Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

Bulletin advokacie

BULLETIN ADVOKACIE – Sbírka kárných rozhodnutí 2008 – 2009

ZVLÁŠTNÍ ČÍSLO – KVĚTEN 2010

Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2008 – 2009

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2008 – 2009

Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory 2008 – 2009 Sestavil a upravil JUDr. Jiří Melichar

Česká advokátní komora Praha 2010

1


Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1991 až 1997 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 1999. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 1998 až 1999 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – březen 2001. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2000 až 2001 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2002. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2002 až 2003 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – červen 2004. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2004 až 2005 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2006. Sbírka kárných rozhodnutí ČAK za období 2006 až 2007 viz zvláštní číslo Bulletinu advokacie – květen 2008.

Souhrnné rejstříky 1991 – 2009 najdete na webových stránkách ČAK – viz upozornění na straně 103.

2


Obsah Předmluva JUDr. Bohuslava Sedlatého..............................................4 Předmluva JUDr. Petra Čápa ............................................................6 Rok 2008........................................................................................7 Rok 2009......................................................................................55 Rejstříky........................................................................................95 Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2008 – 2009 ............96 Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK 2008 – 2009 .......................................................................... 101 Upozornění na souhrnné rejstříky 1991 – 2009 ........................103

3


Vážené kolegyně, vážení kolegové, dostává se nám do rukou další sbírka kárných rozhodnutí. Jde o příležitost připomenout si z pohledu kárné praxe významnou novelu zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, zákon č. 219/2009 Sb. Oblast, kterou tato právní norma dílčím způsobem nově upravuje, je kárné řízení. Zatímco druhý stupeň kárného řízení byl dříve zákonem svěřen do rukou členů výkonného orgánu Komory, představenstva, nyní probíhá odvolací řízení před senáty odvolací kárné komise. Odpadá tedy časová prodleva způsobovaná ustanovováním odvolacích senátů z členů představenstva ad hoc na jeho nejbližším zasedání. Členové odvolací kárné komise jsou nejen erudovanými, zkušenými advokáty, ale jejich zapojení v tomto orgánu navazuje na jejich dlouholeté zkušenosti z působení v kárné komisi či kontrolní radě. Podle minulé právní úpravy to byla pouze kárná komise, která byla zmocněna k zobecňování poznatků z rozhodování v kárném řízení. Lze si snadno představit, že tento významný úkol mohla 83členná kárná komise plnit pouze s obtížemi. Při současné právní úpravě, kdy roli sjednotitele a interpretátora kárného řízení a jeho podmínek hraje i jedenáctičlenná odvolací kárná komise, je podstatně snazší dobrat se jednotných hledisek jak při řešení otázek spjatých s nacházením kritérií disciplinární odpovědnosti, tak sjednocujících pohledů na otázky procesní. Z pohledu kárné praxe je nutno si uvědomit složitost postavení jak kontrolní rady v roli kárného žalobce, tak kárné a odvolací kárné komise. Složitost spatřuji v tom, že při realizování své funkce jsou mnohdy vedeny velkou mírou volného uvážení. Kárná odpovědnost je založena na aplikaci většinou relativně abstraktních hypotéz. Kárným proviněním je závažné nebo opětovné zaviněné porušení povinností stanovených advokátovi nebo advokátnímu koncipientovi zákonem o advokacii, zvláštním zákonem či stavovským předpisem. Mnoho kárných provinění je podřazeno např. pod ust. § 17 zákona o advokacii. Je věcí volného uvážení orgánů činných v kárném řízení vypořádat se s konkrétními limity přípustného jednání advokáta v každém jednotlivém případě na základě dlouhodobých zkušeností a vědomí tradic, na nichž je poskytování právní pomoci budováno. Komplikovaným se jeví i ukládání trestů – kárných opat4


ření. Zákonem je sice stanoven taxativní výčet sankcí, ale ve vztahu k jejich aplikaci se de facto jedná o sankce relativně neurčité, neboť jejich přiřazování k jednotlivým skutkům zakládajícím kárné provinění je rovněž věcí volné úvahy kárného žalobce a jednotlivých kárných senátů. Z těchto úvah vyvěrají tyto závěry. Současná právní regulace kárného řízení s akcentováním řízení odvolacího zakládá předpoklad, že toto řízení proběhne rychleji než dle předchozí právní úpravy a lze se dočkat zobecňujících stanovisek jak ve vztahu ke skutkovým základům kárných provinění, tak ve vztahu k ukládání kárných opatření. Úroveň kárného řízení a nalézání kárné odpovědnosti, způsobilost samosprávného řešení disciplinárních prohřešků advokátů a advokátních koncipientů je významným indikátorem funkčnosti stavovské samosprávy, navíc při vědomí toho, že práce advokáta je stále více podrobována veřejné kontrole prostřednictvím sdělovacích prostředků. Závěrem děkuji JUDr. Jiřímu Melicharovi, který tradičně sbírku rozhodnutí uspořádal. Březen 2010

JUDr. Bohuslav Sedlatý, předseda odvolací kárné komise ČAK

5


Vážené kolegyně, vážení kolegové, lze snad již označit za tradici, že na jaře dostáváte do rukou Sbírku kárných rozhodnutí České advokátní komory sestavenou JUDr. Jiřím Melicharem. Poprvé se tak stalo v roce 1999, kdy byla souborně publikována kárná rozhodnutí z let 1991 až 1997. Každá z dalších pěti sbírek pak obsahovala kárná rozhodnutí ze dvou let předcházejících roku jejího vydání. Nejinak tomu je nyní, kdy přichází již sedmý výběr, v němž jsou zařazena kárná rozhodnutí, jež nabyla právní moci v letech 2008 a 2009. Stejně jako v předcházejících případech není ani tato sbírka kompletním přehledem všech kárných rozhodnutí vydaných v daném období, neboť z rozhodnutí postihujících typově shodná kárná provinění jsou zařazena jen některá. Ostatně, sbírka obsahující takřka 400 rozhodnutí by byla asi příliš těžkou četbou. Většina ustanovení zákona o advokacii a Pravidel profesionální etiky, která se nejčastěji objevují ve výrocích kárných rozhodnutí, je relativně stabilní. Proto i v tomto vydání najdete taková kárná provinění, jež byla postihována rozhodnutími uveřejněnými již v minulých sbírkách. Tento fakt však paradoxně podporuje argumenty pro vydávání této publikace. Jistě, pro řadu z vás bude plnit funkci ryze informativní. Zejména pro advokátní koncipienty by však měla být nezbytnou studijní pomůckou. A pokud alespoň jednomu advokátovi (advokátce) či koncipientovi (koncipientce) pomůže vyvarovat se kárného provinění, bude sbírka též skromným příspěvkem ke zlepšení prestiže advokacie, kterou zejména některá jednání našich kolegů, jež jsou jejím obsahem, velmi výrazně poškozují. Přál bych si, aby občasné nahlédnutí do této sbírky při poskytování právních služeb bylo pro vás stejnou samozřejmostí jako vyhledání judikátu vhodného pro právě řešenou kauzu vašeho klienta. Praha, březen 2010 JUDr. Petr Čáp, předseda kárné komise ČAK 6


č. 2/2008

ROK 2008

7


č. 1/2008 č. 1 Jestliže advokát pověří zastupováním u soudu osobu bez právnického vzdělání, která navíc není ani jeho zaměstnancem, závažným způsobem porušuje povinnosti advokáta a dopouští se tím kárného provinění. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 12. 9. 2008 sp. zn. K 21/2008 Kárně obviněná M. K. byla uznána vinnou, že jako právní zástupkyně obchodní společnosti A., s. r. o., v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C .../2005 o zaplacení částky 69 118 Kč s přísl., se při soudním jednání dne 6. 9. 2007 dala zastoupit studentem 5. ročníku právnické fakulty T. S., ačkoli ten nebyl jejím zaměstnancem, tedy - nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, - při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala Pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost vůči soudům zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, - při jednotlivých úkonech právní pomoci se dala zastoupit osobou, která nebyla advokátem, advokátním koncipientem ani jejím zaměstnancem, čímž porušila ust. § 16 odst. 1, 2, § 17 a § 26 odst. 1, 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustila kárného provinění, za které jí byla dle § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona uložena jako kárné opatření pokuta ve výši 25 000 Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře částku 3000 Kč jako náhradu nákladů kárného řízení. Pokuta a náklady řízení jsou splatné na účet České advokátní komory do 15 dnů od právní moci rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Kárný senát projednal věc při jednáních dne 2. 6. 2008 a 12. 9. 2008. Kárně obviněná se ke stížnosti písemně vyjádřila, ve svém podání uvedla, že stížnost považuje za neopodstatněnou a nedůvodnou, že T. S. dokázal reagovat na průběh jednání a ona mu proto udělila plnou moc v souladu s ust. § 25 odst. 2 8


č. 1/2008 o. s. ř. Přiznala, že se T. S. dostavil k soudnímu jednání opožděně asi o 5 minut, protože se zdržel z důvodu kolize u KS v Praze. Má za to, že T. S. je schopen hájit zájmy jejích klientů a postupovat v souladu s platnými právními a stavovskými předpisy. Nad rámec tohoto vyjádření pak uvedla, že ji opravdu při uvedeném jednání zastupoval student 5. ročníku právnické fakulty v Plzni, který v květnu 2008 fakultu úspěšně absolvoval. Tento student u ní v kanceláři pracoval po dobu prázdnin po celou dobu studia. Připustila, že si je vědoma toho, že porušila stavovské předpisy, ale byla přesvědčena, že konkrétně tohoto člověka může za sebe poslat k soudu, protože jeho písemné materiály byly vždy na vysoké úrovni. Má za to, že jeho jednání před soudem bylo odpovídající zastoupení advokátem či koncipientem. Dále upozornila na nesrovnalost, kdy o. s. ř. hovoří v ust. § 25 o zaměstnanci a stavovské předpisy tuto věc upravují jinak. Kárně obviněná dále uvedla, že T. S. ji v rámci substituce zastupoval poprvé; pokud se jedná o rodné číslo, č. OP a bydliště T. S. na smlouvě o provedení práce, že se jedná o překlepy, kterých se dopustila její sekretářka. Před soudním jednáním T. S. na toto jednání připravila a ten se účastnil i jednání s klientem, při němž celou věc probrali. O tom, že by u soudu zastupoval jiného advokáta, nemá vědomost. Při jednání kárného senátu konstatovala jeho předsedkyně obsah celého spisu, mimo jiné i stížnost na kárně obviněnou ze dne 12. 9. 2007, vyjádření kárně obviněné ze dne 25. 1. 2008, protokol o soudním jednání ze dne 6. 9. 2007, dohodu o provedení práce ze dne 6. 12. 2007, výpis z matriky ČAK o kárně obviněné, vyúčtování daně vybírané srážkou kárně obviněné za rok 2007, dodatek k dohodě o provedení práce ze dne 29. 6. 2007, který byl vyhotoven dne 3. 6. 2008. Z těchto citovaných důkazů kárný senát zjistil, že jednání u OS pro Prahu 10 ve věci sp. zn. 28 C .../2005 se v substituci kárně obviněné zúčastnil T. S., jemuž kárně obviněná udělila plnou moc přesto, že neměl v tu dobu ukončené právnické vzdělání a byl studentem 5. ročníku právnické fakulty. Mezi ním a kárně obviněnou byla uzavřena dohoda o provedení práce, dle níž se T. S., nar. 1. 2. 1950, č. OP …… bytem Beroun, Slezská … zavazuje v době od 1. 7. 2007 do 30. 9. 2007 vykonávat v AK kárně obviněné práce dle pokynů kárně obviněné, spočívající zejména v analýzách právních předpisů apod. za dohodnutou odměnu 5000 Kč měsíčně. Z dodatku k této dohodě o provedení práce pak kárný senát zjistil, že dne 3. 8. 2008 byla tato dohoda změněna a bylo uvedeno správné datum narození, číslo OP, r. č. a bydliště tohoto T. S. Dále kárný senát zjistil, že kárně obviněná odvedla v roce 2007 srážkovou daň, a to za měsíce červenec, srpen a září 2007, vždy v částce 450 Kč. Z výslechu svědka T. S. kárný senát zjistil, že v AK kárně obviněné pracoval již od 1. ročníku fakulty, nejdříve na ústní dohodu, o rok později již na dohodu o provedení práce. Jeho činností bylo zejména vypracovávat písemná podání, nahlížet do spisů apod. Jednání u OS pro Prahu 10 se zúčastnil pouze výjimečně, když kárně obviněná byla buď nemocná, nebo měla kolizi s jiným jednáním. Jednalo se pouze o jedno jednání. Pokud se jednalo o kolizi u předmětného jednání, v tomto 9


č. 1/2008 případě zastupoval syna kárně obviněné, se kterým má kárně obviněná společnou AK, a šlo jen o vyhlášení rozsudku u KS v Praze. Dle svědecké výpovědi jednání u OS probíhalo standardně, až na konci jednání se předseda senátu svědka zeptal, zda má ukončené právnické vzdělání, na což mu svědek odpověděl, že nikoli. Svědek je toho názoru, že toto jeho vyjádření bylo příčinou podání stížnosti na kárně obviněnou. Z matriky ČAK bylo zjištěno, že kárně obviněná působí v advokacii od r. 1991 a byla již třikrát kárně postižena pokutami, a to v roce 1998, 2004 a 2007. Poslední pokutu ve výši 20 000 Kč kárně obviněná uhradila dne 6. 3. 2008. Po zhodnocení těchto důkazů dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněná svým jednáním porušila závažným způsobem své povinnosti advokáta, uložené jí zejména v ust. § 16 odst. 1 a 2, § 17 a § 26 odst. 1, 2 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 16 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Provedenými důkazy je prokázáno, že kárně obviněná se těmito ustanoveními neřídila a pověřila zastupováním u soudu osobu bez právnického vzdělání. Ani advokátní koncipient, tedy osoba s právnickým vzděláním, nesmí po dobu tří měsíců od počátku výkonu činnosti advokátního koncipienta podle stavovského předpisu (čl. 4 usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku ČAK, ve znění předpisů dalších) zastupovat u soudu. Z toho důvodu nejsou podstatné úvahy o tom, jak byl svědek T. S. z pohledu kárně obviněné kvalifikovaný, rozhodný je pouze fakt, že v předmětné době zastupoval za advokáta student, což je z pohledu stavovských předpisů důkazem zjevné neúcty k soudu a nepochybně i snížením dobré pověsti advokátního stavu. I s přihlédnutím ke kárné minulosti kárně obviněné by se dalo předpokládat, že se bude snažit jednat tak, aby se vyvarovala při výkonu advokacie jakékoli kolize se zákonnými i stavovskými předpisy, což se evidentně nestalo. Za této situace kárný senát uznal kárně obviněnou vinnou kárným proviněním, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Při úvaze o kárném opatření senát vyhodnotil všechny výše uvedené okolnosti a také to, že na kárně obviněnou je třeba ve smyslu ust. § 35b, písm. c) zákona o advokacii hledět jako na osobu, která se již v minulosti opakovaně dopustila kárného provinění, přičemž poslední pokutu za kárné provinění zaplatila dne 6. 3. 2008, tedy v době kratší jednoho roku před rozhodnutím o uložení další pokuty. Po přihlédnutí ke všem uvedeným okolnostem kárný senát uložil kárně obviněné dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii další pokutu ve výši 25 000 Kč. Protože kárný senát vyslovil, že se kárně obviněná dopustila kárného provinění, zavázal ji současně dle ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii k náhradě nákladů kárného řízení 3000 Kč, tedy jednorázovou částkou ve výši stanovené usnesením představenstva ČAK ze dne 12. 10. 1999, uveřejněným pod č. 2/1999 Věstníku ČAK.

10


č. 2/2008 č. 2 Jednání advokáta, který vyzývá své zástavce k tomu, aby mu zaplatili částku více než dvojnásobnou, než je skutečná hodnota jeho pohledávky, a za to jim slibuje nemožné plnění, je obecně nečestné a nepoctivé, a naplňuje proto skutkovou podstatu kárného provinění. Ust. čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR má širší rozsah než ust. § 16 zákona o advokacii a vztahuje se na chování advokáta i mimo výkon advokacie. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. K 28/02 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 5. 11. 2007 byl kárně obviněný J. F. uznán vinným, že v dopise ze dne 23. 9. 2001, který zaslal svým zástavním dlužníkům, manželům S., tyto vyzval k zaplacení částky 1 000 000 Kč s tím, že v případě, bude-li výzvě vyhověno, vezme zpět konkurzní přihlášku, kterou podal jeho právní předchůdce, a podá návrh na výmaz zástavního práva, tedy nejednal poctivě a čestně, čímž poškodil dobré jméno advokacie, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 13 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta i náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro tři skutky, při jednání dne 14. 6. 2002 ji však omezil pouze na skutek uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 14. 6. 2002 byl kárně obviněný uznán vinným tím, že sledoval své zájmy před zájmy klienta, že tedy nejednal poctivě a čestně a tím poškodil dobré jméno advokacie. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, které bylo rozhodnutím odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne 13. 5. 2003 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2005, sp. zn. 7 Ca 319/2003, bylo napadené rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 13. 5. 2003 k žalobě kárně obviněného zrušeno a věc byla odvolacímu senátu kárné komise ČAK vrácena k dalšímu řízení. 11


č. 2/2008 Následně proto odvolací senát kárné komise ČAK, jsa vázán právním názorem soudu, rozhodnutí kárného senátu ze dne 14. 6. 2002 zrušil, a poté kárný senát celou věc znovu projednal a zopakoval dokazování. Při dalším jednání pak vycházel ze skutku tak, jak byl popsán v kárné žalobě, a řídil se ve svých úvahách právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Městský soud v Praze a následně pak také odvolací senát kárné komise ČAK. Proto především doplnil dokazování výslechem kárně obviněného. Z jeho opakovaného výslechu pak zjistil následující skutečnosti: - podle smlouvy o postoupení pohledávek koupil kárně obviněný od Komerční banky, a. s., pohledávku za dlužníkem – společností L. H., s. r. o., přitom Komerční banka, a. s., byla postupitelem a kárně obviněný postupníkem. Tuto pohledávku si kárně obviněný v Komerční bance vybral proto, že z jeho pohledu byla dobytná, a také proto, že proti dlužníkovi probíhal v té době již konkurz. Dobytnost pohledávky pak posuzoval především z hlediska jejího zajištění zástavním právem. Věděl také, že jde o pohledávku za jeho bývalým klientem, ovšem touto skutečností se kárný senát nakonec podrobně nezabýval, neboť tato část jednání kárně obviněného nebyla předmětem kárné žaloby; - dále pak kárně obviněný uvedl, že si nepamatuje, zda v době, kdy psal uvedený dopis ze dne 3. 9. 2001 zástavcům, manželům S., znal výši své pohledávky s příslušenstvím. Uvedl však, že pokud je ve smlouvě o postoupení pohledávek uvedeno i příslušenství, že jeho výši asi znal, neboť si smlouvu před jejím podpisem přečetl. Pokud jde o skutečnost, že od prohlášení konkurzu již příslušenství pohledávky dále nepřirůstá (jeden z účinků konkurzu), pak vysvětlil, že vycházel z mylného právního názoru, že pohledávku bude moci uspokojit odděleně mimo konkurz. Svůj názor opíral i o odbornou literaturu a odkázal na své písemné vyjádření ve věci. Nyní si je vědom toho, že jeho názor byl chybný, a to jak ohledně dalšího přirůstání příslušenství, tak i ohledně vyjmutí pohledávky z konkurzu (§ 26b, bod 65 zák. č. 105/2000 Sb., kterým bylo novelizováno ust. § 27 odst. 5 zákona o konkurzu a vyrovnání); - potvrdil, že dne 3. 9. 2001 napsal dopis, který byl adresován mimo jiné manželům S. Pokud v tomto dopise požadoval od zástavců zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč, pak uvedl, že to byla částka určená k vyjednávání a nepředpokládal, že by takovou hodnotu mohl skutečně získat. Se zástupcem zástavců jednal o částce 550 000 Kč až 600 000 Kč. Částku 1 000 000 Kč požadoval proto, že v ní měl být obsažen jeho zisk za to, že umožní zástavcům okamžitou možnost dispozice s předmětem zástavy. Výslovně uvedl, že měl skutečně v úmyslu oproti zaplacení částky vyšší, než byla nominální hodnota pohledávky, vzít zpět přihlášku do konkurzu a vyjmout pohledávku z konkurzu. Přitom vycházel z mylného právního názoru, neměl však přitom pocit, že by zástavce nutil k tomu, aby jednali v tísni; - k dopisu ze dne 3. 9. 2001 pak ještě uvedl, že tento dopis nepovažuje za klientský dopis, ač je na něm vytištěno firemní označení jeho kanceláře a ač je sepsán na firemním papíře. Dopis sepisoval ve své advokátní kanceláři a neuvědomil si, že sekretářka jej tiskla na firemním papíře. Také razítko advokáta s uvedením údajů o něm bylo za text umístěno omylem. Otiskla jej na dopis jeho sekretářka, on ji však neupozornil, že jej na dopis dávat neměla. Rovněž tak jména J. M. a L. H., kteří byli v té době jeho koncipienty, byla v dopise uvedena omylem; 12


č. 2/2008 V závěru pak kárně obviněný odkázal na svá opakovaná písemná vyjádření a předchozí výpověď a zdůraznil, že se nedopustil skutku, který je uveden v kárné žalobě, tj. že by nadřadil své zájmy nad zájmy některých svých klientů. Vysvětlil také, že zástavci – manželé S. – nikdy jeho klienty nebyli. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 8. 2001 bylo zjištěno, že kárně obviněný (jako postupník) od Komerční banky, a. s., (jako od postupitele) nabyl tři pohledávky. Pro posouzení jeho věci je důležitá pohledávka proti dlužníkům – společnostem X., s. r. o., a Y., s. r. o. Jistina pohledávky činila 437 173,34 Kč, úroky jako příslušenství 16 897,47 Kč, smluvní pokuta 5827,58 Kč a poplatek za spravování úvěru 1500 Kč. Celková výše pohledávky byla ve smlouvě uvedena částkou 461 398,39 Kč. Z čl. 4 uvedené smlouvy bylo zjištěno, že v něm jsou uvedeny informace o zajištění předmětné pohledávky. Z těchto údajů vyplývá, že pohledávka byla zajištěna zástavními právy k nemovitostem podle smluv uzavřených dne 21. 10. 1996 mezi Komerční bankou, a. s., a zástavci V. P. a manžely J. S. a B. S. Z dopisu kárně obviněného ze dne 3. 9. 2001 pak bylo zjištěno, že kárně obviněný vyzval tyto zástavce k zaplacení částky 1 000 000 Kč pod příslibem, že v případě zaplacení vezme zpět konkurzní přihlášku a podá návrh na výmaz zástavního práva. Dopis je psán na firemním papíře s firemním označením advokátní kanceláře kárně obviněného a je opatřen jeho razítkem advokáta. Z dopisu advokáta J. K. ze dne 12. 9. 2001, adresovaného kárně obviněnému, bylo zjištěno, že tento advokát převzal zastoupení výše uvedených zástavců a sdělil kárně obviněnému, že jeho klienti odmítají zaplatit kárně obviněnému částku 1 000 000 Kč a s právní argumentací učinil dotaz na specifikaci požadavku kárně obviněného. Kárný senát vyslechl jako svědka Ing. L. H., který byl společníkem společnosti X., s. r. o. Z této výpovědi bylo zjištěno, že kárně obviněný asi od roku 1997 pracoval pro uvedenou společnost ad hoc podle toho, jak potřeba vyžadovala. Společnost převzala úvěrový závazek z půjčky u Komerční banky v původní výši 5 000 000 Kč. Pokud byl jednatelem společnosti, byl úvěr řádně splácen, následně pak o jeho dalším splácení ztratil přehled. Vyslovil domněnku, že kárně obviněný o existenci tohoto úvěru věděl ještě v době, kdy pro společnost pracoval. Od manželů S. se dozvěděl, že kárně obviněný po nich požadoval částku 1 000 000 Kč, a protože on sám je přemluvil, aby zajišťovací závazek převzali, stal se z toho také jeho problém. Proto znal obsah dopisu kárně obviněného ze dne 3. 9. 2001. Na jeho doporučení manželé S. nejprve kárně obviněnému nezaplatili a jen z doslechu je mu známo, že částku odpovídající nominální hodnotě zajištěné pohledávky nakonec zaplatili správci konkurzní podstaty. Z výslechu Ing. M. Z. bylo zjištěno, že byl spolu s Ing. L. H. a J. H. zakládajícím členem společnosti Y., s. r. o. Potvrdil údaje o úvěru u Komerční banky, a. s., s tím, že o splácení toho příliš nevěděl, neboť to měli na starosti jiní pracovníci. V létě roku 2000 podal návrh na prohlášení konkurzu společnosti, neboť pro to byly zákonné podmínky. Zprostředkovaně se od zástavců dozvěděl, že pohledávku od Komerční banky, a. s., proti společnosti koupil po prohlášení konkurzu kárně obviněný. Vyslovil názor, že kárně obviněný v době své činnosti pro společnost o existenci uvedeného dluhu nevěděl. 13


č. 2/2008 Ze základních údajů o advokátovi (matriky) bylo zjištěno, že kárně obviněný vykonává advokacii od 1. 7. 1991 a že dosud nebyl kárně postižen. Další dokazování z hlediska skutku tak, jak je vymezen v kárné žalobě, nepovažoval kárný senát za potřebné. Z hlediska podané kárné žaloby kárný senát z provedených důkazů skutkový stav zhodnotil takto: Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 8. 2001 je zřejmé, že kárně obviněný jako postupník převzal od Komerční banky, a. s., jako postupitele, za úplatu mimo jiné i pohledávku proti dlužníkům, společnostem X., s. r. o. a Y., s. r. o. v celkové výši 461 398 39 Kč. Z této smlouvy vyplývá, že tato pohledávka byla zajištěna dvěma zástavními právy, mimo jiné také zástavním právem zástavců J. a B. S podle zástavní smlouvy ze dne 21. 10. 1996. Z výpovědi kárně obviněného pak vyplývá, že obě uvedená zástavní práva platně vznikla, nastaly jejich věcné účinky a v době, kdy tuto pohledávku převzal podle smlouvy o postoupení pohledávek, obě zástavní práva existovala. Z hlediska podané kárné žaloby není důležité, za jakých okolností kárně obviněný uvedenou pohledávku převzal a zda samotným převzetím pohledávky porušil jiná etická pravidla. Touto problematikou se kárný senát zabývat nemohl, neboť nebyla předmětem kárné žaloby. Nemohl proto hodnotit, zda kárně obviněný převzal pohledávku proti svému bývalému klientovi a za jakých okolností ji převzal. Vázanost popisem skutku nepřipustila, aby se kárný senát mohl zabývat jinými aspekty jednání kárně obviněného. Předmětem kárného obvinění (popis skutku) bylo jednání spočívající v tom, že kárně obviněný v dopise ze dne 3. 9. 2001, který zaslal svým dlužníkům, manželům S., tyto vyzval k zaplacení částky 1 000 000 Kč s tím, že budeli výzvě vyhověno, vezme zpět konkurzní přihlášku, kterou podal jeho právní předchůdce, a podá návrh na výmaz zástavního práva. Proto kárný senát posuzoval pouze otázku, jak se kárně obviněný choval vůči manželům S., a nezabýval se např. otázkou, jak se choval k dalšímu zástavci V. P. Jinými slovy, kárný senát se v tomto případě řídil pouze popisem skutku uvedeným v kárné žalobě. Jinak by musel totiž jednání kárně obviněného rozšířit, to však je nepřípustné, neboť by tím rozšířil meze žalovaného skutku. Uvedenými důkazy zjištěný skutkový stav proto kárný senát hodnotil takto: Podle občanského zákoníku ve znění do roku 2001 byl zástavcem ten, kdo dal věc do zástavy (podle dnešního znění zástavní dlužník). Zástavcem mohla a může být osoba odlišná od dlužníka tak, jak se to stalo v tomto případě. Zástavci byli mimo jiné manželé S., dlužníkem byla společnost X., s. r. o. Podle § 26b bod 65 zák. č. 105/2000 Sb. byl dřívější zákon č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, změněn v § 27 odst. 5 tak, že „osoby, jejichž věci, práva nebo pohledávky zajišťují pohledávky vůči úpadci, správce vyzve, aby do 30 dnů vyplatily ve prospěch konkurzní podstaty zajištěné pohledávky nebo aby ve stejné lhůtě složily cenu věci, práva nebo pohledávky, jimiž je pohledávka zajištěna. Nevyplatí-li uvedené osoby zajištěnou pohledávku …, zapíše správce věc … do soupisu podstaty.“ Toto zákonné ustanovení platilo v době jednání kárně obviněného. Kárně obviněný ve svém dopise ze dne 3. 9. 2001 tento právní stav nerespek14


č. 2/2008 toval, když uváděl, že by mohl zařídit výmaz zástavního práva manželů S., pokud mu zaplatí částku 1 000 000 Kč. Tento jeho návrh byl však po právní stránce evidentně nemožný, neboť za dané právní situace nemohl dosáhnout ničeho jiného než zápisu nemovitostí, které byly předmětem zástavního práva, do konkurzní podstaty, nebo výplaty hodnoty pohledávky do konkurzní podstaty. Obhajoba kárně obviněného, že jednal v právním omylu, neobstojí. Kárně obviněný je advokátem a na jeho jednání (i mimo výkon advokacie) jsou kladeny zcela jiné požadavky, než na „řadového“ obchodníka. To, co si může při jednání s obchodním partnerem dovolit obchodník, to nemusí být dovoleno advokátovi, který je povinen respektovat pravidla profesionální etiky. Ujištění kárně obviněného o eventuálním výmazu zástavního práva v katastru nemovitostí bylo nepravdivé. Kárný senát se seznámil s právními názory, které kárně obviněný připojil ke svému vyjádření ve věci. Tyto právní názory samozřejmě nehodnotil jako důkazy, avšak hodnotil je z hlediska subjektivní stránky jednání kárně obviněného. Kárný senát připouští, že kárně obviněný nemusel v této věci zastávat naprosto správný právní názor. V této věci však nejde pouze o „naprosto správný právní názor“, který je mnohdy zjistitelný až z rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu. Skutečně jde pouze o to, že kárně obviněný nabídl nemožné plnění (výmaz zástavního práva) oproti zaplacení částky 1 000 000 Kč, přičemž tato částka představovala více než dvojnásobek hodnoty jeho pohledávky. Kárný senát pak také zcela neuvěřil obhajobě kárně obviněného, že jeho dopis ze dne 3. 9. 2001, adresovaný mimo jiné manželům S. a napsaný na firemním papíře advokátní kanceláře kárně obviněného s připojením jeho razítka jako advokáta, byl učiněn omylem. I ze samotné výpovědi kárně obviněného vyplývá, že se omylů v této věci dopustil vícekrát. Veškerá svá pochybení totiž omlouvá omylem. Je také třeba se zabývat působením dopisu na druhou stranu. Jinak působí dopis, který není firemním dopisem advokáta, oproti dopisu advokáta. Veřejnost jistě vnímá jinak dopis advokáta jako právního odborníka oproti dopisu soukromému. Proto měl kárně obviněný věnovat více pozornosti obsahu a formě svého dopisu. Pro kárný senát bylo dosti neuvěřitelné, že by kárně obviněný skutečně nevěděl, že sám, bez spolupráce se správcem konkurzní podstaty, s konkurzním soudem a event. s výborem věřitelů, nemohl sám o sobě zástavní právo vymazat z katastru nemovitostí. V této části proto kárný senát jeho výpovědi neuvěřil a ohledně věrohodnosti pak jenom připomíná okolnosti, za kterých kárně obviněný předmětnou pohledávku nabyl (proti svému bývalému klientovi a vlastně jiné pohledávky od postupitele, než proti bývalému klientovi, nepřevzal). Proto kárný senát převzal skutkové hodnocení tak, jak je uvedeno v kárné žalobě pod bodem 2 s tím, že jednání kárně obviněného spočívalo v dopise ze dne 3. 9. 2001 a že manželé S. nebyli jeho věřiteli, ale jeho zástavci. Při právním hodnocení věci přisvědčil kárný senát obhajobě kárně obviněného, že uvedeným jednáním nesledoval své zájmy před zájmy svého klienta. Takovéto jednání ve skutku popsaném v kárné žalobě skutečně vysledovat nelze. Kárně obviněný za okolností, které nejsou předmětem kárné žaloby, koupil pohledávku, kterou si sám vymáhal. Kdyby byla předmětem kárné žaloby samotná koupě předmětné pohledávky, pak by snad bylo možno se zabývat posouzením, zda kárně obviněný nějakým způsobem jednal na úkor svého bývalého klienta. Kárná žaloba 15


