Sbírka instrukcí a sdělení

Ročník 2011

Sbírka instrukcí a sdělení MINISTERSTVA SPRAVEDLNOSTI ČESKÉ REPUBLIKY Částka 3

Rozeslána dne 14. února 2011

Cena 192,- Kč

OB S AH : 8.

I n s t r u k c e Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. prosince 2010, č. j. 57/2008-MOT-J/60, O POSTUPU SOUDŮ VE STYKU S CIZINOU VE VĚCECH TRESTNÍCH

Instrukce č. 8

strana 86

částka 1

8 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. prosince 2010, č. j. 57/2008-MOT-J/60, O POSTUPU SOUDŮ VE STYKU S CIZINOU VE VĚCECH TRESTNÍCH Ministerstvo spravedlnosti stanoví: ČÁST PRVNÍ OBECNÁ ČÁST §1 (1) Tato instrukce je metodickou pomůckou upřesňující podrobnosti postupu soudů při úkonech souvisejících s aplikací ustanovení zejména hlavy dvacáté páté trestního řádu a ustanovení příslušných vyhlášených mezinárodních smluv, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech (dále jen „mezinárodní smlouvy“), ve vztahu k cizím státům a jejich zámořským a závislým územím, mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území1). V oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech doplňuje instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, uveřejněnou pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti, ve znění pozdějších předpisů. (2) Ustanovení této instrukce platí přiměřeně i pro styk s mezinárodními trestními soudy a tribunály podle § 375 odst. 2 až 5 trestního řádu (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii, Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu a Mezinárodní trestní soud). V případě pochybností se doporučuje postup konzultovat s mezinárodním odborem trestním Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“), neboť pochybení při řízení o žádosti nebo příkazu mezinárodního trestního soudu či tribunálu by mohlo mít pro Českou republiku vážné důsledky. Účel instrukce §2 Písemnosti, které je v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu a této instrukce potřeba zaslat ministerstvu, se zasílají na adresu: Ministerstvo spravedlnosti, mezinárodní odbor trestní, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2; tel.: 221997985 (kancelář mezinárodního odboru trestního), 221997435 nebo 984 (sekretariát ředitele mezinárodního odboru trestního), fax.: 221997986 nebo 560, e-mail: [email protected]. §3 Informace o mezinárodních smlouvách závazných pro Českou republiku (1) Informace o dvoustranných a mnohostranných mezinárodních smlouvách platných ve vztazích mezi Českou republikou a cizími státy a informace o výhradách a pro-

hlášeních k mnohostranným mezinárodním smlouvám závazným pro Českou republiku sděluje mezinárodně právní odbor Ministerstva zahraničních věcí. Mnohostranné mezinárodní smlouvy je nezbytné aplikovat vždy ve smyslu výhrad a prohlášení jednotlivých států. (2) Konzultační dotaz lze učinit též u mezinárodního odboru trestního ministerstva. (3) Seznamy konzulárních úmluv, mnohostranných a dvoustranných mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce, tvoří přílohy č. 1 až 3. V přílohách č. 2 a 3 jsou rovněž uvedeny adresy internetových stránek, na kterých lze zjistit orientační údaje o smluvních stranách a případných výhradách a prohlášeních. O změnách a doplněních seznamů konzulárních úmluv, mnohostranných a dvoustranných mezinárodních smluv uvedených v přílohách č. 1 až 3 informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení2). (4) O nových výhradách a prohlášeních k nejdůležitějším mnohostranným smlouvám závazným pro Českou republiku a o prohlášeních České republiky o vzájemnosti v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve vztahu ke státům, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce, pokud je s nimi nutno seznámit justiční složky, a o změnách v seznamech smluvních stran a ve výhradách a prohlášeních obsažených v přílohách č. 4 až 13 informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení3). To platí i o jazykových tabulkách (příloha č. 14), tabulce lhůt pro zasílání dožádání o doručení předvolání obviněného (příloha č. 16/D) a přehledu lhůt pro doručení žádosti o vydání podle mezinárodních smluv (příloha č. 23). (5) Ministerstvo může formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení4) informovat o zněních mnohostranných či dvoustranných smluv, pokud došlo k důležitým změnám v jejich textech v důsledku sjednání nových smluv či protokolů k nim a seznámení soudů s jejich novým zněním je žádoucí vzhledem k četnosti používání těchto smluv (příloha č. 21). Způsob styku s cizinou §4 Styk prostřednictvím ministerstva (1) Nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, uskutečňuje se styk soudů s cizozemskými justičními a jinými orgány i fyzickými a právnickými osobami v cizině prostřednictvím ministerstva.

_____________________________________________________ 1) Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. srpna 2007, č. j. 66/2004-MO-J/155, o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních, uveřejněná pod č. 25/2007 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti. 2), 3) , 4) § 2 odst. 4 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/1999-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.

Instrukce č. 8

částka 1

(2) Podání adresované příslušnému cizozemskému orgánu či osobě v cizině spolu se všemi přílohami zašle soud ministerstvu s předkládací zprávou na zvláštním listu. Ministerstvo zajistí odeslání tohoto podání cizozemskému orgánu či osobě a samo sleduje a v přiměřených lhůtách urguje jeho vyřízení, je-li toho zapotřebí; odpověď dožádaného orgánu poté zašle soudu. §5 Přímý styk s cizozemskými justičními orgány (1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, mohou soudy s cizozemskými justičními orgány spolupracovat v přímém styku. Písemnosti se adresují a zasílají poštou přímo příslušným justičním orgánům v cizině a stejným způsobem je doručována odpověď. Ustanovení mezinárodních smluv o přímém styku justičních orgánů lze aplikovat pouze na ty druhy spolupráce, jichž se týkají. Při přímém styku s cizozemskými justičními orgány soud zvláště dbá na dodržování předepsaného jazykového režimu (§ 12 odst. 4, přílohy č. 14/A a 14/B). (2) Přímý styk justičních orgánů je možný podle čl. 15 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu z 8. listopadu 2001 (č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 9), a to pouze ve vztahu ke smluvním stranám Druhého dodatkového protokolu, které neučinily prohlášení podle čl. 15 odst. 8 písm. b) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění čl. 4 Druhého dodatkového protokolu, že žádosti musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení. (3) Pokud je soudu přímo doručeno podání cizozemského justičního orgánu, k jehož vyřízení není příslušný, postoupí je bezodkladně příslušnému orgánu a zároveň o postoupení informuje cizozemský justiční orgán, přičemž uvede označení a adresu orgánu, kterému bylo podání postoupeno. (4) Přímý styk justičních orgánů nelze zaměňovat s možností přímého doručování písemností poštou adresátům na území cizího státu (§ 11). §6 Pokud je soudu doručeno podání justičního orgánu cizího státu přímo, ačkoli přímý styk mezi justičními orgány ve smyslu § 5 přípustný není, informuje o tom soud bezodkladně ministerstvo, a pokud je to možné, učiní předběžné kroky k vyřízení podání. Konečné vyřízení však může být provedeno a předepsaným způsobem oznámeno dožadující straně až po obdržení podání předepsaným způsobem. §7 Styk s cizozemskými zastupitelskými úřady, akreditovanými pro Českou republiku, se sídlem v České republice (1) Stávající postupy při styku s konzulárními úřady a s konzulárními odděleními diplomatických zastupitelských úřadů cizích států sídlícími v České republice v oblasti výkonu konzulárních funkcí používané na základě souhlasu uděleného Ministerstvem zahraničních věcí k tomu, aby se justiční orgány s konzulárními úřady a s konzulárními odděleními diplomatických zastupitelských úřadů cizích států sídlícími v České republice v oblasti výkonu konzulárních funkcí stýkaly přímo, jsou i nadále platné. Písemnosti se adresují a zasílají poštou přímo konzulárnímu úřadu či konzulárnímu oddělení diplomatického

strana 87

zastupitelského úřadu cizího státu v České republice a stejným způsobem je doručována odpověď. V písemnosti je vždy nutno uvést důvod, pro který se písemnost cizozemskému zastupitelskému úřadu zasílá (včetně odkazu na příslušné ustanovení mezinárodní smlouvy). (2) Pokud na území České republiky působí honorární konzul cizího státu, soud písemnosti, které je nutno zaslat zastupitelskému úřadu tohoto cizího státu, nezasílá honorárnímu konzulovi, ale přímo zastupitelskému úřadu (diplomatické misi či konzulárnímu úřadu). I v případě, že zastupitelský úřad cizího státu nemá sídlo na území České republiky, soud nezasílá písemnosti, které je nutno zaslat zastupitelskému úřadu tohoto cizího státu, honorárnímu konzulovi tohoto cizího státu, který na území České republiky působí, nýbrž zastupitelskému úřadu cizího státu postupem podle § 8. §8 Styk s cizozemskými zastupitelskými úřady, akreditovanými pro Českou republiku, se sídlem v cizině (1) Styk s cizími zastupitelskými úřady, které mají sídlo mimo území České republiky, se realizuje prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí tak, že je zastupitelskému úřadu České republiky ve státě, v němž sídlí cizí zastupitelský úřad akreditovaný pro Českou republiku, adresována (§ 9) žádost na zvláštním listu o předání zásilky cizímu zastupitelskému úřadu. Uvedená žádost musí být skutečně adresována předmětnému zastupitelskému úřadu České republiky, a nikoli odboru konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí či Ministerstvu zahraničních věcí bez určení útvaru. V žádném případě nelze Ministerstvu zahraničních věcí zasílat písemnosti určené pro cizozemské zastupitelské úřady, aniž by k nim byl přiložen průvodní dopis pro podatelnu Ministerstva zahraničních věcí či pro příslušný zastupitelský úřad České republiky vysvětlující, jak má být s písemností adresovanou cizozemskému zastupitelskému úřadu naloženo. (2) Adresy zastupitelských úřadů cizích států akreditovaných pro Českou republiku lze nalézt na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). §9 Styk se zastupitelskými úřady České republiky v cizině (1) Zastupitelským úřadům České republiky v cizině soudy zasílají písemnosti prostřednictvím podatelny Ministerstva zahraničních věcí na adresu: „Ministerstvo zahraničních věcí, podatelna - pro ZÚ ………[uvede se město, v němž zastupitelský úřad sídlí], Loretánské náměstí 5, 118 00 Praha 1“. Ve výjimečných případech, zejména nesneseli věc odkladu, lze zastupitelskému úřadu České republiky v cizině zaslat písemnost přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk, faxem, anebo elektronickou poštou. (2) Na honorární konzuly České republiky v cizině se soudy neobrací přímo, ale případně pouze prostřednictvím zastupitelských úřadů České republiky (velvyslanectví, generální konzuláty), v jejichž obvodu působnosti honorární konzulové vykonávají svou činnost. § 10 Doručování osobám požívajícím imunit (1) Je-li třeba doručit písemnost osobě požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního

Instrukce č. 8

strana 88

práva nebo je-li třeba písemnost doručit v místě, které je podle mezinárodního práva nedotknutelné (zejména budovy a místnosti diplomatických a konzulárních misí a obydlí osob požívající v České republice výsad a imunit podle mezinárodního práva), zašle soud písemnost diplomatickému protokolu Ministerstva zahraničních věcí s žádostí o doručení na zvláštním listu. (2) Má-li soud pochybnosti, zda je postup podle odstavce 1 nezbytný, vyžádá si stanovisko diplomatického protokolu Ministerstva zahraničních věcí. § 11 Přímé doručování do ciziny (1) Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, může soud písemnosti adresátům na území cizího státu doručovat přímo poštou podle předpisů platných pro poštovní styk [srov. však č. 4/1999 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu z 26. dubna 2005, sp. zn. 4 Tz 18/2005, z nichž vyplývá, že v případě, že jde o svědka, jehož výpověď soud považuje za zvláště důležitou, nemůže se soud ani v případech, kdy je možné přímé doručování písemností poštou, spokojit s jeho předvoláním k hlavnímu líčení jen na tzv. mezinárodní doručenku, ale musí formou dožádání (§ 18, § 19, § 21, příloha č. 16) požádat dožádanou stranu o doručení předvolání s upozorněním, že jeho osobní účast považuje za zvlášť důležitou]. Při doručování písemnosti adresátovi přímo poštou na území cizího státu soud zvláště dbá na dodržování předepsaného jazykového režimu (§ 12 odst. 4, přílohy č. 14/A a 14/B). (2) Přímé doručování adresátům na území cizího státu umožňuje čl. 16 Druhého dodatkového protokolu z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 9), a to pouze ve vztahu k jeho smluvním stranám, které k čl. 16 neučinily podle čl. 33 odst. 2 výhradu. (3) Není-li přímé doručování do ciziny mezinárodní smlouvou výslovně umožněno a není-li umožněno ani vnitrostátními předpisy cizího státu, na jehož území má být doručeno, lze se s jinými než justičními orgány cizích států či s osobami v cizině stýkat pouze prostřednictvím cizozemských justičních orgánů (§ 4, § 5, § 21). § 12 Úprava písemností určených pro cizinu (1) Písemnosti určené pro cizinu je nutno psát na psacím stroji či obdobnou technikou (počítačem), na kvalitním papíru (nikoli průklepovém). (2) V textu nelze používat zkratek, i když jsou v České republice běžné, a je třeba dbát, aby písemnost neobsahovala strojové překlepy, nerovné řádky, nečitelná místa, nebo gramatické chyby. Vzhledem k různým zvyklostem při psaní dat v cizích státech, je vhodné nevyjadřovat v datech měsíc číslicí, nýbrž slovně. (3) Písemnosti musí být opatřeny čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu, datem a vlastnoručním podpisem soudce, jehož jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány strojopisem. (4) Je-li třeba úředně přeložit písemnost do cizího jazyka, musí být překlad vyhotoven tlumočníkem na stroji či na počítači a na kvalitním papíru, s patřičnou vnější úpra-

částka 1

vou a pevně spojen (svázání či spojení musí být přetištěno otiskem kulatého razítka tlumočníka) s českým textem tak, aby po českém textu následoval jeho překlad a svazek byl uzavřen tlumočnickou doložkou s otiskem kulatého razítka tlumočníka a jeho vlastnoručním podpisem. Překlad se podpisem soudce ani otiskem kulatého úředního razítka soudu neopatřuje. Překlad podpisu a otisku kulatého úředního razítka soudu, kterým je opatřen český text, tlumočník uvede v překladu. Soud dbá na dodržení i ostatních náležitostí úředního překladu v souladu s § 14 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů. Je -li písemností určenou pro cizinu daktyloskopická karta, je nutno přeložit nejen všechny údaje v ní vyplněné, ale rovněž názvy všech rubrik, včetně alfanumerických kódů označujících otisky jednotlivých prstů (P1 až P5 a L1 až L5), pokud daný formulář daktyloskopické karty takové kódy obsahuje, neboť bez překladu by nebyly cizozemským orgánům srozumitelné. Neumožňuje-li mezinárodní smlouva výslovně zasílání písemností s překladem do jiného jazyka, anebo bez překladu (srov. příloha č. 14/A), je vždy nutno písemnost přeložit do úředního jazyka dožádaného státu (srov. příloha č. 14/B). (5) Ve styku s cizinou je třeba zvažovat vhodnost používání tiskopisů určených pro vnitrostátní styk. Do ciziny nelze zasílat tiskopisy obsahující upozornění na možnost předvedení, uložení povinnosti předložit občanský průkaz, pohrůžku pokutou apod. (6) Je-li mezinárodní smlouvou stanoveno užívání vícejazyčných tiskopisů, jsou soudy povinny tyto tiskopisy užívat. Tiskopisy určené pro styk na základě určité mezinárodní smlouvy však nelze používat k jiným účelům (tj. ke styku na základě jiné mezinárodní smlouvy či na bezesmluvním základě). Při použití vícejazyčného formuláře soud údaje vyplní kromě českého jazyka také v jazyce určeném pro styk s dožádaným státem. (7) Písemnosti určené pro cizinu nelze zasílat prostřednictvím datové schránky, a to ani ministerstvu nebo jinému státnímu orgánu České republiky (např. Ministerstvu zahraničních věcí či zastupitelskému úřadu České republiky v cizině), neboť jejich povaha to neumožňuje5). To platí i o zasílání písemností zastupitelským úřadům cizích států se sídlem v České republice. (8) Soud v souladu s § 19 odst. 1 větou třetí zákona o azylu6) dbá na to, aby písemnost, která má být zaslána orgánům cizího státu, neobsahovala žádnou informaci, byť nepřímou, o udělení mezinárodní ochrany podle zákona o azylu osobě, které se tato písemnost týká, ve vztahu k tomuto cizímu státu ani o žádosti takové osoby o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k tomuto cizímu státu, a to i pokud jí mezinárodní ochrana nebyla udělena. Nelze proto například uvést nejen že osoba je či byla žadatelem o azyl či mezinárodní ochranu, ale ani že osoba pobývá v pobytovém středisku, integračním azylovém středisku, že jeho cestovní doklad má v držení odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra a podobně. § 13 Ověřená kopie určená pro cizinu (1) Ověřená kopie se pořídí tak, že fotokopie písemnosti se sváže s ověřovací doložkou na zvláštním listu

_____________________________________________ 5)

§ 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů. ákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů.

6) Z

Instrukce č. 8

částka 1

v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně překryty otisky kulatého úředního razítka soudu. (2) Ověřovací doložka zní: „Tato fotokopie doslovně souhlasí s originálem založeným ve spise …………. soudu v ……...………, sp. zn. … .. …/…., na čísle listu ……….“ Dále se uvede místo a datum vystavení a doložka se opatří čitelným otiskem kulatého úředního razítka soudu a vlastnoručním podpisem soudce, vedoucího kanceláře nebo jím pověřeného pracovníka, jejichž jméno, příjmení a funkce budou pod podpisem vypsány strojopisem. Ověřovací doložku soud vyhotoví ve formátu A4. (3) Je-li pořizován úřední překlad (§ 12 odst. 4) ověřené kopie písemnosti, přeloží překladatel i ověřovací doložku. § 14 Omezení nebo odnětí osobní svobody cizince v České republice (1) Cizinec musí být při zadržení či jiném omezení osobní svobody nebo při odnětí osobní svobody či jiném zbavení osobní svobody poučen o právu na spojení se zastupitelským úřadem státu, jehož je občanem [čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.)]. (2) Pokud tak stanoví příslušná dvoustranná konzulární úmluva, je soud povinen o omezení nebo odnětí osobní svobody cizince informovat zastupitelský úřad (diplomatickou misi či konzulární úřad) státu, jehož je občanem. Soud v takovém případě omezení nebo odnětí osobní svobody cizince příslušnému zastupitelskému úřadu oznámí; stejnopis či kopii rozhodnutí ani protokolu však nezasílá. Seznam konzulárních úmluv s uvedením lhůt pro informování zastupitelského úřadu obsahuje příloha č. 1. Zastupitelskému úřadu soud písemně oznámí omezení nebo odnětí osobní svobody cizince spolu s uvedením jména a adresy obhájce. Pokud hrozí zmeškání lhůty pro informování zastupitelského úřadu, oznámí soud omezení nebo odnětí osobní svobody cizince zastupitelskému úřadu rovněž faxem. Se zastupitelskými úřady se soud stýká způsobem upraveným v § 7 až § 9. Pokud je dvoustrannou konzulární úmluvou stanovena povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o omezení nebo odnětí osobní svobody jeho občana v přijímajícím státu, jde o právo státu vysílajícího, a proto na povinnost soudu informovat zastupitelský úřad nemá vliv vyjádření zadrženého nebo odsouzeného, zda si přeje či nepřeje, aby byl zastupitelský úřad informován. Ministerstvu soud informaci o omezení či odnětí osobní svobody cizince nezasílá, pokud pro to není zvláštní důvod. (3) Není-li povinnost přijímajícího státu informovat zastupitelský úřad vysílajícího státu o omezení nebo odnětí osobní svobody jeho občana v přijímajícím státu stanovena dvoustrannou konzulární úmluvou, postupuje se podle čl. 36 odst. 1 písm. b) Vídeňské úmluvy o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.), podle kterého musí být zastupitelský úřad státu, jehož je podezřelý, obviněný nebo odsouzený státním občanem, informován o omezení nebo odnětí osobní svobody pouze tehdy, pokud o to zadržený nebo odsouzený výslovně požádá. § 15 Omezení nebo odnětí osobní svobody občana České republiky v cizině a pátrání po pobytu

strana 89

(1) Vykonává-li občan České republiky vazbu či trest odnětí svobody ve státě, mezi nímž a Českou republikou je v platnosti dvoustranná konzulární úmluva, která tak stanoví, musí být o omezení jeho osobní svobo-dy informováno konzulární oddělení zastupitelského úřadu České republiky, které je pro takový stát akreditováno. V ostatních státech jsou konzulární oddělení zastupitelských úřadů České republiky informo-vána pouze v případě, že o to občan České republiky požádal. Soud může v takových případech zjistit, zda občan České republiky vykonává trest odnětí svobody nebo vazbu v cizím státě, dotazem u odboru konzulárních činností Ministerstva zahraničních věcí. Soud se s takovým dotazem může ve formě písemné žádosti s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, s odůvodněním dotazu, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu a s uvedením místa předpokládaného pobytu obviněného, pokud je soudu známo, a údaje o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal, obrátit rovněž na Policejní prezidium České republiky, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování, Národní ústředna Interpolu, Strojnická 27, 170 89 Praha 7, fax: 974834716 (dále jen „Národní ústředna Interpolu“). Ministerstvo těmito informacemi nedisponuje. (2) Pokud je pro účely trestního stíhání či výkonu pravomocného rozsudku zapotřebí zjistit místo pobytu osoby v cizině, může soud učinit písemný dotaz s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, s odůvodněním dotazu, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu a s uvedením místa předpokládaného pobytu obviněného, pokud je soudu známo, a údaje o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal, adresovaný Národní ústředně Interpolu. § 16 Vyhoštění z ciziny do České republiky S odkazem na ustanovení § 380 odst. 1 trestního řádu může soud požádat Národní ústřednu Interpolu o prověření možnosti vyhoštění obviněného či odsouzeného občana České republiky z ciziny do České republiky, a to zejména v případě, že jeho vyžádání z ciziny postupem podle § 383 a násl. trestního řádu by bylo vyloučeno (např. nejedná-li se o tzv. extradiční trestný čin), anebo pokud by bylo spojeno s nepřiměřenými náklady [§ 385 písm. c) trestního řádu], a to formou písemné žádosti s uvedením spisové značky, pod níž je trestní věc soudem vedena, jména a příjmení zpracovatele žádosti, faxového a telefonního čísla, s odůvodněním žádosti, včetně uvedení právní kvalifikace trestného činu, informace o příkazu k zatčení, příkazu k dodání do výkonu trestu, mezinárodním zatýkacím rozkazu či evropském zatýkacím rozkazu a s uvedením místa předpokládaného pobytu obviněného, pokud je soudu známo, a údaje o tom, kdy a jakým způsobem soud tuto informaci získal. Pokud je to soudu známo, uvede se také, zda lze předpokládat, že obviněný či odsouzený o svém trestním stíhání či odsouzení věděl ještě před opuštěním České republiky, a jak lze tento předpoklad doložit. § 17 Zvláštní informační povinnost podle některých mezinárodních smluv (1) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace (okruh subjektů, které mají být informovány, je vždy uveden v příslušné mezinárodní smlouvě)

Instrukce č. 8

strana 90

o vzetí do vazby, jiných provedených opatřeních či o výsledcích trestního či vydávacího řízení, která vyplývá z některých mnohostranných mezinárodních smluv, jde-li o trestné činy, k jejichž stíhání a trestání tyto mezinárodní smlouvy zavazují, plní soudy prostřednictvím ministerstva tak, že ministerstvu zašlou stejnopis či kopii příslušného rozhodnutí spolu se sdělením podstatných skutečností, zejména pak popisu skutku a identifikačních údajů obviněného a oběti, nejsou-li obsaženy v textu rozhodnutí. (2) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o vzetí do vazby (podle § 67 a násl., § 350c, § 396, § 400b odst. 1, § 410, § 411 odst. 4 či § 454 odst. 1 trestního řádu), o propuštění z vazby nebo o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem (podle § 73 a násl., § 350c odst. 2 či § 396 odst. 2 trestního řádu) vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 22/A. (3) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o výsledku trestního řízení vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 22/B. (4) Povinnost informovat cizí státy či příslušné mezinárodní organizace o výsledku vydávacího řízení či o výsledku řízení o právní pomoci v užším smyslu vyplývá zejména ze smluv uvedených v příloze č. 22/C. (5) O změnách a doplněních v seznamech smluv, obsahujících zvláštní informační povinnosti, obsažených v příloze č. 22 informuje ministerstvo formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení7). ČÁST DRUHÁ ZVLÁŠTNÍ ČÁST HLAVA I VZÁJEMNÁ PRÁVNÍ POMOC V UŽŠÍM SMYSLU § 18 Základní normativní úprava (1) Vzájemnou právní pomocí v užším smyslu se v zásadě rozumí dožádání o provedení procesního úkonu na území cizího státu. Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 425 až § 445 trestního řádu. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami v oblasti vzájemné právní pomoci v užším smyslu jsou zejména: a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; příloha č. 7) vztah k jiným mezinárodním smlouvám je upraven v čl. 26; b) Dodatkový protokol z 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 31/1997 Sb.; příloha č. 8); c) Druhý dodatkový protokol z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 9); d) Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu z 8. listopadu 1990 (č. 33/1997 Sb.);

částka 1

e) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.) - platná ve vztahu k Bělorusku, Gruzii, Kyrgyzstánu, Moldavsku a Rusku; ve vztahu ke smluvním stranám Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních (Gruzie, Moldavsko a Rusko) však zůstává v platnosti, pokud jde o vzájemnou právní pomoc, pouze jazykové ustanovení (čl. 16 Smlouvy) - srov. čl. 26 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních; f) Smlouva mezi Českou republikou a Kanadou o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 3. listopadu 1997 (č. 129/2000 Sb. m. s, č. 76/2003 Sb. m. s.); g) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech z 4. února 1998 (č. 40/2000 Sb. m. s.) ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 7/2010 Sb. m. s., č. 26/2010 Sb. m. s.; konsolidované znění je obsaženo v příloze č. 21/A). Mezinárodní smlouvy v oblasti vzájemné právní pomoci ve věcech trestních jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. (3) Právní pomoc v užším smyslu lze poskytovat i na bezesmluvním základě při dodržení zásady vzájemnosti (§ 376 trestního řádu) a při zachování ochrany zájmů státu (§ 377 trestního řádu), nestanoví-li trestní řád výslovně, že provedení určitého úkonu právní pomoci je možné pouze, stanoví-li tak mezinárodní smlouva [např. zřízení společného vyšetřovacího týmu (§ 442 trestního řádu) a výslech prostřednictvím videotelefonu a telefonu (§ 444 a § 445 trestního řádu)], nebo za podmínek stanových mezinárodní smlouvou [např. skryté vyšetřování (§ 437 trestního řádu)]. (4) Vzhledem k sepětí úkonů v trestním řízení se státní suverenitou není v oblasti vzájemné právní pomoci v trestních věcech vhodné ani účelné využívat ustanovení některých dvoustranných úmluv, která umožňují provedení některých úkonů (zejm. výslech či doručení písemnosti občanu České republiky v zahraničí za podmínky dobrovolnosti) diplomatickými misemi či konzulárními úřady. § 19 Dožádání do ciziny (1) Náležitosti dožádání do ciziny upravují ustanovení § 426 až § 429a trestního řádu. Pokud mezinárodní smlouva upravuje náležitosti dožádání jinak, použije se ustanovení mezinárodní smlouvy (§ 375 odst. 1 trestního řádu). Dožádání soud vypracuje v souladu s ustanovením § 12 a zašle je dožádanému orgánu předepsaným způsobem (§ 4, § 5). Vzor dožádání je obsažen v příloze č. 15. (2) Dožádání soud adresuje dožádanému justičnímu orgánu cizího státu (nikoli ministerstvu). Není-li soudu justiční orgán, který je v cizím státě příslušný k vyřízení dožádání, znám, adresuje dožádání „Justičnímu orgánu …….… [uvede se název cizího státu] příslušnému pro ……… [uvede se místo, v němž má být dožádání vyřízeno]“.

_____________________________________________________ 7) § 2 odst. 4 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/1999-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.

Instrukce č. 8

částka 1

§ 20 Dožádání z ciziny (1) O rozhodnutí podle § 431 odst. 2 trestního řádu soud vyrozumí ministerstvo i všechny soudy, jejichž příslušnosti se takové rozhodnutí týká. Dožadující orgán informuje o rozhodnutí ministerstvo. (2) Pokud soud odložil nebo odmítl provedení dožádání z ciziny podle § 431 odst. 5 trestního řádu, informuje o tom dožadující orgán a ministerstvo, přičemž uvede důvody odložení nebo odmítnutí a v případě odložení uvede také předpokládanou dobu, kdy bude dožádání provedeno. O tom soud informuje dožadující orgán v souladu s § 4, § 5 a § 12. (3) Vyřízení dožádání cizího státu provádí soud zásadně podle právních předpisů České republiky, nestanoví-li mezinárodní smlouva (např. čl. 8 Druhého dodatkového protokolu) nebo trestní řád (např. § 430 odst. 3 trestního řádu) výslovně jinak. Vyřízené dožádání soud zašle dožadujícímu orgánu v souladu s § 4 a § 5; nestanoví-li mezinárodní smlouva výslovně jinak, vyřízené dožádání soud nepřekládá. (4) Pokud soud na žádost dožadujícího orgánu vyslechl svědka nebo znalce pod přísahou, uvede plné znění přísahy v protokolu o výslechu. (5) V souhlasu s použitím důkazu podle § 430 odst. 2 trestního řádu soud označí důkaz nebo uvede informaci, s jejichž použitím vyslovuje souhlas, popis skutku, který je předmětem trestního řízení v cizím státě, v němž má být důkaz nebo informace použita, a právní kvalifikaci tohoto skutku podle práva dožadujícího státu. Souhlas vyhotovený podle § 12 soud zašle dožadujícímu orgánu v souladu s § 4 a § 5. Zvláštní ustanovení o některých druzích právní pomoci v užším smyslu a o dožádáních do některých států § 21 Dožádání o doručení písemnosti adresátovi v cizině (1) Dožádání o doručení písemnosti adresátovi v cizině je upraveno mezinárodními smlouvami o vzájemné právní pomoci, zejména Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních (čl. 7 a následující). O doručení písemnosti adresátovi v cizině lze požádat i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 376 odst. 1, 2 trestního řádu). (2) Je-li přímé doručení písemnosti adresátovi na území cizího státu vyloučeno (§ 11) nebo nebylo-li úspěšné, vypracuje soud dožádání o doručení písemnosti adresované příslušnému justičnímu orgánu (případně podle § 19 odst. 2) státu, na jehož území se adresát zdržuje. Vzor dožádání o doručení písemnosti je obsažen v příloze č. 16. V dožádání vždy uvede také identifikační údaje o adresátovi, adresu, na níž se zdržuje, a způsob, jakým má být písemnost doručena. K dožádání soud přiloží doručný list pro doručení v cizině (tiskopisy v.k.ř. č. 135 a 136, případně příloha č . 16/C), a písemnost, která má být doručena. Není-li mezinárodní smlouvou stanoveno, že dožádání a jeho přílohy není zapotřebí překládat, opatří je soud úředním překladem (§ 12 odst. 4). Dožádání zašle soud dožádanému orgánu v souladu s § 4 a § 5. (3) Jde-li o doručení předvolání, je nutno dožádání zaslat s dostatečným předstihem, aby mohly být dodrženy

strana 91

minimální lhůty podle mezinárodních smluv pro zaslání dožádání určitou dobu před datem, kdy se má předvolávaná osoba (obviněný, svědek, znalec) dostavit do dožadujícího státu (zprav. 30 až 50 dnů). Přehled těchto lhůt platných podle jednotlivých mezinárodních smluv, jejichž smluvní stranou je Česká republika, pro zasílání dožádání o doručení předvolání obviněného je uveden v příloze č. 16/D. Protože však v praxi zaslání dožádání pouze minimální stanovenou dobu před datem, kdy se má předvolávaná osoba (obviněný, svědek, znalec) dostavit do České republiky, v případě řady států není dostatečné, doporučuje se, aby soud dobu podle dosavadních zkušeností potřebnou s ministerstvem konzultoval. (4) Pokud soud žádá o doručení výzvy k úhradě peněžní částky (např. nákladů řízení), nezasílá s dožádáním běžnou poštovní poukázku (složenku), neboť české poštovní poukázky nejsou použitelné na zahraničních poštách. V případě, že se jedná o stát, jehož banky využívají formát mezinárodního bankovního spojení BIC/IBAN (registr těchto států spravuje společnost SWIFT a je dostupný v anglickém jazyce na internetových stránkách www.swift.com/products/bic_registration/ iban_format_registration), uvede číslo účtu, na který může osoba částku uhradit, ve formátu BIC/IBAN, případně toto spojení uvede spolu se zasláním mezinárodní poštovní poukázky, pokud ji ve vztahu k cizímu státu lze využít. V ostatních případech se soud o možnostech bankovního spojení s cizím státem, jakož i o možnosti platebního styku ze zahraničí prostřednictvím České pošty nejprve informuje na příslušné poště. (5) Pokud soud žádá o doručení rozhodnutí, proti kterému je přípustný opravný prostředek, a toto rozhodnutí neobsahuje plnou adresu orgánu, u kterého lze tento opravný prostředek podat, přiloží soud k rozhodnutí na zvláštním listu poučení pro adresáta s uvedením takové plné adresy a požádá v dožádání o doručení rovněž tohoto poučení. § 22 Dožádání o provedení výslechu v cizině (1) V dožádání o provedení výslechu v cizině je vhodné rovněž požádat dožádaný stát o poskytnutí informace o místu a času provedení výslechu (a to s dostatečným předstihem) a o případné umožnění přítomnosti soudce, státního zástupce a obhájce při provedení výslechu, včetně možnosti pokládat prostřednictvím orgánu dožádaného státu, který bude výslech provádět, doplňující otázky, pokud to bude možné podle práva dožádaného státu (srov. č. 4/1999 Sb. rozh. tr., č. 20/1999 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu z 29. března 2006, sp. zn. 6 Tdo 346/2006). (2) O přímé vyrozumění státního zástupce a obhájce o místu a času provedení výslechu nežádá soud orgán dožádaného státu, ale provede je sám na základě informací, které od orgánu dožádaného státu obdrží. § 23 Dočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů (1) Dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody do ciziny za účelem provedení procesních úkonů je možné na základě zejména následujících mezinárodních smluv: a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 11, čl. 12;

strana 92

Instrukce č. 8

částka 1

b) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 3, čl. 13; c) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 12.

(6) Ve stanoveném termínu soud zajistí navrácení dočasně převzaté osoby zpět orgánům dožádaného státu. Provedení navrácení osoby soud následně oznámí ministerstvu. § 25

Dočasné předání je možné i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 376 odst. 1, 2 trestního řádu).

(1) V usnesení podle § 441 odst. 1 nebo 2 ve spojení s příslušným ustanovením hlavy druhé oddílu sedmého, hlavy čtvrté oddílu třetího a hlavy dvacáté první oddílu čtvrtého trestního řádu soud označí žádost vyžadujícího státu a uvede popis skutku, pro který cizí stát o zajištění věci, jiné majetkové hodnoty nebo majetku žádá, a jeho právní kvalifikaci podle práva vyžadujícího státu.

(2) Není-li pro vzájemnou právní pomoc s dožadujícím státem umožněn přímý styk justičních orgánů, informuje soud o povolení dočasného předání podle § 438 trestního řádu ministerstvo. O provedení dočasného předání osoby orgánům dožadujícího státu, jakož i o navrácení této osoby zpět do České republiky, informuje soud ministerstvo. § 24 Dočasné převzetí z ciziny za účelem provedení procesních úkonů (1) Dočasné převzetí osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody z ciziny za účelem provedení procesních úkonů je možné na základě zejména následujících mezinárodních smluv: a) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 11, čl. 12; b) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 3, čl. 13; c) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 12. Dočasné převzetí je možné i na bezesmluvním základě při zaručení vzájemnosti (§ 376 odst. 1, 2 trestního řádu). (2) V žádosti o zajištění dočasného převzetí osoby z ciziny k provedení procesních úkonů soud uvede také popis skutku, pro který se trestní řízení vede, a jeho právní kvalifikaci. Pokud jej k tomu ministerstvo vyzve, zašle soud ministerstvu na zvláštním listu znění příslušných ustanovení trestního zákona, podle kterých je skutek posuzován, vyhotovené v souladu s ustanovením § 12 a opatřené úředním překladem (§ 12 odst. 4) do jazyka, který ministerstvo ve výzvě určí. Pokud je znakem skutkové podstaty trestného činu výše škody, uvede i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu8). (3) Usnesení podle § 440 odst. 2 trestního řádu zašle soud také ministerstvu. (4) Provedení dočasného převzetí osoby od orgánů dožádaného státu a její dodání do vazby soud následně oznámí ministerstvu. (5) Není-li mezinárodní smlouvou stanoven i pro účely dočasného předávání osob přímý styk justičních orgánů (§ 5), žádost dočasně převzaté osoby o propuštění z vazby soud předává příslušnému orgánu dožádaného státu prostřednictvím ministerstva (§ 4). Stejným způsobem soud informuje příslušný orgán dožádaného státu o propuštění osoby z vazby podle § 440 odst. 6 trestního řádu.

Zajištění a odevzdání věcí zajištění majetku a vyžádání bankovních informací

(2) Zajištěné věci předá soud příslušnému orgánu vyžadujícího státu. Pokud se styk s orgány vyžadujícího státu uskutečňuje podle § 4, informuje soud o předání věci nebo majetku následně ministerstvo. (3) Dočasné odepření předání věci nebo předání věci pod podmínkou, že budou vráceny (§ 441 odst. 5 trestního řádu), soud oznámí vyžadujícímu orgánu v souladu s § 4 a § 5 s uvedením důvodu a případné předpokládané délky doby, po kterou nebude možné předmětnou věc předat. Při předání věci pod podmínkou, že bude vrácena, se tato podmínka sdělí také orgánům vyžadujícího státu, které věc přebírají. (4) Orgánům vyžadujícího státu soud vždy sdělí, zda má být předávaná věc vrácena soudu, přímo vlastníkovi, nebo že se Česká republika vrácení věci vzdává (§ 441 odst. 6 trestního řádu), a to v souladu s § 4 a § 5. (5) Soud, kterému policejní orgán zaslal na vědomí informaci o předběžném zajištění věci podle § 441a trestního řádu, bez prodlení tento policejní orgán vyrozumí o tom, že ve lhůtě do deseti dnů od vydání příkazu k předběžnému zajištění věci a) mu byla doručena žádost o právní pomoc spočívající v žádosti o zajištění této věci pro účely trestního řízení anebo příkaz k zajištění a jak byla vyřízena, nebo b) mu nebyla doručena žádost o právní pomoc spočívající v žádosti o zajištění této věci pro účely trestního řízení anebo příkaz k zajištění; v takovém případě policejní orgán upozorní na nutnost věc vrátit, nezajistí-li ji pro jiné trestní řízení. (6) V dožádání do ciziny, které se týká bankovních informací, je vhodné v případě, že by vyzrazení skutečnosti, že je o bankovní informace žádáno, mohlo ohrozit průběh či výsledek trestního řízení, uvést rovněž požadavek, aby majitel bankovního účtu nebo jiné osoby, kterých se bankovní informace týkají, nebyli informováni o dožádání ani o výsledku jeho vyřízení. § 26 Výslech prostřednictvím videotelefonu a telefonu (1) Výslech prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu je možný na základě následujících mezinárodních smluv: a) Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních - čl. 9 a čl. 10;

_____________________________________________________ 8) § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.

částka 1

Instrukce č. 8

b) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými - čl. 20c. (2) Pokud soud nemá k dispozici technické vybavení k provedení výslechu prostřednictvím videotelefonu či telefonu, může se obrátit na nadřízený krajský soud nebo na mezinárodní odbor Nejvyššího státního zastupitelství nebo na ministerstvo se žádostí o technickou pomoc. Pokud není technické zajištění provedení výslechu možné ani s pomocí Nejvyššího státního zastupitelství či ministerstva, obrátí se soud se žádostí o zapůjčení nezbytného technického vybavení na dožadující orgán, a to v souladu s § 4 a § 5.

strana 93

§ 27 Dožádání do Spojených států amerických V dožádáních do Spojených států amerických je vhodné výslovně uvést, že se žádá rovněž o nezveřejnění informací o dožádání a jeho vyřízení, neboť americké soudy jinak dožádání a písemnosti související s jeho vyřízením zařadí do veřejně přístupných sbírek dokumentů. V dožádání by tento požadavek měl být vyjádřen větou „Žádáme, aby toto dožádání a listiny s ním související nebyly zveřejněny.“ - v anglickém překladu pak „We request that this letter rogatory and documents pertaining to it are not made public.“. § 28 Náklady dožádání

(3) O průběhu výslechu prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu podle § 444 trestního řádu pořídí soud protokol, jehož vyhotovení vypracované v souladu s § 12 zašle v souladu s § 4 a § 5 dožadujícímu orgánu. Pokud o to dožadující orgán požádá, soud současně pořídí z výslechu pomocí videotelefonu videozáznam a z výslechu pomocí telefonu audiozáznam, který přiloží k protokolu zasílanému dožadujícímu orgánu. Pokud je souhlas vyslýchané osoby podmínkou provedení výslechu (§ 444 odst. 1, 2 trestního řádu), dotáže se soud osoby po zahájení protokolace, avšak ještě před započetím videozáznamu či audiozáznamu, na její stanovisko; pokud osoba s výslechem souhlasí, požádá soud osobu o opětovné vyjádření souhlasu po započetí videozáznamu či audiozáznamu. Po započetí videozáznamu či audiozáznamu a zahájení protokolace soud označí žádost, na jejímž základě je výslech prováděn, uvede popis skutku, pro který se trestní řízení v dožadujícím státě vede, ověří totožnost vyslýchané osoby a provede její poučení podle § 444 odst. 4 trestního řádu. (4) Pokud soud výslech přeruší (§ 444 odst. 5 trestního řádu), uvede důvod přerušení do protokolu. (5) Případné použití opatření ve smyslu § 444 odst. 6 trestního řádu nebo poskytnutí ochrany vyslýchané osobě ve smyslu § 444 odst. 7 trestního řádu uvede soud do protokolu. (6) V žádosti o zajištění výslechu prostřednictvím videotelefonu nebo telefonu (§ 445 trestního řádu) soud uvede také popis skutku, pro který se vede trestní řízení, jeho právní kvalifikaci a znění příslušných ustanovení trestního zákona včetně ustanovení o promlčení trestního stíhání (znění § 35 trestního zákoníku uvede pouze v případě, že jeho aplikace přichází v úvahu) a způsob, jakým má být vyslýchaná osoba poučena podle práva České republiky, zejména kdy má právo odepřít výpověď. Žádost vyhotovenou v souladu s § 12 soud zašle příslušnému orgánu cizího státu (případně podle § 19 odst. 2) v souladu s § 4 a § 5. Pokud soud žádost zaslal prostřednictvím ministerstva (§ 4), vyrozumí následně ministerstvo o tom, zda výslech proběhl. (7) Pokud výslech prostřednictvím videotelefonu není ve vztahu k dožadujícímu státu mezinárodní smlouvou připuštěn, lze na základě čl. 4 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních umožnit pouze audiovizuální spojení, v jehož rámci dožadující orgán sám nebude pokládat vyslýchané osobě otázky ani jinak sám zasahovat do průběhu výslechu. Dožadující orgán v rámci takového audiovizuálního spojení může dožádaný orgán požádat o položení doplňující otázky.

(1) Pokud má být uplatněna úhrada nákladů u dožadujícího státu na bezesmluvním základě, ověří soud před předložením vyčíslení nákladů ministerstvu podle § 382 odst. 2 trestního řádu u ministerstva, zda je to ve vzájemném styku s dožadujícím státem obvyklé. (2) Vyčíslení nákladů, jejich odůvodnění a údaje o mezinárodním bankovním spojení (IBAN) soud předloží ministerstvu formou předkládací zprávy, která bude obsahovat také údaje o dožadujícím orgánu cizího státu a o jeho žádosti. Na žádost ministerstva soud vypracuje vyčíslení nákladů a jejich odůvodnění ve formě podle § 12 a opatří je úředním překladem (§ 12 odst. 4) do jazyka, který ministerstvo v žádosti určí. HLAVA II EXTRADICE Oddíl první Vyžádání z ciziny § 29 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 383 až § 390 trestního řádu. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími vyžádání z ciziny jsou: a) Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4); b) Dodatkový protokol z 15. září 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5); c) Druhý dodatkový protokol z 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6). Mezinárodní smlouvy v oblasti vydávání jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. (3) Vyžádání z ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti. Ujištění o vzájemnosti poskytne nebo opatří ministerstvo (§ 376 odst. 2 trestního řádu). Mezinárodní zatýkací rozkaz § 30 (1) Náležitosti mezinárodního zatýkacího stanoví § 384 odst. 2 až 4 trestního řádu. Mezinárodní zatýkací

strana 94

Instrukce č. 8

rozkaz je zvláštním druhem rozhodnutí, a soud jej proto nevydává ve formě usnesení ani opatření. Vzor mezinárodního zatýkacího rozkazu je obsažen v příloze č. 17. Pokud je znakem skutkové podstaty trestného činu výše škody, uvede soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu také znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu9). Znění ustanovení § 35 a § 95 trestního zákoníku soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu uvede pouze v případě, že jejich aplikace připadá vzhledem k právní kvalifikaci skutku v úvahu. Znění ustanovení § 384 a § 385 trestního řádu soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu neuvádí, není-li pro to zvláštní důvod. Jde-li o vyžádání obviněného z ciziny k trestnímu stíhání a od spáchání trestného činu uplynula doba delší než 3 roky, popíše soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu úkony ovlivňující plynutí promlčecí doby. Pokud jde o vyžádání odsouzeného z ciziny k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření, připojí soud k mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci (§ 384 odst. 3 trestního řádu), a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně. Pokud byl odsouzený odsouzen v řízení proti uprchlému, uvede soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu také znění § 306a trestního řádu a znění ustanovení o promlčení trestního stíhání. Je-li třeba vyžádat z ciziny několik osob (spoluobviněných, případně spoluodsouzených), vydá soud na každou takovou osobu samostatný mezinárodní zatýkací rozkaz, a to včetně případných příloh. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, uvede soud v mezinárodním zatýkacím rozkazu rovněž údaje podle § 384 odst. 2 písm. c) až e) trestního řádu z rozsudku, jehož výrok o trestu byl zrušen, a k mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu připojí stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci (§ 384 odst. 3 trestního řádu), a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (2) Při vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu podle § 384 odst. 1 trestního řádu soud zváží vydání rovněž evropského zatýkacího rozkazu podle § 405 odst. 1 trestního řádu, neboť účinné mezinárodní pátrání na území členských států Evropské unie je možné pouze na základě evropského zatýkacího rozkazu a bez jeho vydání proto po osobě na území členských států Evropské unie pátráno nebude. Administrativní postup při vydávání evropského zatýkacího rozkazu upravuje zvláštní předpis10). (3) Mezinárodní zatýkací rozkaz se všemi přílohami soud opatří úředním překladem (§ 12 odst. 4) do jazyka stanoveného příslušnou mezinárodní smlouvou (s přihlédnutím k jazykovým ustanovením dvoustranných mezinárodních smluv a k prohlášením k mnohostranným mezinárodním smlouvám - srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 1) nebo do úředního jazyka státu (srov. příloha č. 14/B), na jehož území obviněný pobývá. Pokud není v době vydání

částka 1

mezinárodního zatýkacího rozkazu místo pobytu obviněného známo, opatří soud mezinárodní zatýkací rozkaz a jeho přílohy překladem do angličtiny. (4) Mezinárodní zatýkací rozkaz s přílohami a úředním překladem zašle soud ministerstvu přílohou k žádosti o provedení dalších opatření na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu podle § 383 odst. 1 trestního řádu, a to ve čtyřech vyhotoveních (včetně příloh), z nichž alespoň dvě musí být vyhotovena v souladu s § 12 či § 13. V žádosti soud uvede: a) místo předpokládaného pobytu obviněného a údaj o tom, kdy a jakým způsobem tuto informaci získal, b) státní zastupitelství, které podalo návrh na vydání mezinárodního zatýkacího rozkazu, pokud byl mezinárodní zatýkací rozkaz vydán v přípravném řízení, včetně uvedení spisové značky státního zastupitelství a informace, zda bylo trestní stíhání podle § 173 odst. 1 písm. a) trestního řádu přerušeno, c) informaci (získanou např. z Centrální evidence stíhaných osob či formou písemné žádosti adresované Policejnímu prezidiu České republiky, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality a vyžádáním opisu z evidence Rejstříku trestů), zda obviněný nebo odsouzený je v České republice trestně stíhán v jiné trestní věci či má vykonat jiný trest odnětí svobody, a to vzhledem k zásadě speciality (§ 389 trestního řádu a např. čl. 14 Evropské úmluvy o vydávání) a d) zda má být při vyhlášení mezinárodního pátrání rovněž žádáno o předběžnou vazbu (§ 33). Ministerstvo po kontrole obsahových náležitostí extradičních materiálů a případném vyžádání jejich oprav a doplnění postoupí požadavek na vyhlášení mezinárodního pátrání Policejnímu prezidiu České republiky - na Národní ústřednu Interpolu se soud sám může obracet pouze se žádostmi o zjištění pobytu osoby v cizině (§ 15). § 31 (1) Po právní moci usnesení vydaného podle § 383 odst. 3 trestního řádu soud neprodleně informuje faxem o zrušení mezinárodního zatýkacího rozkazu ministerstvo. Stejnopis usnesení o zrušení mezinárodního zatýkacího rozkazu zašle soud ministerstvu dodatečně. (2) O zrušení mezinárodního zatýkacího rozkazu podle § 384 odst. 5 písm. a), odst. 6 trestního řádu soud neprodleně informuje faxem ministerstvo s uvedením důvodů. O zrušení mezinárodního zatýkacího rozkazu podle § 384 odst. 6 trestního řádu z důvodu promlčení trestní odpovědnosti podle § 34 trestního zákoníku soud neprodleně faxem informuje kromě ministerstva rovněž státního zástupce. Stejnopis usnesení o zrušení mezinárodního zatýkacího rozkazu v obou případech zašle soud ministerstvu dodatečně. (3) O pozbytí platnosti mezinárodního zatýkacího rozkazu podle § 384 odst. 5 písm. b) nebo c) trestního řádu soud informuje ministerstvo ve lhůtě 14 dnů. (4) O vydání a o pozbytí platnosti (§ 384 odst. 5 trestního řádu) mezinárodního zatýkacího rozkazu soud infor-

_____________________________________________________ 9) § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009. 10) § 8 a násl. instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 24. srpna 2007, č. j. 66/2004-MO-J/155, o postupu soudů ve styku se členskými státy Evropské unie ve věcech trestních, uveřejněné pod č. 25/2007 Sbírky instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti.

Instrukce č. 8

částka 1

muje rovněž místní orgán Policie České republiky a příslušného státního zástupce. Místní orgán Policie České republiky soud neinformuje, vydal-li mezinárodní zatýkací rozkaz pouze pro účely vyžádání dodatečného souhlasu s dalším trestním stíháním nebo výkonem trestu, než které byly předmětem původní žádosti o vydání, podle § 389 odst. 4 trestního řádu (§ 37). § 32 (1) Pokud mezinárodní zatýkací rozkaz vydal v přípravném řízení okresní soud a obžaloba byla následně podána ke krajskému soudu, informuje o tom okresní soud ministerstvo, pokud státní zástupce informaci o podání obžaloby ke krajskému soudu, kterou zaslal okresnímu soudu, nezaslal na vědomí rovněž ministerstvu. (2) Pokud byl mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely trestního stíhání a následně byl v řízení proti uprchlému vydán pravomocný rozsudek, informuje soud o této skutečnosti ministerstvo a s přihlédnutím k náležitostem mezinárodního zatýkacího rozkazu pro účely výkonu trestu podle § 384 odst. 3 trestního řádu zváží vydání nového mezinárodního zatýkacího rozkazu, kterým bude mezinárodní zatýkací rozkaz pro účely trestního stíhání nahrazen. § 33 Žádost o předběžnou vazbu (1) Před vyhotovením žádosti o předběžnou vazbu podle § 386 odst. 1 trestního řádu soud vezme v úvahu, zda lze reálně očekávat, že extradiční materiály bude možné vyhotovit, opatřit překladem a doručit dožádané straně v příslušné lhůtě (příloha č. 23). (2) Pokud se obviněný nachází na území státu, který je smluvní stranou Evropské úmluvy o vydávání, přiloží k žádosti o předběžnou vazbu vždy fotokopii či stejnopis mezinárodního zatýkacího rozkazu nebo odsuzujícího rozsudku (čl. 16 odst. 2 Evropské úmluvy o vydávání) alespoň v češtině. § 34 Dodatkové informace Pokud dožádaný stát v průběhu vydávacího řízení požaduje dodatkové informace, poskytne je soud ministerstvu na jeho výzvu ve formě a lhůtě ministerstvem stanovené. § 35 Postup po rozhodnutí dožádaného státu (1) Ministerstvo informuje soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz, o výsledku vydávacího řízení v cizině. (2) Pokud bylo vydání povoleno, sjedná ministerstvo prostřednictvím Policejního prezidia České republiky termín a další podrobnosti převzetí vydávané osoby policejními orgány České republiky. Pokud je toho zapotřebí, poskytne soud potřebnou součinnost ministerstvu při přípravě a dalším řízení o žádosti o povolení průvozu územím cizího státu. (3) Pokud bylo v době před vydáním obviněného přerušeno trestní stíhání, je nezbytné, aby ještě před jeho dodáním soudu bylo rozhodnuto o jeho pokračování. V přípravném řízení za tím účelem soud informuje o plánovaném datu převzetí vydávané osoby státního zástupce. (4) O dodání obviněného soudu nebo odsouzeného do výkonu trestu odnětí svobody informuje soud ministerstvo

strana 95

do 14 dnů od realizace vydání. Současně soud vloží údaj o vydání osoby do Centrální evidence stíhaných osob. (5) Pokud byl obviněný nebo odsouzený vydán na základě mezinárodního zatýkacího rozkazu nebo předán na základě evropského zatýkacího rozkazu, není zapotřebí mezinárodní zatýkací rozkaz formálně rušit, neboť pozbývá platnosti ze zákona [§ 384 odst. 5 písm. b) trestního řádu]. Pokud však byl obviněný nebo odsouzený, na kterého byl vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, zadržen na území České republiky (na základě příkazu k zatčení nebo příkazu k dodání do výkonu trestu), anebo pokud byl vyhoštěn z cizího státu na území České republiky, je nezbytné mezinárodní zatýkací rozkaz zrušit usnesením podle § 384 odst. 6 trestního řádu (§ 31 odst. 2, 4). (6) O výsledku výslechu vydaného odsouzeného podle § 388 odst. 3 trestního řádu soud informuje ministerstvo. (7) Pokud vydání do České republiky nebylo povoleno, může další postup podle situace spočívat buď v provedení kroků k předání trestního řízení do státu, který vydání nepovolil (§ 59 až § 62), anebo ve vyhlášení či pokračování mezinárodního pátrání pro případ, že by osoba území státu, který její vydání do České republiky nepovolil, opustila. § 36 Dočasné převzetí vydávané osoby Pokud bylo vydání dožádaným státem povoleno, avšak jeho realizace byla odložena, lze požádat o dočasné předání osoby, jejíž vydání bylo povoleno, do České republiky. Na postup při dočasném převzetí se přiměřeně použije § 23, přičemž soud v žádosti uvede rovněž údaj o extradiční žádosti, na jejímž základě bylo vydání povoleno. § 37 Zásada speciality a vyžádání dodatečného souhlasu s dalším trestním stíháním nebo výkonem trestu (1) Pokud se vydaná osoba vzdala při výslechu podle § 389 odst. 2 trestního řádu práva na uplatnění zásady speciality, zašle soud kopii protokolu na vědomí ministerstvu. (2) Pokud je nutno stát, který osobu vydal, požádat o dodatečný souhlas s trestním stíháním nebo s výkonem trestu, pro které vydání povoleno dosud nebylo, a pokud se vydaná osoba práva na uplatnění zásady speciality nevzdala, anebo pokud mezinárodní smlouva ani právo státu, který osobu vydal, vzdání se práva na uplatnění zásady speciality výslovně nepřipouští, soud požádá ministerstvo o zajištění dodatečného souhlasu, přičemž ve své žádosti uvede údaje podle § 384 odst. 2 písm. c) trestního řádu a přiloží k ní: a) mezinárodní zatýkací rozkaz (§ 30), b) protokol s vyjádřením vydané osoby k žádosti o dodatečný souhlas a c) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) obžaloby, jde-li o dodatečný souhlas s dalším trestním stíháním, nebo stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci (§ 384 odst. 3 trestního řádu), a konalo-li se odvolací řízení, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, jde-li o dodatečný souhlas s dalším výkonem trestu, a to vše ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). Protokol s vyjádřením vydané osoby

Instrukce č. 8

strana 96

a případný odsuzující rozsudek a rozhodnutí odvolacího soudu soud opatří úředním překladem (§ 12 odst. 4) do jazyka stanoveného příslušnou mezinárodní smlouvou (s přihlédnutím k jazykovým ustanovením dvoustranných mezinárodních smluv a k prohlášením k mnohostranným mezinárodním smlouvám - srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 1) nebo do úředního jazyka státu (srov. příloha č. 14/B), který osobu vydal. Jde-li o dodatečný souhlas s výkonem souhrnného trestu, vypracuje soud podklady uvedené v písmenech a) až c) tak, aby se vztahovaly i na rozsudek, jehož výrok o trestu byl zrušen; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Provádí-li soud podle § 389 odst. 5 trestního řádu neodkladné nebo neopakovatelné úkony, vyrozumí o jejich provedení následně ministerstvo. (4) V případě pochybností o uplatnění zásady speciality lze předložit věc Nejvyššímu soudu podle § 10 odst. 2 trestního řádu per analogiam (srov. č. 24/2007 Sb. rozh. tr.). Zvláštní ustanovení o vyžádání z některých států § 38 Extradiční materiály pro účely vyžádání ze států, které požadují kopie důkazů (1) Některé státy požadují, aby k žádosti o vydání pro účely trestního stíhání, anebo pro účely vydání k výkonu trestu uloženého v řízení proti uprchlému či trestním příkazem byly kromě mezinárodního zatýkacího rozkazu přiloženy rovněž ověřené kopie (§ 13) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, které jsou obsaženy v mezinárodním zatýkacím rozkazu, přičemž kopie důkazů by měly být jasně a srozumitelně označené a uspořádané. Podle dosavadních zkušeností jsou takovými státy např. Brazílie, Bahamské ostrovy, Dominikánská republika, Ekvádor (pouze doporučeno), Jihoafrická republika, Kostarika či Mexiko. Žádoucí je přiložit rovněž shrnutí podstatných důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku), pro který se žádá o vydání, s uvedením vztahu těchto důkazů k údajnému jednání pachatele; tomuto požadavku je možné dostát tak, že soudce nebo státní zástupce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých podstatných důkazů ve věci a jejich vztah k obvinění. (2) Na výzvu ministerstva soud ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí či zprávu podle odstavce 1 vypracuje tak, aby vyhovovaly nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12), opatří je úředním překladem do úředního jazyka dožádaného státu (§ 12 odst. 4) a zašle je ministerstvu ve dvou vyhotoveních. Před podáním obžaloby může soud o vypracování ověřených kopií důkazů a jejich shrnutí či zprávy podle odstavce 1 požádat státního zástupce. Jde -li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, vyžádá si soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz, od soudu, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil, ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí či zprávu podle odstavce 1 rovněž ohledně skutku, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech

částka 1

rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. V zájmu jednotnosti terminologie opatří ověřené kopie důkazů a jejich shrnutí či zprávu vyžádané podle věty třetí úředním překladem soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz. § 39 Extradiční materiály pro účely vyžádání ze Spojených států amerických (1) (1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců z 2. července 1925 (č. 48/1926 Sb. z. a n.) ve znění Dodatkové úmluvy mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců z 29. dubna 1935 (č. 185/1935 Sb. z. a n.) a Druhé dodatkové úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 8/2010 Sb. m. s., č. 27/2010 Sb. m. s.); dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“; konsolidované znění Smlouvy je obsaženo v příloze č. 21/B). (2) Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických je k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě mezinárodních zatýkacích rozkazů nezbytné jako důkazy podle čl. XI odst. 5 Smlouvy přikládat: a) buď ověřené kopie (§ 13) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, které jsou obsaženy v mezinárodním zatýkacím rozkazu, přičemž kopie důkazů by měly být jasně a srozumitelně označené a uspořádané, anebo b) zprávu (Case Summary) vypracovanou soudcem nebo státním zástupcem, která shrnuje obsah nejdůležitějších důkazů shromážděných v dané věci a v jejímž závěru soudce nebo státní zástupce potvrdí, že na základě těchto důkazů je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, pro které je vydán mezinárodní zatýkací rozkaz; tato zpráva by měla obsahovat: 1. jméno a titul (spíše funkci než akademický titul) autora, 2. identifikaci obviněného, včetně státního občanství a fyzického popisu, s odkazy na fotografie a další identifikační materiály (odstavec 6), 3. informaci o místu současného pobytu obviněného, 4. skutkové okolnosti případu a prameny důkazů tyto okolnosti prokazující, s odkazy na svědecké výpovědi a další relevantní dokumenty, které mohou být připojeny jako důkazy, 5. procesní historii případu, s odkazy na relevantní procesní rozhodnutí, která mohou být připojena jako důkazy, 6. seznam trestných činů, pro které je o vydání žádáno, u každého z nich s uvedením maximální délky trestu, který může být uložen, a s odkazy na příslušná ustanovení trestního zákona, a to jak zvláštní části, tak obecné části o ukládání trestů, jejichž znění musí být připojeno jako důkaz, 7. prohlášení, že trestní stíhání nebylo promlčeno, s odkazy na ustanovení § 34 trestního zákoníku a případně § 35 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu; znění ustanovení, na něž soud odkazuje, musí být připojeno jako důkaz,

částka 1

Instrukce č. 8

8. seznam přiložených důkazů, na něž je odkazováno podle předchozích bodů; důkazy musí být jasně a srozumitelně označeny a uspořádány.

strana 97

§ 40 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Kanady

(1) Všechny písemnosti tvořící extradiční materiály musí být vyhotoveny v souladu s § 12 a případně § 13 a svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně překryty otisky kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 12 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladů je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii informace Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických o požadavcích na extradiční materiály, kterou soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá.

