SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ Ročník XIV. – 5/2009

Jan 17:15-17 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. Většina křesťanů ví, jak vypadá Bible, moţná většina ji i otevřela, otázka, která jako vţdy zůstává, je ta, zda jsme ji i četli a rozhodli se následovat směr, kterým ukazuje. Na jednom místě v Bibli máme výzvu „Nepřizpůsobujte se tomuto věku – světu“ (Řím. 12:2). Naplněním není dělat vše opačně, či alespoň trošku jinak neţ ostatní, ale pochopení vlastní identity. Výsledkem tedy nemůţe být to, ţe tam, kde všichni jedou v pravém jízdním pruhu, já pojedu v levém. Tam kde všichni mají modré závěsy, budu mít zelené atd. Nepřizpůsobovat se neznamená tolik činnost jako pochopení. Pokud vím, kdo jsem, nemám zapotřebí mnoho věcí. Pokud si ale jako křesťan nerozumím, neznám se, mohu snadno přivádět sám sebe do těţkých konfliktních situací. Moţná se i místy snaţím změnit, proměnit svou znovuzrozenou identitu tak, aby nebyla tolik výrazná, aby nesvítila, nezářila. Jako dospívající jsem moc rád četl dobrodruţství Tarzana. Nyní na mne pozůstatek tohoto nadšení kouká dnes a denně z knihovny. Minimálně počáteční příběh všichni známe. Lidské děcko, které vychovají gorily. A v jeden moment se tam objeví příhoda, kdy se on, vzhledem k tomu, ţe měl být Angličanem, tak bílý jako stěna, snaţí splynout se svým okolím a patlá na sebe bláto. Nakonec musí přijmout, ţe je prostě jiný - bílý, bez srsti. Hodně mi to připomnělo mě, člověka, který odevzdal svůj ţivot Bohu. Člověka, který má občas problém přijmout to, ţe je jiný. Moţná jen trošku, ale je. A stejně jako v tom smyšleném příběhu se snaţím na sebe patlat různé bláto - hřích, abych tolik nevyčníval. Výsledek je však tragikomický. Jako člověk napatlaný blátem nevypadá jako gorila, tak ani

ROČNÍK XIV. - 5/2009 STR. 1

křesťan obalený hříchem není hned nekřesťan. Jako křesťan se pro svět nestanu přitaţlivějším, kdyţ začnu cíleně hřešit v některých oblastech, spíše méně konfliktním pro světové svědomí a více komickým na pohled, neboť pak naplňuji beze zbytku rčení: káţe vodu, pije víno. Vše to je nakonec o tom, jestli proţívám, ţe potřebuji svět anebo vím, ţe svět potřebuje mne. Potřebuje snad sůl maso, aby byla slaná? Nebo naopak?! Křesťan, který nepřijme, ţe jiţ není z tohoto světa, je jako člověk, co se pomaţe blátem a leze do výběhu goril. Bude to komická, ale hlavně velká, tragédie. JaPta Možná to znáte. Jste černá ovce, bílá vrána… anebo velbloud mezi kravami.

Velbloud Dávno jsem vyšla proti proudu, ač často strhává mě dav. Připadám si jak na velbloudu, sama ve stádě černých krav. Zvolna si cestu světem klestím, jen doufám, ţe má správný směr. Můj cíl je pokoj, láska, štěstí, Jsem však jen člověk - amatér. Lidem se asi zdám moc cizí, mnohdy nenajdem stejnou řeč. Většina z nich lhostejně zmizí, dřív neţ bych řekla: Neuteč! A tak tu bloudím, pouští buší, jsem velbloud mezi kravami a hledám si spřízněnou duši by aspoň úsměv dala mi. Káťa Mašínová


