Scénář Kráčmera – Krnov
obraz 1 Přistání na Cvilíně
Scéna Kráčmera letí balonem a najednou slyší policejní vrtulník. Kráčmera se otočí a vidí jak se k němu rychle přibližuje, rozhodne se uhnout, zatáhne za lano balonu, ale už je pozdě. Jedno z lan na baloně prasklo a balon klesá dolů. Balon přistál u kostela na Cvilíně. Kráčmera si prohlíží přetržené lano ani si nevšimne že proti němu jde Praděda.
Kráčmera si prohlíží okolí aby našel cestu do města až dojde k Cvilínské rozhledně. Rozhodne se vyjít nahoru a podívat se po okolí.
dialogy Vrtulník: Pozor, pozor, důležité hlášení vylezte z lesa a vzdejte se. Kračmera: pomoc, klesám, zachraňte mě někdo. Kráčmera: To je ale malér, kde tady seženu takový provaz. Praděda: Teda to se ti zas něco povedlo. Kráčmera: Jé ahoj pradědečku, nevíš kde by mi to tady opravili: Praděda: Máš štěstí že jsi přistál v Krnově, ve městě byly továrny na sukna a látky, určitě ti s tím pomůžou. Kráčmera: Tak to je fajn, to já si to lano jenom přeměřím abych věděl jak dlouhé ho budu potřebovat a můžu vyrazitM.O. Poutní kostel na Cvilíně byl vystavěn v 18. Století, již dříve to však bylo významné křesťanské místo. Poblíž kostela se nachází rozhledna, ze které je krásný výhled nejen na město,ale také do Polska. Rozhledna byla postavena na začátku 20. Století a sloužila jako rádiový přijímač. Kráčmera: Uf, už jsem konečně nahoře, už se mi z těch schodů začala točit hlava.
Kráčmera se dívá po okolí a nedaleko Cvilína si všimne zříceniny hradu Šelenburk.
Kráčmera: To bude ta zřícenina, kterou má praděda v deníku. No co, lano chvíli počká. Půjdu to omrknout.
Kráčmera už je na posledních schodech rozhledny, když zakopne a spadne. Vychází z rozhledny a oprašuje, když v tom zjistí, že ho po
Kráčmera: Au kousla mě myš.
2 Šelenburk
pádu něco kouslo. Na ochozu vykoukne a Praděda a promluví na Kráčmeru.
Praděda: Na to by sis měl dát pozor, myši roznášely mor a na to se dříve umíralo. Kráčmera: Naštěstí morové epidemie už dneska nehrozí.
Kráčmera se vydá lesem k Šelenburku.
M.O. Na dalším z Krnovských kopců se nachází zřícenina hradu Cvilín, zvaného též Šelenburk, ten pochází z poloviny 13. Století a sloužil jako sídlo místních knížat a také ochraňoval cestující na zdejší obchodní stezce. Od 17. Století začal hrad pustnout. Podle některých pověstí je zde ukryt poklad a také se zde skrývali loupežníci. Kráčmera: Haló, je tady někdo?
Kráčmera na Šelenburku uslyší nějaké hlasité vzdychání a zavolá. Najednou opět uslyší vzdychání, vydá se proto po jeho zvuku, dojde k místnosti, kde vidí sedět průsvitného rytíře. Zeptá se ho.
Kráčmera si vzpomene na policejní vrtulník a najednou vykřikne.
Kráčmera s Matyášem začínají chystat pasti, po chvíli Kráčmera polekaně řekne.
Schovají se za zeď a když jsou loupežníci nadoslech Kráčmera vykřikne.
Kráčmera: Kdo jsi? Rytíř: Ty mě vidíš? Kráčmera: Ano já duchy vidím. Rytíř: Jmenuji se Matyáš I., kdo jsi ty a co tu pohledáváš? Kráčmera: Já jsem Kráčmera, putuju po stopách svého pradědečka a přistál jsem tady kousek na Cvilíně. Tak co se ti vlastně stalo? Rytíř: Každou noc sem chodí loupežníci a hledají zakopaný poklad, který se ukrývá tady na Šelenburku. Kráčmera: Co kdybychom je odsud vypudili? Rytíř: To je dobrý nápad, nachystáme na ně pasti.
Kráčmera: Slyším nějaké hlasy, to budou oni a my nemáme vše nachystané. Musíme je nalákat do pastí, které už jsou hotové. Kráčmera: Támhle je poklad.
Loupežnící se rozběhnou směrem, který jim Kráčmera ukázal a spadnou do díry. Matyáš děkuje Kráčmerovi za pomoc a ukazuje mu cestu do města
3 Procházka městem
Matyáš: Děkuji že jsi mi pomohl, vydej se tímto směrem, tudy je to nejkratší cesta do města.
Kráčmera jde, prochází lesní pěšinkou, když v tom potkává u Střelnice pana Bauera.
Kráčmera: Co to tam je za bezdomovce? Vždyť tohle už se dávno nenosí. Že by to byl zase dědeček?
Když dojde blíž, zjistí, že je to architekt Bauer.
Bauer: Jo jo, hezkou stavbu jsem postavil. Kráčmera: Co prosím? Vy že jste postavil tuhle stavbu? Bauer: No ano, vždyť ty nevíš, kdo já jsem? Kráčmera: Omlouvám se, ale vážně si Vás nepamatuju. Bauer: No, není ani divu. Já jsem totiž Leopold Bauer architekt této stavby. Kráčmera: Jo tak tohle je ten slavný Střelecký dům zmíněný v jeho deníku. Prý se tady pořádali závody a hostiny. Je to pravda? Pane Bauere? Haló, kde jste?
