Pták roku 2009
S k o r e c
v o d n í
Areál rozšíření skorce vodního v Evropě, Africe a na Blízkém východě (Snow a Perrins, 1998)
celoroční výskyt zimní výskyt
Základní údaje Český název: Skorec vodní Vědecký název: Cinclus cinclus Hmotnost: prům. 65 g (samci), resp. 55 g (samice) Délka křídla: prům. 93 mm (samci), resp. 85 mm (samice) Věk: prům. 2–3 roky, max. 10 let Tah: v ČR stálý druh, přesouvající se v zimě na nezamrzlé části toků v nižších polohách Prostředí: rychleji tekoucí vodní toky s kamenitým dnem Snůška: 4–5 vajec Inkubace: 16–17 dní Krmení mláďat: 20–24 dní Hnízdění: 1–2x ročně v březnu až červnu Potrava: především vodní hmyz a další bezobratlí Rychlost letu: zhruba 50 km/hod.
Co víme o skorci vodním? „Skorce dlužno považovati za opravdovou zvláštnost mezi našim ptactvem, neboť spojuje v sobě vlastnosti pěvců s dokonalými potápěči. Ano, on ještě tyto předčí v obratnosti, lehce plove, běhá a lítá pod vodou, nejen klidnou, nýbrž i bystře tekoucí, bouřlivě proudící vodou horských bystřin. Proto zasluhuje obdivu, že bez potřebných pomůcek, t. j. bez blan plovacích, tak lehce a hbitě plove.“ „Zpěv u skorce hraje zcela zvláštní a vynikající roli; zpívá si totiž při všem, cokoli dělá. V noci za úplné tmy si často prozpěvuje tichounce jako „ze spaní“ jednotlivé strofy svojí písně. Zpívá koupaje se, zpívá při okřínu se žírem, se zpěvem „na rtech“ vrhá se v boj se sobě rovným, zpívaje odbývá svou toilettu a za zpěvu loučí se se světem.“ (Karel Kněžourek: Velký přírodopis ptáků, 1910)
Dospělý skorec vodní
Foto Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
py světle hnědé a oční duhovka tmavohnědá. Zbarvení samců a samic je shodné, samci jsou však o trochu větší. Mladí skorci vyměňují své peří pouze částečně (jen opeření těla a některé křídelní krovky) během června až září, dospělí ptáci pelichají úplně zhruba ve stejnou dobu (samice později než samci). Dobrým poznávacím znakem je i chování skorců. Přeletují velmi rychle, přímočaře a často těsně nad vodní hladinou, posedávají na kamenech uprostřed řek a potoků, vrhají se do tekoucí vody a po chvíli vyletují o řádný kus níže po proudu. Vše bez ohledu na roční období – od jara do zimy, kdy přesuny skorců ve vodě pod ledem působí na pozorovatele obzvlášť působivě. Pro neznalého posluchače je naopak nepříliš nápadný jejich zpěv, přestože bývá hlasitý, aby přehlušil hukot tekoucí vody. Krátkou směs flétnovitých tónů a crčení je možné slyšet po celý rok s výjimkou období pelichání. Zpěv patří také k mnoha skorčím zvláštnostem – zpívají totiž obě pohlaví, i když samice ne tak melodicky jako samec. Při vyplašení nebo při varování se skorci ozývají ostrým, většinou 2–4krát opakovaným voláním „zit“.
Již téměř sto let staré úryvky ukazují, jak výjimečným druhem v evropské ptačí fauně je skorec vodní. A známým „odjakživa“ – popsal ho totiž už Carl von Linné ve své nejznámější taxonomické publikaci z roku 1758. Co všechno o něm víme v současnosti?
