STAVEBNÍ
KONSTRUKCE STRUCTURES
STAVBY
TEXTILNÍHO PRŮMYSLU SEVERNÍCH ČECH A JEJICH TVŮRCI TEXTILE INDUSTRY BUILDINGS OF THE NORTH OF BOHEMIA AND THEIR AUTHORS LUKÁŠ BERAN Restrukturalizace evropského průmyslu sebou nese problém opuštěných průmyslových staveb. Rozpoznání jejich specifických konstrukčních a architektonických kvalit je nejen argumentem pro jejich zachování, ale zároveň důležitým vodítkem pro architektonické zásahy do jejich struktury, které umožní jejich nové využití. The restructuring of European industry brings the problem of abandoned industrial buildings. If we can recognize their specific structural and architectural qualities, we have not only an argument in advocating a new use for them, but also a clue for architectural intervention, that will make this change possible. Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze se systematicky zabývá mapováním, evidencí a zkoumáním pozůstatků průmyslové výroby na našem území, zejména pak industriálními stavbami či areály a možnostmi jejich nového využití. Jako hlavní nástroj mu slouží on-line databáze, Registr průmyslového dědictví (https://registr.cvut.cz). Aplikací údajů, shromážděných v Registru, pak vznikají publikace, které se snaží formou průvodce po jednotlivých lokalitách představit tyto stavby veřejnosti – jako poslední Industriál Libereckého kraje. Plošná evidence však umožňuje i určitá zobecnění, z komparace velkého množství kusých údajů odhaluje nové souvislosti a poznatky.
Navrhování průmyslových staveb poháněly kupředu různé průmyslové obory, ve druhé polovině devatenáctého století především textilnictví. Zejména technologie spřádání bavlny tehdy zrodila stavby, jaké dodnes chápeme jako moderní – rozsáhlé, několikapodlažní, s proskleným pláštěm, vzduchotechnikou a automatickým hasicím systémem. Jejich projektování tak, jak jej etabloval zejména britský architekt Sidney Stott a jeho oldhamská kancelář, představovalo globalizovaný obor – probíhalo korespondenčně, ve spolupráci s místní stavební firmou a dodavateli strojního vybavení (do konce 19. století výlučně anglickými). Dispozice staveb vznikaly výpočty na základě požadovaných objemů a struktury výroby. Patrně nejlepším příkladem pro začlenění průmyslových staveb v našich zemích do evropského kontextu je činnost největších konkurentů zmíněného Sidneyho Stotta, švýcarské projekční kanceláře Séquin & Knobel1, která na přelomu devatenáctého století opanovala středoevropský trh, ale projektovala desítky staveb pro celý kontinent. Civilní inženýr Carl Arnold Séquin-Bronner (1845 až 1899) se proslavil nejprve projektováním přízemních budov tkalcoven i přádelen se šedovými střechami, jejichž nový typ s oboustrannými sedlovými světlíky si roku 1885 nechal mezinárodně patentovat.2 Takový výrobní sál, postavený roku 1893, se dochoval v Chrastavě u Liberce3 (přádelna Cichorius & Co., projekt 1893, 1
46
