Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011) 345. Pavel Řepa

Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011)

Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska Pavel Řepa

ÚVOD Řád měkkozobých (Columbiformes) je v ČR zastoupen nepočetně, pouze čtyřmi domácími a jedním zavlečeným druhem. Vesměs se vyskytují po celém území a dosti početně, byť někdy podléhají jejich populace kolísání. Jde také o druhy, které se silně synantropizují (holub hřivnáč – Columba palumbus), nebo o druhy již dávno urbanizované a postupně někdy zpětně pronikající do volné přírody (holub domácí – Columba livia var. domestica a hrdlička zahradní – Streptopelia decaocto) a také druhy, které se k nám rozšířily poměrně nedávno (hrdlička zahradní – Streptopelia decaocto) (Hudec & Šťastný 2005). Na území okresu Tachov bylo dosud o jejich výskytu jen velmi málo zpráv. Z let 19561965 pochází přehled avifauny v práci Tesaře (Tesař 1967), v níž je podána i základní informace o výskytu všech těchto druhů. Jinak jsou dosavadní zmínky o měkkozobých v západních Čechách jen ojedinělé, např. informace o proniknutí holuba hřivnáče do města Plzně (I. Rucký in Šťastný et al. 2006). V letech 1967 až 1990 vedlo zoologické oddělení v Okresním muzeu v Tachově (dnes Muzeum Českého lesa v Tachově) sledování ornitofauny na území okresu Tachov a v letech 1990 až 2002 v něm bylo pokračováno na referátu životního prostředí Okresního úřadu v Tachově. V následujícím příspěvku jsou shrnuty v této době získané rozsáhlé poznatky o zástupcích řádu měkkozobých. MATERIÁL Zkoumanou oblastí bylo celé území okresu Tachov. Jde o území s dosti pestrým zastoupením biotopů, jehož nejzápadnější část tvoří pohoří Český les táhnoucí se v pruhu podél hranice se SRN. Na něj navazuje pás ploché paroviny Tachovské brázdy, lemující po celé délce východní úpatí Českého lesa. Východní dvě třetiny okresu jsou rozděleny na dvě části kaňonovitým údolím řeky Mže, vedoucím zhruba od západu k východu. Severně od řeky je Tepelská plošina a jižně od ní Plzeňská pahorkatina. Asi v polovině jižní hranice okresu Tachov je nevelký zalesněný útvar zvaný Sedmihoří, v severozápadním cípu zasahuje do oblasti pohoří Slavkovský les. Český les je na Tachovsku nevysoké pohoří o nadmořské výšce do 850 m, dosti silně zalesněné (přes 60 %), s několika zajímavými rašeliništi a ojedinělými malými fragmenty zachovalých bučin. V otevřené části jsou pomístně zajímavá mokřadní stanoviště. Tachovská brázda je plochá parovina o nadmořské výšce 490-510 m. dosti hustě osídlená, odlesněná (lesnatost jen cca 40 %) s velkým počtem drobných rybníků. Plzeňská pahorkatina je rovněž dosti odlesněná (lesnatost cca 45 %), hustě osídlená a intenzivně zemědělsky využívaná. Jediným větším přírodě blízkým úsekem krajiny je údolí Úhlavky, levostranného přítoku Mže. Nadmořská výška je mezi 460-550 m. Tepelská plošina je geomorfologicky rozmanitější s hlubokými kaňonovitými údolí potoků a s typickými kuželovitými vrchy, což jsou pozůstatky po třetihorních lávových výlevech. Lesnatost je vyšší (přes 50 %), nadmořská výška dosahuje od 500 do 600 m. Malá oblast Sedmihoří je souvisle zalesněná chudými borovými lesy, nadmořská výška stoupá až do 700 m. Malý úsek Slavkovského lesa zasahuje do území

345

346

přírodovědné statě A ČLÁNKY | Pavel Řepa

lesnatými částmi v nadmořských výškách cca 600-700 m. Podrobnější popis území viz Nový (1978). Byly sbírány a v archivu muzea Českého lesa v Tachově (dříve Okresní muzeum Tachov) ukládány poznatky o výskytu všech ptačích druhů, mezi nimi i dravců, získané na území okresu Tachov. Především šlo o údaje systematicky sbírané pracovníky zoologického oddělení muzea, jimiž byl v letech 1967 až 1990 autor tohoto sdělení (pokračoval ve sběru dat již méně intenzivně i v období 1991 až 2002) a v letech 1966 až 1981 preparátor F. Šebor. Tyto údaje pochází především z řady kvantitativních sledování vzorků jednotlivých biotopů v dotčené oblasti a to jak v hnízdním období, tak i v dalších částech roku. Zatímco výsledky sledování v hnízdním období byly z převážné části publikovány (Ř epa 1979a, b, 1980a, b, c, d, 1981a, b, 1984 a, b, 1985 a, b, 1986a, b, 1987a, b, 1989a, b, 1990b, 1991a, b, c, 1998), výsledky sledování z dalších období roku byly publikovány méně často (Ř epa 1979a, b, 1980a, b, c, d, 1981a, 1982, 1987a, 1990a, 1994b). Dále také byla evidována všechna nahodile zjištěná pozorování méně běžných druhů a u běžných např. doklady o hnízdění, pozorování v atypických biotopech, údaje o prvních a posledních pozorováních v sezóně, nahodilé případy zimování tažných druhů, údaje o výskytu větších hejn apod. Pokud taková data pochází od autora, nejsou v textu označována udáním zdroje poznatku v závorce. Svá data do archivu muzea také předávala řada dobrovolných spolupracovníků muzea a členů stráže přírody v okrese z nichž můžeme jmenovat jen ty, kteří sbírali data nejdéle nebo nejpilněji (D. Bartoš, J. Čechura, F. Eidelpes, Z. Folk, P. Hošek, P. Kopta, J. Krebs, J. Král, P. Křížek, J. Krupička, K. Machač, K. Martínek, J. Pavlásek, V. Pinta, M. Pudil, J. Šmehýl, J. Veselý, Z. Veselý, J. Vild). V devadesátých letech proběhlo souvislé mapování ptactva Českého lesa, při němž bylo provedeno bodové sčítání na celé ploše oblasti (Vacík 1999) výsledky nebyly ještě v plném rozsahu publikovány, ale pro méně běžné druhy byly z databáze uložené v Západočeském muzeu v Plzni získávány údaje o hnízdních lokalitách. METODIKA Při evidenci dokladů o hnízdění byla pozorování tříděna podle šestnáctistupňové škály hnízdních důkazů, užívané při práci na mezinárodním hnízdním atlasu (Šťastný et al. 2006). V textu jsou užívány kategorie možné hnízdění, pravděpodobné hnízdění a prokázané hnízdění podle této škály. Kvantitativní zjišťování ptačích synuzií v hnízdním období byla ve většině případů prováděna metodou mapování hnízdních okrsků nebo občas také sčítáním na pásovém transektu v pásu do 50 m od transektu (Ř epa 1981a, 1984b, 1989b) nebo na bodovém transektu s omezením vzdálenosti do 100 m (Ř epa 1991c). Všechna sčítání byla prováděna podle příručky Jandy a Řepy (Janda & Ř epa 1986). Při sčítání na horských mokřadech (Ř epa 1991) byla použita metoda bodová s vyhodnocováním efektivního poloměru slyšitelnosti pro každý druh (R eynolds et al. 1980). Sčítání v mimohnízdních obdobích byla do roku 1986 prováděna výhradně na plynulém transektu, od roku 1987 byla používána metoda sčítání na bodovém transektu. Při mapování ptáků Českého lesa bylo sčítáno na velkém počtu bodových transektů vedených tak, aby pokryly plošně celé území tohoto pohoří. Získané počty zjištěných párů, nebo jedinců byly přepočítávány na hustotu vztahovanou na plochu 10 ha, dále byla standardním způsobem počítána dominance výskytu (Pikula 1983). Při vyhodnocování vazby na biotop (viz tab. 1) byly všechny případy zjištěných hnízdění, pocházející jak z kvantitativních sledování, tak z nahodilých pozorování, rozděleny podle jednotlivých biotopů na procentické podíly z celkového počtu zjištěných hnízdění. Protože šlo o nesoustavně sbírané podklady, bylo nutno nějakým způsobem zohlednit míru sledovanosti

