Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra verze 1, únor 2016, Praha

Studijní texty ke zvláštní části úřednické zkoušky k oboru služby č. 78 Organizační věci státní služby a správa služebních vztahů státních zaměstnanců, příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání

Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra verze 1, únor 2016, Praha

Obsah 1.

Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení)............................................. 3

2.

Vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha........................................................ 8

3.

Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru – služební orgány a služební funkcionáři ..................................................................................................................................... 11

4.

Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) ............................................................................................. 15

5.

Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) ....................................................................................................................... 20

6.

Vzdělávání ..................................................................................................................................... 23

7.

Druhy služebních poměrů (rozdíl mezi služebním poměrem na dobu určitou a neurčitou) .......... 28

8.

Služební/systemizované místo a systemizace ................................................................................ 31

9.

Služební vztahy (představení/nadřízený vojáka/vedoucí příslušníci) ............................................ 34

10. Služební předpis (přijímání, závaznost) ........................................................................................ 37 11. Služební kázeň, kárné a kázeňské řízení........................................................................................ 39 12. Změny služebního poměru ............................................................................................................ 44 13. Podmínky výkonu služby (služební doba, služební volno, překážky ve službě apod.) ................. 50 14. Odpovědnost za škodu ................................................................................................................... 59 15. Odměňování................................................................................................................................... 69 16. Práva a povinnosti spojené se služebním poměrem....................................................................... 78 17. Služební hodnocení, služební posudek a potvrzení o výkonu služby ............................................ 82 18. Personální/osobní spis a ochrana osobních údajů při jeho vedení ................................................. 86 19. Omezení některých práv osob ve služebním poměru, příp. zákaz konkurence ............................. 89 20. Odborové organizace a jejich role ve vztahu ke služebnímu poměru ........................................... 93

Studijní texty ke zvláštní části úřednické zkoušky k oboru služby č. 78

1. Přijímání do služebního poměru (podmínky přijetí, výběrová řízení) A. Vojáci z povolání Do služebního poměru vojáka z povolání může být s ohledem na zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů povolán pouze občan České republiky starší 18 let, který a)

složil vojenskou přísahu, jejíž text je obsažen v zákoně č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze, ve znění pozdějších předpisů,

b) není členem politické strany, politického hnutí, odborové organizace, nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačování práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou anebo rasovou zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, přičemž splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením, c)

je trestně bezúhonný (což prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6 měsíců),

d) je zdravotně způsobilý k výkonu služby (způsobilost je posuzována podle pravidel určených ve vyhlášce Ministerstva obrany č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě), e)

splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení (minimální požadavky pro jednotlivé hodnosti jsou stanoveny vyhláškou Ministerstvo obrany č. 217/2010 Sb., o stanovení kvalifikačních předpokladů pro služební zařazení vojáků z povolání, ve znění vyhlášky č. 131/2012 Sb.).

Podmínkami pro výběr uchazeče je vyplnění osobního dotazníku, sdělení osobních údajů podle § 2a odst. 1 (jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení; akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání; rodné číslo; adresu místa trvalého pobytu a bydliště; státní občanství; získané vzdělání; zdravotní způsobilost k vojenské činné službě; přehled o předchozích pracovních a služebních poměrech a o samostatných výdělečných činnostech; jazykové znalosti a zkoušky z nich; zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění; trestní bezúhonnost; rodinný stav; jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých), jejich doložení příslušnými doklady a vyjádření souhlasu se zpracováním osobních údajů. Přestože již není podmínkou k přijetí do služebního poměru vojáka z povolání vykonání vojenské základní nebo náhradní služby, musí být před přijetím do služebního poměru, který je jedním z druhů vojenské činné služby, ověřena způsobilost k vojenské službě a uchazeč musí požádat o dobrovolné převzetí výkonu branné povinnosti, podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), v rámci plnění úkolů vyplývajících z branné povinnosti.

Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

3


Před povoláním uchazeče do služebního poměru jej služební orgán písemně seznámí s předpokládaným dnem vzniku služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem nástupu služby, se základní týdenní dobou služby a jejím rozvržením, platovými náležitostmi a výplatním termínem, délkou řádné dovolené, podmínkami výkonu služby, podmínkami zániku služebního poměru a opatřeními zajišťujícími rovné zacházení. O uchazeči, který písemně požádal o povolání do služebního poměru a nebyl povolán, uchovávají služební orgány osobní údaje a údaj o důvodu nepovolání do služebního poměru po dobu 50 let. Po uplynutí této doby tyto údaje zlikvidují. Ministerstvo stanoví vyhláškou doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku (č. 454/2002 Sb., kterou se stanoví doklady pro výběr, postup při výběru a vzor osobního dotazníku uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání, ve znění vyhlášky č. 413/2009 Sb.) B. Příslušníci bezpečnostních sborů Do služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru (dále jen „příslušník“) může být s ohledem na zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů přijat státní občan České republiky (dále jen „občan“). Předpokladem přijetí je podání písemné žádosti o přijetí do služebního poměru, dosažení věku 18 let, bezúhonnost, splnění podmínky stupně vzdělání stanoveného pro služební místo, na které má být žadatel ustanoven (v případě důležitého zájmu služby lze ve výjimečných případech u příslušníka zpravodajské služby podmínku stupně vzdělání prominout), zdravotní, osobnostní a fyzická způsobilost k výkonu služby a rovněž i svéprávnost. Do služebního poměru nemůže být přijat státní občan, který je členem politické strany nebo politického hnutí. Má-li být uchazeč ustanoven na služební místo příslušníka zpravodajské služby, nesmí být ani členem odborové organizace. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Podmínkou může být i oprávnění seznamovat se s utajovanými informacemi. Tato podmínka je aplikována v případě, má-li být uchazeč ustanoven na služební místo, pro které se tato způsobilost vyžaduje. Překážkou přijetí do služebního poměru je výkon živnostenské nebo jiné výdělečné činnosti nebo členství v řídících nebo kontrolních orgánech právnických osob, které vykonávají podnikatelskou činnost. Splnění této podmínky se prokazuje čestným prohlášením. Přijímací řízení je zahájeno doručením písemné žádosti občana o přijetí do služebního poměru k bezpečnostnímu sboru. Bezpečnostní sbor může provést ověření splnění podmínek přijetí do služebního poměru vyžádáním podkladů z evidence Rejstříku trestů (opis) a z evidencí vedených orgány veřejné správy (výpis). Dále může provádět šetření k ověření bezúhonnosti občana nebo požádat Policii České republiky o provedení šetření.


4


Přijímací řízení nesmí vykazovat znaky diskriminace, např. z důvodu věku, rasy, pohlaví a podobně, nejde-li o výjimku, která má oporu v zákoně. Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud je k tomu věcný důvod spočívající například v povaze vykonávané činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Bezpečnostní sbor písemně seznámí žadatele před jeho přijetím do služebního poměru s textem služebního slibu, předpokládaným dnem vzniku služebního poměru, druhem služebního poměru a dobou jeho trvání, služebním zařazením, místem služebního působiště, dobou služby, výší služebního příjmu a výplatním termínem, délkou dovolené, podmínkami výkonu služby a podmínkami skončení služebního poměru. Služební poměr příslušníka se zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru. Služební místo vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Výběrové řízení podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je založeno na principu obsazení volného služebního místa příslušníkem téhož, případně i jiného bezpečnostního sboru. Výběrové řízení tedy není primárně nástrojem pro obsazení volného služebního místa. Výběrové řízení lze vyhlásit za předpokladu, že nelze obsadit volné služební místo příslušníkem bezpečnostního sboru, který dosáhl stejnou nebo vyšší než požadovanou služební hodnost. Výjimkou z řečeného je dále tzv. „boční vstup“, tedy obsazení volného služebního místa osobou stojící mimo bezpečnostní sbor (nelze-li volné služební místo obsadit příslušníkem, může se do výběrového řízení přihlásit i občan, který splňuje podmínky přijetí do služebního poměru, a jsou současně splněny další podmínky stanovené zákonem). Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví pravidla pro realizaci výběrového řízení. To musí být vyhlášeno v publikačním prostředku bezpečnostního sboru, popřípadě jiným vhodným způsobem. Výsledkem výběrového řízení může být vybrání vhodných uchazečů. Pak služební funkcionář na volné služební místo ustanoví příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Výběrové řízení ovšem může být ukončeno i se závěrem, že žádný z účastníků není vhodný pro obsazení volného služebního místa. V takovém případě je vyhlášeno nové výběrové řízení. Výběrové řízení nemusí být vyhlášeno při obsazení volného služebního místa ve zpravodajské službě nebo Generální inspekci bezpečnostních sborů. Jeho provedení je závislé na rozhodnutí ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů.


5


C. Státní zaměstnanci Základním předpokladem pro přijetí do služebního poměru podle zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů, je dodržování demokratických zásad ústavního pořádku České republiky a presumpce řádného výkonu služby. Na tento předpoklad pak navazují ostatní požadavky zákona o státní službě kladené na uchazeče o přijetí do služebního poměru. Do služebního poměru je uchazeč přijat rozhodnutím služebního orgánu. Spolu s rozhodnutím o přijetí do služebního poměru služební orgán rozhodne o zařazení státního zaměstnance na služební místo nebo o jeho jmenování na služební místo představeného. Do služebního poměru může být přijat státní občan České republiky, občan jiného členského státu Evropské unie nebo občan státu, který je smluvním státem Dohody o Evropském hospodářském prostoru, který dosáhl věku 18 let, je plně svéprávný, bezúhonný, má požadované vzdělání a potřebnou zdravotní způsobilost. Ve veřejném zájmu může vláda v rámci systemizace stanovit služební místa, na kterých mohou státní službu vykonávat toliko státní občané České republiky. Služební orgán dále může služebním předpisem pro určité konkrétní služební místo stanovit požadavek a)

úrovně znalosti cizího jazyka, odborného zaměření vzdělání nebo jiný odborný požadavek pro výkon služby a

b) způsobilosti seznamovat se s utajovanými informacemi v souladu s právním předpisem upravujícím ochranu utajovaných informací. V souvislosti s přijetím do služebního poměru je v případě služebního místa představeného zásadní i splnění podmínky podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Na obsazení volného služebního místa se koná výběrové řízení. Předpokladem účasti ve výběrovém řízení je podání žádosti. V případě uchazeče stojícího mimo státní službu podává tento žádost o přijetí do služebního poměru, jejíž součástí je též žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného. Státní zaměstnanec (tj. osoba již do služebního poměru přijatá) podá služebnímu orgánu žádost o zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného, které má být na základě výběrového řízení obsazeno. Před realizací výběrového řízení se provede zhodnocení podaných žádostí. Pokud žádost nemá náležitosti stanovené zákonem, je nesrozumitelná nebo ze žádosti není patrné, kdo jí podal nebo čeho se domáhá anebo žadatel nesplňuje předpoklady a požadavky dle § 25, s výjimkou § 25 odst. 5 písm. b) stanovené zákonem o státní službě, potom takovou žádost služební orgán vyřadí.


6


S žadatelem, jehož žádost nebyla vyřazena, provede pohovor výběrová komise. Pohovor je zaměřen na obor služby, jehož se výběrové řízení týká, a na naplnění jiného odborného požadavku. Součástí pohovoru může být i ověření znalosti cizího jazyka, je-li požadována. Pohovor lze doplnit písemnou zkouškou. Výběrová komise má 3 členy, pokud zákon o státní službě nestanoví počet jiný (např. pro výběrové řízení na služební místo státního tajemníka). V ministerstvu nebo v Úřadu vlády její členy jmenuje a odvolává státní tajemník, z toho 2 členy na návrh příslušného ředitele odboru. V jiném služebním úřadu jmenuje a odvolává členy výběrové komise vedoucí služebního úřadu. Výběrová komise označí uchazeče za úspěšné nebo neúspěšné na základě např. bodového hodnocení pohovoru a následně vybere z úspěšných uchazečů tři nejvhodnější. O průběhu a výsledku výběrového řízení sepisuje výběrová komise protokol. V protokolu setři nejvhodnější žadatele označují bez uvedení pořadí své úspěšnosti, ideálně se v protokolu tito řadí dle abecedního pořádku, ostatní uchazeči se již řadí dle úspěšnosti ve výběrovém řízení. O výsledku výběrového řízení na základě uvedeného protokolu informuje služební orgán všechny uchazeče. Neúspěšní uchazeči mají následně možnost podat proti protokolu námitky. O námitkách rozhoduje výběrová komise. Pokud nebyly podány námitky, nebo byly zamítnuty, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným jednoho žadatele, který bude přijat do služebního poměru a zařazen na dané konkrétní služební místo. Pokud ve výběrovém řízení neuspěli alespoň tři žadatelé, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným z těch, kteří uspěli. Pokud všichni 3 nejvhodnější žadatelé z výběrového řízení odstoupili, služební orgán vybere v dohodě s bezprostředně nadřízeným představeným dalšího v pořadí z těch žadatelů, kteří uspěli. Dohoda mezi služebním orgánem a bezprostředně nadřízeným představeným je písemná. V případě, že žádný žadatel ve výběrovém řízení neuspěl nebo služební orgán žádného žadatele nevybral, výběrové řízení se zruší a vyhlásí se nové výběrové řízení. Výběrové řízení se vyhlašuje na úřední desce a zveřejňuje v informačním systému o státní službě.


7


2. Vznik/povolání do služebního poměru a služební slib/přísaha A. Vojáci z povolání Služební poměr vojáka z povolání se zakládá dnem bezprostředně následujícím po dni doručení rozhodnutí služebního orgánu o povolání občana do služebního poměru. Toto rozhodnutí o povolání musí obsahovat a) den nástupu služby, b) služební zařazení, c) místo nástupu služby, d) dobu trvání služebního poměru, e) zkušební dobu, která činí 3 měsíce, f) jmenování do hodnosti. Služební poměr vzniká dnem, který je v rozhodnutí o povolání stanoven jako den nástupu služby, přičemž služební poměr nevznikne, nenastoupí-li občan bez závažného důvodu do služby v den stanovený v rozhodnutí o povolání. Voják se do služebního poměru povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Výjimku z pravidla povolat vojáka do služebního poměru nejméně na dobu 2 let umožňuje § 40 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, který v odstavci 2 umožňuje pro službu v zahraničí vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební poměr podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů se ve většině případů zakládá rozhodnutím služebního funkcionáře příslušného bezpečnostního sboru. Toto rozhodnutí obsahuje zákonem stanovené náležitosti – např. den vzniku služebního poměru, den nástupu k výkonu služby, druh služebního poměru (na dobu určitou či neurčitou), dobu trvání služebního poměru, jmenování do služební hodnosti, ustanovení na služební místo, místo služebního působiště a složky služebního příjmu. Služební poměr ředitele zpravodajské služby nebo ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů vzniká dnem jmenování do funkce podle zvláštního právního předpisu.1

1

§ 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky.


8


V den nástupu k výkonu služby skládá příslušník bezpečnostního sboru služební slib, v němž slibuje na svou čest a svědomí, že při výkonu služby bude nestranný a bude důsledně dodržovat právní a služební předpisy, plnit rozkazy svých nadřízených a že nikdy nezneužije svého služebního postavení. Dále slibuje, že se bude vždy a všude chovat tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Zavazuje se řádně a svědomitě plnit služební povinnosti a neváhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život. Právě slib nasadit i vlastní život lze považovat za významnou odlišnost služebního poměru příslušníka bezpečnostního sboru od služebního poměru státního zaměstnance podle zákona o státní službě. Služební slib se považuje za složený, jestliže jeho text stvrdí příslušník svým podpisem. V případě, že se příslušník bezpečnostního sboru ke složení slibu nedostaví nebo odmítne složit služební slib anebo jej složí s výhradami, služební poměr mu nevznikne. Nenastoupí-li příslušník bezpečnostního sboru k výkonu služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služebního funkcionáře o vzniku této překážky do týdne, služební funkcionář rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší. Příslušník bezpečnostního sboru je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo a jmenován do služební hodnosti stanovené pro služební místo. C. Státní zaměstnanci Služební poměr podle zákona o státní službě vzniká dnem, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru. Rozhodnutí vydává služební orgán. Nenastoupí-li státní zaměstnanec do služby v den, který je uveden v rozhodnutí o přijetí do služebního poměru, aniž by mu v tom bránila závažná překážka, nebo neuvědomí-li služební orgán o vzniku této překážky do 7 dnů, služební orgán rozhodnutí o přijetí do služebního poměru zruší s účinky ode dne vzniku služebního poměru. Předpokladem existence služebního poměru je složení služebního slibu bez výhrad před služebním orgánem. Státní zaměstnanec skládá služební slib v den nástupu do služby. Složením služebního slibu slibuje na svou čest a svědomí, že při výkonu státní služby se bude řídit právními a služebními předpisy a v souladu s nimi příkazy představených. Dále slibuje, že své povinnosti bude vykonávat řádně, nestranně, svědomitě, odborně a v zájmu České republiky, nebude zneužívat postavení státního zaměstnance a bude se chovat a jednat tak, aby nebyla ohrožena důvěra ve státní službu. Služební slib se skládá před služebním orgánem. Procedurálně je služební slib složen, jestliže po přečtení slibu prohlásí státní zaměstnanec „Tak slibuji!“ a podepíše se na úředním záznamu o složení služebního slibu. V úředním záznamu o složení služebního slibu musí být uvedeno datum a místo složení služebního slibu. Úřední záznam o složení služebního slibu se založí do osobního spisu státního zaměstnance.


9


Zákon o státní službě vymezuje překážky, které brání přijetí do služebního poměru nebo výkonu služby, formou taxativního výčtu funkcí. Není tedy například možný kumulativní výkon státní služby a mandátu poslance. Vyloučen je i současný výkon různých služebních poměrů – například služebního poměru podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za současného výkonu služebního poměru dle zákona o státní službě.


10


3. Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služby/služebního poměru – služební orgány a služební funkcionáři A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání v § 2 odst. 2 stanovuje, že právní úkony ve věcech služebního poměru jménem České republiky činí služební orgány, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Současně zákon svěřuje některé úkony pouze konkrétně určeným služebním orgánům. Konkrétně prezidentovi republiky: a) jmenuje vojáky do vojenských hodností generálů na návrh vlády, b) vojenské hodnosti generálů propůjčuje vojákům na návrh vlády, c) odnímá vojenskou hodnost generálům na návrh vlády. Výhradně ministr obrany: a)

propůjčuje vojenskou hodnost mimo hodnostní sbor generálů,

b) odnímá vojenskou hodnost vojákům mimo hodnostní sbor generálů, c)

prodlužuje dočasné zproštění 3 měsíců, nejdéle však o 3 měsíce,

výkonu

služby

na

dobu

nejvýše

d) může v zájmu služby odvelet vojáka na dobu delší než 6 měsíců, e)

přiznává v mimořádných případech jednorázovou nenávratnou peněžní výpomoc k překonání přechodné, nezaviněné tíživé sociální situace na žádost vojáka,

f)

stanovuje výši příplatku za službu v zahraničí pro konkrétní zahraniční operaci podle míry, intenzity a doby trvání,

g) stanoví seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství pro účely stabilizačního příplatku, h) v případech hodných zvláštního zřetele může zvýšit částky pro jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých, i)

stanoví funkce u Vojenského zpravodajství, u kterých se výkon služby započítává zvýšeným zápočtem pro výši výsluhového příspěvku a odbytného.


11


Provádět právní úkony ve věcech služebního poměru vůči příslušníkům Vojenské kanceláře prezidenta republiky a Hradní stráže jménem České republiky má v souladu s § 8 zákona o ozbrojených silách České republiky, náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky, který má oprávnění jako ministr stanovená zvláštními právními předpisy2. V ozbrojených silách existují tři služební místa, u kterých zvláštní zákony stanovují specifický postup obsazení ukončený jmenováním. Jde o: (1) náčelníka Generálního štábu Armády České republiky – zákon o ozbrojených silách České republiky v § 7 stanovuje, že ho jmenuje prezident na návrh vlády a po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny příslušném ve věci obrany. Prezident ho také na návrh vlády odvolává; (2) ředitele Vojenského zpravodajství – podle § 4 zákona č.153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, jmenuje, po projednání ve výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu příslušném ve věcech bezpečnosti, ministr obrany se souhlasem vlády. Z výkonu své funkce je ředitel Vojenského zpravodajství odpovědný ministru obrany, který ho též se souhlasem vlády odvolává; (3) náčelníka Vojenské policie – podle § 6 zákona č. 300/2013 Sb., o Vojenské policii a o změně některých zákonů (zákon o Vojenské policii), jmenuje a odvolává ministr obrany po projednání v příslušném výboru Poslanecké sněmovny Parlamentu. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů mají služební funkcionáři. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů za služebního funkcionáře považuje nadřízeného ředitele bezpečnostního sboru, ředitele bezpečnostního sboru a osoby pověřené rozhodováním ve věcech služebního poměru. Ředitel bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ve věcech služebního poměru příslušníků, pokud není stanoveno jinak. V rozsahu, který ředitel bezpečnostního sboru stanoví, jedná a rozhoduje i vedoucí organizační části bezpečnostního sboru3. Ve věcech služebního poměru ředitele bezpečnostního sboru jedná a rozhoduje jménem státu ministr, jemuž je ředitel bezpečnostního sboru odpovědný za činnost bezpečnostního sboru nebo z výkonu funkce dle zvláštního právního předpisu4. Ve věcech služebního poměru ředitele Bezpečnostní informační služby jedná a rozhoduje vládou určený člen vlády, pokud nestanoví

2

Například zákon č. 221/1999 Sb., zákon č. 220/1999 Sb. Například § 2 odst. 1 zákona č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 362/2003 Sb. 4 Například § 3 odst. 6 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů. 3


12


zvláštní právní předpis jinak5, a ve věcech služebního poměru ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů jedná a rozhoduje předseda vlády. V případě policejního prezidenta, generálního ředitele Hasičského záchranného sboru České republiky a Úřadu pro zahraniční styky a informace je služebním funkcionářem ministr vnitra. Služebním funkcionářem v případě generálního ředitele Generálního ředitelství cel je ministr financí a v případě generálního ředitele Vězeňské služby České republiky je to ministr spravedlnosti. V případě příslušníků Policie České republiky povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra, příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení, které nejsou organizační částí bezpečnostního sboru, a příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky ve věcech služebního poměru jedná a rozhoduje ministr vnitra. V rozsahu jím stanoveném může ve věcech služebního poměru příslušníků povolaných k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra jednat a rozhodovat vedoucí organizační části tohoto ministerstva, ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených ve škole nebo školském zařízení ředitel této školy nebo školského zařízení a ve věcech služebního poměru příslušníků zařazených v Policejní akademii České republiky rektor Policejní akademie České republiky. C. Státní zaměstnanci Oproti zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, který vychází z koncepce delegování pravomoci jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru, a tím vytváří právně neurčitou množinu služebních funkcionářů, zákon o státní službě taxativně vymezuje, kdo je služebním orgánem, tedy subjektem oprávněným jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru, a vůči komu tuto pravomoc vykonává. Služebním orgánem je

5

•

vláda nebo ministr vnitra na základě pověření vlády vůči náměstkovi ministra vnitra pro státní službu (dále jen „náměstek pro státní službu“),

•

vláda nebo pověřený člen vlády vůči vedoucímu služebního úřadu, který je ústředním správním úřadem,

•

náměstek pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi a personálnímu řediteli sekce pro státní službu,

•

vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu,

•

personální ředitel sekce pro státní službu vůči státním zaměstnancům zařazeným v sekci pro státní službu,

§ 4 zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách České republiky, ve znění pozdějších předpisů


13


•

vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník vůči ostatním státním zaměstnancům.

Služební orgány jednají a rozhodují ve věcech služebního poměru a rovněž řídí činnosti, které souvisejí se zajišťováním organizačních věcí služby. Představeným je státní zaměstnanec, který je oprávněn vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy. Rozhodování o věcech, o nichž se podle zákona o státní službě nevede řízení ve věcech služby, s výjimkou služebního hodnocení státního zaměstnance, může vedoucí služebního úřadu a státní tajemník přenést služebním předpisem na představené.


14


4. Řízení ve věci služby/služebního poměru (průběh řízení - rozhodování v prvním stupni, náležitosti rozhodnutí a jeho vydání) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání nevymezuje okruh účastníků řízení ve věcech služebního poměru. Jediným ustanovením, které naznačuje možného účastníka, je § 152 zákona o vojácích z povolání, podle kterého se řízení ve věcech služebního poměru vede i po ukončení služebního poměru vojáka. Protože se v řízení ve věcech služebního poměru vojáků postupuje obecně podle správního řádu, jsou účastníky řízení všechny osoby, o jejichž právech a povinnostech jsou oprávněny rozhodovat služební orgány podle zákona o vojácích z povolání. Lze je tak vymezit jako uchazeč, voják, bývalý voják, osoby blízké vojákovi, osoby poškozené jednáním vojáka. Pozn. je nutné upozornit, že podle § 51 odst. 2 orgány s kázeňskou pravomocí projednají jednání mající znaky přestupku podle zákona o přestupcích. Podle § 142 se ve věcech organizace a řízení o výsluhových náležitostech a jejich výplatě, není–li stanoveno jinak, postupuje podle zvláštních právních předpisů o organizaci a řízení ve věcech důchodového pojištění a výplatě dávek důchodového pojištění6. O kázeňských trestech podle § 53 se sice vede řízení a rozhoduje rozhodnutím v řízení ve věcech služebního poměru, ale na tomto řízení stejně jako na řízeních uvedených výše se fakticky nepodílejí státní zaměstnanci v oboru služby 78 a nejsou proto dále popisovány. Protože mimo ustanovení uvedená v § 144 zákona o vojácích z povolání pro rozhodování ve věcech služebního poměru vojáků platí správní řád, odvozují se otázky zahájení a průběhu řízení od obecných pravidel správního řádu. Na rozdíl od jiných služebních poměrů zákon o vojácích z povolání neobsahuje uzavřený výčet případů, kdy se povede řízení ve věcech služebního poměru nebo kdy se naopak řízení nepovede. Původní záměr uvést výčet řízení odmítli správní soudy. Jejich judikaturou se tak vytyčily hranice mezi organizačními rozkazy služebních orgánů (určení rozvržení doby služby včetně nařízení služby nad základní týdenní dobu služby nebo služební pohotovost, určení dovolené nebo služebního volna, odeslání na služební cestu nebo studijní pobyt – do 30 dnů) a rozhodnutími na základě řízení. Zákon o vojácích z povolání stanovuje proti obecné úpravě jeden zvláštní typ rozhodnutí, kterým je personální rozkaz. V jakých případech se rozhoduje personálním rozkazem, uvádí uzavřeným výčtem § 145a v odst. 1. Personální rozkaz je určitým zjednodušeným postupem řízení ve věcech služebního poměru, který je prvním úkonem v řízení a vydává se z moci

6

Zákon č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.