Nádražní ulice), časný příklad najdeme v Praze-Bubenči (přádelna Ernest Mauthner, projekt 1888, Papírenská ulice) a Séquinovu řešení odpovídá např. také stavba tkalcovny v Hejnici u Frýdlantu (F. Fritsch & Co., ulice Petra Bezruče). Samostatnou kapitolu pak představují etážové budovy přádelen, vyznačující se mistrovským zvládnutím velkých ploch svých fasád pomocí vysokých pilastrů, segmentových záklenků oken se stylizovanými klenáky a charakteristických atikových prvků. Kancelář Séquin & Knobel je projektovala ještě po smrti zakladatele, a tedy pod vedením architekta Hillaria Knobela (1854 až 1921), jenž byl podílníkem firmy a spoluautorem všech staveb od roku 1895. S pomocí výsledků dosud nedokončeného výzkumu architekta Michaela Hanaka v curyšských archivech kanceláře můžeme zatím bezpečně identifikovat např. téměř intaktně dochovanou budovu v Benešově nad Ploučnicí4 (přádelna Mattausch & Sohn, realizace 1902, Českolipská ulice – obr. 1) či obdobnou ve Velkém Březně (přádlena Hugo Meinl, Obr. 1 Přádelna Mattausch & Sohn, realizace 1902, Benešov nad Ploučnicí, Českolipská ulice Fig. 1 Spinning mill Mattausch & Sohn, built 1902, Benešov nad Ploučnicí, Českolipská street Obr. 2 Přádelna E. G. Pick, realizace 1907, Litvínov, Nádražní ulice Fig. 2 Spinning mill E. G. Pick, built 1907, Litvínov, Nádražní street
2
BETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE
1/2008
STAVEBNÍ
realizace 1896, Tovární ulice). Do této skupiny patří také náročně řešené přádelny v Mostku u Turnova5 (Adolf Mandl jun., realizace 1903) nebo v Kvíčku u Slaného6 (Honoré de Liser, projekt 1902, ulice K. H. Borovského) a přestavbou znehodnocená budova v pražských Holešovicích (přádelna Leopold Mahler, projekt 1903, Jankovcova ulice). Omezímeli se na Liberecký kraj, kancelář Séquin & Knobel navrhla roku 1906 také „Fabrikschloss“ pro a. s. Cosmanos v Hrádku nad Nisou-Lučanech7 (textilní továrna Cosmanos A. G., realizace kolem 1906, Lidická ulice), jehož průzkum v současnosti nemůže být proveden. V případě staveb švýcarské i anglických kanceláří šlo výlučně o stavby klasické technologie, tedy zděné budovy, jejichž stropy tvořily ploché cihelné klenby v ocelových nosnících, podpíraných litinovými sloupy tak, jak je kolem roku 1850 vyvinul skotský inženýr William Fairbairn. Klenby byly jen zvolna nahrazovány železobetonovými stropními deskami, které prosazoval v Anglii další ze stavitelů textilek – Edward Potts. V Rakousku-Uhersku nastupuje první generace specializovaných projektantů průmyslových staveb až v prvním desetiletí dvacátého století, tedy současně Obr. 3 Slévarna a. s. Tannwalder Baumwollspinnerei, 1926 až 1927, Tanvald, Krkonošská ulice Fig. 3 Foundry of Tannwalder Baumwollspinnerei A. G., 1926– 1927,Tanvald, Krkonošská street Obr. 4 Tkalcovna Kraus und Hoffmann, projekt 1927, Liberec VI-Rochlice, Vratislavická ulice Fig. 4 Weaving mill Kraus und Hoffmann, designed 1927, Liberec VI-Rochlice, Vratislavická ulice
s prvními užitími skeletové železobetonové konstrukce. Jako vůdčí domácí osobnost se zde jeví vídeňský inženýr Bruno Bauer (1880 až 1938)8, projektant železobetonových staveb a zároveň autor teoretických úvah o průmyslové architektuře, nepostrádající široký rozhled a (vídeňský) smysl pro paradoxy historického vývoje. Jeho volání po opětovném spojení technických a uměleckých profesí předešlo roku 1916 svou dobu.9 Podle projektů Bruno Bauera stavěly firmy Wayss & Freytag A. G.11 (v severních Čechách) nebo Ing. Bohumír Hollmann a spol. (v Hradci králové) první etážové stavby skeletové konstrukce na našem území – přádelny v Horním Litvínově (E. G. Pick, 1907, Sokolská