SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 – Denní rozvrh Pavlínka – všední den Příloha č. 2 – Denní rozvrh Pavlínka – víkend Příloha č. 3 – Denní rozvrh Fanda – všední den Příloha č. 4 – Denní rozvrh Fanda – víkend Příloha č. 5 – Denní rozvrh Láďa – všední den Příloha č. 6 – Denní rozvrh Láďa – víkend Příloha č. 7 – Denní rozvrh Tinka – všední den Příloha č. 8 – Denní rozvrh Tinka – víkend Příloha č. 9 – Ukázka rozhovoru – Pavlínka Příloha č. 10 – Projekt diplomové práce
Příloha č. 1 – Denní rozvrh Pavlínka – všední den
2
Příloha č. 2 – Denní rozvrh Pavlínka – víkend
3
Příloha č. 3 – Denní rozvrh Fanda – všední den
4
Příloha č. 4 – Denní rozvrh Fanda – víkend
5
Příloha č. 5 – Denní rozvrh Láďa – všední den
6
Příloha č. 6 – Denní rozvrh Láďa – víkend
7
Příloha č. 7 – Denní rozvrh Tinka – všední den
8
Příloha č. 8 – Denní rozvrh Tinka – víkend
9
Příloha č. 9 – Ukázka rozhovoru – Pavlínka
Rozhovor s Pavlínkou, 11.4.2011, kontaktní centrum ČvT Neratovice Po domluvě s babičkou, která má Pavlínku v péči, zůstala Pája po skupinovém doučování ještě v kanceláři a dělala se mnou rozhovor. Babička s rozhovorem souhlasila velmi váhavě, bála se, ţe bude Pavlínka říkat něco o matce, Ujistila jsem ji, ţe mě zajímá jenom trávení volného času, tak nakonec svolila. Pavlínce jsem vysvětlila, ţe rozhovor s ní potřebuju do školy kvůli jedné práci. Pak jsem jí ukázala, jak to budu nahrávat. Společně jsme si zkusily kousek nahrát a pak si ho pustily, Pavlínce se to moc líbilo. Pak jsem jí vysvětlovala, ţe se budu ptát na to, co dělá ráda po škole a tak. Hned po zapnutí diktafonu se do toho Pavlínka pustila…
Výzkumnice: Tak Pájo… Pavlínka: (skáče mi do řeči) Ráda dělám ve škole třeba…vezmu si mazací tabulku, píšu tam něco, a třeba pak kdyţ jdu ze školy… Výzkumnice: Hele a třeba kdyţ jsi šla dneska ze školy… Pavlínka: …no… Výzkumnice: …tak co jsi pak dělala, kdyţ jsi přišla ze školy domu? Pavlínka: (mlčí) Výzkumnice: A nebo ještě i třeba… Pavlínka: To jsem šla na brusle, potom jsem šla na zmrzlinu, potom jsem šla sem. Výzkumnice: Jo a s kým jsi šla na brusle? Pavlínka: Sama. Výzkumnice: Sama. A na tu zmrzlinu?
10
Pavlínka: Ne, já jsem byla, já jsem šla ven, potom jsme šli na limonádu tady vedle do hospody, vzala jsem si brusle a potom jsme šli na pohár do cukrárny. Výzkumnice: A to jste šli s kým? Pavlínka: S mym strejdou. Výzkumnice: Se strejdou. Takţe na bruslích jsi byla sama, pak jsi přišla za strejdou, dali jste si limču a šli jste na zmrzku? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: Jo. A pak jsi přišla sem na krouţek a co budeš dělat teď aţ přijdeš domů? Pavlínka: Teď si vezmu brusle a půjdu za holkama, jestli půjdou se mnou na brusle, kdyţ nepůjdou, tak si budu sama jezdit a nebo půjdu pro Klára Viti a budeme si hrát. Výzkumnice: A pro koho půjdeš. aby šel s tebou na brusle? Jaký jsou to holky? Pavlínka: Třeba Klára Gabčová, Gáta, ta malá… Výzkumnice: A odkud je znáš ty holky? Pavlínka: Protoţe ony bydlej, jak bydlím já. Výzkumnice: Jo, takţe bydlej u vás v baráku. Pavlínka: Oni bydlí ve čtyřce a já ve pětce. Výzkumnice: Hele a co třeba včera? Byla jsi ve škole? Pavlínka: (mlčí) Výzkumnice: Nebyla, viď?! Protoţe byla neděle včera. Pavlínka: No nebyla. Výzkumnice: A co jsi dělala, kdyţ jsi ráno vstala? Pavlínka: Tak jsem si šla pro brusle. Výzkumnice: Tak jsi šla zase na brusle, jo? Tebe to bruslení takhle hodně baví? Pavlínka: Jo. 11
Výzkumnice: A většinou, kam jezdíš bruslit? Pavlínka: Na chodbu, doma… Občas i někdy se jdu proběhnout ven. Výzkumnice: A spíš teda bruslíš na chodbě nebo někde venku kolem baráku? Pavlínka: No někdy i kolem baráku, ale ona mě babička nepustí samotnou. Jen kdyţ je hezky a třeba léto, tak někdy i jezdíme za barákem, ale já nemám helmu. Výzkumnice: Ty nemáš helmu a proto tě babička nepustí ven? Pavlínka: No, ţe by mě chytli policajti, tak nemůţu jít ven bez helmy Výzkumnice: Jasně. A kdyţ jdete s holkama, tak tě babička ven pustí nebo kdyţ jezdíte s holkama, tak jezdíte taky na chodbě? Pavlínka: Tak s holkama mě pustí, protoţe holky taky nemaj helmy (nesrozumitelné) Výzkumnice: Jo, takţe vy nemáte nikdo helmu a kdyţ jste všichni, tak vás policajti nechytěj? Pavlínka: Ne. Výzkumnice: Ne. Pavlínka: Oni nás chytěj jenom ţe nemáme helmu…třeba jednou nás načapali policajti a my jsme jim řekli, ţe nemáme helmu. Tak jsme si vzali brusle a šli jsme ven a jeden policajt nadával (nesrozumitelné), ja jsem nebyla doma, ale chtěla jsem být venku.. Výzkumnice: Takţ jsi byla venku… Pavlínka: …s holkama! Výzkumnice: A nesměla si jezdit, jo?! Ten policajt nadával, ţe nesmíš jezdit? Pavlínka: Jo. Takţe jsme všechny jezdily a musely jsme se schovávat, aby nás ty policajti neviděli. Výzkumnice: Vy jste se schovávaly, jo?! A jaký to bylo? Pavlínka: Srandovní. A ten jeden tlustej policajt, má krátký vlasy, teda je plešatej a von říká, proč jezdíme bez helmy a já jsem mu vysvětlila stokrát, ţe nemáme helmu, ţe kdyţ 12