15


úřední (§ 145a odst. 2). Zákon o vojácích z povolání současně umožňuje vydat některé personální rozkazy bez odůvodnění (dle § 145a odst. 3 není třeba odůvodnění personálního rozkazu v případě, kdy je rozhodováno o – služebním zařazení, zařazení do hodnostního sboru a jmenování do hodnosti, propůjčení vyšší hodnosti, určení do dispozice, pověření výkonem služby nebo zastupováním v jiném služebním zařazení, přeložení, stanovení kratší týdenní doby služby, poskytnutí mateřské nebo rodičovské dovolené nebo udělení dovolené bez nároku na peněžní náležitosti). Z výčtu případů, kdy se rozhoduje personálním rozkazem bez odůvodnění je patrné, že půjde o nejčastější řízení s vojáky. Nespadá mezi ně však žádný ze zásadních zásahů do podstaty služebního poměru vojáka. O povolání do služebního poměru, změně trvání jeho doby a ukončení služebního poměru v jakékoli formě se pak vždy povede řízení ukončené rozhodnutím. Obecně pro další typy řízení není stanoveno pravidlo, která jsou zahajována na základě žádosti nebo z moci úřední. V § 145 odst. 1 je uveden výčet oblastí, ve kterých se vydává rozhodnutí. Z podstaty některých je pravděpodobnější, že budou zahajována z moci úřední, např. rozhodnutí o poskytnutí nebo snížení služebního platu. Jiná řízení jsou přímo uváděna jako řízení o žádosti, např. žádost o setrvání ve služebním poměru. Ve dvou případech stanovuje § 145 zvláštní postup, kdy před vlastním řízením zahájeným z podnětu vojáka probíhá jakési „předběžné“ řízení a až v případě nesouhlasu vojáka s výsledkem se provede řízení ukončené rozhodnutím [§ 145 odst. 1 písm. h) a i)]. V prvním případě se rozhoduje o nároku na služební příspěvek, nesouhlasí-li voják s výší nebo s neposkytnutím příspěvku, nebo se zastavením jeho výplaty. Prakticky tak po podání žádosti velitel neformálně posoudí žádost vojáka a přizná nebo nepřizná služební příspěvek. Samotné řízení by pak vyvolal až nesouhlas vojáka s výší přiznaného příspěvku nebo s jeho neposkytnutím. V druhém případě se obdobně postupuje při vykázání doby služby pro zabezpečení výsluhovými náležitostmi a pro sociální zabezpečení. Pokud voják s výkazem souhlasí, žádné řízení ve věci se nevede. Nesouhlasí-li voják s vykázanou dobou, zahájí na základě jeho nesouhlasu příslušný služební orgán řízení a vydá rozhodnutí. Další výjimkou je řízení o změně doby trvání služebního poměru. To se podle § 145 odst. 2 zahajuje výlučně z moci úřední. To neplatí, pokud voják požádá o změnu doby trvání služebního poměru jejím zkrácením. Z ustanovení § 5 odst. 4 vyplývá, že řízení o zkrácení trvání doby služby nelze zahájit jinak než na žádost vojáka. Při změně trvání doby služebního poměru je možné podle § 145 odst. 3 po obdržení písemného souhlasu vojáka podle § 5 odst. 4 s touto změnou vydat rozhodnutí. Vydání rozhodnutí je prvním úkonem v řízení. Pokud takový souhlas vyjádřil voják po zahájení řízení, může služební orgán bez dalšího vydat rozhodnutí o změně doby trvání služebního poměru. Poslední výjimkou je řízení dle § 147 zákona o vojácích z povolání, které umožňuje v řízení o odnětí vojenské hodnosti vydat rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti bez předchozího řízení, pokud je služebnímu orgánu znám takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro vydání rozhodnutí. Půjde zejména o situace, kdy na základě postoupení spisu vedeného v trestním nebo přestupkovém řízení má plnou informaci o jednání vojáka a jeho okolnostech.


16


Zvláštním řízením svého druhu je přijímací řízení do služebního poměru. Podle § 4 probíhá výběr uchazeče o přijetí do služebního poměru (viz otázka č. 2). Výsledkem je rozhodnutí o povolání do služebního poměru. Pro vydání rozhodnutí zákon o vojácích z povolání nestanovuje obecné lhůty. Vychází se tak z ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) nebo z obecných lhůt pro promlčení majetkových práv, které jsou stanoveny v § 161 zákona o vojácích z povolání. Jejich délka (3 a 10 let) se neodlišuje od obecných lhůt stanovených např. předpisy soukromého práva. Mimo kázeňské řízení obsahuje zákon o vojácích z povolání subjektivní a objektivní lhůtu pouze pro vydání rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti. Podle § 148 zákona o vojácích z povolání lze rozhodnutí o odnětí vojenské hodnosti vydat do 6 měsíců ode dne, kdy se oprávněný služební orgán o jednání uvedeném v § 21 odst. 1 zákona o vojácích z povolání dozvěděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy k tomuto jednání došlo. Určitým omezením pro termín vydání rozhodnutí služebního orgánu je ustanovení § 21a zákona o vojácích z povolání, podle kterého rozhodnutí nebo písemné oznámení o zrušení služebního poměru ve zkušební době musí být doručeno vojákovi nejpozději 5 dnů přede dnem, kdy má služební poměr zaniknout. Proti obecným pravidlům o náležitostech rozhodnutí obsaženým ve správním řádu stanovuje zákon o vojácích z povolání zvláštní pravidlo pro obsah personálního rozkazu. Ten mimo obecné náležitosti rozhodnutí obsahuje podle § 145a odst. 3 služební zařazení vojáka a jeho osobní číslo. Na vydání rozhodnutí služebních orgánů ve věcech služebního poměru vojáků se použijí ustanovení správního řádu. Zákon o vojácích z povolání stanovuje zvláštní postupy pouze u personálního rozkazu. S ohledem na možné podmínky výkonu služby vojáků, např. i na pozorovatelské misi v zahraničí, se personální rozkaz přednostně vyhlašuje ústně. Toto vyhlášení má účinky oznámení personálního rozkazu. Pokud není možné vyhlásit personální rozkaz ústně, vrací ustanovení § 145a odst. 5 postup do obecných pravidel, tedy doručením stejnopisu písemného vyhotovení personálního rozkazu do vlastních rukou. B. Příslušníci bezpečnostních sborů V řízení ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů se rozhoduje o právech nebo povinnostech účastníků. Účastníkem může být jak příslušník, tak bývalý příslušník nebo pozůstalý po příslušníkovi; účastníkem řízení o jednání, které má znaky přestupku, je též navrhovatel. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů negativní formou vymezuje, na které případy rozhodování v rámci služebně právních vztahů se řízení ve věcech služebního poměru nevztahuje (například na nařízení služební pohotovosti, určení nástupu dovolené). Na řízení ve věcech služebního poměru lze subsidiárně použít správní řád.


17


Řízení se zahajuje na žádost účastníka nebo z podnětu bezpečnostního sboru. Řízení je zahájeno dnem, kdy je žádost účastníka doručena věcně příslušnému služebnímu funkcionáři, nebo dnem, kdy služební funkcionář učiní první úkon vůči účastníku, jestliže se zahajuje řízení z podnětu bezpečnostního sboru. Výsledkem řízení je rozhodnutí, neskončí-li řízení jiným způsobem. Rozhodnutím je úkon služebního funkcionáře v určité věci, jímž se zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určeného účastníka nebo jímž se prohlašuje, že tento účastník má určitá práva a povinnosti. Rozhodnutí obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání (rozkladu). Dále rozhodnutí obsahuje jméno, příjmení, datum narození, případně evidenční číslo, služební hodnost a hodnostní označení účastníka, kterého se týká, datum jeho vydání, jméno, příjmení, služební hodnost, hodnostní označení nebo hodnost a podpis služebního funkcionáře, který ve věci rozhodoval, a otisk razítka bezpečnostního sboru se státním znakem. Osobní údaje příslušníka zpravodajské služby mohou být uvedeny v rozsahu umožňujícím zakrytí jeho totožnosti. Předpokladem zákonnosti rozhodnutí je mj. jeho soulad s právními předpisy, vydání příslušným služebním funkcionářem, dostatečná obsahová určitost, naplnění podmínky předepsaných náležitosti a písemná forma. Specifickou formou řízení je tzv. zvláštní řízení, které je zahájeno v případě existence důvodu pro propuštění příslušníka pro porušení služebního slibu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu a je způsobilé ohrozit dobrou pověst bezpečnostního sboru. Prvním úkonem v tomto řízení může být doručení rozhodnutí o propuštění, jestliže služební funkcionář zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě vymezuje pozitivně okruh případů, na které se vztahuje úprava řízení ve věcech služby. Konkrétně se se jedná o rozhodování o přijetí do služebního poměru, zařazení na služební místo, jmenování na služební místo představeného, odměňování, změně služebního poměru, kárné odpovědnosti, skončení služebního poměru, odbytném, odchodném, jmenování a odvolání členem zkušební komise, jmenování a odvolání členem kárné komise, jmenování a odvolání členem výběrové komise. V rámci řízení ve věcech služby se dále rozhoduje o povolení kratší služební doby, o povolení volna k individuálním studijním účelům, o povolení zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně volna k němu a zastavení poskytování tohoto volna nebo o povolení výkonu jiné výdělečné činnosti než služby. Vydání rozhodnutí se přepokládá i v případě náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s nesplněním závazku setrvat ve služebním poměru podle § 110 zákona o státní službě nebo v případě zastavení poskytování úlev ve službě podle § 111 zákona o státní službě. Naopak řízení ve věcech služby ani ustanovení správního řádu o správním řízení nedopadá na případy rozhodování o jmenování na služební místo představeného a odvolání z tohoto služebního místa, pokud spadá do působnosti vlády, vyslání na služební cestu, zastupování státního zaměstnance nebo představeného, zproštění povinnosti zachovávat mlčenlivost,


18


povolení pružného rozvržení služební doby, nařízení služební pohotovosti, služby přesčas nebo služby ve dnech pracovního klidu, povolení neplaceného služebního volna, čerpání dovolené a dodatkové dovolené, prohlubování vzdělání, služební hodnocení státního zaměstnance. Nestanoví-li zákon o státní službě jinak, v řízení ve věcech služby se postupuje podle správního řádu. Rozhodnutí ve věcech služby obsahuje mimo obecných náležitostí stanovených správním řádem (výroková část, odůvodnění a poučení účastníků) i další náležitosti stanovené zákonem o státní službě. Účastník řízení je zákonem o státní službě vymezen taxativně. Účastníkem řízení je žadatel o přijetí do služebního poměru, nebo státní zaměstnanec. Z hlediska rozhodujících orgánů platí, že ve věcech kárné odpovědnosti rozhoduje v prvním stupni kárná komise prvního stupně. V ostatních věcech služby rozhoduje v prvním stupni příslušný služební orgán. Pokud se rozhodnutí služebního orgánu má týkat působnosti jiného služebního orgánu, lze ho vydat jen s jeho souhlasem. Vydání rozhodnutí může být prvním úkonem v řízení, s výjimkou rozhodnutí o kárné odpovědnosti nebo skončení služebního poměru.


19


5. Opravné prostředky v řízení ve věci služby/služebního poměru (nadřízené služební orgány/funkcionáři) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání neupravuje zvláštní opravné prostředky nebo odvolací lhůtu pro obecná rozhodnutí nebo usnesení. Použijí se tak plně ustanovení správního řádu. Stejně tak nestanovuje žádný zvláštní postup pro činnost služebního orgánu prvního stupně po podání odvolání. Se stanovením zvláštního typu rozhodnutí – personálním rozkazem souvisí také stanovení zvláštních pravidel pro odvolací řízení proti němu. Podle § 145a odst. 6 zákona o vojácích z povolání činí lhůta pro podání odvolání proti personálnímu rozkazu 5 dnů. Následně je zkrácena také lhůta pro služební orgán prvního stupně pro předání spisu odvolacímu orgánu na 15 dnů (§ 145a odst. 7). Pro odvolací služební orgán, kterým je podle obecných pravidel správního řízení nejbližší nadřízený toho, kdo vydal prvostupňové rozhodnutí, nestanovuje zákon o vojácích z povolání žádné obecné zvláštní postupy. Odvolací orgán je povinen vydat rozhodnutí o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 90 dnů ode dne podání odvolání (§ 149). Tato lhůta platí i pro rozhodnutí o odvolání proti personálnímu rozkazu. Odvolání má v tomto případě také formu personálního rozkazu (§ 145a odst. 8). Ustanovení stejného odstavce také výčtem možných variant obsahu odvolacího personálního rozkazu vylučuje možnost zrušit personální rozkaz a vrátit věc k novému projednání. Jde opět o vyjádření koncentrace jednání v zákonem uvedených případech, u kterých se předpokládá vysoký obecný zájem na rychlém projednání a pravomocném rozhodnutí. Koncentrace řízení se projevuje u personálního rozkazu také ve stanovení zvláštní lhůty pro vydání rozhodnutí v přezkumném řízení v prvním stupni, které nelze vydat po uplynutí 5 měsíců ode dne nabytí právní moci personálního rozkazu. Zákon o vojácích z povolání stanovuje v § 150b zvláštní postup zrušení rozhodnutí před jeho vykonáním v případě rozhodnutí o propuštění vojáka. Pokud vojáka v období od nabytí právní moci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) až e) (případy, kdy ze zdravotních, studijních nebo reorganizačních důvodů nemůže voják pokračovat ve službě na svém služebním místě) do zániku služebního poměru lze služebně zařadit, vydá služební orgán se souhlasem vojáka nové rozhodnutí ve věci formou personálního rozkazu. Se zařazením vojáka na vhodné služební místo současně dojde ke zrušení původního rozhodnutí o propuštění. Fakticky tedy nejde o opravný prostředek, ale o jinou formu vydání nového rozhodnutí ve věci po změně podmínek, za kterých bylo vydáno.


20


B. Příslušníci bezpečnostních sborů Základním opravným prostředkem proti rozhodnutí ve věcech služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů je odvolání. Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů může účastník podat odvolání proti rozhodnutí služebního funkcionáře do 15 dnů ode dne jeho doručení. Účastník podává odvolání u služebního funkcionáře, který rozhodnutí vydal. Účastník může vzít odvolání zpět, dokud mu není doručeno rozhodnutí o odvolání. Vezme-li účastník odvolání zpět, nemůže je podat znovu. Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, může rozhodnutí zrušit nebo změnit, jestliže odvolání plně vyhoví (autoremedura). Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání. Jestliže tak neučiní, je povinen předložit odvolání spolu se svým stanoviskem do 15 dnů ode dne jeho podání odvolacímu orgánu. Odvolacím orgánem je služební funkcionář nadřízený služebnímu funkcionáři, který napadené rozhodnutí vydal. Jde-li o rozhodnutí ředitele školy, je odvolacím orgánem ministerstvo (za které však opět jedná ministr, jenž stojí v jeho čele), a jde-li o rozhodnutí vedoucího organizační části ministerstva nebo rektora policejní akademie, je odvolacím orgánem ministr vnitra. Odvolací orgán přezkoumává napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání. Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději do 90 dnů ode dne jeho podání. Jsou-li pro to důvody, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší a řízení zastaví; jinak odvolání zamítne a rozhodnutí potvrdí. Proti rozhodnutí ministra nebo vládou určeného člena vlády je možno podat do 15 dní ode dne jeho doručení rozklad. O odvolání nebo rozkladu rozhoduje služební funkcionář na základě návrhu poradní komise. Členy poradní komise jmenuje a pravidla jejího jednání stanoví služební funkcionář, pro kterého poradní komise připravuje návrh rozhodnutí. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě v obecné rovině využívá úpravu stanovenou správním řádem. Pro účely odvolacího řízení stanoví toliko dílčí nezbytné odchylky. Ve věcech kárné odpovědnosti je odvolacím orgánem kárná komise druhého stupně, v ostatních věcech služby nadřízený služební orgán. Nadřízeným služebním orgánem je •

náměstek ministra vnitra pro státní službu vůči vedoucímu služebního úřadu, který nemá nadřízený služební úřad, státnímu tajemníkovi, personálnímu řediteli sekce pro státní službu a ve věcech, v nichž rozhodl náměstek ministra vnitra pro státní službu,


21


•

vedoucí služebního úřadu vůči vedoucímu podřízeného služebního úřadu,

•

státní tajemník vůči vedoucímu služebního úřadu podřízeného ministerstvu,

•

kárná komise druhého stupně ve věcech, v nichž rozhodla kárná komise druhého stupně.

Odvolání nemá odkladný účinek. Výjimkou je odvolání proti rozhodnutí ve věcech kárné odpovědnosti, o odbytném, odchodném nebo o náhradě nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt vzniklých v důsledku nesplnění povinnosti státního zaměstnance setrvat ve služebním poměru po stanovenou dobu. Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o odvolání ze služebního místa představeného nebo o skončení služebního poměru, lze přezkoumat i služební hodnocení obsahující závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky. Odvolá-li se státní zaměstnanec proti rozhodnutí o uložení kárného opatření, nelze mu v řízení o odvolání uložit přísnější kárné opatření. Ustanovení tedy odráží zásadu zákazu změny k horšímu (reformatio in peius). Jestliže je účastník v řízení o odvolání, rozkladu, v obnoveném nebo přezkumném řízení úspěšný, má nárok na náhradu nákladů od služebního úřadu. Jestliže má účastník v řízení úspěch jen částečný, má nárok na poměrnou náhradu nákladů. Nárok musí účastník uplatnit před ukončením řízení, a jestliže to není možné, do 3 dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak zaniká.


22


6. Vzdělávání A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání požaduje dosažení určitého stupně vzdělání, jak pro přijetí u uchazeče, tak i pro zařazení vojáka na konkrétní služební místo. Minimální kvalifikační předpoklad pro jednotlivé vojenské hodnosti pak stanovuje ministerstvo vyhláškou. Zákon o vojácích z povolání předpokládá, že pokud je v zájmu služby zvýšení nebo rozšíření vzdělání, může podle § 60 služební orgán s vojákem uzavřít v průběhu služby vojáka z povolání dohodu. Uzavřením dohody se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání. Voják se naopak zavazuje setrvat po skončení studia po dohodnutou dobu ve služebním poměru nebo uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání nebo jejich část. To platí i v případě, zanikne-li vojákovi služební poměr před ukončením zvýšení nebo rozšíření vzdělání nebo v jeho průběhu. Uvedený paragraf stanovuje i povinný obsah dohody. Dohoda musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny: stupeň vzdělání nebo druh kvalifikace a způsob jejich získání, doba, po kterou se voják zavazuje setrvat ve služebním poměru, druhy nákladů, které bude voják povinen uhradit, nesplní-li svůj závazek setrvat ve služebním poměru, a nejvyšší celková částka, kterou bude voják povinen uhradit. Délka závazku vojáka setrvat ve služebním poměru po skončení studia a výše úhrady nákladů spojených se studiem, pokud voják nesplní dohodu, je upravena ministerstvem vyhláškou. Voják, který uzavřel dohodu o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, má nárok na studijní volno. Rozsah a čerpání studijního volna je pak opět ministerstvem stanoveno formou vyhlášky. Vojákovi, s nímž byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, s výjimkou prezenčního studia, nebo vojákovi vyslanému do rekvalifikačního kurzu náležejí náhrady jako při služební cestě (stravné, náhrada prokázaných jízdních výdajů, náhrada prokázaných výdajů za ubytování, náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů, náhrada jízdních výdajů za cesty do místa trvalého pobytu vojáka nebo do jiné obce pobytu jeho rodiny předem dohodnutého mezi nadřízeným a vojákem a zpět, je-li to hospodárnější a trvá-li služební cesta více než 7 po sobě následujících kalendářních dnů, a to jednou týdně.). Zákon o vojácích z povolání v § 60 odst. 5 pak výslovně vypočítává důvody, při jejichž existenci zaniká povinnost uhradit náklady spojené se zvýšením nebo rozšířením vzdělání, zanikl-li služební poměr. V těchto případech tedy tato povinnost zaniká přímo ze zákona. Zákon však umožňuje, aby ministr nebo jím zmocněný služební orgán v mimořádných případech na žádost vojáka rozhodl o snížení či úplném prominutí této povinnosti. Zákon umožňuje i nepřímou podporu vzdělávání vojáků, když v § 70a vojákovi, který je služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, lze jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek. Výši kvalifikačního příspěvku stanovuje ministerstvo vyhláškou podle dosaženého vzdělání.


23


Zákon o vojácích z povolání pak stanovuje zvláštní povinnost ke vzdělávání. Jde o účast na školení a výcviku, které se konají v zájmu zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, a podrobit se zkouškám ze znalostí předpisů o bezpečnosti a zdraví při výkonu služby, kterou ukládá § 99 písm. d) zákona o vojácích z povolání. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Předpokladem pro zařazení do příslušné služební hodnosti je v případě příslušníka bezpečnostního sboru splnění požadavku minimálního stupně vzdělání stanoveného pro služební místo, na které má být ustanoven. Ředitel bezpečnostního sboru je oprávněn stanovit služebním předpisem pro služební místo výjimečně vyšší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžadují služební činnosti vykonávané na služebním místě. Nestanoví-li zákon jinak, musí příslušník pro služební místo, na které je ustanoven, mj. splňovat vedle stupně vzdělání též požadavek oboru nebo zaměření vzdělání, jsou-li pro služební místo stanoveny a další odborný požadavek jestliže je pro toto místo stanoven. Oborem vzdělání se pro tento účel rozumí ucelená část vzdělání, jíž se dosahuje stupně vzdělání a která poskytuje kvalifikaci pro výkon povolání, nebo studijní obor, který je součástí studijního programu vysoké školy. Zaměřením vzdělání se pro tento účel rozumí vzdělání dosažené v odborném studiu určeném k doplnění odborných vědomostí a dovedností potřebných pro výkon služebních činností, nebo v programech celoživotního vzdělávání orientovaných na výkon služby. Dalším odborným požadavkem se pro tyto účely rozumí požadavek na užší vymezení odborné způsobilosti pro služební místo. Bezpečnostní sbor je povinen vytvářet podmínky pro soustavné vzdělávání příslušníků. Každý vedoucí příslušník je povinen zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni, a každý příslušník je povinen prohlubovat svoji odbornost V případě dalšího vzdělávání příslušníka formou denního studia lze tomuto na jeho žádost udělit služební volno, a to na dobu trvání studia. Předpokladem je naplnění podmínky nezbytnosti dosažení vzdělání pro výkon služby. Služební volno lze na žádost udělit i při studiu při výkonu služby, opět za podmínky nezbytnosti dosažení vzdělání pro výkon služby. Přitom není rozhodné, zda se jedná o studium na střední škole, vyšší odborné škole nebo vysoké škole. Jestliže příslušník nevyčerpá služební volno z důvodu překážky na jeho straně, nárok na studijní volno zanikne. Nemohl-li příslušník služební volno vyčerpat pro překážky na straně bezpečnostního sboru, může je čerpat v následujícím školním nebo akademickém roce. Příslušníka lze rovněž za účelem získání znalostí, dovedností a zkušeností potřebných k výkonu služby vyslat na studijní pobyt, kterým může být například školení, kurz nebo odborná stáž. Doba vyslání na studijní pobyt se považuje za výkon služby. Poskytnutí služebního volna zavazuje příslušníka setrvat po zákonem stanovenou dobu po ukončení studia ve služebním poměru. Nesplní-li příslušník povinnost setrvat ve služebním poměru po předmětnou dobu, je povinen uhradit bezpečnostnímu sboru náklady spojené se studiem nebo studijním pobytem. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho


24


služební poměr skončí v průběhu studia. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví i limity, které nesmí být z hlediska celkové výše nákladů překročeny. Celková výše nákladů, které je povinen příslušník uhradit, nesmí překročit částku 200 000 Kč, jde-li o denní studium na střední škole nebo vyšší odborné škole, 400 000 Kč, jde-li o denní studium na vysoké škole, 100 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na střední škole nebo vyšší odborné škole, 150 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním programu nebo programu celoživotního vzdělávání, 200 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském nebo doktorském studijním programu, anebo 500 000 Kč, jde-li o studijní pobyt. Příslušník též má nárok na udělení služebního volna v nezbytně nutném rozsahu (nejvíce však 10 dnů v kalendářním roce) buď k účasti na výběrovém řízení, anebo k získání dalšího odborného požadavku studiem ve škole nebo v kursu, které mu nebylo nařízeno služebním funkcionářem. C. Státní zaměstnanci Gestorem za koordinaci vzdělávání státních zaměstnanců je Ministerstvo vnitra. Současně je i garantem přípravy vzdělávacích programů a rámcových pravidel pro vzdělávání státních zaměstnanců. Prohlubování vzdělání podle pokynu služebního orgánu je jednou z povinností státního zaměstnance. Současně je prohlubování vzdělání i právem státního zaměstnance. Zákon o státní službě definuje, co se rozumí prohlubováním vzdělání. Jedná se o vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se zaměřuje na další odborný růst státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí. Smyslem prohlubování vzdělání je doplnění a prohloubení dosaženého vzdělání v rozsahu potřebném pro vykonávaný obor služby. Je předpokladem odborného růstu státního zaměstnance. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance považuje zákon o státní službě za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Orgánem odpovědným za určení rozsahu prohlubování vzdělání státního zaměstnance je služební orgán. Služební orgán přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad. Státní zaměstnanec se může vzdělávat i individuálně. Za tím účelem mu přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům nařizuje písemně služební orgán a stanovuje individuální vzdělávací cíl tohoto služebního volna. Za dobu


25


čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se státnímu zaměstnanci plat nekrátí. Zvýšit svoji kvalifikaci může státní zaměstnanec zvýšením nebo rozšířením vzdělání. Zvýšení nebo rozšíření vzdělání na náklady služebního úřadu a s nárokem na služební volno je podmíněno povolením služebního orgánu. Při zvyšování nebo rozšiřování vzdělání státního zaměstnance studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole anebo vysláním na studijní pobyt přísluší státnímu zaměstnanci služební volno s náhradou platu ve výši průměrného výdělku. Za vyslání na studijní pobyt se považuje i vyslání národního experta do orgánu nebo instituce Evropské unie, jiné mezinárodní organizace, mírové nebo záchranné operace anebo za účelem humanitární pomoci v zahraničí. Rozsah úlev ve službě při zvýšení nebo rozšíření vzdělání státního zaměstnance se řídí § 232 odst. 1 zákoníku práce, nelze však povolit větší rozsah úlev. Služební volno přísluší státnímu zaměstnanci i v případě jeho účasti na přijímací zkoušce ke studiu. Služební volno se poskytne v nezbytně nutném rozsahu. Zákon o státní službě stanoví důvody, kdy za poskytnuté služební volno nepřísluší náhrada platu. Jedná se o případ služebního volna k účasti na přijímací zkoušce, opravné zkoušce, nebo promoci nebo podobném závěrečném ceremoniálu. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení nebo rozšíření vzdělání na náklady služebního úřadu studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia. Státní zaměstnanec, kterému bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu vysláním na studijní pobyt, je povinen po skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru po dobu 1 roku, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 20 000 Kč, 2 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 30 000 Kč, 4 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 50 000 Kč, 5 let, jestliže náklady na studijní pobyt přesáhnou částku 100 000 Kč. Nesplní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru po uvedenou dobu, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání na studijní pobyt. Náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt zahrnují plat poskytnutý státnímu zaměstnanci za dobu služebního volna při studiu nebo vyslání na studijní pobyt, náhradu cestovních výdajů, jakož i další náklady uhrazené služebním úřadem v souvislosti se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Celková výše nákladů, které je povinen státní zaměstnanec uhradit, nesmí překročit částku 100 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vyšší odborné škole, 150 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v bakalářském studijním programu nebo v programu celoživotního vzdělávání, 200 000 Kč, jde-li o studium při výkonu služby na vysoké škole v magisterském nebo doktorském studijním programu, 500 000 Kč, jde-li o studijní pobyt. Splní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt se poměrně sníží.