č. 2/2008 však kárně obviněnému takovéto jednání za vinu neklade a proto, jak shora uvedeno, se tímto jednáním kárný senát nezabýval. Skutek, který je popsán v kárné žalobě, však kárný senát hodnotit musel. Jednání advokáta, který vyzývá své zástavce k tomu, aby mu zaplatili částku více než dvojnásobnou, než je skutečná hodnota jeho pohledávky, a za to jim slibuje objektivně nemožné plnění, je obecně nečestné a nepoctivé. Otázka cti advokáta není závislá na tom, jaké zastává právní názory. Čest je obecnou morální kategorií. Vstupuje-li advokát do obecných obchodních vztahů, musí se přesto řídit etickými zásadami advokáta, neboť ty dopadají i na jeho jiná jednání, než při samotném výkonu advokacie. Podle čl. 4 odst. 1 etických pravidel je advokát povinen všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu. Jinými slovy, advokát je v obchodních vztazích poněkud „diskvalifikován“ tím, že nemůže jednat jako jiný jeho obchodní partner, který takovými pravidly vázán není. Nicméně, jestliže se advokát přesto zapojí do obchodních vztahů, musí dodržovat pravidla, která se na jeho chování vztahují. Proto kárný senát nemohl posoudit jednání kárně obviněného jinak, než jako nečestné. Požadovat (byť snad pouze jako vyjednávací cenu) dvojnásobnou částku, než jaká je hodnota pohledávky, není obecně čestné. Tak by skutečně mohl vyjednávat pouze obchodník, ne však advokát. Jinak zní návrh od advokáta odborníka, jinak od obchodníka, neprávníka. V souvislosti s příslibem výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí pak jednání kárně obviněného může připomínat i některá jednání popsaná v trestním zákoně. Proto bylo jednání kárně obviněného jistě nečestné. Otázka poctivosti jednání pak podle názoru kárného senátu předpokládá jistou kvalitu subjektivní stránky. Advokát jednající v omylu jistě nejedná nepoctivě (byť však i takovéto jednání může být nečestné). V otázce poctivosti jednání však kárný senát (jak shora uvedeno) neuvěřil obhajobě kárně obviněného v tom, že nevěděl, že prohlášením konkurzu další úroky nepřistupují, že po prohlášení konkurzu nemohl dosáhnout sám, bez správce konkurzní podstaty, výmazu zástavního práva zástavců z katastru nemovitostí, že dopis ze dne 2. 9. 2001 byl omylem napsán na firemním papíře, s firemním označením a že byl omylem opatřen razítkem advokáta. Jde o příliš mnoho omylů, než aby bylo možno uvěřit, že kvalitní advokát, který dosud nebyl postižen žádným kárným opatřením, by se mohl takové řady omylů v jedné jediné věci dopustit. Naopak z provedených důkazů vyplývá, že svoji obchodní nabídku, adresovanou manželům S., chtěl kárně obviněný ještě zdůraznit tím, že ji učinil právě na firemním papíře a s firemním označením. Proto je jednání kárně obviněného nutno označit jako jednání nepoctivé, neboť za zaplacení více než dvojnásobku své pohledávky sliboval provést nemožné (zákonem nedovolené) plnění. Jednání kárně obviněného pak přímo souviselo s výkonem advokacie. On sám zapříčinil, že vůči svým dlužníkům vystupoval jako advokát. To vyplývá nejen z formálního posouzení jeho dopisu ze dne 3. 9. 2001, jak shora uvedeno, ale i z vlastního obsahu tohoto dopisu. Např. v něm kárně obviněný informoval zástavce, že jejich reakci očekává na telefonním čísle své advokátní kanceláře. Kárně obviněný tak neoddělil své soukromé jednání od výkonu advokacie, vůči svým dlužníkům vystupoval jako advokát, a proto bylo nutno uzavřít, že k předmětnému jednání došlo při výkonu advokacie. 16


č. 2/2008 Předmětným jednáním proto kárně obviněný porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Ustanovení čl. 4 odst. 4 těchto etických pravidel má širší rozsah než ust. § 16 odst. 2 zákona o advokacii. Ust. čl. 4 odst. 1 etických pravidel se vztahuje na chování advokáta i mimo výkon advokacie. Zavazuje jej ke všeobecně poctivému, čestnému a slušnému chování. Toto pravidlo kárně obviněný porušil bez ohledu na to, zda je bylo možno posoudit také jako výkon advokacie. Při volbě kárného opatření vycházel kárný senát z úvahy, že kárně obviněnému je v tomto případě nutno uložit pokutu podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii. Pro volbu tohoto druhu kárného opatření svědčí především povaha jednání kárně obviněného a jeho nekritický postoj ke kárnému obvinění. Kárný senát vycházel i z jeho zjištěných majetkových poměrů, které jsou natolik slušné, že uložená pokuta se v jeho majetkové sféře neodrazí nijak citelně. Bral v úvahu i skutečnost, že kárně obviněný nebyl dosud kárně postižen, že má tři děti a jeho rodina je závislá na jeho příjmu. Po přihlédnutí ke všem těmto zákonným kritériím se uložená pokuta ve výši 13 000 Kč proto jeví jako přiměřená. Uznal-li kárný senát kárně obviněného vinným kárným proviněním, nezbylo, než mu uložit také povinnost zaplatit náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč v souladu s ust. § 33a zák. č. 85/1996 Sb., v platném znění, a usnesení ČAK uveřejněného v č. 2/1999 Věstníku ČAK. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém vyslovil nesouhlas s právním hodnocením svého jednání a namítl, že uložená sankce je podle jeho názoru nepřiměřená. Poukázal na to, že v době, kdy k jednání došlo, jednal v určitém omylu, kdy neměl ještě osvojenu poslední novelu zákona o konkurzu a vyrovnání a že by k této skutečnosti mělo být přihlédnuto. Dále uvedl, že jeho dopis ze dne 3. 9. 2001 byl míněn jako výzva k jednání. Akceptoval názor kárného senátu, že na advokáta dopadají přísnější pravidla jednání, ovšem na druhé straně připomíná, že původně byla kárná žaloba podána rovněž proto, že měl upřednostnit své zájmy nad zájmy klientské, což prokázáno nebylo, resp. po omezení kárné žaloby již tato část jednání projednávána není, a přesto, pokud jde o kárné opatření, bylo uloženo ve formě pokuty, jejíž výše je jen o něco nižší, než byla pokuta původní. Připomněl i dobu, po kterou celé kárné řízení probíhá, a závěrem navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno, on kárné žaloby zproštěn, případně aby mu byla uložena nižší sankce, tedy mírnější kárné opatření. Rozhodnutím odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne 11. 11. 2008 bylo dle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb. – advokátního kárného řádu – napadené kárné rozhodnutí potvrzeno a odvolání kárně obviněného bylo zamítnuto. Odvolací senát ve věci rozhodoval ve smyslu ust. § 27 odst. 1 vyhl. č. 244/1996 Sb. tak, že ve věci nenařídil jednání, když jeho nařízení nebylo k řádnému posouzení věci nezbytně nutné. Odvolací senát rovněž v rámci své přezkumné pravomoci přezkoumal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí dotčený a přezkoumal i správnost kárného řízení, které tomuto výroku předcházelo, přičemž se zabýval i případnými vadami, 17


č. 2/2008 které odvoláním nebyly vytýkány, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a to vše v souladu s ust. § 28 citované vyhlášky. Následně odvolací senát dospěl k závěru, že kárný senát ve věci rozhodl správně, pokud kárně obviněného uznal vinným a při uznání viny rozhodl o napadeném kárném opatření. K tomuto závěru vedou odvolací senát následující skutečnosti: Jak již z předchozího řízení se podává, ve věci rozhodoval kárný senát poté, kdy bylo původní rozhodnutí kárného senátu, jež bylo i předmětem odvolacího řízení, zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze. V rámci tohoto rozsudku soud jednoznačně konstatoval, že k naplnění skutkové podstaty porušením ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii došlo tím, že kárně obviněný pohledávku, kterou nabyl za svými bývalými klienty, tuto proti nim uplatňoval způsobem, jak je uvedeno v napadeném kárném rozhodnutí. Podstatným v rámci rozhodování Městského soudu v Praze i z hlediska zrušení původního napadeného rozhodnutí bylo to, že původní rozhodnutí se jevilo nepřezkoumatelným z hlediska toho, jaký konkrétní zájem a u kterého konkrétního klienta měl kárně obviněný nadřadit zájmy vlastní, a dále pak, že z tohoto pohledu nebyly zkoumány souvislosti smlouvy o postoupení pohledávky. Poté, co kárný žalobce omezil kárnou žalobu jen na skutek, tak, jak je vymezen v napadeném kárném rozhodnutí, odpadlo dokazování, na které rozsudek Městského soudu v Praze poukázal. Proto se také kárný senát zabýval v rámci dalšího řízení jen těmi skutkovými okolnostmi, které byly podstatné pro jeho rozhodování. Tyto skutkové okolnosti, jak kárně obviněný sám ve svém odvolání uvedl, vycházejí z jeho doznání a z listinných důkazů. Nezbývá tedy, než tyto skutkové okolnosti, bezpochyby zjištěné, náležitým způsobem hodnotit. V tomto směru odvolací senát nemá důvod jakýmkoli způsobem zasáhnout do napadeného rozhodnutí kárného senátu, když současně konstatuje, že toto rozhodnutí je pečlivě odůvodněno, je z něho patrno, jakými závěry se kárný senát řídil a proč jeho právní závěry ze skutkových zjištění jsou závěry takovými, že je nutno považovat je za správné. Odvolací senát se s těmito závěry zcela jednoznačně ztotožňuje, zejména pokud se kárný senát zabývá otázkami, na něž kárně obviněný poukazuje, tedy otázkou omylu, jakož i otázkami, které mají přímý vztah k výkonu advokacie a k tomu, jak je tento výkon advokacie stavovskými předpisy, jakož i zákonem o advokacii předpokládán. Kárný senát se také pečlivě zabýval právě opakovanými připomínkami kárně obviněného, který omyl zdůrazňoval v rámci celého řízení. Dospěl však ke stejnému závěru jako kárný senát, že na kárně obviněného je třeba pohlížet jako na profesionála a všechna pochybení nelze vyložit jen jeho omylem bez jakýchkoli následků. Odvolací senát proto v právním hodnocení odkazuje na závěry kárného senátu s tím, že na těchto závěrech, jak již naznačeno, není zapotřebí nic měnit ani dodávat. Odvolací senát neshledal ani pochybení, pokud jde o výši uložené pokuty, neboť v průběhu celého řízení kárně obviněný jevil poměrně nekritický přístup ke svému jednání jako takovému. Kárný senát v rámci uložené pokuty zhodnotil i skutečnost, že se jednalo o kárné provinění, k němuž došlo již před delší dobou, a z hlediska výše pokuty vyhodnotil správně i osobní a majetkové poměry kárně obviněného. Nutno zdůraznit, že zvolené kárné opatření, tedy pokuta, byla uložena prakticky při samé spodní hranici zákonné sazby, která jde až do stonásobku minimální měsíční mzdy. Za všech těchto okolností neměl odvolací senát důvod 18


č. 3/2008 k tomu, aby jakýmkoli způsobem provedl zásah do napadeného kárného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je patrno z výrokové části tohoto rozhodnutí.

č. 3 Pokud advokát k přípisu, kterým soudu oznamuje ukončení svého zastupování klienta, přiloží i dopis adresovaný klientce, ve kterém cituje údajné výroky, jež mu jeho klientka sdělila na adresu soudce, závažným způsobem porušuje povinnost mlčenlivosti a dopouští se kárného provinění. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 8. 3. 2008 sp. zn. K 109/02 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 13. 4. 2007 byl kárně obviněný K. K. mimo jiné uznán vinným, že k dopisu, kterým soudu oznamoval ukončení zastupování klientky M. Š., přiložil i dopis, kterým oznamoval M. Š. ukončení svého právního zastupování a v tomto dopise své klientce citoval údajné výroky, které mu tato jeho klientka telefonicky sdělila na adresu soudce, který měl provést místní ohledání, tedy závažným způsobem porušil svou povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, a tak snížil důstojnost a vážnost advokátního stavu, čímž porušil ust. § 21 odst. 1 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 20 000 Kč. Kárně obviněný je povinen nahradit České advokátní komoře na nákladech kárného řízení částku 3000 Kč. Pokuta i náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárnou žalobou mu bylo kladeno za vinu, že k přípisu, kterým soudu oznamoval ukončení svého právního zastupování klientky M. Š., přiložil i dopis, kterým oznamoval M. Š. ukončení svého právního zastupování, a v tomto dopise své klientce citoval i výroky, které mu klientka telefonem sdělila na adresu soudce, který měl provést místní ohledání, čímž měl závažným způsobem porušit svoji povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislos19


č. 3/2008 ti s poskytováním právních služeb, a tak snížit důstojnost a vážnost advokátního stavu a porušit tak ust. § 21 odst. 1 a § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Kárně obviněný se ke kárné žalobě písemně i ústně při jednání vyjádřil tak, že se necítí být vinen, že si není vědom porušení zákona ani stavovských předpisů, neboť v žádném případě soudu kromě oznámení o vypovězení plné moci nezaslal nic jiného, byť posléze připustil, že se mohlo stát, že k dopisu, kterým soudu sděloval vypovězení plné moci klientce, mohla být přiložena též jakákoli jiná listina. O tom, že se to však stalo, kárně obviněný uvedl, že o tom nemá žádné povědomí ani on, ani žádný z jeho zaměstnanců. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedl, že je ženatý, má dvě děti, které žijí s jeho manželkou v SRN, jeho zdravotní stav je přiměřený věku, žádný nemovitý majetek nevlastní a nevlastní s výjimkou vybavení své advokátní kanceláře a osobního auta v hodnotě cca 6000 eur ani jiný majetek. Kárný senát provedl dokazování osobním výslechem kárně obviněného, jeho písemným vyjádřením ze dne 20. 1. 2003, obsahem jeho sdělení soudu ze dne 23. 10. 2001, stížností ze dne 17. 4. 2002, dopisem stěžovatelky ze dne 27. 5. 2002 včetně přílohy a sdělením OS pro Prahu 6 ze dne 23. 6. 2003 včetně příloh. Z provedeného dokazování kárný senát mimo jakoukoli pochybnost zjistil, že kárně obviněný prostřednictvím své advokátní kanceláře doručil OS pro Prahu 6 dopis, ve kterém soudu oznamoval ukončení svého zastupování klientky M. Š., k němuž jako přílohu připojil dopis, který adresoval stěžovatelce a ve kterém podrobně popisuje důvody, které jej vedou k ukončení zastupování a ve kterém cituje údajné výroky, jež mu klientka telefonicky sdělila na adresu soudce. K tomuto závěru kárný senát dospěl i přesto, že kárně obviněný doručení uvedeného dopisu soudu původně popíral a teprve později připustil možnost, že prý nevědomky mohlo k doručení tohoto dopisu soudu dojít. Že se tak skutečně stalo, bylo zjištěno nejen z obsahu samotného dopisu, ale především ze sdělení soudu ze dne 23. 6. 2003, že sdělení kárně obviněného bylo soudu zasláno včetně jedné přílohy. Za uvedeného stavu proto kárný senát považoval obhajobu kárně obviněného za nepravdivou. I kdyby kárný senát teoreticky připustil, že k dotyčnému vypovězení plné moci byl uvedený dopis připojen omylem, pak tato verze se jeví jako nevěrohodná. Kárný senát se tedy zabýval úvahou, zda uvedené skutečnosti mohou mít z hlediska kárné odpovědnosti kárně obviněného zásadní význam. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že bylo jeho profesní povinností dbát se vší pečlivostí o to, aby nejen v tomto případě byla adresátovi doručována pouze ta korespondence, která mu přináleží, a to především s přihlédnutím k povinnosti advokáta zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, s nimiž se seznámil nebo mu vešly ve známost v průběhu právního zastupování. Právě s kladením důrazu na tuto jednu ze stěžejních povinností advokáta kárný senát usoudil, že je nerozhodné, zda k takovému pochybení došlo omylem, ať již advokáta samotného, nebo kteréhokoli ze zaměstnanců jeho advokátní kanceláře. Proto také kárný senát nepovažoval za potřebné provádět v tomto směru další dokazování. 20


č. 4/2008 Z takto zjištěného skutkového stavu kárný senát proto dospěl k názoru, že jednání kárně obviněného v tomto směru naplňuje veškeré znaky kárného provinění a že kárně obviněný jednoznačně porušil ust. § 21 odst. 1 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Pokud se týká úvahy o uložení kárného opatření, kárný senát vzal v úvahu veškeré hodnotící skutečnosti, zejména závažnost kárného provinění, skutečnost, že je kárně obviněnému ukládáno kárné opatření za dvě kárná provinění, osobu kárně obviněného a jeho osobní a majetkové poměry. S přihlédnutím ke všem těmto kritériím považoval kárný senát za adekvátní uložit kárně obviněnému kárné opatření ve formě pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 20 000 Kč. Rozhodnutí o povinnosti kárně obviněného stran úhrady nákladů kárného řízení vychází z ustanovení § 33a odst. 2 zákona o advokacii ve spojení s čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, o němž odvolací kárný senát ČAK svým rozhodnutím ze dne 8. 3. 2008, sp. zn. K 209/02 rozhodl tak, že napadené rozhodnutí kárného senátu ČAK zrušil a změnil tak, že kárně obviněného neuznal vinným spácháním druhého kárného provinění (jehož se měl dopustit tím, že nesplnil povinnost zaplatit školné za kurz, k němuž se přihlásil), potvrdil však napadené rozhodnutí ve výroku o porušení povinnosti mlčenlivosti kárně obviněným. V tomto směru se plně ztotožnil se závěry, které učinil kárný senát prvého stupně a s ohledem na to, že kárně obviněný byl uznán vinným jen spácháním jednoho deliktu, přiměřeně mu snížil uloženou pokutu jen na částku 10 000 Kč. č. 4 S výkonem advokacie se neslučuje jakýkoli postup, který může být jinou osobou subjektivně vnímán jako vydírání, ani postup, kdy advokát bezdůvodně rozšiřuje vztah klienta a jeho protistrany na další osoby, které nejsou účastníky daného sporu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 2. 9. 2008 sp. zn. K 25/2008 Kárně obviněný M. V. byl uznán vinným, že jako právní zástupce A. B. ve věci vymáhání její pohledávky vůči J. V. zaslal dne 15. 10. 2007 rodičům J. V. dopis, kterým je vyzval k tomu, aby využili svého rodičovského vlivu na J. V. k tomu, aby uhradil své dluhy s tím, že pokud J. V. tak neučiní, rodině rodičů J. V. budou způsobeny nemalé problémy, tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, 21


č. 4/2008 čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v současném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Podle § 32 odst. 5 tohoto zákona se upouští od uložení kárného opatření. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč, splatnou do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Na Českou advokátní komoru se obrátil svým dopisem stěžovatel J. V., otec pana J. V., vůči němuž kárně obviněný vymáhal pohledávku své klientky A. B. Z dopisu vyplývá, že po přečtení dopisu kárně obviněného ze dne 15. 10. 2007 se manželka stěžovatele nervově zhroutila, neboť ve výzvě je obsažena mimo jiné výhružka, že „navíc způsobí naší rodině nemalé problémy“. Stěžovatel má za to, že advokát nemá důvod ani právo takovým způsobem vyhrožovat, a dodal, že jeho syn je zletilý, je mu 40 let a sám si nese odpovědnost za své jednání. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření mimo jiné nepopřel, že na výslovné přání svého kolegy advokáta J. B., s nímž vykonává advokacii ve sdružení, převzal zastoupení jeho manželky paní A. B. ve věci vymáhání jejích pohledávek vůči panu J. V. V jejím zastoupení dlužníka vyzval k zaplacení jeho dluhu a když ten nereagoval, na výslovnou žádost své klientky připravil a odeslal rodičům dlužníka dopis, obsahující žádost o vyvinutí příslušného vlivu na jejich syna, směřující k úhradě jeho dluhu. K tomu uvedl, že jeho úmyslem nebylo protiprávním způsobem vyhrožovat stěžovateli nebo jeho manželce. Tato jeho tvrzení byla potvrzena rovněž dopisem jeho klientky A. B. i dopisem JUDr. V. B., v němž se tento kolega kárně obviněného k jeho údajům v celém rozsahu připojil. Při jednání kárného senátu kárně obviněný uvedl, že na straně stěžovatelů se nejednalo o cizí lidi, neboť stěžovatel pracoval po nějakou dobu v advokátní kanceláři jeho kolegy JUDr. V. B. jako její zaměstnanec, přimlouval se, aby jeho syna vzal do podnikání a že po určité době toto podnikání bylo také společně realizováno. JUDr. V. B. pak ze společného podnikání odešel a majetkové podíly na příslušných společnostech za výhodných podmínek převedl na syna stěžovatele, který však do dnešního dne dluh nezaplatil a na jeho společnost byl pak vyhlášen konkurz. Přihlášené pohledávky dosahují výše cca půl miliardy korun. Sám stěžovatel byl po určitou dobu jednatelem jedné z dotčených společností a o celé záležitosti dobře věděl, neboť byl navíc osobně přítomen uzavření smluv o převodu obchodního podílu ze strany manželky svého kolegy JUDr. V. B. Co se týče výše uvedeného dopisu, který byl odeslán stěžovateli, ten ve skutečnosti koncipoval JUDr. V. B. a kárně obviněný jej pouze podepsal. 22


č. 5/2008 Na doplňující dotaz kárného senátu mj. uvedl, že on sám by pravděpodobně uvedenou formulaci dopisu nepoužil, nicméně že v advokátní kanceláři, v níž nyní působí, v podstatě vyrůstal a že své kolegy vždy bral jako svůj vzor. Ve svém závěrečném vyjádření pak uvedl, že by dnes již nic podobného neudělal a že byl poněkud naivní a důvěřivý. Při jednání kárného senátu byl dále vyslechnut jako svědek JUDr. V. B., který uvedl, že autorem předmětného dopisu byl skutečně on sám a že záměrem dopisu rozhodně nebylo nikomu vyhrožovat nebo jej zastrašovat. Dodal, že rodina stěžovatele je propojena, že syn stěžovatele nemá žádný majetek a že tedy případné podání žaloby by mělo nepříjemné následky i pro celou rodinu. Chtěl proto jenom předejít budoucím problémům. Kárný senát po provedení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že kárně obviněný uvedeným jednáním porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojitosti s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, a tím se dopustil kárného provinění. Kárný senát je přesvědčen, že s výkonem advokacie se neslučuje jakýkoli postup, který může být ze strany jiné osoby subjektivně vnímán jako vydírání, ani postup, kdy advokát bezdůvodně rozšiřuje vztah klienta i na jiné osoby, které nejsou účastníkem daného sporu (v daném případě na rodiče zcela zletilé protistrany klientky kárně obviněného). Skutečnost, že dopis, proti jehož znění se stěžovatel ohradil, koncipoval někdo jiný než sám kárně obviněný, nemůže kárně obviněného jeho odpovědnosti zcela zbavit. Kárně obviněný tento dopis nepochybně vlastnoručně podepsal a tudíž je za jeho obsah plně odpovědný. Po důkladném zvážení všech zjištěných okolností a s přihlédnutím k upřímné lítosti kárně obviněného dospěl kárný senát k závěru, že samotné projednání věci je možno v daném případě považovat za postačující, a proto od uložení kárného opatření v souladu s ust. § 32 odst. 5 zákona o advokacii upustil. Kárný senát dále rozhodl o povinnosti kárně obviněného uhradit náklady kárného řízení v částce 3000 Kč dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii ve spojení s čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku.

č. 5 Advokát není oprávněn požadovat při podání palmární žaloby přiznání nákladů řízení s odkazem na advokátní tarif a s tvrzením, že ve věci je zastoupen sám sebou jako advokátem. Takovým jednáním se snaží obohatit na úkor klienta, což je nečestné, snižuje důstojnost advokátního stavu a je proto kárným proviněním. Rozhodnutí odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne 11. 9. 2008 sp. zn. K 13/04 Kárně obviněný J. V. byl rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 5. 10. 2007, sp. zn. K 13/04, uznán vinným, že dne 20. 1. 2003 podal k Měst23


č. 5/2008 skému soudu v Praze svým jménem jako žalobce – advokát, zapsaný v seznamu advokátů vedeném Slovenskou advokátní komorou v Bratislavě, palmární žalobu proti žalované společnosti S., s. r. o., o zaplacení částky 149 385 Kč s přísl. a smluvní pokuty, ve které mimo jiné s odkazem na vyhl. č. 484/2000 Sb. navrhl, aby žalované straně byla uložena povinnost nahradit mu náklady řízení, které mu vznikly tím, že ve věci je právně zastoupen sám sebou, avšak jako advokátem zapsaným v seznamu vedeném Českou advokátní komorou v Praze, tedy při výkonu advokacie nejednal čestně a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu podle § 32 odst. 3 písm. a) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá jako kárné opatření napomenutí. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náklady řízení ve výši 3000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Rozhodnutím kárného senátu ČAK ze dne 15. 4. 2004 byl kárně obviněný uznán vinným kárným proviněním, kvalifikovaným ve smyslu ust. § 16 odst. a § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky. Tohoto kárného provinění se měl dopustit zcela shodným jednáním, které je popsáno ve výroku tohoto rozhodnutí ze dne 5. 10. 2007. Kárné rozhodnutí ze dne 14. 5. 2004 nabylo původně právní moci v plném rozsahu dne 23. 5. 2005 poté, co bylo odvolání kárně obviněného v odvolacím řízení zamítnuto. Kárně obviněný podal v zákonné lhůtě žalobu proti ČAK k Městskému soudu v Praze s tím, že takto napadl výše citovaná rozhodnutí v plném rozsahu. V řízení, které bylo před městským soudem vedeno pod sp. zn. 5 Ca .../…. a ukončeno rozsudkem ze dne 31. 7. 2007, který nabyl právní moci dnem 9. 8. 2007, bylo pak zjištěno a prokázáno následující: Jednání, uvedené ve výroku kárného senátu ČAK bylo dle názoru soudu kárně obviněnému spolehlivě prokázáno. Soud, odmítaje v odůvodnění svého rozhodnutí plně obhajobu kárně obviněného, se v této části rozhodnutí správního orgánu ztotožnil se skutkovým zjištěním správního orgánu. Proti právní kvalifikaci uvedeného jednání, provedené kárným senátem, konkrétní žalobní námitky vzneseny nebyly. Ke zbylým námitkám kárně obviněného soud dále uvedl, že kárný ani odvolací senát svým rozhodnutím nezasáhl do pravomoci civilního soudu, neboť 24


č. 5/2008 nerozhodoval o přiznání či nepřiznání nákladů řízení (odměny za zastupování advokátem) kárně obviněnému v uvedené civilní věci, ale z hlediska zákona o advokacii a přijatých Pravidel profesionální etiky advokátů hodnotil jednání kárně obviněného, který požadoval náhradu nákladů řízení za zastoupení své osoby v postavení účastníka řízení sebou samým jako advokátem. V žalobě uvedené pohnutky, které kárně obviněného vedly ke zpětvzetí žaloby civilní co do části požadovaných nákladů řízení, jsou pro posouzení věci nepodstatné. K poukazu kárně obviněného, že na poskytování právní pomoci na území SR se vztahoval slovenský právní řád a na území ČR pak české předpisy o advokacii, soud uvedl, že z této skutečnosti nečiní žaloba žádné konkrétní závěry ve vztahu k předmětným rozhodnutím správního orgánu. Poté správní soud z důvodu pochybení v jiných částech kárných rozhodnutí rozhodl tak, že věc byla zrušena a vrácena k dalšímu řízení. V průběhu dalšího dokazování nebyly uvedeny žádné nové skutečnosti, které by již v předchozím řízení nebyly konstatovány, a při právním posouzení pak kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněnému bylo prokázáno závažné porušení povinnosti advokáta ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Bylo prokázáno, že kárně obviněný poskytoval jako advokát svému klientovi právní služby jak na území SR, tak i na území ČR, a musel tedy být jedním subjektem práva. Proto bylo vyloučeno, aby sám sebe zastupoval v řízení proti téže společnosti a z toho důvodu požadoval náhradu za právní zastoupení. Tímto se dle názoru kárného senátu snažil nečestně obohatit na úkor svého bývalého klienta a snížil tak důstojnost advokacie. Tím porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů, zejména když si musel být vědom povinností vůči klientovi, plynoucí mu minimálně z mandátní smlouvy ze dne 20. 4. 2002. Při úvaze o potrestání kárně obviněného kárný senát vycházel ze všech okolností případu, ze zjištěných jeho osobních a majetkových poměrů, přihlédl k jeho osobě i pohnutkám jeho jednání. Na druhé straně příznivě hodnotil jeho dosavadní bezúhonnost a snahu o nápravu závadového stavu. Proto kárný senát rozhodl o uložení nejmírnějšího kárného opatření, tedy napomenutí dle § 32 odst. 3 písm. a) zákona o advokacii, v platném znění. I takovéto opatření by mělo splnit svůj účel a přispět k nápravě kárně obviněného, zejména když v průběhu kárného řízení sám změnil v pozitivním slova smyslu svůj postoj k projednávanému skutku. Obligatorně pak kárný senát rozhodl o povinnosti kárně obviněného uhradit náklady kárného řízení dle ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii a usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém namítal zejména to, že podle jeho názoru není dána příslušnost České advokátní komory, že výsledek kárného řízení vzbuzuje podezření, že je diskriminován a navrhl, aby byl kárné žaloby zproštěn. Odvolací senát kárné komise ČAK svým rozhodnutím ze dne 11. 9. 2008, sp. zn. K 13/04, napadené rozhodnutí dle § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb. 25


