Objekt byl dlouhý 2,7 m, široký 2 m a maximální hloubka byla 1,3 m. V objektu bylo nalezeno 18 zl. keramiky, která byla datována do LnK (TAB. 19:1,2). Sídlištní jáma se nacházela v severovýchodní části v blízkosti struktury IV a hliníku č. 505 (MMK). Na objekt navazovala další sídlištní jáma, která byla bez nálezů, přesto rámcově byla datována do neolitu. 8.2. Kultura s moravskou malovanou keramikou (MMK) hliník č. 503 Hliník č. 503 byl oválného půdorysu s nepravidelnými stěnami, dnem i profilem. V jeho výplni se nalezlo 9 zl. keramiky, která příslušela MMK. Nacházel se opět v severovýchodní části sídliště, nedaleko od struktury IV a sídlištní jámy 522. Rozměry hliníku činily 4,2 x 3,4 x 1,4 m. Mohlo se jednat o zahloubený sklípek. hliník č. 505 Hliník č. 505 byl oválného půdorysu s nepravidelnými stěnami, dnem i profilem. Hliník byl dlouhý cca 8 m, hluboký 1,3 m. V hliníku se nalezlo 5 zlomků keramiky a 4 kusy zvířecích kostí. Na základě keramiky byl objekt datován do MMK (TAB. 19:3,4). Hliník se nacházel v severovýchodní části sídliště a spolu se sídlištní jámou 522 a hliníkem 503 vytváří skupinu objektů, kterou bychom mohli označit za neolitickou. hliník č. 737 Hliník č. 737 byl nepravidelného půdorysu, s hladkými konkávními stěnami, s konkávním dnem a mísovitým profilem. Rozměry hliníku činily 5,5 x 3,8 x 1 m, orientace S-J. V hliníku bylo nalezeno 5 zlomků keramiky (TAB. 19:6) a 1 ks štípané industrie. Na základě keramiky byl i tento hliník datován do MMK. Nacházel se v jihovýchodní části sídliště.

60

hliník č. 761 Sídlištní jáma č. 761 byla oválného půdorysu, s hladkými konkávními stěnami, hladkým dnem a mísovitým profilem. Jáma byla dlouhá 1,2 m, široká 1,1 m a hluboká 0,54 m. Tato sídlištní jáma obsahovala 29 zlomků keramiky (TAB. 19:5), na základě kterých byla datována do MMK. Sídlištní jáma se nacházela cca 0,5 km severozápadně od hliníku č. 737. 8.3. Kultura zvoncovitých pohárů kostrový hrob č. 829 Kostrový hrob byl situován v jihozápadní části sídliště. Jednalo se o izolovaný pohřeb muţe (kap. 7.3.). Hrobový inventář obsahoval bronzovou dýku (kap. 10.3.7.), typický zvoncovitý pohár (97 zl.), mísu a šipku. Podle hrobové výbavy, způsobu uloţení přísluší hrob právě této kultuře (TAB. 20.). 8.4. Podolská fáze KSPP hliník č. 710 Hliník č. 710 byl s nepravidelnými, konkávními stěnami, konkávním dnem a nepravidelným profilem. Hliník obsahoval velké mnoţství keramického materiálu (337 zl.), zvířecích kostí (29 zl.), v menším mnoţství se objevila struska (2 ks), mazanice (4 ks) a kamenné podloţky (4 ks). Na základě materiálu byl hliník označen jako smíšený velaticko-podolský. Hliník se nacházel v severozápadní části sídliště, obklopený několika sídlištními jámami. sídlištní jáma č. 806 Sídlištní jáma se nacházela v severní části sídliště v superpozici s příkopem 530. Byla nepravidelného půdorysu, s nepravidelnými stěnami, dnem a profilem a orientací V-Z. Jáma byla dlouhá 3,25 m, široká 2,4 m a hluboká 1,2 m. V objektu se nacházelo velké mnoţství keramiky, jednalo se dokonce o 304 zlomků, dále jáma obsahovala zvířecí kosti (61 zl.), zrnotěrky (3), bronzové šídlo (1) a štípanou industrii (1 ks). Na základě keramiky byla jáma předběţně datována do podolské fáze KSPP. Rozeznat přesněji velatickou keramiku od podolské bývá často velmi obtíţné, neboť některé tvary keramiky pokračují i v podolské fázi. Určitou pomocí by měly být výzdobné prvky na keramice (TAB. 15). Z tohoto důvodu jsme se spíše přiklonili k dataci do podolské fáze. 61

8.5. Středověk kostrový hrob č. 667 V severovýchodní části sídliště se nedaleko struktury II a V objevil izolovaný kostrový hrob (kap. 7.3.). Kostra se dochovala velmi strávená, hrob byl bez milodarů. Z tohoto důvodu byl datován podle způsobu uloţení kostry v mělké hrobové jámě a orientaci kostry do raného středověku (mladohradištní období, 10. – 12. stol.) Celkově můţeme říci, ţe v sídlištních objektech se intruze nevyskytovala vůbec, v jednom případě můţeme mluvit pouze o smíšeném sídlištním objektu (obj. 710). Sídlištní objekty jiných kultur se po prozkoumání nejvíce koncentrují v severovýchodní části sídliště, kde se můţeme domnívat, ţe existovalo dřívější neolitické osídlení. Tomu nasvědčují nejen nálezy v sídlištních objektech, ale i dispozice kůlové nadzemní stavby (struktura IV).

62

9. Keramika 9.1. Deskripce keramiky Keramika představuje nejpočetnější sídlištní komponentu, která byla zachycena na sídlišti v Jiříkovicích, a proto jí také byla věnována největší pozornost. Jednalo se celkem o 10986 keramických zlomků o celkové hmotnosti 251.676 kg. Pro takto rozsáhlý soubor musel být vytvořen deskriptivní systém, který by zachytil co nejvíce důleţitých znaků a v závislosti na nich umoţnil v závěru vyhodnocení keramického materiálu. Jiříkovický deskriptivní systém byl vytvořen v aplikaci Microsoft Access 2007. Za inspiraci nám poslouţil deskriptivní systém, který byl pouţit pro zpracování keramického materiálu v Přáslavicích (ŠABATOVÁ - VITULA 2002) a některé sledované znaky byly převzaty z deskriptivního systému v Břeclavi-Pohanska-Lesní školka (MACHÁČEK 2001). Tento deskriptivní systém musel být trochu poupraven pro potřeby sídliště v Jiříkovicích, veskrze však formu databáze v Přáslavicích přejal. Tím jsme docílili vesměs jednotného kódování a umoţnili tím moţnou budoucí komparaci s dalšími sídlišti (Přáslavice, Brno-Komín apod.). Při popisu jednotlivých zlomků bylo vyuţito alfanumerických znaků, tedy kombinaci písmen a číslic, které později v mnohém usnadňovaly analytickou práci s daty. Kromě specifických znaků sledovaných na samotných zlomcích keramiky, udává databáze také informace o lokalizaci (kulturní, prostorová) keramického materiálu a v neposlední řadě také pomocné databázové poloţky (MACHÁČEK 2001, 43-44): číslo objektu – označení objektu, ve kterém se keramika nacházela (objekty číslovány od č. 500) číslo uloženiny/kontextu – označení uloţeniny, která se nacházela v kaţdém objektu (uloţeniny číslovány od č. 100) inventární číslo – označení keramického zlomku, inventární číslo obsahuje informaci o čísle výzkumu (152/98), kontextu (126) a pořadovém čísle (25). Souhrnně

tedy

uvádíme

inventární

číslo

v podobě

např.

152/98-126/25.

Ke zlomkům nezdobených výdutí bylo za číslo udávající kontext s pořadovým číslem přidáno ještě písmeno x (152/98-126/25x), abychom byli kdykoliv schopní odlišit tyto velmi početné zlomky, přesto zlomky s menší vypovídací hodnotou. 63

kultura – označení kulturní příslušnosti objektu (LnK, MMK, KZP, velatická, podolská, dobra bronzová, pravěk, nedatováno) identifikátor – automaticky vygenerované číslo, které udává kaţdý jeden záznam v databázi, pomocná poloţka slouţící zejména k urychlení práce fotografie – fotografické vyobrazení keramického zlomku, slouţí zejména pro rychlejší orientaci v materiálu a usnadnění popisu zlomků, poloţka byla vytvořena pomocí datového typu Příloha10. Takto byl zdokumentován téměř veškerý materiál keramického materiálu z Jiříkovic. Počáteční snahou bylo zachytit i jednotlivé profily keramických zlomků, ale vzhledem mnohdy k nejednoznačné orientaci profilu a posléze i špatné úrovně fotografií, bylo od této snahy upuštěno. poznámka – poloţka slouţící k pomocným popisným údajům o zlomku kresba – grafické vyobrazení zlomku, datový typ ano x ne Kvantifikační poloţky tvoří další skupina v databázi: počet zlomků – nejmenší kvantifikační poloţka udávající počet jednoho keramického střepu počet kusů – rekonstruovatelný kus, slepený z určitého počtu zlomků („lepitelnost zlomků“ počet jedinců – počet jedinců, kteří byli identifikovatelní v keramickém souboru. Za jedince je pokládaná celá nádoba nebo fragmenty kategorie -3- (viz Kategorie fragmentu), hmotnost – celková hmotnost zlomku/kusu uváděná v gramech K těmto kvantifikačním poloţkám se ještě přidávají poloţky, které byly převzaty z deskriptivního systému Pohanska - Lesní školky. Tyto poloţky zahrnují případné údaje o jedincích, a to o počtu dochovaných okrajů, výdutí a den. Dále se k nim přidávají ještě detailnější kategorie „ zdobené“ a „nezdobené“. V případě, ţe nemůţeme rozeznat jedince jako takového, stávají se pouze klasickými poloţkami a v podstatě udávají stejné hodnoty jako výše zmiňované kvantifikační poloţky. Tento systém byl převzat pouze jako doplňkový a v průběhu vyhodnocování nebyl nakonec ani zohledněn. Do budoucna by nám však mohl slouţit k porovnání dvou odlišných pohledů (dva deskriptivní systémy) na kategorii fragmentu a tím bychom mohli sledovat, do jaké míry se mohou výsledky lišit, porovnáváme-li stejný materiál dvěma různými způsoby. 10

Za inspiraci děkuji Bc. Josefu Wilczekovi.

64

Na dalších řádcích budou detailně popsány sledované znaky na keramickém materiálu. Typologie jednotlivých kategorií byla převzata od D. Parmy11 a další rozšiřující kódy z vyhodnocování sídliště v Přáslavicích K. Šabatové (ŠABATOVÁ 2007). Kategorie fragmentu V souvislosti s kategorií fragmentu byly rozlišovány tři velikostní kategorie, které jsou přehledně uvedeny v tabulkách (tab. 5). V případě, ţe zlomek dovolal určit i keramický kus, byla kategorie fragmentu určena aţ z rekonstruovaného kusu, tzn. z více zlomků spojených v jeden kus.

Obr. 22. Kategorie fragmentu keramického zlomku/kusu.

11

Typologii jednotlivých kategorií poskytl D. Parma, kterému velmi děkuji.

65

Kategorie KI

K II

K III KJN

Kód Význam K1D zlomek dna K1H zlomek hrdla K1O okraj K1U ucho K1V zlomek výduti K2D dno K2H hrdlo K2V výduť K3D dno s výdutí K3H hrdlo s výdutí K3V celý profil výduti KCN celá nádoba nebo celý profil nádoby KJN jiné Tab. 5. Kód kategorie fragmentu.

Posuzování kaţdého zlomku a určení do jednotlivých kategorií bylo v některých ohledech velmi relativní. Kaţdý zlomek vykazoval jiné metrické hodnoty, a proto i posuzování, do jaké kategorie patří, bylo mnohdy značně obtíţné. V zásadě můţeme shrnout některá hlediska do několika bodů: 1) do kategorie K1V byly zahrnuty vţdy nezdobené výdutě, i přestoţe patřily do různých velikostních kategorií

2) do kategorie -2- byly v souladu se systémem v Přáslavicích určovány hrubozrnné zlomky velikosti 10 x 10 cm, pro zrnité zlomky 7,5 x 7,5 cm a pro jemnozrnné 5 x 5 cm

3) za kategorii K2H byl povaţován zlomek, který zahrnoval okraj a náznak hrdla, v kategorii K1O pak figuroval pouze okraj bez náznaku hrdla; tyto kategorie bylo někdy vzhledem k malému zlomku obtíţné rozlišit

4) zlomek, který obsahoval ucho, byl popsán jako hrdlo/výduť a ucho nebylo bráno jako kategorie; vlastní kategorie ucho, pak opravdu zahrnovala pouze samotný zlomek ucha/celé ucho

5) kategorie KJN obsahovala netradiční zlomky keramiky, které v zásadě nebylo moţno zahrnout do zbývajících kategorií, nebo nebyly asi s určitostí rozpoznány

Keramická třída Kód CIK JZK HRK

Význam cihlová keramika jemnozrnná keramika hrubozrnná keramika

ZRK

zrnitá keramika

NNN

neurčeno

Popis cihlová - oranţová keramika ostřivo do velikosti 1 mm část viditelných zrn přesahuje délku 2 mm naprostá většina viditelných zrn nepřesahuje délku 2 mm

Tab. 6. Kód keramické třídy. 66

Keramická třída byla určována vţdy podle převaţujícího mnoţství ostřiva ve zlomku, neboť bylo nutné počítat s tím, ţe zrnitost se můţe v různých částech nádoby lišit (GREGEROVÁ - HLOŢEK - ŠABATOVÁ 2006, 56).

Cihlová keramika vykazovala

ve všech případech příslušnost k jemnozrnné keramice. Kódem „neurčeno“ byly určeny ty zlomky, jejichţ míru ostřiva nešlo rozeznat, z důvodu zasintrování nebo jinak „poškozeného“ střepu. Velikost příměsi (slídy) Kód neuvedeno G1 G2 G3 G4

Velikost zrn nejsou viditelná do 0,5 mm 0,5 – 1,0 mm 0,5 – 2,0 mm 0,5 – 3,0 mm

Popis slída nepřítomna zrakem patrné body jemnozrnná zrnitá hrubozrnná

Tab. 7. Kód velikosti příměsi.

Tato kategorie byla převzata z deskriptivního systému v Přáslavicích. Přes počáteční snahu vyčleňovat makroskopicky velikosti příměsi (slídy), bylo nakonec od této kategorie upuštěno. Do databáze byl popsán pouze minimální počet zlomků, kde přítomnost slídy byla více neţ očividná. V ostatních případech nebylo moţné s jistotou určit, zda se jedná o slídu, nebo o různé druhy křemene, proto byla tato kategorie nakonec opominuta a v databázi má pouze úlohu informační, nikoliv analytickou. Přepálení keramiky Přepálení keramiky bylo sledováno na všech keramických zlomcích. Byly vyčleněny 3 kategorie (1 – ne; 2 – částečně; 3 - zcela). Za přepálenou keramiku jsme povaţovali pouze tu, která nesla stopy po silném přepálení, tzn. keramiku, která byla silně porézní a někdy měla dokonce aţ pemzovitou strukturu (důsledek plynných fází na vysokých teplotách). Střep měl pak znatelně zvýšený objem a byl deformovaný (THÉR 2009, 167). Současně za stupeň přepálení byl brán i zlomek s „ natavenými krustičkami“ na povrchu.

67

Výpal keramiky Z hlediska výpalu byly sledovány tři základní znaky, zda je výpal oxidační, redukční nebo neurčitelný. K tomu se přidávaly další dva znaky, které měly popsat existenci obou výpalů na keramice. Výpal keramiky rozlišujeme tedy na oxidační a redukční. O oxidačním výpalu mluvíme tehdy, pokud je ve výpalu dostatečné mnoţství proudícího vzduchu a tím pádem i kyslíku v plynech. Kyslík se pak můţe vázat snáze s prvky obsaţenými v hlíně a vytváří tak oxidační prostředí. Pokud je situace opačná, hovoříme o výpalu redukčním (THÉR 2009, 87). Kód Výpal A oxidační A1 převáţně oxidační B redukční B1 převáţně redukční C neurčitelné Tab. 8. Kód výpalu keramiky.

Úprava povrchu keramiky Úprava povrchu jak vnějšího tak vnitřního byla určována podle devíti kategorií (tab. 9). Zde je třeba upřesnit rozdíl mezi povrchem ţlábkovaným a rýhovaným. Ţlábky v tomto směru byly vyčleněny na základě kritéria K. Sklenáře (SKLENÁŘ 1998, 12), a to za ţlábek povaţujeme výzdobný prvek, který je širší neţ 1 mm, do 1 mm ho označujeme jako rýhu. Tyto specifické úpravy povrchu bychom mohli přiřadit uţ výzdobě jako takové, nicméně právě kvůli výzdobě nelze někdy vyčlenit druh povrchu, a proto se přikročilo k této variantě. Do výsledné analýzy však můţe vstoupit pouze jedno kritérium (povrch x výzdoba), aby nedošlo ke zkreslení. V případě „jiného povrchu“ se jedná o povrch, který je nějakým způsobem neidentifikovatelný, tzn. poškozený, otřelý, zasintrovaný apod. Za drsný povrch povaţujeme povrch záměrně neupravený, drsný. Při této úpravě povrchu nelze vyloučit, ţe povrch vznikl sekundárně opadáním povrchové úpravy nebo otřením (ŠABATOVÁ VITULA 2002, 19). Při identifikaci více neţ jednoho druhu povrchu byly tyto povrchy popsány pomocí kombinace devíti základních skupin.

68

Kód 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Význam Popis leštěný odráţí světlo jemně hlazený při doteku nejsou pociťovány nerovnosti hladký při doteku jsou pociťovány mírné nerovnosti ţlábkovaný na povrchu ţlábkovaný prstovaný svisle/vodorovně prstovaný jiné drsnění/voštinování jiné záměrné drsnění povrchu rýhovaný na povrchu rýhovaný jiný nedochovaná úprava povrchu (poškozený, otřelý) drsný při doteku se jeví hrubý, záměrně neupravený, drsný Tab. 9. Kód úpravy povrchu (+ zkratky v analýzách).

Zkratka LESK JEM HLAD ŢLAB PRST VOŠT RÝHA JINÝ DRSNÝ

Na následujících stranách budou popsány výzdobné a morfologické znaky na keramických zlomcích. Jedná se zejména o tvar okraje/hrdla, nasazení hrdla a těla, tvar dna, ucha, horní a spodní výdutě, tvar nádoby, výzdobné prvky zahloubené a plastické a v neposlední řadě budou vzpomenuty také metrické údaje. Na tomto místě by bylo nutné podotknout, ţe ne všechny poloţky kódu byly potřeba pro naše vyhodnocení, neboť se dané typy

v keramickém

souboru

nevyskytovaly.

Deskriptivní

systém

tedy

ponechává

alfanumerické označení všech kódů tak, jak bylo vytvořeno. To se týká především kódu zahloubené a plastické výzdoby. Některé kódy, které se vyčlenily postupem doby v keramickém souboru, byly naopak dodány. Tvar okraje/hrdla Tvar okraje a hrdla byl rozčleněn do několika skupin podle způsobu zakončení okraje a zároveň tvaru hrdla. Do skupiny HF byl přidán na pozici 11, ojedinělý typ okraje/hrdla, jehoţ hrdlo vykazovalo spíše znaky příslušnosti ke skupině F, neţ A, proto byl vyčleněn samostatný typ. Kód H1 H2 H3 H4 H5 H6 H7 H8 H9

H10 H11 HA HB HC HD HE HF

Význam prostý zaoblený okraj ostře seříznutý okraj mírně ven vyhnutý zaoblený okraj mírně ven vyhnutý okraj ostře seříznutý výrazně ven vyhnutý okraj zaoblený výrazně ven vyhnutý okraj ostře seříznutý zesílený hraněný okraj kyjovitě zesílený okraj zesílený, střechovitě hraněný okraj 1

HG HH HI

69

vodorovně přehnutý okraj zesílený, střechovitě hraněný okraj 2 hrdlo kónické hrdlo válcovité hrdlo kalichovité hrdlo kalichovité rozevřené hrdlo v horní části ostře vyhnuté hrdlo ven vyhnuté hrdlo kónické s nálevkovitě vyhnutým okrajem okraj zduřelý nebo uvnitř odsazený okraj dovnitř zataţený Tab. 10. Kód okraje/hrdla.

Obr. 23. Typologie tvaru okraje/hrdla.

Nasazení hrdla a těla Nasazením hrdla chápeme přechod hrdla a výduti nádoby. V kategorii NC došlo k malé obměně typu NC2. Na sídlišti v Jiříkovicích se původní typ nevyskytoval, byl proto nahrazen podobným typem, který více vystihoval tvar šálků v Jiříkovicích (obr. 24). Kód Význam NA esovité NB1 ostré NB2 ostré zvýrazněné NC1 přímé NC2 přímé zvýrazněné Tab. 11. Kód nasazení hrdla/těla.

70

Obr. 24. Nasazení hrdla a výduti. Horní výduť nádoby Kód VA1 VA2 VB1 VB2

Význam oblá baňatá ostrá ostrá profilovaná

Popis mírně zaoblený, nejběţnější tvar výduti výduť je výrazně vyklenuta, k ose těla zaujímá mírně tupý úhel, objevuje se zejména u amforovitých nádob horní plece jsou spíše kónické, neţ klenuté ostrá výduť je dotvořena hráněním

Tab. 12. Kód horní výduti nádoby

Obr. 25. Horní výduť nádoby.