Poznávání v přírodě Skorec vodní je nápadným a nezaměnitelným druhem. Dosahuje přibližně velikosti kosa černého, má však výrazně kratší ocas. Naši skorci mají kaštanově hnědou hlavu, tmavohnědě zbarvený vrch a rezavohnědý spodek těla, na kterém vyniká velká bílá náprsenka. Ta schází u tohoročních mláďat, odlišujících se i šedohnědým hřbetem (se světlými lemy per) a bělavým, drobně skvrnitým spodkem těla. Neopeřené části mají skorci tmavé – krátký kuželovitý zobák je černý, nohy a drá3
Jak jsou skorci přizpůsobeni životu ve vodě?
od vnitřního koutku oka směrem dozadu a chrání patrně oko při pobytu pod vodou. Charakteristickým rysem chování skorců je velmi časté mrkání. Bíle opeřené horní víčko mrkne (a na tmavé hlavě tak nápadně zasvítí) zhruba 40–50krát za minutu. Důvodem je opět ochrana oka, ale patrně i signalizace nebezpečí, a mrkání je i součástí námluv. Fyziologickým přizpůsobením je okamžitý pokles tepové frekvence skorců po ponoření a stejně rychlý návrat k původní frekvenci ihned po vynoření. V krvi mají také vyšší množství krevního barviva vázajícího kyslík (tzv. hemoglobinu), než je běžné u ptáků žijících na suchu. V hluboké vodě plavou skorci s pomocí křídel a nohou, po dně vodních toků jsou schopni i chodit. Potápějí se již od 28. dne života, bez problémů dosáhnou hloubky 130 (max. 150) cm a výjimečně mohou pod vodou vydržet až 30 vteřin.
Základem je velmi husté peří, které zajišťuje tepelnou izolaci těla při potápění v ledové vodě i při postávání na sněhu za velmi nízkých teplot. Peří je navíc „nepromokavé“, pravidelně promazávané tukem z velké žlázy při kořeni ocasu, takže voda se z něj skutálí hned po vynoření. Přemíru tepla při vysokých teplotách řeší skorci ukrýváním ve stínu, nebo stáním v tekoucí vodě, kde si ochlazují nohy. Dalším přizpůsobením k pohybu pod vodou jsou „záklopky“ na nozdrách, které zabraňují průniku vody do dýchací soustavy. Zvláštností skorců, kromě schopnosti vidět na suchu i pod vodou, je rovněž vnější ochrana oka. Horní a dolní oční víčko je doplněno ještě tzv. mžurkou – třetím víčkem, které je mléčně zbarvené a průsvitné, pohybuje se Dospělý pták plavající s hnízdním materiálem
Foto Luděk Boucný (www.birdphoto.cz)
4
Rozšíření
„černobřichý“ skorec vodní severoevropský (C. c. cinclus). Samostatné poddruhy žijí na Britských ostrovech – skorec vodní irský (C. c. hibernicus) a anglický (C. c. gularis). V České republice obývá skorec vodní zhruba dvě třetiny území (zjištěn v 65 % kvadrátů síťového mapování). Preferuje vyšší polohy a většinou schází v nížinách podél Labe a Vltavy či v rybničních oblastech jižních Čech a jižní Moravy. Nejníže hnízdí u severočeského Hřenska (125 m n. m.) a naopak nejvýše u Luční boudy v Krkonoších (1410 m n. m.).
Rod skorců není početný. Na celém světě bylo popsáno pouhých 5 druhů, žijících na všech kontinentech s výjimkou Austrálie. „Náš“ skorec vodní má paleomontánní typ rozšíření a nalezneme ho v Evropě, na Blízkém východě, na Uralu a ve střední Asii, izolovaně i v severozápadní Africe. V celém areálu jeho rozšíření se v současnosti rozlišuje 12 poddruhů, z nichž čtyři obývají Evropu, sedm Blízký východ a Asii (mezi nimi jeden samostatný na Uralu) a jediný se vyskytuje v Africe. U nás žije skorec vodní středoevropský (C. c. aquaticus), rozšířený v jižním a východním Španělsku, ve východní Francii a Belgii, v Alpách, Itálii a střední Evropě až po Karpaty a na celém Balkánském poloostrově; nalezneme jej na Sicílii a donedávna žil i na Kypru, kde však v roce 1945 vyhynul. Zbývající část kontinentální Evropy, tj. severozápad Pyrenejského poloostrova, jihozápadní a střední Francii, Korsiku a Sardinii, Skandinávii a severozápad Ruska, osídluje
Početnost V Evropě je celková a dlouhodobě stabilní početnost skorců odhadována na 170– 330 tisíc párů. Jen v některých zemích (např. Velká Británie, Španělsko, Portugalsko či Chorvatsko) jejich početnost mírně klesá. Česká republika patří mezi země se stabilní populací skorců, jejich počty tu dosahují 1000–2000 párů.