Měkkozobí (Columbiformes) Tachovska

jednotlivých biotopů. K tomu byla použita metoda podle Kocha (Koch 1976), kdy byly vzaty v úvahu údaje o zjištěných hnízděních všech druhů ptáků vyskytujících se v oblasti a byly pro ně vypočteny podíly výskytu v jednotlivých biotopech z celkového počtu všech zjištěných hnízdění všech druhů ve všech biotopech. Byl-li podíl daného druhu v určitém biotopu větší než podíl všech druhů v tomto biotopu, předpokládalo se, že druh biotop preferuje. Pokud byla situace opačná, má se za to, že druh biotop využívá omezeně. Tab. 1: Přehled vymezených biotopů. Charakteristika krajiny

lidská sídla

volná krajina otevřená

Druh biotopu

Označení

panelová sídliště

PS

městská zástavba se zahradami

MZ

zahrádkářské kolonie

ZK

průmyslový biotop

PB

městské parky

MP

vesnice

VE

příměstské parky

PřP

velké hájky

VH

remízky se starými stromy

StS

remízky jehličnaté

JS

remízky s mladými stromy

MS

remízky s hustými keři

HK

remízky s řídkými keři

ŘK

mokřady s vrbinami

VM

aleje

AL

pole

PO

louky

LO

Podrobnější popis nově zbudovaná sídliště s několikapodlažními panelovými domy a travnatými plochami s řídkými stromy a keři mezi nimi ulice s jedno- až dvoupodlažními domky a většími zahrádkami kolonie malých zelinářsko-ovocnářských zahrádek s drobnými stavbami chatek nacházející se na okrajích měst plochy s výrobními závody, velkokapacitními zemědělskými chovy a zařízeními, nádraží, skladiště apod. menší plochy parkové výsadby obklopené zástavbou úseky vesnic se zástavbou rodinných domků se zahrádkami velké přírodně krajinářské parky přiléhající k okrajům sídel plochy porostlé stromy v otevřené krajině o ploše nad 3 ha porosty menší než 3 ha se starými stromy a dobře odděleným křovinným podrostem porosty menší než 3 ha tvořené souvislým porostem jehličnatých stromů (smrk ztepilý nebo borovice lesní) porosty menší než 3 ha s porostem mladších stromů (obvykle bříza, olše, osika) bez keřového podrostu porosty pod 3 ha s porostem stromů a keřů silně zapojeným, v němž není zřetelně odděleno keřové patro od stromového porosty stromů a keřů tvořené skupinami s velkými mezerami mokřinaté úseky v polích a lukách s roztroušenými bochánkovitými vrbami oboustranné i jednostranné, jednořadé aleje u cest a silnic orná půda včetně úhorů, souvratí, manipulačních ploch apod. trvalé travní porosty, včetně vlhkých a podmáčených

347

348


Charakteristika krajiny

volná krajina – lesy

Druh biotopu

Označení

vysoký borový les

BV

borová tyčkovina

BT

borová mlazina

BM

vysoký smrkový les

SV

smrková tyčkovina

ST

smrková mlazina

SM

porost blatky

BL

starý listnatý les

LV

mladý listnatý les

LM

Podrobnější popis porosty s převahou borovice lesní ve věku nad 60 až 70 let porosty s převahou borovice lesní mezi 20 a 60-70 lety porosty s převahou borovice lesní, neúplně zapojené, do 20 let věku, s výškou stromů nižší než jsou dospělí jedinci porosty s převahou smrku ztepilého ve věku nad 60 až 70 let porosty s převahou smrku ztepilého mezi 20 a 60-70 lety porosty s převahou smrku ztepilého neúplně zapojené, do 20 let věku, s výškou stromů nižší než jsou dospělí jedinci porosty borovice blatky na rašeliništích porosty s převahou listnáčů, ve výši dospělých stromů a průměru kmenů nad 25 cm porosty s převahou listnáčů, nižší než dospělé stromy a průměru kmenů pod 25 cm

Rok byl pro hodnocení výskytu rozdělen na několik období: - zimní období (prosinec až únor), - jarní období (březen), - hnízdní období (duben až červen), - pohnízdní období (červenec a srpen), - podzimní období (září až listopad). V ostatních částech roku mimo hnízdní období bylo sčítáno na plynulých transektech (od roku 1987 na bodových transektech) a výsledky byly přepočteny na hustotu výskytu. U plynulých transektů byla hustota výskytu přepočítávána na plochu délky transektu o šíři 100 m a u bodových transektů na kruh o poloměru 100 m. Byly vytvořeny i křivky zachycující změny hustot výskytu v průběhu roku. Pro duben až červen byl v těch případech, kdy byla užita metoda mapování hnízdních okrsků, proveden výpočet hustoty výskytu z jejích výsledků. Aby byl srovnatelný, byl pořízen tak, že počet jedinců daného druhu zaznamenaný ve všech snímcích provedených v tomto měsíci byl přepočten na plochu všech snímků z tohoto měsíce. Plochy použité k výpočtu v různých biotopech v jednotlivých měsících jsou v tab. 2

PS MZ ZK MP PřP VH StS JS MS HK ŘK VM AL PO LO BV BT BM SV ST

I. 24/188 54/355 26/221 42/39 59/258 43/117 193/249 47/68 57/13 105/54 33/13 43/25 84/28 130/205 25/36 80/218 21/22 40/80 76/204 19/27

II. 23/104 54/377 26/213 42/39 55/240 36/116 184/236 56/66 69/18 115/58 40/14 49/24 79/33 95/105 65/25 48/147 18/19 30/54 57/165 16/30

III. 21/126 52/332 28/238 39/34 56/238 55/137 215/274 61/78 84/22 153/81 52/17 55/28 88/31 158/851 52/201 47/216 18/22 43/85 51/123 9/26

IV. 27/122 94/546 28/238 49/46 65/276 42/134 213/287 66/82 86/23 168/87 73/25 60/32 87/33 152/758 46/190 51/246 24/29 23/107 64/135 13/35

V. 47/212 126/732 60/510 70/75 92/426 47/153 229/302 72/79 99/30 175/88 75/27 57/36 77/25 179/722 80/196 67/332 25/30 50/109 72/163 14/40

VI. 27/122 94/618 34/289 46/45 59/260 41/121 205/263 64/69 85/24 153/77 72/25 56/28 66/22 153/631 48/280 62/270 26/31 53/112 68/150 13/36

VII. 19/83 74/422 18/162 26/31 49/191 42/137 175/246 84/68 80/21 144/76 74/34 44/23 51/17 141/598 41/266 49/258 15/22 38/95 64/144 11/30

VIII. 20/90 71/427 22/187 38/36 47/197 40/106 191/252 70/81 53/15 124/62 78/32 49/26 66/20 191/381 55/143 46/225 13/20 34/95 50/118 11/32

IX. 21/95 89/497 26/221 34/34 25/218 40/106 211/285 68/81 71/21 146/80 57/19 53/28 85/25 134/581 77/262 52/248 16/24 31/93 56/128 12/34

X. 22/99 26/419 22/187 37/36 48/195 23/116 183/255 54/66 63/19 125/68 51/17 49/23 63/19 118/ 58/ 42/224 8/14 30/85 43/107

XI. 18/81 49/317 22/187 32/31 47/194 36/112 186/249 45/57 52/14 109/64 29/13 49/29 58/16 153/415 23/47 29/150 6/11 15/59 34/83

XII. 21/95 40/283 24/204 30/29 48/191 27/85 169/239 44/59 53/14 108/60 23/7 44/20 60/20 101/357 43/64 51/171 7/18 21/62 48/120

Tab. 2: Přehled ploch sčítaných transektů v jednotlivých biotopech a v jednotlivých měsících na sledovaných úsecích v Tachovské brázdě. První číslo udává počet sčítaných úseků transektů, druhé číslo jejich celkovou plochu v ha. Zkratky jednotlivých biotopů jsou vysvětleny v tab. 1.


349

350


VÝSLEDKY Holub hřivnáč – Columba palumbus Běžně hnízdí hlavně v lesních biotopech, v menší míře i v jiných stromových porostech. V sledovaném období na Tachovsku nepronikl do lidských sídel. Hnízdění bylo zjištěno v celém území okresu, velmi hojně v Českém lese, kde byl nalezen ve všech částech, běžně byl zjišťován i v menších lesních celcích Tachovské brázdy. Je i v Tepelské plošině a Plzeňské pahorkatině. Tyto oblasti byly sledovány jen namátkově, proto je zjištěných lokalit méně, neznamená to však nižší výskyt. Holub hřivnáč byl zjištěn v nejrůznějších lesních biotopech jako příležitostný (influentní) druh. V tab. 3 jsou shrnuty údaje o hustotě ze všech provedených kvantitativních sledování v okrese Tachov. Dále je k dispozici 265 údajů o hnízdním výskytu, z toho 169 pravděpodobných hnízdění a 96 možných hnízdění. Na obr. 1 jsou podíly, které tvořila hnízdění v jednotlivých biotopech z celkového počtu hnízdění ve srovnání s podíly výskytů všech ptačích druhů v daném biotopu metodou podle Kocha (Koch 1976). Tab. 3: Hustota hnízdní populace holuba hřivnáče v jednotlivých biotopech. Biotop

Hustota v párech na 10 ha

větší listnaté hájky

0,8


0,4

starý borový les

4,17 a 4,66

starý borový les

2,7

starý borový les borové mlaziny starý smrkový les starý smrkový les starý smrkový les starý smrkový les s pruhy pasek okraj smrkového lesa v říčním údolí okraj smrkového lesa v říčním údolí buko-smrkový starý les stará květnatá bučina stará horská bučina

0,28 0,9 1,6 1,8 0,76

Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Lesná Diana Přimda Diana Lesná

1,5

Lokalita

Oblast

Zdroj

TB

P. Řepa , nepubl. údaje

TB

Ř epa 1985c

TB

Ř epa 1989a

TB

P. Ř epa , nepubl. údaje

ČL ČL ČL ČL ČL

Řepa Řepa Řepa Řepa Řepa

Diana

ČL

Řepa 1980a

1,9

údolí Kosího potoka

TP

Řepa 1991b

0,1

údolí Mže – Tepelská plošina

TP

Řepa 1991b

1,9

Přimda

ČL

Řepa 1980a

1,5 2,6

Diana Přimda

ČL ČL

Řepa 1980a Řepa 1980a

Tisová, Tisová, Tisová, Tisová,

1980a 1980a 1980a 1980a 1980a

Srovnání hustot v různých biotopech (tab. 3) ukazuje, že při hnízdění v mimolesních stromových porostech je hustota výskytu holuba hřivnáče nízká, zřetelně se potvrzuje, že jádro výskytu tohoto druhu je v lesích. Většinou byl nacházen jako hnízdič v starších vysokých porostech, nejvyšší hustoty dosahoval v borových lesích, naopak v smrkových nejnižší,