71

Spodní výduť nádoby Do kategorie spodní výduť byly zařazeny ještě dva typy k původním pěti typům (SA3, SB2). Jednalo se vţdy o ekvivalenty předchozího typu s výrazným vyklenutím do tupého úhlu. Vzhledem k častému výskytu těchto tvarů, jsme nakonec přistoupili k vyčlenění samostatných typů. Kód SA1 SA2 SA3 SB1 SB2 SC

Význam oblý baňatý

Popis mírně zaoblený, nejběţnější tvar spodní výduti výduť je výrazně vyklenuta (mísy, šálky, dţbánky, amforovité nádoby) baňatý s větším tupým úhlem větší tupý úhel kónický běţný tvar výduti (mísy, dvojkónické nádoby) kónický s větším tupým úhlem větší tupý úhel konkávní spodní část nádoby je vklenutá (amforovité nádoby) Tab. 13. Kód spodní výduti nádoby.

Obr. 26. Spodní výduť nádoby.

Tvary dna Kód DA DB DC DD1 DD2 DD3

Význam rovné zakulacené vklenuté odsazené s náběhem na noţku noţka Tab. 14. Kód tvarů den. 72

Obr. 27. Tvary dna.

Ucho a umístění uch na nádobě

Kód UA1 UA2 UA3 UA4 UA5 UA6 UA7 UA8 UB1 UB2 UC1 UC2

Význam páskové páskové s lištami na okraji / proţlabené páskové se třemi lištami / dvojitě proţlabené páskové s lalůčky u okraje páskové s rýhou nahoře páskové trojúhelníkového průřezu páskové s výstupkem u okraje páskové lichoběţníkového průřezu, hraněné tyčinkové (oblý či čtvercový průřez) tyčinkové trojúhelníkového průřezu horizontální s horizontálním otvorem horizontální se svislým otvorem Tab. 15. Kód tvarů uch.

73

Obr. 28. Tvary uch.

Kód YA1 YA2 YB1 YB2 YC1 YC2 YD1 YD2 YE

Význam od okraje pod rozhraní od okraje k max. výduti mírně vytaţené nad okraj vysoko vytaţené nad okraj rozhraní hrdla a těla pod rozhraním na mx. výduti pod max. výdutí pod okrajem Tab. 16. Kód umístění uch.

Obr. 29. Umístění uch na nádobě. 74

Tvar nádoby Tvar nádoby byl sledován z hlediska nejenom samotných tvarů nádob, ale i z hlediska tektoniky nádoby. Nádoby pak byly rozděleně na jednočlenné, dvojčlenné a trojčlenné. Toto rozdělení mělo spíše charakter doplňkový a slouţilo tehdy, pokud nádoby nešlo jednoznačně zařadit. Kód TA TB TC1 TC2 TC3 TD TE1 TE2 TE3 TF TG TH

Význam amforovitá nádoba dvoukónická nádoba mísa prostá mísa dvojčlenná mísa trojčlenná dţbánek hrnek šálek dvojčlenný šálek trojčlenný hrncovitá nádoba zásobnice jiný

Tab. 17. Kód keramických nádob.

Výzdobné prvky a její umístění Výzdoba okraje

Kód OA1 OA2 OB1 OB2 OC1 OC2 OC3 OD1 OD2 OE1 OE2 OF1 OF2

Význam přesekávání prstování / důlkování plastická liště přesekávaná plastická lišta prstovaná laloky vytaţené laloky vodorovné vlnkování vnější hranění jednoduché vnější hranění násobné (2 – 3) vnitřní hranění široké, 2 – 3 násobné vnitřní hranění úzké mnohonásobné / fasetování tordování vnější strany okraje tordování vnitřní strany okraje Tab. 18. Kód výzdoby okraje.

75

Obr. 30. Výzdoba okraje.

Umístění výzdoby

Kód XA XB XC XC1 XC2 XC3 XD XE XF XG XH

Význam hrdlo rozhraní hrdlo / výduť výduť horní výduť max. výduť spodní výduť u dna ucho jiné vnitřní výduť vnitřní dno

Tab. 19. Kód umístění výzdoby na nádobách.

76

Zahloubená výzdoba Kód ZA02 ZA03 ZA04 ZA05 ZB03 ZB04 ZB06 ZB013 ZC01 ZC02 ZC03 ZC07 ZD01 ZD02 ZD05 ZD07 ZE01 ZE02 ZF01 ZF02 ZF03 ZF04 ZF11 ZG01 ZG02 ZG03 ZG04 ZG05 ZG11 ZG12 ZG13 ZG14 ZH01 ZH02 ZH03 ZH04 ZH05 ZH07 ZI02 ZI03 ZI04 ZI05 ZI12 ZI13 ZI14 ZI15 ZJ01 ZJ02 ZJ03 ZJ04 ZJ05 ZJ06 ZJ12 ZJ13 ZJ15

Význam 2 rýţky 3 rýţky 4 rýţky rýţky ve skupině, řada rýţek 3 tečky v řadě 4 tečky v řadě řada drobných důlků (perličkování) 3 drobné důlky v řadě svisle malý důlek 3 malé důlky vedle sebe 3 malé důlky ve skupině důlky ve skupině – rozetka kolek 2 kolky kolky v řadě kolkování plošné velký plochý důlek sluníčko obilné zrno svislé vodorovně obilné zrno vodorovně obilné zrno svisle obilné zrno 2 řady vodorovně obilné zrno - kolek oválky svislé záseky svislé / šikmé záseky měsíčkovité svisle vtisky široké svislé / šikmé důlky / prstování oválky horizontální záseky vodorovně záseky měsíčkovité vodorovně vpichy / drobné záseky v liniích svislá rýha 2 svislé rýhy 3 svislé rýhy 4 svislé rýhy svislé tenké rýhy souvisle svazky svislých tenkých rýh 2 příčné rýhy 3 příčné rýhy 4 příčné rýhy příčné rýhování 2 kosé rýhy 3 kosé rýhy 4 kosé rýhy kosé rýhování ţlábek svislý tenký svazek 2 ţlábků svislých tenkých svazek 3 ţlábků svislých tenkých svazek 4 ţlábků svislých tenkých ţlábkování svislé tenké, ţlábky odděleně ţlábkování svislé tenké, ţlábky navazující svazek 2 ţlábků tenkých šikmých svazek 3 ţlábků tenkých šikmých ţlábkování šikmé tenké, ţlábky odděleně

ZJ16 ZK01 ZK02 ZK03 ZK04 ZK05 ZK06 ZK09 ZL01 ZL02 ZL03 ZL04 ZL05 ZL06 ZL07 ZL11 ZL12 ZL13 ZL14 ZL15 ZL16 ZL17 ZM01 ZM02 ZM03 ZM04 ZM11 ZM12 ZM13 ZM14 ZN01 ZN02 ZN03 ZN11 ZN12 ZO01 ZO02 ZO11 ZO12 ZO13 ZO15 ZP01 ZP02 ZP03 ZP04 ZP05 ZR01 ZR02 ZR03 ZR04 ZR05

ţlábkování šikmé tenké, ţlábky navazující ţlábek svislý široký svazek 2 ţlábků svislých širokých svazek 3 ţlábků svislých širokých svazek 4 ţlábků svislých širokých ţlábkování svislé široké, ţlábky odděleně ţlábkování svislé široké, ţlábky navazující široké svislé ţlábky/hřebínky (mohylové) rýha horizontální 2 rýhy horizontální 3 rýhy horizontální 4 rýhy horizontální rýhování horizontální rýţky horizontálně rýţky horizontálně 2 linie ţlábek horizontálně 2 ţlábky horizontálně 3 ţlábky horizontálně 4 ţlábky horizontálně horizontální ţlábkování rýţky svisle 1 řada rýţky svisle 2 řada rýha podkovovitá 2 rýhy podkovovité 3 rýhy podkovovité 4 rýhy podkovovité ţlábek podkovovitý 2 ţlábky podkovovité 3 ţlábky podkovovité 4 ţlábky podkovovité rýha podkov. nahoru otevřená 2 rýhy podkov. nahoru otevřené 3 rýhy podkov. nahoru otevřené ţlábek podkov. nahoru otevřený 2 ţlábky podkov. nahoru otevřené rýha kruhová 2 rýhy kruhové ţlábek kruhový 2 ţlábky kruhové 3 ţlábky kruhové kruhové soustředné ţlábkování násobné přesýpací hodiny vodorovně přesýpací hodiny svisle trojúhelníky šrafované trojúhelníky vícenásobné trojúhelník na základně šrafovaný rýhování nepravidelné plošné rýhování nepravidelné svislé rýhování pravidelné svislé rýhování pravidelné svislé, svazky přes sebe rýhování pravidelné- ornament

Tab. 20. Kód zahloubené výzdoby.

77

Obr. 31. Zahloubená výzdoba. 78

Obr. 32. Doplňující kódy rýhování (ZR01-ZR05).

K zahloubené výzdobě byly doplněny kódy řady R (ZR01-ZR05), které se týkaly různého druhu rýhování (viz tab. 20). Plastická výzdoba

Kód PA1 PA2 PA3 PA4 PA5 PA6 PA7 PA8 PB1 PB2 PB3 PB4 PB5 PB6 PC1 PD1 PD2 PD4 PD6 PE1 PF1 PG1 PG2 PG3 PH1 PH2 PH3 PH4 PI

Význam plastická lišta nezdobená plastická lišta nezdobená hraněná plastická lišta přesekávaná plastická lišta měsíčkovaná plastická lišta prstovaná plastická lišta vrypy horizontální plastická lišta vlnkovaná plastická lišta prstovaná, svislá ţebro 2 ţebra 3 ţebra 4 ţebra ţebrování „gotické“ ţebrování pupík vypnulina plastická vypnulina terčovitá vypnulina doplněná ţebry vypnulina protlačovaná výčnělek jazykovitý výčnělek horizontální výčnělek nezdobený horizontální výčnělek prstovaný horizontální výčnělek hraněný slepé ouško horizontální slepé ouško vertikální ouško/výčnělek, svisle propíchnuté ouško/výčnělek, vodorovně propíchnuté vodorovné hranění/fasetování Tab. 21. Kód plastické výzdoby.

79

Obr. 33. Plastická výzdoba.

Kaţdý keramický střep byl ještě navíc sledován z hlediska metriky. Metrické údaje zastupovaly nedílnou součást budoucích analytických vyhodnocení, a proto nemohly být opomenuty. 80

Metrické údaje Metrické údaje byly sledovány na základě těchto znaků: průměr okraje (mm) průměr hrdla (mm) průměr výduti (mm) průměr dna (mm) celková výška (mm) výška hrdla (mm) výška hrdla-maximální výduti (mm) výška maximální výduti-dna (mm) výška nožky (mm) plocha (cm2) – plocha byla sledována v rámci 12 velikostních kategorií, pomůckou se stala čtvercová síť o dané ploše Kód Význam 1 1 x1 2 2x2 3 3 x3 4 4x4 5 5x5 6 6x6 7 7x7 8 8x8 9 9x9 10 10 x 10 11 11 x 11 12 12 x 12

Plocha (cm2) 1 4 9 16 25 36 49 64 81 100 121 144

Tab. 22. Plocha (v cm2). minimální tloušťka (mm) maximální tloušťka (mm) tloušťka zlomku – tenkostěnný, silnostěnný Na závěr je nutno podotknout, ţe i přes detailní formalizovanou deskripci jsme nebyli schopni v některých případech postihnout veškeré znaky. Bylo to v důsledku poškození střepů, jejich malé velikosti, nebo z důvodu makroskopicky neurčitelných znaků.

81

9.2. Terminologie Dříve neţ přejdeme k samotné kvantifikační a analytické části, bylo by vhodné vysvětlit několik pojmů, bez kterých se v další části neobejdeme. V první řadě se jedná se zejména o nálezový celek. Tento pojem existuje v literatuře jiţ od dob O. Montelia (1903, 11; VENCL 2001, 595), který definoval tzv. sicheres Fund jako...soubor všech předmětů, které byly nalezeny za okolností nasvědčujících jejich nepochybně jednorázovému uložení....Od této doby se problému nálezového celku věnovala řada badatelů, z čehoţ nakonec vyplynulo i rozličné vnímání tohoto pojmu. Ale začněme od počátku. Na počátku byla kulturní vrstva, neboli vrstva, která se vyskytovala na povrchu areálů lidských aktivit a obsahovala artefakty a ekofakty související s aktivitami v těchto sídlištních areálech (KRUŤOVÁ 2002, 109; NEUSTUPNÝ 1996, 505). Vznik kulturní vrstvy souvisel také bezprostředně s otázkou běţného ukládání odpadu na sídlišti. Předpokládá se, ţe kulturní vrstva obsahovala keramický materiál a zvířecí kosti, které se staly její součástí aţ po skončení své funkce a vytvořily tak spolu s ní odpadový areál. Během této fáze mělo dojít jiţ k fragmentarizaci artefaktů, a to za přispění člověka nebo mnoha klimatických či přírodních činitelů (DANIELISOVÁ 2003, 108; KRUŤOVÁ 2002, 111). Poté se artefakty působením těchto činitelů nebo splachy měly přesunout do zahloubených objektů (terciární odpad), které jiţ neměly mít svou funkci (VENCL 2001, 604; NEUSTUPNÝ 1996, 504). S tím se do určité míry spojuje otázka, kdy přesně tyto objekty ztratily svou funkci, a tedy jak dlouho poté byly ještě zaplňovány sídlištním odpadem. Existuje řada názorů, např. E. Neustupný se domnívá, ţe zahloubené objekty byly po skončení své funkce otevřeny jen krátkou dobu, a to do té doby neţ byly zaplněny splachy z kulturní

vrstvy

(NEUSTUPNÝ

1996,

499;

2007,

70).

Oproti

tomu

E. Kazdová uvádí protikladný názor na základě terénního pozorování, kde některé sídlištní plochy byly dlouhou dobu nezahrnuty a vystaveny pouze přírodní podmínkám. Zaplňování objektů pak přestávalo ve chvíli výskytu první vegetace v okolí a na stěnách jam (KAZDOVÁ 1998, 63). Sl. Vencl se přiklání spíše k rychlejšímu zaplňování malých jam, eventuálně jam na svaţitých terénech, které byly zaplněny vlivem přívalových dešťů (VENCL 2001, 604). M. Kruťová připouští, ţe rychlost a způsob zaplňování zahloubení objektů záviselo na konkrétním prostředí, na svaţitosti terénu a velikosti zahloubených objektů (KRUŤOVÁ 2002, 114), nicméně sama dodává, ţe vytváření těchto teoretických modelů je dosti obtíţné vzhledem k tomu, ţe mohlo existovat několik faktorů, které dnes jiţ 82

nejsme schopni rekonstruovat, a které mohly zásadním způsobem ovlivnit zaplňování objektů (KRUŤOVÁ 2003, 103). Na základě tvrzení S. Vencla bychom pak mohli usuzovat, ţe sídlištní objekty (pouze ty, u kterých neznáme funkci) netvoří uzavřené nálezové celky. Jedinou vypovídací hodnotu by pak měly mít tedy hroby, popř. depoty (definice O. Montelia) a samotné sídlištní objekty by mělo být zbytečné analyzovat. Přesto si osobně myslím, ţe negativní výsledek je také výsledek a kaţdá nálezová okolnost je do jisté míry individuální (v čase a prostoru), proto bych se přikláněla k tomu nevyhýbat se jakýmkoliv způsobům zjištění dané „minulosti“, avšak ne za kaţdou cenu (např. nutnost vybrat vhodná vstupní data k analýze). Pojem nálezový celek je tedy výsledek všech prodělaných změn (transformací), kterými soubor prošel od počátku aţ do okamţiku jeho nálezu (MACHÁČEK 2001, 15). V souladu s A. Danielisovou pak chápu nálezový celek jako skupinu nálezů, které mají společný kontext, ve kterých byly nalezeny, a jako takovými s nimi můţeme pracovat. Za uzavřený nálezový celek povaţuji soubor předmětů nalezených za podmínek, které svědčí o jeho jednorázovém uloţení (DANIELISOVÁ 2003, 109-110). Pokud jsme si takto vymezili základní jednotky všech statistických analýz, v další fázi je potřeba zvolit si z nálezových celků základní keramický soubor, se kterým budeme pracovat jako s počátečním keramickým souborem. Ten bude zastupovat všechny sídlištní objekty doby bronzové (velatické fáze KSPP), které obsahují keramický materiál. Pomocí kvantifikace pak na tomto souboru budou zjištěny základní vlastnosti sídlištních objektů, které se stanou základem pro druhý neméně důleţitý keramický soubor. Ze základního keramického souboru bude vybrán standartní soubor keramiky. Mělo by jít tedy o ...ustálenou, normální míru, stupeň, který tvoří základ hodnocení něčeho..., neboli o snahu najít normální, běţný a zároveň ideální soubor sídlištní keramiky mladší doby bronzové (SALAČ 1998, 43-44), který by byl dostatečně reprezentativní pro analýzy a formulaci obecných závěrů (MACHÁČEK 2001, 67). Aby bylo moţné srovnávat získané hodnoty s ostatními sídlišti, byly vybrány takové deskriptory, které toto srovnání umoţňují. Proto byly nejvíce zohledněny deskriptory, které byly pouţity na vyhodnocení keramického materiálu v Přáslavicích (ŠABATOVÁ 2007). S takto definovanými pojmy můţeme jiţ přikročit k samotné kvantifikaci.

83

9.3. Kvantifikace keramiky Na sídlišti v Jiříkovicích obsahuje keramický materiál z celkového počtu 347 sídlištních objektů 151 objektů (44%). Z tohoto počtu celkem 110 přísluší velatické fázi KSPP, tedy 73% veškerého keramického materiálu na sídlišti. Ze 151 objektů byly vyřazeny všechny objekty jiné datace neţ velatické fáze KSPP (tzn. LnK, MMK, KZP, pravěk, nedatováno, doba bronzová), tedy objekty, u nichţ jsme 100% nemohli říct, ţe se u nich projevuje velatická sloţka. Naopak do celkových analýz byl zahrnut i hliník s přechodnou velaticko-podolskou fází. O takto vybraných objektech můţeme hovořit jako o základním keramickém souboru. 9.3.1. Celkový počet zlomků a hmotnost základního a standardního souboru Objekty s keramickým materiálem velatické fáze KSPP obsahovaly 9.591 zlomků (8.523 ks) o celkové hmotnosti 228.855 kg (celkem ve všech objektech na sídlišti 10.986 zl./9.682 ks/251.676 kg). Analýzu tedy podstupovalo 110 objektů (nálezových celků), z převáţné většiny se jednalo o sídlištní objekty neznámé funkce (82 obj. – 75%), dále zásobní jámy (17 obj. – 15%), ţlaby (5 obj. – 5%), hliníky (4 obj. – 4%), příkop (1 obj. – 0,5 %) a pec (1 obj. – 0,5 %). Abychom mohli spolehlivě vyčlenit základní kritéria pro standardní keramický soubor, podstoupí tyto hodnoty statistickou analýzu. Celkový počet zlomků základního souboru: Průměrný počet zlomků v objektu (zl.) Směrodatná odchylka (zl.) Variační koeficient (%) Dolní kvartil (zl.) Medián (zl.) Horní kvartil (zl.) Minimální hodnota (zl.) Maximální hodnota (zl.) Rozpětí (zl.)

87,192 164,382 188,532 10,000 30,000 87,000 1,000 1093,000 1092,000

Do výpočtu vstupovalo 110 sídlištních objektů, o celkovém počtu keramických zlomků 9.591.

84

Graf 6. Celkový počet zlomků v objektu.

Graf 7. Krabicový graf celkového počtu zlomků v objektu.

85

Celková hmotnost zlomků základního souboru: Průměrná hmotnost zlomků v objektu (g) Směrodatná odchylka (g) Variační koeficient (%) Dolní kvartil (g) Medián (g) Horní kvartil (g) Minimální hodnota (g) Maximální hodnota (g) Rozpětí (g)

2080,500 3891,810 187,061 178,000 660,000 1680,000 8,000 23086,000 23078,000

Do výpočtu vstupovalo 110 sídlištních objektů o celkové hmotnosti zlomků 228.855 kg.

Graf 8. Celková hmotnost zlomků v objektu.

86

Graf 9. Krabicový graf celkové hmotnosti zlomku v objektu. Z těchto základních statistik a následných grafů vyplývá značná nesourodost nálezových celků. Pokud bychom porovnali jednotlivé variační koeficienty (míry rozptylu) s ostatními sídlišti, které byly statisticky zpracovány, dostaneme se nám relativně shodných hodnot pouze s Lesní školkou na Pohansku. Přáslavický soubor disponuje hodnotami, u kterých variační koeficienty dosahovaly hodnot téměř dvojnásobných neţ u ostatních (ŠABATOVÁ 2007, 108). Lokalita Jiříkovice Pohansko-Lesní školka Přáslavice

variační koef. celk. hmotnosti 187,061 197,713 425,134

variač. koef. celk. počtu zl. 188,532 205,842 452,328

Tab. 23. Celkové srovnání variačních koeficientů základního souboru.