č. 5/2008 – advokátního kárného řádu – potvrdil a odvolání kárně obviněného zamítl. Odvolací senát rozhodoval ve věci ve smyslu § 27 odst. 1 vyhl. č. 244/1996 Sb. bez nařízení jednání, když nařízení jednání nebylo k řádnému posouzení věci nezbytně nutné. Odvolací senát v rámci své přezkumné pravomoci přezkoumal výrok odvoláním napadeného rozhodnutí dotčený a přezkoumal i správnost kárného řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo, přičemž se zabýval i případnými vadami, které odvoláním nebyly vytýkány, pokud by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci samé, a to vše v souladu s ust. § 28 citované vyhlášky. Odvolací senát následně dospěl k závěru, že kárný senát rozhodl ve věci správně, když kárně obviněného uznal vinným, přičemž k tomuto názoru dospěl odvolací senát z následujících důvodů: V dané věci bylo v rámci kárného řízení rozhodováno již několikrát. Poté, kdy kárně obviněný podal proti rozhodnutí kárného orgánu k soudu žalobu, městský soud v této věci dospěl k závěru, že kárně obviněný se skutečně dopustil kárného provinění. V tomto směru odvolací kárný senát plně odkazuje na velmi pečlivé odůvodnění pravomocného rozhodnutí tohoto soudu, a protože v mezidobí nedošlo k žádnému posunu, je třeba vycházet z již učiněných skutkových zjištění. Námitku případné diskriminace považuje odvolací kárný senát za zcela nepřípadnou, neboť v průběhu celého kárného řízení nevyšla najevo ani jediná skutečnost nasvědčující tomu, že by byl kárně obviněný jako slovenský advokát působící na území České republiky jakkoli diskriminován. Pokud kárně obviněný namítá, že jezdí ke kárnému řízení z Bánské Bystrice a že jsou s tím spojeny značné náklady, pak odvolací kárný senát připomíná, že kárně obviněný má své sídlo v České republice a to je pro řízení směrodatné. Kárně obviněný argumentoval tím, že protistrana, která ve sporu podlehla a byla uznána povinnou nahradit náklady účastníkovi, kterého zastupoval advokát, je prý povinna náhradu těchto nákladů zaplatit advokátovi. Odvolací senát v této souvislosti konstatuje, že kárně obviněný zapomíná na skutečnost, že v takovém případě je advokát pouze platebním místem a v žádném případě proto nelze činit závěr, že jde o jeho pohledávku. Pokud pak dále kárně obviněný opětovně opakuje své námitky, že odměna za zastupování účastníka řízení advokátem je fakticky ušlým výdělkem, pak nutno poukázat na skutečnost, že tomu tak v žádném případě není. Závěrem odvolací senát dospěl k názoru, že ani z pohledu odvolání kárně obviněného, kdy kárně obviněný nepřináší žádné nové důkazy, jež by měnily zjištěný skutkový stav, nelze ve věci uzavřít jinak, než uzavřel kárný senát. Jeho rozhodnutí je náležitě odůvodněno, je zřejmé, které skutečnosti a z jakých důvodů vzal za prokázané a z jakého důvodu ze skutkových zjištění příslušné právní závěry dovodil. Vzhledem k výše uvedenému, kdy nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro něž by bylo nutno zasáhnout do napadeného kárného rozhodnutí, bylo toto potvrzeno a odvolání kárně obviněného bylo zamítnuto. 26


č. 6/2008 č. 6 Je v příkrém rozporu s etikou advokáta, jestliže písemně ujistí klienta o tom, že pokud převezme jeho zastoupení, bude mu odměnu za právní služby účtovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně a pak mu svoji odměnu vyúčtuje jako smluvní, ačkoli ta vůbec nebyla domluvena, a navíc o svých výkonech nevede přiměřené záznamy. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 11. 12. 2007 sp. zn. K 135/05 Kárně obviněný J. H. byl rozhodnutím kárné komise kárného senátu ČAK ze dne 4. 12. 2006, sp. zn. K 135/05, uznán vinným, že poté, co dopisem ze dne 21. 2. 2002 ujistil Z. R., že pokud převezme její zastupování v dědickém řízení vedeném u Okresního soudu v T. pod č. j. 36 D …/2001, bude jí svoji odměnu za poskytnuté právní služby účtovat podle příslušných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb., o mimosmluvní odměně, a Z. R. jej na základě tohoto dopisu zmocnila k tomuto zastupování, dopisem ze dne 14. 12. 2004 jí vyúčtoval svoji odměnu za poskytnuté právní služby jako odměnu smluvní, ač tato nebyla domluvena, tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti advokátního stavu a povinnost o svých výkonech pro klienta vést přiměřené záznamy, jejichž obsah klientovi na požádání poskytne s úplným vysvětlením, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil se tak kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá pokuta ve výši 5000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta i náklady jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Předseda kontrolní komise ČAK jako kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. 27


č. 6/2008 Kárně obviněný se k věci vyjádřil písemným podáním ze dne 25. 1. 2006 a dále pak i při jednání kárné komise dne 6. 10. 2006. Potvrdil, že neexistuje konkrétní doklad o informování klientky o potřebě navýšení nákladů zastoupení, a uváděl, že ji průběžně informoval o nárůstu nákladů právního zastoupení a ona že vždy doplnila zálohu. Podcenil prý situaci, když spoléhal na údajně dobré vzájemné vztahy. Jeho vyúčtování ze dne 14. 12. 2004 prý bylo jen informativní. Kárný senát provedl dokazování obsahem stížnosti Dr. K., dopisem kárně obviněného ze dne 21. 2. 2002, jeho písemným vyjádřením ze dne 25. 1. 2006, úředním záznamem ze dne 11. 3. 2004 a dále listinami označenými P1-P32 založenými ve zvláštní složce procesního spisu. Na základě takto provedeného dokazování dospěl kárný senát k závěru, že kárná žaloba byla podána právem a že skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí se skutečně stal, zejména když sám kárně obviněný nakonec doznal, že klientku nikdy výslovně na potřebu navýšení odměny za právní služby písemně neupozorňoval. Kárný senát také nemohl akceptovat obhajobu kárně obviněného o tom, že vyúčtování ze dne 14. 12. 2004 bylo jen informativní, neboť jeho obsah tuto verzi jednoznačně vyvracel. Ve skutečnosti šlo o běžné vyúčtování, v němž se mísila mimosmluvní odměna, smluvní odměna a dokonce i paušální odměna. K osobním poměrům kárně obviněného bylo zjištěno, že je ženatý, vyživuje jedno dítě, je spoluvlastníkem rodinného domku a osobního automobilu. Není plátcem DPH. Dle výpisu z matriky ČAK nebyl dosud nikdy kárně postižen, advokacii vykonává 16 let. S přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostech kárný senát uložil kárně obviněnému pokutu ve výši 5000 Kč, tedy při dolní hranici možné sazby. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii, v platném znění, a čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém tvrdí, že prý není správný závěr kárné komise o tom, že dne 14. 12. 2004 účtoval odměnu smluvní, akcentoval, že listina z uvedeného data, přestože je označena jako vyúčtování právní služby, tímto vyúčtováním nebyla a že se jednalo jen o specifikaci. Právní služba probíhala i po tomto datu a řádné vyúčtování je až z období srpna 2005. Závěrem navrhl, aby byl kárné žaloby zproštěn. Odvolací senát ČAK svým rozhodnutím ze dne 11. 12. 2007, sp. zn. K 135/05 rozhodl tak, že napadené rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 12. 2006 podle ust. § 32 písm. c) vyhl. č. 244/1996 Sb. – advokátního kárného řádu – potvrdil a odvolání kárně obviněného zamítl. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací senát mimo jiné dovodil, že tvrzení kárně obviněného o tom, že listina ze dne 14. 12. 2004 není vyúčtováním za právní služby, i když je takto nazvána, nelze uvěřit. Je totiž naprosto zřejmé, že tato listina je nejen takto nazvána, ale i podle svého obsahu je listinou, která velmi podrobně vyúčtování rozvádí s odkazem na konkrétní dny, kdy takovou činnost měl kárně obviněný provést. V rámci této listiny jsou uvedeny nejen různé položky ve vztahu k úkonům podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ale jsou zde uvedeny i položky 28


č. 7/2008 náhrad hotových výdajů a další položky z jiných agend než z agendy dědické, a dále i položky odměny smluvní a v určitých částech účtování je odkaz na vyhl. č. 484/2000 Sb. Ve svém souhrnu toto jistě nelze nazvat informací pro klientku. Nahlédnutím do tohoto vyúčtování nemůže také obstát námitka kárně obviněného, že po 14. 12. 2004, tedy po dni uvedeného vyúčtování, byla ve věci dědictví právní služba ještě poskytována. Z příloh, které sám kárně obviněný předložil, je zcela zřejmé, že poslední jednání ve věci dědictví proběhlo v notářské kanceláři notářky Dr. S. dne 9. 12. 2004, kdy byla uzavřena dědická dohoda. Poté v rámci dědického řízení kárně obviněný převzal jen usnesení soudu. Proto lze s jistotou uzavřít, že právní služby související s dědickým řízením kárně obviněný vyúčtoval v rozporu s platnými právními předpisy. O vině kárně obviněného nelze proto mít nejmenších pochyb. Protože nebyl shledán žádný důvod pro jakýkoli zásah do napadeného kárného rozhodnutí, bylo rozhodnuto tak, jak je patrno z výrokové části.

č. 7 Přisouzená náhrada nákladů řízení je nárokem klienta ve vztahu k druhému účastníkovi soudního či jiného sporu a jako taková může sloužit k úhradě odměny advokáta za poskytnutou právní pomoc pouze se souhlasem klienta. Pokud advokát se svým klientem takovou dohodu neuzavře a náhradu nákladů řízení, zaplacenou k jeho rukám protistranou, klientovi ani na jeho žádost nevydá, závažným způsobem porušuje povinnosti advokáta a dopouští se tak kárného provinění. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 2. 11. 2007 sp. zn. K 71/07 Kárně obviněná R. B. byla uznána vinnou, že poté, co jako právní zástupkyně žalobkyně A. B. v řízení vedeném u okresního soudu v P. pod č. j. 6 C …/2001 převzala dne 20. 12. 2006 od žalované X. Y. částku 5225 Kč jako náhradu nákladů řízení, tuto částku klientce A. B. do současné doby nevydala, ač ji o to tato klientka žádala dopisem ze dne 21. 1. 2007, tedy - při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když nedodržovala pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky a povinnost peníze a jiné hodnoty, které převzala ke stanovenému účelu, opatrovat s péčí řádného hospodáře a nepoužít je jinak než ke stanovenému účelu, čímž porušila ust. § 16 odst. 1 a 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky 29


č. 7/2008 advokátů ČR, a dopustila se tak kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 uvedeného zákona. Za to se jí podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) tohoto zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta i náklady řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněná se k žalobě písemně vyjádřila tak, že tato věc nebyla klientce vůbec účtována, neboť se s ní dohodla, že obdrží náhradu nákladů řízení, kterou jí přisoudí soud. K prokázání existence předmětné dohody navrhla provedení výslechu bývalého manžela klientky a navrhla zastavení kárného řízení, neboť postup, kdy obdržela za své poskytnuté právní služby a zastoupení u soudu odměnu, nelze podle jejího názoru považovat za kárné provinění. Pokud jde o její zastupování před soudem, v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení v částce 5225 Kč a s klientkou byly za přítomnosti bývalého manžela klientky ústně dohodnuty, že uvedená částka bude plně sanovat její odměnu za zastupování. K této dohodě došlo teprve po vyhlášení soudního rozsudku, žádnou písemnou dohodu v tomto směru však neuzavřely. Kárně obviněná potvrdila, že náhradu nákladů řízení protistrana uhradila na její účet někdy koncem roku 2006 a že s ohledem na uvedenou dohodu s klientkou si peníze ponechala a na dopis klientky ze dne 21. 1. 2007 již nereagovala. Žádné vyúčtování ani fakturu v předmětné záležitosti nevystavila. Kárný senát k obhajobě kárně obviněné vyslechl jako svědka bývalého manžela klientky, který uvedl, že ohledně předmětné záležitosti kontaktoval kárně obviněnou on sám, v jeho bytě jí byly předány potřebné materiály a klientka A. B. jí podepsala plnou moc. O finanční otázce tehdy nebyla řeč a až po jednání u okresního soudu, kdy seděl na chodbě před jednací síní, se jeho bývalá manželka zeptala kárně obviněné, kolik bude platit, a ta reagovala tak, že jí to zaplatí ten, kdo prohrál. Nicméně dodala, že není všem dnům konec a že se protistrana nepochybně odvolá. Kárný senát předvolal i stěžovatelku A. B., která se však k jednání nedostavila, a protože žádný z účastníků na jejím výslechu netrval, shledal kárný senát provedené dokazování za postačující a od jejího výslechu upustil. Kárně obviněná byla v průběhu řízení vyzvána, aby předložila dohodu o tom, že přisouzené náklady řízení jsou součástí její odměny, nebo aby předmětnou částku klientce vyplatila, neboť náklady řízení jsou peníze klienta, když advokát je pouze platebním místem. Byla upozorněna i na to, že nevrácení přísudku klientce na základě její žádosti by mohlo být hodnoceno jako kárné provinění. 30


č. 7/2008 Kárný senát provedl veškeré listinné důkazy a z nich zejména jako podstatné zjistil, že kárně obviněná dne 5. 1. 2007 obdržela od protistrany přísudek ve výši 5225 Kč a že stěžovatelka ji doporučeným dopisem ze dne 21. 1. 2007 požádala o vyplacení této částky. Kárně obviněná však stěžovatelce nic nevyplatila a na její dopis vůbec nereagovala. Pokud se kárně obviněná hájila tím, že s klientkou A. B. uzavřela dohodu, podle níž přisouzená náhrada nákladů jí připadne jako odměna, pak tato její obhajoba byla vyvrácena výpovědí bývalého manžela klientky, jehož slovům nemá kárný senát důvod nevěřit, zejména když jde o svědka navrženého samotnou kárně obviněnou. Z hlediska právního kárný senát hodnotil uvedenou problematiku takto: Advokátu náleží odměna sjednaná s klientem ve smyslu ust. § 3 a násl. vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění, případně odměna mimosmluvní ve smyslu ust. § 6 a násl. téhož předpisu, přičemž vždy jde o vztah advokát a klient. Přisouzená náhrada nákladů řízení je však nárokem klienta ve vztahu k druhému účastníku soudního (či jiného) sporu (protistraně) a jako taková může sloužit k úhradě odměny advokáta za poskytnutou právní pomoc pouze se souhlasem klienta. Kárně obviněná však žádnou dohodu o tom, že přisouzená náhrada nákladů řízení bude součástí její odměny za poskytnutou právní pomoc – bez ohledu na její formu – se svou klientkou neuzavřela (tedy neměla souhlas klientky), a tak bylo její povinností celou částku bez průtahů dnes již bývalé klientce vyplatit. Částku 5225 Kč, kterou jí z titulu přísudku byla protistranou uhrazena na její účet, však klientce nevyplatila a tuto částku si ponechala i poté, co byla klientkou k úhradě písemně vyzvána. Je tedy zřejmé, že částku, kterou obdržela z titulu náhrady nákladů řízení od účastníka soudního sporu, který k úhradě ve prospěch klientky byl povinován na základě výroku soudu, použila jinak než ke stanovenému účelu, nesplnila závazek, jenž měla z tohoto titulu ke své klientce a nerespektovala ani její legitimní pokyn. Nejednala proto čestně a svědomitě a tímto svým jednáním znevážila advokátní stav. Jde proto o závažné porušení povinností advokáta stanovených v ust. § 16 odst. 1 a 2, v § 17 zákona o advokacii, v platném znění, a to ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Subjektivně kárně obviněná věděla o tom, že jí na její účet byla připsána částka, uhrazená žalovanou protistranou jako náhrada nákladů řízení, povinnost tuto částku klientce A. B. vyplatit však nesplnila, ačkoli vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům mohla a měla vědět, že tak učinit má. Porušení citovaných ustanovení zákona a etických pravidel se tedy dopustila zaviněně. Tím naplnila skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu ust § 32 odst. 2 zákona o advokacii, v platném znění, a proto byla uznána vinnou kárným proviněním, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Při úvaze o druhu a výši kárného opatření kárný senát vycházel z toho, že kárně obviněná je advokátkou s poměrně dlouholetou praxí, dosud nepostiženou žádným kárným opatřením, na druhé straně pak přihlédl k tomu, že 31


č. 8/2008 i přes poučení, kterého se jí dostalo v průběhu šetření stížnosti od člena kontrolní rady ČAK, částku nevyplatila a na tomto svém stanovisku setrvala i v průběhu celého kárného řízení. Její osobní a majetkové poměry jsou standardní a po přihlédnutí ke všem okolnostem případu jí kárný senát uložil jako kárné opatření pokutu ve spodní hranici rozpětí daného v ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 10 000 Kč, vycházeje z toho, že takovéto kárné opatření postačuje k naplnění svého účelu, tedy především účelu výchovného a preventivního. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii, v platném znění, a čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2 Věstníku ČAK. Uvedené rozhodnutí se na základě odvolání kárně obviněné stalo předmětem odvolacího kárného řízení, ve kterém bylo napadené rozhodnutí kárného senátu potvrzeno a odvolání kárně obviněné zamítnuto. Odvolací senát zjistil, že kárně obviněné bylo kárné rozhodnutí doručeno dne 18. 2. 2008. Ta však ohlásila podání odvolání e-mailem, který ČAK převzala dne 5. 3. 2008 v 18.00 hod. Písemně podané odvolání bylo doručeno dne 10. 3. 2008. Vzhledem k tomu, že lhůta k podání odvolání skončila dnem 4. 3. 2008, bylo odvolání podáno opožděně. Odvolací senát proto nemohl rozhodnout jinak, než tak, že napadené rozhodnutí kárného senátu potvrdil a odvolání kárně obviněné zamítl. Jen nad rámec věci odvolací senát dodal, že kárně obviněná si zřejmě neosvojila ani předpisy, týkající se výkonu advokacie, když v závěru svého odvolání „žádá předsedu kárné komise ČAK Praha o zrušení kárného rozhodnutí“. Takovýto orgán totiž podle zákona o advokacii pravomoc v tomto směru neměl a ačkoli tato skutečnost není po právní stránce významná, svědčí o „znalostech“ kárně obviněné ve vztahu ke zmíněným předpisům.

č. 8 Reklamu a povolenou publicitu advokáta, Pravidly profesionální etiky advokátů ČR povolenou, je nutno chápat tak, že umožňuje informaci veřejnosti o advokátem poskytovaných právních službách a osobní publicitu v médiích při dodržení podmínek v „Pravidlech“ uvedených, neumožňuje však nabídku poskytování právních služeb konkrétní osobě, která je sama nevyžádala. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 12. 3. 2007 sp. zn. K 84/04 Rozhodnutím kárné komise kárného senátu ČAK ze dne 6. 6. 2005, sp. zn. K 84/04 byla kárně obviněná K. V.-S. uznána vinnou, že v přesně nezjištěný den v měsíci únoru a březnu 2004 rozeslala několika realitním kancelářím dopis, ve kterém jim nabízela poskytnutí právních služeb, ač je tyto realitní kanceláře nevyžadovaly, 32


č. 8/2008 tedy při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když nedodržovala pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost v zájmu klientů i soutěžitelů postupovat v soutěži s ostatními advokáty poctivě a nenabízet poskytnutí právní služby osobě, která ji na ní sama nepožaduje, čímž porušila ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 19 odst. 1 a čl. 31 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustila se tak kárného provinění. Podle ust. § 32 odst. 5 uvedeného zákona se upouští od uložení kárného opatření. Kárně obviněná je povinna uhradit ČAK náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný senát ze stížnosti realitní kanceláře X. Y. zjistil, že kárně obviněná dopisem ze dne 19. 2. 2004 nabízela této a dalším společnostem poskytování právních služeb, ač tyto je od ní nevyžadovaly. Kárně obviněná na svoji obhajobu uvedla, že postupovala tak, jak jí dovolovala Pravidla profesionální etiky advokátů ČR po změně čl. 25 a 26 usnesením představenstva ČAK ze dne 24. 6. 2003 s tím, že touto novou úpravou byla advokátům umožněna publicita a reklama. Podle jejího názoru jsou čl. 25 a 26 Pravidel v rozporu s jejich čl. 31 a povolená publicita a reklama v sobě zahrnuje i prvek nabídky. Kárný senát dospěl k závěru, že uvedený dopis sám o sobě sice odpovídá Pravidly povolené reklamě a publicitě, pochybení kárně obviněné však spatřuje v tom, že nebyl určen veřejnosti blíže nespecifikované, nýbrž adresně nabízel služby osobám, které tyto služby nevyžadovaly. Při rozhodování o kárném opatření kárný senát přihlédl k okolnosti, že kárně obviněná jednala v dobré víře v době krátce poté, kdy reklama a publicita byla Pravidly nově povolena. Proto kárný senát hodnotil jednání kárně obviněné jako méně závažné s tím, že samotné projednání věci postačí k nápravě. Proti tomuto rozhodnutí podala kárně obviněná odvolání, které odvolací kárný senát dle ust. § 32 vyhl. č. 244/1996 Sb. – advokátního kárného řádu – zamítl a napadené rozhodnutí kárného senátu potvrdil. Kárně obviněná v odvolání namítala, že ČAK vůbec neměla stížnost projednávat, neboť ji pokládá za anonymní, případně pochybnou co do subjektu, který ji podepsal. K tomu odvolací senát uvádí, že podle kárného řádu je kárný žalobce povinen stíhat všechna provinění advokátů, o kterých se dozví, neboť i kárné řízení Komory je vedeno zásadou inkviziční. Dále kárně obviněná namítala, že podle jejího názoru ČAK zasahuje nad přirozený rámec do způsobu podnikání a nepřiměřeně omezuje soutěž na trhu. Podle 33


č. 9/2008 jejího názoru je zasílání přímých dopisů přímým adresátům, známé jako direct mailing, běžnou formou reklamy a čl. 31 Pravidel je protiústavní. Odvolání je zcela nedůvodné. ČAK stojí na principu dobrovolného sdružení příslušníků svobodného podnikání, kteří dobrovolně akceptují některé normy a subjekty práva. Odvolací kárný senát odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 5 As 34/2003, který byl zveřejněn mimo jiné i ve zvláštním čísle Bulletinu advokacie v květnu 2006. Zde Nejvyšší správní soud dává zcela za pravdu České advokátní komoře v tom smyslu, že příslušník advokátní profese se dobrovolně podřizuje pravidlům etického chování s tím, že tato pravidla se prosazují výslovně do textu právních norem, když Pravidla profesionální etiky zavazují advokáta k určitému chování nejen při výkonu advokacie, ale i v soukromé sféře. Současně Pravidla profesionální etiky poněkud uvolnila možnost advokátů poskytovat reklamu, avšak s tím, že nesmí být dotčena důstojnost advokátního stavu. Odvolací kárný senát se plně ztotožňuje s názorem senátu prvního stupně, podle kterého zasílání nevyžádané nabídky právních služeb konkrétním subjektům je nepovolenou reklamou. Rovněž argumenty kárně obviněné, že se má jednat o snahu o lepší právní informovanost veřejnosti, je v rozporu se zásadami soutěže advokátů. V opačném případě by se totiž mohlo snadno stát, že by advokáti většinu času trávili snahou o získání klientů jiných advokátů, a ti advokáti, kteří by se této činnosti soustavně věnovali, by byli ve výrazné výhodě oproti těm advokátům, kteří toto nečiní. V konečném důsledku by pak utrpěl konzument právních služeb, neboť advokát by většinu času nevěnoval snaze o řešení jeho konkrétní kauzy, ale vlastním marketingovým aktivitám, a rovněž by víceméně docházelo k zániku různorodosti advokátní profese, neboť jednotlivý advokát bez profesionálních třetích subjektů by již obtížně obstál v konkurenci velkých právních firem. Proto je odvolání nedůvodné. Odvolací senát dodává, že podle jeho názoru by jednání kárně obviněné mohlo být postiženo i uložením kárného opatření, avšak bere v úvahu, že doba, kdy kárně obviněná se uvedeného jednání dopustila, byla těsně po změně etických pravidel, která byla přijata bez podrobné diskuse v advokátním stavu, takže mohla vyvolat mezi advokáty nejistotu co do jednání, které je ještě povoleno a které již není. č. 9 1. Pokud advokát neuzavře písemnou smlouvu o úschově a peníze umístí na běžný advokátní účet, dopouští se kárného provinění. 2. Neoprávněné zadržování finančních prostředků jiných osob advokátem má negativní vliv na vnímání postavení advokáta ve společnosti a důvěryhodnost institutu advokacie jako takové, a to i v případě, že se tak stalo v rámci soukromých investičních aktivit advokáta. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 18. 5. 2007 sp. zn. K 91/06 Kárně obviněný R. N. byl rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 18. 5. 2007, sp. zn. K 91/06 uznán vinným, že 34


č. 9/2008 1. poté, co na základě plné moci, kterou mu dne 4. 11. 2003 udělil M. D., přijal pro M. D, v přesně nezjištěný den v listopadu 2005 od protistrany M. D. do své úschovy plnění ve výši 90 000 Sk, tj. v přepočtu cca 68 500 Kč, aniž by předtím s M. D. uzavřel řádnou smlouvu o úschově v písemné formě, v přesně nezjištěný den v lednu 2006 vydal M. D. pouze částku 20 000 Kč, ač mu slíbil, že mu celou částku vydá nejpozději do 15. 1. 2006, 2. poté, co dne 1. 3. 2004 převzal od M. R. částku 500 000 Kč jako půjčku na pořízení nemovitosti, kterou zajistil směnkou splatnou dnem 31. 5. 2004, tuto směnku přes opakované výzvy M. R. proplatil pouze částečně, a poté, co mu byla směnečným platebním rozkazem vydaným na návrh M. R. Krajským soudem v H. K., pobočka v P. dne 16. 2. 2005 pod č. j. 52 Sm .../2005-9 ve znění rozsudku Krajského soudu v H. K., pobočka v P. ze dne 5. 5. 2005 č. j. 44 Cm .../2005-24, uložena povinnost zaplatit M. R. částku 185 000 Kč a náklady řízení, tuto soudem stanovenou povinnost splnil pouze do výše 10 000 Kč, tedy ad 1. – při poskytování právních služeb porušil povinnost vázanosti právními předpisy, - nechránil práva a oprávněné zájmy klienta, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky, povinnost v souvislosti s výkonem advokacie činit nikoli vědomě nepravdivé projevy a povinnost peníze a jiné hodnoty, které převzal ke stanovenému účelu, opatrovat s péčí řádného hospodáře a nepoužít jich jinak než ke stanovenému účelu, ad 2. - nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost plnit převzaté závazky, čímž ad 1. porušil ust. § 3 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 uvedeného zákona ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 a čl. 9 odst. 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 2. porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu jako kárné opatření ukládá dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii pokuta ve výši 30 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. 35


č. 9/2008 Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutky blíže specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný uznal své pochybení, spočívající v tom, že s klientem neuzavřel v písemné podobě smlouvu o úschově přijatých peněz a uvedl, že mylně považoval ústní dohodu s klientem za postačující. Pokud jde o skutečnost, že klientovi z deponované částky vydal pouze 20 000 Kč, hájil se tím, že klient podle ústní dohody nepožadoval částku vyšší, avšak žádný doklad o takové dohodě předložit nemůže. Neví, zda klient po něm nepožadoval výplatu zbývajících prostředků, byl však připraven na jeho žádost provést vyúčtování, aniž by si z depozita chtěl započíst svoji odměnu. Doznal, že částku, kterou od protistrany pro klienta obdržel, dal umístit na běžný advokátní účet, a nebyla proto oddělena od ostatních záležitostí. Klientovi další částku neposílal proto, že byl dohodnut s jeho matkou, že věc bude dořešena po vynětí motorového vozidla z evidence. Ani o takové dohodě však žádný doklad nemá. K povaze půjčky od M. R. ve výši 500 000 Kč konstatoval, že se jednalo o spoluinvestování do spekulativního nákupu nemovitosti, přičemž vrácení této půjčky bylo vázáno na další prodej této nemovitosti. Konkrétní datum splatnosti ve smlouvě a na směnce bylo uvedeno proto, že nepředpokládal žádné komplikace s dalším prodejem nemovitosti, tak, jak se později stalo v důsledku podání žaloby o neplatnost kupní smlouvy. Ústní dohoda s M. R. o tom, že částka jí bude vrácena až po uskutečnění investičního záměru, byla uzavřena za přítomnosti realitního makléře a sekretářky, která je nyní manželkou kárně obviněného. Se stěžovatelkou se v poslední době sešel, oba si celou věc vyříkali s tím, že stěžovatelka sama konstatovala, že své peníze již dostala. Kárně obviněný souhlasil s tím, že advokát by měl i ve svém soukromém životě dodržovat určitá etická pravidla. Po provedeném dokazování dospěl kárný senát k závěru, že bylo prokázáno, že kárně obviněný převzal pro klienta do své úschovy peníze, aniž s ním uzavřel písemnou formou dohodu o převzetí peněz do depozita, tak, jak mu ukládá usnesení představenstva ČAK č. 7/2004, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta. Z tohoto depozita pak klientovi vydal jen část, aniž by příliš usiloval o vydání celé částky, jak je patrno z toho, že klienta ani písemně nekontaktoval, a omezil se pouze na údajné telefonické výzvy, které jsou však neprokazatelné. I ve věci půjčky poskytnuté stěžovatelkou M. R. bylo prokázáno, že se stal skutek, který je kárným proviněním. Kárně obviněný od M. R. půjčku přijal, ale ve stanovené lhůtě ji nevrátil a učinil tak až na základě nařízeného výkonu rozhodnutí. Obhajoba kárně obviněného, že půjčku od M. R. uzavřel jako nepodnikající občan, a nikoli jako advokát, neobstojí, neboť i v tomto případě je advokát vázán pravidly profesionální etiky. V obou případech tak v důsledku postupu kárně obviněného došlo k neoprávněnému zadržení finančních prostředků jiných osob, kdy ve věci klienta M. D. byla věc o to závažnější, neboť nebyly vyplaceny prostředky zaplacené 36


č. 10/2008 třetí stranou na náhradu majetkové škody. V případě M. R. se tak stalo sice v rámci soukromých investičních aktivit kárně obviněného, které přímo nesouvisely s výkonem advokacie, ale i tato skutečnost, zejména výkon rozhodnutí proti kárně obviněnému, má negativní vliv na vnímání postavení advokáta ve společnosti a na důvěryhodnost institutu advokacie jako takové. Z těchto důvodů shledal kárný senát kárné provinění i v tomto skutku. Po právní stránce kvalifikoval kárný senát oba případy tak, tak je blíže uvedeno ve výroku rozhodnutí. Při úvaze o kárném opatření vzal kárný senát do úvahy všechny okolnosti obou případů, aktivní spolupráci kárně obviněného v rámci kárného řízení a skutečnost, že si svá pochybení uvědomil. Proto jako kárné opatření mu byla uložena pokuta při dolní hranici stanoveného rozpětí. č. 10 Jestliže advokát pověří jiného advokáta provedením substituce a pak tomuto advokátovi řádně vystavenou fakturu za substituční náklady přes opakované žádosti neuhradí, dopouští se závažného kárného provinění. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 23. 6. 2008 sp. zn. K 17/2008 Kárně obviněný J. H. byl uznán vinným, že poté, co ve věci svých klientů manželů, M. Š. a J. Š. požádal advokátku Mgr. K. P. o provedení substituce, a poté, co Mgr. K. P. v době od 1. 4. 2005 do 30. 11. 2005 požadovanou substituci provedla a dne 6. 2. 2006 mu zaslala vyúčtování své odměny v celkové výši 27 425 Kč, tuto částku Mgr. K. P. přes její opakované žádosti do současné doby neuhradil, tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky a povinnost uhradit substitutovi odměnu, za jejíž úhradu odpovídá, čímž porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2 a čl. 13 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Za toto kárné provinění se mu ukládá podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona jako kárné opatření pokuta ve výši 60 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit ČAK náklady kárného řízení v částce 3000 Kč, které jsou stejně jako pokuta splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet ČAK. 37


