SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ Ročník XIV. – 12/2009

Advent Během adventního posléze vánočního času zdůrazňujeme ledacos. Opovrţlivě v debatách nahlíţíme na dárkovou horečku, abychom se jí později sami účastnili. Zdůrazňujeme klid a mír, kterým obvykle myslíme: dejte nám pokoj alespoň o vánocích. Nakonec se všichni na sebe usmějeme, popřejeme si „šťastný a veselý“ a ukryjeme se do tepla našich domovů. Nevím, kde jsme vzali představu, ţe vánoce jsou svátkem klidu. Jen si představme ty původní. Zmatek při sčítání lidu, děti se rodí ve chlévě, diktátorský král neváhá vyvraţdit celou oblast jen proto, ţe má podezření atd. Muţ se ţenou a dítětem, jehoţ původ mu moc nejde do hlavy, prchá, moţná i bez placení, a emigruje do zahraničí. Zanechává tak svou ţivnost, rodinné vztahy na pár let zpustnout. První vánoce zas tak klidné nebyly. Rozhodně ne tak, jak na nás obvykle dýchají z těch krásných betlémů a betlémků, které vidíme ve všech výlohách a domácnostech. První příchod spasitele byl lehce divoký a byl o pohybu. Kdyţ se koukám kolem sebe, tak vánoce stále jsou o pohybu a mnohdy dost rychlém, neboť dárků není nikdy dost. Ale to není ten pohyb, o kterém má být řeč při vánocích. V tomto čase si snad více neţ kdy jindy máme připomínat pohyb Boha k člověku. Bůh přišel, přichází. Ostatně advent znamená příchod, jelikoţ je odvozen od latinského slova adventus. Mnohdy na této rovině zůstaneme a nejdeme dál, začínáme řešit příchod první a druhý. Jenţe toto slovo je pouze zpodstatnělé sloveso „přicházím“, které má kořen ve slově „jdu“. Samozřejmě v latině. Křesťané, kteří takto pojmenovali začátek církevního roku, tím nevyjadřovali, ţe Jeţíš přišel a přijde. Vyjadřovali tím především to, ţe přichází. My si nemusíme připomínat párkrát do roka, na vánoce a velikonoce, ţe Jeţíš přišel a přijde, my se můţeme denně ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 1

rozpomínat na ty chvíle, kdy Jeţíš přichází do našich ţivotů dnes a denně. Advent není jen čas rozpomínání se, ţe Jeţíš přišel, je téţ časem upozornění, ţe Jeţíš přichází. A je jen na nás, co my s tím uděláme. Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Zjevení 3:20) JaPta

