SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ

SBOROVÝ LIST CÍRKVE BRATRSKÉ V TRUTNOVĚ Ročník XVI. – 6/2011

Matouš 27:32 – 54 Milí čtenáři, dovolím si Vám nabídnout kázání, které jsem zaslechl ve společenství Českobratrské církve evangelické z úst seniora Královéhradeckého seniorátu bratra faráře Michala Kitty z Hronova. Toto velkopáteční kázání mne vzalo za srdce, možná vezme i Vás. Vychází z textu evangelia podle Matouše 27:32 – 54. Přeji pěkné počteníčko. „O ukřižování Ježíše jsme mluvili nesčíslněkrát. Skoro bych se bál, že o tom mluvíme až příliš snadno a lehce. Tenkrát v Ježíšových časech existoval v Judsku velmi vyspělý náboženský systém. Starozákonní Boží lid, židovská církev, smíme-li to tak nazvat, fungovala; měla mnoho schopných, inteligentních, přemýšlivých funkcionářů. Správa Božího lidu, bohoslužby, chrám a synagogy – to všechno standardně pracovalo. Vykladači Písma, zákoníci, velekněží, farizeové, saduceové, to byla vzdělaná elita národa. Přesto náboženský systém zásadním způsobem selhal. Boží Syn nebyl rozpoznán, nebyl přijat, byl potupen a ukřižován. Existuje snad větší „církevní“ blamáž? Po Velikonocích a po Letnicích se vyprofilovalo nové náboženské společenství. Časem si začalo říkat křesťanská církev. Svou identitu tato nová církev založila na tom, že na rozdíl od té předchozí „církve“, tzv. lidu Staré smlouvy, je lepší – zná Ježíše jako Krista, považuje jej za Božího Syna, přijala jeho misi. Na chvilku to vypadalo, že je dobojováno. Zvítězili jsme! Ale jak běžel čas, převzala nová církev všechny nešvary té staré a přidala své vlastní. Opět tady máme skvěle fungující náboženskou organizaci s elitními školami, rozsáhlým majetkem, spektrem služeb a vycizelovanou legislativou. Ale otázka zní: poznali bychom Krista, kdyby teď přišel? Dostojevský v románu Bratři Karamazovi vůbec nepochybuje o tom, že by k tomuto selhání zaručeně došlo znovu. A že by ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 1

Krista tentokrát neukřižovali židé, nýbrž sami křesťané. Ve svatém zanícení, že konají správnou věc. Suma sumárum: chceme-li dnes kajícně přemýšlet o tom, co Krista dohnalo až na kříž, měli bychom uvažovat o svém vlastním současném hříchu. Jak jsme se my vzdálili od jeho příkladu. V čem je naše vlastní srdce tvrdé a necitlivé. Někdy si čtu Ježíšovo Kázání na hoře a říkám si: jak je to prosté a přitom strašlivě těžké! Těšit se v chudobě, v tichosti, v milosrdenství, v čistotě srdce a pokoji, žíznit po spravedlnosti. Být solí země a světlem světa! Nebát se pronásledování, ale tím víc se radovat! Starat se o smíření mezi lidmi, usilovat o posvěcený život. Varovat se ukládání pokladů na zemi, ale mít srdce u těch, které jsou v nebi. Nesloužit mamonu. Nestarat se příliš o to, co budeme jíst a pít, ale učit se důvěřovat dobrotivému Bohu. Neznepokojovat se zbytečnou starostí o zítřek. Vytahovat trámy z vlastních očí, nést dobré ovoce. Na prvním místě hledat Boží království. To by byla krása! Děláme to? Nebo jsme to nahradili mnoha kompromisy? Fňukáme stále kvůli penězům, jako by horského kázání nebylo. Tančíme kolem svých barabizen, jako by byly tím nejdůležitějším. Zajišťujeme provoz organizace, která se stále více podobá nějaké byrokratické firmě. Třeseme se o budoucnost, obsazování funkcí, sponzory, jak nás budou mít lidé rádi nebo nebudou. Lezeme (s prominutím) do zadků papalášům. Nikoho nechceme urazit, nikoho rozhněvat. Mažeme se s kulturou a památkami. Profesionalizovali jsme duchovenskou práci, ale nedosáhli jsme žádné obzvláštní kvality. Učednictví za peníze. Sbory si povolávají kazatele, aby vzápětí z objednaných dohodnutých služeb konzumovaly pouhý zlomek a naopak trpně přihlížejí, jak kazatel stále více dělá věci, které vůbec nesliboval. Přitom Kázání na hoře mluví tak osvobodivě a směle: hledejte především jeho království! Mám sen. Že prodáme baráky, které nepotřebujeme, o které pečujeme s vypětím všech sil a sluší nám jako obrovské šaty po dědečkovi malému děcku. Budeme bydlet v něčem, na co máme. Mám sen, že dám výpověď, a budu zase křesťanem amatérem. Budu dál směšný jako Kristův učedník, ale už nebudu směšný jako ten, kdo prosí lidi, aby chodili do kostela, ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 2