Podle grafů bychom mohli soudit, ţe na sídlišti převaţují objekty s malým mnoţstvím keramiky a malou hmotností. S nimi souvisejí také rozdílné hodnoty průměrů a mediánů u celkového počtu zlomků v objektu, které stejně jako variační koeficienty prokazují opět nehomogennost souboru. V. Salač upozornil, ţe tyto hodnoty jsou závislé také na jiných okolnostech

např.

na

rozměrech

objektu,

zacházení

s materiálem

po

výzkumu

(fragmentarizace, skartace) apod. (SALAČ 1998, 48, 52; MACHÁČEK 2001, 71). 87

Hodnota mediánu u celkového počtu zlomků v objektu se ustálila na hodnotě 30, coţ znamená, ţe 55 objektů obsahuje keramický materiál od 1 do 30 zlomků. Současně s průměrnými hodnotami se na grafech znázornily i hodnoty, které představují extrémní hodnoty, jak v počtu zlomků v objektu, tak v celkové hmotnosti zlomků v objektu. Tyto hodnoty musely být z dalších analýz vyloučeny, neboť by zásadním způsobem ovlivňovaly výsledky a jako takové byly pro ně tedy nevhodné. Jednalo se zejména o rozsáhlý příkop č. 530, který představoval objekt s největším počtem zlomků (1093 zl., 16.087 kg), dále byly vyloučeny hliníky č. 538 (975 zl., 16.384 kg), 551 (548 zl., 11.904 kg), neboť svými hodnotami v obou veličinách naprosto převyšovaly ostatní objekty a z hlediska hmotnosti byla vyřazena sídlištní jáma č. 816, která obsahovala nejtěţší zlomky keramiky (323 zl., 23.086 kg). Ostatní soubory zůstaly ponechány, i přestoţe jejich některé hodnoty nebyly jedny z nejmenších. Odstraňování extrémních hodnot je sice výhodné pro sníţení variačního koeficientu, naopak se ale můţeme připravit o důleţitý směrodatný prvek ve výsledných analýzách (ŠABATOVÁ 2007, 109), proto byly vyloučeny opravdu jen krajní hodnoty veličin objektů. Do následných analýz musí být vybrán pouze reprezentativní vzorek objektů, a proto bylo potřeba stanovit si hranici pro jejich výběr. Byly stanoveny tedy minimální hranice výběru, které tvořilo 100 zlomků v objektu anebo 1000 g. Současně bylo nutné vybrat objekty, které byly prozkoumané celé, a proto známe jejich tvar a maximální rozměry (délka, šířka, max. hloubka). Vlastnosti vybrané skupiny 31 objektů můţeme povaţovat tedy za standardní keramický soubor, který představuje po vyloučení extrémních hodnot a ostatních kritérií 28% nálezových celků velatické fáze KSPP. Jelikoţ byla kritéria vybírána podle hmotnosti a podle počtu zlomků (Tab. 24), můţeme říci, ţe objekt s největším počtem zlomků byl objekt č. 589 s 426 zlomky (4,44%), naopak s nejmenším počtem zlomků objekt č. 620 se 30 zlomky (0,31%). Standardní soubor jsme opět pro porovnání se základní souborem podrobili statistické analýze a sledovaly jsme změnu variačního koeficientu a případnou homogennost či nehomogennost celého souboru.

88

Číslo objektu

Celková hmotnost zl. v obj. (g)

Průměrná hmotnost zl. v obj. (g)

Celkový počet zl.v obj.

524 525 850 785 543 589 544 526 593 813 676 548 714 636 809 830 640 621 547 635 605 668 604 689 620 852 818 622 599 643 629

11960 11632 11450 9426 8066 7698 6610 6402 6092 4408 4016 3976 3870 3160 2998 2568 2506 2438 2260 2036 1744 1680 1582 1558 1180 1154 1152 1094 1018 1012 1000

70,35 43,08 40,18 36,82 22,34 18,07 16,12 45,09 29,72 25,05 24,34 22,98 28,25 21,64 20,40 58,36 22,38 16,47 20,73 24,83 14,66 23,33 41,63 12,46 39,33 13,26 26,18 19,54 28,28 25,95 15,63

170 270 285 256 361 426 410 142 205 176 165 173 137 146 147 44 112 148 109 82 119 72 38 125 30 87 44 56 36 39 64

Zastoupení ker. v obj. vzhledem k celému soubotu (%) 1,77 2,81 2,97 2,67 3,76 4,44 4,28 1,48 2,14 1,84 1,72 1,80 1,43 1,52 1,53 0,46 1,17 1,54 1,14 0,86 1,24 0,75 0,40 1,30 0,31 0,91 0,46 0,58 0,38 0,41 0,67

Tab. 24. Standardní soubor keramiky s min. 1000 g.

Celkový počet zlomků standardního souboru: Průměrný počet zlomků v objektu (zl.) Směrodatná odchylka (zl.) Variační koeficient (%) Dolní kvartil (zl.) Medián (zl.) Horní kvartil (zl.) Minimální hodnota (zl.) Maximální hodnota (zl.) Rozpětí (zl.)

150,774 107,643 71,393 64,000 137,000 176,000 30,000 426,000 396,000

Do výpočtu vstupovalo 31 sídlištních objektů o celkovém počtu zlomků 4.674 (48,73 % ze základního keramického souboru).

89

Graf 10. Krabicový graf celkového počtu zlomků ve standardním souboru.

Celková hmotnost zlomků standardního souboru: Průměrná hmotnost zlomků v objektu (g) Směrodatná odchylka (g) Variační koeficient (%) Dolní kvartil (g) Medián (g) Horní kvartil (g) Minimální hodnota (g) Maximální hodnota (g) Rozpětí (g)

4120,839 3417,981 82,944 1558,000 2568,000 6402,000 1000,000 11960,000 10960,000

Do výpočtu vstupovalo 31 sídlištních objektů o celkové hmotnosti zlomků 127.746 kg (56 % ze základního keramického souboru).

90

Graf 11. Krabicový graf celkové hmotnosti zlomků ve standardním souboru

Na první pohled je z krabicových grafů vidět, ţe selekcí určitých druhů nálezových celků jsme ztratili extrémní hodnoty, které zkreslovaly celkové hodnocení. Tím jsme docílili i poklesu variačního koeficientu (míry rozptylu) a tedy i určité přiblíţení se k celkově homogennímu souboru. U celkového počtu zlomků klesl variační koeficient ze 188,532 % na 71,393 %, podobně jako u celkové hmotnosti zlomků z 187,061 % na 82,944 %. Nicméně i tyto hodnoty povaţuje např. V. Salač za doklad rozkolísanosti souboru (SALAČ 1998, 48).

Lokalita Jiříkovice Pohansko-Lesní školka Přáslavice laténská sídliště – SZ Čechy

variační koef. celk. hmotnosti zl. (%) 82,944 114,468 125,722 83,4

variač. koef. celk. počtu zl. (%) 71,393 118,993 100,222 84,2

Tab. 25. Celkové srovnání variačních koeficientů standardního souboru.

Pokud srovnáme hodnoty s ostatními lokalitami, vyjde nám v zásadě stejná skutečnost, na kterou ve své práci upozorňovala jiţ K. Šabatová (ŠABATOVÁ 2007, 117). Variační koeficient celkového počtu zlomků je niţší neţ variační koeficient celkové

91

hmotnosti zlomků. Tento rozdíl bychom mohli přičítat rozdílné fragmentarizaci souboru nebo různému způsobu vzniku nálezových celků. Průměrná hmotnost zlomku: Průměrná hmotnost zlomku byla vypočítána z 31 objektů o průměrné váze v objektu cca 17.670 kg. Průměrná hmotnost zlomku v objektu (g) Směrodatná odchylka (g) Variační koeficient (%) Dolní kvartil (g) Medián (g) Horní kvartil (g) Minimální hodnota (g) Maximální hodnota (g) Rozpětí (g)

Jelikoţ

sídliště

v Jiříkovicích

slouţí

také,

jako

27,98 13,31 47,56 19,54 24,34 36,82 12,46 70,35 57,89

jedna

z mála

kvantitativně

zpracovávaných lokalit, ke komparaci s ostatními sídlišti, uvedeme proto na příkladu průměrné hmotnosti zlomku rozdílné hodnoty získané statistickou analýzou (Tab. 26). Lokalita Přáslavice Olomouc–Slavonín- Horní Lán Jiříkovice laténské zemnice (SZ Čechy) Pohansko-Lesní školka

Datace d. bronzová raný středověk d. bronzová d. laténská raný středověk

Průměrná hmotnost zlomku (g) 47,18 30,92 27,98 18,70 (30,6) 18,00

Tab. 26. Průměrná hmotnost zlomku na dalších lokalitách.

Z tabulky je vidět, ţe největší průměrná hmotnost zlomku 47,18 g je zaznamenána na sídlišti v Přáslavicích (ŠABATOVÁ 2007, 121). Druhou nejvyšší hodnotu zastupuje slovanské sídliště v Olomouci-Slavoníně „Horním Lánu“, kde je průměrná hmotnost zlomku 30,92 g. Sama autorka uvádí srovnání této hodnoty s Pohanskem-Lesní školkou, kde registruje podstatný rozdíl mezi těmito hodnotami. Tuto skutečnost přičítá způsobu výroby starohradištní keramiky (BALCÁRKOVÁ 2009, 69-70). Nejspodnější hranici tvořilo jiţ zmíněné Pohansko (MACHÁČEK 2001, 75). V Jiříkovicích byla zjištěna průměrná hmotnost zlomku 27,98 g. Průměrné hmotnosti zlomků jsou stejně jako ostatní kategorie závislé především na míře transformace (sekundární, terciární odpad) a následné

92

fragmentarizaci. K tomu se ještě přidávají další aspekty, jako např. keramická hmota a způsob zacházení s materiálem při/po výzkumu (skartace). 9.3.2. Kategorie fragmentu Kategorie fragmentu byla popisována z hlediska tří velikostních kategorií. Celkově bylo sledováno 12 kategorií fragmentu, jejichţ popis je uveden v tab. 5. Nejpočetnější skupinou byla kategorie K1V, tedy kategorie zlomků výdutí (3043 zl. – 65,1%). Tento počet je do jisté míry „zkreslený“ zlomky nezdobených výdutí, které nebyly vyřazeny ze základního keramického souboru. Tyto zlomky reprezentuje 2797 zl., coţ představuje celých 92% veškeré kategorie K1V. Druhou nejpočetnější skupinu K3H tvořily hrdla s výdutí (397 zl. – 8,49%), přesto oproti první skupině je v počtu zlomků podstatný rozdíl. Tato skutečnost je však většinou typická pro většinu sídlištního keramického materiálu. Další početnou skupinou jsou dna s výdutí, která představují třetí nejpočetnější skupinu (327 zl. – 7%). Oproti tomu nejméně početnou skupinou byla kategorie K1H (6 zl. – 0,12%), tedy zlomky hrdla. To však můţe být způsobeno také skutečností, ţe ne vţdy lze z malého zlomku rozeznat zlomek hrdla jako takového. Většina zlomků pak byla řazena do kategorie K1V, tzn. zlomků výdutí. Druhou nejméně početnou skupinu tvořily K2D, celá dna kategorie II (15 zl. – 0,32%), a třetí nejméně početnou zastupovaly prosté okraje K1O kategorie I (27 zl. – 0,58%). Kategorie KCN, která reprezentovala zástupce celých profilů výduti nebo celých nádob, byla zastoupena v počtu 267 zl. (5,71%). V následující tabulce (tab. 27) jsou uvedeny přehledně všechny hodnoty a jejich procentuální zastoupení, stejně jako jejich průměrné hmotnosti v nálezovém celku. 3000 2750 2500 2250 2000 1750 1500 1250 1000 750 500 250 0

3043

68

6

27

42

15

397 230 182 327

70

267

K1D K1H K1O K1U K1V K2D K2H K2V K3D K3H K3V KCN

Graf 12. Zastoupení jednotlivých kategorií fragmentu standardního souboru. 93

Kategorie fragmentu

Celková hmotnost zl. v obj. (g)

Průměrná hmotnost zl. v obj. (g)

Celkový počet zl. v obj.

Zastoupení zlomků (%)

K1O

300

11,11

27

0,58

K1H

186

31,00

6

0,12

K1V

63844

20,98

3043

65,10

K1D

1702

25,03

68

1,45

K1U

476

11,33

42

0,90

K2H

4746

20,64

230

4,92

K2V

7352

40,40

182

3,89

K2D

606

40,40

15

0,32

K3H

11992

30,21

397

8,49

K3V

2028

28,97

70

1,50

K3D

19904

60,87

327

7,00

KCN

14610

54,72

267

5,71

Zastoupení kategorie (%)

68,15

9,14

16,99 5,71

Tab. 27. Zastoupení jednotlivých kategorií fragmentů.

70 60 50 40 30 20 10 0

Graf 13. Průměrná hmotnost zlomků (g).

Z tabulky můţeme vidět, ţe největší zastoupení má velikostní kategorie I. (67,25%), coţ je způsobené hlavně počtem zlomků výdutí. V této skupině největší průměrnou hmotnost zlomků vykazuje kategorie K1H (31 g) a K1D (25,03 g). Naopak nejmenší průměrnou hmotnost mají prosté okraje kategorie K1O (11,11 g) a K1U (11,33 g) a jsou tedy nejlehčí. To však, stejně jako na sídlišti v Přáslavicích, můţe způsobovat určitý způsob deskripce těchto zlomků, neboť za okraje byly povaţovány pouze opravdu malé zlomky. Pokud měly jiţ náznak hrdla nebo výduti byly povaţovány za hrdlo kategorie K2H. Za ucha kategorie K1U byly povaţovány pouze samotná ucha, která se nedochovala s částí hrdla nebo výduti. 94

V opačném případě byly popsány pouze kategorie, na kterých se ucho nacházelo a samotné ucho bylo povaţováno pouze za součást těchto kategorií a jako takové nebylo v kategorii fragmentu zohledněno. U velikostní kategorie II. byly překvapivě zaznamenány stejné průměrné hmotnosti u kategorií výduti K2V a dna K2D (40,40 g). Průměrná hmotnost kategorie hrdla velikostní kategorie II. byla 20,64 g. Třetí velikostní kategorie vykazovala největší průměrnou hmotnost u kategorie K3D (60,87 g). Průměrná hmotnost zlomků výdutí u skupiny K3V vykazovala mnohem menší hodnotu (28,97 g) neţ u velikostní kategorie II. To můţe být způsobeno několika faktory. Jedním z nich můţe být opět způsob deskripce, neboť při přiřazování zlomků k jednotlivým kategoriím byla zohledňována zrnitost materiálu (srov. ŠABATOVÁ - VITULA 2002, 14). Dalším faktorem můţe být také míra zachování kategorie K3V (celý profil výduti), neboť hrubozrnná keramika, která vykazuje většinou velkou hmotnost a potenciálně by měla tyto hodnoty navyšovat, se dochovává v keramickém materiálu málokdy úplná neţ nádoby menších rozměrů (ŠABATOVÁ 2007, 125). Poslední zmiňovaný faktor můţeme uplatnit i na kategorii KCN (celé nádoby a případně celé profily nádob). Podle grafu 13. bychom mohli soudit, ţe největší fragmentarizaci podléhaly kategorie K1O a K1U, které vykazují přibliţně stejné hodnoty průměrných hmotností zlomků (11,11 g a 11,33 g), naopak nejmenší fragmentarizaci by měly podléhat dna s výdutí kategorie K3D s průměrnou hmotností zlomků 60,87 g. 9.3.3. Keramická třída a povrch Keramický materiál byl sledován z hlediska čtyř keramických tříd. Sledovala se hlavně jemnozrnná, zrnitá a hrubozrnná keramika. Dále jako další kategorie byla vyčleněna keramika cihlová, i kdyţ z hlediska zrnitosti příslušela veskrze jemnozrnné keramice. Pro svoji specifickou podobu, zabarvením keramické hmoty do oranţova, byla pro ni vyčleněna speciální kategorie. Průměrná hmotnost Zastoupení Počet zlomků (g) zlomků (%) jemnozrnná k. 25918 14,54 1783 38,15 zrnitá k. 24952 27,12 920 19,68 hrubozrnná k. 75766 39,61 1913 40,93 cihlová k. 1110 19,14 58 1,24 Tab. 28. Zastoupení keramické třídy u zlomků standardního souboru. Keramická třída

Hmotnost (g)

95

Z celkového přehledu je patrné, ţe nejpočetnější a také váhově nejtěţší skupinou je hrubozrnná keramika (1913 zl., 75.766 kg). Oproti tomu nejmenší hodnoty ve všech směrech vykazuje keramika cihlová (58 zl., 1.110 kg). Ta je však vzdálená ostatním hodnotám, uţ jen z toho důvodu, ţe představuje poměrně specifickou kategorii. Abychom mohli postihnout několik souvisejících znaků je potřeba statisticky posoudit i úpravu povrchu. Celkově jsme na sídlišti rozlišovali devět základních úprav povrchu, která jsou podrobně popsány v deskripci keramiky (kap. 9.1.). Zpočátku byly popisovány do databáze i kombinace jednotlivých povrchů, nicméně pro analýzy bylo potřeba vybrat pouze statisticky vhodné zástupce, které představovalo právě devět základních povrchů. Keramická třída

LESK

jemnozrnná k.

JEM

HLAD

ŢLAB

PRST

VOŠT

RÝHA

JINÝ

DRSNÝ

1120

309

44

27

18

1

158

91

15

zrnitá k.

103

148

168

5

171

3

49

226

47

hrubozrnná k.

103

56

275

3

601

6

360

509

19

10

24

cihlová k.

1

Tab. 29. Druhy keramické třídy v závislosti na jejich úpravě vnějšího povrchu.

0

200

400

600

800

1000

1200

1400

LESK

1345

JEM

523

HLAD

511

ŢLAB

35

PRST VOŠT RÝHA

790 4 214

JINÝ DRSNÝ

1600

677 575

Graf 14. Zastoupení jednotlivých vnějších povrchů.

Z tabulky vyplývá, ţe nejpočetněji zastoupenou keramikou byla keramika leštěná, jemnozrnná (1120 zl.). Druhou nejpočetnější skupinou se jeví keramika prstovaná, hrubozrnná. Toto členění je patrné i ze samotného grafu zastoupení jednotlivých povrchů, kde největší část tvořila právě leštěná keramika (1345 zl., 29%), následovaná keramikou 96

prstovanou (790 zl., 17%). Podstatnou část tvořila také keramika jiného, tedy nezjistitelného povrchu (677 zl., 14%). Z celkového grafu vyplývají relativně shodné zastoupení kategorií povrchu. Chronologicky citlivější se jeví povrch rýhovaný, který je zaznamenán v počtu 214 zl. (5%), a voštinovaný (4 zl.). Určitá nejednoznačnost vyplývá z vyčleněné skupiny ţlábkovaných povrchů (35 zl., 1%), neboť kdybychom šli do důsledků, představuje ţlábkovaný povrch v Jiříkovicích jen určitou variantu rýhovaného povrchu. Zlomky, které jsou povaţovány za ţlábek, se liší mnohdy od rýhovaného povrchu pouze 1-2 mm. Proto u této kategorie povrchu musíme být poněkud zdrţenliví v jeho interpretaci.

DRSNÝ 12%

LESK JEM

JINÝ 14%

LESK 29%

JEM 11%

PRST 17% ŢLAB 1%

ŢLAB PRST

RÝHA 5% VOŠT 0%

HLAD

VOŠT RÝHA JINÝ

HLAD 11%

DRSNÝ

Graf 15. Procentuální zastoupení jednotlivých kategorií povrchu.

9.3.4. Keramický tvar Keramický tvar byl směrodatný pouze u celých nádob a max. u kategorie III. Z takto vymezené oblasti bylo doloţeno z 31 objektů 267 jedinců (643 zl.), které byly statisticky zhodnoceny. Z grafu jednoznačně vyplývá, ţe nejvíce zastoupeným tvarem byly prosté mísy (TC1) a amforovité nádoby (TA). Relativně shodné zastoupení mají hrncovité nádoby (TF) a zásobnice (TG). V přehledné tabulce níţe je zachycena průměrná hmotnost a průměrný počet zlomků.

97

250 209 200 150

141

100

71

62 50 9

7

12

26

82

22 2

0 TA

TB

TC

TC1 TC2

TE

TE1 TE2 TE3

TF

TG

Graf 16. Zastoupení jednotlivých tvarů nádob.

Tvar

Celková hmotnost zl. v obj. (g)

Průměrná hmotnost zl. v obj. (g)

Celkový počet zl. v obj.

Zastoupení zlomků (%)

TA

3794

26,91

141

21,93

TB

2942

47,45

62

9,64

TC

128

18,29

7

1,09

TC1

4280

20,48

209

32,50

TC2

172

19,11

9

1,40

TE

644

53,67

12

1,87

TE1

980

37,69

26

4,04

TE2

202

9,18

22

3,42

TE3

48

24,00

2

0,31

TF

4080

57,47

71

11,04

TG

6342

77,34

82

12,75

Tab. 30. Zastoupení tvarů standardního keramického souboru.

Celkově můţeme říci, ţe největší průměrnou hmotnost vykazují zásobnice (77,34 g) a hrncovité nádoby (57,47 g), coţ je vzhledem k jejich materiálu a velikosti naprosto typické. Naopak nejmenší váhu vykazují dvojčlenné šálky (9,18 g). Poněkud překvapivou průměrnou hmotnost vykazuje kategorie TE (hrnek/šálek), která činí 53,67 g. 9.3.5. Výzdoba Obecně se na keramice sledovala výzdoba zahloubená, plastická a výzdoba na okraji. Z celkového mnoţství 4.674 zl., se výzdoba projevila celkem na 421 zlomcích. Tento počet je však pouze orientační, jelikoţ se jednotlivé druhy výzdoby na keramice kombinovaly. Takto 98

jsou doloţeny např. 2 zl. (1 ks) výzdoby okraje kombinované s plastickou výzdobou nebo 15 zl. (1 ks) zahloubené výzdoby kombinované rovněţ s plastickou výzdobou. Výzdoba okraje se projevila celkem na 28 zlomcích (19 ks). Nejvíce zastoupeným okrajem byl typ OE1 (vnitřní hránění 2-3 násobné) v počtu 10 zl. (8 ks). Kód okraje

Počet zlomků

Počet v (%)

OA1

1

3,57

OA2

4

14,29

OA2C2

1

3,57

OC1

3

10,71

OC2

3

10,71

OC3

2

7,14

OE1

10

35,71

OE2

4

14,29

Tab. 31. Zastoupení výzdoby okraje.