č. 10/2008 Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárný senát zjistil, že kárná žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě ve smyslu ust. § 33 odst. 2 zákona o advokacii, když nejdříve probíhalo smírčí řízení, které – jak se z dopisu stěžovatelky Mgr. K. P. ze dne 29. 8. 2007 ČAK dozvěděla – proběhlo neúspěšně. Kárná žaloba pak byla doručena kárné komisi ČAK dne 6. 2. 2008. Kárně obviněný se k nařízeným jednáním nedostavoval a nedostavil se ani k jednání nařízenému na den 23. 6. 2008. Obsílka k tomuto jednání mu byla doručena dne 10. 6. 2008, až dne 23. 6. 2008, tedy v den nařízeného jednání, byla ČAK doručena faxová zpráva od asistentky kárně obviněného o tom, že kárně obviněný je prý od 21. 5. 2008 nemocen, protože však k této zprávě nebyla přiložena plná moc pro tuto asistentku, ani doklad o pracovní neschopnosti kárně obviněného, kárný senát rozhodl, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. V té souvislosti je třeba podotknout, že kárně obviněný převzal obsílku k jednání dne 10. 6. 2008 a ač podle sdělení jeho asistentky je údajně nemocen od 21. 5. 2008, ta tuto skutečnost sděluje teprve v neděli dne 22. 6. 2008 faxem na ČAK do Prahy, který byl ČAK v Brně doručen následující pracovní den v pondělí, tedy v den, na který bylo nařízeno jednání kárného senátu. Kárný senát proto rozhodl, že se kárně obviněný řádně neomluvil, ani nepožádal o odročení a že proto je možno jednat v jeho nepřítomnosti. Kárný senát provedl důkaz listinami založenými ve spise a dospěl k závěru, že se kárně obviněný dopustil skutku tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno. Kárně obviněný se nevyjádřil ke stížnosti, ani ke kárné žalobě a kárný senát vycházel z toho, že písemné doklady založené ve spise jsou postačujícími důkazy, plně prokazujícími vinu kárně obviněného. Podle názoru kárného senátu kárně obviněný nejednal čestně ani poctivě a ani slušně, když nezaplatil své kolegyni advokátce substituční náklady, které mu řádnou fakturou vyúčtovala, přičemž ji touto substitucí pověřil. Bylo povinností kárně obviněného vystavenou fakturu řádně a včas uhradit, případně se na její úhradě dohodnout jinak. Pokud by měl snad pochybnosti o její správnosti, měl takovou nesprávnost namítnout. Je neslušné a projevem naprosté ignorance na doručenou fakturu ani na písemné upomínky nijak nereagovat a nezaplatit za něco, co si u své kolegyně advokátky výslovně objednal. Tím závažným způsobem porušil ust. čl. 13 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, podle něhož byl povinen zaplatit substitutovi mimosmluvní odměnu ve výši podle advokátního tarifu, není-li dohodnuto jinak. Substituent odpovídá za její výplatu. Kárný senát dále zjistil, že faktura vystavená advokátkou Mgr. K. P. odpovídá platnému tarifu. Povinností advokáta ve smyslu ust. § 17 zákona o advokacii je jednat při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, a za tím účelem je zejména povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Kárně 38


č. 11/2008 obviněný toto ustanovení zákona porušil a svým jednáním navíc snížil důstojnost advokacie jako celku přímo u soudních orgánů, když jeho kolegyně bude nucena uplatnit svůj nárok občanskoprávní cestou. Takové jednání kárně obviněného nevrhá dobré světlo na celý advokátní stav, vzbuzuje nedůvěru v čestnost, slušnost a poctivost všech advokátů. Kárný senát proto jednání kárně obviněného kvalifikoval jako porušení ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 13 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Při úvaze o druhu a výši kárného opatření vycházel kárný senát ze zjištění, že kárně obviněný nebyl sice dosud kárně postižen, avšak porušil své povinnosti zvlášť závažným způsobem, když svoji povinnost řádně uhradit své kolegyni substituční náklady nesplnil ani po opakovaných písemných upomínkách a ani po bezvýsledném smírčím řízení. Nejednalo se proto o nedbalost, ale přímo o úmysl, který nelze hodnotit jinak než jako jednání nečestné, neslušné a nepoctivé, se kterým se v advokacii nelze smířit. Při rozhodování o druhu ukládaného kárného opatření kárný senát dospěl k závěru, že druh a výše uloženého kárného opatření odpovídá míře porušení povinností advokáta kárně obviněným. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii. č. 11 Je závažným porušením povinností advokáta a tedy kárným proviněním, jestliže advokát řádně a včas neinformuje své klienty o tom, že mu bylo doručeno usnesení soudu, jímž jim nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, ani o tom, že mu byla doručena výzva a následně i urgence k zaplacení soudního poplatku za odvolání, v důsledku čehož klienti poplatek nezaplatili a odvolací řízení bylo proto zastaveno. Po odvolání plné moci klientem již advokátovi nepřísluší zkoumat vhodnost či nevhodnost situace, jaká odvoláním plné moci klientovi vznikne. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 12. 9. 2006 sp. zn. K 65/04 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. K 65/04 byl kárně obviněný F. Š. uznán vinným, že řádně a včas neinformoval své klienty, manžele V. P. a J. P. o tom, že mu jako jejich právnímu zástupci ve věci vedené u Obvodního soudu pro P. 5 pod č. j. 4 C .../2001 o zaplacení částky 1 200 000 Kč s přísl. bylo doručeno usnesení tohoto soudu ze dne 30. 10. 2003, kterým V. P. a J. P. nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a o tom, že mu dne 12. 1. 2004 byla doručena výzva tohoto soudu a dne 8. 4. 2004 urgence, kterou byli V. P. a J. P. vyzváni k zaplacení soudního poplatku z odvolání, které podali proti rozsudku tohoto soudu ze dne 4. 12. 2002, č. j. 4 C .../2001, v důsledku čehož V. P. a J. P. poplatek nezaplatili, a proto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. 10. 2004, č. j. 4 C .../2001 bylo odvolací řízení zastaveno, 39


č. 11/2008 tedy nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klientů a neřídil se jejich pokyny, při výkonu advokacie nejednal svědomitě a důsledně nevyužíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klientů vše, co podle svého přesvědčení považoval za prospěšné, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost klienty řádně informovat, jak vyřizování jejich věci postupuje, a poskytnout jim včas vysvětlení a podklady potřebné pro zvážení dalších příkazů, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil se tak kárného provinění. Za to se mu podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 20 000 Kč. Kárně obviněný je povinen dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii, ve spojení s usnesením představenstva České advokátní komory č. 2, publikovaném ve Věstníku ČAK č. 3/1999, zaplatit České advokátní komoře náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření a ve své výpovědi při jednání kárného senátu obsáhle popisoval vztahy existující v době zastupování obou stěžovatelů a svoji obhajobu opíral o tvrzení, že stěžovatelé tak jako tak neměli peníze na zaplacení soudního poplatku z odvolání. Připustil však, že je povinností advokáta procesnímu soudu oznámit, že došlo k odnětí plné moci nebo k odstoupení od smlouvy o poskytování právních služeb včas, aby byla zachována procesní a hmotná práva zastoupených. Kárný senát provedl všechny potřebné důkazy a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že kárně obviněný svým jednáním porušil povinnosti advokáta a porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil se tak kárného provinění. V okamžiku, kdy mu klienti odvolali plnou moc, bylo jeho povinností tuto skutečnost neprodleně procesnímu soudu oznámit tak, aby jeho klientům byla zachována všechna jejich procesní a hmotná práva. Pokud tak učinil až po doručení urgence o zaplacení soudního poplatku a klienty o stavu věci neinformoval a odvolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního 40


č. 11/2008 poplatku, porušil své povinnosti advokáta, přičemž na tom nic nemění ani to, zda stěžovatelé měli či neměli finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Při úvaze o druhu a výši kárného opatření kárný senát přihlédl ke všem rozhodným skutečnostem, k osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného a dospěl k závěru, že je na místě uložení pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 20 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, ve kterém argumentoval tím, že pokud došlo k zastavení řízení z důvodu nezaplaceného soudního poplatku, bylo tomu tak proto, že bylo v zájmu jeho klientů postupovat tak, aby soud nebyl informován o odvolání plné moci, protože v tomto případě by naopak podle jeho názoru mohli být klienti poškozeni. Dále namítal, že jeho klienti v té době ani neměli prostředky na zaplacení soudního poplatku, resp. jejich žádost o osvobození tohoto poplatku byla neodůvodněná, neboť vlastnili jinou nemovitost v L. n/S. Dále pak poukazoval na to, že pokud by soud informoval o odvolání plné moci, musel by uvést i adresu klientů, čímž by ovlivnil možnost blokace prodeje nemovitosti v L. n/S. Odvolací kárný senát svým rozhodnutím ze dne 12. 9. 2006, sp. zn. K 65/04 napadené rozhodnutí dle § 30 písm. b) advokátního kárného řádu zrušil, o vině rozhodl stejně jako kárný senát prvého stupně a jako kárné opatření uložil kárně obviněnému pokutu ve snížené výši 10 000 Kč. Odvolací kárný senát přezkoumal kárné rozhodnutí, jakož i spisové podklady a dospěl k následujícím závěrům: Bez ohledu na kvantum faktů a informací, obsažených ve spise, vyplývá z vlastního vyjádření kárně obviněného ze dne 23. 9. 2005, že mu byla klienty vypovězena plná moc. Pokud se tak stalo, bylo jednoznačnou povinností advokáta tuto skutečnost bezodkladně oznámit soudu, aby pak soud nadále korespondoval pouze s účastníky, čímž by bylo již jen jejich odpovědností a rizikem, jakým způsobem z hlediska procesního věc dopadne. Pokud kárně obviněný tvrdí, že údajně právě tímto neoznámením měl hájit zájem svých klientů, pak je k tomu nutné dodat následující: Odvolací kárný senát nezpochybňuje a připouští, že někdy v zájmu klienta může advokát jednat i obstrukčně, a rovněž připouští, že advokát nemusí vždy postupovat jen podle formálního stavu spisu. V takovém případě však, pokud klient podá stížnost, nemůže postačovat jeho poukaz na údajnou dohodu s klientem, ale je z hlediska „důkazního břemene“ na advokátovi, aby prokázal, že k takové dohodě s klientem skutečně došlo. Proto je zjevné, že advokát by mohl ustát své jednání pouze tehdy, pokud by se vykázal výslovným písemným dokladem, že klient učinil jednoznačný pokyn nepodávat soudu informace o odvolání plné moci. V daném případě se tak však nestalo, naopak stěžovatelé popisují situaci diametrálně odlišně, než tvrdí kárně obviněný. Za této situace nezbývá, než kárně obviněného uznat vinným zažalovaným skutkem, tak, jak správně učinil prvostupňový kárný senát, když kárně obviněný neprokázal, že by existoval jiný legální postup, který má advokát učinit po odvolání plné moci, tedy oznámit tuto skutečnost procesnímu soudu. Pokud pak kárně obviněný hovoří o vhodnosti, jak postupovat v zájmu klienta a že prý nebylo v zájmu klienta 41


č. 12/2008 odvolání plné moci soudu oznamovat, pak je zde opět nutno uvést, že po odvolání plné moci již advokátovi nepřísluší zkoumat vhodnost či nevhodnost situace, jaká odvoláním plné moci klientovi vznikne. Advokát se nepochybně může pokusit klienta upozornit na stav věci i po odvolání plné moci, to však v žádném případě nemůže znamenat, že se může povýšit do role jakéhosi nadřízeného a zkoumat, co je pro blaho klienta nejvhodnější, pokud si to již klient nepřeje a vyjádřil to jednoznačně odvoláním plné moci, a přesto, že by ho případně advokát o situaci poučil, tento názor nezměnil např. udělením plné moci nové. Konečně pokud kárně obviněný uvádí, že by musel nutně soudu oznámit adresu stěžovatelů, pokud ji oznamoval v odvolání plné moci, pak toto tvrzení je liché, neboť advokát sice nesmí podle etického kodexu uvádět soud v omyl, tedy neměl by uvádět nepravdivé údaje, avšak pokud jednoduchým přípisem soudu sdělí bez uvádění adresy klientů, že mu v této věci byla klienty odvolána plná moc, učiní své povinnosti zadost, aniž by si zadal s korespondujícím ustanovením etického kodexu. Kárný senát proto uzavírá, že v daném případě je vina kárně obviněného jednoznačně prokázána. Pokud jde o rozhodnutí o kárném opatření, zde odvolací kárný senát po důkladném zvážení celé věci přistoupil ke snížení uložené pokuty, neboť kárně obviněný postupoval vůči klientovi nestandardně a klientem mu nebyla řádně vypořádána odměna. Uvažovat však o ještě nižším kárném opatření nebylo možné, neboť není možné seriózní postup advokáta vázat na to, zda jeho odměna byla či nebyla řádně vypořádána. Pokud advokát nemá zaplaceno nebo klient nesložil zálohu, může to být důvod pro odstoupení od smlouvy o poskytnutí právních služeb, nikoli však pro to, aby klientův případ byl vyřizován nedbale.

č. 12 Advokát, který se v případě nutné obhajoby opakovaně bez omluvy nedostaví k hlavnímu líčení a tím je zmaří, zásadním způsobem porušuje svoji profesionální povinnost, jedná nesvědomitě a porušuje i povinnost zachovávat vůči soudu náležitou úctu a zdvořilost. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 19. 2. 2008 sp. zn. K 74/04 Kárně obviněný Š. F. byl rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 23. 5. 2005, sp. zn. K 74/04 uznán vinným, že v trestní věci svého klienta T. L., u něhož se jednalo o případ nutné obhajoby, vedené u Krajského soudu v Praze pod č. j. 4 T .../2003, se bez řádné omluvy nedostavil k hlavním líčením nařízeným u tohoto soudu na den 18. 11. 2003 a 27. 1. 2004, ačkoli byl o termínech jejich konání řádně vyrozuměn, a tato jednání tak zmařil, 42


č. 12/2008 tedy nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy svého klienta a při výkonu advokacie nejednal svědomitě a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a vůči soudům zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, čímž závažným způsobem porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 tohoto zákona, za které se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. d) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu dvou let. V odůvodnění tohoto rozhodnutí kárný senát uvedl, že kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí a že věc projednal při jednáních dne 21. 1. 2005, 11. 3. 2005 a 23. 5. 2005. Kárně obviněný při jednání uvedl, že se ke kárné žalobě nevyjadřoval proto, že prý ji neobdržel, a poté, kdy mu byl předložen písemný doklad o doručení žaloby do jeho advokátní kanceláře, uvedl, že mu ji asi sekretářka nepředložila. Poté, co mu byla kárná žaloba krátkou cestou znovu doručena, uvedl, že věc, o kterou se jedná, je souzena již od roku 2002, je v ní asi 32 obžalovaných, věc se soudila nepřetržitě asi 60 dnů a že v poslední den byl hospitalizován pro bolesti zad (jedná se o nepřítomnost při jednání dne 18. 11. 2003). Dále uvedl, že o hospitalizaci předem nevěděl a následně stěžovateli doručil potvrzení o pracovní neschopnosti. Dále uvedl, že pokud jde o nepřítomnost u hlavního líčení dne 27. 1. 2004, byl v předvečer tohoto jednání hospitalizován na JIP s vysokým krevním tlakem, tuto skutečnost sdělil dne 27. 1. 2004 ráno své kanceláři, která stěžovatele informovala a následně mu doručila lékařskou zprávu o tom, že nebyl schopen jednání se zúčastnit. Dále kárně obviněný sdělil, že mu bylo doručeno usnesení KS v Praze, kterým jej stěžovatel vyloučil z obhajování obžalovaného ve věci, proti uvedenému usnesení podal kárně obviněný opravný prostředek a VS v Praze uvedené usnesení zrušil. Kárně obviněný předpokládal, že po zrušení usnesení stěžovatel vezme svoji stížnost zpět, což se však nestalo. Je toho názoru, že průběh hlavního líčení nezmařil, neboť stejně nepřišli svědci. Kárně obviněný na svoji obhajobu dále uvedl, že ve všech ostatních dnech konání hlavního líčení byl buď přítomen, nebo zajistil substituci. Ve dnech, které jsou uvedeny v kárné žalobě, se u něj jednalo o akutní zhoršení zdravotního stavu, kdy ráno nevstal z postele. Pro případ momentální indispozice neměl s žádným advokátem sjednáno, že by uvedenou agendu převzal. Dále uvedl, že na den 18. 11. 2003 neměl vystaven doklad o pracovní neschopnosti, nevyžadoval jej prý proto, že byl asi 14 dnů hospitalizován, ve druhém případě doklad měl, ale neuplatňoval dávky. 43


č. 12/2008 Kárně obviněný dal výslovný souhlas k vyžádání své zdravotní dokumentace, týkající se uvedených termínů, a to z FN Královské Vinohrady a RK Malvazinky. K poslednímu jednání kárného senátu dne 23. 5. 2005 se kárně obviněný nedostavil, téhož dne telefonicky omluvil svoji neúčast pro poruchu automobilu a souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti. K důkazu byly konstatovány listiny založené v kárném spise, a to zejména přípis Mgr. P. F., předsedy senátu KS v Praze ze dne 28. 1. 2004, doklad RK Malvazinky ze dne 20. 11. 2003, lékařská zpráva – nález (nedatováno) z FN Královské Vinohrady, přípis kardiologické kliniky, usnesení VS Praha ze dne 9. 3. 2004, č. j. 12 To .../04 a aktuální výpis z matriky ČAK kárně obviněného ze dne 20. 5. 2005. Doklad o tvrzené pracovní neschopnosti na den 27. 1. 2004 z FN Královské Vinohrady kárně obviněný nepředložil, ačkoli mu to bylo kárným senátem výslovně uloženo. Po provedeném jednání dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněný svým jednáním nedostál svým povinnostem chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy svého klienta a že při výkonu advokacie nejednal svědomitě a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a vůči soudům zachovávat náležitou úctu, což je považováno za zásadní povinnost advokáta. Svoji nepřítomnost při hlavním líčení ve dnech 18. 11. 2003 a 27. 1. 2004 řádně neomluvil. Potvrzení o pracovní neschopnosti si v prvém případě vystavit nenechal, ač ve své výpovědi uváděl, že je následně doručil stěžovateli, později však uvedl, že si je vystavit vůbec nenechal. Pokud se jedná o druhý případ neúčasti při hlavním líčení dne 27. 1. 2004, kárně obviněný přislíbil, že potvrzení o pracovní neschopnosti v tento den předloží kárnému senátu, což však neučinil, ačkoli právě za tímto účelem bylo jednání kárného senátu odročeno na pozdější termín. Kárný senát proto dospěl k jednoznačnému závěru, že kárně obviněný svoji obhajobu neprokázal. Porušil proto ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 6 odst. 2 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Ke svým osobním a majetkovým poměrům kárně obviněný uvedl, že se dlouhodobě léčí s vysokým krevním tlakem a blokací krční a střední části páteře, že jeho majetkové poměry jsou standardní, má chalupu a motorové vozidlo, je ženatý a má dvě děti. Při úvaze o uložení kárného opatření vzal kárný senát za prokázané, že skutek, který je kárně obviněnému kladen za vinu, byl prokázán, a vzhledem k závažnosti tohoto opakovaného jednání a vzhledem k tomu, že kárně obviněný byl již v minulosti za porušení povinností advokáta kárně postižen a uložena mu pokuta ve výši 60 000 Kč, rozhodl kárný senát tak, že je přiměřené spáchanému kárnému provinění uložit mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. d) zákona o advokacii kárné opatření ve formě dočasného zákazu výkonu advokacie na dobu dvou let. Protože byl kárně obviněný uznán vinným, byla mu uložena ve smyslu ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii, ve spojení s usnesením představenstva ČAK č. 2, publikovaném ve Věstníku ČAK č. 3/1999 povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení a stanovena lhůta splatnosti v souladu s ust. § 34 odst. 5 zákona o advokacii. 44


č. 13/2008 Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání s tím, že bude odůvodněno ve lhůtě 14 dnů. Ačkoli tato lhůta marně uplynula, odvolání odůvodněno nebylo. Rozhodnutím odvolací kárné komise ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. K 74/04 bylo napadené rozhodnutí kárného senátu ve výroku o vině potvrzeno a ve výroku o uloženém kárném opatření zrušeno s tím, že nově se kárně obviněnému ukládá dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii pokuta ve výši 100 000 Kč. Za situace, kdy kárně obviněný své odvolání neodůvodnil, odvolacímu kárnému senátu nezbylo, než vycházet z listinných materiálů, založených ve spise. Z nich lze dovodit, že kárná žaloba byla na kárně obviněného podána právem a odvolací kárný senát v otázce viny dospěl ke shodným závěrům jako prvoinstanční kárný senát. Dospěl však k závěru, že uložené kárné opatření se jeví jako nepřiměřeně přísné, a to zejména s ohledem na skutečnost, že kárného provinění se kárně obviněný dopustil již v roce 2004. Od té doby uplynula již poměrně dlouhá doba a na kárně obviněného lze ještě působit mírnějším kárným opatřením, než je dočasný zákaz výkonu advokacie, takže postačí uložení citelné a přiměřené pokuty. Přitom bylo znovu přihlédnuto ke zjištěným osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného. č. 13 1. Je závažným porušením povinnosti advokáta, když soudu nepředloží plnou moc a tím způsobí, že není soudem vyrozumíván o termínech jednání, a v důsledku toho se k jednání nedostaví, a když v jiném případě při vyrozumění klienta o termínu jednání uvede nesprávné datum. 2. Advokát, který vzdor výzvám nepředloží kontrolní radě ČAK veškeré jí požadované písemnosti nebo jiné dokumenty, vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, nebo, není-li to dobře možné, neumožní členům kontrolní rady přístup k nim, nemá patřičnou úctu k advokátnímu stavu. Ke způsobu, jakým kárně obviněný přistupuje k řízení o stížnosti a ke kárnému řízení, přihlíží kárný senát při ukládání kárného opatření. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 14. 2. 2007 sp. zn. K 42/06 Kárně obviněná E. K. byla rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 30. 6. 2006 uznána vinnou, že 1. poté, co v přesně nezjištěný den jí udělil N. N. plnou moc k zastupování v řízení, vedeném u krajského soudu, tuto plnou moc nezaložila do soudního spisu, v důsledku čehož nebyla soudem vyrozumívána o termínech jednání, k nimž se nejméně ve dvou případech nedostavila, 2. v jiném případě dopisem ze dne 18. 4. 2005 informovala svého klienta N. N. o tom, že v jeho věci, vedené u okresního soudu, se bude dne 26. 4. 2005 45


č. 13/2008 v 8.00 hod. konat jednání s tím, že jeho osobní účast je nutná, ačkoli ve skutečnosti jednání v této věci bylo nařízeno až na den 10. 11. 2005, tedy ad 1. nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta, neřídila se jeho pokyny a při výkonu advokacie nejednala svědomitě, ad 2. při výkonu advokacie nejednala svědomitě a nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky, ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci pokračuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady, potřebné pro uvážení dalších příkazů, čímž porušila ad 1. ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Profesionální etiky advokátů ČR, ad 2. ust. § 16 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Profesionální etiky advokátů ČR. Za tato kárná provinění se jí podle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Kárně obviněná je povinna dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii, ve spojení s usnesením představenstva České advokátní komory č. 2, publikovaném ve Věstníku ČAK č. 3/1999, zaplatit České advokátní komoře náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutky, uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. K jednání, nařízenému na den 30. 6. 2006, se kárně obviněná nedostavila a svoji neúčast omluvila svým faxovým podáním ze dne 30. 6. 2006 tím, že osobní účast jí znemožňuje zdravotní stav, a k této omluvě přiložila kopii potvrzení o pracovní neschopnosti. Protože nepožádala o odročení jednání, bylo dle ust. § 16 odst. 2 advokátního kárného řádu jednáno v její nepřítomnosti. Kárně obviněná byla Českou advokátní komorou vyzvána nejprve k vyjádření ke stížnosti a předložení dokladů a vzdor další upomínce se ke kárné žalobě nevyjádřila, ani nepředložila vyžadované doklady. Tím neumožnila členům kontrolní rady přístup k písemnostem. V rámci jednání kárného senátu byl konstatován obsah kárného spisu, a to zejména obsah stížnosti stěžovatele ze dne 24. 11. 2005, pokladní doklad ze dne 10. 9. 2002, dopis kárně obviněné ze dne 18. 4. 2005 a výpis z matriky ze dne 5. 4. 2006. Vzhledem k tomu, že kárně obviněná nesplnila své povinnosti a v souladu s ust. § 46 odst. 2 zákona o advokacii a čl. 2 odst. 1 usnesení ČAK, zveřejněné 46


č. 13/2008 v č. 9/1999 Věstníku ČAK, nepředložila kontrolní radě ČAK dokumentaci nebo klientský spis, nebylo možno vycházet z jiných důkazů, než které byly shora konstatovány. Po provedeném dokazování kárný senát rozhodl tak, jak je ve výroku rozhodnutí uvedeno, tedy že kárně obviněná svým jednáním porušila ad 1. ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Profesionální etiky advokátů ČR, a ad 2. ust. § 16 odst. 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Profesionální etiky advokátů ČR. Při úvaze o volbě druhu kárného opatření vzal kárný senát v úvahu zejména to, že kárně obviněná se již dříve dopustila kárného provinění, za které jí byla rozhodnutím kárné komise ČAK ze dne 22. 10. 2004 uložena pokuta ve výši 30 000 Kč. Kárně obviněná tuto pokutu zaplatila dne 1. 12. 2005, s ohledem na ust. § 35a odst. 4 a § 35b písm. c) zákona o advokacii se však na ni nehledí pro účely kárného řízení jako na osobu bezúhonnou. Kárný senát přihlédl při ukládání kárného opatření i ke způsobu, jakým kárně obviněná přistupovala k řízení o stížnosti a ke kárnému řízení, když nesplnila svoji povinnost, vyplývající z ust. § 46 odst. 4 zákona o advokacii. Z toho je zřejmé, že nemá patřičnou úctu k advokátnímu stavu a ani předchozí potrestání nevedlo k nápravě v jejím chování. Kárný senát proto přistoupil k uložení pokuty ve výši 50 000 Kč ve smyslu ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii. Kárný senát neměl možnost přezkoumat osobní a majetkové poměry kárně obviněné, protože, jak již bylo opakovaně konstatováno, kárně obviněná se ke stížnosti ani ke kárné žalobě nevyjádřila, ačkoli k tomu byla vyzvána, a ignorovala i výzvu ke sdělení osobních a majetkových poměrů. Proto kárný senát vycházel z toho, že majetkové poměry kárně obviněné se patrně nevymykají průměru, a protože zákon o advokacii umožňuje uložení pokuty až do výše stonásobku minimální měsíční mzdy, není vzhledem k předpokládanému příjmu advokáta vysoká. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání kárný žalobce, ve kterém akcentoval skutečnost, že kárně obviněná byla již dříve kárně postižena pokutou, přičemž se z předchozího kárného postihu nijak nepoučila. Proto má za to, že za uvedené jednání by jí mělo být uloženo důraznější kárné opatření, a to vyškrtnutí ze seznamu advokátů, neboť takové jednání vážným způsobem poškozuje jméno advokacie, a proto se dotýká advokacie jako celku. Kárně obviněná se k odvolání kárného žalobce písemně vyjádřila, požádala o shovívavost při řešení její věci, poukázala na to, že v inkriminovaném období se dostala do tíživé životní situace, kdy musela pečovat o svého těžce nemocného otce, s tím, že v současné době plní své úkoly, vyplývající z pozice advokáta řádně, a vyslovila nad svým předchozím jednáním lítost. Odvolací senát v rámci své přezkumné pravomoci dospěl k závěru, že kárný senát rozhodl správně jak v otázce viny, tak i v otázce kárného opatření a jeho výši, a že napadené rozhodnutí plně odpovídá všem kritériím ve smyslu ust. § 24 odst. 2 vyhl. č. 244/1996 Sb. Pokud se kárný žalobce dovolává toho, že kár47


č. 14/2008 ně obviněné mělo být uloženo kárné opatření v podobě vyškrtnutí ze seznamu advokátů, je odvolací senát názoru, že sice u kárně obviněné se jedná o závažné porušení povinnosti advokáta, nelze však přehlédnout, že k tomuto porušení došlo sice dvěma skutky, ale ve vztahu k jedinému klientovi a že tedy přece jen následky, k nimž nutno přihlédnout, nejsou, alespoň jak se podává ze stížnosti, takové, že by bylo nutno tyto následky vyzvednout jako zvlášť přitěžující, pro něž by nebylo možno ponechat kárně obviněnou nadále působit jako advokátku. Okolnost, že kárně obviněná byla již jednou postižena kárným opatřením a že v době rozhodování na ni nelze pro účely kárného řízení hledět jako na bezúhonnou, není, a to právě s přihlédnutím k jejím tehdejším osobním poměrům, které v kárném řízení dokladovala, natolik přitěžující okolností, aby bylo možno v tomto případě přihlédnout k názoru kárného žalobce o bezpodmínečné nutnosti vyškrtnutí kárně obviněné ze seznamu advokátů ČR. Odvolací senát má za to, že důraznější pokuta, kterou byla nyní kárně obviněná postižena, bude pro ni dostatečnou výstrahou pro to, aby se v budoucnu vyvarovala dalších jednání, která by bylo možno kvalifikovat jako kárná provinění. Proto bylo napadené rozhodnutí potvrzeno a odvolání kárného žalobce zamítnuto. č. 14 Je kárným proviněním, jestliže advokát soustavně znemožňuje úřadu práce provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů v jeho advokátní kanceláři a vůči orgánu veřejné správy tak nezachovává náležitou úctu a zdvořilost. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 9. 12. 2005 sp. zn. K 90/05 Kárně obviněný O. K. byl uznán vinným, že ač mu bylo doporučeným dopisem do vlastních rukou od Úřadu práce hl. m. Prahy ze dne 10. 11. 2004 oznámeno, že dne 7. 12. 2004 ve 13.00 hod. bude v jeho advokátní kanceláři provedena kontrolním oddělením úřadu práce kontrola dodržování pracovněprávních předpisů, v určený den a hodinu se ve své advokátní kanceláři nenacházel, a poté, co byl úřadem práce telefonicky vyzýván k poskytnutí součinnosti, uchyloval se k výmluvám na náhlou nemoc, neodkladná jednání apod., a provedení kontroly tak nejméně do 21. 2. 2005 neumožnil, tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost vůči orgánům veřejné správy zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, čímž porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil 48


č. 14/2008 se tak kárného provinění, za které se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněný je povinen dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii, ve spojení s usnesením představenstva České advokátní komory č. 2, publikovaném ve Věstníku ČAK č. 3/1999 zaplatit České advokátní komoře náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Na kárně obviněného podal kárný žalobce kárnou žalobu, v níž mu kladl za vinu jednání popsané ve výrokové části tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se nevyjádřil ke stížnosti, ani ke kárné žalobě a k jednání kárného senátu se nedostavil. Předmětem stížnosti je jednání kárně obviněného spočívající v tom, že Úřad práce hl. m. Prahy hodlal prošetřit stížnost bývalé zaměstnankyně kárně obviněného v pracovněprávní oblasti. Úřad práce se pokoušel komunikovat s kárně obviněným opakovanými výzvami, které však byly neúčinné, a proto dopisem ze dne 20. 11. 2004 zaslaným doporučeně do vlastních rukou zaslal kárně obviněnému oznámení, že dne 7. 12. 2004 ve 13.00 hod. provede v jeho advokátní kanceláři kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů. Dopis byl kárně obviněnému doručen. V oznámený den a hodinu se však kárně obviněný ve své kanceláři nenacházel, takže kontrolu nebylo možno provést. Při telefonických výzvách se uchyloval k výmluvám počínaje náhlou nemocí, neodkladnými jednáními apod. Tento skutkový stav byl zjištěn z obsahu uvedené stížnosti, přičemž kárně obviněný opakovaně nevyužil možnosti k těmto údajům se vyjádřit, ačkoli k tomu byl písemně vyzýván. Nevyužil ani práva dostavit se k jednání kárného senátu a k věci se vyjádřit. Za těchto okolností kárný senát vzal za prokázaný skutkový stav popsaný ve stížnosti a ve shodě s kárným žalobcem dospěl k závěru, že jednání kárně obviněného je kárným proviněním a je porušením ust. § 17 zákona o advokacii a článků 4 odst. 1 a 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, které advokátovi ukládají povinnost dodržovat pravidla profesionální etiky, chovat se tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, chovat se poctivě, čestně a slušně a vůči orgánu veřejné správy zachovávat náležitou úctu a zdvořilost. Při úvaze o druhu kárného opatření dospěl kárný senát k závěru, že jednání kárně obviněného trvalo více než dva měsíce a že se tedy nejednalo o jednorázové pochybení či opomenutí. Osobní a majetkové poměry kárně obviněného zhodnoceny být nemohly, neboť kárně obviněný nevyužil svého práva k věci se vyjádřit a na výslovné písemné výzvy nereagoval. Proto kárný senát vycházel z poměrů u advokáta obecně obvyklých a dospěl k závěru, že přiměřeným kár49


č. 15/2008 ným opatřením je uložení pokuty, avšak ještě při dolní hranici zákonem stanoveného rozpětí. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 1, 2 ve spojení s usnesením představenstva ČAK uveřejněným pod č. 2 Věstníku ČAK.