26


Povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených služebním úřadem na zvýšení vzdělání nevzniká, jestliže služební orgán v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování volna ke zvýšení vzdělání, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšoval vzdělání, služební poměr skončil z důvodu marného uplynutí doby, po kterou byl státní zaměstnanec zařazen mimo výkon služby z organizačních důvodů nebo na žádost státního zaměstnance zařazeného mimo výkon služby z organizačních důvodů, nebo v případě, že služební úřad nevyužíval v posledních 12 měsících po dobu nejméně 6 měsíců kvalifikaci státního zaměstnance, které na základě zvýšení vzdělání dosáhl. Do doby, po kterou má státní zaměstnanec setrvat ve služebním poměru, se nezapočítává zproštění služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu vazby a zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské dovolené nebo rodičovské dovolené. Služební úřad má za povinnost kontrolovat průběh a výsledky zvyšování vzdělání státního zaměstnance. Poskytování úlev může zastavit a)

pokud se státní zaměstnanec stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšuje vzdělání; služební orgán mu však může poskytnout neplacené služební volno, nebo

b) státní zaměstnanec bez zavinění služebního úřadu neplní bez vážného důvodu povinnosti, které má při zvyšování vzdělání. Výsledky v oblasti vzdělávání jsou součástí služebního hodnocení státního zaměstnance. Další vzdělávání spojené s přerušením výkonu služby, obdobně jako je tomu i v případě odborné stáže, je považováno za změnu služebního poměru. Přerušit výkon služby za účelem dalšího vzdělávání nebo odborné stáže lze na žádost státního zaměstnance, který vykonává službu bez přerušení po dobu alespoň 5 let. Po dobu tohoto přerušení výkonu služby, které může trvat až 12 měsíců, nepřísluší státnímu zaměstnanci plat.


27


7. Druhy služebních poměrů (rozdíl mezi služebním poměrem na dobu určitou a neurčitou) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání stanovuje pouze jeden druh služebního poměru vojáka z povolání. Podle § 5 odst. 4 se voják do služebního poměru povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let. Výjimku z tohoto pravidla umožňuje § 40, který v odst. 2 umožňuje pro službu v zahraničí vojáka povolat do služebního poměru i na dobu kratší než 2 roky. Dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka prodloužit. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Zkrátit dobu trvání služebního poměru může služební orgán pouze na žádost vojáka, a to ze závažných osobních nebo sociálních důvodů, kterými se rozumí zejména osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I, nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV podle zákona o sociálních službách, pokud žije s vojákem ve společné domácnosti a tuto péči jí nemůže poskytovat jiný člen rodiny vojáka; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje, jde-li o osobu blízkou. Služební poměr vojáka pak obecně zanikne uplynutím stanovené doby trvání podle § 18 písm. a) pokud nedojde k zániku z jiného důvodu dříve. Ochranou obou stran při vzniku služebního poměru pak je institut zkušební doby, která činí podle § 5 odst. 5 zákona o vojácích z povolání 3 měsíce. Do běhu zkušební doby se započítává doba, po kterou voják nekoná službu z důvodu překážek ve službě nebo z důvodu neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, v rozsahu nejvýše 10 dnů. Jak služební orgán tak i voják mohou ve zkušební době služební poměr ukončit. Služební orgán nebo voják může zrušit služební poměr ve zkušební době i bez uvedení důvodu. Služební poměr pak zanikne posledním dnem kalendářního měsíce, ve kterém bylo doručeno vojákovi rozhodnutí služebního orgánu o zrušení služebního poměru ve zkušební době nebo ve kterém bylo služebnímu orgánu doručeno písemné oznámení vojáka o zrušení služebního poměru ve zkušební době (§ 21a). B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební poměr podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů lze dělit na služební poměr na dobu určitou a dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu určitou v trvání 3 let se zařadí příslušník při prvním přijetí do služebního poměru. Příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru nebo vojáka z povolání a tento služební poměr trval alespoň 3 roky, se zařadí do služebního poměru na dobu určitou v trvání 1 roku, to neplatí pro příslušníka, který již byl ve služebním poměru na dobu neurčitou, jestliže od skončení předchozího služebního poměru


28


uplynulo méně než 5 let. Služební poměr na dobu určitou je tak institutem aplikovaným na většinu případů přijetí do služebního poměru. Výjimkou je ředitel zpravodajské služby nebo ředitel Generální inspekce bezpečnostních sborů. Ten je dnem vzniku služebního poměru zařazen do služebního poměru na dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu neurčitou se zařadí při přijetí do služebního poměru též příslušník, který již byl ve služebním poměru příslušníka bezpečnostního sboru na dobu neurčitou nebo ve služebním poměru vojáka z povolání po dobu alespoň 3 roky, pokud od skončení služebního poměru uplynulo méně než 5 let. Předpokladem převedení do služebního poměru na dobu neurčitou je: a)

uplynutí služebního poměru na dobu určitou,

b) úspěšné vykonání služební zkoušky, c) dosahování alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zakládá rozdílné postavení mezi příslušníkem na dobu určitou a dobu neurčitou. Příslušník ve služebním poměru na dobu určitou nemůže být (s výjimkou těhotné příslušnice, příslušnice do konce devátého měsíce po porodu nebo příslušnice, která kojí, jestliže to vyžaduje její bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby, nepodaří-li se odstranit rizika spojená s výkonem její služby a nelze ji ustanovit na jiné pro ni vhodné služební místo) zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. To má za důsledek například to, že při zrušení služebního místa v důsledku organizačních změn musí být příslušník ve služebním poměru na dobu určitou propuštěn, nelze-li jej ustanovit na jiné služební místo. Služební hodnocení příslušníka ve služebním poměru na dobu určitou se provádí jednou ročně oproti služebnímu hodnocení příslušníka ve služebním poměru na dobu neurčitou, které se provádí podle potřeby, nejméně však jednou za 3 roky. C. Státní zaměstnanci Obdobně, jako je tomu u služebního poměru příslušníků bezpečnostních sborů, i služba podle zákona o státní službě je vykonávaná ve služebním poměru na dobu určitou a na dobu neurčitou, přičemž zpravidla vykonávají státní zaměstnanci službu ve služebním poměru na dobu neurčitou. Do služebního poměru na dobu určitou se vždy přijme osoba, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku. Na dobu určitou lze přijmout osobu rovněž tehdy, je-li třeba nahradit dočasně nepřítomného zaměstnance. Další případy, ve kterých lze s ohledem na zvláštní povahu služby přijmout osobu do služebního poměru na dobu určitou, stanoví vláda nařízením (například je-li potřeba jejím prostřednictvím zajistit splnění časově omezeného úkolu služebního úřadu). Z hlediska konstrukce služebního poměru na dobu určitou a na dobu neurčitou lze konstatovat, jak to již plyne i z označení těchto druhů služebního poměru, že délka trvání služebního poměru na dobu určitou je časově limitována. Například má-li být na základě výsledku výběrového řízení na volné služební místo zařazena nebo na volné služební místo představeného jmenována osoba, která dosud úspěšně nevykonala úřednickou zkoušku, přijme se tato osoba do služebního poměru na dobu určitou,


29


a to s trváním po dobu 12 měsíců, nebyla-li v oznámení o vyhlášení výběrového řízení na obsazení volného služebního místa uvedena doba kratší. Specifickým případem je jmenování na volné služební místo představeného, kde zákon vyžaduje složení úřednické zkoušky do 2 měsíců; je-li na služebním místě vykonáváno více oborů státní služby, má se tato povinnost za splněnou, vykoná-li státní zaměstnanec do 2 měsíců úřednickou zkoušku alespoň pro 1 obor státní služby s tím, že zbývající vykoná do 1 roku. Úřednická zkouška, jejíž úspěšné vykonání je předpokladem změny doby trvání služebního poměru z doby určité na dobu neurčitou (pokud se jedná o služební místo ve služebním poměru na dobu neurčitou), musí být vykonána nejpozději před uplynutím doby trvání služebního poměru na dobu určitou.


30


8. Služební/systemizované místo a systemizace A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání, přímo neupravuje pojem „systemizace“. Nicméně z textu zákona vyplývá, čím je služební místo určené pro vojáka z povolání charakterizováno. Podle § 6 odst. 3 zákona o vojácích z povolání je voják zařazován na služební místo podle dosažené kvalifikace, doby výkonu služby ve vojenské hodnosti a závěrů služebního hodnocení. Služební místo je pak vymezeno začleněním v organizační struktuře, popisem nejsložitějších služebních činností a jim odpovídajících vojenských hodností a požadovanou kvalifikací. Okruh subjektů, ve kterých mohou vznikat služební místa, pak zákon vymezuje následovně: a) v ozbrojených silách České republiky, b) v Ministerstvu obrany, c) ve vojenských školách, d) ve Vojenské policii, nebo e) ve Vojenském zpravodajství. Voják může v průběhu služebního poměru plnit služební úkoly obranného charakteru v zájmu služby, a tedy být služebně zařazen, též v orgánech státní správy nebo v právnických osobách a organizačních složkách státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo, anebo v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. Služební zařazení provádí služební orgán určený zákonem nebo rozkazem prezidenta případně ministra obrany. Zvláštní skupinou jsou pak služební místa určená pro vojáky připravující se na své povolání ve vstupním studiu na vojenských školách nebo výcvikem. Tito vojáci se pak při povolání do služebního poměru služebně zařazují jako čekatelé. Vláda stanoví nařízením seznam činností vojáků z povolání, stanovených pro jednotlivé vojenské hodnosti v závislosti na jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti Ministr obrany pak dle § 7 odst. 10 zákona o vojácích z povolání stanoví počty vojáků v hodnostních sborech a může stanovit další členění do sborů podle odbornosti a specializace vojáků.


31


B. Příslušníci bezpečnostních sborů Podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů služební místo vyjadřuje organizační a právní postavení příslušníka v bezpečnostním sboru. Je charakterizováno zejména systemizovanou služební hodností, stupněm vzdělání, oborem nebo zaměřením vzdělání, dalším odborným požadavkem, základním tarifem, náplní služební činnosti, rozsahem oprávnění a povinností příslušníka. Příslušník je ustanoven na služební místo při přijetí do služebního poměru. Příslušník je při přijetí do služebního poměru ustanoven na služební místo v bezpečnostním sboru, pro které je stanovena služební hodnost referent nebo vrchní referent. Na služební místo, pro které je stanovena vyšší služební hodnost než výše zmíněné, je při přijetí do služebního poměru ustanoven příslušník, jestliže je přijat do služebního poměru na základě výběrového řízení podle § 22 odst. 4. (občan stojící mimo služební poměr, který se zúčastnil výběrového řízení a uspěl). Ustanovení na služební místo je předpokladem výkonu služby. V případě zrušení služebního místa musí být příslušník ve služebním poměru na dobu určitou (s výjimkami, např. těhotná příslušnice) propuštěn nebo ustanoven na jiné volné služební místo. Příslušník ve služebním poměru na dobu neurčitou je zařazen do zálohy pro přechodně nezařazené. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů je založen na prostupnosti mezi bezpečnostními sbory. Proto Ministerstvo vnitra vede evidenci volných služebních míst v bezpečnostních sborech, s výjimkou zpravodajských služeb. Evidenci volných služebních míst ve zpravodajské službě vede zpravodajská služba. S pojmem služební místo souvisí pojem systemizace. Tou se rozumí stanovení počtu služebních míst včetně počtu míst příslušníků zařazených v zálohách a objemu prostředků stanovených státním rozpočtem na příslušný rok na jejich služební příjmy. Součástí systematizace jsou tedy nejen služební místa, ale i blíže nespecifikovaná místa příslušníků zařazených v zálohách. Návrh systemizace připravuje ředitel bezpečnostního sboru v součinnosti se svým nadřízeným. Pro obsah návrhu systemizace jsou rozhodné úkoly, které plní bezpečnostní sbor. Návrh systemizace na příslušný kalendářní rok předkládá v předcházejícím roce ke schválení vládě nadřízený ředitele bezpečnostního sboru. C. Státní zaměstnanci Zařazení na služební místo nebo jmenování na služební místo představeného je definičním znakem státního zaměstnance. Podle zákona o státní službě je totiž státním zaměstnancem fyzická osoba, která byla přijata do služebního poměru a zařazena na služební místo nebo jmenována na služební místo představeného k výkonu některé z činností zahrnutých pod pojem služba uvedených v § 5 zákona o státní službě. Státní zaměstnanec je na služební místo zařazen rozhodnutím. V případě představených jsou tito na služební místa jmenováni.


32


V případě některých služebních míst zákon o státní službě limituje možnost jejich zřízení. Příkladem může být služební místo státního tajemníka, které se zřizuje v ministerstvu a v Úřadu vlády. Překážka výkonu služby v podobě absence vhodného služebního místa je důvodem pro zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů. Počet služebních míst státních zaměstnanců a představených stanoví pro každý služební úřad systemizace služebních míst. Návrh systemizace vypracuje Ministerstvo vnitra v dohodě s Ministerstvem financí na základě návrhů služebních orgánů. Tyto návrhy jsou v termínu stanoveném Ministerstvem vnitra předkládány prostřednictvím příslušných ústředních správních úřadů. Systemizaci schvaluje vláda na následující kalendářní rok. Návrh systemizace předkládá vládě ministr vnitra. Vláda je oprávněna upravit v souvislosti se schvalováním systemizace organizační strukturu služebního úřadu. Není-li systemizace schválena do 31. prosince, použije se pro následující kalendářní rok dosavadní systemizace. Systemizace služebních míst je základem pro zpracování návrhu organizační struktury služebního úřadu nebo její změny. V rámci systemizace může vláda stanovit služební místa, u kterých je s ohledem na ochranu veřejného zájmu nezbytným požadavkem státní občanství České republiky. Vláda může dále v rámci systemizace stanovit služební místa představených, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Vláda může v rámci systemizace rovněž, za podmínek stanovených zákonem o státní službě, stanovit služební místa státních zaměstnanců, na kterých se rozhoduje o zadávání veřejných zakázek nebo při výkonu práv a povinností zprostředkovatele při realizaci dotační politiky, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Vedle systemizace služebních míst zakotvuje zákon o státní službě i systemizaci pracovních míst. Pro stanovení systemizace pracovních míst zaměstnanců ve správním úřadu platí úprava pro zpracování systemizace obdobně s tím, že počet míst náměstků člena vlády a zaměstnanců, kteří vykonávají práci pro člena vlády, včetně zaměstnanců zařazených v kabinetu člena vlády, nebo zaměstnanců, kteří vykonávají práci pro vedoucího Úřadu vlády, a jejich platový tarif určuje a objem prostředků na jejich platy navrhuje příslušný člen vlády nebo vedoucí Úřadu vlády.


33


9. Služební vztahy (představení/nadřízený vojáka/vedoucí příslušníci) A. Vojáci z povolání Vztahy v ozbrojených silách obecně, a tedy i v rámci služebního poměru vojáků z povolání, se uplatňují vztahy nadřízenosti a podřízenosti (§ 3 odst. 4 zákona č. 219/1999Sb., o ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon o ozbrojených silách“). Postavení vojáka se odvíjí od jeho služebního zařazení ve struktuře služebních míst a od jeho vojenské hodnosti. V § 2 odst. 2 zákon o vojácích z povolání jsou určeni služební orgány, které mají pravomoc činit právní úkony (jednat a rozhodovat) ve věcech služebního poměru jménem státu těmito služebními orgány jsou - prezident republiky a ministr obrany. Jejich vrcholné postavení vyplývá z § 5 zákona o ozbrojených silách v případě prezidenta a § 7 odst. 2 téhož zákona v případě ministra. Tyto služební orgány současně zákon zmocňuje určit svým rozkazem rozsah, v němž mohou činit právní úkony ve věcech služby i další služební orgány, kterými jsou velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Z dikce uvedeného ustanovení vyplývá, že služebním orgánem může být i vedoucí zaměstnanec, který není vojákem z povolání. Ustanovení § 48 a 49 zákona o vojácích z povolání stanoví základní povinnosti vojáků a nadřízených v jejich vzájemných vztazích. Voják je především povinen důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených. Nadřízený je pak povinen dbát na to, aby vojáci nevykonávali službu, pro niž nejsou řádně vycvičeni a vyškoleni a vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby. Nadřízený vede podřízené ke služební kázni a má též povinnost vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností svých podřízených, která spočívá zejména v ukládání kázeňských trestů, případně též v přijímání personálních opatření. Nemá-li nadřízený personální pravomoc k uvedeným opatřením je povinen zajistit, aby tak učinil služební orgán s touto pravomocí. Povinností nadřízeného je také seznamovat podřízené vojáky s vojenským řádem a jeho změnami. Zákon o vojácích z povolání stanovuje zvláštní postup pro vyřizování žádostí a stížností. Ty vyřizuje nadřízený vojáka nebo služební orgán. Přitom je zakázáno, aby stížnost vyřizovala osoba, na kterou je podána. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů do pojmu služební vztahy zahrnuje úpravu právních poměrů fyzických osob, které v bezpečnostním sboru vykonávají službu - příslušníků, jejich odměňování, řízení ve věcech služebního poměru a organizační věci služby. Pravomoc jednat a rozhodovat ve věcech služebního poměru příslušníků mají služební funkcionáři. Oprávnění dávat podřízeným příslušníkům rozkazy k výkonu služby svěřuje


34


zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů vedoucím příslušníkům. Těmi rozumí příslušníky, kteří řídí výkon služby dalších příslušníků. Rozsah oprávnění vedoucích příslušníků stanoví služební předpis. Vedoucí příslušník je mimo obecných povinností příslušníka dále povinen hodnotit výkon služby podřízených příslušníků, zabezpečovat, aby příslušníci byli pro výkon služby náležitě vyškoleni a vycvičeni, oceňovat příkladné plnění služebních povinností, vyvozovat důsledky z porušení služebních povinností a přijímat podněty k odstranění závad a nedostatků, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby. Je-li rozkaz vedoucího příslušníka ve zřejmém rozporu s právním předpisem, příslušník je povinen jej na tuto skutečnost upozornit. Jestliže vedoucí příslušník trvá na splnění rozkazu, příslušník je oprávněn žádat o jeho písemné vydání. Vedoucí příslušník je povinen žádosti vyhovět, umožňují-li to okolnosti výkonu služby. V případě, že to okolnosti výkonu služby neumožňují, učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co tyto okolnosti pominou. Příslušník je povinen rozkaz splnit a oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu vedoucímu příslušníkovi toho, kdo takový rozkaz vydal. Příslušník však ani v takovém případě nesmí splnit rozkaz, kterým by zřejmě spáchal trestný čin. C. Státní zaměstnanci Služební vztahy státních zaměstnanců jsou jedním ze základních institutů upravovaných zákonem o státní službě. Služební zaměstnanecký vztah k České republice odlišuje státního zaměstnance od zaměstnance v pracovněprávním vztahu. Zákon o státní službě pojem služební vztah nedefinuje. Na základě znění zákona o státní službě však lze konstatovat, že zahrnuje vše, co lze podřadit pod právní poměry státních zaměstnanců, organizační věci státní služby, odměňování státních zaměstnanců a řízení ve věcech služebního poměru. Příkladem může být problematika služebního hodnocení, která je součástí řídící a kontrolní činnosti, jeho závěry pak mají vliv na vlastní služebně právní vztahy, ale i vztah v rámci běžného výkonu služby, například při vedení podřízených. Státního zaměstnance oprávněného vést podřízené státní zaměstnance, ukládat jim služební úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat výkon jejich služby a dávat jim k tomu příkazy označuje zákon o státní službě jako představeného. Za představeného se za podmínek stanovených zákonem o státní službě považuje i fyzická osoba, která je oprávněna na základě zákona dávat státnímu zaměstnanci příkazy k výkonu služby; představeným může být i příslušník bezpečnostního sboru nebo voják z povolání. Služební místa představených v ministerstvu nebo v Úřadu vlády a jejich služební označení jsou náměstek pro řízení sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení. Služební místa představených v jiných správních úřadech a jejich služební označení jsou vedoucí služebního úřadu, ředitel sekce, ředitel odboru, vedoucí oddělení. Představeným je též vedoucí zastupitelského úřadu. Stanovené vzdělání představeného je odvozeno od nejnáročnější činnosti, jejíž výkon řídí nebo sám vykonává. Představený ze svých přímo podřízených představených určí jednoho, který je jeho zástupcem. Nemá-li představený přímo podřízené představené, nebo jde-li o náměstka pro řízení sekce nebo o ředitele odboru v ministerstvu nebo v Úřadu vlády, určí zástupce ze svých podřízených státních zaměstnanců. Takto určený


35


státní zaměstnanec zastupuje představeného v plném rozsahu jeho činnosti; přitom se považuje za představeného. I představený vykonává službu na služebním místě. Na toto služební místo ale není zařazen, nýbrž jmenován.


36


10. Služební předpis (přijímání, závaznost) A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání neupravuje pojem „služební předpis“ ani „vnitřní předpis“, i když jejich existenci zná. Vojákům ukládá povinnost dodržovat vojenské řády, předpisy a rozkazy, protože jinak by se dopustili kázeňského přestupku (§ 51). Nadřízeným je v této souvislosti stanovena povinnost seznamovat vojáky s vojenským řádem a jeho změnami (§ 49). Nejvyššími vnitřními předpisy jsou vojenské řády, které schvaluje podle § 5 zákona o ozbrojených silách prezident republiky, jako vrchní velitel ozbrojených sil České republiky. Obsahem vojenských řádů má podle § 50 zákona o vojácích z povolání být bližší úprava vojenského kázeňského práva. Ministrovi obrany pak přísluší podle § 7 zákona o ozbrojených silách vydávat rozkazy, které jsou závazné pro vojáky v činné službě. Vnitřními předpisy jsou pak určeny další druhy vnitřních předpisů (normativní výnos Ministerstva obrany a vojenský předpis). B. Příslušníci bezpečnostních sborů K vydání služebního předpisu je oprávněn služební funkcionář. Služební předpis je interním normativním aktem, který stanoví zejména rozsah oprávnění příslušníků, kteří řídí výkon služby dalších příslušníků, dávat podřízeným příslušníkům rozkazy k výkonu služby. Mimo to však může služební funkcionář služebním předpisem například stanovit pro služební místo výjimečně vyšší stupeň vzdělání, než je stanoven pro služební hodnost, jestliže to vyžadují služební činnosti vykonávané na služebním místě, dále požadavky na tělesnou zdatnost pro výkon služebního místa. Pouze ředitel bezpečnostního sboru je oprávněn služebním předpisem stanovit kritéria pro určení základního tarifu, konkrétní rozpětí příplatků za vedení nebo zařazení služebních činností do I. a II. skupiny a výši zvláštního příplatku pro služební místa. Služební funkcionář je povinen zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů a tento přehled průběžně aktualizovat. Služební předpis je pro příslušníky závazný. Závazek dodržovat služební předpisy je i součástí služebního slibu. Porušení služebního předpisu zakládá porušení služební kázně. Bezpečnostní sbor je povinen vytvářet podmínky pro seznamování se příslušníků se služebními předpisy a nahlížení do nich.