Jaký oheň chceme? Myslím, ţe snad kaţdý z nás uţ slyšel kázání na 18. kapitolu 1. Královské: „Eliášův zápas na Karmelu“. Bůh zde prokázal svou svatost i dobrotu, kdyţ se projevil jako Bůh, který odpovídá ohněm své svatosti i deštěm své dobroty. Potvrdil Eliášovo vyznání, ţe On je Bůh v Izraeli a Eliáš je jeho sluţebník a vzápětí naplnil i Eliášovo proroctví, ţe nebude v Izraeli rosa ani déšť, jen na Eliášovo slovo. (1. Kr.17,1) Kdyţ se Eliáš modlil za déšť, Bůh ho daroval. Nemohlo být jasnějšího důkazu pro Achaba a celý Izrael, kdo je pravým Bohem, neţ tato dvě znamení. Eliáš pak běţí v silném dešti před Achabovým vozem aţ do Jizreelu. Proč? Domnívám se, ţe očekával, ţe Achab po tomto dvojnásobném mocném Boţím působení vstoupí do své královské autority vůči Jezábel a jejímu modlářství podle Eliášova příkladu. To se však nestalo. Achab je opět pod vlivem své ţeny a jako ţáček učitelce ţaluje, ţe Eliáš pobil proroky Bálova kultu. On, Achab, za nic nemůţe. Ani slovo o Hospodinově moci. Jezábel slibuje Eliášovi pomstu a on se zachraňuje útěkem. Proč? Jsem přesvědčená, ţe Eliáš se Jezábel nebál. Nikdy předtím se nezdráhal jít na Boţí pokyn do nebezpečných situací a ani potom, kdyţ ho Bůh poslal zpět pokárat Achaba za smrt Nábota a zabrání jeho vinice, nečteme, ţe by Eliáš zaváhal. Pronáší i proroctví o způsobu smrti Achaba a Jezábel. Proč by se jich Boţí sluţebník bál? Myslím, ţe hlavní důvod Eliášova útěku je zklamání a zlomené srdce. Kdyby mu šlo o sebepotvrzení jako proroka, mohl být více neţ spokojen. Bál se ho celý Izrael, včetně Achaba. Hlavní touha jeho srdce ale byla: „Odpověz mi, ať pozná tento lid, ţe Ty, Hospodine, jsi Bůh. TY SÁM OBRAŤ JEJICH SRDCE ZPĚT K SOBĚ.“ (1. Kr 18,37) Izrael však zůstal zatvrzelý a Eliáš se cítí zcela osamělý. Odchází na Oréb. Oréb znamená v překladu „pusté a vyprahlé místo“. Došel tam sice v síle Boţího pokrmu od anděla, ale není to místo, kde ho Bůh chtěl mít. Kdyţ se s ním Bůh setká, nejdřív se ho zeptá: „Co tu chceš, Eliáši?“(1. Kr19,13) Eliáš je pak poslán přesně opačným směrem - k Damašku, aby pomazal Chazaela za krále nad Aramem, ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 2

Jehúa za krále nad Izraelem a Elíšu za proroka místo sebe. Navíc je mu zjeveno, ţe bůh má 7000 spravedlivých, kteří se neklanějí Bálovi. Jsou zřejmě rozptýleni po celém Izraeli a vzájemně toho o sobě moc nevědí. Kdyţ je nakonec Eliáš vzat do nebe, odváţí se s ním přes Jordán přejít pouze Elíša. Se vší úctou k proroku Eliášovi je třeba říci, ţe jeho úkol zůstal nedokončen. Tento oddaný statečný sluţebník Boţí zůstal na půli cesty, kde pomazal Elíšu za proroka. Za Chazaelem a Jehú nikdy nedošel. Chazaela pomazal za krále Elíša, Jehúa Elíšův prorocký ţák. Ani Elíša nezbavil Izrael Jezábelina hříšného vlivu, to se podařilo aţ Jehúovi. Domnívám se, ţe kromě Boţího pomazání k tomuto boji, ho k vítězství dovedla i jeho strategie: „KDO JE SE MNOU?“ (2. Kr. 9,32) Hledal spolubojovníky, které Eliáš nenašel. Jehú "nevyhořel" a svůj boj dovedl k vítězství. Eliášův odchod byl slavný pro něj jako pro „vozataje Izraele“, ale smutný pro Izrael. Eliášův oheň převzal jeden jediný učedník. Jak jinak tomu bylo při nanebevstoupení Jeţíšově (Lk 24,50-53): Potom je vyvedl aţ k Betánii, zvedl ruce a poţehnal jim a kdyţ jim ţehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe. Oni před ním padli na kolena, potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha. (Sk 2,1-4): Kdyţ nastal den letnic, byli všichni shromáţděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako kdyţ se ţene prudký vichr a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na kaţdém z nich spočinul jeden, všichni byli naplněni Duchem svatým...(v.14+17): Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Děje se,co bylo řečeno ústy proroka Joele: A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi.“ Církev je vyplněním Eliášovy dávné touhy. My jsme ti, kdo ţijí „v posledních dnech“. Jsme povoláni ne k tomu, abychom své boje vedli osamoceně, i kdyţ věrně jako Eliáš, a nakonec byli unavení a zlomení, i kdyţ spasení, ale abychom zvolili strategii Jehú, který hledal spolubojovníky a strategii první církve (Sk2,46-47): Kaţdého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně PŘIDÁVAL K JEJICH SPOLEČENSTVÍ ty, které povolával k spáse. Ani s odhodláním Eliáše jednotlivec nevybojuje vítězství pro celý národ. Ale církev můţe. Vţdyť BERLU MOCI SVÉ VYŠLE HOSPODIN ZE SIÓNA, ŘKA: PANUJ UPROSTŔED NEPŘÁTEL SVÝCH. Tvůj lid přijde dobrovolně v den, kdy pohotovost svoláš, v nádheře svatyně jako rosa z lůna úsvitu se objeví tvé muţstvo (Ţ110,2-3). V menším měřítku našeho sboru porovnejme vítězství a poráţky, kterých se nám dostalo v soukromých a společných zápasech. Kde bylo víc vítězství a kde bylo víc ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 3