Zahloubená výzdoba byla 347 zlomky (260 ks). V této kategorii se objevuje 19 hlavních typů, ke kterým se přidává 5 kombinovaných typů z jednotlivých výzdob. Kódy jsou pak sloţeny všech kódů zahloubené výzdoby, která se vyskytovala na zlomku. Kód zahloubené výzdoby

Počet zlomků

Počet v (%)

ZH01

2

0,58

ZH02

8

2,31

ZH03

8

2,31

ZH03I15

1

0,29

ZH04

1

0,29

ZH07

9

2,59

ZI15

1

0,29

ZJ05

1

0,29

ZJ06

2

0,58

ZJ15

3

0,87

ZJ16

1

0,29

ZK05

3

0,87

ZK06

29

8,36

ZL05

1

0,29

ZL05A05

2

0,58

ZL05A05H05

1

0,29

Kód plastické výzdoby PA1 PA5 PD1 PE1 PF1 PH1

ZL11

1

0,29

Tab. 33. Zastoupení plastické výzdoby.

ZL12

1

0,29

ZL13

15

4,32

ZR01

7

2,02

ZR02

64

18,44

ZR03

182

52,45

ZR03I15

3

0,87

ZR03L05

1

0,29

Tab. 32. Zastoupení zahloubené výzdoby

99

Počet zlomků 1 23 1 2 16 3

Počet v (%) 2,17 50,00 2,17 4,35 34,78 6,52

Ze zahloubené výzdoby naprosto převyšuje pravidelné svislé rýhování (182 zl.), následuje nepravidelné svislé rýhování (64 zl.) a ţlábkování svislé široké (29 zl.). Plastická výzdoba byla doloţena na 46 zlomcích (23 ks). Nejvíce byla zastoupena plastická prstovaná lišta (PA5) v počtu 23 zlomků. Na 16 zlomcích byl doloţen jazykovitý výčnělek (PF1). 400

347

300 200 100

46

28

0 Výzdoba okraje

Zahloubená výzdoba

Plastická výzdoba

Graf 17. Zastoupení jednotlivých druhů výzdoby.

300 250 200 150 100 50 0 hrdlo

rozhraní horní výduť max. výduť hrdlo/výduť

spodní výduť

Zahloubená výzdoba

0

0

256

48

45

Plastická výzdoba

10

9

11

16

0

Graf 18. Zastoupení jednotlivých umístění výzdoby.

Nejvíce byla zachycena zahloubená výzdoba na horní výduti (256 zl.), naopak nejméně na spodní výduti (45 zl.). Plastická výzdoba byla nejvíce zaznamenána na maximální výduti, nejméně na rozhraní hrdla a výdutě.

100

9.3.6. Nezdobené výdutě Nezdobené výdutě tvořily početnou část základního i standardního keramického souboru. Při předběţném prozkoumání celého keramického materiálu bylo zjištěno, ţe vytříděné nezdobené výdutě obsahují také prstované povrchy aj. Proto bylo nakonec přistoupeno ve zpracování k tomu, ţe nezdobené výdutě byly členěny na základě úpravy povrchu vnější i vnitřní strany a na základě keramické třídy. Celkově byly řazeny nezdobené výdutě vţdy do kategorie K1V, i přes jejich rozdílnou velikost a navíc byla určována jejich tloušťka (tenkostěnný - do 1 cm, silnostěnný - nad 1 cm). Pokud jsme v materiálu nalezli jinou část zlomku keramiky (hrdlo, dno) bylo zařazeno do vlastní kategorie. V přehledné tabulce se pokusíme ukázat jejich zastoupení v závislosti na úpravě povrchu. Statisticky bude vyhodnocován celý základní keramický soubor o celkovém počtu 5954 zl. (5900 ks).

Keramická třída

LESK

jemnozrnná k.

1198

738

132

34

zrnitá k.

36

179

274

178

hrubozrnná k.

29

66

439

1020

2

5

5

cihlová k.

JEM

HLAD

PRST

VOŠT

3

JINÝ

DRSNÝ

261

38

385

102

627

201

2

Tab. 34. Zastoupení nezdobených výdutí v závislosti na úpravě povrchu.

Z přehledné tabulky (tab. 34) se potvrzuje, ţe nejpočetnější keramická třída na sídlišti je opět leštěná jemnozrnná keramika, následovaná prstovanou hrubozrnnou keramikou. Pro srovnání provedeme statistickou analýzu základního keramického souboru, kde budou vynechány právě nezdobené výdutě.

Keramická třída

LESK

jemnozrnná k.

1048

409

79

66

26

zrnitá k.

101

61

42

18

hrubozrnná k.

114

23

39

6

32

12

25

cihlová k.

JEM

HLAD

ŢLAB

PRST

VOŠT

RÝHA 2

JINÝ

DRSNÝ

399

59

38

124

128

42

94

95

29

33

474

5

2

6

Tab. 35. Zastoupení keramických tříd v závislosti na úpravě povrchu bez nezdobených výdutí.

Tímto porovnáním jsme dospěli opět k relativně shodnému výsledku (tab. 35). Největší zastoupení má leštěná jemnozrnná keramika, následovaná hrubozrnnou keramikou s drsným povrchem. Drsný povrch definujeme jako nezáměrně upravený, při doteku hrubý, 101

přičemţ často můţe dojít k záměně s povrchem prstovaným. Ne vţdy jsou linie prstování viditelné, a proto nemusí dojít k přesnému určení povrchu. V tomto případě by se zjištěný výsledek nelišil od souboru s nezdobenými výdutěmi. 9.3.7. Standardní keramický soubor Po zhodnocení kvantifikačních hledisek můţeme o standardním keramickém souboru říci následující: standardní soubor tvořil keramický materiál z 31 objektů velatické fáze KSPP pro výběr byla stanovena minimální hranice 100 zlomků v objektu nebo váha 1000 g objekt 524 reprezentoval objekt s největší celkovou hmotností 11 960 g, naopak objekt 629 představoval objekt s nejmenší celkovou hmotností 1000 g průměrný počet zlomků v objektu tvořil cca 151 zl. a průměrná hmotnost zlomku cca 4121 g, přičemţ variační koeficient počtu zlomků (míra rozptylu) je niţší neţ variační koeficient hmotnosti, podobná situace je zachycena v Přáslavicích, to bychom mohli přičítat rozdílné fragmentarizaci nebo případně různému způsobu vzniku nálezových celků průměrná hmotnost zlomku v objektu dosahovala cca 28 g, přičemţ vyšší hodnoty průměrné hmotnosti vykazovala sídliště v Přáslavicích (cca 47 g) a Olomouci-Slavoníně „Horním Lánu“ (cca 31 g), niţší naopak na Pohansku u Břeclavi (18 g) kategorie fragmentu zaznamenala nejpočetnější zastoupení v kategorii K1V - zlomky výduti (3043 zl.), do této kategorie byly však zapojeny i nezdobené výdutě, které výsledek do určité míry zkreslují a navyšují tak celkový počet zlomků a případné procentuální zastoupení této kategorie (viz tab. 27; K1V x K2V), naopak nejmenší zastoupení vykazovaly zlomky hrdla (6 zl.) největší průměrné hmotnosti dosáhla kategorie K3D (60,87 g), nejmenší kategorie zlomků okraje K1O (11,11 g) a kategorie K1U (11,33 g) z hlediska keramické třídy vykazovala největší hodnoty v hmotnosti i ve zlomcích hrubozrnná keramika (1913 zl., 75.766 kg) nejpočetněji zastoupenou keramikou byla keramika leštěná (1345 zl., 29%) a prstovaná (790 zl., 17%), chronologicky citlivější se jeví povrch ţlábkovaný a voštinovaný; zpočátku se k nim přidával ještě povrch rýhovaný, avšak ve statistické analýze zahloubené výzdoby se projevilo rýhování jako chronologicky nevýznamné 102

z rozpoznatelných tvarů je nejvíce dochováno prostých mís (TC1 - 209 zl.) a amforovitých nádob (TA - 141 zl.), relativně početné zastoupení mají i zásobnice (TG - 82 zl.) a hrncovité nádoby (TF - 71 zl.) celkově byla nejvíce zaznamenána zahloubená výzdoba se 347 zlomky a umístěním převáţně na horní části výduti, plastická výzdoba byla zastoupena jiţ v podstatně menším měřítku 46 zlomky, s umístěním většinou na maximální výduti, a výzdoba okraje pouhými 28 zlomky nezdobené výdutě tvořily převáţnou většinu zlomků v souboru; při provedení zkušební analýzy se základním keramickým souborem se zjistilo, ţe i při odstranění nezdobených výdutí z analyzovaného celku se výsledky v konečné fázi podstatně nemění

103

10. Ostatní nálezy 10.1. Mazanice „Mazanice, materiál složený z hlíny a rostlinných příměsí, sloužila k omazávání dřevěných stavebních konstrukcí za účelem izolačním a estetickým.“ (HALLER - GENTIZON - KUNA 2007, 765) Mazanice jako jeden z dokladů konstrukčních reliktů (další např. otopná zařízení) se řadí mezi nejvýraznější pozůstatky zaniklých staveb, jejichţ konstrukce se dochovávají vlivem působení depozičních a postdepozičních procesů přímo, nepřímo nebo vůbec. Nepřímo dochované konstrukce, nejčastěji zachycené ve formě negativu, představují pak zlomky mazanice s otisky dřevěných konstrukcí (VAŘEKA 2004, 33). Proto je potřeba zdůraznit, jak uţ bylo učiněno za poslední dobu ve více pracích (VENCL 1991; VAŘEKA 1995; 2004; KRACÍK 2003; HALLER - GENTIZON - KUNA 2007; SOTÁKOVÁ 2007), ţe mazanice se můţe stát nenahraditelným a často také jediným zdrojem informací o technologických postupech, typologii konstrukcí pouţívaných při stavbě obydlí, stejně jako o podobě samotného obydlí. Nesmíme však zapomínat na to, ţe mazanice s sebou přináší také řadu interpretačních úskalí, např. omazy stěn (hliněné části dřevěných konstrukcí) se dochovávají pouze v důsledku poţárového zániku stavby, při kterém se hlína vypálí, podobně se však dochovávají i hliněné pláště pecí i u objektů, které nezanikly poţárem. Můţe proto dojít k určité záměně těchto objektů za relikty konstrukcí staveb (VAŘEKA 2004, 26). Mazanice patří obecně na sídlištích k poměrně častému a relativně početnému archeologickému nálezu. Nejinak je tomu i na sídlišti v Jiříkovicích, kde byla mazanice zaznamenána ve 48 objektech v počtu 666 ks o celkové hmotnosti 55.668 kg, coţ jistě není zanedbatelné mnoţství, avšak nikoliv překvapivé. Určitou výjimku můţeme spatřovat ve variabilitě dochovaných zlomků, která ne vţdy můţe postihnout takto pestrou škálu vzorků. Zajímavou hodnotu tvoří i celková hmotnost v souvislosti s počtem kusů dochované mazanice, která je poměrně vysoká např. oproti Praze-Hostivaři nebo i v porovnání s počtem dochované mazanice ze sídlišť jiného období (tab. 36) (VAŘEKA 2003; BALCÁRKOVÁ 2009; WILCZEK 2009) Lokalita

Počet mazanice

Jiříkovice Praha-Hostivař Blansko „Díly“ Olomouc_Slavonín

666 4035 691 1002

Hmotnost (kg)

55.668 96.303 15.1 20.656

Tab. 36. Zastoupení mazanice z jiných lokalit. 104

Na sídlišti se dochovaly jak zlomky mazanice bez zachované vnější strany (dále líc) s otisky všech konstrukčních prvků (kuláče, pruty, trámy), tak i zlomky s lícem opět s otisky všech konstrukčních prvků. Všechny 3 kategorie konstrukčních prvků tvořily mezi sebou jednotlivé kombinace. Na dalších zlomcích mazanice byly rozpoznány stopy po bílé-šedé vrstvě a po bílo-šedém nátěru (detailněji níţe). V souboru mazanice se vyskytly také atypické zlomky (závaţí, oboustranně zaoblené zlomky). V neposlední řadě je potřeba také zmínit, ţe i na sídlišti v Jiříkovicích byla mazanice odebrána vzorkově, a zbytek byl skartován (817 ks, 20.666 kg). Pro formalizovanou deskripci mazanicových zlomků vytvořil P. Vařeka (VAŘEKA 1995, 2003, 2005) deskriptivní systém Mazanice, který zahrnuje vlastnosti mazanice a otisky konstrukčních prvků na jednotlivých zlomcích (VAŘEKA 1995, 61). I přes počáteční snahy přidrţet se tohoto popisu, muselo nakonec dojít k určité modifikaci zejména v případě označení skupin mazanice. Jednotlivé skupiny se pak vyčlenily na základě vlastností dřevěných a hliněných konstrukcí, dřevěných konstrukčních prvků a vlastností mazanice s vyuţitím kombinace alfanumerických znaků (VAŘEKA 2005, 250), jejichţ význam je uveden v přehledné tabulce (tab. 37). Kód AA AKx APx ATx AKxPy AKxTy LA LKx LPx LTx LKxPy LKxTy LVA LVKx LVPx LVKxPy LBA LBPx jiné

Popis amorfní zlomky bez líce a otisků konstrukčních prvků amorfní zlomky bez líce s otisky x kuláčů amorfní zlomky bez líce s otisky x prutů amorfní zlomky bez líce s otisky x trámů amorfní zlomky bez líce s otisky x kuláčů a y prutů amorfní zlomky bez líce s otisky x kuláčů a y trámů zlomky s lícem bez otisků konstrukčních prvků zlomky s lícem s otisky x kuláčů zlomky s lícem s otisky x prutů zlomky s lícem s otisky x trámů zlomky s lícem s otisky x kuláčů a y prutů zlomky s lícem s otisky x kuláčů a y trámů zlomky s lícem s vrstvou na vnější straně, bez otisků konstrukční prvků zlomky s lícem s vrstvou na vnější straně s otisky x kuláčů zlomky s lícem s vrstvou na vnější straně s otisky x prutů zlomky s lícem s vrstvou na vnější straně s otisky x kuláčů a y prutů zlomky s lícem a bílým nátěrem bez otisků konstrukčních prvků zlomky s lícem a bílým nátěrem s otisky x prutů atypické zlomky (zaoblené, závaţí)

Tab. 37. Deskripce mazanice.

105

Na mazanici se dále sledoval materiál a výpal, kaţdá kategorie se členila do 3 skupin: Materiál 1) málo kompaktní – snadno se drolí, obsahuje značné mnoţství organických příměsí 2) středně kompaktní – drolí se minimálně, obsahuje malé mnoţství organických příměsí 3) velmi kompaktní – výrazně homogenní materiál, nedrolí se, obsahuje minimum makroskopicky pozorovatelných organických příměsí Výpal 1) slabý – snadno se láme 2) střední – láme se obtíţněji 3) silný – mazanice prošla silným ţárem Od pozorování barvy bylo nakonec upuštěno kvůli nevhodným klimatickým podmínkám, které znemoţňovaly detailnější přístup. I přesto převáţná většina sledované mazanice vykazovala známky klasické hnědo-oranţové barvy s různými odstíny jednotlivých barev (červená, hnědá, oranţová, ţlutá, šedá), díky přepálení se u některých zlomků objevila i barva černá. U kaţdého zlomku byla určena jeho plocha pomocí 12 velikostních kategorií (1x1 - 1 cm2, 2x2 - 4 cm2, 3x3 - 9 cm2, 4x4 - 16 cm2, 5x5 - 25 cm2, 6x6 - 36 cm2, 7x7 - 49 cm2, 8x8 - 64 cm2, 9x9 - 81 cm2, 10x10 - 100 cm2, 11x11 - 121 cm2, 12x12 - > 144 cm2), které byly do databáze popisovány číselným kódem od 1 do 12. Pomocníkem k měření se stala čtvercová síť o dané ploše. Hmotnost (g) byla sledována pouze u jednotlivých skupin, nikoliv u jednotlivých zlomků. Za vnitřní stranu zlomku byla shodně s P. Vařekou povaţována ta část, na které se zachovaly otisky konstrukčních prvků (prut, kuláč, tesaný prvek - trám, trámek, prkno). Za kuláč byl pokládaný otisk větší neţ 2,0 cm a za prut menší neţ 2,0 cm. Vnější stranou zlomku pak rozumíme povrch omazu konstrukce (líc), u kterých lze sledovat úpravy povrchu (VAŘEKA 2005, 250). Dostáváme se k samotné interpretaci mazanicových zlomků. Z celkového počtu 666 ks bylo 519 ks typologicky posuzovatelných (78%), tedy dochovaly se na nich stopy po konstrukčních prvcích, bílo-šedé vrstvě, bílo-šedém nátěru nebo byly zahrnuty v kategorii „atypické“ zlomky. Zbývající mazanice (22%) obsahovala zlomky bez dokladů otisků konstrukce (AA) a zlomky, které pocházejí z lícních částí hliněných konstrukcí nebo omazů dřevěných konstrukcí (LA), těmto zlomkům nebyla věnována zvláštní pozornost. Obecně lze říci, ţe sledovaná mazanice byla převáţně hlinitého charakteru. Přítomnost minerálních příměsí (písek, štěrkopísek, křemen) byla na mazanici zjištěna v nepatrném mnoţství. Otisky organických příměsí (trávy, slámy, obilky) se na mazanici vyskytovaly 106

Celkem

2 3 13 8 18 64 29 3 2 5 7 11 2 22 12 3 1 122 2 7 8 40 2 1 12 7 12 1 7 6 2 1 7 8 2 5 3 1 23 22 7 1 1

38 102 338 324 644 3142 896 50 96 228 456 692 78 2250 928 262 8 13446 56 560 758 4256 40 144 628 182 700 182 736 264 158 60 686 470 172 238 102 50 2384 520 268 22 16

2

17 22 4 1 107

1208 1230 1286 68 14246

46

666

55668

jiné

LBPx

LBA

LVKxPy

LVPx

LVKx

LVA

LKxTy

LKxPy

LTx

LPx

LKx

LA

AKxTy

AKxPy

ATx

APx

AKx

Celková hmotnost

809 816 817 833 850

Celkem V objektu

510 517 525 527 530 534 538 539 540 542 543 544 547 549 552 571 589 593 603 604 605 615 618 620 622 624 628 633 635 643 669 671 676 699 705 710 714 715 722 777 785 795 796

AA

Objekt

2 1 6

2 2

5 5 4 1 5 1

3 3

6 9 3 1

1

1

2 53 17 1

1

2 1 1

1

2 4

1

2 1

1 2 1

1

21

1 4 1 4 3

2 1 1 3 1 1

1 1

1

1

5 2 1

17 1

1

1

35 1 1

3

1

12 1 1 2 3 6

2

2 1

3

1

1

1

1

3 1 1 1

1

1

3

1

1

2

16

1 4

13

1 21

2

2

1

1

1

1 2

1 1

1

1

1

1

5

3

1

5

7

2 6

1 1 1 1 22 1 1

1

3

9 2

6 3 2 1

1 1

2

3 1 1

2 1

5 11 1 1 1

1

3

1 4

5

1

1

3 2 2

1 1

1 9

3

24

70

16

102

3 8

11

1

2 1

12

1

45

78

5

130

1

1 17 1 4

4

1

1

152

4 2

10

Tab. 38. Zastoupení mazanice v objektech.

107

1

11

17

roubenou konstrukci staveb, kdy se mazanicí vymazávaly spáry mezi kuláčemi a tesanými

2 1 2

1

1 1 2

2 1

1 1 2

1 1 1

1 6 6 3 1

4 7 6 3 1

1 3 4 6 3 1

5 3 5 2 1 3 4

5 7 3 2

2 3 1 2 1

3 1 1

1 2 1

3 1 1

1

1

2 1

1 1 1 1 1 1

0

0

4

31

39

39

36

32

16

14

10

11

Hmotnost v%

1 1

1 3

Celková hmotnost

1 2 3 2

8498

15

11772

21

232

20270

36

Celkem

3 2 3 3 1

12x12

8x8

4 7 5 3 2

11x11

7x7

7 5 4 1 1

10x10

6x6

4 5 2 3 1

9x9

5x5

2

Celkem

Celkem

4x4

AP1 AP2 AP3 AP4 AP5 AP6 AP8 AP9 AP10 AP13 AP19 LP1 LP2 LP3 LP4 LP5 LP6 LP7 LP8 LP10 LP11 LP13 LP14 LP15

3x3

2x2

Pruty

1x1

prvky (SOTÁKOVÁ 2007, 24).

24 26 21 14 7 2 2 2 2 1 2 23 33 26 19 9 5 6 2 1 2 1 1 1

8x8

9x9

10x10

2

2

1

2

1

1 2 1 1

1

1 0

0

1

2

7

2

2

1

4

6

1 1

1 1 1

5

1 1

3

1

0

3

13 3 6 2 2 3 4 33

Tab. 40. Zastoupení otisků kuláčů a trámů na mazanici.

108

Hmotnost v%

7x7

1

12x12

6x6

4

11x11

5x5

1 1

Celková hmotnost

Celkem

4x4

AK1 AK2 AT1 AT2 LK1 LK2 LT1

3x3

2x2

Kuláče a Trámy

1x1

Tab. 39. Zastoupení otisků prutů na mazanici.

1416

3

788

1

1150

2

310

0,6

3664

6,6

Po zhodnocení poměrně tradičních otisků konstrukce se nyní zaměříme na jedinečné zlomky mazanice.

