Sborové aktuality Služba br. Asszonyiho
kazatele
V neděli 2. února mezi sebou uvítáme bratra kazatele Jana Asszonyiho. Při dopolední boho-službě vyslechneme jeho kázání, bude nám rovněž vysluhovat Večeři Páně.
Příprava evangelizace V brněnských sborech naší cír-kve probíhá příprava na evan-gelizaci, která bude ve dnech 18. – 20. března (v úterý, ve středu a ve čtvrtek). Podrobnější informa-ce uvádíme ve zvláštním článku. Přečtěte si je.
Dvě setkání mládeže Ve dnech 21. – 23. února se uskuteční v Brně společné setká-ní mládeže opavského a brněn-ského sboru ve dnech. Podrob-nosti poví vedení brněnské mlá-deže. Víkend širšího pracovního týmu brněnské mládeže bude uspořá-dán 28. února – 2. března v Hor-ní
Čermné. Přejeme vám, aby vaše práce měla radostný a užitečný výsledek.
Služba br. kazatele Petra Kučery V neděli 2. března bude mezi ná-mi bratr kazatel Petr Zababa Ku-čera z České Třebové. Poslouží kázáním a vysluhováním Večeře Páně. Při této příležitosti bude věnová-na nedělní finanční sbírka stavbě modlitebny v Mladkově, což je stanice litomyšlského sboru.
Schůzky a schůze Setkání sesterského odboru bude ve středu 5. března 2003 v 17.00 hod. Jednání staršovstva budou ve čtvrtek 13. 2. a 27. 2. vždy v 19.00 hod.
27
Hospodářský připravuje
odbor
V tomto roce nás čekají tyto hlavní úpravy modlitebny: opra-vy
plochých střech nad modli-tebnou a předním domem, úpra-vy bytu pro kazatele.
Veršíčky na rok 2003 Sbor Kazatelé Stanice Bohumilice Stanice Blansko Staršovstvo Nedělní škola Mladší dorost Starší dorost Mládež
Sesterský odbor Odbor starší generace Pěvecký sbor
28
Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraňte v každé podobě. 1. Te 5, 21 - 22 Žijeme vírou, ne tím, co vidíme. 2. K 5, 7 Vždyť Hospodin, váš Bůh, je milostivý a slitovný a svou tvář neodvrátí od vás, když se k němu navrátíte. 2. Pa 30, 9 Utěší ještě Hospodin Sion. Za 1, 17 Hospodin síla života mého, koho se budu strašiti? Ž 27, 1 Milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní, neboť Bůh je dobrý i k nevděčným a zlým. L 6, 35 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. 2. K 3, 12 Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Iz 43, 1 Vložím do vás svého ducha a oživnete. Dám vám odpočinutí ve vaší zemi. I poznáte, že já jsem Hospodin. Ez 37, 14 Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Jk 4, 8 Já jsem, který mluvím spravedlivě, dostatečný k vysvobození. Iz 63, 1 Vynášejte pravdivé rozsudky a ať každý prokazuje svému bratru milosrdenství a slitování. Za 7, 9
Pěvecké skupiny Obrátím se k vám a způsobím, že se rozplodíte a rozmnožíte. Svou smlouvu s vámi upevním. 3. M 26, 9 Modlitební Setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přechvíle svědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. 2. Pa 15, 2 Pastorační odbor Dobrořečiti budu Hospodinu každého času, vždycky chvála jeho v ústech mých. Ž 34, 2 Hospodářská Nad tebou vzejde Hospodin a ukáže se nad rada tebou jeho sláva. Iz 60, 2 Skupinka Ondry Vyhladovělému duši nasytil, lačnou duši naplnil Kožára dobrými věcmi. Ž 107, 9 Skupinka Josefa Výrobku svých rukou nebudeme říkat: „Náš Vávry Bože“! Oz 14, 4 Skupinka dívek Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží. 2. K 7, 1 Kancelář sboru Do země krásné zasetí jsou oni, kteří slyší slovo, přijímají je a vydávají plod. Mk 4, 20 Knihkupectví Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a Pána Ježíše Krista. 1. K 1, 3 Knihovna Budeš-li věřiti, uzříš slávu Boží. J 11, 40 Večírky Zdaliž v ruce tvé není síly a moci, takže není, kdo by se mohl postaviti proti tobě? 2. Pa 20, 6 Klub maminek Jako poslušné děti nedejte se opanovat žádostmi, které vás ovládly předtím, v době vaší nevědomosti, ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. 1. Pt 1, 14 - 15
29
Diakonie Služba vězněným Kompas
M
Dobrý jest Hospodin, silou jest v den soužení, a zná ty, kdo v něho doufají. Na 1, 7 Milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní, neboť Bůh je dobrý i k nevděčným a zlým. L 6, 35 Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš. 1. M 28, 15
Podruhé o víře
inule jsme uvažovali o víře jako o Božím daru, který nám otevírá oči pro věci duchovního světa, zpřístupňuje budoucnost a pomáhá rozumět, že Hospodin je Pánem všeho, i Pánem naším. Dnes se zkusme ptát, k čemu je víra dobrá. Snad by se mohlo zdát, že jsme odpověď na ni už našli: Umožňuje nám přece poznat věci, které nejsou přístupné našim smyslům a které nám Pán Bůh zjevuje svým Duchem. Tato odpověď je bezpochyby pravdivá, ale není úplná. Ba, co víc, neříká nám to podstatné, k čemu nás víra vede a co nám umožňuje. Když evangelista Jan psal svou zprávu o životě Pána Ježíše Krista, zdůvodnil její napsání takto: Tato (slova) však zapsána jsou, abyste vě-řili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu (J20,21.). Tímto krátkým vyznáním Jan podtrhuje nejpodstatnější smysl a účel křesťanské víry. Jde totiž o víru v Krista. Věřit je možno různě, ale biblická víra je výlučně vírou v Boha, který se v Pánu Ježíši Kristu stal člověkem, aby mne i tebe zachránil od trestu za naše hříchy. Takové víře se ale mnozí lidé brání. Už apoštol Pavel psal křesťanům v Korintu: Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží… Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí, …neboť bláznovství Boží je moudřejší než lidé a slabost Boží je silnější než lidé (1 K 1, 18. 21. 25). 30