se nudíme, tak my budeme jezdit a na co mám helmu, my se nebojíme, my umíme bruslit i bez helmy. Výzkumnice: A co von ti na to řekl? Pavlínka: Von říkal, no, to fakt ale není jakoby dobrý jezdit bez helmy, můţeš dopadnout na hlavu. Výzkumnice: Aha. a ty jsi mu řekla co? Pavlínka: Já jsem řekla, ne, já dávám bacha, ţe umím rovně bruslit a rychle a nemůţu spadnout na hlavu. Výzkumnice: No vidíš to, to jsi mu řekla hezky. Hele a kdyţ přijdeš ze školy, tak s kým teda si nejčastěji hraješ? Hraješ si sama anebo s holkama nebo s nějakýma klukama? Pavlínka: S bruslema si hraju jedině! Výzkumnice: Ty jezdíš jedině na brusle? Pavlínka: Jo, s holkama. A nebo půjdu pro holky a jestli nechtěj, tak já si sama hraju s bruslema na chodbě. A já jsem tam aţ do večera na chodbě, tak. Výzkumnice: Ty jsi aţ do večera na chodbě, jo?! Takţe ty přijdeš ze školy, vezmeš si brusle, hurá na chodbu a tam jsi aţ do večera a pak jdeš domu a pak co?! Pavlínka: No, pak se jdu vykoupat vţdycky, pak se připravim třeba do školy, připravim si věci, vyčistim si zuby a jdu spát. Výzkumnice: A třeba co jídlo, večeříš večer? Pavlínka: Jo, třeba řízky a brambory. Výzkumnice: Babička uvaří? Pavlínka: Nebo mi babička namaţe chlebíček s čajem… Výzkumnice: Hele a kdyţ si máš vybrat, jestli půjdeš bruslit sama nebo jestli půjdeš bruslit s holkama, tak co je lepší?
13
Pavlínka: Bruslit s holkama. Kdyţ bruslím sama, tak to je taky jako dobrý…no, tak já pošlu jednu holku, jestli jde, ona řekne ne, druhá řekne jo, druhá řekne ne, jedna jde a oni potom chtěj taky, i kdyţ nechtěli.. A najednou uţ chtěli (nesrozumitelné), Klára Gabčová, oni pak šli – šla Klára Gabčová, Gáta a já. No my tři a pak ještě Saša a Saša se nasrala, ţe nemá brusle. A my jsme jí řekly, ať se nenaštve, ţe my to stejnak za chvilku odneseme, ale ona se nafoukla a šla domu a já jsem řekla: „Vţdyť to nic není, můţem si jezdit, ne?“ a ona nám to zkazila a takový, jako ţe nesmíme jezdit, tak já jsem řekla: „Proč bysme si nemohli jezdit, jsou to naše brusle.“. No, tak my utekli. Výzkumnice: Takţe jste utekli a šli jste jezdit ven někam nebo do jinýho patra? Pavlínka: No, šli jsme jezdit do čtvrtýho patra a ona šla domů. Výzkumnice: Hele a v čem je to lepší, kdyţ chodíte s holkama na brusle, neţ kdyţ jsi tam sama? Pavlínka: S holkama! Výzkumnice: A v čem je to lepší? Jako co je na tom lepšího? Pavlínka: No, ţe holky se mnou jdou na brusle… Výzkumnice: No a jak se to liší, kdyţ sama bruslíš nebo kdyţ vás bruslí víc, tak jakej je v tom jako rozdíl? Pavlínka: Ţe nás bruslí víc… No, ale já nemám ráda (nesrozumitelné) jako třeba Saša, Saša hrozně roztahuje nohy (předvádí), tak my jsme všechny spadly a jednou jsme se bouchly a pak jsme spadly na schody, tak Saša takhle roztahuje nohy a spadneme na hlavu. Výzkumnice: A to je nějakej kluk Saša? Nebo kdo to je? Pavlínka: Saša? To je Alexandra. To je taková holka a my jí říkáme Sašo, Alex, někdy jí říkáme Alexandro… Výzkumnice: A s tou se teda nerada chodíš s Alexandrou, jo?! Pavlínka: Se s ní nebavim… Výzkumnice: A proč se s ní nechceš bavit? 14
Pavlínka: Protoţe všechno…protoţe všechno říká, říká, ţe kradu. Pořád na mě říká, ţe něco kradu a tak… Výzkumnice: Ona na tebe ţaluje, jo?! Někomu… Pavlínka: Ona (nesrozumitelné) a není to pravda! Výzkumnice: A komu to říká? Pavlínka: No třeba policajtům, prodavačům a tak…proč bych asi kradla, copak jsem zlodějka? Výzkumnice: Aha, tak to chápu, ţe jí nemáš ráda… Hele, ještě mi řekni, kdyţ se třeba ve škole bavíte o tom, kdo co dělal odpoledne, copak dělaj… Pavlínka: (kroutí hlavou) Výzkumnice: …vy se o tom nebavíte? Pavlínka: Ne. Výzkumnice: Mně by totiţ zajímalo, co dělaj ostatní děti ze třídy třeba odpoledne… Pavlínka: No, kdyţ jdou na oběd, pak jdou do druţiny něco vyráběj, třeba ptáčky, tulipány a tak. Výzkumnice: Takţe hodně dětí od vás ze třídy chodí do druţiny? Pavlínka: No, (nesrozumitelné) na oběd. Výzkumnice: A chtěla bys taky třeba chodit do druţiny? Pavlínka: JO! Jenţe nemám čip, mě tam nepustí… (smutně) Výzkumnice: No jo no, to se nedá nic dělat no… Pavlínka: Kolik stojí oběd? Výzkumnice: To nevím, kolik stojí u vás oběd, to stojí na kaţdý škole jinak…ty teda nechodíš ani na obědy. Pavlínka: Ne. 15