Hnízdní rozšíření skorce vodního v České republice v letech 2001–2003 (zdroj: Šťastný a kol., 2006)
●
prokázané hnízdění
●
pravděpodobné hnízdění
5
●
možné hnízdění
Prostředí
lohách, kde již nenacházejí optimální prostředí, a podél jižní hranice areálu rozšíření (např. ve Středomoří) nepřesahuje početnost skorců 1 pár/10 km. Podobných hodnot dosahuje průměrná hnízdní denzita i u nás. V Orlických horách, na Berounsku a Českomoravské vrchovině hnízdí 1,4–2,5 páru/10 km toku, v Krušných horách a na Králickém Sněžníku 4,0–5,4 párů, v Moravském krasu 15,9 párů a na optimálních úsecích Kamenice v Labských pískovcích nebo Labe v Krkonoších bylo zjištěno dokonce 20,4 a 22,7 párů/10 km. Zimní početnost skorců je zhruba srovnatelná. Na říčkách a potocích Králického Sněžníku přezimovalo 10,8–15,4 exemplářů na 10 km toku, na Labi ve Vrchlabí 19,2– 26,9 ex. a na Jizeře u Turnova a Železného Brodu plných 41,7 resp. 100 ex./10 km. Rovněž zimní početnost je ovlivněna kvalitou prostředí. V málo kvalitních biotopech se v průměru vyskytuje 2,5 ex./10 km, ve vhodných biotopech 20–30 ex./10 km; extrémní lokální koncentrace pak může dosáhnout až 200 ex./10 km (Švýcarsko).
Skorci s oblibou osídlují rychle tekoucí, čisté vodní toky, bohaté na kyslík, s kamenitým dnem a přirozenými břehy, především ve vyšších polohách – v pahorkatinách a na horách (ve slovenských Tatrách do 1600, v Alpách do 2100 a v Himálajích dokonce do 5500 m n. m.). V mimohnízdním období se vyskytují také u pomaleji tekoucích vod v nížinách nebo i na mořském pobřeží. Nejdůležitější podmínkou při volbě hnízdiště je nabídka vhodné a dostupné potravy, dále přítomnost vyhovujících úkrytů a míst pro stavbu hnízda. Důležitý je spád vodního toku a tedy rychlost tekoucí vody (nejvyšší hustota skorců v britském Walesu a západním Španělsku byla zjištěna na tocích se spádem 15 m resp. 105 m/km) i dostatečná plocha mělké vody v teritoriu (prům. 4000 m2). Kvalita prostředí, ovlivněná výše uvedenými faktory, pak určuje početnost hnízdících ptáků. Nejvyšší denzita je uváděna z Walesu (místy až 20 párů/10 km vodního toku), ve střední Evropě jsou však běžné hodnoty mezi 1 a 10 páry na 10 km. V nižších poTypický hnízdní biotop skorce vodního
Foto Karel Hník
6
Hnízdění Skorci si stavějí svá hnízda na břehových skalách podél vodních toků, v březích mezi kameny nebo kořeny stromů, běžně i na různých stavbách doprovázejících vodní toky (ve výklencích a dutinách kamenné regulace břehů, pod mosty a lávkami, na jezech apod.). Časté je hnízdění v polobudkách nebo na umělých podložkách, umísťovaných nejčastěji pod mosty nebo na břehovou regulaci. Hnízda lze nalézt i na nezvyklých místech, např. v tunelech zatrubněných potoků, v náhonech vodních elektráren nebo za vodní stěnou vodopádů a splavů, kam musejí skorci pravidelně prolétávat skrz vodu. V naší současné krajině je mnohem více hnízd postaveno na lidských stavbách (např. na Králickém Sněžníku až 83 %) než v přirozeném prostředí. Vhodné místo pro hnízdo vybírá samec a s jeho hledáním může začít už během prosince. Hnízda bývají umístěna v průměru 1,2 m vysoko, od 20 cm po 4 m (většinou ale 0,8–1,5 m) nad vodou nebo zemí. Literatura uvádí nejvyšší nález hnízda 12,8 m vysoko na konstrukci železničního mostu. Většina hnízd je postavena přímo nad vodní hladinou, jen výjimečně ve větší vzdálenosti od vody (dosud nejdále 100 m). Celé hnízdo vypadá jako velká mechová koule s průměrem až 80 cm (většinou 20–25 cm) a hmotnosti 500–750 g, s bočním vletovým otvorem o průměru 5–7 cm. Svrchu bývá časSnůška bílých vajec se skrývá uvnitř mechové Foto Josef Hlásek (www.hlasek.com) koule