V čem spočívá ta chyba, která brání lidem přijmout zvěst o ukři-žovaném Bohu? Ve vnitřním nutkání vystačit si s vlastním po-chopením věcí. Kristus je ale zároveň člověk i Bůh. To znamená, že tady už nevystačíme s přirozeným lidským poznáváním a posu-zováním toho, co se odehrávalo před lidskýma očima. K posouzení Kristovy oběti potřebujeme širší pohled, než jaký nám umožňuje naše lidská existence. Potřebujeme víru a skrze ni pomoc a vedení Ducha svatého. Potřebujeme si přiznat vlastní nedostatečnost, a to není snadné. Protože zvěst o Kristu, o jeho smrti a vzkříšení, přesahuje lidskou zkušenost, má pro ni většina světa jen pohrdání. Už apoštol Pavel ale psal: Nestydím se za evangelium; je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: „Spravedlivý z víry bude živ“ (Ř 1,16-17.). A podobně jako on to vyznávají i dnešní křesťané. Víra jim otevřela oči pro hodnotu evangelia, Boží milosti. Ve víře v ukřižovaného Krista objevili život. Víru představuje Písmo jako dar; toho jsme si všímali už v prvním z těchto malých zastavení u tématu víry. V souvislosti s tímto pohle-dem nás možná napadne otázka: Jakou cenu tedy mají lidské skutky? Jaký význam má, že se křesťané snaží žít dobře, sloužit lidem, být řádnými občany a snášet i všelijaká příkoří? Není to zbytečné? V historii církve se setkáváme se dvěma názory na význam skutků v životě křesťana. Na jedné straně se hovoří o jejich záslužné hodnotě (umožňují zasloužit si nebe), na druhé straně je jim téměř jakýkoliv význam upírán. Myslím si, že v takto vyhrocené podobě není ani jeden z uvedených názorů biblicky pravdivý. Podívejme se, co nám k tomu říká sama bible: Nejprve to základní, o čem tolik psal apoštol Pavel: Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit (Ef 2,8-9.). Spasení, věčný život, si opravdu nejde zasloužit. Kdo zhřešil, prohrál všechno. Spasení není z lidských skutků. Vedle toho ale stojí přinejmenším dva další biblické pohledy. Ten první je z Janova Zjevení, kde je psáno: „Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel 31
den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých (Zj 19,7-8.). Tou chotí Beránkovou, tedy nevěstou Pána Ježíše, je církev, všichni věřící lidé. Jejich ozdobou budou jejich skutky. Všimněme si, tady nejde o to, kdo k církvi - nevěstě - patří a kdo ne! O spasení, tedy o nebi, rozhodne základ života, vztah ke Kristu, tedy víra! Kvalita života, tedy skutky věřícího křesťana, rozhodnou o od-měně či škodě, obojí ale v nebi. Druhé místo, které chci připomenout, je z listu Jakubova: Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu? (Jk 2,20.) Jakub upozorňuje, že skutky jsou nejsrozumitelnějším obrazem vnitřního obsahu víry; víra vede k činům. Tady nejde o posuzování druhých lidí, jak by to člověka leckdy svádělo, tady jde o měřítko, kterým se může měřit každý sám. Znám své skutky. Co mi říkají o mé víře? To, co vposledku rozhoduje, je ale skutečně sama víra. „Věř v Krista a pak si dělej, co chceš,“ říkal prý už církevní otec Augustin. Kdo upřímně věří v Krista a hlídá svou víru před scestným nebiblickým učením, tomu se, pro Kristovy zásluhy, otevírá nebe. Tolik tedy dnes k víře. Viděli jsme ji doposud jako nástroj, který člověka přivádí před Boží tvář. Tato víra má dvě nejzákladnější cha-rakteristiky: musí to být víra v Krista, protože Kristovy zásluhy jsou základem života, a musí to být víra upřímná, která se nebojí žít to, čemu věří. Petr Raus
Blahopřání Hospodin je síla má a štít můj, mé srdce v Něj doufá. Zachraň svůj lid, a nes jej na ramenou věčně. Z textů 28 žalmu
32
V
MĚSÍCI ÚNORU BUDEME PŘÁT:
Kdy komu 15.2. sestře Františce Zvonařové z Kašnice 25.2. sestře Růženě Netušilové z Brna
proč 88 let 85 let
Naše modlitební zápasy Chvalme Boha: že nám svého Syna dal, by spasil nás, že Jeho dílo je krásné a dokonalé, za zvěst evangelia, kterému jsme směli uvěřit a které je hlásáno rozhlasem i televizí i do zapadlých koutů naší země. Děkujme Pánu Bohu: za všechny, kteří minulého roku odešli u víře ke svému Spasiteli, že po rozdělení našeho sboru sbor neutrpěl návštěvností, že se oslavil při mnohých našich nemocných. Prosme Pána Ježíše: za přítomnost Ducha svatého při přípravě evangelizace, za úsilí bratra Daniele Fajfra, za všechny, kteří v těchto dnech pláčí nad ztrátou svých milých i svých domovů, aby byl ochráncem a těšitelem všech vdov a vdovců, silou a nadějí nemocných a slabých. Lubomír Bukáček
33
Připravujeme společnou evangelizaci
V