Výzkumnice: A kdo ti dává oběd? Pavlínka: Babička nebo mamka. Výzkumnice: Hele a co oni třeba v tý druţině dělaj, co by se ti tam líbilo? Pavlínka: Třeba ţe tam prostě jsem, ţe tam můţu dělat všechno! Výzkumnice: Ţe tam můţeš dělat všechno…chodí tam třeba nějaký tvoji kamarádi? Nebo nějaký děti, se kterýma by ses chtěla kamarádit? Pavlínka: Jo! Výzkumnice: A kdo třeba? Pavlínka: Třeba Saša…Alexandra… Výzkumnice: Ta Alexandra tam chodí? Ale vţdyť si říkala, ţe s tou se nebavíš? (smích) Pavlínka: No nebavim… Výzkumnice: Počkej a myslíš, ţe kdybys chodila do druţiny, ţe ta Alexandra by třeba na tebe byla hodnější? Pavlínka: Co kdybychom to uţ zase přepli, aby uţ to mluvilo? Výzkumnice: Potom si to za chvilku přepneme, já tady mám ještě nějaký připravený otázky, já ti to pak pustím, jo?! Pavlínka: (přikyvuje) Výzkumnice: Víš, mě by zajímalo, jestli třeba kdybys chodila do tý druţiny, jestli by se něco změnilo, jestli by sis třeba hrála s jinýma dětma nebo jestli bys dělala nějaký jiný věci, v čem by to bylo dobrý? Pavlínka: Ţe prostě já mám vţdycky radost, kdyţ Saša pani řekne: „Jo, můţeš chodit, ale aţ budou sloţenky, jo, babička ti to zaplatí, oběd, koupí ti čip, ale kdyţ nemáš čip a nečipla sis, tak nemůţeš chodit na obědy, ţe jo?!“ Výzkumnice: No, to je jasný, kdyţ nemáš čip, tak nemůţeš chodit na obědy… 16
Pavlínka: A kdyţ mám, tak můţu… Výzkumnice: Kdyţ máš, tak můţeš… Pavlínka: A jak to můţe vědět, ţe ho nemám, co kdyţ ho mám v tašce? Výzkumnice: To je moţný, ale třeba si to pamatujou ty pani z druţiny, nepamatujou? Pavlínka: Nevim. Výzkumnice: Nevíš… Hele a kromě toho, ţe bys chtěla chodit do druţiny, tak co bys třeba ještě chtěla dělat? Pavlínka: Vyrábět tam třeba sluníčka, tulipány a všelijaký věci… Výzkumnice: Jo, a kdyţ nemluvíme o tý druţině, jako něco úplně jinýho, co bys třeba chtěla dělat jinýho neţ chodit na brusle? Pavlínka: Kreslit si. Výzkumnice: A to si nemůţeš kreslit? Pavlínka: Ne. Výzkumnice: A proč ne? Pavlínka: Protoţe nemám papíry… Výzkumnice: Protoţe nemáš papíry… A co třeba ještě dalšího bys chtěla dělat? Pavlínka: Jezdit na kole. Výzkumnice: A to nemůţeš dělat, protoţe nemáš kolo? Pavlínka: Já mam píchlý a rozbitý. A ještě velký, ale na tom velkým neumím jezdit. Výzkumnice: Jo ty máš moc velký a ještě na něm neumíš… Hele, a kdyţ takhle něco třeba jako děláš, tak mně by zajímalo, komu o tom řekneš. Jestli to někomu řekneš. Pavlínka: (mlčí) Výzkumnice: Jestli třeba přijdeš domů a vyprávíš babičce, cos dělala, nebo druhej den holkám ve škole vyprávíš co jsi dělala nebo tady na krouţku nebo tak… 17
Pavlínka: (kýve) Výzkumnice: Jo? Pavlínka: Já mám ještě jedno doučování. Janičku! (pyšně) Výzkumnice: Ty máš Janičku dobrovolnici, viď?! Pavlínka: A mě pořád nebaví se učit. Třeba kdyby chodila jenom…ale to by…kdyby chodila jenom…ale to by nešlo, viď?! Výzkumnice: Co by nešlo? Pavlínka: Kdyby chodila jenom…šlo?…ne, to by nešlo… Výzkumnice: Kdyby chodila jenom co? Tak to musíš doříct… Pavlínka: To, počkej…co je zejtra? Výzkumnice: Zejtra je úterý. Pavlínka: A zejtra přijde Janička? Výzkumnice: Já nevim…ona chodí jindy, ne?! Ve středu myslím chodí Janička… Pavlínka: Kdyby chodila jenom v sobotu! Výzkumnice: V sobotu bys chtěla, aby chodila? Proč? Pavlínka: Protoţe v sobotu (pauza) v sobotu si můţu odpočinout, můţu, hezky se narovnám (předvádí vzorný posez) a můţu třeba (nesrozumitelné), napíšu si to v sobotu a můţu si hrát! Do kolika chci! V sobotu! Výzkumnice: Takţe byste si třeba hrály s Janičkou, jo?! Pavlínka: No! Výzkumnice: A co teda děláte, kdyţ se neučíte? O čem si třeba povídíte? Pavlínka: S Janičkou? Výzkumnice: No… Pavlínka: Kdo stavěl třeba…my si nic nepovídáme! („paníučitelkovským tónem“) 18
Výzkumnice: Vy si nic nepovídáte? (udiveně) Pavlínka: Nic, my pořád jenom píšeme, píšeme, píšeme! Výzkumnice: A vţdyť jsi říkala, ţe jí povídáš, co jsi dělala odpoledne… Pavlínka: No, tak to jí jo, to jí řikám…Třebáááá, co dělám na doučování! To jí taky říkám! Ale, my si moc nepovídáme… Výzkumnice: A ty bys chtěla, abyste si víc povídaly? Pavlínka: Jo! Výzkumnice: A o čem by sis s ní chtěla povídat? Pavlínka: Jaký mám známky. Výzkumnice: O škole by sis s ní chtěla povídat? (udiveně) Pavlínka: Jo! Výzkumnice: A o tom co děláš a kde si hraješ, to by sis s ní nechtěla povídat? Pavlínka: (krčí rameny) Výzkumnice: Nebo jo? Pavlínka: Ne… Výzkumnice: Nechtěla. Hele a kdyby sis mohla vymyslet úplně cokoliv, kdybys měla kouzelnou hůlku a mohla bys s ní mávnout a mohla by sis vymyslet, co budeš dneska odpoledne dělat, co bys chtěla dělat? Pavlínka: Chtěla bych mít takovou hůlku a pak třeba, třeba s ní…(předvádí mávání hůlkou)…ať si lepší holka, ať máš lepší známky, přeměň se za koně… Výzkumnice: Počkej, ať si lepší holka, ať máš lepší známky, přeměň se za koně…? (smích) Pavlínka: No… (smích) Výzkumnice: Myslíš, ţe kůň by byl lepší holka? 19