37


C. Státní zaměstnanci Služební předpis je interním normativním aktem, kterým se stanoví organizační věci služby. Služební předpisy vydává náměstek pro státní službu, vedoucí služebního úřadu nebo státní tajemník. Služební předpis vydaný náměstkem pro státní službu se nevztahuje na Úřad Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, Úřad pro ochranu osobních údajů, Český statistický úřad a Státní úřad pro jadernou bezpečnost. Služební předpis se vydává písemně. Služební předpis je pro státního zaměstnance závazný. Závazek dodržovat služební předpis je i součástí služebního slibu. Služební předpis je závazný i pro zaměstnance v pracovním poměru vykonávajícího činnosti podle § 5 a pro osobu ve služebním poměru podle jiného zákona zařazenou k výkonu služby ve služebním úřadu (například příslušník Policie České republiky povolaný k plnění úkolů v Ministerstvu vnitra). Služební úřad je povinen zajistit, aby byly osoby, pro které jsou služební předpisy závazné, s předpisy řádně seznámeny a měly k nim zajištěn přístup. Služební orgán je povinen vést přehled platných služebních předpisů a aktualizovat jej. Služební předpis nesmí být v rozporu s právním předpisem nebo služebním předpisem vydaným služebním orgánem v nadřízeném služebním úřadu nebo náměstkem pro státní službu. V případě zjištění takového rozporu je nutné postupovat způsobem stanoveným zákonem o státní službě. V případě rozporu s právním předpisem se pozastaví účinnost služebního předpisu a stanoví se přiměřená lhůta ke zjednání nápravy.


38


11. Služební kázeň, kárné a kázeňské řízení A. Vojáci z povolání Zákona o vojácích z povolání upravuje kázeňskou pravomoc, kázeňské tresty, kázeňské odměny a jejich ukládání jako zvláštní atributy veřejnoprávního charakteru služebního poměru vojáka z povolání. Kázeňská pravomoc je podle § 50 zákona o vojácích z povolání zvláštním druhem oprávnění služebního orgánu a určeného nadřízeného rozhodovat ve věcech služebního poměru vojáka z povolání v souvislosti s oceňováním dodržování služební kázně nebo s vyvozováním závěrů za její nedodržení. Rozsah oprávnění udělovat kázeňské odměny a ukládat kázeňské tresty stanoví zákon a vojenský řád. Plný rozsah kázeňské pravomoci, tj. udělovat všechny kázeňské odměny a ukládat všechny kázeňské tresty, má prezident republiky a ministr obrany. Orgán s kázeňskou pravomocí si může zřídit kázeňskou komisi. Ta má postavení poradního orgánu. Zákon nestanoví, jaké má být složení kázeňské komise. Příkladmo však určuje, že členy komise jsou zástupci hodnostního sboru. Při ukládání kázeňských trestů, musí orgán s kázeňskou pravomocí dodržet zákonem stanovená procesní pravidla. § 145 odst. 1 písm. o) zákona o vojácích z povolání, stanovuje, že v řízení ve věcech služebního poměru se rozhoduje i při ukládání kázeňských trestů. Zákon o vojácích z povolání definuje kázeňský přestupek. Je jím zaviněné jednání vojáka, kterým porušuje právní předpis, vojenský řád, předpisy nebo rozkazy. Zákon vymezuje kázeňský přestupek i negativně. Kázeňským přestupkem není jednání, kterým sice dochází k protiprávnímu jednání, ale jedná se o jiný správní delikt nebo trestný čin podle trestního zákona. U kázeňského přestupku lze rozeznat formu nedbalostního a úmyslného jednání, které není zvlášť definováno a platí pro něj tedy obecná pravidla z teorie trestní odpovědnosti. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 10 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, vyjímá vojáky z pravomoci obecných přestupkových orgánů, považuje za kázeňský přestupek § 51 odst. 2 zákona o vojácích z povolání i jednání jinak označené za přestupek ve zvláštním právním předpise. Toto jednání pak vyřizuje služební orgán projednáním podle zákona o přestupcích, případně podle dalších právních předpisů a ukládá za něj sankce a ochranná opatření v těchto zákonech obsažených. Zákon o vojácích z povolání stanovuje v § 52 kázeňské odměny a důvody k jejich udělení. Orgán s kázeňskou pravomocí může udělit vojákovi kázeňskou odměnu za: a) příkladné plnění služebních povinností, b) záslužný čin.


39


Zákon obsahuje demonstrativní výčet toho, co se považuje za záslužný čin. Znamená to, že kromě odměn uvedených v zákoně může být vojákovi udělena i jiná kázeňská odměna. Záslužným činem je zejména vykonání hrdinského skutku a projev statečnosti při záchraně života nebo majetku. Za záslužný čin však může být v konkrétním případě považována i jiná skutečnost. Kázeňské odměny mají morální, případně hmotný nebo výchovný účinek. Při jejich udělování nemusí být zachována jejich hierarchie. Záleží na povaze a významu splněné služební povinnosti nebo záslužného činu, za nějž se kázeňská odměna uděluje. Kázeňskými odměnami jsou zejména a) písemná pochvala, b) prominutí dříve uloženého kázeňského trestu nebo jeho zahlazení, c) peněžitý nebo věcný dar. Kázeňské tresty se ukládají za kázeňské přestupky podle § 51 odst. 1 a jsou jimi podle § 53zákona o vojácích z povolání a) napomenutí, b) písemná důtka, c) výstraha pro neodpovědný výkon služby, d) snížení služebního platu až o 15 % až na dobu 6 měsíců. Zákon umožňuje v § 54 odst. 1 upustit od uložení kázeňského trestu, jestliže k nápravě vojáka a k obnovení služební kázně, postačí vytknutí méně závažného jednání, které má znaky kázeňského přestupku. Vždy však musí být, orgánem s kázeňskou pravomocí, rozhodnuto o vině za spáchání kázeňského přestupku a o upuštění od uložení kázeňského trestu. Zákon ukládá orgánu s kázeňskou pravomocí zjistit před uložením kázeňského trestu úplně a přesně skutkový stav. Před uložením kázeňského trestu musí být vojákovi dána možnost vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se. Právo vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a hájit se, musí být vojákovi zajištěno i po celou dobu, kdy probíhá řízení o kázeňském přestupku. Uvedená procesní pravidla zaručují objektivní posouzení jednání vojáka a uplatnění jeho práva na obhajobu. Jejich nedodržení způsobuje neplatnost rozhodnutí o uložení kázeňského trestu. Orgán s kázeňskou pravomocí je podle § 54 odst. 3 povinen při rozhodování o uložení kázeňského trestu přihlédnout k a) povaze protiprávního jednání, b) okolnostem, za kterých k protiprávnímu jednání došlo, c) následkům protiprávního jednání, d) míře zavinění vojáka, e) dosavadnímu plnění služebních povinností a


40


f) druhu a množství dosud nezahlazených kázeňských trestů uložených vojákovi. Uvedené okolnosti mají význam pro určení druhu kázeňského trestu, případně pro upuštění od jeho uložení. Pro rozhodnutí o kázeňském přestupku stanovuje § 55 orgánu s kázeňskou pravomocí subjektivní i objektivní lhůtu k uložení kázeňského trestu. Současně jej však omezuje tak, že orgán s kázeňskou pravomocí nemůže uložit kázeňský trest dříve než 24 hodin po jeho spáchání. Subjektivní lhůta je pak stanovena nejpozději na 60 dnů ode dne, kdy se o jeho spáchání orgán s kázeňskou pravomocí dověděl. Je-li jednání vojáka, v němž lze spatřovat naplnění skutkové podstaty kázeňského přestupku, předmětem šetření jiného orgánu, počíná lhůta 60 dnů pro uložení kázeňského trestu běžet dnem, kdy se orgán s kázeňskou pravomocí dověděl o výsledku tohoto šetření; dopustil-li se voják kázeňského přestupku v zahraničí, počíná tato lhůta běžet dnem následujícím po dni návratu vojáka ze zahraničí. Za kázeňský přestupek lze uložit kázeňský trest do 1 roku ode dne jeho spáchání. Jedná se o lhůty propadné (prekluzivní). Po jejich marném uplynutí zaniká právo orgánu s kázeňskou pravomocí kázeňský trest uložit. Kázeňský trest nelze uložit nebo vykonat, byl-li kázeňský trest prominut anebo vztahuje-li se na přestupek amnestie nebo byl-li voják za týž skutek již pravomocně odsouzen soudem; byl-li kázeňský trest uložen dříve, zruší se s účinností ode dne uložení. Ukládání kázeňských trestů je zákonem upraveno samostatně. Rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se ničím neliší od ostatních rozhodnutí ve věcech služebního poměru. Jedinou odlišností je stanovení lhůty pro odvolání po dobu nepřetržitého vojenského výcviku, protože při tomto výcviku má voják ztíženu možnost zpracovat a podat odvolání. Odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu se podává orgánu s kázeňskou pravomocí, který je nadřízen tomu, jenž o uložení kázeňského trestu rozhodl. Lhůtu, v níž má odvolací orgán o odvolání proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu rozhodnout, vymezuje zákon kratší než je obecná lhůta pro vyřízení odvolání ve věcech služebního poměru. V praxi může dodržení 60 denní lhůty k rozhodnutí o odvolání činit problémy. Jedná se však o lhůtu pořádkovou. K zahlazení kázeňského trestu dochází automaticky po uplynutí jednoho roku od jeho uložení, za předpokladu, že se voják v této době nedopustil dalšího kázeňského přestupku. Skutečnost, že se voják dopustil kázeňského přestupku, musí být konstatována pravomocným rozhodnutím orgánu s kázeňskou pravomocí. Zákon nestanoví, kdy se zahlazuje kázeňský trest v případě, že se voják dalšího kázeňského přestupku dopustí. Lze dovodit, že k zahlazení tohoto trestu dochází až společně se zahlazením dalšího kázeňského trestu. Důsledkem zahlazení je skutečnost, že se voják musí z úřední povinnosti posuzovat jako by mu kázeňský trest nebyl uložen.


41


B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební kázeň spočívá v nestranném, řádném a svědomitém plnění služebních povinností příslušníka, které pro něj vyplývají z právních předpisů, služebních předpisů a rozkazů. Dodržování služební kázně patří mezi základní povinnosti příslušníka. Zaviněné porušení služební povinnosti lze postihnout jako kázeňský přestupek. Řízení o kázeňském přestupku vede služební funkcionář ústně. O ústním jednání a o důležitých úkonech v řízení vyhotovuje písemný záznam. I v kázeňském řízení platí presumpce neviny. Kázeňský přestupek je veřejnoprávním disciplinárním deliktem. Spáchán může být jak konáním, tak i opomenutím. Stejně jako u vojáků jsou příslušníci bezpečnostních sborů podle § 10 zákona o přestupcích vyňati z pravomoci obecných přestupkových orgánů. Jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu se tak podle § 50 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů rovněž považuje za kázeňský přestupek, o kterém rozhoduje služební funkcionář a ukládá se za něj sankce obsažené v zákoně o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (jednou z těchto sankcí je pokuta, která se příslušníkovi ukládá ve výši, kterou pro přestupek stanoví zvláštní právní předpis). Kázeňský trest za kázeňský přestupek lze uložit nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy se služební funkcionář dozvěděl o jednání, které má znaky kázeňského přestupku, a nejpozději do 1 roku ode dne, kdy ke spáchání kázeňského přestupku došlo. Kázeňský trest za jednání, které má znaky přestupku, lze uložit nejpozději do 1 roku ode dne, kdy došlo ke spáchání přestupku. Do běhu těchto lhůt se nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení. Příslušník musí být zproštěn výkonu služby na dobu, po kterou je důvodně podezřelý z kázeňského přestupku, jestliže by jeho ponechání ve výkonu služby ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání. Příslušníkovi lze uložit za spáchání kázeňského přestupku pouze kázeňský trest, který stanoví zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Nejmírnějším postihem je písemné napomenutí. Postačí-li samotné projednání kázeňského přestupku k nápravě příslušníka, lze od uložení kázeňského trestu upustit. Uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti má pak za důsledek propuštění příslušníka ze služebního poměru. Lze jej tedy označit za nepřísnější formu kázeňského trestu.


42


C. Státní zaměstnanci Podle zákona o státní službě se služební kázní rozumí řádné plnění povinností státního zaměstnance vyplývajících mu z právních předpisů, které se vztahují ke službě státního zaměstnance v jím vykonávaném oboru služby, ze služebních předpisů a z příkazů. V případě zaviněného porušení služební kázně se jedná o kárné provinění. Za kárné provinění odpovídá každý státní zaměstnanec. Výjimkou je náměstek pro státní službu, který za kárné provinění neodpovídá. Kárné provinění je veřejnoprávním disciplinárním deliktem. Kárného provinění se státní zaměstnanec může dopustit jak konáním, tak i opomenutím. Za kárné provinění lze uložit kárné opatření, kterým je písemná důtka, snížení platu až o 15 % na dobu až 3 kalendářních měsíců, odvolání ze služebního místa představeného, nebo propuštění ze služebního poměru. Pro určení druhu kárného opatření je rozhodná závažnost kárného provinění, zejména způsob jeho spáchání, význam a rozsah jeho následků, okolnosti, za nichž bylo kárné provinění spácháno, míra zavinění, pohnutky, dosavadní přístup státního zaměstnance k dodržování služební kázně a to, zda mu již za kárné provinění bylo v minulosti uloženo kárné opatření. Kárné opatření odvolání ze služebního místa představeného nebo propuštění ze služebního poměru lze uložit jen za zvlášť závažné kárné provinění, zejména pokud státní zaměstnanec porušoval služební kázeň dlouhodobě, svým jednáním způsobil zvlášť závažný následek nebo jednal ze zavrženíhodných pohnutek. Za více kárných provinění státního zaměstnance projednaných ve společném řízení se uloží kárné opatření podle nejzávažnějšího kárného provinění. Přitom není rozhodné, zda se jedná o souběh jednočinný nebo vícečinný. V souladu se zásadou ne bis in idem, nelze kárné opatření uložit, byl-li státní zaměstnanec za týž skutek pravomocně potrestán soudem nebo jiným správním orgánem. Jestliže k nápravě státního zaměstnance postačí samotné projednání kárného provinění, lze od uložení kárného opatření v rozhodnutí o kárném provinění upustit. Rozhodnutí o uložení kárného opatření, které je v právní moci, se založí do osobního spisu státního zaměstnance. Zákon o státní službě stanoví objektivní lhůtu jednoho roku pro zánik kárné odpovědnosti státního zaměstnance za kárné provinění, jestliže do této doby od jeho spáchání nebylo zahájeno kárné řízení. Lhůta se počítá od jeho spáchání. Kárnou pravomoc vykonávají kárné komise. Členy kárné komise složené ze státních zaměstnanců jmenuje a odvolává příslušný služební orgán.


43


12. Změny služebního poměru A. Vojáci z povolání A) Změna doby trvání služebního poměru (§ 5 odst. 4) Do služebního poměru se voják povolává na dobu určitou v trvání 2 až 20 let, není-li zákonem stanoveno jinak. Dobu trvání služebního poměru může služební orgán na základě písemného souhlasu vojáka prodloužit. Neopominutelnou podmínkou pro prodloužení doby trvání služebního poměru vojáka jsou i relevantní zájmy služby. Při stanovení doby trvání služebního poměru se přihlíží k době přípravy pro výkon služby studiem na vojenských nebo jiných středních a vysokých školách, včetně studia v zahraničí. Pokud služební orgán uzavře s vojákem, který si zvyšuje nebo rozšiřuje vzdělání požadované pro služební zařazení související s výkonem současného nebo předpokládaného služebního zařazení dohodu, kterou se stát zavazuje umožnit vojákovi zvýšení nebo rozšíření vzdělání, prodlužuje se doba trvání služebního poměru tohoto vojáka. Tato doba musí být písemně stanovena v dohodě. Zkrátit dobu trvání služebního poměru může služební orgán pouze na žádost vojáka, a to ze závažných osobních nebo sociálních důvodů, kterými se rozumí zejména osobní péče o osobu mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I, nebo o osobu, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II až IV podle zákona o sociálních službách, pokud žije s vojákem ve společné domácnosti a tuto péči jí nemůže poskytovat jiný člen rodiny vojáka; podmínka společné domácnosti se nevyžaduje, jde-li o osobu blízkou. B) Dočasné zproštění výkonu služby (§ 9) Při důvodném podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu, ohrožoval-li by další výkon služby vojáka důležitý zájem služby nebo objasňování jeho činu, může být voják dočasně zproštěn výkonu služby ve svém služebním zařazení na dobu nejvýše 3 měsíců. Tuto dobu může ministr výjimečně prodloužit, nejdéle však o 3 měsíce. Je-li proti vojákovi vedeno trestní řízení, lze jej zprostit výkonu služby v jeho služebním zařazení do pravomocného skončení trestního řízení. C) Dispozice (§ 10) Voják, který nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení nebo nemůže být služebně zařazen, se určí do dispozice. Do dispozice se určí voják na dobu a) nejvýše 6 měsíců, není-li možné rozhodnout o jeho služebním zařazení, b) dočasného zproštění výkonu služby, Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

44


c) kdy vojákyně nemůže z důvodu těhotenství vykonávat službu ve svém služebním zařazení, d) mateřské dovolené obdobně jako u žen v pracovním poměru, e) rodičovské dovolené, f)

rodičovské dovolené po dobu, po kterou se mu poskytuje peněžitá pomoc v mateřství podle zákona o nemocenském pojištění,

g) dovolené bez nároku na peněžní náležitosti delší než 30 dnů, h) po kterou je nezvěstný, nejdříve však po třicátém dni, i)

vazby,

j)

zajetí.

Do dispozice může být určen voják na dobu nejvýše 3 měsíců před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru. D) Zvláštní dispozice (§ 10a) Do zvláštní dispozice se určí voják, který je příslušníkem Vojenského zpravodajství, jestliže to vyžaduje důležitý zájem služby. Voják určený do zvláštní dispozice má obdobné postavení jako příslušník zpravodajské služby, zařazený do zálohy zvláštní podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. E) Přerušení služebního poměru (§ 11 - 12) Vojákovi se přerušuje služební poměr po dobu výkonu a) funkce podle zvláštního předpisu, b) funkce v zastupitelstvu územní samosprávy, za jejíž výkon náleží podle zvláštního právního předpisu odměna, c) trestu odnětí svobody. Vojákovi lze přerušit služební poměr z důvodu přerušení studia nebo pro výkon funkce v zahraničí v mezinárodních a nadnárodních organizacích nebo orgánech. Služební poměr se může přerušit na dobu nejdéle 6 let z celkové doby trvání služebního poměru; doba přerušení služebního poměru může být prodloužena o dobu trvání volební kampaně. Doba přerušení služebního poměru se vojákovi nezapočítává do doby trvání služebního poměru. Voják po skončení přerušení služebního poměru pokračuje ve služebním poměru dnem, kdy důvody přerušení služebního poměru pominuly. F) Pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení (§ 13) Voják může být pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení stejné nebo vyšší úrovně nejdéle na dobu 1 roku.


45


Po tuto dobu voják nevykonává úkoly a povinnosti vyplývající z jeho dosavadního služebního zařazení. Při pověření výkonem služby v jiném služebním zařazení nevzniká vojákovi nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení. G) Zastupování v jiném služebním zařazení (§ 13a) Voják je povinen na základě rozkazu služebního orgánu zastupovat nadřízeného nebo vojáka ve služebním zařazení se stejnou nebo vyšší stanovenou hodností. Po tuto dobu voják současně vykonává úkoly a povinnosti vyplývající i z jeho služebního zařazení. Doba zastupování nesmí překročit 6 měsíců v kalendářním roce; souhlasí-li voják, může doba zastupování trvat déle, nejvýše však 12 měsíců. Při zastupování v jiném služebním zařazení nevzniká vojákovi nárok na jmenování do hodnosti stanovené pro toto služební zařazení. H) Služební cesta (§ 14) Vojáka lze vyslat na služební cestu na dobu nezbytně nutnou. Voják na služební cestě plní služební úkoly podle rozkazu nadřízeného, který ho na služební cestu vyslal. Podmínky pro vykonání služební cesty vojákovi předem stanoví nadřízený, který ho na služební cestu vysílá. I) Studijní pobyt (§ 14a) Vojáka lze vyslat na studijní pobyt. Studijním pobytem je školení, kurz nebo odborná stáž. Po dobu studijního pobytu je voják podřízen při plnění služebních úkolů nadřízenému, který řídí studijní pobyt. Při studijním pobytu náležejí vojákovi náhrady jako při služební cestě. J) Odvelení (§ 15) Vojáka lze v zájmu služby odvelet na dobu nejdéle 6 měsíců v kalendářním roce. Na dobu delší může být odvelen jen se svým souhlasem nebo rozhodnutím ministra. Odvelením vojáka se rozumí jeho pověření služebními úkoly, a to i nesouvisejícími s jeho služebním zařazením, které plní po stanovenou dobu mimo místo pravidelného výkonu služby nebo i v něm. Nadřízený odveleného vojáka může stanovit, že odvelenému vojákovi může služební úkoly ukládat i jiný nadřízený. K) Přeložení (§ 16) Voják může být přeložen k výkonu služby do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby. Jiným místem výkonu služby se rozumí obec, ve které má voják stanoveno nové místo výkonu služby.


46


Voják může být na vlastní žádost přeložen do jiného místa výkonu služby nebo do podřízenosti jiného služebního orgánu ve stejném místě výkonu služby, je-li to v souladu se zájmy služby. B. Příslušníci bezpečnostních sborů V rámci služebního poměru podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů lze změny služebního poměru dělit z hlediska založené systematiky na změny v souvislosti s obsazováním volných služebních míst, převedením na jiné služební místo, zařazením do zálohy a na další změny služebního poměru (např. převelení, studijní pobyt, zproštění výkonu služby). Institut obsazování volných služebních míst zahrnuje: •

ustanovení na volné služební místo - lze aplikovat na příslušníka odvolaného ze zákonem stanoveného důvodu z dosavadního služebního místa, na příslušníka zařazeného do zálohy pro přechodně nezařazené, příslušníka vyňatého ze zálohy činné, zálohy pro studující nebo zálohy neplacené a na příslušníka, jemuž skončilo zproštění výkonu služby,

•

výběrové řízení na služební místo – obecně lze uvést, že se uplatní při obsazování služebního místa příslušníkem s nižší služební hodností. Výjimkou je účast občana stojícího mimo bezpečnostní sbor ve výběrovém řízení (nepodaří-li se příslušníkem obsadit volné služební místo, pro které je v systemizaci služebních míst pro účely výběrového řízení zvlášť vyznačen obor nebo zaměření vzdělání, může se do výběrového řízení přihlásit i občan, který splňuje podmínky přijetí do služebního poměru). Další výjimkou je postup, kdy je příslušník odvolán na vlastní žádost z dosavadního služebního místa, pro které je stanovena služební hodnost referent, vrchní referent, asistent a vrchní asistent, a ustanoven na služební místo, pro které je stanovena služební hodnost o jeden stupeň vyšší, jestliže splňuje stupeň vzdělání, obor nebo zaměření vzdělání stanovené pro služební místo.

S institutem obsazování volných služebních míst souvisí institut převedení na jiné služební místo, který zahrnuje: •

převedení na jiné služební místo ve stejné služební hodnosti – např. jako důsledek zrušení dosavadního služebního místa, zániku platnosti osvědčení, je-li osobou určenou ke styku s utajovanými informacemi, nebo pozbytí zdravotní, fyzické nebo osobnostní způsobilosti požadované pro dosavadní služební místo,

•

převedení na jiné služební místo v jiné služební hodnosti – např. obsazení služebního místa na základě výběrového řízení, ustanovení na služební místo, pro které je stanovena nižší služební hodnost, pokud o to příslušník požádá,

•

převedení na jiné služební místo ve zvláštních případech – aplikuje se pouze na ředitele bezpečnostního sboru. Ředitel bezpečnostního sboru je po uplynutí funkčního období nebo po odvolání z dosavadního služebního místa ustanoven na


47


jiné služební místo v bezpečnostním sboru, pro které je stanovena stejná služební hodnost, nebo jestliže o to požádá, služební hodnost o stupeň nižší, a to ve stejném místě služebního působiště, nebo jestliže o to požádá, i v jiném místě služebního působiště. Zařazení do zálohy umožňuje zachovat služebně-právní vztah při současném nevykonávání služby. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zakotvuje tyto druhy záloh - záloha činná, záloha pro studující, záloha zvláštní (pouze pro příslušníky zpravodajských služeb), záloha pro přechodně nezařazené, záloha neplacená. Do rámce dalších změn služebního poměru lze zahrnout: •

jmenování do jiné služební hodnosti – důsledek ustanovení na jiné služební místo s jinou služební hodností (vyšší, nižší),

•

převelení – z důvodu důležitého zájmu služby,

•

služební cestu – plnění služebních úkolů vyplývajících ze zastávaného služebního místa mimo místo služebního působiště,

•

studijní pobyt – jeho cílem je získat znalosti, dovednosti a zkušenosti potřebné k výkonu služby,

•

zastupování na jiném místě – předpokladem je, že pro toto jiné služební místo je stanovena vyšší služební hodnost,

•

zproštění výkonu služby – v případech důvodného podezření ze spáchání trestného činu, kázeňského přestupku nebo jednání, které má znaky přestupku nebo jiného správního deliktu, za podmínky, že ponechání ve výkonu služby by ohrožovalo důležitý zájem služby nebo průběh prošetřování jeho jednání.

C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě zahrnuje do změn služebního poměru vyslání na služební cestu, přeložení, zproštění výkonu služby na základě usnesení o zahájení trestního stíhání nebo z důvodu vazby, zařazení na jiné služební místo, změnu doby trvání služebního poměru, jmenování na služební místo představeného, odvolání ze služebního místa představeného, převedení na jiné služební místo, zařazení mimo výkon služby z organizačních důvodů, zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené, zařazení mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci, zařazení mimo výkon služby pro pozastavení služby, zastupování, vyslání k výkonu zahraniční služby a zařazení po jeho ukončení, zkrácení služební doby, přerušení výkonu služby za účelem dalšího vzdělání nebo odborné stáže.


48


Současně zákon o státní službě stanoví podmínky, za kterých lze změnu služebního poměru realizovat. Například stanoví, že zaměstnanec může být vyslán na služební cestu i bez svého souhlasu (na dobu nezbytně nutnou). Současně však musí být při vyslání na služební cestu zohledněn zdravotní a osobní stav státního zaměstnance a jeho rodinné poměry. Překážkou pro vyslání na služební cestu bez souhlasu státního zaměstnance je např. těhotenství či péče o dítě do 8 let.