poráţek? Jakou strategii zvolíme my? Chceme oheň, který potvrdí pouze nás jako Boţí sluţebníky, nebo oheň, který stmelí všechny v jedno společné Tělo? Daniela Zahálková

Pátý střípek Podle „Dějinného přehledu“ vzniku a života německého sboru naší církve v Trutnově, kap. I. Po skončení první světové války a národnostním a politickém roztříštění Evropy nastaly jiné časy i v evangelických církvích vzniklé ČSR. Naše církev se vydala v roce 1918 na samostatnou cestu mezi ostatními většími církvemi, a moţná trochu nešťastně přijala jméno Jednota českobratrská, i kdyţ do ní patřily sbory mluvící německy, polsky, slovensky i maďarsky. Inu, osvobozený český element si po věkovitém útlaku prosadil svoje. Bratr kazatel Koníř, rodilý Čech se přihlásil k bývalé české menšině v Trutnově. Stal se radním města a dal své dvě dcerky do zaloţené české školy. To mu však jeho vlastní německý sbor těţko odpouštěl. Začaly tak letité vnitřní sborové problémy. Aţ do roku 1923 bratr slouţí pravidelně a rád i v „české“ Úpici, která se 23. 3. 1922 stala konečně součástí naší církve hejtmanským výnosem. Nebyla však připojena k mateřskému německému sboru, ale k České Skalici, jako její stálá stanice. Tak započal samostatný ţivot úpické stanice pod správou Sboru v České Skalici, trvající aţ do roku 1996, kdy se úpičtí přihlásili k nově zřízenému českému sboru v Trutnově. Ale to je jiţ zcela jiná historie. Situace německého sboru v Trutnově byla zpečetěna odchodem kazatele Koníře do České Skalice v roce 1923. Byl jiţ druhým kazatelem, který odešel z Trutnova do Skalice. Z toho se sbor jiţ nevzpamatoval. Zdá se, ţe k tomu přispěla stálá tendence sborů naší církve aţ příliš spoléhat na kazatelský systém. Kazatelská péče církve o řídnoucí německé společenství silně pokulhávala. Národnostně rozdělený sboreček spolu s evropským kontinentem se řítil rychlými kroky k další nacionální světové válce. V Trutnově tehdy působí diakonka církve sestra Emilie ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 4