Pavlínka: No já třeba se přeměnim za koně…za prsten…za jinou holku… Výzkumnice: Aha a chtěla bys radši změnit sebe nebo někoho jinýho? Pavlínka: (chvilka váhání) Sebe. Výzkumnice: A v co by ses chtěla přeměnit? Pavlínka: Za mořskou pannu. Výzkumnice: Za mořskou pannu, jo?! Pavlínka: Takový dlooouhý červený vlasy (ukazuje), zlatej ocas a takovou podprsenku. Jo a plavala bych takhle (ukazuje pohyb ploutve). Výzkumnice: Téda… Pavlínka: Navţdy! Výzkumnice: Navţdy bys chtěla bejt mořská panna? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: Nestejskalo by se ti? Pavlínka: Hmm…Ne. Výzkumnice: Ne. A koho bys třeba přeměnila ještě, aby s tebou bydlel v tom moři? Pavlínka: Kláru Viti, Kláru Gabčovou a Gátu. Výzkumnice: Jo a vy byste byly všechny mořský panny? Anebo v co bys je přeměnila? Pavlínka: Takţe Gáta by byla mořská panna, i Klára by byla mořská panna…a jedly bysme takový (ukazuje prsty) rybičky. Výzkumnice: A co by byla ta, ta třetí, Klára? Ta by byla taky mořská panna? Pavlínka: No, Klára Gabčová, Klára Viti, Gáta a já. A Saša. Jsme mořské panny. Výzkumnice: Pět mořskejch pan! A co byste tam dělaly v tom moři? Pavlínka: Plavaly bysme tam… a pak se zase přeměnim a aţ půjdu do vody, tak se zase přeměním a tak. 20
Výzkumnice: Jo a ty by ses přeměňovala do moře a na souši bys byla normálně Pavlínka, jo? Pavlínka: Ale nesměla bych…můţu být na sluníčku, no ale nechci, aby se mi ten ocas to, no…a ještě taky kdyţ bude pršet, tak se můţu přeměnit, můţe se mi přeměnit ve vaně ocas, ale aţ přijde babička, tak zase…babička neví, ţe jsem mořská panna… Výzkumnice: Aha… Pavlínka: Já jsem jednou zhasla, zapálila jsem svíčky a modlila se! Výzkumnice: A za co si se modlila? Pavlínka: Já jsem se modlila, abych byla mořská panna. Výzkumnice: No tak uvidíme, třeba se to můţe splnit, nikdy nevíš (šibalsky). Teda kdybys byla tou mořskou pannou… Pavlínka: …já uţ to chci pustit… Výzkumnice: Já ti to pustim za chviličku, ještě vydrţ malou chvilku, jo?! Pavlínka: Jo… Výzkumnice: Hele a ještě by bylo něco jinýho, co bys chtěla dělat tady v Neratovicích? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A co? Pavlínka: Opejkat. Výzkumnice: Opejkat? A co bys opejkala? Pavlínka: Buřty, řízky… Výzkumnice: A doma nebo někde venku? Pavlínka: Venku, třeba někde na zahradě. Výzkumnice: A uţ jsi to někdy dělala? Pavlínka: Jo. 21
Výzkumnice: A kdy? Pavlínka: U Marty, to bylo hodně daleko, jsem tam opejkala, tam měli velký psy, berušky, já jsem takhle spadla na zem a ona mě takhle olízla (předvádí). To bylo dobrý! Výzkumnice: A kdo je Marta? Pavlínka: To je moje teta. Výzkumnice: Aha, takţe ty jsi byla u tety na návštěvě a tam jste si opejkali buřty na zahradě… Pavlínka: …to bylo takovýhle, dvacet dva stupňů teplo bylo! Výzkumnice: No to je paráda. Pavlínka: (nesrozumitelné) a takovej déšť a já jsem myslela, ţe tam jdou hadi. Výzkumnice: Hadi ţe tam jsou? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A byli tam? Pavlínka: No já nevim… Výzkumnice: Nevíš… Pavlínka: Ale tam byl takovej modrej sud a tam napršel takovej déšť a já nevim, jestli jsou tam hadi nebo ne….(tázavě) Výzkumnice: To já taky nevim, ale hadi ve vodě asi nebudou, hadi jsou spíš někde v teple, ne?! Se někde vyhřejvaj na kmenech…viď?! Ale tak můţou bejt i vodní hadi, to jo… Hele a ještě by mě zajímalo, třeba kdyţ někdo ve škole…ptá se paní učitelka, co jste dělali o prázdninách? Nebo co jste dělali o víkendu? Mluvíte o tom někdy s paní učitelkou? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A co říkaj ostatní děti ţe dělaly? Pavlínka: Třeba ţe jedou do akvaparku… 22
Výzkumnice: A co ještě říkaj? Pavlínka: Třeba ţe se koupaly někde, nebo opékaly, byly někde u babičky a u dědy, na divadle, v kině… Výzkumnice: Aha… Pavlínka: A já jsem byla doma. (mlčí) pustíš mi to uţ? Výzkumnice: Hele já tady mám pro tebe ještě takovej obrázek, tak ty mi namaluješ ten obrázek a k tomu si to pustíme? Pavlínka: Tak jooo! (nadšeně)
Vypínám diktafon a přehrávám Páje kousek rozhovoru. Moc se jí to líbí. Vysvětluju jí, jak chci, aby zakreslila svůj den. Říkám, ţe si to necháme puštěné a bude u toho malovat, jestli to zvládne. Říká, ţe to nezvládne, očividně chce jenom poslouchat. Po chvíli se pouští do kreslení a za chvíli uţ znovu brebentí a neposlouchá nahrávku. Nastavuji tedy diktafon opět na nahrávání…
Výzkumnice: Tak počkej, co uţ jsme namalovaly? V sedm spíme, v osm spíme, v devět taky spíš. Pak jsi se v deset vzbudila, koukala jsi na telku, pak jsi měla ve dvanáct ty křupky včera a cos dělala, kdyţ jsi spapala ty křupky? Pavlínka: Šla jsem bruslit. Výzkumnice: Vidíš, super, tak namaluj jak jsi na bruslích. A bruslila jsi sama nebo s někým? Pavlínka: Sama (smutně) Výzkumnice: A na chodbě nebo venku? Pavlínka: Doma. Výzkumnice: Doma? Ty jsi ani nešla na chodbu?
