SETKÁNÍ SENIORŮ Začátkem léta uspořádala Charitní ošetřovatelská a pečovatelská služba již tradiční setkání seniorů z našeho regionu. Setkání začalo mší svatou v kostele sv. Jana Křtitele v Novém Hrozenkově. P. Marek Poláčik všechny srdečně přivítal a ve své homilii vyzvedl důležitost takovýchto setkávání a sdílení všednodenních starostí i radostí seniorského věku i potřebu vzájemné lidské podpory. Výstižně k tomu použil příběh z knížky Úsměvy pro duši známého italského sběratele moudrostí a poučení Bruna Ferrera. Na jedné straně jsou v něm zmíněna malá, slabá semínka, která musí zpočátku bojovat o svůj prostor, aby mohla posléze vyklíčit a vyrůst v hustý les, který ani vichřice nezničí. Na straně druhé stojí silné a sebevědomé semínko, kterému se sice podaří zajistit si dostatek místa na horském hřebenu a vyrůst v krásný mladý smrk, ten však na osamoceném místě silnému náporu větru není schopen odolat, a tak z něj nakonec zůstane jen rozštěpený smutný pahýl. Naši milí senioři však rozhodně osamoceni nezůstávají, a tak hned po skončení mše svaté nastal hromadný přesun charitními vozidly do Víceúčelového domu na Halenkov ke společnému posezení a popovídání. Důležitým bodem programu tentokrát bylo promítání dokumentu nezávislého kameramana pana Martina Žuchy, natočeného u příležitosti 20. výročí založení naší Charity. Bylo milé pozorovat reakce lidí, kteří mohli v dokumentu uvidět nejen někoho ze svých známých, ale často i sami sebe. K příjemně strávenému času přispělo nepochybně i chutné občerstvení, které s láskou připravila děvčata z pečovatelské služby. Škoda jen, že se kvůli kněžským povinnostem musel z účasti omluvit P. Marek. Věříme však, že nás svou přítomností i slovem povzbuzení potěší příště. A než se tak stane, chtěla bych za všechny, kteří se podíleli na organizaci této akce, popřát všem krásné, slunečními paprsky i vzájemnou láskou prozářené letní dny. Na viděnou opět na podzim. Bc. Marta Koňaříková pastorační asistentka
OD „MÁJA K MÁJU“ Různí lidé mají rádi různá roční nebo denní období, různé společenské události, různé akce a tak dále. Myslím, že jaro a hlavně KVĚTEN, mají rádi skoro všichni. Hned mi přijde na mysl dílo klasika – „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas". To nás také napadlo, když jsme přemýšleli o tom, co budeme v květnu podnikat v „domečku“. Sedli jsme si proto společně s našimi obyvateli a poslouchali jejich představy o příjemně stráveném volném čase. Teď vám přiblížím, jak to probíhalo. Základem každého pořádného domu, kde „sú cérky“, je mít postavený máj. Tak i my, jako ostatně každý rok, jsme máju postavili. Babičky si za společného zpěvu uvázaly každá svoju pentlu na „vršák“, my všichni jsme se přidali a obešli ty, kteří zůstávají ležet v postelích. Byl z toho pestrobarevný „vánoční stromeček,“ který pan údržbář připevnil na připravený kmínek stromu a za přihlížení obyvatel a společného zpěvu jsme ho postavili. Dalším počinem byla výzva, aby rodinní příslušníci přinesli svatební fotky svých rodičů, našich obyvatel. Opravdu se jich pár sešlo, pracovníci se přidali a bylo z toho příjemné posezení a poznávání, kdo je kdo. V květnu se také oslavuje „Den matek“. Protože jich máme plný dům, udělali jsme malou oslavu. Přijeli „páni muzikanti“ a zpěv se rozléhal po Halenkově i po Čubově. Pan harmonikář má nepřeberné množství písniček všeho druhu, takže si toho maminky opravdu užily. Protože naše charita slavila letos 20. narozeniny, shlédli jsme společně dokument vytvořeným právě k tomuto výročí. Plno radosti způsobilo to, když babičky v dokumentu poznaly sebe nebo někoho z pracovníků. Protože máj je měsíc Mariánský, rozhodli jsme se udělat si májovou pobožnost u kapličky v Lušové. Byla to akce „kulový blesk“, kde muselo všechno klapnout. Podařilo se sehnat dost ochotných pomocníků, a tak jsme mohli po snídani poslední májové úterý vyrazit směr Lušová. Jeli jsme z obou domů a sešli jsme se u kapličky. Cesta byla nádherná, všude svěží zeleň, plno