protože je na tom existenčně závislý. Sním o tom, že království Boží bude mezi lidmi kvasit, že se dva nebo tři domluví, sejdou se doma po práci a něco si přečtou z Bible, pomodlí se. Lhostejno, zda mají kazatelskou stanici nebo správní komisi zaniklého sboru. Zruší se nedůstojné konfirmace, nedůstojná ekumenická divadélka před ministerstvem kultury kvůli rozdávání příspěvků. Víra bude zpátky zase trochu více hnutím, vanutím větru Ducha svatého, a méně vytlačováním důlků na schůzích. Budou nás zas jednou víc bolet kolena než zadky. Samozřejmě v tu chvíli, kdy by k tomu došlo, pomalu by se opět toto hnutí začalo měnit znovu v instituci. Nejsme naivní. Ale Kázání na hoře by s námi trochu cloumat mělo. Měli bychom alespoň sami sebe se svým „majestátem“ vidět v uvozovkách, sami sobě se zasmát, a být připraveni, že o to, co máme, přijdeme, a nebude to žádná rána, nýbrž pomoc shůry. Je Velký pátek, vzpomínáme na Ježíšovo ukřižování, a musíme konstatovat, že jsme ho zradili, kde se dalo. Jsme směšní ve svém strachu, ve svém pečování. A tak tam visí Ježíš ne kvůli „zlým Židům“, ale i kvůli zlým křesťanům. A já můžu jen dodat: „Díky Bohu. Nejsem hoden, aby vstoupil pod mou střechu. Ale jsou to moje nemoci, které nese. Jeho ranami jsem uzdraven.“ Amen.“ JaPta

S Bohem do kostela Chvíli jsem jen tak šla a myšlenky mi lítaly. Měla jsem z toho trochu výčitky, já jsem šla přece mluvit s Bohem! Konečně jsem se posadila na lavičku před divadlem. Bylo něco málo po deváté večerní. Pomalu jsem se zklidnila a oslovila Boha. Oslovila jsem ho jako toho, který si mě vybral. Chtěla jsem Bohu poděkovat. Nebo lépe, byla jsem k tomu tak vedená. Bylo to takové vyznání lásky. Víte, jak vypadá vyznání lásky, ne? To nejsou žádné naučené fráze. To jde od srdce. Od mého srdce. Děkovala jsem mu za jeho oběť, která byla pro mě. Děkovala jsem mu za to, že mi dal celý svůj život do rukou (ale ano), abych s ním naložila, jak se rozhodnu. Nechám ho viset na kříži, nebo příjmu jeho život? Umíral za mě zbytečně, nebo ne? ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 3

Řekla jsem Bohu svoje díky a svoje vyznání. A pak jsem mlčela. On mě umlčel. Chtěl mi taky něco říct. „Půjdem do kostela?“ Už ani nevím, kdo se zeptal. „Půjdem, když mě tam vezmeš,“ odpověděl. To bylo fakt dobrý! Nikdy jsem si nemyslela, že kostel je nějaký posvátný místo, ale teď vím, že je to fakt jen barák. Posvátným se stává, vejde – li do něj Bůh. Ale co on by dělal sám v prázdným kostele? Proč by tam chodil? Ale pokud vejde do kostela člověk, který má Boha ve svém srdci, tak tam je. Je v kostele, stejně jako v kavárně, bunkru nebo kdekoliv jinde. No, světe div se, kostel byl stejně zavřený. „Stejně mám radši procházky do přírody.“ Vážně to řekl? Káťa