Hnízdo skorců připomíná mechovou kouli s bočním vletovým otvorem (vpředu hnízdo nové, vzadu zbytek starého) Foto Tomáš Bělka (www.birdphoto.cz)
to kryté výstupkem skály, stropem náhonu nebo mostem. Hnízdo tvoří tři zřetelné části: (1) vnější koule postavená z různých druhů mechů, (2) hnízdní kotlinka spletená téměř výhradně z jemných trav a (3) výstelka ze suchých listů buku, olší, vrb či jiných listnáčů (v závislosti na okolní vegetaci). Vnitřní průměr koule dosahuje zhruba 10 cm, vlastní hnízdo uvnitř má kolem 8 cm v průměru a kotlinka je asi 7 cm hluboká. Materiál pro vnější kouli je sbírán mokrý a jeho vysycháním se celá konstrukce hnízda zpevňuje. Stavba je tak velmi důkladná a bez poškození přežije min. 8000 vletů od začátku úpravy vnitřního hnízda až po vyvedení posledního mláděte. Je-li využita i pro druhé hnízdění, stačí ji jen lehce opravit. Hnízdní materiál přinášejí obě pohlaví a rovněž na vlastní stavbě vnějšího hnízda Mláďata na hnízdě Foto Libor Votoček (www.naturphotogallery.com)
Krmení mláďat na hnízdě je dokonalou přehlídkou akrobacie starých skorců
Foto Libor Votoček (www.naturphotogallery.com)
vyšší snůška u hnízd na jižních svazích ve srovnání se svahy severními. Vysvětlení je opět spojeno s lepší nabídkou potravy v osluněných a prohřátých jižně orientovaných tocích. Čistě bílá až smetanově bílá vejce o průměrné velikosti 25,6 x 18,6 mm a hmotnosti 4,0 g klade samice v denních intervalech, většinou ráno, výjimečně také uprostřed dne. Inkubace začíná po snesení posledního, občas i předposledního vejce. Samice sedí sama a na hnízdě již od snesení 1. vejce také nocuje. Vejce jsou inkubována nejčastěji 16–17 dní a mláďata se líhnou v rozpětí 24 hodin. Zajímavým příspěvkem k hnízdní biologii skorce je pozorování, kdy samice vydržela sedět na neoplozených vejcích plných 42 dní. Mláďata krmí oba rodiče, ale jejich podíl nemusí být vyrovnaný a liší se případ od případu. Frekvence krmení závisí na stáří mláďat, počasí, nabídce potravy i druhu kořisti. V průměru jsou mláďata krmena 8–17krát za hodinu a 300–600krát za den. Na nerušených hnízdech trvá hnízdní péče 20–24 dní, při rušení však mohou mláďata
se výrazně podílí samec (někteří, především mladí samci nestavějí vůbec). Vnitřní hnízdo však již staví pouze samice. Stavba celého hnízda trvá 9–28 (prům. 18) dní, při velmi brzkém hnízdění v lednu nebo únoru se může protáhnout až na 5 týdnů. Skorci hnízdí od března do června, většinou jen jednou ročně. V nižších polohách však není vzácností ani druhé hnízdění, výjimečně byla prokázána 3 hnízdění v jedné sezóně. Podruhé zahnízdí většinou 10–25 %, místy až 50 % párů, ve Walesu (ssp. gularis) bylo v některých letech zjištěno i 80–90 % druhých hnízdění. Ptáci pro případné druhé hnízdění v témže roce, ale