23
Pavlínka: Ne. Výzkumnice: A to se babička nezlobí, kdyţ bruslíš doma? Pavlínka: Jo, zlobí… (šibalky) Výzkumnice: Zlobí, viď?! (smích) A babička byla doma nebo ne? Pavlínka: Nebyla právě, Byla v práci. Výzkumnice: V neděli? Pavlínka: No ona je pořád v práci, i v sobotu, i v neděli… Výzkumnice: Tak babička byla v práci a ty jsi byla sama doma a bruslila jsi? Pavlínka: (kýve) Výzkumnice: A jak dlouho jsi bruslila? Pavlínka: Tak asi…tak asi 12 minut! Výzkumnice: A cos dělala potom? Pavlínka: Potom přišla babička a vařily jsme. Výzkumnice: A co? Pavlínka: Bramborovou kaši. Výzkumnice: Tak namaluješ tady jak vařitě s babičkou bramborovou kaši? Pavlínka: (kreslí) Uděláme hrnec takovej…kulatej…uši…(nesrozumitelně ţvatlá) Výzkumnice: Počkej, musíš mluvit pořádně, já ti vůbec nerozumím! (přisouvám diktafon) Pavlínka: (kreslí) Takhle dělala…já jsem měla hrníček…já jsem měla granko, k tomu chlebíček, tady si ho dám… Výzkumnice: Počkej, vţdyť jsi říkala, ţe jste vařily bramborovou kaši, tak já tomu nerozumím…? Pavlínka: Ne, já jsem u toho jedla, víš?! 24
Výzkumnice: Aha, babička ti namazala chleba? Pavlínka: Jo, tady je ta kaše…(ukazuje na obrázek) Výzkumnice:...a tady je ten hrníček s tím grankem, jo?!... Pavlínka: …a tady je ten chleba. Výzkumnice: Tak jste to teda s babičkou uvařily a co bylo potom? Pavlínka: Potom jsem šla na chodbu hrát na takovou schovku. Výzkumnice: Jste hráli na schovku na chodbě? A s kým? Pavlínka: Se všema holkama. Tak já to tady píšu…(maluje do tabulky)…tady půlka chodby… Výzkumnice: A v jakym patře jste hrály? Pavlínka: Ve čtvrtym. A potmě. (chlubí se) Výzkumnice: To uţ byla tma? Pavlínka: My jsme zhasly. Tady jsem se schovala já (kreslí), to je taková krabice. my jsme šli do toho… Výzkumnice: Počkej, jaká krabice? Pavlínka: No to je půlka chodby a potom jak máš tady velkou chodbu, tady jsou takový dveře, potom tam máš takovou tu, kde se schováš (ukazuje rukama) a tady máš takovou skříň na budíky tak tak jsem já…takhle jak je dole místo tak tam jsem… Výzkumnice: Jo aha. Pavlínka: Tady je ta druhá kamarádka. (kreslí) Výzkumnice: A ta byla schovaná kde? Pavlínka: My jsme tam byly spolu… Výzkumnice: Jo spolu, aha. A to jste hrály Klára, Klára a Gáta?