Machová. Zajíţdí za sluţbou i do Úpice, která se osamostatňuje. Pán Bůh si zde povolává do sluţby věrného bratra z Batňovic, Antonína Prouzu, který konvertoval k naší církvi z katolictví. Bratr měl velký misijní a nadšenecký záběr. Zajíţděl za sluţbou, ale i do rodin v Peci pod Sněţkou a do Ţacléře. Udrţoval osobní kontakty se všemi jednotlivci oblasti, okolními sbory a hlavně s Prahou. O shromáţdění v Trutnově a Úpici měl nadále pečovat bratr Koníř z České Skalice, ale kontaktů s německým Trutnovem ubývá. Obecenství začalo tíhnout k německým babtistům v Broumově a jejich stanici v Trutnově. Rodiny se nechávají strhnout sílícím němectvím v Sudetech. Úpický sboreček udrţuje vřelý kontakt jiţ jen s některými členy v Radvanicích, a to vlivem příbuzenského česko – německého svazku. K administrativnímu ukončení práce německého sboru naší církve v Trutnově zbývalo pouhých deset let. Do Trutnova měl zajíţdět za sluţbou od prosince 1920 také náchodský kazatel Jan Andrš, který se do naší oblasti zase vrátil z jiţních Čech. Rozsah práce v Náchodě mu však neumoţňoval tuto sluţbu rozvíjet, a po letech vzpomínal br. Koníř, ţe to způsobilo odpadnutí sboru k babtistům. Věrni naší církvi v této době zůstaly jen některé rodiny z Radvanic a pokladník sboru v Trutnově. Občasná shromáţdění se konala u Pázlerových v Radvanicích – Schönborn čp. 6 a v obecné škole v Ţacléři. V Trutnově zůstala rodina pokladníka sboru br. Mikše, který bydlel v hostinci na hranici Horního Starého Města a Kalné Vody, u pana Patzelta, bratra radvanického Josefa, člena církve. V letech 1926 – 1931 je německý sbor v Trutnově uváděn v časopisu „Betanie“ jako stanice sboru náchodského. Ale v Úpici se obecenství dařilo a rostlo početně. Při otevření nové místnosti pro shromáţdění Na Závodi, v prosinci 1930, byli přítomni vzdálení přátelé a příznivci. Z Prahy přijel kazatel J. S. Porter, z Náchoda kazatel František Husák, a samozřejmě přijeli bratři a sestry z Trutnova, Radvanic a České Skalice. Bylo to radostné shromáţdění. Upravená pronajatá místnost voněla novými lavicemi, které si úpičtí udělali podle trutnovských. Zvýšené podium bylo určeno pro započatou činnost sborových zpěváků, která v Úpici v dobré kvalitě přetrvala aţ do padesátých let. ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 5

Prosté svědectví naší církve o Pánu Jeţíši poskočilo jako potok k dalšímu vodopádu, aby zřetelně šuměl krajem. Chvála Bohu za to, ţe nevyšuměl s koncem ţivota německého sboru v Trutnově, kdyţ se naplnil jeho čas. 14. 11. 2009 sbi

Jak se tvoří Sborový list a jak to občas dopadne Dobrý příkladem můţe být poslední (tedy 11.) číslo: 18.10. dostávám první příspěvek od Ládi Bulíčka. Je napsán přímo do „těla“ mailu, tak text kopíruji do textového souboru, fotky ukládám zvlášť 21.10. dostávám pravidelný příspěvek od Standy Bischofa. 25.10. v mailu mám příspěvky od Jany Lachmanové, 2 texty a pěkné fotky; odpoledne odlétám do Číny 28.10. dostávám od Jakuba Ptáčka úvodník a můţu číslo vytvořit; v 17.00 se vracím z návštěvy dodavatele na hotel; v 19.00 čínského času je číslo hotové, zalomené, zkorigované. Posílám ho Drahošovi do tisku a odcházím na další obchodní schůzku.... 1.11. Trutnovští mají v ruce výtisk nového čísla Šlo to hladce, téměř jako na drátku. Jenţe......7. listopadu se na mě na sborové dovolené obrací br. Bulíček s tím, ţe jsem jej podepsal pod článek, který rozhodně nepsal. Moc nad tím nebádám, podívám se na příčinu doma. Tady mám jiné starosti a radosti. Doma se dívám, co se stalo – aha, omylem jsem příspěvek br. Bulíčka přikopíroval do souboru, který jsem měl schovaný „pro strýčka příhodu“. Nejspíš proto, ţe jméno autora mi docela ladilo s texty o Bogomilství, alespoň regionálně. O týden později, 15. listopadu: slyším ve sboru prohlášení br. Bulíčka, které mi bere dech. Předal mi ho i písemně:

ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 6

Nu coţ, mám průšvih. Velmi mě mrzí jak to, ţe jsem uvedl čtenáře v omyl, tak hlavně, ţe jsem způsobil bolest milému bratrovi. Jak to napravím? Snad bude dobře nejprve uvést na pravou míru fakta: Zmíněný „Text patriarchy Maximose“ jsem omylem připojil k textům bratra Bulíčka ve zdrojových materiálech pro editaci čísla 11/09, ve spěchu a bez dalšího přemýšlení do čísla vloţil a označil podpisem milého bratra. Šotek? Asi spíš šlendrián. Moţná text zaujal nejen našeho nešťastného přispěvatele, ale i další z vás, milí čtenáři. Proto si dovolím uvést několik doplňujících informací, které měly správně být v minulém čísle: Na text jsem byl upozorněn v internetové konferenci „chlapi“, kde byl odkaz na blog faráře církve Čs. Husitské Filipa Štrojdla (stojdl.blog.respekt.cz). V článku „Jiný bůh“ uvádí i námi otištěný text patriarchy řeckokatolické církve Maximose IV. Sayegha (1878 – 1967), významného aktéra II. vatikánského koncilu, kde mimo jiné ohajoval praxi mše v mateřském jazyce. Odvážný pokřik samotného textu má moţná proniknout do uší zesvětštělé církve, do srdce nedůsledného křesťana, který si na věřícího v Boha jen hraje, spoléhaje na své skutky, filosofii, rozhodnutí a magii liturgie. Moţná, ţe by bylo vhodnější, kdyby patriarcha zalkal v textu nad hříchy svého lidu, kterého je součástí, podobně jak to proţili ve své době Jeremiáš a Pán Jeţíš. Respektuji však, ţe to udělal tak, jak to udělal, tedy provokativně. Moţná, ţe chtěl otřást pohanskými pověrami, které v církvi dodnes hlodají. Textu by ovšem slušelo, kdyby slovo „Bůh“ bylo uváděno jako „bůh“, jak to činí ekumenický překlad Desatera. Je totiţ jeho hlubokou paralelou a kázáním na text: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ (Ex 20 3) ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 7

Co říci závěrem: Společně s dalšími redaktory SL se bratru Bulíčkovi kajícně omlouvám za nesprávné uvedení jako autora zveřejnění textu a chápu jeho rozhořčení, kdyţ se navíc s textem nemíní ztotoţňovat. Pro redakci je jeho rekce zároveň povzbuzením, ţe vydávaný časopis je čten a studován. Kaţdý text v našem časopisu, který není zaštítěn osobním názorem pisatele, porušuje pravidla, která chceme v časopise dodrţovat a na kterých jsme se dohodli. Milí dopisovatelé, bratři a sestry a přátelé v Kristu, zkuste především psát o svých zápasech víry a nalézání našeho Boha, případně o úspěšném i méně úspěšném opouštění „bohů“. Vyhněme se problematice přejímání cizích zkušeností víry a neriskujme podezření, ţe se chlubíme cizím peřím, a zbavíme se zodpovědnosti za texty. Časopis se nechce a nemůţe stát provokující teologickou platformou, ani vzdělávacím či kulturním magazínem. Spolu s námi jistě touţíte po sdílení s osobními i společnými událostmi ţivota víry, ze kterých vzejde Pánu Bohu sláva. Za redakci SL MaVa

K textu patriarchy Maximose IV., zveřejněném v našem SL 11/2009 Článek je textem patriarchy melchitské řeckokatolické církve, který byl aktivním účastníkem 2. vatikánského koncilu (Maximos IV. 1878 – 1967) Vzbudil nejen naši zvědavost a rozpaky. Myšlenky této náboţenské osobnosti representují hnutí v katolických církvích tzv. Hledání Boha nebo Obnovy církve. Snahou je nevidět Boha prostředky náboţenské ideologie, vylepšené marxismem či lepší morálkou společnosti. Jde o výzvu k osobnímu následování a napodobování Krista – svět nelze v hledání Boha napodobovat. Boha nacházíme tam, kde bychom jej nikdy nehledali. Bůh sám se nedá zaškatulkovat do lidských formulek a zaklínadel. Dává se poznat těm, kdo ho potřebují, kdo mají otevřené srdce. Zachraňuje nás, ţe Bůh vlastně hledá nás, i kdyţ od něj utíkáme a nesmyslně se uschováváme za své ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 8

domnělé kvality. Tajemství pokorné víry přitom není v rozporu s radostmi ţivota, ani s nesením „kříţe“ v utrpení pro Krista. Nejde úplně jen o to, zda mu správně věříme, ale o to, ţe nás miluje. Bůh, v kterého věřím, mě má rád. Můj Bůh je jiný než jsem si myslel, a díky mu za to.