Kráčmera se podívá do deníku a pozná v ní Střelecký dům
M.O. Leopold Bauer, krnovský rodák, který studoval a později i žil ve Vídni vytvořil pro Krnov a nedalekou Opavu řadu staveb. Kromě Střeleckého domu to je mimo jiné Larischova vil a venkovský domek Larischů na Ježníku, Sezský domov, v Opavě to je obchodní dům Breda a kostel svaté Hedviky. Děti vycházejí z budovy a Bauer mizí Kráčmera si prohlíží s údivem budovu, když ho uvidí děti.
Dítě 1: Ach jo, to zas byla dneska fuška. Dítě 2: Jo, to máš pravdu. Dítě 3: Hele co je to tam za pána? Kráčmera: Ahoj děti, co jste tu dělaly? Dítě 1: No tančili, vždyť tady je SVČ Méďa. Dítě 2: Vy to nevíte?
Děti se začnou smát.
Děti spolu s Kráčmerou procházejí kolem koncertní síně sv. Ducha. Uvnitř hrají varhany
Kráčmera: Ne, já myslel, že je to střelnice. Děti: ne dnes už ne, dnes je tady středisko volného času, pořádají se tady různé akce pro děti a vyučují kroužky. Kráčmera: A kam teď jdete? Děti: No do města. Kráčmera: A nemohl bych jít s vámi? Praděda se v deníku zmiňuje o nějakém zámečku. Kráčmera: Slyšíte to? Děti: Ano to jsou naše varhany, které se tady vyrábí už víc jak sto let. Kráčmera: Škoda že nemáme víc času, stálo by za to si na ně zahrát. M.O. Síň svatého Ducha patří k nejstarším stavbám ve městě, původně tato budova sloužila jako špitál, dnes se zde pořádají koncerty. Kromě Krnovských varhan se zde nacházejí velmi vzácné a cenné malby.
Kráčmera s dětmi prochází náměstím, záběry na radnici, měšťanské domy.
M.O. Město Krnov se nachází na hranicích s Polskem na soutoku řek Opavy a Opavice. První zmínky o městě pocházejí ze 13. Století, kdy město patřilo opavským Přemyslovcům. Většího významu město dosáhlo v 19. Století kdy se zde začal rozvíjet textilní průmysl a začaly se zde vyrábět varhany bratří Riegrových. V době největšího rozmachuje bylo přes 100 továren na sukno a vlněné zboží, v té době také město získalo přezdívku Manchester východu. Řada městských staveb pochází právě z tohoto období.
Děti s Kráčmerou dojdou k zámečku, tady se rozloučí.
Kráčmera: Tak vám děkuju za doprovod. Snad se ještě uvidíme.
Kráčmera vejde na nádvoří zámku a prohlíží si ho, pak se vydá směrem na nádraží, prochází kolem Varhan.
M.O. Varhanářskou firmu založili bratři Franz a Otta Riegrovy v roce
1873, od té doby zde bylo vyrobeno přes 3700 varhan a jejich výrobky najdeme po celém světě, dokonce i v daleké Argentině.
4 Výlet po okolí Krnova
5 Odlet
Na nádraží si Kráčmera kupuje lístek do Bruntálu, nasedá na vlak a odjíždí. Kráčmera se po procházce městem rozhodne podívat po okolí Krnova, jako první zamíří do Bruntálu. Kráčmera prochází po náměstí a zámeckým parkem.
M.O. Bruntál patří k nejstarším městům na severu Moravy, první zmínky o městě máme už z roku 1213. Bruntál byl založen jako město horní a těžba drahých kovů a později železné rudy v jeho okolí byla hlavním zdrojem jeho prosperity. Místní zámek patřil Řádu Německým rytířům, původně na tomto místě stála gotická tvrz.
Záběry na vodní nádrž Slezská Harta
Černý potok protékající dnes Bruntálem ústí do vodní nádrže Slezská Harta. Stavba přehrady Slezské Harty byla oficiálně zahájena v roce 1987. Původně plánovaný termín dokončení vodního díla byl rok 1992, ale oficiálně byla otevřena o pět let později. Přehrada Slezská Harta v současné době tvoří významný prvek v protipovodňové ochraně spodního toku řeky Moravice.
Kráčmera se vrací do Krnova a míří do továrny Karnola. Z budovy vychází pradědeček a volá na Kráčmeru.
Pradědeček: Kde se prosím tě touláš, už půl hodiny tady na tebe čekám s tím lanem. Kráčmera: Promiň pradědečku, musel jsem se tady po okolí pořádně rozhlédnout. M.O. Textilka Karnola, původně továrna Alois Larisch, má počátek v první polovině 19. století. Textilní výroba zde fungovala až do devadesátých let 20. Století, pak byla fabrika zavřena, ale díky historické vzorkovně a strojům byla v roce 2010 vyhlášena
národní kulturní památkou.
Kráčmera bere od pradědečka lano, přehodí si ho přes rameno a vrací se zpátky k balónu.
Kráčmera nasedá do balónu a odlétá, pradědeček ho pozoruje a mává mu zespodu.
Pradědeček: Tak doufám, že se ti poletí dobře, dej si pozor na boční vítr ať tě to nezanese někam do lesů Kráčmera: Díky, uvidíme se v dalším městě.