č. 15 Skutečnost, že klient nesloží zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, neopravňuje advokáta k tomu, aby se nedostavil k soudnímu jednání. Rozhodnutí kárné komise kárného senátu ČAK ze dne 24. 9. 2004 sp. zn. K 61/04 Kárně obviněná J. B. byla uznána vinnou, že ač byla jako právní zástupkyně žalovaného Z. S. ve věci vedené u Okresního soudu v O. pod č. j. 20 C .../96, o zaplacení 355 944 Kč s přísl., řádně vyrozuměna o termínu odvolacího jednání, nařízeného na den 4. 11. 2003 v 8.00 hod. a na den 16. 12. 2003 ve 12.00 hod. u Krajského soudu v O., k těmto jednáním se nedostavovala s odůvodněním, že jí klient nesložil zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, tedy - nechránila práva a oprávněné zájmy klienta, - při výkonu advokacie nejednala svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když nedodržovala pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustila kárného provinění s tím, že dle ust. § 32 odst. 5 tohoto zákona se upouští od uložení kárného opatření. Kárně obviněná je povinna nahradit ČAK náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněná ve svém písemném vyjádření uvedla, že se skutečně k uvedeným jednáním nedostavila s tím, že klient jí nesložil zálohu na odměnu za právní služby a že navíc musela zajistit obhajobu u hlavního líčení v jiné věci. Domnívá se 50


č. 16/2008 však, že nedostavením se k jednání nemohlo v dané věci dojít k poškození práv klienta. Uznala, že si je vědoma svého pochybení, které však podstatným způsobem nemohlo klienta poškodit. Ke svým osobním a majetkovým poměrům uvedla, že je vdaná, má dvě děti, které nejsou výdělečně činné, a že je spoluvlastnicí rodinného domu a vlastnicí movitých věcí v běžném rozsahu. Kárný senát k důkazu konstatoval obsah stížnosti Ing. Z. S. ze dne 29. 1. 2004, vyjádření kárně obviněné, obsah protokolů o jednání u KS v O. ze dne 4. 12. 2003 a 16. 12. 2003 a výpis z matriky ČAK a dospěl k jednoznačnému závěru, že kárně obviněná se skutečně dopustila jednání, které je předmětem kárné žaloby, a že toto jednání naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění, neboť došlo k porušení ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel. To, že stěžovatel nesložil zálohu na právní práce, v žádném případě neopravňuje advokáta k tomu, aby se nedostavoval k soudním jednáním. Pokud klient nesložil zálohu, měla kárně obviněná možnost postupovat dle ust. § 20 odst. 3 zákona o advokacii a od smlouvy o poskytování právních služeb odstoupit za předpokladu, že stěžovatele o složení zálohy požádala. Pokud jde o uložení kárného opatření, vycházel kárný senát z toho, že v daném případě skutečně nemohlo dojít k podstatnému poškození zájmů klienta, že kárně obviněná vykonává advokacii od roku 1982 a nebyla za celou dobu kárně postižena, bylo přihlédnuto i k jejím osobním a majetkovým poměrům a k tomu, že své pochybení uznala. Z těchto důvodů kárný senát dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro upuštění od uložení kárného opatření ve smyslu ust. § 32 odst. 5 zákona o advokacii. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii a čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK.

č. 16 Jestliže advokát klienta nepravdivě informuje o postavení obhájce v trestním řízení a o údajné nemožnosti zproštění obhajoby, dopouští se kárného provinění. Stejně tak advokát nemá v žádném případě právo požadovat po řediteli věznice, aby jeho klienta kázeňsky potrestal. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 5. 2004 sp. zn. K 12/04 Kárně obviněný M. V. byl uznán vinným, že 1. dne 4. 9. 2003 zaslal svému klientovi R. M., t. č. ve vazbě ve vazební věznici Praha-Ruzyně dopis, ve kterém svého klienta nepravdivě informoval o postavení obhájce v trestním řízení a o údajné nemožnosti zproštění obhajoby, a navíc mu nevhodným způsobem sdělil, že nemá zájem ho nadále zastupovat, 2. dne 5. 9. 2003 zaslal řediteli Vazební věznice Praha-Ruzyně dopis, ve kterém uvedl některé skutečnosti, o kterých se dozvěděl v souvislosti s poskytováním 51


č. 16/2008 právních služeb svému klientovi R. M., ač nebyl tímto klientem zbaven povinnosti mlčenlivosti, a ve kterém navrhl, aby jeho klient byl kázeňsky potrestán, tedy ad 1. - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, ad 2. - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, - porušil povinnost mlčenlivosti o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, ač této povinnosti nebyl svým klientem zproštěn, čímž ad 1. porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 6 odst. 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 2. porušil ust. § 16 odst. 1, 2, § 17 a § 21 odst. 1 uvedeného zákona, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 2 uvedených Pravidel. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu jako kárné opatření dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) výše uvedeného zákona ukládá pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněný je povinen dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii, ve spojení s usnesením představenstva České advokátní komory č. 2, publikovaném ve Věstníku ČAK č. 3/1999 zaplatit České advokátní komoře náklady kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutky, uvedené ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření i ve své účastnické výpovědi při jednání kárného senátu uvedl, že považuje za podstatné, že k podání stížnosti a návrhu na potrestání klienta R. M. došlo dopisem ze dne 5. 9. 2003 adresovaném řediteli věznice a dopis klientovi byl napsán a odeslán dne 4. 9. 2003. V obou případech tedy poté, kdy dne 3. 9. 2003 proběhlo před OS pro Prahu 9 hlavní líčení, při němž byl klient odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody na 7 let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále uvedl, že se necítí vinen tím, že 52


č. 16/2008 ve stížnosti adresované řediteli věznice uváděl skutečnosti, které se dozvěděl od klienta, aniž jím byl zbaven povinnosti mlčenlivosti, neboť zastává názor, že pokud je podávána stížnost, musí v ní být uvedeny i důvody, které k podání stížnosti vedly a které jsou podstatné pro rozhodnutí o této stížnosti. Zastává názor, že zamítnutím stížnosti byla celá záležitost vyřízena. Dále namítal, že dopis, který dne 4. 9. 2003 zaslal klientovi R. M., získal stěžovatel ilegálně a že tedy tento dopis nemůže být v tomto kárném řízení použit jako důkaz. K dotazu kárného žalobce pak kárně obviněný uvedl, že duševní stav jeho mandanta, kterého označuje jako psychopatickou osobnost se sníženým prahem inteligence, nebyl v tomto řízení znalecky zkoumán. Kárný senát provedl důkaz obsahem stížnostního spisu, zejména dopisem kárně obviněného klientovi R. M. ze dne 4. 9. 2003 (na originále dopisu je vlastní rukou klienta R. M. napsáno „tento dopis poskytuji pracovníkům oPaS k jejich využití“ a je připojen jeho vlastnoruční podpis), dopisem kárně obviněného řediteli Vazební věznice v Praze-Ruzyni ze dne 5. 9. 2003, písemným vyjádřením kárně obviněného a jeho účastnickou výpovědí, výpisem z matriky ČAK a rozsudkem OS pro Prahu 9 ze dne 3. 9. 2003 sp. zn. 4 T .../2002. Na základě provedeného dokazování dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněný se dopustil skutků specifikovaných v kárné žalobě. Jednání kárně obviněného je po skutkové stránce nepochybné a je prokázáno zejména obsahem jeho dopisu klientovi ze dne 4. 9. 2003, ve kterém klienta naprosto nevhodným způsobem informuje o proběhlém trestním řízení a jeho postavení jako nepravomocně odsouzeného. Dále nepravdivě uvádí, že advokát „patří k soudu“ a že po novele nelze advokáta vyměnit, stejně jako nemůže být vyměněn soudce nebo státní zástupce. V rozporu s platnou právní úpravou je i tvrzení, že advokáta nelze měnit „jako fusekle“ a za vrcholně neetickou kárný senát považuje i větu, že se kárně obviněný svého klienta rád zbaví. I stížnost, kterou kárně obviněný zaslal řediteli věznice, hodnotí kárný senát jako zásadní porušení povinnosti advokáta ve vztahu ke klientovi. Pokud i došlo k jednání R. M., které kárně obviněný popisuje, nemá advokát v žádném případě právo požadovat po řediteli věznice, aby jeho klienta kázeňsky postihl. Důvodnou není ani obrana kárně obviněného spočívající v jeho tvrzení, že jeho dopis ze dne 4. 9. 2003 byl od jeho klienta získán nelegálně. Na originálu tohoto dopisu, který je součástí kárného spisu, je vlastní rukou klienta R. M. napsán souhlas s tím, aby dopis byl použit dle uvážení věznice. Kárný senát po zhodnocení důkazů dospěl k závěru, že kárná žaloba je důvodná a že se kárně obviněný dopustil obou skutků v žalobě specifikovaných, které je po právní stránce třeba hodnotit jako porušení ust. § 16 odst. 1, 2, § 17 a § 21 odst. 1 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 6 odst. 2 Pravidel. Po přihlédnutí ke všem okolnostem případu kárný senát uložil kárně obviněnému jako kárné opatření pokutu ve výši 10 000 Kč dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii a čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK.

53


54


č. 2/2008

ROK 2009

55


č. 1/2009 č. 1 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže je v průběhu zastupování klienta – stejně jako již v minulosti v jiné věci – naprosto nečinný, nepodává mu žádné informace o tom, jak vyřizování jeho věci postupuje, a po ukončení zastupování nevyúčtuje složenou zálohu a ani klientovi nevydá na jeho žádost svěřené doklady. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 23. 1. 2009 sp. zn. K 141/2008 Kárně obviněný J. Š. byl uznán vinným, že poté, co dne 9. 2. 2006 uzavřel s A. A. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo zastupování A. A v její majetkoprávní věci, a v této souvislosti od A. A. dne 9. 2. 2006 přijal zálohu na odměnu za poskytnuté právní služby ve výši 1500 Kč a potřebné doklady, ve věci byl nečinný a A. A. neinformoval o stavu její věci, a když A. A. z toho důvodu již nepožadovala další pokračování právních služeb a opakovaně ho žádala o vrácení složené zálohy a o vydání zapůjčených dokladů, její žádosti do současné doby nevyhověl, tedy - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě a důsledně nevyužíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, povinnost při ukončení poskytování právní služby klientovi na jeho žádost vydat bez zbytečného odkladu všechny pro věc významné písemnosti, které mu klient svěřil, a povinnost o svých výkonech pro klienta vést přiměřené záznamy, jejichž obsah na požádání klientovi poskytne s úplným vysvětlením, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, 4 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil se tak kárného provinění ve smyslu ust § 32 odst. 2 uvedeného zákona. Za to se mu podle § 32 odst. 3 písm. d) tohoto zákona ukládá jako kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu 12 měsíců. Kárně obviněný je povinen zaplatit ČAK náhradu nákladů řízení v částce 3000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. 56


č. 1/2009 Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se ke stížnosti nijak nevyjádřil, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, a proto k návrhu kárného žalobce kárný senát rozhodl, že bude jednáno bez účasti kárně obviněného. Ze stížnosti stěžovatelky A. A. bylo zjištěno, že kárně obviněný s ní dne 9. 2. 2006 uzavřel smlouvu o poskytování právní pomoci v její majetkoprávní věci, téhož dne převzal zálohu na služby v částce 1500 Kč a převzal potřebné doklady pro projednání věci. Tyto skutečnosti byly prokázány plnou mocí i příjmovým dokladem ze dne 9. 2. 2006, založenými ve spise a podepsanými kárně obviněným. Ve věci byl naprosto nečinný a stěžovatelce za celou dobu neposkytl žádné informace o stavu věci. Proto stěžovatelka již neměla zájem na dalším trvání smlouvy o právní pomoci a opakovaně jej žádala o vrácení zapůjčených dokladů a o vrácení zálohy. Když kárně obviněný jejím žádostem nevyhověl, obrátila se na ČAK se žádostí o prověření věci. Dopisem vedoucí kontrolního oddělení ČAK ze dne 30. 5. 2008 byl kárně obviněný požádán, aby se k zaslané kopii stížnosti vyjádřil a současně aby předložil doklady a písemnosti, které jsou důležité pro její prošetření podle ust. § 46 odst. 4 zákona o advokacii a podle čl. 2 usnesení představenstva ČAK č. 9/1999 Věstníku ČAK. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný na tuto výzvu nereagoval, byl kontrolním oddělením ČAK upomenut o vyjádření a předložení dokladů dopisem ze dne 30. 6. 2008, a když ani na tento dopis nereagoval, byla podána kárná žaloba. Z výpisu matriky ze dne 8. 10. 2008 bylo zjištěno, že kárně obviněný je advokátem od 1. 4. 2001 a zaměstnává jednu advokátní koncipientku. Z tohoto výpisu bylo dále zjištěno, že kárně obviněnému byla v předchozím kárném řízení vedeném pod sp. zn. K 74/2007 za kárné provinění uložena pokuta ve výši 30 000 Kč, rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci dnem 30. 1. 2008 a ze zprávy účtárny ČAK pak bylo zjištěno, že kárně obviněný uvedenou pokutu do dnešního dne nezaplatil. Z evidence kárného oddělení ČAK pak bylo zjištěno, že podstatou předchozího kárného provinění bylo stejné jednání, kdy kárně obviněný převzal právní zastoupení, převzal i zálohu, avšak byl zcela nečinný a po odvolání plné moci nejednal tak, jak bylo klientem požadováno. Kárný žalobce vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem navrhl, aby kárně obviněnému byl za opakované kárné provinění uložen dočasný zákaz výkonu advokacie na dobu 6 až 12 měsíců. Kárný senát dospěl k závěru, že v daném případě se jedná o opakované hrubé porušení ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii a čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1, 4 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Kárně obviněný nesplnil závazek ze smlouvy o právních službách, kterou uzavřel se stěžovatelkou. Současně nesplnil své povinnosti ani k České advokátní komoře, když se přes opakovanou výzvu nevyjádřil ke stížnosti ani k žalobě, nepředložil vyžadované písemnosti potřebné k prošetření stížnosti a ač řádně obeslán k ústnímu jednání, bez sebemenší omluvy se nedostavil. Lze důvod57


č. 2/2009 ně předpokládat, že kárně obviněný ani poté, kdy byl seznámen se stížností a s obsahem kárné žaloby, nesplnil požadavky klientky k vrácení zálohy a svěřených písemností, což jen dále snižuje důstojnost a vážnost advokátního stavu v očích veřejnosti. Z předchozího pravomocného kárného rozhodnutí se kárně obviněný nejen nijak nepoučil a v závadovém jednání pokračoval, ale navíc je ignoroval nezaplacením uložené pokuty. Tímto jednáním kárně obviněný neplnil ani své povinnosti, vyplývající z výchovy zaměstnávané advokátní koncipientky. Kárně obviněný, ač je advokátem 7 let, je ve věku, kdy se důvodně předpokládá vzhledem ke vzdělání a životním zkušenostem i vysoká morální odpovědnost, zejména když vychovává advokátní koncipientku. Tato vlastnost, jak je zřejmé z opakování stejného závadového jednání a neplnění pravomocného kárného rozhodnutí, kárně obviněnému chybí, proto projevená neúcta k zákonu o advokacii, pravidlům profesionální etiky, neschopnost a neochota podat nutné vysvětlení ke stížnosti klienta a nedoložení důkazů, že své povinnosti ke stěžovatelce splnil alespoň v době před podáním žaloby nebo před jednáním kárného senátu, vedla kárný senát k rozhodnutí vyslovit jako kárné opatření dočasný zákaz výkonu advokacie dle § 32 odst. 3 písm. d) zákona o advokacii na dobu 12 měsíců. Podle názoru kárného senátu je doba trvání tohoto zákazu dostatečně dlouhá, aby si v jejím průběhu stačil kárně obviněný zopakovat všechny právní předpisy, vztahující se k výkonu advokacie, včetně stavovských, a rozhodnout se, zda je ochoten a schopen se těmito předpisy řídit. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii a čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK. č. 2 Pokud advokát včas neoznámí ČAK, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení, dopouští se závažného porušení zákonem uložené povinnosti advokáta a tím i kárného provinění. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 18. 4. 2008 sp. zn. K 36/2008 Kárně obviněný L. S. byl uznán vinným, že neoznámil ČAK, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 201 odst. 1, 2 trestního zákona a že byl trestním příkazem okresního soudu, který nabyl právní moci dne 2. 2. 2007, uznán vinným tímto trestným činem a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 20 měsíců a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3,5 roku, tedy - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, 58


č. 3/2009 - neoznámil Komoře bez odkladu veškeré skutečnosti, která by mohly být důvodem k pozastavení výkonu advokacie nebo k vyškrtnutí ze seznamu advokátů, čímž porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR a ust. § 29 odst. 2 ve spojení s § 8 odst. 1 písm. c) a § 9 odst. 2 písm. a) tohoto zákona. Za toto kárné provinění se mu podle § 32 odst. 3 písm. c) cit. zák. ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta i náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. č. 3 Nedobré a napjaté vztahy, panující mezi soudcem a advokátem, v žádném případě neopravňují advokáta k tomu, aby k tomuto soudci nezachovával náležitou úctu a zdvořilost a aby jej, byť jen v námitce jeho podjatosti, urážel. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 26. 9. 2008 sp. zn. K 75/06 Kárně obviněná Z. H. byla uznána vinnou, že ve věci žalobce SBDH proti žalovaným D. H. a Z. O., vedené u Okresního soudu v H., jako zástupkyně žalovaných předložila tomuto soudu své podání dne 2. 7. 2005 označené jako „Námitka podjatosti soudkyně Mgr. P.“, ve kterém mimo jiné uvedla „… kdyby Mgr. P. měla vědomosti žáka střední školy ze zdravovědy, věděla by, že je rozdíl mezi onemocněním chřipkou, zlomením ruky a páteře, …soudkyně snad předpokládá, že mne za současné zdravotní situace, kdy mám problémy se sezením, stáním, ležením, donutí k tomu, abych klečíc vyslechla, co mi chce sdělit a dosáhla tak svého. Nejsem jediná, která byla tímto výstředním jednáním Mgr. P. postižena a je na Krajském soudě v O., aby posoudil, zda způsob jejího jednání odpovídá stanoveným pravidlům a nebo vybočuje z normy a jedná se o deviaci, kterou je nutno odstranit léčením.“, tedy při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost činit v souvislosti s výkonem advokacie projevy věcné, střízlivé a nikoli vědomě nepravdivé a povinnost vůči soudům zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, čímž porušila ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustila se tak kárného provinění. 59


č. 4/2009 Za to se jí dle § 32 odst. 3 uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněná se k věci vyjádřila tak, že se necítí být vinna, že námitku podjatosti soudkyně podala z podnětu svých klientek, že její reakce byla vyvolána šikanózním jednáním soudkyně k jedné z jejích klientek, že sama s touto soudkyní nemá dobré vztahy, neboť tato jedná arogantně, a že v daném případě se pouze bránila jejímu šikanóznímu jednání. Kárný senát dále provedl všechny potřebné listinné důkazy a po zvážení všech okolností dospěl k závěru, že kárně obviněná závažným způsobem porušila ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR a dopustila se tak kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 uvedeného zákona. Formulace, kterou kárně obviněná použila ve svém podání ze dne 2. 7. 2005, jednoznačně snižuje důstojnost advokátního stavu, její projev nebyl věcný a střízlivý a byl v hrubém rozporu s povinností advokáta zachovávat vůči soudům náležitou úctu a zdvořilost. Z provedeného dokazování bylo dále zjištěno, že kárně obviněná byla v minulosti již kárně postižena, s ohledem na uplynutí delší doby od posledního uložení kárného opatření se však na ni hledí jakoby se kárného provinění nedopustila. Uvedla, že je nemajetná, v Praze vlastní garsoniéru, byla téměř tři měsíce v pracovní neschopnosti. Její příjem činí 10 000 Kč až 15 000 Kč měsíčně. Při úvaze o druhu kárného opatření přihlédl kárný senát ke všem uvedeným okolnostem případu a uložil kárně obviněné dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii pokutu ve výši 10 000 Kč. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii, v platném znění, ve spojení s usnesením představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK.

č. 4 Je závažným kárným proviněním, jestliže advokát akceptuje roli rozhodce, ačkoli existují objektivní důvody jeho podjatosti, dané samotnou jeho činností před podáním rozhodčího návrhu. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. K 81/06 60


č. 4/2009 Rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 29. 6. 2007, sp. zn. K 81/06 byl kárně obviněný L. V. mimo jiné uznán vinným, že dne 14. 4. 2006 vydal jako rozhodce usnesení č. j. RŘ-10/2006-18, kterým potvrdil, že akceptoval rozhodování sporu mezi J. L. jako žalobcem a B. N. jako žalovanou o zaplacení částky 200 000 Kč s přísl. ze smlouvy o půjčce, kterou měla dne 18. 5. 2005 uzavřít B. N. jako dlužnice v zastoupení svého vnuka V. M. s M. M. jako věřitelem, ačkoli předtím jako advokát učinil ve věci právní úkony, jejichž platnost B. N. napadala, tedy sepsal plnou moc, na základě níž měla B. N. zmocnit V. M. k uzavření smlouvy o půjčce, ověřil podpis B. B. na této plné moci a následně vyhotovil dodatek ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva k nemovité věci, tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost dávat oprávněným zájmům klienta přednost před vlastními zájmy, čímž porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu jako kárné opatření ukládá dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona pokuta ve výši 35 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Po provedení všech potřebných důkazů dospěl kárný senát k závěru, že kárně obviněný poskytl právní pomoc stěžovatelce B. N., sepsal plnou moc sloužící k uzavření závazkového vztahu a navazující smlouvy sloužící k zajištění nároku ze závazkového vztahu vyplývajícího a ověřil podpis zmocnitele na této plné moci. Jednoznačně byla prokázána i skutečnost, že kárně obviněný vyhotovil dodatek ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva. V tomto směru kárný senát neuvěřil tvrzení kárně obviněného o tom, že otisk jeho razítka jako advokáta byl připojen patrně jeho sekretářkou na žádost některého z účastníků smlouvy. Za této situace, kdy sám kárně obviněný potvrdil, že danou právní službu poskytl jako právní zástupce obou smluvních stran, neshledal kárně obviněný důvody, pro které by se měl vyloučit z rozhodování sporu mezi smluvními stranami jako rozhodce v rozhodčím řízení, Přestože si byl této skutečnosti vědom, vydal usnesení, kterým akceptoval své postavení rozhodce, a ačkoli byla stěžovatelkou namítána jeho podjatost, reagoval na toto podání stěžovatelky pouze tak, že ji pro jinou 61


č. 4/2009 námitku odkázal na občanskoprávní řízení před soudem. Kárně obviněný tedy od samého počátku věděl, že má rozhodovat spor mezi stranami smlouvy, na jejímž vzniku se podílel, stejně jako na smluvní úpravě zajišťovacích prostředků. Od samého počátku rozhodčího řízení tedy znal důvody, pro které bylo jeho povinností vyloučit se z úlohy rozhodce v rozhodčím řízení.*) Hájil-li se kárně obviněný tak, že jako rozhodce nevystupoval jako advokát a nepodléhá proto v souvislosti s výkonem činnosti rozhodce kárné odpovědnosti ve vztahu k orgánům ČAK, poukazuje kárný senát na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 31. 5. 2004, publikovaný v BA č. 1/2005, z něhož vyplývá, že pravidla profesionální etiky, která je advokát povinen dle ust. § 17 zákona o advokacii dodržovat, jsou pro něj závazná a představují pro něj normu chování i mimo přímý výkon advokacie, například i v jeho soukromém životě. Vycházeje z této zásady, nemohl kárný senát odhlédnout od skutečnosti, že i při plnění funkce rozhodce je třeba na kárně obviněného pohlížet jako na advokáta. Tak jej totiž vnímá mimo jiné laická veřejnost, a nevhodné chování advokáta v rozhodčím řízení jednoznačně poškozuje pohled na advokátní stav v očích veřejnosti. Na tomto skutkovém hodnocení nemohl ničeho měnit fakt, že v průběhu kárného řízení vzala stěžovatelka svoji stížnost na kárně obviněného zpět v důsledku uzavření dohody o narovnání v právní věci, které se činnost kárně obviněného dotýkala. Zpětvzetí stížnosti totiž dle hodnocení kárného senátu nepředstavuje žádnou relevantní skutečnost pro skutkové i právní hodnocení jednání kárně obviněného. Kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný popsaným jednáním porušil ust. § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a dopustil se tak kárného provinění. Při úvaze o kárném opatření kárný senát v souladu s ust. § 24 odst. 2 kárného řádu přihlédl zejména k povaze skutku a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k osobě kárně obviněného a k jeho osobním poměrům. Bral v úvahu i skutečnost, že závažnost kárného provinění byla zvýšena tím, že kárně obviněný jako advokát vykonával i činnost jako rozhodce v rámci rozhodčího řízení, tedy v rámci činnosti upravené zvláštním zákonem (zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů), na níž je veřejností pohlíženo jako na funkci nahrazující činnost soudů, která je vnímána jako činnost obecně spravedlivá, nezaujatá a realizovaná zcela bez vlivu zúčastněných sporných stran. S přihlédnutím k těmto úvahám dospěl kárný senát k závěru, že přiměřeným kárným opatřením je uložení pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 35 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, které bylo rozhodnutím odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 8. 12. 2008, sp. zn. K 81/06 zamítnuto a napadené rozhodnutí podle ust. § 32 písm. c) advokátního kárného řádu potvrzeno.

*) Viz ust. § 6 odst. 3 písm. a) zák. č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. 62


č. 5/2009 Kárně obviněný ve svém odvolání namítal, že v době, kdy akceptoval rozhodčí návrh, nevěděl, že je napadána platnost právních úkonů, souvisejících s plnou mocí, kterou disponoval vnuk B. N. Kárně obviněný výslovně uvedl, že v této věci doporučil, aby byla plná moc vyhotovena, také ji sám vyhotovil a že pokud by tuto právní pomoc neposkytl, právní vztah mezi účastníky by vznikl i bez jeho přičinění. Opakovaně uvedl, že stěžovatelka se snaží dosáhnout situace, aby nemusela dostát svému závazku, a vyvíjí tak tlak na jeho osobu, když si je vědoma, že v dané věci by mohl rozhodnout kterýkoli jiný rozhodce. Toto právě odvolací kárný senát pokládá za podstatné, že ve věci skutečně mohl rozhodovat kterýkoli jiný rozhodce a nebyl proto sebemenší důvod, aby advokát akceptoval své jmenování rozhodcem tam, kde mohou vzniknout pochybnosti o jeho nepodjatosti a nestrannosti. Jak již uvedl prvostupňový kárný senát, výkon funkce rozhodce je veřejností chápán jako výkon blížící se soudní moci, a je tedy zjevné, že na otázku nestrannosti či nekonfliktnosti musí být kladeny ještě vyšší požadavky než na běžné kolize mezi klienty jednoho advokáta. Odvolání kárně obviněného proto bylo z uvedených důvodů shledáno jako nedůvodné. č. 5 Je v hrubém rozporu se základními principy advokátní etiky, jestliže advokát v rozporu se skutečností tvrdí klientovi, že podal k soudu žalobu, a navíc úkony, které vůbec nevykonal, mu ještě vyúčtuje. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 5. 9. 2008 sp. zn. K 150/07 Kárně obviněná M. Z. byla uznána vinnou, že poté, kdy dne 28. 7. 2004 uzavřela s K. B. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem bylo vymáhání pohledávek proti Ing. J. S. ve výši 1 090 000 Kč a 710 000 Kč, do dne 22. 2. 2006, kdy K. B. od této smlouvy odstoupil a kárně obviněné vypověděl plnou moc, v rozporu se skutečností tomuto klientovi tvrdila, že ve věci vymáhání částky 1 090 000 Kč sepsala žalobu a trestní oznámení a tyto podala příslušným orgánům a ve věci vymáhání částky 710 000 Kč sepsala a k soudu podala žalobu a návrh na vydání předběžného opatření a současně mu sdělila spisové značky, pod nimiž jsou věci vedeny, přičemž za tyto úkony právní služby mu dne 15. 5. 2006 vyúčtovala odměnu fakturami č. 215/2006/3 a č. 216/2006/3, ačkoli tyto úkony právní služby vůbec nevykonala, tedy - nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta a neřídila se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednala čestně a svědomitě a důsledně nevyužívala všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnila v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládala za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržovala pravidla profesionální etiky ukládající 63


č. 5/2009 jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky, povinnost v souvislosti s výkonem advokacie nečinit nikoli vědomě nepravdivé projevy, povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, a povinnost o svých výkonech pro klienta vést přiměřené záznamy, jejichž obsah na požádání klientovi poskytne s úplným vysvětlením, čímž porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3, čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR a tím se dopustila závažného zaviněného porušení povinností stanovených advokátovi zákonem o advokacii nebo stavovským předpisem, a tedy se dopustila kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za což se jí dle § 32 odst. 3 písm. c) tohoto zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněnou kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněná ve svém vyjádření vyjádřila názor, že se žádného porušení povinností advokáta nedopustila, popsala kroky, které činila k zjištění majetku protistrany, že připravila žaloby, o kterých klienta informovala, a následně na Ing. J. S. podala trestní oznámení. Popřela, že by řekla svému klientovi, že žaloby na příslušném soudu podala. Tvrdila, že klienta informovala i o tom, že je neúčelné žaloby podávat a on s tím prý souhlasil, toto tvrzení však nebyla schopna prokázat, neboť o tom žádný doklad neexistuje. K dotazu předsedkyně pak při jednání uvedla, že neví, z čeho vychází uvedení exekučních titulů v návrhu na nařízení exekuce, které předala po ukončení zastoupení klientovi, že je asi psal advokátní koncipient a že se neměly klientovi dostat do rukou. Ze stížnosti K. B. ze dne 11. 6. 2007 a jejího doplnění ze dne 26. 7. 2007, z plné moci ze dne 28. 7. 2004 a z klientských spisů kárně obviněné bylo zjištěno, že stěžovatel zmocnil kárně obviněnou k prověření vlastnických poměrů Ing. J. S., k podání žalob na zaplacení částek 1 090 000 Kč a 710 000 Kč a k podání předběžného opatření na nemovitosti v informaci uvedené. Dále uvedl, že jej kárně obviněná nepravdivě informovala o tom, že prý žaloby byly podány k Okresnímu soudu v M. B., po určité době v advokátní kanceláři kárně obviněné si zjistil, pod kterými spisovými značkami mají být tyto žaloby u soudu 64


č. 6/2009 evidovány, u soudu si však ověřil, že tyto spisové značky jsou smyšlené a že pod nimi jsou ve skutečnosti vedeny spory, ve kterých vystupují jiní účastníci řízení, a že v žádném sporu u tohoto soudu stěžovatel jako žalobce vůbec nevystupuje. Z toho důvodu kárně obviněné dne 22. 2. 2006 vypověděl plnou moc a ta mu až dne 15. 5. 2006 vrátila zálohy na soudní poplatky a téhož dne mu vystavila faktury na 24 726,50 Kč a na 17 338,50 Kč. Vychází to přibližně tak, že kárně obviněná účtovala odměnu za tři úkony právní služby, avšak tato úkony nevykonala. Pokud listiny byly sepsány, avšak nebyly podány k příslušným úřadům, postrádají jakýkoli smysl. Kárný senát neuvěřil kárně obviněné, že by se s klientem dohodla na tom, že se žaloby k soudu podávat nebudou, když naopak klientovi sdělila smyšlená jednací čísla, pod nimiž jsou prý žaloby u soudu vedeny. Kárný senát dospěl k závěru, že kárná žaloba je důvodná. Kárně obviněná, přestože převzala zastoupení stěžovatele, spočívající v zjištění majetkových poměrů dlužníka, k podání žalob, podání návrhu na vydání předběžného opatření a podání trestního oznámení, nic z toho neučinila, tedy nechránila a neprosazovala jeho zájmy a neřídila se jeho pokyny, avšak svého klienta navíc nepravdivě informovala o tom, že příslušná podání učinila, uvedla mu dokonce smyšlená jednací čísla a v návrhu na exekuci neexistující exekuční titul, tedy nejednala čestně a svědomitě a klientovi podávala vědomě nepravdivé informace. Tímto jednáním porušila základní pravidla a povinnosti při výkonu advokacie a dopustila se tak kárného provinění. Kárný senát kvalifikoval uvedené jednání kárně obviněné jako porušení ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii a porušení čl. 4 odst. 1, 2, 3, čl. 9 odst. 1 a čl. 10 odst. 4 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Kárně obviněná nebyla dosud postižena kárným opatřením, proto kárný senát přistoupil k uložení pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii. Protože však porušila elementární povinnosti advokáta, navíc vědomě nepravdivě informovala klienta a účtovala mu neprovedené úkony, přistoupil kárný senát k uložení důraznější pokuty ve výši 50 000 Kč. Kárný senát současně zavázal kárně obviněnou dle § 33a odst. 2 zákona o advokacii k náhradě nákladů kárného řízení, jejichž výše je upravena v čl. 1 usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK, lhůta k plnění v ust. § 34 odst. 5 a platební místo v ust. § 34a odst. 5 zákona o advokacii. č. 6 Soudem ustanovený advokát, který neprovedl jakýkoli úkon právní služby, a přesto navrhne soudu, aby mu byla přiznána odměna za úkon „příprava a převzetí věci“, se tím dopouští kárného provinění. Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 8. 2. 2009 sp. zn. K 163/2008 Kárně obviněný M. Š. byl mimo jiné uznán vinným, že poté, co byl usnesením Krajského soudu v O. ze dne 24. 10. 2006 č. j. 22 Ca …/2006-19 ustanoven 65


č. 7/2009 zástupcem H. P. jako žalobkyní v řízení o kasační stížnosti, vedené u tohoto soudu pod č. j. 22 Ca .../2006, aniž by ve věci své klientky učinil jakýkoli úkon právní služby, přípisem ze dne 31. 5. 2007 adresovaným tomuto soudu navrhl, aby mu byla přiznána odměna ve výši 2856 Kč za úkon „příprava a převzetí věci“, tedy - při poskytování právních služeb porušil povinnost vázanosti právními předpisy, - při výkonu advokacie nejednal čestně, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž porušil ust. § 3 odst. 1, ust. § 16 odst. 2 a ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) s přihlédnutím k ust. § 34a odst. 2 uvedeného zákona v platném znění ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč.*) Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů řízení v částce 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. *) Kárně obviněný byl navíc uznán vinným, že jako soudem ustanovený zástupce neodstranil ve lhůtě vady kasační stížnosti, v důsledku čehož byla kasační stížnost Nejvyšším správním soudem odmítnuta.