polovině března, to je již za šest týdnů, bude v Brně evan-gelizace, kterou připravují společně všechny sbory Církve bratrské. V našem sboru se vytváří pracovní skupina, kterou řídí bratr Roman Neumann. Každý se může přihlásit k pomoci; vlast-ně bychom měli říci, že by měl být mobilizován celý sbor. Základní službou každého z nás jsou každodenní modlitby za přítomnost Ducha svatého. Přesto je potřeba obsadit „odborné služby“ pro dlouhodobější a speciální úkoly. To jsou: - modlitební tým, který by průběžně sledoval otázky vyplý-vající z přípravy a doprovázel modlitbami jednotlivá shro-máždění stálou modlitební stráží - doprovod hostů při rozhovorech po evangelizaci – závažné poslání pro zkušenější křesťany - uvaděči v zahajovací fázi shromáždění, mimoto mohou být po ukončení výhodně zařazení jako doprovod hostů - hudební a pěvecké skupiny - zvukaři a techničtí pracovníci - šatnáři. Tyto jednotlivé služby mohou obsadit bratři i sestry. Téma celé akce je: „NADĚJE ZBAVENÁ ILUZÍ“. Názvy jednotlivých večerů jsou: úterý 18.3. – „Noční vítr“ středa 19.3. – „Pramen v poledním žáru“ čtvrtek 20.3. – „Odložený kámen“. O místě pobožností bude rozhodnuto během února. Jak již víme, bude kázat bratr kazatel Daniel Fajfr, evangelista Církve bratrské. Prosme Pána Ježíše Krista o otevření srdcí pozvaných hostů ke slyšení a pochopení slova a nás o povolání do této služby. (Z podkladů bratra kazatele Romana Neumanna)
34
Brněnské křesťanské sbory Sbory Českobratrské církve evangelické
Z
a počátky brněnských evangelických sborů musíme jít především do Nosislavi, kde po vydání Tolerančního patentu v roce 1781 vznikl sbor nejbližší městu Brnu. K němu se hlásila skupina českých reformovaných evangelíků z Brna, kterým se ale teprve o sto let později podařilo získat stálého kazatele bratra Václava Pokorného. Z diasporního sboru s osmdesáti členy vyrostl v roce 1906 samostatný český reformovaný sbor v Brně dosahující ale na počátku dvacátých let již téměř 1500 členů. Živý sbor rozšířil svou evangelizační působnost do širšího okolí Brna a vybudoval roku 1894 kostelík na Pellicově ulici. Rychlý rozvoj sboru měl vliv i na jeho charakter. Brzy vzniká ty-pický velkoměstský sbor s řadou pravidelných činností, v němž vedle kazatele pracuje řada bratří a sester. Uveďme příklad: v roce 1924 se zúčastňovalo vyučování náboženství celkem 692 dětí. Proto byl rozšířen i okruh duchovních pracovníků. Bratr Václav Pokorný byl farářem téměř půl století, Kostelík na Pellicově ulici po něm do roku 1950 senior dr. Viktor Hájek. Vedle českého sboru v Brně existoval již od roku 1782 samostatný sbor německý augsburského vyznání. Byl založen říšskými Němci zaměstnanými v nově zakládaných textilních továrnách. Až do roku 1867 byly pobožnosti v modlitebně, vybudované ze stavovské jízdárny. V roce 1867 byl otevřen nový chrám, dominanta nové městské třídy nazvaný „Christus Kirche“ – Kristův chrám, dnešní kostel Jana Amose Komenského (Červený kostel). Početný německý sbor zanikl v roce 1946, v té 35
době odešlo německé obyva-telstvo z Brna. Chrám a faru přejímá český evangelický sbor. V prosinci 1918 dosáhly reformovaná a luterská církev vzájemného sloučení a tím také posílení dalšího růstu. Koncem dvacátých let se brněnský sbor stává největším evangelickým sborem na Moravě. Měl 4257 členů. Úměrně tomu vyrůstaly v rámci sboru i nové modlitebny: Blahoslavův dům na Lidické ulici, funkcionalisticky řešený chrám v Židenicích, upravený dům v Husovicích, modlitebna v Silůvkách. Z tohoto společného sborového základu, duchovního i fyzického vznikly nynější čtyři samostatné sbory evangelické sbory v Brně: sbor na Opletalově ulici, sbor v Blahoslavově domě na Lidické ulici, ži-denický sbor a husovický sbor. Bohuš Kučera
Kronika Rozloučení se sestrou Panáčkovou
19. ledna letošního roku jsme se rozloučili s naší sestrou Františkou Panáčkovou, rozenou Zvonařovou, z Bohumilic, kterou si Pán Bůh odvolal do svého nebeského domova ve věku 91 let. Až do konce svého života žila sestra u své dcery Olgy Černé v Bohumilicích. Ve svém požehnaném věku se dočkala sedmi vnoučat a dvanácti pravnoučat.
Osmdesátiny bratra Františka Němce
Přece jen pro mnohé z nás je jeho osobnost překryta časem. Snad to způsobil i jeho tak náhlý odchod uprostřed činnosti a služby. Znali jsme ho jako laskavého, milosrdenstvím naplněného bratra a poho-tového lékaře, který byl vždy připraven k pomoci potřebným v ma-lých i velkých věcech. Působil mezi námi vždy pokojem a smírným přístupem ke všem otázkám, které jako místopředseda staršovstva řešil. Děkujeme mu za jeho přístup k srdci, za otevřenost služby a svědectví o Ježíši pro každého, mezi námi i ve společnosti. Bratr František Němec by se dožil 12. února osmdesáti let. 36
Vzpomínáme bratra kazatele Jindřicha Brůžka
Milý bratr, obdarovaný zvláště pro pastoraci a osobní rozhovory, muž naplněný radostí a radost rozdávající. Po roce 1966 nastoupil jako druhý kazatel našeho, tehdy velmi rozsáhlého, sboru a několik let až do období penze pracoval v kyjovské oblasti. Přesto velmi rád kázal také v Brně, to mu zůstalo i ve vyšším věku. Byl horlivým vyznavačem Ježíše Krista. Od odchodu bratra kazatele do nebe uplyne 20. února 20 let.