velmi často i v letech následujících využívají původní hnízdo. Snůšku většinou tvoří 4–5 vajec, pravidelné jsou i snůšky 3 nebo 6 vajec, naopak vzácné se 7–9 vejci. Dubnová snůška je v průměru vyšší (5,32 vejce) než v ostatních měsících hnízdního období. Velikost snůšky ovlivňuje především kvalita hnízdního teritoria – na kyselých tocích (pH < 6) s nižší nabídkou potravy byly snůšky menší (prům. 4,0 vejce) než na ostatních tocích (prům. 4,8 vejce při pH > 6). V německém Harzu byla zjištěno 8
vyskákat už 12. den života. Mezi vyvedením prvního a posledního mláděte mohou uplynout 3–4 dny. Úspěšnost hnízdění skorců je o trochu vyšší než u druhů hnízdících v otevřených hnízdech. Z celkového počtu nakladených vajec se ve Velké Británii vylíhlo 61–76 % a bylo vyvedeno 51–75 % mláďat. Zjištěné údaje z naší republiky, s celkovou úspěšností 56–61 %, jsou plně srovnatelné. Za ztráty na hnízdech odpovídají především predátoři – lasicovité šelmy (norek americký, hranostaj, kolčava, tchoř či vydra říční), drobní savci (hryzec vodní, rejsec vodní nebo potkan) i ptáci (např. vrána obecná aj.). K nim je nutné připočítat lidské aktivity (přímé pronásledování člověkem, nepřímé ztráty při opravách vodních staveb apod.) a přirozené faktory (např. vysoká voda). Jen velmi vzácně jsou hnízda skorců parazitována kukačkou (ve Velké Británii zjištěn jediný případ u 7000 hnízd). Mláďata jsou krmena ještě 1–2 týdny po vyvedení, ale již ve stáří 31–34 dní jsou plně samostatná. Ve stáří 6–7 týdnů opouštějí teritorium rodičů, rozptylují se do blízkého okolí a řada z nich se již v červnu nebo červenci usazuje ve svých budoucích hnízdištích. Ztráty mladých ptáků v období do prvního hnízdění dosahují téměř 60 %, roční mortalita dospělých ptáků je zhruba o čtvrtinu nižší (40–45 %). Ztráty způsobují především dravci (krahujec, jestřáb, puštík, výr i sokol), šelmy (především kočka a norek americký), zjištěno bylo dokonce ulovení skorce pstruhem potočním. Další ztráty padají na vrub nárazům do oken a skleněných stěn, utopení v rybářských sítích; velmi vysoká může být mortalita během zim s dlouhotrvajícími nízkými teplotami. Pohlavní dospělosti dosahují skorci v 9–10 měsících života, jednoroční samci ale často vůbec nehnízdí. V průměru se samci dožívají 2,3–2,6
roku a samice 2,5–2,9 roku; nejstarší pták byl zjištěn na našem území – mládě kroužkované na hnízdě bylo kontrolováno po 9 letech, 10 měsících a 30 dnech.
Tah Skorec vodní je ve střední Evropě stálým druhem, který se v zimním období přesouvá jen na kratší vzdálenosti ze zamrzlých na nezamrzlé části toků nebo sestupuje z hor do nižších poloh. Přesuny nad 70 km jsou výjimkou, i když tu byly zjištěny přelety do vzdálenosti až 290 km. Zpět na hnízdiště se skorci vracejí zhruba v polovině února, do vyšších poloh až během března. Migrace přesahující vzdálenost 1000 km jsou známy především z nejsevernějších částí areálu na Uralu nebo ve Skandinávii. Někteří ptáci z Norska a Švédska táhnou jižním a jihovýchodním směrem do Dánska, Finska a na Baltské pobřeží, vzácně i do východní Anglie nebo střední Evropy. Přesto i v severských státech přezimují zvláště dospělí samci přímo na hnízdištích nebo v jejich blízkosti.