Moji milí čtenáři! Ráda bych vám tentokrát představila manţelku našeho vikáře, Pavlu Ptáčkovou. Pavla se přistěhovala do Trutnova před poměrně krátkým časem z Úpice, kde pravidelně navštěvovala místní shromáţdění. Vzpomíná na ně jako na rodinný sbor. Ačkoliv se našich shromáţdění účastní pravidelně, často se zdá téměř neviditelnou. Sama přiznává, ţe těţko navazuje kontakty s dospělými. Mnohem lépe se cítí mezi dětmi, se kterými vede rozhovory, jaké vede málokdo z nás. Vyptává se jich na to, jak se mají, co v týdnu dělaly a co si přejí. No a teď to hlavní – vydrţí čekat na jejich odpověď. Je to pozoruhodné. Proč tomu tak pravděpodobně je, moţná pochopíte v následujících řádcích. Pavla vyrůstala v Úpici jako druhé dítě ze čtyř sourozenců. O rok starší bratr sbor nikdy nenavštěvoval a s rodiči jiţ nějaký čas neţije. Sestra Patricie navštěvovala trutnovský dorost a v současné době se s maminkou a nejmladší sestřičkou (dvouletou Aneţkou) účastní shromáţdění v Úpici. Po ukončení ZŠ nastoupila Pavla na SOU, obor aranţérství. Během prvního ročníku se rozhodla přestoupit na SOŠ, obor vychovatelství, v Náchodě. Po absolvování studia pokračovala na pedagogické fakultě v Hradci Králové v oboru učitelství pro MŠ. V současné době se připravuje na státnice. Dětství proţívala v úplné, nevěřící rodině. Manţelství rodičů Pavly bylo od počátku provázeno řadou problémů a krizí. Rodiče dlouho zápasili s alkoholem a později i se závislostí na hře automatů. Pavla uţ jako malá trpěla komplexem méněcennosti. Necítila se v ničem dost dobrá, či výjimečná. Jejím pocitům příliš nepřidal ani fakt, ţe byla poměrně baculatá. Chtěla, aby si ji někdo všimnul a to ne jen proto, jak vypadala. Nezájem rodičů o její zájmy a starosti jen prohloubil její stav zoufalství. Pavla od malinka ráda zpívala a toho si všimla její babička. Začala ji v této zálibě podporovat a přihlásila ji na zpěv do ZUŠ. Pravidelně se účastnila jejích vystoupení a Pavla konečně proţívala vytouţený zájem. Na ZŠ se seznámila s Janou Huňatovou, která navštěvovala sbor v Úpici. Přijala její pozvání do shromáţdění a seznámila se s manţeli Kaletovými. Postupně se začala účastnit setkání mládeţe a nacházela nové kamarády a přátele. Při jednom ze sjezdů mládeţe CB proţila obrácení a rozhodla se v ţivotě chodit za Pánem Jeţíšem. V té době začala navštěvovat shromáţdění i maminka Pavly. I ona našla ve sboru nejen Pána Jeţíše, ale i blízké, kteří jí pomohli


vyřešit řadu jejích problémů. Toto období provázelo i hledání partnera. Proběhly vztahy na úrovni kamarádství a Pavla si tím spíš teprve ujasňovala, co od partnerského vztahu očekává a co by od něj očekávat měla. V tomto období nejasností se do Trutnova přistěhoval Jakub a přijal sluţbu vikáře sboru. Po vzájemném seznámení se rozhodli navázat vztah a po téměř roční známosti uzavřeli manţelství. Po přistěhování do Trutnova se Pavla postupně začala sţívat s naším obecenstvím. Uvědomuji si, ţe záleţí především na nás, jak ji mezi sebe přijmeme. Jak my, tak i ona, jsme plni očekávání. Věřím, ţe najdeme společnou řeč a dokáţeme si vzájemně sdělit, co to vlastně od sebe očekáváme. I kdyţ upřímně řečeno v tomto směru Pavle její pozici opravdu nezávidím. Zavděčit se sboru jako sestra vikářová, doufejme brzy kazatelová, není vůbec jednoduché. Alibaba

Soutěž „ Ptej se Písma bez počítače“ POZOR! Zde jsou správné odpovědi na minulé otázky pro střední generaci 49

Jak můžeme být lidem nápomocni, aby slavili Boha?

