Shrnutí skupinových diskusí

Shrnutí skupinových diskusí Kateřina Vojtíšková [email protected]

oddělení Studia sociální struktury Sociologický ústav AV ČR, v.v.i. Jilská 1, Praha 1, 110 00 http://www.soc.cas.cz

1

OBSAH Adéla ............................................................................................. 4 Adriana .......................................................................................... 4 Agáta a dcera Darina ..................................................................... 6 Albína ............................................................................................ 7 Alice a syn Daniel........................................................................... 8 Alžběta a dcera Dagmar ............................................................... 10 Amálie ......................................................................................... 11 Andrea ......................................................................................... 11 Aneta ........................................................................................... 12 Anežka......................................................................................... 14 Barbora........................................................................................ 14 Beáta a syn Dominik .................................................................... 15 Běla a syn Dušan ......................................................................... 17 Berta a syn Dalibor ...................................................................... 18 Blanka a dcera Danuše................................................................. 21 Bohdana ...................................................................................... 23 Bohuslava a dcera Denisa ............................................................ 24 Božena a syn Dalimil.................................................................... 26 Brigita.......................................................................................... 27 Dana ............................................................................................ 29 Eva............................................................................................... 30 Gita .............................................................................................. 31 Hana ............................................................................................ 33 Jana ............................................................................................. 34 Jarka............................................................................................ 35 Jarmila......................................................................................... 36 Jindřiška ...................................................................................... 38 Jiřina ........................................................................................... 39 Jitka............................................................................................. 39 Johana ......................................................................................... 40 Julie ............................................................................................. 41 Kamila ......................................................................................... 43 Karina .......................................................................................... 44 Karolína ....................................................................................... 46 Kateřina ....................................................................................... 47 Klára ............................................................................................ 49 Klaudie ........................................................................................ 50 Kristýna ....................................................................................... 51 Květa ........................................................................................... 52 Lada............................................................................................. 53 Laura ........................................................................................... 55 Lenka ........................................................................................... 58 Liběna .......................................................................................... 59 Libuše .......................................................................................... 60 Linda............................................................................................ 61

2

Lucie ............................................................................................ 63 Lýdie ............................................................................................ 65 Mahulena ..................................................................................... 67 Marcela ........................................................................................ 68 Mariana........................................................................................ 69 Marika.......................................................................................... 69 Markéta ....................................................................................... 71 Martina ........................................................................................ 72 Matylda ........................................................................................ 73 Michaela ...................................................................................... 74 Milada .......................................................................................... 75 Milena .......................................................................................... 76 Miriam ......................................................................................... 77 Monika ......................................................................................... 78 Petr.............................................................................................. 79 Sabina.......................................................................................... 80 Sandra ......................................................................................... 82 Sára ............................................................................................. 83 Saskie .......................................................................................... 84 Simona......................................................................................... 86 Soňa ............................................................................................ 87 Stela ............................................................................................ 89 Svatava........................................................................................ 90 Světlana....................................................................................... 91 Václava ........................................................................................ 93 Valérie ......................................................................................... 93 Vanda .......................................................................................... 94 Vendula ....................................................................................... 96 Věra ............................................................................................. 97 Veronika ...................................................................................... 98 Vilma ......................................................................................... 100 Viola .......................................................................................... 101 Vladěna...................................................................................... 102 Vlasta ........................................................................................ 103 Zora ........................................................................................... 104 Odkazy na použité obrázky ........................................................ 105

3

Adéla Praha, 43 let, vzdělání střední bez maturity, řadová úřednice. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec vyučený. Měsíční příjem domácnosti 14.000 Kč (1 dospělý-1 dítě), 101200 knih. Neúplná rodina s příbuznými, syn (15) hraje fotbal, ZŠ. Adéla je vyučená kadeřnice, která dělá řadovou úřednici. Bydlí se svým jediným synem na Žižkově. Syn, se kterým „fest“ cloumá puberta, je hyperaktivní dítě a nyní dost vulgární (za což dostane doma i facku), nechce číst a čtenářský deník si prý stejně jako ostatní děti stahuje na internetu. Hraje hry na Playstationu a již několik měsíců má známost. Syn se také dívá na televizi, je velký fanoušek seriálu Simpsonovi, který pravidelně sleduje nebo seriál Ztracení (Lost). Nemá žádnou organizovanou volnočasovou aktivitu, pouze hraje fotbal. Záměrně nemají internet, pořídili pouze starý počítač kvůli škole. Jako trest nyní nejlépe funguje výhrůžka zákazu chodit na rande. Dříve fungoval zákaz Playstationu nebo mobilu. Adéla vždy hledá to, co je aktuální zájem a podle něj volí trest. „oni jsou strašně chytrý. Takže oni, vlastně jsou pořád krok před náma.“ Se synem si povídají hlavně večer v posteli. Nemá od něj cenu vyzvídat, matka ho raději nechá, aby se jí sám vypovídal. Syn se chystá nejspíše na hotelovou školu. „Tak, on si vlastně prozkoumal, takový to, odpor a jako to, co k tomu bude muset udělat, a že by to jako prošlo. Protože jazyky, to ho docela baví a ty známky, to musí ještě rychle trošičku máknout. Ale jako jo. Styk s cizincema by ho bavil.“ Poté, co moderátorka dala rodičům pokyn, aby na papír napsali, co by hlavně chtěly svým dětem vštípit svou výchovou, jaké hodnoty jsou pro ně nejdůležitější, Adéla poznamenala: „Já bych třeba něco chtěla, ale v týdle době by s tím neuspěl.“ Spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, pocit odpovědnosti, pracovitost, nesobeckost, samostatnost

Adriana Praha, 41 let, vyučená s maturitou, řadová úřednice, partner - vyučený s maturitou, podnikatel se třemi a více zaměstnanci. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední bez maturity. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 201-500 knih v domácnosti, 4

Úplná rodina, 2 dcery (14 a 8 let). Kroužky: tenisová škola, dramatický kroužek, individuální AJ. Adriana byla snad nejsdílnější účastnicí celé diskuse, občas dokonce musela být moderátorkou usměrněna, aby byla stručnější. Pracuje na pozici asistentky, se svou rodinou bydlí na Praze 10. Má mnoho zálib: cestování, výstavy, kolektivní sporty či turistika. Adriana má dvě dcery, starší 14letou a mladší 8letou. Myslí si, že dcery se podobají jí v jejich věku „já bych taky řekla, že jablko nepadá daleko od stromu. Já jsem byla taky pěkně papulatá a oni mi to vracej, pěkně … všichni stárneme a nikdo tomu neunikne a pokud si pořídíme děti, tak budou takoví, protože my to máme v genech, my jsme jim to předali.“ Někdy se nachytá, že dělá to, co sama neměla ráda u svých rodičů a čemu se chtěla ve výchově vyhnout, „občas mi to bohužel taky ujede“. Adriana musela v dětství hodně pomáhat, protože její rodina měla hospodářství, a tak ani neměla tolik času na čtení jako její děti. Obecně jsou děti dnes podle ní pohodlné, využívají služeb rodičů, kteří je berou za ručičky, i když děti samy to ani nechtějí. Dcery mají své povinnosti: vysávat, dávat nádobí do myčky, nakoupit, vynést koš, zastlat si postel a uklidit vyžehlené prádlo. Když sama něco dělá, zapojí do toho dcery, aby věděly, co úsilí domácnost stojí. Starší dcera si buď čte (je velká čtenářka) nebo sportuje. Je pohybově nadaná, ale spíše než tenis má ráda tancování (zvládne prý vše od breaku až flamenco), zajímá ji dramatické umění. Mladší dcera má talent na tenis, který velmi podporuje její otec (sám také tenis hraje): „on už by ji nejradši támhle viděl, jako pomalu Lendlovou, to je prostě ochoten udělat si veškerej čas, to kdyby měla bejt blbá ve škole, tak hlavně, že bude držet správně raketu a tohlenc“. Adriana zase dohlíží, aby dcery ve škole prospívaly a také je vede ke kultuře (zpívání, tanec). Do trávení volného času dětí je podle Adriany třeba se míchat, nenechávat to na nich samotných, a to i v době jejich puberty. Demokracie je jinak až příliš, je třeba děti směrovat. Nicméně neznamená to, že děti musí slepě poslouchat, spíše musí umět rodičům naslouchat. Podle Adriany by děti měly trávit víc času venku, aby se vybouřily, otužovaly se a také spolu více komunikovaly. Komunikace po internetu jí nepřipadá dostatečná, psaní nestačí. Dlouhou dobu mluvila o komunikaci mezi ní a dcerami. Přiznala se, že ví o deníčku, který si dcera vede „a já ho občas potřebuju projet a nevím, jak to mám udělat, aby mě neviděla.“ Protože sama Adriana má velmi ráda kulturu, bere s sebou na výstavy i své dcery. Vyprávěla o poslední společné návštěvě Rudolfína a Umělecko-průmyslového muzea: „Taky se to líbilo,

5

protože to bylo jinak postavený a viděly, co se může udělat i z plastů. Takže já jsem si na to udělala nějakej svůj pohled a pak jsem s nima o tom mohla popovídat a hnedka, že to prý jdeme zkoušet. Říkám, že tak takovej teda umělec nejsem.“ Dcera půjde na všeobecné gymnázium, „ať se hledá“. Až na vysoké škole se rozhodne, jakému oboru se bude v životě věnovat. Vysoká škola je podle Adriany dnes už nutnost. Na víceleté gymnázium dceru nechtěla dávat kvůli (dnes již neplatícímu) znění Školského zákona, podle kterého by musela podstupovat nejen přijímací, ale ještě navíc postupové zkoušky. Dcera se schází po škole na individuálních hodinách konverzace angličtiny s rodilým mluvčím a dochází do taneční skupiny, na které se Adrianě nelíbí vysoké kurzovné. Z rodiny by si dítě podle Adriany mělo odnést zdravé sebevědomí. Samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, pracovitost a odhodlání a vytrvalost

Agáta a dcera Darina Praha, 34 let, vyučená, dělnice vyučená v oboru práce, otec dítěte - střední bez maturity. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí-1 dítě), 101-200 knih v domácnosti. Neúplná rodina s příbuzným.1 dcera, ZŠ, kroužky: informatika, počítače. Agáta pracuje v tiskárně cenin. Kromě dcery s nimi bydlí i babička-Agáty matka. Dcera je podle Agáty až příliš citlivá a soucitná. Ukazuje to na příkladu kamarádství se spolužačkou, která pochází ze „zvláštní“ rodiny, chodí do školy zavšivená, špinavá, chodí za školu a je třídním otloukánkem. Darina se jí neposmívá, ale naopak se jí snaží pomoci, sedí vedle ní v lavici apod. Podle Agáty je to špatně, protože pak si spolužáci dělají srandu i z ní samotné a ona nechce, aby tyto pocity zažívala. „Samozřejmě nechci, aby moje dítě bylo stržený, i když samozřejmě je mi tý [spolužačky] líto, ale prostě nevím, jak tohle mám řešit.“ Dceru přeložila Agáta z jedné základní školy do druhé, protože se jí nelíbila forma komunikace ze strany paní učitelky, která upozorňovala před celou třídou na chyby, a tím jí zesměšňovala až tak, že dcera nechtěla chodit do školy. Agáta neuspěla s osobní diskusí s učitelkou, a proto dceru umístila jinam.

6

Jejími kamarády jsou punkeři, kteří chodí ocvočkovaný. Matka se bojí, aby se nechytla špatné party, snaží se jí odmalička vysvětlovat, že například kouření je špatná věc. Dcera prý odmítá cigarety od svých kamarádů v partě a Agáta jí v tom věří. Dcera není studijní typ, nemá příliš dobré známky, nebaví jí fyzika. Také vůbec nečte a má velké problémy se písemně vyjadřovat. Čtenářský deník nebo slohové práce jí nakonec píše sama Agáta, kterou to rozčiluje, ale neví jak dceři jinak pomoci. Agáta by chtěla, aby se její dcera měla lépe než ona sama: „Já jsem se moc nějak, jako dobře neměla.“ Naopak dceru baví počítače. Podle Agáty na internetu stráví hodně času, stahuje nějaké hry, přeposílá si je do mobilu, ani moc dobře nerozumí, co všechno tam dělá, ale vidí, že se tam „orientuje a informuje perfektně. Proto si myslí, že by mohla na nějakou střední školu, která se jimi zabývá. Darina ale v diskusi s dětmi spíše předpokládala, že půjde na odborné učiliště na kadeřnici. Pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost, samostatnost, odhodlání a vytrvalost

Albína Praha, 34 let, vzdělání střední bez maturity, řadová úřednice+OSVČ s 1-2 zaměstnanci, partner - střední odborné s maturitou, vedoucí, řídící pracovník + OSVČ s 1-2 zaměstnanci. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 50.000 Kč (2 dospělí1dítě), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná bez příbuzných s druhem. 1 syn, ZŠ, nemá žádné mimoškolní organizované aktivity, rád sportuje a baví ho vše okolo PC. Albína je se svou rodinou v Praze teprve několik let. Přistěhovali se z Moravy. Pracuje na zákaznickém oddělení jednoho ústavu a přivydělává si vedením cvičení pro ženy. Syn je podle ní méně zodpovědný než byla ona v jeho věku. Chtěla by, aby její syn vystudoval vysokou školu, ale jeho učení příliš nezajímá. Albíně se příliš nelíbí jeho dlouhé vysedávání u počítače: „je to prostě taková úchylka, že je tam pořád.“ Komunikace po internetu jí nevadí, spíš vadí pitvoření češtiny, používání zkratek atd. Syn ale hraje hry, což dost vadí. Děti by měly chodit víc ven. Volný čas ale také tráví sportem. Je velmi talentovaný na různé druhy sportů, ale odmítá kamkoli organizovaně docházet, „já už ho nenutím, protože on opravdu nikam chodit nechce, do žádného kroužku.“ Ne, ne. Já nevím jestli znáte to Diabollo, tak to mu perfektně jde ... dělá na tom ty různý

7

blbiny a takhle, jinak florbal, fotbal, vlastně všechno, musím říct. Podle Albíny se její syn možná bojí nového kolektivu. Kdyby jeho kamarádi chodili do nějakého kroužku nebo se tomu víc věnovali, tak by určitě do toho šel víc. Jeho kamarádi, ale moc nesportují a spíše je baví jen flákání v parku. Syn pak spíš nutí své rodiče, aby s ním šli na brusle nebo tak. Nebo si sám vezme skateboard nebo kolo a jezdí si v parku sám. Ve škole na Moravě bylo komunikativnější prostředí, vztah mezi učitelem a žákem nebylo takové diktátorství. V pražské škole se rozkazuje, což na syna neplatí. Oba rodiče i syn jsou spíše technicky zaměření. Rodiče ho k technice směřovali, nemají pocit, že by byl humanitně orientovaný. Důležité je, aby ho budoucí práce také uživila. Syn chce jít na školu se svým kamarádem. Zajímá ho hlavně aby škola nebyla daleko od bydliště, a tak nemusel nikam dojíždět. Vybrali Střední průmyslovou školu elektrotechnickou. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, slušnost, pracovitost, nesobeckost

Alice a syn Daniel Praha, 45 let, vzdělání střední bez maturity, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner – vyučený, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec vysokoškolské. Příjem domácnosti 40.000 (2 dospělí-2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina – 2 synové (17 a 14 let), ZŠ, hraje fotbal. Alice pracuje v hotelu jako hotelová hospodyně. Má dva syny, z nichž mladší je v 9. ročníku a starší chodí na Waldorfské lyceum. Mezi své zájmy řadí hlavně sportování – lyže, brusle nebo tenis. Alice pochází z Prahy a se svou rodinou bydlí na Praze 5. Mladší syn hraje pod vedením učitelky ze školy na kytaru. Jde mu to tak dobře, že jí údajně již skoro předčil. Chodí, stejně jako dříve jeho starší bratr, na Waldorfskou základní školu, kde neexistuje biflování, k dětem mají individuální přístup a učitelé s rodiči udržují blízké vztahy. Osmiletá gymnázia Alici nevyhovují, protože podle ní podporují biflování, které ona odsuzuje. Navíc si myslí, že se do patnácti let u dítěte může vyvinout specifický zájem, který pak je dobré sledovat, a nikoli zůstávat na všeobecném gymnáziu. V případě problému ve škole vždy dojde k řádnému přešetření a snaze dobrat se příčiny. Ve škole by podle Alice měli vzbudit hlavně touhu po vzdělávání. V diskusi Daniel o školu a vzdělávání přílišnou touhu ovšem nejevil. Moderátorka: „No, Danieli, co ti jde ve škole?” - Daniel: „No tak, já nevím, co

8

mi jde.” - Moderátorka: „Nebo, co tě baví? Ono ti to vůbec nemusí jít, ale může tě to bavit.” Daniel: „Tak asi, jenom tělák.” Matka se bojí flákání a blbnutí s kamarády jako je sprayerství, protože to jsou aktivity, které představují lákavé dobrodružství, pocit zakázaného. Kamarádi syna se matce příliš nelíbí, protože jeden z nich již kouří (ačkoli mu ještě není ani 15 let), druhý je velmi vyhraněný, hraje hokej. Společně ve trojici dokáží vymyslet různé věci (příklad s obchodním centrem, kde položili dekoraci-dýni na eskalátory a pozorovali reakce okolí). Na počítači hraje přes internet hru Hattrick. Myslí si, že je třeba si s dětmi povídat o tom, jak tráví volný čas a jak by ho měly trávit, aby se samy naučily čas využívat. Tresty musí být podle Alice praktické, takže jimi může být například vypracování úloh z matematiky. Studium vysoké školy vidí Alice jako dnes už téměř nutnost. Podle ní to ovšem zároveň způsobuje snižování úrovně vysokoškoláků, která je dána také existencí soukromých škol. Alice v diskusi říkala, že syn si s kamarádem našel střední ekonomickou školu, kde budou moci sportovat. To, že je to podle matky spíše „holčičí“ škola, ho nijak neodrazuje. Daniel o několik týdnů později potvrzoval slova matky o tom, že hlavní bylo vybrat si s kamarádem stejnou střední školu, kde budou moci sportovat. Dodal ovšem, že jim to asi nevyjde a nakonec nejspíše půjde tam, kde už studuje jeho starší bratr, tedy na Waldorfské lyceum. Daniel: „My jsme právě chtěli s tím kámošem přes ten sport, ale to nám moc nevyjde, tak půjdu na walfsdorský Lyceum.“ – Moderátor: „A rodiče v tom nějak intervenovali, nebo.” – Daniel: „No, on tam šel už bratr, tak.” Matka mu pomáhá se čtenářským deníkem, protože bez její pomoci by ho údajně nebyl schopný vést. Z internetu stahovat četbu také nemůže, protože to jim učitelka posléze vrací k přepracování. Alžběta na tuto snahu Alice synovi pomoci ve škole velmi kriticky v diskusi zaútočila: „V práci budete to taky za něj dělat? Já si myslím, že to není dobře.“ Alice se brání tím, že se starším synem tento problém neřešili, ale mladší syn není schopen sám zformulovat myšlenku, napsat sloh, také vůbec nechce číst, protože ho to nebaví, je to na něj příliš pomalé. Pocit odpovědnosti, samostatnost, spořivost, šetrné hospodaření, odhodlání a vytrvalost, náboženská víra (protestantská)

9

Alžběta a dcera Dagmar Praha, 43 let, vzdělání vyučená, v domácnosti, přivýdělek úklid, partner – vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 20.000 (2 dospělí-2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti – dcera (15 let, syn 13 let), dcera na ZŠ, hraje volejbal. Alžběta dlouhou dobu nepracuje, je v domácnosti, kde se stará o postiženého mladšího syna (13 let). Přivydělává si jako hospodyně. Jejími zájmy jsou četba, plavání, kultura, a ekologie. Alžběta pokud nebyla přímo osobně dotázaná („vyvolaná“), příliš nemluvila o sobě, své dceři, ani své výchově či zkušenostech ze školy. Nicméně nebyla v diskusi pasivní, spíše glosovala, doplňovala a komentovala výroky ostatních (jako v případě Alice, ale i mnoha jiných situacích). Dcera si sama vybrala studium gymnázia. Alžběta stejně jako Adéla není příznivcem internetu, takže počítač sice mají, ale nikoli připojení na síť. Alžběta kritizuje biflování, které uvádí na příkladu dějepisu a učení letopočtů. Nelíbí se jí ani přiznaná přílišná aktivita rodičů ve smyslu pomoci svým dětem s učením, které vyjádřily v diskusi některé matky (např. Alice). Dceru baví volejbal a tancování. Dagmar chce jít na gymnázium a najisto počítá s tím, že půjde dále na vysokou školu. Její dobré školní výsledky naznačují, že to nejsou nerealistická očekávání. Kašlat na školu je přitom podle ní právě „in“ a škola jako taková ji kromě tělocviku také nebaví. Přímou podporu v rodině ale nemá. Rodiče se s ní ani vůbec nikdy neučili, přijde jim normální, že dcera nikdy ve škole neměla žádný problém. Dcera Dagmar, která se účastnila diskuse s dětmi se k otázce volby střední školy vyslovila následovně: „Já půjdu na gympl.“ - Moderátor: „A rodiče v tom hráli jakou roli?“ - Dagmar: „No jako, tak já myslím, že s tím souhlasej, snad.“ – Moderátorka: „A ptala ses jich?“ – Dagmar: „No, jako já jsem prostě řekla, že chci na gympl a oni to“ = Moderátorka: = „Jsou spokojený“ - Moderátor: „Oni souhlasej. A jako tu profesi, co by si jednou chtěla dělat?“ Dagmar: „Možná něco s chemií, ale jako ještě nevím.“ Od gymnázia očekává, že tam budou učitelé, kteří rozumí svému předmětu a dobře připraví studenty na přijímací zkoušky na vysoké školy. Po škole chodí dcera často hned ven, doma se nestavuje, venku má dovoleno být dokonce až do deseti večer. Hodně volného času nyní tráví se svým přítelem. Pocit odpovědnosti, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, šetrné hospodaření s věcmi, slušnost

10

Amálie Praha, 45 let, vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner vyučený, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka základní, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 20.000 (2 dospělí-1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera, ZŠ, chodí na kytaru. Amálie se v diskusi příliš neprojevovala. Řekla o sobě, že pracuje jako asistentka. Mezi své zájmy řadí hlavně přírodu, ke které dodala, že mají nově chatu, na které je spousta práce. Má jedinou dceru, která hraje na kytaru. Ve škole mají kroužků podle ní dostatek, ale jiný než hudební dcera nenavštěvuje. Má doma vyvěšené modelky a „nějakého DJ“. Nemyslí si, že její dcera musí mít vysokou školu, ale chce, aby v životě dělala to, co jí bavilo. Chtěla by, aby dcera šla na oděvní průmyslovou školu, ale nechá to na dceři, té je to ovšem „celkem jedno“. Více toho o své dceři Amálie v diskuzi neřekla. Odhodlání a vytrvalost, samostatnost, nesobeckost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Andrea Praha, 36 let, vzdělání střední odborné s maturitou, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí-1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera (15 let), ZŠ, aerobik, keramika. Andrea pracuje jako uklízečka. Podobně jako Amálie, Agáta či Anežka má jedinou dceru navštěvující právě 9. třídu ZŠ. Kromě čtení a ručních prací uvedla, že jí baví „i to uklízení.“ Rodina bydlí na Žižkově. Dcera Andrey chodí na keramiku a aerobik, hodně čte. Podle matky má zájmy docela vyvážené, i když počítač je zapnutý denně a kouká na televizi. Andrea si myslí, že je lepší než byla ona sama v jejích letech, je samostatnější a méně hubatá. Drogy a špatné party se děti podle Andrey chytají, když nemají útočiště v rodině, což podle může znamenat kladení přílišných nároků na dítě, i když toho samo není schopné. V tomto případě je mu v partě lépe. Nemyslí si, že drogy u dítěte není možné nepoznat, když se dětem rodiče věnují a vidí ho denně.

11

Z idolů její dcera přijímá hvězdy z televize (zpěváci a zpěvačky z „Česko hledá superstar“). Když potřebuje dcera něco vysvětlit, matka se to nejdřív sama naučí, a pak to vysvětlí. Andrea projevuje zájem o to, do jaké školy dcera chodí a co dětem z hlediska vzdělání nabízí, nicméně dceru nechala v základní škole blízko bydliště, ke které má poměrně velké výhrady, protože se tam učitelé hodně střídají. Vypráví o rozhovoru s panem ředitelem ze základní školy, u kterého si stěžovala na jednu z učitelek, protože kvůli jejímu liberálnímu učebnímu stylu děti neměly dobrou výuku češtiny (matka to zjistila srovnáním znalostí kamarádek z jiných škol: „tak jsem zjistila s hrůzou, že je prostě strašně ve skluzu“) a Andrea měla obavu, aby nemusela dceru doučovat nebo shánět doučování. Ředitel jí údajně naznačil, že nemá učitele, protože není dost peněz a schopní lidé mu odcházejí. Dcera chce jít na gymnázium, také proto, že tam jde její kamarádka a bude mít možnost si ještě vymyslet, co dál. Vysoká škola podle ní bude v dnešní době stejná nutnost jako byla dřív střední škola. Andrea chce, aby dcera byla v něčem úspěšná, „jedno v čem“, aby byla spokojená s tím, co dělá. Baví se spolu o budoucím povolání, dcera by chtěla dělat právničku. U práv se o ní trochu bojí, záleží na druhu práva, které by si vybrala. Nechce ji k tomu směrovat, protože u trestního práva by se o ní bála. Líbilo by se jí „něco tvořivějšího, já nevím, třeba módní návrhářství, něco takovýho.“ Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost

Aneta Praha, 39 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený s maturitou, samostatně činný bez zaměstnanců. Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí-1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn (15 let), ZŠ, florbal – školní klub. Aneta s rodinou bydlí v centru Prahy, jezdí na chatu, jezdí na kolech a zimě na bruslích. O svém jediném synovi mluví jako o trošku líném, ale se zájmem o sport – hlavně florbal. Kromě sportu ho také zajímají počítače, včetně hraní počítačové hry – stavění vesnice. Aneta je ráda, že se z počítače může syn dozvědět nové informace a komunikovat s ostatními, ale „chtělo by to nějakou rozumnou míru“, nelíbí se jí neosobnost komunikace na počítači. Počítač je také protiváhou a odreagováním k fyzické zátěži při sportu.

12

Když byl syn malý, Aneta si s ním četla, ale nyní syn nečte. Nemá nicméně problémy při psaní slohových prací (jako se to vyskytlo například u syna Alice nebo dcery Agáty), ale s gramatikou. Syn má doma několik povinností, za které dostává finanční odměnu (místo kapesného) vynášení koše, mytí nádobí, třídění plastů a papíru. Ztěžuje si, že přesto na své povinnosti syn příliš nedbá a matka ho musí upozorňovat, opakovaně žádat, někdy i vyhrožovat či varovat (přestože syn o povinnosti dobře ví). Několikrát již odměnu také nedostal. Syn kromě florbalu, který si sehnal sám, chodí ještě ve škole na informatiku (škola nabízí ve školním klubu mnoho aktivit), což ho baví. Syn není „jako tady říkají paní divokej“, to rozhodně ne. Přijde za ní a normálně si spolu povídají, ona se ho nevyptává, nechá ho mluvit o čem chce. Syn se matce chce vypovídat, svěří se jí i se svými pocity. Na názory, které jí syn (třeba i ovlivněný kamarády či médii) sděluje, matka nabízí vlastní názory, aby si syn mohl vybrat, podle ní nechce, aby mu radila. Manžel komunikuje se synem odlišně, je rázný, řekne direktivně „Bude to tak, bude to tak, jseš úplně blbej, nevíš co …“ Matka a otec tak spolu mají spory „kór teď, protože bude volba povolání, tak jsou u nás boje.“ Syn je ctižádostivý (co se týče vzdělání), ale přitom podle matky „není vyloženě studijní typ“. Když něčemu do školy nerozumí, přijde za matkou a chce si to nechat vysvětlit. „Tak já jdu, vezmu pravidla, protože mu to neumím vysvětlit, ptám se koho možnýho, jak mu to vysvětlit ještě jinak.“ Se synem se učí pravidelně, protože on sám chce. Aneta neví, co by synovi do budoucna šlo. Její manžel chce, aby šel na gymnázium a syn se mu snaží dokázat, že to zvládne a říká, že půjde na gympl. Nicméně podle matky je jen ovlivněný otcem a sám doopravdy neví, co by chtěl. Matka s ním chce projít několik škol, aby zjistili více o podmínkách a možnostech. Uvažuje o technických školách. Syn chodí sice na nejbližší základní školu, ta má ovšem rozšířenou výuku matematiky a přírodních věd. O studiu víceletého gymnázia u nich uvažoval hlavně otec. Matce se zdál syn ještě hravý a že „na to vlastně ještě neměl buňky“ a základní škola, na kterou chodí, je dobrá, takže ona spíše nechtěla. Syn si chtěl zkusit zkoušky, takže dělal „zkoušky nanečisto“. Samostatnost, pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, slušnost a pracovitost.

13

Anežka Praha, 51 let. Vzdělání střední bez maturity, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí-1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Neúplná rodina bez příbuzných, 1 dcera (15let), ZŠ, chodí do sboru, plavání. Anežka pracuje v bance, kde tráví víc času než by sama chtěla, ale říká, že jí to na druhou stranu také baví. Dále má ráda čtení, kulturu a zpěv. Dcera je „docela rozumná“, dá si říci, na rozdíl od svého dnes již dospělého bratra, se kterým měla Anežka strašnou práci „ty povinnosti, to teda bylo pro něj hrozný“. Dcera chce jít na zdravotní školu, matka si myslí, že na to předpoklady má a půjde na ní. Podle Anežky jsou děti dnes vyspělejší než byla její generace. Myslí si, že děti by měly chodit více ven a méně času trávit u počítače. V domácnosti také proto nemají internet. Samostatnost, pocit odpovědnosti, slušnost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost

Barbora Praha, 39 let, vzdělání střední odborné s maturitou, na rodičovské dovolené, partner vyšší odborné, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti – syn (15 let), dcera (3 roky), ZŠ, kroužky: plavání, počítače. Barbora byla v době konání diskuse na rodičovské dovolené s druhým dítětem-dcerou. S manželem mají odlišné představy o výchově, Barboře se nelíbí, že přenechává všechnu výchovu na ní. Přiznala se, že syna donucuje křičením a není jí už příjemné, když se s ní syn snaží přiblížit, protože je sice psychicky ještě dítě, ale fyzicky už je to chlap. Velký věkový rozdíl mezi dětmi způsobil to, že syn „žárlí na to, že se s ní [jeho sestrou] mazlím ... kdysi jsem si s ním povídala, že si vlezl ke mně do postele a chvíli jsme si povídali, tak to teďko zkoušel ... nevím, jak si s tím poradit sama ... jsem z toho vyděšená a je mi líto, protože tohle, když se přijde přitulit, a začne, tohle ten vobrovskej chlap, mlejt ty blbosti dětský, co on má v tý hlavě a většinou si vybere přesně tu chvíli, kdy já ten čas, bohužel s tou malou, v tu chvíli nemám. Tak mu řeknu ‘přijď za chvíli, nebo až půjde spát’ a on pak většinou nepřijde, že jo. To jsem

14

si udělala sama.“ Se synem občas zajde na kulturní akci, naposledy byli na koncertu v Roxy, jde s ní ale rád i do divadla nebo do kina. Syn když chodil ven, tak se „flákal“ s dětmi, prohlížejí si obchody, chodí do McDonald´s, KFC. Barbora řekla, že syn má v současnosti jediného kamaráda, který na něj podle ní nemá vůbec dobrý vliv. Zmínila, že se občas pokusil ukrást něco v obchodě, a i ve škole si na něj učitelé stěžují. Syn s ním ale i nadále kamarádí, dokonce s ním chce jít na střední školu. A to i přestože se mu Barbora už několikrát snažila vysvětlit, že to není dobrý kamarád a aby si našel jiné. Matce kamaráda přátelství se synem Barbory vůbec nevadí, na rozdíl od ní vítá, že spolu chtějí na střední. Barbora se snaží, aby syn měl dobré známky a dostal se na dobrou střední školu a potom na VŠ. Proto se teď syn musí učit a nikam ven ho už ani nepouští. Snaží se s nim připravovat do školy, zkouší ho a pokud něco neví, hledají společně odpověď a vysvětlení. Také si spolu procházejí testy na přijímací zkoušky. Od základní školy si představuje, že naučí děti „učit se“. Na školu syna si ztěžovala, protože když nebyla schopná synovi s něčím pomoci, a řekla mu, ať se zeptá paní učitelky. Ta mu to ale také nebyla schopná pořádně vysvětlit. Já potom sháním tuhletu informaci někde jinde, proč ta odpověď je taková a ne taková, protože jejich vlastní učitelka to neví, anebo nemá na to čas. Už v páté třídě chtěla, aby přešel na víceleté gymnázium, ale v té době mu přechod neschválil psycholog „že je ještě moc hravej … že by to byl na něj velikej nápor“, po sedmé třídě byl těsně pod čarou a nedostal se. Barbora by u syna chtěla podpořit ambice, myslí si, že má na studium VŠ. Syn má zatím představu matematicko-fyzikální fakulty, což by se i matce líbilo, protože syna hodně baví počítače. Slušnost, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Beáta a syn Dominik Praha, 52 let, vzdělání VŠ, vedoucí, řídící pracovník, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 synové (18 a 15 let), kroužky: závodně volejbal. Beáta měla děti v pozdějším věku, zejména vzhledem k tehdejšímu průměru (34 a 37 let), jejím synům bylo 15 a 18 let. Ona i její manžel jsou vysokoškoláci, profesionálové, kteří pracují ve vědě (chemička a fyzik). Ráda sportuje, lyžuje a ačkoli již překročila padesátku

15

jezdí na kolečkových bruslích nebo se potápí. „Vždycky mě bavilo sportování … se ráda hejbu a na starý kolena jsem si pořídila … kolečkový brusle.“ Beáta si myslí, že poslušnost lidé jako hodnotu nevybírají z toho důvodu, že její generace musela poslouchat rodiče, a ve škole sedět s rukama za zády. Když otec něco řekl, tak to platilo, i když to nebyla pravda. Je tedy velmi negativně konotovaná. Má hodně kamarádů, Beáta sice zná některé jeho kamarády, ale syn s ní nekomunikuje o holkách. Ve škole byl problém s alkoholem a Beáta se to dozvěděla až ze školy, „jsem si říkala, že já ho zaškatulkuju a vidím ho úplně jinak, já jsem s ním spokojená, ale třeba v tý škole vystupuje úplně jinak.“ Syn má úspěchy ve sportu, hraje závodně volejbal. Má rád filmy – fantasy, a stejně jako dětem Berty nebo Bohuslavy se mu líbí Cimrman, má smysl pro humor.