Vzdálenost nálezů skorce vodního od místa kroužkování v České republice (Cepák a kol. 2008) 9
Cestovatelské ambice skorců ilustruje unikátní nález ze severního Polska, kde byl nalezen hnízdící pár tvořený ptáky původem ze Švýcarska (ssp. aquaticus) a Švédska (ssp. cinclus). Švýcarský samec přitom uletěl 1055 km, švédská samice 830 km a navíc v zimě po vyhnízdění dvakrát přeletěla Baltské moře (do Švédska a zpět do Polska). V České republice jsou ptáci kroužkováni více než 70 let a za tuto dobu bylo odchyceno téměř 15 000 skorců. Každý dvacátý z nich (5,3 %) byl znovu kontrolován, v drtivé většině (93 % případů) na stejném místě. Kratší potulky absolvují především mladí ptáci během podzimu (prům. vzdálenost doletu 6,5 km, jen 17 % nálezů nad 10 km), méně často i dospělci (prům. 3,9 km, pouze 3 % nad 10 km). Na nejdelší přelet u nás se vydala mladá samice, která se během zimy přestěhovala z Plzeňska na Svitavsko a urazila tak vzdálenost 218 km. Na našem území bylo zaznamenáno téměř
800 skorců ze zahraničí, převážně ptáci z východního Německa a jižního Polska. Mezi nimi výjimečný je přelet mláděte severoevropského podruhu (ssp. cinclus), kroužkovaného ve středním Švédsku a kontrolovaného u Mělníka (1262 km daleko). Kroužkování prokázalo věrnost našich dospělých skorců svému hnízdišti – plných 87 % ptáků hnízdilo v následující sezóně do 1 km od předchozího hnízdiště. Jen 11 % se přesunulo do vzdálenosti 1–5 km a pouhé dva exempláře hnízdily ještě dále (12 a 34 km). Podobná je i věrnost mláďat svému rodišti – 92 % z nich zahnízdilo do 10 km od místa vylíhnutí, 8 % do 45 km a jen jediný pták nad 100 km (106 km).
Chování Známá je věrnost skorců svému hnízdišti, hnízdnímu teritoriu a zimovišti, která může platit pro oba partnery v páru. Skorci hnízdí
Nejčastější setkání se skorcem – pták sedící na kameni uprostřed řeky
10
Foto Jiří Bohdal (www.naturfoto.cz)
šivci (obě skupiny kolem 20 %), dále konzumují měkkýše (asi 10 %), dvoukřídlé, vážky, vodní brouky, pijavice či žížaly, příležitostně i drobné ryby (místy až 6 % potravy, nejčastěji vranky, mřenky a střevle o velikosti 5–6 cm). Potrava mláďat a dospělých ptáků se neliší. V hnízdním období převládají v potravě jepice, pošvatky a chrostíci, v zimě naopak blešivci, měkkýši, brouci a ryby. Zimní potravu tvoří výhradně vodní živočichové, v létě však může být až 60 % potravy uloveno na vzduchu. Nestravitelné části potravy skorci vyvrhují v podobě zploštělých válcovitých vývržků
v jednotlivých párech a stejný samec a samice spolu často žijí i v následujících letech, dokonce po celou dobu života (zjištěno opakované hnízdění téhož páru na témže místě během 7 let po sobě). Jedná se převážně o monogamní druh, zjištěna však byla i polygamie – někteří samci hnízdí se dvěma, výjimečně až třemi samicemi. K takovým situacím obvykle dochází na tocích, kde je výrazně méně samců než samic. Páry se začínají tvořit již během podzimu (už ve stáří mláďat 3 měsíce) a během zimy je až 70 % párů již spárovaných. Zahyne-li jeden z ptáků v páru, zbývající (zvláště samec) čeká ve stejném teritoriu na nového partnera. Skorci jsou celoročně teritoriálním druhem a svá teritoria mohou obsazovat hned po ukončeném pelichání, tj. zhruba v září. V nížinách je však obsazují obvykle až v únoru, ve vyšších polohách i během dubna. Délka hnízdního teritoria dosahuje 300– 500 metrů, větší (až 2,5 km) bývá na méně vhodných tocích s nízkou potravní nabídkou. Zimní teritoria jednotlivých exemplářů jsou jen o málo kratší (220–630, prům. 350 m) než teritoria celých párů (220–730, prům. 440 m). Teritorialita ale zcela mizí při zamrznutí toku, kdy sedí i několik skorců spolu u jediného nezamrzlého oka a loví potravu. Sousední teritoria na sebe mohou navazovat, často jsou však oddělena neobsazenými úseky toku. Ve svém teritoriu létají skorci nízko nad vodou, cizí teritoria ale přelétávají ve výšce až 60 m.