49


13. Podmínky výkonu služby (služební doba, služební volno, překážky ve službě apod.) A. Vojáci z povolání A) Výkon služby (§ 24) Pod pojmem výkon služby rozumíme plnění služebních povinností podle služebního zařazení a podle rozkazů nadřízeného, přičemž za výkon služby lze též uznat činnost konanou z vlastní iniciativy v zájmu služby, nepotřebuje-li k ní voják zvláštní oprávnění nebo nekoná-li ji proti výslovnému zákazu nadřízeného. B) Základní týdenní doba služby (§ 25 odst. 1) Základní týdenní doba služby činí 40 hodin. C) Fakultativní stanovení kratší doby služby (§ 25 odst. 2) Nadřízený může vojákovi stanovit kratší týdenní dobu služby, popřípadě dobu služby jinak vhodně upravit, požádá-li o to voják ze zdravotních nebo jiných závažných důvodů a nebráníli tomu důležitý zájem služby. D) Obligatorní stanovení kratší doby služby (§ 25 odst. 3) Nadřízený stanoví vojákovi na základě rozhodnutí přezkumné komise kratší týdenní dobu služby v rozsahu nejméně 30 hodin týdně a nejdéle po dobu 6 měsíců ode dne skončení neschopnosti ke službě pro služební úraz nebo nemoc z povolání. E) Rozvržení základní týdenní doby služby (§ 26 odst. 1) O rozvržení základní týdenní doby služby rozhoduje služební orgán, přičemž stanoví začátek a konec doby služby v jednotlivých dnech. Doba nepřetržité služby může činit nejvýše 30 hodin. Základní týdenní doba služby se rozvrhuje zpravidla rovnoměrně na 5 dnů služby tak, aby dny nepřetržitého odpočinku v týdnu připadaly pokud možno na sobotu a neděli. Pokud to vyžaduje povaha služby, může se doba služby rozvrhnout nerovnoměrně; průměrná týdenní doba služby nesmí zpravidla v čtyřtýdenním období, nejvýše však v období 26 týdnů po sobě jdoucích, přesahovat základní týdenní dobu služby. F) Přestávky ve službě (§ 27) Voják má nejdéle po 5 hodinách nepřetržitého výkonu služby nárok na přestávku v trvání nejméně 30 minut na jídlo a odpočinek. Jde-li o službu, jejíž výkon nemůže být přerušen, musí být vojákovi zajištěna přiměřená doba na jídlo a odpočinek. Přestávky na jídlo a odpočinek se neposkytují na začátku a na konci denního výkonu služby.


50


Do základní týdenní doby služby se započítává přiměřená doba na jídlo a odpočinek, která byla poskytnuta místo přestávky ve službě. Poskytnuté přestávky na jídlo a odpočinek se nezapočítávají do základní týdenní doby služby. G) Nepřetržitý odpočinek mezi službami a nepřetržitý odpočinek v týdnu (§ 28) Voják má mezi koncem jedné služby a počátkem následující služby nárok na nepřetržitý odpočinek v trvání nejméně 11 hodin. V důležitém zájmu služby lze nepřetržitý odpočinek výjimečně zkrátit až na 6 hodin. Za důležitý zájem služby se v tomto případě považuje zabezpečení plnění nenadálých nebo mimořádných úkolů a výkon služby v nepřetržitém režimu výkonu služby při ostraze vojenských objektů, dozorčí službě a zabezpečení leteckého provozu. Jednou v týdnu musí nepřetržitý odpočinek činit nejméně 36 hodin. Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, lze nepřetržitý odpočinek v týdnu zkrátit až na 12 hodin. V případě zkrácení doby nepřetržitého odpočinku mezi službami nebo v týdnu, nebo neposkytnutí odpočinku ve 24 hodinách po sobě jdoucích, protože nepřetržitá služba trvala více jak 24 hodin, se následující nepřetržitý odpočinek o zkrácenou část prodlužuje. Nelze-li pro důležitý zájem služby následující nepřetržitou dobu odpočinku mezi službami nebo v týdnu prodloužit, musí být vojákovi zkrácená část doby odpočinku poskytnuta nejpozději do 6 týdnů po jejím zkrácení. H) Služba konaná nad základní týdenní dobu služby (§ 29) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, je voják povinen konat službu nad základní týdenní dobu služby. Služba nad základní týdenní dobu služby se může konat jen na rozkaz nadřízeného nebo s jeho souhlasem. Službu nad základní týdenní dobu služby nesmí konat voják, kterému byla stanovena kratší týdenní doba služby. Služba konaná nad základní týdenní dobu služby nesmí po dobu nejvíce 26 po sobě jdoucích týdnů v průměru činit více než 8 hodin týdně. Za službu konanou nad základní týdenní dobu služby nad 300 hodin v kalendářním roce náleží vojákovi náhradní volno. I) Služební pohotovost (§ 30) Vyžaduje-li to důležitý zájem služby, může nadřízený nařídit vojákovi služební pohotovost. Služební pohotovostí se rozumí přítomnost vojáka ve vojenských objektech nebo na jiných místech, která určí nadřízený, a to mimo dobu služby, a připravenost zahájit plnění služebních úkolů na určeném místě a v určeném čase. Voják je povinen se po dobu služební pohotovosti zdržet jednání, které by mu znemožnilo přijetí pokynu a případný výkon služby.


51


Služební pohotovost v jiném místě než ve vojenských objektech se do základní týdenní doby služby nezapočítává. Služební pohotovost ve vojenských objektech se do základní týdenní doby služby nezapočítává pouze po dobu ústřední koordinace záchranných a likvidačních prací, po dobu trvání krizového stavu nebo lze-li důvodně očekávat, že v nejbližší době bude použita Armáda České republiky k plnění úkolů Policie České republiky, anebo že bude vyhlášen stav ohrožení státu. Služební pohotovost nelze nařídit vojákovi, který má stanovenou kratší týdenní dobu služby. J) Intenzivní vojenský výcvik (§ 31) Intenzivním vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností, které probíhají po dobu delší než 30 hodin a kratší než 48 hodin. Doba výkonu služby při intenzivním vojenském výcviku se zahrnuje do základní týdenní doby služby. Po dobu intenzivního vojenského výcviku se ustanovení o rozvržení základní týdenní doby služby nepoužijí. K) Nepřetržitý vojenský výcvik (§ 31a) Nepřetržitým vojenským výcvikem se rozumí nepřetržitý sled výcvikových činností, které mají prohloubit nebo prověřit úroveň výcviku, psychickou a fyzickou odolnost vojáků co nejvěrnějším přiblížením k podmínkám skutečného plnění úkolů a probíhají nejméně 48 hodin. Do základní týdenní doby služby se započítává pouze doba, po kterou nepřetržitý vojenský výcvik zasahuje do jinak obvyklé doby služby vojáka. Po dobu nepřetržitého vojenského výcviku se nepoužijí ustanovení a) o základní týdenní době služby, b) o službě konané nad základní týdenní dobu služby, c) o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu, d) o přestávkách ve službě. L) Nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky (§ 31b) Nepřetržitým vojenským nasazením na území České republiky je doba výkonu služby při plnění úkolů podle zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Do základní týdenní doby služby se započítává pouze doba 8 hodin za každý obvyklý den výkonu služby, ve kterém nepřetržité vojenské nasazení na území České republiky trvalo alespoň 8 hodin.


52


Po dobu nepřetržitého vojenského nasazení na území České republiky se nepoužijí ustanovení a) o základní týdenní době služby, b) o službě konané nad základní týdenní dobu služby, c) o nepřetržitém odpočinku mezi službami a nepřetržitém odpočinku v týdnu, d) o přestávkách ve službě. M) Řádná dovolená (§ 32-33 odst. 1) Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce nebo na poměrnou část řádné dovolené. Voják má nárok na řádnou dovolenou v kalendářním roce v délce 37 kalendářních dnů, včetně 10 dnů, které jsou jinak dny jeho nepřetržitého odpočinku v týdnu. Připadne-li v době dovolené svátek na den, který je jinak obvyklým dnem služby, nezapočítává se do řádné dovolené. Netrval-li služební poměr po celý kalendářní rok, má voják nárok na poměrnou část řádné dovolené. Poměrná část řádné dovolené se určí tak, že za každý kalendářní měsíc trvání služebního poměru má voják nárok na jednu dvanáctinu dovolené. Nástup řádné dovolené určuje nadřízený, a to s přihlédnutím k důležitým zájmům služby a k oprávněnému požadavku vojáka. Den nástupu řádné dovolené se musí vojákovi určit nejméně 15 kalendářních dnů předem; tato lhůta se může zkrátit, jestliže s tím voják souhlasí. N) Zvláštní dovolená (§ 37) Voják, který koná po celý kalendářní rok službu zdraví škodlivou nebo zvlášť obtížnou anebo službu ve válečném stavu ve státě, kde voják vykonává službu, službu v zahraničních operacích nebo plnění zvláštních úkolů při činnostech podle zákona č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách má nárok na zvláštní dovolenou v délce 7 kalendářních dnů v kalendářním roce. O) Mateřská dovolená (§ 41 odst. 4 + § 195 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) Nárok vojákyně na mateřskou dovolenou, rodičovskou dovolenou a na přestávky ke kojení se řídí zákoníkem práce, obdobně jako u žen v pracovním poměru. V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě přísluší vojákyni mateřská dovolená po dobu 28 týdnů; porodila-li zároveň dvě nebo více dětí, přísluší jí mateřská dovolená po dobu 37 týdnů. Mateřskou dovolenou zaměstnankyně nastupuje zpravidla od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem.


53


P) Rodičovská dovolená (§ 38 odst. 1 + § 196 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) Vojákovi se na žádost poskytne rodičovská dovolená v rozsahu stanoveném pro zaměstnance v pracovním poměru zákoníkem práce. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let. Q) Dovolená bez nároku na peněžní náležitosti (§ 38 odst. 2) Nadřízený může vojákovi na jeho žádost udělit z rodinných nebo jiných závažných důvodů dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti nejdéle na dobu 12 měsíců. R) Služební volno při překážkách ve službě (§ 39) Voják má nárok na služební volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud nemůže voják pro překážky z důvodů obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky konat službu, přičemž tyto úkony v obecném zájmu nebo v důležité osobní záležitosti nelze vyřídit mimo dobu služby. Služební orgán může poskytnout vojákovi pro důležité osobní překážky ve službě další služební volno, popřípadě mu může poskytnout služební volno i z jiných vážných důvodů. Služební volno pro překážky ve službě se vojákovi poskytuje ve dnech, které jsou jinak jeho obvyklými dny služby. Služební volno se poskytuje na žádost vojáka, pokud je důvod služebního volna předem znám. Překážku ve službě a dobu jejího trvání je voják povinen prokázat. V prováděcím právním předpisu, ve vyhlášce č. 263/1999 Sb., kterou se stanoví důvody pro poskytování služebního volna vojákům z povolání pro překážky ve službě a rozsah služebního volna, jsou upraveny konkrétní důvody a konkrétní rozsah poskytnutí služebního volna. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Základní doba služby příslušníka činí 37,5 hodiny týdně. Příslušníkovi lze na jeho žádost stanovit kratší dobu služby v týdnu. Doba služby se rozvrhuje na jednotlivé směny předem zpravidla na období 1 měsíce, a to rovnoměrně, nebo nerovnoměrně. Při rovnoměrném rozvržení doby služby se doba služby rozvrhuje zpravidla na 5 dnů v týdnu tak, aby a)

nepřetržitý odpočinek v týdnu připadl, jestliže je to možné, na sobotu a neděli,

b) směna v jednotlivých dnech zpravidla nepřesáhla 10 hodin, c)

rozdíl délky doby služby připadající na jednotlivé týdny nepřesáhl 5 hodin,


54


d) průměrná doba služby v období 2 kalendářních měsíců nepřesahovala základní dobu služby v týdnu. Při nerovnoměrném rozvržení doby služby se rozvrhne doba služby tak, aby a)

doba nepřetržité služby nebyla kratší než 4 hodiny a nepřesáhla 24 hodin a

b) průměrná doba služby za období 3 kalendářních měsíců a v odůvodněných případech za období kalendářního roku nepřesáhla základní dobu služby v týdnu. V důležitém zájmu služby lze příslušníkovi nařídit výkon služby přesčas nejvýše v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Jestliže bude vyhlášen krizový stav podle zvláštního právního předpisu7 nebo ve výjimečných případech ve veřejném zájmu, lze příslušníkovi nařídit po dobu krizového stavu anebo po nezbytnou dobu ve veřejném zájmu službu přesčas i nad rozsah 150 hodin podle předchozí věty. Při zachování souladu s důležitým zájmem služby může služební funkcionář v případě rovnoměrně rozvržené doby služby rozhodnout o uplatňování pružné doby služby. Služební volno lze dělit na: 1.

služební volno s poskytnutím služebního příjmu, kdy nárok na toto volno vzniká •

v případě překážek ve službě z důvodu obecného zájmu (například výkon veřejné funkce, plnění občanské povinnosti – svědek apod.),

•

při důležitých osobních překážkách ve službě (například vyšetření příslušníka ve zdravotnickém zařízení),

•

při účasti na výběrovém řízení nebo k získání dalšího odborného požadavku ve vlastním zájmu, nebo

•

v souvislosti se studiem příslušníka.

2. služební volno bez poskytnutí služebního příjmu – poskytuje se na žádost příslušníka a platí podmínka, že poskytnutí nesmí bránit vážný zájem služby. C. Státní zaměstnanci Státní služba je založena na zásadě rovného zacházení a zákazu diskriminace. Pravidla zákon o státní službě konkrétně nestanoví a odkazuje na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zákoník práce“). Podle zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání. V pracovněprávních vztazích je zákoníkem práce zakázána jakákoliv diskriminace. Pojmy přímá diskriminace,

7

Zákon č. 240/2000 Sb.,o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2000 Sb.


55


nepřímá diskriminace, obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci a případy, kdy je rozdílné zacházení přípustné, upravuje antidiskriminační zákon. Za diskriminaci se nepovažuje rozdílné zacházení, pokud z povahy pracovních činností vyplývá, že toto rozdílné zacházení je podstatným požadavkem nezbytným pro výkon práce; účel sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Za diskriminaci se rovněž nepovažují opatření, jejichž účelem je odůvodněno předcházení nebo vyrovnání nevýhod, které vyplývají z příslušnosti fyzické osoby ke skupině vymezené některým z důvodů uvedených v antidiskriminačním zákonu. Obdobné pak platí i pro státní službu a výkon služby. Podmínky výkonu služby dělí zákon o státní službě do několika skupin. Do podmínek služby zahrnuje služební dobu, kdy i v tomto případě odkazuje na úpravu podle zákoníku práce. Na základě této právní konstrukce pak lze dovodit, co se rozumí služební dobou, dobou odpočinku, podmínkami služby ve směně, službou v noci, a jaká je stanovená služební doba v týdnu (40 hodin). Zákon o státní službě počítá s možností pružného rozvržení služební doby na základě povolení služebního orgánu. Samotná aplikace pružného rozvržení služební doby se opět řídí zákoníkem práce. Pružné rozvržení doby služební doby tak například zahrnuje časové úseky základní a volitelné služební doby. Samostatným, na zákoníku práce nezávislým, institutem je služební pohotovost. Služební pohotovost nařizuje písemně služební orgán. Pokud státní zaměstnanec koná v době služební pohotovosti službu nad stanovenou služební dobu, považuje se tato za službu přesčas. Pravidla služby přesčas a služby v noční době se opět řídí zákoníkem práce. Platí tak například, že délka směny státního zaměstnance pracujícího v noci nesmí překročit 8 hodin v rámci 24 hodin po sobě jdoucích. Pokud to ovšem není z provozních důvodů možné, je zaměstnavatel povinen rozvrhnout stanovenou týdenní pracovní dobu tak, aby průměrná délka směny nepřekročila 8 hodin v období nejdéle 26 týdnů po sobě jdoucích. I na služební orgán dopadá úprava povinnosti zajistit vyšetření poskytovatelem pracovně lékařské služby jak před zařazením do služby v noci, tak i následné pravidelné i mimořádné vyšetření. Z vazby na zákoník práce lze dále dovodit, že úhradu poskytnutých zdravotních služeb nelze požadovat po státním zaměstnanci. Služba přesčas musí být služebním orgánem nařízena písemně. Do části upravující podmínky výkonu služby zákon o státní službě zařazuje i úpravu dovolené a dodatkové dovolené. Dovolená státních zaměstnanců činí 5 týdnů v kalendářním roce. V ostatním se opět řídí zákoníkem práce. Státnímu zaměstnanci vzniká například právo na dovolenou za kalendářní rok nebo na její poměrnou část. Ze zákoníku práce dovozuje zákon o státní službě i pravidla pro poskytnutí poměrné části dovolené, pro poskytnutí dodatkové dovolené a další z hlediska problematiky dovolené nezbytná pravidla (například co lze považovat za výkon služby pro účely dovolené, pravidla čerpání dovolené). Součástí podmínek výkonu služby jsou i překážky ve službě. Ty zákon o státní službě dělí na překážky ve službě na straně státního zaměstnance a překážky ve službě na straně služebního úřadu.


56


Překážky ve službě na straně státního zaměstnance mohou mít původ v důležitých osobních překážkách nebo v překážkách z důvodu obecného zájmu. I v tomto případě se úprava řídí zákoníkem práce. Vláda může nařízením stanovit další překážky ve službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat. Mezi tyto další překážky ve službě, upravené nařízením vlády č. 135/2015 Sb., o dalších překážkách ve státní službě, za které přísluší státnímu zaměstnanci plat, patří například péče o matku a dítě po porodu (v rozsahu 2 dnů v období 6 týdnů po narození dítěte) nebo doprovod dítěte do základní školy v první den jeho povinné školní docházky a zpět (v rozsahu 1 dne). Na žádost státního zaměstnance lze povolit čerpání neplaceného služebního volna. Služební volno povoluje služební orgán. V případě překážek ve službě na straně služebního úřadu přísluší státnímu zaměstnanci plat za dobu, po kterou nemohl konat službu pro přechodnou závadu způsobenou dodávkou energie, chybnými podklady nebo jinými provozními příčinami. Stejně tak státnímu zaměstnanci přísluší plat za dobu, po kterou nemohl konat službu v důsledku nepříznivých povětrnostních vlivů nebo pro jiné překážky na straně služebního úřadu. Do rámce podmínek výkonu služby náleží i úprava vzdělávání státních zaměstnanců. Ta zahrnuje prohlubování vzdělání, které lze dělit na vstupní vzdělávání, průběžné vzdělávání, vzdělávání představených a jazykové vzdělávání. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se zaměřuje na jeho další odborný růst v jím vykonávaném oboru služby včetně zdokonalování nebo získávání jazykových znalostí. Prohlubování vzdělání státního zaměstnance se považuje za výkon služby, za který přísluší státnímu zaměstnanci plat. Rozsah prohlubování vzdělání státního zaměstnance určuje služební orgán, přitom vychází z výsledku služebního hodnocení státního zaměstnance. Náklady vynaložené na prohlubování vzdělání nese služební úřad. Další možností vzdělávání státního zaměstnance je individuální studium. V tomto případě státnímu zaměstnanci přísluší v kalendářním roce služební volno k individuálním studijním účelům v rozsahu 6 dnů výkonu služby. Čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům nařizuje písemně služební orgán a současně stanovuje individuální vzdělávací cíl tohoto služebního volna. Za dobu čerpání služebního volna k individuálním studijním účelům se státnímu zaměstnanci plat nekrátí. Služební volno náleží státnímu zaměstnanci i v případě zvyšování vzdělání. Ke zvýšení vzdělání státního zaměstnance na náklady služebního úřadu včetně služebního volna k tomuto vzdělání je třeba povolení služebního orgánu. Rozsah úlev ve službě při zvýšení vzdělání státního zaměstnance se opět řídí zákoníkem práce. Náhrada platu v případech zvýšení vzdělání nepřísluší za služební volno k účasti na přijímací zkoušce, opravné zkoušce, promoci nebo podobném závěrečném ceremoniálu. V případě, kdy státnímu zaměstnanci bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu studiem na vyšší odborné škole nebo vysoké škole, je tento povinen setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia. V případě, kdy státnímu zaměstnanci bylo povoleno zvýšení vzdělání na náklady služebního úřadu vysláním na studijní pobyt, je tento povinen po skončení studijního pobytu setrvat ve služebním poměru po dobu, jejíž délka se odvíjí od nákladů vynaložených služebním úřadem na studijní pobyt


57


(rozpětí 1 roku až 5 let). Nesplní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru po zákonem stanovenou dobu, je povinen uhradit služebnímu úřadu náklady spojené se studiem nebo vysláním na studijní pobyt. Povinnost uhradit náklady mu vznikne i tehdy, jestliže jeho služební poměr skončí v průběhu studia nebo vyslání na studijní pobyt. Splní-li státní zaměstnanec povinnost setrvat ve služebním poměru jenom zčásti, úhrada nákladů spojených se studiem nebo vysláním na studijní pobyt se poměrně sníží. Služební úřad provádí kontrolu průběhu a výsledků zvyšování vzdělání státního zaměstnance a za podmínek stanovených zákonem o státní službě může zastavit poskytování úlev ve službě. Stejně tak za podmínek stanovených zákonem o státní službě nevzniká povinnost státního zaměstnance k úhradě nákladů vynaložených služebním úřadem na zvýšení vzdělání (například v případě, kdy služební orgán v průběhu zvyšování vzdělání zastavil poskytování volna ke zvýšení vzdělání, protože státní zaměstnanec se bez svého zavinění stal dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu služby, pro kterou si zvyšoval vzdělání). Součástí podmínek výkonu služby je i problematika bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby. Zákon o státní službě uvádí, že bezpečnost a ochrana zdraví při výkonu služby státních zaměstnanců se řídí úpravou obsaženou v odpovídajících ustanoveních zákoníku práce, zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zákona o ochraně veřejného zdraví a zákona o specifických zdravotních službách. Součástí podmínek pro výkon služby je v zákoně o státní službě i úprava podmínek pro řádný a bezpečný výkon služby. I v tomto případě se aplikuje úprava zákoníku práce. Zákon o státní službě stanoví i podmínky pro stravování státních zaměstnanců a bývalých státních zaměstnanců-důchodců. Zákon o státní službě pamatuje i na výkon služby státním zaměstnancem, který je osobou se zdravotním postižením. Úprava podmínek výkonu služby zahrnuje i povinnost služebního úřadu zajistit bezpečnou úschovu svršků a osobních předmětů, které státní zaměstnanec obvykle do služby nosí. Do podmínek výkonu služby náleží dále úprava zabezpečení státního zaměstnance při skončení služebního poměru z důvodu dlouhodobého neplnění předpokladu zdravotní způsobilosti, k němuž došlo v souvislosti s výkonem služby. Tímto zabezpečením je odchodné ve výši dvanáctinásobku měsíčního platu V rámci podmínek výkonu služby jsou upraveny i podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby a rovněž i výkon služby z jiného místa.


58


14. Odpovědnost za škodu A. Vojáci z povolání A) Obecně k odpovědnosti Pojem odpovědnosti bývá zpravidla vymezen jako sekundární právní povinnost, která vznikla subjektu, jenž porušil povinnost primární, která mu byla uložena zejména zákonem (např. předcházet vzniku škod). Tato sekundární právní povinnost je obsahem odpovědnostního vztahu a koresponduje jí sekundární právo druhého subjektu. Odpovědnostní vztah existuje vedle nebo namísto porušeného primárního vztahu. Zatímco odpovědnostní vztah v soukromoprávních vztazích sleduje primárně ekonomický zájem, ve veřejném právu (kam spadá i veřejnoprávní služební poměr vojáka) má tento druh právního vztahu funkci reparační, restituční, satisfakční či sankční. Odpovědnost za škodu podle zákona o vojácích z povolání členíme na odpovědnost vojáka za škodu způsobenou státu a odpovědnost státu za škodu způsobenou vojákovi. Kromě toho členíme oba druhy odpovědnosti na obecnou odpovědnost za škodu a zvláštní odpovědnost za škodu. B) Odpovědnost vojáka za škodu způsobenou státu i.

Obecná odpovědnost vojáka za škodu (§ 101 - 102, § 104, § 106 a § 128 odst. 1)

Voják, podobně jako příslušník, odpovídá státu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením svých povinností při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s plněním služebních úkolů. V přímé souvislosti s výkonem služby (s plněním služebních úkolů) jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony během výkonu služby obvyklé nebo nutné před počátkem služby nebo po jejím skončení. Takovými úkony však nejsou cesta k výkonu služby a zpět, stravování, ošetření, popřípadě vyšetření ve zdravotnickém zařízení ani cesta k nim a zpět, nekoná-li se ve vojenském objektu. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení, které se koná na rozkaz nadřízeného, nebo vyšetření, které se koná v souvislosti se službou v noci, ošetření při první pomoci a cesta k nim a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby. Pokud však byla škoda způsobena nejen vojákem, ale i porušením povinností ze strany státu, odpovědnost vojáka se poměrně omezí. Zavinění vojáka při odpovědnosti za škodu prokazuje nadřízený. To však nadřízený nemusí, pokud se jedná o odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat a pokud se jedná o odpovědnost za ztrátu svěřených prostředků. Vzhledem k tomu, že pro svůj vznik tyto odpovědnosti nevyžadují zavinění, nazýváme je odpovědnostmi objektivními. Přesto i v takových případech se může voják odpovědnosti zprostit (vyvinit, exkulpovat), a to zcela či zčásti. Jedná se tedy o odpovědnost objektivní s možností liberace.


59


V některých případech voják za škodu neodpovídá. Jedná se zejména o případy, kdy voják neodpovídá za škodu, která vyplývá z rizika řádného výkonu služby,

(1)

(2) kterou způsobil při odvracení nebezpečí, které hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila majetku, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si přitom způsobem přiměřeným okolnostem, (3) kterou způsobil ve stavu, kdy bez vlastního zavinění nebyl schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky. ii.

Zvláštní odpovědnost vojáka za škodu (§ 103-111)

Odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody Nadřízený může požadovat na vojákovi, který vědomě nezakročil proti hrozící škodě nebo neohlásil hrozící škodu požadovat, aby se podílel na náhradě škody, která byla způsobena státu, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, nelze-li škodu nahradit jinak. Musí být však přihlédnuto zejména k tomu, a) co bránilo splnění povinnosti, b) k výši škody, c) k povaze škody. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat U některých služebních zařazení vojáka může být nezbytné, aby voják uzavřel tzv. dohodu o hmotné odpovědnosti. Služební zařazení, u kterých je nezbytné uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti, může stanovit ministr obrany. Tato dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. V dohodě se může s vojákem současně ujednat, že bude-li vykonávat službu s více vojáky, kteří uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti, odpovídá s nimi za schodek společně. Jedná se o tzv. společnou hmotnou odpovědnost. Voják může od této dohody odstoupit a)

při změně služebního zařazení,

b) pokud nadřízený v přiměřené době, nejdéle však v době do jednoho měsíce od obdržení jeho písemného upozornění, neodstraní nebo nezabezpečí odstranění závady při výkonu služby, která brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami, c)

při společné hmotné odpovědnosti též v případě, je-li na pracoviště služebně zařazen jiný voják nebo jiný nadřízený.