45 40

% hnízdění v daném biotopu

35 30 25 20 15 10 5 0 VH

StS

JS

HK

BV

BT

SV

LV

LM

biotop

Obr. 1: Rozložení hnízdních výskytů holuba hřivnáče mezi biotopy. Zkratky biotopů jsou uvedeny v tab. 1. Šedé sloupce označují hnízda holuba hřivnáče, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu.

v listnatých lesích prostřední. Ovšem mimořádně nízká hustota v jediném zkoumaném úseku borového lesa ve vyšších polohách v Českem lese zřejmě ukazuje, že nejde ani tak o rozdíl mezi borovým a smrkovým lesem, ale spíše o rozdíly mezi lesy nižších a vyšších poloh. Rozdíl v nich je ovšem nikoliv v nadmořské výšce, ale v jejich členitosti. Zatímco smrkové lesy převažující v Českém lese jsou ve velkých celcích, takže od sledovaných ploch a transektů bylo relativně daleko do luk a polí ve volné krajině, v Tachovské brázdě, kde převažují menší lesní celky, byly sledované plochy od otevřené krajiny mnohem blíže. Louky a pole jsou hlavním místem sběru potravy pro holuby, proto soudíme, že hustotu výskytu hnízdících holubů hřivnáčů ovlivňuje hlavně dostupnost otevřené krajiny. To by potvrzovala i skutečnost, že smrkové lesy nižších poloh v údolí Mže a Kosího potoka, mají malou hustotu, neboť od jejich okraje u toků bylo k otevřené krajině nad hranami údolí dosti daleko. Obr. 1 vyhodnocující rozložení všech (i nahodile zjištěných) hnízdních výskytů v podstatě ukazuje stejnou situaci. Při hodnocení hnízdního biotopu holuba hřivnáče stojí ještě za zmínku skutečnost, že na Tachovsku až do konce sledovaného období nedošlo k jeho urbanizaci. Celkem bylo nalezeno 14 hnízd nacházejících se převážně na borovici lesní (8 případů, 71 %). Dále byla nacházena hnízda na smrku ztepilém (4 případy) a po jednom hnízdě bylo nalezeno na olši lepkavé a bříze bělokoré. Vzorek hnízdních stromů je sice nevelký, přesto se zdá jasně naznačovat, že holub hřivnáč nijak výrazně nepreferuje žádný druh stromu, a svá hnízda staví na těch druzích, které jsou nejčastěji dostupné. Výška hnízda byla mezi 3 až 25 metry, nejčastěji se hnízda vyskytovala ve výšce 8 až 10 m (8 případů). Z 14 nalezených hnízd na osmi bylo zjištěno vysezování snůšky, na zbývajících šesti byla krmena mláďata. Sezení bylo pozorováno od počátku května až do konce první dekády června, krmení bylo zjištěno v širším časovém rozmezí od druhé dekády května do první dekády července.

351

352


List1

14

počet hnízdících párů

12 10 8 6 4 2 0 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 rok Obr. 2: Změny v početnosti hnízdní populace holuba hřivnáče v Tachovské brázdě v letech 1976 až 1987 (n = 269).

V letech 1976 až 1987 bylo prováděno každoroční zjišťováni kvantitativního složení hnízdních ptačích synuzií v několika úsecích borových lesů v střední a severní části Tachovské brázdy (Ř epa 1981, 1989). Zjištěné počty hnízdících párů holuba hřivnáče v jednotlivých letech jsou zachyceny na obr. 2. Z obrázku je zřejmé značné kolísání mezi jednotlivými roky, ale přes to je znát, že po roce 1983 byly počty poněkud sníženy, můžeme tedy celkový trend hodnotit jako mírný pokles. V tab. 4. jsou shrnuty výsledky celoročního sčítání ptáků v lesích a dalších biotopech, z nichž byla dosud publikovaná jen malá část (Ř epa 1980a, 1980b, 1984b, 1986b). V tabulce jsou uvedeny průměrné hustoty výskytu v jednotlivých obdobích mimo hnízdění. Na jaře byl holub hřivnáč zjištěn v celé řadě biotopů, nejen v lesích, ale i v fragmentech dřevinné nelesní zeleně a v malé míře i v polích a lukách. Nejvíce se v této době holub hřivnáč vyskytoval ve smrkových lesních porostech, kde dosahoval hustoty téměř 9 jedinců na 10 ha. Jinde v lesních porostech byla hustota mnohem nižší, významněji byl ještě zastoupen v starých borových porostech. Dosti vysoké hustoty byly zjištěny také v některých remízcích, hlavně v jehličnatých a v remízcích se starými listnatými stromy. V řadě biotopů však nebyl zjištěn vůbec. V pohnízdním období byl holub hřivnáč zastižen prakticky ve všech typech lesních biotopů a ve většině typů polních remízků a v polích. Opět byla nejvyšší hustota v starých smrkových porostech, dále byl významněji zastoupen i ve starých borových porostech v této oblasti, v remízcích se starými stromy a v polích. Také v tomto období byla vyšší hustota výskytu i v ostatních lesních biotopech oproti biotopům volné krajiny. V podzimním období rovněž je největší hustota ve vysoký smrkových lesích a na druhém místě, ale velmi o mnoho nižší je ve vysokých borových lesích. Ve většině lesních biotopů hřivnáč chyběl úplně, v remízcích v otevřené krajině měl nízké hustoty, překvapuje jen relativně vysoká hustota v remízcích s mladšími listnatými stromy. Vysoká hustota ve smrkových lesích se odlišuje od

Stránka 1


hodnot zjištěných v hnízdním období, neboť mimohnízdní období bylo sledováno na transektech v smrkových úsecích v Tachovské brázdě, zatímco sledování hnízdních společenstev bylo hlavně v smrkových lesích v Českém lese. Potvrzuje se, že jsou hlavně preferovány lesy, kde je blíže k otevřené krajině. Tab. 4: Průměrné hustoty výskytu holuba hřivnáče (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech.

hustota v počtu ex. na 10 ha

Biotop příměstské parky větší listnaté hájky remízky se starými stromy jehličnaté remízky remízky s mladými stromy remízky s hustými keři pole a louky vysoké borové porosty borové tyčkoviny vysoké smrkové lesy smrkové mlaziny

Jaro 0,1 2,26 3,65 2,25 0 0 0,47 2,17 0 8,71 0

Pohnízdní období 0,27 1,2 5,19 0,14 0,28 0 1,19 5,07 0,7 14,05 1,1 List1

Podzim 0 0,37 1,58 0,09 1,86 0,38 1,13 2,19 0,23 14,24 0

25 20 15 10 5 0 II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

měsíc Obr. 3: Změny v hustotě výskytu holuba hřivnáče v průběhu roku v lesích v Tachovské brázdě.

Na obr. 3 jsou změny početnosti holuba hřivnáče v průběhu roku. Vyšší hustota v březnu naznačuje, že se na Tachovsku zvýšením počtu projevuje jarní průtah, pak hustota klesla níže a od dubna do června zůstala stejná, což odpovídá hnízdní populaci. Od července hustota roste, v červenci a srpnu mírně, projevuje se zřejmě přibývání mláďat, v září je pak zvýšení početnosti výrazné, takže se zřejmě projevují i protahující ptáci. Průtah končí se začátkem října, kdy je již hustota velmi malá Dále byly shrnuty všechny případy, kdy bylo viděno více než 50 ex. v jednom hejně. Celkem bylo 43 takových případů. V otevřené krajině a v lesích byla hejna pozorována zhruba

353

354

počet hejn


10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.,

měsíc Obr. 4: Výskyt hejn holuba hřivnáče v průběhu roku. Černá označuje výskyt v lese, šedá výskyt v poli.

stejně často (22 resp. 21 případů). Obr. 4 informuje o výskytu hejn během roku. Kromě větší části hnízdního období (květen a červen) a konce pohnízdního období (srpen), kdy byla hejna viděna jen zřídka, byla hejna v ostatních částech roku, tedy na jaře i na podzim a v první části pohnízdního období pozorována stejně početně. Přitom na jaře a v pohnízdním období převažovaly zřetelně výskyty hejn v otevřené krajině a naopak na podzim byla hejna častěji vídána v lesích. Pokud se týče velikosti hejna, pak nejčastěji (17 případů, 40%) se vyskytovala hejna čítající mezi 50 a 100 jedinci. Hejna mezi 101 až 200 jedinci se vyskytují ještě dosti často (10 případů, 26 %), hejna větší (201 až 300 a 301 až 400 jedinců) jsou již méně častá (7 a 6 případů), velká hejna mezi 401 a 500 ex. byla zaznamenána již jen ojediněle (3 případy). Během let 1968 až 1996 bylo možno v 23 případech zjistit spolehlivě datum prvního pozorování holuba hřivnáče na Tachovsku. Zjištěná data prvního pozorování ležela mezi 13. únorem a 8. dubnem, přitom nejvíce jich připadlo na druhou dekádu března (9 případů), průměrné datum příletu připadlo na 14. březen. Zjišťování posledního pozorování v roční sezóně je obtížnější, proto bylo získáno jen 12 pozorování z let 1973 až 1984. Nedřívější bylo z 28. září a nejpozdější z 8. listopadu, nejvíce jich případlo na třetí dekádu října (6 případů, tedy celá polovina) a průměrné datum posledního pozorování bylo 21. října. Holub doupňák – Columba oenas Pravidelný ale řídký hnízdič, převážně se vyskytuje v malých lokálních populacích ve vhodném biotopu. Potřebuje k hnízdění velké dutiny, takže je vázán na výskyt starých stromů. Jádrem výskytu jsou nevelké populace vyskytující se ve fragmentech starých bukových lesních porostů, které vesměs mají postavení zvláště chráněných území. Hlavně jsou to zbytky bučin v Českem lese, v jižní části je to přírodní rezervace Diana a s menší populací i přírodní rezervace Přimda, v severní části potom přírodní rezervace Bučina u Žďáru a Tišina, občas několik párů hnízdilo i v přírodní rezervaci Broumovská bučina. Někdy jsou podobné malé hnízdní populace i v jiných částech tachovského okresu, nejstálejší byla zaregistrována