(1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem z 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.; dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“). Podle sdělení Ministerstva spravedlnosti Kanady z 21. června 1999 je podle kanadského extradičního zákona k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě mezinárodních zatýkacích rozkazů nezbytné jako důkazy podle čl. 8 odst. 2 Smlouvy přikládat tzv. extradiční balík (Extradition Packet).

(3) Byl-li mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely vyžádání osoby, která byla odsouzena v řízení proti uprchlému, je nutno extradiční materiály připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny.

(2) Extradiční balík musí být tvořen dvěma oddělenými částmi, a to tzv. záznamem případu (Record of the Case) a tzv. obecným prohlášením (General Legal Statement). (3) Pokud jde o vyžádání obviněného k trestnímu stíhání, musí záznam případu obsahovat:

(4) Byl-li mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena, avšak nikoli v řízení proti uprchlému, slouží jako extradiční materiály ve smyslu čl. XI odst. 5 Smlouvy: a) stejnopis nebo ověřená kopie rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, a d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, vyhotovené v souladu s ustanoveními § 12 a případně § 13 a opatřené úředními překlady (§ 12 odst. 4) do angličtiny. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (6) Vždy je zapotřebí k mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu připojit i popis, fotografii a otisky prstů obviněného či odsouzeného, jsou-li k dispozici. Pokud tomu tak není, musí být tato skutečnost v mezinárodním zatýkacím rozkazu výslovně uvedena. Je‑li k dispozici fotografie obviněného či odsouzeného, musí být v souladu s požadavky americké strany soudcem či státním zástupcem vypracováno potvrzení o totožnosti osoby, jehož vzor je obsažen v příloze č. 18. (7) Extradiční materiály vyhotovené podle odstavců 2 až 6 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních.

a) detailní shrnutí důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku), pro který se žádá o vydání; tomuto požadavku je možné dostát tak, že státní zástupce nebo soudce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých důkazů ve věci, nebo ve shrnutí případu odkáže na jednotlivé podstatné důkazy ve věci (např. svědecké výpovědi a jiné listinné důkazy), jejichž kopie budou tvořit přílohu tohoto prohlášení; kanadská strana bezvýhradně trvá na tom, aby tato část extradičních materiálů neobsahovala žádný odkaz na právní kvalifikaci skutku podle českého práva ani na žádná jiná ustanovení českého práva a aby v této části extradičních materiálů nebyla obsažena ani hodnocení či závěry soudu - materiály by měly obsahovat pouze shrnutí důkazního materiálu ve věci; b) identifikační materiály osoby, o jejíž vydání jde, tj. fotografie, otisky prstů a protokol o rekognici svědkem (takovým svědkem může být rovněž policista), na které kanadská strana trvá; a c) ověřovací doložku v tom smyslu, že shromážděné důkazy, které jsou zahrnuty v záznamu případu, mohou být použity v trestním řízení a byly opatřeny v souladu s českým právem; ověřovací doložka musí být vlastnoručně podepsána soudcem a opatřena otiskem kulatého úředního razítka soudu; kanadská strana trvá na tom, aby anglický překlad ověřovací doložky doslovně odpovídal znění, které je obsaženo v příloze č. 19/A. (4) Byl-li mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely vyžádání osoby, která byla odsouzena v řízení proti uprchlému, je nutno záznam případu připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání, avšak s ověřovací doložkou podle odstavce 5 písm. f). Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny.

strana 98

Instrukce č. 8

(5) Pokud jde o vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena k výkonu trestu (nikoli v řízení proti uprchlému), musí záznam případu obsahovat: a) stejnopis nebo ověřenou kopii rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, e) identifikační materiály osoby, o jejíž vydání jde, tj. fotografie, otisky prstů a prohlášení o potvrzení totožnosti (příloha č. 18) vypracované předsedou senátu, státním zástupcem či vyšetřovatelem, a f) ověřovací doložku v tom smyslu, že písemnosti zahrnuté v záznamu případu jsou přesné; ověřovací doložka musí být vlastnoručně podepsána soudcem a opatřena otiskem kulatého úředního razítka soudu; kanadská strana trvá na tom, aby anglický překlad ověřovací doložky doslovně odpovídal znění, které je obsaženo v příloze č. 19/B. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (6) Obecné prohlášení musí obsahovat: a) identifikaci osoby činící prohlášení, a to jménem a postavením a krátkým popisem odbornosti této osoby ve vztahu k českému právu, b) popis vztahu této osoby k trestnímu stíhání (např. že je odpovědná za případ, vyřizuje případ, je seznámena s případem apod.), c) prohlášení, že o vydání osoby je žádáno k trestnímu stíhání či k výkonu trestu odnětí svobody s uvedením právní kvalifikace, s odkazem na vyhotovení mezinárodního zatýkacího rozkazu, které bude připojeno k této části extradičního balíku, d) doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, a z nichž by podle výslovného požadavku kanadské strany mělo být též patrné, že nejde o přestupek, nýbrž o trestný čin, pro který lze podat obžalobu u soudu (např. citací ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích), e) je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu11), f) doslovné znění zákonných ustanovení o promlčení trestního stíhání pro předmětné trestné činy (§ 34 trestního zákoníku a případně § 35 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci

částka 1

skutku přichází v úvahu) nebo o promlčení výkonu trestu (§ 94 a případně § 95 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu) a výslovné prohlášení, že trestnímu stíhání nebo výkonu trestu promlčení nebrání, g) prohlášení týkající se časové působnosti trestního zákona - tj. prohlášení o tom, že předmětná ustanovení trestního zákona byla účinná v době spáchání trestného činu a jsou účinná i v době, kdy je o vydání žádáno; pokud tomu tak není, připojí soud také ověřenou kopii předpisů uvedených v písmenech d) až f) ve znění účinném v době, kdy je o vydání žádáno. Obecné prohlášení však není třeba vyhotovovat, pokud znění zákonných ustanovení uvedených v písmenech d) až f) obsahuje mezinárodní zatýkací rozkaz, který v takovém případě obecné prohlášení nahrazuje. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, je nutno obecné prohlášení [tj. znění zákonných ustanovení a prohlášení podle písmen d) až g)] připravit tak, aby se týkalo i trestného činu, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (7) Všechny písemnosti v každé části extradičního balíku musí být vyhotoveny v souladu s § 12 a případně § 13 a svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty překryty otisky kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 12 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladů je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii dopisu Ministerstva spravedlnosti Kanady z 21. června 1999, kterou soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá. (8) Extradiční materiály vyhotovené podle odstavců 2 až 7 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních. § 41 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Nového Zélandu (1) Základní normativní úprava je obsažena ve Smlouvě mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem z 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb., č. 22/1928 Sb.; dále v tomto ustanovení jen „Smlouva“). Podle nóty Vysoké komise Nového Zélandu v Canbeře byla Česká republika s účinností od 16. října 2003 zařazena mezi tzv. „vyňaté“ (exempted) státy, což umožňuje k žádostem o vydání k trestnímu stíhání kromě mezinárodních zatýkacích rozkazů přikládat jako důkazy podle čl. 8 odst. 2 Smlouvy pouze tzv. záznam případu (Record of the Case). (2) Záznam případu vyhotovuje státní zástupce, který v daném případě zastupuje veřejnou žalobu. Záznam případu obsahuje souhrn důkazů opatřených na podporu žádosti o vydání (nepřímé důkazy, tzv. „důkazy z doslechu“, jsou podle novozélandského práva nepřípustné, a extradiční materiály se o nich proto nesmí vůbec zmiňovat) a jiné relevantní dokumenty (fotografie, kopie dokladů apod.).


částka 1

Instrukce č. 8

(3) Záznam případu musí být ověřen vlastnoručním podpisem soudce a otiskem kulatého úředního razítka soudu. (4) K záznamu případu musí být přiloženy: a) prohlášení státního zástupce uvádějící, že záznam případu byl vyhotoven jím nebo pod jeho vedením a že důkazy byly získány za účelem použití v hlavním líčení (trial) s osobou, jejíž vydání se žádá, jako obžalovanou; novozélandská strana vyžaduje, aby prohlášení státního zástupce (Affidavit) bylo učiněno takovou formou, aby případné uvedení nepravdy mělo pro státního zástupce vážné důsledky; s ohledem na skutečnost, že institut přísežného prohlášení orgánů činných v trestním řízení české právo nezná, se doporučuje s požadavkem novozélandských orgánů se vypořádat uvedením znění § 329 trestního zákoníku a vysvětlením, že případné vědomé uvedení nepravdy pro účely vyžádání obviněného z ciziny by mohlo být považováno za trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele; a b) prohlášení nejvyššího státního zástupce (osobně), že podle jeho názoru záznam případu dokládá existenci důkazů dostatečných k tomu, aby bylo v České republice vedeno trestní stíhání. (5) Všechny písemnosti tvořící záznam případu musí být svázány v jeden pevně spojený celek tak, aby svázání bylo opatřeno přelepkami a ty následně překryty otisky kulatého razítka soudu, a opatřeny úředním překladem (§ 12 odst. 4) do angličtiny. Při pořizování překladu je v zájmu zachování specifické terminologie vhodné poskytnout překladateli kopii informace o extradičním řízení na Novém Zélandu a výňatek z novozélandského extradičního zákona, které soudu zašle ministerstvo, pokud o to soud požádá. (6) Byl-li mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely vyžádání osoby, která byla odsouzena v řízení proti uprchlému, je nutno extradiční materiály připravit, jako by šlo o vyžádání k trestnímu stíhání. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl v řízení proti uprchlému uložen souhrnný trest, je nutno extradiční materiály připravit tak, aby zahrnovaly i skutek, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (7) Byl-li mezinárodní zatýkací rozkaz vydán pro účely vyžádání osoby, která byla pravomocně odsouzena (nikoli v řízení proti uprchlému), považují se za extradiční materiály ve smyslu čl. 8 odst. 3 Smlouvy: a) stejnopis nebo ověřená kopie rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se odvolací řízení, c) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, a d) potvrzení o tom, jaká část trestu dosud nebyla vykonána, vyhotovené v souladu s ustanoveními § 12 a případně § 13 a opatřené úředními překlady (§ 12 odst. 4) do angličtiny. Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, připojí soud rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při

strana 99

ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (8) Extradiční materiály vyhotovené podle odstavců 2 až 7 zašle soud ministerstvu ve třech vyhotoveních. (9) Ve velmi naléhavých případech lze požádat o uvalení předběžné vazby, a to ještě před tím, než novozélandské orgány obdrží formální extradiční žádost (ta pak musí být předložena do 40 dnů). Osoba vzatá do předběžné vazby však může být propuštěna na kauci. Žádost o předběžnou vazbu proto musí novozélandským (exekutivním) orgánům též naznačit, zda mají případnému propuštění na kauci oponovat, a pokud ano, na jakém základě (zejména předchozí odsouzení, současná obvinění, věcné důvody pro domněnku, že osoba se bude vyhýbat extradičnímu řízení, a to včetně závažnosti trestného činu, pro který by měl být vydán, závažnost důkazů proti němu, pravděpodobnost uložení trestu odnětí svobody, spojení či jeho nedostatek s Novým Zélandem atp.). Soud proto v takových případech zašle ministerstvu spolu se žádostí o předběžnou vazbu (§ 33) také výše uvedené argumenty pro odporování propuštění na kauci a ujištění, že extradiční materiály podle předchozích odstavců budou dodány do 30 dnů. § 42 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Izraele (1) Základní normativní úprava je obsažena v Evropské úmluvě o vydávání, k jejímuž čl. 2 však Izrael učinil výhradu, v jejímž důsledku jsou součástí extradičních materiálů k vyžádání pro účely trestního stíhání kromě dokumentů uvedených v čl. 12 odst. 2 Evropské úmluvy o vydávání rovněž ověřené kopie (§ 13) všech důkazů, na jejichž základě je dostatečně odůvodněno podezření, že obviněný spáchal trestné činy, které jsou obsaženy v mezinárodním zatýkacím rozkazu, přičemž kopie důkazů by měly být jasně a srozumitelně označené a uspořádané. Žádoucí je přiložit rovněž shrnutí podstatných důkazů dostupných ke každému bodu obvinění (tj. ke každému jednotlivému skutku), pro který se žádá o vydání, s uvedením vztahu těchto důkazů k údajnému jednání pachatele; tomuto požadavku je možné dostát tak, že státní zástupce nebo soudce vypracuje prohlášení (zprávu), ve kterém shrne fakta případu a detailně uvede obsah jednotlivých podstatných důkazů ve věci a jejich vztah k obvinění. Extradiční materiály musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12) a být opatřeny úředním překladem do angličtiny (§ 12 odst. 4). Jde-li o vyžádání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, vyžádá si soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz, od soudu, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil, ověřené kopie důkazů, a případně i jejich shrnutí či zprávu rovněž ohledně skutku, pro který byl odsouzený odsouzen soudem, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči výrokům o vině ze všech rozsudků, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. V zájmu jednotnosti terminologie opatří ověřené kopie důkazů a jejich shrnutí či zprávu vyžádané podle věty čtvrté úředním překladem soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz.

Instrukce č. 8

strana 100

(2) Na žádost soudu zašle ministerstvo soudu popis požadavků na extradiční materiály poskytnutý Ministerstvem spravedlnosti Státu Izrael. § 43 Extradiční materiály pro účely vyžádání z Austrálie (1) Vyžádání obviněného nebo odsouzeného z Austrálie je možné na bezesmluvním základě nebo na základě mnohostranných smluv, jejichž smluvními stranami jsou Česká republika i Austrálie a které obsahují ustanovení o vydávání. Podle sdělení Generální prokuratury Austrálie ze dne 14. května 2008 jsou jako extradiční materiály dostatečné mezinárodní zatýkací rozkaz a další dokumenty ve smyslu § 384 trestního řádu (srov. § 30). Extradiční materiály musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12) a být opatřeny úředním překladem do angličtiny (§ 12 odst. 4). (2) Na žádost soudu zašle ministerstvo soudu popis požadavků na extradiční materiály, poskytnutý Generální prokuraturou Austrálie. Oddíl druhý Vydání do ciziny § 44 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 391 až § 402 trestního řádu. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími vydání do ciziny jsou: a) Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4); b) Dodatkový protokol z 15. září 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5); c) Druhý dodatkový protokol z 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6). Mezinárodní smlouvy v oblasti vydávání jsou uvedeny v přílohách č. 2 a 3. § 45 Předběžná vazba (1) Pokud soud vezme osobu do předběžné vazby, neprodleně tuto skutečnost oznámí faxem státnímu zástupci, který podal návrh na vzetí do předběžné vazby, pokud se státní zástupce neúčastnil výslechu osoby, o jejíž vydání jde, před soudem, ministerstvu a Národní ústředně Interpolu, a to bez ohledu na právní moc usnesení o vzetí do předběžné vazby; státnímu zástupci zašle rovněž kopii protokolu z výslechu osoby, o jejíž vydání jde, zejména pokud tato osoba vyslovila souhlas se svým vydáním. V usnesení o vzetí do předběžné vazby soud vždy uvede datum, od kterého se vazba započítává, neboť od tohoto okamžiku počíná plynout lhůta pro doručení extradiční žádosti a její zmeškání má za následek povinnost osobu z předběžné vazby propustit (§ 396 odst. 3 trestního řádu). Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva nebo pokud o to osoba, o jejíž vydání jde, žádá, oznámí soud vzetí do předběžné vazby v příslušné lhůtě také konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu státu, jehož je osoba, o jejíž vydání jde, občanem (§ 14, příloha č. 1).

částka 1

(2) Současně se vzetím osoby, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby soud prostřednictvím věznice, v níž tato osoba předběžnou vazbu vykonává, požádá Generální ředitelství Vězeňské služby, aby tato osoba byla v průběhu řízení o vydání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byli ihned informováni soud, státní zástupce a ministerstvo. (3) Pokud došlo k propuštění osoby, o jejíž vydání jde, ze zadržení nebo z předběžné vazby, oznámí to soud neprodleně faxem ministerstvu, a to bez ohledu na právní moc usnesení o zamítnutí návrhu na vzetí do předběžné vazby nebo o propuštění z předběžné vazby. Zároveň soud informuje Národní ústřednu Interpolu a požádá ji buď o omezení pátrání za účelem zadržení pouze na případy, kdy se osoba, o jejíž vydání jde, bude pokoušet opustit území České republiky, anebo o zastavení pátrání za účelem zadržení na území České republiky, neboť jinak by mohlo dojít k opětovnému zadržení osoby policejními orgány České republiky. Pokud by došlo ke změně okolností, a bylo by nutno osobu opětovně zadržet, bude vydání pokynu Národní ústředně Interpolu k obnovení pátrání v působnosti státního zástupce, který provádí předběžné šetření, případně soudu, který rozhoduje nebo rozhodl o přípustnosti vydání. (4) Pokud je osoba, o jejíž vydání jde, převedena z předběžné vazby do jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo do výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, oznámí soud tuto skutečnost ministerstvu a státnímu zástupci, který provádí nebo prováděl předběžné šetření, a Národní ústředně Interpolu. Zároveň učiní opatření, aby po odpadnutí důvodu jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo po ukončení výkonu trestu odnětí svobody bylo možné osobu opětovně vzít do předběžné vazby, která by na výkon vyšetřovací vazby nebo trestu odnětí svobody pokud možno bezprostředně navazovala. Zejména požádá prostřednictvím věznice, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, Generální ředitelství Vězeňské služby o zaznamenání informace o řízení o vydání a požadavku, aby propuštění této osoby z vazby nebo trestu bylo se soudem koordinováno, aby mohlo být rozhodnuto o předběžné či vydávací vazbě. Současně soud prostřednictvím věznice, v níž osoba, o jejíž vydání jde, vykonává vazbu nebo trest, Generální ředitelství Vězeňské služby požádá, aby tato osoba byla v průběhu řízení o vydání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byli ihned informováni soud, státní zástupce a ministerstvo. Odpadnutí důvodu jiné než předběžné nebo vydávací vazby nebo ukončení výkonu trestu odnětí svobody a převedení osoby, o jejíž vydání jde, do předběžné vazby oznámí neprodleně faxem ministerstvu a Národní ústředně Interpolu. § 46 Řízení o vydání osoby omezené na osobní svobodě (1) Vykonává-li osoba, o jejíž vydání jde, v průběhu řízení o vydání jinou než předběžnou nebo vydávací vazbu nebo vykonává-li nepodmíněný trest odnětí svobody, soud o zahájení řízení o návrhu státního zástupce na vyslovení přípustnosti či nepřípustnosti vydání informuje věznici, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, a požádá ji o zaznamenání a) informace o řízení o vydání a b) požadavku, aby propuštění této osoby z vazby nebo trestu bylo se soudem koordinováno, aby mohlo být rozhodnuto o předběžné či vydávací vazbě, která by

Instrukce č. 8

částka 1

na výkon vazby nebo trestu odnětí svobody pokud možno bezprostředně navazovala, do Vězeňského informačního systému. (1) Současně soud věznici požádá, aby osoba, o jejíž vydání jde, byla v průběhu řízení o vydání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byl ihned informován soud, státní zástupce a ministerstvo. § 47 Zjednodušené vydání (1) Doslovný text poučení osoby, o jejíž vydání jde, podle § 398 odst. 3 trestního řádu uvede soud do protokolu. Při tomto poučení lze využít text obsažený v příloze č. 20. (2) Při zjednodušeném vydání vyrozumí soud o rozhodnutí o odložení vydání podle § 400 odst. 1 nebo o vydávací vazbě podle § 400b odst. 1 trestního řádu ministerstvo s výslovným uvedením, že bylo rozhodováno v rámci zjednodušeného vydání. Pokud soud rozhodl o odložení vydání podle § 400 odst. 1 trestního řádu, zašle soud ministerstvu neprodleně stejnopis rozhodnutí, aby o odložení vydání a jeho důvodech mohl být vyrozuměn dožadující stát. § 48 Rozhodnutí o přípustnosti vydání (1) Při rozhodování podle § 397 odst. 1 trestního řádu soud rozhodne, že vydání přípustné je, nebo že vydání přípustné není. Pokud se osoba, o jejíž vydání jde, již nezdržuje na území České republiky, soud nerozhoduje o tom, zda vydání je či není přípustné, ale návrh státního zástupce na vyslovení přípustnosti nebo nepřípustnosti vydání zamítne (srov. č. 26/1996 Sb. rozh. tr.) a vrátí věc státnímu zástupci k případnému postupu podle § 394 odst. 4 písm. e) trestního řádu. Soud není oprávněn v rozhodnutí podle § 397 odst. 1 trestního řádu vyslovovat, že vydání je přípustné s výhradou nebo že realizace vydání má být odložena (srov. č. 12/1996 Sb. rozh. tr.). Pokud je podmínkou přípustnosti vydání poskytnuté ujištění dožadujícího státu o tom, že trest smrti nebude uložen nebo vykonán, cituje soud toto ujištění ve výroku rozhodnutí o přípustnosti (srov. č. 11/1996 Sb. rozh. tr.). Ve výroku usnesení podle § 397 odst. 1 trestního řádu soud uvede stát, který o vydání žádá (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 16. srpna 2005, sp. zn. 11 Tcu 52/2005), a popíše skutek, pro který je o vydání žádáno, tak, aby nebyl zaměnitelný s jiným skutkem; uvedení pouze zákonného pojmenování trestného činu a příslušných právních ustanovení nebo uvedení pouze odkazu na mezinárodní zatýkací rozkaz není postačující (srov. č. 54/1995 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu z 25. srpna 2004, sp. zn. 11 Tcu 109/2004). (2) Při rozhodování o přípustnosti vydání podle § 397 odst. 1 trestního řádu soud vždy rozhoduje o celém skutku nebo všech skutcích tak, jak jsou popsány v žádosti cizího státu o vydání. Pokud soud vysloví, že vydání je přípustné jen pro určité části skutku (např. jen pro některé dílčí útoky v případě pokračujícího trestného činu) nebo pro některé ze skutků popsaných v žádosti cizího státu o vydání, rozhodne zároveň, že pro zbývající část skutku či pro zbývající skutky vydání není přípustné. Ve výroku usnesení o přípustnos-

strana 101

ti vydání pak popíše, pro kterou část vydání přípustné je a pro kterou část vydání přípustné není (srov. č. 49/1996 Sb. rozh. tr.). (3) Soud vždy rovněž posoudí, zda vydání je či není přípustné i z hlediska souladu s mezinárodněprávními závazky České republiky vyplývajícími z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána (srov. č. 42/2002 Sb. rozh. tr. a usnesení Nejvyššího soudu z 12. února 2007, sp. zn. 11 Tcu 7/2007, nález Ústavního soudu z 15. dubna 2003, sp. zn. I. ÚS 752/02, nález Ústavního soudu z 3. ledna 2007, sp. zn. III. ÚS 534/06). Zejména se jedná o Úmluvu o právním postavení uprchlíků z 28. července 1951 (č. 208/1993 Sb.), o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod z 4. listopadu 1950 (č. 209/1992 Sb.) a o Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.). Pro tyto účely si soud může vyžádat obecné informace o situaci v oblasti dodržování základních lidských práv a svobod v odsuzujícím státě především od odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra, a případně také od odboru lidských práv a transformační politiky Ministerstva zahraničních věcí. Soulad vydání s mezinárodněprávními závazky České republiky vyplývajícími z ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, soud sám posoudí a nevyčkává pravomocného rozhodnutí v azylovém řízení i v případě, že osoba, o jejíž vydání jde, v době rozhodování soudu o přípustnosti vydání v postavení účastníka řízení o mezinárodní ochraně podle zákona o azylu12). (4) Pokud soud pro své rozhodnutí potřebuje další informace, které mohou být poskytnuty dožadujícím státem, požádá ministerstvo o zajištění dodatkové informace v rozsahu a formě, které ve své žádosti určí. Dodatkovými informacemi mohou být informace skutkové i informace o právu dožadujícího státu. Pro dodání dodatkové informace může soud stanovit přiměřenou lhůtu. (5) Po právní moci usnesení podle § 397 odst. 1 trestního řádu o přípustnosti či nepřípustnosti vydání předloží soud spis bez zbytečných odkladů ministerstvu podle § 397 odst. 3 trestního řádu. (6) Pokud soud rozhodl, že vydání není přípustné z důvodů uvedených v § 393 odst. 1 písm. a), b), g), h), i), k), l) nebo m) trestního řádu, postoupí soud podle § 8 odst. 1 věty druhé trestního řádu poté, co mu byl spis ministerstvem vrácen po oznámení dožadujícímu státu podle § 399 odst. 3 trestního řádu, že vydání nelze povolit, věc příslušnému státnímu zastupitelství k postupu podle § 2 odst. 3 trestního řádu, § 8 odst. 1 trestního zákoníku. § 49 Souběh žádostí o vydání (1) Pokud o vydání osoby žádá současně více cizích států, musí být posouzena přípustnost vydání na základě každé z žádostí samostatně. Soud může rozhodnout, že vydání je přípustné do více než jednoho státu. Rozhodnutí o tom, do kterého státu bude vydání povoleno, přísluší ministru spravedlnosti (§ 401 odst. 2 trestního řádu).

_____________________________________________________ 12) Zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).

Instrukce č. 8

strana 102

(2) Pokud soud rozhoduje o přípustnosti vydání na základě více žádostí o vydání, může rozhodnout jedním usnesením o všech žádostech; není-li to možné nebo vhodné, může rozhodnout o přípustnosti vydání na základě každé z žádostí samostatným usnesením. § 50 Odložení vydání (1) Před rozhodnutím o návrhu na odložení vydání podle § 400 odst. 1 trestního řádu si soud vždy vyžádá stanovisko státního zástupce, který prováděl předběžné šetření [§ 400 odst. 2 písm. b), al. 2 trestního řádu], ledaže návrh na odložení vydání podal tento státní zástupce, a a) soudu a v přípravném řízení státního zástupce příslušných k vedení trestního řízení proti osobě, o jejíž vydání jde, v České republice [§ 400 odst. 2 písm. c), al. 2 trestního řádu], ledaže návrh na odložení vydání podal tento soud nebo tento státní zástupce, nebo b) soudu, který pravomocně uložil osobě, o jejíž vydání jde, trest odnětí svobody [§ 400 odst. 2 písm. d), al. 2 trestního řádu], resp. soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 315 odst. 2 trestního řádu), ledaže návrh na odložení vydání podal tento soud. (1) Před rozhodnutím o odložení vydání podle § 400 odst. 1 trestního řádu soud učiní vše potřebné, aby osoba, o jejíž vydání jde, mohla po propuštění z předběžné nebo vydávací vazby podle § 400 odst. 3 trestního řádu být ihned vzata do vyšetřovací vazby nebo nastoupit výkon trestu odnětí svobody, zejména za tím účelem svůj postup koordinuje s Policií České republiky a se soudem nebo státním zástupcem uvedenými v odstavci 1 písm. a), nebo s věznicí, jde-li o odložení vydání pro účely výkonu trestu odnětí svobody v České republice. (2) Rozhodnutí o návrhu na odložení vydání podle § 400 odst. 1 trestního řádu soud doručí kromě navrhovatele vždy též osobě, o jejíž vydání jde, státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a ministerstvu a na vědomí je zašle rovněž Národní ústředně Interpolu a soudu nebo státnímu zástupci uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b). Pokud rozhodl o odložení vydání, zašle soud rozhodnutí i věznici, v níž osoba, o jejíž vydání jde, vykonává vazbu nebo trest, k zaznamenání informace o odložení vydání do Vězeňského informačního systému. Zároveň soud učiní opatření, aby byl soudem nebo státním zástupcem uvedenými v odstavci 1 písm. a) a b) po pominutí důvodu odložení vydání neprodleně informován, a mohl postupovat podle § 400 odst. 4 trestního řádu. (3) O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z předběžné nebo vydávací vazby podle § 400 odst. 3 trestního řádu, jakož i o jejím vzetí do vydávací vazby podle § 400 odst. 4, § 400b trestního řádu soud vyrozumí vždy rovněž ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a Národní ústřednu Interpolu, a to s uvedeném přesného data, do kterého nebo od kterého předběžná nebo vydávací vazba plyne. O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z předběžné nebo vydávací vazby podle § 400 odst. 3 trestního řádu soud informuje rovněž soud nebo státního zástupce uvedené v odstavci 1 písm. a) a b). (4) O ukončení řízení o vydání podle § 400 odst. 5 trestního řádu soud vyrozumí státního zástupce, který vedl předběžné šetření, ministerstvo, soud nebo státního zástupce uvedené v odstavci 1 písm. a) a b) a věznici, v níž osoba, o jejíž vydání jde, vykonává vazbu nebo trest.

částka 1

§ 51 Dočasné předání Pokud byla podle § 400 trestního řádu odložena realizace vydání, může být na žádost dožadujícího státu povoleno dočasné předání osoby, o jejíž vydání jde, do dožadujícího státu. Na postup při dočasném předání se přiměřeně použije § 23 odst. 2. § 52 Postup po povolení vydání a vydávací vazba (1) O rozhodnutí o vydávací vazbě podle § 400b odst. 1 věty první nebo čtvrté trestního řádu vyrozumí soud neprodleně faxem ministerstvo, aby mohl být sjednán termín vydání osoby (§ 400b odst. 3 trestního řádu), a na vědomí zašle toto vyrozumění rovněž státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a Národní ústředně Interpolu. Uvede přitom den, od kterého vydávací vazba plyne (§ 400b odst. 4 trestního řádu). Stejně tak soud vyrozumí ministerstvo a státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a Národní ústřednu Interpolu o příkazu k zatčení vydaném podle § 69, § 400b odst. 1 věty třetí trestního řádu. Pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, oznámí vzetí osoby do vydávací vazby v příslušné lhůtě také konzulárnímu oddělení zastupitelského úřadu státu, jehož je osoba, o jejíž vydání jde, občanem (§ 14, příloha č. 1). Současně soud věznici, v níž tato osoba vydávací vazbu vykonává, požádá, aby tato osoba byla v průběhu řízení o vydání přemisťována do jiné věznice pouze ve výjimečných případech a aby o případném přemístění byli ihned informováni soud a ministerstvo, a v případě zjednodušeného vydání rovněž státní zástupce. (2) Po vyrozumění ministerstvem nebo Národní ústřednou Interpolu o stanoveném místě, datu a hodině provedení vydání osoby orgánům dožadujícího státu (§ 400b odst. 3 trestního řádu) zařídí vydání předseda senátu krajského soudu, který rozhodl o vydávací vazbě, který za tím účelem zašle příslušný pokyn pro vazební věznici. V místě odevzdání osoby příslušnému orgánu dožadujícího státu není účast zástupce soudu nezbytná, soud je však povinen zajistit sepsání předávacího protokolu, který následně zašle na vědomí ministerstvu. V protokolu musí být vždy uveden údaj o době, po kterou byla osoba v České republice v souvislosti s vydáním omezena na osobní svobodě. Pokud se odevzdání osoby příslušnému orgánu dožadujícího státu v místě samém zástupce soudu neúčastní, může zajistit sepsání předávacího protokolu například tím, že předem vypracovaný protokol zašle současně s příkazem k eskortě příslušnému orgánu, který eskortu provádí a který předání osoby na protokolu potvrdí. (3) Nebyla-li osoba, o jejíž vydání jde, vzata v souvislosti se svým vydáním do vydávací vazby (např. pokud provedení vydání bezprostředně navazuje na konec výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody), zajistí postup podle odstavce 2 per analogiam předseda senátu krajského soudu uvedeného v § 397 odst. 1 trestního řádu. (4) O rozhodnutí o návrhu ministerstva na prodloužení lhůty vydávací vazby podle § 400b odst. 4 věty třetí trestního řádu soud neprodleně faxem vyrozumí ministerstvo a na vědomí zašle toto vyrozumění rovněž státnímu zástupci, který vedl předběžné šetření, a Národní ústředně Interpolu. (5) O propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vydávací vazby podle § 400b odst. 4 věty druhé trestního řádu nebo podle § 400b odst. 6 trestního řádu soud následně vyrozu-

Instrukce č. 8

částka 1

mí ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření a Národní ústřednu Interpolu. § 53 Ukončení řízení o vydání O ukončení řízení o vydání podle § 400 odst. 5 nebo § 400b odst. 6 trestního řádu soud informuje ministerstvo, státního zástupce, který vedl předběžné šetření, a jde-li o vydání osoby, která v České republice vykonává vyšetřovací vazbu nebo trest odnětí svobody, rovněž věznici, v níž tato osoba vazbu nebo trest vykonává, a soud nebo státní zastupitelství, které trestní řízení v České republice vede, anebo soud, který této osobě trest uložil.

strana 103

(2) Nelze-li spis zapůjčit, sdělí soud ministerstvu důvody a zašle stejnopis rozsudku s doložkou právní moci, rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo‑li se odvolací řízení, a stejnopis usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo. Pokud se nekonalo odvolací řízení nebo nedošlo k zápočtu vazby, uvede to soud ve sdělení zasílaném podle věty první. § 57

§ 54

Na žádost ministerstva zašle soud ministerstvu stejnopis rozhodnutí o žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění s doložkou právní moci a rozhodnutí soudu druhého stupně, konalo-li se stížnostní řízení. V případě, že rozhodnutí neobsahuje odůvodnění, sdělí soud ministerstvu důvody, na nichž je rozhodnutí založeno.

Rozšíření vydání na jiný trestný čin

§ 58

(1) K žádosti cizího státu o udělení souhlasu k jinému trestnímu stíhání či k výkonu jiného trestu, než pro který bylo vydání tomuto státu povoleno, nebo o udělení souhlasu s vydáním osoby, která byla tomuto státu vydána, do třetího státu, nebyla-li osoba vydána ve zjednodušeném vydání (§ 402 odst. 3 trestního řádu), musí být provedeno předběžné šetření a krajským soudem případně rozhodnuto o přípustnosti či nepřípustnosti rozšíření vydání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. 11 Tcu 42/2009). Ustanovení § 48 odst. 1, 2, 4 a 5 se užije přiměřeně.

Pokud k vydání nedojde, oznámí to ministerstvo neprodleně soudu s podnětem k postupu podle § 327 odst. 3 trestního řádu.

(2) Pokud k žádosti podle odstavce 1 nebyl přiložen protokol nebo úřední záznam s vyjádřením vydané osoby k obsahu této žádosti, neopatřil-li takové vyjádření již státní zástupce v rámci předběžného šetření, soud, který rozhoduje o přípustnosti udělení souhlasu, požádat o poskytnutí takového protokolu nebo záznamu podle § 48 odst. 4. Pokud byla osoba vydána podle Evropské úmluvy o vydávání, vyjádření vydané osoby k obsahu žádosti musí být přiloženo [čl. 14 odst. 1 písm. a) Evropské úmluvy o vydávání].

HLAVA III PŘEDÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ DO CIZINY

§ 59 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanovení § 375 až § 382 a § 448 trestního řádu.

Základní normativní úprava je obsažena v ustanovení § 327 odst. 1 a 3 trestního řádu.

(2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími předávání trestního řízení jsou: a) Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 20/2004 Sb. m. s.; příloha č. 10) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání trestního řízení nederoguje; b) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.) - čl. 83 až čl. 86; c) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) - použitelná vůči nástupnickým státům bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (srov. příloha č. 3) - čl. 81. (1) V případě, že předávání trestního řízení ve vztazích mezi Českou republikou a státem, kam má být trestní řízení předáno, není upraveno žádnou mnohostrannou ani dvoustrannou mezinárodní smlouvou, lze v souladu s čl. 21 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; příloha č. 7) podat tomuto státu trestní oznámení, pokud je tento stát smluvní stranou Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních. Trestní oznámení se podává prostřednictvím ministerstva (§ 4). (2) Předání trestního řízení do ciziny je možné i na bezesmluvním základě, a to při zaručení vzájemnosti. Ujištění o vzájemnosti poskytne nebo opatří ministerstvo (§ 376 odst. 2 trestního řádu).

§ 56

§ 60

(1) Na žádost ministerstva zašle soud ministerstvu trestní spis.

(1) Institut předání trestního řízení do ciziny lze využít zejména v případech, kdy se obviněný, obžalovaný či

(3) Je-li v rámci řízení o přípustnosti či nepřípustnosti udělení souhlasu s rozšířením vydání na jiný trestný čin zapotřebí doručit písemnost (např. výzvu ke zvolení obhájce, vyrozumění o konání veřejného zasedání či usnesení o přípustnosti udělení souhlasu) vydané osobě na území dožadujícího státu, požádá soud o zajištění takového doručení ministerstvo, kterému zašle písemnost, která má být doručena, ve dvojím vyhotovení. (4) Po právní moci rozhodnutí o přípustnosti či nepřípustnosti rozšíření vydání krajský soud spis předloží prostřednictvím ministerstva ministru spravedlnosti k rozhodnutí o udělení či neudělení souhlasu s rozšířením vydání. Oddíl třetí Upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 1 trestního řádu § 55 Základní normativní úprava

Instrukce č. 8

strana 104

odsouzený zdržuje na území státu, jehož je státním občanem, a nelze dosáhnout jeho vydání do České republiky; rovněž je vhodné zvážit, zda z konkrétních skutkových okolností vyplývá obecný zájem na potrestání obviněného v České republice, nebo naopak v cizím státě, osobní poměry obviněného, zda by předáním nebyly porušeny mezinárodní závazky České republiky v oblasti ochrany základních lidských práv a svobod, možnosti cizího státu vést v dané věci trestní řízení, zda rozdělení trestního řízení, kde je více obviněných, by bylo účelné a nezpůsobilo by důkazní nouzi, zda všichni důležití svědci a poškození, jakož i všechny důležité důkazní prostředky, se nacházejí na území České republiky, zda by předání trestního řízení nevedlo k průtahům, zda nebude předáním zcela vzata poškozenému možnost domoci se svých práv, zda je pro tentýž čin již vedeno trestní řízení cizozemským orgánem, zda jsou v trestním řízení v České republice zajištěny věci, jiné majetkové hodnoty nebo majetek atp. Jednou z podmínek předání trestního řízení je oboustranná trestnost. Některé státy však trestní řízení nepřebírají rovněž pro trestné činy daňové. Má-li dojít k předání trestní věci do cizího státu uplatňujícího anglosaský způsob řízení, soud před podáním žádosti možnost předání trestního řízení konzultuje s ministerstvem. (2) Institut předání trestního řízení do ciziny (s výjimkou některých bývalých států Svazu sovětských socialistických republik, např. Ruské federace, Ukrajiny či Běloruska) lze využít i v případě, že soud již vynesl pravomocný odsuzující rozsudek (čl. 8 odst. 2 Evropské úmluvy o předávání trestního řízení). V dožádaném státě pak proběhne trestní řízení nové, a to v rozsahu, který stanoví orgány dožadujícího státu (zpravidla dojde k opakování hlavního líčení). (3) Soud o předání trestního řízení do ciziny nevydává formální rozhodnutí. Před podáním žádosti o převzetí trestního řízení podle § 448 odst. 2 trestního řádu však musí být splněny procesní podmínky [přerušení trestního stíhání podle § 188 odst. 1 písm. d), § 173 odst. 1 písm. d) trestního řádu nebo podle § 224 odst. 1, § 173 odst. 1 písm. d) trestního řádu]. § 61 Žádost o převzetí trestního řízení (1) V žádosti o převzetí trestního řízení podle § 448 odst. 2 nebo 4 trestního řádu soud uvede: a) označení soudu a spisovou značku, pod níž je trestní věc vedena, b) jméno, příjmení a další osobní data obviněného, včetně údaje o jeho státním občanství a o jeho pobytu ve státě, do něhož se předání trestního řízení navrhuje, c) zákonné pojmenování trestného činu s uvedením příslušných zákonných ustanovení a vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání a jeho následků, d) doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu13), e) že čin, který je předmětem trestního řízení, není pro-

f)

g) h)

i) j)

k) l)

m)

n)

částka 1

mlčen, s doslovným zněním § 34 trestního zákoníku a případně také se zněním § 35 trestního zákoníku, pokud jeho aplikace vzhledem k právní kvalifikaci skutku přichází v úvahu, popis úkonů, které ovlivnily plynutí promlčecí doby, pokud od spáchání trestného činu do podání žádosti o převzetí trestního řízení uplynula doba delší než tři roky, údaje o zajišťovacích opatřeních (trvání vazby, odnětí věci, zajištění nároku poškozeného apod.), seznam nejdůležitějších důkazních prostředků shromážděných v trestním řízení a na jejich základě učiněných skutkových zjištění, odkaz na obsah přiložené ověřené kopie trestního spisu s uvedením jeho spisové značky, pokud připojený spis obsahuje spisové materiály, které není možné podle trestního řádu použít jako důkaz před soudem v České republice, ale slouží pouze k informaci, výslovné upozornění na tuto skutečnost, údaje o obžalobě, jde-li o předání trestního řízení proti obžalovanému, který je v době podání žádosti o převzetí trestního řízení ve vazbě v České republice, nabídku na předání obžalovaného orgánům dožádaného státu poté, co příslušný orgán dožádaného státu rozhodne o převzetí trestního řízení, s návrhem, aby místo a doba jeho předání byla dohodnuta cestou národních ústředen Interpolu, došlo-li v řízení, jehož předání se navrhuje, k vynesení pravomocného či nepravomocného rozsudku, uvedou se údaje o rozsudku (včetně případného rozhodnutí soudu druhého stupně v odvolacím řízení), a odůvodnění, proč bude v dožádaném státu lépe dosaženo účelu trestního řízení. Další náležitosti žádosti se řídí § 12.

(3) Postupuje-li podle § 448 odst. 2 trestního řádu, zašle soud ministerstvu žádost o převzetí trestního řízení ve dvou vyhotoveních. (4) K žádosti o převzetí trestního řízení podle § 448 odst. 2 nebo 4 trestního řádu soud přiloží ověřenou kopii (§ 13) trestního spisu (v případě nevyhovění žádosti o převzetí trestního řízení může být obtížné spis získat z ciziny zpět, a proto se nedoporučuje do ciziny zasílat originál spisu, ledaže to dožádaný stát vyžaduje), jakož i věcné důkazy, pokud je to možné. Nestanoví-li mezinárodní smlouva jinak, opatří soud žádost o převzetí trestního řízení i ověřenou kopii trestního spisu úředním překladem (§ 12 odst. 4, příloha č. 14/A, tabulka č. 3). (5) Jde-li o předání trestního řízení proti odsouzenému, kterému byl uložen souhrnný trest, koordinuje soud svůj postup se soudem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, aby v obou trestních řízeních byly podány žádosti o převzetí trestního řízení současně, nebyl-li trest uložený rozsudkem, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, již vykonán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny.

_____________________________________________________ 13) § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.¨

Instrukce č. 8

částka 1

(6) Pokud ministerstvo požádá soud podle § 448 odst. 3 trestního řádu o opravy nebo doplnění žádosti o převzetí trestního řízení, a soud tak neučiní, vrátí ministerstvo žádost o převzetí trestního řízení a přílohový spis soudu. § 62 (1) Pokud byl před podáním žádosti o převzetí trestního řízení vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, který nebyl v souvislosti s jejím podáním zrušen, a dojde-li v době mezi podáním žádosti o převzetí trestní řízení a rozhodnutím příslušného cizozemského orgánu o převzetí trestního řízení k zatčení obviněného v některém třetím státu na základě tohoto mezinárodního zatýkacího rozkazu, je nutno rozhodnout o pokračování trestního stíhání (§ 35 odst. 3) a prostřednictvím ministerstva vzít zpět žádost o převzetí trestního řízení. (2) Ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu o převzetí trestního řízení a následně rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu přijaté jako výsledek převzatého trestního řízení, pokud dožádaný stát trestní řízení převzal. (3) Jde-li o předání trestního řízení proti obžalovanému, který je v době podání žádosti ve vazbě v České republice, postupuje se poté, co příslušný orgán dožádaného státu rozhodne o převzetí trestního řízení a přijme nabídku na převzetí obžalovaného, přiměřeně podle § 52 odst. 2. (4) Pokud byl před podáním žádosti o převzetí trestního řízení vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, který nebyl v souvislosti s jejím podáním zrušen, soud po rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu o převzetí trestního řízení zašle usnesení podle § 384 odst. 6 trestního řádu ministerstvu po obdržení informace podle odstavce 2. HLAVA IV VÝKON ROZHODNUTÍ VE VZTAHU K CIZINĚ Oddíl první Předání odsouzeného do ciziny § 63 Základní normativní úprava Normativní úprava je obsažena v následujících mezinárodních smlouvách: a) Úmluva o předávání odsouzených osob z 23. března 1983 (č. 553/1992 Sb.; příloha č. 11) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených osob nederoguje, v praxi je však její používání upřednostňováno; b) Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 12) - čl. 3; c) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, z 19. května 1978 (č. 123/1980 Sb.) - použitelná i vůči státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které v rámci sukcesních jednání výslovně neprohlásily, že se necítí být vázány závazky bývalého Sovětského svazu (učinily tak např. po-

strana 105

baltské státy, Moldavsko, Uzbekistán a Kazachstán) a které nejsou současně smluvními stranami Úmluvy o předávání odsouzených osob; podle čl. 46 Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 11. září 1988 (č. 93/1989 Sb.) je tato Úmluva použitelná i vůči Korejské lidově demokratické republice; d) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) - použitelná vůči nástupnickým státům bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (srov. příloha č. 3). § 64 Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání odsouzených osob (1) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, c) ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)14), d) doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, s uvedením předpokládaného konce trestu, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a o ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné promlčení výkonu trestu), e) doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství, f) stanovisko soudu konzultované s příslušným státním zástupcem k vhodnosti a účelnosti předání odsouzeného. (2) Jde-li o předání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, zašle soud ministerstvu jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje


Instrukce č. 8

strana 106

soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). V případě, že stanovisko soudu podle odstavce 1 písm. f) je kladné, a stanovíli tak mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 4), zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 s úředními překlady (§ 12 odst. 4). (4) Souhlas odsouzeného, který je podmínkou předání [čl. 3 odst. 1 písm. d) Úmluvy o předávání odsouzených osob], zjišťuje ministerstvo, které může požádat příslušný soud (§ 315 odst. 3 trestního řádu) o provedení pohovoru s odsouzeným a o provedení poučení odsouzeného o zásadách Úmluvy o předávání odsouzených osob a o právních důsledcích předání. O pohovoru a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko odsouzeného k předání a obsah provedeného poučení, a zašle jej ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). Záznam musí být vlastnoručně podepsán také odsouzeným. Pokud odsouzený záznam odmítne podepsat, soud tuto skutečnost v záznamu výslovně uvede. § 65 Předání odsouzeného podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob (1) Podle čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob je možné předat k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny odsouzeného i bez jeho souhlasu, pokud má být po vykonání trestu odnětí svobody vyhoštěn (výkon trestu vyhoštění nebo tzv. správní vyhoštění) nebo nebude moci dále setrvávat na území České republiky z jiného rozhodnutí. (2) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) originál, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) originál, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, c) ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)15), d) doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, s uvedením předpokládaného konce trestu, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a o ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné promlčení výkonu trestu),

částka 1

e) rozhodnutí, z nějž pro odsouzeného vyplývá povinnost opustit území České republiky nebo zákaz pobytu na území České republiky, pokud nevyplývá z odsuzujícího rozsudku, který soud zasílá ministerstvu podle písmene a), f) doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství, g) stanovisko soudu konzultované s příslušným státním zástupcem k vhodnosti a účelnosti předání odsouzeného. (2) Jde-li o předání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, zašle soud ministerstvu jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a v odstavci 2 zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). V případě, že stanovisko soudu podle odstavce 1 písm. g) je kladné, a stanovíli tak mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 4), zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až e) a v odstavci 2 s úředními překlady (§ 12 odst. 4). (4) Stanovisko odsouzeného [čl. 3 odst. 3 písm. a) Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob] zjišťuje ministerstvo, které může požádat příslušný soud (§ 315 odst. 3 trestního řádu) o provedení pohovoru s odsouzeným a o provedení poučení odsouzeného o zásadách Úmluvy o předávání odsouzených osob a Dodatkového protokolu a o právních důsledcích předání. O pohovoru a provedeném poučení soud sepíše záznam, v němž uvede stanovisko odsouzeného k předání a obsah provedeného poučení, a zašle jej ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). Záznam musí být vlastnoručně podepsán také odsouzeným. Pokud odsouzený záznam odmítne podepsat, soud tuto skutečnost v záznamu výslovně uvede. § 66 Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou občany (1) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) originál, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) originál nebo ověřenou kopii (§ 13) usnesení o zá-


částka 1

c)

d)

e)

f)

Instrukce č. 8

počtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)16), doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, s uvedením předpokládaného konce trestu, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a o ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné promlčení výkonu trestu), doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství, stanovisko soudu konzultované s příslušným státním zástupcem k vhodnosti a účelnosti předání odsouzeného.

(2) Jde-li o předání odsouzeného, kterému byl uložen souhrnný trest, zašle soud ministerstvu jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). V případě, že stanovisko soudu podle odstavce 1 písm. f) je kladné, a stanovíli tak mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 4), zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 s úředními překlady (§ 12 odst. 4). (4) Souhlas odsouzeného s předáním není podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, právní podmínkou předání. Nicméně v případech, kdy odsouzený s předáním nesouhlasí, zpravidla Ministerstvo spravedlnosti České republiky ani Ministerstvo spravedlnosti Ruské federace s předáním či převzetím odsouzeného nevysloví souhlas [čl. 4 písm. e) Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany]. Pokud však má být odsouzený po vykonání trestu odnětí svobody vydán nebo vyhoštěn, může být předání odsouzeného považováno za vhodné i bez jeho souhlasu. Ustanovení § 64 odst. 4 platí i pro zjišťování stanoviska odsouzených k předání podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí

strana 107

svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany. § 67 Postup po předání odsouzeného (1) Po předání odsouzeného zašle ministerstvo soudu transformační rozsudek (rozsudek, kterým cizozemský soud rozhodl o způsobu výkonu rozsudku českého soudu) vykonávajícího státu nebo vyjádření příslušného cizozemského orgánu, z nějž bude zřejmé, kdy vykonávající stát považuje výkon trestu za ukončený [čl. 15 písm. a) Úmluvy o předávání odsouzených osob, čl. 12 Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany]. (2) Pokud soud rozhodne, že odsouzený, který byl předán do ciziny, je účasten amnestie prezidenta republiky (§ 368 trestního řádu), nebo pokud byl takovému odsouzenému zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, a soud stanoví přiměřený trest za trestné činy amnestií nedotčené (§ 370 trestního řádu), oznámí tuto skutečnost soud bezodkladně ministerstvu, aby o ní mohl být informován stát vykonávající. Oddíl druhý Převzetí odsouzeného z ciziny § 68 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 449 až § 456 trestního řádu. (2) Nejvýznamnějšími mezinárodními smlouvami upravujícími přebírání odsouzených z ciziny jsou: a) Úmluva o předávání odsouzených osob z 23. března 1983 (č. 553/1992 Sb.; příloha č. 11) - ustanovení stávajících mezinárodních smluv o předávání odsouzených osob nederoguje, v praxi je však její používání upřednostňováno; b) Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 12); c) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, z 19. května 1978 (č. 123/1980 Sb.) - použitelná i vůči státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které v rámci sukcesních jednání výslovně neprohlásily, že se necítí být vázány závazky bývalého Sovětského svazu (učinily tak např. pobaltské státy, Moldavsko, Uzbekistán a Kazachstán) a které nejsou současně smluvními stranami Úmluvy uvedené pod písmenem a); d) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) - použitelná vůči nástupnickým státům bývalé Socialistické federativní republiky Jugoslávie (srov. příloha č. 3).


strana 108

Instrukce č. 8

(3) K postupu soudů při rozhodování o uznání a výkonu cizozemských rozhodnutí bylo vydáno stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu z 28. listopadu 2007, sp. zn. 7 Tpjn 303/2007 (č. 1/2008 Sb. rozh. tr.). (4) Trestní řád umožňuje převzetí výkonu rozsudku z ciziny na bezesmluvním základě jen výjimečně (§ 450 odst. 2 trestního řádu). Je proto nezbytné, aby soud u ministerstva ověřil podmínky vzájemnosti, pokud ministerstvo informaci o vzájemnosti neuvedlo v návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí podle § 452 odst. 1 trestního řádu. (5) ) Při přebírání odsouzených z ciziny se soudy mohou s cizozemskými orgány stýkat pouze prostřednictvím ministerstva (§ 4). § 69 Řízení o uznání cizozemského rozhodnutí

částka 1

(srov. nález Ústavního soudu z 21. února 2007, sp. zn. I. ÚS 601/04, a nález Ústavního soudu z 9. června 2008, sp. zn. IV. ÚS 686/08). (4) Je-li v rámci řízení o uznání cizozemského rozhodnutí zapotřebí doručit písemnost (např. výzvu ke zvolení obhájce, vyrozumění o konání veřejného zasedání či rozsudku) osobě, o jejíž převzetí z ciziny k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky jde, na území odsuzujícího státu, požádá soud o zajištění takového doručení ministerstvo, kterému zašle písemnost, která má být doručena, ve dvojím vyhotovení. Pokud soud žádá o doručení rozhodnutí, proti kterému je přípustný opravný prostředek, a toto rozhodnutí neobsahuje plnou adresu orgánu, u kterého lze tento opravný prostředek podat, přiloží soud k rozhodnutí na zvláštním listu poučení pro adresáta s uvedením takové plné adresy a požádá v dožádání o doručení rovněž tohoto poučení.

(1) Při ověřování podmínek uznání cizozemského rozhodnutí si soud pro účely posouzení splnění podmínky uvedené v § 450 odst. 1 písm. b) trestního řádu může vyžádat obecné informace o situaci v oblasti dodržování základních lidských práv a svobod v odsuzujícím státě od odboru lidských práv a transformační politiky Ministerstva zahraničních věcí nebo od odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra.

(5) Rozsudek soud doručí mimo jiné ministerstvu, a to ještě před jeho právní mocí, neboť ministerstvo je v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí navrhovatelem.

(2) Při ověřování podmínek uznání cizozemského rozhodnutí si soud pro účely posouzení splnění podmínky uvedené v § 450 odst. 1 písm. f) trestního řádu vyžádá opis z evidence Rejstříku trestů.

§ 70

(3) Ve výroku rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (§ 451 trestního řádu) soud mimo jiné uvede: a) všechna rozhodnutí, z jejichž spojení odsouzení cizozemským soudem sestává, včetně rozhodnutí o opravných prostředcích, jakož i rozhodnutí, jejichž výroky o trestu byly zrušeny při ukládání souhrnného trestu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 11. prosince 2003, sp. zn. 11 Tcu 272/2003), b) na základě které mezinárodní smlouvy se cizozemské rozhodnutí uznává, anebo zda se cizozemské rozhodnutí uznává na základě vzájemnosti, c) zda se cizozemským rozhodnutím uložený trest přeměňuje či se v něm pokračuje (§ 451 odst. 1 a 3 trestního řádu; srov. č. 1/2001 Sb. rozh. tr., č. 43/2001 Sb. rozh. tr., č. 1/2008 Sb. rozh. tr. a rozsudek Nejvyššího soudu z 30. září 2004, sp. zn. 11 Tcu 148/2004) a d) v jakém rozsahu se návrhu na uznání cizozemského rozhodnutí vyhovuje a v jakém rozsahu se návrhu nevyhovuje, pokud soud rozhodl, že cizozemské rozhodnutí se uznává jen zčásti (srov. č. 54/1999 Sb. rozh. tr.). Popis skutku a právní kvalifikaci podle práva odsuzujícího státu i podle českého práva soud uvede v odůvodnění rozhodnutí o uznání, ledaže se na odsouzeného po jeho převzetí v souladu s příslušnou mezinárodní smlouvou (např. čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob) bude vztahovat zásada speciality v takovém případě soud uvede popis skutku ve výroku rozhodnutí o uznání (srov. č. 39/2009 Sb. rozh. tr.). O zařazení do typu věznice soud nerozhoduje, neboť to je součástí až rozhodnutí o výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí podle § 455 odst. 2 trestního řádu (srov. č. 1/2008 Sb. rozh. tr.). Rozhodnutí soudu o uznání rozsudku cizího státu nesmí vést k celkovému zhoršení postavení odsouzeného

(6) Po nabytí právní moci rozsudku o uznání cizozemského rozhodnutí zašle soud rozsudek s doložkou právní moci ministerstvu a vyhotoví trestní list, který v elektronické podobě zašle Rejstříku trestů. Vykonávací řízení (1) O uvalení vazby podle § 454 odst. 2 trestního řádu soud informuje ministerstvo, a to bez ohledu na právní moc rozhodnutí o vzetí do vazby. (2) Součástí rozhodnutí o výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí (§ 455 odst. 2 trestního řádu) je rovněž výrok o zařazení do typu věznice (srov. č. 1/2008 Sb. rozh. tr.). (3) Rozhodnutí o výkonu uznaného cizozemského rozhodnutí soud zašle ministerstvu bez zbytečných odkladů poté, co rozhodnutí nabude právní moci. Vyhotovení rozsudku musí být v souladu s ustanovením § 12, případně § 13. Pokud je to možné, uvede soud v průvodním dopisu datum předpokládaného konce výkonu trestu odnětí svobody. Pokud soud nařídil výkon uznaného cizozemského rozhodnutí podle § 455 odst. 5 trestního řádu, přiloží rovněž kopii nařízení výkonu trestu. (4) Po právní moci rozhodnutí o zápočtu vazby podle § 455 odst. 6 trestního řádu sdělí soud ministerstvu datum předpokládaného konce výkonu trestu, pokud tak již neučinil podle odstavce 3. (5) Informace cizího státu o amnestii, milosti nebo jiném rozhodnutí či opatření, v jehož důsledku se uznané cizozemské rozhodnutí mohlo stát nevykonatelným, soud obdrží nebo si opatři prostřednictvím ministerstva. Po právní moci rozhodnutí, kterým soud podle § 455 odst. 7 trestního řádu upustil od výkonu trestu z uznaného cizozemského rozhodnutí nebo jeho části, soud zašle jeho kopii ministerstvu; v případě, že upustil od výkonu pouze části trestu, sdělí ministerstvu rovněž nové datum předpokládaného konce výkonu trestu. § 71 Pokud byl odsouzený převzat podle čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob, nesmí být v České republice trestně stíhán, odsouzen, zadržen ani nesmí vykonávat trest pro jiný trestný čin spáchaný před

Instrukce č. 8

částka 1

předáním než je ten, za nějž byl trest odnětí svobody, k jehož výkonu byl do České republiky z ciziny předán, uložen, leda by byla splněna některá z podmínek čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu nebo by šlo o úkon ve smyslu čl. 3 odst. 5 Dodatkového protokolu. Oddíl třetí Předání výkonu rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území cizího státu § 72 Základní normativní úprava (1) Vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanovení § 375 až § 382 a § 457 trestního řádu. Vztahuje se pouze na případy, kdy se odsouzený již nachází v cizině a nebyl vydán k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do České republiky nebo je jeho vydání vyloučeno. (2) Předání výkonu rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území cizího státu, upravuje čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 12). (3) Trestní řád umožňuje předání výkonu rozsudku do ciziny, pokud se odsouzený nachází v cizině a nebyl vydán k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do České republiky nebo je jeho vydání vyloučeno, i na bezesmluvním základě. S ohledem na skutečnost, že trestní řád reciproční převzetí výkonu rozsudku z ciziny na bezesmluvním základě umožňuje jen výjimečně (§ 450 odst. 2 trestního řádu), je nezbytné, aby soud prostřednictvím ministerstva ověřil podmínky, za nichž může cizí stát výkon rozsudku na bezesmluvním základě převzít (§ 74).

strana 109

trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)17), d) doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné promlčení výkonu trestu), e) doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství. (2) Jde-li o předání výkonu rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, zašle soud ministerstvu jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a v odstavci 2 zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). Stanoví-li tak mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 4), zašle soud ministerstvu písemnosti uvedené písmenech a) až d) a v odstavci 2 s úředními překlady (§ 12 odst. 4) Předání výkonu rozsudku na bezesmluvním základě

§ 73

§ 74

Předání výkonu rozsudku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob

Ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon rozsudku

(1) Podle čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob je možné do ciziny předat výkon trestu odnětí svobody, pokud se odsouzený snaží vyhnout výkonu trestu tím, že do cizího státu uprchne před skončením výkonu trestu. Předání výkonu trestu uloženého v nepřítomnosti obžalovaného je vyloučeno. Souhlas odsouzeného se nevyžaduje. (2) Na žádost ministerstva nebo i bez žádosti, pokud takový postup považuje z hlediska dosažení účelu výkonu trestu odnětí svobody za vhodný, zašle soud ministerstvu: a) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, c) ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1

(1) V žádosti o ověření podmínek podle § 457 odst. 2 trestního řádu soud uvede: a) označení soudu a spisovou značku, pod níž je trestní věc vedena, b) jméno, příjmení a další osobní data odsouzeného, včetně údaje o jeho státním občanství, c) zákonné pojmenování trestného činu s uvedením příslušných zákonných ustanovení a vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání a jeho následků, d) doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu18), e) informaci o tom, zda odsouzený byl odsouzen v řízení proti uprchlému, a případně o tom, jakým způsobem byla v řízení proti uprchlému zajištěna práva obhajoby, f) údaje o odsuzujícím rozsudku (soud, datum, spisová značka, uložený trest včetně případného výroku o ná-

_____________________________________________ 17), 18)

§ 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.