oveček, jehňátek, nějaká koza i kráva a hlavně vstřícní a usměvaví lidé, které jsme potkávali. Protože se k nám přidali i „domorodci“, nakonec nás tam bylo přes třicet. Kolegyně z Lušové nachystala výborné občerstvení a po májové pobožnosti se ani nikomu nechtělo domů. Museli jsme ale rychle ujíždět, protože se začaly zatahovat mraky. Pršet naštěstí začalo, až když už jsme byli doma. Celý májový měsíc jsme ukončili „kácením máje“. K této příležitosti přijeli „pohlaváři“ až z Prahy. Dorazili sice na kole a nic nedovezli, ale máju porazit pomohli. Opět nemohla chybět muzika, dobré jídlo a hlavně úsměvy a dobrá nálada všech zúčastněných. Tak nám nějak došlo, že opravdu ke spokojenosti a pohodě stačí pár obyčejných věcí, které moc nestojí a máme je všichni pořád s sebou - myšlenky na druhé a ochota věnovat jim trochu času. Marie Surá vedoucí DPS a OS
OD „MÁJA K MÁJU“ Různí lidé mají rádi různá roční nebo denní období, různé společenské události, různé akce a tak dále. Myslím, že jaro a hlavně KVĚTEN, mají rádi skoro všichni. Hned mi přijde na mysl dílo klasika – „Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas". To nás také napadlo, když jsme přemýšleli o tom, co budeme v květnu podnikat v „domečku“. Sedli jsme si proto společně s našimi obyvateli a poslouchali jejich představy o příjemně stráveném volném čase. Teď vám přiblížím, jak to probíhalo. Základem každého pořádného domu, kde „sú cérky“, je mít postavený máj. Tak i my, jako ostatně každý rok, jsme máju postavili. Babičky si za společného zpěvu uvázaly každá svoju pentlu na „vršák“, my všichni jsme se přidali a obešli ty, kteří zůstávají ležet v postelích. Byl z toho pestrobarevný „vánoční stromeček,“ který pan údržbář připevnil na připravený kmínek stromu a za přihlížení obyvatel a společného zpěvu jsme ho postavili. Dalším počinem byla výzva, aby rodinní příslušníci přinesli svatební fotky svých rodičů, našich obyvatel. Opravdu se jich pár sešlo, pracovníci se přidali a bylo z toho příjemné posezení a poznávání, kdo je kdo. V květnu se také oslavuje „Den matek“. Protože jich máme plný dům, udělali jsme malou oslavu. Přijeli „páni muzikanti“ a zpěv se rozléhal po Halenkově i po Čubově. Pan harmonikář má nepřeberné množství písniček všeho druhu, takže si toho maminky opravdu užily. Protože naše charita slavila letos 20. narozeniny, shlédli jsme společně dokument vytvořeným právě k tomuto výročí. Plno radosti způsobilo to, když babičky v dokumentu poznaly sebe nebo někoho z pracovníků. Protože máj je měsíc Mariánský, rozhodli jsme se udělat si májovou pobožnost u kapličky v Lušové. Byla to akce „kulový blesk“, kde muselo všechno klapnout. Podařilo se sehnat dost ochotných pomocníků, a tak jsme mohli po snídani poslední májové úterý vyrazit směr Lušová. Jeli jsme z obou domů a sešli jsme se u kapličky. Cesta byla nádherná, všude svěží zeleň, plno
oveček, jehňátek, nějaká koza i kráva a hlavně vstřícní a usměvaví lidé, které jsme potkávali. Protože se k nám přidali i „domorodci“, nakonec nás tam bylo přes třicet. Kolegyně z Lušové nachystala výborné občerstvení a po májové pobožnosti se ani nikomu nechtělo domů. Museli jsme ale rychle ujíždět, protože se začaly zatahovat mraky. Pršet naštěstí začalo, až když už jsme byli doma. Celý májový měsíc jsme ukončili „kácením máje“. K této příležitosti přijeli „pohlaváři“ až z Prahy. Dorazili sice na kole a nic nedovezli, ale máju porazit pomohli. Opět nemohla chybět muzika, dobré jídlo a hlavně úsměvy a dobrá nálada všech zúčastněných. Tak nám nějak došlo, že opravdu ke spokojenosti a pohodě stačí pár obyčejných věcí, které moc nestojí a máme je všichni pořád s sebou - myšlenky na druhé a ochota věnovat jim trochu času. Marie Surá vedoucí DPS a OS