Beáta syna přesunula z jedné školy na druhou, o které měla dobré reference, protože byla věčně ve škole kvůli nervózní učitelce. Navštěvuje stejně jako Dalibor základní školu s rozšířenou výukou přírodovědných předmětů. Učí se občas před písemkou a když nechápe, může se zeptat rodičů, kteří většinou „skoro všecko věděj, tak to je v pohodě“. Přiznává, že se ale příliš neučí, nicméně s učením a známkami problémy nemá. Když náhodou dostane špatnou známku, tak rodiče řeknou, že se to někdy stane. Netrestají, ani nenadávají, Dominik si to většinou sám opraví a látku doplní, „protože vím, že to dělám pro sebe“. Z Dominikových slov je poznat sebejistota jeho, i rodičů. Rodiče mají důvěru v to, že sám je dostatečně zodpovědný, samostatný a rozumný, a že si svoje povinnosti ohlídá. Beátě se líbí, že se rodičů zeptá, jak co funguje od astronomie až po různé vědy. „Manžel se … snaží jim dát, jako, přednášky a tak jim to vysvětluje a oni docela i poslouchaj.“ Manžel sice říká „nechci říkat přednášky“, ale když se něco namane, tak to vysvětluje. Jako ostatní matky i ona chválila dny otevřených dveří, protože díky nim si starší syn vybral technicky orientovanou střední školu, na které je spokojený, „ty dny těch otevřených dveří je ... báječnej vynález, protože ty děti tam choděj i samy.“ Několik kamarádů ze základní školy chce jít na stejnou střední školu – technické lyceum, „a je to dobrá parta a my jsme ve třídě všichni, se všema se bavíme v pohodě“. Dominik nejdříve chtěl profesionálně hrát volejbal, ale uvědomil si, že by mohl mít vážnější úraz, který by ho 16

vyřadil a „když se potom dělá jen ten sport, tak pak člověk není tak třeba chytrej, protože nemá čas na tu školu kdyby to potom bylo třeba těžší.“ Většina spolužáků se také chystá na vysokou školu. Profesi syna vidí jako něco kolem matematiky a softwaru, „myslím si, že bude přemejšlet o tom, jak by zbohatnul.“ Myslí si, že podporovat děti ve studiu VŠ má význam, pokud jim škola jde. Ale nemyslí si, že to je životní nutnost „znám spoustu lidí, jsou a spokojený a úspěšný a vysokou školu nemají ...“ Pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, pracovitost, slušnost, samostatnost

Běla a syn Dušan Praha, 39 let, vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner vyučený s maturitou, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (17 a 14 let), ZŠ, kroužky: fotbal, kick-box. Běla pracuje jako asistentka ve stavební firmě. Má dva syny, staršího sedmnáctiletého a druhého čtrnáctiletého. S rodinou bydlí v rodinném domku na okraji Prahy. Baví jí aerobik, silniční motorky (jako nadšená spolujezdkyně) a trochu potápění. V létě jezdí rodina k moři. Mladší syn je podle matky pohodář (Dušan o sobě říká: „mě asi tak nic nerozhodí. Já nevím, jestli je to dobře nebo špatně”), manžel je také kliďas. Syn dělá fotbal a florbal. Tyto kroužky mu podle Běly dávají pohyb, protože si stěžuje na bolest zad kvůli tomu, jak sedí dlouhé hodiny u počítače. Přijde ze školy a hned píše po ICQ kamarádům, chatuje. Občas pomůže své matce s počítačem. Na vynucení povinností funguje zákaz počítače Nečte nic kromě povinné četby. Škola jako taková ho nebaví, Dušana baví akorát tělocvik a výtvarná výchova. S učením mu někdy pomůže starší bratr. Ve škole se podle její zkušenosti děti stále drtí učení nazpaměť a pak neví o čem mluví. Učitelky nechtějí slyšet jejich názor na věc, ale chtějí slyšet „to nadrcený“. Nelíbí se jí, že ve škole nepodporují rozvíjení se dětí, ale spíše „takový to drcení a šrocení“. Když Běla ví, že bude dlouho v práci, Dušan dostane peníze a lísteček, aby po škole domů nakoupil. Pokud potřebuje syna donutit, aby něco udělal, stačí pohrozit zákazem počítače a „to je pak udělaný do 5 minut“.

17

Běla si všímá mluvy dnešních dětí, říká že je to katastrofa, a nejde s tím moc dělat, protože jsou děti víc ve škole než doma. Sice doma je možné ho usměrnit, aby tak nemluvil, ale stejně jí řekne, že mezi kamarády „to je přece normální, mami“. Holky jsou pro kluky roštěnky, často slýchá „mami to neřeš“. Co se týká volby střední školy, tak v rodině mají dobrou zkušenost se dny otevřených dveří, kdy si vybral studium stavební průmyslové školy. Ocenil specializované pracovny, ale líbila se mu také tělocvična, posilovna školy. Mladší syn také zatím není vyhraněný, naposledy ho napadla dopravní průmyslovka, protože se mu líbí auta, na stěnách mu visí obrázky aut a motorek. Běla by „byla pro“. Za deset let podle ní syn už studovat určitě nebude, asi bude dělat něco kolem aut. Dušan: No, já nevím. Já ještě pořádně ani nevím. Moderátor: Kdy se musej odevzdávat přihlášky? Dušan: Já nevím ani, v lednu myslím. Moderátorka: A mluvíte o tom doma? Dušan: Jakože jo, mluvíme, ale ještě se rozhodujem. Moderátorka: A jak to vypadá to mluvení? Moderátor: Co zvažujete? Dušan: No, asi půjdu na Masnou ... Takový odborný učiliště ... Anebo, nějakýho kuchaře, číšníka, ale to spíš asi ne. Moderátor: Co ti raděj vaši? Dušan: Spíš tu Masnou a já spíš asi taky na to. Pocit odpovědnosti, nesobeckost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost

Berta a syn Dalibor Praha, 42 let, vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec VŠ. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 201-500 knihy v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti – dcera 18 let, syn 15 let, ZŠ, kroužky: závodně volejbal, kmen. Berta mluví velmi spisovně, pracuje v Domě dětí a mládeže, vede výtvarné aktivity s dětmi – práce je jejím koníčkem. Má dvě děti, osmnáctiletou slečnu a patnáctiletého syna.

18

Komunikace se synem probíhá dobře i díky tomu, že má upovídanou starší sestru. Večer se snaží s dětmi probrat celý den, ona začne mluvit a pro něj to působí jako spouštěč, „přes tu holčinu, že je najednou občas ty věci jako projeví, které by normálně asi neřekl.“ Berta je zvyklá, že když děti chtějí mluvit, je jim okamžitě k dispozici, ať je třeba noc „jsem naučená, že vlastně v tu chvíli mi takhle všechno odpadne od těch rukou, ať jsem kde jsem, a když začnou mluvit, tak si to hlídám.“ Dalibor hraje závodně volejbal, což obnáší tréninky čtyřikrát týdně. Občas si někde vlezl k nějaký modelařině nebo, já nevím, co jinýho, To je to pak špatně, že už od, třeba, že pak chybí ten čas, že by mohl dělat něco jinýho, ale nedělá. Kromě sportu už toho příliš mnoho nestíhá, má kamarády u indiánů (kmen Ligy lesní moudrosti). Liga lesní moudrosti ve své filosofii čerpá z woodcraftu, jehož zákonem jsou následující principy (http://www.woodcraft.cz/index.php?right=filozofie_4zakon&lan=cs): Čtyři světla, zažehnutá z velkého ústředního ohně, jsou krása, pravda, síla a láska. 1. 2. 3. 4.

Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu. Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě podle pravidel. Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej. Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.

Toto je světlo krásy: 1. Buď čistý, ty sám i místo, kde žiješ. 2. Rozuměj svému tělu a měj k němu úctu. Je chrámem ducha. 3. Buď přítelem všech neškodných tvorů. Chraň stromy a květiny, obzvláště dávej pozor na oheň v lese i ve městě. Toto je světlo pravdy: 4. Čestné slovo je svaté. 5. Hraj poctivě. Falešná hra je totéž co zrada. 6. Buď pokorný. Uctívej Velkého Ducha a respektuj víru jiných. Toto je světlo síly: 7. Buď odvážný. Odvaha patří k nejvznešenějším vlastnostem. 8. Mlč, dokud hovoří starší, a prokazuj jim úctu i jinak. 9. Buď poslušný. Poslušnost je základní povinnost na cestě lesní moudrosti. Toto je světlo lásky: 10. Buď laskavý. Vykonej aspoň jeden dobrý skutek denně. 11. Ochotně pomáhej druhým. Konej své povinnosti. 19

12. Buď veselý. Raduj se z toho, že žiješ. Na to, aby „dělal něco těma rukama“, už čas nemá. Dřív modelařil, chodil na kytaru, ale už na ni nehraje, říká že na to nemá čas. Čtení syna se odehrává ve vlnách, třeba čte měsíc tlustou knihu, a pak zas nečte. Berta zmiňovala koketování s alkoholem u svého syna. Komentuje to tak, že si to děti potřebovaly vyzkoušet a hrozně rychle to na ně ve škole prasklo. Ve škole to řešili ve spolupráci s rodiči, a také „nucenými pracemi“, za což školu Berta chválí „mě přišlo úžasný, než aby to rozmazávali nějakýma zápisama, poznámkama …. myslím, že zo bylo v klidu“. Doma si o tom promluvili. Než aby děti trestala nebo něco jim zakazovala, raději si s nimi promluví. Nikdy jim nic nezakázala, ani počítač, televizi. Praktikuje demokratickou výchovu, netrestá strachem, přitom jako dítě se občas rodičů bála. Sama dcera jí nedávno na základě účasti na nějakém semináři řekla: „ty to děláš vlastně demokraticky dobře, vlastně tys nás netrestala tím strachem“. Syna donutí si uklidit pokoj když mu pohrozí, že ho uklidí jinak sama. „Tak jsem pak mohla odejít a dodělal si to.“ Výhoda základní školy oproti víceletému gymnáziu spočívá i v tom, že stíhá dělat kroužky a další volnočasové aktivity. V sedmé třídě si zkoušel přijímací zkoušky, ale nechtěl se tam dostat, jen si to zkusit. Děti na gympl nechtěly jít od sebe, chtěly zůstat v původní třídě, takže tam také zůstaly. Starší sestra je na jednom z pražských gymnáziích. Syn také přišel, že bych chtěl na stejné gymnázium, což se Bertě líbí a uklidnilo jí to. Týden před konáním diskuse ale navštívil technické lyceum, které ho velmi zaujalo, navíc tam jsou i jeho spolužáci. Ukázali jim hodinu a přišel poměrně spokojený. Berta to bere tak, že je to jeho rozhodnutí, ale nebyla by ráda, kdyby na gymnázium nešel („budu muset asi slevit ze svých, nebo ne slevit ze svých, ale chtít vlastně po něm, aby tam byl rád“). Společně to ještě zváží, podívají se i na další školy. Na střední škole je také důležité, aby mohl sportovat, byla by škoda nechat po dlouhých letech volejbalu. Berta si představuje, že vedle učení bude zároveň dělat i další věci okolo, „Mně by vadilo, kdyby se jenom učil.“ Ohledně budoucího zaměstnání nemá Berta zatím vůbec představu, mluvil o veterináři, ale zatím neví. Odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti

20

Blanka a dcera Danuše Praha, 41 let, vzdělání gymnázium, nižší odborný zaměstnanec, partner střední bez maturity, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka VŠ, otec VŠ. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 dcery (18 a 15 let), ZŠ, kroužky: taneční kroužek HIP-HOP, jazykový kurz němčiny. Blanka pracuje jako obchodní referent, má dvě děti, dcery. Jejími zájmy jsou kolo, turistika, běžky, plavání, má ráda vše co se týká hor. Patnáctiletá dcera chodí do deváté třídy ZŠ, starší studuje víceleté gymnázium. Dcera má hudební sluch, krásně hraje na flétnu, ale vše zahodila a nic nechce a není možné jí jakkoli přemluvit. Blance se nelíbí, že nejen její dcera, ale celá její generace vůbec nečte. Danuše je podle matky holka v pubertě, která utrácí za šminky, barvy na vlasy, nešla by s mámou na brusle nebo na kolo, protože by jí to bylo trapné. Se starší dcerou přitom Blanka chodí třeba na in-line brusle nebo na kolo: „ta mladší řekne ‘ale mami, ty jsi se zbláznila, já půjdu na brusle, viděla jsi někoho v mým věku na bruslích’ ... ‘Mami, viděla jsi někoho v mým věku na kole? Jako, to nikdo nejezdí’.“ Má ráda hip hop a tancování, v pokoji má vyvěšené „samý černochy. Jako hiphopery.“. Danuše se dvakrát zkoušela dostat na víceleté gymnázium (kam chodí její sestra), ale ani jednou to nevyšlo. Byla pod čarou a ani na odvolání se nedostala. Blance se nelíbí že zůstala na základní školy, má pocit, že tam školně ztrácí. Na víceletém gymnáziu je jiný režim, děti jsou tam samostatnější a do života je to pak pro ně lepší. Podle starší dcery ví, že si na to děti navyknou, „a fungujou už jinak“. Školu, kam dcera Danuše chodí, hodnotí Blanka špatně. Její dcera ještě s jednou dívkou mají sice dobré známky, ale to je pouze špatnou úrovní dětí. Přestože je „hvězda největší“ nemusí se vůbec nic učit, „ona prostě na to kašle“, kdyby byla v jiné škole, byla by na tom mnohem hůř. Blanka se obává přechodu na střední školu, kde se mezery ze základní školy mohou v plné míře projevit. Danuše hlavně kvůli přijímacím zkouškám v žádném případě nechce na gymnázium: „se prostě zasekla“. Na druhou stranu nemá vybranou žádnou alternativu a podle Blanky by pro ní vzhledem k její nevyhraněnosti (je univerzální typ) bylo právě gymnázium nejlepší volbou. Očekávala „těžkej boj“ a těžkou volbu, ale „rozhodně ji nechci jako říct, ‘běž tam zkus to’, takže čekám, jak to dopadne a netuším vůbec.“

21

Danuše v diskusi zmínila, že vůbec neví, kam půjde, ani co by chtěla dělat, „teď jsem se nějak rozhodla, asi včera nebo kdy to bylo ... že bych šla na právní administrativu, ale tím si teď nejsem vůbec jistá ... máma ta je jenom pro ... furt mi říkali ať jdu na gympl, že když vůbec nevím, kam mám jít, jenže to já zase nechci, protože nechci dělat zkoušky.“ Samostatnost, pracovitost, slušnost, odhodlání a vytrvalost, spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi.

Blažena a syn David Praha, 33 let, vzdělání střední odborné s maturitou, na rodičovské dovolené, partner střední odborné s maturitou, řadový úředník. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí-2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 synové (14 let a 2 roky), ZŠ, kroužky: basketbal, chovatelský, kytara. Blažena je podobně jako Barbora na rodičovské dovolené s druhým dítětem, synem, její manžel byl v danou dobu nezaměstnaný, Bydlí v rodinném domě na Praze šest. Blaženu baví jí hlavně sportovat, jmenovala lyžování a bruslení. I podle Blaženy je ale těžké skloubit velký věkový rozdíl dětí. Matka je na syna-Davida hodná, táta přísný, zakazuje synovi chodit ven, což se Blaženě moc nehodí, protože by to narušovalo i její program, takže se snaží synovi při komunikaci s otcem spíš pomáhat. Syn hraje basketbal, matka říká, že ho nejlépe vystihují slova „on a míč“. Kromě sportu ho baví i kytara, rybaření a počítač. Pomáhá i s malým bratrem, je hodně doma nebo chodí ven s mámou (na brusle nebo na kolo): „já funguju jako ten kamarád. Jo, jakože, v podstatě jsem nucená jít s ním teda ... nevím prostě je to takový zvláštní.“ Ostatní kluci jsou podle něj u počítače a moc ven nechodí. Blaženě se nelíbí, že dnes děti tráví tolik času doma, že syn nemá někoho s kým by šel ven, „Neexistuje takový to „sejdeme se na hřišti“ ... po škole tam nikdo není. Mně to přijde úplně strašný.“ Blažena přesunula syna z jedné školy do druhé kvůli tomu, že se jeho třída podobat „pomocné třídě“: „V podstatě od 1. třídy měly vždycky nějaký děti, který byla třeba pomalejší, nebo potřebovaly pomoc, nebo měly asistentku. Jenže ve finále to už dopadlo tak, že v podstatě ta třída jakoby, nemůžu říct, už se jako rovnala pomocný třídě v podstatě“. S podporou nové paní ředitelky tam přicházelo víc děti s různými handikepy, škola postavila krásné hřiště, ale Blažena nebyla spokojená. Syn sice dostával jedničky, ale vlastně uměl docela málo, nedělal 22

vůbec nic, nerozvíjel se, „sráželo ho to“. Blažena nechtěla, aby na střední škole byl nepříjemně překvapený, že nic neumí a nespadl do podprůměru. Přesto David říká, že většina jeho nynějších spolužáků se nechystá ani na střední školu, zdá se hodně zakřiknutý, snaží se ho donutit do učení, ale on na to dost rezignuje, neučí se s ním, maximálně ho máma vyzkouší, asi relativně malá opora v rodině, nečte, chybí slovní zásoba. Ohledně budoucího povolání David vyhraněný názor nemá a ani Blažena příliš neví. Myslí si, že by mu seděla komunikace s lidmi, takže uvažují o hotelové škole. Zda půjde na vysokou bude čistě jeho věc. Syn by chtěl jít na „fotbalovou školu“. David v diskusi nepřesvědčivě říkal, že půjde asi na „obchodku“ (obchodní akademii), že si jí našel na internetu. Rodiče mu v tom nijak neradí, chtějí po něm: „Dodělat střední a dobrou práci.“ I když má dobré známky, není podle Blaženy studijní typ, takže by ani nechtěla aby šel na gymnázium - „vím že teď ho nedám na gymnázium ... měl by na to ... určitě, ale ... asi by to nebylo pro něj ... když pak vystuduje tu střední školu, tak potom se může rozhodnout. Jo, ale jako cíleně ho nechci tlačit na gympl, protože potom by musel jít na vejšku ... nechci ho v tomhle tlačit někam.“ Představuje si, že by za deset let mohl mít nějakou firmu. Slušnost, pracovitost, samostatnost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Bohdana Praha, 40 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec + OSVČ. Partner VŠ, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec VŠ. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí-3 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 synové (22, 19 a 15 let), ZŠ, kroužky: počítačový, atletika. Bohdana je zaměstnaná jako asistentka ve firmě svého manžela. Mají tři kluky (22, 19 a 15 let). Jejím koníčkem je hlavně sport – běžkování, kanoistika: „Člověk se potřebuje odreagovat, aby to zvládl s těma klukama.“ Je to živel, podle Bohdany je rozmazlený od svých starších sourozenců. Je komunikativní, má hodně kamarádů, asi třicet hlavních, které zná, ale má jich tolik, že nejde všechny znát. Někdy s kamarády „vyráží do shoppingů, na čumendu, na čumendu ... New Yorker a podobně. Vočumujou.“ Jsou mezi nimi lidi, se kterými nemá vůbec strach kde a co budou dělat, ale i takoví, kteří kouří, což se jí už tolik nelíbí. Nechce aby začal kouřit nebo si s partou

23

v obchodě vybírali alkohol¨. Také nechce, aby mezi kamarády byl někdo z velice bohaté rodiny, protože se setkala s tím, kdy ho jeden kamarád uplácel aby s ním trávil čas. Bohdana říká: „... já nevím, jak dlouho potom dovede vzdorovat takovýmhle vlivům...“ Nejstarší syn, který studuje vysokou ekonomickou, teď přemýšlí o ukončení studia, protože vidí, že studovaní lidé jezdí autobusem, včetně profesora ze školy, a lidé bez vzdělání jezdí drahými auty a mají se v životě lépe. Bohdana se dětem snaží vysvětlit, že vzdělání do života dává životní přehled, a alespoň bakaláře by si měl určitě dodělat, aby měl „takový ty základní znalosti.“ Životní úspěch je být spokojený s tím, co člověk dělá, pak se mu v životě bude dařit. Kdyby měla dětem vylepšit trávení volného času, zrušila by počítače. Peníze utrácí za kino nebo za časopisy na počítač. Na kroužcích (syn chodí do počítačového a na atletiku) je podle ní důležité hlavně to, že „se setkávají s kolektivem a je to o spolupráci jeden s druhým“. Ve škole akorát probírali Karla Čapka, což syna velmi zaujalo „začal strašně básnit o Karlovi Čapkovi, říkal, ž je úplně úžasnej, že v jeho dílech objevil to, co vůbec neočekával, a že je strašně nadšenej z RUR. RUR, že je prostě nejlepší a senzační věc a já čekám, kdy si vylepí Čapka.“ S matkou diskutuje o hudbě, třeba si i spolu zatančí, jeho oblíbenci jsou Linkin´ Park, My Chemical Romance, nebo i Johny cash, kterého mají rádi oba. Hodně čte, píše povídky na počítači. Bohdaně to literárně připadá na dobré úrovni, „ne že bych, jako, ho chtěla, jako, vyzvedávat ... On třeba tvoří i nějaký takový ty reklamy, takový, jako, třeba reklamní spoty. K tomu on inklinuje“. Sám o sobě má tak vysokou představivost, není nutné ho k tomu vést. Pro Bohdanu je důležité, že si střední školu vybere tak, aby ho bavila – nejspíše buď mediální nebo umělecký směr. Syn má volnou ruku, vůbec mu do rozhodování nezasahuje, protože u starších se zbytečně nervovala. Kdyby se nikam nedostal hned, dostane se za rok nebo za dva. Pokud jeho zájem vykrystalizuje do něčeho jiného, neměla by problém ani s tím, aby změnil střední školu. Pocit odpovědnosti, slušnost, pracovitost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost.

Bohuslava a dcera Denisa Praha, 40 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner gymnázium, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 25.000 Kč (1 dospělý- 2 24

děti), 101-200 knih v domácnosti. Neúplná rodina bez příbuzných, 2 dcery (18 a 15let), ZŠ, kroužky: tancování, keramika. Bohuslava pracuje jako referentka v autodopravě. Její manžel je policista. Mají dvě dcery, 15 a 18 let. Baví jí hory, lyžování, turistika a kultura (kino a divadlo). úspěch – dosáhnout toho, co člověk chce, nějaké gymnázium, nechá to na dceři, vybere si ho sama, dcera odešla z jazykovky v sedmé třídě kvůli špatným vztahům ve třídě, hodně děti bohatých rodičů, na základce – delší dětství Denisa má velmi ráda knihy, je velká čtenářka. Přečetla nejdříve knihovnu ve škole, nyní si půjčuje v Městské knihovně na Mariánském náměstí „tam je výběr, tak tam zatím … má co číst.“ Ve škole Denisu baví sloh nebo psaní povídek. Myslí si o sobě, že umí je dobrá posluchačka, „umím lidi vyslechnout“. Baví ji tancování, sport a počítač, Cimrman, aerobik. Chodí na angličtinu a také na keramiku. Denisa chodila na normální základní školu, ze které přešla do jazykové školy. Problémem nebylo, že by nezvládala, ale ve škole se měnili vyučující a ve třídě byl špatný kolektiv: „Bylo tam hodně bohatejch rodičů, takže taková ta rivalita tam byla veliká.“ a měnili se vyučující. V sedmé třídě tedy dcera zase přešla na „normální“ základní školu. Výhodou základní školy oproti víceletým gymnáziím je podle Bohuslavy to, že děti jsou na základní škole brané stále jako děti, kdežto na gymnáziu k nim přistupují jako k dospělým. Děti na základní škole tak mají podle ní delší dětství. Rodiče se s Denisou nikdy neučí, ona s učením nemá problém. Dobré známky ale rodiče berou jako samozřejmost. „Tak, když já mám s něčím problém, tak většinou s matikou nebo fyzikou a s tím mi máma stejně moc neporadí a táta to bere jako automaticky, prostě, že bych měla mít dobrý známky.“ Denisa o svém otci dále řekla, že jí vůbec za nic nechválí, „on je takovej”. Táta chtěl, aby pracovala jako letuška, ale Denisa říká, že to je jeho sen, ne její. Zatímco jí máma nechává volnou ruku, otec se „ mě zkoušel nějak tvarovat podle toho, jak by chtěl, tak to jsem se mu sekla”, povídal si s ní o tom, chtěl aby šla na jazykovou školu. O sobě tvrdí, že je „po tátovi hodně tvrdohlavá ... když se do sebe pustíme, tak to je na dlouho.” Bohuslava o Denise říká, že směřuje na jazyky, ne na matematiku, takže půjde na některé z gymnázií. Na otázku čí je to rozhodnutí, odpovídá Bohuslava bez váhání, že dcery. Denisa si volí všeobecné gymnázium proto, aby měla čas si vybrat na co se zaměřit. Denisa: „Já jsem říkala, že bych chtěla bejt jednou buď novinářka a nějak tady v tom směru, takže tohle je asi ta nejlepší cesta. A taky, abych měla ještě náskok a pak se můžu rozhodnout.“ - Moderátorka: 25

„A kdo na tohleto přišel, na tyhlety argumenty?“ - Denisa: „No, tak celkově s mámou.“ Denisa je přesvědčená o tom, že s vyšším vzděláním si člověk může lépe vybírat zaměstnání podle toho, co ho baví. Bude mít i větší peníze, ale „to není jenom o těch penězích, ale je to i o tom, co mě baví.“ Bohuslava z možných budoucích povolání zmiňuje zahraniční obchod, nebo něco podobného. Pocit odpovědnosti, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost, pracovitost

Božena a syn Dalimil Praha, 44 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, vyšší odborný zaměstnanec, partner vyučený s maturitou, samostatně činný (1-2 zaměstnanci). Vzdělání rodičů – matka vyučená s maturitou, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (1 dospělý- 1 dítě), 201500 knih v domácnosti. Neúplná rodina bez příbuzných, 2 synové (22 a 15 let), ZŠ, kroužky: anglický jazyk, fotbal. Božena je asistentkou ředitele. Jejími zájmy jsou lyžování, dále ráda jezdí k moři, chodí do divadla, na muzikály. Má dva syny 22 a 15 let. Při srovnání rodičovství lidí své generace a generace jejích rodičů shledává, že nyní dostávají děti větší volnost, rodiče používají jiné metody, než používali jejich rodiče. Dřív byli rodiče mnohem přísnější, neustále se ptali „kam jdeš, kdy přijdeš?“, což jí jako dítěti vadilo, nesnášela to, takže se to jako matka Božena snaží nedělat. Se synem chodí i do divadla, ale spíš na komedie než na klasiku, chodí hodně do divadla Ypsilon. Dalimil má hodně kamarádů. Mezi jeho povinnosti patří uklidit myčku. Kapesné má 200 Kč na týden plus když něco potřebuje. Z kroužků chodí na angličtinu a hraje fotbal, k čemuž ho přivedl jeho starší bratr. Zajímá se o zbraně a války, čte válečné knihy, od kamaráda si naposledy půjčil knihu Mein Kampf. Dokáže vzít knížku a za víkend ji přečíst, ale také přinést do školy zbraň a vytáhnout ji při hodině. Ve srovnání s víceletými gymnázii (VG) jsou základní školy podle ní různé, záleží jaké děti se sejdou a kolik jich odejde na VG. Božena neváhala velmi kritizovat učitele a výuku na základní škole. Jedna češtinářka syna a další děti ve třídě nazývala „sračkami“. Když si šla stěžovat třídnímu učiteli, poradil jí, ať to nechá být. Nakonec ale učitelku vyhodili. Synovi také hrozila dvojka z chování za nedorozumění se ztracenými brýlemi, ze kterého učitelka udělala krádež. Svou reakci popisuje takto: „Tak jsem jí zavolala, že nemám čas, řešit 26

takovýhle hlouposti a jestli si myslí, že jí ty brejle chtěl ukrást, tak ať mu tu dvojku dá. A ona mi odepslala, že když to beru takhle, tak že mu ji nedá.“ Nekompetenci učitelů zase dokladuje na tom, že sama je schopná v opravené písemce najít chyby učitelky, které nakonec učitelka sama musí uznat. Syn Dalimil neměl rád to, že jeho matka kouří. Nakonec jí přesvědčil, aby se svého zlozvyku zbavila, matka ovšem přibrala deset kilo, se kterými bojuje dodnes. Syn jí slíbil, že když kvůli němu přestala kouřit, tak on půjde na plastického chirurga a pomůže zase on jí (doufá, že bude jeho druhý pacient). Dalimil říkal, že matka po něm chce, aby si udělal VŠ aby „se pak měl líp než ona.“ S matkou mají jasný plán jít na zdravotní lyceum, a potom na medicínu „Máma furt mluvila, jak je nějak nemocná, jak ji něco bolí, tak jsem si řek, že půjdu na nějakýho doktora.“ Moderátor: ... [na děti] Takže vy končíte vlastně za půl roku? Dalimil: Za tři tejdny. Moderátor: Za tři tejdny? Tak, co budeš dělat potom? Dalimil: Pak se budu půl roku flákat. Moderátor: A pak? Dalimil: Na střední. Moderátor: To Lyceum zdravotnický. Dalimil: Jo. Moderátor: To už víš, že půjdeš nebo ještě musíš nejaký ty zkoušky? Dalimil: Právě, když teď splním ještě ty tři tejdny, to bude v pořádku, budu mít ten dobrej průměr, tak se tam dostanu bez zkoušek. Slušnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, pracovitost

Brigita Praha, 54 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner VŠ. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 14.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Neúplná rodina bez příbuzných, 3 děti (26, 19 a 14 let). 14 letý syn je na ZŠ, kroužky: závodně fotbal. Brigita je účetní, která bydlí na sídlišti na okraji Prahy. Má tři děti, z nichž nejmladší syn chodí na základní školu.