SKUTKY VÍRY

Mt 5,16

52

Kdy na světě umře víra?

NEMÁ-LI SKUTKY

Jk 2,17

61 64

Dva domy v jednom proklatém městě byly Bohem požehnány. Komu patřily? K čemu byly, kdysi dávno, dobré staré hadry?

RACHABĚ a ZACHEOVI v Jz 6,25 Lk JERICHU 19,9 ZÁCHRANĚ JEREMIÁŠE Jr 38, 11 - 13

66

Na jakém místě má moudrý "srdce"?

NA PRAVÉM

Kaz 10, 2

ZRCÁTKY ŽEN

2 M 38, 8

HARFA

Gen 4,21; Zj 18,22 Sk 23, 16

88

Čím byl obložen podstavec umyvadla ve stánku na poušti? 4 V Bibli se píše o mé hudební premiéře, a také o poslední produkci na světě. Kdo jsem? 112 Který synovec zachránil život strýci?

SYN PAVLOVY SESTRY

7 OTÁZEK PRO ČTENÁŘE BIBLE VE VĚKU NAD 50 LET 28 Kdy se nemáme radovat a jásat? 51 Jaké učitele nám doporučuje Pán Ježíš? 65 Kde bylo dvanáct, které pocházely z hloubky, obklopeno sedmdesáti nad nimi?


71 Kdo sborově zpíval Bohu při stvoření? 84 Kdo z nepřátelství trpěl hlad? 90 Kdo dostal číslem 490 odpověď a napomenutí? 93 Které dvě vzácné události byly vyhlášeny před stvořením světa? LUŠTITELÉ LÍSTEK SE JMÉNEM A ŘEŠENÍMI ZA ČÍSELNÝMI KÓDY DORUČTE NĚKOMU Z REDAKCE SL DO 24. 5. 2009 POZOR: ÚSPĚŠNÝ LUŠTITEL JE JEN TEN, KTERÝ SE ANI JEDNOU NESPLETE, A ODPOVÍ SPRÁVNĚ NA VŠECH SEDM OTÁZEK BEZ POMOCI POČÍTAČE

Je tu poslední sada biblických otázek pro nejstarší ve sboru. Zadavatel biblických hádanek zatím neobdržel ani jedinou odpověď ani od střední generace sboru. Začínám si myslet, že písmáci v Trutnově vymřeli po únorových dnech 1948. Nebo snad ještě dříve? Pro SL 05/2009 připravil sbi

Zprávy z Trutnova Viky, Viktor a Bůh - Renata Eremiášová Jako literární kritik, natoţ recenzent, bych se sotva mohl ţivit. Snad počítačových her ano, ale knih? Sotva. Proto berte tento článek jako svědectví o knize, která se mi prostě a jen líbila. Coţ mě vede k tomu, ţe bych ji rád doporučil všem, kteří mají rádi příběhy. Jedno varování bych však měl, je-li někdo nekritický entusiastický křesťan, moţná v něm kniha vzbudí odpor. Pojednává totiţ o první polovině posledního desetiletí 20. století. Načrtává situaci vztahu mezi charismatickým a tradičním společenstvím. Popisuje zkratkovité myšlení a hraje daleko více na strunu lidem zklamaným či nenaplněným skrze prosté letniční hnutí. Knihu doporučuji, ale pod podmínkou - dočíst i doslov od br. Zdeňka Vojtíška, který to tak trošku zamotá ještě víc, neţ se zdálo. Jakub Pt.