č. 7 Advokát, který řeší své osobní a názorové rozpory s třetí osobou tím, že v médiích dal uveřejnit svůj článek, ve kterém o ní uvádí vědomě nepravdivá a pomlouvačná tvrzení, závažným způsobem snižuje důstojnost a vážnost advokátního stavu a dopouští se tím kárného provinění. Rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK ze dne 2. 3. 2009 sp. zn. K 119/06 Kárně obviněný Z. A. byl rozhodnutím kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 4. 5. 2007, sp. zn. K 119/06 uznán vinným, že v časopisu E. dal uveřejnit svůj článek, ve kterém uvedl vědomě nepravdivá a pomlouvačná tvrzení o činnosti správce konkurzní podstaty obchodní firmy O., o. p. v likvidaci JUDr. J. P., kterého 66


č. 7/2009 mimo jiné obvinil z toho, že již šestým rokem omezuje svoji činnost na podávání stížností České advokátní komoře a trestních oznámení na jeho osobu, tedy - pří výkonu advokacie nejednal čestně, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost činit v souvislosti s výkonem advokacie projevy věcné, střízlivé a nikoli vědomě nepravdivé, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Za toto kárné provinění se mu podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný senát z listinných důkazů zjistil, že kárně obviněný skutečně v časopisu E. ze dne 5. 6. 2006 dal uveřejnit svůj článek, ve kterém uvedl vědomě nepravdivá a pomlouvačná tvrzení o činnosti správce konkurzní podstaty obchodní firmy O., o. p. v likvidaci JUDr. J. P., kterého mimo jiné obvinil z toho, že již šestým rokem omezuje svoji činnost na podávání stížností České advokátní komoře a trestních oznámení na jeho osobu. Kárně obviněný nechal uveřejnit tento článek přesto, že jeho námitky byly projednány věřitelským výborem, jak vyplývá z jeho stanoviska ze dne 29. 11. 2005 i z jednání Městského soudu v P. ze dne 11. 11. 2005. Kárně obviněný tím, že své osobní a názorové neshody se správcem konkurzní podstaty řešil veřejně přes média, když neuspěl u věřitelského výboru ani u soudu, nejednal při výkonu advokacie čestně, nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost činit projevy v souvislosti výkonem advokacie věcné, střízlivé a nikoli vědomě nepravdivé. Tím porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Kárný senát považuje vzhledem ke kárnému provinění za přiměřené kárné opatření uložení pokuty dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 10 000 Kč. Při rozhodování o kárném opatření kárný senát přihlédl ke všem shora uvedeným okolnostem případu. K osobním poměrům se kárně obvině67


č. 8/2009 ný vzdor opakovaným výzvám ve svých podáních nevyjádřil a tyto nemohly být zjištěny ani při jednání kárného senátu, neboť kárně obviněný se tohoto jednání nezúčastnil. Kárný senát proto vycházel z osobních a majetkových poměrů u advokáta obvyklých. Proti tomuto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, které bylo rozhodnutím odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne 2. 3. 2009 zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Kárně obviněný ve svém odvolání zásadně namítal, že celé kárné řízení považuje za zásah do svých ústavních práv, a navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo pro rozpor s ústavními principy a zákonem zrušeno. Odvolací senát věc přezkoumal, posoudil ji skutkově i právně a ztotožnil se se závěry napadeného rozhodnutí jak ve skutkovém, tak i právním hodnocení. Publikování uvedeného článku bylo nepochybně ovlivněno vlastním postavením advokáta v konkurzním řízení a probíhajícími spory mezi ním a správcem konkurzní podstaty, taková emotivní reakce je však porušením základních etických zásad, jimiž je advokát při své činnosti vázán, a samo vyjádření svojí neobjektivitou a neskrývanou zaujatostí není v souladu s pravidly pro výkon a jednání advokátů podle citovaných předpisů. Je třeba souhlasit s kárně obviněným, že je držitelem ústavních práv a svobod, která dopadají na jeho jednání, nepochybně je však ve výkonu těchto svých práv omezen právy jiných občanů, vycházejících z Ústavy a jiných předpisů, jež jsou součástí právního řádu. Nelze proto těmito právy, jichž se kárně obviněný dovolává, obhájit hanlivé a neobjektivní napadení stěžovatele v tisku. Za této situace nezbylo odvolacímu senátu, který neshledal žádných důvodů pro jakýkoli zásah do napadeného rozhodnutí, než aby je potvrdil a odvolání kárně obviněného zamítl. č. 8 Je kárným proviněním, jestliže advokát v dopise adresovaným protistraně negativně hodnotí kvalitu právních služeb jejího advokáta a navíc při tom ignoruje skutečnost, že tato protistrana je zastoupena jiným advokátem. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 24. 10. 2008 sp. zn. K 66/07 Kárně obviněný F. S. byl uznán vinným, že jako právní zástupce povinných E. K a M. D. v exekučním řízení vedeném u OS pro Prahu 4 pod č. j. 13 Nc …/2006 dopisem ze dne 24. 1. 2007 vyzval oprávněnou firmu P., a. s., ke zpětvzetí návrhu na provedení exekuce a zaplacení náhrady škody, kterou měla firma P., a. s., způsobit jeho klientům, ačkoli věděl, že tato firma je v tomto řízení právně zastoupena advokátem JUDr. J. H., a v tomto dopise negativně hodnotil kvalitu právních služeb, které tento advokát uvedené firmě poskytoval, 68


č. 8/2009 tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost neosočovat jiného advokáta a povinnost s osobou, se kterou poskytovaná služba souvisí, která je zastoupena advokátem, nejednat bez předchozího souhlasu advokáta, který tuto osobu zastupuje, čímž porušil své povinnosti advokáta, uložené v ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/ /1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) tohoto zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, konkretizovaný ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z písemných dokumentů, založených v kárném spisu, zejména pak z obsahu dopisu kárně obviněného ze dne 8. 2. 2007, adresovaného klientovi stěžovatele P., a. s. V tomto dopisu kárně obviněný uvedl, že „… Váš právní zástupce žádné údaje pro zaplacení přisouzené pohledávky neposkytl a žalovaní proto poukázali dne 10. 1. 2006 platbu dle rozhodnutí soudu. O rozhodnutí soudu a výši platby JUDr. J. H. zjevně řádně neinformoval ani Vás a tím zavinil, že jste řádně provedenou platbu jistiny dluhu neidentifikovali a vrátili zpět. Bez znalosti skutečného stavu věci vyzval Váš právní zástupce JUDr. J. H. E. K. a M. D. dopisem ze dne 19. 5. 2006 k úhradě pohledávky, jejíž výše neměla ve skutečnosti oporu. Přes včasné upozornění na nesprávnost tvrzené pohledávky JUDr. J. H. vůči E. K. a M. D. již nijak nereagoval, zejména neopravil zjevně neoprávněně požadovanou výši úroku a dne 23. 10. 2006 podal proti nim Vaším jménem návrh na provedení exekuce. Přestože byl již dne 2. 11. 2006 prokazatelně informován o podání příkazu k úhradě částky 19 566,47 Kč a že tato částka byla již na počátku dne 6. 11. 06 připsána na Váš účet, zůstal nečinný a zavinil, že soud již po zániku pohledávky nařídil provedení exekuce na majetek E. K. a M. D. Zřejmě jen v důsledku zavinění Vašeho právního zástupce jste zůstali nečinní i po upozornění na provedení platby 19 566,47 Kč, které Vám bylo doručeno již dne 11. 12. 2006, návrh na provedení exekuce jste zpět nevzali, ani jste o nedůvodnosti návrhu nepoda69


č. 8/2008 li zprávu určenému soudnímu exekutorovi a tím jste zavinili, že soudní exekutor 13. 12. 2006 nařídil provedení exekuce. V této souvislosti je třeba také poukázat na nezprostředkovanou odpovědnost Vaši, spočívající v nečinnosti založené na odkazu Vašeho právního zástupce dle dopisu vedoucího oddělení pohledávek ze dne 4. 12. 2006. Reagovali jste prostřednictvím Vašeho právního zástupce teprve dnem 5. 1. 2007 na výzvu exekutora a omezili návrh na provedení exekuce na částku 1243,50 Kč a náklady exekučního řízení. Na tomto místě je třeba zvláště zdůraznit, že Váš zástupce advokát JUDr. J. H. v rozporu se skutečností tvrdí, že ještě existuje závazek hradit Vám částku 50 925,30 Kč, ač dne 5. ledna 2007 již takový závazek neexistoval.“ Kárně obviněný ve svém vyjádření ke stížnosti i ke kárné žalobě se vyjádřil tak, že jednal v souladu s čl. 6 odst. 1 Pravidel profesionální etiky, že jednal v zájmu svých klientů, že jeho jednání bylo „v krajní nouzi“, za jejíž vznik neodpovídal on ani jeho klienti a že meritem stížnosti byla výzva vůči klientovi stěžovatele o vyplacení náhrady škody ve výši 570 000 Kč. Vyjádření, obsažená v dopise klientovi stěžovatele, jsou podle něho konstatováním stavu, jak se jevil jeho klientům, a který, byť byl subjektivní, jim nemohl vyvrátit. Kárně obviněný připustil, že reprodukoval subjektivní názor svých klientů na jednání stěžovatele. V další fázi kárného řízení pak připustil, že formálně považuje svůj výše uvedený dopis za porušení pravidel profesionální etiky, a v té souvislosti poukázal na to, že jeho postup byl vyvolán okolnostmi vztahů, jak se po celou dobu vyvíjely, že to byl jeho jediný exces a že se již nechce do podobné situace dostat. Kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný se svým jednáním jednoznačně dopustil kárného provinění, neboť porušil povinnosti advokáta, uložené mu v ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Zůstalo totiž nesporné, že velice dobře věděl, že protistrana je zastoupena advokátem, a přesto bez jakéhokoli souhlasu tohoto advokáta s protistranou přímo korespondoval. Kárný senát nemohl akceptovat ani jeho obhajobu v tom směru, že prý jednal v souladu se subjektivními názory nebo dokonce přáním svých klientů. K tomu stačí poznamenat, že podle § 16 odst. 1 zákona o advokacii advokát není pokyny klienta vázán tehdy, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem, a o tom je povinen klienta přiměřeně poučit. Při úvaze o druhu a výši kárného opatření kárný senát vycházel ze zjištění, že kárně obviněný je advokátem od roku 1994, nebyl dosud kárně trestán, bydlí v nájemním domě spolu s manželkou, od května 2006 pobírá starobní důchod nižší než 10 000 Kč, vlastní osobní automobil Škoda Octavia a dle jeho prohlášení jeho příjem z výkonu advokacie činil v r. 2006 částku 71 530 Kč. Po přihlédnutí k tomu, že v závěru kárného řízení uznal své pochybení, kárný senát mu uložil dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii pokutu v nižší hranici sazby, a to v částce 5000 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii. 70


č. 9/2008 č. 9 Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže ani ve stanovené jednoroční lhůtě nereaguje na výzvu ESLP k doplnění stížnosti a zaviní tak skartaci spisu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 27. 3. 2009 sp. zn. K 155/2008 Kárně obviněný L. H. byl uznán vinným, že poté, co mu jako právnímu zástupci A. A. v řízení, vedeném u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku pod č. j. …/06, byla doručena výzva tohoto soudu ze dne 14. 12. 2006 k doplnění stížnosti A. A. ze dne 13. 11. 2006, podané k poštovní přepravě dne 4. 12. 2006, do jednoho roku od odeslání této výzvy stížnost ve stanovené lhůtě nedoplnil, v důsledku čehož byl spis, týkající se stížnosti A. A. skartován, přičemž po celou dobu zastupování A. A. v tomto řízení svoji klientku řádně neinformoval o stavu její věci, tedy - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě a důsledně nevyužíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu ukládá dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona jako kárné opatření pokuta ve výši 5000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný senát na základě podané kárné žaloby věc projednal a po provedení všech potřebných důkazů učinil následující skutková zjištění a právní posouzení věci. 71


č. 9/2009 Kárný senát zjistil, že kárně obviněný převzal právní zastoupení A. A. ve věci podání stížnosti k ESLP podle čl. 34 Evropské úmluvy o lidských právech. Kárně obviněný při převzetí věci sepsal s A. A. informaci, tato klientka mu v hotovosti zaplatila úhradu za zastoupení v částce 6575 Kč a podepsala mu plnou moc pro zastupování, která byla spolu se stížností předložena ESPL. Z předložených listin kárný senát dále zjistil, že kárně obviněný v zastoupení A. A. sepsal stížnost k ESPL, v níž uvedl skutečnosti, odůvodňující její podání, a k ní připojil plnou moc klientky. Vzhledem k tomu, že kárně obviněný nepodal tuto stížnost na předepsaném formuláři, byl ESLP přípisem ze dne 14. 12. 2006 vyzván k doplnění podané stížnosti zasláním řádně vyplněného formuláře s výslovným upozorněním, že pokud ve lhůtě jednoho roku stížnost nedoplní zasláním vyplněného formuláře, bude spis, týkající se této věci, skartován. Z přípisu ESLP ze dne 22. 4. 2008 pak kárný senát zjistil, že k doplnění stížnosti požadovaným způsobem kárně obviněným nedošlo a že spis v této věci byl skartován. Kárně obviněný se hájil tím, že žádnou z povinností advokáta neporušil, neboť po obdržení výzvy ESLP k doplnění stížnosti spolu s potřebným formulářem tento formulář doručil své klientce A. A. s tím, aby jej sama vyplnila, a poté jej doručila kárně obviněnému, aby jej mohl zaslat ESLP. V této souvislosti kárně obviněný tvrdil, že A. A. mu měla dne 12. 2. 2007 telefonicky sdělit, že obdržený formulář vyplnila a že jej ESLP doručí sama. Kárný senát této obhajobě kárně obviněného neuvěřil. Kárně obviněný, jak vyplývá z listinných důkazů, provedl v této věci výkon právní služby naprosto neprofesionálně, neboť jako advokát měl vědět, že stížnost ESLP musí být podána na předepsaném formuláři, který je každému běžně dostupný, a že nestačí odeslání pouhého textového podání. Přesto, že kárně obviněný takovéto pouhé textové podání učinil, bylo jeho povinností vadu podání k výzvě ESLP odstranit, aby zabránil skartování spisu, což neučinil. Tím, že učinil vadné podání, jehož vadu následně neodstranil, nedošlo ani k zahájení řízení u ESLP ve věci jako takové. Kárně obviněnému nic nebránilo v tom, aby jemu doručený formulář stížnosti sám vyplnil a doručil jej ESLP, když z předložených listinných důkazů je zřejmé, že veškeré potřebné informace k vyplnění formuláře měl k dispozici, takže jej mohl vyplnit sám bez další případné součinnosti A. A. Pokud by i přesto neměl některé informace k dispozici, bylo jeho povinností si je od A. A. obstarat, zejména když byl s klientkou i nadále ve styku v jiné věci. Kárný senát posoudil jednání kárně obviněného jako zcela neprofesionální a nesvědomité, které naplňuje skutkovou podstatu kárného provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii. Po právní stránce kárný senát hodnotil toto jednání jako porušení ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Při úvaze o kárném opatření kárný senát v souvislosti s ust. § 24 odst. 2 advokátního kárného řádu přihlédl k povaze skutku a jeho následkům, k okolnostem, za nichž ke kárnému provinění došlo, k osobě kárně obviněného a míře jeho zavinění. Osobní poměry kárně obviněného, tedy majetkové, zdravotní a rodinné, 72


č. 10/2009 nebyly blíže zjištěny, neboť kárně obviněný je vzdor písemné výzvě nesdělil. Kárný senát je proto hodnotil jako poměry u advokáta obvyklé. Při rozhodování o druhu ukládaného kárného opatření kárný senát dospěl k závěru, že druh a výše uloženého kárného opatření odpovídá míře porušení povinností advokáta kárně obviněným. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii. č. 10 Advokát, který se domáhá nařízení exekuce proti povinnému a výslovně přitom uvede, že povinný nic neuhradil, ačkoli vymáhanou pohledávku povinný již před několika měsíci k jeho rukám uhradil, nejedná poctivě a dopouští se tak kárného provinění, zejména, když nechá dále probíhat exekuční řízení, aniž by neprodleně učinil kroky k jeho zastavení. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 21. 11. 2008 sp. zn. K 95/2008 Kárně obviněný J. K. byl uznán vinným, že ačkoli mu dne 16. 8. 2006 zaslal J. Č. částku 22 750 Kč jako plnění na základě rozsudku Okresního soudu v B., č. j. 7 C .../2006, a z údajů uvedených na poštovní poukázce bylo zřejmé, že se jedná o plnění ve prospěch jeho klienta obchodní společnosti F., a. s., podáním ze dne 27. 11. 2006, doručeným Okresnímu soudu v B. dne 4. 12. 2006 se v zastoupení obchodní společnosti F., a. s. jako oprávněné, domáhal nařízení exekuce proti J. Č. jako povinnému, přičemž v tomto návrhu výslovně uvedl, že povinný do dnešního dne z výše uvedeného titulu nic neuhradil, tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost v řízení neuvádět údaje, o nichž ví, že jsou nepravdivé nebo klamavé, a to ani na příkaz klienta, a povinnost v řízení jednat poctivě, respektovat zákonná práva ostatních účastníků řízení a chovat se k nim i ostatním osobám zúčastněným na řízení tak, aby nebyla snižována jejich důstojnost, ani důstojnost advokátního stavu, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a 3 a čl. 17 odst. 2 a 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 3000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. 73


č. 10/2009 Pokuta a náklady kárného řízení jsou splatné do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárný senát z obsahu stížnosti, přiložených listinných dokladů a z písemného vyjádření kárně obviněného zjistil, že kárně obviněný jako právní zástupce obchodní společnosti F., a. s., se podáním ze dne 27. 11. 2006 domáhal nařízení exekuce proti povinnému J. Č. na základě rozsudku Okresního soudu v B., č. j. 7 C .../2006, kterým byl stěžovatel uznán povinným zaplatit obchodní společnosti F., a. s., částku 10 000 Kč s přísl., přičemž v tomto návrhu kárně obviněný výslovně uvedl, že povinný do dnešního dne z výše uvedeného titulu nic nezaplatil. Z kopie poštovní poukázky kárný senát zjistil, že stěžovatel J. Č. již dne 18. 6. 2006 zaslal na adresu kárně obviněného částku 22 750 Kč na úhradu přisouzené jistiny a příslušenství včetně přisouzených nákladů řízení. Účel platby byl na první pohled zcela zřejmý, neboť z údajů na poštovní poukázce vyplynulo, že jde o platbu ve prospěch obchodní společnosti F., a. s. Dne 4. 12. 2006, tedy téměř čtyři měsíce po uskutečnění platby, podal kárně obviněný návrh na nařízení exekuce s evidentně nepravdivým tvrzením, že povinný dosud nezaplatil ničeho. Na základě toho bylo usnesením Okresního soudu v B. ze dne 2. 3. 2007 č. j. Nc .../06 návrhu vyhověno a exekutor vydal exekuční příkaz a vyzval povinného k plnění. Stěžovatel opakovaně poukazoval na to, že svůj dluh již na adresu kárně obviněného zaplatil, a přesto, ač exekutor již prováděl právní kroky k provedení exekuce, kárně obviněný neučinil ničeho k zastavení exekuce, ač tak měl bezprostředně učinit, když právě jeho zaviněním dospělo řízení do této fáze. K nápravě ze strany kárně obviněného došlo až po důrazné písemné intervenci advokátky Mgr. K. C. jako právní zástupkyně stěžovatele, a to ještě se zpožděním několika měsíců. Tím kárně obviněný způsobil, že stěžovateli byly strženy větší částky a byly mu způsobeny značné komplikace, byť byly následně odstraněny. Kárně obviněný se ke kárné žalobě vyjádřil písemným podáním ze dne 31. 7. 2008 prostřednictvím svého právního zástupce Mgr. J. T. Uznal, že si je vědom toho, že v této věci nezvolil správný postup a že v důsledku ne zcela dostatečného uvážení všech relevantních skutečností v této věci konal způsobem ne zcela vhodným. V tomto směru nepopírá skutečnosti kladené mu kárnou žalobou za vinu a lituje negativních následků svého ne zcela vhodného postupu, které způsobil stěžovateli. Ujišťuje kárný senát, že přijal důsledná opatření k tomu, aby se podobná situace nemohla opakovat. Uhradil i náklady právního zastoupení stěžovatele, což písemně potvrdila Mgr. K. C. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl upuštění od potrestání. Kárný senát při svém rozhodování neměl nejmenších pochybností o vině kárně obviněného, která byla plně prokázána výše uvedenými písemnými důkazy i výpovědí kárně obviněného. Po právní stránce pak jednání kárně obviněného kvalifikoval 74


č. 11/2009 jako porušení ust. § 16 odst. 2 a § 17 zákona o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 3 a čl. 17 odst. 2, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Pokud jde o úvahy o druhu a výši trestu, zvažoval kárný senát v neprospěch kárně obviněného především to, že k nápravě nepříznivých následků svého pochybení nepřistoupil neodkladně, tedy přinejmenším krátce poté, co se o závadě ve svém postupu dozvěděl, nechal dále probíhat exekuční řízení, a k nápravě přistoupil až po uplynutí značně dlouhého období a po důrazném písemném zásahu právní zástupkyně stěžovatele. Jako polehčující okolnost vzal kárný senát v úvahu skutečnost, že kárně obviněný nebyl dosud kárně postižen a že, byť s uvedenými výhradami, se nakonec přičinil o odstranění nepříznivých následků svého jednání. Kárný senát přihlédl i k menší závažnosti kárného provinění a po přihlédnutí ke všem okolnostem případu považoval za přiměřené kárné opatření uložení pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, v platném znění, a to ve výši 3000 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii. č. 11 Je nepřípustné, aby advokát, který obhajuje klienta v jeho trestní věci pro skutek, jímž měl urážet a fyzicky napadnout poškozenou, převzal v téže věci i zastoupení této poškozené. Přitom je nerozhodné, zda se některá ze zúčastněných osob subjektivně cítí či necítí poškozena a že zastoupení poškozené převzal až po skončení zastoupení obviněného. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 9. 6. 2008 sp. zn. K 11/07 Kárně obviněný P. P. byl uznán vinným, že v trestní věci vedené u OSZ v P.-v. pod č. j. Sv .../2006 podal jako obhájce obviněného J. Š. stížnost do usnesení ze dne 31. 3. 2006, jímž bylo zahájeno trestní stíhání proti J. Š., a poté dne 9. 4. 2006 převzal zastoupení poškozené D. Š. v téže trestní věci, přičemž J. Š. byl stíhán v této trestní věci pro skutek, jímž měl urážet a fyzicky napadnout tuto poškozenou D. Š., tedy v téže věci neodmítl poskytnutí právních služeb, ač v téže věci již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo poskytnutí právních služeb žádá, při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě a svým jednáním snížil důstojnost advokátního stavu, čímž porušil ust. § 19 odst. 1 písm. a), ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 50 000 Kč. 75


č. 11/2009 Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že stížnost do usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného J. Š. sice podepsal, že však své zastupování omezil pouze na sepis této stížnosti a dne 9. 4. 2006 obhajobu J. Š. zcela ukončil. Poté sice dne 19. 4. 2006 převzal zastoupení poškozené D. Š. ve stejné věci, ale jeho mandantka mu podepsala čestné prohlášení, že s J. Š. nemají rozporné zájmy, a z důvodu presumpce neviny nelze dovodit, že by tento rozpor v době převzetí zastoupení existoval. Dovozuje tedy, že za této situace zde nedošlo ke kolizi zájmů a že tedy nedošlo k porušení pravidel upravujících výkon advokacie. Kárný senát věc projednal při svém jednání dne 29. 6. 2007, k němuž se kárně obviněný – ač řádně obeslán – nedostavil. Jeho omluva, podle níž prý neměl dostatek času na přípravu, byla shledána jako nedůvodná, neboť ve skutečnosti měl na přípravu více než dostatek času, a proto ve smyslu ust. § 16 odst. 2 advokátního kárného řádu bylo rozhodnuto, že bude jednáno v nepřítomnosti kárně obviněného. Při uvedeném jednání provedl kárný senát důkaz veškerými listinami, založenými v kárném spise, tedy konkrétně stížností na kárně obviněného ze dne 3. 7. 2006, usnesením OSZ ze dne 31. 3. 2006, č. j. SV .../2006, dopisem OSZ s výzvou k předložení plné moci, přípisem kárně obviněného ze dne 20. 3. 2006 a dále dokladem o ukončení právního zastoupení J. Š. ze dne 9. 4. 2006 a plnou mocí ze dne 19. 4. 2006, tedy doklady, které k důkazu předložil sám kárně obviněný. Na základě těchto důkazů vynesl kárný senát rozhodnutí ze dne 29. 6. 2007, kterým rozhodl, že se kárně obviněný výše uvedeným jednáním dopustil kárného provinění, za které mu jako kárné opatření uložil pokutu ve výši 100 000 Kč a zavázal jej k náhradě nákladů kárného řízení. Do tohoto rozhodnutí podal kárně obviněný odvolání, na jehož základě odvolací kárný senát ČAK toto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvoinstančnímu senátu k novému projednání a rozhodnutí, a to pouze s cílem zjistit případné okolnosti, které by umožňovaly nižší postih kárně obviněného. V odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolací kárný senát dovodil, že „v tomto konkrétním případě se jedná o kolizi zájmů, která je nepřijatelná z obecného pohledu na výkon advokacie, a to bez ohledu na to, zdali se někdo ze zúčastněných cítí či necítí poškozen. Proto kárně obviněný v tomto případě, pokud konzultoval oba manžele, v žádném případě nemohl následně uplatnit podání jako zástupce jen jednoho z nich, a už pouhým převzetím tohoto zastoupení se dopustil kárného provinění“. 76


č. 12/2009 Ve vztahu k uloženému kárnému opatření pak kárný senát dovodil, že je třeba kárné řízení doplnit dalšími důkazy, jejichž navržení je na straně kárně obviněného. Jednání kárného senátu bylo následně nařízeno na den 9. 6. 2008, k němuž se kárně obviněný nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán do sídla své advokátní kanceláře. Ze zprávy České pošty bylo zjištěno, že s existencí zásilky byl kárně obviněný seznámen, že na jeho vlastní žádost však nebyla vyzvednuta, ale uložena na poště a po uplynutí úložné lhůty byla vrácena zpět. Lze tedy dovodit, že kárně obviněný zásilku svévolně odmítl převzít a ve věci se již nevyjádřil a žádné další důkazy nenavrhl. Z toho důvodu bylo proto opět jednáno v jeho nepřítomnosti. Z důkazů v řízení provedených kárný senát dovodil, že skutkový stav věci byl dostatečně zjištěn a že se tedy kárně obviněný dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Ve shodě s názorem odvolacího kárného senátu ČAK pak kárný senát dospěl k závěru, že jednání kárně obviněného naplňuje znaky kárného provinění, konkrétně pak porušení předpisů upravujících výkon advokacie, tedy porušení ust. § 16 odst. 1, 2, § 17 a § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Pokud se týká druhu a rozsahu kárného opatření, provedl kárný senát také důkaz výpisem z matriky advokátů, ze kterého zjistil, že kárně obviněný byl již v minulosti vícekrát kárně postižen. S ohledem na závěr odvolacího kárného senátu ve spojení s návrhem kárného žalobce došel kárný senát k závěru, že jako adekvátní kárné opatření se v posuzovaném případě jeví pokuta ve výši 50 000 Kč, která byla uložena ve smyslu ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, v platném znění. Výrok o náhradě nákladů je odůvodněn ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii, v platném znění, a usnesením představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK.