27

Syn tráví volný čas buď u počítače nebo u míče. Nechodí přímo do kroužků, ale sportuje, chodí na tréninky. Se sportováním je spokojená, ale sezení u počítače a psaní si s kamarády se jí příliš nelíbí. Ptá se ho „proč se nedomluvíte a nejedete vlakem třeba do lesa a tam si nepovídáte?“ Syn takové otázky nechápe, co by dělal vůbec v lese. Podle matky je živel. Synův vkus na filmy Brigita hodnotí velmi kriticky: „U nás je to katastrofa. Spiderman, nebo Muži v černém nebo takový ty naprostý bláboly, nebo horory. Jako když někdo někomu ukousne nohu, jako teď tam bylo, že někde v bazénu tam porcovali někoho nějakou mačetou, já jsem zahlídla jenom ukázku a šla jsem pryč.“ Poslouchá vše, co je teď moderní. Pouští si to hodně nahlas na počítači, Brigita mu musí připomínat, aby si to ztlumil. Občas zajde i na diskotéku. Syn doma příliš nepomáhá, i vynést odpadky pro něj bývá problém, Brigita říká, že to s ním už vzdala. Když ho chce donutit, tak musí připomínat a nejlépe funguje, když pohrozí tím, že až bude něco potřebovat on, ona to pro něj také neudělá. Brigita chce, aby dělal v životě to, co ho bude bavit. Dnes už to není příliš o tom, že člověk něco vystuduje a dělá to celý život, takže při výběru střední školy zohledňují hlavně to, aby si vybral nějakou školu se sportem. Střední odborná mu zajistí, že bude mít odbornost i když dále nepůjde na vysokou školu. Sport zase aby ho škola bavila a chodil tam rád. Měli vybranou fotbalovou školu, ale Brigita si nebyla zcela jistá ohledně přijímacích zkoušek, jestli ho na ní přijmou. Za deset let bude nejspíš technik u aut nebo něco takového. Nemají ale nějakou jasnou představu, bude záležet na to, jaké budou v té době příležitosti na trhu práce a jeho schopnostech: „to je složitý, protože spíš bude dělat to, kde bude místo, nebo kde mu to nějakým způsobem půjde … dneska jako to není vo tom, že tohle vystuduju a to půjdu dělat, ale vo tom, kde seženu teda uplatnění nebo na co stačím.“ Pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, pracovitost, odhodlání-vytrvalost

28

Dana Praha, 47 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner VŠ, podnikatel se 3 a více zaměstnanci. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 2 děti). Úplná rodina, 2 synové (18 a 14 let), VG. Dana, učitelka 1. stupně ZŠ, svého mladšího syna představuje jako štíra, nedělňátko se šťastnou povahou, společenského. Mezi jeho hlavní zájmy patří Dračí doupě (fantasy hra na hrdiny), vodácký oddíl a skupina, ve které si vyrábí zbraně, kostýmy a poté sehrávají bitvy. Jeho život je hlavně o partě a kamarádství. Tyto party jsou poměrně aktivní, „neflákají“ se. Oba synové Dany chodili do ZŠ, která má jen první stupeň, takže po páté třídě museli řešit kam dál. V testech děti vycházely jako studijní typy, takže bylo nasnadě, že šly na osmileté gymnázium. Matka je někdy vytáhne do divadla. Naposledy s ní byli na představení, které Dana viděla nejdříve sama v klubu mladých diváků. Protože v dané hře teklo krve proudem a střílelo se, hned si řekla, že to je akorát představení pro děti. Synům se tak líbilo, že s ní šli dokonce dvakrát, takže ona to viděla celkem třikrát. Syny vzala také na Muzejní noc (šli „s kecama, ale šli“), navštívili Rychlé šípy, Hrdličkovo muzeum antropologie a Muzeum hudby. Do kina a na koncerty chodí syn jen s kamarády, kteří jsou pro něj v současnosti na prvním místě. Dále ho zajímají počítače a koncerty, ale vůbec nečte. Dana by kamarády nechala na prvním místě, ale přidala by knihy a víc „radosti z rodinných akcí“, chtěla by aby členové rodiny měli „společný prožitek“. Když byli synové malí, tak se zúčastňovali, teď už jsou ve věku, kdy se odpoutávají, takže s rodinou tráví už jen jeden víkend za měsíc. Podle Dany mladší syn v pubertě zatím není. Na rozdíl od staršího bratra s ním zatím nejsou žádné problémy. Starší bratr má konflikty s otcem, při kterých se Dana musí přiklonit na stranu manžela, i když třeba zrovna v dané situaci souhlasí se synem. Mladší syn „vymetá čajovny“, Dana neví, co si pod tím má představit. Od syna se snaží zjistit, zda nekouří. U vodní dýmky si není jistá tím, zda to má považovat za „zkousnutelný nebo ne“.

29

Eva Praha, 49 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 2 děti). Úplná rodina s příbuznými. Dvě dcery (14 a 11 let), VG; kroužky: zobcová flétna, výtvarný kroužek. Eva je učitelkou počítačů na druhém stupni základní školy, ráda jezdí na kole a chodí po horách. Starší dcera, která studuje jazykové gymnázium, je „celkově šikovná a v pohodě“. Hrozně jí baví matematika, kterou považuje za nejlehčí předmět. Oba rodiče jsou technicky zaměření, takže podle Evy „geny zapracovaly“. Dcera od mateřské školy chodila do jazykového studia, což jí na ZŠ vybudovalo náskok před ostatními dětmi, který znamenal podezření učitelky z přílišné pomoci rodičů s úkoly. Když se situace vyjasnila, práce dcery byla ukazována jako příkladná. Nyní navštěvuje jazykové gymnázium a má stále výborné výsledky. Rodiče se s dcerami neučí nebo zcela minimálně, spíše formou kladení otázek rodičům. Eva nemá pocit, že by se měla vměšovat. Rodiče by měli v dětem podnítit dostatek zájmů, aby se nenudily a z nedostatku nápadů jak trávit volný čas, „naplnit svůj život“ děti nemusely hledat náhražky jako jsou drogy, alkohol, špatná parta. Koníčky a volnočasové aktivity podle Evy přináší uspokojení, zdravé sebevědomí, radost z úspěchů i nějaký vklad do budoucna, pro budoucí profesi. „čím víc toho člověk umí a čím víc si rozšiřuje okruh svých znalostí, tak to je vždycky dobře, si myslím.“ Dcera hraje na zobcovou flétnu, měla absolventský koncert, a také velice hezky kreslí. Chodívala dokonce na tři výtvarné kroužky, ale protože je gymnázium náročnější, zůstal jí už jen jeden. Stejně jako sestra dříve chodívala na balet. Má ráda zvířata a má zájem o práci s nimi, včetně tance se psy. Takže má představu o studiu veterinářství nebo psychologie zvířat. Doma se jí po 2 letech cílevědomého snažení podařilo usmlouvat, že dostane pejska. Eva to komentuje tak, že z toho sice má hrůzu, ale obdivuje, že je dcera tolik cílevědomá, studuje odbornou literaturu, chodí po výstavách a podobně. Eva s manželem už za svobodna rádi chodili do divadel, což jim zůstalo dosud. Dcery byly brány do divadel od útlého dětství. Nyní si dcery samy kulturu i vyžadují. Celá rodina pravidelně navštěvuje různé kulturní akce – zejména divadlo, ale i kino. Rodina má odpolední

30

předplatné do Stavovského divadla. Dcera do divadla nechodí pouze s rodiči, ale i s Klubem mladého diváka od školy. Dcera má ze zálib ve volném čase na prvním místě knížky, matka jí za to už spíš nadává, protože je schopná do půlnoci číst a ráno brzy vstává, což v jejím věku není ideální. Matka jí už neradí s výběrem knih. V posledních dvou letech je to hlavně literatura o psech, pak úplně všechno možný. Dcera má nového, o dva roky staršího, kamaráda, který jí přinesl knížku o psychologii, což se Evě zdá i na něj brzo. Ze sportu chodí akorát s Evou do fitness centra. Při jakýchkoli problémech se snaží Eva nebo manžel s dcerou o tom promluvit, vysvětlit jí to. Příkazy a zákazy podle ní nic neřeší, nepatří mezi jejich výchovné metody a zatím s dcerami neměli žádný vážnější problém. Rodina by měla hlavně vychovat „dobré lidi“, tedy takové, kteří se nemusí stydět za své chování a jednání, neubližují druhým, ani sobě. Dodržují pravidla naší společnosti. O srdečních záležitostech mluví spíše s matkou než s otcem. Děti jsou dnes mnohem samostatnější než byla v jejich věku generace jejich rodičů, mají i větší sebevědomí a rozhled. Dobré vzdělání je podle Evy „ten základ pro další úspěch“, je to vedle dobrých rodinných vztahů „z mýho pohledu, to nejlepší, co můžu dětem dát“. S dětmi o jejich (i profesní) budoucnosti hovoří, diskutují, nabízejí možnosti, příklady, ovšem ne je do něčeho nutit, přemlouvat. Moderátorka: „Takže trošičku manipulovat?“ - Eva: „Určitě, tak to je i naše povinnost, že jo, přece.“

Gita Praha, 44 let. Vzdělání gymnázium, nižší odborný zaměstnanec, partner vyučený, nižší odborný zaměstnanec. Příjem domácnosti 25.000 (1 dospělý – 2 děti). Neúplná rodina, 2 děti syn (17 let), dcera (14 let). Jazykové VG. Gita je rozvedená středoškolačka se dvěma dětmi, pracuje jako nižší odborný zaměstnanec v jednom z výzkumných ústavů a se svými dětmi bydlí na sídlišti. S bydlením na sídlišti má Gita špatné zkušenosti. Syn se dostal do sídlištní party tvořené zčásti spolužáky, zčásti i staršími chlapci, která dělala problémy jak ve škole, tak mimo školu. Menší sídliště s jednou školou je podle ní horší než větší, kde je víc škol. Mladší dcera dojíždí do gymnázia docela daleko a kamarády ze sídliště už ani nemá.

31

Celá rodina se věnuje sportu. Mladší dcera se snaží vyrovnat staršímu synovi ve sportu. Ve sportu je on fyzicky zdatnější, ale ona ho dohání, snaží se. Ve škole je dcera lepší, ale syn nemá tu cílevědomost, aby se jí vyrovnal. Je hodně samotářská, díky sportu a zájmům se dostane do kolektivu, a zvyšuje se jí sebevědomí, když stoupá za ostatními, může se s nimi porovnat. Dcera má talent na pohybové aktivity, chodí na jazykové gymnázium, i když není vyloženě jazykový typ. Chce si dokázat, že i tam se jí to povede a dodělá to do konce. Víceleté gymnázium si vybírala dcera, rodiče do toho nezasahovali. Chtěla si dokázat, že by se to naučila. Na základní škole zůstala v nejazykové třídě, přestože byla nejchytřejší. Jít na gymnázium znamenalo vymanit se z kolektivu, do kterého nepatřila, protože měla jiné zájmy a byla cílevědomější než ostatní děti. Na gymnáziu mají hodně učení. Ve škole se jí nelíbí to, že se předměty vyučují izolovaně a děti tak nezískávají všeobecný přehled, dcera mezi oblastmi vědění nevidí propojení, „fakt myslím, že by si to měla trochu odnést z té školy, že to vzájemně propletený, že to souvisí, že ten jeden předmět se prolíná s tím druhým“. Dcera při učení nedokáže dobře rozlišovat priority, zabývá se i nedůležitými věcmi a pak jí nezbývá čas na důležité. V tom se snaží Gita pomáhat. Počítač potřebuje dcera do školy, dřív i hrála hry, ale dnes na to nemá čas. Když byly děti malé, chodila rodina do divadel, pak přestala. Gita to chtěla obnovit, protože jí bylo líto, že již nechodí. Snažila se na tuto tradici navázat a navrhla, že jednou za čtvrt roku půjdou do divadla. Začali s muzikálem Tajemství, potom byli ještě dvakrát nebo třikrát a nakonec z časových důvodů od toho upustili. Volný čas nyní jí nyní téměř výhradně vyplňuje sport, dřív to bývaly i zvířata, četba a počítače (i hry). Ideálně podle Gity by byl mezi počítači, kulturou, někam se šli podívat na památky, za divadlem nebo hudbou. Úkolem rodičů je, aby dětem „otevřeli dveře“ a nechali do nich dětem nahlédnout. Děti samy si už poté musí zvolit, jestli půjdou dál. Děti by si samy ty dveře neotevřely.

32

Hana Praha, 53 let. Vzdělání VŠ, nepracující důchodce (invalidní důchod). Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 3 děti). Neúplná rodina, 4 dcery (22, 14, 12 a 12 let), VG. Hana je v současnosti v invalidním důchodu. Dříve pracovala v Akademii věd jako fyziolog. Baví ji sport, country hudba, auto. Dcera je ve třídě oblíbená, je talentovaná na sporty, fandí fotbalu, chodí na zápasy na Spartu. Baví ji převážně fotbal, v menší míře i hokej. Na prvním stupni se s ní Hana učila, protože byla dcera zablokovaná kvůli učitelce, dokonce nechtěla chodit do školy. Gymnázium bylo částečně východiskem, Hana dceru na gymnázium směřovala. Ze začátku se jí snažila naučit vysokoškolský způsob učení, nyní se s ní neučí vůbec. V učení je dcera nyní průměrná, momentálně se neučí, protože to není v módě. Probíhá jakási pubertální vlna, podle které ti, co mají jedničky jsou šprti. Přesto Hana vidí jak u své dcery, tak u jejích spolužáků, že je vzdělávání baví. Jsou to děti, u kterých se to dalo přepokládat, opravdu chtějí studovat, i když nemají nejlepší známky. Hana si při „mateřské“ dodělávala pedagogické minimum, aby mohla svůj obor učit na druhém stupni základní a střední škole. Při studiu řešili také otázku, zda jsou VG správná. Řada kolegů byla naprosto proti VG, ale Hana je obhajuje. Gymnázium kam chodí dcera zná, protože tam sama studovala. Domnívá se, že rodič, kterému o dítě jde „rozhodně pozná, jestli má úplnýho blba, nebo dítě, který by tak trochu to studium zajímalo, jo. Rozhodně bych necpala na víceletý gymnázium dítě, který třeba má opravdu nadřený samý jedničky … to člověk pozná, že prostě to studijní typ nebude.“ Hana s dětmi chodila pravidelně do divadel na dětská představení, dvakrát ji vzala na koncert vážné hudby, ale přes předpoklady z rodiny (babička klavíristka) neuspěli. Nyní už chodí radši s kamarádkami do divadla, do kina (čím krvavější, tím lepší) a hlavně na koncerty moderní hudby. Hana by uvítala, kdyby něco dělala intenzivně a zabývala se tím celoročně. Také kdyby četla, protože vůbec nečte (dvě dcery čtou, a dvě dcery nečtou). Počítač nevyužívá jen na zábavu, ale ve všech možných oblastech. Matce nevadí, protože kreativní práce na počítači pro ní představuje budoucnost. Matka by ale uvítala více sportu a kultury ve volném čase dcery.

33

Jana Brněnsko, 36 let. Vzdělání střední bez maturity, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 1dítě), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 1 dcera (15 let), ZŠ, kroužek: koně. Jana pracuje v dopravním podniku jako pracovnice obchodního provozu. I ona má pouze jednu dceru v deváté třídě. Její dcera je podle ní jako všichni ostatní v pubertě, ale není to tak strašné, zatím se moc nekamarádí s kluky, má averzi ke kouření. Do učení jí nikdy nemusela nutit, ani se s ní učit, učení dceři šlo i nadále jde samo od sebe. Je Doma je klidná, hodná, v kolektivu, s kamarádkami to bude asi trochu jinak, ale problémy s ní nejsou. Myslí si, že dcera je v tomto zcela normální a ani se příliš neodlišuje od toho, jaká byla Jana v jejím věku. Matce se moc nesvěřuje, je docela uzavřená: „já jsem byla ukecanější, já jsem se svěřovala mamce daleko víc, než ona mně. Myslím si, že to pramení z toho, že ona měla moji mamku hrozně ráda a když ji bylo šest, tak mamka umřela, takže si myslím, že to děcko se tak stáhlo jakoby do sebe, ale zatím jsem ju nepřichytila při lži, nebo při něčem, že by mně začla blikat kontrolka, že by ju měla víc hlídat, nebo něco.“ Spoustu věcí se dozví od spolužáků nebo maminek spolužáků (bydlí na vesnici). Podle Jany je dost líná, hodně času tráví doma, nikam moc nechce chodit. V deváté třídě už všech kroužků nechala, i keramiky, která jí dost bavila. Janu si myslí že je to škoda, protože má výtvarný talent. Akorát občas chodí na koně, ale víc sedí doma u počítače. Mámě se jí daří vytáhnout tak akorát do divadla na balet nebo do nákupních center: „to je jediná věc, kdy prostě řeknu ‘pojedeme nakupovat’, a ona je ochotná všechno položit a jede, jako jo?“ Tam občas zajdou

i

s kamarádkami

„na

čumendu“

(Vaňkovka, Olympie). Jet s rodinou na zámek nebo na výlet není šance, protože dcera i manžel jsou radši „doma na kanapi“. Dceru ale zajímá hudba „a nějaká příšerná hudební skupina ... všechno to vypadá jako z mateřské školky“ (pravděpodobně Tokio Hotel). Dokonce chtěla jet do Mnichova na jejich

34

koncert spolu s kamarádkou, se kterou se seznámila přes internet a nikdy jí neviděla. To Janu dost šokovalo, „jsem říkala ‘tys spadla na hlavu z višně’. O víceletém gymnáziu moc neuvažovali, protože „to děcko je pořád děcko a kor ty děcka ... na té dědině, ty děcka přijdou takoví víc ... nedotčení tím městem a říkám si, že je to zbytečný je strkat ještě v té době nedozrálé ...“ Dítě jí připadá v šesté třídě ještě snáze ovlivnitelné, mohlo by se chytit špatné party. Kamarádka Jany, jejíž stejně stará dcera chodí na základní školu do Brna s ní mají problémy, kouří a hrozí jí dvojka z chování, lže. Jana tyto problémy spojuje s městem. Dcera si sama vybrala gymnázium: „[dcera] je natolik nevyhraněný stvoření, že by bylo asi škoda ju strkat teď prostě na nějakou střední školu se zaměřením. Takže, z toho důvodu volíme gymnázium, abychom měli ještě čtyři roky na to, nebo respektive ona měla čtyři roky na to, aby se k ní dostalo tolik informací, kolik bude potřebovat na to, aby se prostě rozhodla pro něco konkrétního.“ Výběr konkrétního gymnázia nechávala ještě otevřený s tím, že několik možných objedou v lednu při Dnech otevřených dveří. Matka i dcera mají své priority, každá asi tři gymnázia: „mně by se líbilo Gymnázium Na Slovaňáku, kde je rozšířená výuka jazyků. Jazyk je v dnešní době jedna z nejdůležitějších věcí ... Takže bych chtěla tady těch šest zvládnout, abysme viděly budovu zvenku, zevnitř a nějakýho učitele, profesora teda, aby se neurazil ... chcu zase vybrat školu, aby to děcko tam nejelo hodinu, nebo hodinu a půl, jo.“ Matka je ráda, že se takhle dcera rozhodla. Považuje za chybu a mrzí ji, že ona sama nestudovala, protože se jí tenkrát nechtělo. Mít vysokou školu je podle ní v dnešní době „důležitý“ pro uplatnění ve společnosti. Slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, pracovitost

Jarka Brněnsko, 42 let. Vzdělání vyučení s maturitou, v domácnosti nebo na RD, partner střední bez maturity, podnikatel se 3 a více pracovníky. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 3 děti). Úplná rodina s příbuznými, 3 děti (syn 17 let, dcera 14 let, syn 10 let), ZŠ, kroužky: hudební, rybářský, zdravotník, fotbal.

35

Jarka byla v době diskuse na mateřské, dříve pracovala v hotelu. Její manžel je podnikatel se zaměstnanci. Má tři děti – nejstaršího 17letého syna, 14letou dceru a 10letého syna. S rodinou jezdí na dovolené po republice, pronajmou si na týden někde chatu. „[dcera] musím říct asi samý plus“, je podle ní snaživá, dobře se učí a baví ji práce s dětmi, dokonce hodně pomáhá Jarce (jediné dítě v této diskusi). Ve volném čase chodí do hasičského kroužku (i na soutěže přes léto), v zimě jezdí na snowboardu nebo na lyžích, to ji baví. Až do deváté třídy chodila na flétnu do hudební školy, „docela jí to šlo ... doufám, jestli půjde na školu, že to znova, na pedák chce jít.“ Jarka sama ráda zpívá, ale děti se za ní stydí a nechtějí si s ní doma společně zazpívat. „Já zpívám sama, já nejsu žádná zpěvačka a ještě jsem se nenechala odradit.“ Podle Jarky je dcera ještě ve věku, kdy jde „kočírovat“, je to také tím, že bydlí zatím doma, není na internátě: „když ty děcka vyletí z domova, že si myslí, že si jako můžou víc dovolit, že ty rodiče tam nemaj takovej dohled nad nimi.“ Jarka k důležitosti VŠ vzdělání prohlásila: „Když máte titul, tak je to o něčem jiném.“ Dcera podle ní bude učitelka, v reakci na Jindřišku a jejího syna odpovídá na otázku ohledně výběru povolání: „My nepájíme, tak učitelka.“ Pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, náboženská víra, slušnost, pracovitost

Jarmila Brněnsko, 42 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (syn 17 let, dcera 15 let, syn 11 let), ZŠ, kroužky: skaut, keramika, zdravotník, aerobik. Pracuje jako prodavačka v občerstvení, bydlí 50 km od Brna. Stejně jako Jarka má Jarmila tři děti - dva syny a prostřední dceru v deváté třídě základní školy. Dcera je „zažraná do Skautu“, je proto často v přírodě, kde chodí po výpravách, připravuje pro mladší děti tábory, z internetu si stahuje hry pro děti. Jarmila si tedy nemůže stěžovat, že by trávila čas u počítače jako tolik

36

ostatních matek. Kromě Skautu chodí ještě do keramiky a do Mladého zdravotníka. Knížky, které potřebuje do školy, si dcera sama půjčuje v knihovně. Doma dcera ale vůbec nepomůže. Její povinností je akorát odnést PET lahve, ale i to byl problém. Jarmila jí nedonutí, ale když muž zakřičí, tak to jde. Jednou jí manžel vysypal láhve do postele, od té doby je vynáší už pravidelně. Kamarádka dcery je míšenka (její otec je Arab, který ale s rodinou nežije), je snědá, vůbec to nevadí, „pokud je slušná a vychovaná, taková normální, tak to vůbec nevadí.“ Víceleté gymnázium je podle jejích informací od rodičů starších dětí zbytečná zátěž pro děti, „mají hroznej frmol“, a těžko mohou nároky školy skloubit s kroužky.V deváté třídě dcera polevila v učení: „to už vyloženě fláká, i když má před přijímačkama“, škola jí už vyloženě nebaví, nutně potřebuje změnu, jít někam jinam. Jinak ve škole nedělá žádné problémy je dokonce hodnější než doma „ve škole si ju hrozně chválí, a právě říkaj, jak je tam slušná, vzorná a snaživá.“; „mi vždycky říkají ve škole: ‘Vy jste ani nemusela chodit, protože ty, co tady potřebuju tady nejsou.’“ Dcera neví kam si dá přihlášku, půjde hlavně o to, kam jí přijmou, musí mít maturitu, nezáleží už tolik, jaká škola to bude. Jarmila jí našla Střední integrovanou školu, se také o přihlášce na střední ekonomickou školu. Půjde o to, kam se dostane. Jarmila ví o místní střední soukromé škole, kam chodí děti se čtyřkami ze základní školy a udělají ji („tvrdí, že teda není pravda, že jako se to platí“), ale tam by ale dceru nedala. Představu o budoucím zaměstnání dcera zatím nemá. Jarmila byla jediná matka, která se nepřihlásila při odpovědi na otázku moderátorky, zda mají matky představu, že jejich děti budou na vysoké. Na otázku moderátorky, proč se ona nepřihlásila, odpovídá „Tu učení nebaví, naštěstí jí to jde a tu střední školu, doufám, že udělá, ale jako, učení ju vůbec nebaví ...“ Jiřina jí přesvědčovala, že se to na střední škole změní. Jarmila ale vysvětlovala, že pro dceru je důležitější mít tu rodinu než vysokou školu. Ona sama má ráda děti a dcera je na tom podobně, což je vidět už na tom, že vede Skauty. Za deset let si myslí, že dcera už bude mít spíš vlastní rodinu než studovat VŠ. Jarmila vybrala jako důležité hodnoty snášenlivosti a ohleduplnosti, protože je důležité, aby vycházela s kamarády, spolužáky, učiteli, nadřízenými, a také aby byla ohleduplná ke starším lidem. Pocit odpovědnosti je zase důležitý když se stará o mladší děti nyní ve Skautu. Prioritou pro Jarmilu jsou vždy vztahy mezi lidmi. 37

Pracovitost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, náboženská víra, pocit odpovědnosti

Jindřiška Brněnsko, 44 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec - střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 16.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná rodina s příbuznými, syn (14 let), ZŠ, kroužky: plavání, házená. Jindřiška pracuje v mateřské školce podobně jako Jiřina, jen na postu provozní. Také ona má jedináčka v deváté třídě – syna. Syn je v podstatě bez problémů (akorát trochu nepořádník). Doma s ničím příliš nepomůže, má jednou za týden odnést tříděný odpad „to je teda hrozný“. Je vyloženě technicky založený, od čehož se odvíjí jeho vzdělanostní směřování i trávení volného času. Zajímá se o elektroniku, baví ho pájení sváření, své kapesné utrácí za součástky. V pokojíčku má po stěnách vyvěšené motory – na to překvapeně zareagovala Jana: „Motory? Ten váš kluk nemá chybu, ten by se mi líbil.“ Jiřina: „Jednou paní učitelka řekla, aby si donesl něco oblíbeného do školy, tak náš kluk si vzal nejoblíbenější hračku motor, jo?“ Jindřiška s ním nemá problém ani co se týká komunikace. Řekne jí všechno, důvěřuje mu, že by jí nikdy nelhal, protože lež sám nemá rád: „aj i řekne ‘mami, klidně mě vylískej, víš, ale je to tak’.“ Má hodně kroužků, sportuje, chodí plavat a hraje házenou. Sport je pro něj odreagováním od školy a učení. Se školou problémy nemá. Nestěžuje si ani jako ostatní matky, že by příliš mnoho času trávil u počítače nebo doma. Sice se hodně drží doma, ale také jezdí do přírody, jde ven, jezdí i na různé takový zájezdy, které pořádají. Učení mu jde samo, půjde na střední školu se zaměřením na elektro. Počítají s tím, že půjde i na vysokou školu technického směru. Jindřiška není až tak přesvědčená, že s vysokou školou se automaticky mají lidé dobře. Pro Jindřišku je ale vysoká škola hlavně možností dozvědět se víc o oboru, který člověk studuje „vědí ještě víc. Když máte k tomu touhu poznat ještě něco navíc“. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost

38

Jiřina Brněnsko, 46 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, podnikatel se 3 a více pracovníky. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 16.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 1 syn (14 let), ZŠ, kroužky: házená, plavání. Jiřina je další matka ze skupiny má jedináčka, ale syna. Pracuje jako učitelka v mateřské školce. Její manžel je pro syna autoritou. Syn tráví hodně času sportem, jezdí na freestylovém kole. Je šikovný, učí se dobře, zajímají ho holky. Děti podle ní vůbec málo čtou, alespoň kluci. Holky v tomto věku jsou podle ní vyspělejší. S Jiřinou nemá problém komunikovat o sportu, co se mu povedlo na kole, ale o tom co bylo ve škole je hodně stručný, „co bylo – dobrý.“ Jiřina není zcela proti fyzickým trestům, sem tam dostane, naposledy když byl drzý, „on má teda odpověď a on je teda nejchytřejší, samozřejmě.“ I ve škole by byla spíš pro rychlé řešení „ať mu pleskne“ než pro psaní poznámek. Synovi jde učení samo. Má vybranou střední průmyslovou školu stavební v Brně, případně uvažují i o gymnáziích. Jiřina předpokládá, že půjde na vysokou školu, stavební směr. Jiřina si myslí, že studium vysoké školy by mělo být o nadání, její syn „je chytrej celkem“, takže „bylo by škoda, kdyby se někde zahrabal a nedělal.“ S člověkem, který má titul podle ní lidi jednají jinak. Chtěla by, aby její syn byl pracovitý, ale také ctižádostivý, aby něčeho dosáhl. Slušnost, pracovitost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, samostatnost

Jitka Brněnsko, 32 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadový úředník. Partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec VŠ. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera (14 let), ZŠ, kroužky: taneční kurz, anglický kurz, záliby-kytara(výuka), koně, dříve hasičský kurz.

39

Jitka je administrativní úřednicí, o víkendech jezdí na chalupu nebo společně také do Jeseníků. Má stejně jako Johana dceru – jedináčka v deváté třídě základní školy. Dcer je puberťačka, kterou zajímají kluci, „teďka s ňou mlátí puberta“. Dcera je ale hodně aktivní i v jiných oblastech, chodí do několika kroužků - hraje na klavír, maluje na sklo. Kroužky má většinou v Brně, kam jezdí sama integrovanou dopravou. je snaživá. Jitka dceru hodně vede k tomu, aby nezanedbávala školu a učila se, ale „třeba do sportu se jí snažím hodně tlačit, i když odmlouvá, nechce se jí, ale musí.“ Kromě ježdění na koních chodí také na tenis. I když se jí někdy nechce, nakonec má radost z toho, že tam byla (podobně mluví Monika o svém synovi): „Třeba na tenise pak říká „jé to bylo prima“, jo, ale nechce se jí tam, když tam má zrovna jít, protože je líná.“ Do galerie by svou dceru nedostala. Dcera se chystá na gymnázium, s matkou byla na Dnu otevřených dveří konkrétně vybraného gymnázia. Jitka má poměrně vysoké vzdělanostní aspirace. Směřuje jí ke vzdělání, myslí si, že děti v tomto věku z toho zatím nemají rozum a je třeba je orientovat. Vysoká škola podle ní znamená možnost lepší perspektivy v životě, souhlasí s ostatními matkami, že člověk má lepší uplatnění ve společnosti, přesto ovšem „není to záruka“. Jitka pracuje v kanceláři s právníky „a vidím, že se nemají špatně“, takže její představou o profesi dcery jsou buď práva nebo ekonomika. Pocit odpovědnosti, pracovitost, slušnost, samostatnost, odhodlání a vytrvalost

Johana Brněnsko, 40 let. Vzdělání gymnázium, nižší odborný zaměstnanec, partner vyučený, samostatně činný bez zaměstnanců (OSVČ). Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 16.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 1 dcera (14 let), ZŠ, kroužky: klavír, koně. Johana pracuje jako technik prodeje ve větších prodejnách. Má 14letou dceru – jedináčka. Dceru popisuje jako paličatou, bordelářku, která dokáže být strašně milá – hlavně když něco chce. Příliš moc nečte, když tak něco o koních nebo dívčí románek. Možná díky tomu, že je jedináček, tak se zatím se vším svěřuje mámě („to zatím ještě funguje“), akorát na otázku „Co bylo ve škole?“ se nic nedozví. Johanu dcera příliš

40

neposlechne, naopak jejího bratra poslouchá naprosto automaticky, aniž by na ni řval nebo jí vyhrožoval. pracuje v cikánské ulici v Brně – obrovské shluky cikánů, musí chtít sama, jinak jí nepřinutí, bratr funguje jako autorita, Johana není spokojená s tím, jak její dcera tráví volný čas. Říká, že je líná, hodně času stráví u počítače nebo televize místo toho, aby šla byla více venku. Nemusela by ani přímo sportovat, ale třeba chodit do přírody. Johana se snaží s tím něco udělat, ale není příliš úspěšná: „... do ní člověk klavíruje běž ven, běž ven, běž ven, že jo, a přijedu dom a zjistím, že je zase celý odpoledne doma.“ Občas jedou na dceřin návrh na „výlet do Hypernovy“, do výtvarné galerie by dceru ale nedostala. slovní obrat – jo, za chvílu, Dcera nemá průšvihy, akorát někdy v nepodstatných věcech zalže, ale matka to na ní pozná, „má smůlu, že si myslím, že to ještě teďka dost poznám ... snažím se, aby tohle nebylo. To jí spíš odpustím toho vola, než tu lež, že mi lže.“ Matka s dcerou hodně probíraly střední školy, Johana dala hodně na to, co dcera chce. Školy si našla sama a potom s matkou šly na veletrh vzdělávání. Přáním Johany by bylo, aby za deset let dcera ještě studovala vysokou školu, říká že to je zatím spíš její vize. Sice nejde o to, aby musela mít VŠ za každou cenu, ale hlavně aby v životě mohla dělat to, co jí baví, aby měla práci jako svého koníčka. To je pak „ten nejšťastnější člověk na světě“. Myslí si, že dcera by mohla dělat něco s dětmi, třeba být učitelka. Slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, spořivost, šetrnost, pracovitost

Julie Brněnsko, 49 let. Vzdělání VŠ, vedoucí, řídící pracovník, partner VŠ, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 40.000 Kč (3 dospělí – 2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 dcery (24, 21 a 15 let), ZŠ, kroužky: sport-plavání, kreslení, výtvarná výchova. Julie byla jediná vysokoškolačka v diskusi. Pracuje jako ekonomka a tomu také odpovídalo její oblečení – sukňový kostým. Dříve bydleli v Brně, ale nyní bydlí na vesnici – malém městě. Má tři dcery, dvě již plnoleté (24 a 21 let), nejmladší je 15 let. 41

Nejmladší dcera je v pubertě, což Julie popisuje jako stav, kdy si myslí jak tak geniální dítě může mít tak blbé rodiče. Nenechá si od rodičů už do ničeho příliš mluvit, nemohou jí už příliš „ohýbat“ nebo „zdokonalovat“. Nebyla ale nikdy dítě, se kterými by byly problémy. V létě zkoušela kouření, když byla u kamarádky na jednom brněnském sídlišti: „taky to prubla a nebylo to jednou, prostě to zkoušely, takže se to naučila a bodejť ... taky jsme to zkusili ... někde za křovím jsme potahovaly první cigaretu. Myslím, že teď už to tak není, už jsem to tak nezačuchala. Jestli to maskuje hašlerkama, ale.“ Dcera chodí do základní školu v Brně, kde má i výtvarný kroužek nebo plavání. Přímo v Brně bydlí její dědeček, takže někdy u něj přespává, aby nemusela ráno brzy dojíždět. V zimě jezdí na lyže. Julie po dceři chtěla, aby chodila na angličtinu ve volném čase, protože sama cítila u sebe jako handicap, že neznala jazyky, „teď se snažím pořád do ní klavírovat, aby chodila někam do angličtiny ... ale nějak se mi to nedaří pořád.“ Kamarádky své dcery zná, chodí k nim třeba na oslavu narozenin, zná i jejich rodiče, i protože bydlí na malém městě. Vyprávěla historku s „kamarádem“ starší dcery, který je již před lety v době před Vánoci vykradl. Spíše než matce se svěřují navzájem se sestrami. Co se týká vztahu k jiným etnikům, národnostem, tak Julie říká, že dřív měli „cikány“ v ulici a ona neměla žádný problém s tím, když si s nimi její dcera hrála. Podle svých slov se „trošičku rasističtěji“ vyjadřuje vzhledem k muslimům, Palestincům, což po ní dcera přebírá, „Já si budu muset dát pozor, aby někde nenarazila ... Někdy se díváme na televizi a ona ‘podívej se, zase ti muslimové zase dělají bordel’ ... když ti Palestinci tam demostrujou, tak dřív jsem takhle vždycky okomentovala já a teď už, úplně bezmyšlenkovitě, já bych to nečekala tak „zase ti Palestinci dělají bordel“. To už nejsou ani Palestinci, ale kdekoliv jinde, ale prostě pro ni jsou to Palestinci.“ S dcerou občas zajde do galerie, naposledy spolu byly na Lidické v Brně, kde je vedle Slovanu prodejní Galerie D, „mají tam spoustu vystavenejch obrázků, takže, když jdeme kolem, tak se tam podíváme ... si to tam obejde a to se jí líbí, to se podívá.“ Nevěděla ještě přesně, na jakou střední školu si bude dcera dávat přihlášku. Vzhledem k tomu, že je dcera výtvarně nadaná, vytváří koláže nebo také šije na panenky Julie předpokládala, že by to mohla být buď textilní průmyslová škola nebo nějaká s odpovídajícím zaměřením. Uvažovaly ale také o studiu některého gymnázia. Vysoká škola je podle Julie důležitá, ne kvůli penězům nebo přímo kvůli pracovnímu uplatnění, ale obecně pro život, k tomu získat rozhled a názory.