Potrava Skorci vyhledávají především bezobratlé živočichy (tzv. bentos), žijící na dně rychle tekoucích potoků a řek. V jejich potravě dominují dospělci a larvy jepic (zastoupené 60–93 % v závislosti na prostředí, kde skorci žijí), chrostíci (25–90 %), pošvatky nebo ble-
Nejběžnější kořistí skorců jsou larvy a dospělci Foto Jan Vaněk jepic 11
Skorec s ulovenými larvami chrostíků.
Foto Tomáš Bělka (www.birdphoto.cz)
o délce 12–15 mm a průměru zhruba 5–7 mm. Během dne stráví skorci 45–55 % času sběrem potravy, které zkonzumují až 80 g denně. Mláďata do pěti dnů po vyvedení sbírají potravu po necelá 4 % dne (zbytek času odpočívají), za další 4 dny se potravě věnují již celou třetinu dne a po dalších dvou týdnech zhruba půlden, tedy jako dospělí ptáci. Potravu skorci sbírají v hluboké vodě na povrchu dna a pod kameny (které jsou schopni i odvalovat), na spodní straně převislých skal pod vodou, mezi kořeny stromů v břehových porostech, na suchém břehu i v mělké vodě. Létající hmyz loví také přímo ve vzduchu. Potápěním za potravou do hlubší vody tráví skorci více času (asi 56 %) než jejím vyhledáváním na suchu nebo broděním v mělké vodě (asi 37 %). Potápějí se až 12krát za minutu a ve vodě tráví 2–7 vteřin (nejčastěji 3–4), obvykle delší dobu v hlubších vodách.
Ohrožení druhu Hlavní negativní faktory, ohrožující skorce vodního, souvisejí se specifickým způsobem jeho života, úzce vázaným na vodní prostředí a především v něm získávanou potravu. Významným ohrožením je změna či úplná likvidace vhodného hnízdního prostředí. Důsledkem regulace vodních toků, budování zavlažovacích systémů nebo vodních elektTakto opravený most a regulovaný potok Foto Václav Bartuška skorcům nevyhovuje
12
nost vápníku pro tvorbu skořápek samicemi a pro růst kostí mláďat. Ve Walesu byl zjištěn pokles početnosti skorců z 9 na pouhé 1–2 páry při vzestupu kyselosti vody (poklesu pH) o hodnotu 1,7. Nabídka potravy je ovlivněna i využíváním krajiny v okolí vodních toků, např. intenzivním zemědělstvím. Z nevhodně oraných lánů na březích řek se při silných průtržích mračen dostává zemina do vody, způsobuje její zakalení a nedostupnost potravy pro skorce (i když časově omezenou). Mnohem delší dobu naopak působí umělá hnojiva, pesticidy a další chemické látky, jejichž zbytky se také často dostávají do vody. Podobně jako u jiných druhů ptáků bylo zjištěno, že polychlorované bifenyly či donedávna užívané DDT negativně ovlivňují reprodukci skorců. V minulosti bylo významným faktorem rovněž přímé pronásledování člověkem. Skorci
ráren je často výrazné zpomalení rychlosti proudění nebo až dramatický pokles průtoku vody říčním korytem. Z původně vhodných vodních biotopů tak následně mizí řada druhů vodních bezobratlých, početnost zbývajících druhů podstatně klesá. Výsledkem je pokles početnosti nebo úplné vymizení skorců z postižených úseků řek a potoků. Podobný vliv má i velkoplošné odlesňování na březích toků. Rovněž rostoucí znečištění vody, opět následované snížením potravní nabídky, ovlivňuje početnost skorců. Vzorovým příkladem je okyselování (acidifikace) toků, způsobené průmyslovými emisemi (v podobě kyselých dešťů), či výsadbami čistě jehličnatých lesů podél řek. V kyselé vodě stoupá koncentrace hliníku, která negativně ovlivňuje druhové složení a početnost vodních bezobratlých, tedy vhodnou potravu pro skorce, a tak i jejich početnost. Snižuje se také dostup-
Vhodně provedená regulace horského potoka, zachovávající kvalitní hnízdní prostředí pro skorce Foto Kamila Antošová
13
byli chytáni a stříleni, protože je rybáři považovali za nežádoucího konkurenta, který působí 2–5 % ztrát na pstruzích. U nás již toto nebezpečí snad nehrozí, ale např. ve středomořských státech je stále ještě ak tuální. Na Kypru je dokonce považováno za hlavní příčinu vyhubení tamních skorců. V poslední době je hodně diskutován vliv klimatických změn a globálního oteplování na ptactvo. V případě skorce vodního se k roku 2100 očekává zhruba podobné rozšíření jako dnes, s mírným posunem areálu směrem k severu a s novým osídlením např. ve Finsku, na Špicberkách a Islandu.