Instrukce č. 8

strana 110

hradě škody nebo o ochranném opatření) a o rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo odvolací řízení, g) údaje o zápočtu vazby, h) doslovné znění zákonných ustanovení o ukládání a výkonu uložených druhů trestů (příslušná ustanovení oddílu 5 dílu 2 hlavy V obecné části trestního zákoníku). (2) Jde-li o předání výkonu rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, uvede soud v žádosti podle § 457 odst. 2 trestního řádu údaje podle odstavce 1 písm. c) až f) rovněž ohledně rozsudku, jehož výrok o trestu při ukládání souhrnného trestu zrušil; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Žádost soud zašle ministerstvu. Pokud o to ministerstvo požádá, zašle soud ministerstvu žádost ve dvojím vyhotovení, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12), s úředním překladem (§ 12 odst. 4) do jazyka, který ministerstvo určí. § 75 Žádost o převzetí výkonu rozsudku na bezesmluvním základě (1) Pokud soud takový postup považuje za vhodný a pokud ověřil podmínky, za nichž cizí stát může výkon rozsudku převzít (§ 74), zašle ministerstvu žádost o převzetí výkonu rozsudku, adresovanou příslušnému orgánu cizího státu, k níž přiloží: a) originál, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, též rozhodnutí soudu druhého stupně, b) originál, stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) usnesení o zápočtu vazby s doložkou právní moci, pokud k zápočtu vazby došlo, c) ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)19), d) doklad o tom, jakou část trestu odsouzený vykonal, včetně informace o vazbě, o prominutí části trestu a o ostatních skutečnostech důležitých pro výkon trestu (např. informace o okolnostech významných pro případné promlčení výkonu trestu), e) doklad o státním občanství odsouzeného, je-li k dispozici, jinak soud v žádosti uvede všechny zjištěné údaje o jeho státním občanství, f) další doklady, které je nutné podle právního řádu státu, na jehož území se odsouzený nachází, k žádosti přiložit. (2) Jde-li o předání výkonu rozsudku, kterým byl uložen souhrnný trest, přiloží soud k žádosti podle odstavce 1 jako podklady podle odstavce 1 písm. a) a c) rovněž

částka 1

stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (3) Písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a f) a v odstavci 2 zasílá soud ministerstvu ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). Pokud je podle právního řádu státu, na jehož území se odsouzený nachází, nezbytné žádost a její přílohy zasílat s překladem, zašle soud ministerstvu žádost a písemnosti uvedené v odstavci 1 písm. a) až d) a f) a odstavci 2 s úředními překlady (§ 12 odst. 4). (4) Pokud je podle právního řádu státu, na jehož území se odsouzený nachází, souhlas odsouzeného podmínkou převzetí výkonu rozsudku, zjistí stanovisko odsouzeného soud tak, že příslušnému justičnímu orgánu státu, na jehož území se odsouzený nachází, zašle dožádání (§ 19, § 22, § 4, § 5) o provedení výslechu odsouzeného. Postup po předání výkonu rozsudku § 76 Postup po předání výkonu rozsudku je shodný s postupem po předání odsouzeného (§ 67). Oddíl čtvrtý Převzetí výkonu cizozemského rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území České republiky § 77 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 449 až § 455 trestního řádu. (2) Převzetí výkonu cizozemského rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území České republiky, upravuje čl. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 12). § 78 Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí Ustanovení § 68 odst. 3, 4, § 69 a § 70 se vztahují i na postup soudu při řízení o uznání a výkonu cizozemského rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území České republiky. Oddíl pátý Předávání dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli

_____________________________________________ 19)

§ 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2001 a § 1 nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb., nebo § 89 odst. 11 trestního zákona ve znění účinném do 31. prosince 2009.

Instrukce č. 8

částka 1

Předání dohledu do ciziny § 79 Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanoveních § 375 až § 382 a § 459 až § 460 trestního řádu. (2) Předání dohledu do ciziny je možné pouze na smluvním základě. Předávání dohledu do ciziny upravuje Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.; příloha č. 13). Vzhledem k prohlášení učiněnému při podpisu a ratifikaci do ciziny nelze předat výkon trestu odnětí svobody po zrušení jeho podmíněného odkladu (část III Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli) ani tzv. úplný výkon trestu (část IV Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli) - možné je pouze předání výkonu samotného dohledu (část II Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli). Stanoven je styk prostřednictvím ministerstva (§ 4). (3) Pokud jde o předání dohledu nad podmíněně propuštěnými pachateli na Ukrajinu, informovalo Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny, že podle judikatury Nejvyššího soudu Ukrajiny se o předání dohledu jedná jen v těch případech, kdy soud dožadujícího státu přímo v rozhodnutí o podmíněném propuštění stanovil přiměřená omezení a přiměřené povinnosti. Ukrajinské orgány pak skutečně vykonávají dohled, avšak nejdéle do předpokládaného data skončení výkonu původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody. Pokud soud dožadujícího státu pouze rozhodl o podmíněném propuštění, aniž by současně stanovil přiměřená omezení a přiměřené povinnosti, mohou ukrajinské orgány nejvýše zjistit a podat zprávu, zda v době od podmíněného propuštění do předpokládaného data skončení výkonu původně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody odsouzený nespáchal trestný čin. § 80 Žádost o převzetí dohledu (1) Pokud soud a) podmíněně odloží výkon trestu odnětí svobody osobě, která má být nebo byla vyhoštěna nebo která se z jiného důvodu nachází území cizího státu, nebo b) podmíněně propustí odsouzeného, který má být nebo byl vyhoštěn nebo který se z jiného důvodu nachází území cizího státu, zašle po právní moci rozhodnutí ministerstvu žádost o převzetí dohledu, adresovanou příslušným orgánům cizího státu. (2) ) V žádosti je třeba uvést: a) označení soudu a spisovou značku, pod níž je trestní věc vedena, b) jméno, příjmení a další osobní data odsouzeného, včetně údaje o jeho státním občanství a o jeho pobytu ve státě, do něhož se předání dohledu navrhuje, c) odkaz na přiložené písemnosti (odstavec 3),

strana 111

d) informaci o délce vykonaného trestu odnětí svobody (včetně informace o zápočtu předchozí vazby), e) informaci o charakteru jmenovaného a jeho chování v České republice před a po rozhodnutí o podmíněném propuštění (např. ve formě přiloženého hodnocení odsouzeného z věznice, v níž vykonával trest), f) den, kdy došlo k vyhoštění odsouzeného, g) úkony, které jsou v rámci dohledu vyžadovány (např. periodické zasílání zpráv o chování odsouzeného), h) omezení a povinnosti uložené odsouzenému, i) zda a v jakých lhůtách mají být dožádaným státem zasílány pravidelné zprávy o chování odsouzeného. Další náležitosti žádosti se řídí § 12. (3) K žádosti je třeba přiložit originály, stejnopisy nebo ověřené kopie (§ 13): a) odsuzujícího rozsudku s doložkou právní moci, b) rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo odvolací řízení, c) ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl vydán rozsudek (na zvláštním listě číselné označení, zákonné pojmenování a doslovné znění zákonných ustanovení, podle nichž je trestný čin posuzován, s uvedením zákonné sazby, jež je na něj v zákoně stanovena, přičemž je-li znakem skutkové podstaty výše škody, uvede se i znění § 138 odst. 1 trestního zákoníku nebo obdobného ustanovení platného v době spáchání trestného činu)20), d) rozhodnutí o podmíněném propuštění odsouzeného s doložkou právní moci, pokud jde o případ podle odstavce 1 písm. b), a případně též rozhodnutí soudu druhého stupně, pokud se konalo stížnostní řízení. (4) Jde-li o předání dohledu nad odsouzeným, kterému byl uložen souhrnný trest, přiloží soud k žádosti jako podklady podle odstavce 3 písm. a) až c) rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozsudku, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, s doložkou právní moci, a konalo-li se odvolací řízení, připojí rovněž stejnopis nebo ověřenou kopii (§ 13) rozhodnutí soudu druhého stupně, a ověřenou kopii (§ 13) textu právního předpisu, na jehož základě byl rozsudek, jehož výrok o trestu byl při ukládání souhrnného trestu zrušen, vydán; byl-li při ukládání souhrnného trestu zrušen dřívější souhrnný trest, postupuje soud obdobně vůči všem rozsudkům, jejichž výroky o trestu byly v této souvislosti dříve zrušeny. (5) Soud zašle ministerstvu žádost podle odstavce 2 i dokumenty podle odstavce 3 ve dvou vyhotoveních. Pokud mezinárodní smlouva (srov. příloha č. 14/A, tabulka č. 5) stanoví dožadujícímu státu povinnost žádost o převzetí dohledu a přiložené dokumenty opatřit překladem, zašle soud ministerstvu žádost podle odstavce 2 i dokumenty podle odstavce 3 s úředním překladem (§ 12 odst. 4). § 81 (1) Ministerstvo zašle soudu rozhodnutí příslušného cizozemského orgánu o převzetí dohledu a případně soudu zasílá zprávy příslušného cizozemského orgánu o chování odsouzeného.


Instrukce č. 8

strana 112

(2) Soud rozhodne, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil nebo zda se trest odnětí svobody či jeho zbytek vykoná. Pokud soud rozhodne, že se odsouzený ve zkušební době neosvědčil, může zaslat ministerstvu žádost o ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon rozsudku (§ 74), nebo nežádost o předání trestního řízení do ciziny (hlava III).

částka 1

z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). (4) Soud není oprávněn rozhodovat, zda se odsouzený ve zkušební době osvědčil. Oddíl šestý Výkon jiných druhů rozhodnutí

Převzetí dohledu z ciziny

§ 84

§ 82

Na postup při řízení o výkonu jiných druhů cizozemských rozhodnutí v České republice nebo českých rozhodnutí v cizině se přiměřeně použijí ustanovení předchozích oddílů.

Základní normativní úprava (1) Základní vnitrostátní normativní úprava je obsažena v ustanovení § 375 až § 382 a § 458 trestního řádu. (2) Převzetí dohledu z ciziny je možné pouze na smluvním základě. Přebírání dohledu z ciziny upravuje Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.; příloha č. 13). Podle prohlášení učiněného při podpisu a ratifikaci Česká republika z ciziny nepřebírá výkon trestu odnětí svobody po zrušení jeho podmíněného odkladu (část III Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli) ani tzv. úplný výkon trestu (část IV Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli) - možné je pouze převzetí výkonu samotného dohledu (část II Evropské úmluvy o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli). Předepsán je styk prostřednictvím ministerstva (§ 4). § 83 (1) Ministerstvo postoupí žádost cizího státu o převzetí dohledu nad podmíněně odsouzeným či podmíněně propuštěným odsouzeným příslušnému soudu (§ 458 odst. 1 trestního řádu) s návrhem na rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí (§ 452 odst. 1 trestního řádu). (2) Po právní moci rozhodnutí o uznání cizozemského rozhodnutí podle § 458 odst. 1 trestního řádu zašle soud ministerstvu stejnopis tohoto rozhodnutí s doložkou právní moci ve dvou vyhotoveních, z nichž alespoň jedno musí vyhovovat nárokům na písemnosti určené pro cizinu (§ 12). (3) Soud dále vykonává dohled a kontrolu nad odsouzeným. Pokud o to stát, který vynesl trest, požádal, zasílá soud zprávy o chování odsouzeného ministerstvu, které zajistí jejich postoupení příslušnému cizozemskému orgánu. Zprávy soud zasílá ministerstvu ve dvou vyhotoveních,

ČÁST TŘETÍ ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 85 Vzory žádostí a dalších písemností Ministerstvo může formou sdělení publikovaných ve Sbírce instrukcí a sdělení21) informovat o změnách ve vzorech žádostí a dalších písemností, jejichž používání při provádění mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech je doporučováno (přílohy č. 15 až 20). § 86 Změna vnitřního a kancelářského řádu pro okresní, krajské a vrchní soudy V poznámce pod čarou č. 10 instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, uveřejněné pod č. 1/2002 Sbírky instrukcí a sdělení, ve znění pozdějších předpisů, se slova „a Příloha č. VIII Sdělení ministerstva č. 3/1997. Postup soudu ve styku s cizinou ve věcech trestních“ zrušují. § 87 Zrušuje se instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. února 2005, č. j. 81/2002‑MO‑J/145, o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních, uveřejněná pod č. 14/2006 Sbírky instrukcí a sdělení. § 88 Tato instrukce nabývá účinnosti dnem 1. února 2011. ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil v.r.

_____________________________________________________ 21) § 2 odst. 4 písm. d) instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 12. října 1999, č. j. 789/1999-L, o postupu při vypracování vnitřních předpisů a o Sbírce instrukcí a sdělení Ministerstva spravedlnosti (publikační instrukce), která byla uveřejněna pod č. 27/1999 SIS, ve znění pozdějších předpisů.

částka 3

strana 113

PŘÍLOHY k instrukci Ministerstva spravedlnosti ze dne 31. prosince 2010, č. j. 57/2008-MOT-J/60, o postupu soudů ve styku s cizinou ve věcech trestních

Instrukce č. 8, příloha č. 1

strana 114

částka 3 Příloha č. 1

KONZULÁRNÍ ÚMLUVY, JIMIŽ JE ČESKÁ REPUBLIKA VÁZÁNA Základní úprava Vídeňská úmluva o konzulárních stycích z 24. dubna 1963 (č. 32/1969 Sb.) - čl. 36 odst. 1 písm. b) Stát1)

konzulární úmluva

Afghánistán

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 1 - neprodleně likou a Afghánskou demokratickou republikou z 22. dubna 1981 (č. 33/1983 Sb.)

Albánie

Konzulární úmluva mezi Československou republikou a Albán- skou lidovou republikou z 16. ledna 1959 (č. 96/1960 Sb.)

Alžírsko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 48 odst. 1 písm. b) - bez prodlení likou a Alžírskou demokratickou a lidovou republi-kou z 3. července 1985 (č. 48/1987 Sb.)

Bělorusko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 likou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna dnů 1972 s Protokolem (č. 143/1973 Sb.)

vyrozumění konzulárního úřadu o omezení osobní svobody cizince

Bosna a Herce- Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů likou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. govina prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.) Černá Hora

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů likou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.)

Čína

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 15 odst. 2 - do 7 dnů likou a Čínskou lidovou republikou z 5. září 1988 (č. 97/1989 Sb.)

Etiopie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 38 odst. 1 - neprodleně likou a Socialistickou Etiopií z 13. září 1981 (č. 119/1982 Sb.)

Chorvatsko


Indie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 35 odst. 1 - neprodleně likou a Indickou republikou z 4. prosince 1974 (č. 8/1980 Sb.)

Irák

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 31 odst. 1 písm. b) - bezodkladně, likou a Iráckou republikou z 16. srpna 1985 (č. 81/1987 Sb.) pokud o to osoba požádá

Jemen

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů likou a Jemenskou lidovou demokratickou republikou z 23. března 1984 (č. 43/1986 Sb.)

KLDR

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 37 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů likou a Korejskou lidově demokratickou republikou z 11. září 1988 (č. 96/1989 Sb.)

Kosovo


_____________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území.


částka 3

strana 115

Stát1)

konzulární úmluva

Kuba

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 22 odst. 2 - neprodleně likou a Kubánskou republikou z 7. dubna 1973 (č. 14/1975 Sb.)

Kyrgyzská publika

Laos

vyrozumění konzulárního úřadu o omezení osobní svobody cizince

re- Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 likou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna dnů 1972 s Protokolem (č. 143/1973 Sb.) Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 45 odst. 1 písm. b) - bez prodlení likou a Laoskou lidově demokratickou republikou z 15. března 1985 (č. 46/1987 Sb.)

Bývalá jugosláv- Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 48 odst. 1 - do 5 dnů ská republika likou a Socialistickou federativní republikou Jugo-slávií z 10. Makedonie prosince 1981 (č. 42/1983 Sb.) Moldavská publika

re- Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 2, bod 1 Protokolu - do 3 likou a Svazem sovětských socialistických republik z 27. dubna dnů 1972 s Protokolem (č. 143/1973 Sb.)

Mongolsko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 39 odst. 2 Úmluvy, bod 1 Protokolikou a Mongolskou lidovou republikou z 3. června 1976 lu - do 3 dnů s Protokolem (č. 47/1977 Sb.)

Rusko


Srbsko


Sýrie

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 39 odst. 1 - do 10 dnů likou a Syrskou arabskou republikou z 23. května 1979 (č. 101/1983 Sb.)

Tunisko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 48 odst. 2 - do 10 dnů likou a Tuniskou republikou z 12. dubna 1979 (č. 44/1981 Sb.)

Turecko

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 38 odst. 1 - bezodkladně likou a Tureckou republikou z 15. listopadu 1977 (č. 33/1980 Sb.)

Ukrajina


USA

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou repub- čl. 36 odst. 1 - do 3 dnů likou a Spojenými státy americkými z 9. července 1973 (č. 28/1988 Sb.)

Vietnam

Konzulární úmluva mezi Československou socialistickou re- čl. 46 odst. 1 písm. b) - do 3 dnů publikou a Vietnamskou socialistickou republikou z 14. února 1980 (č. 15/1981 Sb.)

Aktuální přehled konzulárních úmluv je dostupný na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz).

_____________________________________________ 1)


strana 116



MNOHOSTRANNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY V OBLASTI MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH1) Mezinárodní úmluva o potlačení obchodu s děvčaty z 4. května 1910 (č. 26/1913 ř. z., č. 160/1922 Sb.). Úmluva o potírání šíření necudných publikací z 4. května 1910 (č. 116/1912 ř. z., č. 184/1922 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potírání obchodu s ženami a dětmi z 30. září 1921 (č. 123/1924 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování z 12. září 1923 (č. 96/1927 Sb. z. a n.) Úmluva o otroctví z 25. září 1926 (č. 165/1930 Sb. z. a n.) Úmluva o potírání penězokazectví z 20. dubna 1929 (č. 15/1932 Sb. z. a n.) Mezinárodní úmluva o potírání obchodu zletilými ženami z 11. října 1933 (č. 32/1936 Sb. z. a n.) Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948 (č. 32/1955 Sb.) Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a potlačování vykořisťování prostituce druhých osob z 21. března 1950 (nebyla vyhlášena) Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu s Protokolem z 14. května 1954 (č. 94/1958 Sb.) Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; příloha č. 4) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; příloha č. 7) Jednotná úmluva o omamných látkách z 31. března 1961 (č. 47/1965 Sb.) Úmluva o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z 14. září 1963 (č. 102/1984 Sb.) Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb.; příloha č. 13) Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti z 26. listopadu 1968 (č. 53/1974 Sb.) Úmluva o potlačování protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) Úmluva o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.) Protokol o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách z roku 1961 z 25. března 1972 (č. 458/1991 Sb.) Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb. č. 147/1993 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 20/2004 Sb. m. s.; příloha č. 10) Mezinárodní úmluva o potlačení a trestání zločinu apartheidu z 30. listopadu 1973 (č. 116/1976 Sb.) Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) Dodatkový protokol z 15. září 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 29/1997 Sb.; příloha č. 5) Evropská úmluva o potlačování terorismu z 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.) Druhý dodatkový protokol z 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 30/1997 Sb.; příloha č. 6)

______________________________________________________________________________ 1)

Mimo mezinárodní smlouvy týkající se pouze členských států Evropské unie a států zapojených do užší schengenské spolupráce.

částka 3


strana 117

Dodatkový protokol z 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 31/1997 Sb.; příloha č. 8) Úmluva o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu k výkonu trestu ve státě, jehož jsou státními občany, z 19. května 1978 (č. 123/1980 Sb.) Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí z 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) Úmluva o mořském právu z 16. prosince 1982 (č. 240/1996 Sb.) Úmluva o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.; příloha č. 11) Evropská úmluva o odškodňování obětí násilných trestných činů z 24. listopadu 1983 (č. 141/2000 Sb. m. s.) Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.) Evropská úmluva o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 26. listopadu 1987 (č. 9/1996 Sb.) Úmluva o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.) Protokol o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988 (č. 101/2005 Sb. m. s.) Úmluva proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988 (č. 462/1991 Sb.) Úmluva o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami z 20. dubna 1989 (č. 142/2000 Sb. m. s.) Protokol k úmluvě o finančních operacích prováděných důvěrně obeznámenými osobami z 11. září 1989 (č. 143/2000 Sb. m. s.) Úmluva o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu z 8. listopadu 1990 (č. 33/1997 Sb.) Úmluva o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.) Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) Úmluva OECD o boji proti podplácení zahraničních veřejných činitelů v mezinárodních podnikatelských transakcích z 17. prosince 1997 (č. 25/2000 Sb. m. s.) Dodatkový protokol z 18. prosince 1997 k Úmluvě o předávání odsouzených osob z 21. března 1983 (č. 26/2003 Sb. m. s., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 49/2003 Sb. m. s.; příloha č. 12) Římský statut Mezinárodního trestního soudu z 17. července 1998 (č. 84/2009 Sb. m. s.) Trestněprávní úmluva o korupci z 27. ledna 1999 (č. 70/2002 Sb. m. s., č. 43/2009 Sb. m. s.) Druhý protokol k Úmluvě na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu z 26. března 1999 (č. 71/2007 Sb. m. s.) Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu z 10. února 2000 (č. 18/2006 Sb. m. s., č. 9/2010 Sb. m. s.) Druhý dodatkový protokol z 8. listopadu 2001 k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 48/2006 Sb. m. s.; příloha č. 9) Mezinárodní úmluva o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) Opční protokol k Úmluvě o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 8. prosince 2005 (č. 69/2010 Sb. m s.)

strana 118


částka 3

Bližší informace k výše uvedeným mnohostranným úmluvám včetně aktuálních seznamů smluvních stran lze získat na internetových stránkách příslušných mezinárodních organizací, zejména: Rada Evropy

conventions.coe.int

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

www.oecd.org

Organizace spojených národů (OSN)

treaties.un.org

Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO)

www.icao.org

Pokud jde o internetové stránky Rady Evropy, jsou čísla ETS, resp. CETS, podle kterých lze úmluvy na těchto internetových stránkách vyhledávat, uvedena jednak v seznamu všech úmluv Rady Evropy na těchto internetových stránkách, jednak v případě nejdůležitějších úmluv Rady Evropy v oblasti mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních v přílohách č. 4 až 14/A. Údaje na stránkách Rady Evropy jsou průběžně aktualizovány. Seznam mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku je obsažen rovněž na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). Orientačně lze některé údaje o vybraných mnohostranných smlouvách závazných pro Českou republiku zjistit na internetových stránkách ministerstva (http://portal.justice.cz/ > Ministerstvo spravedlnosti > Odborné činnosti a služby veřejnosti > Mezinárodní vztahy > Mnohostranné vztahy).

částka 3


strana 119

Příloha č. 3

DVOUSTRANNÉ MEZINÁRODNÍ SMLOUVY V OBLASTI MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH1) AFGHÁNISTÁN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Afghánskou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 24. června 1981 (č. 44/1983 Sb.) ALBÁNIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Albánskou lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 16. ledna 1959 (č. 97/1960 Sb.) ALŽÍRSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Alžírskou demokratickou a lidovou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 4. února 1981 (č. 17/1984 Sb.) BAHAMY Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 39/2005 Sb. m. s.) BĚLORUSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 79/2009 Sb. m. s.) BOSNA A HERCEGOVINA Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) GAMBIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n.) GRUZIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 82/2009 Sb. m. s.) CHORVATSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) INDIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.)

_____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území.

strana 120


částka 3

JEMEN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Jemenskou lidovou demokratickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 19. ledna 1989 (č. 76/1990 Sb.) KANADA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 56/1929 Sb. z. a n.) Smlouva mezi Českou republikou a Kanadou o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 3. listopadu 1997 (č. 129/2000 Sb. m. s., č. 76/2003 Sb. m. s.) KEŇA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., výměna nót dne 15. ledna 1970 a výměna nót v roce 1996) KLDR Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Korejskou lidově demokratickou republikou o vzájemné právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 11. září 1988 (č. 93/1989 Sb.) KOSOVO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) KUBA Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Kubánskou republikou o vzájemné pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 18. dubna 1980 (č. 80/1981 Sb.) KYRGYZSTÁN Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 80/2009 Sb. m. s.) BÝVALÁ JUGOSLÁVSKÁ REPUBLIKA MAKEDONIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) MOLDAVSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.; 81/2009 Sb. m. s.) MONAKO Úmluva mezi Československem a knížectvím Monackým o vydávání zločinců a právní pomoci ve věcech trestních z 22. prosince 1934 (č. 222/1936 Sb. z. a n.) MONGOLSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskem o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech z 15. října 1976 (č. 106/1978 Sb.)

částka 3


strana 121

NOVÝ ZÉLAND Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., č. 22/1928 Sb. z. a n.) RUSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních z 12. srpna 1982 (č. 95/1983 Sb.) SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců z 2. července 1925 (č. 48/1926 Sb. z. a n.; příloha č. 21/B) Dodatková úmluva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců z 29. dubna 1935 (č. 185/1935 Sb. z. a n.; příloha č. 21/B) Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech ze 4. února 1998 (č. 40/2000 Sb. m. s.; příloha č. 21/A) Dodatková úmluva o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 7/2010 Sb. m. s.; příloha č. 21/A) Druhá dodatková úmluva o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými z 16. května 2006 (č. 8/2010 Sb. m. s.; příloha č. 21/B) SRBSKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z 20. ledna 1964 (č. 207/1964 Sb.) Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody z 23. května 1989 (č. 473/1990 Sb.) SVAZIJSKO Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., výměna nót dne 11. listopadu 1970) SÝRIE Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Syrskou arabskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských, rodinných a trestních z 18. dubna 1984 (č. 8/1986 Sb.) THAJSKO Dohoda mezi Českou republikou a Thajským královstvím o předávání pachatelů a spolupráci při výkonu trestních rozsudků z 26. dubna 2000 (č. 107/2002 Sb. m. s.) TUNISKO Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Tuniskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, o uznání a výkonu justičních rozhodnutí a o vydávání, s Dodatkovým protokolem z 12. dubna 1979 (č. 40/1981 Sb.) UGANDA Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n., Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Ugandskou republikou o potvrzení platnosti Smlouvy ze dne 11. listopadu 1924 mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců na území Ugandy z 12. června 1965) UZBEKISTÁN Smlouva mezi Českou republikou a Uzbekistánskou republikou o právní pomoci a právních vztazích v občanských a trestních věcech z 18. ledna 2002 (č. 133/2003 Sb. m. s.)

strana 122


částka 3

VIETNAM Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních z 12. října 1982 (č. 98/1984 Sb.) ZAMBIE Smlouva mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Británie a Irska o vzájemném vydávání zločinců z 11. listopadu 1924 s Protokolem ze 4. června 1926 (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

Některé z uvedených dvoustranných smluv byly z podstatné části derogovány Evropskou úmluvou o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu v částce č. 32/2004 Sb. m. s.; srov. čl. 28) a Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.; srov. čl. 26). Seznam mezinárodních smluv závazných pro Českou republiku je obsažen rovněž na internetových stránkách Ministerstva zahraničních věcí (www.mzv.cz). Orientačně lze seznam dvoustranných smluv závazných pro Českou republiku v oblasti mezinárodní justiční spolupráce zjistit na internetových stránkách ministerstva (http://portal.justice.cz/ > Ministerstvo spravedlnosti > Odborné činnosti a služby veřejnosti > Mezinárodní vztahy > Dvoustranné vztahy).

Instrukce č. 8, příloha č. 4/A

částka 3

strana 123

Příloha č. 4/A

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VYDÁVÁNÍ z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010 Smluvní strana

Datum vstupu v platnost

Poznámky

Albánie

17/08/98

V/P

Andorra

11/01/01

V/P

Arménie

25/04/02

V/P

Ázerbájdžán

26/09/02

V/P

Bosna a Hercegovina

24/07/05

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

01/01/93

P

Gruzie

13/09/01

V/P

Chorvatsko

25/04/95

P

Izrael

26/12/67

V/P

Jihoafrická republika

13/05/03

V/P

Bývalá jugoslávská republika Makedonie

26/10/99

V/P

Moldavsko

31/12/97

V/P

Monako

01/05/09

P

Rusko

09/03/00

V/P

San Marino

16/06/09

V/P

Srbsko

29/12/02

V

Švýcarsko

20/03/67

V/P

Turecko

18/04/60

V

Ukrajina

09/06/98

V/P

V = výhrady; P = prohlášení; Ú = prohlášení o územní působnosti Zdroj: internet - adresa: http://conventions.coe.int/ - CETS No. 024

_____________________________________________ 1)


strana 124

Instrukce č. 8, příloha č. 4/B

částka 3 Příloha č. 4/B

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VYDÁVÁNÍ z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad) ALBÁNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 19. května 1998 - originál anglicky Výhrady Článek 7 Pokud jde o odstavec 1 článku 7, albánská strana nepovoluje vydávání osob, které se dopustily trestných činů buď na albánském území nebo mimo něj, jestliže tento trestný čin poškodil zájmy státu nebo občanů, leda by bylo se zainteresovanou stranou dohodnuto něco jiného. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 12 Pokud jde o odstavec 2 článku 12, albánská strana předkládá výhradu, že žádost o vydání musí být vždy doprovázena originálním textem nebo ověřenou kopií použitého zákona. Prohlášení Článek 2 Pokud jde o odstavec 1 článku 2 Úmluvy, albánská strana nemá žádné minimální limity pro délku trestu odnětí svobody nutnou pro účel vydání. Albánská strana považuje toto prohlášení za platné jen pod podmínkou reciprocity. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 6 Pokud jde o odstavec 1, písmeno a článku 6, albánská strana odmítá vydávání svých občanů, pokud není jinak stanoveno v mezinárodních smlouvách, kterých je Albánie smluvní stranou. Pokud jde o odstavec 1, písmeno b článku 6, zahrnuje albánská strana do pojmu „občané“ osoby s dvojím občanstvím v případě, že jedno z nich je albánské. Článek 19 Pokud jde o odstavec 2 článku 19, albánská strana prohlašuje, že pokud osoba, jejíž vydání se žádá, vykonává trest pro jiný trestný čin, bude jí v případě vydání povoleno, aby vykonala celý trest v dožadující zemi. Toto prohlášení je platné jen za podmínek reciprocity. Článek 21 Pokud jde o odstavec 4, písmeno a článku 21, albánská strana prohlašuje, že předběžné oznámení není třeba v případě leteckého průvozu, při kterém není plánováno přistání na albánském území.

ANDORRA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 13. října 2000 - originál francouzsky a katalánsky Výhrady Článek 1 Ústava Knížectví Andorra zakazuje ve svém článku 85, odstavci 2 zvláštní soudy. Vydání nebude proto povoleno v případech, kdy požadovaná osoba by v dožadujícím státě byla souzena zvláštním soudem nebo pokud by vydání bylo žádáno pro výkon trestu či ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem.

_____________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 3


strana 125

Stejným způsobem a v souladu s článkem 14, odstavci 2, 13, 14 a 15 zákona „qualificada“ Knížectví Andorra vydání nebude povoleno: a. pokud je výrok o vině založen na zjevném omylu, b. pokud je pravděpodobné, že vydání by mělo pro požadovanou osobu výjimečně závažné důsledky, zejména z důvodu jejího věku či zdravotního stavu, c. pokud by požadovaná osoba byla v dožadujícím státě souzena tribunálem, který nezabezpečuje základní procesní záruky a ochranu práv obhajoby, nebo tribunálem ustaveným pro jedinečný případ takové osoby, ať již samotné či nikoli. Článek 12 Knížectví Andorra si vyhrazuje právo vyžadovat od dožadující strany předložení důkazů zakládajících dostatečnou pravděpodobnost, že trestný čin byl spáchán osobou, jejíž vydání je žádáno. Pokud by byly takové důkazy shledány nedostatečnými, vydání může být odmítnuto. Prohlášení Článek 6 Článek 14, odstavec 1 zákona „qualificada“ [zákon, k jehož přijetí je zapotřebí kvalifikované většiny v zákonodárném sboru] o vydávání zakazuje vydání osob s andorským občanstvím. Pro účely této Úmluvy bude pojem „občan“ znamenat jakoukoli osobu s andorským občanstvím v době spáchání skutku v souladu se zákonem „qualificada“ o andorském občanství. Článek 11 Článek 8, odstavec 3 Ústavy Knížectví Andorra zakazuje trest smrti. Pokud by za trestný čin, pro který je vydání žádáno, mohl být podle práva dožadující strany uložen trest smrti, Knížectví Andorra odmítne vydání, leda by dožadující strana poskytla takové ujištění, které by dožádanou stranou bylo považováno za dostatečné, že trest smrti nebude vykonán. Článek 16 V případě žádosti o předběžné zatčení bude Knížectví Andorra vyžadovat jako dodatečnou informaci krátké prohlášení o údajných skutečnostech proti požadované osobě. Článek 21 Knížectví Andorra povolí průvoz pouze v případě, že všechny podmínky vyžadované pro povolení vydání budou splněny v souladu s touto Úmluvou. Článek 23 Knížectví Andorra bude vyžadovat od dožadující strany dodání překladu žádosti o vydání a všech přiložených dokumentů do katalánštiny, španělštiny nebo francouzštiny.

ARMÉNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2002 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Pokud jde o článek 1 Úmluvy, Arménská republika si vyhrazuje právo odmítnout povolení vydání: a. pokud vydávaná osoba bude předvedena před výjimečný soud nebo pokud jde o osobu, která má vykonat trest uložený takovým soudem, b. pokud existují dostatečné důvody předpokládat, že v důsledku zdravotního stavu a věku takové osoby bude její vydání škodlivé pro její zdraví nebo ohrozí její život, c. pokud Arménská republika osobě, jejíž vydání je žádáno, poskytla politický azyl.¨ Článek 2 Arménská republika prohlašuje, že vydání k výkonu trestu podle článku 2, odstavce 1 Úmluvy bude povoleno, pokud osoba, jejíž vydání je žádáno, byla odsouzena k trestu odnětí svobody v délce alespoň šesti měsíců nebo k trestu přísnějšímu. Prohlášení Článek 3 Vzhledem k tomu, že zákonodárství Arménské republiky nedefinuje pojem „politický trestný čin“ nebo „trestný čin související s politickým trestným činem“, Arménská republika žádaná o vydání na takovém základě, povolí vydání, pokud trestný čin uvedený v žádosti o vydání je za takový považován podle jejího obecného trestního práva nebo podle mezinárodních smluv, jimiž je Arménská republika vázána.

strana 126


částka 3

Článek 4 Vzhledem k tomu, že všechny trestné činy vojenské spadají pod obecné trestní právo Arménské republiky, vydání žádané jinou smluvní stranou bude povoleno, pokud trestný čin, pro který je vydání žádáno, spadá rovněž pod obecné trestní právo dožadující strany. Článek 6 Podle písmene a odstavce 1 článku 6 prohlašuje Arménská republika, že nebude vydávat své občany. Podle písmene c odstavce 1 článku 6 občanství Arménské republiky ve smyslu této Úmluvy bude posuzováno dle stavu k okamžiku rozhodnutí týkajícího se vydání. Článek 16 Předběžné zatčení podle odstavce 4 článku 16 bude zrušeno v každém případě, kdy v období jednoho měsíce po zatčení dožadovaná strana neobdrží žádost o vydání a dokumenty uvedené v čl. 12. Článek 23 Arménská republika prohlašuje, že žádost o vydání a dokumenty, které mají být předloženy, musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka arménského nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy.

ÁZERBÁJDŽÁN Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Ázerbájdžánská republika si vyhrazuje právo nepovolit vydání z humanitárních důvodů, se zřetelem ke stáří nebo zdravotnímu stavu hledané osoby. Ázerbájdžánská republika odmítne vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že by takové vydání ovlivnilo suverenitu či národní bezpečnost Ázerbájdžánské republiky. Ázerbájdžánská republika odmítne povolit vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, bude v dožadující zemi vystavena mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu. Ázerbájdžánská republika nepovolí vydání, bude-li existovat opodstatněný předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, bude perzekvovaná na základě své rasy, národnosti, jazyka, vyznání, státní příslušnosti nebo politického přesvědčení. Článek 6 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že podle článku 53(II) ústavy Ázerbájdžánské republiky nesmí být občan Ázerbájdžánské republiky za žádných okolností vydán do jiného státu. S ohledem na tuto skutečnost Ázerbájdžánská republika v každém případě odmítne vydání svých občanů. Prohlášení Článek 21 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že průvoz vydávané osoby přes území Ázerbájdžánské republiky bude umožněn v závislosti na splnění podmínek, které platí pro vydání. — Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit plnění ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 23 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že žádosti o vydání a doklady k nim připojené musejí být předkládány společně s překladem do ázerbájdžánského jazyka. ČERNÁ HORA2) Prohlášení obsažená v listině o přistoupení uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky

_____________________________________________ 2)

Výbor ministrů Rady Evropy na svém 967. zasedání rozhodl, že Černá Hora se stane smluvní stranou této úmluvy od 6. června 2006.

částka 3


strana 127

Články 6 a 21 Svazová republika Jugoslávie bude v souladu s článkem 6, odstavcem 1.a Úmluvy odmítat vydání a v souladu s článkem 21, odstavcem 2 Úmluvy průvoz svých občanů. Článek 21 V souladu s článkem 21, odstavcem 5 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie povolí průvoz osoby výhradně za stejných podmínek, jako platí pro vydání. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, potvrzené v ratifikační listině uložené dne 15. dubna 1992 a ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 15. dubna 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny, a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Článek 21 Podle článku 21.5 bude průvoz osob ve smyslu článku 21 povolen pouze za podmínek, které se vztahují na případy vydání. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce České republiky ze dne 14. ledna 2005, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 14. ledna 2005 - originál anglicky Článek 28 V souladu s článkem 28 odstavcem 3 Evropské úmluvy o vydávání Česká republika tímto oznamuje implementaci rámcového rozhodnutí EU ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy Evropské unie (2002/584/JHA) v českém zákonodárství; dále „rámcového rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu“, které Česká republika považuje za jednotné právo podle článku 28, odstavce 3 Úmluvy, a které bude Česká republika aplikovat ve vzájemných vztazích s těmi členskými státy Evropské unie, které rovněž implementovaly rámcové rozhodnutí o evropském zatýkacím rozkazu. Evropská úmluva o vydávání včetně dvou Dodatkových protokolů ze dne 15. října 1975 a 17. března 1978, se bude nadále aplikovat ve vztahu k členským státům Evropské unie ohledně vydávání osob stíhaných pro trestné činy spáchané před 1. listopadem 2004. Česká republika bude nadále aplikovat článek 3 Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech podepsané v Praze dne 29. října 1992 a článek 15 Smlouvy mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o dodatku k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 a o usnadnění jejího plnění, podepsané ve Vídni dne 27. června 1994, na jejíchž základě jsou evropské zatýkací rozkazy spolu s dalšími dokumenty zasílány bez překladu do úředního jazyka dožádaného státu. GRUZIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Výhrady Článek 1 Vydání bude povoleno pouze za podmínky, že jakákoli osoba, občan, osoba bez státní příslušnosti nebo cizinec, který spáchal trestný čin, nebude souzen před zvláštním soudem dožadující strany a že jeho vydání není dožadující stranou žádáno k výkonu trestu či ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem. Gruzie si vyhrazuje právo odmítnout vydání jakékoli osoby z humanitárních důvodů, pokud by vydání negativně ovlivnilo stav této osoby. Gruzie prohlašuje, že nepovolí vydání jakékoli osoby, pokud jde o trestné činy, za jejichž spáchání lze dle práva dožadující strany uložit trest smrti. Prohlášení Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Úmluvy na teroristy v územích oblastí Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie. Článek 6 Pro účely této Úmluvy si vláda Gruzie vyhrazuje právo rozhodnout o vydání svých občanů na základě reciprocity a odmítnout jejich vydání z důvodů veřejné morálky, veřejného pořádku a bezpečnosti státu. Pokud jde o článek 6, odstavec 1, pojem „občan“ ve smyslu této Úmluvy bude používán, jak je určen zákonodárstvím Gruzie.

strana 128


částka 3

Článek 21 V případě průvozu podle článku 21 Úmluvy se použije Článek 11 mutatis mutandis. Pokud jde o článek 21 Úmluvy, Gruzie si vyhrazuje právo nepovolit průvoz za stejných podmínek, za kterých povoluje vydání. Článek 23 Pokud jde o článek 23 Úmluvy, nejsou-li žádost o vydání a předložené dokumenty v gruzínském jazyce, musí být žádost i dokumenty opatřeny překladem do jazyka anglického či ruského.

CHORVATSKO Prohlášení obsažená v listině o přístupu uložené dne 25. ledna 1995 - originál anglicky Článek 6 Článek 9 Ústavy Chorvatské republiky zakazuje vydávání chorvatských občanů. Chorvatská republika proto nebude umožňovat vydání chorvatských občanů. „Občanství“ osoby, která je žádána k vydání, bude posuzováno podle stavu v době, kdy byl spáchán trestný čin, a v souladu s právními předpisy Chorvatské republiky o státním občanství [článek 6, odstavec 1 (b) Úmluvy]. Článek 21 Článek 9 Ústavy Chorvatské republiky zakazuje vydávání chorvatských občanů. Chorvatská republika proto nebude umožňovat žádný průvoz (článek 21, odstavec 2 Úmluvy) svých vlastních občanů. Chorvatská republika povolí průvoz osoby pouze za podmínek, které se vztahují na vydávání (článek 21, odstavec 5 Úmluvy). IZRAEL Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 27. září 1967 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Izrael nepovolí vydání žádné osoby, pokud není obviněna nebo nebyla odsouzena v dožadujícím státě pro trestný čin, který by, kdyby byl spáchán v Izraeli, byl jedním z následujících trestných činů: a. jakýmkoli trestným činem, za který lze uložit trest smrti nebo trest odnětí svobody delší než tři roky (i pro tresty nižší, jeli rozsudek vynesen nižším soudem), s výjimkou: 1. trestného činu, z něhož může být osoba obviněna, jen pokud byla v době jeho spáchání vojákem ve smyslu zákona o vojenské spravedlnosti, 5715-1955; 2. trestných činů podle § 85 trestního zákoníku z roku 1936 (násilné bránění nebo kladení překážek oznámení nebo přítomnosti příslušného policejního důstojníka v případě srocení k nepokojům nebo nepokojů) nebo podle novely trestního zákona (zákon o bigamii), 5719‑1959 (bigamie); 3. trestných činů podle novely trestního zákona (zákon o útoku na policejního důstojníka), 5712-1952, nebo podle některého ze zákonů uvedených v příloze k zákonu o předcházení lichvě a spekulaci (jurisdikce), 5711-1951 (různé zákony, předpisy vyhlášky upravující podnájmy a ubytování hostů a distribuci, ceny a kontrolu prodeje potravin). b. trestným činem, za který je stanoven trest lehčí, než výše uvedený, a který je trestným činem podle novely trestního zákona (zákon o úplatcích), 5712-1952, nebo podle některého z následujících ustanovení trestního zákoníku z roku 1936: 88 (výtržnické bránění plavbě lodi), 109B, 110 - 115 (různé trestné činy vztahující se ke zneužití úřední pravomoci veřejnými činiteli), 120 - 122, 124 (křivá přísaha, křivé svědectví, ničení důkazů, spiknutí k vyhnutí se spravedlnosti a ovlivňování svědků), 140 (podvody veřejných činitelů), 146 (urážka náboženství), 156, 158, 159 (pohlavní styk manžela s dívkou mladší 15 let, obscénnost bez násilí a obscénnost vůči osobě mladší 16 let), 161 d. (sodomie), 185, 186 (zanedbání výživy atd. a opuštění dětí), 195 (šíření nebezpečné nákazy nebo nemoci), 218 (zabití z nedbalosti), 242, 250 (útok s následkem újmy na těle), 261, 262 (nucené práce a omezování osobní svobody), 270 (krádež), 304 b. a c. (zpronevěra na věřitelích), 305 (spiknutí k zpronevěře na veřejnosti), 310 (přijetí majetku získaného podvodem), 350 (napodobování bankovek), 359, 360, 363 - 366 (padělání) nebo podle novely trestního zákona (zákon o podvodu, vydírání a vyhrožování), 5723-1963 (podvod a padělání)3).

_____________________________________________ 3)

Výhrada byla odvolána verbální nótou Ministerstva zahraničních věcí Izraele ze dne 13. ledna 2002, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 31. ledna 2002.

částka 3


strana 129

Izrael nepovolí vydání osoby obviněné z trestného činu, pokud není u soudu v Izraeli prokázáno, že jsou dostatečné důkazy pro to, aby byla v Izraeli pro takový trestný čin postavena před soud. Článek 9 Izrael nevyhoví žádosti o vydání, pokud v dožadujícím státě, pokud jde o předmětný trestný čin, byla žádaná osoba omilostněna nebo jí byl trest prominut. Článek 14 Izrael nepovolí vydání při odchýlení se od zásady speciality, leda: a. že žádaná osoba byla ve své nepřítomnosti prohlášena za podléhající vydání, také pokud jde o jiný trestný čin poté, co jí byla dána příležitost být zastoupena v řízení směřujícímu k takovému prohlášení; b. za podmínky, že proti žádané osobě nebude vedeno trestní řízení, nebude odsouzena nebo zbavena svobody za účelem vykonání trestu, ledaže poté, co opustila dožadující stát po svém vydání, se do něj dobrovolně vrátila, nebo pokud neopustila dožadující stát do 60 dnů poté, co k tomu dostala příležitost. Článek 15 Článek 15 bude znít, jako by slova „60 dní“ v článku 14, odstavci 1 b nahradila slova „45 dní“. Prohlášení Článek 21 Izrael povolí průvoz osoby, jen v případě, že pokud by přijímající stát požadoval vydání žádané osoby z Izraele, nebyly by žádné zákonné překážky prohlásit tuto osobu za podléhající vydání a vydat ji. Článek 22 Písemné důkazy nebo prohlášení učiněná pod přísahou nebo bez přísahy nebo ověřené kopie takových důkazů nebo prohlášení a zatýkací rozkaz a jiné právní dokumenty zakládající odsouzení budou připuštěny jako platný důkaz při posuzování žádosti o vydání, pokud jsou podepsány soudcem nebo úředníkem dožadujícího státu nebo jsou‑li opatřeny potvrzením vydaným takovým soudcem nebo úředníkem, nebo pokud jsou ověřeny razítkem ministerstva spravedlnosti. Prohlášení obsažené v dopise velvyslance Izraele odpovědného za vztahy s Radou Evropy ze dne 2. prosince 1997, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 5. prosince 1997 - originál anglicky Článek 23 Pokud jde o článek 23 Úmluvy, vláda Státu Izrael žádá, aby dokumenty, které mají být předloženy dožadující stranou, byly přeloženy do angličtiny nebo hebrejštiny. JIŽNÍ AFRIKA Výhrady a prohlášení obsažené ve verbální nótě Velvyslanectví Jižní Afriky v Bruselu ze dne 26. května 2003, zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 11. června 2003, doplněné o verbální nótu ze dne 17. června 2003, zaregistrovanou v Generálním sekretariátu dne 17. června 2003 - originál anglicky Výhrada Článek 24) Ve smyslu článku 2 Úmluvy, Jižní Afrika nevydá žádnou osobu, u níž trest uložený při odsouzení, v souvislosti se kterým je hledána, nepřesáhne odnětí svobody na dobu šesti měsíců. Prohlášení Článek 65) Pojem „občané“ pro účely článku 6 Úmluvy v jihoafrickém právním řádu označuje osoby, které získaly občanství Jihoafrické republiky narozením, z důvodu původu nebo naturalizací, včetně osob, které mají občanství Jihoafrické republiky a jiné země. Všechny tyto osoby budou podléhat vydání. Skutečnost, že Jihoafrická republika akceptuje dvojí občanství tudíž nebude bránit vydání osoby, která má rovněž občanství země, která nedovoluje vydávání svých občanů. _________________________________________________________________________________ 4)

Velvyslanectví Jihoafrické republiky lituje opožděného sdělení výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání, které bylo způsobeno administrativním nedopatřením. Velvyslanectví souhlasí, že ustanovení Úmluvy upravující činění výhrad a prohlášeními musí být smluvními státy respektována. Je však nutné zdůraznit, že prohlášení a výhrady byly parlamentem Jihoafrické republiky formulovány v rámci procesu vnitrostátního schvalování Úmluvy a jejích dvou Dodatkových protokolů. Parlament je jedinou institucí, jíž ústava Jihoafrické republiky svěřuje pravomoc rozhodovat o přijetí mezinárodní smlouvy této povahy, v důsledku čehož prohlášení a výhrady tvoří neoddělitelnou součást rozhodnutí parlamentu v tomto ohledu. 5) Velvyslanectví Jihoafrické republiky lituje opožděného sdělení výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání, které bylo způsobeno administrativním nedopatřením. Velvyslanectví souhlasí, že ustanovení Úmluvy upravující činění výhrad a prohlášeními musí být smluvními státy respektována. Je však nutné zdůraznit, že prohlášení a výhrady byly parlamentem Jihoafrické republiky formulovány v rámci procesu vnitrostátního schvalování Úmluvy a jejích dvou Dodatkových protokolů. Parlament je jedinou institucí, jíž ústava Jihoafrické republiky svěřuje pravomoc rozhodovat o přijetí mezinárodní smlouvy této povahy, v důsledku čehož prohlášení a výhrady tvoří neoddělitelnou součást rozhodnutí parlamentu v tomto ohledu.

strana 130


částka 3

Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. července 1999 - originál anglicky Výhrady Článek 1 Makedonská republika nebude souhlasit s předáním vyžadované osoby, pokud je tato osoba obviněna výjimečným soudem, nebo v případech, kdy je předání žádáno pro účely vykonání trestu, ochranného opatření či nápravného opatření, které bylo uloženo takovým soudem. Článek 12 I v případech, kdy konečný trest či zatýkací rozkaz byly vydány příslušnými orgány ve státu, který je smluvní stranou této Úmluvy, si Makedonská republika vyhrazuje právo odmítnout vyžadované předání, pokud prozkoumání případu, o který jde, ukazuje, že uvedený trest či zatýkací rozkaz jsou zjevně nepodložené. Článek 18 V případě, že vyžadovaná osoba nebyla převzata dožadující stranou v určenou dobu, si Makedonská republika vyhrazuje právo zrušit zadržení takové osoby. Prohlášení Článek 6 S ohledem na článek 4 Ústavy Makedonské republiky, který neumožňuje vydávání občanů Makedonské republiky, ustanovení této Úmluvy se budou vztahovat na osoby, které nejsou občany Makedonské republiky. MOLDAVSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 2. října 1997 - originál francouzsky a moldavsky Výhrady Článek 1 Moldavská republika odmítne povolit vydání, pokud by vyžadovaná osoba měla být na území dožadující strany souzena výjimečným soudem (ustaveným pro určitý případ) nebo pokud je vydání žádáno za účelem vykonání rozsudku nebo ochranného opatření spočívajícího v omezení osobní svobody uloženého takovým soudem. Článek 3 Moldavská republika si vyhrazuje právo určit, pokud to budou vyžadovat okolnosti, zda usmrcení nebo pokus o usmrcení hlavy státu nebo člena její rodiny je nebo není politickým trestným činem. Článek 7 Moldavská republika si vyhrazuje právo nepovolit vydání, pokud by v souladu s článkem 7, odstavcem 2 dožadující strana ve stejných případech odmítla vydání. Článek 9 Moldavská republika nepovolí vydání, pokud byl třetím státem nad vyžadovanou osobu vynesen konečný rozsudek, který se týká téhož trestného činu nebo činů, pro které se vydání žádá. Bez ohledu na článek 9 (první věta) může Moldavská republika povolit vydání, pokud dožadující stát může prokázat, že nastaly nové skutečnosti nebo důkazy odůvodňující znovuotevření případu. Článek 16 Moldavská republika žádá, aby každá žádost adresovaná jí podle článku 16, odstavce 2, obsahovala stručný popis trestného činu, který je kladen vyžadované osobě za vinu, včetně základních skutečností, na jejichž základě trestný čin posouzena v souladu s touto Úmluvou Prohlášení Článek 6 Podle článku 17, odstavce 3 Ústavy Moldavské republiky nesmějí být občané Moldavské republiky vydáni ani vyhoštěni ze země. Pojem „občan“ ve smyslu článku 6, odstavce 1(b) zahrnuje všechny osoby, které mají občanství Moldavské republiky v souladu s jejím zákonodárstvím. Článek 21 Moldavská republika si vyhrazuje právo povolovat průvoz pouze za podmínek, které jsou stanoveny pro vydávání. Článek 23 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o vydání a dokumenty k nim připojené musí být v moldavštině nebo v jednom z úředních jazyků Rady Evropy nebo musí být do jednoho z těchto jazyků přeloženy.

částka 3


strana 131

MONAKO

Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 30. ledna 2009 - originál francouzsky Článek 6 Monacké knížectví prohlašuje, že termín „občan“ v kontextu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o vydávání znamená jakoukoli osobu, která je „Monégasque“ podle monacké legislativy. Článek 16 Monacké knížectví žádá vyžadující stranu o ověřený překlad žádosti o vydání a souvisejících dokumentů do francouzštiny.

RUSKO

Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Výhrady Článek 1 V souladu s článkem 1 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo odmítnout vydání: a. pokud vydání je žádáno pro účely pohnání k odpovědnosti před ad hoc tribunálem nebo ve zkráceném řízení nebo pro účely výkonu trestu uloženého ad hoc tribunálem nebo ve zkráceném řízení, pokud jsou důvody pro předpoklad, že v průběhu těchto řízení osobě nebudou či nebyly poskytnuty minimální záruky stanovené v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v článcích 2, 3 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Pojmy „ad hoc tribunál“ a „zkrácené řízení“ nezahrnují žádný mezinárodní trestní soud s autoritou a jurisdikcí uznávanou Ruskou federací; b. pokud jsou důvody pro předpoklad, že osoba, jejíž vydání je žádáno, byla či bude v dožadujícím státě v trestním řízení vystavena mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení, nebo pokud této osobě nebyly či nebudou poskytnuty minimální záruky stanovené v článku 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a v článcích 2, 3 a 4 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod; c. na základě zvážení humánnosti, jsou‑li důvody pro předpoklad, že vydání osoby ji může vážně ovlivnit z důvodu jejího vysokého věku či zdravotního stavu. Článek 2 V souladu s odstavci 3 a 4 článku 2 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo nevydávat osoby, jejichž vydání může ovlivnit suverenitu, bezpečnost, veřejný pořádek či jiné základní zájmy. Trestné činy, které nemohou vést k vydání, budou stanoveny federálním právem. Prohlášení Generální prokuratura bude orgánem určeným Ruskou federací k vyřizování případů vydání. Proti rozhodnutí příslušných orgánů Ruské federace o vydání může být osobou, proti níž bylo rozhodnutí o vydání vyneseno, podáno odvolání k soudu v souladu se zákonodárstvím Ruské federace Článek 1 Ruská federace sdílí názor vlády Spolkové republiky Německo v jejím prohlášení z 4. února 1991 a vlády Rakouské republiky - v jejím prohlášení z 4. června 1991 a vlády Švýcarské konfederace - v jejím prohlášení z 21. srpna 1991 ohledně portugalské výhrady z 12. února 1990 k článku 1 Úmluvy. Portugalská výhrada k článku 1 Úmluvy je slučitelná s cílem a účelem Úmluvy, ledaže odmítnutí vydat osobu, která spáchala trestný čin, za který lze uložit doživotní trest odnětí svobody, nebo které soud nařídil vazbu jako preventivní trest, je absolutní. To umožňuje interpretovat výše uvedenou výhradu způsobem, že vydání nebude povoleno, ledaže právo dožadujícího státu poskytuje možnost přezkoumat případ osoby, které byl uložen doživotní trest odnětí svobody, která vykonala část trestu nebo byla po určitou dobu držena ve vazbě, s možností podmínečně ji propustit. Článek 3 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 3 Úmluvy by se měla používat tak, aby byla zajištěna nevyhnutelná odpovědnost za trestné činy, na které se Úmluva vztahuje. Ruská federace vychází ze skutečnosti, že zákonodárství Ruské federace neupravuje pojem „politických trestných činů“. Ve všech případech při rozhodování o vydání Ruská federace nebude za „politické trestné činy“ nebo za „trestné činy spojené s politickými trestnými činy“, spolu s trestnými činy uvedenými v článku 1 Dodatkového protokolu z roku 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z roku 1957, považovat zejména následující činy:

strana 132


částka 3

a. zločiny proti lidskosti uvedené v článcích II a III Mezinárodní úmluvy o potlačování a trestání zločinu apartheidu (1973) a v článcích 1 a 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání (1984); b. zločiny uvedené v článku 85 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (1977), a podle článků 1 a 4 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (1977); c. trestné činy uvedené v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (1970), Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971) a Protokolu o potlačování protiprávních násilných činů na letištích, která slouží mezinárodnímu civilnímu letectví (1988), který doplňuje výše zmíněnou Úmluvu z roku 1971; d. trestné činy uvedené v Úmluvě o předcházení a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických pracovníků (1973); e. trestné činy uvedené v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí (1979); f. trestné činy uvedené v Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980); g. trestné činy uvedené v Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami (1988); h. jiné obdobné trestné činy uvedené v mnohostranných mezinárodních úmluvách, jichž je Ruská federace smluvní stranou. Článek 6 Pokud jde o písmeno a odstavce 1 článku 6 Úmluvy, Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 61 (část I) Ústavy Ruské federace občan Ruské federace nemůže být vydán do jiného státu. Článek 16 Ruská federace nebude odpovědná za náhradu škody na majetku a/nebo újmy morální způsobené dočasným zatčením osoby v Ruské federaci v souladu s článkem 16 Úmluvy. Článek 18 V souladu s odstavci 4 a 5 článku 18 Ruská federace nebude odpovědná za náhradu škody na majetku a/nebo újmy morální způsobené odkladem či zrušením předání osoby, která má být vydána. Článek 21 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 21 Úmluvy průvoz vydávané osoby územím Ruské federace je povolován po posouzení podmínek pro vydání. Článek 23 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 23 Úmluvy při předkládání dokumentů Ruské federaci vztahujících se k vydání bude vyžadován jejich úřední překlad do ruského jazyka.

SAN MARINO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 18. března 2009 - originál francouzsky Výhrady Článek 1 Podle čl. 1 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že nebude vydávat osoby, které: a) jsou souzeny zvláštním soudem nebo které mají vykonat trest uložený takovým soudem; b) by měly být souzeny soudem, který neposkytuje žádné právní záruky souladu trestního procesu s mezinárodně uznávanými podmínkami zásadními pro ochranu lidských práv, nebo by vykonávaly uložený trest v nelidských podmínkách. Článek 2 Podle čl. 2 Úmluvy Republika San Marino povolí průvoz přes vlastní území pouze ve vztahu k osobám, u nichž by bylo povoleno vydání. Článek 23 Pokud jde o čl. 23 Úmluvy, jestliže bude žádost o vydání a související dokumenty vyhotovena v jiném než italském jazyce, musí být přiložen překlad do italštiny nebo jiného úředního jazyka Rady Evropy. Článek 28 Ve vztahu ke čl. 28 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny dvoustranné smlouvy o vydávání uzavřené mezi smluvními stranami této Úmluvy zůstanou účinné. Prohlášení

částka 3


strana 133

Článek 1 Ve vztahu ke čl. 1 Úmluvy se termín „občan“ pro účely této Úmluvy vztahuje na všechny občany San Marina, bez ohledu na způsob nabytí jejich občanství. Článek 6 Podle článku 6 odst. 1 písm. a) Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že nebude vydávat své občany.