I odstoupení od dohody o hmotné odpovědnosti musí být písemné.


60


Dohoda o hmotné odpovědnosti zaniká a) dnem zániku služebního poměru vojáka nebo b) dnem doručení odstoupení od této dohody. Jak již bylo výše řečeno, jedná se o odpovědnost objektivní s možností liberace. Voják se tedy může zprostit odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, prokáže-li, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. Odpovědnost za ztrátu svěřených prostředků Pokud vojákovi byl svěřen proti písemnému potvrzení vojenský materiál a jiné předměty, odpovídá za jeho/jejich ztrátu. I v tomto případě se jedná o objektivní odpovědnost s možností liberace, kdy může být voják zproštěn odpovědnosti, pokud prokáže, že ztrátu nezavinil. iii.

Rozsah náhrady škody (§ 107-111)

Voják, který odpovídá za škodu, je primárně povinen nahradit skutečnou škodu uvedením do předchozího stavu. Pokud to není možné, je povinen nahradit skutečnou škodu v penězích. Výše náhrady škody (1) nesmí přesáhnout u jednotlivého vojáka čtyřapůlnásobek jeho průměrného služebního platu, pokud se jedná o náhradu škody způsobenou z nedbalosti a při nesplnění povinnosti k odvrácení škody (2)

bez omezení, pokud byla škoda způsobena a)

na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, nebo ztrátou svěřených předmětů (u výše uvedených objektivních odpovědností s možností liberace), nebo

b) po požití alkoholických nápojů nebo c)

po vědomém užití jiných návykových látek.

Výši náhrady škody způsobené z nedbalosti lze určit nižší částkou, než je skutečná škoda, popřípadě než je čtyřapůlnásobek průměrného hrubého měsíčního služebního platu. Při určování výše náhrady škody se přitom přihlíží zejména a) k plnění služebních povinností ze strany vojáka, b) ke společenskému významu škody, c) k výši škody, d) k povaze škody a e) k tomu, jak k ní došlo. Jde-li o škodu způsobenou po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek nebo o škodu na svěřených hodnotách, které je voják povinen vyúčtovat, anebo škodu způsobenou ztrátou svěřených předmětů, může náhradu škody nižší částkou určit pouze odvolací orgán, nebo jde-li o škodu způsobenou trestným činem, soud. Náhradu škody nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.


61


O náhradě škody rozhoduje služební orgán, pokud nedojde k dohodě o její náhradě. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Pokud voják uhradil alespoň dvě třetiny určené náhrady škody a dosahuje-li mimořádných kladných výsledků při výkonu služby, lze upustit od vymáhání zbylé částky náhrady škody. Toto však nelze připustit při škodě, a) kterou voják způsobil úmyslně, b) po požití alkoholických nápojů, c) po vědomém užití jiných návykových látek, d) na svěřených hodnotách, které je povinen vyúčtovat, nebo e) ztrátou svěřených předmětů. C) Odpovědnost státu za škodu způsobenou vojákovi (§ 112 - 125) i.

Obecná odpovědnost státu za škodu způsobenou vojákovi

Stát odpovídá za škodu způsobenou vojákovi porušením právní povinnosti a) při výkonu služby, b) v přímé souvislosti s výkonem služby nebo c) pro výkon služby. ii.

Zvláštní odpovědnost státu za škodu způsobenou vojákovi

Těmito zvláštními odpovědnostmi jsou: (1) odpovědnost za škodu na odložených věcech, (2) odpovědnost za škodu na věci, (3) odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání. Odpovědnost za škodu na odložených věcech Stát odpovídá za škodu na věcech, které voják odložil a) při výkonu služby nebo b) v přímé souvislosti s výkonem služby, a to na určeném nebo obvyklém místě. Pokud se však jedná o věci, které voják obvykle do služby nenosí a které nadřízený nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá stát jen do výše dvojnásobku minimální mzdy. Bez omezení se však hradí škoda na těchto věcech, pokud byla způsobena jiným vojákem nebo jestliže nadřízený tyto věci převzal do úschovy. K tomu, aby vznikl nárok na náhradu škody, musí její vznik voják ohlásit nadřízenému bez zbytečného odkladu, nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se o škodě dověděl. V opačném případě nárok na náhradu škody nevznikne.


62


Odpovědnost za škodu na věci Stát odpovídá za škodu vzniklou na věci vojáka a) při výkonu služby, b) v přímé souvislosti s výkonem služby, c) při odvracení nebezpečí, které hrozí životu nebo zdraví, d) při odvracení škody, která hrozí majetku. Odpovědnost za škodu při služebních úrazech a nemocech z povolání Stát odpovídá vojákovi za: (1) služební úraz (tj. škodu na zdraví, kterou voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby), (2) škodu způsobenou vojákovi nemocí z povolání. Náhrady škody na zdraví Vojákovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, je stát povinen v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá, poskytnout a) náhradu za ztrátu na služebním platu po dobu neschopnosti výkonu služby, b) náhradu za ztrátu na služebním platu po skončení neschopnosti výkonu služby, c) náhradu za bolest, d) náhradu za ztížení společenského uplatnění, e) náhradu za účelně vynaložené náklady spojené s léčením, f) jednorázové mimořádné odškodnění, g) náhradu za věcnou škodu. Náhrady při úmrtí vojáka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání Pokud voják následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání zemřel, je stát povinen poskytnout pozůstalým a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a pohřbem, b) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, c) jednorázové odškodnění pozůstalých, d) jednorázové mimořádné odškodnění pozůstalých. Podobně jako u příslušníků bezpečnostních sborů je okruh oprávněných osob stanoven pro každý shora uvedený nárok samostatně. iii.

Zproštění odpovědnosti státu za škodu (§ 126)

Stát se


63


(1)

může zprostit odpovědnosti zcela, a)

byla-li škoda způsobena tím, že poškozený voják zaviněným jednáním porušil právní nebo jiné předpisy anebo rozkazy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen,

b) přivodil-li si poškozený voják škodu po požití alkoholických nápojů nebo po vědomém užití jiných návykových látek a služební orgán nemohl škodě zabránit, a jestliže tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody. (2) může zprostit odpovědnosti zčásti, jestliže skutečnosti uvedené v bodě (1) byly jednou z příčin škody. (3) Stát se nemůže zprostit odpovědnosti, utrpěl-li voják služební úraz při odvracení nebezpečí, které přímo hrozilo životu nebo zdraví, nebo škody, která hrozila státu, pokud voják tento stav sám úmyslně nevyvolal. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Odpovědnost za škodu může vzniknout jak příslušníkovi, tak bezpečnostnímu sboru. Příslušník bezpečnostního sboru bez ohledu na jeho služebně-právní status obecně odpovídá bezpečnostnímu sboru za škodu, kterou mu způsobí zaviněným porušením povinnosti při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním. Pro určení výše náhrady je rozhodná míra zavinění. V případě nedbalosti nesmí výše této náhrady přesáhnout čtyřapůlnásobek průměrného měsíčního služebního příjmu příslušníka. V případě úmyslného zavinění toto omezení neplatí. Stejně tak toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena v opilosti nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek. Náhradu škody nelze vymáhat, pokud škoda vyplývá z rizika výkonu služby, nebo škoda, kterou příslušník způsobil při odvracení škody, jež hrozila bezpečnostnímu sboru nebo přímo ohrožovala život a zdraví osob, jestliže tento stav sám úmyslně nevyvolal a počínal si při odvracení škody způsobem přiměřeným okolnostem V rámci odpovědnosti za škodu má specifické místo zvláštní odpovědnost. Touto zvláštní odpovědností příslušníka rozumíme a)

odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je příslušník povinen vyúčtovat (například hotovost, ceniny, zboží). Předpokladem vzniku odpovědnosti je ustanovení na služební místo, s nímž je spojena povinnost převzít hodnoty, které musí příslušník vyúčtovat. Příslušník, který odpovídá za schodek, je povinen nahradit jej v plné výši, v případě společné odpovědnosti za schodek se jednotlivým příslušníkům určí podíl náhrady podle poměru jejich průměrných služebních příjmů, přičemž služební příjem jejich společně odpovědného vedoucího příslušníka a jeho zástupce se započítává ve dvojnásobné výši.


64


b) odpovědnost za ztrátu svěřených předmětů – příslušník za tuto ztrátu odpovídá v plné výši, může se však zprostit odpovědnosti zcela, popřípadě zčásti, jestliže prokáže, že ztráta svěřených předmětů vznikla zcela nebo zčásti bez jeho zavinění. I v případě bezpečnostního sboru můžeme konstatovat obecnou a zvláštní odpovědnost. V rámci obecné odpovědnosti bezpečnostní sbor odpovídá příslušníkovi a)

za škodu způsobenou příslušníkovi porušením právní povinnosti při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby,

b) za jinou škodu na zdraví, než je škoda vzniklá služebním úrazem nebo nemocí z povolání, která mu vznikla za podmínek uvedených v písmenu a). V případě zvláštní odpovědnosti odpovídá bezpečnostní sbor příslušníkovi za škodu na věci, kterou nosí běžně do služby, jestliže si ji odloží ve služebně na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Specifickým druhem odpovědnosti je odpovědnost bezpečnostního sboru za škodu způsobenou služebním úrazem nebo nemocí z povolání. Tato škoda zakládá při splnění zákonem daných podmínek nárok na a) náhradu za ztrátu na služebním příjmu – po dobu neschopnosti ke službě a po skončení neschopnosti ke službě, b) náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění, c) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, d) jednorázové odškodnění – poskytuje se v případě skončení služebního poměru pro pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu služby, e) náhradu věcné škody. V případě úmrtí příslušníka následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání mají pozůstalí nárok na a) náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením, b) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, c) náhradu nákladů na výživu pozůstalých, d) jednorázové odškodnění pozůstalých, e) náhradu věcné škody- ta náleží toliko dědicům příslušníka. Okruh jednotlivých oprávněných osob je stanoven zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů pro každý shora uvedený nárok samostatně. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě z hlediska odpovědnosti za škodu upravuje jak odpovědnost státního zaměstnance, tak odpovědnost služebního úřadu. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

65


Odpovědnost státního zaměstnance za škodu, kterou způsobil služebnímu úřadu, se řídí zákoníkem práce. Služební orgán stanoví služebním předpisem okruh činností, pro jejichž výkon je nezbytné uzavření dohody o hmotné odpovědnosti. Právním předpisem aplikovaným při řešení odpovědnosti státního zaměstnance za škodu je zákoník práce. Odpovědnost státního zaměstnance lze dělit na obecnou odpovědnost a odpovědnost zvláštní (odpovědnost za nesplnění povinnosti k odvrácení škody, odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je státní zaměstnanec povinen vyúčtovat a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí). V rámci obecné odpovědnosti státní zaměstnanec odpovídá služebnímu úřadu za škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany služebního úřadu, odpovědnost státního zaměstnance se poměrně omezí. Služební úřad je povinen prokázat zavinění státního zaměstnance. Výjimky stanoví zákoník práce – takovou výjimkou je odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je státní zaměstnanec povinen vyúčtovat a odpovědnost za ztrátu svěřených věcí. Podle zákoníku práce se postupuje i v případě stanovení výše požadované náhrady škody. Výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti nesmí přesáhnout u jednotlivého státního zaměstnance částku rovnající se čtyřapůlnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek. Zvláštní odpovědnost zahrnuje dále uvedené druhy odpovědnosti. Odpovědnost za nesplnění prevenční povinnosti k odvrácení škody – odpovědnost státního zaměstnance vzniká v případě, jestliže vědomě neupozornil představeného na škodu hrozící služebnímu úřadu nebo nezakročil proti hrozící škodě, ačkoliv by tím bylo zabráněno bezprostřednímu vzniku škody. V tomto případě může služební úřad požadovat, aby se státní zaměstnanec podílel na náhradě škody, která byla služebnímu úřadu způsobena, a to v rozsahu přiměřeném okolnostem případu, pokud ji není možné nahradit jinak. Při určení výše náhrady škody se přihlédne zejména k okolnostem, které bránily splnění povinnosti, a k významu škody pro zaměstnavatele. Výše náhrady škody však nesmí přesáhnout částku rovnající se trojnásobku průměrného měsíčního výdělku státního zaměstnance. Odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách, které je státní zaměstnanec povinen vyúčtovat – předpokladem vzniku odpovědnosti je uzavření dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených státnímu zaměstnanci k vyúčtování (tzv. dohoda o hmotné odpovědnosti). Za takové hodnoty se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má státní zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny. Jak plyne z názvu institutu, státní zaměstnanec odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách. Státní zaměstnanec, který odpovídá za schodek na svěřených hodnotách, je tedy povinen nahradit schodek na svěřených hodnotách v plné výši.


66


Odpovědnost za ztrátu svěřených věcí – zahrnuje odpovědnosti státního zaměstnance za ztrátu nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu byly svěřeny na písemné potvrzení. V případě, že cena věci přesahuje 50 000 Kč, smí být tato státnímu zaměstnanci svěřena jen na základě dohody o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí. Státní zaměstnanec, který odpovídá za ztrátu svěřených věcí, je povinen nahradit ztrátu svěřených věcí v plné výši. Odpovědnost služebního úřadu za škodu Odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci se řídí zákoníkem práce. I v případě odpovědnosti služebního úřadu za škodu lze tuto dělit na obecnou odpovědnost a odpovědnost zvláštní (odpovědnost za věcnou škodu, kterou státní zaměstnanec utrpěl při odvracení škody hrozící služebnímu úřadu nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, odpovědnost na odložených věcech). Obecná odpovědnost Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci objektivně za škodu, která mu vznikla při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům. Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci též za škodu, kterou mu způsobil porušením právních povinností v rámci plnění služebních úkolů služebního úřadu státnímu zaměstnanci jednající jeho jménem. Služební úřad ale neodpovídá státnímu zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku, kterého použil při plnění služebních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním bez jeho souhlasu. Rovněž neodpovídá za škodu, která vznikne na nářadí, zařízeních a předmětech státního zaměstnance potřebných pro výkon služby, které použil bez jeho souhlasu. Zvláštní odpovědnost Odpovědnost při odvracení škody – zakládá odpovědnost služebního úřadu za věcnou škodu, kterou státní zaměstnanec utrpěl při odvracení škody hrozící služebnímu úřadu nebo nebezpečí hrozící životu nebo zdraví, jestliže škoda nevznikla úmyslným jednáním státního zaměstnance a státní zaměstnanec si počínal způsobem přiměřeným okolnostem. Odpovědnost na odložených věcech – služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci za škodu na věcech, které se obvykle nosí do práce a které si státní zaměstnanec odložil při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním na místě k tomu určeném nebo obvyklém. Služební úřad je povinen uhradit státnímu zaměstnanci skutečnou škodu. Jde-li o škodu způsobenou úmyslně, může státní zaměstnanec požadovat i náhradu jiné škody. Za věci, které státní zaměstnanec obvykle do práce nenosí a které služební úřad nepřevzal do zvláštní úschovy, odpovídá služební úřad do částky 10 000 Kč. Jestliže se zjistí, že škodu na těchto věcech způsobil jiný zaměstnanec, nebo došlo-li ke škodě na věci, kterou služební úřad převzal do zvláštní úschovy, je služební úřad povinen uhradit státnímu zaměstnanci škodu v plné výši. Prokáže-li služební úřad, že škodu zavinil poškozený státní zaměstnanec, povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu se služební úřad zprostí (zcela nebo zčásti).


67


Odpovědnost služebního úřadu při služebním úrazu nebo nemoci z povolání. Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci za škodu vzniklou služebním úrazem, jestliže škoda vznikla při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Služebním úrazem se rozumí poškození zdraví nebo smrt státního zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění služebního úkolu nebo v přímé souvislosti s ním. Jako služební úraz se posuzuje též úraz, který státní zaměstnanec utrpěl pro plnění služebního úkolu. Služebním úrazem není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do služby a zpět. Služební úřad odpovídá státnímu zaměstnanci i za škodu vzniklou nemocí z povolání, jestliže státní zaměstnanec naposledy před jejím zjištěním vykonával službu za podmínek, za nichž vzniká nemoc z povolání, kterou byl postižen. Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v nařízení vlády č. 290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Jako nemoc z povolání se odškodňuje i nemoc vzniklá před jejím zařazením do seznamu nemocí z povolání, a to od jejího zařazení do seznamu a za dobu nejvýše 3 let před jejím zařazením do seznamu. Služební úřad nahradí škodu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, pokud se odpovědnosti zcela nebo zčásti nezprostí. Služební úřad se zprostí odpovědnosti zcela, prokáže-li, že škoda vznikla tím, že postižený státní zaměstnanec svým zaviněním porušil právní nebo jiné předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány. Dále se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škoda vznikla v důsledku opilosti postiženého státního zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a služební úřad nemohl škodě zabránit. Platí však podmínka, že uvedené skutečnosti byly jedinou příčinou škody. Služební úřad se může zprostit odpovědnosti i zčásti, při naplnění zákonem stanoveného důvodu, například prokáže-li, že státní zaměstnanec jednal lehkomyslně. Za utrpěný služební úraz nebo v případě zjištění nemoci z povolání náleží státnímu zaměstnanci za podmínek stanovených zákonem tyto náhrady: a) náhrada za ztrátu na výdělku, b) náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění, c) náhrada za účelně vynaložené náklady spojené s léčením a d) náhrada za věcnou škodu.


68


15. Odměňování A. Vojáci z povolání A)

Obecně k odměňování

Odměňování vojáků z povolání je upraveno v zákoně o vojácích z povolání. K zásadní změně v odměňování vojáků z povolání došlo zákonem č. 332/2014 Sb., kterým se mění zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a to s účinností od 1. července 2015. B)

Nárok na služební plat (§ 66 odst. 1, § 6, § 68h, § 66 odst. 3)

Voják má nárok na služební plat za výkon služby ve výši odpovídající služebnímu zařazení, podmínkám výkonu služby a služební výkonnosti. Nárok na služební plat má také v dalších případech stanovených zákonem. Tyto doby se vymezují v obdobném rozsahu jako u zaměstnanců v pracovním poměru, kterým se za tuto dobu poskytuje náhrada platu. Jde o dobu dovolené, překážek ve službě z důvodu obecného zájmu nebo důležitých osobních překážek apod. Výše služebního platu je diferencována podle náročnosti požadovaného výkonu služby. Náročnost služby je katalogizována a přiřazena jednotlivým vojenským hodnostem, které ve své podstatě zastupují platové třídy a platové stupně. Tím se sleduje zásada propojení náročnosti výkonu služby ve vazbě na vojenskou hodnost a vytváří předpoklad ke kariérnímu systému. Seznam služebních činností, vzhledem k jejich obsáhlosti, je upraven prováděcím předpisem (viz zmocnění k jeho vydání je založeno v § 6 zákona – nařízení vlády č. 60/2015 Sb., o stanovení seznamu činností pro jednotlivé vojenské hodnosti). Voják má určen služební plat s přihlédnutím ke službě konané nad základní týdenní dobu služby v rozsahu do 300 hodin v kalendářním roce. Výše služebních tarifů je nastavena tak, že tuto skutečnost zohledňuje. C)

Složky služebního platu (§ 67)

Služební plat tvoří a) služební tarif (§ 68) Vojákovi náleží služební tarif podle hodnosti stanovené pro služební místo, na kterém je služebně zařazen, přičemž služební tarify pro hodnosti stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 59/2015 Sb., o služebních tarifech a o zvláštním příplatku pro vojáky z povolání). b) výkonnostní příplatek (§ 68a) Výkonnostní příplatek se stanoví v závislosti na služebním hodnocení vojáka. Výše výkonnostního příplatku se upravuje jednou ročně k 1. dubnu podle závěrů služebního hodnocení za období předcházejícího kalendářního roku. Je-li v tomto období provedeno více


69


služebních hodnocení, přihlíží se k poslednímu z nich. Ke služebnímu hodnocení vojáků, kteří se připravují k výkonu služby studiem nebo výcvikem, se nepřihlíží. Základní motivační složkou služebního platu vojáka tedy je výkonnostní příplatek. Pro jeho poskytnutí jsou rozhodující komplexně objektivně posouzené výsledky vojáka ve výkonu služby. Dosažené výsledky jsou posuzovány ve služebním hodnocení vojáka jednou ročně, a na jejich základě se vojákovi poskytuje příplatek. Naopak vojákům, kteří požadované výsledky nedosáhnou, se výše příplatku zachovává, popř. se jeho výše sníží. S vojáky, kteří jsou hodnoceni jako nevyhovující, se zahajuje řízení ve věci propuštění ze služebního poměru. U takových vojáků se přistupuje k tomu, že se výkonnostní příplatek odejme. Výkonnostní příplatek je konstruován jakožto procentní část služebního tarifu v závislosti na služebním hodnocení a hodnosti s tím, že při každém dalším služebním hodnocení je možné výkonnostní příplatek ponechat, zvýšit či snížit o procentní část služebního tarifu, přičemž výše výkonnostního příplatku je omezena maximální výší - 20 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností svobodník až nadpraporčík a 15 % služebního tarifu ve služebním zařazení se stanovenou hodností poručík až podplukovník. Výkonnostní příplatek nenáleží vojákovi, jehož služební zařazení odpovídá hodnosti čekatele, štábního praporčíka, plukovníka nebo hodnosti v hodnostním sboru generálů. c) příplatek za službu v zahraničí (§ 68b) Vojákovi vyslanému do zahraniční operace náleží po dobu služby v zahraničí příplatek za službu v zahraničí ve výši 500 až 2 500 Kč denně, přičemž horní hranice příplatku se zvyšuje až na dvouapůlnásobek, pokud je voják vystaven vysokému riziku ohrožení života nebo zdraví spojenému s vedením bojové činnosti v prostoru zahraniční operace. Výši příplatku pro konkrétní zahraniční operaci stanoví podle míry, intenzity a doby trvání rizika ministr. d) zvláštní příplatek (§ 68 c až § 68d) Vojákovi, který vykonává službu v podmínkách spojených s mimořádnou neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života nebo zdraví, přísluší zvláštní příplatek ve výši 600 až 8 000 Kč měsíčně. Při souběhu zvláštních příplatků náleží vojákovi pouze jeden zvláštní příplatek, a to nejvyšší. Druhy služebních činností v závislosti na míře neuropsychické zátěže a pravděpodobnosti rizika ohrožení života nebo zdraví, a výši příplatku stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 59/2015 Sb., o služebních tarifech a o zvláštním příplatku pro vojáky z povolání). e) příplatek za zvýšenou odpovědnost (§ 68e) Veliteli vojenského útvaru, vojenského záchranného útvaru, náčelníkovi, vedoucímu nebo řediteli vojenského zařízení nebo vojenského správního úřadu a řediteli nebo veliteli organizačního útvaru ministerstva nebo Vojenského zpravodajství, který je ministrem zmocněn k samostatnému hospodaření s veřejnými prostředky, sestavování ekonomického výkazu o vyčleněných a použitých finančních prostředcích a personálních a majetkových zdrojích, náleží příplatek až do výše 15 % služebního tarifu.


70


f) příplatek za služební pohotovost (§ 68f, § 30) Vojákovi, kterému byla nařízena služební pohotovost, náleží příplatek za služební pohotovost ve výši 1 500 Kč v kalendářním měsíci, ve kterém služební pohotovost zasáhla alespoň do 10 dnů, nebo ve výši 3 000 Kč v kalendářním měsíci, ve kterém služební pohotovost zasáhla alespoň do 20 dnů. g) odměna (§ 68g) Za splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu lze vojákovi poskytnout odměnu. Zvláštní případy nároku na služební plat (§ 68h, § 66 odst. 1)

D)

Voják má v rozsahu doby, která zasahuje do základní týdenní doby výkonu služby, nárok na služební plat za dobu a) řádné dovolené, b) zvláštní dovolené, c) studijního volna poskytnutého ke studiu při výkonu služby, d) preventivní rehabilitace, e) mimořádné rehabilitace, f)

rekvalifikace,

g) náhradního volna za službu konanou nad základní týdenní dobu služby a volna z důvodu výkonu nepřetržitého vojenského výcviku nebo nepřetržitého vojenského nasazení, h) služebního volna z důvodu obecného zájmu nebo pro důležité osobní překážky ve službě s výjimkou dalšího služebního volna, nebo i) E)

strávenou na služební cestě nebo studijním pobytu jinak než výkonem služby. Zachovaný služební plat (§ 68i)

Zachovaný služební plat náleží (1) vojákovi, který je před uplynutím stanovené doby trvání služebního poměru nebo před propuštěním ze služebního poměru určen do dispozice, (2) vojákovi, který je v průběhu zahraniční operace zajat nebo se stal nezvěstným, nejednalo-li se o svémocné odloučení nebo zběhnutí, (3) vojákovi, který na základě dohody o zvýšení nebo rozšíření vzdělání studuje denní formou studia, nejedná-li se o vojáka v hodnostním sboru čekatelů, (4) vojákyni, která nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení z důvodu těhotenství v době, kdy je z tohoto důvodu určena do dispozice. Zachovaný služební plat se určí jako součet výkonnostního příplatku, pokud vojákovi náležel, a služebního tarifu ke dni předcházejícímu dni, ke kterému náleží zachovaný služební plat.