ve staré doubravě v přírodní rezervaci Hradištský vrch u Konstantinových Lázní, která se nachází v Tepelské plošině. Tyto populace byly nevelké, obvykle do 10, maximálně 15 párů. Občas se ojedinělé páry vyskytovaly jako hnízdiči i v některých starých velkých přírodně krajinářských parcích (např. zámecké parky Diana a Velké Dvorce v Českém lese, klášterní park v Kladrubech v Plzeňské pahorkatině). Výskyt v parcích však není pravidlem, např. v po dlouhá léta sledovaném Světeckém parku u Tachova nebyl holub doupňák nikdy zjištěn. Lze uvažovat o tom, že je to způsobeno bezprostřední blízkostí většího lidského sídla. Ojediněle zahnízdí holub doupňák i v souvislých jehličnatých porostech, postačí přítomnost malé skupiny starých listnatých doupných stromů nebo i jediného takového stromu s vhodnou dutinou. Výrazně se to projevilo při systematickém mapování ptactva v Českém lese v letech 1992 až 1998 (Vacík 1999), kdy byli ojediněle hnízdící holubi doupňáci nalezeni na řadě lokalit (Nová Ves, Málkov, Hraničky, Kateřina, Stoupa, Žebrácký Žďár, Žebráky, Pořejov, Lesná, Zlatý potok, Pavlova Huť, Pavlův Studenec, Branka). Hustota výskytu holuba doupňáka byla zjištěna pouze při průzkumu přírodních rezervací Diana a Přimda (Ř epa 1980a), kde byly hustoty stanoveny podle výsledků sčítání na plynulých transektech. Hustoty byly v obou těchto případech zhruba shodné – 2,7 resp. 2,6 páru na 10 ha a holub doupňák zde byl příležitostným (influentním) druhem. V ostatních biotopech (různé lesní porosty, přírodní parky) byl holub doupňák zastoupen jen ojediněle, takže byl druhem vždy akcesorickým s hustotou pod 0,2 párů na 10 ha. Kromě případů zjištěných při zmíněných dvou sčítáních, byly k dispozici i příležitostně získané údaje o pravděpodobných či možných hnízděních zjištěných jednak jako ojedinělé případy v dalších kvantitativních sledováních v lesích a parcích, tak i nahodile získaná pozorování vlastní i spolupracovníků. Celkem bylo zjištěno 90 údajů, jejichž rozložení mezi biotopy je v tab. 5. Z té je patrné, že hlavně byli holubi doupňáci zjišťováni ve starých listnatých lesích a dosti často i v jehličnatých lesích se vtroušenými buky. Tab. 5: Výskyt zjištěných pravděpodobných a možných hnízdění holuba doupňáka v různých biotopech. Biotop bukový les dubový les buko-smrkový les smrkový les s vtroušeným bukem smrkový les borový les přírodně krajinářské parky celkem

Počet 42 2 4 28 8 1 5 90

Malé místní populace nebyly sledovány souvisle, takže o vývoji jejich početnosti nejsou dostačující údaje, rozhodně však všechny tyto populace zůstaly po celé sledované období zachovány. Nepravidelně se vyskytující hnízdící jednotlivé páry byly převážně zjišťovány až v druhé polovině sledovaného období, mohli bychom tedy hovořit o náznaku růstu hnízdní populace. Nelze sice zodpovědně rozhodnout, zda v první polovině období alespoň některá ojedinělá hnízdění neucházela naší pozornosti, lze však přece jen soudit, že výskyt jednotlivě hnízdících párů byl v druhé polovině sledovaného období častější. Holub doupňák byl v době mimo hnízdění vídán od března do srpna, v září byla pozorování jen ojedinělá (6 případů). Také v jarním období (březen), bylo k dispozici jen velmi

355

356


málo záznamů o pozorování (celkem 15 záznamů). V pohnízdním období byl holub doupňák občas vídán (celkem 55 záznamů). Nevelký počet pozorování v době mimo hnízdění je dán hlavně malou nápadností tohoto druhu. V jarním období byla většina pozorování již z hnízdišť v starých listnatých porostech, v pohnízdním období byla asi čtvrtina (11 případů) všech zjištěných jedinců v polích, kde se obvykle vyskytli jako ojedinělí jedinci ve větší či menších hejnech holubů hřivnáčů. Zbylí jedinci byli pojednotlivu vídáni v nejrůznějších lesních porostech. Několik pozorování ze září bylo vesměs v polích. Datum prvního pozorování se povedlo v celém období mezi roky 1967 a 2001 spolehlivěji zjistit pouze v devíti letech. Nedřívější pozorování bylo z 13. února, nejpozdější až 15. dubna. V tomto rozmezí byla jednotlivá data příletu rozložena celkem rovnoměrně, průměrné datum prvního pozorování připadlo na 18. března. Datum posledního pozorování se nedařilo zjistit spolehlivě, obvykle připadlo na konec srpna, občas i na začátek září. Nelze však vyloučit, že pozdější výskyty ucházely pozornosti. Holub domácí – Columba livia forma domestica Pravidelně volně hnízdí v lidských sídlech tachovského okresu. Jako v celé ČR se jedná o zdivočelé jedince chovaných holubů domácích pocházející od druhu holub skalní – Columba livia. Vyskytuje se obvykle v lidských sídlech městského typu. V tachovském okrese byly pravidelně hnízdící populace zdivočelých holubů domácích v Tachově, Plané, Stříbře a Boru. Jen ojediněle a na omezené období se vytvořily i menší hnízdní populace ve větších vesnicích, konkrétně na kostele v Chodové Plané, v Kladrubech u Stříbra a v Černošíně. V menších vsích se obtížně odlišují volně hnízdící zdivočelí jedinci od jedinců hojně chovaných v jednotlivých hospodářstvích, ale zdá se, že trvalé hnízdění zdivočelých holubů nepatřících k žádnému chovu bylo ve vesnicích nanejvýš občasným ojedinělým jevem. Původně ve městech hnízdili holubi domácí na větších kostelích, v koloniích čítajících v některých letech až 50 či 60 párů. Nejpodrobněji bylo hnízdění zdivočelého holuba domácího sledováno v Tachově. Zde trvale hnízdily kolonie čítající mezi 40 až 60 páry na obou hlavních kostelích, tedy na hlavním děkanském chrámu uprostřed města a na klášterním kostele u františkánského kláštera (v současnosti muzeum) v jižní části města. V druhé polovině osmdesátých let se menší kolonie usadila i na budově obilního sila u nádraží v severní části města. Holubi využívali situace, kdy střechy chrámů byly ve špatném technickém stavu a měli snadný přístup do půdních prostor, kde hnízdili hlavně v prostorech pod místem, kde střecha nasedá na hlavní zeď. Po opravách kostelních střech v první polovině devadesátých let byly jejich vstupy zaslepeny a holubi domácí tato hnízdiště nemohli nadále využívat. Městská populace se zmenšila a jednotlivé páry se začaly usazovat na jednotlivých obytných domech. V staré zástavbě ve středu města šlo jen o ojedinělá zahnízdění, častěji využívali prostory pod sedlovými střechami na nejstarším tachovském sídlišti panelových domů, označovaném jako sídliště Západ. K vnikání do podstřešních prostor využívali především trvale otevřených vikýřů. V současné době hnízdí takto roztroušeně na více místech ve městě, na kostelích se kolonie v původním rozsahu neobnovily. V ostatních městech byly poměry obdobné, ve většině případů původní kolonie pod kostelním střechami zanikly nebo byly omezeny a hnízdění se rozptýlilo na vhodná podstřešní místa po celém městě. Podle pravidelného sledování v letech 1967-1989 na budově kostela u kláštera v Tachově, nebylo hnízdění zdivočelých domácích holubů celoroční. Velmi ojediněle jsme zjistili zahájení sezení na některých hnízdech již v posledních dnech února, alespoň v letech s rychlým nástupem jara. V březnu již byla hnízda se snůškou celkem běžná, a v době na přelomu března