Jedná se zejména o zlomky, na kterých se objevuje silná bílo-šedá

vrstva/vápenný nátěr (š. cca 3mm – 3 cm, TAB. 24.) nebo se jedná o skutečnou vrstvu bílo-šedého nátěru

(š. cca 1-3 mm, TAB. 21.). Důleţitým znakem, podle kterého v zásadě

rozlišujeme tyto dva druhy, je existence pravidelného vodorovného uhlazení na vnější/vnitřní straně, o kterém se zmiňuje také P. Kracík na lokalitě Obědovice. Autor vyslovuje hypotézu o moţné rekonstrukci, kdy předpokládá, ţe na čerstvou, ještě vlhkou stěnu byla nanesena silná bílo-šedá vrstva o průměru cca 1,5 cm, která byla následně dokonale uhlazena (KRACÍK 2003, 110). Autor se domnívá, ţe šlo z největší pravděpodobností o pouţití této mazanice na stěnách budov. K tomuto názoru se přikláním vzhledem k dochovaným zlomkům mazanic z Jiříkovic, které kromě této vrstvy/vápenného nátěru obsahovaly také otisky kuláčů a prutů. Vedle pravidelného vyhlazení na vnější/vnitřní straně můţeme sledovat ještě výraznější kompaktnost této vrstvy neţ samotné mazanice. Přechod mezi mazanicí a vlastní bílo-šedou vrstvou

můţe

být

velmi

výrazný,

plynulý,

ale

také

téměř

nepostřehnutelný

na určitém druhu světla. Tato mazanice se vyskytuje v Jiříkovicích relativně často, a to v 164 případech o celkové hmotnosti 10,249 kg zastupující téměř všechny velikostní kategorie. Podobné nálezy se vyskytly jiţ ve výše zmiňovaných Obědovicích (KRACÍK 2003), dále byly zachyceny např. na sídlištních lokalitách Bezměrov, Lovčičky, Velké Hoštice, Podolí, Nová Dědina a Těšetice (ŘÍHOVSKÝ 1982,35; JUCHELKA 2004, 254,257; STUCHLÍK

18

55

38 1

1

1 1

1 2 2

1 1

19

9

1

1 1 1

1

1 1 6

2

1 1

1

1

0

3

21

61

45

26

2

1 1

1

16

11

1 2

2

2

3

Celkem

12x12

11x11

10x10

1

Hmotnost v%

1

1

9x9

4

8x8

3 2 1

7x7

5x5

1 1

6x6

4x4

2

Celková hmotnost

Celkem

3x3

LBA LBP1 LBP2 LBP3 LBP4 LBP5 LBP6 LVA LVK1 LVK2 LVP1 LVP2 LVP3 LVP4

2x2

Bílo-šedá vrstva a nátěr

1x1

1993, 274; ŠABATOVÁ 2007, 96). Na Slovensku v Pobedimi je doloţena v objektu 14/68

152

0,3

1178

2,1

9059

16

80

0,1

1110

2

11579

20,5

11 4 4 3 4 1 1 152 1 1 3 2 2 3 192

Tab. 41. Zastoupení bílo-šedé vrstvy a nátěru na mazanici. 109

bílá vápenná vrstva na vyhlazené vnitřní omítce (STUDENÍKOVÁ - PAULÍK 1983, 97). Mazanice

s bílo-šedým

nátěrem

byla

zastoupena

v Jiříkovicích

28

zlomky.

Z toho na 17 zlomcích byly zachyceny stopy po prutech. Ve většině případů se jednalo o 2-4 šedé vrstvičky o šířce cca 1-3 mm, které byly na povrchu zakončeny bílou vrstvou, z čehoţ se nejvíce podařilo zachytit 8 vrstev. Obdobná mazanice se nalezla na sídlišti v Roztokách (HALLER - GENTIZON - KUNA 2007, 769; VAŘEKA 2005, 258), zmínku o

barevně

obnovovaných

omítkách

nacházíme

i

na

sídlišti

v Březně

(PLEINEROVÁ - HRALA 1988, 132), nepatrnou zmínku o mazanicích s hladkou plochou a nátěrem zaznamenáváme v Číţové I. (CHVOJKA 2006, 120-121). Svého času také J. Poulík objevil v jámě středodunajské mohylové kultury zajímavý nález přímo z Jiříkovic u Brna. Šlo o kousky nevypálené omítky s barevnými nátěry v několika vrstvách v šedém, béţovém, růţovém aţ ţlutém odstínu, přičemţ kombinace bílé a šedé barvy zde byla dostatečně patrná (hřbety bílé). Srovnatelné barvení bylo nalezeno na nepálené mazanici v Nitranském Hrádku u Šurán v roce 1949 (PIFFL 1949, 161-163). Konstrukce staveb nám nejvíce mohou přiblíţit jednotlivé kombinace otisků dřevěných konstrukcí na mazanici. V Jiříkovicích bylo nalezeno několik zlomků (tab. 42), které obsahovaly kombinaci v zásadě vţdy jednoho kuláče a různého počtu prutů bez zachované vnější strany (10 ks, TAB. 23: 2, 3). Další dvojici tvořil jeden kuláč v kombinaci s jedním trámem bez líce (1 ks) a s lícem (1 ks; TAB. 23: 1) a poslední fragment zastupoval zlomek s lícem, na kterém byla šedo-bílá vrstva/vápenný nátěr a otisk jednoho kuláče a jednoho prutu (1 ks). Všechny tyto kombinace dokládají moţnost výskytu srubové

1 1 1 1 0

0

0

0

0

2

6

1

2

0

1

1

2 3 2 1 1 1 1 1 1 13

Tab. 42. Zastoupení kombinací konstrukčních prvků.

110

Hmotnost v%

1

Celkem

12x12

11x11

1

10x10

9x9

7x7

1

Celková hmotnost

Celkem

1

2 1 1 1

8x8

AK1P1 AK1P2 AK1P3 AK1P6 AK1P7 AK1P15 AK1T1 LK1T1 LVK1P1

6x6

5x5

4x4

3x3

2x2

A,L,LV X K,P,T

1x1

a dráţkové konstrukce staveb.

1298

2,3

92 96 290

0,2 0,2 0,5

1776

3,2

Poslední skupinu tvoří tzv. atypické zlomky mazanice. Na sídlišti byly objeveny v počtu 49 ks. Bylo zde nalezeno 10 zlomků závaţí (obj. 510, 530, 543, 552, 593, 850), jeden zlomek byl nakonec interpretován jako cihla (obj. 589) a 8 ks amorfní mazanice obsahovalo organické příměsi ve formě obilek (obj. 593). Další zlomky se vyznačovaly společným znakem, a to jednostranným zaoblením (TAB. 25), v menší míře také oboustranným. Byly nalezeny v počtu 20 ks (obj. 538, 593, 605, 676, 722, 809, 850), z nichţ pouze 2 oboustranně zaoblené zlomky mazanice z obj. 605 (pec) máme důvod pokládat za součást pece. U ostatních zlomků se můţe jednat rovněţ o součást pece, fragmenty pekáčů (ŠABATOVÁ 2007, 97) nebo mohou být ukončením na vnější nebo vnitřní straně konstrukce staveb, jak je vidět např. na obr. 34 (VAŘEKA 2004, obr. 17:3, 9, 12). Poslední zmiňovaná moţnost se týká hlavně zlomků, na kterých se dochovaly otisky po dřevěných konstrukcích (HALLER – GENTIZON - KUNA 2007, 774: obr. 7, typ 6). U ostatních pouze zaoblených zlomků nejsme schopni přesně určit jejich původní výskyt. Mazanice ze

48

objektů,

v sídlištních

z Jiříkovic

pocházela

nejpočetněji

byla

zastoupena

nebo

kruhového

jámách

oválného

tedy

půdorysu (58%), dále se vyskytla zásobních v jámách Obr. 34. Typy otisků konstrukcí.

(21%), v soujámí (10%), ve 2 případech také

v hlinících (4%) a příkopu (4%) a nakonec také v objektu 605, který byl interpretován jako pec (2%). Nejvíc zastoupené mazanice bylo registrováno v objektu 593 (122 ks, 18%) a v objektu 850 (107 ks, 16%). Celkového mnoţství 666 ks však můţeme povaţovat opravdu za pouhý zlomek mazanice, která musela být vyuţita na ploše (zástavbě) odpovídající sídlišti v Jiříkovicích, ještě vezmeme-li v potaz fakt, ţe na cca 1m2 nadzemní stavby byla spotřebována mazanice o hmotnosti cca 100 kg (HALLER - GENTIZON - KUNA 2007, 775).

111

10.2. Osteologický rozbor12 K osteologickému rozboru byl předloţen zvířecí materiál ze 100 objektů, z toho obj. 505 náleţel kultuře moravské malované keramiky (4 ks), obj. 806 byl předběţně datován do podolské fáze KSPP (61 ks), obj. 710 na přelom velatické a podolské fáze KSPP (29 ks), obj. 510 a 517 byly rámcově zařazeny do mladší doby bronzové (13 ks, 7 ks) a obj. 555, 611, 612 a 613 byly rámcově datovány do pravěku (19 ks, 1 ks, 2 ks, 12 ks). Obj. 731 byl datován do novověku (2 ks) a obj. 760 (4 ks) rámcově do neolitu. 10 objektů (102 ks) je prozatím nedatovaných, coţ se na základě nalezeného inventáře, a tím pádem i podle analýzy zvířecích kostí, můţe ještě změnit. Zbývajících 79 objektů (899 ks) náleţí velatické fázi KSPP a tedy tvoří 79% veškerého zkoumaného materiálu. Z analýzy kosterního materiálu (celkem 418 determinovaných kostí) bylo zjištěno nejvíce kostí tura domácího (Bos primigenius f. domestica), ze kterého se dochovaly téměř všechny kosti skeletu. O něco méně bylo dochováno kostí prasete domácího (Sus scrofa f. domestica) a ovce/kozy domácí (Ovis ammon f. aries/Capra aegagrus f. hircus). Dále byl zastoupen kůň domácí (Equus caballus f. caballus), koza domácí (Capra aegagrus f. hircus), pes domácí (Canis lupus f. familiaris) a jeden blíţe neidentifikovatelný savec (kráva/kůň). Na sídlišti se dochovala také divoce ţijící zvířata, a to jelen lesní (Cervus elaphus), srnec obecný (Capreolus capreolus), prase divoké (Sus scrofa) a zajíc polní (Lepus europaneus). V Jiříkovicích se nalezl také jeden pohřeb zvířete, přičemţ z původně identifikované kostry koně (obj. 731) byla při analýze zjištěna kostra telete a prasete. Překvapivým nálezem byla i hlavice lidského femuru v příkopu, datovaného předběţně do velatické fáze KSPP (obj. 530), nicméně pozůstatky izolovaných lidských kostí se nalézají v sídlištních objektech poměrně pravidelně v kombinaci s dalším osteologickým materiálem (ŠABATOVÁ 2007, 103), a proto ani zde se nejspíš nejedná o ţádnou výjimku. Tato analýza v zásadě potvrdila skutečnost, ţe na sídlištích mladší doby bronzové je převaţujícím druhem tur domácí, prase domácí a drobní přeţvýkavci (ovce, koza). Prase domácí prodělalo v průběhu doby bronzové určitý vývoj, přičemţ v mladší době bronzové registrujeme hlavně jeho nárůst, coţ se potvrzuje i v Jiříkovicích (18,4%). Pozůstatky psa a koně se nacházely v podstatně menším mnoţství (ROBLÍČKOVÁ 2003, 496). Kosterní pozůstatky z Jiříkovic doloţily druhy zvířat, které byly chovány jak pro maso, tak pro mléko a vlnu, avšak podle stupně poškození a zachovalosti lze soudit, ţe v tomto 12

Osteologický rozbor z lokality Jiříkovice provedla RNDr. Miriam Nývltová Fišáková, Ph.D. z AÚ v Brně, jejíţ závěrečná zpráva spolu s tabulkami je přiloţena jako textová příloha.

112

případě se jednalo z největší pravděpodobností o kuchyňský a nepotřebný materiál. Podobná skladba zvířecích kostí byla zaznamenána v mladší době bronzové na sídlišti v Lovčičkách (KRATOCHVÍL 1972, 56-57) a Skalce u Velimi (DOČKALOVÁ - ROBLÍČKOVÁ 2000, 303-328). 10.3. Bronzová industrie Celkově

bylo

objeveno

na

sídlišti

v Jiříkovicích

34

bronzových

předmětů

v 12 objektech, 1 nález pochází se sběru. V převáţně většině se jedná o bronzové plechy (5 ks) nebo bronzové slitky neidentifikovatelného původu (11 ks, 17 g). Následný popis bronzových předmětů se bude týkat hlavně artefaktů, které se dochovaly celé nebo případně ve zlomcích, přesto jsme schopni je identifikovat. Jde o nález jehlic (7 zl./4 ks), šídel (3 ks), náramku (1 ks), krouţku (1 ks), korálku (1 ks), cvočku (1 ks), dlátka? (1 ks), šipky (1 ks), srpu (1 ks) a z hrobové jámy 829 pochází bronzová dýka (1 ks). Číslo objektu 605 538 589 530 530 530 530 550 530 528 618 806 724 540 829

Inventární číslo 152/98-251/1 152/98-164/16 152/98-267/1 152/98-346/140 152/98-346/138 152/98-420/15 152/98-412/116 152/98-423/1 152/98-332/34 152/98-137/8 152/98-222/14 152/98-1112/51 152/98-313/2 152/98-151/10 152/98-498/3

Druh předmětu jehlice jehlice jehlice zlomek jehlice náramek korálek krouţek cvoček dlátko? šídlo šídlo šídlo srp šipka dýka

Datace KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze nedatováno KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-podolská fáze? KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KZP

Tab. 43. Zastoupení bronzové industrie v objektech.

10.3.1. Jehlice Jehlice s vodorovně rýhovanou hlavicí Z objektu 605 (inv. č. 152/98-251/1) pocházejí 4 zlomky jehlice s vodorovně rýhovanou hlavicí. Zachovaná hlavice je rýhovaná po celém obvodu a průměr hlavice měří 1,5 cm. Délka trnu jehlice je 12,5 cm, přičemţ celková délka činí 14 cm, o hmotnosti 14 g (TAB. 18:5). Jehlice byla objevena v kruhovém objektu, s plochým dnem a mísovitým profilem, který byl předběţně interpretován jako pec. To by samo o sobě bylo zajímavou skutečností, 113

nicméně jehlice se mohla do objektu dostat druhotně, a proto bylo upuštěno od dalších hypotéz. Tyto jehlice se vyznačují, jak sám název napovídá, vodorovným rýhováním, které můţe být velmi výrazné nebo jemné (ŘÍHOVSKÝ 1979, 130, Taf. 39, typ 853, 854). V našem případě se přikláním spíše k jehlici s jemným rýhováním. Podobný typ jehlice se nalezl v depotu ve Stráţnici, ojedinělý nález zlomku jehlice byl zaznamenán ve Vedrovicích (ŘÍHOVSKÝ 1979, 131). Nejvíce se však této jehlici blíţí nález ze ţárového pohřebiště v Gemeinlebarn v Dolním Rakousku, kde byl objeven zlomek jehlice o délce 12,4 cm a průměrem hlavice 1,75 cm. Tento zlomek byl datován do stupně Velatice I. (SZOMBATHY 1929, 51, Taf. 17:10). Na Slovensku je podobný nález zachycen v Partizánskom, kde se nalezla jehlice tohoto typu o délce 12,5 cm a průměrem hlavice 1,3 cm (NOVOTNÁ 1980, 134, Taf. 40, typ 878; PIVOVAROVÁ-BENKOVSKI 1975, 36, obr. 5:10). Jehlice s kónickou hlavicí „české“ profilace, typ Mostkovice Tato jehlice byla zachycena v hliníku 538 (inv. č. 152/98-164/166) spolu s relativně velkým mnoţstvím keramiky, mazanice, zvířecích kostí a kamenů. Jehlice se dochovala zcela nepoškozená o celkové délce 10,5 cm, průměrem hlavice 1 cm a hmotnosti 8 g (TAB. 18: 6). Jehlice s kónickou hlavicí „české“ profilace se podle druhu členění hlavice řadí k nejrůznějším typům např. typ Senička, Mostkovice, Drhovice-Beckern nebo typ Platěnice. V našem případě se nejvíce jehlici blíţí typ Mostkovice. Hlavice typu Mostkovice se přibliţuje dvojkónickému tvaru, jehoţ střední část je ostře hranatě zataţena, zatímco spodní část je trychtýřovitě zúţena. Horní část bývá většinou stupňovitě odsazena. Jehlice typu Mostkovice bývají většinou nezdobené (ŘÍHOVSKÝ 1979, 153, Taf. 48, typ 1157, 1170, 1196). Tyto jehlice se vyskytují na přelomu střední a mladší doby bronzové a na Moravě jsou charakteristické spíše pro starší stupeň PP (SALAŠ 2005, 109). Analogické příklady bychom nalezli v Ivanovicích na Hané, kde byla objevena jehlice o délce 15,7 cm (SKUTIL 1936, obr. 22, 3). Podobný typ se nalezl i na ţárovém pohřebišti ve Slatinicích, kde byl zachycen zlomek o délce 6,8 cm a v Bedihošti, kde byla registrována celá jehlice s průměrem hlavice cca 1 cm (ŘÍHOVSKÝ 1979, 154). Jehlice s kyjovitou hlavicí a kloboukovitým ukončením Zlomek jehlice se nalezl v objektu 589 (inv. č. 152/98-267/1). Délka zachovaného zlomku byla 3 cm, šířka 0,5 cm, průměr hlavice 0,6 cm a hmotnost 4 g (TAB. 18: 3). Jehlice 114

byla nalezena v sídlištním objektu velatické fáze KSPP, spolu s keramikou, mazanicí, zvířecími kostmi, jedním zlomkem bronzového plechu a ŠI. Jde o jehlici s kyjovitou hlavicí, která je zakončená kloboukovitým nástavcem. Jednotlivé varianty jehlic se pak rozlišují podle obvodu a délky hlavice a také způsobem nasazení hlavice na dřík jehlice. Sledujeme pak, zda je hlavice odsazená nebo plynule přechází z dříku (ŘÍHOVSKÝ 1979, 145, Taf. 46, typ 1079, 1080). Podobný fragment jehlice byl zachycen v Ţelátovicích v okr. Přerov s průměrem hlavice 0,8 cm a délkou 5,8 cm (JAŠKOVÁ 1968, 88-89, obr. 2:14). Z Moravy je pak známý ještě nepublikovaný nález zdobeného zlomku jehlice o délce 3,5 cm uloţený v Muzeu v Olomouci (ŘÍHOVSKÝ 1979, 146). V neposlední řadě byl v Jiříkovicích objeven zlomek trnu jehlice v příkopu 530 (inv. č. 346/140) o délce 2,6 cm, šířce 2 cm a hmotnosti 1 g. Z takto dochovaného fragmentu nebylo moţno blíţe určit, o jaký typ jehlice se jedná. 10.3.2. Náramek V příkopu 530 (inv. č. 152/98-346/138) byl nalezen zlomek bronzového náramku. Náramek je symetrický kruhového průřezu s vnějším průměrem 5,2 cm a hmotnosti 4 g (TAB. 18:7). Dochovaná polovina náramku je hladká a nezdobená. Vzhledem k tomu, ţe se nám nedochovaly konce náramku, nemůţeme náramek dále detailněji určit. Z takto dochovaného fragmentu se můţeme pouze domnívat, ţe mohl patřit mezi nejpouţívanější typ náramku, kterým byl takzvaný tyčinkovitý kruhový náramek. Tento typ je nejvíce zastoupen v depotech kultury luţických popelnicových polí (dále jen KLPP) a převaţuje i v KSPP (SALAŠ 2005, 78). Chronologicky patří k málo citlivým předmětům, přesto na základě keramiky a ostatních nálezů z příkopu bychom ho mohli datovat do velatické fáze KSPP. 10.3.3. Korálek, krouţek a cvoček V příkopu 530 se nalezl i podélný bronzový korálek (inv. č. 152/98-420/15), který byl dlouhý 1,5 cm a měl kruhový průřez o rozměru 0,4 cm (TAB. 18:4). Ve většině případu se jednalo o součást náhrdelníku, přesto bronzové korálky celkově se vyskytují poměrně zřídka (SALAŠ 2005, 104). V příkopu byl také nalezen bronzový krouţek (inv. č. 152/98-412/116) o hmotnosti 2 g a vnějším průměrem 1,2 cm (TAB. 17:3). Krouţky byly za pomocí ještě menších krouţků spojovány do řetízků, které se ovšem zpravidla vůbec nenacházejí. Jediný kompletní řetízek známe z Opavy-Kateřinek (SALAŠ 2005, 103).