Jaký je můj Bůh? Kladné přetlumočený text patriarchy: Bůh se o mě stará a miluje mě, kdyţ i já miluji bliţního, trpí a opouští mě s bolestí, kdykoli nemiluji bliţního v nouzi, zlomyslně nečíhá, aby mě trestal za hříchy, zná moje omezení a bloudění, a počítá s nimi v plánu mé záchrany, miluje moji lidskost, sexualitu, společenskost, ke kterým mě stvořil, nevyhroţuje mi a netrestá za to, jak mě stvořil, pečuje o celost mé bytosti v těle i duši, nehasí mé radosti na zemi, čeká na mě se svým osobním odpuštěním, i kdyţ jsem jej opustil, počítá s mou iniciativou, růstem a proměnou při návratu k němu, přemáhá mě svou láskou a tak překonává svět, ve kterém ţiji, vrátí mi neposkvrněné tělo ve vzkříšení, jak zaslíbil, odpouští mně i v církvi, kdyţ se chystám ke lţi, podvodu a donášení, prchá z mého ţivota jinam, kdyţ jsem se vzdal nápravy světa, nezůstane při mně, kdyţ si myslím, ţe znám odpovědi na všechny otázky bliţních, není vázán na viditelnou církev, rasu, kulturu nebo místo na zemi, je viditelný jen tam, kdyţ jsem přijal jeho lásku a nenechal si ji pro sebe, nepodléhá zneuţití mojí vůlí, a to mě zachraňuje, je srozumitelný nejhloupějším i nejmenším, tedy i mně, laskavě skryl přede mnou tajemství, která bych neunesl, nedopouští, abych trpěl bez smyslu, je přítomen i tam, kde se mi zdá, ţe je vše ztraceno. K Bohu mě nedovedou dokonalé teorie nebo představy o něm. Můj Bůh a Pán je jiný neţ jsem chtěl a vysnil si, a je to tak dobře, jinak bych jej nikdy nepoznal. Boha poznávám právě proto, ţe je jiný neţ já. Jak to nyní vidíte vy? Pro SL 12/2009 16. 11. 2009 sbi

ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 9

Setkání s křesťany v Číně Čínská lidová republika. Pro nás ještě stále symbol vlády komunistů, která nepřipouští ţádnou opozici, cenzuruje zdroje informací, včetně internetu..... z naší dálky prostě krutovláda, která potírá náboţenství, zejména křesťanství. Kdyţ jsem jel poprvé do Číny před půldruhým rokem, byl jsem tedy zvědavý, jak to je ve skutečnosti. Ta se ovšem nedá odkrýt ani za týden, ani za měsíc. Jsou to jen střípky. O jeden z nich se s vámi podělím. Letos v říjnu jsem jiţ podruhé navštívil řadu měst na čínském pobřeţí, od Hong Kongu po Šanghaj. Jedním z nich byla i aglomerace města Wenzhou, ke které patří i stotisícové průmyslové centrum Yuequinq. Při návštěvě jednoho menšího závodu na lisování plastických hmot jsem si všiml kostela v blízkosti. Při vstupu do firmy jsem byl ovšem překvapen ještě více: vedle dveří rudý kříţ a pod ním řada znaků – snad rozpis bohosluţeb. Kdyţ si majitel firmy všiml, ţe mě vývěska zaujala, hned radostně udělal do vzduchu znamení kříţe a významně se usmál. V kanceláři vedení zabírá čestné místo v knihovně rudá kníţka. Jenţe v tomto případě je na rudých deskách zlatý kříţ.... Škoda, ţe jsme si s panem majitelem moc nerozuměli, jistě bychom si dlouho povídali o Boţí milosti, pravdě, lásce, o víře a naději. Je vidět, ţe to s tím bojem proti křesťanství bude trochu jinak. Nebo snad tady mají křesťané bláznivou odvahu a touhu neskrývat své přesvědčení? No řekněte, kdo z nás má v kanceláři, třebas jen nenápadně zaloţenou, Bibli? Odjíţdím s radostí v srdci a do noci podle dálnice září obrovské, karmínově rudé kříţe na střechách kostelů. MaVa ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 10