Ze života dorostu Vánoce v Lesním Hlubokém
V
VELKÉHO DOROSTENEK A JEDNOHO KMETA. ÁNOČNÍ TŘÍDENNÍ POBYT
DOROSTU V
LESNÍM HLUBO-KÉM
OČIMA DVOU
JAK TO ZAČALO… Je pátek 27. prosince ráno a my, jakožto velký dorost máme sraz v 9 hodin u sboru, abychom vyrazili na výlet. Po desáté hodině vyrážíme ze Zvonařky na chatu Kořínků ve vesnici Lesní Hluboké. Moje představa, že autobus pojede asi hodinu, byla mylná, a tak na místě už jsme kolem jedenácté hodiny. První naše starost byla zatopit v kamnech. Tato starost nás provázela celým pobytem. Protože byl pátek a v ten den měla tetička z Košíkova pohřeb a pro-tože Košíkov je blízko, požádala nás tetička Kahleová, jestli bychom nemohli jako dorost zazpívat na pohřbu. Přijali jsme tuto prosbu a vyrazili do Košíkova. Tam jsme jeli autem a nazpět nám Pavel vymyslel cestu pěšky. Nakonec to dopadlo tak, že po pohoštění, které jsme tam měli, jsme jeli do chalupy opět autem. Večer jsme si ale udělali malou procházku, která nás příjemně unavila. Daniela Kořínková … A JAK POKRAČOVALO… 37
Příští den v sobotu jsme spali do tři čtvrtě na deset. Pak byla snídaně, po které jsme se hodně chystali na výlet do přírody. Chystali jsme si svačiny a náhradní oblečení. A pak jsme vyrazili směrem k Bílému potoku. Měli jsme s sebou boby, takže jsme se vezli a také tahali. Hlavně jsme se koulovali. U Bílého potoka jsme si zahráli hru. Ta spočívala v rozdělení na družstva, ve vlajkách, v koulování, nabíjení a v ukradení vlajky. Ještě jsme hráli hru na divoké prase. Potom jsme se dostali pod takový kopeček = velký kopec, který jsme vyšlapali taktak, a když jsme se dostali nahoru, šli jsme přes dlouhou pláň, která končila u naší vesnice. Byl to krásný pohled. Došli jsme do chalupy, kde jsme si sušili věci a vařili večeři – těstoviny a la italy. Odhlasovali jsme také panelovou diskuzi, která byla hrozně dobrá a dlouhá. Takže to zabralo až do večera. A pak jsme si pustili kino z jednoho počítače. A poté se šlo „hajat“. Ráno, o půl jedenácté po probuzení z velice krásného spaní, jsme měli snídani. Po této snídani jsme šli vyprovodit Kláru, protože musela odjet dřív. Když odjela, šli jsme mávat autům z mostu a lidé nám mávali, troubili a blikali. Pak jsme šli k Devíti křížům podívat se na pověst. A pak jsme šli na výleteček. Když jsme byli na louce, udělali jsme ze sněhu Věstonickou venuši, která se nám ohromně povedla. Byla dvakrát větší než my. Taky jsme se na této louce koulovali a dělali andělíčky. Pak jsme šli do chalupy se usušit, protože sníh byl poměrně mokrý. Začali jsme se balit a všechno uklízet. A nakonec nastala smutná chvíle, kdy jsme se loučili s chaloupkou a se vším, co jsme tady dělali. Došli jsme na autobus a ten nás zavezl až do Brna. Eliška Kořínková … A JEŠTĚ NĚKOLIK DOPLNĚNÍ Jak již tomu bývá, naše tradice se musí občas změnit. Po dlouhém váhání jsme se s kmety velkého dorostu rozhodli, že již nemůžeme jít proti proudu ostatním dorostům a tvrdošíjně spát ve stanech bez podsady a vegetovat v primitivních podmínkách, a tak jsme se rozhodli vyrazit na tábor již podle nové tradice. Jelikož veškerá zařízení odpovídající vyhlášce MŠMT o provozu táborů byla a jsou již bez-nadějně obsazena na léta dopředu pionýry, skauty, mediky, a ostatními dorosty, nezbývalo nám než se vypravit na tábor v zimě, a to nejlépe spolu s mládeží, abychom se lépe poznali. 38
Jak již bylo v Kompasu oznamováno, pojali jsme tento zimní tábor jako v dnešní době zcela běžnou hypermega akci. Jediné volné zařízení, cenově i dopravou dostupné, byla zrekonstruovaná chalupa U Kořínků (toť není název restauračního zařízení) v Lesním Hlubokém. Jakmile jsme ovšem dorazili na místo určení, museli jsme se rozloučit s naší mládeží neboť na táboření se nás do chalupy vlezlo taktak 15 lidí. I počet vedoucích kmetů se redukoval ze tří na dva. * * * Hned první den, v pátek 27. prosince 2002, jsme v kamnech přiložili na VeKoř a oficiálně v přítomnosti hlavního kmeta Pavla Dvořáka se tábor zahájil tradičním zaseknutím sekery. Po ceremonii již Pavla nebylo třeba, a tak jsme se s ním rozloučili a on odjel do Brna. * * * Druhý den jsme zjistili jednu nevýhodu, a to, že v zimě je den kratší a noc delší. Snad také proto dorostenci až na službu vstávali až za světla, a to před devátou hodinou ranní. Celkem rychle se nám podařilo zahájit den, nasnídat, nachystat a sbalit svačiny a jít na výlet. Takže už o půl dvanácté jsme vyráželi do terénu. Přidal se k nám Štěpán Hluchý, no nevím, kam ho uložíme, půjde holt spát na vymrzlou půdu a Filip s tím svým lehátkem taky. Pravdou je, že tam šli spát večer dobrovolně. * * * Po večeři se konala panelová diskuse s dvěma z pléna zvolenými dorostenkami Klárou a Alicí. Tam také mohli naši milí dorostenci zjistit, jak nás křesťany vidí nevěřící, neboť Klára jela na tábor a vůbec dorosteneckou akci poprvé. Lidi taky dobře neví, čemu my křesťané vlastně věříme, což by nám snad mělo vadit. Po druhé panelové diskusi s Vojtou a Lenkou Boháčovými se již dorostenci zabalili do spacáků a vydali se do zimního kina, kde se promítal film. * * * 39