a dubna hnízdila již určitě celá hnízdní populace. Hnízdění plynule pokračovala a hnízdění se na týchž hnízdech opakovala několikrát ročně, odhadujeme že 4-5 hnízdění bylo nejméně u 60 % populace, minimálně 2-3krát hnízdily prakticky všechny páry. Ještě v září a říjnu byla hnízda se snůškami, ojediněle i v listopadu a několikrát byla ještě začátkem prosince nalezena alespoň hnízda s mláďaty. Při hodnocení změn početnosti hnízdících zdivočelých holubů domácích opět vycházíme ze sledování v Tachově, kde byl dosti dobrý přehled o početnosti hlavních kolonií. Je ovšem třeba mít na paměti, že i v Tachově je řada chovatelů domácích holubů, jejichž chovanci se občas připojovali do zdivočelé populace a v různé míře doplňovali její početnost. Dá se říci, že početnost hnízdících zdivočelých holubů domácích silně kolísala, aniž byla v sedmdesátých či osmdesátých letech pozorována nějaká jasnější tendence ke změně. Snad se v osmdesátých letech zdálo, že zdivočelých domácích holubů přibývá. V devadesátých letech po likvidaci kolonií na kostelích, početnost zřetelně poklesla, což ještě prohloubila skutečnost, že v letech 1994 a 1995 organizoval městský úřad systematickou likvidaci hnízd hlavně na sídlišti Západ, kde v té době bylo jádro hnízdní populace. V posledních letech je početnost zdivočelých domácích holubů zřetelně nižší než v první polovině sledovaného období. V době hnízdění holubi domácí hojně zaletují za potravou do okolních polí, stejně často však bývají pozorováni i na nejrůznějších plochách ve městě. Protože hnízdění holubů domácích probíhá od března do října až listopadu, za mimohnízdní období můžeme považovat pouze vlastní zimu. Způsob využívání okolní krajiny k sběru potravy se nijak podstatně nemění, v zimách s větším množstvím sněhu a s většími mrazy se pochopitelně zvyšuje podíl sběru potravy přímo ve městě a holubi se soustřeďovali více na místa s nadbytkem potravy, např. kolem popelnic, u nádražního sila apod. Hrdlička zahradní – Streptopelia decaocto Pravidelně hnízdí, v lidských sídlech a dalších synantropních biotopech hojná, ve volné krajině jako hnízdič chybí. Byla nalezena v lidských sídlech po celém území tachovského okresu, ve všech oblastech a to jak ve městech a velkých obcích, tak i v menších obcích a nevyhýbá se ani mnohým malým osadám a samotám (např. Rozcestí u Rozvadova, Světce u Tachova, Skláře, Otín, Nový Dvůr apod.). Nebyla však zjištěna na mnohých samotách ve větších lesních celcích ve vyšších polohách (např. Ostrůvek, Stará Knížecí Huť, Přední Žďár). Ve větších vsích v Českém lese i v 700 m n. m. (Krásné, Lesná, Branka, Obora) však byla pravidelným hnízdičem. Hnízdění je skoro úplně omezeno na lidská sídla. Jen v malém počtu bylo zjištěno hnízdění hrdličky zahradní i v příměstských parcích, většinou ovšem v okrajích přiléhajících k zástavbě. Rovněž v malém počtu byly nalezeny hnízdící hrdličky zahradní v remízcích se starými listnatými stromy, ovšem opět jen v těch porostech, které byly sice v otevřené krajině, ale vzdáleny od vesnic jen do 200 až 250 m. V tab. 6 jsou shrnuty hustoty zjištěné při kvantitativním sledování ptactva v různých biotopech v tachovském okrese v sledovaném období. Obr. 5 hodnotí rozložení všech hnízdních výskytů zjištěných nejen při systematickém sčítání, ale také jako nahodilá pozorování. Opět je mírou sledovanosti jednotlivých biotopů podíl jedinců všech druhů ptáků v daném biotopu (Koch 1976). Srovnání zjištěných hustot ukazuje nejvyšší hodnoty v městských parcích, kde ovšem šlo o nevelké plošky, což hustotu zvyšuje (Peitzmeier 1950). Vysoké hodnoty byly také zaznamenány v zástavbě rodinných domků se zahrádkami a to jak ve městech tak i ve vesnicích. Malé hodnoty hustoty výskytu zjištěné ve vsích Diana a Kateřina však ukazují, že mezi jednotlivými vesnicemi mohou být rozdíly. Zde je to zřejmě skutečnost, že větší

357


List1

40 % hnízdění v daném biotopu

358

35 30 25 20 15 10 5 0 PS

MZ

ZK

MP

VE

PřP

StS

BV

biotop Obr. 5: Rozložení hnízdních výskytů mezi biotopy u hrdličky zahradní. Zkratky biotopů jsou uvedeny v metodice. Šedé sloupce označují hnízda hrdličky zahradní, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu (n=388).

část okolí dotčených obcí tvoří lesní porosty, které jsou pro tento druh zřejmě málo potravně zajímavé. Obr. 5 ukazuje obdobnou situaci, nejvíce jsou preferovány městské parky a úseky měst s rodinnými domky a zahrádkami, pak teprve následují vesnice. V zahrádkářských koloniích a panelových sídlištích byla preference biotopu již jen slabá a příměstské parky a remízky jsou biotopy, kde již je afinita k hnízdění velmi malá. Tab. 6: Hustota hnízdní populace hrdličky zahradní v jednotlivých biotopech. Biotop panelové sídliště rodinné domky se zahrádkami rodinné domky se zahrádkami průmyslový biotop zahrádkářská kolonie

Denzita v párech Lokalita na 10 ha 3 Tachov

Oblast

Zdroj

ČL

Ř epa 1981a

4,4 a 4,2

Tachov

ČL

Ř epa 1981a

4,4 a 6 a 7

Bor

TB

Ř epa 1985b

Bor Tachov

TB ČL

Ř epa 1985b Ř epa 1994

Tachov

ČL

Ř epa 1981a

vesnice vesnice

3,3 0,76 5,8 a 12,6 a 15,8 0,6 0,5

ČL ČL

vesnice

6,05

samota příměstský park příměstský park příměstský park remízky se starými stromy

4,1 0,5 1,8 3,8

Diana Svatá Kateřina Ch. Planá, Tisová, Ostrov, St. Sedliště, Bor Rozcestí Tachov Ch. Planá Bor Ch. Planá, Tisová, Ostrov, St. Sedliště, Bor

ČL ČL TB TB

Ř epa 1980c Ř epa 1980c P. Ř epa , nepublik. údaje Ř epa 1979a Ř epa 1981a Ř epa 1986b Ř epa 1986b

TB

Ř epa 1985c

městské parky

0,6

Stránka 1

TB


List1


40 35 30 25 20 15 10 5 0 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987

rok Obr. 6: Změny v početnosti hnízdní populace hrdličky zahradní v letech 1975 až 1987. Černá označuje výskyt v městě Tachově, šedá výskyt ve vesnicích.

Během sledování byly získány údaje o 60 hnízdech a 19 párech s hnízdním chováním. Páření a tok hrdličky zahradní byl zaznamenán od konce února do března, ojediněle v dubnu. Od začátku března byly vídány páry při stavbě hnízda, což bylo běžné ještě v dubnu a květnu, a občas dokonce i v červnu. Páry sedící na snůšce se začaly objevovat od dubna, hojně byly vídány i v květnu a červnu, občas ještě v červenci a ojediněle i v srpnu. Páry krmící mláďata se vyskytly ojediněle v dubnu, velmi hojně v květnu a v menším rozsahu i v červnu až srpnu. Nedávno vylétaná mláďata byla vídána od května až do září, nejvíce jich bylo červnu. Počet hnízdění v roce odhadujeme na maximálně tři a to jen v nečetných případech, dvojí hnízdění je zřejmě běžným jevem. Během sledovaného období bylo zaznamenáno umístění 30 hnízd. Vesměs se hnízda nacházela na stromech, pouze jediné bylo nalezeno na konzole elektrického vedení u zdi. Ze stromů byl nejhojněji využíván smrk (8 případů), dosti často ještě forma javoru mléče s kulovitou korunou (5 případů) na ostatních druzích byla hnízda hrdličky zahradní nacházena jen ve dvou (lípa malolistá, jasan ztepilý, vrba, bříza bělokorá a dub letní) nebo jen v jediném případě (jabloň, slivoň švestka, jírovec maďal, javor klen). Hnízda byla vesměs umisťována spíše ve spodní části koruny, u listnáčů většinou na odbočení postranní větve. Proto také byla skoro polovina nalezených hnízd ve výšce do 5 metrů, v jednom případě na smrku jen asi 1,5 m nad zemí. Zbývající hnízda byla vždy ve výšce pod 10 m, jen v jediném případu bylo nalezeno hnízdo asi v 18 m nad zemí. V letech 1974 až 1987 byl sčítán určitý vzorek biotopů lidských sídel. Šlo o větší úsek města Tachova (Ř epa 1993) a úseky několika vesnic v Tachovské brázdě (P. Řepa, nepublikované údaje). Zjištěné počty hnízdících párů v jednotlivých letech jsou znázorněny na obr. 6. Z grafu je zřejmý mírný růst početnosti. V tab. 7 jsou shrnuty výsledky transektového sčítání prováděného v letech 1974 až 1985 v době mimo hnízdní období, tedy od července do března. Musíme si uvědomit, že u hrdličky zahradní jako synantropizovaného druhu je hnízdění roztaženo do větší části roku než u jiných ptačích druhů, takže i výsledky z jarního období (březen) a z pohnízdního období (červenec a srpen) se dotýkají hnízdících párů, které v těchto obdobích ještě tvoří významnou

Stránka 1

359


List1


20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII. VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

měsíc Obr. 7: Změny v hustotě hrdličky zahradní v průběhu roku v synantropních biotopech v Tachovské brázdě. Bílé kosočtverce označují výskyt městské zástavbě se zahrádkami, šedé čtverce výskyt v městských parcích a černé trojúhelníky výskyt ve vesnicích. List1

20 18


360

16 14 12 10 8 6 4 2 0 I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII.

VIII.

IX.

X.

XI.