SRBSKO Prohlášení obsažená v listině o přistoupení uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Články 6 a 21 Svazová republika Jugoslávie bude v souladu s článkem 6, odstavcem 1.a Úmluvy odmítat vydání a v souladu s článkem 21, odstavcem 2 Úmluvy průvoz svých občanů. Článek 21 V souladu s článkem 21, odstavcem 5 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie povolí průvoz osoby výhradně za stejných podmínek, jako platí pro vydání. TURECKO Výhrada obsažená v dopise Ministerstva zahraničních věcí ze dne 30. listopadu 1957, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. prosince 1957 - originál francouzsky Článek 11 Ujištění uvedené v článku 11 bude omezeno na následující řízení: V případě vydání osoby odsouzené k trestu smrti nebo obviněné z trestného činu, za který lze uložit trest smrti, do Turecka bude jakákoliv dožádaná strana, jejíž právo nepřipouští trest smrti, moci předložit žádost o zmírnění trestu smrti na doživotní trest odnětí svobody. Taková žádost bude předána tureckou vládou Velkému národnímu shromáždění, které je konečnou instancí pro potvrzení trestu smrti, pokud se Shromáždění v této záležitosti dosud nerozhodlo. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce Turecka ze dne 15. června 1994, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 21. června 1994 - originál francouzsky Pokud jde o výhrady a prohlášení formulované Polskem při ratifikaci Evropské úmluvy o vydávání, turecká vláda sdílí interpretaci učiněnou Spolkovou republikou Německo a Rakouskem zaregistrovanou dne 13. října 1993, respektive 11. ledna 1994. Turecká vláda je toho názoru, že polské prohlášení týkající se článku 6, odstavce 1.b, které srovnává osoby, jimž byl v Polsku poskytnut azyl, s polskými občany, je slučitelné s cílem a účelem této Úmluvy, pouze pokud se netýká případů vydání uvedených osob do třetího státu, který není státem, vůči němuž byl azyl udělen.

UKRAJINA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky a ukrajinsky Výhrady Článek 1 Ukrajina si vyhrazuje právo odmítnout vydání, pokud osoba, jejíž vydání se žádá, nemůže být vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vydána bez újmy na jejím zdraví. Článek 2 Ukrajina povolí vydání jen pro trestné činy, za které lze uložit trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně jeden rok nebo tresty přísnější. Prohlášení Článek 4 Pokud jde o obecné trestné činy, které jsou zároveň vojenskými trestnými činy, vydání může být povoleno za předpokladu, že osoba, jejíž vydání se žádá, nebude podrobena trestnímu stíhání podle stanného práva. Článek 6 Ukrajina nebude vydávat občany Ukrajiny do jiného státu. Pro účely této Úmluvy se za občana Ukrajiny považuje každá osoba, která je občanem Ukrajiny v souladu se zákony Ukrajiny v době, kdy se přijímá rozhodnutí o vydání.

strana 134


částka 3

Článek 21 Ukrajina umožní přes své území průvoz osob, které jsou vydávány, za stejných podmínek, jako jsou ty, za nichž se povoluje vydání. Článek 23 Žádosti o vydání a k nim přiložené dokumenty je nutno zaslat na Ukrajinu s překladem do ukrajinštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, pokud nebyly v těchto jazycích sepsány. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 12 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případě žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případě žádostí orgánů činných v přípravném řízení) budou orgány, o nichž se zmiňuje článek 12, odstavec 1 Úmluvy ve znění Druhého dodatkového protokolu.

Instrukce č. 8, příloha č. 4/C

částka 3

strana 135

Příloha č. 4/C

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VYDÁVÁNÍ (PAŘÍŽ, 13. prosince 1957; č. 549/1992 SB.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ (ŠTRASBURK, 15. října 1975; č. 29/1997 SB.) A DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ (ŠTRASBURK, 17. března 1978; č. 30/1997 SB.) Důležité upozornění: Při používání ustanovení Evropské úmluvy o vydávání, která byla v následujícím textu změněna či doplněna jako ustanovení vyplývající z dodatkových protokolů, je nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující i dožádaný stát ratifikovaly příslušný dodatkový protokol. Seznamy smluvních stran Evropské úmluvy o vydávání a jejích dodatkových protokolů jsou obsaženy v přílohách č. 4/A, 5/A a 6/A. Dále je při používání všech ustanovení Evropské úmluvy o vydávání nebo jejích dodatkových protokolů nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující nebo dožádaný stát učinily k Evropské úmluvě o vydávání a/nebo jejímu příslušnému dodatkovému protokolu nějakou výhradu či prohlášení. Seznamy výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vydávání a jejím dodatkovým protokolům jsou obsaženy v přílohách č. 4/B, 5/B a 6/B. Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy majíce na zřeteli, že cílem Rady je dosažení větší jednoty mezi jejími členy; majíce na zřeteli, že tento cíl může být dosažen sjednáním dohod a společným postupem v právních záležitostech; majíce na zřeteli, že přijetí jednotných pravidel o vydávání vhodně přispěje k tomuto sjednocování, se dohodly na následujícím: Článek 1 - Povinnost vydávat Smluvní strany se zavazují vzájemně si vydávat, v souladu s ustanoveními a podmínkami uvedenými v této Úmluvě, všechny osoby proti kterým vedou příslušné orgány dožadující strany trestní stíhání pro trestný čin, nebo které jsou vyžadovány těmito orgány k výkonu trestu nebo ochranného opatření. Článek 2 - Trestné činy podléhající vydání 1. Vydání bude povoleno pro trestné činy, za které právní řád dožadující i dožádané strany stanoví trest odnětí svobody nebo ochranného opatření, jehož horní hranice je nejméně jeden rok nebo trest přísnější. Pokud již trest odnětí svobody nebo ochranné opatření byly na území dožadující strany uloženy, musely být uloženy nejméně v trvání čtyř měsíců.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: 2. Pokud se žádost o vydání vztahuje k několika samostatným trestným činům, které jsou všechny trestné podle právních řádů dožadující i dožádané strany odnětím svobody, nebo za ně lze uložit ochranné opatření, ale některé nesplňují podmínky stanovené pro délku trestu, který může být uložen, dožádaná strana má právo povolit vydání i pro tyto trestné činy.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: 2. Pokud se žádost o vydání vztahuje k několika samostatným trestným činům, které jsou všechny trestné podle právních řádů dožadující i dožádané strany odnětím svobody, nebo za ně lze uložit ochranné opatření, ale některé nesplňují podmínky stanovené pro délku trestu, který může být uložen, dožádaná strana má právo povolit vydání i pro tyto trestné činy. Toto právo se vztahuje rovněž na trestné činy, za které může být uložen pouze peněžitý trest.

3. Každá smluvní strana, jejíž právní řád neumožňuje vydání pro určité trestné činy uvedené v odst. 1 tohoto článku, může v rozsahu, v jakém se jí to týká, vyloučit tyto trestné činy z působnosti této Úmluvy. 4. Každá smluvní strana, která si přeje použít práv, která jí poskytuje odst. 3 tohoto článku, předá generálnímu tajemníkovi Rady Evropy při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu buď seznam trestných činů, pro které se vydávání povoluje nebo seznam těch, pro které je vyloučeno. Zároveň uvede ustanovení právních předpisů, které povolují nebo vylučují vydávání. Generální tajemník rozešle tyto seznamy ostatním signatářům. 5. Jestliže právní řád některé ze smluvních stran dodatečně vyloučí vydávání pro další trestné činy, tato smluvní strana o tom informuje generálního tajemníka. Generální tajemník to sdělí ostatním signatářům. Tato informace nabude účinnost tři měsíce poté, kdy ji generální tajemník obdržel. 6. Kterákoliv strana, která využije práva uvedeného v odst. 4 nebo 5 tohoto článku, může kdykoliv použít tuto Úmluvu i na trestné činy, které byly z ní vyloučeny. Bude informovat o těchto změnách generálního tajemníka Rady, který je sdělí ostatním signatářům. 7. Kterákoliv strana může použít vzájemnosti, pokud jde o trestné činy, které jsou vyloučeny z působnosti této Úmluvy podle tohoto článku.

strana 136


částka 3

Článek 3 - Politické trestné činy 1. Vydání nebude povoleno, pokud je trestný čin, pro který se o vydání žádá, považován dožádanou stranou za trestný čin politický nebo trestný čin, který s trestným činem politickým souvisí. 2. Stejné pravidlo bude použito, pokud má dožádaná strana vážné důvody se domnívat, že žádost o vydání pro obecný trestný čin byla podána za účelem stíhat nebo potrestat danou osobu z důvodů její rasy, náboženství, národnosti nebo politických názorů, nebo že postavení této osoby by pro některý z těchto důvodů mohlo vyvolat předpojatost. 3. Atentát nebo pokus o něj na hlavu státu nebo člena její rodiny nebudou pro účely této Úmluvy považovány za politický trestný čin. 4. Tento článek nebude mít vliv na závazky, které smluvní strany případně přijaly nebo v budoucnu přijmou v jiných mnohostranných mezinárodních úmluvách. Z DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 1 Při uplatňování článku 3 Úmluvy nebudou považovány za politické trestné činy: (a) zločiny proti lidskosti uvedené v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia, přijaté 9. prosince 1948 Valným shromážděním OSN; (b) trestné činy uvedené v článku 50 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli, v článku 51 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři, v článku 130 Ženevské úmluvy z roku 1949 o zacházení s válečnými zajatci a v článku 147 Ženevské úmluvy z roku 1949 o ochraně osob za války; (c) jakákoliv obdobná porušení válečných zákonů platných za účinnosti tohoto Protokolu a v té době existujících válečných zvyklostí, která již nejsou stanovena ve shora uvedených ustanoveních Ženevských úmluv. Článek 4 - Trestné činy vojenské Vydávání pro trestné činy vojenské, které nejsou obecnými trestnými činy, je vyloučeno z působnosti této Úmluvy. EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 5 - Trestné činy fiskální Vydání podle ustanovení této Úmluvy bude povoleno pro trestné činy, které se vztahují k daním, dávkám, clům a devizovým předpisům, pouze v případě, že smluvní strany ohledně daného trestného činu nebo kategorií trestných činů tak rozhodnou.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 5 - Fiskální trestné činy 1. Vydání ohledně trestných činů souvisejících s daněmi, cly, poplatky a devizovými předpisy bude mezi smluvními stranami povoleno v souladu s touto Úmluvou, jestliže čin, o který se jedná, odpovídá podle právního řádu dožádané strany trestnému činu stejné povahy. 2. Vydání nemůže být odmítnuto pouze z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany.

Článek 6 - Vydávání občanů 1. (a) Smluvní strany mají právo odmítnout vydání svých občanů. (b) Každá smluvní strana může prohlášením učiněným při podpisu nebo ukládání své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, v rozsahu, v jakém se jí to týká, a pro účely této Úmluvy vymezit pojem „občan“. (c) Občanství bude určováno k době, kdy se přijímá rozhodnutí o vydání. Jestliže však vyžádaná osoba je v období mezi přijetím rozhodnutí o vydání a jeho provedením uznána za občana dožádané strany, může dožádaná strana použít ustanovení obsažené v písmenu (a) tohoto článku. 2. Jestliže dožádaná strana nevydá svého občana, předá na žádost dožadující strany věc svým příslušným orgánům, aby mohly zahájit trestní stíhání, pokud to považují za vhodné. Spisy, informace a doličné věci, které se vztahují k trestnému činu, budou za tím účelem bezplatně předány způsobem uvedeným v odst. 1 článku 12. Dožadující strana bude informována o výsledku své žádosti. Článek 7 - Místo spáchání činu 1. Dožádaná strana může odmítnout vydání osoby žádané pro trestný čin, který se považuje podle jejího právního řádu za spáchaný zcela nebo z části na jejím území nebo na místě, které se považuje za její území. 2. Pokud byl trestný čin, pro který se o vydání žádá, spáchán mimo území dožadující strany, vydání může být odmítnuto pouze tehdy, když právní řád dožádané strany neumožňuje trestní stíhání pro stejnou kategorii trestných činů spáchaných mimo její území nebo kdy nedovoluje vydání pro daný trestný čin.

částka 3


strana 137

Článek 8 - Stíhání pro totožné trestné činy Dožádaná strana může odmítnout vydání žádané osoby, když příslušné orgány této strany vedou proti ní trestní stíhání pro trestný čin nebo trestné činy, pro které se o vydání žádá. EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 9 - Překážka pravomocně rozhodnuté věci

Článek 9 - Překážka pravomocně rozhodnuté věci

Vydání nebude povoleno v případech, kdy příslušné orgány dožádané strany vynesly konečné rozhodnutí v řízení proti žádané osobě o trestném činu nebo trestných činech, pro které se o vydání žádá. Vydání může být odmítnuto, pokud příslušné orgány dožádané strany již rozhodly nezahajovat nebo zastavit trestní stíhání pro stejný trestný čin nebo trestné činy.

1. Vydání nebude povoleno v případech, kdy příslušné orgány dožádané strany vynesly konečné rozhodnutí v řízení proti žádané osobě o trestném činu nebo trestných činech, pro které se o vydání žádá. Vydání může být odmítnuto, pokud příslušné orgány dožádané strany již rozhodly nezahajovat nebo zastavit trestní stíhání pro stejný trestný čin nebo trestné činy. 2. Vydání osoby nebude povoleno, bylo-li ve třetím státě, který je smluvní stranou Úmluvy, již vyneseno konečné rozhodnutí v řízení o trestném činu nebo činech, pro něž se vydání žádá, a: (a) osoba byla uvedeným rozhodnutím zproštěna viny; (b) uložený trest odnětí svobody nebo jiné uložené opatření: (i) bylo zcela vykonáno; (ii) podléhá zcela nebo z nevykonané části milosti nebo amnestii; (c) soud uznal obžalovaného vinným a upustil od potrestání. 3. V případech uvedených v odstavci 2 však může být vydání povoleno, pokud (a) čin, pro který byl vynesen rozsudek, byl namířen proti veřejnému činiteli nebo veřejné instituci nebo čemukoliv, co má veřejný charakter v dožadujícím státě; (b) osoba, proti které byl rozsudek vynesen, má sama postavení veřejného činitele v dožadujícím státě; (c) čin, jehož se vydaný rozsudek týká, byl zcela nebo zčásti spáchán na území dožadujícího státu nebo je považován za spáchaný na jeho území. 4. Ustanovení odstavců 2 a 3 nebrání použití širších vnitrostátních ustanovení týkajících se účinku ne bis in idem ve spojení s cizími trestními rozsudky.

Článek 10 - Promlčení Vydání nebude povoleno, pokud žádaná osoba nemůže být podle právního řádu dožadující nebo dožádané strany trestně stíhána nebo potrestána v důsledku promlčení. Článek 11 - Trest smrti Pokud možno podle právního řádu dožadující strany za trestný čin, pro který se o vydání žádá, uložit trest smrti a pokud právní řád dožádané strany pro takový trestný čin trest smrti nestanoví nebo není obvykle vykonáván, vydání může být odmítnuto, pokud dožadující strana neposkytne takové ujištění, které dožádaná strana bude považovat za dostačující, že trest smrti nebude vykonán. ZE DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 3 Úmluva se doplňuje o následující ustanovení: „Rozsudky vynesené v nepřítomnosti 1. Žádá-li smluvní strana jinou smluvní stranu o vydání osoby k výkonu trestu nebo ochranného opatření uloženého rozhodnutím vydaným v nepřítomnosti obžalovaného, může dožádaná strana vydání odmítnout, jestliže podle jejího názoru v dotčeném trestním řízení nebyla zajištěna minimální práva obhajoby přiznaná každému obviněnému. Vydání se však povolí, jestliže dožadující strana poskytne pro dožádanou stranu postačující ujištění o tom, že vyžadované osobě zaručí právo na nové trestní řízení, ve kterém budou zajištěna práva obhajoby. Takové rozhodnutí opravňuje dožadující stranu buď k vykonání příslušného rozsudku, jestliže to odsouzený neodmítá, anebo, je-li odsouzený proti výkonu rozsudku, k provedení trestního řízení po jeho vydání.

strana 138


částka 3

2. Informuje-li dožádaná strana osobu, o jejíž vydání se žádá, o rozsudku vyneseném proti ní v nepřítomnosti, dožadující strana nebude toto sdělení považovat za formální doručení s příslušnými účinky pro trestní řízení v tomto státě.“. Článek 4 Úmluva se doplňuje o následující ustanovení: „Amnestie Vydání nebude povoleno pro trestné činy, na které se vztahuje amnestie vyhlášená v dožádaném státě, pokud měl pravomoc vést trestní stíhání podle svého trestního práva.“.

Článek 12 - Žádost a potřebné doklady EVROPSKÁ ÚMLUVA: 1. Žádost bude podána písemně a bude předána diplomatickou cestou. Jiný způsob předání může být stanoven přímo dohodou mezi dvěma nebo více stranami.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: 1. Žádost bude podávána písemně a zasílána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany; zaslání diplomatickou cestou se však nevylučuje. Přímou dohodou mezi dvěma nebo více stranami lze sjednat i jiný postup.

2. K žádosti bude přiložen: (a) originál nebo ověřená kopie vykonatelného rozsudku o trestu nebo rozhodnutí o uložení ochranného opatření, nebo příkazu k vzetí do vazby, nebo jiného příkazu, který má stejný účinek a byl vydán v souladu s řízením stanoveným právním řádem dožadující strany; (b) popis trestných činů, pro které se o vydání žádá; co nejpřesnější uvedení doby a místa jejich spáchání, právní kvalifikace a odkazu na příslušné právní předpisy; (c) kopie příslušných právních předpisů a tam, kde to není možné, prohlášení o právním stavu a co nejpřesnější popis žádané osoby spolu s jakoukoliv další informací, která pomůže zjistit její totožnost a státní občanství. Článek 13 - Dodatkové informace Pokud se zjistí, že informace poskytnuté dožadující stranou nejsou pro dožádanou stranu dostatečné na to, aby mohla rozhodnout podle této Úmluvy, tato strana si vyžádá potřebné dodatkové informace a může též stanovit lhůtu pro jejich dodání. Článek 14 - Zásada speciality 1. Proti osobě, která byla vydána, nebude vedeno trestní stíhání, nebude odsouzena ani zbavena svobody z důvodu výkonu trestu nebo ochranného opatření pro jakýkoli jiný trestný čin spáchaný před jejím předáním než pro ten, pro který byla vydána, ani ze žádného jiného důvodu nebude omezena její osobní svoboda s výjimkou následujících případů: (a) pokud strana, která ji předala, souhlasí. Žádost o souhlas bude podána spolu s doklady uvedenými v článku 12 a protokolem obsahujícím výpověď vydané osoby k danému trestnému činu. Souhlas bude dán, pokud trestný čin, pro který se žádá o vydání, podléhá vydání v souladu s ustanoveními této Úmluvy; (b) pokud tato osoba měla možnost opustit území smluvní strany, do které byla předána a neučinila tak do 45 dnů od konečného propuštění nebo se na toto území po jeho opuštění vrátila. 2. Dožadující strana však může přijmout jakákoliv opatření potřebná k tomu, aby odstranila tuto osobu ze svého území, nebo jakákoliv potřebná zákonná opatření, včetně trestního stíhání v nepřítomnosti, aby předešla právním účinkům promlčení. 3. Pokud se v průběhu trestního stíhání změní popis trestného činu, vydaná osoba bude trestně stíhána nebo potrestána, jen pokud trestný čin i podle nového popisu vykazuje skutkové znaky trestného činu, který by podléhal vydání. Článek 15 - Další vydání do třetího státu S výjimkou případů uvedených v článku 14, odst. 1 písmeno (b) dožadující strana nepředá bez souhlasu dožádané strany jiné straně nebo třetímu státu osobu předanou dožadujícímu státu, o níž usiluje uvedená jiná strana nebo třetí stát pro trestné činy spáchané před jejím předáním. Dožádaná strana může požadovat předložení dokladů uvedených v článku 12, odst. 2. Článek 16 - Předběžná vazba 1. Příslušné orgány dožadující strany mohou v naléhavých případech žádat, aby hledaná osoba byla vzata do předběžné vazby. Příslušné orgány dožádané strany rozhodnou o této věci podle svého právního řádu. 2. V žádosti o předběžnou vazbu bude uvedeno, že je k dispozici jeden z dokladů uvedených v článku 12, odst. 1 písmeno (a) a že se míní zaslat žádost o vydání. Bude v ní též uvedeno, pro který trestný čin bude o vydání žádáno, kdy a kde byl tento trestný čin spáchán, a pokud je to možné, popis hledané osoby.

částka 3


strana 139

3. Žádost o předběžnou vazbu bude poslána příslušným orgánům dožádané strany diplomatickou cestou nebo přímo poštou, telegramem nebo prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL) nebo jakýmkoliv jiným způsobem, umožňujícím její příslušné prokázání, nebo který dožádaná strana přijme. Dožadující orgán bude bez odkladu informován o výsledku své žádosti. 4. Předběžná vazba může být zrušena, pokud dožádaná strana nedostane do 18 dnů od zadržení žádost o vydání a doklady uvedené v článku 12. V žádném případě nesmí být delší než 40 dnů ode dne vzetí do vazby. Možnost předběžného propuštění se nikdy nevylučuje, dožádaná strana však přijme taková opatření, která bude považovat za potřebná, aby zabránila uprchnutí hledané osoby. 5. Propuštění nevylučuje nové vzetí do vazby a vydání, pokud žádost o vydání dojde následně. Článek 17 - Střet žádostí Pokud o vydání žádá současně víc jak jeden stát, ať už pro stejný trestný čin nebo pro různé trestné činy, dožádaná strana rozhodne po přihlédnutí ke všem okolnostem, zejména k relativní závažnosti a místu spáchání trestných činů, dále k datu žádostí, k občanství vyžádané osoby a k možnosti následného vydání do dalšího státu. Článek 18 - Předání osoby, která má být vydána 1. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu způsobem uvedeným v článku 12, odst. 1 o svém rozhodnutí ohledně vydání. 2. Důvody pro celkové nebo částečné odmítnutí budou sděleny. 3. Pokud se žádosti vyhoví, dožadující strana bude informována o místě a datu předání a o době, kterou byla vyžádaná osoba z důvodu předání držena ve vazbě. 4. S výjimkou ustanovení odstavce 5 tohoto článku může být vyžádaná osoba propuštěna po uplynutí 15 dnů, pokud nebyla převzata k stanovenému datu, a v každém případě bude propuštěna po uplynutí 30 dnů. Dožádaná strana ji může odmítnout vydat pro tentýž trestný čin. 5. Pokud nepřekonatelné překážky zabrání straně předání nebo převzetí osoby, která má být vydána, oznámí to druhé straně. Obě strany se dohodnou na novém datu předání a budou použita ustanovení odstavce 4 tohoto článku. Článek 19 - Odložení předání nebo podmíněné předání 1. Dožádaná strana může poté, když přijme rozhodnutí o žádosti vydání, odložit předání vyžádané osoby, aby ji mohla trestně stíhat, nebo pokud již byla odsouzena, aby na ni mohl být na jejím území vykonán trest za jiný trestný čin, než pro který je žádáno o vydání. 2. Namísto odložení předání může dožádaná strana vyžádanou osobu dočasně předat dožadující straně v souladu s podmínkami, které budou mezi stranami dohodnuty. Článek 20 - Předání věcí 1. Na žádost dožadující strany dožádaná strana, v rozsahu, který jí to její právní řád umožňuje, zajistí a předá věci: (a) které mohou být použity jako důkazy, nebo (b) které byly získány v důsledku trestného činu a které v době zadržení byly nalezeny u vyžádané osoby nebo byly objeveny dodatečně. 2. Věci uvedené v odst. 1 tohoto článku budou předány, i když dohodnuté vydání nemohlo být uskutečněno, protože vyžádaná osoba zemřela nebo uprchla. 3. Pokud uvedené věci podléhají zabavení nebo propadnutí na území dožádané strany, může si je tato strana v souvislosti s probíhajícím trestním stíháním dočasně ponechat nebo je předat s podmínkou, že jí budou vráceny. 4. Jakákoliv práva k těmto věcem, která může mít dožádaná strana nebo třetí osoby, zůstávají zachována. Pokud tato práva existují, budou věci vráceny bezplatně dožádané straně co nejdříve po ukončení řízení. Článek 21 - Průvoz 1. Průvoz územím některé ze smluvních stran bude povolen po podání žádosti způsobem, který je uveden v článku 12, odst. 1, za předpokladu, že strana, která je žádána o povolení průvozu, nepovažuje předmětný trestný čin za politický nebo výlučně vojenský ve smyslu článků 3 a 4 této Úmluvy. 2. Průvoz občana, tak jak je definován v článku 6, státu, který je žádán o povolení průvozu, může být odmítnut. 3. S výjimkou ustanovení v odst. 4 tohoto článku bude nutno předložit doklady uvedené v článku 12, odst. 2. 4. Pokud bude použita vzdušná přeprava, budou platit následující pravidla: (a) pokud nemá být uskutečněno přistání, dožadující strana informuje stranu, přes jejíž území má být let uskutečněn, a potvrdí, že je k dispozici jeden z dokladů uvedených v článku 12, odst. 2 písmeno (a). V případě neplánovaného přistání tato informace bude mít účinky žádosti o předběžnou vazbu ve smyslu článku 16 a dožadující strana podá formální žádost o průvoz; (b) pokud se počítá s přistáním, dožadující strana podá formální žádost o průvoz.

strana 140


částka 3

5. Kterákoliv strana však může při podpisu nebo uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu k této Úmluvě prohlásit, že povolí průvoz osob za některé nebo všech podmínek, za kterých povoluje vydání. V takovém případě může být použita vzájemnost. 6. Průvoz vydávané osoby nebude uskutečněn přes území, kde je důvodná obava, že její život nebo svoboda by mohla být ohrožena pro její rasu, náboženství, občanství nebo politické názory. Článek 22 - Řízení Kromě případů, kdy tato Úmluva stanoví jinak, bude se řízení o vydávání a předběžnou vazbu řídit výhradně právním řádem dožádané strany. Článek 23 - Používaný jazyk Doklady, které mají být vystaveny, budou v jazyce dožadující nebo dožádané strany. Dožádaná strana může požadovat překlad do některého z oficiálních jazyků Rady Evropy, který si zvolí. Článek 24 - Náklady 1. Náklady vynaložené na území dožádané strany z důvodu vydání ponese tato strana. 2. Náklady vynaložené z důvodu průvozu přes území strany, která byla požádána o povolení průvozu, ponese dožadující strana. 3. V případě vydání z nemetropolitního území dožádané strany budou náklady za dopravu mezi tímto územím a metropolitním územím dožadující strany hrazeny stranou dožadující. Stejné pravidlo platí o nákladech na dopravu mezi nemetropolitním územím dožádané strany a jejím metropolitním územím. Článek 25 - Definice „ochranného opatření“ Pro účely této Úmluvy se pojmem „ochranné opatření“ rozumí jakýkoliv příkaz zahrnující zbavení svobody, který byl trestním soudem vydán dodatkem k trestu odnětí svobody nebo namísto něho. Článek 26 - Výhrady 1. Kterákoliv smluvní strana může při podpisu této Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterémukoliv ustanovení nebo ustanovením Úmluvy. 2. Kterákoliv smluvní strana, která učinila výhrady, je odvolá, jakmile to okolnosti dovolí. Toto odvolání bude uskutečněno sdělením generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému z ustanovení Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou stranou kromě rozsahu, v jakém sama toto ustanovení přijala. Článek 27 - Územní působnost 1. Tato Úmluva se bude provádět na metropolitních územích smluvních stran. 2. Ve vztahu k Francii bude též platit v Alžírsku a v zámořských departmentech, ve vztahu k Spojenému království Velké Británie a Severního Irska na Channel Islands a na Isle of Man. 3. Spolková republika Německa může rozšířit působnost této Úmluvy na „Land Berlin“ sdělením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, který bude informovat další strany o tomto prohlášení. 4. Přímým ujednáním mezi dvěma nebo více smluvními stranami může být provádění této Úmluvy, za podmínek stanovených v těchto ujednáních, rozšířeno na kterékoliv území těchto stran, kromě těch, jež jsou uvedena v odst. 1, 2 a 3 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy kterákoliv z těchto stran odpovídá. Článek 28 - Vztahy mezi touto Úmluvou a dvoustrannými dohodami 1. Tato Úmluva nahradí u států, které jsou jí vázány, ustanovení všech dvoustranných smluv, úmluv a dohod, která upravují vydávání mezi kterýmikoliv dvěma smluvními stranami. 2. Smluvní strany mohou sjednávat mezi sebou dvoustranné nebo mnohostranné dohody pouze k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo aby napomáhaly použití zásad, které obsahují. 3. Pokud se vydávání mezi dvěma nebo více stranami uskutečňuje na základě jednotných právních předpisů, strany mohou upravovat své vzájemné vztahy, pokud jde o vydávání, výlučně podle tohoto systému bez ohledu na ustanovení této Úmluvy. Stejná zásada bude platit mezi dvěma nebo více smluvními stranami, pokud každá z nich má platné právní předpisy, na základě kterých se provádějí na jejím území příkazy k vzetí do vazby vydané na území druhé strany nebo stran. Smluvní strany, které mezi sebou vylučují nebo v budoucnosti vyloučí působnost této Úmluvy podle tohoto odstavce, informují o tom generálního tajemníka Rady Evropy. Generální tajemník bude informovat ostatní smluvní strany o sděleních, která obdržel podle tohoto odstavce. Článek 29 - Podpis, ratifikace a vstup v platnost 1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady. 2. Úmluva vstoupí v platnost 90 dní po datu uložení třetí ratifikační listiny.

částka 3


strana 141

3. Pokud jde o signatáře, kteří budou Úmluvu ratifikovat poté, Úmluva vstoupí v platnost 90 dní po uložení jejich ratifikačních listin. Článek 30 - Přístup 1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že pro rezoluci, která bude takovéto pozvání obsahovat, budou hlasovat všichni členové Rady, kteří Úmluvu ratifikovali. 2. Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady a vstoupí v účinnost 90 dní po jejím uložení. Článek 31 - Výpověď Kterákoli ze smluvních stran může v rozsahu, v jakém se jí to týká, vypovědět tuto Úmluvu sdělením předaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď nabude účinnost šest měsíců po datu, kdy generální tajemník Rady takové sdělení obdrží. Článek 32 - Informace Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě, o: (a) uložení ratifikačních listin a listin o přístupu; (b) datu vstupu této Úmluvy v platnost; (c) všech prohlášeních učiněných podle ustanovení článku 6, odst. 1 a článku 21, odst. 5; (d) všech výhradách učiněných podle článku 26 odst. 1; (e) odvolání všech výhrad podle článku 26, odst. 2; (f) sděleních o odstoupení obdržených podle ustanovení článku 31 a o datech, kdy tato odstoupení vstoupí v účinnost. Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Paříži dne 13. prosince 1957 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřené kopie vládám signatářů.


strana 142

částka 3 Příloha č. 5/A

Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání z 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Albánie

17/08/98

Andorra

11/01/01

Arménie

17/03/04

Ázerbájdžán

26/09/02

Poznámky

P

Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika

17/02/97

Gruzie

13/09/01

Chorvatsko

25/04/95


13/05/03

Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko

26/10/99

Monako

01/05/09

Rusko

09/03/00

Srbsko

21/09/03

Ukrajina

09/06/98

V/P

25/09/01

P

P


_____________________________________________ 1)



částka 3

strana 143

Příloha č. 5/B

DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ z 15. října 1975 (č. 29/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

ÁZERBÁJDŽÁN Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Republika Ázerbájdžán prohlašuje, že není schopna zaručit používání ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích okupovaných Arménskou republikou, dokud tato území nebudou osvobozena od této okupace (schématická mapa okupovaných území Republiky Ázerbájdžán je připojena).

GRUZIE Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Výhrada Článek 1 Gruzie prohlašuje, že nepřijímá hlavu I Protokolu a vyhrazuje si právo v souladu s touto hlavou rozhodovat případ od případu, zda vyhovět žádosti o vydání či nikoli. Prohlášení Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Protokolu na územích Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie.

RUSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Článek 12) S ohledem na své prohlášení ohledně článku 3 Evropské úmluvy o vydávání z 13. prosince 1957 Ruská federace nepovažuje výčet trestných činů, které nejsou „politickými trestnými činy“, obsažený v článku 1 Dodatkové protokolu z 15. října 1975 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957 za vyčerpávající.

UKRAJINA Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky Článek 1 Ačkoli ukrajinské zákonodárství je v souladu s článkem 1, písmeny a a b a neobsahuje žádné ustanovení v rozporu s písmenem c, Ukrajina prohlašuje, že nepřijímá hlavu I, a vyhrazuje si právo rozhodovat v souladu s touto hlavou případ od případu, zda vyhovět či nevyhovět žádostem o vydání. _____________________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami. 2) Potvrzuje prohlášení obsažené v dopise prvního náměstka ministra zahraničních věcí Ruské federace, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 7. listopadu 1996 Text původního prohlášení - originál anglicky a rusky: „S ohledem na své prohlášení k článku 3 Evropské úmluvy o vydávání z roku 1957 Ruská federace nepovažuje za vyčerpávající výčet trestných činů obsažený v článku 1 tohoto Protokolu, které nejsou trestnými činy politické povahy.“

strana 144



DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ z 19. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Poznámky

Albánie

17/08/98

Arménie

17/03/04

Ázerbájdžán

26/09/02

Bosna a Hercegovina

24/07/05

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

17/02/97

Gruzie

13/09/01

Chorvatsko

25/04/95


13/05/03


26/10/99

Monako

01/05/09

V

Rusko

09/03/00

V/P

Srbsko

21/09/03

Turecko

08/10/92

V

Ukrajina

09/06/98

P

P

P

25/09/01


_____________________________________________ 1)


částka 3


strana 145

Příloha č. 6/B

DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VYDÁVÁNÍ z 19. března 1978 (č. 30/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

ÁZERBÁJDŽÁN Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. června 2002 - originál anglicky Republika Ázerbájdžán prohlašuje, že není schopna zaručit používání ustanovení Úmluvy a jejích Dodatkových protokolů na územích okupovaných Arménskou republikou, dokud tato území nebudou osvobozena od této okupace (schématická mapa okupovaných území Republiky Ázerbájdžán je připojena).

GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 15. června 2001 - originál anglicky a gruzínsky Gruzie nebude odpovědná za používání ustanovení Protokolu na územích Abcházie a Jižní Osetie, dokud nad těmito územími nebude obnovena plná pravomoc Gruzie. Článek 5 Podle článku 9, odstavce 2 Gruzie prohlašuje, že nepřijímá hlavu V tohoto Protokolu. V souladu s gruzínským zákonodárstvím je orgánem příslušným k posuzování případů vydávání Generální prokuratura Gruzie. Použití diplomatických cest tím není vyloučeno.

MONAKO Výhrady obsažené v ratifikační listině uložené 30. ledna 2009 - originál anglicky Článek 9 Podle článku 9 odst. 1 Protokolu si Monacké knížectví vyhrazuje právo nepřijmout kapitolu I Protokolu. Podle článku 9 odst. 2 písm. b) Protokolu si Monacké knížectví vyhrazuje právo přijmout kapitolu II Protokolu pouze ve vztahu k trestným činům zahrnujícím nepřímé daně, včetně DPH, celní trestné činy a trestné činy proti měně; trestné činy týkající se přímých daní budou vyloučeny.

RUSKO Výhrada a prohlášení obsažené v dopise prvního náměstka ministra zahraničních věcí Ruské federace, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 7. listopadu 1996 - originál anglicky a rusky Výhrada Článek 5 Ruská federace si vyhrazuje právo nepoužívat hlavu V. Prohlášení Článek 5 Orgánem Ruské federace určeným k posuzování otázek vydávání je Generální prokuratura Ruské federace. _____________________________________________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy) nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 146


částka 3

Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Článek 9 Ruská federace si vyhrazuje právo nepoužívat hlavu V Druhého dodatkového protokolu ze 17. března 1978 k Evropské úmluvě o vydávání z 13. prosince 1957. TURECKO Výhrada učiněná při podpisu dne 16. července 1987 a potvrzená při uložení ratifikační listiny dne 10. července 1992 - originál rusky a anglicky Článek 5 Vláda Turecké republiky si vyhrazuje právo při předávání žádostí o vydání používat diplomatické cesty, aby bylo možno sledovat a provádět nezbytná řízení diplomatickými misemi v dožadovaném státě s přihlédnutím k typu žádosti.

UKRAJINA Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 5 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případě žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případě žádostí orgánů činných v přípravném řízení) budou orgány, o nichž se zmiňuje článek 12, odstavec 1 Úmluvy ve znění Druhého dodatkového protokolu.

částka 3


strana 147

Příloha č. 7/A

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010 Smluvní strana


Poznámky

Albánie

03/07/00

V/P

Andorra

25/07/05

V/P

Arménie

25/04/02

V/P

Ázerbájdžán

02/10/03

V/P

Bosna a Hercegovina

24/07/05

Černá Hora

06/06/06

P

Česká republika

01/01/93

P

Gruzie

11/01/00

V/P

Chorvatsko

05/08/99

P

Izrael

26/12/67

V/P


26/10/99 05/05/98

V/P

Monako

17/06/07

V/P

Rusko

09/03/00

V/P

San Marino

16/06/09

V/P

Srbsko

29/12/02

V/P

Turecko

22/09/69

P

Ukrajina

09/06/98

V/P


_____________________________________________________________________________ 1)


strana 148



EVROPSKÁ ÚMLUVA O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

ALBÁNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Výhrada Článek 5 Provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci bude závislé na podmínkách stanovených v článku 5, odstavci 1, písmenech „a“ a „c“. Prohlášení Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Albánie prohlašuje, že kopie všech žádostí o pomoc, které jsou předávány přímo mezi justičními orgány, jakož i písemnosti je doprovázející se zasílají zároveň jejímu Ministerstvu spravedlnosti. Článek 16 V souladu s článkem 16, odstavcem 2 Albánie prohlašuje, že žádosti a přiložené dokumenty mají být opatřeny úředním překladem do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, ledaže dohody uzavřené na základě reciprocity stanoví něco jiného. Článek 24 Za justiční orgán ve smyslu článku 24 Úmluvy se považuje Ministerstvo spravedlnosti.2) Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise Albánie ze dne 27. července 2006, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 2. srpna 2006 - originál anglicky Článek 24 Albánská republika považuje za justiční orgány v souladu s článkem 24 Úmluvy a ve smyslu Úmluvy: Nejvyšší soud Odvolací soudy Soudy prvního stupně Nejvyšší státní zastupitelství Státní zastupitelství při odvolacích soudech Státní zastupitelství při soudech prvního stupně

ANDORRA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 26. dubna 2005 - originál francouzsky Výhrady _____________________________________________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami. 2) Platnost do 2. srpna 2006.

částka 3


strana 149

Článek 2 V souladu s článkem 2 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo podmiňovat dodání jakýchkoli materiálů k žádosti o pomoc tím, že takové materiály či důkazy nebudou bez jejího předchozího souhlasu použity pro účel, který nebyl v žádosti uveden. S ohledem na článek 2 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo nevyhovět žádosti o pomoc: a) týká-li se žádost jednání, které podle andorského práva není trestným činem; b) existuje-li pravomocný rozsudek soudu Andorského knížectví, kterým byla dotyčná osoba za stejný trestný čin, z jehož spáchání je podezřelá nebo obviněná v dožadujícím státě, již odsouzena či osvobozena. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku a/nebo zajištění věci závislým na podmínkách stanovených v písmenech a, c odstavce 1 článku 5 Úmluvy. Článek 13 V souladu s článkem 13 Úmluvy si Andorské knížectví vyhrazuje právo poskytnout výpisy z trestních rejstříků osoby, která má trvalé bydliště na území Andorského knížectví, pouze pokud půjde o osobu, která byla obviněna nebo postavena před soud. Článek 22 V souladu s článkem 22 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje, že s ohledem na vnitřní uspořádání a fungování rejstříku trestů nebude Andorské knížectví ostatní smluvní strany automaticky informovat o odsouzeních obsažených v tomto rejstříku. Nicméně, na základě žádosti cizího justičního orgánu bude Andorské knížectví poskytovat výpisy z rejstříku trestů cizinců, kteří nemají trvalé bydliště na území Andorského knížectví a rezidentů, kteří byli obviněni nebo postaveni před soud. Prohlášení Článek 7 Pro účely článku 7 odstavce 3 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje, že předvolání, které má být doručeno obviněné osobě, která se nachází na jeho území, musí být zasláno jeho úřadům nejméně 30 dní před datem, kdy se má dostavit. Andorské knížectví dále prohlašuje, že v případě, že se jedná o předvolání osoby v procesním postavení obžalovaného, poškozeného, znalce anebo svědka, předvolání může být učiněno doporučeným dopisem v případě, že to připouští právo dožadujícího státu. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Úmluvy Andorské knížectví prohlašuje následující: Kopie dožádání uvedených v článku 15 odstavec 2 a žádostí o předběžné vyšetřování uvedených v článku 15 odstavec 4, mají být zaslány Ministerstvu spravedlnosti a vnitra Andorry. V naléhavém případě mohou andorské justiční orgány vrátit dožádání orgánům uvedeným v článku 15 a zároveň mohou tato dožádání zaslat prostřednictvím Interpolu anebo orgánům dožadujícího státu k tomu výslovně určeným. Článek 16 Andorské knížectví prohlašuje, že v souladu s článkem 16 odstavce 2 musí být žádosti a přiložené dokumenty opatřeny překladem do katalánštiny, španělštiny anebo francouzštiny. Článek 21 Andorské knížectví prohlašuje, že v naléhavém případě můžou být informace podle článku 21 zaslány Ministerstvu spravedlnosti a vnitra a zároveň státnímu zastupitelství Andorského knížectví spolu s informacemi nezbytnými pro další řízení. Článek 24 V souladu s článkem 24 Andorské knížectví prohlašuje, že pro účely této Úmluvy jsou justičními orgány Andorského knížectví: Vyšší soud Andorry; Soud „The Court of Corts“ (soud s výlučnou pravomocí v trestních věcech); předseda soudu „The Court of of Corts“; Soud „The Court of the Batlles“ (soud první instance); soudce „The Battle“ (soudce); generální prokurátor; zástupce prokurátora.

strana 150


částka 3

ARMÉNIE Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2002 -originál anglicky Výhrady Článek 2 K důvodům, které stanoví článek 2, si Arménská republika dále vyhrazuje právo odmítnout pomoc v jakémkoli z následujících případů: a) pokud trestný čin, ohledně nějž se právní pomoc žádá, není kvalifikován jako „zločin“ a podle zákonodárství Arménské republiky za něj nelze uložit trest, b) pokud je v Arménské republice ohledně trestného činu, pro který se právní pomoc žádá, podána žaloba, c) pokud je v právní moci rozsudek nebo jiné konečné rozhodnutí týkající se trestného činu, ohledně nějž se právní pomoc žádá. Článek 3 V souladu s článkem 3 Úmluvy Arménská republika při provádění dožádání o provedení důkazu výslechem svědků vezme v úvahu článek 42 Ústavy, podle nějž osoba nemá být nucena svědčit sama proti sobě nebo svědčit proti svému manželu nebo proti blízkému příbuznému. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Arménská republika vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku a/ nebo zajištění věci závislým na podmínkách stanovených v písmenech a, b, c odstavce 1 článku 5 Úmluvy. Prohlášení Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že dožádání o doručení předvolání se zasílají nejméně 50 dní před datem kdy se má osoba dostavit. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 kopie všech žádostí o pomoc, které jsou v případech stanovených v odstavci 2 téhož článku předávány mezi justičními orgány, se zároveň zasílají Ministerstvu spravedlnosti Arménské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16, odstavcem 2 Arménská republika prohlašuje, že žádosti a přiložené dokumenty musí být opatřeny ověřeným překladem do jazyka arménského nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy jsou pro účely této Úmluvy justičními orgány Arménské republiky: Ministerstvo spravedlnosti Generální prokuratura Ministerstvo vnitra3) Ministerstvo národní bezpečnosti Kasační soud odvolací soudy obvodní soudy prvního stupně města Jerevan soud prvního stupně kraje Kotayk4) soud prvního stupně kraje Ararat soud prvního stupně kraje Armavir soud prvního stupně kraje Aragatzotn soud prvního stupně kraje Shirak soud prvního stupně kraje Tavoush soud prvního stupně kraje Gegharqunik soud prvního stupně kraje Vayotz Tzor soud prvního stupně kraje Sjuniq. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce Arménie ze dne 22. října 2008, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 24. října 2008 - originál anglicky

_____________________________________________ 3) 4)

Platnost do 24. října 2008. Tento a následující zeměpisné názvy jsou ponechány v anglické transkripci.

částka 3


strana 151

Článek 24 V prohlášení Arménské republiky z roku 2002 bylo příslušným orgánem pro účely Úmluvy mezi jinými zvoleno Ministerstvo vnitra. V roce 2003 bylo Ministerstvo vnitra Arménské republiky reorganizováno v Policii Arménské republiky; Policie Arménské republiky tedy nahradilo předchozí Ministerstvo vnitra v pozici příslušného justičního orgánu.

ÁZERBÁJDŽÁN Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. července 2003 - originál anglicky Výhrady Článek 2 V souladu se článkem 23, odstavcem 1 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že kromě případů uvedených v článku 2 této Úmluvy může být pomoc odmítnuta také v následujících případech: - týká-li se žádost jednání, které podle právního řádu Ázerbájdžánské republiky není trestným činem; - existuje-li pravomocný rozsudek soudu Ázerbájdžánské republiky nebo třetího státu, kterým byla dotyčná osoba za stejný trestný čin, z jehož spáchání je podezřelá nebo obviněná v dožadujícím státě, již odsouzena; - týká-li se žádost trestného činu, který je předmětem vyšetřování či soudního řízení v Ázerbájdžánské republice, a splnění této žádosti není možné odložit. Článek 5 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci bude provedeno za podmínek uvedených v ustanovení článku 5, odstavce 1.a a c Úmluvy. Prohlášení Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit dodržování Úmluvy na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 3 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že dožádání týkající se trestních věcí uvedených článku 3 Úmluvy a za účelem provedení důkazů budou prováděna s ohledem na ustanovení článku 66 ústavy Ázerbájdžánské republiky: Výňatek z ústavy Ázerbájdžánské republiky: Článek 66 Zákaz výpovědi proti rodinným příslušníkům Nikdo nesmí být nucen vypovídat proti sobě, svému manželovi či manželce, dětem, rodičům nebo sourozencům. Úplný výčet rodinných příslušníků, vůči kterým svědecká výpověď není povinná, je uveden v zákoně. Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že doručení předvolání musí být předáno nejméně 50 dní před datem, kdy se má osoba dostavit. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že všechny žádosti o pomoc, doručované mezi justičními orgány přímo, jakož i ostatní přiložené doklady, musí být současně zaslány i Ministerstvu spravedlnosti Ázerbájdžánské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16, odstavcem 2 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že žádosti, jakož i jakékoliv jiné dokumenty související s uplatňováním této Úmluvy, musí být opatřeny překladem do ázerbájdžánského nebo anglického jazyka. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy prohlašuje Ázerbájdžánská republika, že pro účely Úmluvy bude za justiční orgány považovat následující instituce: - Ministerstvo spravedlnosti Ázerbájdžánské republiky; - Generální prokuraturu Ázerbájdžánské republiky; - soudy Ázerbájdžánské republiky (s výjimkou Ústavního soudu).

strana 152


částka 3

ČERNÁ HORA5) Prohlášení obsažená v listině o přístupu, uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Článek 1 V souladu s článkem 1, odstavcem 1 Úmluvy bude Svazová republika Jugoslávie poskytovat právní pomoc pouze v řízeních o trestných činech, zakotvených v zákonech Svazové republiky Jugoslávie, jejichž trestání v době žádosti o pomoc spadá do pravomoci příslušných jugoslávských soudů. Článek 7 V souladu s článkem 7, odstavcem 3 Úmluvy doručí Svazová republika Jugoslávie soudní předvolání vydané na jméno osoby, proti níž bylo zahájeno trestní řízení a která má trvalé bydliště na území Jugoslávie, pouze tehdy, bude-li předvolání doručeno příslušnému justičnímu orgánu 30 dní před stanoveným datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit k soudu. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Úmluvy a v souvislosti s prováděním článku 15, odstavce 2 Úmluvy, Svazová republika Jugoslávie žádá o zasílání kopií žádostí o právní pomoc Federálnímu ministerstvu spravedlnosti. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie tímto prohlašuje, že za justiční orgány bude pro účely této Úmluvy považovat řádné soudy a veřejné (tj. státní) prokuratury. ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada učiněná původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Článek 5 Podle ustanovení článku 5.1.a a 5.1.c bude dožádání o prohlídku či zajištění věci provedeno za podmínek, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný jak podle práva dožadující strany, tak práva České republiky a že provedení dožádání je v souladu s právem České republiky. Prohlášení obsažená ve verbální nótě stálé mise České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994 - originál anglicky Článek 76) V souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních doručení předvolání obviněnému, který se nachází na území České republiky, má být zasláno příslušným orgánům České republiky nejméně 30 dnů před datem, kdy se mají dostavit. Článek 157) Ve smyslu článku 15, odstavce 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních mají být dožádání týkající se trestní věci adresována Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky před tím, než je věc předložena soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co byla věc předložena soudu. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České republiky, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny k Dodatkovému protokolu k Úmluvě dne 19. listopadu 1996 - originál anglicky

_____________________________________________ 5)

Výbor ministrů Rady Evropy na svém 967. zasedání rozhodl, že Černá Hora se stane smluvní stranou této úmluvy od 6. června 2006. 6) Nahrazuje prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „V souladu s Evropskou úmluvou o vzájemné pomoci ve věcech trestních doručení předvolání obviněnému, který se nachází na území České republiky, má být zasláno příslušným orgánům České republiky nejméně 30 dnů před datem, kdy se má dostavit.“ 7) Nahrazuje prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „Ve smyslu článku 15, odstavce 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních nají být dožádání týkající se trestní věci adresována Generální prokuratuře České republiky před tím, než je věc předložena soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co byla věc předložena soudu.“

částka 3


strana 153

Článek 248) V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a s článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu budou za justiční orgány považovány následující orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze. GRUZIE Výhrady a prohlášení obsažené ve verbální nótě ministra zahraničních věcí, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny dne 13. října 1999 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Ministr zahraničních věcí Gruzie prohlašuje, že právní pomoc může být odmítnuta: (a) pokud bylo v Gruzii zahájeno trestní řízení pro trestný čin, ohledně nějž se pomoc žádá; (b) pokud trestný čin, ohledně nějž se pomoc žádá, byl již souzen soudem a rozsudek vstoupil v účinnost. Článek 5 Gruzie si vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci závislým na podmínkách daných v písmenech „a“, „b“ a „c“ článku 5, odstavce 1. Prohlášení Článek 15 Jak stanoví článek 15, odstavec 6, kopie dožádání musí být zasílány Ministerstvu spravedlnosti Gruzie. Článek 16 Žádosti o právní pomoc a přiložené dokumenty musí být dodány v anglickém či ruském jazyce. Článek 24 Pro účely této Úmluvy považuje Gruzie za „justiční orgány“: Ústavní soud, obecné soudy, Generální prokuraturu. CHORVATSKO Výhrada a prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 7. května 1999 - originál anglicky a chorvatsky Výhrada Článek 5 Chorvatská republika prohlašuje, že dožádání doručená pro prohlídku či zajištění věci budou provedena, pouze pokud budou splněny podmínky stanovené v písmenech a), b) a c) článku 5, odstavce 1. Prohlášení _________________________________________________________________________________ 8)

Nahrazuje prohlášení obsažené v dopise ministra spravedlnosti České republiky ze dne 15. prosince 1995, který byl předán generálnímu tajemníkovi při podpisu Dodatkového protokolu k Úmluvě dne 18. prosince 1995, které nahradilo prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994, které nahradilo prohlášení učiněné původně Českou a Slovenskou Federativní Republikou při uložení ratifikační listiny dne 15. dubna 1992 a potvrzené v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení z 15. prosince 1995 - originál anglicky: „V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a s článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu budou za justiční orgány dále považovány následující orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze.“ Text původního prohlášení z 15. března 1994 - originál anglicky: „Justičními orgány odpovědnými za implementaci Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních jsou Nejvyšší státní zastupitelství České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky.“ Text původního prohlášení z 15. dubna 1992 - originál anglicky: „Justičními orgány odpovědnými za implementaci Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních jsou Generální prokuratura České republiky a Ministerstvo spravedlnosti České republiky.“

strana 154


částka 3

Článek 7 Chorvatská republika prohlašuje, že doručení předvolání osobě sídlící na chorvatském území musí být zasláno příslušným chorvatským justičním orgánům nejméně 30 dní před datem, kdy se má dostavit. Článek 15 Chorvatská republika prohlašuje, že dožádání o vzájemnou pomoc mají být adresována Ministerstvu spravedlnosti Chorvatské republiky. V naléhavém případě mohou být dožádání adresována Ministerstvu spravedlnosti Chorvatské republiky přes Organizaci mezinárodní trestní policie (INTERPOL). Článek 16 Chorvatská republika prohlašuje, že dožádání o vzájemnou pomoc a přiložené dokumenty musí být opatřeny překladem do jazyka chorvatského nebo, pokud to není možné, do jazyka anglického. Článek 24 Pro účely Úmluvy jsou justičními orgány v Chorvatské republice soudy a prokuratury.

IZRAEL

Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 27. září 1967 - originál anglicky Výhrady Článek 59) Izrael nepovolí provedení dožádání o předání předmětů důkazů či o prohlídku a zajištění věci, s výjimkou případů extradičních trestných činů. Článek 1710) Izrael bude požadovat, aby všechny důkazy a dokumenty předávané mu podle této Úmluvy byly ověřeny osvědčením izraelského diplomatického či konzulárního zástupce. Článek 22 Izrael nebude provádět oznamování „následných opatření“ uvedených v článku 22 automaticky, ale vyvine veškeré úsilí tak činit. Prohlášení Článek 7 Předvolání, které má být doručeno obviněné osobě, která se nachází na jeho území, musí být zasláno jeho úřadům nejméně 40 dní před datem, kdy se má dostavit. Článek 1511) Veškeré žádosti a jiná sdělení podle této Úmluvy se zasílají prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Článek 16 Izrael bude vyžadovat, aby žádosti a přiložené dokumenty, které mu budou adresovány, byly opatřeny překladem do hebrejštiny, angličtiny nebo francouzštiny. Článek 2412) Pro účely této Úmluvy bude za justiční orgán považován jakýkoli příslušný soud nebo tribunál a nejvyšší státní zástupce Státu Izrael. Prohlášení obsažená ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Izraele ze dne 27. ledna 1999, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 8. února 1999 - originál anglicky Článek 15 Veškeré žádosti a jiná sdělení do Izraele podle této Úmluvy by měly být zasílány na následující adresu: Ministry of Justice, Directorate of Courts, Departments of Legal Assistance to Foreign Countries, P. O. Box 34142 - 91340 Jerusalem. _____________________________________________________________________________ 9)

Výhrada byla odvolána dopisem ministra zahraničních věcí Izraele ze dne 5. července 1974, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 30. září 1974. 10) Výhrada byla odvolána dopisem ministra zahraničních věcí Izraele ze dne 5. července 1974, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 30. září 1974. 11) 12)

Platnost do 8. února 1999. Platnost do 8. února 1999.

částka 3


strana 155

Článek 24 Pro účely této Úmluvy budou za justiční orgány Státu Izrael považovány následující orgány: - jakýkoli příslušný soud či tribunál - nejvyšší státní zástupce Státu Izrael - státní zástupce Státu Izrael - ředitel odboru mezinárodních věcí Ministerstva spravedlnosti - zástupce ředitele odboru mezinárodních věcí Ministerstva spravedlnosti Moldavsko Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. února 1998 - originál francouzsky a moldavsky Výhrady Článek 2 Podle článku 2 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že odmítne pomoc, pokud: - spáchaný čin není považován za trestný čin podle zákonodárství Moldavské republiky; - pachatel nemůže být volán k odpovědnosti z důvodu amnestie; - trestní odpovědnost je vyloučena promlčením; - po spáchání trestného činu pachatel upadl do stavu trvající duševní poruchy vylučující trestní odpovědnost; - existuje trvající trestní řízení ohledně téže osoby pro týž trestný čin; - existuje vykonatelný trest či soudní rozhodnutí, které uzavírá případ, ohledně téže osoby a pro týž trestný čin. Článek 5 Podle článku 5, odstavce 1 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že si vyhrazuje právo provádět dožádání o prohlídku či zajištění věci v souladu a s přihlédnutím k podmínkám stanoveným v článku 5, odstavci 1, písmenech (a), (b) a (c) Úmluvy. Článek 13 Moldavská republika si vyhrazuje právo neprovést dožádání o pomoc uvedenou v článku 13, odstavci 2 Úmluvy. Prohlášení Článek 15 Podle článku 15, odstavce 6 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o pomoc musí být adresovány Ministerstvu spravedlnosti nebo Generální prokuratuře. Článek 16 Podle článku 16, odstavce 2 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o pomoc a přiložené dokumenty mají být vyhotoveny v moldavštině nebo v jednom z úředních jazyků Rady Evropy nebo opatřeny překladem do některého z těchto jazyků. Článek 24 Podle článku 24 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že pro účely Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních považuje soudy prvního stupně (judecatoriile), soudy (tribunalele), Odvolací soud (Curtea de Apel), Nejvyšší soud (Curtea Suprema de Justitie), Ministerstvo spravedlnosti (Ministerul Justitie), Generální prokuraturu (Procuratura Generala), orgány Generálního prokurátora Moldavské republiky (organele procuraturii Republicii Moldova) za justiční orgány pro Moldavskou republiku. MONAKO

Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 19. března 2007 - originál francouzsky Výhrady Článek 2 Monacké knížectví si vyhrazuje právo v konkrétních případech poskytovat vzájemnou pomoc podle Úmluvy pouze za výslovné podmínky, že výsledky vyšetřování a informace obsažené v zaslaných dokumentech či spisech budou použity výlučně pro účely vyšetřování a souzení trestných činů, ohledně kterých byla vzájemná pomoc poskytnuta. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Monacké knížectví vyhrazuje možnost podřídit žádost o prohlídku či zajištění splnění podmínek stanovených v článku 5, odstavci 1.a.

strana 156


částka 3

Prohlášení Článek 7 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 7, odstavci 3 a v souladu s tím stanoví, že doručení předvolání obviněným osobám, které jsou na monackém území, musí být zasláno monackým orgánům nejméně 30 dnů před datem, kdy se takové osoby mají dostavit. Monacké knížectví prohlašuje, že „Ministerstvem spravedlnosti“ se pro účely Úmluvy rozumí „Direction des Services Judiciaires“. Článek 15 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 15, odstavci 6 ve vztahu k odstavcům 2 a 4 článku 15, takže ustanovení těchto dvou odstavců se budou používat následovně: Článek 15, odstavec 2: v naléhavém případě, když dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 jsou adresována justičními orgány dožadující strany přímo justičním orgánům dožadované strany, má být jejich kopie zároveň zaslána ministerstvu spravedlnosti dožádané strany; Článek 15, odstavec 4: žádosti o vzájemnou pomoc, kromě těch, které upravují odstavce 1 a 3 článku 15, a zejména žádosti o vyšetřování předcházející trestnímu stíhání, musí být adresovány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožadované strany a vráceny stejnou cestou. Článek 16 Monacké knížectví prohlašuje, že bude využívat možnosti stanovené v článku 16, odstavci 2 Úmluvy a v souladu s tím stanoví, že žádosti a přiložené dokumenty mu adresované musí být opatřeny překladem do francouzštiny.