Pak již jen společné letní foto a po sbalení a vyklizení tábořiště byl ukončen první zimní tábor velkého dorostu sboru Církve bratrské v Brně, Kounicova 15. Tohoto historicky prvního zimního tábora roku 2002 se zúčastnilo v průměru čtrnáct lidí. Nikdo nebyl při něm díky Pánu zraněn. Závěrem: Mám vážnou obavu, že z důvodu krátkých prázdnin v zimním období budeme nuceni udělat tábor v létě dle starých tradic někde v lese. Prosíme o vaše modlitby. Pacoš
Ze života mládeže Sjezd mládeže 2002 v Havlíčkově Brodě
N
evím, jestli jste si všimli jedné drobnosti, a to že začal nový rok. Nu což, někteří s tím máme doposavaď problémy, anebo tomu naopak nepřikládáme žádný velký význam. Je to sice jakýsi konec starého a začátek nového, ale domnívám se, že pro křesťana to není ten nejdůležitější mezník v jeho životě. Stejně jako například narozeniny. Jistý člověk se mi svěřil s tím, že se vůbec netěší na své 20. narozeniny, protože se oněch mladistvých "náct" změní na "cet". Směšné! Až přijde "sát" skončí z toho na psychiatrii. Ledaže by čas začal švidrat a dalo se před ním schovat pod listem lopuchu. Podle mého nemůže znamenat Nový rok, přicházející jubileum nebo konec tisíciletí žádný velký stres. To jenom brontosauři vymřeli z příchodu třetihor. Mluvím-li o koncích a začátcích času, zkusili jste se někdy zamyslet nad jeho neopakovatelností? Například - už nikdy nebude dnešek. Fantastické, ne? Ale nesmíte to v žádném případě brát pesimisticky. A zkuste si uvědomit, co právě teď skončilo vám. Možná dlouhá minuta úzkosti. Možná hodina bolesti přicházející pravidelně v určitou dobu. Možná den, který byl posledním termínem pro odevzdání důležité práce. Možná měsíc, ve kterém jste nepromluvili se svým bližním milého slova. Možná.... okamžik, kdy jste mohli poděkovat. Poděkovat za to, co bylo. Děkujme za konce a začátky a za to, že jsme mezi nimi mohli projít. Jdeme-li s jistotou, že nejsme sami, nemůžeme přece litovat takových malicherností jako že už nám není "náct", 40
nebo že se nemůžeme probudit znovu do dnešního rána. Děkujme za to, že mohla být každá předcházející minuta. A děkujme a prosme za tu nad-cházející. Za nové začátky. Zeptal jsem se několika mládežníků, co by do toho začátku roku 2003 přáli mládeži. Nechť jsou jejich přání přáními nejen do nového roku, ale i do každého neopakovatelného Nového Dne. - Přeji každému, aby byl světýlkem Pána Ježíše a mohl přivádět další lidi. (Iva Zachariášová) - Přeji, aby se mládež stala domovem nám i těm, kteří přijdou. Aby se mezi námi projevovala Boží moc a Boží láska. (Katka Rausová) - Přeji radost ze života (LindaVeselá) - Přála bych nám vzájemnou otevřenost, nejen mezi námi "dětmi sboru", ale především ochotu poznávat a přijímat lidi z venku. Přeji nám důvěru ve vedení Boží, toleranci vedení lidského a těm, kteří stojí v čele sboru, přeji sílu, moudrost a vědomí, že svoji nelehkou práci dělají dobře. (Petra Netušilová) Honza Lukl
Vánoční radost pro Ukrajinu TERMÍN: 2. – 7. LEDNA 2003 SMYSL CESTY: RADOST UKRAJINSKÝM DĚTEM POSÁDKA: PAVEL PRŮŠA – ŘEDITEL DIAKONIE A CELÉ MISE; KRYŠTOF RAJCA – ŘIDIČ A TECHNIK; STANISLAV HECZKO - KAZATEL VÝPRAVY; PETR KUČERA – VÝPOMOCNÝ KAZATEL VÝPRAVY.
J
sem velmi vděčný Pánu Bohu za milost, že jsem se mohl po létech snadno a jednoduše opět navštívit zemi, kterou mám velmi rád, a ke které se v myšlenkách často a rád vracím. Každé setkání s Podkarpatskou Rusí (Podrusí), napraví poněkud romantické šuhajovské představy a uvede do reality všedních zakarpatských dnů. Tentokráte jsem nevyrazil do podhůří a hor s bandou putovníků, ale jako doprovod humanitární pomoci Diakonie Církve Bratrské. Naše cesta byla vyústěním vynikající akce „Vánoční radost“, ve které děti z Čech a Moravy připravují dárky pro děti v Zakarpatí. Petr Kučera 41
Předehra - Čtvrtek 2.1.2003
Vyrazil jsem ranním vlakem z České Třebové do Zábřeha, zde přestoupil na vlak do Přerova a odtud rychlíkem do Třince. Ve vlaku jsem se setkal s bratrem kazatelem Heczkem, dalším členem našeho týmu. Ten však raději pokračoval vlakem do Žiliny, kde se k nám chtěl připojit. Mezí tím již br. Pavel Průša – ředitel diakonie a otec celé mise a Krištof Rajca – řidič a zdatný technik výpravy, pracovali na zlepšení zcela zničeného brzdového obložení vozíku. Závadu však nepodařilo přes veškerou snahu ani částečně opravit. Nakonec po chvíli váhání vyrážíme. Před námi první průjezd česko-slovenskou celnicí, krátká zastávka v Žilině, kde si vyzvedáme br. Heczka. Prší, sněží, mrzne. Cesta je místy ledová, místy suchá. Občas zastavujeme a strháváme ze stěračů namrzlý led. Za okny utíká ztemnělá krajina, v autě je příjemně teplo. Hovor jednou ustává a jindy se rozvine. Kryštof i Pavel se ukazují jako kvalitní a zkušení řidiči. Vůně teplé kávy se často rozline autem. Slovenské rádio udržuje náležitou úroveň bdělosti. Osvětlená města jsou milníky naší cesty: Poprad s vánočním Tescem, nádherná středověká Levoča, velký Prešov, táhlá cesta přes kopce do Michalovců a potom téměř rovná silnice ku slovensko-ukrajinské celnici. Srdce se začínají svírat obavami z celních ouředníků. Za zvuků slovenské hymny, přesně o půlnoci, se vydáváme do spárů ukrajinských celníků.