115

Téměř nepatrný bronzový cvoček pocházel z palisádového ţlábku 550 (inv. č. 152/98423/1). Průměr hlavice byl 0,5 cm a cvoček váţil 0,5 g (TAB. 17:5). Tento předmět opět nejde blíţe typologicky určit, mohlo se jednat o součást koňského postroje nebo o součást oděvu. Podobné cvočky (nýty?) byly zachyceny na Skalce u Velimi (HRALA 2000, 235, obr. 87-95). 10.3.4. Dlátko a šídla Z objektu 530 (inv. č. 152/98-332/34) pochází i zlomek bronzu, který se na svém konci lopatkovitě rozšiřuje, a proto bychom ho mohli povaţovat za drobné dlátko. Délka činí 2,9 cm, v rozšířené části měří předmět 0,3 cm a váţí 1 g. Drobná dlátka jsou vázána především na depoty starších fázi PP, zatímco v mladší fázi PP se vyskytují velmi zřídka (SALAŠ 2005, 47). Tato skutečnost by odpovídala i případnému datování příkopu do velatické fáze KSPP. Odlišení dlátka od šídla bývá v mnohých případech poněkud obtíţné (FURMÁNEK 1973, 103). Za šídla jsou někdy povaţována tyčinkovitá dlátka a to samé platí v případě opačným, proto není vyloučené, ţe mohly střídavě plnit oboje funkce (SALAŠ 2005, 48). Jedinou moţností by mohlo být rozpoznání pracovní části předmětu (dochovaná kostěná rukojeť, pracovní stopy na šídle apod.). V Jiříkovicích se nalezly 3 ks bronzových šídel (dlátek?). První šídlo (inv. č. 152/98-137/8) o délce 8,5 cm, šířce 0,2 cm a hmotností 4 g bylo objeveno v sídlištní jámě 528 spolu s keramickým materiálem. Druhé bronzové šídlo se nalezlo v objektu 618 (inv. č. 152/98-222/14). Šídlo bylo dlouhé 5,3 cm a na šířku měřilo 0,3 cm a váţilo 6 g. V sídlištní jámě se vyskytovalo společně s keramikou, mazanicí, zvířecími kostmi a ŠI. Tato dvě šídla byla datována do velatické fáze KSPP. Poslední bronzové šídlo pochází z objektu 806 (inv. č. 152/98-1112/51), kde se stejně jako u předchozího šídla vyskytovalo větší mnoţství keramiky, zvířecích kostí, spolu s kamennou industrií (zrnotěrky a ŠI). Na základě keramiky byl objekt předběţně datován do podolské fáze KSPP (TAB. 17: 8, 10, 11). 10.3.5. Srp Z objektu 724 (inv. č. 152/98-313/2) pochází zlomek srpu. Dochovaná délka fragmentu činila 3 cm, šířka 1,6 cm a hmotnost 8 g (TAB. 17:1). Na zlomku se dochovalo pouze jeho hřbetní ţebro, a proto nebylo moţné jeho bliţší typologické určení. 10.3.6. Šipka 116

V objektu 540 (inv. č. 152/98-151/10) se nalezla bronzová šipka, která měla délku 3,5 cm, šířku 1,5 cm, průměr tulejky 0,6 cm a hmotnost 4 g (TAB. 17:4). Jedná se pravděpodobně o dvoukřídlou šipku s tulejkou, která bývá v době popelnicových polí nejvíce zastoupena v hrobových celcích. Tulejky jsou zakončeny buď rovně, nebo jsou obloukovitě zahnuty a na jedné straně jsou opatřeny zpětným háčkem (trnem tulejky) ( ŘÍHOVSKÝ 1996, 111-112, Taf. 23, typ 298). Šipky samy o sobě nevykazují nějaké podstatné vývojové tendence a nejsou tedy chronologicky citlivé (SALAŠ 2005, 72). Analogický příklad máme dochovaný ze sídlištní jámy CXCVIII z Lovčiček o délce 4,8 cm (ŘÍHOVSKÝ 1982c, obr. 4:3) 10.3.7. Dýka Z hrobové jámy č. 829 pochází bronzová (měděná?) dýka trojúhelníkovitého tvaru (inv. č. 152/98-498/3). Dýka měřila 12,7 cm, max. šířka byla 4,5 cm, délka řapu 3 cm a hmotnost 40 g (TAB. 20:1). Vyskytovala se v hrobě spolu s keramikou, který byla zastoupena typickým zvoncovitým pohárem, a šipkou (ŠI). Na základě hrobového inventáře můţeme hrob datovat do eneolitu, přesněji do kultury zvoncovitých pohárů. Dýku můţeme povaţovat za typického představitele této kultury, která byla nalezena např. v Předmostí u Přerova (DVOŘÁK 1993, 218-230). 10.4. Kostěná a parohová industrie Podle osteologického rozboru v Jiříkovicích můţeme soudit, ţe výchozí surovina (zvířecí kosti a parohy) pro zpracování kostěné a parohové industrie (dále jen KPI) byla poměrně početná, a tím pádem i snadno dostupná. Kosti, které většinou slouţily jako odpadový materiál, potom přímo vybízely k tomu, aby byly vyuţity na výrobu nástrojů ke kaţdodennímu pouţití např. šídla apod. (ZEMAN 2001, 107). V tomto případě by doklady KPI pak měly být mnohem častější neţ je tomu např. v Jiříkovicích. Kostěná a parohová industrie se zde dochovala poměrně v malém mnoţství, a proto je můţeme povaţovat spíše za doplňkovou sloţku inventáře. Zachovala se nám kostěná šídla (4 zl./2 ks), náhrdelník sloţený z kostěných korálků (24 ks), korálek (1 ks) a astragaly (2 ks). V případě parohové industrie se jednalo pouze o paroţí (2 ks) a odlomené zlomky z těchto dvou kusů. Technologie zpracování kosti a parohu se věnovalo několik dílčích prací a článků, veskrze se však jednalo o jiné neţ naše sledované období. Vzhledem k tomu, ţe pouţití ani účel KPI se postupem doby mění opravdu minimálně, můţeme zmínit i tyto práce. 117

Technologii zpracování kosti a parohu se věnoval zejména V. Hrubý (1957) a v pozdějších letech hlavně J. Kaván (1980). Souhrnná práce o kostěné a parohové industrii vznikla pod perem R. Švecové (1999) a rozsáhlejší studii o KPI doby římské předloţil T. Zeman (2001). Ve zkratce je nutné také zmínit způsob opracování KPI. Surovina se upravila nejdříve za pomocí štípání, tříštění a osekávání do potřebného polotovaru (paroh se dále měkčil v horké vodě) a následně se pak rozřezala na menší díly a poté upravila do konkrétního tvaru. To se dělo zpravidla pomocí řezání, vrtání, broušení, hlazení aj. (ZEMAN 2001, 107-108). Číslo objektu 556 635 556 556 599 603 603 603

Inventární číslo 152/98-162/3 152/98-285/23 152/98-162/7 152/98-162/2 152/98-201/13 152/98-204/13 152/98-204/14 152/98-204/x

Druh předmětu šídlo šídlo korálky korálek astragaly paroh paroh zlomky paroţí

Datace doba bronzová KSPP-velatická fáze doba bronzová doba bronzová KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze

Tab. 44. Zastoupení kostěné a parohové industrie v objektech.

10.4.1. Šídla Z hrobu č. 556 pochází kostěné šídlo (inv. č. 152/98-162/3), které se dochovalo ve 3 zlomcích. Délka činila 5,2 cm, šířka v maximální části 1,5 cm a hmotnost 6 g (TAB. 17:7). Kostěné šídlo se vyskytovalo v hrobové jámě společně s keramikou, kostěnými korálky (24 ks), kamennou podloţkou a ŠI. Hrobová jáma je díky oběma stráveným skeletům datována rámcově do doby bronzové. Druhé šídlo se nalezlo v objektu 635 (inv. č. 152/98-285/23) společně s keramikou, mazanicí a zvířecími kostmi. Šídlo je dlouhé 7,3 cm, široké 0,3 cm a váţí 2 g, z jedné třetiny šídlo vykazuje stopy po přepálení (TAB. 17:9). Sídlištní jáma je datována do velatické fáze KSPP. 10.4.2. Korálky V hrobové jámě č. 556 byl objevený náhrdelník (inv. č. 152/98-162/7), skládající se z 24 ks kostěných korálků. Průměr korálku se pohybuje od 0,6 do 1 cm, počet korálků však není konečný, poněvadţ mezi celými korálky bylo nalezeno několik dalších velmi fragmentárních kousků. Jak uţ bylo zmíněno výše, náhrdelník se nalezl společně s keramikou a kostěným šídlem, kamennou podloţkou a ŠI. Vzhledem k značně strávené kostře ţeny a dítěte můţeme tento hrob pouze rámcově datovat do doby bronzové. Pod inv. č. 152/98118

162/2 byl zaznamenán ještě jeden nález kostěného korálku, který s největší pravděpodobností můţeme přiřadit ke zmiňovanému náhrdelníku (TAB. 18:1). 10.4.3. Astragaly V objektu 599 se nalezly 2 ks kostěné industrie, které byly interpretovány jako astragaly, neboli hrací kameny (inv. č. 152/98- 201/13). Průměrná délka obou činila cca 5 cm, a průměrná šířka cca 3,2 cm. Dohromady oba dva fragmenty váţily 74 g. Kromě funkce hracích kamenů je někdy astragalům připisovaná také funkce magická. Jsou pokládány za amulety s určitými ochrannými vlastnostmi (ŠVECOVÁ 2001, 158). V sídlištní jámě byly nalezeny spolu s keramikou a zvířecími kostmi. Celkově je objekt datovaný do velatické fáze KSPP. 10.4.4. Paroţí Jediné dochované zlomky parohu pocházejí z objektu 603 (inv. č. 152/98-204/13; 204/14). Spolu s nimi se nalezly další fragmenty paroţí v počtu 16 ks a hmotnosti 34 g (inv. č. 152/98204/x), které patří předchozím dvěma kusům. První dochovaný kus měřil cca 23 cm, a váţil 164 g, druhý paroh měřil cca 28 cm a hmotnost činila 130 g. V sídlištní jámě byly nalezeny spolu s keramikou, mazanicí a zvířecími kostmi. Celkově můţeme datovat tento objekt do velatické fáze KSPP. 10.5. Kamenná industrie13 Kamenná industrie z Jiříkovic pochází celkem z 36 objektů. V těchto objektech bylo nalezeno celkem 92 ks kamenné a štípané industrie. Analýza jednotlivých horninových typů byla provedena na základě Munsellovy barevné škály, magnetická susceptibilita byla měřena pomocí kappametru KT-6. Veškeré zjištěné hodnoty jsou uvedeny v tabulce v textové části příloh. Z celkového počtu zastoupení kamenné industrie objektech v Jiříkovicích patří 27 velatické fázi KSPP (69 ks) a 1 objekt je datován na přelom velaticko-podolské fáze KSPP (5 ks). Následující přehledná tabulka znázorňuje počet jednotlivých druhů kamenné industrie zastoupené v objektech velatické fáze KSPP. Do této tabulky byl zahrnut i objekt z přechodného velaticko-podolského horizontu.

13

Analýzu štípané industrie provedl prof. RNDr. Antonín Přichystal, CSc. a analýzu ostatní kamenné industrie Mgr. Lukáš Krmíček, přehledná tabulka je uvedená v textové příloze.

119

Číslo objektu 527 530 531 534 538 543 551 555 589 593 595 600 615 618 633 635 640 676 710 715 718 722 785 796 805 813 850 Celkem

Druh objektu

Kámen

Podloţka

sídlištní jáma příkop sídlištní jáma zásobní jáma hliník sídlištní jáma hliník ţlab sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma zásobní jáma sídlištní jáma hliník zásobní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma zásobní jáma sídlištní jáma zásobní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma

1 3

1

Zrnotěrka

Drtidlo

Závaţí

1

ŠI 3

BI

Kadlub

1

1 2 6

1 1 1

1 3 1

1 1 1 1 1 2 1 2

1

1 4 1

2 2

2 4 1 1

1

3 1

1 1

4 1 33

17

1

8

2

6

1

1 1

Tab. 45. Zastoupení kamenné industrie v objektech velatické fáze KSPP.

10.5.1. Kameny Nejvíce bylo na lokalitě doloţeno větších či menších zlomků kamenů (33 ks - 48%). Největší podíl kamenů v objektu byl zaznamenán v hliníku 538 (6 ks), kde vzhledem k danému typu sídlištního objektu se nejedná o nic netypického. Převáţně se jednalo o zlomky pískovce, rohovce a slepence. V zásobní jámě 715 byly zjištěny 4 ks kamenů (křemen, křemenec, metagranit), které by mohly odkazovat na hospodářskou činnost prováděnou na sídlišti. V zásobní jámě bylo nalezeno relativně velké mnoţství keramiky, zvířecí kosti a zlomek mazanice. 4 ks kamenů byly zachyceny také v sídlištní jámě 813, kde opět jako v předchozím případě se vyskytovalo velké mnoţství keramiky a zvířecích

120

kostí. V ostatních případech můţeme hovořit o výskytu 1-3 kamenů v objektech, s převaţujícím mnoţstvím pouze jednoho kusu. 10.5.2. Podloţky a zrnotěrka Na sídlišti byly zaznamenány i podloţky (17 ks - 25%) a v jednom případě se objevila zrnotěrka (1 ks - 1,5%). Největší počet podloţek se objevil v hliníku č. 710 (4 ks - 24%). Zrnotěrka, byla objevena v sídlištní jámě 543, kde se vyskytla spolu s keramikou, mazanicí a zvířecími kostmi. Jako jediná nám s určitostí dokládá hospodářské sídlištní aktivity. Zrnotěrky se pouţívaly nejčastěji na drcení obilí a byly zhotovené nejčastěji ze slepence a droby (ŠABATOVÁ 2007, 92). Ani naše zrnotěrka není výjimkou, byla zhotovená ze slepence. 10.5.3. Drtidla Celkem 8 ks (12%) drtidel bylo nalezeno v sídlištních objektech velatické fáze KSPP, z toho 4 ks se objevily v zásobních jámách. Většina drtidel se v objektu nevyskytovala sama, často byly doprovázeny kameny neznámé funkce, v jednom případě dalšími dvěma podloţkami (obj. 676). 10.5.4. ŠI Štípaná industrie byla doloţena 6 ks (9%), přičemţ 3 ks ŠI z objektu 551 nebyly dohledatelné. Veskrze se jednalo o různé druhy rohovce (typ Stránská skála, Olomučany, Krumlovský les III) a v jednom případě o silicit a křemene. Na sídlišti máme doloţený také jeden kus broušené industrie z příkopu 530. Jednalo se o muskovitický prachovec. 14

10.5.5. Kadlub a ztracená forma

Ojedinělým dokladem metalurgie se stal nález zlomku kadlubu (inv. č. 152/98-1140/31; TAB. 16:5) v sídlištní jámě 850, která byla na základě keramiky a ostatních nálezů datovaná do velatické fáze KSPP. Zachovalá část kadlubu má rozměry 8,2 x 7,5 cm, výška formy je 2,7 cm a podle analýzy je zhotoven ze slídnatého pískovce. Kadlub jako takový slouţil k odlévání předmětů, v tomto případě mohl slouţit k odlévání sekerky nebo dlátka. Původně byl dvoudílný, coţ dokládá hluboký čep v jeho horní části, který slouţil k zajištění obou polovin 14

Za makroskopické a chemické analýzy děkuji Mgr. Ing. Lubomíru Prokešovi (PřF MU) a za zprostředkování těchto analýz a podrobnou zprávu o kadlubu a ztracené formě děkuji Bc. Zdence Kosarové

121

kadlubu proti posunutí při odlévání. Na formě je zachována spodní část odlévaného předmětu s mírně rozšiřujícím se tělem a ostřím širokým 2,5 cm. Pouţití formy při odlévání bronzu dokládá zčernání negativu předmětu. Stopy po spoutání obou polovin za pomocí drátku nejsou patrné. Na odlomené části je náznak výzdoby v podobě vhloubeného půlkruhu. Podobná výzdoba se nalezla na negativu formy patrně k odlévání rukojeti na Hradisku u Křepic (KOSAROVÁ 2009, 81). Nedaleko výše zmiňovaného objektu 850 byly nalezeny také zlomky ztracené formy (inv. č. 152/98-241/16). Zlomky formy pocházely z objektu 593 a byly objeveny spolu s velkým mnoţstvím keramiky, mazanice a v menším mnoţství také se zvířecími kostmi, kameny a uhlíky. Zlomky ztracené formy jsou zhotovené z velmi jemné plavené hlíny a slouţily s největší pravděpodobností k odlévání několika řad tyčinek s kruhovým průřezem. Patrně patřily původně jedné formě. Stále však zůstává otázkou, zda byly pouţívány k odlévání kovu, relativně přijatelnější variantou se jeví jejich pouţití k výrobě voskových modelů. Forma z vnitřní strany nenese stopy po vystavení vysokým teplotám. Vrstvičky hlíny mezi jednotlivými negativy jsou příliš jemné na to, aby vydrţely vysokou teplotu při odlévání kovu. Analogickým příkladem můţou být zlomky forem z Juszkowa, kde však byly jednotlivé tyčinky odlévány v jedné řadě, oproti jiříkovické formě, kde se jeví řady dvě. Ojedinělý nález zlomku ztracené formy na území Moravy pochází z Cezav u Blučiny. Odtud pocházel zlomek hliněné formy, který se nacházel v hloubce 0,6 m v blízkosti mazanicových ker. Zlomek byl z jemné, slabě vypálené hlíny s příměsí organického materiálu. Na zlomku byly patrné dva paralelní negativy tyčinkovitých náramků trojúhelníkovitého průřezu s plankonvexním profilem. Forma byla pouze mírně prohnutá, a proto musely být náramky dotvářeny dodatečně, neboť byly odlévané pouze do jemného oblouku (KOSAROVÁ 2006, 44; TAB XVII - 1). 10.5.6. Struska Struska pocházela celkem z 5 objektů (obj. 604, 622, 628, 710 a 807). Ve všech objektech se zachovalo pouze nepatrné mnoţství strusky (tab. XX). Ve 3 případech se struska nalezla v blíţe neurčených sídlištních jámách velatické fáze KSPP. V jednom případě se jednalo o hliník z přelomu velaticko-podolské fáze a v neposlední řadě šlo o jednu zásobní jámu, kterou nebylo moţné blíţe datovat.

122

Číslo objektu 604 622 628 710 807

Inventární číslo 152/98-253/10 152/98-217/18 152/98-214/6 152/98-333/85 152/98-467/3

Typ objektu sídlištní jáma sídlištní jáma sídlištní jáma hliník zásobní jáma

Datace KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická fáze KSPP-velatická/podolská fáze nedatováno

Počet kusů 2 2 1 2 4

Hmotnost (g) 172 216 20 40 250

Tab. 46. Zastoupení strusky v objektech.

10.6. Jantarový korálek Specifickým nálezem byl objev jantarového korálku v objektu 538 o průměru 2,5 cm a hmotnosti 2 g (inv. č. 152/98-164/167). Korálek se nalezl v hliníku datovaném podle velkého mnoţství nálezů (keramika, mazanice, zvířecí kosti, zlomek jehlice, kameny, uhlíky) do velatické fáze KSPP. V rané době bronzové převládal dovoz jantaru zejména přes západní Středomoří, na počátku pozdní doby bronzové uţ měla hlavní úlohu jantarová stezka, která vedla přes území Moravy (povodí Odry a Moravy) směrem k východním Alpám (BOUZEK 2007, 25). Tímto způsobem se k nám mohl dostat jiţ zmiňovaný jantarový korálek. Obecně se jantarové korálky vyskytují mnohem častěji neţ bronzové (SALAŠ 2005, 104). Jantarové korálky jsou zachyceny hlavně v Cezavách u Blučiny (ŘÍHOVSKÝ 1982b, 84), kde se kromě samostatných korálků našel i celý jantarový náhrdelník (MRÁZEK 1996, 68).

123

11. Formalizované řešení – struktury v nálezových celcích „Upozorňuji, že tyto vztahy jsou komplikované a jejich správné pochopení vyžaduje určité myšlenkové úsilí“ (NEUSTUPNÝ 1998, 78) V poslední kapitole se za pomoci faktorové analýzy15 pokusíme zjistit určité vzájemné vztahy (struktury) mezi nálezovými celky. Budeme se snaţit najít objekty, které by na základě svých vlastností mohly tvořit určité skupiny, tedy budeme se snaţit najít zákonitosti, pravidelnosti a nenáhodnosti (NEUSTUPNÝ 1997, 238; 2007, 138-139). První faktorovou analýzu podstoupí souhrnně objekty velatické fáze KSPP (137 objektů), druhá faktorová analýza se bude věnovat zjišťování struktur ve standardním keramickém souboru (31 objektů). Neţ přistoupíme k samotné analýze, bylo by vhodné ve zkratce zmínit podstatu vlastní faktorové analýzy. Faktorová analýza, jako jedna z prvních matematicko-statistických metod vektorové syntézy, byla vyvinuta pro potřeby psychologie jiţ ve 30. letech 20. stol. Od té doby pronikla do mnohých dalších vědních oborů, včetně archeologie. Pro zjištění výsledků faktorové analýzy se vyuţívá hlavně metody hlavních komponent, tzv. PCA (Principal Component

Analysis), která

společně

např.

s korespondenční

analýzou

a diskriminační analýzou patří do skupiny multivariačních analýz, jejichţ cílem by mělo být usnadnění interpretace rozsáhlých datových souborů (MACHÁČEK 2001, 29; NEUSTUPNÝ 2007, 140). Podstatou faktorové analýzy je deskriptivní matice, která se skládá z řádků (= objekty) a sloupců ( = vlastnosti, deskriptory). K tomu, aby sestavení deskriptivní matice bylo úspěšné, nesmí matice obsahovat chybějící záznamy (prázdná pole) a naopak musí obsahovat veskrze reálná čísla (např. výskyt = 1; absence = 0). To je důleţité zejména pro následující výpočty, které by při pouţití jiných dat nebyly smysluplné (NEUSTUPNÝ 1997, 239). Výslednou deskriptivní matici z Jiříkovic tvořilo 137 objektů (řádky) a 12 deskriptorů (sloupce). Z původních 139 objektů velatické fáze KSPP byly odstraněny 2 objekty (obj. 530, 720), neboť jejich metrické údaje byly nedostačující. Celkově by měla matice obsahovat

15

E. Neustupný poukázal na nepřesné označování této metody. Doporučuje pro ni zvolit pojmenování vektorová syntéza, neboť se snaţíme struktury získat, objevit a prozkoumat, nikoliv analyzovat (NEUSTUPNÝ 2007, 137). Tato „vektorová syntéza“ bude v práci popisována v souladu s běţným pouţíváním v archeologických kruzích jako faktorová analýza.