RUSKO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. prosince 1999 - originál anglicky a rusky Výhrady Článek 2 V souladu s článkem 23, odstavcem 1 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že kromě důvodů stanovených v článku 2 Úmluvy může být pomoc odmítnuta v některém z následujících případů: a. pokud osoba, která je podezřelá či obviněná z trestného činu v dožadujícím státě, je v Ruské federaci či ve třetím státě v souvislosti s tímto trestným činem postavena před soud nebo byla odsouzena či osvobozena nebo bylo ohledně ní v Ruské federaci či ve třetím státě soudem rozhodnuto ve věci nezahajovat či zastavit řízení, ohledně kterého byla žádost o pomoc učiněna; b. pokud jsou trestní řízení nebo výkon trestu vzhledem k uplynutí promlčecí lhůty v souladu s právem Ruské federace nemožné. Článek 3 V souladu s článkem 3 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo odmítnout provést dožádání o zajištění důkazu, pokud osoby, o které jde, použily své právo neposkytnout důkaz v předmětném případě přiznané jim právem Ruské federace. Článek 5 V souladu s článkem 5 Úmluvy si Ruská federace vyhrazuje právo činit provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci závislým pouze na podmínkách uvedených v písmenech „a“, „b“, „c“ odstavce 1 uvedeného článku Úmluvy. Článek 11 V souladu s článkem 11 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že ve své žádosti o dočasné předání osoby ve vazbě k výslechu jako svědka nebo pro účely konfrontace by příslušné orgány dožadujícího státu měly poskytnout následující informace: a. plné jméno osoby a místo jejího narození, pokud možno; b. popis trestného činu, dobu a místo jeho spáchání; c. okolnosti, které mají být objasněny v průběhu vyšetřování či konfrontace; d. dobu, po kterou je požadována přítomnost této osoby v dožadujícím státě. V souladu s článkem 11, odstavcem 2 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že žádost o průvoz osoby ve vazbě se adresuje Generální prokuratuře Ruské federace. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že při poskytování pomoci podle článků 3, 4 a 5 Úmluvy příslušné orgány smluvních stran komunikují s:

částka 3


strana 157

- Nejvyšším soudem Ruské federace - ve věcech soudní činnosti Nejvyššího soudu Ruské federace, a Ministerstvem spravedlnosti Ruské federace - ve věcech týkajících se činnosti ostatních soudů; - Ministerstvem vnitra Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Ministerstva vnitra Ruské federace; - Federální bezpečnostní službou Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Federální bezpečnostní služby; - Federální finanční policií Ruské federace - pokud jde o dožádání, která nevyžadují schválení soudcem či státním zástupcem a týkají se provádění šetření a předběžného vyšetřování ve věcech v působnosti útvarů Federální finanční policie; - Generální prokuraturou Ruské federace - ve všech ostatních případech šetření a předběžného vyšetřování. V naléhavých případech mohou být žádosti zasílány přímo justičními orgány dožadujícího státu justičním orgánům Ruské federace ve smyslu výhrady k článku 24 Úmluvy. Kopie dožádání se současně zasílají patřičně příslušnému centrálnímu orgánu. Žádosti upravené článkem 13, odstavcem 2 Úmluvy se adresují Ministerstvu spravedlnosti Ruské federace nebo Generální prokuratuře Ruské federace. Pokud o to požádá orgán, který vydal dožádání o právní pomoc, Nejvyšší soud Ruské federace a Generální prokuratura Ruské federace zváží možnost použití procesního práva dožadujícího cizího státu při provádění dožádání, pokud je to slučitelné s právem Ruské federace. Článek 22 Ruská federace prohlašuje, že v souladu s článkem 22 Úmluvy Ruská federace informuje ostatní smluvní strany o opatřeních následujících po odsouzení jejich občanů na základě vzájemnosti a pouze, pokud jde o informace uznávané jako úřední v souladu s právem Ruské federace. Prohlášení Článek 2 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 2 Úmluvy by se měla používat tak, aby byla zajištěna nevyhnutelná odpovědnost za trestné činy, na které se Úmluva vztahuje. Ruská federace vychází ze skutečnosti, že právo Ruské federace neupravuje pojem „politických trestných činů“. Ve všech případech při rozhodování, zda poskytnout pomoc, Ruská federace nebude za „politické trestné činy“ nebo za „trestné činy spojené s politickými trestnými činy“ považovat následující činy: a. zločiny proti lidskosti uvedené v článcích II a III Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia (1948), v článcích II a III Mezinárodní úmluvy o potlačování a trestání zločinu apartheidu (1973) a v článcích 1 a 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení nebo trestání (1948); b. uvedené v článku 50 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu zraněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli (1949), článku 51 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu zraněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři (1949), článku 130 Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci (1949), článku 147 Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války, článku 85 Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (1977), článků 1 a 4 Dodatkového protokolu II k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949, který se týká ochrany obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (1977); c. trestné činy uvedené v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel (1970), Úmluvě o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví (1971), Protokolu o potlačování protiprávních násilných činů na letištích, která slouží mezinárodnímu civilnímu letectví (1988), který doplňuje výše uvedenou Úmluvu z roku 1971; d. trestné činy uvedené v Úmluvě o předcházení a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických pracovníků (1973); e. trestné činy uvedené v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí (1979); f. trestné činy uvedené v Úmluvě o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980); g. trestné činy uvedené v Úmluvě OSN proti nezákonnému obchodu s narkotiky a psychotropními látkami (1988); h. jiné srovnatelné trestné činy uvedené v mnohostranných mezinárodních úmluvách, jichž je Ruská federace smluvní stranou. Článek 7 V souladu s článkem 7 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že dožádání o doručení předvolání by mělo být zasláno nejméně 50 dnů před datem, kdy se má osoba dostavit. Článek 16 Ruská federace prohlašuje, že žádosti o pomoc a přiložené dokumenty zasílané Ruské federaci by v souladu s článkem 16, odstavcem 2 Úmluvy měly být opatřeny překladem do ruského jazyka.

strana 158


částka 3

Článek 24 Ruská federace prohlašuje, že pro účely Úmluvy uvedené v článku 24 Úmluvy, se soudy a orgány prokuratury považují za justiční orgány Ruské federace.

SAN MARINO Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené 18. března 2009 - originál anglicky Výhrady Článek 2 Ve smyslu článku 2 Úmluvy si Republika San Marino vyhrazuje právo poskytnout právní pomoc za podmínky, že výsledky šetření, stejně jako předané informace, dokumenty a provedené úkony nebudou bez předchozího souhlasu použity ani poskytnuty k jiným účelům, než byly vymezeny v žádosti. Ve smyslu článku 2 Úmluvy si Republika San Marino vyhrazuje právo odmítnout právní pomoc, pokud osoba, které se žádost týká, byla již usvědčena ze stejného skutku pravomocným rozhodnutím justičního orgánu San Marina. Článek 22 Ve smyslu článku 22 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že z organizačních důvodů není Archiv San Marina schopen zaručit systematickou výměnu informací o rozhodnutích obsažených v soudních záznamech. Nicméně republika San Marino bude na základě konkrétní žádosti od příslušného zahraničního justičního orgánu poskytovat informace o trestních rozsudcích ze soudních záznamů. Prohlášení Článek 5 Ve smyslu článku 5 odst. 1 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že si vyhrazuje právo přijmout žádosti o právní pomoc za podmínek zmíněných v článku 5 a) a c). Článek 7 Ve smyslu článku 7 odst. 3 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že bude poskytovat právní pomoc na svém území pouze pokud budou předvolání zaslána příslušnému orgánu 40 dní před požadovaným datem dostavení. Článek 15 Ve smyslu článku 15 odst. 2 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny žádosti a související dokumenty musí být předávány přímo příslušnému justičnímu orgánu a kopie musí být zaslána Ministru spravedlnosti. Republika San Marino prohlašuje, že pro účely této úmluvy je příslušným orgánem Jednotný soud San Marino (Tribunale Unico di San Marino). Článek 16 Ve smyslu článku 16 odst. 2 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechny žádosti o právní pomoc a související dokumenty zaslané příslušným orgánům San Marina vyhotovené v jiném než italském jazyce musí být doplněny o překlad do italštiny. Článek 24 Ve smyslu článku 24 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že pro účely této Úmluvy se termínem justiční orgány rozumí: - Právní komisař - vyšetřující soudce (Commisssario della Legge - Giudice inquirente) - Právní komisař - rozhodčí soudce (Commissarion della Legge - Giudice decidente) - Státní zástupce (Procuratore del Fisco) - Odvolací soudce pro trestní věci (Giudice di appello penale) - Soudce třetí instance ve trestních věcech (Giudice per la Terza Instanza penale) - Soudce mimořádných opravných prostředků v trestních věcech (Giudice per Rimedi straordinari in materia penale) - Rada garantů ústavních pravidel (Collegio Garante della costituionalità delle norme) Článek 26 Ve smyslu článku 26 odst. 4 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že všechna ustanovení dvoustranných úmluv o právní pomoci se smluvními stranami této Úmluvy zůstanou účinná, pokud nejsou v rozporu s ustanoveními této úmluvy.

částka 3


strana 159

SRBSKO Prohlášení obsažená v listině o přístupu, uložené dne 30. září 2002 - originál anglicky Článek 1 V souladu s článkem 1, odstavcem 1 Úmluvy bude Svazová republika Jugoslávie poskytovat právní pomoc pouze v řízeních o trestných činech, zakotvených v zákonech Svazové republiky Jugoslávie, jejichž trestání v době žádosti o pomoc spadá do pravomoci příslušných jugoslávských soudů. Článek 7 V souladu s článkem 7, odstavcem 3 Úmluvy doručí Svazová republika Jugoslávie soudní předvolání vydané na jméno osoby, proti níž bylo zahájeno trestní řízení a která má trvalé bydliště na území Jugoslávie, pouze tehdy, bude-li předvolání doručeno příslušnému justičnímu orgánu 30 dní před stanoveným datem, kdy se má zmíněná osoba dostavit k soudu. Článek 15 V souladu s článkem 15, odstavcem 6 Úmluvy a v souvislosti s prováděním článku 15, odstavce 2 Úmluvy, Svazová republika Jugoslávie žádá o zasílání kopií žádostí o právní pomoc Federálnímu ministerstvu spravedlnosti. Článek 24 V souladu s článkem 24 Úmluvy Svazová republika Jugoslávie tímto prohlašuje, že za justiční orgány bude pro účely této Úmluvy považovat řádné soudy a veřejné (tj. státní) prokuratury.

TURECKO Výhrada a prohlášení učiněná při podpisu dne 23. října 1959 a potvrzená při uložení ratifikační listiny dne 24. června 1969 - originál francouzsky Výhrada Článek 5 Provedení dožádání o prohlídku či zajištění věci bude závislé na podmínkách stanovených v odstavci 1.a, b. a c. Prohlášení Článek 7 Doručení předvolání obviněné osobě, která je na území Turecké republiky, bude záviset na předání řádným tureckým orgánům nejméně 40 dnů před dnem, kdy se má dostavit.

UKRAJINA Výhrady a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 11. března 1998 - originál anglicky a ukrajinsky Výhrady Článek 2 Ukrajina si vyhrazuje právo nevyhovět žádosti o pomoc, pokud a. jsou dobré důvody domnívat se, že jejím cílem je trestní stíhání, odsouzení či potrestání osoby z důvodu její rasy, barvy kůže, politického, náboženského či jiného přesvědčení, pohlaví, etnického či společenského původu, společenského postavení, místa pobytu, jazyka a jiných znaků; b. vyhovění žádosti je neslučitelné se zásadou „non bis in idem“ („za stejný trestný čin nebudou uloženy dva tresty“); c. žádost se týká trestného činu, který je na Ukrajině předmětem vyšetřování a justičního posuzování. Článek 5 Ukrajina vyhoví soudním rozhodnutím týkajícím se prohlídky a zajištění věci za podmínky předvídané v článku 5, odstavci 1, písmeni c. Prohlášení Článek 7 Předvolání obžalovaného, který je na území Ukrajiny, se zasílá orgánům, kterých se týká, nejméně 40 dnů před dnem, kdy se má dostavit k soudu.

strana 160


částka 3

Článek 16 Žádosti a přiložené dokumenty se na Ukrajinu zasílají spolu s překladem do ukrajinštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy, pokud nejsou v těchto jazycích sepsány. Článek 24 Pro účely Úmluvy jsou „justičními orgány“ Ukrajiny obecné soudy, prokurátoři všech stupňů a orgány přípravného vyšetřování. Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 15 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případě žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případě dožádání orgánů přípravného vyšetřování) jsou orgány uvedenými v článku 15, odstavci 1 Úmluvy.


částka 3

strana 161

Příloha č. 7/C

EVROPSKÁ ÚMLUVA O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 20. dubna 1959; č. 550/1992 Sb.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 17. března 1978; č. 31/1997 Sb.) A DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH (ŠTRASBURK, 8. listopadu 2001; č. 48/2006 Sb. m. s.)

Důležité upozornění: Při používání ustanovení Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, která byla v následujícím textu změněna či doplněna jako ustanovení vyplývající z dodatkových protokolů, je nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující i dožádaný stát ratifikovaly příslušný dodatkový protokol. Seznamy smluvních stran Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a jejích dodatkových protokolů jsou obsaženy v přílohách č. 7/A, 8/A a 9/ A. Dále je při používání všech ustanovení Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních nebo jejích dodatkových protokolů nezbytné nejprve zjistit, zda dožadující nebo dožádaný stát učinily k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních a/nebo jejímu příslušnému dodatkovému protokolu nějakou výhradu či prohlášení. Seznamy výhrad a prohlášení k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních a jejím dodatkovým protokolům jsou obsaženy v přílohách č. 7/B, 8/B a 9/B.

Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy, majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy; věříce, že přijetí společných pravidel v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech přispěje k dosažení tohoto cíle; majíce na zřeteli, že tato vzájemná pomoc souvisí s otázkou vydávání, která již byla předmětem úmluvy podepsané 13. prosince 1957; se dohodly na následujícím:

Hlava I - Obecná ustanovení

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 1 1. Smluvní strany se zavazují poskytovat si v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. 2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 1 1. Strany se zavazují poskytovat si neprodleně v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. 2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudku nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva. 3. Vzájemná pomoc může být také poskytnuta v řízeních o činech, které jsou postihovány podle právního řádu dožádané nebo dožadující strany jako jakékoli porušení právního řádu stíhané správními orgány, jejichž rozhodnutí může být důvodem pro zahájení řízení před soudním orgánem, příslušným zejména v trestních věcech. 4. Vzájemná pomoc nebude odmítnuta jen z důvodu, že se týká činů, za které může být činěna odpovědnou v dožadující straně právnická osoba.

strana 162


částka 3

Z DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 3 Úmluva se bude rovněž vztahovat: (a) na předávání listin týkajících se výkonu trestu, vymáhání pokuty nebo zaplacení nákladů řízení; (b) na opatření týkající se podmíněného zastavení trestního stíhání nebo podmíněného odkladu výkonu trestu, podmíněného propuštění, odkladu začátku výkonu trestu nebo přerušení výkonu trestu. Článek 2 Pomoc může být odmítnuta: (a) vztahuje-li se žádost na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin politický nebo s takovým trestným činem souvisící nebo za trestný čin fiskální; (b) jestliže dožádaná strana má za to, že provedení dožádání by bylo zřejmě na úkor její svrchovanosti, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných základních zájmů jeho státu. Z DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 1 Smluvní strany nevyužívají práva uvedeného v článku 2 a) Úmluvy na odmítnutí právní pomoci pouze z důvodu, že se žádost vztahuje na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin fiskální. Článek 2 1. V případě, že si některá smluvní strana vyhradila možnost podmínit provedení dožádání týkajícího se prohlídky nebo zajištění věci tím, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující, tak i dožádané strany, bude tato podmínka u fiskálních trestných činů splněna, je-li čin trestný podle právního řádu dožadující strany a odpovídá trestnému činu stejné povahy podle právního řádu strany dožádané. 2. Žádost nelze odmítnout z toho důvodu, že právní řád dožádané strany neukládá stejný druh daní nebo cel nebo neobsahuje daně, cla, poplatky nebo devizové předpisy stejného druhu jako právní řád dožadující strany. Hlava II - Dožádání Článek 3 1. Dožádaná strana provede způsobem upraveným v jejím právním řádu každé dožádání týkající se trestní věci, které ji zaslaly justiční orgány dožadující strany za účelem provedení důkazu nebo předání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů nebo listin. 2. Pokud si dožadující strana přeje, aby svědci nebo znalci byli vyslechnuti pod přísahou, musí o to výslovně požádat. Dožádaná strana vyhoví této žádosti, pokud to její právní řád nezakazuje. 3. Dožádaná strana může předávat ověřené kopie nebo ověřené fotokopie vyžádaných spisů a listin, pokud dožadující strana výslovně nepožádá o předání originálů. V takovém případě se dožádaná strana vynasnaží vyhovět žádosti. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 8 - Řízení Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 3 Úmluvy, jestliže žádosti vyžadují splnění určitých formalit nebo postupů, které ukládá právní řád dožadující strany, i když takováto formalita nebo postup nejsou známy v dožádané straně, musí tato strana vyhovět takové žádosti, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami, s výjimkou případů, stanoví-li tento Protokol jinak.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 4

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 4 Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgá- 1. Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující ny a zúčastněné osoby mohou být přítomny, pokud s tím strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgádožádaná strana souhlasí. ny a zúčastněné osoby mohou být přítomny, pokud s tím dožádaná strana souhlasí. 2. Žádosti týkající se přítomnosti těchto orgánů nebo zúčastněných osob by neměly být zamítnuty, jestliže jejich přítomnost přispěje k tomu, aby vyřízení žádosti co nejlépe odpovídalo potřebám dožadující strany, a tím umožnilo vyhnout se doplňujícím žádostem o pomoc.

částka 3


strana 163

Článek 5 1. Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo provést dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věci závislým na jedné nebo více z následujících podmínek: (a) trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující tak i dožádané strany; (b) trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestným činem podléhajícím vydání v dožádaném státu; (c) provedení dožádání je v souladu s právním řádem dožádané strany. 2. Pokud smluvní strana učiní prohlášení podle odst. 1 tohoto článku, může kterákoliv jiná strana použít vzájemnosti. Článek 6 1. Dožádaná strana může odložit předání vyžádaných věcí, spisů a listin, pokud uvedené věci, spisy nebo listiny potřebuje pro probíhající trestní řízení. 2.Věci a originály spisů a listin, které byly v rámci dožádání předány, budou vráceny dožadující stranou straně dožádané, jakmile to bude možné, pokud se dožadující strana vrácení nevzdá.

Hlava III - Doručování písemností a soudních rozhodnutí - účast svědků, znalců a stíhaných osob Článek 7 1. Dožádaná strana zajistí doručení písemností a soudních rozhodnutí, které jí za tímto účelem byly předány dožadující stranou. Doručení může být provedeno prostým zasláním písemností nebo rozhodnutí osobě, které má být doručeno. Pokud to dožadující strana výslovně žádá, doručení bude provedeno dožádanou stranou způsobem, který je pro doručování obdobných dokumentů předepsán jejím právním řádem, nebo zvláštním způsobem, který je s tímto právním řádem slučitelný. 2. Důkazem o doručení bude datovaná doručenka podepsaná osobou, které byla zásilka určena, nebo potvrzení dožádané strany, že doručení bylo provedeno, s uvedením způsobu a data doručení. První nebo druhý doklad bude ihned zaslán dožadující straně. Pokud dožadující strana o to požádá, potvrdí dožádaná strana, zda doručení bylo provedeno podle právního řádu dožádané strany. Pokud doručení nemůže být provedeno, uvědomí dožádaná strana ihned dožadující stranu o důvodech. 3. Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy žádat, aby doručení předvolání obviněným osobám, které se nacházejí na jejím území, bylo předáno jejich úřadům určitou dobu před datem, kdy se mají dostavit. Tato doba bude stanovena v uvedeném prohlášení; nesmí překročit 50 dnů. Tato doba bude vzata v úvahu při stanovení data předvolání a při jeho předání. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 15 - Jazyk procesních dokumentů a soudních rozhodnutí, která je třeba doručit 1. Ustanovení tohoto článku se použijí na všechny žádosti o doručení podle článku 7 Úmluvy nebo podle článku 3 jejího Dodatkového protokolu. 2. Procesní dokumenty a soudní rozhodnutí budou ve všech případech předávány v jazyce nebo jazycích, ve kterých byly vyhotoveny. 3. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, jestliže je orgánu, který dokumenty vyhotovil, známo nebo má důvody se domnívat, že adresát rozumí pouze jinému jazyku, musí být k dokumentům nebo alespoň k jejich nejdůležitějším částem přiložen překlad do tohoto jiného jazyka. 4. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, musí být pro potřeby orgánů dožádané strany připojeno k procesním dokumentům a soudním rozhodnutím krátké shrnutí obsahu, které bude přeloženo do jazyka nebo jednoho z jazyků této strany. Článek 16 - Doručování poštou 1. Příslušné justiční orgány strany mohou zasílat procesní dokumenty a soudní rozhodnutí přímo poštou osobám, které se nacházejí na území jiné strany. 2. K procesním dokumentům a soudním rozhodnutím bude přiloženo sdělení, ve kterém bude uvedeno, že adresát může získat informace o svých právech a povinnostech ohledně doručení dokumentů od orgánu uvedeného ve sdělení. Na toto sdělení se vztahují ustanovení odstavce 3 článku 15 tohoto Protokolu. 3. Ustanovení článků 8, 9 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně na doručení poštou. 4. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 článku 15 tohoto Protokolu se také užijí na doručení poštou.

strana 164


částka 3

Článek 8 Svědek nebo znalec, který se nedostaví na předvolání, o jehož doručení bylo požádáno, nebude podroben žádné sankci nebo omezení, i když předvolání obsahuje pohrůžku takového potrestání, pokud následně o vlastní vůli nevstoupí na území dožadující strany a není tam znovu řádně předvolán. Článek 9 Náhrady, včetně výloh na cestu a pobyt, které mají být hrazeny svědkovi nebo znalci dožadující stranou, budou počítány od místa jejich bydliště a jejich výše bude stanovena tak, aby byla nejméně taková, jaká je poskytována dle platných předpisů země, kde má být proveden výslech. Článek 10 1. Pokud dožadující strana považuje osobní účast svědka nebo znalce při výslechu před svými justičními orgány za zvlášť důležitou, uvede to v žádosti o doručení předvolání. Dožádaná strana v takovém případě požádá svědka nebo znalce, aby se dostavil. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o odpovědi svědka nebo znalce. 2. V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku bude v dožádání o předvolání uvedeno, jaké náhrady budou přibližně poskytnuty a jaké cestovní a stravovací výdaje budou hrazeny. 3. Na zvláštní žádost může dožádaná strana poskytnout svědkovi nebo znalci zálohu. Výše zálohy bude uvedena na předvolání a bude uhrazena dožadující stranou.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 11 1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast jako svědka nebo pro účely konfrontace je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na území, kde má být proveden výslech, za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanoveních článku 12, pokud jsou použitelné. Předání může být odmítnuto, pokud:

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 11 1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast při vyšetřování s výjimkou jejího postavení před soud za účelem odsouzení je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na její území za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanovení článku 12 Úmluvy, pokud jsou použitelné. Předání může být odmítnuto, pokud:

(a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit; (b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané smluvní strany; (c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo trest, nebo (d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany. 2. V případech, které jsou uvedeny v předchozím odstavci a za podmínek ustanovení článku 2 bude povolen průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetího státu, který je stranou této Úmluvy, na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Smluvní strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů. 3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.

(a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit, (b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané strany, (c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu, nebo (d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany. 2. Za podmínek ustanovení článku 2 této Úmluvy, v případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Tato strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů. 3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.

částka 3


strana 165

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 13 - Dočasné předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané smluvní strany 1. Dojde-li k dohodě mezi příslušnými orgány dotčených smluvních stran, smluvní strana, která požádala o vyšetřovací úkon, pro nějž je nezbytná přítomnost osoby, která se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na jejím vlastním území, může dočasně předat tuto osobu na území strany, kde má vyšetřování proběhnout. 2. Dohoda musí upravovat podmínky dočasného předání této osoby a datum, ke kterému je tuto osobu nutno vrátit na území dožadující strany. 3. Jestliže je vyžadován souhlas dotčené osoby s předáním, bude neprodleně předloženo dožádané straně prohlášení o souhlasu nebo jeho kopie. 4. Předaná osoba bude zbavena svobody i na území dožádané strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, přes jejíž území se převoz požaduje, s výjimkou případů, kdy strana, odkud byla osoba předána, požádá o její propuštění. 5. Doba, po kterou bude osoba zbavena svobody na území dožádané strany, se započítá do doby zbavení svobody, kterou dotčená osoba musí nebo bude muset strpět na území dožadující strany. 6. Ustanovení článku 11 odstavce 2 a článku 12 Úmluvy se užijí přiměřeně. 7. Kterýkoli smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že pro to, aby mohlo dojít k dohodě podle odstavce 1 tohoto článku, bude požadován souhlas podle odstavce 3 tohoto článku nebo že bude takový souhlas požadován za určitých podmínek stanovených v prohlášení. Článek 14 - Osobní přítomnost odsouzených předaných osob Ustanovení článků 11 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně i na osoby, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané strany na základě toho, že byly předány k výkonu trestu odnětí svobody uloženého na území dožadující strany, v případech, kdy je jejich osobní přítomnost za účelem přezkoumání rozsudku požadována dožadující stranou. Článek 12 1. Svědek nebo znalec, ať je jeho státní občanství jakékoliv, který se dostavil na předvolání před justiční orgány dožadující strany, nebude trestně stíhán ani zadržen nebo jinak omezen na osobní svobodě na území dožadující strany v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před tím, než on opustil území dožádané strany. 2. Osoba, ať je její státní občanství jakékoliv, která byla předvolána před justiční orgány dožadující strany, aby se odpovídala za činy, které jsou předmětem řízení proti ní, nebude trestně stíhána ani zadržena nebo jinak omezena na osobní svobodě v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před opuštěním území dožádané strany, které nejsou uvedeny v předvolání. 3. Imunita uvedená v tomto článku přestane platit v případě, že svědek nebo znalec nebo stíhaná osoba měla možnost opustit území 15 po sobě jdoucích dní ode dne, kdy jejich přítomnost již nebyla vyžadována, ale bez ohledu na to zůstala na tomto území, nebo se tam po odjezdu vrátila. Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 9 - Výslech prostřednictvím video konference 1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže není žádoucí nebo možné, aby tato osoba byla vyslechnuta nebo se dostavila na její území osobně, požádat, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím video konference podle ustanovení odstavců 2 až 7. 2. Dožádaná strana bude souhlasit s provedením výslechu prostřednictvím video konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami a za podmínky, že má technické prostředky pro provedení tohoto výslechu. Jestliže nemá dožádaná strana přístup k technickým prostředkům pro provedení video konference, je možné, aby po vzájemné dohodě tyto prostředky poskytla dožadující strana. 3. Žádosti o provedení výslechu prostřednictvím video konference musí kromě informací podle článku 14 Úmluvy obsahovat důvody, proč není žádoucí nebo možné, aby svědek nebo znalec byl přítomen osobně, označení justičního orgánu a jména osob, které výslech provedou. 4. Justiční orgán dožádané strany předvolá dotyčnou osobu, aby se dostavila k výslechu způsobem upraveným v jejím právním řádu. 5. Výslech prostřednictvím video konference se řídí následujícími pravidly: (a) výslech musí být prováděn za přítomnosti justičního orgánu dožádané strany a v případě potřeby i za pomoci tlumočníka; tento orgán bude odpovědný za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad dožádané strany. Jestliže má justiční orgán dožádané strany za to, že během výslechu došlo k porušení základních právních zásad dožádané strany, musí neprodleně přijmout nezbytná opatření, aby zajistil, že výslech bude dále pokračovat v souladu s těmito zásadami,

strana 166


částka 3

(b) v případě potřeby se mohou příslušné orgány dožadující a dožádané strany dohodnout na přijetí opatření týkajících se ochrany osoby, která má být vyslechnuta, (c) výslech je prováděn přímo justičním orgánem dožadující strany, nebo pod jeho vedením, v souladu s jejím právním řádem, (d) na žádost dožadující strany nebo osoby, která má být vyslechnuta, zajistí dožádaná strana, aby tato osoba měla k dispozici tlumočníka, pokud je to nutné, (e) osoba, která má být vyslechnuta, se může dovolávat práva nevypovídat, které je jí dáno zákonem dožádané nebo dožadující strany. 6. Aniž by bylo dotčeno provádění jakýchkoliv opatření, přijatých za účelem ochrany osob, vypracuje justiční orgán dožádané strany po skončení výslechu zápis, který bude obsahovat datum a místo konání výslechu, totožnost vyslechnuté osoby, totožnost a funkce všech ostatních osob dožádané strany, které se zúčastnily výslechu, přísahy, které byly složeny, a technické podmínky, za kterých se výslech uskutečnil. Tento dokument zašle příslušný orgán dožádané strany příslušnému orgánu dožadující strany. 7. Strany musí přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby v případě, že jsou vyslýcháni svědci nebo znalci na jejich území v souladu s tímto článkem a tito odmítají vypovídat a přitom mají povinnost vypovídat, nebo nevypovídají podle pravdy, byl užit právní řád této strany stejným způsobem, jako kdyby se výslech konal v rámci vnitrostátního řízení. 8. Strany mohou taktéž použít podle svého uvážení ustanovení tohoto článku v případě, že je to vhodné a se souhlasem svých příslušných justičních orgánů, na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. V takovém případě podléhá rozhodnutí o konání video konference a o způsobu, jakým bude provedena, dohodě mezi dotčenými stranami a musí být v souladu s jejich vnitrostátními právními řády a příslušnými mezinárodními dokumenty. Výslech osoby trestně stíhané nebo podezřelé se provede pouze s jejím souhlasem. 9. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že nebude využívat možnosti uvedené v odstavci 8 tohoto článku, používat ustanovení tohoto článku také na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. Článek 10 - Výslech prostřednictvím telefonní konference 1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže jí to umožňuje její vnitrostátní právní řád, požádat první stranu, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím telefonní konference podle ustanovení odstavců 2 až 6. 2. Výslech se může konat prostřednictvím telefonní konference, jen pokud svědek nebo znalec souhlasí, aby byl výslech takto proveden. 3. Dožádaná strana bude souhlasit s výslechem prostřednictvím telefonní konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami. 4. Žádost o provedení výslechu prostřednictvím telefonní konference musí obsahovat, kromě informací podle článku 14 Úmluvy, označení justičního orgánu a osob, které výslech provedou, jakož i údaj o tom, že svědek nebo znalec souhlasí s účastí na výslechu prostřednictvím telefonní konference. 5. Způsob provedení výslechu bude stanoven dohodou stran. Svým souhlasem se způsobem provedení se dožádaná strana zaváže, že: (a) oznámí svědkovi nebo znalci čas a místo konání výslechu, (b) zajistí zjištění totožnosti svědka nebo znalce, (c) prověří, že svědek nebo znalec souhlasí s výslechem prostřednictvím telefonní konference. 6. Dožádaná strana může svůj souhlas podmínit úplným nebo částečným splněním příslušných ustanovení článku 9 odstavců 5 a 7. Článek 12 - Navrácení věcí 1. Dožádaná strana může na žádost dožadující strany a aniž by byla dotčena práva třetích stran, které jsou v dobré víře, dát k dispozici dožadující straně předměty získané nezákonnými prostředky za účelem jejich navrácení jejich oprávněným vlastníkům. 2. Při užití článků 3 a 6 Úmluvy se může dožádaná strana vzdát navrácení předmětů buď před nebo po jejich předání dožadující straně, jestliže je tímto usnadněn návrat těchto předmětů jejich oprávněným vlastníkům. Práva třetích stran, které jsou v dobré víře, nejsou tímto dotčena. 3. Dojde-li ke vzdání se navrácení před předáním předmětů dožadující straně, nebude dožádaná strana uplatňovat vůči těmto předmětům žádná zástavní práva ani žádné jiné právní postihy podle daňových a celních zákonů. 4. Vzdání se upravené v odstavci 2 nijak neovlivní právo dožádané strany na výběr daní nebo poplatků od oprávněného vlastníka. Článek 17 - Přeshraniční sledování 1. Policisté jedné ze stran, kteří sledují ve své zemi v rámci trestního vyšetřování určitou osobu, která je podezřelá

částka 3


strana 167

z účasti na trestném činu, pro který je možné žádat o vydání, nebo osobu, u které je možno důvodně předpokládat, že je může přivést ke zjištění totožnosti nebo místa pobytu výše zmíněné osoby, budou mít povoleno pokračovat ve sledování na území jiné strany, jestliže tato strana povolila sledování přes hranici na základě žádosti o pomoc, která už byla předtím předložena. Toto povolení může být podmíněno splněním určitých podmínek. Na žádost budou sledováním pověřeni policisté té strany, na jejímž území se sledování provádí. Žádost o pomoc uvedená v prvním pododstavci musí být zaslána orgánu určenému každou stranou, který bude příslušný udělit nebo předat požadované povolení. 2. V případech, kdy ze zvlášť naléhavých důvodů není možné požádat předem druhou stranu o udělení povolení, mohou policisté, kteří provádějí sledování v rámci trestního vyšetřování, pokračovat ve sledování osoby podezřelé ze spáchání činů uvedených v odstavci 6 za hranice za splnění následující podmínek: (a) o překročení hranice budou bez odkladu informovány orgány strany uvedené v odstavci 4, na jejímž území sledování pokračuje, (b) bez odkladu bude podána žádost o pomoc v souladu s odstavcem 1, kde budou uvedeny důvody, pro které došlo k překročení hranice bez předchozího povolení. Sledování bude ukončeno, jakmile strana, na jejímž území je sledování prováděno, o to požádá, a to na základě oznámení uvedeného pod písmenem a) nebo žádosti uvedené pod písmenem b), nebo jestliže povolení není získáno pět hodin po překročení hranice. 3. Sledování podle odstavců 1 a 2 je možné provádět jen za splnění těchto obecných podmínek: (a) Policisté, kteří provádějí sledování, musí respektovat ustanovení tohoto článku a právní řád strany, na jejímž území operují; musí uposlechnout pokyny místních odpovědných orgánů. (b) S výjimkou situací upravených v odstavci 2 musí být policisté během sledování vybaveni dokumentem, který potvrzuje, že povolení bylo vydáno. (c) Policisté provádějící sledování musí být kdykoliv schopni předložit důkaz, že jednají z úředního pověření. (d) Policisté provádějící sledování mohou být během sledování ozbrojeni svými služebními zbraněmi s výjimkou případů, kdy dožádaná strana výslovně rozhodne jinak; použití zbraní je zakázáno kromě případů zákonné sebeobrany. (e) Je zakázáno vstupovat do soukromých obydlí a do míst, která nejsou přístupná veřejnosti. (f) Policisté provádějící sledování nesmí sledovanou osobu zastavit a klást jí otázky ani ji zadržet. (g) O všech operacích musí být informovány orgány smluvní strany, na jejímž území byly tyto operace provedeny; policisté provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně. (h) Orgány strany, ze které sledující policisté pocházejí, musí, na žádost orgánů strany, na jejímž území se sledování provádělo, být nápomocni při šetření, jež následuje po operaci, které se zúčastnili, včetně soudního řízení. 4. Strany musí při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, stanovit, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jmenuje pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku. Strana může následně, kdykoliv a stejným způsobem, změnit ustanovení svého prohlášení. 5. Strany mohou na dvoustranné úrovni rozšířit působnost tohoto článku a přijmout další opatření k provedení tohoto článku. 6. Sledování upravené v odstavci 2 je možné provádět jen pro některý z těchto trestných činů: - úkladná vražda, - vražda, - znásilnění, - žhářství, - padělání peněz, - ozbrojená loupež a podílnictví, - vydírání, - únos a braní rukojmí, - obchod s lidmi, - nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami, - porušení právních předpisů o zbraních a výbušninách, - použití výbušnin, - nedovolená přeprava jedovatého a nebezpečného odpadu, - pašování cizinců, - sexuální zneužívání dětí. Článek 18 - Sledovaná zásilka 1. Všechny strany se zavazují, že zajistí, aby na žádost jiné strany mohly být povoleny na jejich území sledované zásilky v rámci trestního vyšetřování činů podléhajících vydání. 2. Rozhodnutí o provedení sledování zásilek bude přijato případ od případu příslušnými orgány dožádané strany v souladu s právním řádem této strany.

strana 168


částka 3

3. Sledování zásilek budou probíhat v souladu s postupy dožádané strany. Pravomoc jednat, řídit a kontrolovat operace náleží příslušným orgánům dožádané smluvní strany. 4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou příslušnými orgány pro účely tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. Článek 19 - Utajené vyšetřování 1. Dožadující a dožádaná strana se mohou dohodnout na pomoci při provádění vyšetřování trestných činů policisty, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností (utajené vyšetřování). 2. Příslušné orgány dožádané strany rozhodují případ od případu, zda vyhoví žádosti, přičemž musí brát náležitě v úvahu svůj právní řád a postupy. Strany se dohodnou při respektování jejich právních řádů a postupů na délce trvání utajeného vyšetřování, jeho podrobných podmínkách provádění a právním statutu dotyčných policistů v průběhu utajeného vyšetřování. 3. Utajené vyšetřování bude probíhat v souladu s právním řádem a postupy té strany, na jejímž území tajné vyšetřování probíhá. Dotčené strany spolu budou spolupracovat za účelem zajištění jeho přípravy a dohledu nad ním a za účelem přijetí opatření pro zajištění bezpečnosti policistů, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností. 4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou orgány příslušnými pro účely odstavce 2 tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. Článek 20 - Společné vyšetřovací týmy 1. Na základě vzájemné dohody mohou příslušné orgány nejméně dvou stran vytvořit společný vyšetřovací tým za účelem provedení trestního vyšetřování v jedné nebo více stranách, které tento tým vytvořily, jenž bude mít přesně stanovený cíl a bude vytvořen na vymezenou dobu, která může být na základě vzájemného souhlasu prodloužena. Složení týmu bude stanoveno v dohodě. Společný vyšetřovací tým může být vytvořen zejména v těchto případech: (a) v rámci vyšetřování trestných činů prováděného jednou stranou je nutné provést obtížná a náročná šetření týkající se také ostatních stran, (b) několik stran provádí vyšetřování trestných činů, u kterých okolnosti jednotlivých případů vyžadují koordinovanou a sladěnou akci ve všech dotčených stranách. Žádost o ustavení společného vyšetřovacího týmu může předložit kterákoliv z dotčených stran. Tým bude ustaven v té straně, kde by vyšetřování mělo probíhat. 2. Kromě informací uvedených v příslušných ustanoveních článku 14 Úmluvy musí žádosti o ustavení společného vyšetřovacího týmu obsahovat návrhy na jeho složení. 3. Společný vyšetřovací tým bude operovat na území stran, které tým ustavily, za těchto obecných podmínek: (a) vedoucím týmu bude zástupce příslušného orgánu činného v trestním řízení ze strany, na jejímž území tým operuje. Vedoucí týmu bude jednat v rámci své pravomoci stanovené právním řádem této strany, (b) tým bude provádět své operace v souladu s právním řádem strany, na jejímž území operuje. Členové týmu a členové do týmu dočasně přeložení budou provádět své úkoly pod vedením osoby uvedené pod písmenem a), s přihlédnutím k podmínkám stanoveným jejich vlastními orgány v dohodě o ustavení týmu, (c) strana, kde tým operuje, musí učinit nezbytná organizační opatření, aby mu to umožnila. 4. V tomto článku jsou členové společného vyšetřovacího týmu ze strany, na jejímž území tým operuje, označeni jako „členové“, zatímco členové z jiných stran, než je strana, na jejímž území tým operuje, jsou označeni jako „dočasně přeložení členové“. 5. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mají právo být přítomni při provádění vyšetřovacích akcí na území strany, kde se provádějí operace. Vedoucí týmu však může, ze zvláštních důvodů, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, rozhodnout jinak. 6. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mohou, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, být vedoucím týmu pověřeni úkolem provádět některé vyšetřovací úkony, jestliže to bylo schváleno příslušnými orgány strany, kde probíhají operace, a strany, která členy dočasně přeložila. 7. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje, aby byly provedeny vyšetřovací úkony v jedné ze stran, které ustavily tým, mohou členové dočasně přeložení touto stranou požádat své vlastní příslušné orgány, aby provedly tyto úkony. Tyto úkony budou v této straně posuzovány podle podmínek, které by byly brány v úvahu, kdyby byly požadovány při vnitrostátním vyšetřování. 8. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje pomoc od jiné strany, než jsou strany, které ustavily tým, nebo od třetího státu, mohou příslušné orgány státu, kde probíhají operace, požádat o pomoc příslušné orgány druhého dotčeného státu v souladu s příslušnými smlouvami a dohodami.

částka 3


strana 169

9. Dočasně přeložený člen společného vyšetřovacího týmu může, v souladu s právním řádem své země a v rámci své pravomoci, poskytovat týmu informace, které jsou k disposici straně, která ho dočasně přeložila, a které jsou pro účely trestního vyšetřování, jež tým provádí. 10. Informace, které získá zákonným způsobem člen nebo dočasně přeložený člen v době, kdy byl součástí společného vyšetřovacího týmu, a které by nebylo možné získat jiným způsobem příslušnými orgány stran, je možno využít pro následující účely: (a) pro účely, pro které byl tým ustaven, (b) pod podmínkou předchozího souhlasu strany, kde byly informace získány, pro odhalování, vyšetřování a stíhání jiných trestných činů. Takový souhlas může být odmítnut jen v případech, kdy by takové využití ohrozilo trestní vyšetřování v dotčené straně nebo kdy by v tomto případě mohla tato strana odmítnout vzájemnou pomoc, (c) pro zamezení bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a aniž by bylo dotčeno ustanovení písmene b), jestliže následně dojde k zahájení trestního vyšetřování, (d) pro jiné účely, jestliže je toto dohodnuto mezi stranami, které ustavily tým. 11. Tímto článkem nebudou dotčena žádná existující ustanovení nebo dohody o ustavení nebo operacích společných vyšetřovacích týmů. 12. Jestliže to dovolí právní řády dotčených stran nebo ustanovení kteréhokoliv právního nástroje použitelného mezi nimi, je možné se dohodnout, aby se činnosti týmu účastnily jiné osoby než zástupci příslušných orgánů stran, které ustavily společný vyšetřovací tým. Práva, která mají členové nebo dočasně přeložení členové týmu na základě tohoto článku, se na tyto osoby vztahovat nebudou, kromě případů, kdy dohoda výslovně stanoví jinak. Článek 21 - Trestní odpovědnost úředních osob Při operacích zmíněných v článcích 17, 18, 19 a 20, kromě případů, kdy se dotčené strany dohodnou jinak, budou úřední osoby z jiné strany než strany, kde probíhají operace, považovány za úřední osoby strany, kde probíhají operace, pokud jde o trestné činy spáchané proti nim nebo jimi spáchané. Článek 22 - Občanskoprávní odpovědnost úředních osob 1. Jestliže úřední osoby jedné strany operují, v souladu s články 17, 18, 19 a 20, na území jiné strany, bude prvně zmíněná strana odpovědná za všechny škody jimi způsobené během těchto operací v souladu se zákony té strany, na jejímž území operují. 2. Strana, na jejímž území vznikly škody uvedené v odstavci 1, zajistí náhradu těchto škod za podmínek platných pro škody způsobené jejími vlastními úředními osobami. 3. Strana, jejíž úřední osoby způsobily škodu jakékoliv osobě na území jiné strany, plně uhradí této jiné straně všechny částky, které ona zaplatila poškozeným nebo osobám oprávněným jejich jménem. 4. Aniž by byl dotčen výkon práv vůči třetím stranám a s výjimkou odstavce 3, žádná ze stran v případě upraveném v odstavci 1 nebude žádat jinou stranu o náhradu škod, které utrpěla. 5. Ustanovení tohoto článku se použijí za předpokladu, že se strany nedohodly jinak. Článek 23 - Ochrana svědků Jestliže některá ze stran požádá o pomoc podle Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů pro svědka, který může být vystaven zastrašování nebo který potřebuje ochranu, vyvine dožadující a dožádaná strana snahu, aby se dohodly na opatřeních na ochranu dotyčné osoby, a to v souladu se svými právními řády. Článek 24 - Předběžná opatření 1. Na žádost dožadující strany může dožádaná strana, v souladu se svým právním řádem, přijmout předběžná opatření za účelem zachování důkazů, udržení stávající situace nebo ochrany ohrožených zákonných zájmů. 2. Dožádaná strana může žádosti vyhovět částečně nebo za splnění určitých podmínek, zejména časového omezení.

Hlava IV - Rejstříky trestů Článek 13 1. Dožádaná strana zašle opisy a informace z rejstříku trestů, vyžádané od ní justičními orgány smluvní strany, které jsou potřebné v trestní věci, ve stejném rozsahu, v jakém jej může poskytnout vlastním justičním orgánům v obdobných případech. 2. Ve všech jiných případech než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, žádost bude vyřízena v souladu s podmínkami stanovenými v právním řádu, předpisech nebo praxi dožádané strany.

strana 170


částka 3

Hlava V - Řízení Článek 14 1. Žádosti o vzájemnou pomoc budou obsahovat: (a) označení orgánu, který žádost podává; (b) předmět a důvod žádosti; (c) je-li to možné, údaje o osobě, které se žádost týká, a o jejím státním občanství; (d) je-li to nutné, jméno a adresu osoby, které má být něco doručeno. 2. Dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 budou navíc obsahovat právní kvalifikaci a stručný popis skutkového stavu.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 15 1.Dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 stejně jako žádosti uvedené v čl. 11 budou zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 2. V naléhavých případech může být dožádání zasláno přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany. Vyřízení spolu s příslušnými doklady bude zasláno způsobem uvedeným v odstavci 1 tohoto článku. 3. Žádosti uvedené v článku 13, odst. 1 mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany. Vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti uvedené v čl. 13, odst. 2 budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany. 4. Jiné žádosti o vzájemnou pomoc než ty, které jsou uvedeny v odstavcích 1 a 3 tohoto článku, zvláště žádosti o šetření, které předchází trestnímu stíhání si mohou zasílat přímo justiční orgány. 5. V těch případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace trestní policie (INTERPOL). 6. Smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy oznámit, že některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku, nebo požádat, aby v případech uvedených v odstavci 2 tohoto článku byla kopie dožádání zaslána současně jejímu ministerstvu spravedlnosti. 7. Ustanovení tohoto článku se nedotýká dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 15 1. Žádosti o vzájemnou pomoc a informace bez žádosti budou zaslány v písemné formě ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. Mohou však být také zaslány přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 2. Žádosti uvedené v článku 11 této Úmluvy stejně tak jako žádosti uvedené v článku 13 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě budou vždy zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 3. Žádosti o vzájemnou pomoc, které se týkají řízení stanovených v odstavci 3 článku 1 této Úmluvy mohou být podle okolností případu také zaslány přímo správními nebo justičními orgány dožadující strany správním nebo justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 4. Žádosti o vzájemnou pomoc uvedené v článcích 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zaslány přímo příslušnými orgány dožadující strany příslušným orgánům dožádané strany. 5. Žádosti uvedené v odstavci 1 článku 13 této Úmluvy mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany a vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti upravené v odstavci 2 článku 13 této Úmluvy budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany. 6. Žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zasílány přímo příslušným orgánům. Smluvní strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit orgány, které považuje za příslušné orgány pro účely tohoto odstavce. 7. V naléhavých případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). 8. Smluvní strana si může kdykoliv prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo podmínit vyřízení všech nebo některých žádostí o pomoc splněním jedné nebo více následujících podmínek:

částka 3


strana 171

(a) kopie dožádání musí být zaslána ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, (b) žádosti, kromě žádostí naléhavých, musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, (c) v případě přímého zaslání z důvodů naléhavosti bude zároveň zaslána kopie ministerstvu spravedlnosti, (d) některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku. 9. Žádosti o pomoc a veškerá další sdělení na základě této Úmluvy nebo jejích Protokolů mohou být zasílána prostřednictvím elektronických a jiných telekomunikačních prostředků, za podmínky, že dožadující strana je kdykoliv na žádost připravena předložit písemný záznam o jejím odeslání, jakož i její originál. Kterákoli strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, stanovit podmínky, za nichž je připravena přijímat a vyřizovat žádosti, které obdrží elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky. 10. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.

Článek 16 1. S výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku překlady žádostí a přiložených dokladů nebudou požadovány. 2. Každá smluvní strana si může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo stanovit, aby žádosti a přiložené doklady jí byly zasílány s překlady do jejího jazyka nebo do některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo do jednoho z těchto jazyků, který je jí stanoven. Ostatní smluvní strany mohou použít vzájemnosti. 3. Tento článek se nedotýká ustanovení o překladech žádostí nebo přiložených dokladů, která jsou obsažena v dohodách a ujednáních, ať už v platných nebo těch, které budou sjednány mezi dvěma nebo více smluvními stranami. Článek 17 Důkazy nebo doklady, které budou předávány dle této Úmluvy, nevyžadují ověření. Článek 18 Pokud orgán, který dostane žádost o vzájemnou pomoc, není příslušný k jejímu vyřízení, předá žádost z moci úřední příslušnému orgánu svého státu a informuje o tom dožadující stranu přímo, jestliže mu žádost byla zaslána též přímo.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 7 - Odložené vyřízení žádostí 1. Dožádaná strana může odložit vyřízení žádosti, jestliže by její vyřízení mohlo nepříznivě ovlivnit vyšetřování, trestní stíhání nebo jiné řízení vedené jejími orgány. 2. Před odmítnutím nebo odložením pomoci musí dožádaná strana, je-li to vhodné po konzultaci s dožadující stranou, zvážit, zda je možné žádosti vyhovět částečně nebo za splnění takových podmínek, které považuje za nezbytné. 3. Rozhodnutí o odložení vyřízení žádosti bude odůvodněno. Dožádaná strana bude také informovat dožadující stranu o důvodech, které vyřízení žádosti znemožňují nebo by ho mohly významně zpozdit. Článek 25 - Důvěrnost Dožadující strana může požadovat, aby dožádaná strana zachovala důvěrnost, pokud jde o existenci žádosti a její podstatu, kromě toho, co je nezbytné pro vyřízení žádosti. Jestliže nemůže dožádaná strana vyhovět požadavku zachování důvěrnosti, musí o tom urychleně informovat dožadující stranu. Článek 26 - Ochrana údajů 1. Osobní údaje, předané jednou stranou druhé jako výsledek vyřízení žádosti předložené ve smyslu Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může strana, které byly údaje předány, využít jen:

strana 172


částka 3

(a) pro účely řízení, na něž se vztahuje Úmluva nebo některý z jejích Protokolů, (b) pro jiná soudní a správní řízení, která mají přímý vztah k řízení uvedenému pod bodem a), (c) k zamezení bezprostředního a vážného ohrožení veřejné bezpečnosti. 2. Tyto údaje je však možno využít pro jakýkoliv jiný účel, jestliže k tomu dá předem souhlas strana, která údaje předala, nebo subjekt, kterého se údaje týkají. 3. Kterákoliv strana může odmítnout předat osobní údaje získané v důsledku vyřízení žádosti ve smyslu této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, jestliže - jsou takové údaje chráněny jejím právním řádem a - strana, které by měly být údaje předány, není vázaná Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 28. ledna 1981, kromě případů, kdy se tato strana zaváže, že umožní takovou ochranu údajů, jakou vyžaduje dříve zmíněná strana. 4. Kterákoliv strana, která předává osobní údaje získané jako výsledek vyřízení žádosti podle této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může požadovat od strany, které byly údaje předány, aby poskytla informace o využití těchto údajů. 5. Kterákoliv strana může, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, požadovat, aby v rámci řízení, pro které mohla odmítnout nebo omezit předání nebo využívání osobních údajů v souladu s ustanoveními Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, byly osobní údaje předané jiné straně využívány touto stranou pro účely uvedené v odstavci 1 pouze s jejím předchozím souhlasem. Článek 19 Odmítnutí vzájemné pomoci bude odůvodněno.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 20 S výhradou ustanovení článku 10, odst. 3 vyřízení žádosti o vzájemnou pomoc nezakládá nárok na náhradu výdajů kromě těch, které souvisí s přítomností znalců na území dožádané strany nebo předání osoby, která je ve vazbě, která je prováděna podle článku 11.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 20 1. Strany nebudou od sebe vzájemně požadovat náhradu výdajů vyplývajících z použití této Úmluvy nebo jejích Protokolů, kromě: (a) výdajů na účast znalců na území dožádané strany, (b) výdajů na předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, které je prováděno podle článku 13 nebo 14 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě nebo podle článku 11 této Úmluvy, (c) vysokých nebo mimořádných výdajů. 2. Náklady na zřízení video nebo telefonního spojení, náklady vztahující se k uskutečnění video nebo telefonního spojení v dožádané straně, odměna tlumočníkům, kterou tato strana poskytne, a náhrady vyplacené svědkům, jakož i jejich cestovné v dožádané straně budou této straně uhrazeny dožadující stranou, pokud se strany nedohodnou jinak. 3. Strany budou vzájemně konzultovat za účelem stanovení podmínek uhrazení výdajů, které by mohly být nárokovány podle odstavce 1 c) tohoto článku. 4. Ustanovení tohoto článku se nedotýká použití ustanovení článku 10 odstavec 3 této Úmluvy.

Hlava VI - Trestní oznámení Článek 21 1. Oznámení jedné smluvní strany, která mohou vést k trestnímu stíhání před soudy druhé smluvní strany, budou předávána mezi příslušnými ministerstvy spravedlnosti, pokud smluvní strany nevyužijí možnost, kterou jim dává článek 15 odst. 6. 2. Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o všech opatřeních, která byla na základě takového oznámení uskutečněna, a zašle jí opis rozhodnutí, které bylo vydáno. 3. Na oznámení dle odstavce 1 tohoto článku budou použita ustanovení článku 16.

částka 3


strana 173

DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 11 - Výměna informací bez žádosti 1. Aniž by byla dotčena jejich vlastní šetření a řízení, mohou příslušné orgány jedné strany bez předchozí žádosti zaslat příslušným orgánům druhé strany informace získané v rámci svého vlastního vyšetřování, jestliže mají za to, že sdělení těchto informací může napomoci přijímající straně v zahájení nebo provádění vyšetřování nebo řízení nebo že může vést k žádosti této strany uskutečněné podle Úmluvy nebo jejích Protokolů. 2. Strana poskytující informace může v souladu se svým právním řádem stanovit, za jakých podmínek může přijímající strana tyto informace použít. 3. Pro přijímající stranu jsou tyto podmínky závazné. 4. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že si vyhrazuje právo nebýt vázán podmínkami, které stanoví poskytující strana podle odstavce 2, ledaže by dostal předběžnou zprávu o charakteru informací, které mají být poskytnuty, a souhlasil by s jejich předáním.

Hlava VII - Výměna informací z rejstříků trestů EVROPSKÁ ÚMLUVA:

VE ZNĚNÍ DODATKOVÉHO PROTOKOLU:

Článek 22

Článek 22

Každá smluvní strana bude informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních občanů, která jsou uvedena v rejstříku trestů. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je příslušná osoba považována za státního občana dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran, pokud tato osoba není státním občanem strany, na jejímž území byla odsouzena.

1. Každá smluvní strana bude informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních občanů, která jsou uvedena v rejstříku trestů. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je příslušná osoba považována za státního občana dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran, pokud tato osoba není státním občanem strany, na jejímž území byla odsouzena. 2. Dále každá smluvní strana, která předala výše uvedené informace, zašle příslušné straně na její písemnou žádost v jednotlivých případech kopie dotčených rozsudků a opatření, jakož i všechny další potřebné informace, které jí umožní posoudit, zda je nezbytné provést jakékoliv opatření na vlastním území. Tyto informace budou zasílány mezi ministerstvy spravedlnosti příslušných zemí.

Hlava VIII - Závěrečná ustanovení Článek 23 1. Smluvní strany mohou při podpisu této Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterýmkoliv ustanovením této Úmluvy. 2. Každá smluvní strana, která učinila výhradu, ji odvolá, jakmile to okolnosti umožní. Toto odvolání bude sděleno generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 3. Smluvní strana, která učinila výhradu k některému ustanovení této Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou smluvní stranou v jiném rozsahu, než sama toto ustanovení přijala.

EVROPSKÁ ÚMLUVA: Článek 24 Smluvní strana může při podpisu Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu v prohlášení zaslaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určit, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány.

VE ZNĚNÍ DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 24 „Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určí, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány. Následně bude moci kdykoliv a stejným způsobem změnit znění tohoto prohlášení.“.

strana 174


částka 3

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 27 - Správní orgány Strany mohou kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit, které orgány budou považovat za správní orgány pro účely článku 1 odstavec 3 Úmluvy.

Článek 25 1. Tato Úmluva bude platit pro metropolitní území smluvních stran. 2. Ve vztahu k Francii bude též platit pro Alžírsko a zámořské departmenty, ve vztahu k Itálii bude platit i pro to území Somálska, které je pod italskou správou. 3. Spolková republika Německo může rozšířit působnost této Úmluvy na „Land Berlin“ sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 4. Ve vztahu k Nizozemskému království Úmluva platí na jeho evropském území. Nizozemí může rozšířit působnost této Úmluvy sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na Nizozemské Antily, Surinam a Nizozemskou Novou Guineu. 5. Přímým ujednáním mezi dvěma nebo více smluvními stranami při zachování podmínek, které budou v tomto ujednání dohodnuty, může být působnost této Úmluvy rozšířena i na jiná území některé ze smluvních stran, než ta, která jsou uvedena v odstavcích 1, 2, 3 a 4 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá příslušná smluvní strana. Článek 26 1. S výhradou ustanovení čl. 15, odst. 7 a čl. 16, odst. 3 tato Úmluva ve vztahu k státům, které jsou jí vázány, nahradí ustanovení všech smluv, dohod nebo dvoustranných ujednání upravujících mezi dvěma smluvními stranami poskytování vzájemné pomoci v trestních věcech. 2. Tato Úmluva se nedotýká závazků vyplývajících z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních úmluv, které obsahují nebo budou obsahovat články upravující speciální aspekty vzájemné pomoci v dané oblasti. 3. Smluvní strany mohou mezi sebou sjednávat dvoustranné nebo mnohostranné dohody o vzájemné pomoci v trestních věcech jen k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo k usnadnění používání principů, které obsahuje. 4. V případech, kdy se mezi dvěma nebo více smluvními stranami na jejich území poskytuje vzájemná pomoc v trestních věcech na základě jednotných právních předpisů nebo na základě zvláštního systému vzájemného používání opatření o vzájemné pomoci na svých územích, budou moci tyto smluvní strany bez ohledu na ustanovení této Úmluvy upravovat své vzájemné vztahy v této oblasti výlučně podle těchto právních předpisů nebo systémů. Smluvní strany, které v souladu s tímto odstavcem vyloučí mezi sebou používání této Úmluvy, uvědomí generálního tajemníka Rady Evropy.

Z DRUHÉHO DODATKOVÉHO PROTOKOLU: Článek 28 - Vztahy k jiným úmluvám Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají podrobnějších ustanovení obsažených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách uzavřených mezi stranami podle článku 26 odstavce 3 Úmluvy.

Článek 27 1. Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 2. Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení třetí ratifikační listiny. 3. Ve vztahu k stranám, které ji budou ratifikovat později, Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení jejich ratifikačních listin. Článek 28 1. Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady Evropy, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že s rezolucí, která takové pozvání obsahuje, jednohlasně vysloví souhlas všichni členové Rady, kteří tuto Úmluvu ratifikovali. 2. Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady. Účinnost nabude 90 dnů po uložení. Článek 29 Každá smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu v rozsahu, v jakém se jí týká, sdělením předaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď nabude účinnost šest měsíců po datu, kdy generální tajemník Rady takové sdělení obdrží.

částka 3


strana 175

Článek 30 Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě, o: (a) státech, které Úmluvu podepsaly, a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu; (b) datu vstupu této Úmluvy v platnost; (c) sděleních přijatých podle ustanovení článku 5, odst. 1, článku 7, odst. 3, článku 15, odst. 6, článku 16, odst. 2, článku 24, článku 25, odst. 3 nebo článku 26, odst. 4; (d) výhradách učiněných podle článku 23, odst. 1; (e) odvolání výhrad podle článku 23, odst. 2; (f) sděleních o výpovědi, přijatých podle článku 29, a o datu, kdy takové výpovědi nabyly účinnost. Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu. Dáno v Štrasburku dne 20. dubna 1959 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis vládě každého nebo signatáře nebo státu, který Úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil.


strana 176


DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 17. března 1978 (č. 31/1997 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Členský stát


Poznámky

Albánie

03/07/00

Arménie

21/06/04

V

Ázerbájdžán

02/10/03

V/P

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

17/02/97

P

Gruzie

20/08/03

V/P

Chorvatsko

14/12/99


26/10/99

Moldavsko

25/09/01

Rusko

09/03/00

Srbsko

21/09/03

Turecko

27/06/90

Ukrajina

09/06/98


_____________________________________________ 1)


částka 3


strana 177

Příloha č. 8/B

DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 17. března 1978 (č. 31/1997 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad) ARMÉNIE Výhrada obsažená v ratifikační listině uložené dne 23. března 2004 - originál anglicky Článek 8 V souladu s článkem 8, odstavcem 2 Protokolu Arménská republika prohlašuje, že: a) přijímajíc hlavu I Arménie nebude provádět dožádání o prohlídku a zajištění majetku; b) Arménie nepřijímá hlavu II. ÁZERBÁJDŽÁN Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 4. července 2003 - originál anglicky Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že nebude schopna zajistit dodržování ustanovení Protokolu na územích, okupovaných Arménskou republikou, a to až do doby jejich osvobození z této okupace (schématická mapa okupovaných území je přiložena). Článek 8 V souladu s článkem 8, odstavcem 2 Protokolu si Ázerbájdžánská republika vyhrazuje právo přijmout hlavu I pouze v souvislosti s jednáním, které je trestným činem podle trestního práva Ázerbájdžánské republiky, a nepřijmout hlavu II a III. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České republiky, která byla předána generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny dne 19. listopadu 1996 - originál anglicky Článek 8 V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu prohlašuji, že pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu se následující považující za justiční orgány: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze. GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 22. května 2003 - originál anglicky Gruzie prohlašuje, že nemůže být volána k odpovědnosti za porušování ustanovení Dodatkového protokolu na území Abcházie a oblasti Jižní Osetie, a to až do obnovení její plné pravomoci na těchto územích. Článek 8 V souladu s článkem 8, odstavcem 2.a Protokolu Gruzie prohlašuje, že žádosti ve věci fiskálních trestných činů bude provádět v závislosti na podmínce, že trestný čin nebo za něj uložený trest jsou známy gruzínskému právnímu řádu; tímto si Gruzie vyhrazuje právo neprovádět ve věcech fiskálních trestných činů dožádání za účelem prohlídky či zajištění věci. V souvislosti s článkem 8, odstavcem 2.b Protokolu si Gruzie vyhrazuje právo nepřijmout závaznost ustanovení hlavy II.