42

Pro Julii je důležité, aby rodiče předávali dětem hodnoty snášenlivosti a ohleduplnosti, protože kolem sebe vidí, že mladí lidé se kolikrát chovají hrubě k ostatním, ve veřejné dopravě se „štychujou, to prostě vidíte, kdo dýl vydrží sedět a kdo nepustí. A kdo je takovej ten měkkej“. Samostatnost, slušnost, pracovitost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti

Kamila Brněnsko, 42 let. Vzdělání vyučená, na rodičovské dovolené, partner střední odborné s maturitou, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka základní, otec základní. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti). Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (14 a ? let), ZŠ, nemá kroužky. Kamila je v domácnosti, má dva syny. Nelíbí se jí trávení dlouhého času u počítače, chce aby měli i jiné koníčky než počítače, aby víc chodili ven. Snaží se syna nutit do nějaké jiné aktivity, vypne počítač a vyhodí ho ven. On se ale podívá kde má kamarády a za půl hodiny je zase zpátky doma. Syn měl „pochybnýho kamaráda“ z rozvedené rodiny, kde maminka se třemi syny chodila na 12hodinové směny, takže „děcka se vychovávají samy“. Na vesnici zničili, co mohli, on s nimi dřív chodil, takže rodiče museli být v té době (v páté třídě) každou chvíli ve škole řešit stížnosti. Rodiče proti tomu „rázně zakročili“, dali synovi na výběr - buď kamarád nebo počítač, a on si vybral počítač. Když syn dostal třídní důtku (negativní signál ze školy) musela Kamila s manželem do školy, aby se vůbec dozvěděli, co se ve škole vlastně děje, aby věděli, za co synovi vynadat, jak zakročit, protože syn o tom, co se děje ve škole, „mlží“. Návštěvu ve škole Kamila líčí jako možnost „dozvědět se pravdu“ o chování syna. Snížené hodnocení chování syna Kamila nezpochybňuje (přestože ho dostal hned na začátku školního roku), naopak by nebyla ani proti fyzickým trestům (které sama doma používá). „Vždycky říkám panu učiteli ‘když zaslouží, tak ho netahejte ze třídy a dejte mu před třídou ’ ... Já si myslím ... že kdyby dostal před tou třídou od toho pana učitele, tak, že by měl takovou ostudu asi a byla by mu hanba a pak by prostě dělal dobrotu.“ Odmalička byl problémový, ale už se zklidnil a Kamila už chodí jen na rodičovské schůzky a nemůže si na něj příliš stěžovat. Do třídy s ním chodí velmi hodný kluk – Rom ze slušné rodiny, který má dobré známky.

43

Syn doma pomůže a od té doby, co je u hasičů, se dokáže postarat o mladšího bratra, má zodpovědnost a je samostatný. Jeho záliby mu ale většinou vydrží jen chvíli – asi rok chodil zpívat do sboru, teď chodí do hasiče, hodně fotí. Mladší syn „ten dělá úplně všechno tak akorát, ale ten starší, ten absolutně nehne ani prstem ... ne, prostě nemůžu ho dotlačit k ničemu. Chvilku dělal fotbal, chvilku dělal karate. Von vždycky všechno jenom chvíli, jenom tak ... jako nemůžu ho přinutit ... mu to vysvětlím, prostě, že je to dobrý, že není dobrý sedět jenom u toho počítače, že na ten fotbal, že to není špatný, že vlastně je venku a něco pro sebe dělá. Že prý u počítače taky něco pro sebe dělá.“ Za deset let by měl syn podle Kamily hlavně vydělávat hodně peněz, aby se sám uživil. Syn chce jít na střední školu do Brna, na obor elektromechanika. Vzhledem k jeho zájmu o počítače by bylo dobré, kdyby se tomu věnoval. Baví ho to a navíc si i vydělá. Kamila má zájem o to: „aby si vydělal a abych ho už neměla doma.“ Na vysokou školu syn nechce, matka si myslí, že spíš nepůjde. Její syn ale není podle ní příliš zručný, takže se musí živit hlavou. VŠ ambice se v rodině ale spojují spíše s mladším synem, který je jiný. Vzdělání je podle Kamily důležité. Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi

Karina Brněnsko, 34 let. Vzdělání vyučená, dělník nevyučený v oboru práce, partner vyučený, samostatně činný bez zaměstnanců (OSVČ). Vzdělání rodičů – matka základní, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 synové (14, 11 a 7 let), ZŠ, kroužky: kickbox, fotbal. Karina momentálně pracovala jako prodavačka. Má tři syny, z nichž nejstarší navštěvuje 9. třídu. Nejstaršího syna popisuje jako hlasitého, výstředního, darebáka. Na třídních schůzkách si musí vždy vyslechnout, jak vyrušuje. Se školou a učiteli Karina komunikuje poměrně často, protože má tři děti na stejné základní škole. Syn nemůže nic z toho, co se ve škole děje, zatajovat. Když byl jeden syn nemocný a ona mu šla do školy pro úkoly, potkala nějakou učitelku, která jí řekla o tom, že s ní chce mluvit jiná. Takže už raději říká všecko dopředu. Moderátorka: „A jak to mohlo bejt často, když jste tam takhle došla.“ - Karina: „Teďko? Poslední dobou? Často, takže čtyřikrát do měsíce.“ 44

Syn dostal dříve ředitelskou důtku a dvojku z chování. Nevadilo by jí, kdyby ve škole učitelé uplatňovali fyzické tresty. Sama občas také použije výchovnou facku („po čuni“). Jako jediný ze skupiny chodí alespoň někdy do knihovny, ale příliš mnoho ani on nečte (asi jednu knihu za půl roku), doma mají vesměs staré knížky. Chodil do dramatického kroužku, kde se mohl předvádět, ten ale zrušili, dále chodil ještě na kickbox, ale nyní už na kroužky vůbec nechodí. Nechce se mu už dojíždět, problémem je špatné spojení z místa bydliště „my máme teďko blbý spoje takový“. neměl čas se učit, škola a holky - špatné téma na mluvení. Co se týká alkoholu, snaží se syna usměrňovat, plánovala, že na Silvestra se jí bude muset průběžně ukazovat „aby to nějak nepřehnal“. Pivo si občas s klukama dá a na Silvestra určitě také. Kouření u něj není problém, protože za cigarety nechce utrácet vlastní vydělané peníze. Karina vysvětlovala, proč z hodnot dala před slušností přednost samostatnosti: „já vím, že slušnost je fajn, když se člověk chová slušně k lidem, tak je to fajn. Ale potřeba je, v dnešní době být samostatnej, aby nějak prorazil, aby nebyl furt, jako, na dně … Slušný lidí maj smůlu, prostě, když to tak jako vidím kolem sebe, tak slušnej člověk nebude třeba ředitel, že jo, když to tak řeknu naostro.“ Podle Kariny se slušný člověk nedostane nahoru, alespoň tak soudí podle lidí v jejím okolí, například podle jejího nadřízeného. Syn chtěl už od páté třídy být policista. Jejich plán byl vystudovat jakoukoli střední školu s maturitou, a potom jít na policejní školu. Každý člověk podle ní na vzdělávání a práci hlavou nemá, „a když to pak posloucháte, tak si říkám kdo tady bude dělat tyma rukama … kdo bude za chvilku stavět ty domy.“ Syn ale podle ní není ani moc na manuální práci: „on uvažuje o takové práci, kde bude v zimě a on absolutně není na prácu, on mě připadá, že ten policajt je tam jako, on s těma rukama, jemu se libíla ta brigáda, vydělal si peníze, to všecko, ale … já si ho nedovedu představit manuálně pracovat, opravdu.“Jeho táta je zedník a dřív nikdy tuto práci dělat nechtěl. Po zhoršení známek v deváté třídě, letní brigádě, na které si vydělal dost peněz a návštěvě náborářů z učiliště ve škole, syn změnil cíle a chce jít na zedníka nebo tesaře. Výhodou je, že si nebude muset platit pomůcky, školné a po škole bude mít zajištěnou práci. Syn si ještě před návštěvou náborářů z učiliště vybral studium odborné školy (na „elektrotechnickýho mechanika“), na kterém by si udělal maturitu. Vyžadovalo by to ovšem, aby byl na internátu, na kterém být nechce. Karině by se internát pro syna líbil, protože sama má zkušenost s tím, že bydlení na internátu jí donutilo víc se učit, což by on také potřeboval. Když bude doma, nejspíš ho nikdo nedonutí se učit. Karina: „… ale asi bude nakonec záležet na něm.“ –

45

Moderátorka: „Jo, necháte ho zvítězit?“ – Karina: „Tak asi jo, než než aby tam šel s odporem a potom to flákal a propadal třeba, nebo tak.“ Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost, odhodlanost a vytrvalost, samostatnost, pocit odpovědnosti

Karolína Brněnsko, 37 let. Vzdělání vyučená s maturitou, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 0-25 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (dcera 18 let, syn 15 let, syn 5 let), ZŠ, kroužky: fotbal, rybářský kroužek. Karolína s manželem mají tři děti, dvě dcery a prostředního syna, kterému je patnáct let. Jako rodina jezdí společně na výlety na kolech. Syn má velice dobrou povahu, dobrák, podle ní je lepší než starší dcera. Je ochotný pomoci aniž by ho musel někdo pobízet, pomůže například s nádobím sám od sebe. Tráví hodně času venku dokud je přijatelné počasí, jezdí hodně na kole, Karolína ho musí zarazit, když už je venku velká zima. Hodně času tráví také na počítači, hraje pořád jednu hru a komunikuje se svými kamarády. Sezení u počítače Karolína nepovažuje za smysluplné trávení volného času, jinak je jí jedno co děti dělají, ale má radost, když se začnou samy učit. Internet doma zavedli kvůli manželovi, ale uznává, že děti ho potřebují hodně i do školy, protože si často mají něco najít a stáhnout. „Dneska se s tím počítá, že to máte doma“. Syn čte počítačové časopisy a také občas nějakou povinnou četbu. V první třídě se hrozně špatně učil. Karolína sama si vyžádala psychologické vyšetření, kde zjistili, že je dysgrafik a dyslektik. Proto změnili po první třídě školu a první třídu opakoval. Potom už měl dobré známky, „protože byl na něho brán větší ohled a jako už nejsou problémy.“ Syn má dva kamarády, z nichž jednoho Karolína nemá moc ráda, je „takový divočák“. Druhý je naopak tichý, slušný a synovi pomáhá („komu by se nelíbil“), aby mohl jít dřív ven, často u něj bývá nebo naopak kamarád u nich. „Divočák“ se k těmto dvěma připojí a pak je ovlivňuje, jsou proti němu slabší, nedokáží si prosadit svojí vůli. Tento kluk je jedináček, učí se hůř než

46

syn a kamarád. Matka se snaží do kamarádství syna nemluvit, akorát se snaží syna přesvědčit, aby nebyli s kamarádem tak snadno ovlivnitelní, aby slepě neposlouchali třetího. Sám si vybral střední strojní školu. Karolína je ráda, protože si myslí, že by ho to mohlo bavit. Má podle ní šikovné ruce, ale zase „bez toho papíru“, bez vzdělání ho nikde nevezmou, takže získat alespoň nějaké vzdělání je velmi důležité. Jeho starší sestra studuje gymnázium, otec si myslel, že půjde na vysokou, ale ona tvrdí, že na to nemá a že tam nepůjde. Otec studoval rok vysokou školu a nyní lituje, že ji nedokončil. Nicméně rodiče syna do studia tlačit určitě nebudou. Pocit odpovědnosti, pracovitost, spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost

Kateřina Brněnsko, 35 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, samostatně činný bez zaměstnanců (OSVČ). Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 děti (dcera 14 let, syn 7 let), ZŠ, kroužky: výtvarný na ZUŠ, keramika. Kateřina pracuje jako prodavačka („někdo to dělat musí“). Velmi jí baví ruční práce, doma paličkuje, plete, pekla s dětmi spoustu druhů cukroví, chodí ráda po lese. Kromě dcery v deváté třídě má ještě mladšího, 7letého syna. Dcera dbá hodně na svůj vzhled, nevyšla by na ulici nenamalovaná, obměňuje šatník, neoblékne na sebe nic, co je nemoderní, sice se jí nechce příliš pracovat, ale svoje oblečení si sama vypere. Je kamarádská – spíš v hloučku dětí se kterýma si má co říct, píše si s kamarády po ICQ. Vylepuje si plakáty (např. Avril L.), v autě dcera musí přelazovat z pro ní hrozných stanic a dává matce testy, kdo to zpívá. Když to Kateřina pozná, dostává „dobrej puntík“. Kateřina v dětství nemohla mít vylepený žádný plakát a nechtěla stejnou věc praktikovat u dcery, nyní si říká, jestli není zase druhý extrém. Doma mají zavedený internet pouze kvůli dceři, protože si tam musí něco hledat do školy, stáhnou si, vytisknou referát („do školy vždycky něco ‘najděte si to na netu’, prostě, to je dnešní doba a všechno“. Kateřina tuto praxi kritizuje, protože děti potom ani neví, o čem téma je, protože si přečtou jen první dvě věty a odevzdají to. Dříve si děti museli hledat informace

47

v knížce. Dnes děti ani podle učitelů tolik nemusí umět, nemusí se učit, ale stačí jim vědět, kde si co najít. Dcera sice čte, ale pubertální romány. Kateřina by byla radši, kdyby dcera četla „knihy o něčem“, ale ona nechce. Matka se jí snaží kupovat alespoň tyto knížky („říkala jsem si, že když bude číst aspoň něco, tak třeba k tomu dojde věkem, rozumem a tak“). zdá se jí, že dnes čte málo dětí a čtení je přitom důležité. V rodině Romům říkají „bubáci“. Malý syn se jich bojí, na Cejlu jich vídají hodně, mají tmavou pleť na které si postavili svůj život. Ve vztahu k černým se negativní postoje berou jako rasismus, ale ve vztahu k bílým to podle nich rasismus není. Kdyby dcera chtěla chodit s „cigánem“, měla by s tím Kateřina velký problém. Romská komunita je podle ní natolik jiná mentalitou, bydlením, chováním. Kateřina říká, že jim nic nedělá, říká příklad z jiné vesnice, kde po restituci domu, ve kterém bydleli Romové, je noví majitelé nemohli dostat ven. Romové byli velmi agresivní (basebalové pálky, nože). Kateřina má strach z jejich početnosti a z toho, že se postaví jeden za druhého. Chtěla by, aby i bílí měli tuto vlastnost. Na základní škole dcery měli zkušenost s holčičkou na vozíčku. Nejdříve z toho byl strach, jak se vše zvládne, protože škola není bezbariérová. Paní ředitelka ale pověřila kluky v deváté třídě, aby jí nosili do schodů. Bylo to správné rozhodnutí, protože i ti puberťáci dostali povinnost a s ní zodpovědnost, které se zhostili a udělali tak nejen hodně pro ní, ale i pro sebe. Dcera navštěvuje školu ve vedlejší vesnici a dojíždí do Brna na kroužek při základní umělecké škole (v Brně má prarodiče, dřív jí vyzvedávali). Kateřina by chtěla (je to její sen), aby pokračovala studiem na „vyhlášené“ střední umělecké škole v Brně, ze které by mohla pokračovat dál na vysokou. Dcera příliš nevěří ve svůj úspěch na přijímacích zkouškách a našla si střední polygrafickou školu, obor grafik pro média kam berou bez přijímacích zkoušek. Kateřina s dcerou byla na vzdělávacím veletrhu, kde se dozvěděla, že na této střední škole už od druhého ročníku spolupracují s firmami a absolventi nacházejí uplatnění na trhu práce, „což mě nakonec přesvědčilo v tom, že ju tam dám, když tam chce … ale není to, není to zrovna to moje, co jsem si myslela … Má ten dar a prostě je to takový, tak když se s tím narodila, tak je škoda, aby to zahodila.“

48

Nesobeckost, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, pracovitost

Klára Brněnsko, 36 let. Vzdělání střední bez maturity, nepracující důchodce, partner střední bez maturity, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec střední bez maturity. Příjem domácnosti 14.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 2 děti (dcera 15 let, syn 9 let), ZŠ, kroužky: nyní žádné nemá, dříve skaut. Klára v době konání diskuse kvůli onemocnění nepracovala, pobírala invalidní důchod. Dříve pracovala jako krejčová, šití jí baví. Má dvě děti, dceři je patnáct a je tišší, hodná, i ve škole. Jako špatnou vlastnost Klára uvedla, že se snaží za každou cenu prosazovat svůj názor a je vzteklá, pokud není po jejím. Baví ji počítač, poflakování po vesnici kde bydlí. Dříve chodila do výtvarného kroužku, a také do skautu. Ve skautu se naučila užitečné věci, vařit, ale i vzájemně si pomáhat. S partou kamarádů a kamarádek chodí do hospůdky. Dcera nebydlí teď s matkou, ve tři přijde ze školy a hned se chystá ven. Když má něco udělat, třeba vynést koš, tak se jí nechce, chce to odložit, prvně chce jít za kamarádkami. Kláře by se více líbilo, kdyby nejdříve doma pomohla, a pak by šla ven. Dříve se mámě nesvěřovala, ale teď už ano, včetně známostí s chlapci. Škola je tématem, o kterém mluvit nechce „na to se mě neptej, s tím mě neotravuj“, s tím souhlasily i ostatní matky ve skupině, děti o škole s rodiči mluvit nechtějí. Dcera začala kouřit kvůli kamarádce, která také kouří. Matka dceři nejdříve vynadala, poté se snažila jí domluvit, vysvětluje jí proč je to špatné, ukazuje jí letáčky, „ale ona vždycky říká

49

‘mamko, na to si musím přijít sama’ … a říkala jsem, co všechno jí to může udělat a ona je vlastně ještě nemocná, ona má Borelii.“ Fyzické tresty uplatňovala když byla dcera menší, dnes už ne. Dceři se hodně zhoršily známky ve škole. Klára s dcerou byly na veletrhu středních škol. Chtěla by dělat kosmetičku, mamča by chtěla spíš aranžérku, něco tvůrčího. Klára se obává, jak to nakonec dopadne, hlavně pokud bude muset dělat přijímačky: Moderátorka: „A jak to dopadne?“ – Klára: „To vůbec nevím, protože se hodně zhoršila, takže vůbec nevím, jak to bude, protože teď jsou vlastně příjímačky u všeho.“ Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost, slušnost, spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, samostatnost

Klaudie Brněnsko, 39 let. Vzdělání střední bez maturity, dělník vyučený v oboru práce, partner střední bez maturity, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec střední bez maturity. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 5 dětí), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 5 dětí (dcera 17 let, synové 14, 9 a 7 let, syn 2 roky), ZŠ, kroužky: skaut, elektronický. Klaudie pracuje jako knihařka, její manžel je varhaník. Společně mají pět dětí. Celá rodina mají rádi Hradišťan, takže chodí i s dětmi na koncerty. Děti chodí do hudebky, takže navštěvují také koncerty dětí nebo varhaní koncerty manžela. Syn v deváté třídě je druhý nejstarší. Je spíš tišší, klidný, ale umí být i drzý. Jeho doménou jsou počítače, vytváří webové stránky, chodí na elektrotechnický kroužek, umí doma ledascos opravit („To se hodí. Ze dvou mixerů udělá jeden.“). Dělá také časopis pro školu a chodí s dětmi do skautu, který podle ní učí sounáležitosti a přátelství s ostatními. Jezdí na několikatýdenní tábory s partou lidí, která se schází i mimo schůzky skautu. Stará se i o mladší sourozence. Dříve hrál florbal, ale to už ho nebaví, přestal také chodit do klavíru. Klaudie by u něj ráda viděla více sportu a méně počítače. Navštěvuje jazykovou třídu na základní škole (studuje němčinu a angličtinu). Kromě toho, že píše do školních novin také zkoušel psát pohádky nebo fantasy příběhy, které Klaudii nechal i přečíst. Podle ní ovšem nebyly příliš originální, zdály se jí podobné Harry Potterovi. Synovi

50

říkala, že by to mělo být něco jiného, originálního. Sám knihy moc nečte, přečte asi jednu knihu za půl roku. S kamarády syna Klaudie problém nemá, všechny je zná, i jejich rodiny. Podobně jako u Květy, jsou podle Klaudie ve škole „horší děti“ než ve volném čase (ve skautu). U víceletých gymnázií si maminka Laura stěžovala, že ve vesnici jsou děti horší než ve škole, nejsou to partneři pro syna, ale na víceletém gymnáziu (ve škole) jsou „lepší“ děti. Jako trest funguje vytrhnutí počítače ze sítě, a také zákaz skautu (hlavně u dcery, u syna více počítač). Klaudie měla představu, že syn půjde na gymnázium a pak na vysokou školu technického zaměření. Ale vzhledem k horším známkám to podle ní možná na gymnázium nepůjde, takže uvažovali nad střední odbornou školou: „to není na gymnázium, takže půjde na SOŠ elektromechanik, syn má na vysokou školu, chtěla by, aby to na ní šel.“ Podle Klaudie by se sice mohl živit rukama i hlavou, ale chce aby pokračoval ve vzdělávání, protože „rukama se uživí vždycky.“

Náboženská víra, pracovitost, slušnost, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Kristýna Brněnsko, 35 let. Vzdělání vyučená, dělník vyučený v oboru práce, partner vyučený, nepracující důchodce. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec vyučený. Příjem domácnosti 12.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (15 a 8 let), ZŠ, bez kroužků. Kristýna se v diskusi příliš neprojevovala, byla hodně stručná. Pracuje jako cukrářka. Má dva syny (15 a 8 let). Starší syn v deváté třídě hodně dbá na svůj zevnějšek, chodí do posilovny, vypadá dobře, bývá upravený a baví se hodně s děvčaty. Umí také trefně odpovídat, je drzý. Syn jako jediný z dětí ve skupině nechodí každý den na počítač, nemají ani doma internet. Stihne prý komunikovat nějak jinak. Stejně ho počítače tolik nezajímají, protože chodí na tréninky do posilovny. Osm let chodil do sportovní gymnastiky. Chtěl by dělat nějakou

51

sportovní školu, ale vypadá to na zámečníka nebo na zedníka, on chce na zedníka, matka nesouhlasí, protože ho budou bolet kolena, zámečník – bude v teple, bratr zámečník, měl by teplý místečko Chtěl by jít na nějakou sportovní školu nebo „na učitela“, ale vypadá to spíše, že půjde na zedníka nebo zámečníka (na to má podle známek). Kristýna nechce, aby šel na zedníka: „což mně se nelíbí, takže my jsme v takovým rozporu.“ V oboru zámečník by měl už díky rodině kontakty na práci (bratr Kristýny je zámečník), dělal by v teple nebo jezdil po světě, ne jako když bude dělat zedníka: „mu budou mrznout kolena, bude mít revma a já nevím co všecko a bude udřenej v padesáti.“ Pracovitost, samostatnost, pocit odpovědnosti, spořivost, šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Květa Brněnsko, 34 let. Vzdělání střední bez maturity, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner střední bez maturity, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka základní, otec základní. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (15 a 12 let), ZŠ, kroužek: šprtec. Květa je prodavačkou v železářství. Rodina má malé hospodářství. Má dva syny, starší chodí do 9. třídy ZŠ. Jako u Klaudie i rodina Květy chodí společně na koncerty Hradišťanu. Syn je vysoký, světlovlasý, drzý, usměvavý, rád se předvádí. Když je hezké počasí, tak jezdí hodně na kole („Rád jezdí na kole, takže o tom i rád mluví.“), je venku s kamarády. V zimě se víc drží víc doma a prosedí hodně času u počítače nebo televize. Ve čtvrtek chodí na šprtec (stolní hokej), který hraje i závodně, večer už se jenom učí. Doma musí hodně pomáhat, jeho domácí povinností je mýt nádobí a vynášet koše, ale pomáhá i s prací na poli, v lese chodí na dříví, a vůbec co je potřeba. Rodiče se děti snaží zaměstnávat, i když zrovna není práce venku. Ve škole jsou děti „divočáci“, drzí, sprostí. Jeho kamarádi mimo školu jsou podle Květy lepší. Rodiče nedávno poměrně ovlivňovali výběr kamarádů. Jeden z kamarádů syna byl vulgární „divočák“ z rozvedené rodiny, kde maminka a tatínek po synovi každý chtěl něco jiného. Byl sprostý, nevychovaný, moc se neučil, i když prospěch měl dobrý, hodně chodí ven, nemá žádné povinnosti. Květa s manželem se synovi snažili ukázat, že to není kamarád pro něj.

52

Vyloženě mu nezakazovali s ním kamarádit („to je asi blbost“), ale „snažili jsme se mu ukázat ty protipóly, co chceme my po [synovi] a co dělá ten druhej a jak to dělá, co se nám líbí a co se nám nelíbí a jak by to měl dělat.“ Syn nejdřív reagoval negativně, ale postupem času se ukazuje, že rodiče měli pravdu. Ve škole měli učitele, který na třídní schůzce rodičům oznámil, že si bude problémy se žáky řešit sám ve škole. Postupem času se dozvěděla, že učitel děti fyzicky trestá („jednou prohodil ‘dneska jsem dostal’“). Rodiče to přešli, neptali se dál, ale věděli od syna, že si pan učitel řeší kázeň po svém, na třídní schůzce pak pan učitel s dětmi neměl žádný problém, třída byla za něj nejhodnější. Květě to nevadí a ani ostatní matky ze skupiny nejsou v zásadě proti fyzickým trestům. Fyzické tresty dříve doma uplatňovali, dnes už je syn příliš velký. Trestem pro syna je, když mu rodiče nedobijí kredit. Syn venku mluví sprostě, ale doma si toho moc nedovolí. V rodině zatím mají představu, že půjde na truhláře, obráběče kovů nebo zámečníka. Syn ale chce jít na zedníka, „v létě byl dokonce i na brigádě, vydělal si fůru peněz, je strašně nadšenej.“ Nadchla ho zednická práce, chodí na stavby, pomáhá manželovu bratranci na stavbě a maká, přestože je to dobrovolné a nic za to nedostane. „On to, co nemá v hlavě, tak má v rukách. On je strašně manuálně zručnej a on se prostě v tom vidí.“ Jde mu nejen zedničina, ale i opravit traktor nebo je šikovný při práci s pilou. Rodičům se volba zedníka příliš nelíbí, protože vidí velkou poptávku „po černým řemesle - obráběče kovů a takový věci a u nás je teda těch firem celkem dost, co se poptávají, takže my jsme si tak představovali to teplo a tak, no ... Prodávám v železářství. No, tak já vím, že je ta poptávka, že co k nám chodijou ti chlapi.“ Květa z hodnot považuje za důležitou upřímnost, poctivost a pracovitost. Člověk šikovný a pracovitý má podle ní spoustu šancí, a takový chce, aby byl i její syn. Na druhou stranu si všímá toho, že je v republice spousta lidí, kteří tunelují, podvádějí. Květa za důležitou hodnotu ale vybrala také náboženskou víru. Náboženská víra, pracovitost, slušnost, pocit odpovědnosti, nesobeckost

Lada Brněnsko, 43 let. Vzdělání VŠ, nižší odborný zaměstnanec , partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka základní, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 4 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina

53

s příbuznými, 5 dětí (synové 19 a 16 let, dcery 14, 13 a 5 let), VG, kroužky: hra na klavír/varhany, nepovinná angličtina, schůzky dívčího klubu. Lada je pečovatelka, která má pět dětí od 5leté dcery, která chodí do MŠ až po 19letého syna, který už pracuje. Dvě děti studují víceleté gymnázium, 16letý syn biskupské víceleté gymnázium, protože se nedostal do gymnázia ve městě bydliště, 14letá dcera chodí na víceleté gymnázium a její o rok mladší sestra na ZŠ. Rodina chodí občas do divadla, protože manžel dostává lístky z práce. Naposledy byli v Huse na provázku. Dcera chodila od začátku školní docházky („trochu jsme ji dotlačili trochu“) do flétny, ale s tím brzy skončila, protože paní učitelka na ní byla příliš náročná, chtěla mít z ní konzervatoristku. Lada dceři řekla, že si svůj odchod musí s paní učitelkou sama domluvit, což udělala a „paní učitelka z toho nemohla“. Dcera si potom vybrala hraní na elektronické varhany, kam chodí už dlouho. Delší dobu už sice říká, že toho nechá, ale podle Lady jí to jde pořád lépe a lépe. Začala také chodit do angličtiny, protože měla pocit, že na gymnáziu tomu tolik nerozumí. Schází se s jednou dívkou, která byla v Anglii a učí docela dobře, „a říká, že ‘konečně se mi zdá, že se učím angličtinu’, tak je spokojená.“ Také chodí na dívčí kroužek do místní farnosti, kam bere i nejmladší sestru, jezdí spolu i na tábory (něco podobného jako Skaut). Výchova se podle Lady musí odvíjet od věku dítěte. S věkem musí povolovat a dát dítěti samostatnost. Zatímco v malém věku to jinak nejde – „to děcko musí slyšet ‘takhle to bude, takhle to uděláme’, ale nesmí se na ně něj pořád tlačit, aby se neučilo vybírat z několika možností samo. O volném čase by si děti měly rozhodovat samy, rodiče by jim do toho neměly zasahovat. Dcera dělala sporty, ale nechala toho. Zkoušela i Aikido, Lada je ráda, že už to nedělá, protože jí tam akorát „vobouchali“. Kamarády by si děti měly také vybírat samy. Lada znám kamarádky své dcery z gymnázia a z dívčího klubu. Nikdy s nimi neměla problém. V případě syna na gymnáziu ovšem zasáhla, protože o Velikonocích přišel trochu opilý s kamarádem, který se jí nelíbí. Poté, co synovi obarvili vlasy na černo a podle Lady si z něj dělali spíš srandu, řekla mu, že to nejsou kamarádi pro něj. Dokonce (nejspíše od cigaret) zapálili dědečkovi stodolu. Syn to později také pochopil a už se s nimi příliš nestýká. Studium víceletého gymnázia si dcera vybrala sama. Ve třídě na ZŠ bylo pět schopných dívek, které se tam přihlásily, jen jedna z nich se na gymnázium nedostala. Dcera zkoušky udělala v pohodě, nikdo z rodiny jí na ně nepřipravoval. Lada velmi chválila učitelku na

54

základní škole, která dětem dávala olympiády a dobře je připravovala. Starší syn si vybral gymnázium po vzoru známého, který má vysokou školu a syn chce být jako on. Rodiče nabízejí jako odměnu 200 korun měsíčně za to, když děti nemají trojky na vysvědčení. Dcera na víceletém gymnáziu tuto odměnu dostává. Učení má dcera hodně a je ráda když si občas sedne k počítači a má ode všeho a všech pokoj. Dcera chodí do knihovny, přečetla si i Coelho, kterého jí matka koupila. Dcera je komunikativní typ, podle Lady by se hodila jak na učitelku, tak třeba na právničku. Má výborný vztah k dětem, vymýšlí pro ně hry, dělá s nimi ruční práce, hrají si s papírem a se vším možným, půjčuje si o tom i knihy. Přemýšlí o pedagogické škole. Dcera má strach, že se z gymnázia na něj nedostane a jestli by neměla studovat vedle gymnázia ještě střední pedagogickou. Lada jí uklidňuje a vysvětluje, že to nejde. Úvahy o studiu práv se odvíjejí od toho, že ráda vede „rozporuplný debaty, třeba s tatínkem a pořád argumenty a pořád dokola a … i s jinýma lidma, jako, a má na to, bych řekla hodně takovou pusu“. Cokoliv si zvolí, v tom jí bude rodina podporovat. Studium VŠ u dcery se bere jako samozřejmost, ale Lada nepovažuje VŠ za nezbytné: „štěstí člověka nemusí být vysoká škola.“ Náboženská víra, nesobeckost, pracovitost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání a vytrvalost

Laura Brněnsko, 41 let. Vzdělání vyšší odborné, podnikatel se 3 a více zaměstnanci, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec VŠ. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (dcery 20 a 20 let, syn 14 let), VG, kroužky: judo, MRS (Moravský rybářský svaz), klavír, skaut. Laura se představila: „já su z malé dědiny na okraji Moravského krasa“. Ta má asi jen 300 lidí a nefunguje tam vůbec nic, takže se děti musí do školy rozvážet už od první třídy. Laura má dvě dvacetileté dcery a syna, krerý navštěvuje víceleté gymnázium. Jedna dcera studuje v Olomouci, druhá má přerušené studium v Brně, protože založila rodinu. S rodinou chodí pravidelně do divadla a na koncerty - kdo může, tak jde – a na rodinné návštěvy. Poslouchají klasiku, za koncerty nemusí až do Brna, i vesnicích se pořádají koncerty (v jedné vesnici jsou jednou až dvakrát za měsíc) a za nízké vstupné.

