Seminární práce – obecné a technické pokyny Rozsah běžné seminární práce Orientačně 10 normovaných stran skutečného textu (Úvod, Hlavní část, Závěr).
Obvyklá struktura seminární práce Vlastní struktura, tj. rozčlenění práce do jednotlivých kapitol, vychází z konkrétního zadání a obsahu dané seminární práce a je vhodné ji vždy konzultovat s vedoucím (zadavatelem) práce. Běžná struktura seminární práce je obvykle následující:
Titulní strana, kde v hlavičce stránky uvedeme název školy, popřípadě vložíme školní logo, do středu strany umístíme název práce a pod něj jméno autora (tj. toho, kdo text vypracoval), na spodní straně listu uvedeme měsíc a rok vypracování práce.
Anotace neboli abstrakt, tj. odstavec, kde je shrnuto, o čem je naše seminární práce, a klíčová slova, která vystihují téma naší seminární práce. Klíčová slova a abstrakt je kromě jazyka práce vhodné uvést i v cizím jazyce, z pravidla anglickém. Někdy se vkládá i další stránka s prohlášením o autorství naší práce a respektování citační etiky, případně i další stránka s poděkováním vedoucímu práce a spolupracovníkům. U kratšího útvaru, jímž je i seminární práce, se obvykle tyto oddíly vypouštějí.
Obsah: seznam částí seminární práce s odkazem na příslušné stránky. Obsah zahrnuje jen části, které následují za ním, nikoliv ty které byly uvedeny před obsahem (zadání, anotace a klíčová slova apod.).
První vlastní částí seminární práce je obvykle kapitola Úvod, ve kterém čtenáře seznámíme s uvedenou tématikou, a popíšeme cíl naší práce. Úvod je první stranou, která by měla být číslována, ale číslování by mělo být průběžné se započtením všech předchozích stran (kromě případných desek).
Následující část náleží jednotlivým kapitolám samotného textu seminární práce. Názvy kapitol a podkapitol očíslujeme dle desetinného třídění arabskými číslicemi a odlišíme velikostí písma. Každá kapitola (nadpis 1. úrovně) by měla začínat na nové straně. Jednotlivé části práce uspořádáme v logickém sledu, tak aby čtenář věděl, jak na sebe jednotlivé části navazují. Rozsah jednotlivých
kapitol by měl odpovídat důležitosti řešené problematiky. Text by měl být doplněn grafickými informacemi, které nám přiblíží, o čem text pojednává. U popisu grafických prvků nesmíme zapomenout zmínit zdroj. Matematické výpočty, musí být podrobné a uspořádány tak, aby odborník mohl jednoduše ověřit jejich správnost. Všechny vzorce a tvrzení přejaté z praxe, které nejsou odvozeny přímo v seminární práci, musí být uvedeny v seznamu literatury. Dále literatura, ze které jsme čerpali informace, nebo jsme citovali, také musí být uvedena v seznamu použité literatury. V celé seminární práci používáme zákonnou soustavu fyzikálních veličin (soustava SI jednotek).
Text seminární práce je ukončen závěrem, kde zhodnotíme, jak jsme řešili zadané téma, v jaké míře jsme dosáhli cílů práce a shrneme průběh naší práce.
Po závěru následuje seznam použité literatury. Uvádí se v něm použité literární prameny jak knižní, tak webové formy dle normy ČSN ISO 690.
Jsou-li použity, je poslední částí seminární práce oddíl Přílohy. V přílohách může být přiložené CD/DVD s naší prací, ale také obrázky, schémata, výkresy a další grafické práce, které jsou rozsáhlé a nejsou zařazeny v textu vlastní seminární práce.
Vlastní vzhled hotové seminární práce Hotová seminární práce se odevzdává ve vhodné tištěné podobě dle pokynů vedoucího. Obvykle je vyžadováno i odevzdání seminární práce v elektronické podobě – zde je výhradním způsobem odevzdání formát PDF, případně doplněný původním výstupním formátem používaného textového editoru (DOC apod.).