č. 12 Je závažným kárným proviněním, jestliže se advokát v televizním pořadu hrubě a vulgárně vyjadřuje o práci soudce. Takové jednání poškozuje jméno advokacie větší měrou než v jiných případech. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 8. 6. 2009 sp. zn. K 146/07 Kárně obviněný P. P. byl uznán vinným, že v přesně nezjištěný den v roce 2007 v rozhovoru s redaktorkou TV Nova, který byl na této stanici odvysílán dne 30. 5. 2007 ve 22.55 hod. v pořadu „ Na vlastní oči“ , se hrubě a vulgárně vyjadřoval o práci soudkyně OS pro Prahu 1, tedy při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu 77


č. 12/2009 povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost vůči soudům zachovávat náležitou úctu a zdvořilost, čímž porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Za toto kárné provinění se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) tohoto zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 75 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se ke kárné žalobě písemně vyjádřil a uvedl, že s podstatou svého obvinění nesouhlasí. Tvrdil, že větu, za kterou je kárně stíhán, nikdy nepronesl, že pořad byl natáčen bez jeho souhlasu skrytou kamerou a že následně došlo k sestříhání natočeného materiálu v jeho neprospěch. Ve skutečnosti prý měl říci: „Soudkyně Prahy 1 ale vydala usnesení, které bylo protiprávní“, a nikoli větu, která je uvedena v odůvodnění kárné žaloby. Současně uvedl, že anonym, který na něho podal stížnost, byl zřejmě zmanipulován skupinou úpadců, se kterými měl co do činění při výkonu činnosti správce konkurzní podstaty, a dále JUDr. M., s níž řešil problémy stran konkurence mezi exekučním a konkurzním řízením. Kárný senát v této věci jednal dne 29. 9. 2008, avšak s ohledem na námitku podjatosti, kterou kárně obviněný vznesl vůči členům kárného senátu, bylo toto jednání odročeno, další jednání dne 16. 2. 2009 pak bylo opětovně odročeno z důvodu žádosti kárně obviněného. K jednání kárného senátu nařízeného na den 8. 6. 2009 se kárně obviněný nedostavil a žádal o odročení z důvodu nemoci. K datu jednání však žádný doklad o tom, že by byl skutečně v pracovní neschopnosti, nepředložil a z toho důvodu kárný senát rozhodl, že bude jednáno v nepřítomnosti kárně obviněného. Kárný senát provedl veškeré listinné důkazy, které byly ve spise založeny, tedy zejména přepis zvukově obrazového záznamu z reportáže „Zabavení milionáři“, která byla odvysílána v programu TV Nova v pořadu „Na vlastní oči“ dne 30. 5. 2007. V této souvislosti bylo konstatováno, že TV Nova zaslala kárnému senátu na jeho žádost audiovizuální znění výše uvedené reportáže, bohužel však ve formátu, který nebyl s technikou používanou ČAK kompatibilní, takže důkaz tímto 78


č. 12/2009 záznamem nebylo možno z technických důvodů provést. Kárný senát nicméně provedl důkaz kárným spisem č. j. K 28/06, ve kterém byl proveden důkaz prostřednictvím internetového audiovizuálního záznamu zmíněné reportáže. S ohledem na to, že kárnou věc sp. zn. K 28/06 projednával kárný senát ve stejném složení jako v tomto případě, vzal kárný senát za prokázané, že doslovný přepis reportáže předložený TV Nova odpovídá obrazo-zvukovému znění této reportáže a obsahuje výrok „soudkyně Prahy 1 vydala zkurvený usnesení, to je všechno, a vodsrala to M. …“ a že zde neexistují žádné skutečnosti, které by tento fakt vyvracely. Obhajoba kárně obviněného o tom, že reportáž byla zkreslená a zmanipulovaná, zůstala pouze na bázi jeho tvrzení a v řízení nebyly předloženy žádné důkazy, které by autentičnost ať obrazového, tak písemného záznamu zpochybňovaly. Kárný senát dále provedl důkaz všemi ostatními listinnými důkazy, založenými v kárném spise, a podrobně se zabýval zejména písemnými stanovisky kárně obviněného. Dále kárný senát provedl důkazy, které kárně obviněný založil do spisu jako přílohy svých podání, tedy zkráceným zněním usnesení Městského soudu v P., č. j. 59 K .../2004-44, stížností na postup soudní exekutorky ze dne 26. 5. 2005, dopisem MS ČR ze dne 15. 8. 2005, usnesením OSZ pro P. 1 č. j. 2 T .../2006-9 a usnesením VS v P. č. j. Ko .../2006-219. Dále byl proveden důkaz výpisem z matriky ČAK, ze kterého bylo zjištěno, že kárně obviněný byl v minulosti již čtyřikrát kárně postižen. Kárný senát se dále zabýval otázkou majetkových a osobních poměrů kárně obviněného a v této souvislosti nemohl přehlédnout jeho prohlášení učiněné ve zmiňované reportáži, ve které mimo jiné charakterizoval i své majetkové poměry. Na základě provedených důkazů dospěl kárný senát k závěru, že kárná žaloba byla podána důvodně a kárně obviněný se svým jednáním, popsaným ve výrokové části tohoto rozhodnutí, dopustil kárného provinění v podobě porušení ust. § 17 zákona o advokacii, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 17 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Pokud se týká druhu a výše kárného opatření, zabýval se kárný senát všemi skutečnostmi, které jsou pro jeho uložení významné. Za situace, kdy vzal kárný senát za prokázané, že k jednání kárně obviněného popsaného v kárné žalobě skutečně došlo, musel přihlédnout i k tomu, že toto jednání bylo realizováno v rámci jednoho z nejsledovanějších pořadů televize Nova a svým významem tedy bylo způsobilé poškodit jméno advokacie větší měrou než v případech jiných. Současně muselo být vzato do úvahy, že kárně obviněný byl v relativně krátké době před tímto kárným řízením postižen v kárném řízení K 28/06 a že byl v minulosti opětovně kárně postihován. Za této situace se proto kárnému senátu jevilo jako přiměřené kárné opatření uložení pokuty dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 75 000 Kč. Protože kárný senát vyslovil, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, zavázal ho současně podle § 33a odst. 2 zákona o advokacii k náhradě nákladů kárného řízení v částce 3000 Kč, stanovené usnesením představenstva ČAK, uveřejněným pod č. 2/1999 Věstníku ČAK.

79


č. 13/2009 č. 13 1. Advokát, který převezme do úschovy peněžitou částku, aniž by klientovi vystavil o převzetí peněz účetní doklad a aniž by s klientem uzavřel v písemné formě smlouvu o úschově, dopouští se kárného provinění. 2. Advokát, který přijme od svého klienta do svého depozita částku určenou klientem k úhradě škody s cílem dosáhnout jejím zaplacením zániku trestnosti a tuto částku si ponechá pro sebe, dopouští se velice závažného kárného provinění. 3. Stejně tak je kárným proviněním, jestliže advokát není ve své advokátní kanceláři k zastižení a ani neumožní klientovi zanechání vzkazu. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 9. 1. 2009 sp. zn. K 148/2008 Kárně obviněný P. P. byl uznán vinným, že 1. jako právní zástupce L. T. v průběhu řízení vedeném u Okresního soudu B.-v. pod č. j. 4 C .../2006 převzal do své úschovy částku 6000 Kč jako kauci na tříměsíční nájem, aniž by L. T. vystavil účetní doklad o převzetí této částky a aniž by s L. T. uzavřel v písemné formě smlouvu o úschově, a ačkoli ho L. T. opakovaně žádal o vydání úschovy, na tyto písemné žádosti nereagoval a částku 6000 Kč L. T. do současné doby nevydal, 2. jako právní zástupce L. T. v řízení vedeném u Okresního soudu B.-v. pod č. j. 14 C .../2000 nepodal proti rozhodnutí soudu prvého stupně odvolání, třebaže mu k tomu L. T. dal výslovný pokyn, v důsledku čehož byl L. T. nucen odvolání si podat sám, přičemž jej kárně obviněný neinformoval o stavu odvolacího řízení, 3. jako právní zástupce L. T. v řízení vedeném u Krajského soudu v B. pod č. j. 35 Cm .../2006 požádal dne 9. 7. 2006 soud o vrácení soudního poplatku ve výši 12 230 Kč zaplaceného L. T. a o jeho poukázání na svůj účet, přičemž klientovi tvrdil, že mu tuto částku zašle soud k jeho rukám, a poté, co ho L. T. opakovaně žádal o vydání částky 12 230 Kč, na jeho žádosti nereagoval a tuto částku L. T. do dnešního dne nevydal, 4. poté, co v přesně nezjištěný den převzal právní zastoupení L. T. jako účastníka řízení ve věci vedené u Okresního sodu B.-v. pod č. j. 14 C .../2006 a jako účastníka v řízení vedeném u Krajského soudu v B. pod č. j. 35 Cm .../2006, nebyl pro L. T. nejméně od 19. 8. 2007 ve své advokátní kanceláři k zastižení a neumožnil L. T. ani zanechání vzkazu, 5. poté, co dne 7. 9. 2007 uzavřel s D. N. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž předmětem byla obhajoba D. N. v její trestní věci vedené u Policie ČR ve Z. pod č. j. ORZL-.../TČ-81-2006 pro trestný čin dle § 147 odst. 1 tr. z., a poté, co mu na jeho doporučení poukázala D. N. dne 7. 9. 2007 částku 200 000 Kč s pokynem, aby ji použil na náhradu škody způsobené její trestnou činností s cílem dosáhnout zániku trestnosti ve smyslu ust. § 147a tr. zákona, tuto finanční částku si ponechal, přičemž D. N. vyzval, aby mu poukázala dal80


č. 13/2009 ší částku v celkové výši 218 121 Kč s odůvodněním, že částku 200 000 Kč nemůže použít, neboť je složena u soudu, a poté, co D. N. mu dne 18. 1. 2008 poukázala celkem 218 121 Kč za stejným účelem, ani tuto částku nepoužil ke stanovenému účelu, a poté, co ho D. N. prostřednictvím svého nového právního zástupce opakovaně vyzvala k vrácení složených částek v celkové výši 418 121 Kč, na tuto výzvu nereagoval a částku 418 121 Kč ani její část D. N. do současné doby nevrátil, když od konce ledna 2008 s D. N. přestal komunikovat a ve své advokátní kanceláři pro ni nebyl k zastižení a neumožnil jí ani zanechání vzkazu, 6. nejméně od 10. 6. 2008 nepřebírá na adrese „Olomouc, O. ul. č. ..“ deklarované jako sídlo jeho advokátní kanceláře, písemnosti zasílané nu Okresním soudem v O. ve věci 61 Ro .../2008 a Českou advokátní komorou ve stížnostní věci č. j. .../2008, tedy ad 1. při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu - povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, - povinnost plnit převzaté závazky, - povinnost peníze a jiné hodnoty, které převzal ke stanovenému účelu, opatrovat s péčí řádného hospodáře a nepoužít jich jinak, než ke stanovenému účelu, - povinnost při provádění úschovy peněz postupovat podle příslušných právních a stavovských předpisů, ad 2. - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě a důsledně nevyužil všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, ad 3. - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky, povinnost v souvislosti s výkonem advokacie činit projevy nikoli vědomě nepravdivé, 81


č. 13/2009 ad 4. - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky, ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost vykonávat advokacii ve svém sídle a v něm být osobně přítomen v pravidelné době a v případě, že by mu v osobní přítomnosti bránily vážné důvody, umožnit zanechání vzkazu, ad 5. - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě a důsledně nevyužil všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, povinnost plnit převzaté závazky, povinnost v souvislosti s výkonem advokacie činit projevy nikoli vědomě nepravdivé, povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, povinnost peníze a jiné hodnoty, které převzal ke stanovenému účelu, opatrovat s péčí řádného hospodáře a nepoužít jich jinak, než ke stanovenému účelu, povinnost vykonávat advokacii ve svém sídle a v něm být osobně přítomen v pravidelné době a v případě, že by mu v osobní přítomnosti bránily vážné důvody, umožnit zanechání vzkazu, ad 6. při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž ad 1. porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 9 odst. 2 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ve spojení s usnesením představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku ČAK o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ad 2. porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 3. porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 4. porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, 82


č. 13/2009 ad 5. porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3, čl. 9 odst. 1, 2 a čl. 16 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 6. porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Tím se závažným způsobem dopustil kárných provinění ve smyslu ust. § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za která se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii ukládá jako kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení v částce 3000 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Z odůvodnění: Předseda kontrolní rady ČAK jako kárný žalobce podal na kárně obviněného postupně řadu kárných žalob pro skutky uvedené ve výroku tohoto řízení. Řízení vedená o těchto kárných žalobách byla kárným senátem podle § 23 odst. 3 trestního řádu, jehož přiměřené použití pro kárné řízení vyplývá z ust. § 35e odst. 2 zákona o advokacii, spojena ke společnému projednání a rozhodnutí a nadále vedena pod sp. zn. K 148/2008. Kárně obviněný se v průběhu kárného řízení nevyjádřil, nereagoval ani na jednu z opakovaných písemných výzev ČAK, jednu z výzev si ani na poště nevyzvedl, ačkoli listinná zásilka byla odeslána na adresu sídla jeho advokátní kanceláře, uvedené v matrice ČAK. K projednání kárných žalob se kárně obviněný bez omluvy nedostavil, ačkoli předvolání k ústnímu jednání mu bylo řádně doručeno ve lhůtě uvedené v § 13 odst. 4 vyhl. č. 244/1996 Sb. (advokátní kárný řád). Protože se kárně obviněný k žádné ze stížností ani k žádné z kárných žalob nevyjádřil, vycházel kárný senát ze skutkových tvrzení stěžovatelů, která hodnotil jak samostatně, tak v souhrnu s dalšími v řízení provedenými důkazy. ad 1. Ze stížnosti stěžovatele kárný senát zjistil, že stěžovatel na žádost kárně obviněného složil do jeho úschovy částku 6000 Kč, která měla být použita v soudním řízení vedeném u Okresního soudu B.-v. pod sp. zn. 14 C .../2006 jako kauce na tříměsíční nájem. O převzetí této částky mu kárně obviněný nevystavil žádný účetní doklad a ani s ním neuzavřel smlouvu o úschově těchto peněz. Ačkoli jej pak stěžovatel opakovaně žádal o vrácení této úschovy, kárně obviněný na jeho žádosti nereagoval a částku 6000 Kč mu do současné doby nevydal. Tímto jednáním porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, čl. 9 odst. 2 a čl. 9a Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ve spojení s usnesením představenstva ČAK 83


č. 13/2008 č. 7/2004 Věstníku ČAK, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta advokátem, ad 2. V téže věci pak stěžovatel musel sám podat odvolání proti soudnímu rozsudku ze dne 26. 7. 2007, neboť se mu nepodařilo kárně obviněného telefonicky zastihnout. Stěžovatel předtím dal kárně obviněnému pokyn, aby odvolání proti tomuto rozsudku podal, a následujícího dne kárně obviněnému toho své odvolání předal a ten mu sdělil, že prý i on k soudu odvolání zaslal. Stěžovatel však od kárně obviněného stejnopis tohoto odvolání neobdržel, takže neví, zda je kárně obviněný skutečně podal. O stavu odvolacího řízení jej kárně obviněný do dnešního dne neinformoval. Takto porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 3. V řízení vedeném u Krajského soudu v B. pod sp. zn. 35 Cm .../2006 uhradil stěžovatel na účet soudu soudní poplatek ve výši 12 230 Kč. Ve věci byla uzavřena mimosoudní dohoda, soud ve věci nezačal jednat a stěžovateli tak vznikl nárok na vrácení zaplaceného soudního poplatku. Kárně obviněný ubezpečil stěžovatele, že mu soud celý soudní poplatek zaplatí poštovní poukázkou. Kárně obviněný si však dal soudní poplatek poukázat na svůj účet, což stěžovatel zjistil až poté, co soud vyzval k vrácení poplatku. Kárně obviněný stěžovateli nebral telefon a nereagoval ani na jeho faxem zaslané výzvy. Když stěžovatel někdy v říjnu 2008 náhodně potkal kárně obviněného na ulici, ten mu slíbil, že převzatý soudní poplatek v částce 12 230 Kč mu vrátí i s výše uvedenou úschovou ve výši 6000 Kč, což však do současné doby neučinil. Z úředního záznamu č. j. 35 Cm .../2006 kárný senát zjistil, že kárně obviněný se dne 9. 7. 2007 dostavil k soudu jako advokát žalobce a na výzvu soudu sdělil číslo svého účtu. Ze sdělení Krajského soudu v B. kárný senát zjistil, že kárně obviněný požádal o vrácení soudního poplatku při osobní návštěvě soudu dne 9. 7. 2007. Z faktury stěžovatele ze dne 9. 4. 2008 kárný senát zjistil, že stěžovatel touto formou vyzval kárně obviněného „k vydání bezdůvodně přijatých částek“ 6000 Kč a 12 230 Kč s datem splatnosti 23. 4. 2008. Kárně obviněný však do dnešního dne tyto peníze klientovi nezaplatil. Tímto jednáním porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 4. Z obsahu stížnosti, kterou kárně obviněný nerozporoval ani v této části, bylo zjištěno, že stěžovatel objektivně nemohl kárně obviněného zastihnout v sídle jeho advokátní kanceláře, neboť ten byl ve své kanceláři dlouhodobě nepřítomen, a stěžovatel jej nemohl kontaktovat osobně ani telefonicky, přičemž kárně obviněný nereagoval ani na vzkazy, které mu stěžovatel zanechával faxem. Možnost kontaktu klienta s advokátem je jedním z nezbytných předpokladů řádného a kvalitního poskytování právních služeb a stav, který u kárně obviněného dlouhodobě trval, hrozí poškozením oprávněných zájmů klienta. 84


č. 13/2008 Tím porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 5. Ze stížnosti advokátky JUDr. Y. H., kterou podala v zastoupení své klientky D. N., kárný senát zjistil, že stěžovatelka udělila dne 7. 9. 2007 kárně obviněnému písemnou plnou moc k její obhajobě v trestním řízení pro trestný čin dle § 147 odst. 1 trestního zákona a téhož dne na účet kárně obviněného převedla částku 200 000 Kč, která představovala orientační výši škody, uvedené v usnesení Policie ČR, SKPV ve Z. ze dne 27. 8. 2007. Tato částka 200 000 Kč byla určena k tomu, aby kárně obviněný za stěžovatelku uhradil VZP ČR a OSSZ dlužné částky pojistného, přičemž kárně obviněný tuto částku výslovně vyžadoval proto, aby bylo možno jejím zaplacením využít účinné lítosti podle § 148 trestního zákona. Stěžovatelka jako účel platby uvedla „náhrada škody“. Jelikož v průběhu vyšetřování došlo k navýšení způsobené škody, kárně obviněný opětovně požádal stěžovatelku o zaslání celé nově vypočtené částky s tím, že stěžovatelkou převedenou částku 200 000 Kč již nemůže použít, neboť je prý uložena u soudu. Stěžovatelka pak dne 18. 1. 2008 dvěma platbami uhradila na účet kárně obviněného celkem 218 121 Kč, přičemž kárně obviněný měl tuto částku použít k náhradě škody, která byla v této výši vyčíslena v obžalobě okresního státního zástupce ve Z. Stěžovatelka předpokládala, že kárně obviněný uhradí škodu z jí složených peněžních prostředků poškozeným VZP a OSSZ a přeplatek 200 000 Kč bude stěžovatelce vrácen tak, jak byli domluveni. Někdy koncem ledna 2008 stěžovatelka zjistila, že kárně obviněný za ni škodu neuhradil a na její telefonáty, SMS zprávy ani e-maily nereagoval a stěžovatelka tak s ním nemohla komunikovat. Jelikož kárně obviněný nebyl k zastižení v žádných ze svých kanceláří a soud ve věci nařídil hlavní líčení, odvolala dne 6. 2. 2008 kárně obviněnému plnou moc, zvolila si nového obhájce JUDr. J. T., advokáta se sídlem v P., přičemž vyzvala kárně obviněného, aby částku 218 121 Kč zaslal jejímu novému právnímu zástupci a stěžovatelce současně vrátil 200 000 Kč. Kárně obviněný na tyto výzvy nereagoval, takže stěžovatelka byla nucena částku 218 121 Kč zaplatit znovu. Na základě až této své třetí platby byla pak obžaloby zproštěna pravomocným rozsudkem Okresního soudu ve Z. ze dne 7. 2. 2008, sp. zn. 3 T .../2007. Kárně obviněný neodpověděl ani na přípis nového obhájce stěžovatelky ze dne 7. 2. 2008, jímž byl vyzván ke sdělení, zda a kdy došlo k úhradě náhrady škody ve prospěch VZP a OSSZ. Obhájce stěžovatelky pak dopisem ze dne 12. 3. 2008 vyzval kárně obviněného k vrácení celkové částky 418 121 Kč do 10 dnů s tím, že pokud se tak nestane, stěžovatelka podá trestní oznámení a obrátí se na Českou advokátní komoru. Vzdor tomu však kárně obviněný do dnešního dne peníze nevrátil. Tímto jednáním porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1, 2, 3, čl. 9 odst. 1, 2 a čl. 16 odst. 1, 3 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, ad 6. V řízení bylo prokázáno, že kárně obviněný dlouhodobě ve svém sídle zapsaném v matrice advokátů nepřebírá doručované písemnosti. Tento fakt byl zjištěn 85


č. 14/2009 nejen z důkazů, založených v kárném spise, ale i z důkazů k dalším jednáním kárně obviněného, která byla předmětem tohoto kárného řízení. Tím porušil ust. § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Při úvaze o druhu kárného opatření přihlížel kárný senát v souladu s ust. § 24 odst. 2 kárného řádu zejména k povaze všech skutků a jejich následkům, k okolnostem, za nichž byly spáchány, k osobě kárně obviněného, k míře jeho zavinění a k jeho osobním poměrům. Jelikož se kárně obviněný přes opakované výzvy nevyjádřil ke stížnosti ani ke kárné žalobě, musel kárný senát vycházet z toho, že jeho osobní poměry, tedy jeho poměry majetkové, zdravotní a rodinné jsou obvyklé, odpovídající průměru v advokacii. V situaci, kdy kárně obviněný dluží stěžovatelce D. N. částku v řádu statisíců a stěžovateli L. T. takřka dvacet tisíc Kč, nepovažoval kárný senát za účelné ukládat mu peněžitou pokutu. Kromě toho by případné uložení pokuty bylo zcela nedostatečným postihem velmi závažných provinění kárně obviněného, která jsou způsobilá vyvolat u stěžovatelů i veřejnosti nedůvěru k advokacii jako celku. Po posouzení všech rozhodujících skutečností dospěl kárný senát k závěru, že je nezbytné uložit kárně obviněnému nejpřísnější kárné opatření, tedy vyškrtnutí ze seznamu advokátů podle ust. § 32 odst. 3 písm. e) zákona o advokacii. Jedině tak bude zřejmé, že advokátní stav se důrazně distancuje od jednání kárně obviněného a uvědomuje si nejen jejich absolutní nepřípustnost, ale též jejich nepříznivý dopad na klienty a celou veřejnost. Protože kárný senát vyslovil, že se kárně obviněný dopustil kárného provinění, zavázal ho současně podle § 33a odst. 2 zákona o advokacii k náhradě nákladů kárného řízení v částce 3000 Kč, jak byla stanovena usnesením představenstva ČAK ze dne 12. 10. 1999 uveřejněným pod č. 2/1999 Věstníku ČAK.

č. 14 Jestliže advokát podá ústavní stížnost zatíženou vadami, které navíc ani po výzvě soudu neodstraní, a dokonce zatají klientovi, že v důsledku neodstraněných vad byla ústavní stížnost zamítnuta, dopouští se závažného porušení povinnosti advokáta. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 7. 3. 2008 sp. zn. K 37/07 Kárně obviněný M. B. byl uznán vinným, že dne 8. 6. 2006 podal v zastoupení klienta N. N. k Ústavnímu soudu ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005 a proti rozsudku krajského soudu ze dne 14. 3. 2002, která trpěla vadami, a poté, co byl přípisem Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2005 vyzván k odstranění vad podání do 15 dnů od doručení výzvy, ve stanovené lhůtě neodstranil všechny vady podání, v důsledku čehož byla tato ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 9. 2005 dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, a poté v téže věci podal po uplynutí stanovené lhůty 86


č. 14/2009 k Ústavnímu soudu ústavní stížnost označenou jako „doplnění ústavní stížnosti ze dne 8. 6. 2005“, v důsledku čehož byla tato ústavní stížnost usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2006 dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, přičemž tyto skutečnosti kárně obviněný klientovi N. N. zatajil a na jeho výzvy k podání vysvětlení nereagoval, tedy - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal svědomitě a důsledně nevyužíval všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu a povinnost klienta řádně informovat, jak vyřizování jeho věci postupuje, a poskytovat mu včas vysvětlení a podklady potřebné pro uvážení dalších příkazů, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Za toto kárné provinění se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 15 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se k nařízenému jednání kárného senátu nedostavil, na adrese uvedené v matrice advokátů nesídlí, aniž by o změně sídla své advokátní kanceláře informoval ČAK, avšak je zastoupen advokátkou, které rovněž není známo jeho nové sídlo. Právní zástupkyně uvedla, že se kárně obviněný k jednání kárného senátu nedostavil, protože trpí vážnými zdravotními obtížemi, ale žádá, aby bylo jednáno. Dále odkázala na písemné vyjádření ke kárné žalobě, zejména na to, že stěžovatel několikrát změnil adresu trvalého bydliště a s kárně obviněným nekomunikoval, a dodala, že kárně obviněný je svědomitý advokát, i když je někdy pro pracovní zaneprázdnění hůře k zastižení. Uvedla, že pokud by kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněný je vinen ve smyslu kárné žaloby, aby při ukládání kárného opatření přihlédl k osobním 87


č. 15/2009 poměrům kárně obviněného, který pečuje o tři nezletilé děti a manželku, která je na mateřské dovolené, jeho příjmy nejsou výrazné a dále pečuje i o nemocnou tchyni. Kárný senát provedl dokazování listinnými důkazy, zejména obsahem stížnostního spisu, výzvou, dopisem a usnesením Ústavního soudu, dopisy stěžovatele, vyjádřením zástupkyně kárně obviněného a výpisem z matriky advokátů a po zhodnocení těchto důkazů dospěl k závěru, že se stal skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný byl dopisem Ústavního soudu ze dne 21. 6. 2005 vyzván k odstranění vad podání s lhůtou a upozorněním na odmítnutí návrhu dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ve lhůtě však kárně obviněný odstranil jen některé vady, ale nepředložil speciální plnou moc a Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl. Stejně tak odmítl další podání kárně obviněného označené jako „doplnění ústavní stížnosti“. Uvedené skutečnosti kárně obviněný klientovi zatajil, nijak jej o tom neinformoval, na jeho dopis ani telefonáty nereagoval, ač měl k dispozici i adresu e-mailu a číslo mobilního telefonu klienta. Kárně obviněný nerespektoval elementární a nikoli složité formální zákonné požadavky kladené na podání ústavní stížnosti a na způsob kontaktu s klientem. Je ovšem pravda, že klient vícekrát změnil adresu svého trvalého bydliště, což nesdělil ani soudu, a nepochybně měl také v této věci vyvíjet náležitou aktivitu ke sledování probíhajícího řízení a i ke kontaktu s advokátem. Po právní stránce uvedené jednání kárně obviněného kárný senát posoudil tak, že kárně obviněný tímto jednáním porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/ /1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 9 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR, a tím se dopustil kárného provinění. Při úvaze o kárném opatření přihlédl kárný senát k tomu, že kárně obviněný byl již dvakrát postižen kárným opatřením a uložena mu pokuta. Současně však přihlédl i k osobním a majetkovým poměrů kárně obviněného, k tomu, že pečuje o tři nezletilé děti a manželku, která je na mateřské dovolené, a že je nemajetný. Pokutu, uloženou mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii ve výši 15 000 Kč proto považoval kárný senát za adekvátní všem rozhodným skutečnostem. č. 15 Je kárným proviněním, jestliže advokát podá stížnost proti rozhodnutí soudu elektronickou poštou, avšak nepřipojí elektronický podpis a zaviní tak odmítnutí stížnosti. Kárný příkaz kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 7. 9. 2009 sp. zn. K 68/2009 Kárně obviněná A. B. se dopustila kárného provinění tím, že poté, co jí jako obhájkyni ods. J. D. v jeho trestní věci vedené u Okresního soudu v M. pod č. j. 3 T .../2005 bylo při veřejném zasedání dne 17. 9. 2008 oznámeno usnesení tohoto soudu ze dne 17. 9. 2008 č. j. 3 T .../2005, kterým 88


č. 16/2009 bylo rozhodnuto o výkonu původně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody v délce 8 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, a J. D. jí dal pokyn podat proti tomuto usnesení stížnost, přičemž lhůta k jejímu podání končila dne 22. 9. 2008, tuto stížnost podala elektronickou poštou až dne 14. 10. 2008, když toto podání nebylo elektronicky podepsáno, v důsledku čehož byla tato stížnost usnesením Krajského soudu v P. ze dne 22. 10. 2008 č. j. To .../2008 jako opožděná odmítnuta, tedy - nechránila a neprosazovala práva a oprávněné zájmy klienta a neřídila se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednala svědomitě a důsledně nevyužila všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnila v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládala za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržela pravidla profesionální etiky ukládající jí povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž porušila ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. Za toto kárné provinění se jí ukládá podle ust. § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii pokuta ve výši 50 000 Kč. Kárně obviněná je povinna zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory.

