Seznam pojmů používaných v klíčové aktivitě 6 – Uznávání neformálního vzdělávání
Aktivní politika zaměstnanosti – aktivní politikou zaměstnanosti se podle zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, rozumí souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce. Aktivní politika zaměstnanosti je zabezpečována z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti mohou Ministerstvo práce a sociálních věcí a úřady práce přispívat na nástroje aktivní politiky zaměstnanosti upravené výše uvedeným zákonem (např. rekvalifikace, podpora zdravotně postižených), zvláštními právními předpisy a na programy a opatření regionálního a celostátního charakteru, včetně mezinárodních programů zaměstnanosti. Celoživotní učení – podle Rozhodnutí Rady (ES) č. 163/2002 z 27. června 2002 musí celoživotní učení zahrnovat učení od předškolního až po důchodový věk, včetně celého spektra formalizovaného i neformalizovaného vzdělávání. Celoživotní učení má být chápáno jako veškeré vzdělávací aktivity realizované po celý život s cílem zlepšit znalosti, dovednosti a kvalifikovanost z hlediska osobního, občanského, sociálního i profesního. Důležitým principem pro jednotlivce jako subjektu celoživotního učení je rovnost příležitostí a kvalita učení. E-learning - je vzdělávací proces, využívající informační a komunikační technologie k tvorbě kursů, k distribuci studijního obsahu, komunikaci mezi studenty a pedagogy a k řízení studia.
Nestátní neziskové organizace a) občanská sdružení vyvíjející činnost podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, b) obecně prospěšné společnosti zřízené podle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, c) církevní právnické osoby zřízené podle zákona č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, pokud poskytují zdravotní, kulturní, vzdělávací a sociální služby nebo sociálně právní ochranu dětí, d) nadace a nadační fondy zřízené podle zákona č. 227/1997. Sociální partneři – jsou zaměstnavatelé a zaměstnanci reprezentovaní většinou ve sdruženích (svazy podnikatelů nebo zaměstnavatelů a odbory zaměstnanců) na celonárodní, regionální a místní úrovni.
Další pojmy: Certifikace - označuje standardizovaný proces formálního uznávání vědomostí, dovedností a kompetencí osvojených jednotlivcem nebo předávaných poskytovatelem výchovně-vzdělávací služby. Dobrovolnictví – o dobrovolnictví mluvíme v případě, když člověk věnuje něco dobrovolně jiným (může jít o peníze, věci, čas, úsilí…) a nežádá za to žádnou finanční náhradu. Dobrovolnictví je v České republice částečně právně upraveno zákonem č. 198/2002 Sb., o dobrovolnické službě, který se zabývá zejména povinnostmi vysílajících a přijímajících organizací. Dovednost - vyjadřuje, že člověk má vědomosti a zkušenosti potřebné pro vykonávání určité činnosti. Osvojení určité dovednosti znamená, že se člověk naučil, co má dělat (má příslušné vědomosti) a jak to má dělat (dokáže přenést své vědomosti do praxe). To zároveň znamená, že někdo jiný může pozorovat jeho dovednost v akci. Klíčové kompetence (Competence) - představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti. Jejich výběr a pojetí vychází z hodnot obecně přijímaných ve společnosti a z obecně sdílených představ o tom, které kompetence jedince přispívají k jeho vzdělávání, spokojenému a úspěšnému životu a k posilování funkcí občanské společnosti. Slovní spojení klíčové kompetence je nesprávným překladem anglického competence, které používají materiály Evropské unie a OECD. V překladu znamená oprávnění, schopnost, způsobilost, pravomoc a podobně. Z toho vyplývá kolize s původním úzkým významem českého termínu kompetence (pravomoc). Kouč - je osoba, která se přímo neúčastní vlastní iniciativy mládeže, ale přesto podporuje skupinu mladých lidí při uskutečňování jejich projektu. Kvalifikace - může být také synonymem certifikátu nebo diplomu. Ve světě formálního vzdělávání a odborné přípravy v Evropě je to obvykle oficiální záznam nebo dokument dokládající, že člověk úspěšně dokončil určitý kurz nebo dosáhl výkonového standardu stanoveného pro určitou oblast, dovednost nebo kompetenci. Mentoring - je strukturovaný proces osobního vedení a podpory někoho, kdo je mladší, méně zkušený nebo nový – v jakémkoli kontextu, ale nejčastěji ve vzdělávání, odborné přípravě nebo v zaměstnání. Mentoři působí jako významní, ale nesoudící přátelé, představují rolový model a zdroj užitečných informací a rad a mohou převzít i úlohu školitele (pomáhat svému svěřenci zlepšovat výsledky). Člověk si může svého mentora zvolit, ale také mu může být přidělen na základě souboru párovacích kritérií. Formální programy mentoringu zpravidla stanoví určité časové období pro trvání mentorského vztahu. Schopnosti - vlastnosti osobnosti, důležité pro kvalitní rozvoj a správné využití určité činnosti. Schopnosti je třeba rozvíjet v činnostech, člověk se s nimi nerodí. Jádro schopností jsou vlohy - dispozice. Snad každému je jasné, že pokud se schopnost žádným způsobem nerozvíjí, nemusí se vůbec projevit. Schopnost označuje předpoklady, které již jedinec rozvinul a prokazatelně ovládá, např. schopnost hovořit cizím jazykem. - označuje předpoklady, které již jedinec rozvinul a prokazatelně ovládá, například když je někdo schopen hovořit určitým jazykem.