Technické zpracování textu seminární práce v textovém editoru Seminární práce se vytváří v textovém editoru na počítači, ručně psaný výstup není akceptován. Pro formátování písemností pomocí textových editorů je vhodné dodržovat příslušnou typografickou normu ČSN 01 6910. Při vlastním formátování je vhodné si předem nastavit styly jednotlivých částí textu a velikost stránky, aby byl dodržen formát normované strany s přibližně 1800 znaky na stranu. Vhodná možnost nastavení:
Dokument se stránkami rozměru A4 a standardními okraji 2,5 cm nahoře, dole a vpravo, vlevo je vhodné okraj zvětšit na 3,5 cm (kvůli případné vazbě).
Pro celý text používáme běžné patkové písmo (nejvhodnější je Times New Roman) nebo vhodné písmo bezpatkové (Calibri), naopak naprosto nevhodné jsou netradiční a ozdobné typy písem.
Obvyklá velikost písma základního textu je 12 bodů.
Řádkování základního textu volíme 1,5 násobku běžného řádku, běžný souvislý text obvykle zarovnáváme do bloku, nové odstavce volíme s odsazením 1,25 cm od levého okraje s vhodnými mezerami mezi odstavci (obvykle 6 bodů).
V zápatí stránky uvádíme číslování stránek, které se obvykle zarovnává na střed. Stránky se číslují průběžně od začátku do konce, ale první zobrazení čísla stránky by mělo být až od první stránky vlastního textu (tj. obvykle od kapitoly Úvod).
Nastavíme vhodně styly pro nadpisy: nadpisy 1. úrovně velikost 20 bodů, nadpisy 2. úrovně velikost 16 bodů, případné nadpisy 3. úrovně velikost 14 bodů (vše obvykle tučným písmem); vhodně nastavíme také mezery mezi jednotlivými úrovněmi nadpisů a zarovnání textu nadpisů (obvykle vlevo). Nadpis 1. úrovně by vždy měl začínat na nové straně. Nezapomeňme nastavit svázání textu nadpisu s následujícím textem.
Nadpisy v textu by měly být hierarchicky číslovány pomocí desetinného systému (1 Nadpis1, 1.1 Nadpis2 1.1.1 Nadpis3 apod.).
Veškeré doplňující prvky práce (tabulky, obrázky, grafy) musejí být vhodným způsobem číslovány, v případě přejímání externích prvků musí být vždy uveden jejich zdroj.
Obecně nejvhodnější je vytvořit si vhodné styly odstavců pro ty části textu, jejichž formátování se v textu vícekrát opakuje a má být zajištěna jeho jednotnost.
Bibliografie v seminární práci Vytvořit jedinečnou seminární práci je nemožné, každé téma bylo aspoň z části prozkoumáno a není možné vytvořit seminární práci bez použití odborné literatury a proto je citace literatury nedílnou součástí každé práce. Přiznat se k tomu, že jsme
čerpali z již napsané bakalářské nebo diplomové práce není nedostatkem, ale vždy musíme uvést, odkud jsme myšlenky a postupy převzali. Seznam použité literatury píšeme na samostatnou stránku a sepíšeme jej důsledně v souladu s pravidly uvedenými v citačních normách ISO ČSN 690 a ISO ČSN 690-2. Častou chybou je sice uvedení zdrojů, z nichž bylo čerpáno, ale v naprosto nevyhovující podobě právě s ohledem na zmíněnou citační normu. tj. např. pro literární dílo: [1]
ADAM, Z., VORLÍČEK, J., KOPTÍKOVÁ, J. Obecná onkologie a podpůrná léčba. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-247-0677-6.
[2]
JAGEROVÁ, J. Analýza klinické a nákladové efektivity navigačních systémů používaných v arytmologii. Praha: ČVUT, Fakulta biomedicínského inženýrství, 2013.
pro článek publikovaný v tištěném časopisu: [3]
CARLES, M. et al. Cost-effectiveness of early detection of breast cancer in Catalonia (Spain). In: BMC Cancer. 2011 May 23;11:192. doi: 10.1186/14712407-11-192. PMID:21605383.
nebo pro text prezentovaný v elektronické formě: [4]
ČERMÁK, J., GRÜLICH, R. Kolorektální karcinom [online]. Praha: 1. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN v Praze. Dostupné na URL:
.