124

pětkrát větší počet objektů neţ deskriptorů, aby výsledné struktury byly stabilní (MACHÁČEK 2005, 119). Deskriptory byly definovány v převáţné většině přítomností (1) či nepřítomností (0) daného jevu a byly charakterizovány těmito vlastnostmi: jednoduchý půdorys – ano/ne – zastoupení jednoduchého (= pravidelného) půdorysu zakulacený půdorys – ano/ne – zastoupení kruhového nebo oválného půdorysu ploché dno – ano/ne – zastoupení objektů s plochým (= rovným) dnem vakovitý profil – ano/ne – zastoupení objektů s vakovitým profilem délka_m – hodnota délky v metrech hloubka_m – hodnota hloubka v metrech keramika_g - zastoupení keramiky v objektech v gramech mazanice_g – zastoupení mazanice v objektech v gramech bronzová_industrie_ks – zastoupení bronzové industrie v počtech kusů KPI_ks – zastoupení kostěné a parohové industrie v objektech v počtech kusů kamenná_industrie_ks – zastoupení kamenné industrie v objektech v počtech kusů struska_g - zastoupení strusky v objektech Dále jsme naimportovali potřebná data do programu Statistica 8.0 a za pomoci programu jsme přistoupili k samotné faktorové analýze. V následujícím kroku bylo nutné vypočítat korelační koeficienty (korelační matice), které vyjadřují míru závislosti mezi jednotlivými deskriptory. Tyto koeficienty nabývají hodnot od - 1 do + 1 a vyjadřují tak maximální korelovanost (+ 1) či nekorelovanost (-1) deskriptorů. Koeficienty, které se pohybují kolem 0, jsou pro nás v daném okamţiku statisticky nevýznamné (NEUSTUPNÝ 1997, 240; HROMÁDKOVÁ 2009, 27). Museli jsme tedy zvolit takový počet deskriptorů (proměnných), které vykazovaly dostatečný rozptyl. Dále bylo nutné zvolit počet faktorů. Vhodný počet faktorů závisí relativně na výběru kaţdého z nás, zpravidla se však řídíme podle několika kritérií. Vybíráme takové faktory, které obsahují vlastní čísla větší neţ 1. Případně

sledujeme

pokles

hodnoty

vlastních

čísel

od

největšího

k nejmenšímu

a zaznamenáváme výraznější „skok“ v hodnotách dvou následných vlastních čísel (NEUSTUPNÝ 2007, 142). K výběru správných faktorů nám pomáhá také sutinový graf (Graf 19.), který znázorňuje pokles vlastních čísel.

125

Faktor 1 2 3

vl.číslo 2,578068 1,713340 1,203911

% celk. rozptylu 21,48390 14,27784 10,03259

kumulativní vl. číslo % 2,578068 4,291408 5,495320

kumulativní % 21,48390 35,76174 45,79433

Tab. 47. Vlastní čísla a celkový rozptyl faktorů.

Graf 19. Graf vlastních čísel.

Takto vyčleněné tři faktory jsme dále rotovali metodou Varimax Normalizovaný. Výsledkem byla matice faktorových zátěţí. Deskriptory Jednoduchý půdorys Zakulacený půdorys Délka_m Hloubka_m Ploché dno Vakovitý profil Keramika_g

Faktorové zátěţe (Varimax Normalizovaný) Extrakce: Hlavní komponenty (Označené zátěţe jsou > , 500000 Faktor 1 Faktor 2 Faktor 3 -0,042720 0,222781 -0,762663

-0,783589 0,681456

0,158892 0,206376

-0,072365 0,230084

0,283900

0,687521

-0,019941

-0,547981

-0,137859

0,008524

-0,250724 0,067300

0,298779

-0,637599

0,739721 0,587540

0,065233

Mazanice_g Bronzová industrie_ks KPI_ks Kamenná industrie_ks Struska_g

0,064376

Výkl.roz Prp.celk

2,152998 0,179417

0,052559 0,049091 0,156666 0,103997

0,269989 -0,132137

0,604040

-0,009624

0,001725 0,247226 -0,436191

2,081449 0,173454

1,260872 0,105073

0,669320

Tab. 48. Faktorové zátěţe (faktorové koeficienty). 126

-0,354340

Zátěţe, které nabývají hodnot větších neţ 0,5, jsou zvýrazněny v tabulce tučně. Faktory 1 a 3 nabývají bipolárních hodnot. Z prvního faktoru je zřejmé, ţe největších hodnot dosahují koeficienty u jednoduchého (pravidelného) půdorysu, půdorysu zakulaceného a plochého (rovného) dna. Vzhledem k tomu, ţe tento faktor je bipolární, v opozici na kladné straně faktoru leţí délka objektu. Z tohoto faktoru můţeme soudit, ţe charakterizoval nejspíše typické sídlištní objekty, které většinou měly pravidelný půdorys, kruhového nebo oválného půdorysu, rovné dno, a které byly většinou malých rozměrů. Mohlo se jednat především o kůlové jamky. Druhý faktor charakterizovaly kladné hodnoty koeficientů u hloubky objektu, keramiky, mazanice a kamenné industrie. Tento faktor potvrzoval skutečnost, ţe čím jsou objekty hlubší, tím obsahují více materiálu. Mohlo se jednat o rozsáhlá soujámí, případně hliníky. Třetí faktor je opět bipolární. Na záporné straně stojí objekty s vakovitým profilem, které jsou kromě hruškovitého profilu, typické pro zásobní jámy. Naopak na kladné straně zaznamenáváme výskyt bronzové industrie. V konečném důsledku by tato charakteristika mohla znamenat, ţe v zásobních jámách se nevyskytuje většinou bronzová industrie. Jestliţe máme faktorové zátěţe, které nám vyjadřují typičnost jednotlivých deskriptorů, pak faktorová skóre nám vyjadřují typičnost jednotlivých objektů (KRIŠTUF 2005, 80; HROMÁDKOVÁ 2009, 29). Hodnoty faktorových skóre byly zaneseny pro lepší přehlednost do bodových grafů, které vyjadřují vzájemné vztahy mezi faktory 1, 2 a 3.

Graf 20. Znázornění faktoru 1 ku faktoru 2. 127

Z grafu 20. vidíme, ţe se z relativně homogenního souboru vydělují určité skupinky objektů, které by měly být charakteristické pro dané faktory. Nejvýrazněji vyčnívají objekty 850, 593 a 538. Tyto objekty jsou typickým představitelem faktoru 2. Sídlištní jámy 850 a 593 jsou celkově nejvýznamnější objekty na sídlišti z hlediska obsaţeného materiálu. Bylo zde nalezeno velké mnoţství keramiky, mazanice, zvířecích kostí, v obou případech se objevily doklady metalurgie (kadlub a ztracená forma). Objekt 538 zastupoval hliník, který jiţ svými rozměry, způsobem vzniku jeho výplně odzrcadloval také faktor 2. Dalšími dvěma výraznými skupinami byly v prvním případě objekty 589 a 813, a početnější druhá skupina zastupovala objekty 551, 544, 689, 710 a 722. Veskrze se jednalo o rozsáhlá soujámí nebo hliníky, které převyšovaly ostatní objekty nejenom svými rozměry, ale i počtem dochované keramiky a mazanice. Objekty 589 a 813 se vyznačují jednoduchým nepravidelným půdorysem a nepravidelným profilem. Naopak druhá skupina objektů sloţitým půdorysem, rovněţ nepravidelného profilu.

Graf 21. Znázornění faktoru 1 ku faktoru 3.

Shluk klasických sídlištních objektů představuje opět faktor 1. V odlehlých částech se vyčlenilo několik skupin. Nejpočetnější skupinu tvořily objekty 528, 540, 605, 618. Jedná se převáţně o objekty kruhového nebo oválného půdorysu s mísovitým profilem, které rovněţ 128

příslušejí faktoru 1. Objekty 604 a 622 náleţejí faktoru 3 (viz níţe). K nim se přidává ještě objekt č. 850, neboť neobsahoval bronzovou industrii. Odlehlé hodnoty vykazují také objekty 538 a 589, které jsou typické svým nepravidelným půdorysem s nepravidelným profilem a stojí v opozici k faktoru 1.

Graf 22. Znázornění faktoru 2 ku faktoru 3.

Na grafu 22. můţeme pozorovat stejně jako na grafu 20. skupinu objektů, které představují faktor 2. Jedná se o objekty 850, 593 a 538 (popis výše). Další skupinou jsou objekty 604 a 622.

Objekt 622 představuje typickou zásobní jámu vakovitého profilu

a můţeme jí povaţovat za reprezentanta faktoru 3. Objekt 604, sídlištní jáma kruhového půdorysu s mísovitým dnem, obsahoval stejně jako objekt 622 mnoţství mazanice.

129

Druhá faktorová analýza bude zaměřena na standardní keramický soubor a jeho případné vzájemné vztahy mezi jednotlivými kategoriemi. Do faktorové analýzy vstupuje 31 objektů a celkově 23 deskriptorů. Soupis deskriptorů: počet zlomků – celkový počet zlomků v objektu průměrná hmotnost zlomku – průměrná hmotnost zlomku v gramech procentuální podíl keramické třídy – zastoupení (%) JZK, HRK, ZRK, CIK procentuální zastoupení úprav povrchu – zastoupení (%) šesti kategorií úprav povrchu (LESK, JEM, HLAD, PRST, VOŠT, DRSNÝ) procentuální zastoupení výzdoby okraje, zahloubené a plastické výzdoby – zastoupení (%) sjednocených kategorií výzdoby (vyzd_Z, vyzd_P, vyzd_O) procentuální zastoupení typů okrajů – zastoupení (%) sjednocených typů okrajů (HA, HB, HC, HD, HE, HF, HG, HI) Po vybrání dvou faktorů jsme je opět rotovali metodou Varimax Normalizovaný a získali jsme matici faktorových zátěţí.

Graf 23. Sutinový graf vlastních čísel.

130

Deskriptory Celkový počet zlomků Pr. hmotnost zlomku HRK% JZK % ZRK % CIK% LESK% JEM% HLAD% PRST% VOŠT% DRSNÝ% vyzd_Z% vyzd_P% vyzd_O% HA% HB% HC% HD% HE% HF% HG% HI% Výkl.roz Prp.celk

Faktorové zátěţe: Varimax normalizovaný Extrakce: Hlavní komponenty (Obsaţené zátěţe jsou > , 500000 Faktor 1 Faktor 2 -0,024994 0,161797 -0,450216 -0,737651 -0,212737 -0,909193 0,373584 0,726661 -0,232794 0,626415 -0,062740 0,455808 -0,143250 0,776935 0,061129 0,381347 0,231222 0,397819 0,064127 -0,201349 0,177398 0,212592 -0,205443 -0,826497

0,661650

0,531888

-0,104065 -0,265177 0,335662 0,195533 0,283112 0,217244 0,089193 0,045590 0,278196 0,305163 4,652992 0,202304

-0,205718 0,110659

-0,644816 0,472700

-0,642974 -0,034516 0,300905

0,555949 -0,036447 0,220579 2,968714 0,129075

Tab. 49. Faktorové zátěţe.

Do výsledných výpočtů nebyly zařazeny rýhované, ţlábkované a jiné povrchy. V případě prvních dvou povrchů se jednalo o zkreslující výpovědní hodnotu, neboť jejich detailní popis obsahovala kategorie zahloubená výzdoba. V případě jiného povrchu jsme nebyli dostatečně schopni určit samotný povrch střepu, a tím pádem se pro nás stal statisticky nevýznamný. Kategorie tvarů hrdel/okrajů byla sjednocena podle samotného hrdla (tab. 10) do několika skupin. První faktor je bipolární. Kladná strana faktoru je charakterizována zejména jemnozrnnou a zrnitou keramikou. Vysokých hodnot dosahují korelační koeficienty u leštěné keramiky a zahloubené výzdoby. Z toho můţeme usuzovat, ţe nejčastěji se vyskytovala keramika jemnozrnná/zrnitá, leštěná, která vykazovala stopy po zahloubené výzdobě. Částečně jsme toto pravidlo ověřili jiţ na samotné kvantifikaci keramiky. Záporná strana faktoru poukazuje na hrubozrnnou keramiku v souvislosti s drsnou úpravou povrchu. Vysoká hodnota je zaznamenána také u průměrné hmotnosti zlomku. Z toho nám vyplývá, ţe první faktor poukazoval také na výskyt keramiky hrubozrnné, která se objevovala nejvíce 131

v kombinaci s drsnou úpravou povrchu. Podle korelačního koeficientu zaznamenává také tato keramika průměrně nejvyšší hodnoty hmotnosti. Tento faktor je typický pro sídlištní keramiku jako takovou. Hrubozrnná keramika většinou prstovaného nebo drsného povrchu (hrncovité nádoby, zásobnice), spolu s jemnozrnnou, leštěnou případně jemně hlazenou keramikou (šálky, hrnky) byly nejtypičtějším zástupcem keramiky v Jiříkovicích. Druhý faktor byl opět bipolární. Na kladné straně faktoru se vyskytly nejvyšší koeficienty u kategorie hrdla HF (hrdlo ven vyhnuté) a zahloubené výzdoby, které by mohly odpovídat výskytu např. jemnozrnných leštěných šálků. Na záporné straně faktoru byla registrována kategorie hrdel HA (hrdlo kónické) a HC (hrdlo kalichovité). Výskyt hrdla kategorie HA nejvíce zastupovaly amforovité nádoby, naopak hrdlo kalichovité poukazovalo na výskyt rozličných misek. V tomto ohledu bychom mohli uvaţovat nad jejich společným výskytem v objektech. Celkově jsme si faktorovou analýzou keramiky ověřili informace, které jsme předpokládali jiţ ze samotné kvantifikace. Nejčastější výskyt zaznamenává jemnozrnná leštěná keramika, spolu s hrubozrnnou prstovanou, popř. s drsnou úpravou povrchu.

132

12. Závěr Jiříkovice v trati „Díly“ byly objeveny Miroslavem Bálkem jiţ v roce 1988, kdy při leteckém snímkování zachytil první náznak moţného osídlení. Po předběţných záchranných výzkumech, které se konaly hlavně v místě bývalého zájezdního hostince Rohlenka (ŠTROF – BÁLEK 1993; VITULA 1994), byl v roce 1998 zahájen záchranný archeologický výzkum v trati „Díly“ pod vedením A. Matějíčkové a M. Bálka z Ústavu archeologické památkové péče. V trati „Díly“ započal rozsáhlý výzkum, který v konečném důsledku přinesl bezmála 365 sídlištních objektů veskrze velatické fáze KSPP. V roce 2008, téměř po 10 letech od svého objevu, mi bylo umoţněno zpracovat sídliště v Jiříkovicích jako své téma na diplomovou práci. Na počátku stálo rozhodnutí, zda zpracovat takto rozsáhlý výzkum celkově, nebo zda se věnovat pouze určité části. Primárním cílem se nakonec však stalo souhrnné zpracování sídlištních objektů a sídlištního materiálu jako celku s tím, ţe aspoň v základní části budeme schopní udělat si představu o jednotlivých nálezech a strukturách, které byly na sídlišti zachyceny. Z tohoto důvodu je většina témat a problémů zmíněná pouze okrajově, tedy do takové míry, aby tvořily základ pro případné budoucí interpretace a podrobná vyhodnocení. Jiříkovice v trati „Díly“ (dále jen Jiříkovice) se řadí, jako jediný systematický výzkum v Lovčičkách (okr. Vyškov), k sídlištím velatické fáze KSPP mladší doby bronzové. Uţ tato skutečnost, ţe sídliště velatické fáze KSPP nejsou dosud vesměs prozkoumaná, dělá z Jiříkovic unikátní naleziště. Celkem bylo objeveno 347 objektů (9 objektů bylo zničeno při výzkumu), z nichţ nejvýznamnějšími objekty se jeví nadzemní kůlové stavby, rozsáhlý příkop a klešťovitá brána. V případě nadzemních kůlových staveb bylo zachyceno celkem pět struktur, které se veskrze nepodařilo přesněji datovat. Tři struktury (Struktura II, IV, V) byly předběţně zařazeny do období neolitu, coţ vcelku i vzhledem k malému mnoţství keramického materiálu, můţeme potvrdit. Kultura s moravskou malovanou keramikou se koncentrovala tedy do severovýchodní části sídliště, kde byly zachyceny i tyto struktury. V této části sídliště byly registrovány i rozsáhlé hliníky datované rovněţ do MMK, a proto máme důvod předpokládat na tomto místě neolitické osídlení. Severozápadní část vzhledem k početným nálezům velatické fáze KSPP můţeme povaţovat za osídlení lidu mladší doby bronzové. V této části bylo zachyceno mnoţství sídlištních objektů (zásobní jámy, výrobní objekty, hliníky), včetně dvou nadzemních struktur (I, III). Ani v tomto případě se kvůli absenci keramického a jiného materiálu nepodařilo 133

struktury přesněji zadatovat. Struktura III. vykazuje příslušnost k typickému domu doby bronzové, nicméně s výskytem dvou ţlabů v blízkosti bychom ji mohly povaţovat i za starší stavbu. Určitou specifickou situaci vytváří struktura I, která se nacházela v superpozici s klešťovitou bránou. Klešťovité brány se vyskytovaly převáţně na hradiscích a především na oppidech doby laténské. Nález klešťovité brány na níţinném rovinném sídlišti je značně ojedinělý. Jedinou další zmínkou v KSPP zůstává nález klešťovité brány na Slovensku, kde se autoři domnívají, ţe z důvodu nedostatku vhodných poloh pro výstavbu hradisek, začal lid KSPP opevňovat i níţinná sídliště (FURMÁNEK - VLADÁR 1983, 5). To by se mohlo týkat i situace v Jiříkovicích, přesto kvůli absenci sídlištního materiálu nemůţeme opět s jistotou určit bliţší chronologii ani případný význam klešťovité brány na rovinném sídlišti. V severozápadní části byl nalezen také mohutný příkop, který se táhne po celé ploše velatické osídlení, původně datovaný do novověku. Svými rozměry a způsobem zakončení představuje další jeden z vzácných sídlištních nálezů. Jak uţ bylo řečeno původně mylně datovaný do novověku, byl posléze na základě keramického materiálu přiřazen velatické fázi KSPP. Vzhledem prozatím k naprosté jedinečnosti na území Moravy je celkově těţko říci, k čemu mohl takový příkop slouţit. Nejpočetnější komponentou na sídlišti byl keramický materiál. Z celkového počtu 10.986 zlomků keramiky o celkové váze 251.676 kg byl kvantifikaci podroben prvotně základní soubor keramiky (9.591 zl., 228.855 kg), který zastupoval keramický materiál obsaţený v objektech velatické fáze KSPP. Následně byl podle vhodných kritérií (100 zlomků v objektu nebo 1000 g) vybrán standardní soubor keramiky (4.674 zl., 127.746 kg), který měl představovat typický soubor keramiky v Jiříkovicích. Tento soubor byl také posléze podroben faktorové analýze, kde jsme zjišťovali případné pravidelnosti či zákonitosti dané keramiky (NEUSTUPNÝ 2007, 138-139). Z celkových analýz bylo patrné, ţe největší zastoupení měla hrubozrnná keramika (1913 zl., 75.766 kg), následovaná keramikou jemnozrnnou (1783 zl., 25.918 kg). V souvislosti s úpravou povrchu byla zaznamenána nejpočetněji jemnozrnná leštěná keramika (1120 zl.) a hrubozrnná prstovaná keramika (601 zl.). Z keramických tvarů jsou zastoupeny všechny běţné tvary nádob velatické fáze KSPP. V Jiříkovicích se objevily amforovité nádoby, dvojkónické nádoby, různé druhy misek, šálky, hrnky, hrncovité nádoby a zásobnice. Pro chronologické zařazení je důleţitý zejména výskyt šálků s typickými velatickými uchy, vytaţenými vysoko nad okraj, které s jistotou můţeme datovat do stupně Velatice (HA1). Při přezkoumání hliníku 710 a sídlištní jámy 806 se můţeme domnívat, ţe sídliště kontinuálně pokračovalo i do podolské fáze, tedy pozdní doby 134

bronzové (HA2/HB1). Na přechodný horizont BC/BD poukazuje zejména bronzová industrie, a to jehlice s kónickou hlavicí „české profilace“ (typ Mostkovice), které se hojně vyskytují právě v tomto období. Na Moravě je jejich výskyt spíše směřován uţ do starší fáze PP, přesto by mohly být určitým indikátorem přechodného mohylovo-velatického stupně. Ostatní bronzová industrie je většinou chronologicky neprůkazná nebo nijak chronologii nezpřesňuje. Celková detailnější typologie keramiky na zpracování ještě čeká, ale i přesto můţeme jiţ říci, ţe podobný výskyt tvarů keramiky je běţný pro celé klasické období velatické fáze KSPP (stupně BD-HA). Na pár příkladech jsme poukázaly i na kontinuálnost vývoje jiţ od středodunajské mohylové kultury do podolské fáze, a proto můţeme předpokládat, ţe sídliště bylo osídleno po celou dobu trvání velatické fáze KSPP. Jiříkovice představují další z málo početné pramenné základny, jakým jsou velatická sídliště KSPP. Celkovým zpracováním lokality jsme získali cenná a potřebná data pro další srovnání s ostatními lokalitami a přispěli tak jedinečnými nálezy do obecného povědomí, coţ bylo také primární úkolem této práce. Další interpretace a moţná jiná východiska budou tak jiţ otázkou budoucích let.