25
Pavlínka: Ne. To jsem já a to je Gáta. Tady uděláme (nesrozumitelné) Gáta a tady jako Pája. Výzkumnice: Takţe jste hrály s Gátou a s kým ještě? Pavlínka: S Klárou Viti a s Klárou. Výzkumnice: A kdyţ jste dohrály na tu schovku, tak jste dělaly co? Pavlínka: Hrály na holky, ţe jsme šly na diskotéku. A potmě ještě! Výzkumnice: Vy jste hrály na to, ţe jste na diskotéce? Pavlínka: Jo a potmě! My jsme byly jakoby potmě, jo a pozor, my jsme se strašily! A pak jsme hrály na mořský panny a potom jsme dělaly „huwawawa“, ale potmě! Výzkumnice: A co to je „huwawawa“? Pavlínka: Jsme přivolávaly měsíc. Výzkumnice: A jak se to dělá? Pavlínka: (nechápavě mlčí) Výzkumnice: To já vůbec neznám… Pavlínka: To třeba zhasneš si…třeba na chodbě, jdeš do rohu a musíš dělat „huwawawa“ a přijde měsíc – musíš mít pořád otevřený okno! (nesrozumitelné) na chodbu a třeba nějaký přivolání, třeba „huwawawa“ a tak… Výzkumnice: Takţe ty přivoláš měsíc? Pavlínka: No… Výzkumnice: A co ten měsíc dělá? Pavlínka: Splní nám přání! Výzkumnice: Jo aha, splní vám přání… Pavlínka: Já jsem si přála mořský panny. Já jí tu nakreslím tu mořskou pannu. Výzkumnice: Tak jo… 26
Pavlínka: (kreslí)…mořskou pannu…to je takovej ten ploutev…takhle… Výzkumnice: Hele a Klára a Klára s tebou chodí do školy nebo ne? Pavlínka: Ne. Chodí jenom Alexandra. Výzkumnice: A kam chodí Klára a Klára? Pavlínka: Jedný je devět a nějaká chodí na čtyřku, já chodím na pětku… Výzkumnice: Aha. To je ta mořská panna, jo?! (ukazuju na obrázek) Pavlínka: Jo a aţ potom skončíme ty mořský panny, tak budeme tu diskotéku… Výzkumnice: Jo pak jste hrály na tu diskotéku. Pavlínka: Takhle jsme si daly brej… (kreslí) Výzkumnice: Co jste si daly? Pavlínka: Takovej ten koberec, takhle, tady jakoby svítí ty výtahy (kreslí) a tady jsme tancovaly, tady takhle, měly jsme vodku… Výzkumnice: Vodku jste měly? Pavlínka: Noo…ale tu dětskou, šampáňo… A to jsme byly samy potmě! Bylo to strašidelný. A potom jak jsme skončily, jsem šla spát. Výzkumnice: Takţe jsi šla domů a co? Říkala jsi třeba babičce, co jste dělaly? Pavlínka: Potom jsem se koupala. (kreslí)…ve vaně…tady je ten kohoutek…tady teče voda…tady jsem jakoby já…tady mám mejdlo…tak…šampón…teď si vyčistím zuby…potom jdu spát… Výzkumnice: A v kolik jsi šla spát? Pavlínka: (mlčí) Výzkumnice: Pamatuješ si to? Pavlínka: Jo. V tolik (ukazuje na časový údaj v tabulce)
27
Výzkumnice: To nemusí bejt v tolik, to tam kdyţtak pak dopíšeme…pamatuješ si, v kolik jsi šla spát? Pavlínka: V sedm. Výzkumnice: Ty jsi šla v sedm uţ spát? Pavlínka: No. Výzkumnice: Ses nekoukala ani na televizi večer? Pavlínka: Ne. Výzkumnice: A tos usnula v sedm uţ, jo?! Pavlínka: (přikyvuje) Výzkumnice: Tak si to tady zakrouţkujeme… Pavlínka: A pak jsem se vzbudila a uţ bylo ráno… Výzkumnice: A to bylo dneska, viď?! Pavlínka: (směje se) Výzkumnice: No kdyţ jsi včera šla spinkat, tak ses vzbudila dneska. A šla jsi do školy. Pojď, to si tady namalujeme, co bylo dneska. Pavlínka: Já to nemám dodělaný… Výzkumnice: Ty to nemáš dodělaný? Vţdyť uţ jsi šla spinkat? Pavlínka: A potom tady udělám (chce kreslit do původního obrázku) Výzkumnice: Počkej, to se přece vzbudíš aţ další den, ale, tady se vzbudíš ráno (podávám Páje novou prázdnou tabulku) Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A to bylo dneska. Dneska jsi vstávala v kolik? Pavlínka: V sedm. Výzkumnice: V sedm jsi vstávala? 28
Pavlínka: Počkej…v deset vlastně… Výzkumnice: Dneska, dneska, kdyţ jsi šla do školy… Pavlínka: Tak…v půl čtvrtý… Výzkumnice: V půl čtvrtý??? Pavlínka: No… Výzkumnice: Prosim tě, v půl čtvrtý ráno je ještě strašná tma, je úplná noc. Pavlínka: No jsem vstala aţ večer. Výzkumnice: To jsi nemohla dneska vstát aţ večer…večer ještě nebyl…V kolik jsi dneska…v kolik jsi šla do školy dneska? Pavlínka: (přemýšlí) Výzkumnice: V kolik to začíná škola? Pavlínka: Mně začíná…nevím. Výzkumnice: Nevíš, babička tě tam odvede vţdycky? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: Jo. Takţe jsi ráno vstala a co? Koukala jsi na telku ráno? Nebo jsi snídala nebo jsi rovnou šla do školy? Nebo jak to bylo? Pavlínka: Koukala na telku. Výzkumnice: A co dávali? Pavlínka: Dávali tam hezkou pohádku. Šmoulové. (kreslí) Tady byl první šmoula, tady takovej Gargamel, tam byl ten kocour…a uţ je to. Výzkumnice: A pak jsi šla teda do školy. Šla jsi sama nebo s babičkou? Pavlínka: S babičkou. Výzkumnice: Tak namaluj jak jdete do školy. Pavlínka: Tady je chodník jakoby (kreslí) 29
Výzkumnice: A co bylo ve škole? Pavlínka: To uţ jsem říkala přece, ne?! Jsem se učila básničku. No takovou dobrou, já jí zazpívám: „Ráno brzy z postele, večer brzy spát, lépe skákat vesele, neţli smutně stát.“ Výzkumnice: Ta je hezká (tleskám). Tak tady udělej, jak se učíš tu básničku. Pavlínka: (kreslí) Tady je tabule, tady jsem já, tady paní učitelka. Výzkumnice: A co jste dělali o přestávce? Pavlínka: Jedli jsme. Výzkumnice: A hráli jste něco? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A co? Pavlínka: My si hrajeme sami. Paní učitelka je na chodbě, s paní učitelkou my si hrajeme (nesrozumitelné). Kluci tam lítaj a perou se. Počkej, já ti napíšu jak se perou Výzkumnice: Dobře, namaluj mi jak se perou. A co jsi dělala ty o přestávce? Pavlínka: Pila, jedla. (kreslí) …a tady maj nohy, ne….a tady napíšu kluka jednoho… Výzkumnice: A co dělaly ostatní holky, kdyţ ty jsi jedla a pila? Pavlínka: Taky jedli. (dál kreslí) …takhle ho kope, hele, tady ho kopla…on brečel, joo…a šel za paní učitelkou a ona mu dala poznámku…čtyři…razítko z chování… Výzkumnice: Coţe mu dala? Pavlínka: A potom jsem přišla ze školy a šla jsem na brusle. Výzkumnice: A nejedla jsi? Pavlínka: Ne. Výzkumnice: A šla jsi sama nebo s někym? Pavlínka: Sama. (kreslí) 30