55

V rodině jich bydlí hodně, takže mají na měsíc dopředu vypracovaný rozpis kdo za co ten který den zodpovídá a Laura kontroluje, zda je vše splněno a trvá na splnění (i dospělé členy rodiny někdy tahá z postele). „Je potřeba dát pravidla hry … pokud nemám pravidla hry, nemůžu po nich chtít, aby podle nich hráli.“ Komunikace v rodině probíhá celkem snadno, Laura se zeptá „co měl k obědu a on už se pak rozmluví.“ Když děti nemají problém, tak přijdou a povídají, když jsou zamlklí, tak je Laura chvíli nechá a pak začne zjišťovat, co se děje. S maminkou řeší nejpraktičtější otázky, duševní otázky řeší syn hlavně se sestrami a za tatínkem se jde s tím, s čím si ostatní nevědí rady. Ze zlozvyků je podle Laury nejhorší jazyk (také používání cizích slov) a hrubá mluva, upozorňuje své děti, aby matce neříkaly „teda mami, vole, ty jo vole“. Kouření zkouší podle Laury kdekdo, postupně kouří všichni. Manžel kouří i všechny její děti kouřily, dcera přestala kouřit v těhotenství, druhá stále kouří do dneška. Kouření je dokonce dobré tím, že manžel Laury si při společné cigaretě popovídá s dospělou dcerou, „spojuje je to“. Pokud přijde syn domů před sedmou hodinou, jde ven se psem, ale většinou se vrací domů až večer. Většinu času tráví mimo vesnici, protože místní děti „tam pro něho nejsou partneři, který by si on jako považoval za to, že jsou to kamarádi na jeho úrovni“. Moc času doma netráví, popisuje ho jako samostatného mladého muže, „začal [se] osamostatňovat po vzoru svých starších sester“. Všechny svoje záliby si našel sám, chodí do Skautu, Rybářského svazu, na judo, klavír. Kamarády má především ze školy nebo ze Skautu. Kroužky dávají podle Laury dětem seberealizaci, zažít úspěch, poznat, že jim něco jde, jsou šikovní. Syn se stal velitelem skupinky dětí, které ho berou, on vymýšlí program, což ho baví, udělal si rádcovské kurzy. Podobně je to i jinde, dokonce „v klavíru přesvědčuje paní profesorku, že se to hraje jinak … Samo od sebe ho to někam žene.“ Syn má svůj vlastní počítač, připojení na internet mají doma kvůli Lauře, která pracuje doma. Asi dva měsíce trvalo, než se internetu přejedl „řekl, že to žere čas a k ničemu to není a nic z toho nepadá.“ Naučil se internet využívat výhradně pro „konkrétní potřebu něco vyřídit, zařídit, rozdat úkoly, přijmout zprávy.“ Naopak, syn hodně čte a chodí do knihovny, knížky doma dostávají každé svátky, Vánoce, půjčují si od kamarádů. Lauře se nelíbí povinná četba od profesora češtiny, dokonce se ho zeptala zda chce aby děti nečetly už vůbec, když jim dává takovou četbu. Podle ní je to četba pro mnohem mladší děti (dává příklady jako (Kája Mařík, Foglar, Čapek, Wilde), období číst takové knihy mají už dávno za sebou. Syn si zásadně svojí četbu vybírá sám, povinnou 56

odškrtává („to má přečteno, dávno, dávno, dávno“) a jde dál. Perlí Kerouacem, předčítá rodičům v autě Bukowského. Dcera zase píše poezii. Laura kritizuje i další učitele, především ze základní školy. Zmiňuje „svérázného“ učitele hudební výchovy, který dětem dával tresty za zapomínání nechával x-krát psát „zapomněl jsem …“ na předtištěný číslovaný papír a při opakování se trest násobil. Když viděla, že syn tento nesmyslný trest doma plní, napsala na papír „dál to psát nebude“ a podepsala to. Šla poté za profesorem, ten se s ní ovšem nebavil, že je to jeho způsob výuky, proto šla za ředitelem, který jí dal za pravdu a zrušil tento trest. Tresty by měly být smysluplné, například naučit se písničku, udělat si referát z hudební výchovy, aby se něco naučily, aby je učitelé neponižovali a nedělali z nich stroje. Jedna učitelka zase Lauře říkala, že by se měla s dětmi učit, aby byly řádně připraveny. Nebo měli ve škole pocit, že jsou děti drzé „Říkám ‘nejsou drzý, on prostě reaguje a snaží se s váma mluvit jako dospělej s dospělým, ne jako někdo, kdo je malej, protože takhle prostě v rodině komunikujeme, naprosto otevřeně a úplně normálně’ a paní učitelky na tý ZŠ měly vždycky ten pocit, že ty děti musejí držet pusu a krok.“ Na gymnáziu se najdou učitelé, kteří nechtějí diskutovat, ale najdou se i takoví, se kterými mohou vycházet docela normálně. Kolem syna se motají samí lidé s VŠ, takže mu připadalo, že jinak to na světě nejde a navrhl, že musí jít nutně na gymnázium. Měl pocit, že děti, které zůstávají na ZŠ že jsou jiní než on, „že s nima nemůže zůstat, že jsou to takoví ti borci, co chodijou po dědině a pokuřujou a flákaj se, kdežto na tom gymnáziu je naprosto jinej styl, jsou tam úplně jiný děcka, s jiným rozhledem a s jinýma zájmama. To ho tam taky, jako, táhlo.“ Syn se chce stát rybářem, ale manžel-technik s tím zásadně nesouhlasí, nelíbí se mu, že žádné z jeho dětí nechce pokračovat „v jeho šlépějích … že všechny děti tíhnou k něčemu úplně jinému“. Chce aby alespoň syn dělal něco alespoň trošku podobného jako on. Syn zatím trvá na tom, že buď to bude vysoká rybářská nebo nic, ale to se teprve uvidí. Laura chválí německý model na technických školách (středních i vysokých), které jsou spojené s firmami, ve kterých studenti dělají praxi, vysokoškoláci dostávají stipendium a po vystudování asi dva roky musí pracovat pro danou firmu. Vede to k samostatnosti, zároveň si vypracují odbornost, něco umí. Pokud někdo vyjde ze střední nebo vysoké školy zcela bez praxe, nic neumí. Dnes je pro děti vysokoškolské vzdělání užitečné, protože člověk během něj dospěje, „dnešní dvacetileté děti jsou velice hravé a že to není dospělej člověk … mám pocit,

57

že generace o dvacet let před, nebo co jsme byli my, nebo ještě starší, tak ve dvaceti letech byli daleko dospělejší a samostatnější. Tyhle děcka fakt ne.“ Mít jakoukoli víru je podle Laury vždy lepší než být bez víry. Desatero kromě prvního bodu přesně splňuje nároky na výchovné zásady, nejedná se tolik o to jestli dítě bude v dospělosti chodit do kostela, stačí, když tyto zásady přijme za své, budou v něm zakořeněné: „Tím ho velice hezky a jednoduše dovedu k tomu, jakej ten člověk má bejt.“ „Kosteloví lidi“ jsou slušní, dobře se starají o své děti, mají o ně zájem. K výchově dětí Lauru napadlo rčení, které se líbí „malým dětem dávejte mantinely, velkým křídla“. V pubertě už děti potřebují, aby rodiče dětem už nechávali dost volnosti. Slušnost, samostatnost, pracovitost, představivost, nesobeckost. Lenka Brněnsko, 46 let. Vzdělání VŠ, řadový úředník, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 5 děti), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 5 dětí (synové 19, 18, 15, 5 let, dcera 8 let), VG, kroužky: skaut, rybářství, kytara, přírodní vědy. Lenka pracuje v Brně jako konstruktér – „No tak v uvozovkách. Pracuju, jako s výkresama, počítám“ (v dotazníku si vybrala pracovní zařazení řadový úředník). Bydlí v Boskovicích a má pět dětí. Čtrnáctiletý syn chodí na víceleté gymnázium. Syn přijde ze školy, lehne si do postele a hodinu leží, odpočívá. Chodí do Skautu, několik let chodil do rybářského kroužku, ale „nikdy nic nechytil, tak už nechodí.“ Zájmy přicházejí a odcházejí. On si to tak jako vysní, něco ho zaujme, třeba na kytaru se naučil sám jako, jo, pak zas „chcu novou kytaru, taťko“, ale „ no, tak Vašku, až si, jako, vopravdu budeš mít zájem vo to, tak, že jo“, ale pak zase už ho to taky přešlo. Zajímají ho přírodní vědy, teď ho chytla chemie, takže se připravuje na chemickou olympiádu. Vloni uspěl v Brně. Sám si kupuje vědecko-populární časopisy a studuje si je. Počítač používá hlavně na komunikaci - maily a na ICQ.

Pořád čte, chodí do knihovny, na rozdíl od ostatních sourozenců leží v knihách, nedávno přečetl Hercule Poirota a musela si ho přečíst i Lenka. Sleduje také televizní pořady,

58

respektive si stáhl všechny díly seriálu Přátelé a sledoval je na počítači. Trvalo to asi rok a Lenku to dost rozčilovalo, že nedělal pořádně nic jiného. Do uspořádání volného času si mluvit nenechá, moc se nesvěřuje kam a s kým jde ven, jestli s kamarádem, slečnou nebo partou. Ale zase nebyl s ním nikdy žádný problém, Lenka si myslí, že má dobré kamarády, hlavně ze Skautu, tam zná i jejich rodiče. Není typ na průšvihy, „si myslím, zatím“. O čem s matkou nemluví, co je „zakázané území“ jsou vztahy s holkama. Syn má dva starší bratry, kteří na víceleté gymnázium také chodili. Druhý stupeň ZŠ nebyl tolik kvalitní „takže jsme usilovali, aby se snažil, tak jako, dostat se, no. Doma jsme ho připravovali a tak se podařilo, no.“ Hodně ho baví chemie (dělá olympiádu) a už se vidí někde na škole, kde jí bude studovat a věnovat se vědecké práci. Ještě nemá zvolenou přesnou oblast chemie, kterou by se chtěl zabývat. Lenka to bere tak, že je na výběr oboru ještě hodně času, má před sebou ještě čtyři roky. Sama ho do ničeho nutit nebude, „je to jeho život … mám svoje zkušenosti, ale je to jeho věc.“ Manžela chemie také hodně bavila, takže syn to má trošku po tátovi, který všemu rozumí a vysvětlí mu co potřebuje („on se v něm vidí“). Slušnost, samostatnost, pracovitost, pocit odpovědnosti, náboženská víra. Liběna Brněnsko, 32 let. Vzdělání vyšší odborné, nižší odborný zaměstnanec, partner vyučený s maturitou, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn, VG, kroužky: florbal, pěvecký sbor. Liběna je nákupčí v textilním velkoobchodě v Brně. Proti ostatním matkám ve skupině byla poměrně málomluvná. Má jediného čtrnáctiletého syna. Rodina nechodí na výstavy nebo na koncerty. Jedou spolu na dovolenou, občas do divadla a syn s otcem při opravách auta. Syn chodí na florbal, má raději skupinové než individuální sporty. Je to trémista. Dále chodí do pěveckého sboru a s dědečkem na ryby. S manželem zase tráví čas opravami auta „takže leží pořád pod autem.“ Podle Liběny má volný čas přiměřeně zaplněný. Kamarády má ze školy a také z florbalu, s žádným není zatím problém.

59

Z povinností si musí akorát uklidit své věci a svůj pokoj, „po klukovi toho nemůžu moc chtít“. Manželovi pomáhá s „chlapskými pracemi“, je zručný co se těchto prací týká. Liběna si myslí, že je důležité u dětí podporovat také toleranci a skromnost. Protože dnes jsou lidé vším přehlceny, sama byla vychována k tomu, že nebude mít vše, a nyní je spokojená. Syn byl pro studium VG doporučen na základní škole. Rodiče nebyli proti, syn si to chtěl zkusit. Podle Liběny je určitě dobré mít všeobecné vzdělání. U budoucího povolání je pro Liběnu klíčové hlavně aby měl uplatnění a byl v práci spokojený. Syn podle ní bude tíhnout k technice nebo možná i jazyky. Rodina ho nechá, aby si vybral sám, nebudou ho nikam směrovat. Slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, náboženská víra, odhodlání a vytrvalost Libuše Brněnsko, 33 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner střední bez maturity, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 synové (14 a 2 roky), VG, kroužky: závodně hokej, rybářský. Libuše je porodní asistentka, která také učí na Střední zdravotní škole. Má dva syny, čtrtnáctiletý studuje víceleté gymnázium v Boskovicích, druhému synovi je 22 měsíců. S rodinou jezdí v zimě lyžovat, jen loni to nezvládli, ale tento rok už chtějí jet. Hodně chodí po „dětských akcích“, starší syn si to docela užívá, protože si to už nepamatuje. Do divadla vůbec nechodí. Syn hraje od tří let hokej, od pěti už závodně za Techniku Brno (jeho otec také hrával hokej). Na nic jiného mu (a vlastně i rodičům, protože ho vozí) vlastně nezbývá čas, protože má čtyřikrát týdně tréninky, o víkendech zápasy. Jezdí i na Slovensko (Lucie se na to zeptala: „kdy se učí?“ - Libuše „V autě.“). Na počítač chodí jen velice málo kvůli tomu, že volného času má velmi málo. Hokej syna hodně baví, i přes zlomenou nohu z lyží se k hokeji opět vrátil. Rodiče syna po škole vozí na hokej, takže nemá moc kamarádů v místě bydliště, protože nemá čas na to, aby chodil s partou po

60

škole ven. Místo toho má kamarády podle hokejových klubů. Dříve to bylo Blansko, kde ještě znali rodiče. Nyní v Brně už tolik rodiče neznají, protože je to větší město. Obecně se ale snaží znát kamarády. V klubu mají výborného trenéra, kterému důvěřují, že „to ne hlídá, ale kompenzuje“. Jeden chlapec se Libuši nelíbí, protože je až moc soutěživý a autoritativní. Myslí si, že se synem budou mít časem konflikt, protože syn je podobný (i když ne tolik). Jeho vzorem je J. Jágr (účastnice a účastník diskuse se smějí). Když má syn problém, pozná to Libuše tak, že se ptá „kdy přijde taťka“. Běžné věci ale řeší více s matkou. Synovi bylo studium na VG nabídnuto, protože se učí dobře. Nicméně bylo to pro ně zároveň východiskem, protože nebyli spokojeni s třídní učitelkou na ZŠ. Řekli si, že syn zkusí přijímačky, už proto, aby si to později rodiče nevyčítali, že mu šanci nedali. Přijímací zkoušky udělal, takže šel na gymnázium. Co se týká budoucího povolání, Libuše by byla ráda, kdyby se věnoval sportu. Syn mluví o tom, že kdyby nemohl hrát hokej, uvažuje o policistovi. Libuše neví proč. Nebo by mohl zůstat u sportu tak, že by učil, dělat trenéra. Představa je taková, že po gymnáziu půjde nejspíše na Fakulta sportovních studií. Libuši by se nejvíce líbilo, kdyby studoval zeměpis, protože to ho také baví. Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost

Linda Brněnsko, 38 let. Partner provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (dcera 14 let, synové 12 a 4 roky), VG, kroužky: basketbal, skaut, keramika, zpěv. Linda je účetní, „já su taky z Boskovic“. Má tři děti. Nejstarší dcera studuje na víceletém gymnáziu. Linda její život ovlivňuje podle svých slov více než například Laura, Lada nebo Lucie, vybrala koníčky, snaží se ovlivňovat přátele, vybrala víceleté gymnázium. Říká, že dcera „je samostatná až moc … ty kroužky a všechno si myslím, že si řídí až moc.“ Samostatnost je důležitá, ale přiměřeně. Dcera má hodně aktivit, takže Linda říká, že je ráda, když ji občas vidí („obvykle ji vidíme, když po nás chce peníze“). Třikrát týdně má basketbal, o víkendu ještě zápasy, kromě toho chodí na keramiku, do pěveckého sboru ve škole a do Skauta. Matka si myslí, že by něco měla zrušit. Ke Skautu jí přivedla Linda už v první třídě, do keramiky chtěla chodit sama, do

61

basketu ji také přinutila matka „protože jsem řekla, že když nechce plavání, tak nějakej sport tam být musí.“ Dcera také chodila do hasičského kroužku, ale to se rodičům příliš nelíbilo. V klubovně se kouřilo a pilo, pořádaly se zábavy (na které s ní chodili, aby tam nebyla bez dozoru), takže si řekli, že tento kolektiv pro dceru není, ale nechtěli jí to přímo zakázat „když jí to zakážem, že tam bude lízt.“ Potom si vybrala Skaut, který se rodičům zdá lepší. Na počítači bývá, když přijde večer domů. Musí se vystřídat se svými bratry, protože počítač mají jen jeden. Linda by jí viděla raději se víc učit, když je doma. Linda měla problém když byla dcera ve druhé třídě a děti učila důchodkyně. Dceru oslovovala hrubým tvarem jména, chtěla, aby se ostříhala, nelíbily se jí růžové cvičky a řvala na děti. Dcera potom nechodila do školy ráda. Linda volala panu řediteli a navštívila ho s tím, že 70letá důchodkyně „nemá ve škole co dělat, že je dost mladejch, co půjdou za zástup“. Ředitel se ptal, jestli má dcera problémy se známkama, to ale nebyl ten problém (měla samé jedničky). Souhlasil s tím, že takové chování k dětem není dobré a okamžitě došlo k výměně učitelky. Linda slyšela že základní škola není příliš dobrá (potvrdila to i Libuše, která na tom byla s dítětem podobně), takže přemýšleli, jak dceru dát jinam. Navíc si Linda řekla, že zpátky by mohla kdykoliv. „No, tak jako, já jsem to [víceleté gymnázium] dohodla.“ Na základní škole je od tohoto kroku zrazovali, že není tolik chytrá a dostala podle Lindy horší známku na vysvědčení. Vysvětluje si to tím, že mají málo dětí a chtěly si je udržet. Nakonec ale dcera přijímací zkoušky zvládla, i když neměla systematickou přípravu jako její kamarádka. Ohledně povinností je Linda prý nedůsledná. Samozřejmostí je, že musí mít uklízený svůj pokoj a že pomohou, když jim řekne. Ale nádobí do myčky většinou uklízí sama, protože není důsledná a děti to samy neudělají. Podle ní jsou ale hlavně také hodně vytížení, takže chápe že tolik nepomáhají. Děti mohou dostat 50 korun za týden, když nedostanou trojku ve škole a ukáží Lindě, že si ten týden pořádně uklidili v pokoji. Dětem to ale za to nestojí, i když nedostávají pravidelně kapesné, ale jen když na něco potřebují a k narozeninám. Už ve druhé třídě měli problémy s učitelkou, protože tam učila důchodkyně, která po dceři chtěla, aby se ostříhala, nenosila růžové cvičky a říkala jí „Veruno“, řvala na ní. Maminka zavolala řediteli a následně za ním i šla, aby problém řešila. Ředitel jí dal za pravdu a nakonec došlo k výměně učitelky. O přechodu na VG Linda říká: „jako já jsem to rozhodla ((smích))“, nebyli ani nadále moc spokojení se základní školou. Tam je od přechodu docela zrazovali, že dcera tak moc chytrá. Podle Lindy se nechtěli těch dětí zbavovat. Dcera měla dobrý kolektiv a

62

kamarádky, ale „musím říct, že jsem ráda, že jsem ji vod těch kamarádek pomohla, protože pak se mně ty její kamarádky až tak nelíbily.“ Dceři Linda navrhovala, že by mohla jí na vysokou ekonomickou, ale to ona nechce. Dcera si vymyslela, že ideální zaměstnání je tisková mluvčí. Na tu musí jen dobře vypadat a co má říct, že ji někdo napíše. Mohla by také studovat práva, co si vybere za školu je Lindě poměrně jedno. Rozhodování o budoucím povolání v 18 nebo 19 letech je něco jiného, než když se museli rozhodovat ve 14 letech (jako Linda). Slušnost, samostatnost, pracovitost, pocit odpovědnosti, náboženská víra Lucie Brněnsko, 42 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 dcery (20 a 15 let), VG, kroužky: pěvecký sbor, dramatický kroužek. Lucie je učitelka druhého stupně základní školy. Má dvě bezproblémové dcery, mladší dcera studuje víceleté gymnázium. Starší dcera (20) studuje na vysoké škole žurnalistiku. Rodina spolu tráví prázdniny spíš sportovně, jezdí na lyže, snowboard, na kola nebo na brusle. Do kina nechodí, naposledy spolu byli na koncertu Chinaski. Dcera dojíždí do Brna, kde má všechny kamarády. Domů se podobně jako syn Laury vrací často později. Má mnoho kroužků, dělala flétnu, housle, zkusila všechno možné, postupně se kroužky vystřídaly. Rodiče jí nechaly, aby si je vybrala sama, oni jí akorát podporovali, aby vydržela. Ale pokud chtěla skončit, vždy ji nechali, ať se rozhodne. V době konání diskuse chodila do pěveckého sboru v Brně, ale toho také chtěla nechat, protože zvlášť před Vánoci pořád museli nacvičovat a koncertovat - byla přetažená fyzicky i psychicky. Lucie by byla ráda, kdyby ve sboru zůstala, protože zpívají krásně: „jsem zkoušela „a nemyslíš“, a to ona už má vždycky slzičky na krajíčku“. Dcera tam ale není spokojená nejen kvůli psychickému i fyzickému vyčerpání, ale i kvůli vztahům k vedoucí i ostatním dětem, které nejsou až tak vřelé (je to veliký sbor). Ona si zas určitě něco najde. Dále chodila do dramatického kroužku ve škole, kde určitě zůstat chce. Jejich soubor („zvláštní moderní, divný divadlo“) je docela úspěšný, vystupují na divadelních festivalech a mají i úspěchy. Dcera se sice ráda ukazuje a předvádí, ale Lucii se zdá, že „je docela plachá a že si nevěří a … možná si dokazuje, že nějaký místečko mezi těma dětma má.“

63

Několikrát týdně má kroužek nebo nacvičování sboru, část dne tráví povídáním s babičkou a s ostatními v rodině, odpočívá, nic nedělá, třeba si jen kreslí, ale skoro každý den alespoň půl hodiny nebo hodinu sedí u počítače. Lucii se ale líbí, že si dělá něco na stránkách, které jsou anglicky a také si v angličtině dopisuje s holkama z Argentiny v angličtině. Lucii překvapilo, že dceru a její kamarádky bavila kniha Děti ze stanice zoo, dcera jí četla dokonce několikrát. Myslela si, že už je to v dnešní době zastaralé a navíc že je na to ještě příliš malá. Na gymnáziu nemají nějak stanovenou povinnou četbu. Dcera čte poměrně hodně, hlavně když si lehne do postele, je schopná přečíst knihu za pár dní. Ke knihám přichází buď sama v knihovně v Brně, od maminky nebo své sestry, případně i z obrovské knihovny zděděné po tetě. Studium víceletého gymnázia si vybrala a prosadila sama dcera. Její starší sestra tam už studovala (šla na něj ale až po 9. třídě) a ona to chtěla také zkusit. Lucie příliš nevěřila, že se tam dostane („je tam takovej nával“. Považuje to za dobré rozhodnutí, protože je mnohem samostatnější, sama si rozvrhuje čas, učí se, ale zase studium oproti ZŠ „příliš suché a formální“. Na gymnáziu se musí učit spoustu faktů, „oni se to nadrtí, napíšou písemku a jdou dál“. Na základní škole je to hravější, takže přechodem na gymnázium rychleji vplula „do toho studijního života“. Na základní škole neměla tolik kamarádek, jejich kolektiv nefungoval. Na gymnáziu je „mnohem spokojenější, i když má mnohem víc učení a je toho na ní moc.“ Do školy (a často i ze školy) jí vozí tatínek, se kterým tak probere hodně věcí. S cizinci mají ve škole dobré zkušenosti, dcera má kamarádku Vietnamku a dívku s tatínkem z Jemenu. Děti je berou velice dobře, „my, když jsme byly děcka, tak jsme většinou, že je jinej, že jo? A oni, mám pocit, že ta děcka jsou tím nadšený, že je tam je někdo jinej, že ho berou.“ S Romy je to jinak, většinou jsou s nimi problémy, děti jsou „grázlové“, rodiče se o ně nezajímají . Povinnosti vyloženě v rodině rozdělené nemají, mají si jen udržovat pořádek v pokoji, stejně jako to měla Lucie se svými rodiči. Jí se to líbilo a osvědčilo, takže to převzala i do svého dalšího života. Starší dcera už bydlí sama, všechno zvládá, dokonce Lucii napekla cukroví. Když je dcera unavená a matka jí řekne, ať umyje nádobí, nijak neodporuje a práci udělá. V diskusi svůj „liberální“ přístup obhajovala, přestože ho nikdo nezpochybňoval. Dvakrát zdůraznila, že si myslí, že to není špatně a že se to osvědčilo. Ke své výchově řekla, že dětem by se mělo dát jak vědomí možnosti výběru, ale zároveň mantinelů „a musí vědět, že tam už ne.“ Vychovává hlavě příkladem v rodině, „nedá se o tom

64

mluvit, ono v to děcko musí vidět a musí v tom nějak vyrůstat … asi tak by to mělo být. Ty mantinely nemusí být řečený jako ‘semhle půjdeš a sem půjdeš’, ale, nedá se to vyjádřit.“ „Moje výchova nikdy do nikoho nic nevtlouká.“ O budoucím povolání matka s dcerou mluví. Podle Lucie by se pro dceru hodila nějaká tvořivá práce, dcera zmínila, že by například mohla navrhovat stránky do časopisů („To byl takovej dětskej názor, ale v podstatě obrázek, text, hledat, shánět.“). Starší sestra, její vzor studuje žurnalistiku. Vzdělání je podle Lucie hodně důležité, ale je dobré při studiu také pracovat. V porovnání s dcerou, která pracuje, byla Lucie a ostatní studenti v její době po studiu VŠ odtržení od reality. Slušnost, samostatnost, pracovitost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem Lýdie Brněnsko, 47 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. 2 děti (syn 17 let a dcera 15 let). Lýdie je učitelkou na víceletém gymnáziu v Bučovicích, které navštěvují i její dvě děti, mladší dcera a starší syn („propašovala jsem je tam“ (smích)). Jako učitelka mluví velmi spisovně a kultivovaně. Představila také historii města, ve kterém bydlí. S dcerou se občas dívají na Hercula Poirota. Dcera divadlu ještě nepřišla na chuť, i když Lýdie jezdí často „Zdá se mně, že ji ta nabídka tak jako plně neoslovuje.“ Na výstavy spolu chodí, protože k malířství má dcera vztah. Byly společně na vánočním koncertě, ale „čekám na tu dobu, že to teprve přijde, kdy se mnou bude chodit.“ S dcerou se také někdy společně učí, vedle sebe si čtou a tráví spolu dost času. Lýdie četla ve věku dcery detektivky a nebavily jí dívčí romány, takže dceři zkusila podsunout místo dívčích románů detektivky. Lýdie dceři nabízí knihy, které si půjčí v knihovně. Dcera to zkusí a „buď se jí to líbí a přečte si, nebo nelíbí a řekne ‘mami, ještě jsem do toho nedorostla’. Dcera nyní sbírá detektivky A. Christie, „leží v tom“, obdivuje mozkové závity geniálního detektiva Hercule Poirota, to že je systematický a má ve všem pořádek, „ona prostě do něj je úplně zblázněná a ona říká ‘mami, jak může být někdo tak chytrý, já bych chtěla taky být’“.

65

Obdivuje částečně i svého staršího bratra, že se dokáže systematicky učit a mít ve všem pořádek. „A někdy mi říká „maminko, jsi můj vzor“, když se mně něco povede, třeba. Jako oběd, a tak ((smích))“. Povinnosti v rodině příliš neřeší/nemusí řešit, nádobí a vysávání děti zvládají automaticky, výmluvy platí pouze když mají hodně školy. Někdy práci odsunou, ale udělají. O své dceři mluví Lýdie s velkým respektem pro její individualitu a možnost si vybrat vlastní cestu, včetně toho, že dcerou volená cesta je správná. Patnáctiletá dcera je individualistka, není příliš ráda v kolektivu. Kamarády má ve škole, hlavně jednu věrnou kamarádku a ostatní jsou spíše povrchní vztahy. Po škole přijde domů a už nikam nechce jít. Pouští si doma například filmy s H. Poirotem a potom si sama kreslí, umí velmi pěkně kreslit. Je ráda že má chvilku volna pro sebe, jinak se hodně učí: „tak si vychutnává tu chvilku toho, že nemusí dělat nic“. Na VG již kvůli spoustě učení nemá čas na kroužky. Dříve chodila do baletu, na míčové hry, do výtvarného kroužku při základní umělecké škole. Lýdie by byla ráda, kdyby chodila na výtvarný kroužek nebo na nějaký sport. Podle Lýdie je učení na víceletém gymnáziu tolik, že děti pak nemají skoro na nic jinýho čas, takže „to gymnázium jim vzalo kus dětství“. Zároveň je pravda, že škola je to dobrá, naopak základní škola není nic zvláštního. Nelíbily se jí tam příliš poměry a když byla příležitost v páté třídě se přihlásit na víceleté gymnázium, tak to udělala. Víceleté gymnázium má tedy stá pro i proti. „Pro určitě ty vědomosti a ta samostatnost a proti teda, že to vezme kus toho života, jaksi, dětskýho.“ Zdá se jí, že někteří profesoři – její kolegové – nejsou spravedliví, ale kolegům do práce nemluví a v případě svých dětí se stejně jako ostatní rodiče snaží vysvětlit dětem, že na známce až tolik nezáleží, že důležitější je její práce, „když vidím, že se učíš, tak v podstatě je to jedno“. Lýdie dceru vidí jako novinářku nebo tlumočnici, jdou jí cizí jazyky (francouzština, angličtina), „Tak, to je takový můj sen, ale ona sama nemá ještě jasno.“ Z hodnot si Lýdie vysoko cení samostatnosti, protože má negativní zkušenost z vlastního života, resp. je to zkušenost její generace („my jsme to zažili“). Rodiče ji k samostatnosti nevedli a jí to scházelo. Chtěla by, aby její děti měly jinou zkušenost. Vybrala také představivost, protože umí obohatit život, pracovat se svou fantazií je důležité pro pochopení umění. Dokáže to proměnit život.