ulice – obr. 2), Hradci Králové (Dr. Richard Anninger, 1907, Voňkova ulice), Plavech u Jablonce nad Nisou (Bedřich Brůna, 1908) a v Kraslicích na Sokolovsku (Hlawatsch & Isbary, 1909, Dukeská ulice) či továrnu na čokoládu ve středočeské Velimi (1908, Palackého ulice). Dlouhodobá byla Bauerova spolupráce s akciovou společností Tanvaldské přádelny bavlny. Pro její strojírenskou divizi postupně navrhl dvě navazující železobetonové budovy podél umělého koryta řeky Kamenice (Tannwalder Baumwollspinnerei, Krkonošská ulice). Nejprve to byla roku 1912 dvoupodlažní strojírna a roku 1926 třípodlažní slévárna (obr. 3). Oběma budovami procházejí podélně přes všechna podlaží výrobní haly, osvětlené širokým hřebenovým světlíkem. Pro tutéž firmu vyprojektoval Bauer roku 1912 rovněž budovu vodní elektrárny s vyrovnávací věžovou nádrží, dodnes pracující přibližně kilometr proti proudu řeky v Šumburku nad Desnou ve zcela původním stavu. Bauerovy stavby z toho období najdeme také v moravském Krno3
BETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE
KONSTRUKCE STRUCTURES
vě11 (tkalcovna Franz Gabler, projekt 1912), v Českém Meziříčí12 (rafinerie cukru Oskar Bondy, realizace 1915) či v Praze-Vinohradech (papírna Ignaz Fuchs, realizace 1911, Vinohradská ulice). Jeho architektonický styl, oproštěný novoklasicismus, dobře přizpůsobený železobetonové konstrukci a dimenzím průmyslové stavby, je patrný také na poslední z dochovaných budov slévárny Schelling a Stäubli v Žandově na Českolipsku. Podobný, novoklasicistní stylový názor si časem osvojil také další ze specializovaných projektantů, žitavský stavitel Heinrich Zieger (1873 až 1943)13, jehož kancelář působila od roku 1909 také ve Vídni. Nejprve pokrývá své železobetonové stavby způsobem tradiční severoněmecké architektury, zděným pláštěm, již však bez slohových prvků, pouze geometricky členěným plochými lizénami z různobarevných cihel – příkladem je tkalcovna na okraji Frýdlantu (Ignatz Eisenschimmel, kolem roku 1910, Žitavská ulice) a především tkalcovna juty v nedaleké Višňové (Weigsdorfer Textilwerke, 1910 až 1920) se šedovými sály tvořenými železobetonovou konstrukcí o rozponech 9 x 5 m, které Zieger uvádí jako svůj chráněný vzor. Později toto vnější architektonické členění převádí do barevné, žluto-šedé omítky, která následně jeho stavby identifikuje – etážová tkalcovna v Bílém Potoce u Frýdlantu (Karl Bienert, projekt 1913); elektrotechnická továrna v Liberci-Jeřábu (Bruno Fritsch, projekt 1918, Františkovská ulice – dnes známější jako závod Preciosa); tiskárna kartounu ve Varnsdorfu (Johann Liebisch, realizace kolem roku 1920, Bratislavská ulice); halová strojírna tamtéž (Arno Plauert, Žitavská ulice); etážová tkalcovna a barevna v Liberci-Rochlicích (Kraus und Hoffmann, projekt 1927
4
1/2008
47
STAVEBNÍ
KONSTRUKCE STRUCTURES