První seznámení s Podrusí - pátek 3.1.2003
Ukrajinští celníci nás přijali velmi vlídně, leč s veškerou důležitostí. Po chvíli vyptávání dostáváme do ruky „bumažku“ a sháníme potvrzení (razítka) od dalších úředníků skrytých za dveřmi jiných kanceláří (například od veterináře). Na první pohled se zdá celnice na východní poměry moderní a příjemná. Po chvíli však rozluštíte zaostalost a smysl pro neefektivní jednání. V každé kanceláři je sice počítač, ten však slouží jako psací stroj. V každé kanceláři se vás znovu a znovu ptají kdo jste, odkud jedete, kam jedete, co vezete, kolik kilometrů jsme najeli. Když si vše náležitě a pečlivě vypíší a vytisknou, dají vám kýžené razítko a vy pokračujete k další kanceláři, tam se vás opět zeptají na totéž a oni si vše opět přepečlivě zapíší. Čekám před kanceláří „ekologičeskovo instituta“ a poslouchám, jak úředník požaduje po našich chlapcích přesnou dobu trvanlivosti každé čokoládové tyčinky. Zřejmě mu jde mu o 42
dodržení všech hygienických norem pro ukrajinské děti. V té chvíli ze smradlavého záchodku vypochodoval malý še-dý potkan. Běžel někam k vyřazenému mrazícímu boxu pod schody. Usmí-vám se. Na to jsem se těšil. Vše nakonec dopadá dobře a po půl druhé hodině jsme vpuštěni na území Ukrajiny. Lenost úředníků zvítězila nad úředničinou. Za okny opět ubíhá krajina. Je temnější než slovenská. Na silnici je čerstvý sníh. Pokud je někde odstraňován, tak pomocí malých plužíků na traktoru. Jednou jsme potkali místo pluhů grejgr. Cesta ubíhá, bratr Heczko zná na Ukrajině cestu velmi dobře i po tmě (a zřejmě i poslepu). Za námi je brzy Mukačevo, Chust, Byčkov. Od Buštiny se ozývají z pod přívěsu občasné rány. Snad se uvolnila konstrukce zastřešení…. Z hlavní silnice odbočujeme k cíli do vesnice Kobylevskaja Poljana. Kvalita již beztak nekvalitního povrchu vozovky se prudce zhoršuje. Na cestě jsou prohlubně hodné našich velmi špatných polních a lesních cest. Rachocení vozíku je ještě citelnější. Za obzorem začíná svítat, na silnici se již objevují ranní postavy. Po dlouhé celonoční cestě přijíždíme do Kobylevskej Poljany a probouzíme rodinu našeho prvního hostitele, kterým je lékař a kazatel Valerij Hartovanec. Působí zde jako kazatel „Bratstva evangelickych chresťanov baptistov“. Jsme přátelsky uvítáni, posnídali jsme, bratři šli spát do manželské postele, já jsem dal přednost spánku v autě, které jsem měl zároveň hlídat. Zanedlouho jsem vystřídán Kryštofem a Pavlem, kteří posléze ke své hrůze zjistili, že zadní náprava zcela během cesty odpadla od vozíku (konečně jsme pochopili dů-vod podivných zvuků cestou.) Vozík je nepojízdný. Stále očekáváme příjezd celníka, pro kterého jel bratr Valerij. Den ospale ubíhá. Celník přijel až večer. Po vyřízení celních formalit odjíždí spokojen s několika balíčky. Nás čeká příjemný večer s dalším hostem bratrem Nemešem a celou rodinou Hartovanců. Složitě plánujeme co dál. Bratří nemají mnoho smyslu pro efektivní plánování, nedokáží kombinovat. Do jejich plánů raději nezasahujeme. První den je za námi. A já jsem začal postupně poznávat, jak se žije v Zakarpatí. Zdejší vesnice v nitru hor byla velmi ubohá. Malé domky, zděné i dřevěné. V předzahrádkách a na dvorcích nezbytné chlívky a suché záchody, slepice, husy, špalek a dřevo. V zahradách nezbytný oboroh. Občas lze vidět i velký výstavný dům bohatších Ukrajinců. Uprostřed vesnice šedá a ponurá oprý-skaná budova kulturního domu a restaurace. Ve vesnici nebyly vůbec upra-vené povrchy cest, jen uježděná 43
hlína. Po cestě k bratru Hartovanci teče po-tok. Všude je rozbředlý sníh, který nikdo nikde neshrnuje. Pod sněhem skry-ty hluboké prohlubně, kterými s chutí projíždějí zdejší řidiči. Nohy máte brzy velmi mokré. Dům bratra Hartovance patří mezi ty lepší. Není dostavěný. Neomítnuté zdi dobře ukazují na to, že zdejší zedníci nic neví o detailu. Stavěli tak, jak to šlo. Dům byl k mé hrůze postaven tak nízko nad zemí, že při nejbližším tání do něj nateče voda z polní cesty. I interiér domu byl poznamenán zednickým nadhledem. Uvnitř nás překvapila zima. Nikde nebyla žádná kamna, natož radiátory. Topilo se jen v kamnech, na kterých se vařilo. Vzhledem k naší změkčilosti nám večer zatopili v kachlových kamnech v ložnici. Vesnicí protéká poměrně velká řeka bystřinného charakteru. Před čtyřmi léty zde byla silná povodeň. Její následky jsou stále jasně viditelné - stržené poloviny domů nad prudkým svahem řeky, čekající na postupné shnití. Nádherná je východní pohostinnost začínající srdečným objetím. Na stole byly vždy připraveny hody složené z různých jídel. Různé druhy knedlíčků, nákypů, masa i omáček. Pozoruhodné byly zásoby hub ze zdejšího lesa, nakládané na tři způsoby. Největší zásoby měli nasolených hub, ze kterých se dělají nejrůznější pokrmy. Ke snídani je zcela normální mastná polévka. K pití je nejčastější „kompot“ – zředěná kompotová šťáva. Po obědě jsem mohl mluvit s nevlastní maminkou bratra Hartovance, nádhernou stařenkou s vysokým hlasem. Vysvětlovala mi důvod silného zdraví Valerka – kozí mléko. Zasvěcovala mě i do jiných tajů zdejší výživy. Nutno uznat, že zdejší jídlo je mnohem bližší přírodě než naše chemicky překonzervovaná a sterilní jídla. Na druhou stranu náš žaludek není již na takovou stravu zvyklý, což je škoda.