Výzkumnice: A kde jsi bruslila? Pavlínka: No na chodbě. Výzkumnice: A potom bylo co? Uţ jsi šla sem? Pavlínka: Potom jsem šla jíst. Výzkumnice: Aha, já jsem zapomněla. A co jsi jedla? Pavlínka: Guláš. Teda kaši. Výzkumnice: Tak počkej, guláš nebo kaši? Pavlínka: Kaši. Výzkumnice: A ty jsi chtěla radši guláš? Pavlínka: (mlčí a kreslí) …tady uděláme lţičku… Výzkumnice: Jakou kaši, bramborovou? Od včerejška? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: A s kym jsi jedla, s někam nebo sama? Pavlínka: Sama. Výzkumnice: A babička byla doma? Pavlínka: Babička (nesrozumitelné) na gauči. No a potom kdyţ jsem se najedla, šla jsem na chodbu a zase si hrála, tak jsem byla na bruslích zase… Výzkumnice: A pak jsi šla sem? Pavlínka: Pak uţ jsem šla sem. Výzkumnice: Tak namaluj, jak se tady se Zuzkou učíte. Pavlínka: Napíšu kluky. (kreslí) …tady má Zuzka náhrdelník a tady jsem já…takhle malá… Výzkumnice: A teď co? Půjdeš domů a co budeš dělat? 31
Pavlínka: (kreslí) Teď jdu domů, tady je chodník…jdu domů a jdu na brusle. Výzkumnice: A půjdeš pro holky nebo půjdeš sama? Pavlínka: Pro holky…Já půjdu pořád na brusle, protoţe já ráda bruslím. Výzkumnice: No já koukám, ţe ráda bruslíš. Pavlínka: (počítá obrázky s bruslením) …jedna, dva a jsou tři! (radostně) Výzkumnice: No, uţ třikrát tady bruslíš…Co budeš dělat, aţ bude večer? Pavlínka: Půjdu na chodbu bruslit… Výzkumnice: To uţ tady máme, ţe bruslíš, co budeš dělat potom? Pavlínka: Tak třebáá…koukat na telku. Výzkumnice: A na co budeš koukat? Pavlínka: Na Arielu…na mořskou pannu třeba. Výzkumnice: A bude tam nějaká v televizi? Pavlínka: Jo. Výzkumnice: Tam je nějakej seriál nebo film? Pavlínka: Ne, to je z CDčka, na CDčku… Výzkumnice: Jo aha, ty koukáš na CDčko, a kdo ti to pustí, umíš si to sama pustit? Pavlínka: (kreslí) …a tady to uděláme…tady je ta telka… Výzkumnice: A koukáš na to sama nebo s tebou někdy koukaj holky? Pavlínka: (kreslí) …a tady takhle, to je ta telka…potom to vypnu a jdu si lehnout a jdu spát. Výzkumnice: A co večeře? Pavlínka: Večeři jsem neměla. Výzkumnice: Nebudeš dneska nic večeřet, myslíš, ţe ti babička nic nepřipraví? 32
Pavlínka: Noo a potom jsem se vzbudila a bylo ráno, tak jsem se nasnídala… Výzkumnice: No, to uţ bude zejtra zase, tak to uţ se tam nemaluje. Tak super! Tak uţ to máme celý, Pájo! Pavlínka: Fakt? Výzkumnice: Je ještě něco, co bys mi chtě říct a na co jsem se třeba neptala? Pavlínka: Jéé, támhle uţ chodí babička, já jsem jí viděla! (zvedá se) Výzkumnice: No tak vidíš, tak utíkej. Děkuju!
33
Příloha č. 10 – Projekt diplomové práce
Alţběta Stropnická (11141) imatrikulační ročník 2009
Projekt diplomové práce
Předběžný název: Trávení volného času očima dětí ohroţených sociálním vyloučením
Námět: Ve své diplomové práci bych se ráda zabývala problematikou sociálního vyloučení a navázala tak na svoji bakalářskou práci. Před necelými pěti lety jsem začala působit jako dobrovolnice v programech sociální integrace společnosti Člověk v tísni. Náplní dobrovolnické práce bylo docházet jednou týdně do rodiny ohroţené sociálním vyloučením a pomáhat přímo v rodině s přípravou dítěte do školy. Po dvou letech v dobrovolnické pozici jsem nastoupila na místo koordinátory doučování a vzdělávacích aktivit společnosti Člověk v tísni v Neratovicích. Na této pozici působím dodnes. Do náplně mojí práce patří koordinace dobrovolníků, práce s klientskými rodinami, koordinace lektorů pravidelných volnočasových krouţků a realizace jednorázových volnočasových aktivit pro děti. Mými klienty jsou rodiny s dětmi školního věku, nejčastěji spolupracujeme s dětmi ve věku 6 – 15 let, které navštěvují základní nebo základní praktickou školu. Pro tyto děti jsou také primárně určené naše volnočasové aktivity.
Důraz je kladen na individuální doučování, realizované dobrovolníky, a na individuální práci s rodinami, většinou matkami. Krouţky a volnočasové aktivity jsou dle mého názoru spíše v pozadí a jsou chápány jako doplněk sluţeb, poskytovaných individuálně. V současné době jsou v Neratovicích realizovány tři krouţky – krouţek skupinového doučování pro 1.-3.třídu, krouţek skupinového doučování pro 4.-9.třídu a výtvarný krouţek, přičemţ volnočasovým 34
krouţkem v pravém slova smyslu je pouze výtvarný krouţek, skupinové doučování se nachází na pomezí mezi trávením volného času a přípravou do školy.
Teoretická část: V teoretické části diplomové práce se zaměřím na definování pojmu sociální vyloučení a na diskuzi různých přístupů k integraci, resp. inkluzi, přičemţ za klíčové pro svou diplomovou práci povařuji pluralitní přístup (Sokol J. 2001). Ráda bych také zmínila výsledky výzkumů na téma trávení volného času dětí z majoritní populace.