až 1930, Vratislavická ulice, obr. 4); přádelna ve Dvoře Králové (Gustav Deutsch, po roce 1920, ulice Spojených národů) ad.14 Ziegerův nejznámější, časopisecky publikovaný projekt do Liberce nebyl nikdy realizován.15 Nejznámější specializovanou projekční kanceláří, která po první světové válce zaujala někdejší pozice anglických projektantů v Německu, byla stuttgartská kancelář Fillipa Jakoba Manze, jejíž činnost recentně zpracovala monografie Kerstin Renz.16 Archiválie potvrzují, že v pořadí druhou přádelnu a. s. Tanvaldská přádelna bavlny tato kancelář vyprojektovala roku 1907, provedla ji pražská stavební firma Pohl & Kutsche (přádelna II, Tannwalder Baumwollspinnerei, 1907 až 1908, Krkonošská ulice). Jde o zděnou stavbu, jejíž nosnou strukturu tvoří skelet z ocelových nýtovaných profilů. Další Manzovy budovy na našem území již tvoří železobetonové skelety – etážová tkalcovna ve Varnsdorfu (projekt 1907, Karlinská ulice) a obdobná budova téhož účelu v Brně (Vereinigte Filzfabriken A. G., realizace 1911, Zábrdovická ulice).17 Těžiště tvorby drážďanské projekční kanceláře inženýra Williama Lossowa (1852
48
až 1914) a architekta Maxe Hanse Kühneho (1874 až 1942) se nenacházelo v projektování průmyslových staveb – patřili k moderním tvůrcům, kteří dokázali aplikovat progresivní stavební postupy a dispoziční řešení i na stavby reprezentativního či dokonce sakrálního účelu, a to ve vlastním, regionálně zakotveném stylu. Právě angažováním kanceláře Lossow & Kühne18 při projektování tzv. Obnovené přádelny ve Smržovce (přádelna Johann Priebsch Erben, 1909 až 1912, Hlavní ulice – obr. 5) se v letech 1909 až 1912 završuje stavební činnost textilní firmy Johanna Priebsche ve Smržovce, vedená jejím technickým ředitelem a jedním z dědiců Robertem Priebschem. Jestliže tato budova patří k nejlepším ukázkám moderní saské architektury, projevů tradičního stavitelství severoněmecké oblasti nacházíme na okraji někdejší Rakousko-Uherské monarchie přirozeně celou řadu – kultivované budovy s fasádami z ostře pálených cihel (Backsteinbauten) si od konce sedmdesátých let devatenáctého století stavěly pobočky firem zapsaných v Pruském království. K takovým stavbám patří frýdlantský soubor budov apretury a kartounky
5
6
7
8
firmy Rolffs & Co., (1882 až 1908, Tovární ulice) z porýnského Siegburgu nebo dvojice bareven v Hrádku nad Nisou firmy Budde & Müller z Wuppertalu-Barmen (obě po roce 1887, Donínská a Tovární ulice). Téměř na zemské hranici si v Hrádku postavil pobočku své žitavské továrny také Georg Elster (1889 až 1897, Lidická ulice). V Dětřichově u Frýdlantu byla postavena tkalcovna a kolonie obytných domů firmy C. A. Preibisch z ReicheObr. 5 Přádelna Johann Priebsch Erben, 1909 až 1912, Smržovka, Hlavní ulice Fig. 5 Spinning mill Johann Priebsch Erben, 1909–1912, Smržovka, Hlavní street Obr. 6 Přádelna Ignaz Klinger, realizace 1902, Chrastava, ulice U Nisy Fig. 6 Spinning mill Ignaz Klinger, built 1902, Chrastava, U Nisy street Obr. 7 Barevna a úpravna, Feigl & Widrich, 1904 až 1907, Chrastava, Andělohorská ulice Fig. 7 Textile dyeing and finishing works Feigl & Widrich, 1904-1907, Chrastava, Andělohorská street Obr. 8 Tkalcovna Franz Haney, 1907 až 1908, Rokytnice nad Jizerou čp. 487 Fig. 8 Weaving mill Franz Haney, 1907 to 1908, Rokytnice nad Jizerou čp. 487
BETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE
1/2008
STAVEBNÍ