71


Vojákovi, kterému náleží zachovaný služební plat, lze poskytnout odměnu a přiznat zvláštní příplatek. F)

Zvláštní případy určení služebního platu (§ 68j)

(1) Vojákovi určenému do dispozice z důvodu, že nelze rozhodnout o jeho služebním zařazení, náleží - služební tarif podle předchozího služebního zařazení a - výkonnostní příplatek, pokud mu byl přiznán; - tomuto vojákovi lze udělit odměnu a přiznat zvláštní příplatek a příplatek za službu v zahraničí. (2) Vojákovi určenému do dispozice po dobu dočasného zproštění výkonu služby náleží - služební tarif odpovídající hodnosti, do které je jmenován, a příplatek za službu v zahraničí. Pokud podezření ze závažného porušení služebních povinností nebo ze spáchání trestného činu nebylo vojákovi prokázáno, doplatí se mu rozdíl mezi vyplaceným služebním platem a služebním platem, který by mu náležel, kdyby k dočasnému zproštění výkonu služby nedošlo. (3) Vojákovi určenému do zvláštní dispozice náleží - služební plat podle činnosti jím vykonávané v této dispozici. (4) Vojákovi, který je pověřen výkonem služby v jiném služebním zařazení a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost, než jaká přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží - po dobu tohoto pověření služební tarif z vyšší hodnosti. (5) Vojákovi, který zastupuje vojáka v jiném služebním zařazení po dobu delší než 4 týdny a tomuto služebnímu zařazení přísluší vyšší hodnost, než jaká přísluší služebnímu zařazení vojáka, náleží - po dobu zastupování v jiném služebním zařazení služební tarif z vyšší hodnosti. G)

Služební plat po dobu dočasné neschopnosti ke službě (§ 68k)

Vojákovi náleží služební plat též a) po dobu prvního měsíce dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, s výjimkou prvních 24 hodin doby, kdy měla být služba podle rozvrhu konána, nebo b) nejdéle po dobu 12 měsíců od počátku dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc nebo úraz, které voják utrpěl při výkonu služby, v přímé souvislosti s ním nebo pro výkon služby. c) po dobu, po kterou nemůže konat službu pro karanténu nařízenou podle zákona o ochraně veřejného zdraví, s výjimkou prvních 24 hodin doby, kdy měla být služba podle rozvrhu konána, za které se poskytuje služební plat zkrácený o 40 %.


72


Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz nenáleží vojákovi, pokud si neschopnost ke službě pro nemoc nebo úraz přivodil úmyslně. Služební plat po dobu dočasné neschopnosti pro nemoc nebo úraz náleží vojákovi ve výši 50 %, jde-li o případy podle § 31 zákona č.187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů: a) zaviněné účasti ve rvačce; b) bezprostředního následku své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek, nebo c) při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslně zaviněného přestupku. H)

Výplata služebního platu (§ 68m, § 68n)

Služební plat se vyplácí v zákonných penězích a zaokrouhluje se na celé koruny směrem nahoru. Služební plat se vyplácí bezhotovostně na náklad a nebezpečí státu nejvýše na dva účty určené vojákem u banky nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva nejpozději v pravidelném termínu výplaty služebního platu. Vojákovi lze ve výjimečném případě vyplatit služební plat v hotovosti. Vojákovi vyslanému do zahraniční operace lze na jeho žádost vyplatit v hotovosti zálohu na příplatek za službu v zahraničí, a to i v cizí měně. Vojákovi s pravidelným místem výkonu služby v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat služební plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, pokud je k této měně vyhlašován Českou národní bankou kurz devizového trhu. I)

Srážky ze služebního platu (§ 68o)

Srážky ze služebního platu lze provést jen na základě dohody o srážkách ze služebního platu nebo ze zákonem stanovených důvodů (např. daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na všeobecné zdravotní pojištění, apod.) J)

Náborový, kvalifikační a stabilizační příplatek

Složkou služebního platu není náborový, kvalifikační či stabilizační příplatek. i. Náborový příplatek (§ 69 odst. 1, § 70) Vojákovi lze při povolání do služebního poměru přiznat náborový příspěvek, absolvoval-li jiné než vojenské nebo policejní střední a vysoké školy nebo splnil-li povinnost k náhradě nákladů za studium vojenských nebo policejních škol, které absolvoval. Náborový příspěvek lze poskytnout ve výši od 30 000 do 250 000 Kč podle dosaženého vzdělání a doby trvání služebního poměru. Ministerstvo stanoví vyhláškou výši náborového příspěvku podle dosaženého vzdělání a stanovené doby trvání služebního poměru (vyhláška č. 146/2015 Sb., o stanovení výše


73


náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení poskytovaných vojákům). ii. Kvalifikační příplatek (§ 70a) Pokud je voják služebně zařazen na služební místo, pro které je stanoven vyšší stupeň vzdělání a voják tento vyšší stupeň dosáhl v průběhu služebního poměru, aniž s ním byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, lze mu jednorázově přiznat kvalifikační příspěvek. Kvalifikační příspěvek je upraven z důvodu motivace vojáků ke zvýšení vzdělání v průběhu služebního poměru na vlastní náklady. Pokud dosažené vzdělání bude využitelné pro potřeby ozbrojených sil, bude vojákovi kompenzována určitá náhrada nákladů za toto studium formou kvalifikačního příspěvku, který bude obdobný jako náborový příspěvek. Ministerstvo stanoví vyhláškou výši kvalifikačního příspěvku podle dosaženého vzdělání (vyhláška č. 146/2015 Sb., o stanovení výše náborového příspěvku, výše kvalifikačního příspěvku, výše a postupu při přiznávání cestovních náhrad a náhrad při povolání do služebního poměru a při přeložení poskytovaných vojákům). iii. Stabilizační příplatek (§ 70b odst. 1, 3, 6) Občanům, kteří byli na základě své žádosti povolání do služebního poměru vojáka z povolání, je vedle základního a odborného výcviku poskytován speciální výcvik, ve kterém voják získává speciální znalosti a dovednosti potřebné pro výkon služby ve svém služebním zařazení. Takto získané speciální znalosti a dovednosti získává bez vlastního finančního přispění, přičemž se jeho pracovní hodnota zvyšuje a umožňuje mu lepší uplatnění na trhu práce. To vyvolává fluktuační jevy a zájem na ukončení služebního poměru. Prostředky, které byly na speciální výcvik vynaloženy se tak míjí účinkem a bude nutno je vynaložit znovu na výcvik jiného vojáka. Proto je nutné posílit zájem vojáků na setrvání ve služebním poměru. K vyrovnání konkurenčního prostředí byl proto zakotven motivační nástroj - stabilizační příspěvek. Základní výše stabilizačního příspěvku, která bude poskytována všem vojákům z povolání, činí 7 000 Kč. Vojákům, kterým byl poskytnut speciální výcvik většího rozsahu, a jejichž hodnota následně zásadně vzrostla, bude možno poskytovat stabilizační příspěvek až do čtyřnásobku základní částky. Bude se jednat zejména o lékařské profese, výkonné vojenské letce a některé speciální profese u Vojenské policie nebo Vojenského zpravodajství. Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výši stabilizačního příspěvku stanoví vláda nařízením (nařízení vlády č. 68/2015 Sb., o stanovení seznamu speciálních odborností a činností nezbytných pro plnění úkolů ozbrojených sil a Vojenské policie a výše stabilizačního příspěvku). Seznam speciálních odborností a vykonávaných činností nezbytných pro plnění úkolů Vojenského zpravodajství stanoví ministr.


74


B. Příslušníci bezpečnostních sborů Za výkon služby náleží příslušníkovi služební příjem. Nárok na služební příjem má také v dalších případech, kdy to stanovuje zákon. Za služební příjem se považují peněžitá plnění poskytovaná příslušníkovi bezpečnostním sborem ve výši a za podmínek stanovených zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Příslušník s kratší dobou služby má nárok na služební příjem odpovídající této kratší době služby. Příslušníkovi je stanoven služební příjem s přihlédnutím k případné službě přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Ve služebním příjmu ředitele bezpečnostního sboru a jeho zástupce je přihlédnuto k veškeré službě přesčas. Služební příjem příslušníka tvoří základní tarif (podle tarifní třídy a tarifního stupně), příplatek za vedení, příplatek za službu v zahraničí, zvláštní příplatek, osobní příplatek a odměna. V případě, že příslušník vykonává službu ve dvousměnném, třísměnném nebo nepřetržitém režimu služby, se zvyšuje základní tarif o 10 %. Služební příjem náleží i příslušníkovi zařazenému do zálohy pro studující nebo zálohy pro přechodně nezařazené. Za podmínek stanovených zákonem se příslušníkovi poskytuje služební příjem i v době neschopnosti ke službě nebo nařízené karantény. Služební příjem ve výši 50 % náleží i příslušníkovi, který byl zproštěn výkonu služby (s výjimkou případů, kdy byl vzat do vazby). Příslušník má nárok i na odměnu za služební pohotovost. Výše této odměny je závislá na tom, zda příslušník vykonává pohotovost na služebně nebo mimo služebnu. Výši této odměny dále ovlivňuje skutečnost, zda jde o den pracovního klidu nebo pracovní den. Služební příjem je splatný zpětně za měsíční období, a to ve výplatním termínu, který stanoví vedoucí bezpečnostního sboru, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém příslušníkovi nárok na služební příjem nebo na některou jeho složku vznikl. Služební příjem, popřípadě jiné peněžité plnění v příslušníkův prospěch, vyplácí bezpečnostní sbor na svůj náklad a své nebezpečí bezhotovostním způsobem ve výplatním termínu, a to na příslušníkem určený bankovní účet. Srážky ze služebního příjmu lze provést na základě žádosti příslušníka nebo ze zákonem stanovených důvodů (např. daň z příjmu fyzických sob, částky postižené výkonem rozhodnutí nařízeným soudem, správním úřadem nebo orgánem zmocněným k tomu zákonem). C. Státní zaměstnanci Za výkon služby náleží státnímu zaměstnanci plat. Platem se rozumí peněžité plnění poskytované státnímu zaměstnanci služebním orgánem. Za výkon stejné služby nebo výkon služby stejné hodnoty náleží stejný plat.


75


Konstrukce odměňování je navržena jako dočasná. Podle § 199 zákona o státní službě by dnem 1. ledna 2017 měl nabýt účinnosti nový systém odměňování. Odměňování státních zaměstnanců je zahrnuto do okruhu činností náležejících do řídící působnosti vedoucího služebního úřadu a státního tajemníka. Při odměňování státních zaměstnanců se využívá právní úpravy obsažené v zákoníku práce. V návaznosti na specifika konstrukce státní služby se nepoužijí první až čtvrtá platová třída. Výši platových tarifů s přihlédnutím k povinnostem a omezením při výkonu služby a k jeho významu a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanovila vláda nařízením vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. Zákon o státní službě upravuje charakteristiku platových tříd. Na tomto právním základu pak vláda stanovila nařízením vlády č. 302/2014 Sb., o katalogu správních činností, katalog správních činností a jejich zařazení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd. V případě nového služebního místa státního zaměstnance, na kterém se mají vykonávat činnosti neuvedené v katalogu správních činností, platovou třídu stanoví služební orgán se souhlasem Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. Plat je splatný po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo státnímu zaměstnanci právo na plat. Plat je vyplácen v zákonných penězích. Zákonnými penězi jsou bankovky a mince vydané Českou národní bankou. Zákon o státní službě obsahuje i úpravu související s příplatkem za vedení, příplatkem za službu přesčas, zvláštním příplatkem a osobním příplatkem. Rozpětí příplatků za vedení stanovuje zákon o státní službě. Současně zmocňuje vládu, aby nařízením stanovila závazná pravidla pro určení konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí. Vláda tak učinila nařízením vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. V případě příplatku za službu přesčas zakotvil zákon o státní službě zásadu, že v platu představeného, který je služebním orgánem nebo vedoucím zastupitelského úřadu, je přihlédnuto k veškeré službě přesčas. Pravidla pro určení konkrétní výše zvláštního příplatku opět stanovila vláda nařízením vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců. Služebnímu orgánu pak zákon o státní službě ukládá služebním předpisem stanovit výši zvláštního příplatku pro služební místa ve služebním úřadu. Osobní příplatek lze státnímu zaměstnanci přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout v závislosti na výsledku jeho služebního hodnocení. Státnímu zaměstnanci lze do jeho prvního služebního hodnocení přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout osobní příplatek, a to na návrh představeného. Odměna je nenárokovou složkou platu státního zaměstnance. Odměnu lze poskytnout za úspěšné splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu. Odměnou lze ocenit též dobrovolné převzetí splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance, pokud nevznikl nárok na příplatek za vedení. Zákon o státní službě stanoví limit


76


pro celkový úhrn odměn za kalendářní rok. Ten činí nejvýše 25 % z ročního úhrnu nejvyššího platového tarifu a nejvýše přípustného osobního příplatku v příslušné platové třídě a v případě představeného též příplatku za vedení. Zákon o státní službě umožňuje ocenit i jednání, které přímo nesouvisí s výkonem státní služby. Peněžitou odměnu lze poskytnout jako ocenění významného skutku s projevem osobní odvahy a statečnosti nebo poskytnutí pomoci při předcházení, likvidaci nebo odstraňování událostí, při nichž může být ohrožen majetek, zdraví nebo život. Odměnu lze dále poskytnout i při životním nebo pracovním jubileu a z dalších zákonem o státní službě stanovených důvodů.


77


16. Práva a povinnosti spojené se služebním poměrem A. Vojáci z povolání Základní povinnosti vojáků z povolání jsou stanoveny v § 48 odst. 1 zákona o vojácích z povolání. Patří mezi ně: a) důsledně a přesně plnit úkoly, které mu ukládají právní předpisy a rozkazy nadřízených, b) svědomitě a řádně konat službu podle svých sil, znalostí a schopností, c) zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu služby nelze sdělovat jiným osobám; to neplatí, pokud byl této povinnosti zproštěn služebním orgánem, d) ohlásit svému nadřízenému závady, nedostatky, které ohrožují nebo ztěžují výkon služby, a hrozící škodu, e) zvyšovat své odborné znalosti a prohlubovat svoji kvalifikaci, dbát o svoji fyzickou zdatnost, f)

dodržovat pravidla služební zdvořilosti a chovat se i mimo službu tak, aby neohrozil vážnost a důvěryhodnost ozbrojených sil, dodržovat při výkonu služby právní předpisy, mezinárodní právo válečné a humanitární, mezinárodní smlouvy a rozkazy nadřízených,

g) při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví služební orgán, h) nezneužívat ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiných osob informace získané při výkonu služby a nepřijímat neoprávněné dary nebo jiné výhody v souvislosti s výkonem služby, i)

bezodkladně ohlásit nadřízenému zahájení trestního řízení vůči své osobě a informovat ho o průběhu a ukončení tohoto trestního řízení.

V § 49 zákona o vojácích z povolání jsou stanoveny základní povinnosti nadřízených ve vztahu k podřízeným. Mezi ně patří: a) organizovat, řídit, kontrolovat a hodnotit výkon služby, b) zabezpečovat, aby byli pro výkon služby odborně připraveni a vycvičeni, c) vytvářet příznivé podmínky pro výkon služby, d) vést je ke služební kázni, k plnění služebních povinností a vyvozovat důsledky z porušování služebních povinností, e) seznamovat vojáky s vojenským řádem a jeho změnami


78


Z hlediska práv vojáka z povolání lze tato dělit na: a) práva zákonem o vojácích z povolání přiznaná – právo na rovné zacházení, zákaz diskriminace a ochranu před ponižováním důstojnosti (§ 2); právo na zajištění podmínek pro řádný, hospodárný a bezpečný výkon služby (§ 59) a právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby (§ 98). b) práva zákonem o vojácích z povolání omezená – např. omezení na úseku politické aktivity (voják z povolání nesmí být členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace - § 45 odst. 1), omezení na úseku výdělečné činnosti – voják z povolání může výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu (§ 47 odst. 1). Omezeno je i právo být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost (§ 47 odst. 4), nebo práva na svobodu projevu (§ 48 odst. 1), c) práva omezená jiným právním předpisem – omezení práva na stávku, které omezuje příslušníkům ozbrojených sil přímo Listina základních práv a svobod. Služební orgán nesmí postihovat vojáka z povolání nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru (§ 2 odst. 6). B. Příslušníci bezpečnostních sborů Podle nositele práv a povinností lze tyto v zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů dělit na práva a povinnosti a) České republiky, kdy tyto plní vůči příslušníkovi bezpečnostní sbor, b) příslušníka bezpečnostního sboru. Povinnosti bezpečnostního sboru lze dělit například na povinnosti: a) nezbytné pro zajištění služebního poměru nesměřující vůči konkrétnímu příslušníkovi – například povinnost sdělit Ministerstvu vnitra údaje o příslušnících, povinnost zajistit vedení přehledu platných služebních předpisů, b) v oblasti péče o příslušníky například zajistit rovné zacházení se všemi příslušníky, c) v oblasti vytváření bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího služebního prostředí a přijímání opatření k prevenci rizik, d) směřované vůči konkrétnímu příslušníkovi – například povinnost určit čerpání dovolené, povinnosti související se služebním úrazem příslušníka nebo povinnosti související s nemocí z povolání. Řádné a svědomité plnění povinností ze strany příslušníka bezpečnostního sboru je součástí služebního slibu. Rozsah povinností příslušníka je jednou z charakteristik služebního místa.


79


Povinnosti příslušníka podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů lze dělit na: a) povinnosti základní – například dodržovat služební kázeň, zachovávat mlčenlivost; zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů přitom tyto základní povinnosti dělí na povinnosti zavazující všechny příslušníky a povinnosti ukládané vedoucímu příslušníkovi, b) povinnosti ostatní – například povinnost být ve stanoveném časovém prostoru na služebně při uplatňování pružné doby služby, povinnost setrvat ve služebním poměru po ukončení studia. Nestranné, řádné a svědomité plnění služebních povinností je předpokladem naplnění služební kázně. Z hlediska práv příslušníka lze tato dělit například na: a)

práva zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů přiznaná – například právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby,

b) práva zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů omezená – omezení na úseku politické aktivity (příslušník nesmí být členem politické strany nebo politického hnutí ani vykonávat činnost v jejich prospěch), odborového hnutí (příslušník zpravodajské služby nesmí být členem odborové organizace), omezení na úseku výdělečné činnosti – příslušník může vykonávat toliko činnost dovolenou zákonem nebo činnost vymezenou interním aktem ředitele bezpečnostního sboru. Omezeno je i právo být členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost). Bezpečnostní sbor nesmí postihovat příslušníka nebo jej znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv a nároků, které pro něj vyplývají ze služebního poměru. C. Státní zaměstnanci Podle nositele práv a povinností lze tyto v zákonu o státní službě dělit na práva a povinnosti a) České republiky, kdy jejich vykonavatelem je služební úřad, služební orgán nebo představený, b) státního zaměstnance. Povinnosti České republiky lze dělit například na povinnosti: a) nezbytné pro zajištění služebního poměru nesměřující vůči konkrétnímu státnímu zaměstnanci – například vedení přehledu platných právních předpisů, b) směřované vůči konkrétnímu státnímu zaměstnanci – například povinnost zajistit aby státní zaměstnanec byl seznámen se služebním předpisem.


80


Řádné, nestranné, svědomité a odborné plnění povinností v zájmu České republiky je součástí služebního slibu státního zaměstnance. Povinnosti státního zaměstnance lze dělit například na: a) obecné povinnosti vymezené v § 77 zákona o státní službě, b) obecné povinnosti, které musí státní zaměstnanec dodržovat i v době, kdy nevykonává službu – jedná se o povinnost zachovávat věrnost České republice, zachovávat mlčenlivost, zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmem osobním, nepřijímat v souvislosti s výkonem služby dary nebo jiné výhody v hodnotě přesahující částku 300 Kč, s výjimkou darů nebo výhod poskytovaných služebním orgánem a povinnost oznámit služebnímu orgánu, že proti státnímu zaměstnanci je zahájeno trestní stíhání a v jaké věci, c) povinnosti představeného – například řídit a kontrolovat výkon služby podřízenými státními zaměstnanci, průběžně hodnotit výkon služby státních zaměstnanců a podílet se na jejich služebním hodnocení, zachovávat pravidla slušnosti vůči podřízeným státním zaměstnancům a zaměstnancům, d) ostatní povinnosti stanovené ad hoc – například povinnost úspěšně vykonat úřednickou zkoušku, povinnost oznámit pozbytí předpokladů pro přijetí do služebního poměru, povinnost nastoupit služební cestu i ve dnech pracovního klidu. Z hlediska práv státního zaměstnance lze tato dělit například na: a) práva zákonem o státní službě přiznaná – zejména práva státních zaměstnanců ve smyslu § 79 zákona o státní službě – například právo na vytvoření podmínek pro řádný výkon služby, právo na prohlubování vzdělání, b) práva zákonem o státní službě omezená – například omezení práva na výkon funkce v politické straně nebo v politickém hnutí v případě představeného.


81


17. Služební hodnocení, služební posudek a potvrzení o výkonu služby A. Vojáci z povolání Služební hodnocení vojáků z povolání je upraveno v § 17 zákona o vojácích z povolání. Služební hodnocení je podkladem pro rozhodování ve věcech služebního poměru vojáka z povolání. Služební hodnocení spočívá zejména v posouzení plnění služebních úkolů, povinností vojáka z povolání, jeho odborné a psychické způsobilosti ke služebnímu zařazení, zdravotní způsobilosti a fyzické zdatnosti pro další výkon služby. Služební hodnocení musí být písemné a hodnocený voják z povolání s ním musí být seznámen. Proti závěrům služebního hodnocení nebo jeho jednotlivým částem může voják z povolání podat písemné námitky do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se se služebním hodnocením seznámil. Námitky musí voják z povolání odůvodnit a navrhnout způsob úpravy služebního hodnocení, jinak se k námitkám nepřihlíží. Nadřízený hodnotitele námitkám hodnoceného vyhoví a služební hodnocení změní nebo námitky zamítne a služební hodnocení potvrdí do 10 dnů ode dne, kdy námitky obdržel. Proti upravenému služebnímu hodnocení již nelze podat další námitky. Pokud se služební orgán příslušný ke stanovení služebního platu vojáka důvodně domnívá, že služební hodnocení vojáka z povolání neodpovídá skutečnému plnění jeho služebních povinností, nařídí, do 5 pracovních dnů ode dne předložení služebního hodnocení s návrhem na úpravu služebního platu, zpracování nového služebního hodnocení. Vůči novému služebnímu hodnocení má voják z povolání právo podat námitky. Podrobnosti postupu při služebním hodnocení stanoví Ministerstvo obrany vyhláškou (vyhláška č. 189/2015 Sb., o postupu při služebním hodnocení vojáků a jeho hlediscích). S nejhorším služebním hodnocením pak zákon spojuje ukončení služebního poměru. Podle § 19 odst. 1 písm. h) zákona o vojácích z povolání je voják, který byl dvakrát za sebou hodnocen jako nevyhovující, není způsobilý pro další výkon služby a musí být propuštěn ze služebního poměru. Podle § 23 zákona o vojácích z povolání je při zániku služebního poměru služební orgán povinen vydat na žádost vojáka z povolání nejpozději dnem zániku služebního poměru potvrzení o službě a písemné hodnocení, ve kterém musí být vyhodnocen celý průběh služebního poměru.


82


B. Příslušníci bezpečnostních sborů Služební hodnocení náleží do oblasti řídící a kontrolní činnosti. Lze jej označit za druh činností, při níž je porovnávána představa hodnotitele o náplni služební činnosti vykonávané na služebním místě s faktickým výkonem tohoto služebního místa hodnoceným příslušníkem. Služební hodnocení příslušníka obsahuje posouzení jeho odbornosti, kvality plnění služebních povinností a úrovně teoretických znalostí včetně jejich aplikace při výkonu služby. Služební hodnocení obsahuje i úkoly pro další odborný rozvoj příslušníka. Služební hodnocení je zásadním podkladem pro rozhodování ve věcech služebního poměru – například předpokladem zařazení do služebního poměru na dobu neurčitou je dosahování alespoň dobrých výsledků ve výkonu služby podle závěru služebního hodnocení, Závěr o dosahování nejméně velmi dobrých výsledků ve výkonu služby je i jedním z předpokladů pro přihlášení se příslušníka do výběrového řízení. Služební hodnocení provádí vedoucí příslušník nebo jím pověřený příslušník. Hodnocený příslušník má právo podat proti služebnímu hodnocení námitky vedoucímu příslušníka, který provedl hodnocení. V závěru služebního hodnocení se uvede, jakých výsledků příslušník ve výkonu služby dosahuje. Zákon stanoví 5 stupňů – od vynikajících výsledků po neuspokojivé. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů stanoví, kdy má být služební hodnocení prováděno. Služební hodnocení je součástí osobního spisu. Služební hodnocení vychází z průběžného každoročního hodnocení, které provádí přímý nadřízený příslušníka v průběhu kalendářního roku. Ředitel bezpečnostního sboru služebnímu hodnocení nepodléhá. Příslušník má při skončení služebního poměru nárok na vydání potvrzení o výkonu služby, jehož součástí jsou údaje o době trvání služebního poměru, pořadí srážek ze služebního příjmu a o osobě, v jejíž prospěch jsou prováděny, způsobu skončení služebního poměru a v případě propuštění jeho důvod. Dále obsahuje skutečnosti rozhodné pro posouzení nároků na dávky nemocenského pojištění, výši průměrného výdělku a další skutečnosti rozhodné pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci a závazky k bezpečnostnímu sboru a na základě žádosti též na vydání služebního posudku. Služební posudek obsahuje pouze skutečnosti, které se týkají výkonu služby. Podkladem pro jeho zpracování je služební hodnocení.