Oprava vozíku a setkání se s chudobou - sobota 4.1.2003
Sobota uběhla velmi rychle, po ranní snídani jsme se pustili do opravy vozíku. Ve zdejší malé továrničce nám ji ochotně provedli místní za-městnanci. Nápravu přivařili, jak sami říkali, „po ukrajinsku“, tedy zvláštní kombinací lajdáctví a fortelnosti. Dlouhou chvíli při opravování jsme si krátili exkursí do jejich továrničky. Ve značně zanedbané hale stálo asi deset nepoužívaných bucharů a tavící pícky. Šest chlapů vyrábí na čtyřech strojích měsíčně asi deset tisíc lopat pro Německo. 44
Produktivita práce je sice hodně nízká, ale hlavně že je zaměstnání pro víc lidí. Chlapi umí dobře česky a tak nás hrdě, se zlatými úsměvy, provádí jejich „výrobní linkou“. Při opravě vozíku jsou všichni na dvorku a radí svářeči. Ten den jsme jim snížili produktivitu, ale zvýšili o dvacet eur výdělek. Po obědě vyjíždíme za nejchudšími rodinami. Navštěvujeme rodiny v ma-lých dřevěnicích i v špinavých a páchnoucích bytovkách. Velká bída. V ma-lých prostorách se často tísnila jedna či více rodin nebo staří a mladí rodiče. Velkým šokem pro nás byla rodina žijící v seníku. Vlhko, nepořádek způso-bený malými prostorami, letitá špína, vlhko. Bratr Hartovanec každé rodině popřál k Vánocům, představil nás. Do každé rodiny jsme přinesli aspoň kapičku radosti. Po návratu z dárkové mise jsme se sbalili a vyrazili na cestu do vesničky Ugla. Po cestě se zastavujeme v místní bratrské pekárně chleba. Všude ná-dherná vůně, dvě směny sází zdejší bílý východní chléb do pece. Pekárna vznikla z daru Švýcarské vlády, která sem poslala vojenské mobilní pekárny - maringotky. Bratří s nimi zastavili na plácku a kolem nich postavili dům. Ma-ringotky jsou uvnitř zcela zřejmé. Zdali je nechali stát na původních kolech se mi nepodařilo zjistit. Večer jsme mile přijati do rodiny bratra Nemeše. Bída je v Zakarpatí zvláštní. Lidé tam neumírají hlady, mají střechu nad hlavou a relativně teplo, mají čím svítit. V každé vesnici najdete zásobený obchod. Koupit se dá v podstatě vše, i léky. (Lékárnou bývá vždy velmi pěkný domeček.) Není však za co. Zdejší ekonomika je zcela nefunkční. Ne-má na to, aby financovala chod státu a standardní servis obyvatelům. A tak lidé nedostávají ani práci, ani podporu v nezaměstnanosti, natož sociální dávky, zdravotní pojištění není, za měsíční přídavky na děti si koupíš šest chlebů. Nepřejte si vážně onemocnět. Takové prostředí je ideální pro vznik nejrůznějšího systému úplatků, korupce a podivných praktik. Protože není práce zřizují se i nadbytečná místa, aby aspoň někteří měli práci. Hodně mužů i žen odchází pracovat do zahraničí. Z peněz, které vydělají si opraví či postaví dům. Bída v Zakarpatí roste s nadmořskou výškou a vzdáleností od západních hranic. V údolí se žije mnohem lépe. Navštívil jsem i slušně zařízené domky. Když se však podíváte „pod povrch“, poznáváte skrytou bídu (v koupelnách staré brutary, suché záchody, zdroj teplé vody přímo z otopného systému…) V horských vesnicích na východě je bída viditelná na první pohled. Lidé se živí vlastními silami. Zdá se však, že mladší generace odchází z venkova do měst a do Evropy. Kdo ví jak, bude 45
Podrus vypadat za několik let. Když jsem se vrátil do Čech, začal jsem si mnohem více vážit relativně fungujícího státu a všímat nevděčných sociálních požadavků našich obyvatel. Žít se dá mnohem, mnohem hůř. leden 2003, Petr Kučera Dostali jsem se do přibližně poloviny Petrova poutavého záznamu. Na tomto místě musíme pokračování přenést do březnového Kompasu. Nepochybuje-me, že si tyto stránky opět rádi otevřete. Redakce
Sborové večírky ZAČÁTKY PROGRAMŮ JSOU V 17.30 HOD. PŘEDTÍM V 17.00 CHVÍLE K KÁVĚ A ČAJI.