nau (1889 až 1897). Přádelna v Hazlově na Chebsku společnosti C. B. Göldner se sídlem v saském Werdau pak představuje patrně nenáročnější stavbu tohoto druhu na našem území (realizace 1901). Oproti těmto architektonickým importům můžeme ale v libereckém a jabloneckém regionu postihnout i ty rysy průmyslové architektury, které se zde jeví jako specifické. Bohatě plastické štukové fasády, kterými místní stavitelé a architekti pokrývali nejen obytné, ale i průmyslové budovy, byly již dány do souvislosti s přítomností rozvinuté sklářské a především bižuterní výroby19, s jejím neustále obměňovaným a kypícím formálním repertoárem, pružně reagujícím na dobové módy a styly, zejména v období secese. Stejně rychle však byli nuceni reagovat i výrobci textilu, zejména ti, kteří se zabývali finálním povrchovým zpracováním a potiskováním látek. Liberecký stavitel Gustav Sachers a především některý z jeho nástupců, jehož osobnost se nám zatím skrývá pod hlavičkou kanceláře Gustav Sachers Soehne, dali svým průmyslovým stavbám vytříbený secesní půvab. Vrchol představují zejména továrny v Chrastavě ze samého
počátku dvacátého století, jako je etážová přádelna firmy Klinger (realizace 1902, ulice U Nisy – obr. 6) a asi nejznámější barevna Feigl & Widrich20 (1904 až 1907, Andělohorská ulice – obr. 7). Z kanceláře Sachersových dědiců patrně pochází také další, ne tak celistvě dochovaná etážová přádelna v horní části Chrastavy, postavená pro firmu J. H. Altschul‘s Soehne, jejíž prosklená průčelí jsou již zcela zbavena parapetních polí (před rokem 1908, Frýdlanská ulice). Pozoruhodná svým dekorativním pojetím je budova přádelny v Košťálově (Hybler a Kučera, 1907 až 1908), jejíž fasády jsou důsledně pokryty plochým pozdně secesním vzorem, inspirovaným vzory textilními, nebo monumentální etážová tkalcovna v Rokytnici nad Jizerou (Franz Haney, 1907 až 1908 – obr. 8), jejíž schodišťová a sprinklerová věž, umístěná ve středu stometrové fasády, je zakončena orientalizující helmicí. Autoři obou těchto staveb však zatím zůstávají nerozpoznáni. Jestliže se u zmíněných příkladů racionální dispozice a konstrukce stavby harmonicky pojí s jejím „kulturním“ povrchem, u patrně nejznámější stavby tohoto druhu se zdá, že snaha o reprezentativ-
KONSTRUKCE STRUCTURES
ní vzhled překročila míru. V pořadí čtvrtá přádelna bavlny firmy Johanna Priebsche dědicové ve Smržovce, dokončená roku 189621, má anglickými stavbami inspirovaný půdorys, dělený na dvě nestejné části přádelny a přípravny lanovištěm, na které navazuje sprinklerová a schodišťová věž (Klášterní ulice – obr. 9). Jablonecký stavitel Carl Daut jí zároveň dal bohatství stylově až dekadentní štukové a kamenné výzdoby a malebnou siluetu, která získala budově již po dokončení označení „Klášter“. Carl Daut je však také autorem nedaleké starší Priebschovy přádleny ve Smržovce, určené ke zpracování egypské bavlny – maca. Mnohem uměřenější, ale také v dispozici formálnější budova byla dokončena podle druhé verze Dautových plánů roku 1890. V případě zmíněné barevny Feigel & Widrich tvoří secesní fasády slupku pokročilé železobetonové konstrukci, kterou provedla liberecká pobočka vídeňské stavební firmy Eduarda Asta (Ed. Ast & Co., Ingenieure), která od roku 1899 vlastnila licence Hennebiqueových průvlakových stropů a také Monierových kleneb, které jsou v chrastavské barevně použity pro zastřešení přízemních výrob-