Houba pro vedoucí mládeží O víkendu 24.4. - 26.4. se uskutečnilo takové malé setkání na chatě Radost v Orlických horách, pár kilometrů za Bystrým, kde se nám dostalo jakéhosi vyučování a téţ jsme tu měli celkem dost času i sami pro sebe. Za naši mládeţ, tedy team vedoucích tam byla Kateřina Mašínová, Václav Homolka a moje maličkost. Takovým tím řečníkem byl br. David Novák. Ještě s antibiotiky po operaci, kterou nedávno prodělal, se přihnal a hovořil s námi, či spíše k nám o odvaze. Zkráceně řečeno: mnohdy víme přesně co dělat, proč to dělat atd., jen nám chybí odvaha a nic neuděláme. Na druhou stranu jindy chybí to dogmatické zázemí, ale dostává se odvahy a věci se dají do pohybu. Tedy ţe skrze zapálení, které neuhasíme, Bůh zapálí i to okolí. Druhým důrazem, který jsem si zapamatoval, byl apel na setrvávání s Bohem. Jen pár myšlenek, které jsem si poznamenal: Proč lidé utíkají? Pro pocit, ţe se někde budou mít lépe. Nechuť být s Bohem je důsledek vnitřního přesvědčení, ţe u Boha nemusí být nejlíp. Bohu se dá velmi dobře slouţit bez Boha. Myšlenek bylo daleko více, toto jsem si ale odnesl. Ale nejenom vyučování bylo náplní tohoto setkání. Téţ i to, ţe jsme se jako vedoucí konkrétních mládeţí sešli a měli čas plánovat a hovořit o tom, co a jak. Ačkoliv jsme z teamu všichni na tuto akci nedorazili (Pavel Homolka byl na Efatě, Pavel Šmegr pro změnu v práci), mohli jsme lehce naplánovat nejbliţší půl rok. Těším se a doufám, ţe příště pojedeme všichni. Byl to dobrý čas. Jakub Pt.

Náš sbor mýma očima Jako kaţdý rok nás čeká sborový den. Ráda bych při této příleţitosti uspořádala malou neprofesionální vernisáţ, tudíţ prosím všechny ty, kteří rádi kreslí, malují nebo vyuţívají jinou výtvarnou techniku či propadli poezii, zdali by vyjádřili svůj vztah ke sboru na téma: Náš sbor mýma očima. Svá díla předejte mě, Pavle Ptáčkové do 31.5.2009. Díla mohou být anonymní, ale nemusí. Předem děkuji. Pavla


Zprávy z Úpice Mezi námi děvčaty Jménem organizačního týmu děkuji všem, kdo jste se modlili s námi za tuto akci, která proběhla 24. a 25.4; něco podobného jsme tady v Úpici pořádali poprvé (ale určitě ne naposledy) a měli jsme trošku obavy, jak to bude přijato. Od pátečního odpoledne do sobotního odpoledne se v naší modlitebně sešly dívky ve věku 11-15 let, abychom si společně popovídaly na různá témata, která souvisejí s dospíváním a lidskou sexualitou. S Radkou Kubečkovou a Jitkou Česenkovou jsme se snaţily zodpovědně připravit a jiţ delší dobu jsme studovaly a pročítaly různé materiály k našemu programu, aţ jsme se staly pro naše nejbliţší vděčnými objekty k obveselení. To si asi umíte představit – pohlavní orgány, sex ze všech moţných úhlů, masturbace, pornografie, pohlavní nemoci, volba ţivotního partnera, zamilovanost, domácí násilí, znásilnění, zneuţívání dětí... Nechtěly jsme se nechat zaskočit ţádnou nečekanou otázkou. A myslím, ţe se příprava vyplatila. Podle mého názoru (nechci hloupě chválit to, co jsme samy dělaly, lépe by bylo zeptat se zúčastněných děvčat) se povedlo všechno krásně plynule a bez komplikací, výborné byly i sestry v kuchyni – v pátek se o nás postarala Petra Mašínová a v sobotu Ester Vlachová. Poděkování patří jim i ostatním sestrám, které pro všechny napekly, navařily a připravily pomazánky, bylo to báječné. Kromě jednotlivých přednášek jsme si také zazpívaly, proběhlo hodně soukromých rozhovorů a program plynul do pozdních nočních hodin. Ráno se některá mladší, nedočkavá děvčata pouštěla do nového dne uţ od 5.00 hodin ráno (např. nafukováním darovaných prezervativů...) Společně s Radkou (která