135

13. Literatura a prameny BÁLEK, M. - MATĚJÍČKOVÁ, A. 1998: Jiříkovice 1998 (Nálezová zpráva 152/98, ÚAPP Brno). BÁLEK, M. - MATĚJÍČKOVÁ, A. 1999: Jiříkovice (okr. Brno-venkov), PV 40 (1997-1998), 235-236. BALCÁRKOVÁ, A. 2009: Raně středověké osídlení na lokalitě Olomouc – Slavonín – „Horní Lán“, rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. BENKOVSKÁ - PIVOVAROVÁ, Z. 1975: Výskum pohrebiska luţickej kultúry v Partizánskom roku 1958, SlA XXIII-1, 35-52. BERANOVÁ, M. 1965: K otázce pouţívání obilních jam v pravěku, AR XVII, 544-548. BOUZEK, J. 2002: Přechod od doby popelnicových polí do halštatu: od štítarského stupně knovízské kultury do kultury bylanské v Čechách, a od kultury podolské do kultury horákovské na Moravě. In: Sborník Drahomíru Kouteckému, Most, 37-45. BOUZEK, J. 2004: Velký dům v Lovčičkách a počátky řecké chrámové architektury, Pravěk NŘ 14, 163-178. BOUZEK, J. 2007: Jaký byl doopravdy obchod v pravěku? In: Baron, J. - Lasak, I. Long Distance Trade in the Bronze Age and Early Iron Age, Studia Archeologiczna XL, Wroclaw. BOUZEK, J. – KOUTECKÝ, D. 1964: Knovízské zásobní jámy, AR XVI, 28-43. ČIŢMÁŘ, M. - DVOŘÁK, P. - GEISLER, M. - HORÁLKOVÁ, P. 1990: Archeologický průzkum melioračních rýh v prostoru mezi Šlapanicemi a Holubicemi (okr. Brno-venkov, Vyškov), PV 1987, 92-93. ČIŢMÁŘOVÁ, J. 2004: Encyklopedie Keltů na Moravě a ve Slezsku, Praha. DANIELISOVÁ, A. 2003: K problematice urbanismu pozdního laténu – dvorec na oppidu Staré Hradisko, rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. DEHN, W. 1961: Zangentore an spätkeltischen Oppida, PA LII/2, 390-396. DEMEK, J. a kol. 1965: Geomorfologie českých zemí, Praha. DEMEK, J. a kol. 2006: Zeměpisný lexikon ČR. Hory a níţiny, Brno. DEMEK, J. - NOVÁK, V. 1992: Neţivá příroda. Vlastivěda moravská, Brno.

136

DOČKALOVÁ, M. – ROBLÍČKOVÁ, M. 2000: Anthropological and archaeozoological analysis, In: Hrala, J. - Šumberová, R. - Vávra, M. 2000: Velim. A Bronze Age fortified site in Bohemia, 303-328, Praha. DOHNAL, V. 1988: Opevněná sídliště z doby popelnicových polí na Moravě, In: Studie Muzea Kroměříţska’88, Kroměříţ. FOJTÍK, P. - GOLEC, M. 2007: Počátek platěnické kultury na základě nálezů z Prostějovska. In: Doba popelnicových polí a doba halštatská, Příspěvky z IX. konference Bučovice 3.-6. 10. 2006, Brno, 75-90. DVOŘÁK, P. 1993: Lid se zvoncovitými poháry. In: Podborský, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy, Brno, 218-230. FURMÁNEK, V. 1973: Bronzová industrie středodunajské mohylové kultury na Moravě, SlA 21, 25-145. FURMÁNEK, V. 1990: Radzovce. Osada l'udu popolnicových polí, Bratislava. FURMÁNEK, V. - VLADÁR, J. 1983: Opevnené osady doby bronzovej na Slovensku, AR XXXV, 3-13. GÁNOVSKÝ,

J.

2009:

Sídliště

kultury

středodunajských

popelnicových

polí

v Brně-Komíně, rkp. nepubl. bakalářské práce, ÚAM Brno. GOLEC, M. 1998: Velatická keramika na Moravě, rkp. nepubl. seminární práce, ÚAM Brno. GREGEROVÁ, M. - HLOŢEK, M. - ŠABATOVÁ, K. 2006: Klasifikace keramiky a mikropetrografické rozbory, Acta archeologica Opaviensia 2, 55-64. HALLER, M. - GENTIZON, A. - KUNA, M. 2007: Mazanice z pozdní doby bronzové z Roztok, AR LIX, 765-778. HARDING, A. F. 2000: European societies in the Bronze Age, Cambridge. HLADKÝ, J. 1982: Středodunajská popelnicová pole na Moravě, Díl I., rkp. nepubl. diplomové práce, FF UK, Praha. HORST, F. 1985: Zedau. Eine jungbronze- und eisenzeitliche Siedlung in Altmark, Berlin. HRALA, J. 1973: Knovízská kultura ve středních Čechách. Archeologické studijní materiály 11, Praha. HRALA, J. 2000: Metal artefacts and artefacts of other materials. In: Hrala, J. – Šumberová, R. – Vávra, M. 2000: Velim. A Bronze Age fortified site in Bohemia, 207-262, Praha. HROMÁDKOVÁ, V. 2006: Část sídliště z doby bronzové z Moravského Krumlova, rkp. nepubl. bakalářské práce, ÚAM Brno.

137

HROMÁDKOVÁ, V. 2009: Kvantitativní charakteristiky šperku a moţnosti vyuţití faktorové analýzy při vyhodnocení pohřebištního

materiálu z Prušánek,

rkp. nepubl. seminární práce, ÚAM Brno. CHVOJKA, O. 2006: Jiţní Čechy v mladší a pozdní době bronzové, rkp. nepubl. dizertační práce, ÚAM Brno. CHVOJKA, O. 2007: Ţlabovité objekty na sídlištích mladší a pozdní doby bronzové v jiţních Čechách. In: Doba popelnicových polí a doba halštatská. Bučovice 3.-6.10. 2006, Brno. JANČÍKOVÁ, P. 2006: Část velatického sídliště v Drysicích, rkp. nepubl. bakalářské práce, ÚAM, Brno. JAŠKOVÁ, M. 1968: Neznámé a málo známé bronzové depoty z Přerovska, SPFFBU E 13, 81-97. JELÍNEK, J. 1988: Lidské oběti, antropofagie a studium rituálů bronzové a ţelezné doby. Současný stav. In: Antropofagie a pohřební ritus doby bronzové, Brno, 1-16. JIRÁŇ, L. (ed.) et al. 2008: Doba bronzová. Archeologie pravěkých Čech 5, Praha. JUCHELKA, J. 2004: Sídliště luţické kultury ve Velkých Hošticích (okr. Opava). In: Popelnicová pole a doba halštatská, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách, Supplementum 1, České Budějovice, 251-264. KAVÁN, J. 1980: Technologie zpracování parohové a kostěné suroviny, AR XXXII, 280-305. KAZDOVÁ, E. 1998: Poznámky k intruzím keramiky v neolitických sídlištních objektech. In: Otázky neolitu a eneolitu našich zemí, Turnov-Hradec Králové, 60-70. KOHOUTEK, J. 1992: Nová pravěká výšinná sídliště na východní Moravě, Pravěk NŘ 2, 261-273. KOLBINGER, D. 2004: Dávnověké osídlení Hostýnských vrchů IV, Archeologie Moravy a Slezska 2004, 38-85. KOSAROVÁ, Z. 2006: Odlévací formy mladší doby bronzové z jiţní Moravy, rkp. nepubl. bakalářské práce, ÚAM Brno. KOSAROVÁ, Z. 2009: Odlévací formy mladší doby bronzové ze středního Podunají, rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. KRACÍK, P. 2003: Sídliště slezskoplatěnické kultury v Obědovicích, rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. KRATOCHVÍL, Z. 1972: Kostní materiál domácích a divoce ţijících zvířat z Lovčiček (okr. Vyškov), PV 1971, 56-57. 138

KRIŠTUF, P. 2005: Dţbány českého eneolitu. In: Neustupný, E., John, J.: Příspěvky k archeologii 2, 69-127. Plzeň KRUŤOVÁ, M. 2002: Kulturní vrstva a stopy nenalezené minulosti. In: Neustupný, E., Archeologie nenalezeného, Plzeň, 108-118. KRUŤOVÁ,

M.

2003:

Transformační

procesy

a

problém

intruzí

v archeologii.

In: Šmejda, L. - Vařeka, P., Sedmdesát neustupných let, Plzeň, 99 -120. KUNA, M. 2002: Intruze jako doklad „nenalezených“ fází pravěkého osídlení. In: Neustupný, E., Archeologie nenalezeného, Plzeň, 119-132. KUPČÍKOVÁ, K. 1995: Domy doby bronzové na Moravě, rkp. nepubl. seminární práce, ÚAM Brno. KUPČÍKOVÁ, K. 1998: Sídliště lidu popelnicových polí v kraji pod Pálavou I. II, rkp. nepubl. diplomové práce ÚAM Brno. KVĚTINA, P. 2002: Příspěvek k otázce formativních procesů archeologického materiálu. In: Pavlů, I. (ed.), Bylany Varia 2, Praha, 21-38. LUDIKOVSKÝ, K. 1958: Laténský kostrový hrob z Jiříkovic u Brna, PV 1957, 108. LUDIKOVSKÝ, K. 1959: Laténský kostrový hrob v Jiříkovicích u Brna, PV 1956, 77. LUDIKOVSKÝ, K. 1960: Výzkum na laténském sídlišti v Jiříkovicích u Brna, PV 1959, 67-70. LUDIKOVSKÝ, K. 1960: Slovanské pohřebiště v Jiříkovicích u Brna, PV 1959, 104-105. MACHÁČEK, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Metody, analýzy a syntézy, modely, Brno. MACHÁČEK, J. 2005: Pohansko u Břeclavi. Raně středověké centrum jako socioekonomický systém: význam, smysl a funkce, rkp. nepubl. habilitační práce, ÚAM Brno.

MATĚJÍČKOVÁ, A. 1995: Dům doby bronzové a halštatské v Evropě, rkp. nepubl. seminární práce, ÚAM Brno. MEDUNOVÁ, A. 1960: Drobný nález z Jiříkovic, PV 1959, 143. METLIČKA, M. 2004: Ţlabovité objekty na sídlištích mladší a pozdní doby bronzové v západních Čechách. In: Popelnicová pole a doba halštatská, Archeologické výzkumy v jiţních Čechách, Supplementum 1, České Budějovice, 321-329. MRÁZEK, I. 1996: Drahé kameny v pravěku Moravy a Slezska, Brno. NEUHÄUSLOVÁ, Z. a kol. 1998: Mapa potencionální přirozené vegetace České republiky, Praha. NEUSTUPNÝ, E. 1986: Nástin archeologické metody. Archeologické rozhledy 38, 525-549. NEUSTUPNÝ, E. 1996: Poznámky k pravěké sídlištní keramice, AR XLVIII, 490-509. 139

NEUSTUPNÝ, E. 1997: Syntéza struktur formalizovanými metodami (vektorová syntéza), In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii, Brno, 237-258. NEUSTUPNÝ, E. 2007: Metoda archeologie, Plzeň. NOVOTNÁ, M. 1980: Die Nadeln in der Slowakei, Prähistorische Bronzefunde XIII, 6, München. PARMA, D. 2001: Předkeltské osídlení Hostýna, rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. PARMA, D. 2006a: Výšinné lokality mladšího pravěku na jihovýchodní Moravě-současný stav poznání, Pravěk NŘ 17, 263-300. PARMA, D. 2006b: Šlapanice (okr. Brno-venkov), Přehledy výzkumů 47, 148-149. PARMA, D. 2007a: Sídlištní pohřby z Ivanovic na Hané. In: Popelnicová pole a doba halštatská, Příspěvky z VIII. Konference, České Budějovice, 429-440. PARMA, D. 2007b: Jiříkovice (okr. Brno-venkov), PV 48, 377, 390, 475. PAULÍK, J. 1962: Príspevok k problematike stredného Slovenska v mladšej dobe bronzovej, SbČSSA 2, 113-139. PAULÍK, J. 1972: Velatická kultúra na Slovensku, ZČSA 14/1-2, Praha. PAULÍK, J. 1976: Keltské hradisko Pohanská v Plaveckom Podhradí, Bratislava. PIFFL, A. 1949: Barevné omítky z Jiříkovic u Brna, AR I, 161-163. PEŠKA, J. 1985: Záchranný výzkum velatického sídliště v Boleradicích (okr. Břeclav), PV 1983, 31. PLEINEROVÁ, I. - HRALA, J. 1988: Březno. Osada lidu knovízské kultury v severozápadních Čechách, Ústí n. Labem. PODBORSKÝ, V. 1970: Mähren in der Spätbronzezeit und an der Schwelle der Eisenzeit, Brno. ROBLÍČKOVÁ, M. 2003: Domesticated animal husbandry in the Bronze Age on the basis of osteological remains, AR LV, 458-499. RULF, J. 1997: Intruze keramiky. Příspěvek ke kritice pramenů, AR XLIX, 439-461. ŘÍHOVSKÝ, J. 1963: K poznání starší fáze kultury středodunajských popelnicových polí velatické kultury, Sborník ČSSA 3, 61-115. ŘÍHOVSKÝ, J. 1965: Popelnicové pohřebiště v Klentnici, FAP 8, Praha. ŘÍHOVSKÝ, J. 1966: K poznání sídlištních forem v kultuře středodunajských popelnicových polí, Časopis Moravského muzea, Vědy společenské 51, 61-98. ŘÍHOVSKÝ, J. 1969: Zur Kenntnis der Haustypen in der Mitteldonaländischen Urnenfelderkultur.

In:

Beiträge

zur

Lausitzer

Kultur,

Arbeits-

Forschungsberichte zur sächsischen Bodendenkmalplfege 7, Berlin, 229-252. 140

und

ŘÍHOVSKÝ, J. 1972: Dosavadní výsledky výzkumu velatického sídliště v Lovčičkách na Slavkovsku, AR 24, 173-188; 236-238. ŘÍHOVSKÝ, J. 1979: Die Nadeln in Mähren und im Ostalpengebiet, Prähistorische Bronzefunde XIII/5, München. ŘÍHOVSKÝ, J. 1982a: Hospodářský a společenský ţivot velatické osady v Lovčičkách, PA 73/1, 5-56. ŘÍHOVSKÝ, J. 1982b: Základy středodunajských popelnicových polí na Moravě, Studie AÚ ČSAV v Brně 10/1, Praha. ŘÍHOVSKÝ,

J.

1982c:

Lovčičky.

Jungbronzezeitliche

Siedlung

in

Mähren,

AVA-Materialien 15, München. ŘÍHOVSKÝ, J. 1986: Nález velatických domů v Brně-Medlánkách, AR 38, 62-65; 118. ŘÍHOVSKÝ, J. 1996: Die Lanzen-, Speer- und Pfeilspitzen in Mähren, Prähistorische Bronzefunde V/2, Stuttgart. SÁDLO, J. - POKORNÝ, P. - HÁJEK, P. - DRESLEROVÁ, D. - CÍLEK, V. 2008: Krajina a revoluce, Praha. SALAČ, V. 1998: Standartní soubor laténské sídlištní keramiky, AR L, 43-76. SALAŠ, M. 1987: Záchranný archeologický výzkum na sídlišti z doby bronzové v Brně-Slatině, ČMM LXXII, 53-73. SALAŠ, M. 1993: Kultura středodunajských popelnicových polí. In: Podborský, V. a kol., Pravěké dějiny Moravy, Brno, 286-301. SALAŠ, M. 1994: Osídlení Brněnské kotliny v době popelnicových polí. Příspěvek ke studiu sídelní struktury, Pravěk NŘ 4, 165-203. SALAŠ, M. 2005: Bronzové depoty střední aţ pozdní doby bronzové na Moravě a ve Slezsku I, II, Brno. SKLENÁŘ, K. 1998: Archeologický slovník 3. Keramika a sklo, Praha. SKUTIL, J. 1936: Pravěká sídliště, pohřebiště a nálezy na Vyškovsku. Otisk z výroční První kontribučenské spořitelny ve Vyškově za rok 1936, 11-46, Vyškov. SOTÁKOVÁ, M. 2007: Břeclav – Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výskumu r. 2003 a 2004., rkp. nepubl. diplomové práce, ÚAM Brno. STUDENÍKOVÁ, E. - PAULÍK, J. 1983: Osada z doby bronzovej v Pobedime, Bratislava. STUCHLÍK, S. 1992: Die Věteřov-Gruppe und die Entstehung der Hügelgräberkultur in Mähren, Prähistorische Zeitschrift 67/1, 15-42.

141

STUCHLÍK, S. 1993: Středodunajská mohylová kultura. In: Podborský, V. (ed.): Pravěké dějiny Moravy, Brno, 272-286. SZOMBATHY, J. 1929: Prähistorische Flachgräber bei Gemeinlebarn in Niederösterreich, RGF Band 3, Berlin, Leipzig. ŠABATOVÁ, K. 2007: Sídelní areál střední a mladší doby bronzové v Přáslavicích, rkp. nepubl. dizertační práce, ÚAM Brno. ŠABATOVÁ, K. – VITULA, P. 2002: Přáslavice. Díly pod dědinou, Kousky a kukličky II. Pohřebiště a sídliště z doby bronzové (katalog), Archaeologiae regionalis fontes 4, Olomouc. ŠALDOVÁ, V. 1965: Západní Čechy v pozdní době bronzové – Pohřebiště Nynice I, PA 56, 1-96. ŠTROF, A. 1993a: Kultura luţických popelnicových polí. In: Podborský, V. (ed.), Pravěké dějiny Moravy, Brno, 301-332. ŠTROF, A. 1993b: Tvarožná „Rohlenka“ 1993 (Nálezová zpráva 3/93, ÚAPP Brno). ŠTROF, A. - BÁLEK, M. 1997: Tvaroţná (okr. Brno-venkov), PV 1993-1994, 147. ŠVECOVÁ,

R.

1999:

Kostená

a

parohová

industria

z

predvelkomoravských

a velkomoravských sídlisk na Pohansku u Břeclavi, rkp.

nepubl. diplomové

práce, ÚAM Brno. ŠVECOVÁ, R. 2001: Nálezy astragalov na Pohansku pri Breclavi, SPFFBU M6, 149-165. TIHELKA, K. 1961: Význačný hrob velatické kultury na Cezavách u Blučiny, PA LII/1, 201-208. THÉR, R. 2009: Technologie výpalu keramiky a její vztah k organizaci a specializaci ve výrobě keramiky v kontextu kultur popelnicových polí, rkp. nepubl. dizertační práce, PřF MU, Brno. TOMÁŠEK, M. 2007: Půdy České republiky, Praha. VAŘEKA, P. 1991: Příspěvek k problematice vypovídacích moţností konstrukčních reliktů středověkého vesnického domu, AR 43, 585-592. VAŘEKA, P. 1995: Nálezy mazanic v archeologických strukturách - deskriptivní systém a databáze Mazanice, Archeologické fórum 4, 59 - 64. VAŘEKA, P. a ed. 2003a: Struktura sídlištního areálu z mladší doby bronzové. Výzkum sídliště knovízské kultury v Praze-Hostivaři. Závěrečná zpráva grantového projektu GAČR 404/01/1407 (viz http://www.kar.zcu.cz/vyzkum/Hostivar2/) VAŘEKA, P. 2003b: Archeologie pravěkých jam. Typologie zahloubených objektů na sídlišti knovízské kultury v Praze-Hostivaři. In: Šmejda, L. - Vařeka, P. (ed.), 142

Sedmdesát neustupných let, Plzeň, 219-256. VAŘEKA, P. 2004: Archeologie středověkého domu I. Proměny vesnického obydlí v Evropě v průběhu staletí. 6.-15. století, Plzeň. VAŘEKA, P. 2005: Mazanice. In: Kuna - Profantová a kol. 2005: Počátky raného středověku v Čechách. Archeologický výzkum sídlištní aglomerace kultury praţského typu v Roztokách, Praha, 250-258. VELIAČIK, L. 1970: Nové sídliskové nálezy velatickej kultúry z Abrahámu, SlA 18/2, 421-424. VELIAČIK, L. 1983: Die Lausitzer Kultur in der Slowakei, Nitra. VENCL, S. 1968: K otázce interpretace pravěkých staveb, AR XX, 490-510. VENCL, S. 1991: Fragments of clay daub as a source of information on prehistoric architecture, PA 82, 406-411. VENCL, S. 2001: Souvislosti chápání pojmu „nálezový celek“ v české archeologii, AR LIII, 592-614. VITULA, P. 1994: Jiříkovice „Rohlenka“ 1994 (Nálezová zpráva 45/94, ÚAPP Brno). VITULA, P. 1999: Jiříkovice (okr. Brno-venkov), PV 39 (1995-1996), 422-423. VOKOLEK, V. 2003: Gräberfelder der Lausitzer Kultur in Ostböhmen I.,II. – Pohřebiště luţické kultury ve východních Čechách I.,II., FAP 27, Pragae. WILCZEK, J. 2008: Laténské sídliště v Blansku -„v Dílech“, rkp. nepubl. studie (v tisku). WILLVONSEDER, K. 1937: Die mittlere Bronzezeit in Österreich 1,2. Bücher zur Ur- und Frühgeschichte 3.,4, Wien - Leipzig. ZEMAN, T. 2001: Germánská kostěná a parohová industrie doby římské ve středoevropském barbariku, SPFFBU M 6, 107-147.

143

14. Seznam zkratek AR

Archeologické rozhledy, Praha

AÚB

Archeologický ústav, Brno

ČMM(B)

Časopis Moravského Muzea, Brno

ČNM

Časopis Národního muzea, Praha

FAM

Fontes archaeologiae Moravicae, Brno

FAP

Fontes archaeologici Pragenses, Praha

KLPP

Kultura luţických popelnicových polí

KPI

Kostěná a parohová industrie

KSPP

Kultura středodunajských popelnicových polí

KZP

Kultura zvoncovitých pohárů

LnK

Kultura s lineární keramikou

MMK

Kultura s moravskou malovanou keramikou

PA

Památky archeologické, Praha

PP

Kultura popelnicových polí

PV

Přehled výzkumů Archeologického ústavu ČSAV v Brně, Brno

PřF

Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity, Brno

RGF

Römisch-Germanische Forschungen

SlA

Slovenská archeología, Bratislava

SMK

Středodunajská mohylová kultura

SPFFBU

Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno

ŠI

Štípaná industrie

ÚAM Brno

Ústav archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity

ÚAPP Brno Ústav archeologické památkové péče Brno ZČSA

Zprávy čs. společnosti archeologické při Čs. akademii věd

144