ROZHOVORŮM PŘI
PROGRAM : 2 února 2003 9. února 2003
16. února 2003
23. února 2003
46
VARHANNÍ KONCERT. David Postránecký – varhany, Marie Švédová – soprán. BR. PETR RŮŽIČKA – člen Janáčkovy opery Japonské obrázky – vzpomínky na pracovní pobyt v Japonsku VODA V SYMBOLICE BIBLE v současném Izraeli a také o vodě pro Brno. Ing. Zdeněk Brokl a doc.ing. Jaroslav Hlaváč, techn. náměstek Vodárenské akciové spol. PSYCHOLOGIE LIDSKÉHO ÚDĚLU Pohled do nitra člověka – prof. dr. Vl. Smékal z katedry psychologie Masarykovy university.
D
Historie mladkovské stanice
o Mladkova se před lety odstěhovala za svým, ještě nevěřícím manželem, sestra Šenkýřová, tehdy už Kalášková. Prožila nelehkou cestu od Pána Boha a zase zpět. Na cestě zpět láska Pána Ježíše přemohla jejího manžela a v Mladkově vznikla stanice litomyšlského sboru. Do Mladkova začali dojíždět američtí misionáři ze spřátelených církví. Především díky iniciativě misionáře Dicka Sechlera byl zakoupen dům, který jsme se rozhodli zrekonstruovat v modlitebnu. Ze začátku poskytly finanční prostředky církve z USA. Nyní však finanční zdroje postupně vysychají. Snažíme se stavět systémem "za málo peněz hodně muziky", tedy velmi účelně a levně. Co jsme vybourali, tím jsme zdili, co jsme mohli, to jsme se-hnali od sousedů a přátel. V modlitebně je sál pro bohoslužby, malý sál, který bude sloužit jako klubovna, dále kuchyně a sociální zařízení. V podkroví bude vybudován třípokojový byt pro správce a pokoj pro hosty. Spodní část modlitebny chceme dokončit před prázdninami roku 2002. Druhou část modlitebny pak během roku 2003. MLADKOV JE STAVBA VÍRY. Víry, že vložená práce nebude zbytečná. V modlitebně najde zázemí i více jak desetičlenný klub dětí a malá misijní mládež. Věříme, že i další obyvatelé vesnice a okolí najdou cestu do modlitebny a ke Kristu. Prosím, modlete se i za tuto výspu misie na severu české země, v kraji kdysi evangelickém... Kéž se jím opět stane.
JAK FUNGUJE STANICE V MLADKOVĚ. Shromáždění se koná téměř každou neděli od l4.00 hod.u Kalášků v rodině. Schází se 5 až 7 lidí. Děti mají pravidelně každou neděli klub Krále ve 13.00. ZAJÍMAVOST STAVBY. Čelo sálu je netradičně pojato. Akademický malíř Aleš Lamr zde namaloval pozoruhodný obraz, který výtvarně zpracovává verše knihy Zjevení Janova. – „JÁ JSEM ALFA A OMEGA“. To vše na pozadí dvou spadlých pyšných věží. Obraz byl namalován tři týdny před 11. zářím 2001. Můžeme tedy směle říci, že to byla výtvarná vize zbožného malíře. Dílo pro mladkovskou modlitebnu namaloval bez nároku na honorář. Petr Kučera 47
Měsíc únor ve sboru CB Kounicova Modlitebna Kounicova 15 Pravidelné nedělní pobožnosti 2.2.: 9.00 kaz. Jan Asszonyi 17.30 večírek – varhanní koncert (v hlavním sále) 9.2.: 9.00 Teen Challenge 17.30 večírek – br. Petr Růžička – Japonské obrázky 16.2.: 9.00 kaz. Roman Neumann 17.30 večírek – voda v symbolice Bible – ing. J.Hlaváč 23.2.: 9.00 kaz. Petr Grulich 17.30 večírek – Dr. V. Smékal Biblické a modlitební hodiny: pravidelně každou středu v 19.00 5.2.: br. Petr Raus 12.2.: kaz. Roman Neumann 19.2.: kaz. Roman Neumann 26.2.: kaz. Roman Neumann Mládež: pravidelné schůzky v pondělí v 18.30, další dle ohlášení Nedělní škola: vždy souběžně s nedělní dopolední pobožností Mladší dorost: každé úterý v 17.00 Starší dorost: každý čtvrtek v 17.00 Modlitební chvíle: každou neděli v 8.20 a každou středu 18.30 Zkoušky pěveckého sboru: každý pátek v 16.45 Jednání staršovstva: ve čtvrtek 13. a 27.2. v 19.00 Sesterský odbor: se sejde ve středu 5.2. v 17.00 Klub maminek: se schází ve čtvrtek v 9. 30 na Hybešově 41 6.2. Hana Pinknerová – autorské čtení z připravo-vané knihy „Co Bůh šeptá maminkám“ 20.2. Manželé Jírovi – Není cvičení jako cvičení aneb proč necvičit jógu. 48
Stanice: Bohumilice: pravidelně v neděli:
Blansko:
2.2. Bohumiličtí 9.2. kaz. Stanislav Heczko 16.2. kaz. Roman Neumann 23.2. ČCE
23.2. kaz. Roman Neumann
9.00 (Bohumiličtí) a 14.00 podle rozvrhu
Pobožnosti sborů CB v brněnském regionu: Brno, Betanie, Pellicova 6: neděle 10.30
neděle 9.00 pátek 18.30
Brno, Kr. Pole, Sv.Čecha 35a: neděle 11.00 čtvrtek 19.00 Letovice, Okružní 13:
Kyjov, Urbanova 716: neděle 9.00 čtvrtek 19.00
Jungmannova 16: neděle 9.00 úterý 18.00 (Bráfova 17) Prostějov, Šárka 10a: neděle 8.45 pátek 18.30
Třebíč,
SRDEČNĚ ZVEME DO VŠECH NAŠICH SHROMÁŽDĚNÍ
49
50