je zdravotní sestrou v gynekologické ordinaci) všechny dívky také navštívily gyn. ambulanci a mohly se seznámit takto neoficiální cestou s tímto zvláštním prostředím, zeptat se na všechno, co je zajímá a výborně se nám podařilo navodit takovou atmosféru, ţe skutečně bylo moţné beze studu mluvit úplně o všem.(Taky si mladé dámy vyzkoušely těhotenské testy, k velké úlevě nás všech ţádná z nich nebyla těhotná...) Ano, myslím, ţe se to povedlo. A kdybyste to náhodou nevěděli, tak sboroví muţi a mládenci v tu stejnou sobotu zatím na sborové zahradě vybudovali nádhernou obrovskou dřevěnou prolézačku, vhodnou pro všechny věkové kategorie, takţe si ji klidně přijeďte vyzkoušet. S poděkováním všem, kdo modlitebně podporujete misii v Úpici, se loučí Jana.

Páteční den s Graumannovými... Tak co, stihli jste si s Tomem Graumannem potřást rukou a úsměvnou češtinou si s ním i jeho laskavou ţenou Caroline popovídat? Já ano a bylo to moc fajn. I kdyţ – musím se přiznat, ţe jsem byla trošku nejistá, kdyţ jsme s Radošem domlouvali, ţe mi budou svěřeni do páteční péče... Co taky já, anglicky neumím ani „ň“- a mám jen matné tušení, ţe snad angličtina ani „ň“ nemá... Jaké to bude, na co jsou zvyklí a co kdyţ něco nedopadne? V to ráno, kdyţ k naší modlitebně přijeli, jsme byli v časovém skluzu dřív, neţ jsme se vzájemně představili... ta objíţďka z Kostelce a volnější tempo všech tří hostů, tak jsem je do základní školy na Lánech nenápadně vlídně popoháněla... Carolinu jsem rovnou popadla (tedy nabídla jsem jí rámě), aby nám to šlo sviţněji. Pan ředitel se slušivým úsměvem nás vítal a zval do křesílek v ředitelně, vyslechli jsme si povídání o symbolice slova ÚL = Úpice – Lány, proto si tak tato škola říká, všude jsou vyobrazeny včelky a hučí to tam jako v úlu... No prý jen ty děti kdyby byly pilné jako včeličky... Povinně jsme do sebe „kopli“ štamprlátko medoviny (kdyţ teda ten úl). A šlo se na věc. V tělocvičně šesťáci, sedmáci, osmáci a devítka. Atmosféra puberťácké nudy. Zůstala jsem vzadu, bratr Javornický si odváděl Graumannovy za ředitelem dopředu. Setkání začalo. Vše podle plánu, později se mi však dostalo skutečně nevšedního záţitku, kdyţ během své přednášky Tom vytáhl Bible a nabídl všem, ţe jim je na památku podepíše. Pan ředitel znejistěl, já preventivně vyskočila a snaţila se v tichém rozhovoru s ředitelem zjistit, jestli v tom nebude nějaký problém. Vedení školy se blahosklonně usmívalo, ţe hlavně ať to není povinné a