Formulace výzkumného problému: Vzhledem ke svému profesnímu zaměření své bych se ve své diplomové práci ráda věnovala právě dětem ohroţeným sociálním vyloučením, konkrétně způsobu trávení volného času jako součásti ţivotního stylu a kvality ţivota jako důleţitého aspektu studovaného jevu – inkluze/exkluze. Výzkumný problém bych definovala jako priority a představy o možnostech trávení volného času u dětí ohrožených sociálním vyloučením. Jde mi o zjištění aktuální situace trávení volného, tedy mimoškolního, času a o ideální stav podle představ zkoumaných dětí. Ve výzkumu se zaměřím na věkovou skupinu 6 – 11 let, tedy na děti mladšího školního věk (Říčan 2004). Výzkum bych ráda provedla v úzce definované skupině dětí-klientů a jejich kamarádů v Neratovicích. Cíle takového výzkumu jsou následující:
-
výsledky výzkumu mohou být vyuţitelné v sociálně politické rovině – dojde ke zdůraznění faktu, ţe děti ze sociálně vyloučeného prostředí mají své názory a priority, které jsou schopné definovat, ale majoritní dobrovolnické a další volnočasové instituce na k nim nejsou citlivé. Dochází tak k tomu, ţe lidé v politice bez znalosti prostředí rozhodují o těch, o kterých vlastně nic nevědí a mají o nich pouze jakési stereotypní představy (Radostný L., Růţička M. 2006). Je proto nadmíru uţitečné porovnat tyto stereotypní představy s ţitými představami o náplni volného času a uspokojení vlastních potřeb a zájmů dětmi ze sociálně vyloučeného prostředí.
-
zvýšení kvality poskytovaných sluţeb v mé domovské organizaci (potenciálně i v jiných organizacích, zaměřujících se na volnočasové aktivity pro sociálně vyloučené děti) – výsledky výzkumu mohou podnítit přemýšlení o tom, co klienti opravdu chtějí, 35
sluţby se mohou snaţit vycházet z jejich potřeb (výsledky sice nejsou vztáhnutelné na celou populaci, ale mohou být minimálně inspirativní)
-
osobní přínos pro výkon mé profese – jako koordinátor se mohu ve velké míře ovlivnit, jaké volnočasové krouţky a jednorázové aktivity budou na pobočce realizovány – pokud by se nám povedlo realizovat to, o co mají děti skutečně zájem, přineslo by mi to osobní uspokojení
Výzkumná metoda a techniky: Zvolila jsem metody kvalitativního výzkumu, především metodu rozhovoru. Baterii výzkumných otázek bych ráda ověřila v individuálním polostrukturovaném rozhovoru, následně otázky dle potřeby opravila a dále bych ráda vyuţila metodu focus group – předpokládám, ţe děti budou ve skupině uvolněnější a bude se s nimi lépe pracovat. Budu vycházet především z metody hloubkového rozhovoru a z metody ohniskové skupiny – focus group. (Švaříček R., Šeďová K. 2007). V rozhovorech by měla zaznít široká škála otázek od zcela projekčních a hypotetických („co by, kdyby“) aţ po otázky ukotvené do reality – trávení volného času dle reálných moţností, včetně otázek s cílem zmapovat aktuální způsoby trávení volného času. Data získaná z rozhovorů budou následně přepsána a analyzována metodou otevřeného, axiálního a bude-li to moţné i selektivního kódování (Hendl, J. 2005). Data z rozhovorů budou doplněny o zúčastněné pozorování. Hlavním teoretickým východiskem a „designem“ celého výzkumu bude grounded theory (Corbinová, J., Strauss, A. 1999).
Předběžný seznam literatury: Corbinová, Juliet, Strauss, Anselm: Základy kvalitativního výzkumu, Boskovice, 1999 Disman, Miroslav: Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha, 2005 Dobšíková, Eva: Vzdělávání a volný čas romských dětí a mládeže, in: Balvín, J. a kol: Romové a volný čas, Brno, 1997, str. 58-64 36
Hendl, Jan: Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace, Praha, 2005 Jakoubek, Marek: Přemýšlení (rethinking) „Romů“ aneb „Chudoba „Romů““ má povahu Janusovy tváře, in: Jakoubek, M. - Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 322400 Kotýnková, Magdalena: Rozsah a průběh sociálního vyloučení v české společnosti, Sociální studia 5/2000, Brno, str. 93103 Krištof, Roman: Nezamýšlené důsledky podpory „romské integrace“, in: Jakoubek, M. – Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 165-180 Mareš, Petr: Chudoba, magrinalizace, sociální vyloučení, Sociologický časopis, 3/2000, Praha, str. 285-297 Moravec, Štěpán: Nástin problematiky sociálního vyloučení romských populací, in: Jakoubek, M. - Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 11-69 Mrázková, Marie: Salesiánské středisko mládeže (nejen) pro Romy, 2009, FSV UK. Vedoucí diplomové práce Olga Šmídová. Pospíšilová, Anna: Multikulturalita očima dětí, 2007, FHS UK. Vedoucí bakalářské práce Dana Bittnerová. Rabušic, Ladislav: Koho Češi nechtějí?, Sociální studia 5/2000, Brno, str. 63-81
37
Radostný, Lukáš: Faktory sociálního vyloučení, http://everest.natur.cuni.cz/akce/segregace/publikace/Radostny.pdf, 20.11.2010 Radostný, Lukáš, Růţička, Michal: Masokombinát Kladno: Výzkumná zpráva, in: Jakoubek, M. - Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 242-287 Radostný, Lukáš, Růţička, Michal: Terénní výzkum v hyperrealitě. Poznámky k mediální konstrukci sociálně vyloučené lokality, in: Jakoubek, M.- Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 201229 Říčan, Pavel: Cesta životem, Praha, 2004 Sokol, Jan: Malá filosofie člověka, Praha, 2001 Švaříček Roman, Šeďová Klára a kol.: Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, Praha, 2007 Toušek, Ladislav: Kultura chudoby, undeclass a sociální vyloučení, in: Jakoubek, M. - Hirt, T. (eds.): „Romové“ v osidlech sociálního vyloučení, Plzeň, 2006, str. 288-321
38