Narozeniny v prosinci 2009 01. 12. 05. 12. 06. 12. 07. 12. 08. 12. 11. 12. 12. 12. 15. 12. 16. 12. 17. 12. 20. 12. 27. 12.

Suchánková Jana Horní Staré Město Hyvnarová Julie Horní Staré město Řezníčková Monika Malé Svatoňovice Kubečková Radka st. Havlovice Dušková Soňa Horní Staré Město Ranšová Ester Červený Kostelec Niederbergerová Bronislava Trutnov Česenek David Červený Kostelec Ildţa Ján Horní Staré Město Hofman Jan Rudník Homolka Jan st. Trutnov Huňatová Jaroslava Úpice

Heslo měsíce: „Budete požehnáním, až vás zachráním. Nebojte se! Jednejte rozhodně.“ Zachariáš 8, 13 (ekumenický překlad) 14. 11. 2009 sbi

Bohoslužby ve vánočním čase: 20.12. 9:45 Dětská vánoční slavnost v Úpici 20.12. 10:00 Nedělní shromáţdění v Trutnově 20.12. 17:00 Čtení vánočního příběhu za doprovodu písní pěveckého sboru v Trutnově 22.12. 18:00 Biblická hodina v Trunově 25.12. 10:00 Dětská vánoční slavnost v Trutnově 27.12. 9:45 Nedělní shromáţdění v Úpici 27.12. 10:00 Nedělní shromáţdění v Trutnově 31.12. 16:00 Silvestrovské setkání v Úpici 31.12. 18:00 Silvestrovské setkání v Trutnově 01.01. 16:00 Společné novoroční shromáţdění v Trutnově s rozdáváním novoročních hesel ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 11

Všechny pravidelné i náhodné čtenáře si dovolujeme pozvat ke společnému sdílení radosti a Boží lásky na našich pravidelných setkáních v Trutnově a Úpici:

Pravidelná setkání

Neděle

Trutnov Úpice Sbor církve bratrské, Sborový dům CB, Lomní ulice 103/9 Mánesova ulice 529 8:30 – sborový zpěv 9:45 – dopolední shromáždění 9:30 – modlitební chvíle 10:00 – dopolední shromáždění

Pondělí

15:00 – Dívčí klub

Úterý

18.00 – biblická hodina

Středa

15.15 – Vyučování náboženství

(pro dívky od 12ti let) 10:00 – Maminec (setkání maminek s malými dětmi) 15:00 – Rybičky (klub pro děti od 6ti do 9ti let)

(pro děti od 9ti do 15ti let)

Čtvrtek

Pátek

9:30 – Setkání seniorů (1x za dva týdny) 18.00 – Setkání mužů (1x za tři týdny) 16:00 – dorost (setkání pro děti od 9ti do 15ti let) 18:30 – mládež (setkání pro mládež od 15ti let) 20.30 – sportování v tělocvičně (Škola v domcích 1x za dva týdny)

16:00 – Stopa (klub s tábornickým zaměřením pro děti od 10ti let)

17:00 – Čaj o páté (setkání pro všechny bez rozdílu věku, kdo si chtějí povídat nad šálkem dobrého čaje)

Vydává staršovstvo Sboru CB. Uzávěrka příspěvků vždy do 25. dne v měsíci. Za obsah zveřejněných článků zodpovídají jejich autoři. Lomní 103/9, Trutnov PSČ 541 01 Tel.: 499 815 592 Bankovní spojení: 1300351309/0800 NEPRODEJNÉ http://www.cb.cz/trutnov mail: [email protected]

ROČNÍK XIV. – 12/2009 STR. 12