83


C. Státní zaměstnanci V rámci řídící a kontrolní činnosti je prováděno pravidelné služební hodnocení státního zaměstnance. Služebnímu hodnocení podléhá každý státní zaměstnanec. To je rozdíl oproti zákonu o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kdy ze služebního hodnocení tato právní úprava vyjímá ředitele bezpečnostního sboru. Zákon o státní službě vymezuje působnost ve věcech služebního hodnocení. Stanoví tak například, že služební hodnocení náměstka ministra vnitra pro státní službu provádí vláda. Vláda může současně pověřit prováděním tohoto hodnocení ministra vnitra. Toto pověření lze na základě zákonné dikce realizovat usnesením vlády. Obecně pak platí, že služební hodnocení státního zaměstnance provádí bezprostředně nadřízený představený v součinnosti se služebním orgánem. Zákon o státní službě stanoví i další působnost na úseku služebního hodnocení – například řeší otázku, kdo provádí služební hodnocení státního tajemníka. Služební hodnocení se provádí jednou ročně v prvním čtvrtletí kalendářního roku za uplynulý kalendářní rok. Obsahuje-li služební hodnocení státního zaměstnance závěr o tom, že ve službě dosahoval nevyhovující výsledky, další služební hodnocení se provede po uplynutí 6 měsíců ode dne seznámení státního zaměstnance s předchozím služebním hodnocením. Služební hodnocení se dále provádí, přechází-li státní zaměstnanec na jiný služební úřad; služební hodnocení se zasílá novému služebnímu orgánu státního zaměstnance. Služební hodnocení státního zaměstnance zahrnuje hodnocení znalostí a dovedností, výkonu služby z hlediska správnosti, rychlosti a samostatnosti v souladu se stanovenými individuálními cíli, dodržování služební kázně a výsledků vzdělávání. Podle kvality výkonu služby státního zaměstnance musí být součástí služebního hodnocení závěr, že státní zaměstnanec dosahoval ve službě a) vynikající výsledky, b) dobré výsledky, c) dostačující výsledky, nebo d) nevyhovující výsledky. Služební hodnocení dále obsahuje stanovení individuálních cílů pro další osobní rozvoj státního zaměstnance. Státnímu zaměstnanci se vždy vydá stejnopis služebního hodnocení. Případné nevydání tohoto stejnopisu představuje nezákonný zásah. Závěry služebního hodnocení mají vliv na vlastní služebně právní vztahy. Například závěr nevyhovující má v případě představeného za důsledek, že tento je odvolán ze služebního místa. V případě, kdy dvě po sobě jdoucí služební hodnocení obsahují závěr „nevyhovující“, rozhodne služební orgán o skončení služebního poměru. V závislosti na výsledku služebního hodnocení lze státnímu zaměstnanci přiznat, zvýšit, snížit nebo odejmout osobní příplatek.


84


Systém hodnocení státních zaměstnanců koordinuje Ministerstvo vnitra. Služební hodnocení je základem pro služební posudek státního zaměstnance. Služební posudek obsahuje skutečnosti týkající se výkonu služby. Potvrzení o službě obsahuje obor služby, který státní zaměstnanec vykonával, dobu trvání služebního poměru, závazky státního zaměstnance vůči služebnímu úřadu, v jakém pořadí a v čí prospěch jsou z platu státního zaměstnance prováděny srážky, údaj o důvodu skončení služebního poměru, údaje o výši průměrného výdělku a o dalších skutečnostech rozhodných pro posouzení nároku na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci.


85


18. Personální/osobní spis a ochrana osobních údajů při jeho vedení A. Vojáci z povolání Na základě ustanovení § 2a zákona o vojácích z povolání zpracovávají služební orgány od vzniku služebního poměru vojáka z povolání do jeho zániku tyto osobní údaje vojáka z povolání: a) jméno a příjmení, včetně předchozích jmen a příjmení a rodného příjmení, b) akademické tituly a vědecké hodnosti s daty jejich přiznání, c) rodné číslo, d) adresu místa trvalého pobytu a bydliště, e) státní občanství, f)

získané vzdělání,

g) zdravotní způsobilost k vojenské činné službě, h) přehled o předchozích pracovních výdělečných činnostech,

a služebních

i)

jazykové znalosti a zkoušky z nich,

j)

zvláštní schopnosti, dovednosti, zájmy a oprávnění,

poměrech

a o samostatných

k) trestní bezúhonnost, l)

rodinný stav,

m) jména, příjmení a adresy místa trvalého pobytu a bydliště osob blízkých. K doložení uvedených údajů je voják z povolání povinen předložit platné doklady a podklady. Údaj o trestní bezúhonnosti se prokazuje výpisem z evidence Rejstříku trestů ne starším než 6 měsíců. Služební orgány vedou osobní údaje v osobním spisu vojáka a zakládají do něj doklady a podklady, které prokazují pravdivost a přesnost osobních údajů. Dále vedou v osobním spisu vojáka doklady a podklady o průběhu jeho služebního poměru. Osobní údaje jsou vedeny i s využitím výpočetní techniky. Voják z povolání je povinen oznámit služebnímu orgánu změny v osobních údajích, a to do 8 dnů ode dne, kdy ke změnám došlo. Služební orgány zpracovávají při plnění služebních úkolů osobní údaje vojáka z povolání v rozsahu vyplývajícím ze zákona o vojácích z povolání. Je nutné si však uvědomit, že soubor těchto údajů je jen jedním z dílčích souborů vojenské evidence, kterou vedou služební orgány podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), ve znění pozdějších předpisů, v rámci plnění úkolů v rámci branné povinnost.


86


Nestanoví-li zákon o vojácích z povolání jinak, postupují služební orgány při shromažďování, uchovávání, zpřístupňování, předávání a jiném zpracovávání osobních údajů o vojácích a jiných fyzických osobách podle zvláštního právního předpisu, kterým je zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Osobní spis je instrumentem, který obsahuje dokumentaci o průběhu služebního poměru příslušníka. Tu tvoří zejména doklady o způsobilosti příslušníka vykonávat službu, rozhodnutí ve věcech služebního poměru a služební hodnocení. Součástí osobního spisu jsou i osobní údaje příslušníka, které jej identifikují, údaje o jeho způsobilosti k výkonu služby, dosaženém vzdělání, osobním stavu a bezúhonnosti, jež jsou potřebné pro rozhodování ve věcech služebního poměru, zabezpečení řádného výkonu služby, uplatnění práv a povinností příslušníka ve služebním poměru a další, pokud jejich zpracování ukládá právní předpis8. Osobní spis je chráněnou dokumentací. Nahlížet do něj může toliko příslušník, jehož se spis týká. Dále může do osobního spisu nahlížet, za podmínek a v rozsahu stanoveném ředitelem bezpečnostního sboru, i služební funkcionář, odvolací orgán, členové poradní komise, vedoucí příslušník a příslušník (zaměstnanec) personálního, kontrolního, právního nebo bezpečnostního útvaru. Právo nahlížet do osobního spisu má též zaměstnanec Národního bezpečnostního úřadu; to neplatí pro nahlížení do osobního spisu příslušníka zpravodajské služby. Na informace získané při nahlížení do spisu lze aplikovat institut mlčenlivosti. Nahlížením do spisu není dotčen požadavek ochrany osobních údajů před neoprávněným zpracováváním osobních údajů. Obecně platí, že zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů není dotčena právní úprava ochrany osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Bezpečnostní sbor uchovává osobní spis příslušníka po dobu 50 let. Po uplynutí této doby se postupuje podle předpisů na úseku archivnictví. C. Státní zaměstnanci Osobní spis je nosičem základních dokumentů souvisejících s výkonem státní služby. V osobním spisu lze uchovávat pouze písemnosti nezbytné pro služební poměr a hodnocení státního zaměstnance. Nahlížení do osobního spisu je zákonem o státní službě omezeno. Do osobního spisu mají právo nahlížet služební orgán, jakož i představení, kteří jsou státnímu zaměstnanci nadřízeni.

8

Například zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.


87


Právo nahlížet do osobního spisu, jakož i právo na pořízení opisu osobního spisu má Ministerstvo vnitra, orgán inspekce práce, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajská služba. Do osobního spisu má dále právo nahlížet státní zaměstnanec a bývalý státní zaměstnanec. Současně mají právo činit si z něj výpisy a na náklady služebního úřadu z něho požadovat opisy listin. Do osobního spisu je založen úřední záznam o složení slibu. Osobní spis je nosičem oznámení o vzniku překážky služebního poměru. V osobním spisu je založen i stejnopis osvědčení o úspěšném vykonání úřednické zkoušky nebo písemné zprávy o jejím neúspěšném vykonání. V osobním spisu se zakládá i písemné upozornění státního zaměstnance na příkaz, který je v rozporu s právním nebo služebním předpisem a samotný písemný příkaz. Součástí osobního spisu je i písemná výtka, ta je však založena pouze na dobu jednoho roku, následně se z osobního spisu vyřadí. V osobním spise je založeno po nabytí právní moci i rozhodnutí o uložení kárného opatření. Toto rozhodnutí je však po zahlazení kárného opatření uchováváno odděleně mimo osobní spis. Právo nahlížet do rozhodnutí má Ministerstvo vnitra, orgán inspekce práce, Úřad pro ochranu osobních údajů, soud, státní zástupce, policejní orgán, Národní bezpečnostní úřad a zpravodajská služba Osobní údaje o státním zaměstnanci jsou vedeny v informačním systému o státní službě v rejstříku státních zaměstnanců a v evidenci provedených úřednických zkoušek. Rozsah je stanoven zákonem o státní službě. Zákon o státní službě stanoví i dobu, po kterou jsou vedeny údaje (včetně osobních) v rejstříku státních zaměstnanců a v evidenci provedených úřednických zkoušek. Zákon o státní službě současně obsahuje i limity přístupu k osobním údajům (například, i když je evidence provedených úřednických zkoušek přístupná způsobem umožňujícím dálkový přístup, neplatí to pro přístup ke jménu, popřípadě jménům, příjmení a evidenčnímu číslu státního zaměstnance, který úřednickou zkoušku nevykonal úspěšně – dálkový přístup k těmto údajů má pouze služební orgán. Zákon o státní službě současně stanoví, které osobní údaje a za jakým účelem může Ministerstvo vnitra a služební orgán využívat ze základního registru obyvatel (například jméno a příjmení, za podmínky, že je využije pro výkon působnosti podle zákona o státní službě). Obdobné platí i pro údaje z informačního systému evidence obyvatel a z informačního systému cizinců. Zákonem o státní službě není dotčena právní úprava ochrany osobních údajů (zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů).


88


19. Omezení některých práv osob ve služebním poměru, příp. zákaz konkurence A. Vojáci z povolání Omezení základních práv a svobod vojáků z povolání je upraveno především v § 44 až 47 zákona o vojácích z povolání. Podle § 44 voják nesmí ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci. Podle § 45 pak voják nesmí být členem politické strany, politického hnutí a odborové organizace. Obě omezení mají zajistit politickou neutralitu ozbrojených sil. Nijak to však neomezuje výkon aktivního i pasivního volebního práva. Podle § 45 odst. 2 se vojáci z povolání mohou sdružovat v profesních sdruženích, jejichž činnost musí být zabezpečena dohodou o spolupráci s ministerstvem obrany a vnitřní normou Ministerstva obrany. Náboženské svobody vojáků omezuje zákon o vojácích z povolání jen ve zcela nezbytné míře, když v § 46 brání pořádat náboženské obřady a bohoslužby a účastnit se jich, pokud je to na překážku důležitému zájmu služby. Samozřejmě jsou z tohoto omezení vyňati vojáci, kteří konají službu duchovního podle § 43 zákona o vojácích z povolání. Výrazným způsobem zasahuje zákon o vojácích z povolání do hospodářských práv vojáka. Ten může podle § 47 výjimečně vykonávat výdělečnou činnost pouze s písemným souhlasem služebního orgánu, neovlivní-li tato činnost výkon jeho služby nebo jiný důležitý zájem služby. Služební orgán může udělený souhlas písemně odvolat. V odvolání souhlasu je služební orgán povinen uvést důvody změny svého rozhodnutí. Voják z povolání je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů. Uvedený souhlas zákon nevyžaduje pro činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a správu vlastního majetku. Vojákovi naopak služební orgán nemůže udělit souhlas, a tudíž voják nesmí vykonávat činnosti odpovědného zástupce podle zvláštních právních předpisů ani člena statutárních nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. Výjimkou je členství ve statutárních nebo kontrolních orgánech nestavebních bytových družstev zřízených ke správě bytového fondu, a právnických osob a organizačních složek státu, jejichž zřizovatelem nebo zakladatelem je ministerstvo nebo jiný správní úřad. Další omezení vyvozuje zákon o vojácích z povolání v § 48, kdy je vojákovi uložena povinnost zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl při výkonu služby a které v zájmu služby nelze sdělovat jiným osobám. Tento zákaz neplatí, pokud byl této povinnosti voják zproštěn služebním orgánem. Dále zákon ve stejném paragrafu stanovuje


89


povinnost při výkonu služby nosit předepsaný stejnokroj; výjimky stanoví služební orgán. Fakticky je tak zasahováno do svobody projevu vojáka. Zákon o vojácích z povolání v § 48 také vojákovi ukládá nezneužívat ve svůj prospěch nebo ve prospěch jiných osob informace získané při výkonu služby a nepřijímat neoprávněné dary nebo jiné výhody v souvislosti s výkonem služby. Tím je nad rámec obecných předpisů bráněno možnému střetu soukromého a veřejného zájmu. Posledním omezením výslovně uvedeným v zákoně o vojácích z povolání je omezení volby lékaře uvedené v § 94. Voják si může lékaře volit jen z poskytovatelů zdravotních služeb v rámci jemu služebním orgánem určeného zdravotnického zařízení. Toto omezení se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné péče a na volbu poskytovatele ambulantní péče v oborech, které stanoví ministerstvo vyhláškou. Uvedené omezení je fakticky stejně upraveno i v § 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů zakazuje příslušníkům členství v politické straně nebo politickém hnutí. Stejně tak zapovídá vykonávání činnosti v jejich prospěch. Aktivní, ani pasivní volební právo však není dotčeno. Příslušník zpravodajské služby navíc nesmí být členem odborové organizace. Příslušník nesmí být rovněž členem řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob, které provozují podnikatelskou činnost. To neplatí, je-li do těchto orgánů vyslán bezpečnostním sborem. Vyslaný příslušník jedná v těchto orgánech jako zástupce České republiky a je povinen prosazovat její zájmy. Od právnické osoby nesmí pobírat odměnu, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Tato odměna nesmí být příslušníkovi vyplacena ani po skončení služebního poměru. Příslušník dále nesmí vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Výjimkou ze zákazu jiné výdělečné činnosti je výdělečná činnost vykonávaná v rámci zálohy činné, výdělečná činnost v rámci zálohy zvláštní a výdělečná činnost příslušníka (rozuměj i příslušnice) zařazeného do zálohy neplacené z důvodu udělení rodičovské dovolené. Zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů současně zmocňuje ředitele bezpečnostního sboru, aby stanovil interním aktem další výdělečné činnosti, které může příslušník mimo dobu služby vykonávat.


90


C. Státní zaměstnanci Výkon státní služby je spojen s omezením některých práv státních zaměstnanců. Z hlediska rozsahu těchto omezení je rozhodný nejen samotný služební poměr, ale i zastávaná funkce. Omezení jsou konformní s ústavním pořádkem České republiky. Například představený nesmí po dobu trvání služebního poměru vykonávat žádnou funkci v politické straně nebo v politickém hnutí. Představenému dále nepřísluší vykonávat právo na stávku. Žádný státní zaměstnanec nesmí být členem řídících nebo kontrolních orgánů obchodních korporací provozujících podnikatelskou činnost, s výjimkou případů, kdy byl do těchto orgánů vyslán služebním orgánem; vyslaný státní zaměstnanec jedná v těchto orgánech jako zástupce státu, je povinen prosazovat jeho zájmy a nesmí od příslušné obchodní korporace pobírat odměnu, nestanoví-li zákon jinak. Zákaz pobírat odměnu trvá i v době po skončení služebního poměru. Státní zaměstnanec může vykonávat jinou výdělečnou činnost než službu podle zákona o státní službě pouze s předchozím písemným souhlasem služebního orgánu. Omezení výdělečné činnosti neplatí v případě zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby pro výkon funkce v odborové organizaci a v případě zařazení státního zaměstnance mimo výkon služby pro pozastavení služby. Toto omezení se rovněž nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou, na činnost znalce nebo tlumočníka vykonávanou podle jiného zákona pro soud nebo jiný správní úřad než ten, ve kterém vykonává státní zaměstnanec službu, na činnost v poradních orgánech vlády a jejich orgánech, činnost v poradních nebo jiných orgánech ústředního správního úřadu nebo ve zvláštních orgánech, které podle jiného zákona vykonávají státní správu, a na správu vlastního majetku. Zákaz konkurence je institutem, který umožňuje zakázat bývalému státnímu zaměstnanci podílet se po skončení služebního poměru přímo nebo nepřímo na podnikání nebo jiné činnosti podnikatelů nebo být jejich společníkem nebo členem v oboru, který je shodný s příslušným oborem služby, nebo být v pracovním nebo obdobném poměru k podnikateli v takovém oboru. Vláda může v rámci systemizace služebních míst stanovit služební místa představených, pro která lze zákaz konkurence stanovit nebo sjednat. Vláda může v rámci systemizace služebních míst dále stanovit služební místa státních zaměstnanců, na kterých se rozhoduje o zadávání veřejných zakázek nebo při výkonu práv a povinností zprostředkovatele při realizaci dotační politiky, pro která lze stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Zákaz konkurence lze státnímu zaměstnanci stanovit při jmenování na služební místo představeného, pro které je možné zákaz konkurence podle systemizace služebních míst stanovit. Zákaz konkurence lze stanovit v tomto případě jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 1 roku ode dne odvolání ze služebního místa představeného nebo ode dne uplynutí doby jmenování na služební místo představeného na dobu určitou. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

91


Zákaz konkurence lze dále státnímu zaměstnanci stanovit při zařazení na služební místo, pro které lze zákaz konkurence podle systemizace služebních míst stanovit. V tomto případě lze zákaz konkurence stanovit jen na určitou dobu počínající dnem skončení služebního poměru, nejdéle však na dobu 6 měsíců ode dne skončení zařazení na takové služební místo. Zákaz konkurence lze sjednat dohodou po jmenování nebo zařazení na služební místo, pokud je takové sjednání v rámci systemizace služebních míst dovoleno. Pokud státní zaměstnanec odmítne uzavřít dohodu o zákazu konkurence, je převeden na jiné služební místo. Po dobu trvání zákazu konkurence přísluší bývalému státnímu zaměstnanci peněžité vyrovnání ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval na služebním místě, pro které bylo možné stanovit nebo sjednat zákaz konkurence. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období. Osoba, která zákaz konkurence poruší, je povinna vrátit služebnímu úřadu dvojnásobek poměrné části peněžitého vyrovnání, která se určí počtem dnů od počátku porušení zákazu konkurence do konce jeho trvání. Zákaz konkurence se nevztahuje na podnikatelskou činnost vykonávanou jako svobodné povolání podle jiného zákona.


92


20. Odborové organizace a jejich role ve vztahu ke služebnímu poměru A. Vojáci z povolání Zákon o vojácích z povolání členství v odborových organizacích vojákům z povolání zakazuje. Členství v odborové organizaci uchazeče o povolání do služebního poměru vojáka z povolání je překážkou pro přijetí do služebního poměru. Stejně tak je v § 19 zákona o vojácích z povolání stanoveno, že stane-li se voják z povolání v průběhu výkonu služby členem odborové organizace, musí být propuštěn ze služebního poměru. B. Příslušníci bezpečnostních sborů Za podmínek stanovených zákonem o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů může být příslušník bezpečnostního sboru členem odborové organizace. Členství v odborové organizaci proto nesmí být překážkou přijetí do služebního poměru. Výjimkou je uchazeč o výkon služby ve zpravodajské službě. Jde-li o služební poměr příslušníka zpravodajské služby je takové členství překážkou vzniku služebního poměru. Překážka trvá i po dobu zařazení na služební místo systemizované ve zpravodajské službě. Členství v odborové organizaci nesmí vést k diskriminaci příslušníka, ať již k diskriminaci přímé nebo nepřímé. Uvolnění příslušníka k výkonu funkce v odborovém orgánu se považuje za jiný úkon v obecném zájmu. Tento příslušník má nárok na udělení služebního volna s poskytnutím služebního příjmu. Služební volno se poskytne v nezbytném rozsahu. Doba, po kterou byl příslušník zařazen do neplacené zálohy z důvodu zvolení do funkce v odborové organizaci, se započítává do doby rozhodné pro výsluhové nároky. Odborová organizace, která působí v bezpečnostním sboru, má právo na informace a na projednání záležitostí, které se týkají výkonu služby, a dále je oprávněna projednat a zaujmout stanovisko k podkladům potřebným pro systemizaci služebních míst bezpečnostního sboru, projednat a zaujmout stanovisko k systému hodnocení a odměňování příslušníků a k vývoji služebních příjmů, být informována o příslušníkovi přijatém do služebního poměru, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se skončení služebního poměru, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů, které se týkají podmínek výkonu služby příslušníků, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na rozvržení doby služby, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat, zúčastnit se jednání hodnotících a poradních orgánů služebního funkcionáře a vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby.


93


Služební funkcionář je povinen zajistit, aby odborová organizace, která působí v bezpečnostním sboru, a vyšší odborový orgán mohly uskutečňovat oprávnění, která jim stanoví zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Za odborovou organizaci, která působí v bezpečnostním sboru, jedná příslušný odborový orgán. Za příslušný odborový orgán nebo vyšší odborový orgán se pro účely zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů považuje orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace; za vyšší odborový orgán se považuje též ústřední odborový orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušného svazu odborových organizací. Za účelem zlepšení podmínek výkonu služby příslušníků, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek může příslušný odborový orgán, popřípadě vyšší odborový orgán uzavřít jménem příslušníků s bezpečnostním sborem kolektivní dohodu. C. Státní zaměstnanci Zákon o státní službě vychází z předpokladu fungování odborové organizace v rámci služebního úřadu. Za účelem vytvoření předpokladů pro odborovou činnost stanoví zákon o státní službě povinnosti pro služební úřad, služební orgán a zakládá oprávnění pro odborovou organizaci. Služební úřad je povinen informovat příslušnou odborovou organizaci o pravděpodobném vývoji zaměstnanosti ve služebním úřadu, početním stavu a struktuře státních zaměstnanců ve služebním úřadu a základních podmínkách výkonu služby a jejich změně. Dále je povinen s odborovou organizací projednat otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby. Služební úřad musí poskytovat pravdivé a úplné informace a podklady, musí je předkládat včas a přihlížet ke stanovisku odborové organizace. Zákon o státní službě vymezuje oprávnění odborové organizace demonstrativně. Příkladmo uvádí, že odborová organizace je oprávněna zejména projednat a zaujmout stanovisko k podkladům potřebným k sestavení organizační struktury služebního úřadu, dostat zprávu o osobách nově přijatých do služebního poměru, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se změn a skončení služebního poměru, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů, které mají být vydány služebním orgánem a týkají se služebního úřadu, v němž odborová organizace působí, projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat, být přítomna při konání úřednické zkoušky, být zúčastněna v poradních orgánech služebního orgánu a vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu a za podmínek vyplývajících z § 322 zákoníku práce. Služební orgán je povinen s odborovou organizací projednat návrhy ve věcech systemizace služebních úřadů, návrhy na zlepšení podmínek výkonu služby a návrhy služebních předpisů, které se týkají více služebních úřadů. Za odborovou organizaci jedná orgán určený jejími stanovami.


94


Výkon činnosti v odborovém orgánu nesmí být předmětem diskriminace nebo znevýhodnění či zvýhodnění. Výkon funkce v odborové organizaci nesmí být důvodem skončení služebního poměru. Mimo práva projednat návrhy služebních předpisů má odborová organizace právo vyjadřovat se i ke všem návrhům právních předpisů týkajících se státních zaměstnanců. Služební orgány jsou povinny zajistit, aby odborové organizace mohly vykonávat oprávnění podle zákona o státní službě. Služební úřad je dále povinen umožnit státním zaměstnancům konání voleb do orgánů odborové organizace a vytvořit podmínky pro řádný výkon činnosti odborové organizace (např. místnosti s nezbytným vybavením, úhrada nezbytných nákladů). Dále je služební úřad povinen poskytnout členům odborové organizace k výkonu jejich činnosti služební volno v nezbytném rozsahu. Za dobu uvolnění jim přísluší plat. Odborová organizace působící ve služebním úřadu je povinna vhodným způsobem informovat státní zaměstnance o své činnosti a o obsahu a závěrech informací a projednání se služebním úřadem. Státní zaměstnanec je oprávněn požádat odborovou organizaci o pomoc s řešením své stížnosti ve věcech výkonu služby a ve věcech služebního poměru. Členové odborové organizace jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k prozrazení utajovaných informací nebo porušení oprávněných zájmů služebního úřadu nebo státních zaměstnanců. Povinnost trvá po dobu 1 roku po skončení výkonu jejich funkce. Jiný právní předpis však může stanovit jinak. Odborová organizace může v zájmu zlepšení podmínek výkonu služby, zejména zdravotních, sociálních nebo kulturních, v kolektivní dohodě upravit práva státních zaměstnanců, jakož i práva a povinnosti stran této dohody. Zákon o státní službě stanoví i podmínky, za kterých vzniká oprávnění odborové organizace působit ve služebním úřadu a právo jednat. Konkrétně stanoví, že odborová organizace působí ve služebním úřadu a má právo jednat, jen jestliže je k tomu oprávněna podle stanov a alespoň 3 její členové vykonávají ve služebním úřadu službu ve služebním poměru. Oprávnění odborové organizace ve služebním úřadu vznikají dnem následujícím po dni, kdy služebnímu orgánu oznámila, že splňuje podmínky podle předchozí věty. Současně má povinnost oznámit služebnímu orgánu bez zbytečného odkladu, že tyto podmínky přestala splňovat. Zákon o státní službě nelimituje odborovou činnost z hlediska určení počtu odborových organizací. Působí-li ve služebním úřadu více odborových organizací, je služební úřad povinen v případech týkajících se všech nebo většího počtu státních zaměstnanců, kdy zákon o státní službě vyžaduje informování nebo projednání s odborovou organizací, plnit tyto povinnosti vůči všem odborovým organizacím, nedohodne- li se s nimi na jiném způsobu informování nebo projednání. Působí-li ve služebním úřadu více odborových organizací, jedná za státní zaměstnance ve vztahu k jednotlivým státním zaměstnancům odborová organizace, jejímž je státní zaměstnanec členem. Za státního zaměstnance, který není odborově organizován, jedná ve služebních vztazích odborová organizace s největším počtem členů, kteří vykonávají ve služebním úřadu službu, neurčí-li tento státní zaměstnanec jinak. Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra

95


Nepůsobí-li ve služebním úřadu odborová organizace, mohou si statní zaměstnanci zvolit radu státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.


96

Sekce pro státní službu, Ministerstvo vnitra verze 1, únor 2016, Praha

Recommend Documents