XII.

měsíc Obr. 8: Změny v hustotě výskytu hrdličky zahradní v průběhu roku v biotopech otevřené krajiny v Tachovské brázdě. Bílé kosočtverce označují výskyt v příměstských parcích, šedé čtverce výskyt v remízcích se starými stromy a černé trojúhelníky výskyt v remízcích s hustými keři.


část celé populace. Městské parky zůstávají nejvíce obsazeným biotopem, jen na podzim v nich hustota překvapivě klesá. Ve vesnicích jsou hodnoty hustoty vesměs tak vysoké, že se přibližují hodnotám v parcích, naopak v městské zástavbě se zahrádkami je obvykle hustota v mimohnízdních obdobích o něco menší a v zimě silně klesá. Na podzim jsou pak hojně navštěvovány remízky s hustými keři a relativně vysoká hustota výskytu je v nich i v zimě. Tab. 7: Průměrné hustoty hrdličky zahradní (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech. Biotop panelové sídliště rodinné domky se zahradami zahrádkářská kolonie městské parky vesnice samota příměstské parky větší listnaté hájky remízky se starými stromy remízky s hustými keři mokřady s vrbovými keři remízky s řídkými keři aleje pole a louky borová tyčkovina vysoký smrkový les

Jaro 0,4 7,72, 0,13 14,03 11,9 0,07 1,59 0,22 1,25 1,47 0,35 0 0 0,03 1,13 0,2

Pohnízdní období 1,28 9,56 0,42 13,58 9,52 0,53 2,98 0,73 2,05 5,34 1,22 1,41 0,61 0,35 2,26 0

Podzim 0,24 11,23 0,09 3,08 11,92 0,05 7,05 0 0,8 12,57 0,12 0,75 0,21 0,14 0 0

Zima 0,03 4,21 0,17 11,65 13,19 0 0,28 0 1,06 7,96 0 0,25 0,64 0,04 0 0

Na obr. 7 a 8 je zachycen průběh změn hustoty výskytu hrdličky zahradní během celého roku. Průběh hustot potvrzuje již výše uvedené změny využívání jednotlivých biotopů a stěhování z lidských sídel do volné krajiny a naopak. Hrdlička divoká – Streptopelia turtur Pravidelně i když nepříliš hojně hnízdí po celém sledovaném území. Hnízdění bylo zaznamenáno ve všech oblastech Tachovského okresu. V Českém lese a Tachovské brázdě máme doklady o hnízdění z mimořádně velkého počtu lokalit, menší počet zjištěných lokalit v Tepelské plošině a hlavně v Plzeňské pahorkatině je dán spíše menší sledovaností území. V tab. 8 jsou shrnuty hustoty výskytu hrdličky divoké v různých biotopech zjištěné při jednotlivých kvantitativních sčítáních. Obr. 10 hodnotí rozložení všech hnízdních výskytů zjištěných nejen při systematickém sčítání, ale také jako nahodilá pozorování. Opět je mírou sledovanosti jednotlivých biotopů podíl jedinců všech druhů ptáků v daném biotopu (Koch 1976). Hustota výskytu (tab. 8) je ve všech biotopech nízká. Maximum nacházíme především ve starých borových a listnatých lesích. Preference vyplývající z výsledků hodnocení všech hnízdních výskytů (obr. 10) přidávají ještě jako významné biotopy staré smrkové porosty a remízky se starými listnatými stromy, do jisté míry i větší listnaté hájky a remízky s mladými listnatými stromy. V ostatních biotopechbyla hrdlička divoká zaznamenána jen náhodně, byť celkové spektrum biotopů, ve kterých byla zjištěna, bylo dosti široké.

361


List1


0,45 0,4 0,35 0,3 0,25 0,2 0,15 0,1 0,05 0 I.

II.

III.

IV.

V.

VI.

VII. VIII. IX.

X.

XI.

XII.

měsíc Obr. 9: Změny v denzitě hrdličky zahradní v průběhu roku v polích a lukách v Tachovské brázdě.

List1

30 % hnízdění v daném biotopu

362

25 20 15 10 5 0 VE PřP VH StS JS MS HK MV ŘK AL BV BT BM SM ST SM LV BL biotop

Obr. 10: Rozložení hnízdních výskytů mezi biotopy u hrdličky divoké. Zkratky biotopů jsou uvedeny v tab. 1. Šedé sloupce označují hnízda hrdličky divoké, černé sloupce všechna zaznamenaná hnízda dalších druhů ptáků v daném biotopu. Celkový počet zaznamenaných hnízdění n=407.


Tab. 8: Hustoty hnízdní populace hrdličky divoké zjištěné kvantitativním sledováním jednotlivých biotopů.

příměstské parky větší listnaté hájky remízky se starými stromy

Hustota v párech na 10 ha 0,4 0,1 0,29 a 1,53


1


0,37

jehličnaté remízky

0,1


0,5


0,1

Biotop

Lokalita

Oblast

Zdroj

TB ČL TB

Ř epa 1986b Ř epa 1980b Řepa 1979b

TB

Řepa 1985c

TB

P. Ř epa , nepublik. údaje

TB

Ř epa 1989b

TB

Ř epa 1986a

ČL

Ř epa 1980b

ČL

Ř epa 1998a

TB

Ř epa 1989

ČL ČL

Ř epa 1980a Ř epa 1980a

mokřady s vrbovými keři

0,1-0,25

vysoký borový les

1,88 a 2,4

borové mlaziny vysoký smrkový les vysoký smrkový les a pruhy pasek okraj lesa v údolní nivě stará květnatá bučina staré horská bučina buko-smrkový starý les

1,5 0,3

Bor Přimda Anenské rybníky Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Přimda Ch. Planá, Planá, St. Sedliště, Bor Ch. Planá, Planá, St. Sedliště Diana Přimda

0,7

Diana

ČL

Ř epa 1980a

0,2 0,8 1,5 0,7

Údolí Mže – Ošelín Diana Přimda Přimda

TB ČL ČL ČL

Ř epa Ř epa Ř epa Ř epa

Tisová, Tisová, Tisová, Tisová,

Tisová, Tisová,

1991b 1980a 1980a 1980a

Hnízdění bylo prokázáno velmi ojediněle: 2. 6. 1976 – Hlinné, východní břeh rybníka Modrý, vysoký borový les (pozorována samice s 2 těžce létajícími mláďaty); 15. 6. 1977 – Jemnice, u Rybníčku Komáří severně od osady, okraj vysokého borového lesa (hnízdo s 2 vejci v 10 m, na borovici, samice sedí); 22. 6. 1977 – Stráž u Tachova, nad osadou Valcha, olšový porost na okraji borového lesa (hnízdo na olši, samice sedí – J. Veselý); 16. 5. 1981 – Bor, jižní břeh rybníku Prádlo, větší smíšený starší polní lesík (hnízdo ve 2 m na keři hlohu, 2 vejce, samice sedí – Machač). Na obr. 11 je zachycen vývoj početnosti během sledovaných let na pravidelně sledovaných velkých úsecích krajiny v Tachovské brázdě zahrnujících jak úseky lesa (Ř epa 1989a) tak i úseky otevřené krajiny (Ř epa 1990a). Sledovaná populace hrdličky divoké čítala původně necelých 15 párů. Z grafu je zřejmé, že v oblasti Tachovské brázdy s koncem sedmdesátých let došlo k náhlému poklesu početnosti na stav méně než 50 %. Přestože se pak během osmdesátých let v některých letech počet hnízdících párů o málo zvýšil, zůstal až do roku 1991 počet stále nižší než původní. Na obr. 12 je zachyceno, jak se mění hustota hrdličky divoké v průběhu roku v jednotlivých typech biotopů, v nichž byl tento druh zastižen ve větším počtu. Ve všech biotopech roste počet od jara přes hnízdní období až do léta, aby k začátku podzimu zase prudce klesl. Zajímavé je, že v některých biotopech je tento růst přerušen poklesem (remízky s hustými

363


List1

16


364

14 12 10 8 6 4 2 0 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991

rok Obr. 11: Změny v početnosti hnízdní populace hrdličky divoké v letech 1977 až 1991. Celkový počet zaznamenaných hnízdění n=388.

keři), nebo aspoň zastavením růstu (smrkové lesy) v červnu. Vrchol početnosti byl dosažen v různých biotopech v různém období. V biotopech s vyšší početnosti výskytu je to dříve, buď již v červnu (borové lesy), nebo v červnu až červenci (stromové remízky). V méně početně navštěvovaných biotopech je vrchol početnosti později, v červenci (smrkové lesy) nebo dokonce až v srpnu (křovinaté remízky). V září již počet hrdliček ve všech biotopech prudce klesá a v říjnu je přítomna již jen ojediněle. Vztah výskytu hrdličky divoké k jednotlivým biotopům v době mimo hnízdní období je zachycen v tab. 9. Jsou zde uvedeny hustoty zjištěné při transektovém sčítání v měsících červenci až říjnu, tedy v pohnízdním a podzimním období. V pohnízdním období bylo rozložení hustoty v biotopech mírně odlišné oproti hnízdnímu období. Mimořádně se kumulovaly hrdličky divoké v remízcích s mladými stromy, zatímco v remízcích se starými stromy byly na rozdíl od hnízdního období méně početné. Překvapivě vysoká hustota výskytu byla v pohnízdním období také v borových a hlavně ve smrkových tyčkovinách. Celkově tedy se dá říci, že v pohnízdním období se začíná hrdlička divoké rozšiřovat ve větším počtu do více biotopů a má tendenci se přesunovat ještě více do lesů, i když také často sbírá potravu v otevřených polích a lukách. Do nich ovšem zaletuje spíše z lesů, neboť výskyt v remízcích je obecně slabší než v hnízdním období. V podzimním období se zdá, že se preference pro lesní porosty a pro výskyt v otevřených polích ještě zvyšuje, je však třeba si uvědomit, že v této době již hrdlička divoká rychle mizí, takže podklady jsou založeny již jen na malém počtu jedinců.