-2-
Vědomost - je nemožné podat uspokojivý výklad teoretického pozadí pojmu vědomost několika slovy. V běžném životě se jeho význam zdá být samozřejmý: je to něco, co člověk ví. Ale co to znamená něco vědět? Jaké věci víme, jak se je dozvídáme, proč jsou považovány za něco, co stojí za to vědět, a co s nimi děláme, když je víme? Ve vzdělávací praxi jsou vědomosti to, co je potřeba se naučit, ale co samo o sobě ještě nemusí být užitečné nebo hodnotné. Vědomosti se musí propojit jednak s dovednostmi a kompetencemi (aby byly užitečné), jednak – což je neméně důležité – se zásadami a hodnotami (aby byly hodnotné). Vybráno z Koncepce státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007-2013 (část) Východiska Koncepce: Úmluva o právech dítěte Právní předpisy ČR vztahující se k problematice dětí a mládeže Bílá Kniha Evropské komise - Nový podnět pro evropskou mládež (o politice v oblasti mládeže) Evropský pakt pro mládež Revidovaná Evropská charta o participaci mladých lidí na místním a regionálním životě Charta informací pro mládež (ERYICA, 1993) Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, zasedajících v Radě, o uznávání významu neformálního a informálního učení v oblasti evropské mládeže Usnesení Rady a zástupců vlád členských států, kteří se sešli v Radě, o provádění společných cílů v oblasti participace a informovanosti mládeže v zájmu podpory jejich aktivního evropského občanství Usnesení Rady a zástupců vlád členských států zasedajících v Radě o společných cílech pro dobrovolné činnosti mládeže Usnesení Rady EU o společných cílech pro lepší porozumění mládeži a lepší znalost o ní Doporučení Evropského řídícího výboru mládeže (CDEJ) Rady Evropy Programové prohlášení vlády Národní strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR – Zdraví pro všechny v 21. století. Národní strategie celoživotního vzdělávání Strategie rozvoje lidských zdrojů pro Českou republiku Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy ČR Příprava na předsednictví České republiky Radě EU v roce 2009 Naplňování bilaterálních dohod Výzkumné práce o dětech a mládeži Strategické dokumenty z oblasti dětí a mládeže z jednotlivých resortů
-3-
Neformální vzdělávání v oblasti dětí a mládeže Cílem státní politiky v této oblasti je: podporovat celoživotní učení jako jeden z rozhodujících faktorů konkurenceschopnosti země. Investice do celoživotního učení musí být chápány jako nejdůležitější rozvojové investice. Neustále zdůrazňovat význam neformálního vzdělávání a informálního učení v různých prostředích. Podporovat partnerství v rámci občanské společnosti a rozložení odpovědnosti mezi státem, zaměstnavateli, obcemi, občanskými sdruženími ap. Resortní cíle: MŠMT: Analyzovat současný stav neformálního vzdělávání a informálního učení v ČR v souvislosti s rozhodnutím Rady Evropy v oblasti evropské mládeže o uznávání významu tohoto vzdělávání. Iniciovat sjednocení pojmů v oblasti neformálního vzdělávání. Podporovat spolupráci škol, školských zařízení pro zájmové vzdělávání, NNO, také systémovou spolupráci těchto subjektů se subjekty podílejícími se na přípravě pracovníků s dětmi a mládeží a zaměstnavateli. Implementovat evropské nástroje pro uznávání neformálního vzdělávání (Europass, Youth pass) na národní úrovni. Vytvářet podmínky a podporovat projekty a programy v oblasti volného času zaměřené na systematické rozvíjení klíčových kompetencí a osobnostní rozvoj dětí a mládeže na základě důkladné analýzy potřeb. Rozvíjet zájem o neformálního vzdělávání zveřejňováním příkladů dobré praxe. Iniciovat systémové změny vedoucí ke zkvalitnění metod, forem a obsahu neformálního vzdělávání.
Dle Koncepce: Formálním vzděláváním se rozumí takový způsob vzdělávání, který žák nebo student absolvuje zpravidla ve školách, příp. rovněž ve školských zařízeních, a který vždy vede k dosažení určitého stupně vzdělání doloženého certifikátem (vysvědčením, diplomem apod.). Do formálního vzdělávání je zahrnuto i distanční studium. Neformální vzdělávání se uskutečňuje mimo formální vzdělávací systém a nevede k ucelenému školskému vzdělání. Jedná se o organizované výchovně vzdělávací aktivity mimo rámec zavedeného oficiálního školského systému, které zájemcům nabízí záměrný rozvoj životních zkušeností, dovedností a postojů, založených na uceleném systému hodnot. Tyto aktivity bývají zpravidla dobrovolné. Organizátory jsou sdružení dětí a mládeže a další NNO, školská zařízení pro zájmové vzdělávání – především střediska volného času, vzdělávací agentury, kluby, kulturní zařízení a další.
-4-
Informální učení je procesem získávání vědomostí, osvojování dovedností a postojů z každodenních zkušeností, z médií, okolního prostředí, kontaktů. Na rozdíl od formálního vzdělávání či neformálního vzdělávání je neorganizované, nesystematické a institucionálně nekoordinované.
-5-