_____________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.


strana 178

částka 3

Příloha č. 9/A

DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 8. listopadu 2001 (č. 48/2006 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Poznámky

Albánie

01/02/04

Bosna a Hercegovina

01/03/08

P

Černá Hora

01/02/09

V/P

Česká republika

01/07/06

P

Chorvatsko

01/07/07

V/P

Izrael

01/07/06

V/P


01/04/09

V/P

Srbsko

01/08/07

V/P


___________________________________________________________________________ 1)



částka 3

strana 179

Příloha č. 9/B

DRUHÝ DODATKOVÝ PROTOKOL K EVROPSKÉ ÚMLUVĚ O VZÁJEMNÉ POMOCI VE VĚCECH TRESTNÍCH z 8. listopadu 2001 (č. 48/2006 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

BOSNA A HERCEGOVINA Prohlášení obsažená ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Bosny a Hercegoviny, která je připojena k ratifikační listině uložené dne 7. listopadu 2007 - originál anglicky Článek 4 V souladu s článkem 4, odstavcem 8 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že všechny žádosti a jiné písemné zprávy podle článku 4, odstavců 1 až 6 budou zasílány Ministerstvu spravedlnosti Bosny a Hercegoviny jako ústřednímu orgánu. V souladu s článkem 4, odstavcem 8 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že v případě přímého doručování naléhavých žádostí podle článku 4, odstavce 7 Druhého dodatkového protokolu bude kopie žádosti zároveň doručena Ministerstvu spravedlnosti Bosny a Hercegoviny. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že okresní soudy a okresní státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny jsou justičními orgány pro účely Úmluvy. Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že bude vyžadovat souhlas uvedený v odstavci 3 článku 13 ještě před dosažením dohody podle odstavce 1 uvedeného článku 13. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 17, odstavce 1 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajeco Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány zprávy podle článku 17, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 18, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajeco Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 ____________________________________________________________________ 1)

Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 180


částka 3

- příslušným orgánem oprávněným jednat, řídit a kontrolovat operace podle článku 18, odstavce 3 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. Článek 19 V souladu s článkem 19, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Bosna a Hercegovina prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti a rozhodnutí podle článku 19, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Státní zastupitelství Bosny a Hercegoviny Kraljice Jelene 88 71000 Sarajeco Tel: ++387 33 707 100 Fax: ++387 33 707 463 - příslušným orgánem oprávněným provádět právní pomoc podle článku 19 Druhého dodatkového protokolu je: Ministerstvo bezpečnosti Bosny a Hercegoviny Trg Bosne i Hercegovine Tel. ++387 33 213 623 Fax: ++387 33 213 628. ČERNÁ HORA Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 20. října 2008 - originál francouzsky Výhrada Článek 16 V souladu se článkem 33 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora prohlašuje, že nebude aplikovat ustanovení článku 16 Protokolu. Prohlášení Článek 6 Podle článku 6 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora prohlašuje, že svými příslušnými orgány pro účely Úmluvy stanovuje soudy a Státního prokurátora. Článek 17, 18, 19 Podle čl. 17 odst. 4, čl. 18 odst. 4 a čl. 19 odst. 4 Druhého dodatkového protokolu Černá Hora určuje Státního zástupce ústředním orgánem pro provádění ustanovení Protokolu. ČESKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 1. března 2006 - originál anglicky Článek 4 V souladu s článkem 15, odstavcem 8.a Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že kopie žádostí o vzájemnou pomoc budou zaslány ústředním orgánům, a to: - Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v případě žádosti v rámci přípravného řízení; - Ministerstvu spravedlnosti České republiky v případě žádosti týkající se řízení před soudem. S ohledem na skutečnost, že Česká republika neučinila prohlášení k článku 27 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika potvrzuje ve spojení s článkem 15 odstavce 3 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, že žádosti orgánů podle článku 1, odstavce 3 Úmluvy , jak je uvedeno v článku 1 Druhého dodatkového protokoluje zasílání výhradně justičním orgánům České republiky. V souladu s článkem 15, odstavcem 9 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že v případě zasílání žádostí prostřednictvím elektronických a jiných komunikačních prostředků musí být originál žádosti následně doručen v písemné podobě. Článek 6 V souladu s článkem 24 Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 6 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a jejich Dodatkových protokolů považuje za justiční orgány : Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, okresní, krajská a vrchní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Městské státní zastupitelství v Brně, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, Nejvyšší soud České republiky, okresní, krajské a vrchní soudy, Městský soud v Praze a Městský soud v Brně.

částka 3


strana 181

Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že souhlas osoby, které se týká článek 13, odstavec 3, bude vyžadován před dosažením dohody mezi příslušnými orgány podle odstavce 1 téhož článku. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že: - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádosti podle článku 17, odstavce 1 Druhého dodatkového protokolu je: Krajské státní zastupitelství v Praze Husova 11 110 01 Praha 1 tel.: ++420/222 111 700 fax.: ++ 420/3222 220 075; - příslušným orgánem, kterému mají být zasílány oznámení podle článku 17, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu je: Policejní prezidium České republiky Strojnická 27 170 89 Praha 7 tel.: ++420/974 834 380 fax.: ++420/974 834 716 anebo 974 834 718; - policejní orgány České republiky a celní orgány jsou pověřeny přeshraničním sledováním podle článku 17, odstavce 1,2 Druhého dodatkového protokolu. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem podle článku 18 je: Krajské státní zastupitelství v Praze Husova 11 110 01 Praha 1 tel.: ++420/222 111 700 fax.: ++ 420/3222 220 075. Článek 19 V souladu s článkem 19, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem podle článku 19 je: Vrchní státní zastupitelství v Praze Náměstí hrdinů 1300 140 65 Praha 4 tel.: ++420/261 196 111 fax.: ++420/241 401 550. Článek 20, 43) V souladu s článkem 15, odstavcem 8.d Evropské Úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, jak je uvedeno v článku 4 Druhého dodatkového protokolu, Česká republika prohlašuje, že příslušným orgánem pro přijímání a zasílání žádostí podle článku 20 Druhého dodatkového protokolu je: Nejvyšší státní zastupitelství Jezuitská 4 660 55 Brno tel.: ++420/542 512 330 Fax.: ++420/542 512 350. CHORVATSKO Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. března 2007 - originál anglicky Výhrada Článek 33 V souladu s článkem 33, odstavcem 2 Druhého dodatkového protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že nepřijímá články 17, 18 a 19. Prohlášení ________________________________________________________________________________ 3)

Prohlášení bylo aktualizováno verbální nótou Stálé mise České republiky při Radě Evropy z 4. srpna 2010, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu téhož dne.

strana 182


částka 3

Článek 4 V souladu s článkem 4, odstavce 8 Druhého dodatkového protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že všechny žádosti a jiné písemné zprávy podle článku 4, odstavců 1 až 6 Druhého dodatkového protokolu budou zasílány Ministerstvu spravedlnosti. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že soudy a státní zástupci jsou justičními orgány pro účely Úmluvy a Protokolu. Článek 9 V souladu s článkem 9, odstavcem 9 Protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že nebude používat ustanovení tohoto článku na výslechy prostřednictvím videokonference týkající se obviněného nebo podezřelého. Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že před dosažením dohody podle odstavce 1 uvedeného článku 13 bude vyžadován souhlas uvedený v odstavci 3 uvedeného článku 13. Článek 26 V souladu s článkem 26, odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu Chorvatská republika prohlašuje, že osobní údaje předané jiné straně pro účely článku 26, odstavce 1 Protokolu nemohou být použity bez předchozího souhlasu Chorvatské republiky. IZRAEL Výhrady a prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 20. března 2006 - originál anglicky Výhrady Článek 16, 33 V souladu s článkem 33, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že všechny písemnosti a soudní rozhodnutí trestní povahy by měly být zasílány jedině prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti státu Izrael, jak je uvedeno v prohlášení k článku 4 Druhého dodatkového protokolu. Článek 17, 33 V souladu s článkem 33 odstavec 2 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že nepřijímá článek 17. Prohlášení Článek 4 V souladu s článkem 4, odstavce 8 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že všechny žádosti a dokumenty na ně navazující, jak je uvedeno v článku 4 odstavce 1 až 6 Druhého dodatkového protokolu by měly být zasílány Ministerstvu spravedlnosti Izraele na adresu: Ministry of Justice, Directorate of Courts, Department of Legal Assistance to Foreign countries, P. O. Box 34142-91340, Jerusalem. V souladu s článkem 4, odstavce 9 Druhého dodatkového protokolu (doplňujícím článek 15 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních) vláda státu Izrael prohlašuje, že v současné době bude přijímat žádosti o právní pomoc zasílané prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků jedině v naléhavých případech. Žádost o právní pomoc zaslaná prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků bude přijata jen v případě, že důvody naléhavosti budou v žádosti výslovně uvedeny a dožadující strana současně zašle originál žádosti obvyklým způsobem. Izrael nebude přijímat žádosti zaslané prostřednictvím elektronických telekomunikačních prostředků o doručení procesních dokumentů a soudních rozhodnutí, protože tato forma zasílání je pro tento druh žádostí nevhodná. Urgentní žádosti o právní pomoc můžou být zasílány faxem adresovaným řediteli mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti na faxové číslo 972 2 6287 668. Takové žádosti musí být označeny slovy „Urgentní žádost o právní pomoc podle Druhého dodatkového protokolu“. Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Protokolu považuje za justiční orgány soudy, generálního prokurátora státu Izrael, státního zástupce státu Izrael, ředitele mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, zástupce ředitele mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti. Článek 11 V souladu s článkem 11, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že podmínky uložené stranou, která poskytuje spontánní informace, budou dodrženy, pouze pokud tato strana předem oznámila povahu informace, která má být poskytnuta, a souhlasila s jejím předáním. Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavcem 7 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že před dosažením dohody podle odstavce 1 uvedeného článku 13 bude vyžadován souhlas uvedený v odstavci 3 uvedeného článku 13.

částka 3


strana 183

Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavcem 4 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že izraelskými orgány, které jsou příslušné pro účely článku 18, jsou ředitel mezinárodního odboru Ministerstva spravedlnosti, generální inspektor izraelské policie, vedoucí zpravodajského oddělení v rámci odboru vyšetřování a zpravodajských služeb izraelské policie, vedoucí oddělení speciálních operací začleněného do zpravodajského oddělení v rámci odboru vyšetřování a zpravodajských služeb, ředitel Národního protidrogového centra a Centra proti praní špinavých peněz izraelské celní správy a vrchní náměstek generálního ředitele (vyšetřování) izraelské celní správy. Článek 26 V souladu s článkem 26, odstavcem 5 Druhého dodatkového protokolu vláda státu Izrael prohlašuje, že osobní údaje předané jiné straně pro účely článku 26, odstavce 1 Protokolu nemohou být použity bez předchozího souhlasu Izraele. SRBSKO Výhrada a prohlášení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí Srbska přiložené k ratifikační listině uložené dne 26. dubna 2007 - originál anglicky Výhrada Článek 33 V souladu s článkem 33, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že nepřijímá článek 16 Druhého dodatkového protokolu. Prohlášení Článek 6 V souladu s článkem 6 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a Protokolu jsou justičními orgány soudy a státní zastupitelství. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavce 1, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgány příslušnými pro účely článku 17 jsou: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558 Ministry of Interior (Ministerstvo vnitra) Kneza Miliosa St. 101 11000 Belgrade Tel: +381 11 3062 000 Fax: + 381 11 3617 814. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 4 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely článku 18 je: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558. Článek 19 V souladu s článkem 19, odstavce 2 Druhého dodatkového protokolu Srbská republika prohlašuje, že orgány příslušnými pro účely článku 18 jsou: Republic Office of the Prosecutor of the Republic of Serbia (Generální prokuratura Srbské republiky) Nemanjina St. 22-24 11000 Belgrade Tel: +381 11 3613 734 Fax: + 381 11 3616 558 Ministry of Interior (Ministerstvo vnitra) Kneza Miliosa St. 101 11000 Belgrade Tel: +381 11 3062 000 Fax: + 381 11 3617 814.


strana 184

částka 3

Příloha č. 10/A

EVROPSKÁ ÚMLUVA O PŘEDÁVÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Poznámky

Albánie

05/07/00

P

Arménie

18/03/05

V/P

Bosna a Hercegovina

26/07/05

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

01/01/93


01/03/05

Moldavsko

24/04/07

V/P

Rusko

27/09/08

V/P

Srbsko

31/12/02

Turecko

28/01/79

V/P

Ukrajina

29/12/95

P

V/P


____________________________________________ 1)



částka 3

strana 185

Příloha č. 10/B

EVROPSKÁ ÚMLUVA O PŘEDÁVÁNÍ TRESTNÍHO ŘÍZENÍ z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

ALBÁNIE Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Výhrada Článek 41 S odkazem na Přílohu I, písmena a, b, c, a g prohlašuje Albánská republika, že si vyhrazuje právo: - zamítnout žádost o řízení, pokud bude toho názoru, že trestný čin je čistě náboženským trestným činem; - zamítnout žádost o řízení pro čin, za který může podle jejího vlastního práva být sankce uložena pouze správním orgánem; - nepřijmout článek 22; - nepřijmout článek 23; - nepoužívat článek 30 a 31, pokud jde o čin, za který může podle jejího vlastního práva nebo podle práva předmětného jiného státu být sankce uložena pouze správním orgánem. Prohlášení Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavcem 2 Úmluvy Albánská republika prohlašuje, že žádosti a jakékoli jiné dokumenty s nimi související, které nejsou vyhotoveny v některém z úředních jazyků Rady Evropy, mají být opatřeny překladem do jazyka albánského nebo do jednoho z těchto jazyků. Článek 41 S odkazem na druhý odstavec Přílohy II bude pojem „občan“ pro účely této Úmluvy znamenat albánské občany, jakož i bezdomovce se stálým bydlištěm v Albánii a osoby s dvojím občanstvím v případě, že jedno z nich je albánské. ARMÉNIE Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 17. prosince 2004 - originál anglicky Výhrada Článek 41 V souladu s článkem 41, odstavce 1 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že využívá práva učinit výhrady stanovené v odstavcích a, b, c, d, e, f, a g Přílohy I. Prohlášení Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavce 3 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti o převzetí trestního řízení budou zasílány a přijímány prostřednictvím: a) Generální prokuratury Arménské republiky, předtím, než je věc předána soudu, b) Ministerstvu spravedlnosti Arménské republiky v řízení před soudem. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 2 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti a související dokumenty mají být opatřeny úředním překladem do některého z úředních jazyků Rady Evropy anebo do arménského jazyka. Článek 41 V souladu s Přílohou II Úmluvy prohlašuje Arménská republika, že pojem „občan“ pro ni znamená osobu, která je občanem Arménské republiky v souladu a osobu, která má statut uprchlíka. ____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 186


částka 3

ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada obsažená ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, a potvrzená v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993 - originál anglicky Články 22 a 23 Články 22 a 23 nebudou přijaty. Prohlášení obsažené ve verbální nótě stálého zástupce České republiky ze dne 15. března 1994, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 16. března 1994 - originál anglicky Článek 132) Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení se adresují Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky předtím, než je věc předána soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky poté, co je věc předána soudu. Bývalá jugoslávská republika MAKEDONIE Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 29. listopadu 2004 - originál anglicky Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 2 Úmluvy Makedonie prohlašuje, že žádosti a související dokumenty, které nejsou opatřeny překladem do některého z úředních jazyků Rady Evropy, mají být opatřeny překladem do angličtiny anebo francouzštiny. MOLDAVSKO Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 23. ledna 2007 - originál anglicky Výhrada Článek 41 V souladu s článkem 41, odstavcem 1 Moldavská republika prohlašuje, že: - odmítne žádost o řízení, pokud bude toho názoru, že trestný čin je trestným činem čistě náboženským (Příloha I.a); - odmítne žádost o řízení pro čin, za nějž mohou v souladu s jeho vlastním právem být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.b); - nepoužije články 30 a 31 (Příloha I.g) pro čin, za nějž mohou v souladu s jeho vlastním právem anebo právem příslušného státu být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.g). Prohlášení Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavce 3 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti podle této Úmluvy formulované v průběhu trestního řízení mají být adresovány Generální prokuratuře, a žádosti podle této Úmluvy formulované v průběhu řízení před soudem mají být adresovány Ministerstvu spravedlnosti. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 2 Moldavská republika prohlašuje, že žádosti formulované podle této Úmluvy a přikládané dokumenty mají být zasílány moldavským orgánům spolu s překladem do moldavštiny nebo do jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. Článek 40 V souladu s článkem 40, odstavce 1 Moldavská republika prohlašuje, že do úplného obnovení územní celistvosti Moldavské republiky budou ustanovení Úmluvy aplikovatelná jen na území kontrolovaném orgány Moldavské republiky. ____________________________________________ 2) Nahrazuje prohlášení obsažené ve verbální nótě stálé mise České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 13. února 1992, která byla předána generálnímu tajemníkovi při podpisu dne 13. února 1992, a potvrzená v dopise ministra zahraničních věcí České republiky ze dne 1. ledna 1993, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 2. ledna 1993. Text původního prohlášení - originál anglicky: „Žádosti uvedené v Evropské úmluvě o předávání trestního řízení se adresují Generální prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky předtím, než je věc předána soudu, a Ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo Ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky poté, co je věc předána soudu.“

částka 3


strana 187

Článek 41 V souladu s článkem 41, odstavcem 1, přílohy II Moldavská republika prohlašuje, že pojem „příslušník“ znamená občana Moldavské republiky, a dále cizince nebo osoba bez státní příslušnosti s trvalým pobytem na území Moldavské republiky. RUSKO Výhrady a prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 26. června 2008 - originál anglicky Výhrady Článek 41 Ruská federace si v souladu s Přílohou I. g Úmluvy vyhrazuje právo nepoužít články 30 a 31 pro čin, za nějž mohou v souladu s právem jiné smluvní strany být sankce uloženy pouze správním orgánem (Příloha I.g). Ruská federace v souladu s Přílohou I. h Úmluvy prohlašuje, že bude používat část V Úmluvy do té míry, aby byla respektována zásada „ne bis in idem“. Prohlášení Článek 8 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 8 Úmluvy budou používány s ohledem na terminologii používanou v legislativě Ruské federace upravujícím trestní řízení. Článek 11 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že ustanovení článku 11 Úmluvy a přílohy I. Úmluvy musí být použity za účelem zajištění odpovědnosti za spáchání trestných činů. Článek 13 Ruská federace prohlašuje v souladu s článkem 13, odstavce 3 Úmluvy, že v případech předávání trestního řízení komunikuje je příslušným orgánem Generální prokuratura Ruské federace. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavce 2 Úmluvy Ruská federace prohlašuje, že žádosti o převzetí trestního řízení a související dokumenty musí být opatřeny překladem do ruštiny. Články 11, 30 Ruská federace vychází ze skutečnosti, že zákony Ruské federace neobsahují pojem „trestný čin politické povahy“, který je používán v článku 11 písm. d) a v článku 30, odstavce 1 Úmluvy. Ve všech případech rozhodování o předání trestního řízení nebude Ruská federace na základě vzájemnosti za trestné činy politické povahy považovat mimo jiné následující trestné činy: a) trestné činy proti lidskosti podle čl. II. a III. Úmluvy o zabránění a trestání zločinu genocidia z 9. prosince 1948, podle čl. II. a III. Mezinárodní úmluvy o potlačení a trestání zločinu apartheidu z 30. listopadu 1973, a č. 1 a 4 Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984, b) trestné činy podle čl. 50 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných a nemocných příslušníků ozbrojených sil v poli z 12. srpna 1949, podle čl. 51 Ženevské úmluvy o zlepšení osudu raněných, nemocných a trosečníků ozbrojených sil na moři z 12. srpna 1949, podle čl. 130 Ženevské úmluvy o zacházení s válečnými zajatci z 12. srpna 1949, podle čl. 147 Ženevské úmluvy o ochraně civilních osob za války z 12. srpna 1949, podle čl. 85 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí mezinárodních ozbrojených konfliktů (Protokol I) z 8. června 1977 a podle čl. 1 a 4 Dodatkového protokolu k Ženevským úmluvám z 12. srpna 1949 o ochraně obětí ozbrojených konfliktů nemajících mezinárodní charakter (Protokol II) z 8. června 1977, c) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970, Úmluvě o potlačení protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 a v Protokolu o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňující Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu 23. září 1971, d) trestné činy specifikované v Úmluvě o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců ze 14. prosince 1973, e) trestné činy specifikované v Evropské úmluvě o potlačování terorizmu z 27. ledna 1977, f) trestné činy specifikované v Mezinárodní úmluvě proti braní rukojmí z 17. prosince 1979, g) trestné činy specifikované v Úmluvě o fyzické ochraně jaderného materiálu z 3. března 1980, h) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 a v Protokolu o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, i) trestné činy specifikované v Úmluvě proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988,

strana 188


částka 3

j) trestné činy specifikované v Úmluvě o bezpečnosti OSN a jejího personálu z 9. prosince 1994, k) trestné činy specifikované v Úmluvě proti bombovému terorizmu z 15. prosince 1997, l) trestné činy specifikované v Úmluvě o potlačení financování terorizmu z 9. prosince 1999, m) trestné činy specifikované v Úmluvě OSN proti mezinárodnímu organizovanému zločinu z 15. listopadu 2000 a v jejích Protokolech, n) jiné obdobné trestné činy specifikované v mezinárodních smlouvách v případě, že Ruská federace je smluvní stranou těchto mezinárodních smluv. TURECKO Výhrada učiněná při podpisu Úmluvy dne 16. června 1974, která byla potvrzena dopisem stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Články 11 a 26 V souladu s článkem 41 využívá turecká vláda výhrad umožněných v písmenech a a f Přílohy I k této Úmluvě. Prohlášení obsažená v dopise stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Článek 13 V souladu s článkem 13, odstavcem 3 se žádost o úkony a sdělení nezbytná pro používání Úmluvy zasílají diplomatickými cestami. Článek 18 V souladu s článkem 18, odstavcem 2 si Turecko vyhrazuje právo požadovat, aby žádosti učiněné při používání Úmluvy byly opatřeny překladem do turečtiny. Výhrada obsažená ve druhém dopise stálého zástupce Turecka ze dne 27. října 1978, který byl předán generálnímu tajemníkovi při uložení ratifikační listiny téhož dne - originál francouzsky Turecká vláda při ratifikaci Evropské úmluvy o předávání trestního řízení prohlašuje, že se necítí býti vázána provádět ustanovení uvedené Úmluvy ve vztahu k řecké kyperské správě, která není ústavně oprávněna sama o sobě reprezentovat Kyperskou republiku3). UKRAJINA Prohlášení obsažené v dopise stálého zástupce ze dne 31. ledna 2000, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. února 2000 - originál francouzsky Článek 13 Ministerstvo spravedlnosti Ukrajiny (v případech žádostí soudů) a Generální prokuratura Ukrajiny (v případech žádostí orgánů přípravného vyšetřování) jsou orgány uvedenými v článku 13, odstavci 1 Úmluvy.

____________________________________________ 3) Poznámka sekretariátu: Oznámení o výše uvedené výhradě zmiňuje rozhodnutí přijaté výborem ministrů v únoru 1976 na 254. schůzce zástupců ministrů. Toto rozhodnutí se týká identické výhrady učiněné tureckou vládou při ratifikaci sedmi úmluv a dohod dne 19. prosince 1975 a zní takto: „Zástupci, ve světle pokračující diskuse a s odkazem výlučně na procedurální aspekty uložení sedmi ratifikačních listin, zvážili, že generální tajemník by měl s platností od 19. prosince 1975 přistoupit k registraci těchto ratifikačních listin předkládaných stálým zástupcem Turecka dopisy ze dne 19. prosince 1975 a oznámit ji vládám členských států s tím, že registrace výhrad generálním tajemníkem nebude mít žádný vliv na jejich platnost. Výše uvedené rozhodnutí žádným způsobem neovlivní postavení vlády Kyperské republiky ve výboru ministrů Rady Evropy.“


částka 3

strana 189

Příloha č. 11/A

ÚMLUVA O PŘEDÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH OSOB z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Poznámky

Albánie

01/08/00

P

Andorra

01/11/00

P

Arménie

01/09/01

P

Austrálie

01/01/03

Ázerbájdžán

01/05/01

P

Bahamy

01/03/92

P

Bolívie

01/06/04

P

Bosna a Hercegovina

01/08/05

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

01/01/93

Ekvádor

01/11/05

P

Gruzie

01/02/98

P

Honduras

01/07/09

Chile

01/11/98

Chorvatsko

01/05/95

P

Izrael

01/01/98

P

Japonsko

01/06/03

P

Kanada

01/09/85

Korejská republika

01/11/05

Kostarika

01/08/98


01/11/99

Mauritius

01/10/04

Ú

Mexiko

01/11/07

P

Moldavsko

01/09/04

P

Panama

01/11/99

P

Rusko

01/12/07

P

San Marino

01/10/04

P

____________________________________________________________________ 1)


strana 190


Srbsko

01/08/02

Tonga

01/11/00

Trinidad and Tobago

01/07/94

Turecko

01/01/88

Ukrajina

01/01/96

USA

01/07/85

Venezuela

01/10/03


částka 3

P

P

částka 3


strana 191

Příloha č. 11/B

ÚMLUVA O PŘEDÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH OSOB z 21. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad) ALBÁNIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 4. dubna 2000 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavcem 3 Albánská republika prohlašuje, že hodlá vyloučit použití řízení uvedeného článku 9, odstavce 1, písmene a) Úmluvy. V souladu s článkem 3, odstavcem 4 pojem „státní občan“ bude pro účely této Úmluvy označovat albánské občany, osoby bez státní příslušnosti bydlící na území Albánie a osoby, které mají dvojí občanství, je-li jedno z nich albánské. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 3 Albánská republika prohlašuje, že žádosti o předání odsouzené osoby a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do albánštiny nebo jednoho z úředních jazyků Rady Evropy. ANDORRA Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 13. července 2000 - originál francouzsky Článek 3 Andorské knížectví v souladu s článkem 3, odstavcem 3 prohlašuje, že vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavci 1.b v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Andorské knížectví v souladu s článkem 3, odstavcem 4 prohlašuje, že pojem „státní občan“ označuje jakoukoliv osobu, která byla v okamžiku spáchání skutku podle lei qualificada [zákona, který musí být přijat kvalifikovanou většinou] o andorském občanství andorským občanem. Článek 5 Andorské knížectví v souladu s článkem 5, odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání budou odesílány a přijímány Ministerstvem zahraničních vztahů. Článek 17 Andorské knížectví v souladu s článkem 17, odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do katalánštiny, španělštiny či francouzštiny. ARMÉNIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 11. května 2001 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavcem 4 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že pojem „státní občan“ se bude pro účely této Úmluvy vztahovat k jakékoliv osobě, jež byla v okamžiku spáchání trestného činu občanem Arménské republiky. Arménská republika však může svolit k předání odsouzené osoby, jež v okamžiku spáchání trestného činu arménským občanem nebyla, byla-li arménským občanem v okamžiku žádosti o předání. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 3 Úmluvy Arménská republika prohlašuje, že žádosti o předání odsouzených osob a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do arménštiny, jednoho z úředních jazyků Rady Evropy nebo do ruštiny. ____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

strana 192


částka 3

ÁZERBÁJDŽÁN Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 25. ledna 2001 - originál anglicky Výhrada Článek 4 Ázerbájdžánská republika tímto prohlašuje, že postup upravený v článku 4, odstavci 5 Úmluvy bude použit v případech, kdy bude v souladu s vnitrostátním právním řádem. Prohlášení Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavcem 3 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že zcela vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1.b Úmluvy. Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že pro účely této Úmluvy pojem „státní občan“, pokud jde o Ázerbájdžánskou republiku, označuje osoby uvedené v článku 52 ústavy Ázerbájdžánské republiky. Článek 5 Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že pro styk v souvislosti s prováděním této Úmluvy bude využívat Ministerstvo spravedlnosti a diplomatickou cestu. Článek 12 V souladu s článkem 12 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že rozhodnutí o milostech a amnestiích odsouzených osob, předaných Ázerbájdžánskou republikou, musí být schválena příslušnými orgány Ázerbájdžánské republiky. Článek 16 V souladu s článkem 16, odstavcem 7 Úmluvy Ázerbájdžánská republika požaduje, aby byla informována o všech průvozech odsouzených osob přes své území. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 3 Úmluvy Ázerbájdžánská republika prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být předávány ve francouzštině či angličtině a opatřeny překladem do ázerbájdžánštiny.

BAHAMY Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 12. listopadu 1991 - originál anglicky Článek 32) V souladu s ustanovením článku 3, odst. 4 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že pojem „státní občan“ (článek 3, odstavec 1.a) označuje osoby s bahamským občanstvím či osoby, které mají na území Společenství Bahamských ostrovů trvalý pobyt. Články 3 a 9 Podle článku 3, odstavce 3 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že se zřetelem k tomuto článku a pokud se článku 9, odstavce 1 týká, vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1.b Úmluvy v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Článek 5 V souladu s ustanoveními článku 5, odstavce 2 Úmluvy Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že ústředním orgánem, který bude odesílat a přijímat žádosti je: Attorney General (Nejvyšší státní zástupce) Post Office Box N-3007 Nassau The Commonwealth of the Bahamas. Společenství Bahamských ostrovů dále prohlašuje, že v souladu s ustanoveními článku 5, odstavce 3 uznává právo kterékoliv strany požadovat, aby sdělení a právní dokumenty související s žádostmi a odpověďmi byly doručovány diplomatickou cestou. Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17, odstavce 2 Společenství Bahamských ostrovů prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné dokumenty musí být opatřeny překladem do anglického jazyka.

_____________________________________________ 2) Platnost do 1. dubna 1992.

částka 3


strana 193

Prohlášení obsažené v dopise velvyslance Bahamských ostrovů ve Spojeném království ze dne 25. března, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 1. dubna 1992 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavcem 3 Úmluvy tímto vláda Společenství Bahamských ostrovů mění prohlášení učiněné v okamžiku uložení listiny o přistoupení, pokud jde o vymezení pojmu „státní občan„ (článek 3, odstavec 1.a.). Vláda Společenství Bahamských ostrovů nyní prohlašuje, že pojem „státní občan“ (článek 3, odstavec 1) označuje občana Bahamských ostrovů nebo držitele povolení k trvalému pobytu, vydaného na základě Imigračního zákona, jehož manžel je občanem Bahamských ostrovů. BOLÍVIE Prohlášení obsažená ve verbální nótě Velvyslanectví Bolívie ze dne 30. dubna 2004, registrované v Generálním sekretariátu dne 5 května 2004 - originál francouzsky a španělsky Velvyslanectví Bolivijské republiky lituje opožděného doručení prohlášení k Úmluvě o předávání odsouzených osob, které bylo způsobeno politováníhodným úředním nedopatřením. Velvyslanectví Bolivijské republiky ve Francii uznává, že ustanovení Úmluvy o činění výhrad a prohlášení musí být smluvními stranami respektována, avšak považuje za nutné zdůraznit, že prohlášení byla zformulována bolivijským parlamentem v rámci procedury vnitrostátního schvalování Úmluvy. Parlament je jedinou institucí, které bolivijská Ústava dává oprávnění schvalovat mezinárodní smlouvy této povahy. Prohlášení proto tvoří nedílnou součást parlamentního rozhodnutí. Článek 3 V souladu s čl. 3 odst. 4 Úmluvy Bolívie považuje za státního občana každou osobu, která má tento status podle části III hlavy 1 Politické Ústavy Státu. Článek 17 V souladu s čl. 17 odst. 3 Úmluvy Bolívie požaduje, aby byly žádosti o předání a příslušné doklady opatřeny překladem do španělštiny. Článek 5 V souladu s čl. 5 odst. 3 Úmluvy bude Bolívie pro řízení o žádostech o předání používat Ministerstvo zahraničních věcí a náboženství. EKVÁDOR Prohlášení obsažené v dopise Ekvádorské republiky ze dne 27. června 2005, který byl předán Generálnímu sekretariátu při uložení ratifikační listiny 12. července 2005 - originál anglicky Článek 17 Ekvádorská republika prohlašuje, že žádosti a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. Prohlášení obsažené v dopise ministra zahraničních věcí Ekvádorské republiky ze dne 19. dubna 2006, který byl zaslán prostřednictvím Velvyslanectví Ekvádoru ve Francii, a zaregistrován v Generálním sekretariátu 22. května 2006 originál anglicky Článek 53) Ekvádor v souladu s článkem 5, odstavcem 3 prohlašuje, že jako orgán příslušný k vyřizování a řešení odpovídajících žádostí o předání učiněných podle ustanovení Úmluvy bylo určeno Ministerstvo spravedlnosti, lidských práv a kultu Ekvádoru. GRUZIE Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 21. října 1997 - originál anglicky Článek 3 Gruzie prohlašuje, že pro účely této Úmluvy pojem „státní občan“označuje osobu. která má gruzínské občanství a osobu, která má na území Gruzie trvalý pobyt.

____________________________________________________ 3) Prohlášení bylo aktualizováno verbální nótou Velvyslanectví Ekvádoru ve Francii z 20. září 2010, která byla zaregistrována v Generálním sekretariátu dne 21. září 2010. Text původního prohlášení: „Ekvádor v souladu s článkem 5, odstavcem 3 prohlašuje, že žádosti o předání budou odesílány a přijímány Právně-technickým informačním úřadem Ministerstva zahraničních věcí Ekvádoru.“

strana 194


částka 3

Články 3 a 9 Gruzie ve vztahu k jiným státům vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1. a v případech, kdy bude vykonávajícím státem. Článek 17 Gruzie prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musejí být opatřeny překladem do gruzínského, anglického nebo ruského jazyka. CHORVATSKO Prohlášení obsažená v listině o přistoupení ze dne 25. ledna 1995 - originál anglicky Článek 3, 9 a 114) Podle článku 3, odstavce 3 Úmluvy Chorvatská republika prohlašuje, že při provádění vnitrostátních trestů na svém území bude používat řízení v souladu s ustanovením článku 9, odstavce 1.b a článku 11 Úmluvy. Článek 105) To však nevylučuje použití řízení uvedeného v článku 10 Úmluvy v případech, kdy jiný vykonávající stát nesouhlasí s použitím řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1.b a článku 11 a jestliže to vyžaduje dotyčné předání. V takovém případě bude trest přizpůsoben rozhodnutím soudu v souladu s ustanoveními článku 10, odstavce 2 Úmluvy. Prohlášení obsažené v dopise stálé mise ze dne 27. června 2001, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 28. června 2001 - originál anglicky Článek 3, 9, 10 a 11 Na základě rozhodnutí chorvatského parlamentu ze dne 6. dubna 2001 mám čest vás informovat, že Chorvatská republika se rozhodla vzít zpět část omezení uvedených v prohlášení, učiněném při uložení listiny o přístupu, a to s cílem rozšířit aplikaci Úmluvy o předávání odsouzených osob ve vztahu k řízením uvedeným v článku 9 odstavci 1.a Úmluvy na odstavce 1 a 2 článku 10. Chorvatská republika tímto pozměňuje prohlášení učiněné při uložení listiny o přístupu, které nyní zní následovně: „Podle článku 3, odstavce 3 Úmluvy Chorvatská republika prohlašuje, že při provádění cizozemských trestů na svém území bude používat řízení v souladu s ustanovením článku 9, odstavce 1.b a článku 11 Úmluvy. To však nevylučuje použití řízení uvedeného v článku 10 Úmluvy v případech, kdy jiný vykonávající stát nesouhlasí s použitím řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1.b a článku 11 a jestliže to vyžaduje dotyčné předání. V takovém případě bude sankce přizpůsobena rozhodnutím soudu v souladu s ustanoveními článku 10, odstavce 2 Úmluvy, v závislosti na podmínkách předání, a výkon trestu, uloženého v odsuzujícím státě, bude pokračovat. Při použití řízení uvedeného v článku 10, odstavci 1 nebo článku 10, odstavci 2 Úmluvy může Chorvatská republika v souladu s podmínkami předání, stanovenými odsuzujícím státem - rozhodnout, že svá práva uvedená v článku 12 Úmluvy nebude vykonávat bez souhlasu odsuzujícího státu.“ IZRAEL Prohlášení obsažená v listině o přistoupení, který byl uložen dne 24. září 1997 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavcem 4 Úmluvy Izrael prohlašuje, že pojem „státní občan“ se pro účely této Úmluvy vztahuje na jakoukoli osobu, která byla v okamžiku spáchání trestného činu izraelským občanem. Izrael však může podle svého uvážení povolit předání do Izraele v souvislosti s osobou, která v okamžiku spáchání trestného činu izraelským občanem nebyla, za předpokladu, že je izraelským státním příslušníkem v okamžiku odeslání žádosti. Články 3 a 9 Ve shodě s článkem 3, odstavce 3 Úmluvy Izrael prohlašuje, že v souladu s článkem 9, odstavcem 1.a a článku 10 Úmluvy bude výkon cizího rozsudku, ukládajícího trest odnětí svobody nebo výkon zbývající části, pokračovat poté, co izraelský soud rozhodne o výkonu trestu nebo jeho zbývající části na území Izraele. Článek 9 V souladu s článkem 9, odstavcem 4 Úmluvy Izrael prohlašuje, že je oprávněn postupovat podle Úmluvy v souvislosti s osobami, které byly vzhledem ke svému duševnímu stavu shledány trestně neodpovědnými, a je připraven takové osoby přijímat a starat se o ně v institucích, kde jim bude poskytnuto další léčení. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 3 Úmluvy Izrael požaduje, aby žádosti o výkon rozsudku v Izraeli nebo dokumenty související s takovými žádostmi byly opatřeny překladem do hebrejštiny nebo angličtiny. ________________________________________________________________________________ 4), 5)

Platnost do 28. června 2001.

částka 3


strana 195

JAPONSKO Prohlášení obsažená v dopise generálního konzula Japonska, stálého pozorovatele Japonska v Radě Evropy, ze dne 17. února 2003, který byl doručen Generálnímu sekretariátu při listiny o přístupu 17. února 2003 - originál anglicky Články 3 a 9 V souladu s článkem 3, odstavcem 3 Úmluvy Japonsko vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9, odstavci 1.b v případech, kdy bude vykonávajícím státem. V souladu s článkem 3, odstavcem 4 Úmluvy pojem „státní občan“ označuje, ve vztahu k Japonsku, japonského občana nebo „zvláštní osobu s trvalým pobytem“ uvedenou ve „Zvláštním zákoně o imigrační kontrole mezi jinými těch osob, které pozbyly japonské občanství na základě mírové smlouvy s Japonskem“. Článek 5 V souladu s článkem 5, odstavcem 3 Úmluvy bude styk probíhat diplomatickou cestou s výjimkou naléhavých případů nebo jiných mimořádných situací. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavcem 3 Úmluvy Japonsko požaduje, aby žádosti o předání a příslušné doklady byly opatřeny překladem do japonštiny nebo angličtiny. KOREJSKÁ REPUBLIKA Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 20. července 2005 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavce 3 Úmluvy Korejská republika vylučuje použití řízení uvedeného v článku 9 odstavec 1.b Úmluvy v případě, že je Korejská republika dožádaným státem. Článek 5 V souladu s článkem 5, odstavcem 3 Korejská republika prohlašuje, že styk bude probíhat diplomatickou cestou, s výjimkou naléhavosti anebo jiných výjimečných okolností. Článek 7 Korejská republika prohlašuje, že v souladu s právním řádem Korejské republiky nemůže být souhlas osoby vzat zpět v případě, že již byl potvrzen příslušným orgánem Korejské republiky na písemném dokumentu podepsaném touto osobou. Článek 16 Korejská republika musí být předem informována o veškerých průvozech odsouzených osob leteckou cestou přes její území, a to i v případě, že přistání není plánováno. Článek 17 Všechny žádosti o předání a příslušné dokumenty musí být opatřeny překladem do korejštiny nebo angličtiny. MAURICIUS Prohlášení obsažené v listině o přístupu uložené dne 18. června 2004 - originál anglicky Článek 20 V souladu s čl. 20 odst. 1 Mauricijská republika prohlašuje, že Úmluva se vztahuje na Mauricijskou republiku, kterou podle § 111 Ústavy Mauricia tvoří ostrovy Mauricius, Rodrigues, Agalega, Tromelin, Cargados Carajos a souostroví Chagos, včetně Diego Garcia. Sdělení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius ze dne 7. března 2005, zaslané prostřednictvím Vysoké komise Mauricia v Londýně a zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 14. dubna 2005 - originál anglicky Článek 20 S odkazem na verbální nótu ze dne 28. ledna 2005 Stálého zastoupení Velké Británie, týkající se prohlášení k článku 20, odstavce 1 Úmluvy, obsaženého v listině o přístupu uložené republikou Mauritius dne 18. června 2004, vláda republiky Mauritius sděluje následující. Vláda Republiky Mauritius prohlásila a znovu prohlašuje celkovou suverenitu nad Chagos Archipelago, včetně Diego Garcia, které je nedělitelnou součástí území Mauricia tak, jak definuje Ústava Mauricia. Vláda Republiky Mauritius zdůrazňuje, že neuznává tzv. Britsko-indické oceánské teritorium, které bylo vytvořeno v roce 1965 nezákonným odtržením Chagos Archipelago od území Mauricia a porušením Charty OSN (jak je uvedeno

strana 196


částka 3

v rezoluci 1514(XV) ze 14. prosince 1960, rezoluci 2066(XX) ze 16. prosince 1965 a rezoluce 2357 (XXII) z 19. prosince 1967. Vláda Republiky Mauritius vždy vyjadřovala svoji připravenost diskutovat o otázce Chagos Archipelago na bilaterální úrovni a bude se bránit všem útokům, které by zpochybňovaly její suverenitu nad Chagos Archipelago. Sdělení obsažené ve verbální nótě Ministerstva zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius ze dne 30. srpna 2005, zaslané prostřednictvím Velvyslanectví Mauricia v Paříži a zaregistrované v Generálním sekretariátu dne 1. září 2005 - originál anglicky Článek 20 Ministerstvo zahraničních věcí, mezinárodního obchodu a regionální spolupráce Republiky Mauritius reaguje na nótu ze dne 28. července 2005 týkající se sdělení Stálého zástupce Francie ze dne 17. června 2005 k prohlášení k článku 20, odstavce 1 Úmluvy, které je obsaženo v listině o přístupu Republiky Mauritius ze dne 18. června 2004. Vláda Republiky Mauritius má tu čest upozornit Radu na následující sdělení o pozici vlády Republiky Mauritius ve vztahu k prohlášení vlády Francouzské republiky. Vláda Republiky Mauritius zdůrazňuje, že Tromelin je nedělitelnou součástí území Mauricia tak, jak definuje Ústava Mauricia. Vláda Republiky Mauritius odmítá nárok vlády Francouzské republiky na suverenitu nad územím ostrova Tromelin. Vláda Republiky Mauritius vždy vyjadřovala svoji připravenost diskutovat o otázce ostrova Tromelin na bilaterální úrovni. MEXIKO Prohlášení obsažená v listině o přístupu uložené dne 13. července 2007 - originál francouzsky Článek 3 V souladu s čl. 3 odst. 4 Úmluvy mexická vláda prohlašuje, že pojem „státní občan“ zahrnuje: a) osoby narozené na území Mexika, bez ohledu na státní příslušnost rodičů, b) osoby narozené v cizině mexickým rodičům narozeným na území Mexika, anebo z nichž jeden je mexickým státním příslušníkem narozeným na území Mexika, c) osoby narozené v cizině mexickým rodičům, kteří získali mexické státní občanství udělením, anebo z nichž jeden získal mexické státní občanství udělením, d) osoby narozené na palubách mexických lodí a letadel, e) cizince, kteří získali státní občanství udělením f) cizince, kteří uzavřeli sňatek s mexickým občanem/občankou a mají pobyt na území Mexika. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy Mexiko prohlašuje, že pro žádosti o předání a odpovědi bude využívat diplomatické cesty prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí. Článek 9 Vláda Mexika prohlašuje, že nebude aplikovat článek 9, odstavce 1 písm. b) v případě, že Mexiko bude dožádaným státem. Článek 17 V souladu s ustanoveními článku 17, odstavce 3 Mexiko prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. MOLDAVSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 12. května 2004 - originál anglicky Moldavská republika prohlašuje, že ustanovení Úmluvy budou do doby plného ustavení teritoriální integrity Moldavské republiky prováděna pouze na území ovládaném vládou Moldavské republiky. Článek 3 V souladu s čl. 3 odst. 4 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že pojem „státní občan“ zahrnuje státní příslušníky Moldavské republiky, státní příslušníky jiných států či osoby bez státní příslušnosti, kteří mají povolení k pobytu v Moldavské republice. Článek 17 V souladu s čl. 17 odst. 4 Úmluvy Moldavská republika prohlašuje, že žádosti o předání a související dokumenty musí být opatřeny překladem buď do moldavského jazyka nebo do jednoho z oficiálních jazyků Rady Evropy.

částka 3


strana 197

PANAMA Prohlášení obsažená v dopise Ministerstva zahraničních věcí ze dne 5. května 1999, který byl předán Generálnímu sekretariátu při uložení listiny o přistoupení 5. července 1999 - originál anglicky a španělsky Článek 3 V souladu s článkem 3 odstavcem 4 Úmluvy pojem „státní občan“, pokud se týká Panamské republiky, označuje panamské občany, kteří své občanství získali narozením, naturalizací nebo na základě ustanovení ústavy, jak je zakotveno v článku 8 politické ústavy Panamské republiky. Článek 5 V souladu s článkem 5 odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika prohlašuje, že pro žádosti o předání uvedené v odstavci 1 daného článku bude využívat diplomatické cesty. Článek 17 V souladu s článkem 17 odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do španělštiny. Prohlášení obsažené v dopise chargé d‘affaires Panamského velvyslanectví v Bruselu ze dne 18. února 2002, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 18. února 2000 - originál anglicky a španělsky Článek 5 V souladu s článkem 5, odstavcem 3 Úmluvy Panamská republika určuje jako orgán, odpovědný za přijímání žádostí o předání, jejich zodpovídání a výkon funkcí, stanovených touto Úmluvou, Ministerstvo zahraničních věcí Panamské republiky. RUSKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 28. srpna 2007 - originál anglicky Článek 3 Rusko prohlašuje, že nebude aplikovat článek 9, odstavce 1 písm. a) Úmluvy. Článek 9 V souladu s článkem 9, odstavce 4 Úmluvy Rusko prohlašuje, že při předání osob, které nejsou pro duševní stav odpovědny za spáchání trestného činu, se bude postupovat podle mezinárodní smlouvy anebo na základě vzájemnosti. Článek 16 V souladu s článkem 16, odstavce 7 Úmluvy Rusko prohlašuje, že musí být informováno o veškerých průvozech odsouzených osob leteckou cestou přes území Ruska. Článek 17 V souladu s článkem 17, odstavce 3 Úmluvy Rusko prohlašuje, že žádosti o předání odsouzených osob a přiložené dokumenty musí být přeloženy do ruštiny, s výjimkou případů, že se smluvní strany dohodly jinak. SAN MARINO Prohlášení obsažená v dopisu ministra zahraničních věcí San Marina, předaném Generálnímu sekretariátu současně s uložením ratifikační listiny dne 25. června 2004 - originál anglicky Článek 5 Republika San Marino v souladu s čl. 5 odst. 3 Úmluvy prohlašuje, že žádosti o předání mají být adresovány a doručovány: Segretaria di Stato per gli Affari Esteri Pallazo Begni Contrada Omerelli, 31 47890 San Marino Repubblica di San Marino. Článek 9 Republika San Marino hodlá vyloučit použití řízení podle čl. 9 odst. 1 písm. a) v případech, kdy San Marino bude vykonávajícím státem. Republika San Marino si vyhrazuje právo použít řízení podle čl. 9 odst. 1 písm. a) ve speciálních případech. Článek 17 V souladu s čl. 17 odst. 4 Úmluvy Republika San Marino prohlašuje, že žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do italštiny.

strana 198


částka 3

SPOJENÉ STÁTY AMERICKÉ Sdělení doručené s dopisem generálního konzula Spojených států amerických ze dne 2. září 1997, který byl zaregistrován v Generálním sekretariátu dne 3. září 1997 - originál anglicky Článek 3 Podle článku 3, odstavce 1 f) Úmluvy o předávání odsouzených osob musí s předáním odsouzené osoby souhlasit odsuzující i vykonávající stát. Pokud jde o Spojené státy americké, u osoby, odsouzené jedním ze států USA za spáchání činu trestného podle právního řádu tohoto státu a vězněné jeho orgány, povolí federální vláda USA předání jedině tehdy, vyjádří-li dříve svůj souhlas příslušné orgány zmíněného státu. Pravomoc k udělení souhlasu s takovým předáním musí výkonné moci uvedeného státu přiznávat státní právní řád. Pro potřeby orgánů členských států a dalších smluvních stran Úmluvy přikládám aktuální seznam států USA, které pravomocí k předávání odsouzených osob disponují. Vláda Spojených států se snaží státy v implementaci oprávnění participovat na předávání podle této Úmluvy podporovat. Jak již ale bylo zmíněno, i v případě států, které uvedenou pravomocí disponují, je k předání každé osoby, která byla odsouzena za porušení státních zákonů, nutný výslovný souhlas příslušných státních orgánů. Tento souhlas nelze ze samotného faktu existence zákonného oprávnění k provádění předání vyvozovat; ve skutečnosti existují i státy, které ačkoliv takovou pravomocí disponují, dávají svůj souhlas k minimálnímu počtu předání, popř. nepovolují předání vůbec. I když federální vláda USA zapojení států do předávání odsouzených osob podle Úmluvy usilovně podporuje, nemůže je k předání osob, odsouzených za porušení jejich vlastních zákonů, nutit. Federální úřady Spojených států jsou připraveny členským státům a dalším smluvním stranám Úmluvy v navazování styků s příslušnými úřady států USA pomáhat; doporučují přitom kontakty na neformální úrovni navázat ještě před předložením formální žádosti o předání. Signatáři Úmluvy dále mohou kontaktovat úřady států USA přímo s cílem přesvědčit je o případnosti předání konkrétní odsouzené osoby. Ústředním orgánem USA je Oddělení mezinárodního předávání vězňů, Vykonávací úřad, Trestní divize, Ministerstvo spravedlnosti, Washington, D.C. 20530. Seznam států: Alabama, Aljaška, Arizona, Arkansas, Kalifornie, Colorado, Connecticut, Florida, Havaj, Idaho, Illinois, Indiana, Iowa, Kansas, Kentucky, Louisana, Maine, Maryland, Massachusetts, Michigan, Minnesota, Missouri, Montana, Nebraska, Nevada, New Hampshire, New Jersey, Nové Mexiko, Severní Dakota, Severní Marianny (teritorium USA), Ohio, Oklahoma, Oregon, Rhode Island, Jižní Karolína, Jižní Dakota, Texas, Utah, Vermont (pouze ve vztahu ke Kanadě), Virginie, Washington a Wyoming. TURECKO Prohlášení obsažená v ratifikační listině uložené dne 3. září 1987 - originál anglicky Článek 5 Styk v souvislosti s prováděním této Úmluvy bude probíhat diplomatickou cestou. Článek 17 Žádosti o předání a příslušné doklady musí být opatřeny překladem do turečtiny. Náklady předání ponese buď vykonávající anebo - v souladu se souvisejícími ustanoveními tureckého právního řádu, jestliže se tak obě strany dohodnou - odsuzující stát.


částka 3

strana 199

Příloha č. 12/A

DODATKOVÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ O PŘEDÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH OSOB z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Poznámky

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

01/02/03

Gruzie

01/08/00

Chorvatsko

01/02/09


01/06/00 01/09/04

P

Rusko

01/12/07

P

San Marino

01/10/04

Srbsko

01/01/03

Ukrajina

01/11/03


________________________________________________________________________________ 1)


strana 200



DODATKOVÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ O PŘEDÁVÁNÍ ODSOUZENÝCH OSOB z 18. prosince 1997 (č. 26/2003 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad)

MOLDAVSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 12. května 2004 - originál anglicky Moldavská republika prohlašuje, že ustanovení Dodatkového protokolu budou do doby plného ustavení teritoriální integrity Moldavské republiky prováděna pouze na území ovládaném vládou Moldavské republiky.

RUSKO Prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 28. srpna 2007 - originál anglicky Článek 3 V souladu s článkem 3, odstavce 6 Protokolu Ruská federace prohlašuje, že nepřevezme výkon rozsudku za podmínek uvedených v článku 3.

_____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.

částka 3


strana 201

Příloha č. 13/A

EVROPSKÁ ÚMLUVA O DOHLEDU NAD PODMÍNĚNĚ ODSOUZENÝMI A PODMÍNĚNĚ PROPUŠTĚNÝMI PACHATELI z 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) SEZNAM SMLUVNÍCH STRAN1) ke dni 10. listopadu 2010

Smluvní strana


Albánie

18/08/01

Bosna a Hercegovina

30/03/95

Černá Hora

06/06/06

Česká republika

11/07/02

Chorvatsko

15/12/94

Bývalá jugoslávská republika Makedonie Srbsko

01/07/94

Ukrajina

29/12/95

Poznámky

V/P

29/05/01



strana 202



EVROPSKÁ ÚMLUVA O DOHLEDU NAD PODMÍNĚNĚ ODSOUZENÝMI A PODMÍNĚNĚ PROPUŠTĚNÝMI PACHATELI ze dne 30. listopadu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) VÝHRADY A PROHLÁŠENÍ1) ke dni 10. listopadu 2010 (neoficiální překlad) ČESKÁ REPUBLIKA Výhrada a prohlášení obsažené v ratifikační listině uložené dne 10. dubna 2002 - originál anglicky Výhrada Článek 38 V souladu s článkem 38, odstavcem 1 Česká republika prohlašuje, že využívá výhrady umožněné v bodu 1 Přílohy k Úmluvě a nepřijímá ustanovení Úmluvy týkající se výkonu trestů (Část III Úmluvy - Výkon trestu) a jejich úplný výkon (Část IV - Odevzdání úplného výkonu trestu do dožádaného státu). Prohlášení Článek 29 V souladu s článkem 29, odstavcem 2 Česká republika prohlašuje, že bude vyžadovat, aby žádosti a průvodní doklady byly opatřeny překladem do češtiny nebo angličtiny nebo francouzštiny.

_____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území. Rozlišení mezi výhradami a prohlášeními je založeno na označení těchto úkonů na internetových stránkách depozitáře (Rada Evropy), které je učinily, nikoli na jejich obsahu. V některých případech tak mohou být mezi prohlášeními uvedeny i úkony, které jsou ve skutečnosti výhradami.


částka 3

strana 203

Příloha č. 14/A

TABULKY JAZYKŮ PODLE PROHLÁŠENÍ K VYBRANÝM MNOHOSTRANNÝM MEZINÁRODNÍM SMLOUVÁM A PODLE DVOUSTRANNÝCH MEZINÁRODNÍCH SMLUV V JEDNOTLIVÝCH OBLASTECH MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE V TRESTNÍCH VĚCECH Seznam použitých zkratek: Evropská úmluva o vydávání z 13. prosince 1957 (č. 549/1992 Sb., sdělení o opravě chyb překladu CETS 024 v částce 32/2004 Sb. m. s.) CETS 030 Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (č. 550/1992 Sb. m. s.) Evropská úmluva o předávání trestního řízení z 15. května 1972 (č. 551/1992 Sb., č. 147/1993 Sb., sdělení CETS 073 o opravě chyb překladu v částce 20/2004 Sb. m. s.) CETS 112 Úmluva o předávání odsouzených osob z 23. března 1983 (č. 553/1992 Sb.) Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli z 30. listoCETS 051 padu 1964 (č. 75/2002 Sb. m. s.) A angličtina F francouzština N němčina R ruština Š španělština Poznámka: Aktuální stav výhrad a prohlášení k výše uvedeným mnohostranným mezinárodním smlouvám lze zjistit na internetových stránkách Rady Evropy (http://conventions.coe.int/). Tabulka č. 1 Vydávání Stát

1)

Jazyk

Jazykové ustanovení

Afghánistán

A

č. 44/1983 Sb. - čl. 4 odst. 3

Albánie

dožadující nebo dožádané strany

CETS 024 - čl. 23

Alžírsko

dožádané strany, F

č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1

Andora

katal., Š, F

CETS 024 - prohlášení k čl. 23

Arménie

arm., A, F


Ázerbájdžán

ázerb.


Bahamy

dožadující strany

č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

Bělorusko


č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 69 odst. 4

Bosna a Hercegovi- dožadující nebo dožádané strany na

CETS 024 - čl. 23

Černá Hora


CETS 024 - čl. 23

Česká republika


CETS 024 - čl. 23

Gambie


č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

Gruzie

gruz., A, R


Chorvatsko


CETS 024 - čl. 23

Indie


č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 22/1928 Sb. z. a n.

Izrael

hebr., A


Jemen

A

č. 76/1990 Sb. - čl. 4 odst. 4

Jižní Afrika


CETS 024 - čl. 23

Kanada


č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 56/1929 Sb. z. a n.

Keňa


č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

KLDR

R

č. 93/1989 Sb. - čl. 13

Kuba


č. 80/1981 Sb. - čl. 4



strana 204

částka 3

Vydávání Stát1) Kyrgyzstán Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko Monako Mongolsko Nový Zéland Rusko San Marino Srbsko Svazijsko Sýrie Tunisko Turecko Uganda Ukrajina USA Uzbekistán Vietnam Zambie

Jazyk dožadující strany dožadující nebo dožádané strany

Jazykové ustanovení č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 69 odst. 4 CETS 024 - čl. 23

mold., A, F F dožádané strany, R dožadující strany R ital., F, A dožadující nebo dožádané strany dožadující strany dožádané strany, F dožádané strany, F dožadující nebo dožádané strany dožadující strany ukraj., A, F neobsahuje jazykové ustanovení dožádané strany, R dožadující strany, R dožadující strany

CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 16 č. 106/1978 Sb. - čl. 5 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5, č. 22/1928 Sb. z. a n. CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1 č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 024 - čl. 23 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5 CETS 024 - prohlášení k čl. 23 č. 48/1926 Sb. z. a n., č. 185/1935 Sb. z. a n. č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2, čl. 58 odst. 5 č. 98/1984 Sb. - čl. 4 č. 211/1926 Sb. z. a n. - čl. 8 al. 5

Tabulka č. 2 Dožádání Stát2)

Jazyk


Afghánistán

dožádané strany, A

č. 44/1983 Sb. - čl. 5 odst. 2

Albánie

dožadující strany, R4)

CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 97/1960 Sb. - čl. 15

Alžírsko

dožádané strany, F5)

č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1

Andorra

katalán., Š, F

CETS 030 - prohlášení k čl. 16 odst. 2

Arménie

arm., A, F


Ázerbájdžán

ázerb., A


Bělorusko

dožadující strany6)

č. 95/1983 Sb. - čl. 16

3)

Bosna a Hercegovi- některý z jazyků smluvních stran7) CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 na Černá Hora

některý z jazyků smluvních stran8) CETS 030 - čl. 16 odst. 3

Česká republika

překlady se nepožadují

CETS 030 - čl. 16 odst. 1

Gruzie



Chorvatsko

některý z jazyků smluvních stra- CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 n10)

Izrael

hebr., A, F


Jemen

arab., A

č. 76/1990 Sb. - čl. 5 odst. 2

Kanada

dožádané strany

č. 129/2000 Sb. m. s. - čl. 18

KLDR

11)

12)

R

č. 93/1989 Sb. - čl. 13

_________________________________________________________________________________ 2)

Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce. Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7. 4) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 9. 5) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 13 odst. 1. 6), 7), 8), 9), 10) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 11) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7. 12) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 6. 3)


částka 3

Stát2)

Jazyk

Kuba


Kyrgyzstán

Jazykové ustanovení č. 80/1981 Sb. - čl. 4 č. 95/1983 Sb. - čl. 16

14)


Bývalá jugoslávská některý z jazyků smluvních stra- CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 republika Makedo- n15) nie Moldavsko

mold., A, F


Monako


č. 222/1936 Sb. z. a n. - čl. 18 al. 2

F


Mongolsko

dožádané strany, R16)

č. 106/1978 Sb. - čl. 5

Rusko



San Marino

ital.