Stránka 1


Tab. 9: Průměrné hustoty hrdličky divoké (v ex. na 10 ha) v jednotlivých obdobích roku mimo hnízdní dobu v různých biotopech. Biotop vesnice příměstské parky velké listnaté hájky remízky se starými stromy jehličnaté remízky remízky s mladými stromy remízky s hustými keři mokřady s vrbovými keři remízky s řídkými keři aleje staré borové lesy borová tyčkovina borové mlaziny starý smrkový les smrkové tyčkoviny smrkové mlaziny starý bukový les porost blatky

Pohnízdní období 0,15 0,05 0,36 1,35 0,24 4,57 1,53 0 2,01 0 1,48 3,76 0,58 1,18 1,95 0 0,3 0

Podzim 0 0 0,02 0,26 0 0 0,09 0 0,2 0,33 0,03 0,28 0 0,14 0,49 0 0 0,37

Hrdlička divoká nemá příliš tendenci tvořit větší hejna. Více než 10 jedinců pohromadě bylo viděno jen zřídka (6 případů). Obvykle to bylo v měsíci srpnu (5 případů), jen jednou bylo menší hejnko (18 ex.) viděno 30. června. Vždy byla hejna pozorována v otevřené krajině a to hlavně v poli (5 případů), jednou bylo hejno zastiženo v remízku. Počet jedinců v hejně kolísal obvykle mezi 12 až 32 ex. jen jednou bylo zjištěno rekordních 60 ex. pohromadě. V době kdy hrdlička divoká začala snižovat stavy, přestal výskyt hejn, takže všech šest případů pochází ze 70. let. Hrdlička divoká přilétá poměrně pozdě. Datum prvního pozorování bylo spolehlivě zjištěno v 32 letech. Nejdříve přiletěla hrdlička divoká 18. dubna, nejpozději 9. května. Většina příletů připadla na třetí dekádu dubna (16 případů), skoro stejně často byl přílet v první květnové dekádě (13 případů) a třikrát byl přílet již v druhé dubnové dekádě. Průměrné datum příletu připadlo na 30. dubna. Na podzim bylo poslední pozorování zjištěno spolehlivě jen v 15 letech a spadalo mezi 27. srpna a 6. října. Rozložení jednotlivých dat v tomto období bylo dosti rovnoměrné, více případů připadlo jen na třetí zářijovou dekádu a to sedm. Průměrné datum posledního pozorování vyšlo na 14. září. DISKUZE Holub hřivnáč je na Tachovsku rozšířen po celém území. Ve všech čtvercích sítě pro hnízdní atlas pokrývajících území tachovského okresu bylo doloženo hnízdění ve všech třech sledovacích termínech, kdy byl v ČR atlas prováděn (Šťastný et al. 2006). V okrese Tachov se jeví jako velmi početný druh, podlehl však během sledovaných let určitému poklesu početnosti. R eif et al. (2006) naopak hodnotí změny početnosti hnízdní populace holuba hřivnáče zjištěné při Jednotném programu sčítání ptáků jako mírný růst. Výskyt tohoto druhu nejen v lesích, ale i v polních fragmentech dřevinné zeleně zjištěný v Tachovské brázdě je shodný

365

366


s tendencemi v celé ČR (Hudec & Šťastný 2005). Preference stanovišť bližších lesnímu okraji zjištěná na Tachovsku je rovněž obecným jevem v celé ČR (Šťastný et al. 2006). Zato na Tachovsku nebylo zjištěno pronikání holuba hřivnáče jako hnízdiče do lidských sídel, které je v ČR v poslední době běžné (Šťastný et al. 2006). Také stavba hnízd na obvykle nejběžnějším a nejdostupnějším stromě zjištěná v okrese Tachov vcelku souhlasí s údaji z celé ČR, stejně tak se shodují i údaje o době hnízdění na Tachovsku (J. Havlín in Hudec & Šťastný 2005). Hustoty hnízdní populace zjištěné na Tachovsku jsou ve srovnání s údaji z celé ČR jak je uvádějí Šťastný et al. (1996) spíše nižší, nejvyšší hodnoty z Tachovska dosahují stěží 50 % maximálních hodnot z jiných částí ČR. Doby příletu a odletu na Tachovsku jsou v souladu s údaji z celé ČR (E. H achler , Z. K lůz & B. M atoušek in Hudec & Šťastný 2005). Holub doupňák je na Tachovsku méně častý, mimo listnaté lesy hnízdil jen řídce, takže jeho rozšíření v lesích není souvislé, soustřeďuje se hlavně do Českého lesa a jeho podhůří, ojediněle se vyskytl např. v Tepelské plošině. V jehličnatých lesích však dokázal využít i malých skupin či jednotlivých listnáčů. Tento druh nebyl zjištěn ve všech čtvercích sítě pokrývajících území tachovského okresu při provádění jednotlivých hnízdních atlasů ČR (Šťastný et al. 2006). V atlasu z let 1974-1977 byl doložen jen v Českém lese a jeho podhůří, v atlasu z let 1985-1989 dokonce jen v Českém lese (Šťastný et al. 2006). V poslední době na Tachovsku mírně přibývá. I to je v souladu s údaji z celé ČR (Šťastný et al. 2006). Doba příletu zjištěná na Tachovsku se shoduje vcelku s poznatky z celé ČR (E. Hachler , Z. K lůz & B. M atoušek in Hudec & Šťastný 2005). Poslední pozorování na Tachovsku byla sice oproti těmto údajům příliš brzká, jde však zřejmě o nedostatečnou intenzitu pozorování, která způsobila přehlížení pozdějších podzimních výskytů. Holub domácí na Tachovsku hnízdí stejně jako v celé ČR především v městech a větších vesnických sídlech (srov. Šťastný et al. 2006). Případné hnízdění ve skalách známé z některých oblastí v Čechách (Z. Kux a K. Hudec in Hudec & Šťastný 2005) na Tachovsku nebylo, což je pochopitelné, neboť zde chybí větších skalních útvarů. Je třeba zdůraznit, že na Tachovsku nebyl nalezen vůbec žádný pokus o zahnízdění mimo lidská sídla. Na Tachovsku žije hlavně v městech. Na vsích jde obvykle o holuby patřící k chovaným hejnům. Je tedy zřejmé že i v malých městech o velikosti do 10 00 obyvatel, jaká jsou v tachovském okrese zdivočelá populace holuba domácího prospívá. Jeho početnost během sledovaných let nebylo možno přesně sledovat, zdá se že však poněkud poklesla. Soudíme, že je to proto, že se méně chovají ochočení domácí holubi, kteří přirozenou cestou doplňovali i zdivočelou populaci. Podobný pokles početnosti byl zjištěn např. i v Praze (Fuchs et al. 2002). Hrdlička zahradní je na Tachovsku běžný druh stejně jako v celé ČR. Také při všech třech termínech hnízdního atlasu byla zjištěna ve všech čtvercích tachovského okresu a v celé ČR obsadila vždy přes 95 % všech čtverců (Šťastný et al. 2006). V okrese Tachov zřejmě došlo k růstu její hnízdní populace, což je v souladu i celostátně zjištěným trendem vývoje početnosti druhu po roce 1982, podle Jednotného programu sčítání ptáků (R eif et al. 2006). Naopak údaje z mnoha oblastí v ČR ukazují v posledních letech pokles početnosti tohoto druhu. Týká se to např. velkých měst Brna (H anák 1995) a Prahy (Fuchs et al. 2002). Na rozdíl od Tachovska, kdy hnízdění mělo přes zimu krátkou přestávku, v celé ČR bylo zaregistrováno v určitém podílu populace celoroční hnízdění (P ikula & Beklová 1984). Rozdíl může být vyvolán relativně velkou nadmořskou výškou Tachovska, nebo také skutečností, že ve velmi malých městech jaká jsou na Tachovsku nevzniká tak výrazné oteplení prostředí vlivem lidské činnosti, jaké známe z velkých měst. Převaha hnízd stavěných na stromech a to zvláště na jehličnatých, jakož i vyšší podíl hnízd umístěných v menších výškách byly zjištěny i pro celé území ČR (Hudec & Šťastný 2005). Mnohdy ovšem bývá zdůrazňována schopnost hrdličky zahradní