já ţasla nad Tomovou suverenitou, s jakou před tou smečkou mluvil o Kristu. Jo, misionář profesionál kaţdým coulem, to se hned pozná... Nicméně budete se divit, rozdali úplně všechny Bible, které měli s sebou a na webových stránkách školy i v článku ve školním časopise nacházím jen samé pochvalné články... Prostor k diskuzi nikdo nevyuţil, Caroline pohotově vyuţila chvilky ticha a vybídla Toma ke společné písni Filipínských domorodců, byla přijata pochvalným potleskem. Tak začala mohutná autogramiáda, já uţ nervózně pokukovala po hodinách, protoţe jsme měli domluvenu besedu ještě na druhé ZŠ a čas nám šlapal na paty. Konečně výšlap zpět do ředitelny, šup ještě jednoho panáka povinně, ţe jsme to všichni zdárně přeţili... a jelo se do ZŠ bratří Čapků. Tam byla tato beseda pouze pro deváťáky, však nutno říct, výborně připravená diskuze. Děcka měla opravdu zájem, všichni věděli, o čem mluví a všechno je zajímalo. Velice milý pan ředitel nezapomněl s kytičkou ani na mě, nikdo nás nenaléval alkoholem, zato chlebíčky byly mňam! A pak uţ jsme se přesunuli k nám domů na oběd. Konverzace našlapovala nejprve opatrně, jak jsme se tak vzájemně oťukávali, je však jasné, ţe takové mazáky, jako jsou Graumannovi, hned tak něco nepřekvapí a brzy oni i já jsme si docela kvalitně povídali i bez bratra tlumočníka, který musel hned po obědě odjet. Dozvěděla jsem se zajímavé věci o jejich ţivotě, bavilo mě to být s nimi a kdyţ odjíţděli, napadalo mě ještě dost otázek k dalšímu pokračování... Sobota v našem kinodivadle se povedla nad očekávání místních techniků, kdy se díky našemu Petrovi spustila projekce, kterou jsme si vymysleli aţ těsně před promítáním. (Nelze ho nepochválit, byl by to trapas.) Příběh filmu, který besedu předcházel, kaţdého vţdy spolehlivě dojme a nezklamal ani tentokrát, v následné besedě bylo znát, ţe lidé


skutečně přemýšlejí o tom, co viděli. Došlo na nezbytné Bible – prý je bratr rozdává vţdy a všude, nikdy se neptá o dovolení a nikdy s tím po rozdávání neměl ţádné problémy... Na tomto večerním setkání byly i rodiny několika dětí z klubu i lidí mimo sbor, byla jsem z účastí spokojena, dokonce technici říkali, ţe jsme předčili návštěvnost některých městských akcí. A světe div se – ani po nás nechtěli nic za nájem sálu, jen chlapi mávli rukou a šli si nechat podepsat Bible... Kromě drobných zádrhelů, jako bylo onemocnění auta manţelů Javornických a technické problémy při promítání filmu v Trutnově, se podle mě akce povedla. Mám pocit, ţe jsme tak trošku připomněli lidem, ţe nás tyto věci společensky známé také zajímají, ţe nestojíme bokem veřejného dětí, ţe i z Ţida můţe být křesťanský misionář a na rozdíl od očekávání skeptických dospělých si děti Bible bez problémů braly. (Jen pro zajímavost – právě děti z této základky po mě v předcházejícím týdnu chtěly Bible a já pro ně v tu chvíli zrovna ţádné neměla.) Ani se mi nechtělo se s nimi v neděli po shromáţdění loučit, tak nějak mi i za tu krátkou dobu přirostli k srdci, však jsem jim také hned v pondělí posílala pohled z Úpice... Celý příběh Toma Graumanna teď vyšel také v novém letáčku BTM pod názvem „Dvakrát zachráněné dítě“, a kdyţ ho čtu, tiše si přeji, aby dal náš dobrý Bůh Graumannovým ještě hodně zdraví a síly ke společnému svědectví, se kterým chodí mezi lidi. Jana Lachmanová

Narozeniny v květnu 05. 05. 15. 05. 20. 05. 22. 05. 23. 05. 26. 05. 27. 05 29. 05.