Obr. 9 Přádelna Johann Priebsch Erben, 1895 až 1896, Smržovka, Klášterní ulice Fig. 9 Spinning mill Johann Priebsch Erben, 1895–1896, Smržovka, Klášterní street Obr. 10 Tkalcovna Liebeig & Co., projekt 1908, Liberec IV-Perštýn, ulice Na Bídě Fig. 10 Weaving mill Liebeig & Co., designed 1908, Liberec IV-Perštýn, ulice Na Bídě Obr. 11 Přádelna Liebeig & Co., 1905 až 1907, Velké HamryBohdalovice čp. 416 Fig. 11 Spinning mill Liebeig & Co., 1905–1907, Velké HamryBohdalovice čp. 416 10
10 9
BETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE
11
1/2008
49
STAVEBNÍ
KONSTRUKCE STRUCTURES
ních sálů.22 Od roku 1907 plány za tuto pobočku podepisoval stavitel Adolf Stroner, jehož lze v případě některých staveb považovat i za autora architektonického řešení, např. novoklasicistní továrny na obuv Josefa Hampela ve Frýdlantu (projekt 1916, Hejnická ulice), a také některých, dnes nedochovaných budov pro textilní továrnu Liebeig & Co. v Liberci-Perštýně, která zaměstnávala libereckou pobočku firmy patrně nejčastěji. Ze spolupráce firmy Ast s dvojící architektů, Maxem Kühnem (1877 až 1944) a Heinrichem Fantou (1877 až 1941), vzešly roku 1908 a 1911 dvě pětipodlažní tkalcovny vlny Liebiegova podniPoznámky: 1/ Arnold Lassotta, Eine Musterspinnerei für die Herren Huesker: Séquin & Knobel – die Konkurrenz aus der Schweiz, in: Hermann Josef Stenkamp (ed.), Cotton Mills for the Continent. Sidney Stott und der englische Spinnereibau in Münsterland und Twente, Essen 2005, s. 116–123 2/ A. H., Karl Arnold Séquin-Bronner, Schweizerische Bauzeitung XXXIV, 1899, č. 22, s. 214–215 3/ Cichorius & Co., Macospinnerei, Die Gross-Industrie Österreichs, Wien 1898, díl 4, s. 206–207 4/ srov. Lukáš Beran, Industriální stavby, 7. část. Přádelna bavlny firmy Fridrich Mattausch & Sohn v Benešově nad Ploučnicí. Objekt II, 2007, č. 3, s. 64 5/ Tom [Blanka Tomková], heslo Mostek, in: Hana Hlušičková (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., Praha 2002, s. 455–456 6/ Zuzana Drahotušská, Přádelna bavlny ve Slaném. Stavební listy XIII, 2007, č. 3–4, s. 30–31 7/ Marek Řeháček, Hrádecko, krajina na Nise, Liberec 2001, s. 91–95 8/ Inge Scheidl (ed.) heslo Bruno Bauer, in: Architektenlexikon Wien 1880–1945 na http://www.azw.at/ www.architekt-lexikon.at/de/20.htm 9/ Bruno Bauer, Das Problem des Industriebaues, Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten- Verines LXVIII, 1916, č. 15 s. 289–296, č. 16, s. 309–314 10/ Wayss & Freytag A.– G. & Meinong, Beton-Eisbeton-u.Tiefbau Ges. m. b. H, Wien, po r. 1910, s. 17–18
50
ku tvořené železobetonovými skelety.23 Dnes stojí pouze mladší a menší z nich, jako poslední budova celého areálu (tkalcovna Liebeig & Co., projekt 1908, ulice Na Bídě – obr. 10). Theodor von Liebieg jun., (nepochybně „muž s moderními nervy“ a jeden z vůbec prvních automobilistů) byl také stavebníkem pozoruhodné přádelny ve Velkých HamrechMezivodí (1905 až 1907), kterou u firmy Ast zadal krátce po požáru nedaleké starší budovy roku 1905. Výborně dochovaná stavba typického rozvržení (se čtveřicí obslužných věží v rozích půdorysu, děleného nesymetricky lanovištěm s navazující schodišťovou a sprinklerovou věží) má
Podklady pro tento příspěvek byly shromážděny ve spolupráci s Vladislavou Valchářovou a Zuzanou Drahotušskou při přípravě publikace Industriál Libereckého kraje (VCPD ČVUT, 2007). Zde je také možné najít podrobnější údaje o zmiňovaných stavbách.