66

Dcera chodila s matkou do kostela, ale „odrodila se“ a už nechce chodit. Lýdie říká, že si možná v budoucnosti najde zase cestu zpět, ale dopracuje se k tomu svým způsobem. „ona už používá mozek a vrtají jí hlavou různé věci, které si neumí vysvětlit a které ji nikdo neumí vysvětlit, ani já a ani pan farář, tak si myslím, že se tam dopracuje … Já jako ji respektuji a myslím, si že je to normální vývoj, protože já jsem ho prodělala taky a taky jsem se k tomu jaksi vrátila, svým způsobem, možná jinak teda, ale tak to respektuju, že si tu cestu zvolila jinak a nevadí mi to.“ Samostatnost, pracovitost, představivost, pocit odpovědnosti, nesobeckost Mahulena Tábor a okolí, 37 let. Vzdělání vyučená, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 0-25 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn (14 let), ZŠ, syn hraje fotbal a divadlo. Mahulena pracuje jako asistentka, s manželem a synem bydlí ve vesnici na táborsku. Za své koníčky bere sport, ale také počítač a internet. Má 14letého syna. Syna baví divadlo a hraje fotbal, obojímu se věnuje poměrně dost ve volném čase, stejně jako (samozřejmě) počítači a internetu. Mahuleně se příliš nelíbí, že mu chutná pivo, které občas pije se svými kamarády. Nicméně chápe to jako běžnou snahu získat nové zážitky, nutnost něco si vyzkoušet, která nepřesahuje do něčeho vážnějšího: „ … že by něco vyváděli tak to ne, spíš taková, jako hra, potřebujou si to vyzkoušet nebo si něco dokázat.“ Sám si zvolil studium střední stavební školy, kterou si našel na internetu. Jeho představa je, že bude stavět mosty a podobné stavby. V rodině mají i (trochu nejasnou) představu dalšího studia na vysoké škole. Mahulena by ráda, kdyby studoval, ale souhlasí s mnoha dalšími matkami v tom, že to nikdy není jisté. Matka je spokojená s tím, že si sám vybral, co ho bude bavit. Má jen trochu obavu jestli zvládne náročné studium „On ví, že je to škola, která je trošku těžká, tak to jsme se informovali ... ale tak zatím ho to nějak drží.“. Věří, že pokud zájem vydrží, pak ano. Pocit odpovědnosti, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost a spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi

67

Marcela Tábor, 43 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 14.000 Kč (1 dospělý – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 2 děti (dcera 18 a syn 15 let), ZŠ, kroužek: florbal. Marcela bydlí v Táboře, pracuje jako prodavačka a na vrátnici. Kromě patnáctiletého syna má ještě osmnáctiletou dceru Syna baví sport, hlavně florbal a hokejbal. Oproti starší dceři je zatím klidnější, protože ona v jeho věku už chodila na diskotéky. Na školu kašle. Je „hroznej bordelář“. Zkouší kouřit, mezi povinnosti jeho a sestry patří to, že musí chodit se psy na procházky. Měl dvojku z chování – za zapomínání věcí a neplnění školního řádu. Vůbec nečte, výtahy z četby, které mají za úkol do školy, mu prý s radostí udělají „holky“. Syn měl ve škole problémy se zapomínáním věcí a neplněním školního řádu, za což dostal nakonec dvojku z chování. Marcela kvůli tomu musela jít do školy, kde jí vysvětlili jaké jsou se synem problémy, rozhodnutí o snížené známce z chování se nijak nesnažila zvrátit. Doma se snažila synovi vysvětlit, že se musí napravit a zodpovídat sám za sebe, musí si sám kontrolovat tašku do školy, že ona to za něj dělat nebude. Připadá jí ovšem, že někdy učitelé nafukují problémy, které se ve škole řeší do zbytečných rozměrů, „mně to příjdou třeba úplně jako hlouposti.“ Jako příklad dala telefonický rozhovor s ředitelkou kvůli tomu, že její syn kousnul do chleba, který jeho kamarád vzal spolužákovi. Učitelka na něj poté křičela a syn „jí řekl, že ať na něj nekřičí, že je půl metru od ní, že jí slyší a bylo to.“ V telefonu se Marcela údajně zastala, ale synovi potom tlumočila názor školy. O změně školy uvažovali na konci prvního stupně, kdy ho učitelka nepustila na záchod a syn se před celou třídou počůral. „Tak, já jsem jí říkala, že snad v deseti letech ví, jestli potřebuje na záchod, nebo ne.“ Syn chce už od školky být kuchařem podobně jako jeho otec. Marcela mu to nevymlouvá, protože ho to opravdu baví a i doma s lecčíms pomůže. Pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, samostatnost, pracovitost

68

Mariana Tábor a okolí, 50 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (synové 30 a 15 let, dcera 25 let), ZŠ, žádné kroužky. Mariana dělá na recepci ve škole, mezi její koníčky patří hlavně ruční práce (drátkování, háčkování, enkaustika). Mezi jejími třemi děti je patnáctiletý syn nejmladší-benjaminek, který má podstatně starší sourozence (bratr 30 a sestra 26 let). Celá rodina vášnivě rybaří, jezdí společně na chalupu na Šumavě, kde jsou od dubna až do srpna na rybách, v zimě jezdí zase lyžovat. Nejmladší syn kromě rybaření sedí u počítače, což Marianě nevadí, protože má dobré známky a počítačům se chce věnovat i profesně. Syn je tichý a hodný, chce dělat programátora. Nechce v žádném případě bydlet na internátu, takže hledá školu přímo v Táboře, kde jsou pro něj dvě vhodné školy - spojařská škola, na které se v dalších ročnících studenti specializují nebo technické lyceum, kam berou do průměru 1,5 bez přijímacích zkoušek. Syn má se svými kamarády dobré známky, takže s nimi chce jít právě tam. Plánuje potom studium vysoké školy. To je ale pro Marianu „strašně daleko“, i když by si to „moc přála“, ale „dítě se může zbláznit“. Dává přitom příklad své dcery, která studovala gymnázium, měla i bez učení výborné známky, chtěla určitě na vysokou školu, ale nedokončila ani jednu ze dvou, které začala studovat. Teď „už chodí do práce a přičuchla k penězům“. Syn nemá žádné dané povinnosti, ale když je něco potřeba udělat, tak to udělá. Jeho jediná domácí povinnost je uklízet si ve vlastním pokoji. Jako kapesné dostává pravidelně každé pondělí 100 korun. Pocit odpovědnosti, pracovitost, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost

Marika Tábor, 34 let. Vzdělání vyučená, OSVČ, partner vyučený, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 1 dcera (14 let), ZŠ, kroužky: kreslení, keramika.

69

Marika pracuje jako montážní technička výpočetní techniky, bydlí přímo v Táboře. Má čtrnáctiletou dceru a v době diskuse právě čekala druhé dítě a byla doma na nemocenské, „připravuju se na miminko, jsem ve čtvrtém měsíci, takže ... koníčky žádný už teďko nejsou.“ Dcera má hodně kamarádek i o několik let starších kamarádů. Už když jí bylo třináct, chodili za ní i 18letí chlapci a dceři nacházela „po kapsách vajgly“, což už teď není. Podle Mariky si jen něco dokazovala, protože její babička byla silná kuřačka a dceři se to nikdy nelíbilo, odsuzovala to Má o rok mladší kamarádku se kterou se vzájemně předhánějí co se týče kluků, ale i učení. Učení dceři vždy šlo, do pololetí sedmé třídy měla vždy samé jedničky, na konci sedmé třídy a v osmé třídě se ale zhoršila „to byla teda tragédie“, „to bylo fakt šílený. Puberta, kluky, internet, kluky a už to šlo“. V deváté třídě to ale už zase „vytáhla“ na několik dvojek, podle Mariky „začíná dostávat rozum“, učitelky jí řekly, že je na zlomu, „buď se zlomí na tu horší stranu, nebo na tu lepší stranu a že si prostě musí vyzkoušet všechno ... snad se to bude vyvíjet na dobrou stranu.“ Jistotu ale Marika zatím nemá. Dceři omezila chození ven a když jí pustila, chtěla vždy vědět s kým je venku a kdy přijde. Nedávno se ale stalo, že dceru pustila na bruslení. Dcera přestože moc prosila a slibovala, že přijde včas, nepřišla ve stanovenou dobu domů, ujel jí autobus a rodiče jí autem po městě kolem půlnoci hledali „jak byla na tom bruslení, to bylo utrpení“) Dcera vůbec nečte, co potřebuje na povinnou četbu nebo vůbec do školy, stáhne si z internetu, udělá z toho výtah. Příliš se ani nedívá na televizi, to spíš sama Marika je schopná strávit u televize mnoho hodin denně. U dcery Mariky zvažovali přechod na víceleté gymnázium (měla výborný prospěch), ale nakonec dcera nedělala ani přijímačky (ani po páté, ani sedmé třídě na 6leté francouzské gymnázium), protože nechtěla opustit své kamarády a rodiče jí do toho nenutili. Brali to jako její rozhodnutí. Nyní dcera chce na gymnázium do Jindřichova Hradce na což její matka říká „No, už tam mohla bejt dva roky.“ Marika jí gymnázium na jedné straně rozmlouvá (i když výslovně říká, že ani nezakazuje), protože „když nemáš potom vejšku, tak se nikde nechytneš.“ Dcera tedy ještě uvažuje o studiu grafiky, malířství, keramiky v Bechyni, kde se dělají talentové zkoušky. Marika říká, že dcera hodně maluje a strýc je malíř, takže „má na to geny“. Marika by byla raději, kdyby dcera šla tímto směrem než na gymnázium, „protože kdyby náhodou potom už klopýtla a neudělala by si vejšku, tak ten gympl je potom k ničemu. A taky by měla udělanej vlastně i obor a maturitu zároveň a může ještě dál jít na tu vejšku.“ Představu uplatnění u střední školy má Marika takovou, že by mohla dělat třeba plakáty. 70

Pracovitost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, slušnost

Markéta Tábor a okolí, 41 let. Provozní pracovník ve službách a obchodě, partner dělník nevyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka základní, otec základní. 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti (syn 15 let, dcera 6 let), ZŠ, modelářský kroužek. Markéta pracuje jako prodavačka, její manžel je řidič nákladního auta. Má dvě děti – 15letého syna a 6letou dceru. Ve volném čase si při hezkém počasí ráda vyjede na kolo, v zimě je spíš doma. Syn není příliš společenský, je hodně tichý, spíše samotářský a nechodí ven s partou. Podle Michaely i učitelek ve škole „to bude mít v životě těžký jednou, že neumí se, tak jako, prosadit.“ Ve třídě si našel podobného kamaráda, se kterým se navštěvují. Raději než venku sedí doma u počítače – hlavně internet, mail – nebo se zabývá modelářstvím. Dříve zkoušel rybaření a udělal si rybářský lístek. Rybaření se už ale příliš nevěnuje, protože jeho otec není tolik doma, z kamarádů na ryby nikdo také nechodí, a samotného ho to nebaví. Rybaří tedy akorát u dědečka, který je rybář. Matka je raději, že je doma u počítače „než aby coural s klukama, jako, jo, tak spíš mu nebráním.“ Není moc na sporty, nebaví ho ani kolektivní hry. Pouze pokud jedou celá rodina na kolech, tak se přidá. Z kroužků, které nabízí synova základní škola, si syn již dříve společně s Markétou vybral modelářství, které ho baví do současnosti. Ačkoli syn dříve chodil do knihovny a půjčoval si knihy a četl, postupně se sezením u počítače a internetu čtení odboural. Na prvním stupni s úkoly synovi pomáhala, ale nyní už jí připadá, že synovi ani příliš pomoci nemůže. Sama neví jak na ně. S angličtinou vůbec, protože jí neměla, ale i v jiných předmětech (jako je třeba matematika) se jí zdá, že dnes učí těžší látku než tomu bylo v době, kdy chodila ona na základní školu. Markéta si myslí, že je potřeba dětem vštěpovat, aby vše hned neutratili, aby uměli dobře hospodařit s penězi. Její známé dcera se sice v devatenácti letech odstěhovala, začala si vydělávat, ale za několik týdnů byla zpět doma u rodičů, protože neuměla vyjít s penězi. Jeho domácí povinností je pouze vysávání, což si plní.

71

Se školou Markéta komunikuje pouze při třídních schůzkách, což jí vyhovuje. Její syn ve škole nemá žádné problémy, neví co jiného by měla nebo chtěla se školou řešit, třídní schůzky jsou pro ní dostačující komunikací. Syn si vybral učební obor automechanika. Jeho otec dělá podobnou práci a když je doma, tráví společně hodně času v garáži. Markéta z této volby není příliš nadšena, upřednostnila by spíše truhláře, ale nebude mu ve výběru bránit. Byla by ráda, kdyby si ještě dodělal nástavbu a maturitu. Slušnost, samostatnost, spořivost a šetrné zacházení s těmi penězi a věcmi, a snášenlivost a ohleduplnost k těm jiným lidem, pracovitost

Martina Tábor a okolí, 34 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, dělník nevyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 4 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 4 děti (3 dcery 14, 11 a 4 roky, syn 4 roky), ZŠ, atletický kroužek při ZŠ. Prodavačka Martina má celkem čtyři děti (ve skupině to vzbudilo docela rozruch), a tím vysvětluje proč ani nemá žádné koníčky a nejraději ve volném čase lenoší. Nejstarší je právě čtrnáctiletá dcera, nejmladšími čtyřletá dvojčata. Martina přiznává, že kvůli dvojčatům neměla moc času na to věnovat se starším dětem: „není čas si povídat s těma staršíma ... už je to lepší. Měla jsem černý svědomí, že na ty starší děti nemám tolik času.“ Nejstarší dcera v domácnosti hodně pomáhá, je to „druhá máma“. V rodině také žehlí prádlo. Dostává jako odměnu 20 korun za vyžehlený koš prádla. Mariana se velmi podivovala, že to za takovou cenu dcera dělá, že je to dost málo „Dvacku? Dvacku za koš? To je strašné. Dvacku, za koš prádla, košile třeba, nebo ručníky?“, Monika k tomu jen poznamenává: „Aspoň se to naučí, do budoucna.“ Hodně času ale také stráví u televize nebo chatováním na internetu. O víkendu utíká do přírody, za sestřenicemi nebo k babičce. Vůbec nečte knihy „donutit jí přečíst knížku, tak to je nadlidskej výkon“, nečte ani knihy určené ze školy jako povinná četba. Zápisy do čtenářského denníku jí pomáhá dělat buď sama Martina nebo je opisují ze schovaných sešitů od neteří, která chodila do jiné základní školy. Podobným způsobem to u nic v rodině chodí už od dob, kdy byla Martina na základní škole. 72

Ve škole už odmalička nemá dobré výsledky. Tomu odpovídá i volba odborného učiliště, obor kadeřnice. Vybrala si to sama (bez nějakého vzoru v rodině), protože se jí ta práce líbí. S tím je Martina také spokojená. Pracovitost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, nesobeckost

Matylda Tábor, 39 let. Vzdělání: vyučená, nyní v domácnosti, partner střední bez maturity, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 děti (syn 21 let, dcera 14 let), ZŠ, cizí jazyk. Matylda je v domácnosti, o sobě řekla vlastně jen to, že ráda čte. Kromě 14leté dcery má staršího syna, který hrál vrcholově hokej. Syn začal s hokejem v pěti letech a od 14 let kvůli hokeji bydlel sám v Praze, velmi brzo se osamostatnil („zvládli to, jako, úplně špičkově“), což dceři bude nejspíš trvat déle. Dcera chodila na volejbal, ale nelíbilo se jí chování trenérů vůči nim, řekla si „na tom tréninku na ně řvou jako blázni, takže řekla, že to teda jako ne, že teda nepotřebuje“, poté ještě byla nemocná, takže vypadla z tréninku a po pauze už nechtěla pokračovat. Občas si jde s kamarádkami zaplavat nebo na trampolínu. Matylda se také vyjadřovala k drogám. Její syn ve dvaceti letech přestal s hokejem, kterému do té doby věnoval skoro všechen svůj volný čas. Okolí říkalo jí i jemu, že je to škoda (i Michaela poznamenala: „ztratil dětství“), ale Matylda to bere tak, že neměl čas na drogy, na alkohol a dalo mu to strašně moc: „On se sice ve dvaceti vrátil domů, ale prostě on si teď hrozně váží toho, že má uvařeno, že nemusí uklízet“. Centra, která se věnují boji proti drogám jsou podle ní nanic, protože její známá poté, co našla dceru kouřit marihuanu, chtěla od nějakého centra pomoci, ale tam „vynadali tý matce, co si jako vůbec myslí, že tam tu holku tahá, že je to stejný, jako když ona, když jí bylo osmnáct, nebo nějakejch sedmnáct a dala si pivo, tak je to stejný, jako, když si oni zapálej marjánu. Ale ta holka už jede v tvrdejch drogách ... když tam teda jde někdo s patnáctiletou holkou, která teda je v tom období, že se buď zlomí nebo nezlomí a ještě někdo vynadá mámě, tak co si myslí, že holce řekne „tak si zakuř, vždyť je to úplně normální v dnešní době“, tak nevím.“ Dcera se vůbec nedívá na televizi, ale čte knihy, které podle Matyldy pro ní příliš nejsou „Nějaký psycho, takový jako psychologii a takový, jo? Hm. To čte, ale aspoň čte ... já jsem to

73

jednou četla a pak jsem z toho dva dny nespala.“ Chystá se na gymnázium, po kterém chce studovat psychologii. Matylda tuto představu zatím nebere příliš vážně, myslí si, že na rozhodování bude ještě hodně času „hlavně to je její rozhodnutí a až si bude vybírat vysokou školu, tak si myslím, že bude natolik dospělá, aby mohla vědět co chce. Mluvit o tom teď, to nemá cenu, asi.“ Ze dvou možných gymnázií, soukromého a klasického budou volit určitě soukromé, což zdůvodňuje zdravotními problémy dcery, kvůli kterým bude nejspíš třeba zvolit individuální plán, bude muset třeba někdy odejít ze školy apod. Školné pro jejich rodinu nepředstavuje žádný problém. Odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, nesobeckost, slušnost, samostatnost.

Michaela Okolí Tábora, 35 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 30.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 0-25 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 1 dcera (14 let), ZŠ, kroužky: koně, herna. Michaela se svou jedinou dcerou bydlí v malém městě nedaleko Tábora. Ráda lenoší, ale i sportuje. Pracuje jako kadeřnice. Dcera si prochází těžkým obdobím („puberta s ní zamávala“) a působí matce starosti. Svému učiteli fyziky přímo v hodině řekla, že fyziku nikdy v životě potřebovat nebude a nebude se ji učit. Ani učitel, ani matka jí učit nedonutí. Na otázku co s tím potom dělají, když se úplně odmítá učit, s povzdechem konstatuje „občas jsme tu čtyřku obhájily“. I na jiné předměty se ovšem nepřipravuje, z dřívějších jedniček se dostala až na horší průměr. Za kouření na záchodě dostala také trojku z chování. Mezi matkami vzbudila Michaela velký rozruch, když přiznala, že jí dcera v daném týdnu nepřišla jeden den vůbec domů a ani nezvedala telefon. Od Mariky „Jéžiš a vy co?“, od Mileny zase zazněla otázka „A není to výchovou?“. Michaela to vysvětlila špatným vlivem, který na dceru má jedna z jejích kamarádek. Když dcera konečně přišla domů „Seřezala jsem ji jako psa.“ Dříve dcera chodila do kroužků, do taneční školy, na mažoretky, ale po zkušenosti se šikanou ve škole na prvním stupni, se už údajně bála někam chodit. Škola šikanu zametla pod koberec a nyní ti samí chlapci nyní již v devítce šikanují jiné děti. Od té doby dceru zajímají pouze koně a „to jediný, co jí zajímá, aby měla veškerou výbavu na koně.“ Chtěla by jít na zemědělskou školu, ale kvůli výraznému zhoršení prospěchu a problémům ve škole to matka nevidí příliš reálně a nemá žádnou představu o tom kam dcera půjde.

74

Na třídní schůzky Michaela už pět let nechodí. Nevyhovuje jí čas, ani to, že se diskutuje o dítěti před celou třídou. Domlouvá si raději individuální schůzky s učiteli. Michaela doma nechce internet, počítač sice má, ale už delší dobu nefunguje. Dcera vůbec nečte, raději než by si přečetla knížku, podívá se na DVD. Dříve ovšem chodila s matkou do knihovny, hlavně pro knihy o zvířatech. Michaela porovnává její situaci, kdy v patnácti ona a její vrstevníci odcházeli na internát, v devatenácti se vdávaly a měly rodinu, se kterou přicházela velká zodpovědnost s tím, v jaké situaci je dcera a její vrstevníci a vrstevnice. Hranice věku odchodu z domova rodičů a převzetí zodpovědnosti se posouvá „ty děti dneska zůstávají rodičům na krku do dost pozdního věku ... dnes ty děti ještě ve dvaceti by chtěly, aby ty rodiče je živily.“ Vštípit dětem spořivost a šetrné zacházení s penězi je podle ní nutnost, děti (v dospělosti) by si měly umět na sebe vydělat a ne žádat peníze po rodičích. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, spořivost a šetrné zacházení s penězi a věcmi, odhodlání a vytrvalost, pocit odpovědnosti, samostatnost

Milada Tábor a okolí, 34 let. Vzdělání střední bez maturity, OSVČ, partner vyučený s maturitou, nižší odborný zaměstnanec (hasič). Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 děti (dcera 14 let, syn 6 let), ZŠ, kroužky: kanoistika, gymnastika. Milada pracuje v kosmetickém salonu. Má 14letou dceru a mladšího syna. Ráda odpočívá, baví jí trávit volný čas u vody, ať už u nás nebo u moře, jezdí na kole. Milada rozvířila diskusi o tom, zda pomáhat člověku, který leží na ulici. Myslí si, že se tu obecně prosazuje špatná výchova, která vede k sobectví, k tomu nepomáhat druhým. Zejména Milena jí oponovala a vysvětlovala, že se pomoc může obrátit proti člověku samotnému. S tím Milena v zásadě souhlasila a uvedla svojí zkušenost, kdy viděla muže „fešáka“ ležícího na ulici, u kterého nevěděla, co mu je a vypadal že je mrtvý. Nakonec se pohnul a podle ní byl „zfetlej“, rozhodla se zavolat policii, aby si to ověřila. „Nešla jsem k němu, samozřejmě. Člověk neví jestli nevytáhne nůž, nebo takový, ale vypadal, že je mrtvej, když se nehnul chvíli.“ - Milena: „Člověk se bojí takhle u někoho zastavit.“ - Milena: „Tak to, asi já bych se asi taky bála u někoho takhle zastavit.“ - Milena: „To já se osobně opravdu bojím, já se přiznám takhle u někoho zastavit, je to hrozný, ale je to fakt.“ Chce dceři vštípit, aby nebyla 75

lhostejná. Sama se ani v diskusi nechovala lhostejně, a poměrně dost sama reagovala na ostatní účastnice. Dcera se učí dobře. Má poměrně hodně zájmů, hlavním koníčkem je sport – kanoistika a gymnastika, ke kterému jí pomohli i rodiče (děti v první třídě samy nevědí co). Milada věří, že dceři sportování jde, že to má dědičné, i její otec hodně sportuje. Chtěla by dělat zdravotní sestru, konkrétně pracovat s miminky v porodnici. Miladě ovšem práce zdravotní sestry připadá jako nevděčná otročina „něco jako prodavačka v hračkách“. Dcera i syn se hodně dívají na televizi, mohli by koukat „od rána do večera.“ Kdyby jim televizi nezakazovala, tak „tam běží i několik hodin“. Milada to spojuje i s tím, že nemají počítač (televize jako náhrada), který Milada nechce, protože se jí nelíbí, že u něj děti od malička vysedávají a sourozenci se dohadují jak se to děje v rodině Miladiny sestry. Když dcera potřebuje něco do školy, tak si dojde na počítač dolů k babičce (bydlí s nimi). Podobně jako Michala chce, aby byly děti samostatné, aby ještě ve třiceti nebyly závislé na rodičích a nechtěly od nich pomoc „furt neříkaly ‘mami, dej!’“ Není v zásadě proti fyzickým trestům, „občas plesknout takovou tu výchovnou, není špatný a není to na škodu.“ Pocit odpovědnosti, slušnost, samostatnost, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Milena Tábor, 35 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem rodiny 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 1 dcera (14 let), ZŠ, kroužek: keramika. Milena pracuje jako prodavačka a ve volném čase ráda jí a spí, odpočívá, ale také se projede na kole nebo v zimě na lyžích. Je z Tábora a má jednu čtrnáctiletou dceru. Mileně nevadí zájem o počítače, protože v nich vidí informace a chápe je jako nutné pro přípravu do školy, dcera si na počítači najde hodně věcí, které potřebuje. Dcera se učí ve škole dobře, hlásí se na gymnázium a potom na vysokou školu, konkrétně na práva („je to její představa“). Milena vyjadřuje pochybnosti, jestli to dceři se školou vyjde, pokud ano, „tak, mně by to nevadilo a nechávám to na ní, jako, jo?“

76

Kamarádky dcery Milena dobře zná a zatím se nevyskytl žádný problém „my to máme, musím zaklepat, zatím dobrý ... ale to může všechno teprve nastat nebo přijít, že jo? ... Zatím není problém, ale zatím. To ještě může přijít.“ I tato vyjádření vzhledem ke kamarádkám dcery dobře vystihují obavy a nedůvěřivost, které Milena i na jiných místech diskuse vyjadřovala vůči lidem, které nezná. Mileně by například vysloveně vadilo, kdyby se její dcera kamarádila s „cikánem“. Tvrdí, že to není tím, že by byla rasistka. Dcera její známé chodí již tři roky s „cikánem“, který jí údajně mlátí, ale ona u něj stále zůstává, přestože rodiče se snaží o to, aby od něj odešla, ale „ona je za ním jako blázen. Ale, já nejsem rasista ... A je jich hodně, co jsem viděla po městě.“ Na Milenu navázala Marcela, která ví o sestře dceřiné kamarádky, která je těhotná s 16letým „cikánem“ a nechce jít na potrat, přestože jí to navrhuje nejen její rodina, ale sám přítel. Milena byla hlavní oponent Milady v otázce, zda pomoci člověku na ulici, vyjadřovala ochotu, ale korigovanou pragmatickými obavy z druhých neznámých lidí „já bych tomu člověku ráda pomohla, ale může se stát, že vy mu pomůžete a on vás pak třeba i okrade ... Člověk by rád pomohl, ale dneska člověk nikdy neví ... To já se osobně opravdu bojím, já se přiznám takhle u někoho zastavit, je to hrozný, ale je to fakt.“ Dokladovala to svou zkušeností, kdy jí okradla babička, které Milena chtěla pomoci. Pocit odpovědnosti, spořivost a šetrné hospodaření s penězi a věcmi, samostatnost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Miriam Tábor a okolí, 40 let. Vzdělání vyučená, na rodičovské dovolené, partner gymnázium, samostatně činný bez zaměstnanců (OSVČ). Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec gymnázium. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 synové (14, 12 a 3 roky), ZŠ, sportovní kroužek. Miriam byla v době konání diskuse na rodičovské dovolené s nejmladším synem. Čtrnáctiletý syn je nejstarší, prostřednímu synovi je 12 let. Nemá příliš volného času, ale ráda luští křížovky. Syn vůbec nečte, maximálně SMSky. Nechodí do žádného kroužku, nebaví ho moc sporty, ani škola. Nejraději „lítá venku“ s partou kamarádů ze školy. Občas si zahrají fotbal, ale také si dají „cigárko“, „vínečko“. Miriam doufá, že se nic horšího nestane, zatím neměli větší problém. Strach z party má, říká „ale prostě jsou to kluci a holt nevíte ... co je napadne“,

77

„chytá se takový vošklivý party a z toho má člověk až strach“. Sice syna baví počítač, ale když kamarádi zavelí, že se jde ven, tak jde. Synovi se líbí povolání kuchaře, Miriam není proti, říká „proč ne, ty rád jíš a ochutnáváš“, sama také ráda vaří a on jí pomáhá, „já si myslím, že kéž by to vyšlo, no.“ Po vyučení by se jí líbilo, kdyby si syn ještě dodělal maturitu. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti, nesobeckost, pracovitost a odhodlání a vytrvalost

Monika Tábor, 34 let. Vzdělání vyučená, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner střední odborné s maturitou, podnikatel se 3 a více zaměstnanci. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 synové (14 a 5 let), ZŠ, kroužky: angličtina, plavání. Monika se svým mužem a dětmi bydlí v Táboře. Pracuje jako instruktorka dětského plavání, ve volném čase sportuje a čte. Má dva syny – čtrnáctiletého a pětiletého. Celá rodina chodí do kina na animované filmy (Shrek, Past na žraloka), které se líbí dětem i rodičům, a také do bazénu a na dovolený. Syna rodiče přihlásili na angličtinu, takže musel chodit, donutili ho k tomu. Nyní už je s tím smířený, ví, že tam musí. K plavání syna museli rodiče také popostrčit, ale nyní ho to už delší dobu baví, je s tím spokojený (chodí třikrát týdně, někdy i ráno). Monika přiznává, že má někdy období, kdy mu vadí povinnost chodit na tréninky a raději by šel ven. Zatím si s těmito obdobími rodiče vždy poradili. Domlouvají mu a učí ho, že je to jeho povinnost, že to má zaplacené a pokud není nemocný nebo nemá žádný jiný vážný důvod, musí tam chodit. Dobrovolně se k tomu na začátku roku upíše, ale potom už musí svému závazku dostát. Monika říká, že stejně ho vždy za chvíli toto období přejde. Dále chodí na počítačový kroužek, který si vybral sám. Na pubertu a chození po venku s partou kvůli vytížení zatím ani není čas. Synovi ve škole příliš nejde chemie, se kterou mu rodiče neumí pomoci. Pomáhá mu ale dědeček – chemik. S matematikou synovi umí poradit jeho otec, Monika to zvládala ještě na prvním stupni, „ale občas jsem si musela přečíst, jako, vo čem to teda má bejt, abych to věděla, takže nejdřív jsem se to naučila já, a pak jsem se to s ním učila. A teď na tom druhým

78

stupni se už nesnažím já, to už manžel musí zvládnout.“ Syn už ale příliš pomoci s učením nepotřebuje, je samostatný. Syn několik let zpátky četl víc než nyní, v deváté třídě, vždy mu na nočním stolku ležela rozečtená knížka, kterou dočetl a vzal si novou. Podle Moniky na to teď už nemá tolik čas (musí se učit, psát úkoly, chodí na kroužky). Nyní čte snad akorát Harry Pottera. Manžel má ekonomické vzdělání a snaží se syna směrovat také tímto směrem na střední ekonomickou školu. Na vysokou školu ještě nevědí, jestli to půjde nebo to nepůjde. Monika by raději, aby šel na gymnázium, protože zatím neví na co se zaměřit a ekonomka jí přijde pro něj dost těžká. Monika nemá nízko nastavenou laťku „Já bych ho viděla třeba někde jako pilota, nebo mozkovýho chirurga ... aby mu něco hrozně šlo a aby ho to hlavně hrozně bavilo.“ Ale později dodává, že jí jde hlavně o to, aby byl v něčem dobrý a bavilo ho to a na oboru nezáleží „hlavně když bude spokojenej“. Samostatnost, nesobeckost, odhodlání a vytrvalost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Petr Praha, 36 let. Vzdělání VŠ, vedoucí, řídící pracovník, partnerka střední odborné s maturitou, na rodičovské dovolené. Úplná rodina, 2 dcery (14 a 3 roky), VG, hudební – flétna. Petr je hudebním manažerem, jeho žena byla na rodičovské dovolené s mladší dcerou. Čtrnáctiletá dcera studuje na česko-španělském gymnáziu. Baví jí jazyky, chodila na pražskou jazykovou ZŠ se španělskou sekcí. Rodiče jí chtějí směřovat do jazyků i nadále, protože ty jsou podle nich základem do života, a to i kdyby nešla na VŠ. VG znamená odložení rozhodování o škole o šest let, až jí bude 19, dostane solidní základy v cizích jazycích. Může se dokonce rozhodnout i o tom, jestli bude dál studovat nebo ne. Dcera ve volném čase hraje na zobcovou flétnu, i vážnou hudbu v kvartetu, měla závěrečný koncert, teď má zájmů trošku míň. Hraní jí baví, ale vážnou hudbu jinak neposlouchá, nejeví o ní zájem, i když to na ní otec „zkoušel když byla menší“. Beethovena nebo Mozarta by si nepustila, a nešla by ani na koncert nebo operu. Víc komunikuje s matkou než s otcem, občas něco špitají a když má nějaký problém ve škole, nějaký průšvih, nebo potřebuje pomoci s něčím ve škole, tak jde za tátou.