stavět hnízda i na technických zařízeních (Šťastný et al. 2006), což jsme na Tachovsku našli jen ojediněle. Hrdlička divoká je druh sice méně početný, ale hnízdící pravidelně a v celé oblasti. Také v celé ČR je rozšířená prakticky po celém území a všechny hnízdní atlasy ji doložily ve více než 90 % všech sčítacích čtverců (Šťastný et al. 2006). Na Tachovsku její početnost mírně klesala, což je v souladu i s trendem zjištěným pro celou ČR při provádění Jednotného programu sčítání ptáků (R eif et al. 2006). Hustota hnízdní populace je opět v srovnatelných biotopech na Tachovsku podprůměrná (srov. oproti údajům z jiných částí ČR – Šťastný et al. 1996). Vrchol příletu hrdličky divoké na Tachovsku připadající na konec dubna a odletu na konec září jsou v souladu s údaji pro celou ČR (E. H achler , Z. K lůz & B. M atoušek in Hudec & Šťastný 2005). PODĚKOVÁNÍ Autor považuje za svou milou povinnost poděkovat všem výše jmenovaným dobrovolným spolupracovníkům, kteří získávali některé údaje. Zvláštní připomínku si zaslouží již bohužel zesnulý František Šebor, který se v letech 1967-1980 podílel s autorem na všech sledováních v terénu. Díky také patří vedení Okresního muzea v Tachově a vedoucímu referátu, životního prostředí Okresního úřadu Tachov ing. Pavlu Šrámkovi, kteří umožnili provádění těchto sledování. Autor rovněž děkuje všem anonymním recenzentům této práce za jejich podnětné připomínky a návrhy. LITERATURA: H anák F. (1995): Složení a změny volně žijící avifauny v ZOO Brno v letech 1965-1990. – Zprávy MOS 53: 43-83. Hudec K. & Šťastný K. [eds] (2005): Fauna ČR a SR, sv. 27. Ptáci, Aves 2/II. – Academia, Praha. F uchs R., Š kopek J., F ormánek J. & E xnerová A. (2002): Atlas hnízdního rozšíření ptáků Prahy 1985-1989 (aktualizace 2000-2002). – ČSO v nakladateství Consult, Praha. Janda J. & Ř epa P. (1986): Metody kvantitativního výzkumu v ornitologii. – SZN Praha. Janda J. & Šťastný K. (1984): Jednotný program sčítání ptáků. – Zprávy ČSO 26: 25-33. Koch U. (1976): Die Vogelwelt eines montanen Tannen-Buchen-Fichten-Waldes dargestellt am Beispiel der Hohen Rone. – Schweizerische Zeitschrift Forstwirtschaft 127: 558-577. Nový P. (1978): Chráněné rostliny okresu Tachov. – Okresní muzeum Tachov, Sborníky metodických materiálů pro výchovnou akci Mládež a kultura. 1. P eit zmeier J. (1950): Untersuchungen uber die Siedlungsdichte der Vogelwelt in kleinen Gehőlzen im Westfalen. – Natur und Heimat 10: 30-37. P ikula J. (1976): Metodika výzkumu hnízdní bionomie ptactva. – SZN Praha. P ikula J. & Beklová M. (1984): Bionomy of Streptopelia decaocto an S. turtur in Czechoslovakia. – Acta Scientes Naturale, Brno 15 (10): 1-45. R eif J. Voříšek P., Štastný K. & Bejček V. (2006): Trendy početnosti ptáků v České republice v letech 1982-2005. – Sylvia 42: 22-37. R eynolds R. T., S cott J. M. & Nussbaum R. A. (1980): A variable circular plot method for estimating bird numbers. – Condor 82: 309-313. Ř epa P. (1979a): Ptactvo samoty Rozcestí u Rozvadova v Českém lese. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 22: 93-103.

367

368


Ř epa P. (1979b): Die Nistgesellschaften der Vögel im zerstreuten Grün in der Schutzzone des Naturschutzgebietes Anenské rybníky bei Mariánské Lázně /Marienbad/. – Věstník Československé společnosti zoologické 43: 208-219. Ř epa P. (1980a): Qualitative und quantitative Zusammensetzung der Vögelsynusien in den Naturschutzgebieten Diana und Přimda im Český les Gebirge /Südwestböhmen/. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Plzeň, Zoologica 13: 1-27. Ř epa P. (1980b): Složení ptačích synuzií v mladých hájcích na Přimdě v Českém lese. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 23: 56-68. Ř epa P. (1980c): The bird synusia of two villages in the Český les Mountains /South-western Bohemia/. – Folia zoologica 29: 171-184. Ř epa P. (1980d): Ptačí synuzie v alejích u silnic v Kateřinské kotlině Českého lesa. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 23: 45-54. Ř epa P. (1981a): Ptactvo ve městě Tachově (jihozápadní Čechy). – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 38: 31-59. Ř epa P. (1981b): Qualitative und quantitative Zusammensetzung von Nistsynusien der Vögel in der Stadt Tachov (Südwestböhmen). – Věstník Československé společnosti zoologické 45: 129-143. Ř epa P. (1981c): Kvalitativní a kvantitativní složení ptactva lesů Tachovské brázdy. – Zprávy Moravské ornitologické stanice 39: 103-113. Ř epa P. (1982): Qualitative und quantitative Zusammensetzung der winterlichen Vögelsynusien in Biotopen einer kleinen Stadt. – Věstník Československé společnosti zoologické 46: 45-55. Ř epa P. (1984a): The qualitative end quantitative composition of birds communities of the forest upland moor in the State Nature Reserve Farské bažiny near Tachov (southwestern Bohemia). – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica 23: 3-23. Ř epa P. (1984b): The breeding synusia of birds in a forest peatbog in the Český les Mts. (southwestern Bohemia). – Věstník Československé společnosti zoologické 48: 205-214. Ř epa P. (1985a): Hnízdní společenstva ptáků v intenzívně zemědělsky využívané krajině. – Zprávy Moravské ornitologické stanice 43: 25-38. Ř epa P. (1985b): Složení hnízdních synuzií ptáků v malém městě Boru (jihozápadní Čechy). – Sborník Západočeského muzea v Plzni, Příroda 56: 1-9. Ř epa P. (1985c): Composition of the breeding bird synusiae in the field groves with high old trees. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica 21: 1-27. Ř epa P. (1986a): Zusammensetzung der Brutvogelsynusien in Feldwäldchen mit ununterschiedener Baum- und Strauchschicht. – Věstník Československé společnosti zoologické 50: 290-299. Ř epa P. (1986b): Složení hnízdních ptačích synuzií v příměstských parcích v Boru a Chodové Plané (západní Čechy). – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 32-33: 75-86. Ř epa P. (1987a): Hnízdní synuzie ptáků v mokřinách s roztroušenými stromy a keři. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 34-35: 67-72. Ř epa P. (1987b): Složení hnízdních ptačích synuzií v polních lesících s mladými stromy. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 34-35: 73-79. Ř epa P. (1989a): Změny ve složení ptactva lesů v Tachovské brázdě v letech 1973-1985. – Zprávy muzeí Západočeského kraje, Příroda 38-39: 73-82.


Ř epa P. (1989b): Složení hnízdních synuzií v polních lesících s jehličnatými stromy. – Zprávy Moravské ornitologické stanice 47: 7-17. Ř epa P (1990a): Změny v početnosti ptáků v rozptýlené nelesní zeleni. – In.: Sborník přednášek z 2. jihočeské ornitologické konference, 25-26. 2. 1989, Ptáci v kulturní krajině, České Budějovice, p. 163-170. Ř epa P. (1990b): Složení zimních ptačích společenstev v různých typech polních lesíků. – Sylvia 27: 89-95. Ř epa P. (1991a): The birds in field groves during the breeding season. – Folia musei rerum naturalium Bohemiae occidentalis, Zoologica 33: 1-21. Ř epa P. (1991b): Vliv chatové zástavby v říčních údolích na složení ptactva. – Zprávy Moravské ornitologické stanice 49: 21-30. Ř epa P. (1993): Změny ve složení hnízdícího ptactva v malém městě Tachově během delšího časového období. – Erica 2: 65-82. Ř epa P. (1994): Složení hnízdní ptačí synuzie a jeho změny v příměstské zahrádkářské kolonii. – Erica 3: 64-89. Ř epa P. (1998): Ptactvo drobných mokřadů v Českém lese – Sylvia 34: 53-59. Ř epa P. (2005): Změny v ptačí synuzii příměstských parků. – Sluka 2: 27-33. Šťastný K & Bejček V (1993): Početnost hnízdních populací ptáků v České republice. – Sylvia 29: 72-81. Šťastný K., B ejček V. & H udec K. (1996): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 1985-1989. – H+H, Jinočany. Šťastný K., B ejček V. & H udec K. (2006): Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. – Aventinum, Praha. Šťastný K, R andík A. & Hudec K. (1987): Atlas hnízdního rozšíření ptáků 1973-77 v ČSSR. – Academia, Praha. Tesař J. (1967): Ptactvo Tachovska – Sborník Západočeského muzea, Příroda 1: 1-67. Vacík R. (1999): Rozšíření a početnost ptáků v Českém lese během hnízdní sezóny. – Ms. [Závěrečná zpráva; depon. in: knihovna Západočeského muzea v Plzni, RK96P01OMG030.] SUMMARY Columbiformes of the Tachov district Pavel Řepa This study summarizes the data about the occurrence of the order Columbiformes in the Tachov district in years 1967-2002. Nesting of Wood Pigeon (Columba palumbus) and Eurasian Collared Dove (Streptopelia decaocto) was plentifully recorded. Regular nesting of European Turtle Dove (Streptopelia turtur) and less frequent nesting of Stock Dove (Columba oenas) was observed as well. In towns were found feral populations of Rock Dove (Columba livia). Trends in abundance of above mentioned species showed only moderate changes. Populations of Stock Dove and European Turtle Dove slightly increased and populations of Wood Pigeon, Rock Dove and Eurasian Collared Dove rather slightly decreased. For each species, the study describes the occurrence in the region, nesting ecology, preferred type of habitat during breeding season and during the rest of the year and also data about changes in number of nesting pairs. Data of arrival and departure of the migratory species to the region are also presented.

369

Sborník muzea Karlovarského kraje 19 (2011) 345. Pavel Řepa

Recommend Documents