Srbsko

některý z jazyků smluvních stra- CETS 030 - čl. 16 odst. 3, č. 207/1964 Sb. - čl. 5 n18)

Sýrie

dožádané strany, F19)

17)

č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1 č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1

20)

Tunisko

dožádané strany, F

Turecko

překlady se nepožadují

CETS 030 - čl. 16 odst. 1

Ukrajina

ukraj., A, F


USA

dožádané strany

č. 40/2000 Sb. m. s. - čl. 4 odst. 1

Uzbekistán

dožádané strany, R21)

č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2

Vietnam

dožadující strany, R22)

č. 98/1984 Sb. - čl. 4

Tabulka č. 3 Předávání trestního řízení Stát23) Afghánistán Albánie

Jazyk

A alb., A, F dožadující strany, R Alžírsko dožádané strany, F Arménie A, F, N, armén. Bělorusko dožadující strany Bosna a Hercegovi- některý z jazyků smluvních stran na Černá Hora dožadující strany Česká republika dožadující strany Gruzie dožadující strany Chorvatsko některý z jazyků smluvních stran Itálie ital., F Jemen A KLDR R Kuba dožadující strany Kyrgyzstán dožadující strany

Jazykové ustanovení č. 44/1983 Sb. - čl. 4 odst. 3 CETS 073 - prohlášení k čl. 18 č. 97/1960 Sb. - čl. 15 č. 17/1984 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 073 - prohlášení k čl. 18 č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3 č. 207/1964 Sb. - čl. 5 CETS 073 - čl. 18 odst. 1 CETS 073 - čl. 18 odst. 1 č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3 č. 207/1964 Sb. - čl. 5 č. 508/1990 Sb. - čl. 5 odst. 2 č. 76/1990 Sb. - čl. 4 odst. 4 č. 93/1989 Sb. - čl. 13 č. 80/1981 Sb. - čl. 4 č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3

_________________________________________________________________________________ 2)

Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce. Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7 odst. 2. Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 16) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 2. 17), 18) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 8 odst. 1. 19), 20) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 12. 21) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 10 odst. 1. 22) Pokud jde o dožádání o doručení písemnosti, je překlad doručované písemnosti upraven v čl. 7 odst. 2. 23) Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce. 13)

14), 15)

strana 205


strana 206

částka 3

Předávání trestního řízení Jazyk Jazykové ustanovení Stát23) Bývalá jugoslávská některý z jazyků smluvních stran č. 207/1964 Sb. - čl. 5 republika MakedoA, F nie CETS 073 - prohlášení k čl. 18 Moldavsko A, F, N, mold. CETS 073 - prohlášení k čl. 18 Monako dožadující strany č. 222/1936 Sb. z. a n. - čl. 7 al. 2 Mongolsko dožádané strany, R č. 106/1978 Sb. - čl. 5 Rusko dožadující strany č. 95/1983 Sb. - čl. 16, čl. 84 odst. 3 Srbsko Sýrie Tunisko Turecko Ukrajina Uzbekistán Vietnam

R dožadující strany některý z jazyků smluvních stran dožádané strany, F dožádané strany, F turečtina dožadující strany dožádané strany, R dožadující strany, R

CETS 073 - prohlášení k čl. 18 CETS 073 - čl. 18 odst. 1 č. 207/1964 Sb. - čl. 5 č. 8/1986 Sb. - čl. 4 odst. 1 č. 40/1981 Sb. - čl. 4 odst. 1 CETS 073 - prohlášení k čl. 18 CETS 073 - čl. 18 odst. 1 č. 133/2003 Sb. m. s. - čl. 17 odst. 2, čl. 71 odst. 4 č. 98/1984 Sb. - čl. 4

Tabulka č. 4 Předávání odsouzených Stát24)

Jazyk


Albánie

alb., A, F


Andora

katal., Š, F


Arménie

arm., A, F, R


Austrálie

informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany

Ázerbájdžán

ázerb.


Bahamy

A


Bělorusko

dožádané strany

č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g)

Bolívie

Š


Bosna a Hercegovi- dožádané strany č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá na informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 dožadující strany Černá Hora


Česká republika


Ekvádor

Š


Gruzie

gruz., A, R


Honduras


Chile


_________________________________________________________________________________ 23), 24)

Pouze státy, které nejsou členskými státy Evropské unie ani státy zapojenými do užší schengenské spolupráce.

částka 3


Předávání odsouzených Jazyk Jazykové ustanovení informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá Izrael hebr., A CETS 112 - prohlášení k čl. 17 Japonsko jap., A CETS 112 - prohlášení k čl. 17 informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 Kanada - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany KLDR dožádané strany č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) Korejská republika A, korej. CETS 112 - prohlášení k čl. 17 informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 Kostarika - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany Kuba dožádané strany č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) Bývalá jugoslávská informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 republika Makedo- - dožádané strany, A, F; jinak nie dožadující strany dožádané strany č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2 Mauricius - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany Mexiko Š CETS 112 - prohlášení k čl. 17 Moldavsko mold., A, F CETS 112 - prohlášení k čl. 17 Mongolsko dožádané strany č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) Panama Š CETS 112 - prohlášení k čl. 17 Rusko dožádané strany č. 123/1980 Sb. - čl. 7 al. 2 písm. g) Stát Chorvatsko

San Marino Srbsko

Thajsko Tonga

Trinidad a Tobago

Turecko Ukrajina

USA

Venezuela

R ital. informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany dožádané strany dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany turečtina informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany informace podle čl. 4 odst. 2 až 4 - dožádané strany, A, F; jinak dožadující strany

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

č. 473/1990 Sb. - čl. 3 odst. 1 věta druhá č. 107/2002 Sb. - neobsahuje jazykové ustanovení CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - prohlášení k čl. 17 CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

CETS 112 - čl. 17 odst. 1 a 2

_________________________________________________________________________________ 24)


strana 207


strana 208

Tabulka č. 5 Předávání dohledu Stát25) Albánie Bosna a Hercegovina Černá Hora Česká republika Chorvatsko Bývalá jugoslávská republika Makedonie Srbsko Ukrajina

Jazyk dožadující strany dožadující strany

Jazykové ustanovení CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - čl. 29 odst. 1

dožadující strany češ., A, F dožadující strany dožadující strany

CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - prohlášení k čl. 29 odst. 2 CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - čl. 29 odst. 1

dožadující strany dožadující strany

CETS 051 - čl. 29 odst. 1 CETS 051 - čl. 29 odst. 1

_________________________________________________________________________________ 25)


částka 3


částka 3

strana 209

Příloha č. 14/B

TABULKA ÚŘEDNÍCH JAZYKŮ CIZÍCH STÁTŮ1) Stát / zámořské / závislé území

Úřední jazyk

Afghánistán

pašu, darí (afghánská perština)

Albánie

albánština

Alžírsko

arabština

Americká Samoa

angličtina

Andora

katalánština

Angola

portugalština

Antigua a Barbuda

angličtina

Argentina

španělština

Arménie

arménština

Austrálie

angličtina

Ázerbájdžán

ázerbájdžánština

Bahamy

angličtina

Bahrajn

arabština

Bangladéš

bengálština (bangla)

Barbados

angličtina

Belize

angličtina

Bělorusko

ruština, běloruština

Benin

francouzština

Bhútán

dzongkha

Bolívie

španělština, kečujština, ajmarština

Bosna a Hercegovina

bosenština, srbština, chorvatština

Botswana

angličtina, setswana

Brazílie

portugalština

Brunej

malajština

Burkina Faso

francouzština

Burundi

kirundi, francouzština

Cookovy ostrovy

angličtina

Čad

francouzština, arabština

Černá Hora

černohorština

Čína

čínština

Dominika

angličtina

Dominikánská republika

španělština

Džibutsko

arabština, francouzština

Egypt

arabština

Ekvádor

španělština

Eritrea

tigrejština, arabština, angličtina

Etiopie

amharština

Fidži

angličtina, fidžijština

Filipíny

filipínština (založena na tagalogu), angličtina

Gabon

francouzština

Gambie

angličtina

Gaza

arabština, hebrejština


strana 210


Stát / zámořské / závislé území Ghana

Úřední jazyk angličtina

Grenada

angličtina

Gruzie

gruzínština

Guam

angličtina

Guatemala

španělština

Guinea

francouzština

Guinea-Bissau

portugalština

částka 3

Guyana

angličtina

Haiti

francouzština, kreolština

Honduras

španělština

Hongkong

čínština (kantonská čínština), angličtina

Chile

španělština

Chorvatsko

chorvatština hindština - národní jazyk asámština, bengálština, dogri, gudžarátština, kannandština, kašmírština, konkánština, malajámština, manípurština, marátština, nepálština, uríjština, pandžábština, sanskrt, sindhština, tamilština, telugština, urdština

Indie

Indonésie

indonéština (modifikovaná forma malajštiny)

Irák

arabština

Írán

perština

Izrael

hebrejština, arabština

Jamajka

angličtina

Japonsko

japonština

Jemen

arabština angličtina, afrikánština, isiNdebele, isiSwati, isiXhosa, isiZulu, Sepeti, Sesotho, Seshoto sa Leboa Setswana, Tshisvenda, Xitsonga

Jihoafrická republika Jordánsko

arabština

Kambodža

khmerština

Kamerun

francouzština, angličtina

Kanada

angličtina, francouzština

Kapverdy

portugalština

Katar

arabština

Kazachstán

ruština, kazaština

Keňa

angličtina, svahilština (kiswahili)

Kiribati

angličtina

Kokosové ostrovy

angličtina, malajština (kokosový dialekt)

Kolumbie

španělština

Komory

komorština (shikomoro), francouzština, arabština

Kongo (Konžská demokratická republika)

francouzština

Kongo (Konžská republika)

francouzština

Korejská lidově demokratická republika

korejština

Korejská republika

korejština

Kosovo

albánština a srbština

Kostarika

španělština

Kuba

španělština

Kuvajt

arabština

Kyrgyzstán

ruština, kyrgyzština

Laos

laoština

Lesotho

angličtina, sesotho (jižní sotho)

Libanon

arabština(levantský dialekt)

částka 3


Stát / zámořské / závislé území Libérie

Úřední jazyk angličtina

Libye

arabština

Macao

čínština (kantonská čínština)

Madagaskar

angličtina, francouzština, malagasy


makedonština, albánština

Malajsie

malajština

Malawi

chihewa

Maledivy

divehi (dialekt sinhálštiny)

Mali

francouzština

Maroko

arabština

Marshallovy ostrovy

angličtina, maršalština

Mauritius

francouzština, angličtina

Mauretánie

arabština, wolofština

Mexiko

španělština

Mikronésie

angličtina

Moldavsko

moldavština

Monako

francouzština

Mongolsko

mongolština

Mosambik

portugalština

Myanmar (dř. Barma)

barmština

Namibie

angličtina

Nauru

naurština

Nepál

nepálština

Niger

francouzština

Nigérie

angličtina

Nikaragua

španělština

Niue

niueština

Norfolk

angličtina

Nový Zéland

angličtina, maorština

Omán

arabština

Pákistán

urdština, angličtina

Palau

palauština, angličtina, sonsoralština, tobi, angaurština, japonština

Palestinská autonomní území

arabština

Panama

španělština

Panenské ostrovy

angličtina

Papua Nová Guinea

melanéský pietin, angličtina, hiri motu

Paraguay

španělština, guaraní

Peru

španělština, kečuánština

Pobřeží slonoviny

francouzština

Portoriko

španělština, angličtina

Rovníková Guinea

španělština, francouzština

Rusko

ruština

Rwanda

kyniarwanda, francouzština, angličtina

Salvador

španělština

Samoa

samojština, angličtina

San Marino

italština

Saudská Arábie

arabština

Senegal

francouzština

Severní Mariánské ostrovy

angličtina

strana 211

strana 212


Stát / zámořské / závislé území Seychely

Úřední jazyk angličtina, kreolština

Sierra Leone angličtina Singapur angličtina, čínština, malajština, tamilština Somálsko somálština Spojené arabské emiráty arabština Spojené státy americká angličtina Srbsko srbština Srí Lanka sinhálština, tamilština Středoafrická republika francouzština Súdán arabština, angličtina Surinam nizozemština Suverénní řád Maltézských rytířů francouzština Svalbard norština Svatý Kryštof (Kitts) a Nevis angličtina Svatá Lucie angličtina Svatý Tomáš (Sao Tome) a Princův ostrov portugalština (Principe) Svatý Vincent a Grenadiny angličtina Svazijsko angličtina, siSwati Sýrie arabština Šalamounovy ostrovy angličtina Tádžikistán tádžikština Tanzanie angličtina, svahilština (kiswahili) Tchaj-wan mandarínská čínština Thajsko thajština Togo francouzština Tokelau angličtina, tokelauština Tonga tonžština, angličtina Trinidad a Tobago angličtina Tunisko arabština Turecko turečtina Turkmenistán turkmenština Tuvalu tuvalština, angličtina Uganda angličtina Ukrajina ukrajinština Uruguay španělština Uzbekistán uzbečtina Vánoční ostrov angličtina Vanuatu angličtina, francouzština, pidgin (Bislama, Bichelama) Vatikánské město italština, latina, francouzština Venezuela španělština Vietnam vietnamština Východní Timor tetum, portugalština Zambie angličtina, bemba, nyanja, tonga, lozi, lunda, kaonde, luvale Západní Sahara arabština Zimbabwe angličtina

částka 3

částka 3


strana 213

Příloha č. 15/A

VZOR ŽÁDOSTI O PRÁVNÍ POMOC1) v českém jazyce

č. j. … .. …/….-…

……… soud v ………

ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI

Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu:

V souvislosti s trestním řízením proti ………2) ……… ………, nar. … …… …., občanovi ………, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky, kterého se měl dopustit tím, že ...………………………….…… ………………………...……………………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………...…………………………….., má ……………….…...… soud v …………….………, Česká republika, tu čest požádat ………………………3) o právní pomoc spočívající v

doručení písemnosti, provedení výslechu, provedení vyhledání (prohlídky), provedení zajištění (konfiskace), provedení výslechu pomocí telefonu - videotelefonu4), provedení odposlechu telefonu, jiném úkonu,

a to

jednou z forem stanovených právními předpisy dožádaného státu. následující zvláštní formou, jestliže je slučitelná s právními předpisy dožádaného státu: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů5): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 1) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 12, § 18 až § 27. 2) Uvede se procesní postavení osoby. 3) Uvede se název dožádaného orgánu. 4) Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte. 5) Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí.

strana 214


částka 3

Tato žádost je důvěrná z těchto důvodů6): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Specifikace dožádané činnosti7): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Při provedení úkonu se žádá umožnění přítomnosti těchto osob8): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě

čl. … Evropské úmluvy o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. … Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988. čl. … Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti z 8. listopadu 1990. čl. … Trestněprávní úmluvy o korupci z 27. ledna 1999. čl. … ………………………………………………………………………………………... vzájemnosti9). Pro případné konzultace je možné kontaktovat10): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Seznam příloh: - znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin, - ………………………...……………………………………………………………………………………………….. - ………………………...………………………………………………………………………………………………..

……… soud v ……… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty …………………3).

V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________ 3)

Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 6) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí. 7) Identifikační údaje o osobě, kterou je zapotřebí vyslechnout, otázky, které mají být položeny, adresa místa, které má být prohledáno, atp. 8) Uvedou se identifikační údaj osob a jejich vztah k trestnímu řízení. 9) Záruku vzájemnosti poskytuje v řízení před soudem ministerstvo (§ 376 odst. 2 trestního řádu). 10) Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty.


částka 3

strana 215

Příloha č. 15/B

VZOR ŽÁDOSTI O PRÁVNÍ POMOC1) v anglickém jazyce

The ……… Court in ………

ref. No. … .. …/….-…

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

In connection with the criminal proceedings against ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic that he has allegedly committed by ………………………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………………….. ………………………………………………………………………………………………………………………………….. the ………….…….… Court in …..………..……, the Czech Republic, has the honour to request the ………….....………… for legal assistance consisting in

service of a document, interrogation, search (examination), seizure (confiscation), hearing by telephone - videoconference1), interception of telecommunication, another act,

using

one of the formalities recognized by the laws of the requested State. the following special formality if compatible with the laws of the requested State: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

This request is urgent for the following reasons: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 1) Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte.

strana 216


částka 3

This request is confidential for the following reasons: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Specification of the assistance sought: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. It is requested that presence of the following persons is permitted when the assistance is rendered: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

The mutual legal assistance is requested under

Article … European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article … of the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances of 20 December 1988. Article … of the Convention on Laundering, Search, Seizure and Confiscation of the Proceeds from Crime of 8 November 1990. Article … of the Criminal Law Convention on Corruption of 27 January 1999. Article … ………………………………………………………………………………………... Reciprocity. For eventual consultations, it is possible to contact: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. List of enclosures: - Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime, - ………………………...……………………………………………………………………………………………….., - ………………………...………………………………………………………………………………………………..

The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances of its highest consideration.

………, … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

částka 3


strana 217

Příloha č. 16/A

VZOR ŽÁDOSTI O DORUČENÍ PÍSEMNOSTI1) v českém jazyce

č. j. … .. …/….-…

……… soud v ………

ŽÁDOST O PRÁVNÍ POMOC V TRESTNÍ VĚCI

Název, adresa a č. j. dožadujícího orgánu:

Název, adresa a č. j. dožádaného orgánu:

V souvislosti s trestním řízením proti ………2) ……… ………, nar. … …… …., občanovi ………, pro spáchání trestného činu podle § … trestního zákoníku České republiky, kterého se měl dopustit tím, že ...…………………...………… ………………………………………………………………………………………………………………………………... ……………………………………………………………………………………………………………………………….., má ……………….…...… soud v …………….………, Česká republika, tu čest požádat ………………………3) o právní pomoc spočívající v doručení písemnosti ………………………………………………..4), a to

jednou z forem stanovených právními předpisy dožádaného státu. následující zvláštní formou, jestliže je slučitelná s právními předpisy dožádaného státu: doručení do vlastních rukou bez možnosti náhradního doručení. Tato žádost je naléhavá z těchto důvodů5): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...……………………………………………………………………………………………….. Tato žádost je důvěrná z těchto důvodů6): ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. 1) K administrativnímu postupu při vypracování dožádání do ciziny viz § 12, § 18, § 19 a § 21. 2) Uvede se procesní postavení osoby. 3) Uvede se název dožádaného orgánu. 4) Uvede se identita osoby, které má být doručeno, pokud je odlišná od osoby obviněného či odsouzeného. 5) Např. vazební věc, koordinovaný výkon v různých etapách, přítomnost právníka, přítomnost třetích osob pro konfrontaci atp. Pokud žádost naléhavá není, tento odstavec se vypustí. 6) Pokud žádost důvěrná není, tento odstavec se vypustí.

strana 218


částka 3

Specifikace dožádané činnosti: Přiložené ………………………...……………………………………………………………………………………………………...… ………………………...……………………………………………………………………………………...……………….... doručte do vlastních rukou výše jmenovaného, který se má v současné době zdržovat na adrese ………………….. Doručení nechť je potvrzeno vlastnoručním podpisem adresáta na přiloženém doručném listu. Pokud by adresát odmítl doručovanou písemnost převzít, musí to být vyznačeno na doručném listu s uvedením data a důvodu odmítnutí a doručný list musí být vrácen dožadujícímu orgánu. Pokud se jmenovaný na uvedené adrese v současné době nenachází, žádáme, aby po jeho skutečném pobytu na území ……………… bylo příslušnými orgány ……………… za účelem doručení pátráno.

O poskytnutí vzájemné právní pomoci je žádáno na základě

čl. … Evropské úmluvy o vzájemné právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959. čl. … Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami z 20. prosince 1988. čl. … Úmluvy o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů z trestné činnosti z 8. listopadu 1990. čl. … Trestněprávní úmluvy o korupci z 27. ledna 1999. čl. … ………………………………………………………………………………………... vzájemnosti7).

Pro případné konzultace je možné kontaktovat8) ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

Seznam příloh: - znění ustanovení trestního zákoníku České republiky, podle kterých je posuzován trestný čin, - ……………………………………………………………………………………………….., - doručný list. ……… soud v ……… využívá této příležitosti k vyjádření své nejhlubší úcty …………………3).

V ……… dne … …… 20.. ................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________________ 3) Uvede se název dožádaného orgánu. 7) Záruku vzájemnosti poskytuje v řízení před soudem ministerstvo (§ 376 odst. 2 trestního řádu). 8) Uvede se jméno, příjmení, funkce, přímé telefonní spojení, faxové spojení a adresa elektronické pošty.


částka 3

strana 219

Příloha č. 16/B

VZOR ŽÁDOSTI O DORUČENÍ PÍSEMNOSTI v anglickém jazyce


ref. No. … .. …/….-…

REQUEST FOR MUTUAL LEGAL ASSISTANCE IN A CRIMINAL MATTER

Name, address and ref. No. of the requesting authority:

Name, address and ref. No. of the requested authority:

In connection with the criminal proceedings against ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ………, for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic that he has allegedly committed by ………………………………………………………………………………………...……………… ………………………………………………………………………………………………………………………...……….. ………………………………………………………………………………………………………………………...……….. ………………………………………………………………………………………………………………………...……….. the ……… Court in ………, the Czech Republic, has the honour to request the ………………… for legal assistance consisting in service of a document on ………………..…………………………………………, using one of the formalities recognized by the laws of the requested State. the following special formality if compatible with the laws of the requested State: service to the addressee’s own hands with no possibility of substitute service. This request is urgent for the following reasons: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

This request is confidential for the following reasons: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

Specification of the assistance sought: Serve the enclosed ………………………...……………………………………………………………………………………………….. to the above-mentioned person’s own hands; the above-mentioned person is believed to be staying at ……………………… ………………………………………………………………… Service is to be confirmed by the addressee’s own signature on the enclosed Proof of Service. If the addressee refuses to accept the document served, such refusal must be noted in the Proof of Service, including the date and reason for the refusal, and the Proof of Service must be returned to the requesting authority. If the above-mentioned person does not stay at the above-mentioned address at present, we request that the competent authorities of ……………… search for his - her actual place of residence in the territory of ……………… for the purposes of service.

strana 220


částka 3

The mutual legal assistance is requested under

Article … European Convention on Mutual Assistance in Criminal Matters of 20 April 1959. Article … of the United Nations Convention against Illicit Traffic in Narcotic Drugs and Psychotropic Substances of 20 December 1988.

Article … of the Convention on Laundering, Search, Seizure and Confiscation of the Proceeds from Crime of 8 November 1990.

Article … of the Criminal Law Convention on Corruption of 27 January 1999. Article … ………………………………………………………………………………………... Reciprocity. For eventual consultations, it is possible to contact: ………………………...……………………………………………………………………………………………….. ………………………...………………………………………………………………………………………………..

List of enclosures: - Copy of the provisions of the Criminal Code of the Czech Republic applicable to the crime, - ……………………………………………………………………………………………….., - Proof of Service.

The ……… Court in ……… avails itself of this opportunity to renew to the .………………… the assurances of its highest consideration.

………, … …… 20.. ................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění dožádání vymažte. Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte.


částka 3

strana 221

Příloha č. 16/C

VZOR VÍCEJAZYČNÉHO DORUČNÉHO LISTU PRO CIZINU V TRESTNÍCH VĚCECH

DORUČNÝ LIST PROOF OF SERVICE ZUSTELLSCHEIN CERTIFICAT DE TRANSMISSION AVISO DE RECIBO ПОДТВЕРЖДЕНИЕ O BPYЧEHИ E BPYЧEHИИ

Okresního - Krajského - Vrchního - Nejvyššího soudu v ………………………………………………………... District - Regional - High - Supreme Court in …………………………………………………………………... des Kreisgerichtes - Bezirksgerichtes - Obergerichtes - des Obersten Gerichtes in ……………………………... du Tribunal de district - d´arrondissement - de la Cour supérieure - suprême a ………………………………… del Tribunal de distrito - regional - de la Corte - de la Corte Suprema en ………………………………………. Pайоннoгo - Oбластнoro - Bысшегo - Bерxoвнoгo cyдa в …………….……………………………….........……. Číslo jednací: Ref. No.: Aktenzahlnummer: No. d‘ordre: Núm. de referencia: Hoмep дeлa: Druh spisu a počet příloh: Type of file and number of enclosures: Aktenart und Anzahl der Anlagen: Caractère de l‘acte et nombre d‘annexes: Carácter del acta y número de anexos: Poд бумаги и число приложений:

Adresa příjemce: Address of the recipient: Adresse des Empfängers: Adresse du destinataire: Dirección del destinatario: Aдрес получателя:

Podpis doručovatele: Signature of the server: Unterschrift des Zustellboten: Signature de la personne chargée de la transmission de l‘acte: Firma del Entregador: Подпись вручающero:


strana 222

částka 3

Den doručení: Date of service: Tag der Zustellung: Date de la remise de l‘acte: Fecha de la entrega: День вручения: Podpis příjemce nebo zpráva, proč doručení nebylo vykonáno: Signature of the recipient, or notice why the service hasn’t been effected: Unterschrift des Empfängers oder Bericht, warum die Zustellung nicht ausgeübt wurde: Signature du destinataire. En cas de non-transmission, indiquer les motifs: Firma del destinatario, o informacion por que la entrega no fue diligenciada: Подпись получателя, или cooбщение o причинаx невручения:

Návěští: Warning: Bekanntmachung: Avertissement: Advertencia: Для pyководства:

Podle zákonů platných v České republice musí se stát doručení, má-li být platným, do vlastních rukou příjemce. According to the laws effective in the Czech Republic, the service must be done to the addressee only in order to be valid. Nach den in der Tschechischen Republik gültigen Gesetzen muß die Zustellung, falls sie gültig sein soll, in die eigenen Hände des Empfängers geschehen. D‘après les lois en vigueur dans la République Tchèque, la remise, pour être valable, doit être effectuée en mains propres au destinataire. Según las leyes vigentes en la República Checa, la entrega - para que sea válida debe ser effectuada en manos propias del destinatario. Coгласно законам действующим в Чешскoй Pecпублике вpyчение, для того, чтобы oно имело cилу, должнo cocтоятъся в coбственные pyки получателя.

Nelze-li doručit do vlastních rukou příjemce, může být doručeno též každým jiným způsobem, přípustným podle zákonů platných v místě doručení. If it is not possible to ensure service to the adressee only, it may be served in any other way permitted under the laws effective at the place of service. Wenn die Schrift in die eigenen Hände des Empfängers nicht zugestellt werden kann, kann sie auch in jeder anderen, nach den gültigen Gesetzen im Zustellungsort zulässigen Weise zugestellt werden. Au cas où l‘acte ne pourrait être remis en mains propres au destinataire, la remise pourra être effectuée de toute autre façon admissible par les lois en vigueur au lieu de destination. En caso de que no sea posible entregar el acta en manos propias del destinatario, puede ser entregado de cualquier otra forma admisible según las leyes vigentes en el lugar de destinación. Если бумагу нельзя вручить в coбственные pyки получателя лично, oиа может быть вручена любым cпocoбом предусмотреным законами места вручения.

Instrukce č. 8, příloha č. 16/D

částka 3

strana 223

Příloha č. 16/D

TABULKA LHŮT PRO ZASÍLÁNÍ DOŽÁDÁNÍ O DORUČENÍ PŘEDVOLÁNÍ OBVINĚNÉHO Stát1)

Lhůta

Právní základ

Andorra

30 dnů

prohlášení podle čl. 7 odst. 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Arménie

50 dnů


Ázerbájdžán

50 dnů


Černá Hora

30 dnů


Česká republika

30 dnů


Chorvatsko

30 dnů


Izrael

40 dnů


Monako

30 dnů


Rusko

50 dnů


San Marino

40 dnů


Srbsko

30 dnů


Turecko

40 dnů


Ukrajina

40 dnů




strana 224


VZOR MEZINÁRODNÍHO ZATÝKACÍHO ROZKAZU1) v českém jazyce

č. j. … .. …/….-…

……… soud v ………

MEZINÁRODNÍ ZATÝKACÍ ROZKAZ

…………...…… soud v ……………….…… žádá, aby byl zatčen a do vazby tohoto soudu - výkonu trestu odnětí svobody2) dodán ……….………3) ………..…… ………, nar. … …… …., státní příslušník ………………..………, bytem v …………………………………………………, který je v České republice trestně stíhán - byl v České republice pravomocně odsouzen1) ……………………...…………………....4) pro spáchání trestného činu ……….………………… podle § … odst. .. trestního zákoníku České republiky, kterého se měl dopustit - dopustil2) tím, že …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... Popis hledané osoby: ……………………………..…………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... Znění příslušných ustanovení trestního zákoníku upravujících skutkovou podstatu trestného činu: §… ………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………… Trestní stíhání - výkon trestu2) není v České republice promlčeno/-n.

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění mezinárodního zatýkacího rozkazu vymažte. 1) K administrativnímu postupu při vydávání mezinárodního zatýkacího rozkazu viz § 12, § 29 až § 32. 2) Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte. 3) Uvede se procesní postavení osoby. 4) Pokud jde o vyžádání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody, uvedou se údaje o odsuzujícím rozsudku a případném rozhodnutí odvolacího soudu. 5) Pokud má soud k dispozici fotografii nebo daktyloskopickou kartu osoby, uvede na ně v rámci popisu odkaz a přiloží je k mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu ve formě prohlášení o potvrzení totožnosti vypracovaného podle vzoru, který tvoří přílohu č. 18.


částka 3

strana 225

Znění příslušných ustanovení trestního zákoníku upravujících promlčení: §… …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..………………………………………………………………………………………………

Popis úkonů ovlivňujících plynutí promlčecí doby: …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..………………………………………………………………………………………………

Hledaná osoba byla souzena a odsouzena6) ve své přítomnosti - ve své nepřítomnosti2). Právo osoby na nové projednání věci v její přítomnosti6) zajišťuje ustanovení § 306a trestního řádu České republiky, které zní: § 306a (1) Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požadujeli to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil. (2) Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžadujeli to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána. (3) V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného. Přílohou tohoto mezinárodního zatýkacího rozkazu jsou: - prohlášení o potvrzení totožnosti hledané osoby, - rozsudek …….. soudu v ……… z … …… …., sp. zn. … .. …/…., - ……………………………………………………………………………………………….

V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________ 6) Pokud nejde o vyžádání odsouzeného k výkonu pravomocně uloženého trestu, tato část se vypustí. 7) Pokud nejde o vyžádání odsouzeného k výkonu trestu uloženého v nepřítomnosti hledané osoby, tato část se vypustí.


strana 226


VZOR MEZINÁRODNÍHO ZATÝKACÍHO ROZKAZU v anglickém jazyce


ref. No. … .. …/….-…

INTERNATIONAL WARRANT OF ARREST

The ……… Court in ……… requests that ……… ……… ………, born on … …… …., citizen of ……………, with address at ………………………………………., who is prosecuted - has been convicted and sentenced by the final Judgement of the ……… Court in ……… dated .. …., ref. No. … .. …/….,1) in the Czech Republic for committing a crime of ………………… under Section …(..) of the Criminal Code of the Czech Republic that he has allegedly committed - that he had committed1) by …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... ...………………………………..………………………………………………………………………………………………, is arrested and delivered to the custody of this Court - to the enforcement of the sentence of imprisonment1).

Description of the person sought: ..………..…………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………...

Copy of the relevant provisions of the Criminal Code with legal description of the elements of the crime: Section … ………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………… Criminal prosecution - enforcement of the sentence1 has not been statute-barred by lapse of time in the Czech Republic. Copy of the relevant provisions of the Criminal Code on limitation by lapse of time:

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění mezinárodního zatýkacího rozkazu vymažte. 1) Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte.


částka 3

strana 227

Section .. …………………………………..……………………………………………………………………………………………… …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………… Criminal prosecution - enforcement of the sentence1 has not been statute-barred by lapse of time in the Czech Republic. Copy of the relevant provisions of the Criminal Code on limitation by lapse of time: Section .. …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………… Description of acts relevant for running of the period of limitation: …………………………………………………….. …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………... …………………………………..……………………………………………………………………………………………… The person sought has been tried, convicted and sentenced2) in his - her1) presence -absence1). His - Her1) right for a re-trial in his - her1) presence is guaranteed by the provision of Section 306a of the Criminal Procedure Code of the Czech Republic that reads: Section 306a (1) If the grounds for proceedings against a fugitive have ceased to exist, the criminal proceedings shall continue in accordance with general provisions. If so requested by the accused person, the evidence produced in the previous court proceedings shall be produced again in the trial if the nature of the evidence allows it, or if repeating it is not prevented by another important circumstance; in the opposite case, records of production of such evidence shall be read to the accused person and he shall be allowed to make a statement with regard to such evidence. (2) If the proceedings against a fugitive have been concluded by a final judgement of conviction and sentence and the grounds, for which the proceedings against a fugitive had been conducted, have ceased to exist subsequently, the court of the first instance shall cancel such judgement upon motion of the convicted and sentenced person, filed within eight days from service of the judgement on him, and the person shall be re-tried within the scope set in Paragraph 1. The convicted and sentenced person must be informed about his right to file a motion for cancellation of the final judgement of conviction and sentence when the judgment is served on him. The court shall proceed mutatis mutandis if so required by an international treaty binding the Czech Republic. (3) The re-trial may not result in a change of the decision to the detriment of the accused person. Enclosed to this International Warrant of Arrest are: - Identity Confirmation Declaration for the person sought, - Judgement of the …….. Court in ……… dated … …… …., ref. No. … .. …/…., - ……………………………………………………………………………………………….

………, … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka) _____________________________________________ 1) Nehodící se škrtněte, resp. vypusťte. 2) Pokud nejde o vyžádání odsouzeného k výkonu pravomocně uloženého trestu, tato část se vypustí.


strana 228


VZOR PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI v českém jazyce

Příloha k mezinárodnímu zatýkacímu rozkazu ……… soudu v ……… z … ……… …., sp. zn. … .. …/…. PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI

(fotografie)1)

Prohlášení p ř e d s e d y s e n á t u ……… s o u d u v ………, Č e s k á r e p u b l i k a Osobou na fotografii je ………2) ……… ………, nar. … ……… …. v ………, státní příslušník ………, na kterého byl ……… soudem v ……… dne … ……… …. vydán mezinárodní zatýkací rozkaz, sp. zn. … .. …/…..

V ……… dne … ……… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

_____________________________________________ Poznámky pod čarou po vyplnění prohlášení vymažte. 1) Fotografie se vlepí do prohlášení a přes její roh se otiskne kulaté úřední razítko soudu. 2) Uvede se procesní postavení osoby.


částka 3

strana 229

Příloha č. 18/B

VZOR PROHLÁŠENÍ O POTVRZENÍ TOTOŽNOSTI v anglickém jazyce

Enclosure to the International Warrant of Arrest of the ……… Court in ……… dated … ……… …., ref. No. … .. …/…. IDENTITY CONFIRMATION DECLARATION

(photograph)

Declaration o f t h e P r e s i d i n g J u d g e o f t h e C h a m b e r o f t h e ……… C o u r t i n ………, t h e C z e c h R e p u b l i c

The person depicted in the photograph is ……… ……… ………, born on … ……… …. in ………, citizen of ………, for whom the International Warrant of Arrest, ref. No. … .. …/…., has been issued by the ……… Court in ……… on … ……… …..

………, … ……… 20..

.................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

strana 230


částka 3

Příloha č. 19/A

VZOR OVĚŘOVACÍ DOLOŽKY K EXTRADIČNÍM MATERIÁLŮM PRO KANADU PRO VYŽÁDÁNÍ K TRESTNÍMU STÍHÁNÍ

Ověření záznamu případu Ve věci žádosti České republiky o vydání ……… ……… z Kanady k trestnímu stíhání. Česká republika žádá vydání ……… ……… z Kanady k trestnímu stíhání. V souvislosti s touto žádostí, já, ….. ……… ………, soudce ……… soudu v ………, potvrzuji, že důkazy shrnuté či obsažené v přiložených dokumentech jsou k dispozici pro účely řízení před soudem a že byly shromážděny v souladu s právem České republiky. V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Certification of Record of the Case In the Matter of a request by the Czech Republic for the extradition of ……… ……… from Canada for prosecution. The Czech Republic requests the extradition of ……… ……… from Canada for prosecution. In relation to that request I, ….. ……… ………, Judge of the ……… Court in ………, certify that the evidence summarized or contained in the attached documents is available for trial and was gathered according to the law of the Czech Republic.



částka 3

strana 231

Příloha č. 19/B

VZOR OVĚŘOVACÍ DOLOŽKY K EXTRADIČNÍM MATERIÁLŮM PRO KANADU PRO VYŽÁDÁNÍ K VÝKONU TRESTU

Ověření záznamu případu Ve věci žádosti České republiky o vydání ……… ……… z Kanady k výkonu trestu. . Česká republika žádá vydání ……… ……… z Kanady za účelem výkonu trestu odnětí svobody.

V souvislosti s touto žádostí, já, ….. ……… ………, soudce ……… soudu v ………, potvrzuji, že přiložené dokumenty jsou přesné. V ……… dne … …… 20.. .................................... (jméno a služební postavení) (Podpis a otisk úředního razítka)

Certification of Record of the Case In the Matter of a request by the Czech Republic for the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence. The Czech Republic requests the extradition of ……… ……… from Canada for the enforcement of a sentence. In relation to that request I, ….. ……… ………, Judge of the ……… Court in ………, certify that the attached documents are accurate.


strana 232



ZJEDNODUŠENÉ VYDÁNÍ VZOR POUČENÍ PODLE § 398 ODST. 3 TRESTNÍHO ŘÁDU Podle § 398 odst. 3 trestního řádu Vás poučuji, že .........1) projevil zájem/požádal2) o Vaše vydání k trestnímu stíhání/ výkonu trestu, a to na základě .........3) , který byl vydán v souvislosti s .........4) . V případě, že vyslovíte souhlas se svým vydáním, bude dále postupováno podle § 398 trestního řádu o zjednodušeném vydávání tak, že bude bez dalšího přistoupeno k provedení Vašeho vydání předáním Vaší osoby orgánům .........1) - o přípustnosti Vašeho vydání tedy nebude rozhodovat soud a o povolení Vašeho vydání nebude rozhodovat ministr spravedlnosti. Státní zástupce po skončení předběžného šetření pouze podá návrh na Vaše vzetí do předběžné vazby/na přeměnu vazby předběžné na vazbu vydávací5), aby mohlo být Vaše vydání prakticky provedeno předáním Vaší osoby orgánům .........1) (nedojde-li k odložení Vašeho vydání z důvodu Vašeho trestního stíhání či výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v České republice); vydávací vazba může trvat nejdéle tři měsíce s možností prodloužení až o další tři měsíce. Vyslovíte-li se svým vydáním souhlas, vzdáváte se přezkumu následujících důvodů nepřípustnosti vydání: - zda trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody jsou podle právního řádu České republiky promlčeny [§ 393 písm. c) trestního řádu], - zda trestní stíhání je nepřípustné v důsledku udělení milosti či amnestie [§ 393 písm. d) trestního řádu], - zda trestný čin, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, má výlučně politický anebo vojenský charakter [§ 393 písm. e) trestního řádu], - zda trestný čin, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, spočívá v porušení daňových, celních, devizových předpisů anebo v porušení jiných finančních práv státu, není-li ze strany .........1) zaručena vzájemnost [§ 393 písm. f) trestního řádu], - zda trestný čin, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, není trestným činem podléhajícím vydání [§ 393 písm. n) trestního řádu], - zda trestní stíhání vedené proti Vám pro týž skutek v některém z cizích států skončilo pravomocným rozsudkem soudu, nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno a jestliže trest, pokud Vám byl uložen, byl již vykonán [§ 393 písm. o) trestního řádu], a - zda trestní stíhání vedené proti Vám pro týž skutek v České republice skončilo pravomocným rozsudkem soudu, nebo bylo rozhodnutím soudu nebo státního zástupce pravomocně zastaveno, nebo skončilo jiným rozhodnutím se stejným účinkem, jestliže takové rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno [§ 393 písm. p) trestního řádu]. Vyslovením souhlasu s vydáním se však nevzdáváte přezkumu následujících důvodů nepřípustnosti vydání: - zda jste státním občanem/státní občankou České republiky [§ 393 písm. a) trestního řádu], - zda Vám byla v České republice udělena tzv. mezinárodní ochrana, resp. dříve azyl, resp. postavení uprchlíka [§ 393 písm. b) trestního řádu], - zda trestný čin, v souvislosti s nímž byste měl/a být vydán/a, byl spáchán na území České republiky, nebo se v souvislosti s tímto trestným činem proti Vám vede v České republice trestní řízení, a není-li třeba s ohledem na zvláštní okolnosti případu třeba dát přednost provedení trestního řízení v .........1) [§ 393 písm. g) trestního řádu], - zda za trestný čin, pro který máte být vydán/a, je možné v .........1) uložit trest smrti, a v kladném případě, zda orgány .........1) zaručily, že trest smrti nebude uložen [§ 393 písm. h) trestního řádu], - zda .........1 žádá o vydání k vykonání trestu smrti [§ 393 písm. i) trestního řádu], - zda za trestný čin, pro který máte být vydán/a, jste nebyl/a v době jeho spáchání podle právního řádu České republiky trestně odpovědný/á anebo jsou dány jiné důvody vylučující Vaši trestní odpovědnost [§ 393 písm. j) trestního řádu], - zda je důvodná obava, že by trestní řízení v .........1) neodpovídalo zásadám článků 3 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, anebo trest odnětí svobody uložený nebo předpokládaný v .........1) by nebyl vykonán v souladu s požadavky článku 3 této Úmluvy [§ 393 písm. k) trestního řádu], - zda je důvodná obava, že byste v .........1) byl/a vystaven/a pronásledování z důvodu svého původu, rasy, nábožen_____________________________________________ 1) Uvede se název státu, do kterého má být osoba vydána. 2) Podle toho, zda k postupu podle § 398 odst. 3 trestního řádu dochází před doručením žádosti o vydání, anebo až po jejím doručení. 3) Uvedou se informace o odsuzujícím rozsudku, zatýkacím rozkazu nebo jiném rozhodnutí se stejným účinkem. 4) Uvedou se informace o skutku, pro který se vydání žádá nebo pro který může být o vydání žádáno, včetně uvedení doby a místa jeho spáchání a jeho právní kvalifikace, včetně horní hranice trestu, který za tento čin může být v cizím státě uložen, nebo výše trestu, který za tento čin byl v cizím státě uložen. 5) Podle toho, zda osoba, o jejíž vydání jde, je v době postupu podle § 398 odst. 3 trestního řádu v předběžné vazbě či nikoli.

částka 3


strana 233

ství, příslušnosti k určité národnostní nebo jiné skupině, státního občanství nebo pro své politické názory, nebo že by se zhoršilo Vaše postavení v trestním řízení anebo při výkonu trestu odnětí svobody [§ 393 písm. l) trestního řádu], anebo - zda vydáním do .........1) byste byl/a vzhledem ke svému věku a osobním poměrům při zohlednění závažnosti trestného činu, v souvislosti s nímž máte být vydán/a, zřejmě nepřiměřeně postižen/a [§ 393 písm. m) trestního řádu]. Pokud státní zástupce shledá existenci některého z těchto důvodů nepřípustnosti vydání, nebude na Váš souhlas s vydáním brán zřetel a bude provedeno standardní vydávací řízení. Pokud budete na základě svého souhlasu vydán do .........1), nebude se na Vás vztahovat zásada speciality, tj. bude-li po provedení Vašeho vydání zapotřebí Vás v .........1) trestně stíhat či na Vás vykonat trest pro jiný trestný čin spáchaný před Vaším vydáním, než pro který jste byl vydán, nebo pokud by Vás chtěly orgány .........1) vydat do třetího státu, budou tak orgány .........1) moci učinit bez toho, aby nejprve požádaly Českou republiku o souhlas s takovým trestním stíháním či výkonem trestu anebo vydáním do třetího státu. Pokud souhlas s vydáním vyslovíte, nebudete jej moci vzít zpět. Naproti tomu pokud souhlas s vydáním nevyslovíte, bude po dokončení předběžného šetření státním zástupcem tento soud rozhodovat o přípustnosti Vašeho vydání (z hlediska všech v trestním řádu či mezinárodní smlouvě vymezených důvodů přípustnosti, resp. nepřípustnosti vydání), a bude-li rozhodnuto, že vydání je přípustné, bude následně rozhodovat ministr spravedlnosti o povolení Vašeho vydání.

_____________________________________________ 1) Uvede se název státu, do kterého má být osoba vydána.


strana 234


SMLOUVA MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O VZÁJEMNÉ PRÁVNÍ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH (WASHINGTON, 4. ÚNORA 1998; Č. 40/2006 SB. M. S.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉ ÚMLUVY O VZÁJEMNÉ PRÁVNÍ POMOCI V TRESTNÍCH VĚCECH MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI (PRAHA, 16. KVĚTNA 2006; Č. 7/2010 SB. M. S., Č. 26/2010 SB. M. S.) Seznam obsahu Článek 1: Rozsah pomoci Článek 2: Ústřední orgány Článek 3: Odmítnutí pomoci Článek 4: Forma, obsah a jazyk žádostí Článek 5: Vyřízení žádostí Článek 6: Náklady Článek 7: Omezení při použití Článek 8: Změna podmínek Článek 9: Dokazování v dožádaném státě Článek 10: Úřední záznamy Článek 11: Dostavení se mimo dožádaný stát Článek 12: Dočasné předávání osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu Článek 13: Průvoz osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu Článek 14: Vypátrání pobytu a zjištění totožnosti osob a věcí Článek 15: Doručování písemností Článek 16: Prohlídka a zajištění Článek 17: Vrácení věcí Článek 18: Propadnutí Článek 19: Odškodnění Článek 20: Peněžité pokuty Článek 20a: Zjišťování bankovních informací Článek 20b: Společné vyšetřovací týmy Článek 20c: Videokonference Článek 21: Slučitelnost s jinými smlouvami Článek 22: Konzultace Článek 23: Ratifikace, nabytí platnosti a ukončení platnosti Formulář A: Potvrzení o záznamech týkajících se podnikání Formulář B: Potvrzení o neexistenci záznamů o podnikání Formulář C: Potvrzení o úředních záznamech Formulář D: Potvrzení o neexistenci úředních záznamů Formulář E: Potvrzení týkající se zajištěných věcí Česká republika a Spojené státy americké, přejíce si poskytovat účinnější spolupráci mezi dvěma státy vzájemnou právní pomocí v trestních věcech, se dohodly takto: Článek 1 Rozsah pomoci 1. Smluvní strany si poskytují vzájemnou pomoc v souladu s ustanoveními této Smlouvy pro účely trestního řízení, včetně vyšetřování za účelem ověření, zda byl spáchán trestný čin, shromažďování důkazů o trestných činech, jejichž trestání v době žádosti o pomoc by mohlo náležet do pravomoci justičních orgánů dožadujícího státu. Smluvní strany budou rovněž poskytovat takovou pomoc v řízeních za účelem propadnutí a jiných řízeních vztahujících se k trestným činům. 2. Pomoc zahrnuje: a) pátrání po pobytu a zjišťování totožnosti osob a věcí, b) doručování písemností, c) získávání svědectví nebo prohlášení osob, d) předávání osob ve vazbě k podání svědectví nebo za jiným účelem, e) poskytování písemností, záznamů a důkazních prostředků,

částka 3


strana 235

f) provádění žádostí o domovní a osobní prohlídku a zabavení, g) zajištění majetku, h) pomoc v řízeních vztahujících se k propadnutí majetku, navracení věcí a peněžitým trestům, i) poskytování jiné pomoci v souladu s právním řádem dožádaného státu. 3. Dožádaný stát poskytuje pomoc bez ohledu na to, zda jednání, které je předmětem dožádání, by bylo trestným činem podle právního řádu dožádaného státu s výjimkou toho, že dožádaný stát může odmítnout vyřízení dožádání o pomoc zcela nebo zčásti tehdy, pokud by jednání nebylo trestným činem podle jeho právního řádu a provedení žádosti by vyžadovalo příkaz soudu. Dožádaný stát však vynaloží veškeré úsilí, aby vyhověl žádosti o pomoc vyžadující takový příkaz soudu a poskytne pomoc tam, kde skutečnosti uvedené v žádosti vzbuzují důvodné podezření, že popsané jednání, pokud by k němu došlo v dožádaném státě, by bylo trestným činem podle jeho práva. 4. Tato Smlouva je určena výlučně pro vzájemnou právní pomoc mezi smluvními stranami. Ustanovení této Smlouvy nezakládají právo na straně jakékoli soukromé osoby získat, potlačit nebo vyloučit důkazy nebo bránit vyřízení žádosti. Článek 2 Ústřední orgány 1. Není-li v této Smlouvě uvedeno jinak, smluvní strany žádají a získávají pomoc prostřednictvím svých ústředních orgánů. Ústředními orgány v České republice jsou Nejvyšší státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti. Ústředním orgánem pro Spojené státy americké je ministr spravedlnosti nebo jím pověřené osoby na ministerstvu spravedlnosti. 2. Ústřední orgány pro Českou republiku budou podávat žádosti jménem státních zástupců a soudů. Ústřední orgán Spojených států amerických bude podávat žádosti jménem veřejných žalobců, vyšetřovatelů s pravomocí trestněprávního donucení a úřadů a institucí se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu. Žádosti podle tohoto odstavce od úřadů a institucí se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu budou zasílány mezi ústředními orgány nebo mezi takovými jinými orgány, na nichž se ústřední orgány dohodnou. 3. Ústřední orgán dožadujícího státu vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby žádost nebyla podávána v těch případech, u nichž podle jeho názoru: a) trestný čin, na jehož základě je žádost podávána, neměl vážné následky, nebo b) rozsah žádané pomoci je neúměrný vzhledem k očekávanému trestu po odsouzení. 4. Ústřední orgány smluvních stran se vzájemně pro účely této Smlouvy stýkají přímo. Článek 3 Odmítnutí pomoci 1. Ústřední orgán dožádaného státu může odmítnout pomoc, jestliže: a) žádost se týká vojenského trestného činu, který by nebyl trestným činem podle obecných norem trestního práva, b) žádost se týká politického trestného činu, c) provedení žádosti by bylo zřejmě na újmu svrchovanosti, bezpečnosti, veřejnému pořádku nebo podobným důležitým zájmům dožádaného státu, nebo d) žádost nevyhovuje požadavkům Smlouvy. 2. Před odmítnutím pomoci podle tohoto článku bude ústřední orgán dožádaného státu konzultovat s ústředním orgánem dožadujícího státu za účelem zvážení, zda pomoc může být poskytnuta za takových podmínek, které jsou považovány za potřebné. Pokud dožadující stát přijme pomoc za těchto podmínek, pak tyto podmínky dodrží. 3. Pokud ústřední orgán dožádaného státu odmítne pomoc, sdělí důvody tohoto odmítnutí ústřednímu orgánu dožadujícího státu. Článek 4 Forma, obsah a jazyk žádostí 1. Žádost o pomoc bude vypracována písemnou formou s výjimkou případů, kdy ústřední orgán dožádaného státu přijme v naléhavých situacích žádost jinou formou. Ve všech těchto situacích bude žádost potvrzena písemně do deseti dnů, ledaže by ústřední orgán dožádaného státu souhlasil jinak. Žádosti zasílané faxem nebo elektronickou poštou se považují za vypracované písemnou formou. Sdělení týkající se žádostí o pomoc mohou být předávány urychleným způsobem, včetně faxu nebo elektronické pošty, s následným formálním potvrzením, vyžaduje-li to dožádaný stát. Dožádaný stát může odpovědět jakýmkoli takovým způsobem urychleného předávání informací. Žádost včetně příloh bude v jazyce dožádaného státu, ledaže by bylo dohodnuto jinak. Dožádaný stát nebude mít povinnost překládat odpověď ani přílohy. 2. Žádost bude obsahovat následující: a) název orgánu, který dává podnět k žádosti,

strana 236


částka 3

b) popis každého skutku, text příslušných ustanovení právního řádu obsahující znaky každého trestného činu a povahu a stadium řízení, c) popis důkazů, informací nebo jiné žádané pomoci a d) prohlášení o účelu, pro který jsou důkaz, informace nebo jiná pomoc žádány. 3. V nezbytném a možném rozsahu bude žádost rovněž obsahovat: a) informaci o totožnosti a pobytu osoby, od níž je požadován důkaz, b) informace o totožnosti a místě pobytu osoby, které má být doručeno, vztah této osoby k řízení a způsob, kterým má být doručení provedeno, c) informace o totožnosti a předpokládaném místě pobytu osob nebo věcí, které mají být vypátrány, d) přesný popis místa nebo osoby, které mají být prohledány, a věcí, které mají být zabaveny, e) popis postupu, který má být zachován při provedení žádosti, f) popis způsobu, kterým má být podáno a zaznamenáno svědectví nebo prohlášení, g) pois žádaného svědectví nebo prohlášení, které mohou zahrnout seznam otázek, které je třeba položit osobě, h) informace, které se týkají cestovních a jiných náhrad výdajů, na něž má nárok osoba, jejíž přítomnost vyžaduje dožadující stát, a i) jakékoli jiné informace, které by mohly být dány na vědomí dožádanému státu, aby žádost snadněji vyřídil. Článek 5 Vyřízení žádostí 1. Ústřední orgán dožádaného státu neprodleně vyřídí žádost, popřípadě ji předá příslušnému orgánu k vyřízení. Příslušné orgány dožádaného státu včetně soudů budou mít pravomoc vydat takové pokyny k vyřízení žádosti podle této Smlouvy, ke kterým jsou oprávněny podle právního řádu dožádaného státu s ohledem na vnitrostátní postupy, a učiní vše potřebné v rámci své pravomoci, aby vyřídily žádost. 2. Pokud to bude nezbytné, žádost bude předána příslušnému orgánu osobami jmenovanými ústředním orgánem dožádaného státu. 3. Žádost bude vyřízena v souladu s právním řádem dožádaného státu, pokud tato Smlouva nestanoví jinak. Pokud dožadující stát žádá vyřízení v souladu s právním řádem dožadujícího státu a odkáže na něj, dožádaný stát vyhoví, pokud takové vyřízení neporušuje právní řád dožádaného státu. 4. Jestliže ústřední orgán dožádaného státu rozhodne, že vyřízení žádosti by narušilo probíhající trestní řízení v dožádaném státě, může po konzultaci s ústředním orgánem dožadujícího státu vyřízení odložit nebo jej podrobit nezbytným podmínkám, které budou upřesněny při konzultaci. Pokud dožadující stát přijme podmíněnou pomoc, těmto podmínkám vyhoví. 5. Dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby žádost i její obsah byly zachovány v důvěrnosti, pokud ji vyžaduje ústřední orgán dožadujícího státu. Pokud žádost nemůže být vyřízena bez porušení důvěrnosti, ústřední orgán dožádaného státu o tom bude informovat ústřední orgán dožadujícího státu, který potom rozhodne, zda přesto žádost bude vyřízena. 6. Ústřední orgán dožádaného státu bude reagovat na přiměřené požadavky ústředního orgánu dožadujícího státu týkající se stavu vyřizování žádosti. 7. Ústřední orgán dožádaného státu bude neprodleně informovat ústřední orgán dožadujícího státu o výsledku vyřízení žádosti. Pokud se vyřízení žádosti opozdí nebo odloží, ústřední orgán dožádaného státu bude informovat ústřední orgán dožadujícího státu o důvodech opoždění nebo odložení.

Článek 6 Náklady 1. Dožádaný stát zaplatí všechny náklady vztahující se k vyřízení žádosti s těmito výjimkami: a) náklady znalců, b) náklady na překlady, tlumočení a přepisy, c) cestovní výdaje a náklady vztahující se k cestám osob cestujících buď do dožádaného státu ve prospěch dožadujícího státu nebo v souladu s články 11, 12 a 13 a d) náklady spojené se zřízením a provozem videopřenosu podle článku 20c, nedohodnou-li se dožadující a dožádaný stát jinak; jiné náklady vzniklé při poskytování takové pomoci (včetně nákladů spojených s dopravou účastníků v dožádaném státě) se hradí v souladu s ostatními ustanoveními tohoto článku. 2. Pokud během vyřizování žádosti vyjde najevo, že dokončení jejího vyřízení si vyžádá mimořádné náklady, ústřední orgány budou konzultovat za účelem určení předpokladů a podmínek, za kterých může vyřizování pokračovat.