č. 16 Advokát, vykonávající advokacii ve sdružení, který poskytne právní službu klientovi, ačkoli je mu známo, že jiný advokát téže advokátní kanceláře poskytl právní službu osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní službu žádá, se dopouští kárného provinění. Rozhodnutí odvolacího senátu kárné komise ČAK ze dne 12. 10. 2009 sp. zn. K 120/06 Kárně obviněný J. V. byl rozhodnutím kárné komise ČAK ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. K 120/06 uznán vinným, že jako advokát vykonávající advokacii ve sdružení v Advokátní kanceláři N.+P. od března 2006 poskytoval právní služby svému stálému klientovi X. Y. ve věci vymáhání pohledávky proti Z. M. a M. M. v exekučním řízení vedeném u okresního soudu v Ch. pod č. j. 5 Nc .../2006, ač mu bylo zná89


č. 16/2009 mo, že jiný advokát téže advokátní kanceláře P. K. předtím v prosinci 2005 poskytl právní služby společnosti M., a. s., zplnomocněné Z. M. k řešení jeho majetkoprávních záležitostí, přičemž odměnu za tyto právní služby vyúčtovala Advokátní kancelář N.+P. přímo Z. M., který ji dne 18. 1. 2006 uhradil, tedy - při výkonu advokacie nejednal čestně a svědomitě, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, - neodmítl poskytnutí právních služeb osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní služby žádá, v téže věci nebo věci související poskytl právní služby advokát, s nímž vykonává advokacii ve sdružení, čímž porušil ust. § 16 odst. 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR a § 19 odst. 1 písm. b) uvedeného zákona. Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu ukládá dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek, uvedený ve výroku tohoto rozhodnutí. Kárně obviněný se ke kárné žalobě písemně vyjádřil a namítl, že právní pomoc v dané věci nebyla poskytována stěžovateli, nýbrž společnosti X. Y. Kárně obviněnému byla předložena plná moc, udělená stěžovatelem společnosti X. Y. k prodeji čerpacích stanic. Právní pomoc této společnosti poskytoval kolega ze sdružení, jenž byl pověřen vyúčtováním. Na výslovný příkaz tohoto klienta byly náklady za poskytnuté právní služby vyúčtovány stěžovateli. Kárně obviněný potvrdil, že poskytuje právní služby společnosti N. N., která se zabývá obchodováním s pohledávkami. V rámci běžně poskytované právní pomoci byla AK předána k právnímu vymáhání pohledávka proti stěžovateli a společnosti M., s. r. o. Než tuto věc kárně obviněný převzal, na základě stanoviska začal vymáhat pohledávku. K důkazu byla dále konstatována podstatná část kárného spisu, avšak při hodnocení důkazů vycházel kárný senát především z písemných projevů stěžovatele a kárně obviněného a dospěl k závěru, že kárně obviněný se kárného provinění dopustil. Toto provinění spatřuje kárný senát především v tom, že kárně obviněný jako advokát, vykonávající advoka90


č. 16/2009 cii ve sdružení v Advokátní kanceláři N.+P., ve věci vymáhání pohledávky za stěžovatelem, a to především za situace, kdy mu byly známy majetkové poměry stěžovatele, neboť mu poskytoval právní pomoc ve věci návrhu na prohlášení konkurzu, i přes tyto skutečnosti poskytoval informace vymáhající společnosti, ačkoli si tohoto střetu zájmů musel, nebo měl být vědom. Jeho jednání tedy odporuje advokátní etice, a proto kárný senát rozhodl o vině kárně obviněného ve smyslu kárné žaloby. Každý advokát, který vykonává činnost ve sdružení, si musí být vědom, že nemůže snižovat vážnost advokátního stavu právě takovým jednáním. Advokát nemůže zastupovat osobu, které poskytuje právní pomoc ohledně uspořádání jejího majetku, a pak zastupovat její případné věřitele. Z matriky ČAK bylo zjištěno, že kárně obviněný vykonává advokacii ve sdružení N.+P. a že dosud nebyl kárně postižen. Kárný senát dále zjistil, že kárně obviněný je ženatý, má 3 děti, dcera je zdravotní sestrou a dva synové studují, manželka je v domácnosti a spolu s ní vlastní družstevní byt 3+1 a rekreační objekt na horách a osobní automobil Škoda R, r. výr. l997. S ohledem na závažnost kárného provinění a osobní a majetkové poměry kárně obviněného považoval kárný senát za přiměřené kárné opatření uložení pokuty dle § 32 odst. 3 písm. c) zákona o advokacii, a to ve výši 10 000 Kč, která rozpočet rodiny nijak výrazně nenaruší. Kárně obviněný proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, které nijak nezdůvodnil. Odvolací kárný senát po přezkoumání věci dospěl k závěru, že skutkové závěry napadeného rozhodnutí mají oporu v provedeném dokazování a že kárný senát ve věci rozhodl správně o vině i kárném opatření. Podstata obhajoby kárně obviněného tkví v tom, že by byl povinen odmítnout právní pomoc v případě, kdyby on, nebo advokát, který s ním vykonává advokacii ve sdružení, poskytl právní službu určité osobě a posléze zastupoval jiný subjekt proti této osobě. Podle jeho názoru v daném případě k takové situaci nedošlo, protože jiný advokát, vykonávající s ním advokacii ve sdružení, poskytoval právní službu společnosti jiné než samotnému stěžovateli. Odvolací senát k tomu konstatuje, že i přes uvedenou obhajobu kárně obviněného se s úvahami napadeného rozhodnutí plně ztotožnil. Odvolací kárný senát si je vědom určité komplikovanosti kolize zájmů s ohledem na četnost a variabilitu osobních a právních vztahů. Osten stížnosti stěžovatele a jeho vnímání poskytování právních služeb v poměru k jejich bezkoliznímu výkonu není rozhodný pro rozhodnutí ani co do intenzity obsahu, a ani tvrzeného poškození, je ovšem podstatný z hlediska materiálního obsahu, kterou je (bez rozlišení) majetek stěžovatele, který byl předmětem právních služeb. Ať již po formální stránce jiný advokát, s nímž kárně obviněný vykonává advokacii ve sdružení společně, poskytl právní službu (právní rozbor) na pokyn kohokoli, je nepochybné, že se jednalo o právní službu týkající se majetku (nikoli jen konkrétní hmotné věci) stěžovatele, pro poskytnutí právní služby měl k dispozici komplexnější informaci o něm, výstup takové služby byl nepochybně stěžovateli znám a za takový výstup stěžovatel zaplatil. Nelze přehlédnout ani skutečnost, že ten, kdo 91


č. 17/2009 pokyn učinil, jednal na základě stěžovatelova zmocnění. O obsahu právní služby svědčí rovněž objednávka právních služeb. Odvolací kárný senát uzavírá, že za takového stavu, v poměru k následně poskytnuté právní službě exekučním postižením majetku stěžovatele kárně obviněným, jde o poskytnutí právní služby jinému, kterou byl postižen majetek stěžovatele (totožný předmět právní služby) jako osoby, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, komu kárně obviněný právní pomoc poskytl, a jako osoby, jíž byla poskytnuta právní služba v téže věci, nejméně však ve věci související, podle názoru kárného senátu obě v souvislosti se zcizením, v prvém případě chtěným, druhém potom nuceným. Odvolací kárný senát je toho názoru, že za takového stavu bylo povinností kárně obviněného poskytnutí právních služeb odmítnout. Pokud jde o výši uloženého kárného opatření, neshledal odvolací kárný senát důvody, pro které by napadené rozhodnutí mělo být zrušeno či moderováno. Ze všech těchto důvodů bylo proto odvolání kárně obviněného zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

č. 17 Je kárným proviněním, jestliže advokát v úložní době nepřevezme v sídle své advokátní kanceláře rozsudek soudu, ačkoli byl poštou vyrozuměn o uložení zásilky, takže rozsudek mu byl doručen uložením a v důsledku toho zmeškal lhůtu k odvolání. Rozhodnutí kárného senátu kárné komise ČAK ze dne 25. 9. 2009 sp. zn. K 70/2009 Kárně obviněný V. Ch. byl uznán vinným, že jako právní zástupce žalobce J. K. v řízení vedeném u Okresního soudu v O. pod č. j. 26 C .../2005 nepřevzal v sídle své advokátní kanceláře rozsudek tohoto soudu ze dne 9. 5. 2008 a ačkoli mu bylo poštou dne 13 5. 2008 oznámeno, že tato zásilka byla uložena, v úložní době si ji nevyzvedl, takže rozsudek mu byl doručen uložením dne 24. 6. 2008, v důsledku čehož zmeškal lhůtu k podání odvolání, tedy - nechránil a neprosazoval práva a oprávněné zájmy klienta a neřídil se jeho pokyny, - při výkonu advokacie nejednal svědomitě a důsledně nevyužil všechny zákonné prostředky a v jejich rámci neuplatnil v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládal za prospěšné, - při výkonu advokacie nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, když za tím účelem nedodržoval pravidla profesionální etiky ukládající mu povinnost všeobecně poctivým, čestným a slušným chováním přispívat k důstojnosti a vážnosti advokátního stavu, čímž porušil ust. § 16 odst. 1, 2 a § 17 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, v platném znění, ve spojení s čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 2 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR. 92


č. 17/2009 Tím se dopustil kárného provinění, za které se mu dle ust. § 32 odst. 3 písm. c) uvedeného zákona ukládá jako kárné opatření pokuta ve výši 10 000 Kč. Kárně obviněný je povinen zaplatit České advokátní komoře náhradu nákladů kárného řízení ve výši 3000 Kč. Pokuta a náhrada nákladů řízení jsou splatné ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet České advokátní komory. Z odůvodnění: Kárný žalobce podal na kárně obviněného kárnou žalobu pro skutek uvedený ve výroku rozhodnutí a navíc mu kladl za vinu i to, že o nepřevzetí zásilky nejméně do 5. 12. 2008 klienta neinformoval. Kárně obviněný ve svém písemném vyjádření ze dne 21. 9. 2009 i při jednání kárného senátu na svoji obhajobu uvedl, že v době, kdy bylo rozhodnutí soudu doručováno, byl u něj zaměstnán advokátní koncipient, s nímž se domluvil na přebírání pošty. Připustil, že se celá záležitost odehrála tak, jak je popsáno ve skutkové větě kárné žaloby, s tím, že o vrácení zásilky soudu se dozvěděl až s odstupem několika měsíců. Na základě důkazů provedených v kárném řízení kárný senát dospěl k závěru, že k uložení zásilky a jejímu nevyzvednutí došlo proto, že kárně obviněný neučinil taková opatření, která by tomuto případu zabránila, a že se pouze spolehl na to, že advokátní koncipient přebírání pošty zajistí, aniž by však odpovídajícím způsobem plnění uložené povinnosti kontroloval. Ačkoli advokátní právní předpisy nestanoví pravidla přímo upravující řádné přebírání zásilek advokátem, je zcela nepochybné, že je povinností advokáta zorganizovat práci v kanceláři tak, aby nebyly ohroženy zájmy a práva klientů, jak tato povinnost advokáta vyplývá z čl. 16 odst. 2 Pravidel. Tím, že nedošlo k vyzvednutí zásilky, došlo k závažnému porušení práv klienta, který v důsledku pochybení kárně obviněného ztratil možnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí soudu. Kárný senát nepřevzal do skutkové věty výroku rozhodnutí část skutkové věty kárné žaloby týkající se toho, že kárně obviněný nejméně do 5. 12. 2008 svého klienta neinformoval o nevyzvednutí rozsudku, neboť kárně obviněný tak ze shora uvedených důvodů učinit ani nemohl. Jednání kárně obviněného je třeba považovat za závažné porušení povinností advokáta tak, jak mu jsou uloženy v ust. § 16 odst. 1, 2 zákona o advokacii a v čl. 4 odst. 1 a čl. 16 odst. 2 Pravidel. S ohledem na přístup kárně obviněného k jednání, kterého se dopustil, k jeho doznání a vzhledem k tomu, že dosud nebyl kárně postižen, dospěl kárný senát k závěru, že dostatečným opatřením je uložení pokuty v samé spodní hranici zákonné sazby, tedy pokuty ve výši 10 000 Kč. Kárný senát současně přihlédl i k osobním a majetkovým poměrům kárně obviněného. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 33a odst. 2 zákona o advokacii a usnesení představenstva ČAK č. 2/1999 Věstníku ČAK. 93


94


č. 2/2008

Rejstříky

95


Věcný rejstřík 2008 – 2009 Věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 2008 – 2009 Advokátní tarif - viz Etika advokáta – č. 5/08, 6/08 Akvizice - viz Pravidla soutěže – č. 8/08 Depozitum - Advokát, který přijme od svého klienta do svého depozita částku určenou klientem k úhradě škody s cílem dosáhnout jejím zaplacením zániku trestnosti a tuto částku si ponechá pro sebe, dopouští se velice závažného kárného provinění. – č. 13/09 Etika advokáta - Jednání advokáta, který vyzývá své zástavce k tomu, aby mu zaplatili částku více než dvojnásobnou, než je skutečná hodnota jeho pohledávky, a za to jim slibuje nemožné plnění, je obecně nečestné a nepoctivé, a naplňuje proto skutkovou podstatu kárného provinění. Ust. čl. 4 odst. 1 Pravidel profesionální etiky advokátů ČR má širší rozsah než ust. § 16 zákona o advokacii a vztahuje se na chování advokáta i mimo výkon advokacie. – č. 2/08 - S výkonem advokacie se neslučuje jakýkoli postup, který může být jinou osobou subjektivně vnímán jako vydírání, ani postup, kdy advokát bezdůvodně rozšiřuje vztah klienta a jeho protistrany na další osoby, které nejsou účastníky daného sporu. – č. 4/08 - Advokát není oprávněn požadovat při podání palmární žaloby přiznání nákladů řízení s odkazem na advokátní tarif a s tvrzením, že ve věci je zastoupen sám sebou jako advokátem. Takovým jednáním se snaží obohatit na úkor klienta, což je nečestné, snižuje důstojnost advokátního stavu a je proto kárným proviněním. – č. 5/08 - Je v příkrém rozporu s etikou advokáta, jestliže písemně ujistí klienta o tom, že pokud převezme jeho zastoupení, bude mu odměnu za právní služby účtovat podle příslušných ustanovení advokátního tarifu o mimosmluvní odměně a pak mu svoji odměnu vyúčtuje jako smluvní, ačkoli ta vůbec nebyla domluvena, a navíc o svých úkonech nevede přiměřené záznamy. – č. 6/08 - Neoprávněné zadržování finančních prostředků jiných osob advokátem má negativní vliv na vnímání postavení advokáta ve společnosti a důvěryhodnost institutu advokacie jako takové, a to i v případě, že se tak stalo v rámci soukromých investičních aktivit advokáta. – č. 9/08 - Advokát, který vzdor výzvám nepředloží kontrolní radě ČAK veškeré jí požadované písemnosti nebo jiné dokumenty vzniklé v souvislosti s poskytováním právních služeb, nebo, není-li to dobře možné, neumožní členům kontrolní rady přístup k nim, nemá patřičnou úctu k advokátnímu stavu. 96


Věcný rejstřík 2008 – 2009 Ke způsobu, jakým kárně obviněný přistupuje k řízení o stížnosti a ke kárnému řízení, přihlíží kárný senát při ukládání kárného opatření. – č. 13/08 - Skutečnost, že klient nesloží zálohu na odměnu za poskytnutí právních služeb, neopravňuje advokáta k tomu, aby se nedostavil k soudnímu jednání. – č. 15/08 - Je v hrubém rozporu se základními principy advokátní etiky, jestliže advokát v rozporu se skutečností tvrdí klientovi, že podal k soudu žalobu, a navíc úkony, které vůbec nevykonal, mu ještě vyúčtuje. – č. 5/09 - Soudem ustanovený advokát, který neprovedl jakýkoli úkon právní služby, a přesto navrhne soudu, aby mu byla přiznána odměna za úkon „příprava a převzetí věci“, se tím dopouští kárného provinění. – č. 6/09 - Advokát, který řeší své osobní a názorové rozpory s třetí osobou tím, že v médiích dá uveřejnit svůj článek, ve kterém o ní uvádí vědomě nepravdivá a pomlouvačná tvrzení, závažným způsobem snižuje důstojnost a vážnost advokátního stavu a dopouští se tím kárného provinění. – č. 7/09 - Advokát, který se domáhá nařízení exekuce proti povinnému a výslovně přitom uvede, že povinný nic neuhradil, ačkoli vymáhanou pohledávku povinný již před několika měsíci k jeho rukám uhradil, nejedná poctivě a dopouští se tak kárného provinění, zejména když nechá dále probíhat exekuční řízení, aniž by neprodleně učinil kroky k jeho zastavení. – č. 10/09 - Jestliže advokát není ve své advokátní kanceláři k zastižení a ani neumožní klientovi zanechání vzkazu, dopouští se kárného provinění. – č. 13/09 - Je kárným proviněním, jestliže advokát v úložní době nepřevezme v sídle své advokátní kanceláře rozsudek soudu, ačkoli byl poštou vyrozuměn o uložení zásilky, takže mu byl doručen uložením a v důsledku toho zmeškal lhůtu k odvolání. – č. 17/09 - viz Depozitum – č. 9/08, 13/09 - viz Kolize zájmů – č. 16/09 - viz Náklady řízení – č. 7/08 - viz Obhajoba – č. 12/08, 16/08, 11/09 - viz Oznamovací povinnost vůči ČAK – č. 2/09 - viz Plná moc – č. 4/08 - viz Pravidla soutěže – č. 8/08 - viz Nečinnost (pasivita) advokáta – č. 11/08, 1/09 - viz Mlčenlivost – č. 3/08 - viz Profesní pochybení – č. 14/09, 15/09 - viz Rozhodčí řízení – č. 4/09 - viz Vztah k jiným advokátům – č. 10/08 - viz Vztah k soudům a jiným státním orgánům – č. 12/08, 14/08, 3/09, 12/09 Kolize zájmů - Advokát, vykonávající advokacii ve sdružení, který poskytne právní službu klientovi, ačkoli je mu známo, že jiný advokát téže advokátní kanceláře poskytl právní službu osobě, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o právní službu žádá, se dopouští kárného provinění. – č. 16/09 - viz Obhajoba – č. 11/09 97


Věcný rejstřík 2008 – 2009 Mlčenlivost advokáta - Pokud advokát k přípisu, kterým soudu oznamuje ukončení svého zastupování klienta, přiloží i dopis adresovaný jeho klientce, ve kterém cituje údajné výroky, které mu jeho klientka sdělila na adresu soudce, závažným způsobem porušuje povinnost mlčenlivosti a dopouští se kárného provinění. – č. 3/08 Náklady řízení - Přisouzená náhrada nákladů řízení je nárokem klienta ve vztahu k druhému účastníkovi soudního či jiného sporu a jako taková může sloužit k úhradě odměny advokáta za poskytnutou právní pomoc pouze se souhlasem klienta. Pokud advokát se svým klientem takovou dohodu neuzavře a náhradu nákladů řízení, zaplacenou k jeho rukám protistranou, klientovi ani na jeho žádost nevydá, závažným způsobem porušuje povinnosti advokáta a dopouští se tak kárného provinění. – č. 7/08 - viz Etika advokáta – č. 5/08 Nečinnost (pasivita) advokáta - Je závažným porušením povinností advokáta, jestliže řádně a včas neinformuje své klienty o tom, že mu bylo doručeno usnesení soudu, jímž jim nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, ani o tom, že mu byla doručena výzva a následně i urgence k zaplacení soudního poplatku za odvolání, v důsledku čehož klienti poplatek nezaplatili a odvolací řízení bylo proto zastaveno. – č. 11/08 - Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže je v průběhu zastupování klienta – stejně jako již v minulosti v jiné věci – naprosto nečinný, nepodává mu žádné informace o tom, jak vyřizování jeho věci postupuje, a po ukončení zastupování nevyúčtuje složenou zálohu a ani klientovi nevydá na jeho žádost svěřené doklady. – č. 1/09 - viz Etika advokáta – č. 5/09, 17/09 - viz Profesní pochybení – č. 9/09, 14/09 Obhajoba - Advokát, který se v případě nutné obhajoby opakovaně bez omluvy nedostaví k hlavnímu líčení a tím je zmaří, zásadním způsobem porušuje svoji profesionální povinnost, jedná nesvědomitě a porušuje i povinnost zachovávat vůči soudu náležitou úctu a zdvořilost. – č. 12/08 - Jestliže advokát klienta nepravdivě informuje o postavení obhájce v trestním řízení a o údajné nemožnosti zproštění obhajoby, dopouští se kárného provinění. Stejně tak advokát nemá v žádném případě právo požadovat po řediteli věznice, aby jeho klienta kázeňsky potrestal. – č. 16/08 - Je nepřípustné, aby advokát, který obhajuje klienta v jeho trestní věci pro skutek, jímž měl urážet a fyzicky napadnout poškozenou, převzal v téže věci i zastoupení této poškozené. Přitom je nerozhodné, zda se některá ze zúčastněných osob subjektivně cítí či necítí poškozena a že zastoupení poškozené převzal až po skončení zastoupení obviněného. – č. 11/09 98


Věcný rejstřík 2008 – 2009 Oznamovací povinnost vůči ČAK - Pokud advokát včas neoznámí ČAK, že proti němu bylo zahájeno trestní řízení, dopouští se závažného porušení zákonem uložené povinnosti advokáta a tím i kárného provinění. – č. 2/09 Plná moc - Jestliže advokát pověří zastupováním u soudu osobu bez právnického vzdělání, která navíc není ani jeho zaměstnancem, závažným způsobem porušuje povinnosti advokáta a dopouští se tím kárného provinění. – č. 1/08 - Po odvolání plné moci klientem již advokátovi nepřísluší zkoumat vhodnost či nevhodnost situace, jaká odvoláním plné moci klientovi vznikne. – č. 11/08 - Je závažným porušením povinnosti advokáta, když soudu nepředloží plnou moc a tím způsobí, že není soudem vyrozumíván o termínech jednání a v důsledku toho se k jednání nedostaví, a když v jiném případě při vyrozumění klienta o termínu jednání uvede nesprávné datum. – č. 13/08 Pravidla soutěže - Reklamu a povolenou publicitu advokáta, Pravidly profesionální etiky advokátů ČR povolenou, je nutno chápat tak, že umožňuje informaci veřejnosti o advokátem poskytovaných právních službách a osobní publicitu v médiích při dodržení podmínek v „Pravidlech“ uvedených, neumožňuje však nabídku poskytování právních služeb konkrétní osobě, která je sama nevyžádala. – č. 8/08 Profesní pochybení - Jde o závažné porušení povinností advokáta, jestliže ani ve stanovené jednoroční lhůtě nereaguje na výzvu ESLP k doplnění stížnosti a zaviní tak skartaci spisu. – č. 9/09 - Jestliže advokát podá ústavní stížnost zatíženou vadami, které navíc ani po výzvě soudu neodstraní, a dokonce zatají klientovi, že v důsledku neodstraněných vad byla ústavní stížnost zamítnuta, dopouští se závažného porušení povinnosti advokáta. – č. 14/09 - Je kárným proviněním, jestliže advokát podá stížnost proti rozhodnutí soudu elektronickou poštou, avšak nepřipojí elektronický podpis a zaviní tak odmítnutí stížnosti. – č. 15/09 - viz Etika advokáta – č. 2/08 Rozhodčí řízení - Je závažným kárným proviněním, jestliže advokát akceptuje roli rozhodce, ačkoli existují objektivní důvody jeho podjatosti, dané samotnou jeho činností před podáním rozhodčího návrhu. – č. 4/09 Spisová evidence - viz Etika advokáta – č. 6/08

99


Věcný rejstřík 2008 – 2009 Úschova - Pokud advokát neuzavře písemnou smlouvu o úschově a peníze umístí na běžný advokátní účet, dopouští se kárného provinění. – č. 9/08 - Advokát, který převezme do úschovy peněžitou částku, aniž by klientovi vystavil o převzetí peněz účetní doklad a aniž by s klientem uzavřel v písemné formě smlouvu o úschově, dopouští se kárného provinění. – č. 13/09 Vztah k jiným advokátům - Jestliže advokát pověří jiného advokáta provedením substituce a pak tomuto advokátovi řádně vystavenou fakturu za substituční náklady přes opakované žádosti neuhradí, dopouští se závažného kárného provinění. – č. 10/08 - Je kárným proviněním, jestliže advokát v dopise adresovaným protistraně negativně hodnotí kvalitu právních služeb jejího advokáta a navíc při tom ignoruje skutečnost, že tato protistrana je zastoupena jiným advokátem. – č. 8/09 Vztah k protistraně - viz Etika advokáta – č. 7/09 Vztah k soudům a jiným státním orgánům - Je kárným proviněním, jestliže advokát soustavně znemožňuje úřadu práce provedení kontroly dodržování pracovněprávních předpisů v jeho advokátní kanceláři a vůči orgánu veřejné správy tak nezachovává náležitou úctu a zdvořilost. – č. 14/08 - Nedobré a napjaté vztahy, panující mezi soudcem a advokátem, v žádném případě neopravňují advokáta k tomu, aby k tomuto soudci nezachovával náležitou úctu a zdvořilost a aby jej, byť jen v námitce jeho podjatosti, urážel. – č. 3/09 - Je závažným kárným proviněním, jestliže se advokát v televizním pořadu hrubě a vulgárně vyjadřuje o práci soudce. Takové jednání poškozuje jméno advokacie větší měrou než v jiných případech. – č. 12/09

100


Rejstřík právních předpisů 2008 – 2009 Rejstřík právních předpisů ke kárným rozhodnutím ČAK 2008 – 2009

Zák. č. 86/1950 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů § 147 odst. 1 .....................č. 13/09 § 148................................č. 13/09 § 201 odst. 1 a 2 ................. č. 2/09 Zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů § 23 odst. 3 .......................č. 13/09 Zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů § 25 odst. 2 ........................ č. 1/08 Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod (Sdělení MZV č. 209/1992 Sb.) čl. 34 ................................ č. 9/09 Zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu § 43 odst. 1 písm. a) ...........č. 14/09 Zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů § 3 odst. 1..................č. 9/08, 6/09 § 8 odst. 1 písm. c) ............... č. 2/09 § 9 odst. 2 písm. a) ............... č. 2/09 § 16 odst. 1 ......č. 1/08, 7/08, 9/08, 11/08, 12/08, 13/08, 15/08, 16/08, 1/09, 5/09, 9/09, 13/09,

14/09, 15/09, 17/09 § 16 odst. 2 ......č. 1/08, 4/08, 5/08, 6/08, 7/08, 9/08, 11/08, 12/08, 13/08, 15/08, 16/08, 1/09, 6/09, 7/09, 8/09, 9/09, 10/09, 11/09, 13/09, 14/09, 15/09, 16/09, 17/09 § 17.................č. 1/08, 2/08, 3/08, 4/08, 5/085, 6/08, 7/08, 8/08, 9/08, 10/08, 12/08, 13/08, 14/08, 16/08, 1/09, 2/09, 3/09, 4/09, 5/09, 6/09, 8/09, 9/09, 10/09, 11/09, 12/09, 13/09, 14/09, 15/09, 16/09, 17/09 § 19 odst. 1 písm. a) ............č. 11/09 § 19 odst. 1 písm. b) ........... č. 16/09 § 20 odst. 3 ....................... č. 15/08 § 21 odst. 1 .............. č. 3/08, 16/08 § 26 odst. 1, 2 ..................... č. 1/08 § 29 odst. 1, 2 ..................... č. 2/09 § 32 odst. 3 písm. a) ............. č. 5/08 § 32 odst. 3 písm. c) ...č. 1/08, 2/08, 3/08, 6/08, 7/08, 9/08, 10/08, 11/0/08, 12/08, 13/08, 14/08, 16/08, 1/09, 2/09, 3/09, 4/09, 5/09, 6/09, 7/09, 8/09, 9/09, 10/09, 11/09, 12/09, 14/09, 15/09, 16/09, 17/09 § 32 odst. 1 písm. d) .. č. 12/08, 1/09 § 32 odst. 1 písm. e) ........... č. 13/09 § 32 odst. 5 ..... č. 4/08, 8/08, 15/08 § 34 odst. 5 ......................... č. 5/09 101


Rejstřík právních předpisů 2008 – 2009 § 34a odst. 2 ............. č. 5/09, 6/09 § 35a odst. 4 .....................č. 13/08 § 35b písm. c) .......... č. 1/08, 13/08 § 35e ...............................č. 13/09 § 46 odst. 4 ............. č. 13/08, 1/09 Vyhl. min. sprav. ČR č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) § 3 a násl. ........................... č. 7/08 § 11 odst. 1 ......................... č. 7/08 § 13 odst. 3 ......................... č. 6/08 Vyhl. min. sprav. ČR č. 244/1996 Sb., kterou se stanoví kárný řád (advokátní kárný řád) ve znění vyhl. č. 246/1999 Sb. § 13 odst. 4 ....................... č. 13/09 § 16 odst. 2 .............č. 13/08, 11/09 § 24 odst. 2 ....č. 13/08, 4/09, 9/09, 13/09 § 27 odst. 1 ................č. 2/08, 5/08 § 28 ..........................č. 2/08, 5/08 § 30 písm. b) ..................... č. 11/08 § 32 písm. c) ....č. 2/08, 5/08, 6/08, 4/09 Usnesení představenstva ČAK č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČR čl. 4 odst. 1 ......č. 1/08, 2/08, 3/08, 4/08, 5/08, 6/08, 7/08, 9/08, 10/08, 11/08, 12/08, 13/08, 14/08, 15/08, 16/08, 1/09, 2/09, 3/09, 4/09, 5/09, 6/09, 7/09, 8/09, 9/09, 11/09, 102

12/09, 13/09, 15/09, 16/09, 17/09 čl. 4 odst. 2 ....č. 7/08, 9/08, 10/08, 4/09, 5/09, 13/09, čl. 4 odst. 3 ....č. 9/08, 16/08, 3/09, 5/09, 9/09, 13/09 čl. 6 odst. 1 ................č. 2/08, 4/09 čl. 6 odst. 2 ............ č. 12/08, 16/08 čl. 9 odst. 1 .. č. 11/08, 13/08, 1/09, 5/09, 9/09, 13/09, 14/09 čl. 9 odst. 2 .....č. 7/08, 9/08, 13/09 čl. 9 odst. 3 ....................... č. 13/09 čl. 9a .................................. č. 1/09 čl. 10 odst. 1 ....................... č. 1/09 čl. 10 odst. 4 .....č. 6/08, 1/09, 5/09 čl. 11 odst. 1 ....................... č. 8/09 čl. 13 odst. 1 ..................... č. 10/08 čl. 16 odst. 1 ..................... č. 13/09 čl. 16 odst. 2 ..................... č. 17/09 čl. 16 odst. 3 ..................... č. 13/09 čl. 17 odst. 1 č. 1/08, 12/08, 14/08, 3/09, 12/09, 13/09 čl. 17 odst. 2 ..................... č. 10/09 čl. 17 odst. 3 ..................... č. 10/09 čl. 19 odst. 1 ....................... č. 8/08 čl. 19 odst. 2 ....................... č. 7/08 čl. 31 odst. 1 ....................... č. 8/08 Usnesení představenstva ČAK č. 6/1998 Věstníku, kterým se stanoví pravidla pro výkon substitučního oprávnění advokátních koncipientů a jiných zaměstnanců advokáta čl. 4 ................................... č. 1/08 Usnesení představenstva ČAK č. 7/2004 Věstníku ze dne 28. 6. 2004, o provádění úschov peněz, cenných papírů nebo jiného majetku klienta čl. 1 a 2 ........č. 13/08, 1/09, 13/09


Upozornění na souhrnné rejstříky 1991 – 2009

Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991 – 2003 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim vyšel ve zvláštním čísle Bulletinu advokacie z června 2004.

Souhrnný věcný rejstřík ke kárným rozhodnutím ČAK 1991 – 2009 a souhrnný rejstřík právních předpisů k nim najdete na webových stránkách České advokátní komory www.cak.cz, a to tak, že nejdříve kliknete na rubriku Orgány Komory a poté na rubriku Kárná komise.

103


Bulletin advokacie

Sbírka kárných rozhodnutí ČAK 2008 – 2009 Bulletin advokacie vydává Česká advokátní komora v Praze (IČO 66 000 777) v agentuře , spol. s r. o. www.impax.cz Přetisk povolen jen se souhlasem redakce. Adresa redakce: Česká advokátní komora Národní třída 16 110 00 Praha 1 telefon: 221 729 011 fax: 224 932 989 e-mail: [email protected] www.cak.cz Redakce: Předseda redakční rady: JUDr. Petr Toman Šéfredaktor: JUDr. Pavel Blanický Výkonná redaktorka: PhDr. Ivana Cihlářová Tajemnice redakce: Eva Dvořáková Redakční rada: JUDr. PhDr. Stanislav Balík, prof. JUDr. Alexander Bělohlávek, Dr.h.c., JUDr. Jiří Císař, prof. JUDr. Jan Dědič, prof. JUDr. Jan Dvořák, CSc., JUDr. Pavel Holec, JUDr. Ladislav Krym, prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc., doc. JUDr. Karel Marek, CSc., JUDr. Michal Mazanec, doc. JUDr. Vladimír Mikule, JUDr. Tomáš Pohl, prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc., prof. JUDr. Pavel Šámal, PhD., prof. JUDr. František Zoulík, CSc. Objednávky předplatného zasílejte na adresu: ČAK, Národní třída 16, 110 00 Praha 1, e-mail: [email protected] Cena výtisku včetně dvojčísel je 90 Kč, zvýhodněné roční předplatné 850 Kč kromě poštovného, balného a DPH. Advokátům a advokátním koncipientům se rozesílá zdarma. Celé znění každého čísla vychází též na internetu (www.cak.cz). Předáním rukopisu redakci vyjadřuje autor souhlas se zveřejněním také na internetu a v právních informačních systémech spolupracujících s ČAK. Toto číslo vyšlo 19. 5. 2010 v nákladu 15 700 výtisků. Obálka a grafická úprava: Impax, spol. s r. o. Tisk: Grafotechna print, s. r. o., Praha MK ČR E 6469 ISSN 1210-6348

104

Sbírka kárných rozhodnutí České advokátní komory

Recommend Documents