[5]
Domov důchodců Dvůr Králové nad Labem. 2011. Výroční zpráva o hospodaření za rok 2010 [online]. Dostupné na URL: , [cit. 201201-18].
[6]
MÁJEK, O. et al. Indikátory kvality screeningových programů. In: Klin. Onkol., 2014, 27. [online]. Dostupné na URL: , [cit. 2015-02-10].
[7]
Wikipedia. Internetová encyklopedie [online]. Dostupné na URL: , [cit. 2012-01-02]
Seznam literatury je celkově (bez ohledu na typ literatury) seřazen abecedně dle první uvedené položky. Citace literatury lze do textu zakomponovat několika způsoby, které uvádí citační norma ISO-690:
za citaci v textu uvést číslo v hranatých závorkách [2], které náleží odkazu v seznamu použité literatury (nejrozumnější varianta, vyžaduje ale znalost práce s křížovými odkazy v textovém editoru)
označit citaci horním indexem a v poznámce pod čarou uvést zkrácený bibliografický záznam1 (nepoužíváme-li poznámky pod čarou k jiným účelům, např. jako vysvětlivky apod.)
za text citace uvést v závorce jméno autora a rok vydání materiálu (Jagerová, 2013).
Jakmile se rozhodneme pro použití jednoho typu citací, tak jí musíme dodržet v celém textu. Přímé citace se obvykle dávají do uvozovek. Vhodnou pomůckou pro správný zápis seznamu použité literatury je použití webových stránek, které se vytvářením citací zabývají, např. http://www.citace.com a jiné.
Časté chyby v tvorbě seminární práce Jednou s klasických a významných chyb při tvorbě naší seminární práce je špatné načasování tvoření seminární práce. Začít pozdě psát seminární prací není chyba, ale když začneme pozdě a čím bližší je datum odevzdání, tak pracujeme se spěchem, děláme zbytečné chyby a práce není v takové kvalitě, jako by bylo při lepším načasováním tvorby práce. Naprosto zbytečnou chybou jsou překlepy, nedodržení správného pravopisu a gramatiky a nesprávné logické formulace. Vhodné je před skutečným odevzdáním práce provést její kontrolu jak prostředky textového editoru (kontrola pravopisu apod.), tak i zajistit její pečlivé pročtení, nejlépe jinou osobou než autorem (autor často některé nedostatky neodhalí, protože je považuje za správné). Při tvorbě seminární práce se můžeme setkat také s plagiátorstvím, které může být dokonce i trestným činem, ale většinou je z naší strany nechtěné. Stává se to studentům, kteří si nepoznamenají odkaz na každou citaci nebo použitou literaturu. Plagiátorství na vysokých školách může být potrestáno vyloučením z univerzity nebo odebrání diplomu.
1
Jagerová, 2013
Nejlepší je psát všechny citace hned a nenechávat je na později, kdy hrozí nebezpečí případného vynechání nebo opomenutí. Další z prohřešků je porušení citační etiky, nemůžeme citovat dílo, které jsme nepoužili a naopak. Nepřesná citace je taky prohřeškem, protože když nepřesně citujeme je těžké, nebo dokonce nemožné uvedený zdroj najít. Závěrečná kapitola se sice zdá být jako formalita, kterou jen zhodnotíme svou práci. Dopředu bychom však měli vědět, že každý kdo bude mít naší práci v ruce, jí nebude číst celou. Tak jako my si chceme zjednodušovat práci, tak i dalším lidem stačí jen různé části práce, a právě závěr je to co každý požaduje a z čeho se dozví nejvíce. Čím je méně textu v závěru, tím nám může učitel dávat více otázek ohledně tématu. Je lepší věnovat závěru dost času. Chybou může být krátký nebo naopak příliš velký rozsah seminární práce. Můžeme při vypracování práce změnit písmo na menší nebo na větší, tím pádem budeme produkovat více nebo méně textu, ale to není rozsahově v pořádku z hlediska dodržení normostran.