Růţena Králová Drahomír Jeţek st. David Veselý Eva Lachmanová Jana Vlachová Antonín Kocián Barbora Vávrová. Marína Vávrová

Úpice Trutnov Trutnov Úpice Havlovice Havlovice Trutnov Trutnov

Heslo měsíce: „Buďte milosrdní, jako i Otec váš milosrdný jest.“ Lukáš 6 36, kralický překlad


Aktuální mimořádná setkání: Jaro je období změn v přírodě, nechme se inspirovat i v osobním životě! Zveme všechny, kdo mají chuť se s námi sdílet na téma

OSOBNÍ DUCHOVNÍ RÚST na neděli 24.5.2009 do Úpice. Připravujeme společnou neděli, ve které se s vámi chceme podělit o to, co jsme přijaly na konferenci pro pracovníky s dětmi „Awana 2009“. Hlavním řečníkem byl Dave Patty, na našem setkání ho zastoupí trojice Jana Lachmanová, Jitka Česenková a Soňa Dušková, které se zmíněné konference účastnily. Dopolední shromáţdění rozdělíme krátkou přestávkou na dvě části, ve kterých si téma osobního růstu přiblíţíme na obrazu mohutného košatého stromu, jak nám nově ukázat Dave. Polední čas strávíme u společného oběda, po kterém bychom rádi u kávy, čaje a pečiva povídali o tom, co toto téma pro nás kaţdého i pro naše sbory znamená. Začátek setkání je shodný se začátkem pravidelné bohosluţby v 9.45 hodin, ukončení předpokládáme kolem 14.00 hodiny, záleţí na domluvě zúčastněných. Všichni, koho toto téma zajímá, jste srdečně zváni. Trutnovské zájemce prosíme, aby u Jany nahlásili, kdo se chystáte přijet, abychom mohli zajistit oběd pro všechny. Děkujeme a těšíme se na společné obecenství. Jana


Všechny pravidelné i náhodné čtenáře si dovolujeme pozvat ke společnému sdílení radosti a Boží lásky na našich pravidelných i mimořádných setkáních v Trutnově a Úpici:

Pravidelná setkání

Pondělí

Trutnov Úpice Sbor církve bratrské, Sborový dům CB, Lomní ulice 103/9 Mánesova ulice 529 8:30 – modlitební chvíle 9:45 – dopolední shromáždění 9:00 – dopolední shromáždění 10:30 – sborový zpěv 15:00 – Dívčí klub

Úterý

18.00 – biblická hodina

Středa

15.15 – Vyučování náboženství

Neděle

(pro dívky od 10ti let) 10:00 – Maminec (setkání maminek s malými dětmi) 15:00 – Rybičky (klub pro děti od 5ti do 9ti let)

(pro děti od 9ti do 15ti let)

Čtvrtek

Pátek

9:30 – Setkání seniorů (společné přemýšlení nad

16:00 – Stopa (klub

s tábornickým zaměřením pro děti otázkami víry a praktického života od 10ti let) 17:00 – Klub společenských her ve stáří - 1x za dva týdny) (pro děti a mládež od 10ti let) 16:00 – dorost (setkání pro děti 17:00 – Čaj o páté (setkání pro od 9ti do 15ti let) všechny, kdo si chtějí povídat nad šálkem dobrého čaje) 18:30 – mládež (setkání pro mládež od 15ti let) 20:30 – halové sporty (Tělocvična školy ul. Rudolfa Frimla – 1x za dva týdny)

Vydává staršovstvo Sboru CB. Uzávěrka příspěvků vždy do 25. dne v měsíci. Za obsah zveřejněných článků zodpovídají jejich autoři. Lomní 103/9, Trutnov PSČ 541 01 Tel.: 499 815 592 Bankovní spojení: 1300351309/0800 NEPRODEJNÉ http://www.cb.cz/trutnov mail: [email protected]


SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ

Recommend Documents