částka 3


strana 237

Článek 7 Omezení používání pro ochranu osobních a jiných údajů 1. Dožádaný stát může vyžadovat, aby dožadující stát omezil své použití jakýchkoli důkazních prostředků nebo informací, které získal od dožádaného státu, na následující účely: a) pro účely svého trestního vyšetřování a řízení; b) pro odvrácení bezprostředního a závažného ohrožení své veřejné bezpečnosti; c) při svých soudních nebo správních řízeních netrestní povahy, která přímo souvisejí s vyšetřováními nebo řízeními: i) uvedenými v písmenu a); nebo ii) pro která byla poskytnuta vzájemná právní pomoc úřadům a institucím se zvláštním oprávněním daným zákonem nebo jiným právním předpisem odevzdávat věci k trestnímu postihu podle článku 2 odst. 2; d) pro jakýkoli jiný účel, jsou-li informace nebo důkazní prostředky zveřejněny v rámci řízení, pro která byly předány, nebo v jakýchkoli jiných situacích podle písmen a), b) a c); a e) pro jakékoli jiné účely výhradně s předchozím souhlasem dožádaného státu. 2. Tento článek nevylučuje možnost dožádaného státu v souladu s touto Smlouvou stanovit ve zvláštním případě dodatečné podmínky, nemůže-li být příslušná žádost o pomoc bez takových podmínek vyřízena. Jsou-li dodatečné podmínky stanoveny v souladu s tímto odstavcem, může dožádaný stát požadovat, aby jej dožadující stát informoval o použití důkazů nebo informací. 3. Dožádaný stát nesmí uložit obecná omezení s ohledem na právní předpisy dožadujícího státu týkající se zacházení s osobními údaji jako podmínku ve smyslu odstavce 2 pro poskytnutí důkazů nebo informací. Článek 8 Změna podmínek Zjistí-li dožádaný stát po předání dožadujícímu státu okolnosti, které jej mohou přimět k tomu, aby ve zvláštním případě stanovil dodatečnou podmínku, může dožádaný stát zahájit konzultace s dožadujícím státem za účelem stanovení rozsahu, v jakém mohu být důkazní prostředky a informace chráněny. Článek 9 Dokazování v dožádaném státě 1. Osoba v dožádaném státě, od níž se požaduje podání důkazu podle této Smlouvy, bude v případě nezbytnosti donucena dostavit se a buď podat svědectví, nebo učinit výpověď, nebo předložit věci včetně písemností, záznamů a důkazních prostředků. Jiná osoba než obviněný, která podá při vyřízení dožádání křivé svědectví ať ústně, či písemně, se vystavuje nebezpečí stíhání v dožádaném státě v souladu s jeho trestním právem. 2. Na žádost bude ústřední orgán dožádaného státu v předstihu informovat o datu a místu, kde bude podáno svědectví nebo činěna výpověď nebo předloženy důkazy podle tohoto článku. 3. Dožádaný stát povolí přítomnost osob označených v žádosti v průběhu vyřizování žádosti a umožní těmto osobám upřesnit otázky, které mají být položeny osobě podávající svědectví, činící výpověď nebo předkládající důkazy. 4. Pokud se osoba, na niž odkazuje odstavec 1, dovolá svého práva imunity, nezpůsobilosti nebo výsady podle práva dožadujícího státu, budou svědectví, výpověď nebo jiné důkazy přesto provedeny a poskytnuty společně s tímto tvrzením ústřednímu orgánu dožadujícího státu za účelem vydání rozhodnutí příslušnými orgány tohoto státu. 5. Důkazy předložené v dožádaném státě podle tohoto článku a nebo ty, které jsou předmětem svědectví nebo výpovědi podle tohoto článku, budou na žádost ověřeny osvědčením, které bude v případě záznamů o podnikání vyhotoveno způsobem uvedeným ve formuláři A připojeným k této Smlouvě. Skutečnost, že takový záznam chybí nebo neexistuje, bude na žádost potvrzena za použití formuláře B, který je přílohou této Smlouvy. Záznamy ověřené formulářem A nebo formulářem B, který potvrzuje, že takové záznamy neexistují, budou přípustné pro účely dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti údajů, které jsou v nich uvedeny. Článek 10 Úřední záznamy 1. Dožádaný stát zajistí pro dožadující stát kopie veřejně dostupných záznamů, které jsou v držení státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu dožádaného státu. Veřejně dostupnými záznamy se rozumějí listiny, záznamy či informace v jakékoli formě, které jsou všeobecně dostupné občanům dožádaného státu bez omezení nebo za splnění určité zákonné podmínky. 2. Dožádaný stát může zajistit kopie jakýchkoli záznamů včetně listin nebo informací v jakékoli formě, které jsou v držení státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu v tomto státě a které nejsou veřejně dostupné, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek, jako by byly k dispozici pro účely jeho vlastních orgánů právního donucení nebo justičních orgánů. Dožádaný stát může podle vlastního uvážení buď zcela nebo zčásti odmítnout požadavek uplatněný podle tohoto odstavce.

strana 238


částka 3

3. Záznamy státního orgánu, orgánu veřejné správy či soudu podle tohoto článku budou na požádání ověřeny pracovníkem odpovědným za jejich úschovu za použití formuláře C, který tvoří přílohu této Smlouvy. Skutečnost, že takový záznam chybí nebo neexistuje, bude na žádost potvrzena prostřednictvím formuláře D, který tvoří přílohu této Smlouvy. Záznamy ověřené za použití formuláře C nebo formuláře D, který potvrzuje, že takové záznamy neexistují, budou přípustné pro účely dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti uvedených údajů. Článek 11 Dostavení se mimo dožádaný stát 1. Dožadující stát může žádat, aby se jakákoli osoba dostavila do dožadujícího nebo třetího státu za účelem své přítomnosti v trestním nebo jiném řízení, které se vztahuje k trestným činům. Dožádaný stát vyzve osobu, aby se dostavila, a bude informovat dožadující stát o její odpovědi. 2. Dožadující stát určí rozsah, ve kterém budou osobě placeny náklady. Osoba, která souhlasí s tím, aby se dostavila, může žádat dožadující stát o zálohu na úhradu těchto nákladů. Tato záloha může být poskytnuta prostřednictvím velvyslanectví nebo konzulátu dožadujícího státu. 3. Vyzvaná osoba nesmí být trestně stíhána, vzata do vazby či vystavena jinému omezení svobody z důvodu činů či odsouzení předcházejících jejímu odjezdu z dožádaného státu. Ústřední orgán dožadujícího státu bude moci podle svého uvážení rozšířit bezpečné zacházení i na účinky občanskoprávního řízení nebo toto bezpečné zacházení omezit. Případné rozšíření nebo zúžení bezpečného zacházení se sdělí vyzvané osobě před jejím odjezdem do dožadujícího státu. 4. Bezpečné zacházení tak, jak je uvedeno v předchozím odstavci, skončí 7 dní poté, kdy bylo osobě oznámeno, že její přítomnost již není vyžadována, nebo když se tato osoba poté, kdy dožadující stát opustila, do něho dobrovolně vrátí. Článek 12 Dočasné předání osob nacházejících se ve vazbě a ve výkonu trestu odnětí svobody 1. Osoba nacházející se ve vazbě nebo výkonu trestu v dožádaném státě, jejíž přítomnost v dožadujícím státě nebo ve třetím státě je požadována dožadujícím státem v rámci využití pomoci podle této Smlouvy, může být dočasně předána z dožádaného státu do dožadujícího státu nebo do třetího státu k tomuto účelu, pokud tato osoba souhlasí a ústřední orgány dožádaného a dožadujícího státu se dohodnou. 2. Osoba nacházející se ve vazbě nebo výkonu trestu v dožadujícím státě, jejíž přítomnost je vyžadována v dožádaném státě v rámci využití pomoci podle této Smlouvy, může být předána z dožadujícího státu do dožádaného státu za předpokladu, že tato osoba s tím souhlasí a ústřední orgány obou států se dohodnou. 3. Pro účely tohoto článku: a) stát přijímající osobu bude oprávněn a zavázán držet předávanou osobu ve vazbě či výkonu trestu, ledaže by se ústřední orgány obou států dohodly jinak, b) přijímající stát vrátí předanou osobu do vazby nebo výkonu trestu odesílajícího státu, jakmile to okolnosti umožní, anebo podle toho, jak se dohodnou ústřední orgány obou států, c) přijímající stát nebude vyžadovat, aby odesílající stát zahájil vydávací řízení nebo jakékoli jiné řízení pro návrat předané osoby, a d) doba strávená předanou osobou ve vazbě nebo výkonu trestu v dožadujícím státě bude započtena do výkonu trestu uloženého v odesílajícím státě, e) pokud je přijímajícím státem třetí stát, dožadující stát zprostředkuje veškerá ujednání nezbytná ke splnění požadavků podle tohoto odstavce. 4. Bezpečné zacházení bude zajištěno v souladu s článkem 11 odst. 3 a 4 s tou výjimkou, že osoba bude držena ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody pro trestný čin, pro nějž je uvězněna v odesílajícím státě. Článek 13 Průvoz osob nacházejících se ve vazbě a výkonu trestu odnětí svobody 1. Dožádaný stát může přes své území povolit průvoz osoby, která je ve vazbě nebo výkonu trestu ve třetím státě a jejíž osobní přítomnost byla vyžádána dožadujícím státem pro účely svědectví, dokazování či jiné pomoci při trestním řízení nebo jiném řízení spojeném s trestnou činností. 2. Dožádaný stát má právo a povinnost během průvozu držet osobu ve vazbě nebo výkonu trestu odnětí svobody. 3. Kterákoli ze stran může odmítnout udělit právo průvozu svých státních příslušníků. Článek 14 Vypátrání nebo totožnost osob nebo věcí Pátrá-li dožadující stát po místě pobytu nebo totožnosti osob nebo věcí v dožádaném státě, dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí, aby místo pobytu nebo totožnost zjistil.

částka 3


strana 239

Článek 15 Doručování písemností 1. Dožádaný stát vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby se uskutečnilo doručení písemnosti, která se vztahuje zcela či zčásti k jakékoliv žádosti o právní pomoc podané dožadujícím státem podle ustanovení této Smlouvy. 2. Ústřední orgán dožadujícího státu zašle v dostatečném časovém předstihu žádost o doručení písemnosti, na základě níž se osoba žádá, aby se dostavila před orgán v dožadujícím státě. 3. Ústřední orgán dožádaného státu předá doklad o doručení způsobem upřesněným v žádosti. Přijatelné způsoby, kterými se prokazuje doručení, jsou například: a) podpis osoby, které mělo být doručení podle žádosti provedeno a jímž se zároveň potvrzuje převzetí, b) protokol vyhotovený příslušným pracovníkem dožádaného státu, v němž budou popsány úkony provedené za účelem získání podpisu osoby, které mělo být doručení provedeno, ale jež buď odmítla převzít listinu nebo potvrdit její převzetí, a uvedení důvodu odmítnutí. Článek 16 Prohlídka a zajištění 1. Dožádaný stát provede prohlídku, zajištění věci a její předání dožadujícímu státu, pokud tato žádost obsahuje informace zdůvodňující takový zásah podle zákonů dožádaného státu. 2. Na základě žádosti ústředního orgánu dožadujícího státu každá úřední osoba, která má v úschově zajištěnou věc, potvrdí za použití formuláře E připojeného k této Smlouvě totožnost věci, nepřetržitost úschovy a neporušenost jejího stavu. Potvrzení budou přípustná k účelům dokazování v dožadujícím státě jako důkaz pravdivosti údajů, které jsou v nich uvedeny. 3. Ústřední orgán dožádaného státu může žádat, aby dožadující stát souhlasil s podmínkami, kterých je třeba k ochraně zájmů třetích osob při předávání věcí. Článek 17 Vrácení věcí Při předání věci nebo před ním včetně předání písemnosti, záznamu nebo důkazního prostředku opatřeného pro dožadující stát při vyřizování žádosti podle této Smlouvy ústřední orgán dožádaného státu může žádat, aby dožadující stát vrátil takovou věc co nejdříve. Žádosti o vrácení věci, která nebyla podána před předáním věci, bude dožadujícím státem vyhověno pouze tehdy, bude-li to proveditelné. Článek 18 Propadnutí 1. Dožádaný stát vynaloží na žádost veškeré úsilí ke zjištění, zdali se výnosy či prostředky použité ke spáchání trestné činnosti, které by případně mohly být předmětem propadnutí nebo jiného zajištění podle předpisů jednoho ze smluvních států, nacházejí na území dožádaného státu. V žádosti budou uvedeny důvody, na jejichž základě se lze domnívat, že tyto výnosy či prostředky se nacházejí na území dožádaného státu. Dožádaný stát bude informovat dožadující stát o výsledku šetření. 2. Pokud podle provedeného šetření dožádaný stát zjistí výnosy či prostředky použité ke spáchání trestné činnosti, může v rozsahu povoleném svými předpisy přijmout ochranná opatření včetně zabrání nebo dočasného zajištění s cílem zajistit, aby tyto výnosy či prostředky byly k dispozici pro účely propadnutí. 3. V rozsahu povoleném svými vnitrostátními předpisy dožádaný stát může plně uznat konečné rozhodnutí vynesené v dožadujícím státě o propadnutí takových výnosů či prostředků nebo zahájit své vlastní řízení ve věci propadnutí těchto věcí. 4. Smluvní strana, která vykoná konečné rozhodnutí o výnosech nebo prostředcích použitých ke spáchání trestné činnosti, s nimi naloží v souladu se svým právním řádem. Každá ze stran může v rozsahu povoleném vnitrostátními předpisy a podle podmínek, které bude považovat za vhodné při posouzení významných okolností včetně rozsahu spolupráce poskytnuté druhou stranou, převést veškerý majetek nebo jeho část či výnosy z jeho prodeje druhé straně. Článek 19 Odškodnění Smluvní strany si budou pomáhat v rozsahu, který umožňují jejich příslušné předpisy, za účelem usnadnění náhrady škody. Pomoc bude zahrnovat předání věcí získaných trestnou činností. Článek 20 Peněžité tresty Smluvní strany si budou pomáhat v rozsahu, který umožňují jejich příslušné předpisy, v řízeních týkajících se peněžitých trestů. Pomoc se nevztahuje na samotné vybírání peněžitých trestů.

strana 240


částka 3

Článek 20a Zjišťování bankovních informací 1. Na žádost dožadujícího státu dožádaný stát v souladu s podmínkami tohoto článku urychleně zjistí, zda mají banky na jeho území k dispozici informace o vlastnictví účtu nebo účtů určitou fyzickou nebo právnickou osobou podezřelou nebo obviněnou z trestného činu. Dožádaný stát urychleně sdělí výsledky svého šetření dožadujícímu státu. 2. Opatření podle odstavce 1 může rovněž sloužit pro účely zjišťování: a) informací o odsouzených fyzických nebo právnických osobách nebo osobách jinak zúčastněných na trestném činu; b) informací, které mají k dispozici nebankovní finanční instituce; nebo c) finančních operací nespojených s bankovními účty. 3. Kromě požadavků článku 4 odst. 2 této Smlouvy, žádosti o informace podle odstavců 1 a 2 tohoto článku obsahují: a) totožnost fyzické nebo právnické osoby pro účely zjištění takových účtů nebo operací; b) dostatečné informace umožňující příslušnému orgánu dožádaného státu: i) důvodně se domnívat, že se daná fyzická nebo právnická osoba účastnila na trestném činu a že banky nebo nebankovní finanční instituce na území dožádaného státu mohou mít k dispozici požadované informace; a ii) dospět k názoru, že se požadované informace vztahují k trestnímu vyšetřování nebo stíhání; a c) v nejvyšší možné míře informace o tom, o které banky nebo nebankovní finanční instituce se může jednat, a ostatní informace, jejichž poskytnutí může pomoci omezit rozsah vyšetřování. 4. Žádosti o právní pomoc podle tohoto článku se předávají mezi: a) za Českou republiku ústředním orgánem uvedeným v článku 2, a b) za Spojené státy americké přidělencem odpovědným za Českou republiku na: i) Ministerstvu spravedlnosti Spojených států amerických, Úřadu pro boj s drogami, pokud jde o věci v jeho působnosti; ii) Ministerstvu vnitřní bezpečnosti Spojených států amerických, Imigrační a celní správě, pokud jde o věci v její působnosti; iii) Ministerstvu spravedlnosti Spojených států amerických, Federálním úřadu vyšetřování, pokud jde o všechny ostatní věci; Česká republika a Spojené státy americké mohou prostřednictvím výměny diplomatických nót mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými změnit své příslušné orgány určené podle tohoto odstavce. 5. Česká republika a Spojené státy americké si budou poskytovat pomoc podle tohoto článku, pokud jde o praní špinavých peněz a teroristické činnosti, které jsou trestné podle práva dožadujícího i dožádaného státu a pokud jde o jinou trestnou činnost, pro kterou je taková pomoc možná podle jejich vnitrostátních právních předpisů, poté, co si vzájemnou výměnou diplomatických nót oznámí, že pomoc pro takovou činnost bude poskytována na základě vzájemnosti. 6. Dožádaný stát odpovídá na žádost o poskytnutí záznamů týkajících se bankovních účtů nebo převodů zjištěných na základě tohoto článku v souladu s ostatními ustanoveními této Smlouvy. Článek 20b Společné vyšetřovací týmy 1. Společné vyšetřovací týmy mohou být vytvářeny a působit na příslušných územích České republiky a Spojených států amerických pro účely usnadnění vyšetřování a stíhání trestných činů, které se týkají jednoho nebo více členských států Evropské unie a Spojených států amerických, považují-li to Česká republika a Spojené státy americké za účelné. 2. Podmínky fungování týmu, jako jeho složení, doba trvání, umístění, organizace, činnost, účel a podmínky účasti členů týmu z jednoho státu na vyšetřování na území jiného státu, budou stanoveny dohodou mezi orgány příslušnými k vyšetřování a stíhání trestných činů určenými dotčenými státy v souladu s vnitrostátními právními předpisy. 3. Orgány určené dotčenými státy podle odstavce 2 komunikují při sestavování a fungování takového týmu přímo, kromě případů, kdy se pro výjimečnou složitost, rozsah nebo jiné okolnosti vyžadující centralizovanější koordinaci některých nebo všech hledisek mohou státy dohodnout na jiných vhodných způsobech komunikace. 4. Potřebuje-li společný vyšetřovací tým, aby některý ze států, který se podílel na sestavování týmu, přijal určitá vyšetřovací opatření, může člen týmu z dotčeného státu požádat vlastní příslušné orgány, aby uvedená opatření přijaly, aniž by ostatní státy musely podávat žádost o vzájemnou právní pomoc. Požadovaný právní předpis pro přijetí daného opatření v dotčeném státě je předpis používaný při jeho vnitrostátních vyšetřovacích činnostech. Článek 20c Videokonference 1. Při výslechu svědka, včetně obviněné osoby, nebo soudního znalce během soudního řízení, ve kterém je poskytována právní pomoc v dožádaném státě, je možno použít videopřenosu mezi Českou republikou a Spojenými státy americký-

částka 3


strana 241

mi. Dožádaný stát umožní, aby osoby uvedené v žádosti, kladly takovému svědkovi nebo znalci otázky přímo. Podmínky upravující tento postup, které nejsou konkrétně uvedeny v tomto článku, odpovídají ostatním podmínkám podle této Smlouvy, včetně článku 5. 2. Dožadující a dožádaný stát mohou zahájit konzultace za účelem usnadnění řešení právních, technických nebo logistických otázek, které mohou vyvstat při vyřizování žádosti. 3. Aniž je dotčena případná soudní pravomoc podle práva dožadujícího státu, jsou úmyslně nepravdivá výpověď nebo jiné protiprávní chování svědka nebo soudního znalce během videokonference postižitelné v dožádaném státě stejným způsobem, jako kdyby byly spáchány v jeho vnitrostátním trestním řízení. 4. Tento článek se použije, aniž je dotčeno používání jiných prostředků výslechu v dožádaném státě, které jsou k dispozici na základě smlouvy nebo vnitrostátního práva. 5. Dožádaný stát může umožnit použití technologie videokonference pro účely jiné, než jsou uvedeny v odstavci 1, včetně pro účely zjištění totožnosti osob nebo předmětů nebo podání vysvětlení. Článek 21 Slučitelnost s jinými smlouvami Tato Smlouva se nedotýká práv a povinností smluvních stran vyžadovat a poskytovat vzájemnou pomoc na základě ustanovení jiných mezinárodních dohod nebo vnitrostátních právních předpisů. Článek 22 Konzultace Ústřední orgány budou ve vzájemně dohodnutých termínech konzultovat možnosti co nejúčinnějšího provádění této Smlouvy. Ústřední orgány se mohou též dohodnout na případných praktických opatřeních, která budou nezbytná pro snadnější plnění podmínek této Smlouvy. Článek 23 Ratifikace, vstup v platnost a ukončení platnosti 1. Tato Smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vzájemně předány v Praze, co možná nejdříve. 2. Tato Smlouva vstoupí v platnost dva měsíce poté, co dojde k výměně ratifikačních listin. 3. Tato Smlouva se použije na jakékoliv dožádání předložené poté, co vstoupila v platnost, i když odpovídající úkony nebo opomenutí nastaly před tímto datem. 4. Tato Smlouva zůstane v platnosti, pokud nebude vypovězena některou ze smluvních stran písemným oznámením druhé smluvní straně. Výpověď nabyde účinnosti šest měsíců ode dne doručení oznámení. Na důkaz uvedeného níže podepsaní, k tomu náležitě zmocněni, podepsali tuto Smlouvu. Dáno ve Washingtonu dne 4. února 1998 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a anglickém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku: RNDr. Alexandr Vondra v. r. mimořádný a zplnomocněný velvyslanec

Za Spojené státy americké: Janet Reno v. r. generální prokurátor


strana 242

částka 3

Formulář A Potvrzení o záznamech týkajících se podnikání

Já,................................................................................................................. po poučení, že nepravdivá výpověď mě vystavuje (jméno) nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto: Jsem zaměstnán u/pracuji pro ...................................................................................................................................................... (název podniku, od kterého se písemnosti požadují) ve funkci (úřední titul) ................................................................................................................................................................. a z titulu této své funkce jsem oprávněn a kvalifikován k potvrzení tohoto osvědčení: Každý zde přiložený záznam je záznamem ve správě výše jmenovaného podniku a A) byl pořízen v době nebo přibližně v době, kdy došlo k dále popsaným skutečnostem (hodící se zakroužkujte) 1) osobou, která o těchto skutečnostech věděla; 2) nebo na základě informací takovou osobou předaných; 3) který byl pořízen osobou, k jejímž povinnostem jinak patří zaznamenávat informace o takových skutečnostech za výše uvedený podnik (firmu); B) byl veden v průběhu řádně prováděné obchodně podnikatelské činnosti, C) z titulu podnikatelské činnosti byl tento záznam pořízen jako běžná rutinní praxe a D) pokud takový záznam není originálem, je duplikátem takového originálu. Datum vydání ............................................................................. Země, v níž bylo potvrzení vydáno ............................................ Podpis .........................................................................................

částka 3


strana 243

Formulář B Potvrzení o neexistenci záznamů o podnikání

Já,................................................................................................................. po poučení, že nepravdivá výpověď mě vystavuje (jméno) nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto: Jsem zaměstnán u/pracuji pro ...................................................................................................................................................... (název podniku, od kterého se písemnosti požadují) ve funkci (úřední titul) ................................................................................................................................................................. a z titulu této své funkce jsem oprávněn a kvalifikován k potvrzení tohoto osvědčení: V mém zaměstnání/při mé práci u výše uvedeného podniku jsem obeznámen se záznamy o podnikání vedenými tímto podnikem. Shora uvedený podnik uchovává záznamy o svých podnikatelských operacích, které A) byly pořízeny v době nebo přibližně v době, kdy došlo k dále popsaným skutečnostem (hodící se zakroužkujte) 1) osobou, která o těchto skutečnostech věděla; 2) nebo na základě informací takovou osobou předaných; 3) které byly pořízeny osobou, k jejímž povinnostem jinak patří zaznamenávat informace o takových skutečnostech za výše uvedený podnik (firmu); B) byly vedeny v průběhu řádně prováděné obchodně podnikatelské činnosti a C) z titulu podnikatelské činnosti byly tyto záznamy pořízeny jako běžná rutinní praxe. Mezi takto evidovanými záznamy jsou záznamy o jednotlivcích a právnických osobách, kteří prováděli obchod se shora uvedeným podnikem a účtovali s ním. S vynaložením veškerého úsilí jsem pátral nebo nechal pátrat po takových záznamech. Nebyly nalezeny žádné záznamy, z nichž by vyplývalo, že mezi výše zmíněným podnikem a následujícími jednotlivci docházelo k obchodní činnosti. Pokud by shora uvedený podnik vedl účet ve prospěch těchto jednotlivců nebo právnických osob nebo pokud by se s nimi podílel na nějakém obchodu, musely by záznamy tohoto podniku takové skutečnosti odrážet. Datum vydání ............................................................................. Země, v níž bylo potvrzení vydáno ............................................ Podpis .........................................................................................

strana 244


částka 3

Formulář C Potvrzení o úředních záznamech

Já,................................................................................................................. po poučení, že nepravdivá výpověď mě vystavuje (jméno) nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

1. .................................................................................................................................................................................................. (název státního orgánu či úřadu) je státním orgánem nebo úřadem ................................................................................................................................................. (země) a je ze zákona oprávněn uchovávat úřední záznamy obsahující skutečnosti, které je nutno ze zákona hlásit, zaznamenávat nebo archivovat; 2. moje postavení u zmíněného státního orgánu je ...................................................................................................................... (funkce) 3. z titulu mé funkce jsem vyhotovil pravdivé a přesné kopie záznamů, jež jsou ve správě tohoto státního orgánu, a 4. tyto níže podepsané kopie jsou připojeny. Popis záznamů:

Podpis ......................................................................................... Datum ......................................................................................... (Úřední pečeť nebo razítko)

částka 3


strana 245

Formulář D Potvrzení o neexistenci úředních záznamů

Já, .............................................................................................................. po poučení, že nepravdivá výpověď mě vystavuje (jméno) nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto:

1. ............................................................................................................................................................................................... (název státního orgánu či úřadu) je státním orgánem nebo úřadem .............................................................................................................................................. (země) a je ze zákona oprávněn uchovávat úřední záznamy obsahující skutečnosti, které je nutno ze zákona hlásit, zaznamenávat nebo archivovat; 2. Níže popsané záznamy obsahují skutečnosti, které je ze zákona nutno ohlašovat, zaznamenávat nebo archivovat, a takové skutečnosti se zpravidla ohlašují, zaznamenávají nebo archivují u výše uvedeného státního orgánu nebo úřadu; 3. Moje postavení u zmíněného státního orgánu je ................................................................................................................ ; (funkce) 4. Z titulu své úřední funkce jsem s vynaložením veškerého úsilí pátral nebo nechal pátrat po níže uvedených záznamech výše uvedeného úřadu; 5. Nebylo zjištěno, že by se zde podobné záznamy vyskytovaly. Popis záznamů:

Podpis ......................................................................................... Datum ......................................................................................... (Úřední pečeť nebo razítko)

strana 246


částka 3

Formulář E Potvrzení týkající se zajištěných věcí

Já, .............................................................................................................. po poučení, že nepravdivá výpověď mě vystavuje (jméno) nebezpečí trestního stíhání, jako svědek dosvědčuji takto: 1. Moje postavení ve státním orgánu (země) ............................................................................................................................ je (funkce) ................................................................................................................................................................................. 2. Byl jsem pověřen správou níže uvedených věcí (kým) ........................................................................................................ (jméno osoby) .......................................... dne ................ (datum) .............................. v ......................................... (místo); a 3. Předal jsem správu níže uvedených věcí (komu) ................................................................................................................. (jméno osoby) .......................................... dne ................ (datum) ................................ v ........................................... (místo) ve stejném stavu, v jakém jsem je převzal (nebo v odlišném stavu, jak je uvedeno níže). Popis věcí:

Změny stavu věcí po dobu mé správy:

Datum vydání ............................................................................. Země, v níž bylo potvrzení vydáno ............................................ Podpis ......................................................................................... (Úřední pečeť nebo razítko)

částka 3


strana 247

Příloha č. 21/B

SMLOUVA MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A SPOJENÝMI STÁTY SEVEROAMERICKÝMI O VZÁJEMNÉM VYDÁVÁNÍ ZLOČINCŮ (PRAHA, 2. ČERVENCE 1925; Č. 48/1926 SB. Z. A N.) VE ZNĚNÍ DODATKOVÉ ÚMLUVY MEZI REPUBLIKOU ČESKOSLOVENSKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI O VZÁJEMNÉM VYDÁVÁNÍ ZLOČINCŮ (WASHINGTON, 29. DUBNA 1935; Č. 185/1935 SB. Z. A N.) A DRUHÉ DODATKOVÉ ÚMLUVY O VYDÁVÁNÍ MEZI ČESKOU REPUBLIKOU A SPOJENÝMI STÁTY AMERICKÝMI (PRAHA, 16. KVĚTNA 2006; Č. 8/2010 SB. M. S., Č. 27/2010 SB. M. S.) Seznam obsahu Článek I Článek II: Trestné činy podléhající vydání Článek III Článek IV Článek V Článek VI Článek VIa: Dočasné předání Článek VII: Žádosti o vydání nebo předání ze strany několika států Článek VIII Článek IX Článek X Článek XI Článek XIa: Dodatkové informace Článek XIb: Citlivé informace obsažené v žádosti Článek XIc: Zjednodušené postupy vydávání Článek XII Článek XIIa: Průvoz Článek XIIb: Trest smrti Článek XIII Článek XIV Republika Československá a Spojené Státy Severoamerické, majíce na zřeteli konání spravedlnosti, rozhodly se, že uzavrou spolu smlouvu o vydávání uprchlých zločinců. K tomu účelu ustanovily tyto plnomocníky: P r e s i d e n t r e p u b l i k y Č e s k o s l o v e n s k é: pana Dra Eduarda Beneše, ministra zahraničních věcí Československé republiky, P r e s i d e n t S p o j e n ý c h S t á t ů S e v e r o a m e r i c k ý c h: Jeho Excelenci pana Lewise Einsteina, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra S. S. A., kteří, sdělivše si navzájem své plné moci a shledavše je v řádné a náležité formě, shodli se mezi sebou a ujednali tyto články: Česká republika a Spojené státy americké vydají si na žádost řádně podanou podle této smlouvy kteroukoli osobu, která bude dopadena na území jedné strany a jež bude obviněna nebo byla odsouzena pro některý z trestných činů vypočtených v čl. II. této smlouvy; avšak vydání nastane pouze tehdy, bude-li podán takový důkaz o trestném činu, který podle zákonů platných v místě, kde uprchlý zločinec nebo osoba takto obviněná budou dopadeni, postačí, aby ospravedlnil jich zatčení a dodání k soudu, kdyby byli tento trestný čin spáchali na tomto území. Č l á n e k II Trestné činy podléhající vydání Trestný čin je trestným činem podléhajícím vydání, lze-li za něj podle práva dožadujícího i dožádaného státu uložit trest odnětí svobody s horní hranicí přesahující jeden rok nebo přísnější trest. Trestný čin je rovněž trestným činem podléhajícím vydání, pokud se jedná o pokus nebo spolčení ke spáchání trestného činu podléhajícího vydání nebo o účast na tomto trestném činu. Vztahuje-li se žádost na výkon trestu osoby odsouzené za trestný čin podléhající vydání, musí z trestu odnětí svobody zbývat nejméně čtyři měsíce.

strana 248


částka 3

Je-li povoleno vydání pro trestný čin podléhající vydání, je rovněž povoleno pro všechny ostatní trestné činy uvedené v žádosti, za které je možno uložit trest odnětí svobody v délce trvání nejvýše jednoho roku, jsou-li splněny všechny ostatní podmínky vydání. Pro účely tohoto článku se trestný čin považuje za trestný čin podléhající vydání: a) bez ohledu na to, zda právo dožadujícího a dožádaného státu řadí trestný čin do stejné kategorie trestných činů nebo popisují trestný čin stejnou terminologií, b) bez ohledu na to, zda se jedná o trestný čin, pro který federální právo Spojených států amerických pouze pro odůvodnění příslušnosti federálního soudu Spojených států požaduje doložení skutečností jako přeprava osob a věcí mezi federálními státy nebo použití pošty či jiných prostředků týkajících se federálního nebo zahraničního obchodu, a c) bez ohledu na to, zda v trestních věcech z oblasti daní, cel, devizové kontroly a dovozu nebo vývozu zboží stanoví právo dožadujícího a dožádaného státu stejné druhy daní, cel, devizových kontrol nebo dovozu či vývozu vzhledem ke stejnému zboží. Byl-li trestný čin spáchán mimo území dožadujícího státu, je vydání povoleno s výhradou ostatních použitelných podmínek pro vydání, je-li podle práva dožádaného státu čin spáchaný mimo jeho území za podobných okolností trestný. Není-li podle práva dožádaného státu čin spáchaný mimo jeho území za podobných okolností trestný, může výkonný orgán dožádaného státu podle svého uvážení povolit vydání, jsou-li všechny ostatní podmínky pro vydání splněny. Č l á n e k III Ustanovení této smlouvy netýkají se nároku na vydání pro trestný čin politický anebo pro trestné činy, které jsou s takovými skutky v souvislosti; žádná osoba, vydaná jednou anebo jedné z Vysokých smluvních stran podle této smlouvy, nesmí býti ani souzena, ani potrestána pro politický trestný čin, spáchaný před jejím vydáním. Zda trestný čin je činem politickým, o tom rozhodnouti přísluší státu dožádanému nebo jeho soudům. Jde-li o zločin vraždy ať dokonaný či nedokonaný, není okolnost, že trestný čin anebo jeho pokus byl podniknut proti životu svrchované hlavy nějakého státu nebo některého člena jeho rodiny, o sobě dostatečným důkazem pro tvrzení, že jde o trestný čin politický anebo o skutek, který jest v souvislosti s politickým trestným činem. Č l á n e k IV Žádná osoba nesmí býti souzena pro jiný trestný čin před tím spáchaný, než pro který bylo povoleno její vydání, nebo býti vydána jinému státu, leč by měla volnost opustiti během jednoho měsíce území poté, když byla propuštěna na svobodu v důsledku opatření pro trestné činy, pro které byla vydána. Článek V Uprchlý provinilec nebude vydán podle této smlouvy, jestliže jeho stíhání anebo potrestání pro trestný čin, který jest předmětem žádosti za vydání, jest vyloučeno pro promlčení nebo z jiného zákonného důvodu podle předpisů toho z obou smluvních států, na jehož území trestný čin byl spáchán. Č l á n e k VI Koná-li se proti vyžadované osobě ve státě dožádaném trestní řízení nebo je-li tam v trestu pro jiný trestný čin, může být vydání odloženo do té doby, až bude trestní řízení skončeno nebo, skončilo-li jejím odsouzením, až bude plně vykonán přisouzený jí trest. Okolnost tato však není na překážku, aby o žádosti za vydání bylo rozhodnuto co nejdříve. Č l á n e k VIa Dočasné předání Bylo-li vyhověno žádosti o vydání osoby, proti které je vedeno řízení nebo která vykonává trest v dožádaném státě, může dožádaný stát dotčenou osobu dočasně předat dožadujícímu státu za účelem trestního řízení. Tato předaná osoba je v dožadujícím státě držena ve vazbě a je navrácena dožádanému státu po skončení řízení proti této osobě v souladu s podmínkami dohodnutými mezi dožadujícím a dožádaným státem. Doba strávená ve vazbě na území dožadujícího státu během trestního stíhání v tomto státě může být odečtena od zbývající doby trestu v dožádaném státě. Č l á n e k VII Žádosti o vydání nebo předání ze strany několika států Obdrží-li dožádaný stát od dožadujícího státu a od jakéhokoli dalšího státu žádosti o vydání téže osoby buď pro týž trestný čin, nebo pro různé trestné činy, rozhodne výkonný orgán dožádaného státu, kterému státu, pokud vůbec, tuto osobu předá.

částka 3


strana 249

Obdrží-li Česká republika žádost o vydání od Spojených států amerických a žádost o předání na základě evropského zatýkacího rozkazu pro tutéž osobu buď pro týž trestný čin, nebo pro různé trestné činy, rozhodne příslušný výkonný orgán České republiky, kterému státu, pokud vůbec, tuto osobu předá. Při rozhodování podle odstavců 1 a 2 zváží dožádaný stát všechny významné okolnosti, včetně mimo jiné následujících: a) zda byly žádosti podány na základě smlouvy, b) místa spáchání jednotlivých trestných činů, c) příslušné zájmy dožadujících států, d) závažnost trestných činů, e) státní příslušnost oběti, f) možnost dalšího vydávání mezi dožadujícího státy a g) časové pořadí obdržení žádostí od dožadujících států. Č l á n e k VIII Podle této smlouvy nemá žádná z Vysokých smluvních stran povinnost vydati vlastní státní příslušníky. Č l á n e k IX Dožadující stát zaplatí všechny náklady týkající se překladu extradičních materiálů a dopravy předané osoby. Dožádaný stát zaplatí všechny ostatní náklady vzniklé v tomto státě v souvislosti s řízením o vydání. Článek X Jakékoli věci, které jsou v držení uprchlého zločince v době jeho zatčení, ať jde o věci pocházející z trestného činu anebo o věci, jež slouží k usvědčení z trestného činu, budou - pokud to lze - vydány zároveň s osobou vydanou, připouštíli to zákony některé z Vysokých smluvních stran. Nicméně práva třetích osob na těchto věcech zůstávají zachována. Č l á n e k XI Ustanovení této smlouvy se vztahují na všechna, kdekoli se nalézající území, jež patří té neb oné Vysoké smluvní straně, jsou jí obsazena nebo pod jejím dozorem po celou dobu, dokud toto obsazení nebo dozor trvá. Žádosti o vydání a podklady se předávají diplomatickou cestou. Je-li osoba, jejíž vydání je požadováno, předběžně zadržena v dožádaném státě, může dožadující stát splnit svou povinnost předat svou žádost o vydání a podklady diplomatickou cestou tím, že předá žádost a podklady velvyslanectví dožádaného státu v dožadujícím státě. V tom případě se den přijetí této žádosti na velvyslanectví považuje za den přijetí dožádaným státem pro účely počítání lhůty, jež musí být dodržena podle odstavce 4 tohoto článku, aby byla umožněna další vazba dotčené osoby. Žádosti o předběžné zadržení se vedle diplomatické cesty mohou předávat přímo mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Ministerstvem spravedlnosti Spojených států amerických. Tyto žádosti se mohou předávat rovněž prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). Osoba, jež bude prozatímně vzata do vazby, bude propuštěna na svobodu, nebude-li do dvou měsíců od jejího zatčení v České republice - anebo ode dne dodání k úřadu do vazby na území Spojených států amerických podána shora zmíněnou diplomatickou cestou řádně doložená žádost o vydání, opatřená níže uvedenými písemnými doklady. Byl-li uprchlý zločinec již odsouzen pro trestný čin, pro který se žádá za vydání, bude připojiti náležitě ověřený opis rozsudku soudu, jímž byl odsouzen. Je-li uprchlík pouze obviněn z trestného činu, jest předložiti náležitě ověřený opis zatykače vydaného ve státě, kde trestný čin byl spáchán, a údajů, na jichž podkladě byl zatykač vydán, po případě s dalšími důkazními prostředky a doklady podle okolností případu. Dokumenty s osvědčením nebo razítkem ministerstva spravedlnosti nebo ministerstva zahraničních věcí dožadujícího státu se při vydávacím řízení používají bez dalšího osvědčování, ověřování nebo jiné formy legalizace. „Ministerstvo spravedlnosti“ pro Spojené státy americké znamená Ministerstvo spravedlnosti Spojených států amerických a pro Českou republiku Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Č l á n e k XIa Dodatkové informace Dožádaný stát může od dožadujícího státu požadovat, aby v přiměřené lhůtě, kterou stanoví, předložil dodatkové informace, je-li toho názoru, že poskytnuté informace přiložené k žádosti o vydání nedostačují ke splnění podmínek této Smlouvy. Tyto dodatkové informace mohou být vyžádány a poskytnuty přímo prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti České republiky a Ministerstva spravedlnosti Spojených států amerických.

strana 250


částka 3

Č l á n e k XIb Citlivé informace obsažené v žádosti Zamýšlí-li dožadující stát poskytnout zvláště citlivé informace k podpoře své žádosti o vydání, může po konzultaci s dožádaným státem stanovit rozsah ochrany informací dožádaným státem. Nemůže-li dožádaný stát chránit informace požadovaným způsobem, rozhodne se dožadující stát zda informace přesto poskytne. Č l á n e k XIc Zjednodušené postupy vydávání Souhlasí-li dotčená osoba s předáním dožadujícímu státu, může dožádaný stát v souladu se zásadami a postupy svého právního řádu předat tuto osobu co nejrychleji bez dalšího řízení. Souhlas hledané osoby může obsahovat i vzdání se ochrany poskytnuté v souladu se zásadou speciality. Č l á n e k XII V každém případě, kdy jedna z Vysokých smluvních stran požádá o zatčení, vazbu anebo o vydání uprchlého zločince, budou oprávnění k tomu úředníci státu, kde vydávací řízení se vede, nápomocni úředníkům vlády, která žádá za vydání, v řízení před příslušnými soudy a úřady všemi zákonnými prostředky, jež jsou v jejich moci. Č l á n e k XIIa Průvoz Česká republika může schválit přepravu osoby předávané Spojeným státům americkým třetím státem nebo Spojenými státy americkými třetímu státu přes své území. Spojené státy americké mohou schválit přepravu osoby předávané České republice třetím státem nebo Českou republikou třetímu státu přes své území. Žádost o průvoz se podává diplomatickou cestou nebo přímo mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Ministerstvem spravedlnosti Spojených států amerických. Tyto žádosti se mohou podávat rovněž prostřednictvím Interpolu. Žádost obsahuje popis přepravované osoby a krátkou zprávu o skutečnostech případu. Přepravovaná osoba je během průvozu držena ve vazbě. Schválení se nepožaduje v případě letecké přepravy, není-li plánováno přistání na území tranzitního státu. V případě neplánovaného přistání může stát, ve kterém se toto přistání uskuteční požadovat předání žádosti o průvoz podle odstavce 2. Přijata budou všechna nezbytná opatření k zabránění útěku dotčené osoby během průvozu, je-li žádost o průvoz obdržena do 96 hodin od neplánovaného přistání. Č l á n e k XIIb Trest smrti Je-li za trestný čin, pro který se žádá o vydání, možné uložit trest smrti podle práva dožadujícího státu a nikoli podle práva dožádaného státu, může dožádaný stát povolit vydání za podmínky, že daná osoba nebude odsouzena k trestu smrti, nebo nemůže-li dožadující stát tuto podmínku splnit z procesních důvodů, za podmínky, že uložený trest smrti nebude vykonán. Přijme-li dožadující stát podmínky vydání podle tohoto článku, musí je dodržet. Nepřijme-li dožadující stát tyto podmínky, může být žádost o vydání zamítnuta. Č l á n e k XIII Tato smlouva sepsaná v řeči československé a anglické, kteréžto oboje znění je stejně authentickým, bude ratifikována Vysokými smluvními stranami způsobem odpovídajícím jich ústavě a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, jež bude provedena ve Washingtoně pokud možno nejdříve. Č l á n e k XIV Tato smlouva zůstane v platnosti po dobu deseti let. Neoznámí-li žádná z Vysokých smluvních stran rok před ukončením výše naznačené lhůty, že má v úmyslu smlouvu vypověděti, zůstane v platnosti ještě rok po dni, kterého ta neb ona Vysoká smluvní strana vypoví smlouvu. Čemuž na svědomí výše jmenovaní zmocněnci podepsali tuto smlouvu a připojili k ní své pečetě. Dáno v dvojím vyhotovení v Praze, dnes, dne druhého července roku jeden tisíc devět set dvacet pět. L. S. Dr. Edvard Beneš. L. S. Lewis Einstein.

částka 3


strana 251

Příloha č. 22/A

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VAZBY VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV Čl. 13 odst. 5 Úmluvy o trestných a některých jiných činech spáchaných na palubě letadla z 14. září 1963 (č. 102/1984 Sb.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby stát registrace letadla a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 4 a čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO), stát registrace letadla, stát, v němž má provozovatel bez posádky pronajatého letadla hlavní působiště či trvalé bydliště, stát, jehož státním příslušníkem osoba je, a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 4 a čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO), stát registrace letadla, stát, v němž má provozovatel bez posádky pronajatého letadla hlavní působiště či trvalé bydliště, stát, na jehož území se trestný čin stal, stát, jehož státním příslušníkem osoba je, a případně kterýkoli jiný zainteresovaný stát, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 1 Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, stát či jiné státy, jejichž státním příslušníkem je domnělý pachatel nebo, v případě, že je bezdomovcem, stát, na jehož území má trvalé bydliště, stát, či státy, jejichž státním příslušníkem je osoba požívající mezinárodní ochrany nebo jejichž jménem plnila své funkce, všechny ostatní zainteresované státy, a mezinárodní organizaci, jejímž úředníkem nebo zástupcem je osoba požívající mezinárodní ochrany. Čl. 9 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 8, a další státy, je-li to vhodné. Čl. 6 odst. 2 Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí z 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) - povinnost informovat o vzetí do vazby či o nahrazení vazby zárukou, dohledem nebo slibem stát, kde byl trestný čin spáchán, stát, proti kterému byl nátlak zaměřen nebo proti kterému směřoval pokus o nátlak, stát, jehož státním občanem je fyzická nebo právnická osoba, proti které byl nátlak zaměřen nebo proti které směřoval pokus o nátlak, stát, jehož státním občanem je rukojmí, nebo na jehož území má obvyklé bydliště, stát, jehož státním občanem je domnělý pachatel nebo, jedná-li se o osobu bez státní příslušnosti, na jehož území má obvyklé bydliště, mezinárodní mezivládní organizaci, proti které byl nátlak zaměřen nebo proti které směřoval pokus o nátlak, a všechny ostatní dotčené státy. Čl. 6 odst. 4 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z 10. prosince 1984 (č. 143/1988 Sb.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby stát, na jehož území byl trestný čin spáchán, stát registrace lodi či letadla, na jehož palubě byl trestný čin spáchán, stát, jehož státním příslušníkem je domnělý pachatel, a stát, jehož státním příslušníkem je oběť, je-li to vhodné. Čl. 7 odst. 5 a čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 8, další státy, je-li to vhodné, a generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO). Čl. 13 Úmluvy o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.; s Opčním protokolem z 8. prosince 2005, č. 69/2010 Sb. m s.) - povinnost informovat o opatřeních k zajištění přítomnosti osoby za účelem trestního stíhání nebo vydání prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů stát, v němž byl trestný čin spáchán, stát nebo státy, jejichž státním příslušníkem osoba je, nebo stát, na jehož území má osoba trvalý pobyt, jde-li o bezdomovce, dále stát či státy, jejichž státním příslušníkem je oběť, a jiné zainteresované smluvní strany. Čl. 7 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 8, a další státy, je-li to vhodné.

strana 252


částka 3

Čl. 9 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu z 9. prosince 1999 (č. 18/2006 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 7 odst. 1 či 2, a další státy, je-li to vhodné. Čl. 10 odst. 6 Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat přímo nebo prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů o vzetí do vazby a o okolnostech opravňujících ke vzetí osoby do vazby státy, které by mohly mít jurisdikci podle čl. 9 odst. 1 či 2, a další státy, je-li to vhodné.

částka 3


strana 253

Příloha č. 22/B

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VÝSLEDKU TRESTNÍHO ŘÍZENÍ VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV Čl. 7 Mezinárodní úmluvy o potlačení obchodu s děvčaty z 4. května 1910 (č. 26/1913 ř. z., č. 160/1922 Sb. z. a n.) povinnost informovat o výsledku trestního řízení ostatní smluvní strany, byl-li trestný čin uvedený v čl. 1 nebo 2 spáchán v různých zemích. Čl. 3 Mezinárodní úmluvy o potírání obchodu zletilými ženami z 11. října 1933 (č. 32/1936 Sb. z. a n.) - povinnost zaslat stejnopis odsuzujícího rozsudku, identifikační informace o pachateli (fotografie, otisky prstů) a informace o tom, zda odsouzenému bylo uloženo vyhoštění (včetně tzv. správního vyhoštění) ostatním smluvním stranám. Čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 11 Úmluvy o zabránění a trestání trestných činů proti osobám požívajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců z 14. prosince 1973 (č. 131/1978 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 14 odst. 2 a 3 Úmluvy o fyzické ochraně jaderných materiálů z 26. října 1979 (č. 114/1996 Sb., č. 27/2007 Sb. m. s.) povinnost informovat o výsledku trestního řízení státy přímo dotčené a generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA). Čl. 7 Mezinárodní úmluvy proti braní rukojmí z 17. prosince 1979 (č. 36/1988 Sb.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO). Čl. 18 Úmluvy o bezpečnosti personálu Organizace spojených národů a přidruženého personálu z 9. prosince 1994 (č. 46/1999 Sb.; s Opčním protokolem z 8. prosince 2005, č. 69/2010 Sb. m s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 16 Mezinárodní úmluvy o potlačování teroristických bombových útoků z 15. prosince 1997 (č. 80/2001 Sb. m. s.) povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 19 Mezinárodní úmluvy o potlačování financování terorismu z 10. ledna 2000 (č. 18/2006 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů. Čl. 19 Mezinárodní úmluvy o potlačování činů jaderného terorismu z 13. dubna 2005 (č. 57/2007 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku trestního řízení generálního tajemníka Organizace spojených národů.

strana 254


částka 3

Příloha č. 22/C

SEZNAM ZVLÁŠTNÍCH INFORMAČNÍCH POVINNOSTÍ TÝKAJÍCÍCH SE VÝSLEDKU MEZINÁRODNÍ JUSTIČNÍ SPOLUPRÁCE VYPLÝVAJÍCÍCH Z NĚKTERÝCH MNOHOSTRANNÝCH SMLUV Čl. 11 písm. c) Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z 16. prosince 1970 (č. 96/1974 Sb.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 13 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z 23. září 1971 (č. 16/1974 Sb.; s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví z 24. února 1988, č. 138/2002 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu Radu Mezinárodní organizace civilního letectví (ICAO). Čl. 9 Evropské úmluvy o potlačování terorismu z 27. ledna 1977 (č. 552/1992 Sb.) - povinnost pravidelně informovat o výsledcích vydávacích řízení a řízení o právní pomoci v užším smyslu Evropský výbor pro problémy kriminality Rady Evropy (CDPC). Čl. 15 odst. 1 písm. c) Úmluvy o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti námořní plavby z 10. března 1988 (č. 100/2005 Sb. m. s.; s Protokolem o potlačování protiprávních činů proti bezpečnosti pevných plošin umístěných na pevninské mělčině z 10. března 1988, č. 101/2005 Sb. m. s.) - povinnost informovat o výsledku vydávacího či předávacího řízení nebo řízení o právní pomoci v užším smyslu generálního tajemníka Mezinárodní námořní organizace (IMO).


částka 3

strana 255

Příloha č. 23

PŘEHLED LHŮT PRO DORUČENÍ ŽÁDOSTI O VYDÁNÍ PODLE MEZINÁRODNÍCH SMLUV Stát1) Afghánistán

Lhůta 1 měsíc

Albánie

40 dnů

Právní základ při předběžném zatčení na základě předchozí žádosti - čl. 39 odst. 1 dvoustranné smlouvy (č. 44/1983 Sb.) při předběžném zatčení bez předchozí žádosti - čl. 39 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 44/1983 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.)

Alžírsko

45 dnů

čl. 37 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 17/1984 Sb.)

15 dnů

Andorra

40 dnů

čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.)

Arménie

1 měsíc

prohlášení k čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.)

Ázerbájdžán

40 dnů


Bahamy Bělorusko

40 dnů 1 měsíc

čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 73 dvoustranné smlouvy (č. 95/1983 Sb.)

Bosna a Hercegovina

40 dnů


Černá Hora

40 dnů


Česká republika

40 dnů

§ 396 odst. 3 trestního řádu, čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání

Gambie

40 dnů

čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

Gruzie

40 dnů


Chorvatsko Indie

40 dnů 40 dnů

čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

Izrael

40 dnů

Jemen

1 měsíc


40 dnů

čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) při předběžném zatčení na základě předchozí žádosti - čl. 38 odst. 1 dvoustranné smlouvy (č. 76/1990 Sb.) při předběžném zatčení bez předchozí žádosti - čl. 38 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 76/1990 Sb.) čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.)

Kanada

40 dnů

čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

15 dnů

Keňa

40 dnů

KLDR

2 měsíce

Kuba

2 měsíce


Kyrgyzstán Bývalá jugoslávská republika Makedonie Moldavsko

1 měsíc

čl. 73 dvoustranné smlouvy (č. 95/1983 Sb.)

40 dnů


40 dnů


40 dnů


Monako Mongolsko

2 měsíce



Nový Zéland

40 dnů


Rusko

40 dnů


San Marino

40 dnů


Srbsko

40 dnů


Svazijsko

40 dnů


Sýrie

1 měsíc


Švýcarsko

40 dnů

Tunisko

1 měsíc

čl. 16 odst. 4 Evropské úmluvy o vydávání (č. 549/1992 Sb.) na žádost lze lhůtu prodloužit o 15 dnů - čl. 40 odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 40/1981 Sb.)

____________________________________________ 1) Mimo členské státy Evropské unie a státy zapojené do užší schengenské spolupráce a jejich zámořská a závislá území.


strana 256

Stát

Lhůta

Právní základ

Turecko

40 dnů


Uganda

40 dnů


40 dnů


Ukrajina USA Uzbekistán

2 měsíce 60 dnů

Vietnam

2 měsíce

Zambie

40 dnů

částka 3

čl. XI odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 48/1926 Sb. z. a n., č. 185/1935 Sb. z. a n., č. 8/2010 Sb. m. s.) čl. 61 odst. 4 dvoustranné smlouvy (č. 133/2003 Sb. m. s.) čl. 68 odst. 2 dvoustranné smlouvy (č. 98/1984 Sb.) čl. 10 odst. 3 dvoustranné smlouvy (č. 211/1926 Sb. z. a n.)

částka 3

Obsah

OBSAH Část první: Obecná část Účel instrukce Informace o mezinárodních smlouvách závazných pro Českou Republiku Způsob styku s cizinou Styk prostřednictvím ministerstva Přímý styk s cizozemskými justičními orgány Styk s cizozemskými zastupitelskými úřady, akreditovanými pro Českou republiku se sídlem v České republice

strana 257

§ 1-17 §1 §3 § 4-13 §4 §5 §7

Styk s cizozemskými zastupitelskými úřady, akreditovanými pro Českou republiku, se § 8 sídlem v cizině Styk se zastupitelskými úřady České republiky v cizině §9 Doručování osobám požívajícím imunit § 10 Přímé doručování do ciziny § 11 Úprava písemností určených pro cizinu § 12 Ověřená kopie určená pro cizinu § 13 Omezení nebo odnětí osobní svobody cizince v České republice § 14 Omezení nebo odnětí osobní svobody občana České republiky v cizině a pátrání po pobytu § 15 Vyhoštění z ciziny do České republiky § 16 Zvláštní informační povinnost podle některých mezinárodních smluv § 17 Část druhá: Zvláštní část § 18-84 Hlava I: Právní pomoc v užším smyslu § 18-28 Základní normativní úprava § 18 Dožádání do ciziny § 19 Dožádání z ciziny § 20 Zvláštní ustanovení o některých druzích právní pomoci v užším smyslu a o dožádání do § 21-27 některých států

str. 86 str. 86 str. 86 str. 86 str. 86 str. 87 str. 87 str. 87 str. 87 str. 87 str. 88 str. 88 str. 88 str. 89 str. 89 str. 89 str. 89 str. 90 str. 90 str. 90 str. 90 str. 91 str. 91

Dožádání o doručení písemnosti adresátovi v cizině Dožádání o provedení výslechu v cizině Dočasné předání do ciziny za účelem provedení procesních úkonů Dočasné převzetí z ciziny za účelem provedení procesních úkonů Zajištění a odevzdání věcí a zajištění majetku Výslech prostřednictvím videotelefonu a telefonu Dožádání do Spojených států amerických Náklady dožádání Hlava II: Extradice Oddíl první: Vyžádání z ciziny Základní normativní úprava Mezinárodní zatýkací rozkaz Žádost o předběžnou vazbu Dodatkové informace Postup po rozhodnutí dožádaného státu Dočasné převzetí vydávané osoby Zásada speciality a vyžádání dodatečného souhlasu s dalším trestním stíháním nebo výkonem trestu

§ 21 § 22 § 23 § 24 § 25 § 26 § 27 § 28 § 29-58 § 29-43 § 29 § 30-32 § 33 § 34 § 35 § 36 § 37

str. 91 str. 91 str. 91 str. 92 str. 92 str. 92 str. 93 str. 93 str. 93 str. 93 str. 93 str. 93 str. 95 str. 95 str. 95 str. 95 str. 95

Zvláštní ustanovení o vyžádání z některých států Extradiční materiály pro účely vyžádání ze států, které požadují kopie důkazů Extradiční materiály pro účely vyžádání ze Spojených států amerických Extradiční materiály pro účely vyžádání z Kanady Extradiční materiály pro účely vyžádání z Nového Zélandu Extradiční materiály pro účely vyžádání z Izraele

§ 38-43 § 38 § 39 § 40 § 41 § 42

str. 96 str. 96 str. 96 str. 97 str. 98 str. 99 str. 100

Extradiční materiály pro účely vyžádání z Austrálie

§ 43

strana 258

Obsah

Oddíl druhý: Vydání do ciziny

částka 3

§ 44-54

str. 100

Základní normativní úprava

§ 44

str. 100

Předběžná vazba

§ 45

str. 100

Řízení o vydání osoby omezené na osobní svobodě

§ 46

str. 100

Zjednodušené vydání

§ 47

str. 101

Rozhodnutí o přípustnosti vydání

§ 48

str. 101

Souběh žádostí o vydání

§ 49

str. 101

Odložení vydání

§ 50

str. 102

Dočasné předání

§ 51

str. 102

Postup po povolení vydání a vydávací vazba

§ 52

str. 102

Ukončení řízení o vydání

§ 53

str. 103

Rozšíření vydání na jiný trestný čin

§ 54

str. 103

Oddíl třetí: Upuštění od výkonu zbytku trestu odnětí svobody podle § 327 odst. 1 trestního řádu § 55-58 Hlava III: Předání trestního řízení do ciziny Základní normativní úprava Žádost o převzetí trestního řízení

str. 103

§ 59-62

str. 103

§ 59

str. 103

§ 61

str. 104

Hlava IV: Výkon rozhodnutí ve vztahu k cizině

§ 63-84

str. 105

Oddíl první: Předání odsouzeného do ciziny

§ 63-67

str. 105

§ 63

str. 105

Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání odsouzených osob § 64 Předání odsouzeného podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouze§ 65 ných osob

str. 105


Předání odsouzeného podle Úmluvy o předávání osob odsouzených k trestu odnětí svobody k výkonu trestu ve státě, jehož jsou občany § 66 Postup po předání odsouzeného Oddíl druhý: Převzetí odsouzeného z ciziny

§ 67

str. 106 str. 106 str. 107

§ 68-71

str. 107


§ 68

str. 107

Řízení o uznání cizozemského rozhodnutí

§ 69

str. 108

Vykonávací řízení

§ 70

str. 108

§ 72-76

str. 109

Oddíl třetí: Předání výkonu rozsudku, pokud se odsouzený nachází na území cizího státu

Základní normativní úprava § 72 Předání výkonu rozsudku podle Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsou§ 73 zených osob

str. 109 str. 109

Předání výkonu rozsudku na bezesmluvním základě § 74-75 Ověření podmínek, za nichž může cizí stát převzít výkon rozsudku § 74 Žádost o převzetí výkonu rozsudku na bezesmluvním základě § 75 Postup po předání výkonu rozsudku § 76 Oddíl čtvrtý: Převzetí výkonu cizozemského rozsudku, pokud se odsouzený nachází na § 77-78 území České republiky

str. 109 str. 109 str. 110 str. 110

Základní normativní úprava § 77 Řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí § 78 Oddíl pátý: Předávání dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými § 79-83 pachateli

str. 110 str. 110

Předání dohledu do ciziny Převzetí dohledu z ciziny Oddíl šestý: Výkon jiných druhů rozhodnutí Část třetí: Závěrečná ustanovení Přílohy Příloha č. 1: Konzulární úmluvy, jimiž je Česká republika vázána Příloha č. 2: Mnohostranné mezinárodní smlouvy v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech

§ 79-81 § 82-83 § 84 § 85-88

str. 110

str. 111 str. 111 str. 112 str. 112 str. 112 str. 113 str. 114 str. 116

částka 3

Obsah

strana 259

Příloha č. 3: Dvoustranné mezinárodní smlouvy v oblasti mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech

str. 119

Příloha č. 4: Evropská úmluva o vydávání A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení C. Konsolidované znění Evropské úmluvy o vydávání Příloha č. 5: Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 6: Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vydávání A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 7: Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních

str. 123 str. 124 str. 135 str. 142 str. 142 str. 143 str. 144 str. 144 str. 145 str. 147

A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení C. Konsolidované znění Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních Příloha č. 8: Dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 9: Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

str. 178

A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 10: Evropská úmluva o předávání trestního řízení A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení

str. 178 str. 179 str. 184 str. 177 str. 185

Příloha č. 11: Úmluva o předávání odsouzených osob A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 12: Dodatkový protokol k Úmluvě o předávání odsouzených osob A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení

str. 182 str. 189 str. 191 str. 199 str. 199 str. 200

Příloha č. 13: Evropská úmluva o dohledu nad podmíněně odsouzenými a podmíněně propuštěnými pachateli

str. 201

A. Seznam smluvních stran B. Výhrady a prohlášení Příloha č. 14: Jazykové tabulky A. Tabulky jazyků podle prohlášení k vybraným mnohostranným mezinárodním smlouvám a podle dvoustranných mezinárodních smluv v jednotlivých oblastech mezinárodní justiční spolupráce v trestních věcech Tabulka č. 1: Vydávání Tabulka č. 2: Dožádání Tabulka č. 3: Předávání trestního řízení Tabulka č. 4: Předávání odsouzených Tabulka č. 5: Předávání dohledu B. Tabulka úředních jazyků cizích států Příloha č. 15: Vzor žádosti o právní pomoc A. V českém jazyce B. V anglickém jazyce Příloha č. 16: Vzor žádosti o doručení písemnosti A. V českém jazyce B. V anglickém jazyce

str. 147 str. 148 str. 161 str. 179 str. 169 str. 177

str. 201 str. 202 str. 196

str. 203 str. 203 str. 204 str. 205 str. 206 str. 208 str. 209 str. 213 str. 213 str. 215 str. 217 str. 217 str. 219

strana 260

Obsah

C. Vzor vícejazyčného doručného listu pro cizinu v trestních věcech D. Tabulka lhůt pro zasílání dožádání o doručení předvolání obviněného Příloha č. 17: Vzor mezinárodního zatýkacího rozkazu

částka 3

str. 221 str. 223 str. 224

A. V českém jazyce

str. 224

B. V anglickém jazyce

str. 226

Příloha č. 18: Vzor prohlášení o potvrzení totožnosti

str. 228

A. V českém jazyce

str. 228

B. V anglickém jazyce

str. 229

Příloha č. 19: Vzory ověřovacích doložek k extradičním materiálům pro Kanadu A. Pro vyžádání k trestnímu stíhání B. Pro vyžádání k výkonu trestu Příloha č. 20: Zjednodušené vydání - poučení podle § 398 odst. 3 trestního řádu Příloha č. 21: Konsolidovaná znění smluv mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vydávání a o vzájemné právní pomoci v trestních věcech A. Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o vzájemné právní pomoci v trestních věcech (Washington, 4. února 1998) ve znění Dodatkové úmluvy o vzájemné právní pomoci v trestních věcech mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006) B. Smlouva mezi republikou Československou a Spojenými Státy Severoamerickými o vzájemném vydávání zločinců (Praha, 2. července 1925) ve znění Dodatkové úmluvy mezi republikou Československou a Spojenými Státy Americkými o vzájemném vydávání zločinců (Washington, 29. dubna 1935) a Druhé dodatkové úmluvy o vydávání mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými (Praha, 16. května 2006) Příloha č. 22: Seznamy zvláštních informačních povinností podle některých mnohostranných smluv

str. 230 str. 230 str. 231 str. 232

str. 234

str. 247 str. 251

A. Seznam zvláštních informačních povinností týkajících se vazby vyplývajících z některých mnohostranných smluv

str. 251

B. Seznam zvláštních informačních povinností týkajících se výsledku trestního řízení vyplývajících z některých mnohostranných smluv

str. 253

C. Seznam zvláštních informačních povinností týkajících se výsledku mezinárodní justiční spolupráce vyplývajících z některých mnohostranných smluv Příloha č. 23: Přehled lhůt pro doručení žádosti o vydání podle mezinárodních smluv

str. 254 str. 255

Vychází: dle potřeby pro vnitřní potřebu justice - Redakce: Ministerstvo spravedlnosti ČR, Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 - telefon: 221 997 255, 221 997 111 - e-mail: [email protected], [email protected] - Administrace, objednávky: NVD, Na průhonu 19/653, Praha 8, e-mail: [email protected], http://nvd-sis.webnode.cz - Tisk: Vězeňská služba ČR - VStisk Praha Pankrác - Distribuce: V. R. V. s. r. o. (ZPS), Láskova 1810, 148 00 Praha 4

Sbírka instrukcí a sdělení

Recommend Documents