11/ ryš [Michaela Ryšková], Krnov, in: Hana Hlušičková (ed.), Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, II. díl, Praha 2002, s. 294 12/ Linda Mašková, České cukrovary. Výzkumný pasport VCPD ČVUT, 2003, nestr. 13/ Biografické údaje laskavě poskytnul Steffen Gärtner M. A. ze Zittauer Geschichts- und Museumsverein e.V. 14/ Heinrich Zieger, Fabrik-Architekt und beratender Ingenieur V. B. I. Zittau I. SA., Sonderdruck – Der FabrikArchitekt und Bau-Ingenieur, Berlin 1920. Za zprostředkování publikace vděčím prof. Michaelu Mendemu z Hochschule für Bildende Künste, Braunschweig 15/ Projekt zu einer Vigognespinnerei für die Firma E. S. Reichenberg, Der Industriebau XI, 1920, s. 46–48. (patrně míněna firma Emil Simon) 16/ Kerstin Renz, Industriearchitektur im frühen 20. Jahrhudert. Das Büro von Philipp Jacob Manz, München 2005, s. 173 17/ srov. Michaela Ryšková, Přehled textilního průmyslu na Moravě, ve Slezsku a ve Východních Čechách, Účelově financovaný programový projekt výzkumu a vývoje v resortu kultury na úseku památkové péče č. 18/2000, Státní památkový ústav v Ostravě, 2002, nestr. 18/ Spinnerei-Anlage der Herren Johann Priebsch Erben, Untermorchenstern i. B., Der Industriebau II, 1911, č. 13, s. 2–3 19/ Dieter Klein, Architekt Robert Hemrich, Jizerská Kóta 0428, červenec-srpen 1996, s. 35–39. Klein připisuje jab-
loneckému staviteli Hemmrichovi budovu Schowankovy dřevozpracující továrny, budované od roku 1908 do čtyřicátých let v AlbrechticíchJiřetíně pod Bukovou Mirjam Skoumalová, Areál textilní továrny, Chrastava. Výzkumný pasport, Praha 1997 Emil Hlaváček + Partner, arch. atelier Praha, Tkalcovna SEBA, a. s,. 07, výzkumný pasport, 1997 Hugo Gröger, Moderne Fabrikbauten in armierten Beton, Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur- und Architekten- Vereines LXI, 1909, č. 38, s. 608–609 Projekt für eine Baumwollspinnerei in Reichenberg, Der Architekt XV, 1909, s. 47–48. Oba architekti byli žáky Maxe von Ferstela z vídeňské Techniky, užitkovým stavbám se nadále věnoval zejména Fanta, který tento obor přednášel na brněnské Deutsche technische Hochschule, jíž se stal ve třicátých letech rektorem viz pozn. 22. Hugo Gröger uvádí tuto stavbu mezi příklady konstrukcí, provedených firmou Ast, v případě přádelny v Bielsku-Bialej (Bielitz-Biala) zmiňuje spolupráci s architektem Alexanderem Neumannem. Je však možné, že autorem stavby v Mezivodí je sám Gröger – bylo totiž pravidlem, že přispěvovatelé referovali o vlastních stavbách a nemuseli tuto skutečnost zdůrazňovat. Eduard Ast, kterému bylo v roce 1898, kdy svou firmu založil, devětadvacet let, sám projektoval až do dvacátých let, víme také, že udržoval úzké kontakty s architekty vídeňské secese, zejména s Josefem Hoffmanem.
čtyři podlaží systému Considére a vnější architektonický výraz, který se zřetelně vymyká místní produkci – jeho autora se však zatím nepodařilo zjistit24 (obr. 11).
Mgr. Lukáš Beran Výzkumné centrum průmyslového dědictví ČVUT v Praze http://vcpd.cvut.cz/
20/
21/
22/
23/
24/
BETON • TECHNOLOGIE • KONSTRUKCE • SANACE
1/2008