79

Na prvním místě jsou pro ní nyní kamarádky a kamarádi, vztahy, ať už přes internet - chat, nebo chodit ven po škole. Je v pubertě, honí kamarády, známosti, chatují, chodí do kina sama se svými kamarády, ne s rodiči. Na druhém místě je čtení, kouká na filmy na DVD, v TV (seriály Ulice a Ordinace), až potom kultura - hraní na flétnu, a úplně na posledním místě je u ní sport. O školu nyní nejeví moc zájem, má nepořádek ve věcech, otec to svádí na věk a pubertu. Jako trest doma používají snížení kapesného nebo omezení televize.

Sabina Tábor, 40 let. Vzdělání vyšší odborné, v domácnosti, partner VŠ, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (dcery 16 a 14 let, syn 5 let), ZŠ, kroužky: tanec, malování LŠU, aerobik. Sabina bydlí v Táboře, v současné době je v domácnosti. Její manžel je řídící pracovník. Mají tři děti, dvě starší dcery 16 a 14 let, nejmladší je 5letý syn. Ráda plave, lyžuje, tancuje, chodí na aerobik, čte knížky. Sabina mladší dceru srovnává s nejstarší dcerou. Jsou podle ní zcela jiné „opačnej pól“. Mladší není nervák, je „celkem pohodář“, který umí řešit věci s rozvahou a dosáhnout svého. „i když navenek působí velice nebojácně, ale skutek je potom trošku jinej.“ Podle Sabiny je zároveň velmi důležité, a u třech dětí i obtížné najít si pro každé dítě čas a prostor, „to je pro ně strašně důležitý mít toho rodiče jenom sám pro sebe, kdy měl ty momenty, kdy se mu může svěřovat, jenom, že ho má pro sebe, tak to fakt pociťuju a vím, že ten čas jenom pro ně, je strašně důležitej. Pro každýho zvlášť ... pro každýho zvlášť a ne všichni dohromady ... kde se má možnost vypovídat.“ Sabině se to poměrně daří, protože říká, že se občas dozvídá i dost zajímavé věci. Naopak vůbec nezmiňuje to, že by se děti svěřovaly více sobě navzájem. Pravidelné kapesné dětem rodiče nedávají, dostávají peníze na Vánoce nebo k narozeninám, a pak když na něco potřebují. Dcera je docela šetřivá, dokonce Sabinu někdy se sestrou nabádají, aby víc šetřila a pozvaly jí také za své peníze do kina. Na Sabinin vkus se děti dívají na televizi až příliš. Dcera je schopná mít puštěnou zároveň televizi i počítač, kde buď komunikuje s kamarády nebo dokonce sleduje film jak na počítači, tak na televizi.

80

Se svou partou ze třídy jezdí dcera do kina, na muzikály třeba i do Prahy. Do divadla nechodí, jen když byly malé, tak na pohádky. Než aby dceři něco vyloženě zakazovala, tak jí raději na Silvestra podsune růžové šampaňské, protože je jí jasné, že dětský šampus pít nebudou, „takže, tohle mi přijde jako lepší varianta“. Sabina se snaží uplatňovat svůj vliv i nepřímým způsobem. Sabina si myslí, že děti se dají doopravdy ovlivňovat, tvarovat přibližně do 5. třídy. Potom už si spíš samy volí, co chtějí ve volném čase dělat. Kroužky dětem nedávají prostor na zlobení, rodiče ví, kde a jak děti tráví svůj čas. Od školky chodila dcera na gymnastiku, které později nechala kvůli vzrůstající náročnosti: „Tam možná trochu tam byla ta fáze, že mockrát nechtěla a musela jsem ji trochu přidržet a ona to obrečela.“ Nyní dojíždí do tanečního kroužku mimo Tábor. Jazyky jsou pro Sabinu hodně důležité, takže také už od školy všechny děti dělaly angličtinu (formou her). Ve škole má dva jazyky, ale chodí ještě na jazykový kroužek – rozšíření školní angličtiny. Kroužek dělá sice „nuceně“ a „dělá fóry“, ale Sabina myslí, že ji to i baví. S dětmi se neučí, akorát v prvních letech školy se s nimi připravovala a kontrolovala je. Případně jim dnes pomáhá s cizím jazykem nebo občas zkontrolovat úkol, ale většinou to „oni si nechtěj ani kolikrát dát zkontrolovat“. Mladší dcera Sabiny si vyzkoušela přijímací řízení na víceleté gymnázium v Táboře. Byla úspěšná, ale nakonec se v rodině rozhodli nechat ji na stávající základní škole, proto na VG nechtěla. Po vzoru své starší sestry půjde po deváté třídě také na gymnázium, v době konání diskuse Sabina ještě nevěděla, které ze tří táborských gymnázií si zvolí (podle referencí). Baví jí také keramika a právě v této zálibě viděla Sabina možný potenciál pro budoucí povolání nebo by se Sabině pro ní líbila také práce v laboratoři, ale uvidí se, nechá to na dceři. Má sklon srovnávat se se starší sestrou, která chodí na gymnázium, takže asi i mladší se bude hlásit na gymnázium. Které ze tří možných zatím nevěděla, zkusí dát hlavně na doporučení. Sabina vysvětluje, proč nevybrala poslušnost jako důležitou výchovnou hodnotu tak, že sice jako rodič má zájem, aby jí děti poslouchaly „jako hodinky“, ale zase chci, aby byly osobnosti, a chci, aby každej byl svým způsobem jinej.“ U náboženské víry nepopírá důležitost určitých jejích aspektů jako je poctivost nebo pocit odpovědnosti, děti jsou pokřtěné, ale „stejně si jdou svojí cestou a nějakým zvláštním způsobem prostě je nebudu vmanimupulovávat a ani to nechci.“ Naopak má pocit, že je třeba děti podporovat

81

v pracovitosti a snaze dosáhnout svých cílů. Dnes jsou i jiné způsoby jak vydělat peníze než prací, a před tím Pracovitost, pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, samostatnost a snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Sandra Tábor a okolí, 52 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 děti (dcery 30 a 25 let, syn 15 let), ZŠ, bez kroužků. Sandra pracuje jako referentka dopravy, ve volném čase občas sportuje (kolo, brusle, volejbal). Její patnáctiletý syn je benjamínek-mazánek, jediný syn v rodině, takže mu otec nadržuje, „má takový trošku privilegia“. Jeho dvě sestry jsou starší o 10 a 15 let. S rodinou jezdí na chalupu, ale hlavně přes léto, když je tepleji, třeba i se synovcem, který se také zajímá o motorky a motory, stejně jako její syn. Syn je často venku s kamarády, má „zájmy klučičí“, baví ho motorky a auta a jejich opravy, „pořád to spravuje a je pořád špinavej a černej jak bota“. Ve škole ho baví i počítač, ale doma ho nemá. Na televizi nekouká nijak moc, přiměřeně, až když přijde z venku. V televizi ho zajímají jen motoristické pořady s auty a motorkami. Ze sportu jezdí na kolečkových bruslích a hraje trochu fotbal. Jinak ho kroužky moc nezajímaly, jazyky vůbec nemá rád, takže to by nepřicházelo v úvahu. Jeho volný čas je na něm, nutit ho k něčemu by mohlo vést k úplnému opaku, nemá to smysl. Synovi by přidala více zodpovědnosti, protože si něco půjčí, a pak to nevrátí. Doufá, že se to naučí ještě na střední škole. Pracovitost je třeba u dětí podporovat, protože hodně dětí po škole nemá co dělat a oni si z toho odnáší poučení do budoucna „že nemusej nic dělat.“ Povinnosti doma přímo nemá, ale dá se s ním domluvit podle toho, co je zrovna potřeba. Snaží se plnit požadavky, akorát když už má něco domluveného s kamarády, tak se „cuká“. Vzhledem k jeho zájmům je poměrně jasné, že syn bude nejspíše automechanik nebo autoelektrikář, stejně jako jeho dědeček, otec Sandry. Sandra se synem probírala možnosti udělat si nástavbu s maturitou, což by se jí líbilo.

82

Pocit odpovědnosti, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, hospodaření, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

Sára Tábor, 37 let. Vzdělání gymnázium, řadový úředník, partner střední odborné s maturitou, řadový úředník. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec VŠ. Příjem domácnosti 20.000 Kč (1 dospělý – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Neúplná rodina s příbuznými, 2 synové (oba 15 let), ZŠ, kroužky: fotbal, posilovna. Sára pochází z Tábora, kde také bydlí a pracuje jako úřednice ve státní správě. Jejími zájmy jsou step aerobik, plavání, když vyjde čas. Má dva 15leté syny – jednovaječná dvojčata. V od jara do podzimu rodina tráví volný čas buď na chalupě u rodičů, na venkově, v přírodě. Matka dělá rozhodčí, kluci hrají fotbal, koupání v lomu. V zimě volného času tolik není, hodně práce, povinností, i takovej ten útlum. Je těch možností prostě míň. V létě je to lepší. Jaro, léto, podzim. Jako děti měli oba totožné zájmy, koníčky a zároveň sdílí přátele a kamarády, společnost, ve které se pohybují, je stejná. Lišit se chtějí až v poslední době - sice chtějí na stejnou školu, ale jiný obor. Dříve hráli vodní pólo, nyní zůstali už jen plavání, ale pouze rekreačně. Chodí také do posilovny, na fotbal a poslední dobou mají velký zájem o výpočetní technika, nejen internet, ale celkově technická stránka. Oba synové mají svůj počítač. Sára má strach mám z drog. Ve svém zaměstnání se s tím setkává, „takže to je trošičku profesionální deformace ... možná i o to víc po nich doma jdu, šlapu“. Se syny si proto o tom povídá a také je kontroluje. Není si stejně jistá, zda to zvládá dobře, „to opravdu nevím, to asi ukáže až čas.“ U dětí si váží, že za ní přijdou a klidně jí řeknou „mami, ten kouří“, nebo „mami, ten nepřišel a může si za to sám“, takže s ní nebojí komunikovat. Jako trest párkrát na syny použila, že s nimi nemluvila, a to zabralo. Místo aby přišla hned po práci domů, zastavila se někde a oni jí sháněli, zvedla jim telefon s tím, „Co je?“ a „až přijdu, tak přijdu“. Po probuzení sice vše připravila, ale dále s nimi nemluvila. A to pro ně bylo „opravdu divný ... to zabírá teda, když je nějakej problém“. Dokud to funguje, bude to na ně používat. Vždy se snažila problémy řešit komunikací, vysvětlováním, ale oni si zvykli, že si řekne svoje a vychladne.

83

Z fyzickými tresty je podle ní problém i kvůli tomu, že děti se mohou obrátit na Fond ohrožených dětí a rodiče obvinit z týrání. „Dneska už ty děti jsou mazaný a ty informace mají a můžou zavolat na nějakou tu linku bezpečí.“ Oba synové chtějí jít na střední průmyslovou školu, s čímž Sára souhlasí. Každý z bratrů chce jít na jiný obor – jeden na stavitelství a druhý na technické lyceum. Jeden chce být inženýr architekt, druhého zase zajímají počítače a programování. Pro Sáru je hodně důležité v dětech podporovat pocit odpovědnosti, který je klíčový v nejrůznějších sférách života, jak pracovní, tak i vztahové. Slušnost, pracovitost, nesobeckost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pocit odpovědnosti.

Saskie Tábor, 43 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 (2 dospělí – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn (14 let), ZŠ, počítačový kroužek. Saskie pochází z Tábora, pracuje jako laborantka. Její hlavní jsou zájmy vaření („to je na mně asi vidět“), čtení, hudba a spánek u televize, rozhodně ne sport, „žádnej sport, to u mě blbě vypadá, já neumím nějak sladit ruce a nohy dohromady“. Má jednoho syna. Syn je podobně jako matka údajně absolutně nesportovní – zkoušel florbal, ale slezly mu prý nehty u palců, je flegmatik, není konfliktní a komunikuje nejraději přes počítač. S matkou moc nekomunikuje, „když s ním chci komunikovat, tak pomalu, abych mu to posílala mailem“, o škole prohodí jen „jo, dobrý“ (obecně častá odpověď na toto téma i u jiných dětí), i když to třeba podle Saskie až tak „dobrý“ není, což ona zjistí na třídních schůzkách. Saskie také říká, že její komunikační strategií je vytrvalost, díky které se dozví, co potřebuje, „já si povídám a on odpovídá ... že se dostanu teda až tam, co potřebuju vědět. Že nedám do tý doby pokoj, jo?“ Největším jeho zájmem je počítač, od kterého se odvíjejí i kamarádi. Jeho kamarádi jsou často starší (sám prý vypadá starší) a často jsou u syna v pokoji, přinesou si svoje notebooky, propojují počítače kabely a hrají (Saskie nemá přehled o tom, co přesně) třeba do rána, k čemuž jim Saskie poskytuje servis. Saskie je ráda, že její syn tráví volný čas doma, a tak má

84

přehled o tom, co dělá. Vyhovuje jí to víc, než kdyby trávil čas mimo domov. „obdivuju ty druhý rodiče, to by mně asi vadilo, prostě, kdybych měla syna v tomhle věku a v sobotu mi přišel nebo vlastně v neděli ráno, takhle dlouho. Tak, ale oni vědí, že já jsem v klidu a kdyby něco, tak zakročím.“ Saskie přitakává Simoně v tom, že i její syn si čte knížky v mobilu. Chodí ale také občas do knihovny a knihy si vybírá sám. „Teď si vybral, což jsem byla úplně v šoku „Verbální komunikace“ a tak já nevím, jestli na mě něco bude zkoušet, nebo jestli mě zkouší, až jsem z toho teda udivená.“ Saskie si myslí, jestli v tom není zájem o slečny. Synovi nechce do výběru vzdělání a povolání nijak zasahovat („z toho jsem vyléčená“), protože má negativní zkušenost od svých rodičů, kteří jí „neustále tlačili do nějaký škatulky a furt mě s někým srovnávali.“ V reakci na to si řekla, že ona taková nebude. Nicméně i tak rodiče nenechávají směřování syna úplné náhodě, nechali si odborně vypracovat, na co by se hodil. Manuální činnost určitě ne, sama ho manuálně pracovat také nevidí, syn také ne. Ten si vybral a jeho snem je dělat výpočetní techniku, takže nakonec půjde na střední školu s maturitou, obor spojař. To, zda půjde na vysokou školu se uvidí podle toho, jak mu studium půjde. Jako jediná matka vybrala jako výchovnou hodnotu poslušnost, kterou si představuje nejen vůči rodičům, ale obecně vůči autoritám. Když se nebude žádat poslušnost, děti/lidé nemusí nikoho respektovat a nepoznají hranice. Pro Saskii je ve výchově hodně důležitá láska, která podle ní dnes jinde než v rodině chybí. Ve společnosti není tolik vidět láska a soucit,. Saskie uvedla příklad filmů, konkrétně pohádek, u kterých je jasně patrný posun od doby jejího dětství. „oni jsou v tomhle stylu tak nějak podporovaný a ... ten soucit není prostě nikde vidět ... když to srovnám ... na jakejch pohádkách jsme vyrůstali my a podívám se na pohádky, který jsou teď, tak ... to tam vůbec není... já jsem staromódní, možná, ale já to tam nevidím, jo.“ V citovém vývoji dítě může podporovat jen ta rodina. Proto do životních hodnot, které chce předat dítěti napsala soucit, lásku a rodinu. „Protože rodina je asi nejvíc, protože nikde jinde se to nenaučí. Ve škole na to není čas a nikdo jinej jim to prostě nedá.“ Pocit odpovědnosti, poslušnost, pracovitost, spořivost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

85

Simona Tábor, 36 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec VŠ. Příjem domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 1 syn (15 let), ZŠ, kroužky: závodně vodní pólo. Simona pochází z východních Čech, ale v Táboře je už od školy. Pracuje jako úřednice ve státním sektoru. Má jednoho syna, který šel do školy o rok déle. Jejími zájmy jsou sport a koupili si chatu, takže rodina chataří. Syn je bezproblémový, má klidnou povahu a od třetí třídy dělá vodní pólo, takže třikrát týdně chodí po škole na tréninky. Jinak je jeho zájmem počítač, což sdílí se svým otcem, kterého počítače živí. Zákaz počítače je pro něj trestem. Knížky si stahuje z internetu a ukládá si je do mobilu, na kterém si je čte. Má zájem hlavně o fantasy literaturu, nikoli klasickou. Přečetl Pána prstenů, Hobita, Eragona a také všechny díly Harryho Pottera. Syn je podle Simony hrozný nepořádník, na kterého dokonce ani přísný otec neplatí. Jeho způsob úklidu neodpovídá matčiným nárokům: „on si uklidí tím stylem, že podle mě to stejně uklizený není ... já třeba měsíc trpím“. V době kdy syn není doma, je třeba na turnaji, nakonec Simona v jeho pokoji uklidí podle svých měřítek. Ostatní jí to rozmlouvají, říkají ať vydrží a nechá ho v tom nepořádku, že si syn nakonec rád uklidí, bude se za to stydět. Synovi vůbec nevadí, že po něm matka uklízí jeho věci, naopak je šťastný a ještě jí poděkuje. Ostatní pomoc doma neodmítá, když mu rodiče řeknou aby šel na nákup, tak jde bez řečí: „cokoliv mu řeknu nebo řekneme, tak nemám nebo nemáme problém“. Synovi věří, že jí nelže. Jako příklad dala, že jí přiznal to, že na turnaj mají do Prahy jet sami kluci bez trenéra, což nemá jinak povoleno „Řekl to, my jsme řekli, že nepojede, že jako se nám to nelíbí, že ho tam když tak nějak odvezeme, řekl, že se mu nesmáli, ale byl tam za toho, kterej to neměl říkat, měl říct, že tam s nima někdo jede.“ Nakonec synovi cestu povolili, i když to pro ně bylo těžké rozhodnutí („jako máma přemejšlím nad tím, co bude 4, 5 nebo 6 patnáctiletech kluků dělat v kupéčku ve vlaku. Nebo, zaspěj´, přejedou, nevím, co je napadne, že jo? Ne, že pokud pojednou dál, zavolaj, ale budou vymejšlet kraviny.“), aby si

86

z toho nevzal ponaučení, že příště nemá nic říkat, aby se mu i příště za rodiči přišel a „měl tu důvěru i na hřišti.“ V osmé třídě do synovi třídy propadl Róm, který „to, co v tý třídě ještě nebylo, protože to je zvláštní třída, tak to tam přines. Včetně marihuany a tak. No, tak my jsme s tím neměli žádnej problém, to ne.“ Rodiče chtěli, aby syn šel na víceleté gymnázium, ale on nechtěl, takže nešel. Pro další studium si vybral technické lyceum, a i sám předpokládá, že bude pokračovat na vysoké škole. „Nebo, doufám, jakože, natolik, jak o tom přemejšlí, že po tý střední škole si neplánuje, že mu bude nějakejch 19 a že půjde pracovat, ale chce jít na vejšku.“ Matka bude spokojená, když si syn udělá vysokou školu, „nějakou která ho uživí a bude ho bavit.“ Jako negativum zmiňuje to, že „odejde od nás“. Škola synovi jde a i sám chce něco dokázat. Vysokou školu vidí jako danost i kvůli tomu, že v rodině měli nedávno tři promoce. Simona ale podotýká, že si nemyslí, že by byli „tak chytrá rodina“. Samostatnost, pracovitost, odhodlání a vytrvalost, slušnost, pocit odpovědnosti Soňa Tábor, 38 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec základní. Příjem domácnosti 25.000 Kč (1 dospělý – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná rodina, 2 synové (17 a 14 let), ZŠ, fotbal. Soňa pochází z Tábora a bydlí tam, pracuje jako úřednice. Mají doma menší zvířectvo. Ráda se prochází se psem po lese. Žije bez partnera se svými dvěma syny (14 a 17 let). Syn je hodně velký divočák, pokud se nevybije při fotbale, tak se vybije s partou. Pomáhají školníkovi třeba likvidovat staré učebnice. Kromě party a fotbalu je jeho dalším zájmem ještě počítač. Doma je podle něj nuda, nedávno se zamiloval, takže nestíhá ostatní aktivity. Synovi kamarádi jsou kluci z fotbalu a zároveň spolužáci ze třídy nebo ze školy, jsou soudržná parta. Soňa zná i jejich rodiče, není úplně spokojená s chováním některých kluků, ale vzhledem k silné vazbě mezi nimi si nemyslí, že by bylo dobré mu říkat, že by s někým neměl kamarádit. Syn ví, že mu matka nedovolí všechno, co třeba mohou dělat ostatní kluci a respektuje to. Soňa sleduje prospěch syna, snaží se, aby si případnou špatnou známku opravil. Je připravená svému synovi do školy věci vysvětlit či poradit, pokud je to něco složitějšího, zeptá se kolegů v práci. Syn se pokoušel dostat na víceleté gymnázium v Soběslavi, ale nebyl přijatý. 87

Ve škole je syn dost svéhlavý, stojí si za svým názorem, vystupuje i přímo proti učitelům, „vždycky si myslí, že jenom on má pravdu“. Soňa se mu snaží vysvětlit, že si může myslet svoje, ale neměl by to říkat nahlas. Že jsou hranice, které by neměl překračovat. Kvůli kázeňským problémům syna ve škole byla Soňa ještě s dalšími rodiči předvolána „na kobereček“, což se jí nelíbilo, protože se jí zdálo ponižující: „V tý škole, to bylo špatný ... to jsem tam nebyla sama, tam byla prostě parta lidí, kteří prostě dělali různý problémy, někdo si dovoloval na spolužáky, někdo zase jenom, že vyrušuje. Tak si nás zavolali deset rodičů a seděli jsme v takovým, no prostě deset rodičů před třinácti učitelama a bylo to takový hodně nepříjemný ... Oni se nám prostě snažili vysvětlit, co mají za problémy ... a že se bojí, že kdyby to bylo horší a horší, tak že by je pak nezvládali v tý škole ... připadala jsem si tam tákhle malinká.“ Co se týká povídání, syn se Soně podle ní nesvěřuje se vším, s úplně vnitřním soukromím, na „to člověk musí vystihnout malinko situaci, jak prostě, ale nesmí to vypadat, že se vyptáváte.“ Ví, že některá témata si syn hlídá a nemá tam jednoduše otevřený přístup. Zavedla to, že si vždy v neděli po večeři se syny sednou a řeknou, co bylo minulý týden a co budou dělat příští tejden, kdo má co v plánu. Synové si z toho dělají trochu srandu, „kluci už mi říkaj ‘mami, že tě to pořád baví’. Já říkám ‘baví’. Soňa se na to vždy těší a myslí si, že i oni a jejich protesty jsou jen naoko a už s tím počítají. Soňa také zavedla v domácnosti tabulku povinností, která detailně řeší rozdělení všech domácích prací, od vysávání, utírání prachu, mytí, utírání, uklízení nádobí, čistění klece pro zvířátko, až po dlouhou procházku se psem, noční procházku. Soňa se na povinnostech podílí a na dodržování povinností také dohlíží, největší boje jsou o ranní procházky se psem. Domluvili se, že si rozdělí ranní venčení tak, že synové mají venčit ve všední dny, Soňa má víkendy. Ale když Soňu pes vzbudí ve čtyři ráno, tak jde, i když je všední den. Chystá se na střední průmyslovou školu, vybral si obor počítačová grafika. Syn Soni má výtvarné nadání, i když říká, že ho to nebaví, na počítači dělá věci, u kterých uplatní své nadání, které nejspíš zdědil od části rodiny (rodičů Soni a od její sestry). Sám se tomuto směrování spíše brání, ale pokud by se tomu ve spojení s počítači věnoval, Soňa by byla spokojená, protože u něj vidí že v jeho rukách něco je. Pocit odpovědnosti, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pracovitost a odhodlání a vytrvalost

88

Stela Tábor, 37 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, OSVČ, partner střední odborné s maturitou, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka gymnázium, otec střední odborné s maturitou. Příjem domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti – dcera (14 let), syn (7 let), ZŠ, kroužky: mažoretky, volejbal. Stela pochází ze Sezimova Ústí, ale bydlí v Táboře. Pracuje jako účetní. Mezi její zájmy patří aerobik, občas divadlo nebo kino. Má dvě děti, starší 14letou dceru a 7letého syna. Dcera je to taková klidná povaha, prostě pohoda. Má mnoho zájmů, tancuje, chodí do kroužku mažoretek, dále volejbal a kytaru. Ve škole nemá žádné problémy. Komunikace po internetu ICQ jede denně až do noci. Stele

se nelíbí, že je na ICQ až někdy do

půlnoci, „protože aby čtrnáctiletý

dítě chodilo spát o půlnoci, tak to mi

přijde úplně mimo“, dcera jí ale

argumentuje,

že

tam

jsou

takhle

všichni. Už od první třídy má dvě velké kamarádky, u kterých Stela zná i jejich rodiny, „holky mám ráda za ty leta, co už k nám jezděj a vona k nim, a teď s jednou pojede v létě i na prázdniny.“ Kroužky (například kytara) jsou dobré v tom, že se tam děti setkají a kamarádí s úplně jinými dětmi než třeba na „diskotancích“. Stela je tedy No, tak ona si vybrala oboje a já jí do tohodle nezasahuju, já jsem zasahovala pouze dřív, teď už ne. Dcera rok chodila do jazykového kroužku, který jí vybrala Stela, ale přestala, protože ji to nebavilo. Někdy má období, kdy čte, jindy zase nečte. Za poslední rok nebo dva se rozečetla. Předtím jí Stela říkala, že málo čte, jestli jí to nevadí. Knihy dostává jako dárky nebo má doma knihy po Stele, ale nerada si pro ně chodí do knihovny. Dcera si podobně jako dcera Světlany sama vybrala k dalšímu studiu gymnázium, „chce to sama, dospěla k tomu tak nějak, protože není vyhraněná, zatím.“ Stele by se více líbilo, kdyby si vybrala například obchodní akademii a „šla ekonomickým směrem“, na druhou stranu je gymnázium možností během čtyř let se rozhodnout, co dál a matka jí nechce do ničeho tlačit. „Já myslím, že na tom gymplu ona dozraje, myslím si, že jo. Určitě to nebude zdravotnictví, to určitě ne, do budoucna, to jako, k tomu má absolutně nulovej vztah, ale co bude dál?“ Pocit odpovědnosti, slušnost, odhodlání a vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pracovitost.

89

Svatava Okolí Tábora, 39 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec vyučený s maturitou. Příjem domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 201500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 synové (15 a 10 let), ZŠ, sportovní kroužek, výtvarný, fotbal. Svatava pracuje jako úřednice. Bydlí ve vesnici asi 10 km od Tábora, odkud i pochází. Říká, že volného času moc nemá, když ano, pak čte a trochu sportuje. Má dvě syny, 15letého a 10letého. Starší syn sportuje, hlavně hraje fotbal, dále ho zajímají počítače, internet a ICQ s kamarády. Chodí na výtvarný kroužek, je šikovný na malování. Knihy nečte, časopisy to ano. Z vlastní zkušenosti ví, že nemá cenu mu knihy doporučovat, protože on je nebude číst, jeho nezajímají, „když bych mu prostě řekla ‘hele tohle to je třeba pěkná knížka, mohl bys sis to přečíst’, tak ((mávne rukou)).“ Na televizi se moc nedívá, když tak sleduje sport. Jako jeden z mála z jeho třídy syn nekouří. Škola, kam chodí její obě děti má problém s nekvalitní výukou angličtiny, na což rodiče školu upozorňují a snaží se (bezúspěšně) o nápravu. Někteří rodiče kvůli tomu již dali nebo dají své děti na jiné školy, čímž se problém dané školy dále prohlubuje a navíc se negativně odráží i na vztahu k rodičům dětí jako je Svatava, tedy těch, které své děti zatím na škole mají. Škola podle ní již mnoho nedělá, protože se předpokládá uzavření druhého stupně. Svatava nechá staršího syna poslední ročník dochodit, ale mladšího příští rok zamýšlí přeložit. Rodiče, kteří dítě ve škole nechali moc šancí nemají, Svatava chtěla syna dát jinam, ale „dejte ho do devítky někam jinam“, není možné vzít jen jednoho ze školy, musela by zařídit přechod obou dětí. Dokonce popisuje vyhrožování, kterého se dopustil starosta obce vůči rodičům, kteří by dítě chtěli přemístit. „V podstatě to svalili, sice jako, svolali si nás tam jako malý školáčky a to svalili na nás, že v podstatě je to naše vina ... To byla velká schůze a vysloveně tam jako řekli, že teda jako, kdo tam to dítě nenechá, takže toho nebudou mít rádi ... pan starosta se takhle do toho vložil ... tenhle to dochodí a s tím malým to vyřešíme to v červnu a nebudeme jediní, asi.“ Syn si vybral učební obor uměleckého kováře, na který bude dělat talentové zkoušky. Říká, že neví jak k tomu dospěl, ale jeho kamarád ve vesnici má kovárnu, kam chodí a také mu jde výtvarná výchova „je šikovnej na tu výtvarku a vždycky ho bavilo vymejšlet různý věci ... si

90

to prostě zvolil a tak ho asi v tom budu podporovat. Je to i hezký a asi by se mi to líbilo.“ Obor půjde studovat do města vzdáleného asi 30 km od domova, maturitní nástavbu by si případně mohl udělat v Písku (asi 60 km vzdálený). Pocit odpovědnosti je důležité dětem vštípit také proto „Aby na nás měl kdo vydělávat, až nebudeme moct.“ U pracovitosti zase vidí důležité děti podporovat v tom, aby překonaly svou pohodlnost a představu, že si mohou peníze vydělat snazším způsobem než je práce. Pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pracovitost, slušnost a spořivost, samostatnost

Světlana Tábor, 39 let. Vzdělání vyučená s maturitou, vedoucí, řídící pracovník, partner vyučený s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec vyučený s maturitou. Příjmy domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 děti – syn a dcer (oba 14 let), ZŠ, kroužky: triatlon, angličtina, aerobik. Pracuje jako vedoucí závodní jídelny ve škole. Jejím zájmem je (jako u většiny matek v diskusi) aerobik. Světlana pochází z táborského předměstí a, podobně jako Sára, i ona má dvojčata. Ta jsou ale dvojvaječná, navíc holka a kluk, kteří se dost liší svými zájmy. Dcera je studijní typ a hodně času tráví mimo domov. Dcera sportuje (aerobik, plavání) a chodí ven s kamarádkami, snaží se smlouvat s matkou, aby mohla zůstat co nejdéle venku. Syna zase škola, ani chození ven tolik nebaví. Naopak je blázen do počítačů a je víc domácí typ. Jako koníčka má triatlon a hlavně počítač, na kterém si píše s kamarády nebo s nimi hraje po počítači hry. Reálnou společnost vrstevníků nevyhledává tolik jako jeho sestra. Pro syna je zákaz počítače trest, který funguje, protože potom neví, co má dělat: „je úplně jako vyřízenej z toho.“ Moderátorka (M): „Jo a co se stalo, že jste zakázali počítač, co udělal?“ – Světlana: „Já už nevím co to bylo. Určitě něco ze školy to bylo, nějakej problém ve škole, že ... on tam byl taky namočenej.“ - M: „Tak jste zakázala.“ - Světlana: „Tak jsem zakázala.“ - M: „A fungovalo to?“ - Světlana: „No, fungovalo a neměl v tu chvíli co dělat ... já to moc dlouho nevydržím, protože když nemají dlouho co dělat, tak to je spíš trest pro rodiče.“

91

Když jí dítě přinese ze školy špatnou známku, Světlana se zajímá o to, z čeho to bylo a snaží se dítě přezkoušet, aby věděla, kde dítě udělalo chybu, aby jí příště neudělalo. Syn potřebuje kontrolovat víc než dcera, která je samostatnější, „ale kluk je takovej langsam“. Dcera chodí na angličtinu, aby si popovídala, protože rodiče anglicky tak dobře neumí, což ji podle Světlany baví. Ve škole vystřídala téměř všechny možné kroužky, vybírala si je sama „Neexistuje kroužek, na který by nechtěla jít. Přes břišní tancování ... i divadelní“, u ničeho ovšem nevydržela příliš dlouho, „byly tam takový fáze vývoje ... - teďka mě to baví, ale teď už je to pro mě trapný ... já tam nepůjdu.“ Dcera čte hlavně časopisy, syn podobně jako u Simony přečetl třeba Harryho Pottera. „Oni ti kluci spíš takovýhle věci čtou, holka čte všechno možný.“ Dcera s matkou si spolu zajdou do divadla nebo na muzikál do Tábora, někdy i do Prahy , „jdeme třeba samy dvě, jako ženský“, se synem nikoli. Světlana zná (zatím) všechny kamarády svých dětí, protože chodí i k nim domů. Z kroužků mají děti (hlavně dcera) víc kamarádů, protože do různých kroužků chodí různé děti – jiní chodí na sport, jiní do lidové školy umění. Dcera se bude hlásit nejspíše na gymnázium, „protože neví ještě, co chce být do budoucna“, syn chce na střední školu, kde se bude učit práci na počítači, na střední odbornou školu, obor spoje stejně jako syn Saskie. Počítačům se bude podle ní věnovat i profesně, „to bych řekla, že ho to asi bude bavit, protože už ho to hltí teďka“. U dcery to ale není vůbec jasné, protože „je takový přelétavý pták, ona fakt neví sama, co bude chtít ... vůbec nevím, co jednou z ní bude.“ Světlana mezi životní hodnoty zařadila rodinu, protože ji považuje za základ života. „Ty děti, dneska se nechtějí brát mezi sebou a já si myslím, že to není dobře, protože to by mohly zůstat v těch jeskyních a žít všichni dohromady ... bych si přála, aby si jednou normálně vzaly někoho a vytvořily rodinu ... pokud to vyjde, tak aby se nerozváděli ... aby ty děti měly prostě klasickou rodinu a samozřejmě, že bych byla ráda aby se nerozváděly. Kdo by si to nepřál, asi.“ Nemyslí si, že je dobré na děti tlačit, protože to stejně nepomůže. Ví, že bude muset respektovat odlišné názory dětí, ale „do budoucna ... chtěla bych, aby žili aspoň tak, jako my, prostě. Aby prostě měli ty vztahy v tý rodině aspoň tak, jak my.“ Pocit odpovědnosti, pracovitost, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, nesobeckost