Noc kostelů V pátek 27. května se v Česku již po třetí otevřely dveře, brány a vrata celé řady kostelů a modliteben široké veřejnosti. Jednotlivé církve připravily pro své návštěvníky v době od 18.00 do půlnoci nejrůznější duchovní programy, výstavy, koncerty, prohlídky zákulisí historických objektů a tak dále a tak podobně. Záleželo jen na důvtipu organizátorů a Božím vedení toho, kterého společenství. Letos se poprvé připojil i náš sbor, a to v obou místech, kde působí, jak v Trutnově, tak i v Úpici. Dveře našich modliteben byly do široka otevřené. A co nalezli návštěvníci (pravda nemnozí) za nimi? Nevím jak v Úpici, ale v Trutnově hned za dveřmi seděl HoHo a vybízel je k ruční práci – vyrobit si ruční papír s náznakem vodotisku, zadrátovat hrníček a tak podobně. Ve velkém sále nejdříve zpívali dorostenci spolu s mládežníky, později tam porůznu jamovali hudebně nadaní členové našeho společenství. Na malém sále nepřetržitě ohřívala vzduch žárovka data projektoru, to jak na protilehlou zeď promítala smyčku obrazových dokumentů z nejrůznějších aktivit loňského roku – od výstupu na Sněžku přes tábor dorostenců a mládežnický čundr až po sborový víkend. Nechyběla ovšem ani káva, čaj a ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 4

drobné sladkosti pro zpříjemnění nejen dlouhé podívané, ale i rozhovorů s přítomnými členy sboru. Po desáté večerní zazněla sálem slova Písma, a to sice ze zdařilých zvukových nahrávek. Vytrvalí dorostenci spolu s mládežníky pro změnu zahájili hraní společenských her a tak si užívali večerní pohodu. Čas do půlnoci rychle utekl, vnímám, že to byl požehnaný večer. MaVa

Narozeniny v červnu 2011 03. 06. 08. 06. 08. 06. 08. 06. 17. 06. 18. 06. 22. 06. 26. 06. 28. 06. 29. 06. 29. 06. 29. 06. 30. 06. 30. 06. 30. 06.

Jiří Dušek st. Jiří Dušek ml. Karolína Vávrová Dagmar Kudová ml. Radka Kubečková ml Radomír Česenek Anna Mašínová Michal Bischof Miroslava Veselá Daniela Krátká Petra Vlachová Pavla Ptáčková Alena Ježková Olga Hrušková Marie Klapková

Horní Staré Město Horní Staré Město Trutnov Poříčí Havlovice Červený Kostelec Trutnov Trutnov Trutnov Trutnov Podhradí Úpice Trutnov Úpice Rechle – Vodňany

Heslo měsíce: „Přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám.“ Jakubova epištola 4, 8a ekumenický překlad sbi 27. 5. 2011

ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 5

Všechny pravidelné i náhodné čtenáře si dovolujeme pozvat ke společnému sdílení radosti a Boží lásky na našich pravidelných setkáních v Trutnově a Úpici:

Pravidelná setkání

Neděle

Trutnov Úpice Sbor církve bratrské, Sborový dům CB, Lomní ulice 103/9 Mánesova ulice 529 8:30 – sborový zpěv 9:45 – dopolední shromáždění 9:30 – modlitební chvíle 10:00 – dopolední shromáždění

Pondělí

16:00 – Dívčí klub (pro dívky od 12ti let) 18:00 – Biblická hodina v Havlovicích

Úterý

18.00 – biblická hodina

10:00 – Maminec (maminky s malými dětmi) 15:00 – Rybičky (klub pro děti od 6ti do 11ti let)

17:00 – Společenské hry (pro mládež od 12ti let) Středa

16.00 – Vyučování náboženství (pro děti od 9ti do 15ti let)

Čtvrtek

Pátek

9:30 – Setkání seniorů (1x za dva týdny) 18.00 – Setkání mužů (1x za měsíc) 16:00 – dorost (setkání pro děti od 9ti do 15ti let) 18:30 – mládež (setkání pro mládež od 15ti let)

16:00 – Stopa (klub s tábornickým zaměřením pro děti od 8mi let)

17:00 – Čaj o páté (setkání pro všechny bez rozdílu věku, kdo si chtějí povídat nad šálkem dobrého čaje)

Vydává staršovstvo Sboru CB. Uzávěrka příspěvků vždy do 25. dne v měsíci. Za obsah zveřejněných článků zodpovídají jejich autoři. Lomní 103/9, Trutnov PSČ 541 01 Tel.: 499 815 592 Bankovní spojení: 1300351309/0800 NEPRODEJNÉ http://www.cb.cz/trutnov mail: [email protected]

ROČNÍK XVI. – 6/2011 STR. 6