92

Václava Tábor, 46 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, vedoucí, řídící pracovník, partner VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka základní, otec základní. Příjmy domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 3 dcery (20, 18 a 15 let), VG, taneční kroužek. Rodina Václavy bydlí na sídlišti v Táboře. S manželem mají tři dcery (20, 18 a 15 let), z nichž nejmladší právě studuje na víceletém gymnáziu, kam šla po vzoru svých starších sester (VG bylo „jediné řešení“). Václava ráda řídí auto a pracuje jako vedoucí v malé firmě. Nejmladší dcera chodila na flétnu a klavír do hudebky, trochu sportuje – bruslení a jízda na kole. Chodí do tanečního kroužku, kde dělá hip hop, přesný název si Václava nepamatuje „končí to hip hop, něco před tím je“. Má ráda počítač, umí na něm udělat spoustu věcí včetně tvorby webových stránek (holky jsou šikovné po svém otci). Určitě půjde studovat nějakou vysokou školu, ale obor zatím neví. Rodiče to nechají na ní. Zkušenost se staršími dcerami jim říká, že si postupně vybere, co studovat a kde působit. Nejstarší již studuje práva, prostřední půjde po maturitě na mezinárodní vztahy, protože u ní postupně vykrystalizoval zájem o diplomacii. Dcery mají rozdělené domácí povinnosti tak, že se po týdnech vždy střídají ve službách na jednotlivé činnosti. Nad správným fungováním dohlíží muž Václavy. Nesobeckost, slušnost, pracovitost, samostatnost, pocit odpovědnosti. Valérie Okolí Tábora (2 – 5 tis obyvatel), 50 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner VŠ, vyšší odborný pracovník. Vzdělání rodičů – matka střední bez maturity, otec střední odborné s maturitou. Příjmy domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn, VG, kroužky: sportovní, novinářský. Valérie pracuje jako úřednice na městském úřadě malého města, kde také bydlí (asi 15 km od Tábora). Součástí její práce je i úvazek knihovnice, takže její koníček je zároveň její prací. Kromě četby jí baví i kultura obecně (organizuje v obci různé kulturní akce). Kromě toho jí baví i rekreační sport, turistika a péče o zahrádku. S manželem mají jediného 15letého syna. Syn již asi pět let hraje na kytaru a nyní s kamarády chtějí založit kapelu. Také rád sportuje, trochu fotbal („ale to není jeho parketa“), dále ho baví lyže a kolo. Zájem má dále o počítače („taková doména těch kluků ... docela běžná dneska“), od běžné obsluhy a hraní her se 93

přeorientovává na programování. Valérie v tomto synovi vůbec nestačí, neví co pořádně na počítači dělá, protože ona umí počítač jen obsluhovat: „Prostě je to ta generace trošku mimo nás.“ Syn má od 1. třídy dodnes stejné kamarády, kteří chodí k nim domů nebo naopak syn navštěvuje je a píší si po internetu (ICQ). Kamarádi tvoří zatím poměrně úzký kruh, který se příliš nerozšiřuje (asi tak pět kluků). Syn není vyloženě „studijní typ“. Valérie syna bere na divadelní představení, na která jezdí společně s ostatními z obce autobusem, syn si hlavně oblíbil Dejvické divadlo. S domácími pracemi příliš nepomáhá, občas pouze vynese koš a když má velký nepořádek v pokoji, Valérie ho tak po dvoudenním upozorňování donutí uklidit, největší hrozbou je, že mu pokoj uklidí sama. Systematické povinnosti syn nemá a Valérie si nedovede představit, jak by si muž a syn bez ní poradili například s prádlem. Valérie se synovi snaží podstrkávat knížky, ale syn se nedá. Některé knížky ale přečetl, aby jí udělal radost a některý jí vrátil se slovy: „No mami, tohle po mě nechtěj, abych čet.“ Přečetl dětskou četbu (Harry Pottera, Eragona, Ernesta) a baví ho hlavně fantasy. Také hodně studuje encyklopedie od Už vím proč až po „opravdu bichle hrozný“. „My jsme zavalený doma knížkama, jako tam by potřebovalo nahodit patru kvůli knihovně. Takže on v tom leží dost. Ale víc tuhletu naučnou, možná tu beletrii může, ale spíš řikám, spíš tu fantasy ... aby přečet Čapka, to ho nedonutim.“ K Valérii není syn příliš sdílný („Moc sdílný nejsou kluci“). Podobně jako u syna Viktorie, i její syn se bude „rozpínat někam ven, do zahraničí“ a určitě jeho zájmem zůstanou i počítače. Samostatnost, slušnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, pracovitost a pocit odpovědnosti

Vanda Okolí Tábora (5-10 tisíc obyvatel), 47 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka základní, otec vyučený. Příjmy domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), více než 500 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 dcera, VG, ZUŠ – klavír.

94

Vanda podobně jako Věra pracuje jako učitelka a také má dceru – jedináčka. Baví ji kosmetika, knížky, divadlo, koncerty, muzika, křížovky, sport nikoli. Problémy dcery na základní škole řešili v rodině odchodem na víceleté gymnázium, „já jsem se poslední rok modlila“. Ve třídě panovalo „divný klima“, dcera tam sice patřila mezi premiantky, ale zároveň jí bylo hodně slyšet, vybočovala, nebyla v hodinách hodná a tichá, tvrdila si svoje a začala provokovat, takže měla problémy s učiteli. Kolektiv dětí také moc nebrala, takže část třídy, která nebyla „až tak premiantní“ jí také nebrala. Dcera na víceleté gymnázium vyloženě chtěla. Dcera chtěla pracovat se zvířaty, mít koňskou farmu a k tomu hotel, ale kvůli alergii to není možné. V současnosti uvažují o podnikání v cestovním ruchu, kde by také uplatnila jazyky. Například mít cestovní kancelář. Matka tyto představy usměrňuje: „to se musíš dobře holka vdát“. Dcera má zatím velmi široký záběr a nemá absolutně jasno. S vysokou školou určitě počítají, „doufám, že jí tam vemou“. Dcera čte od malinka a stále hodně. Prošla od dětských knížek, pohádek až k období, když už si nenechá mluvit do toho, co číst. Matka se snažila dceru vést ke klasické literatuře, kterou měla ráda, ale to odmítla a sama si vybírá v knihovně podle svého. Prošla obdobím fantasy literatury a dále jí zajímají hlavně encyklopedie, byť není tak strašně studijní typ. Vždy si s sebou bere knížky. „… ona je docela osobnost silná, takže, to co nechce, tak mi prostě normálně vrací. Moc neuspívám …“ Podle Vandy je důležité hlavně to, že dítě čte. Co čte už není tak podstatné. Důležité je, že si otevírají obzor. Dcera sama chodí ke kamarádce kvůli jazykům, původně aby se dostala do skupiny pokročilých dětí. domluvila si to sama, protože byla v začátečnících a chtěla do pokročilých. Není to pravidelné, takže si tam sama chodí, když zrovna potřebuje. Když byla Vanda nemocná, dcera byla schopná v tomto kritickém období zcela matku v domácnosti zastoupit, přestože předtím s ničím nepomáhala. Vanda má akorát problém s dceřiným pokojem, který dcera udržuje ve stavu, který její matce nevyhovuje („to je doména hrůzy, protože tam je tak neskutečnej bordel“. V diskusích se ale dcera účinně brání argumentem, že je to její místo a své matce také do věcí neleze. Pocit odpovědnosti, odhodlání a vytrvalost, slušnost, spořivost, šetrnost.

95

Vendula Tábor, 43 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner střední odborné s maturitou, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec VŠ. Příjmy domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 1 dcera (15 let), VG, kroužek Mladý novinář. Vendula pracuje jako úřednice v Táboře, kde také bydlí. Ráda čte a chodí do divadla, i když ne pravidelně. Jediné dítě Venduly – dcera chodí na česko-francouzskou sekci víceletého gymnázia, kde jsou některé předměty od třetího ročníku vyučovány přímo ve francouzštině. Gymnázium sice deklaruje jiný, moderní způsoby výuky, ale podle Venduly stejně vykazuje obecný znak českého školství, tedy memorování, které podle ní dostatečně děti nerozvíjí. Děti se učí zbytečně moc dat a faktů. Vendula přiznává, že ona sama si přála, aby její dcera studovala na víceletém gymnáziu. Dcery podle ní bylo na základní škole škoda. Bylo to rozhodnutí matky, kterému se dcera jenom přizpůsobila. Nicméně už v době když dělala přijímací zkoušky, se dcera sama chtěla na gymnázium dostat: „Tam se moje přání změnilo v její přání.“ Přestože dceři se na gymnáziu líbí, matka by to nehodnotila jako bezvýhradně dobré rozhodnutí, protože se dostala do společnosti výrazně starších vlastně žáků, a v ní předčasně dospěla, což by se na základní škole nestalo. Dceru nyní hlavně zajímají vztahy s chlapci, v učení je spíš průměrná. Nevydrží u žádného zájmu moc dlouho, Vendula to přičítá její nezralosti díky které je víceleté gymnázium naopak dobrou volbou. Studenti česko-francouzského gymnázia se podle Venduly rekrutují z určité skupiny lidí – dětí lékařů nebo vůbec „táborské high society“, což způsobuje těžkou konkurenci i ve smyslu spotřeby (oblečení, obutí, vybavení). Přestože rodiče mají pouze jedinou dceru a nikdy nebyli jako rodina „sociálně slabší“ a uspokojí její potřeby, dcera několikrát argumentovala, že ostatní děti mají různé „lepší“ (také dražší) věci, které ona nemá. Zejména dívky dávají na odiv, že mají luxusní drahé věci, separují se a vytvářejí skupinky movitějších. Dcera se chce odlišovat, chodí v černém plášti až na zem. Třídní premianti jsou podle Venduly často vypočítaví, sami využívají pomoci ostatních, ale neoplatí ji, když jí člověk potřebuje. Bývalou dobrou kamarádku dcery, která je ze sociálně hůře postavené rodiny, brala rodina Venduly i sebou na dovolenou, ale když dcera onemocněla, tak jí kamarádka „úplně odstřihla“, „ani místo ve školní lavici nepodržela, ani neřekla kde co bude“.

96

Dcera Venduly si představuje, že se bude zabývat psychologií, sociologií nebo vzděláváním dospělých. Matce se to líbí a s představou se ztotožňuje, protože je to blízké profesi, kterou sama dělá. jsme jednotný v tom názoru. Připouští, že je matkou možná podprahově ovlivněná. Dcera má s Vendulou spíše kamarádský až sourozenecký vztah. Dcera je velmi sdílná, někdy prý až příliš – některé věci by Vendula snad ani raději nevěděla: „dcera je tak v pohodě, zas jsme až extrémní, je tak v pohodě, že mi dokonce přišla říct, že se s klukem vyspala.“ Přisuzuje to tomu, že nemá sourozence. Pocit odpovědnosti, nesobeckost, samostatnost, pracovitost, odhodlání a vytrvalost.

Věra Okolí Tábora (2 – 5 tis obyvatel), 38 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec vyučený. Příjmy domácnosti 25.000 Kč (1 dospělý – 1 dítě), 26-100 knih v domácnosti. Neúplná rodina s příbuznými, 1 dcera (14 let), VG, kroužky: joga, břišní tanec. Věra pracuje jako učitelka na speciální základní škole několik desítek kilometrů od Tábora. Jejími koníčky jsou četba a cestování. Její jediná dcera navštěvuje táborské soukromé gymnázium. Dojíždění jí zabere hodně času (každý den dojíždí asi 50 km), ale i tak má zřejmě hodně zálib. Ve volném čase se věnuje břišnímu tanci a józe, ale také ráda plave, čte, jezdí na kole, na kolečkových bruslích, navštěvuje své kamarádky z Tábora a chodí s nimi do divadla, bazénu. „je to bezvadná mladá holka … je to obyčejná mladá holka.“ Přes týden dcera nemá žádné domácí povinnosti, aby měla čas na učení a koníčky, ale o víkendu sama od sebe pomáhá, za což si jí její matka chválí. Také ví, že by se na dceru mohla spolehnout v případě nemoci. Kamarádky dcery zná, navštěvují se vzájemně a není ani problém, aby nějaká kamarádka zůstala přes noc. Své vrstevníky-kluky zatím nevyhledává, podle Věry dospívají o pár let později, takže jsou „trošku někde jinde, než je ona.“ Věra dceři pomůže s učením ve smyslu, když chce vědět názor na svou domácí práci, projekt. Do konfliktu s učitelkou na základní škole se dostala poté, co se šla zeptat na podle dcery nespravedlivou známku. Od učitelky dostala „vysvětlení“, že učí 30 let a matku to nemá co zajímat. Věra paní učitelce řekla, že by také měla vědět, že při odpoledním vyučování, když mají v rozvrhu tělocvik, se nepíší prověrky z matematiky a z českého jazyka. Stížnost u

97

ředitelky ale nebyla úspěšná, protože v třídní knize to bylo zapsáno jinak „a bylo to tvrzení proti tvrzení a jako matka jsem neměla to srdce vystavit dceru v přímej kontakt.“ Profesně dcera směřuje k historii nebo archeologii, ale rozhodně nebude učitelka. Věra by zase raději dceru viděla jako tlumočnici nebo pracovat někde v cestovním ruchu, kde by také uplatnila jazyky. Slušnost, samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání a vytrvalost

Veronika Tábor, 40 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, provozní pracovník ve službách a obchodě, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední odborné s maturitou. Příjmy domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 dcery (15 a 13 let), VG, jezdecký kroužek. Veronika vystudovala střední ekonomickou školu, v současnosti dělá poštovní doručovatelku, se dvěma dcerami (15 a 13 let) a manželem bydlí v příměstské části Čekanice. Ráda šije oblečení i na sebe, chodí na společenské akce, cvičí aerobik, přes zimu chodí na běžky, přes léto jezdí na kole. Svou rodinu vůbec charakterizuje jako sportovní, která vede děti ke sportu. Dcera na VG není studijní typ (v tom závidí jiným maminkám ve skupině), o prospěch jí nejde, ale má ho přesto dobrý. Je spíš společenský typ, už asi rok má vztah s jedním chlapcem, se kterým chodí ke koním na farmu kousek od Tábora. Se všemi kamarády i přítelem své dcery je Veronika spokojená, znají se s rodinami, dcera jezdí s rodiči kamarádek na dovolené a naopak někdy kamarádky jedou s nimi. Dříve hrála na kytaru a tancovala country tance. Jejím snem bylo odjet někam do ciziny. Matka s dcerou problém nedá, dcera je hodně komunikativní a matka s ní mluví o všem, včetně otázky sexu. Manžel je ale dominantní, snaží se dceři přikazovat a zakazovat, to ale na dceru příliš neplatí. Dcera chodila na jazykovou základní školu. Na osmileté gymnázium se nedostala, s kamarádkami se potom rozhodly jít na šestileté francouzské, na kterém studuje. Matka jí spíše odrazovala, protože jí nechtěla tolik zatěžovat. Na druhou stranu mají příbuzné ve

98

Francii, takže se francouzština hodí. Dcera je na gymnáziu, kde je berou jako napůl dospělé, spokojená. Matka si pro dceru představuje propojení jazyka s ekonomií, což by podle ní bylo perspektivní, „ty jazyky jsem ráda, že dělá, protože to jí otevře ten obzor.“ Dceru ale spíš baví biologie, chtěla by dělat něco s přírodou, se zvířaty, možná v zahraničí. Studium na vysoké škole je samozřejmostí. Pracovitost, nesobeckost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání, vytrvalost a pocit odpovědnosti.

Viktorie Tábor, 47 let. Vzdělání VŠ, vyšší odborný zaměstnanec, partner vyučený, provozní pracovník ve službách a obchodě. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec vyučený. Příjmy domácnosti 40.000 Kč (2 dospělí – 1 dítě), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 1 syn (14 let), VG, počítačový kroužek. Viktore je učitelka, bydlí přímo v Táboře. Baví jí psi, chataření a cestování. Má jediné dítě – syna, který není vůbec studijní typ, ale spíš rebel, kterého ze všeho nejvíc ho baví jeho parta. Jeho kamarádi jsou i starší, takže jezdí autem, kouří a chodí po diskotékách. Syna tak zajímá spíše zábava než povinnosti. „A je to takovej velkej frajer, kterej si o sobě myslí, že je hezkej.“ Obecně kluci jako kamarádi jsou podle ní oproti holkám férovější, není mezi nimi taková faleš a podrazy. Synovi kamarádi si všichni pomáhají, nejsou lakomí ani sobečtí, mají dobrý charakter. Kroužky dělal ještě na základní škole, nyní už vůbec ne. Syn vůbec nečte, pouze zprávy na internetu. Moderátor: „A mrzí vás to, že nečte?“ – Vanda: „No, docela asi jo, no. Bylo by to lepší, kdyby čet. V tomhle věku by to změnilo trošku jeho chování. To není v lidskejch silách zatím.“ Baví ho také komunikace po počítači (skype, ICQ), stahuje hudbu. Viktorie si představuje, že syn bude určitě studovat vysokou školu. chce, aby studoval minimálně rok nebo dva v zahraničí. Tam se nejen naučí dobře jazyk, ale hlavně získá zkušenosti, pozná „něco jinýho“. Cestování a počítače jsou dvě oblasti, kterým by se syn měl profesně věnovat. Odhodlání, vytrvalost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, samostatnost, náboženská víra a nesobeckost

99

Vilma Tábor, 36 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, OSVČ, partner vyučený, OSVČ. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec střední bez maturity. Příjmy domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 101-200 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti, syn (15 let), dcera (11 let), VG, LŠU Tábor - klavír. Vilma s manželem a dvěma dětmi, mladší dcerou (11 let) a synem (15 let), bydlí v Táboře na sídlišti. Mezi její zájmy patří jízda na kole, bruslení, houbaření. Syn je spíše introvert, strašně tichý, nesvěřuje se snadno, „on si spíš jako hloube sám.“ Odmalička hraje na klavír, Vilma si myslí, že dobře, a že ho to bude i nadále bavit a bude v tom pokračovat. Možná by se hudbou mohl i živit, protože je jeho vyhraněným zájmem. Vilma by si ale přála, aby nejdřív něco vystudoval. Rád se učí, má rád hodně zeměpis, „takže hodně rád cestuje“ ať už s kamarády nebo s rodinou „v rámci možností ... Nemůžeme s ním jet do Ameriky a tak podobně. Tam by chtěl.“ Cestování je jeho druhá záliba kromě hudby, které by se mohl věnovat i profesně, studuje jazyky. Třetím vážnějším zájmem je počítač, ale „Nedělá tam žádný hlouposti ... takový ty hry, to už je dávno za ním.“ Patnáctiletý syn studuje víceleté gymnázium protože nevěděl, kam by šel na střední školu. Není příliš sportovní typ (nevydržel u ping pongu), ale údajně dobře běhá. Jako introvert syn Vilmy kamarády příliš nevyhledává, a když už, pak vyhledává chytřejší, „žádný takovýhlety rebely, takovýhle kluky vůbec nemá rád. Protože on nemá rád násilí jako takový vůbec, jestli se bojí, spíš je ten holčičí typ v podstatě.“ Chodí domů včas, je velmi spolehlivý. Moderátorka: Nejste náhodou nespokojená jako kolegyně? Z toho že je dokonalý? - Vilma: Ne, to mi nevadí. To ne, to vůbec ne. On teda není zas extrém ... Pracovitost, pocit odpovědnosti, slušnost, samostatnost, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem

100

Viola Okolí Tábora (5-10 tisíc obyvatel), 39 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, řadová úřednice, partner vyučený s maturitou, vedoucí, řídící pracovník. Vzdělání rodičů – matka vyučená, otec – vyučený. Příjmy domácnosti 30.000 (2 dospělí – 2 děti), 26-100 knih v domácnosti. Úplná rodina, 2 děti dcera (15 let), syn (10 let), VG, hudební škola, zpěv. Viola pracuje jako ekonomka v soukromé firmě. Bydlí v menším městě asi 25 km od Tábora. Má dvě děti – dceru (15 let) a mladšího syna. Mezi své koníčky řadí četbu a zaměstnání. Dcera hraje od 1. třídy na klavír, kromě toho také zpívá. Puberta na ní zatím vůbec nedolehla, kluci jí nezajímají. Je vyloženě „studijní typ“. Viola je z její svědomitosti až nešťastná, protože dcera nejde ani ven a každou volnou chvilku se připravuje do školy. S domácími pracemi příliš matce nepomůže (je „studijní typ“, takže má ruce dozadu), povinnosti nemá a sama od sebe nic neudělá. Odmalička má sen být paní učitelkou, ale obávají se, že neudělá talentové zkoušky z tělocviku, který dceři nikdy nešel. Dcera si studium VG vybrala sama. Matka jí to „hrozně rozmlouvala“, přestože na základní škole byla dcera za „šprta“ a necítila se tam proto příliš dobře. Ředitel školy jí jednou kvůli kašli posadil mimo třídu, aby nikoho nenakazila, dcera potom už nechtěla chodit do školy. Jindy jí (údajně v žertu) zase řekl, že dostane na vysvědčení z češtiny trojku. Dcera z toho nicméně měla šok a brečela. Na víceletém gymnáziu si ovšem našla kamarádky a je ve škole velmi spokojená. Dcera čte a chodí do knihovny. Někdy má období, že nepřečte nic a jindy zase přečte knihu za jeden den. Čte hlavně zamilované romány, odborné knihy kromě encyklopedií jí nezajímají. Viola se také dotkla problému týkající se udržování módního vzhledu. Matky dcer na malém městě mívají problém, protože dívky nechtějí nosit to, co mají ostatní. Viola dceři sháněla kozačky a aby byla dcera spokojená, musela je koupit mimo bydliště. Samostatnost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, slušnost, pracovitost

101

Vladěna Okolí Tábora (5-10 tisíc obyvatel), 36 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec (pečovatelka), partner vyučený, nižší odborný zaměstnanec. Vzdělání rodičů – matka základní, otec základní. Příjmy domácnosti 20.000 Kč (2 dospělí – 2 děti), 201-500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 2 dcery (15 a 12 let), VG, kroužky: ZUŠ - flétna, klarinet. Vladěna je zdravotní sestra, která dělá pečovatelskou službu u charity. Má dvě dcery. Ráda jezdí na kole a prochází se po ránu. Dcera Vladěně říká, že původně na gymnázium nechtěla, ale že jí matka tak dlouho vysvětlovala výhody víceletého gymnázia, až na něj sama chtěla, dnes je na gymnáziu spokojená. Dcera hraje od první třídy na klarinet a nyní zakládají ve škole vlastní kapelu, „takže se u nás všechno točí kolem hudby.“ Také ráda a hodně čte, naopak jí příliš nezajímají sporty (kromě rekreačního kola, lyží, bruslí) a počítač: „v tomhle mám dceru naprosto atypickou. Na počítač co musí ... ale jinak nevysedává.“ Ani jedna z dcer Vladěny nemá moc domácích povinností, akorát si každá musí poctivě uklízet svůj pokoj „se vším všudy“. Ostatní pouze pokud si Vladěna řekne, že nestíhá a potřebuje někde pomoci, samy od sebe nic neudělají. Vladěna se s dcerou vůbec neučí, jen několikrát za rok (když se píší čtvrtletky) přijde s tím, aby jí vyzkoušela. Dcera si šetří na motorku, kterou si chce pořídit, až jí bude 16 let. Dcera měla jasno v tom, že chce dělat veterinářství. Nedávno jí ale diagnostikovali alergii na srst, takže bude muset tuto představu opustit. Vladěna vůbec neví co dcera bude dělat, uvažovaly spolu o grafice, protože hezky maluje a má k tomu blízko. Snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem, odhodlání, vytrvalost, pocit odpovědnosti, slušnost, spořivost.

102

Vlasta Tábor, 35 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, na rodičovské dovolené, partner střední odborné s maturitou, dělník vyučený v oboru práce. Vzdělání rodičů – matka střední odborné s maturitou, otec vyučený s maturitou. Příjmy domácnosti 25.000 Kč (2 dospělí – 3 děti), 201500 knih v domácnosti. Úplná rodina s příbuznými, 3 děti, synové (15 a 2 roky), dcera (6 let), VG, kroužky: hokej závodně. Vlasta s rodinou bydlí v centru Tábora. S manželem mají celkem tři děti, dva syny a prostřední dceru. S nejmladším synem je Vlasta v současnosti na rodičovské dovolené. Děti jí zaberou téměř veškerý volný čas. Kromě rodiny jí ale zajímá také četba, jízda na kole, kolečkové brusle, houbaření. Nejstarší patnáctiletý syn studuje na víceletém gymnáziu. Baví ho hlavně němčina a hokej, který hraje závodně. Volného času mu hlavně kvůli hokejovým tréninkům příliš mnoho nezbývá. Několik let chodil let na flétnu, ale z časových důvodů to ukončil. Jako většinu ostatních dětí (a zejména chlapců) i jeho zajímá počítač. V pubertě podle Vlasty zatím syn není, nejsou s ním žádné problémy „je pořád takovej fajn zatím“. Věří, že děti přebírají hodně chování rodičů, takže i kdyby v pubertě syn „něco seknul“ nebo podobně, později mu to dojde a bude se chovat stejně slušně a poctivě jako jeho rodiče, kteří mu jdou příkladem: „nejvíc příklady táhnou, tak co dělaj rodiče a okolí jejich, tak si myslim, že když se budem chovat my slušně, co viděj u nás, tak hodlaj a opakujou.“ Syn Vlasty je zaměřený spíše humanitně než technicky, baví ho jazyky, nejenom němčina, ale i angličtina a čeština. Vidí se jako překladatel nebo v nějakém jiném povolání, kde uplatní svoje jazykové, verbální schopnosti jako je sportovní komentátor (vidí se v R. Zárubovi). Když mu nepůjde hokej jako hráči, tak ho alespoň bude komentovat. Rodiče směřování syna nijak neřeší, nechávají to výhradně na něm „já jsem mu i řekla kdysi: když budeš šťastnej jako zedník, tak budeš zedník. Když budeš šťastnej jako sportovní komentátor, budiž. Když si to najde tu cestu k tobě.“ Vlasta si trochu stěžuje (společně s Vendulou) na horší vztahy mezi dětmi vyvolané dětmi z bohatých nebo „VIP“ rodin („Boháči proti chudákům.“). Tyto děti nemají s „normálními“ (jako je její syn a jeho kamarádi) společnou řeč, myslí si, že jsou něco víc a rozlišují děti podle toho, jaké mají mobily a oblečení. Vlasta se vyjádřila v tom smyslu, že se holky snaží o to, aby neměly stejné věci, a kluci zase chtějí to, co mají ostatní (značkové oblečení). Syn se to již naučil chápat tak, že tyto věci nejsou důležité, ale dřív si to bral špatně, občas přišel

103

domů s pláčem kvůli tomu, že se mu někdo vysmál za to, co nemá, protože si to jeho rodina nemůže dovolit. Syn si už v tomto věku přivydělává na brigádě – roznášení letáků. Vlasta je přesvědčená, že děti za to samy nemohou, ale vidí to v rodině. Nesobeckost, slušnost, pracovitost, pocit odpovědnosti, snášenlivost a ohleduplnost k jiným lidem.

Zora Praha, 43 let. Vzdělání střední odborné s maturitou, vedoucí, řídící pracovník, partner střední odborné s maturitou, nižší odborný zaměstnanec. Příjmy domácnosti 30.000 Kč (2 dospělí – 2 děti). Úplná bez příbuzných, 2 děti – dcera (16 let) a syn (14 let). Zora pracuje jako úřednice ve státní správě. S rodinou bydlí na jednom z pražských sídlišť. Syn je v tercii všeobecného gymnázia, veškerý volný čas mu zabírá hasičský sport, na ostatní aktivity nezbývá moc času. Obě děti postoupily na mistrovství ČR, celá rodina jim fandí a drží palce. Zora nikdy nechtěla, aby děti dělaly vrcholový sport, ale hlavně jí jde o to, aby se neflákaly na sídlišti. Proto kývla na nabídku známé-hasičky, která nabídla hasičský kroužek. Před úrazem z kola syn ještě dělal sportovní gymnastiku. Pro studium VG se syn rozhodl sám, rodiče ho nechtěli zrazovat, drželi mu palce a pak byli rádi, že se na něj dostal. Chodil do sídlištní základní školy, která selektuje děti na jazykové a obyčejné třídy. Do jazykových tříd se dostanou chytřejší děti, kterým to víc zapaluje a v obyčejných zůstane zbytek. Na škole se vytvořilo negativní hodnocení dětí z „céček“ a „déček“ jako hloupých dětí oproti jazykovým (labelling). Navíc pedagogický sbor je podle Zory na gymnáziu určitě lepší než na této sídlištní základce. Syn zaměřený na sport, potom počítače, kamarádi, pak dlouho nic, akorát trocha kultury kino, koncerty. Vážná hudba a divadlo není v oblibě u celé rodiny, takže ani u dětí, synové chodí na své koncerty „šílených skupin“. Společně se syny občas zajdou na výstavu, která musí být něčím zajímavá, například typu „mrtvoly v Lucerně“ (Bodies). Nemohou to být „jen“ obrazy v galeriích, ale třeba výstava fotografií na konkrétní téma. Matce se nelíbí počítač, protože syn je schopný do půlnoci hrát Counter Strike po internetu, ale zase je pravda, že nemá sebemenší problém s čímkoliv na počítači, tak jako na tuhle stranu se to matce líbí.

104

Kromě sportu syna hodně baví vše kolem počítačů, což se Zoře příliš nelíbí (hlavně hraní her po internetu do noci). Uznává pozitivní stránku, totiž že nemá problém si poradit s čímkoliv na počítači. Chtěla by, aby alespoň trochu četl, protože vůbec nečte. Synova puberta se podle Zory projevuje ve vztahu otec-syn. V rodině dorůstá „druhý samec“ a Zořin manžel se s tím nedokáže srovnat, protože ten druhý má život před sebou. Diskutují spolu nevhodným způsobem. Otec má někdy neoprávněné nároky, které si poměrně inteligentní syn nenechá líbit a odmlouvá. Neví kdy má přestat, kdy už není vhodné pokračovat a „jede v podstatě až na krev“.

Odkazy na použité obrázky http://www.cz-pes.cz/cl-2007042201-q-Nas-tanec http://stopa-kolin.wz.cz/ www.volny.cz/mrs.brno4/hlavni.html www.ziwhat.sk/hit.php?p=flesovky&c=271 http://fc08.deviantart.com/fs17/i/2007/225/3/c/Myself_Drawing_Us_by_FinalFantasyEva.jpg http://www.saltygoodness.com/galleries/vectors/005_poirot_f.gif http://www.sportuj.com/view.php?nazevclanku=trenink-vodniho-pola&cisloclanku=2008080001 http://www.funkyfriends.com/images/products/windowshopping.gif http://www.ourladyofsorrowsschool.org/images/volleyball_spike.jpg http://www.abbotsfordtrainingrink.com/files/Image/Hockey_02.jpg http://www.sito.sk/images/stories/icq.jpg http://fc03.deviantart.com/fs5/i/2004/351/c/0/ICQ_Flower_by_pedrosandi.jpg http://api.ning.com/files/BWUsi86BbOx0jJXSTrGUMXcSowCWayn*nb0OMJlyVCIdCN4GQRfMpLN0zYKA5dBa7S1mBNUHPQnuUH2JD8OLbni7ZH3fRyF/Hobbit_cover.JPG http://www.icq.com/ http://www.topnews.in/sports/files/football2.jpg http://departments.oxy.edu/chemistry/testing/metalcomplex.gif http://www.molecularstation.com/molecular-biology-images/502-dna-pictures/1-overview-of-dnastructure.html?size=big http://www.funtime.cz/?m=200708

105