zachování potoků a říček v přírodě blízké podobě (přirozené břehy, kamenitá dna) před jejich „přemístěním“ do betonových koryt; (2) umísťovat vodní stavby (např. malé vodní elektrárny) tak, aby jejich dopad na průtok vody byl co nejmenší, a ponechávat části úseků mezi takovými stavbami v relativně přirozené podobě (tj. nenavazovat jednu elektrárnu na druhou); (3) snižovat okyselování vodních toků omezením produkce škodlivin z průmyslových zdrojů; (4) podporovat výstavbu čističek odpadních vod, zlepšujících kvalitu vody v tocích; (5) provozovat citlivé zemědělské hospodaření ve výše položených povodích; (6) ponechávat vhodné hnízdní výklenky pro skorce při výstavbě a opravách mostů a opěrných zdí ... A mohlo by se pokračovat dále. Většinu výše uvedených aktivit sice může ovlivnit každý z nás, ale často ne hned a ne přímo. Shromážděné poznatky lze využít např. při vytváření územních plánů nebo při přípravě konkrétních projektů. Kde však můžeme pomoci okamžitě, je zlepšení hnízdních mož-
Možnosti ochrany Předcházející výčet problémů, které negativním způsobem významně ovlivňují život skorců, je i nápovědou, jak lze skorcům pomáhat. Nejlepším způsobem je zachování strukturně pestré krajiny, protkané rychle tekoucími a neznečištěnými potoky a řekami, nabízejícími dostatek vhodné potravy a hnízdních příležitostí. Je tedy nezbytné: (1) preferovat
Polobudka vhodná pro hnízdění skorce vodního, o rozměrech 25 x 25 x 25 cm (vyhovuje však i pouhá podložka, tj. dno nakreslené budky se „zarážkou“ na přední straně o výšce 3–5 cm)
„Konipasoskorcovník“ jaroměřských ochránců přírody kombinuje hnízdní polobudku pro konipasy s podložkou pro skorce. V tomto případě však konipas horský zahnízdil na Foto David Číp „nesprávné“ (skorčí) polovině.
(Zasadil 2001)
14
Konipas horský (Motacilla cinerea)
ností skorců na tocích, které jim sice vyhovují, ale kde scházejí vhodná místa pro hnízdění – a to vyvěšováním hnízdních polobudek (dle údajů v literatuře dosahuje hnízdní úspěšnost v nich až 94 %, ve srovnání s 22–84 % na přirozených stanovištích). Budky umísťujeme nejčastěji pod mosty (na jejich konstrukce nebo kolmé zídky) či na stěny břehových regulací, v hustotě zhruba 1 polobudka na 1 km vodního toku. Přednost při tom dáváme kvalitě umístění před množstvím vyvěšených budek. Zásadní podmínkou je totiž vyloučení rizika, aby hnízda skorců ničili predátoři z řad savců a ptáků nebo vysoká voda při jarním tání!
Žlutě zbarvený pták o trochu menší než vrabec, s nápadně dlouhým ocasem, se běžně vyskytuje podél rychleji tekoucích vodních toků ve vyšších polohách. Hlavu a hřbet má šedě zbarvené, křídla a ocas tmavé, prsa a břicho žluté. Samec má výrazně černé hrdlo, samice naopak bělavé. Hnízdí v otevřených, miskovitých hnízdech, která si staví na stejných místech jako skorec vodní. Tomu se podobá i složením potravy; její větší část však získává lovem ve vzduchu, a proto není tak ohrožen znečištěním nebo úpravami vodních toků. S výjimkou nížin obývá téměř celé území naší republiky, početnost se pohybuje mezi 20–40 tisíci párů a je dlouhodobě stabilní. Je tažným druhem, zimujícím v jižní a jihozápadní Evropě a v severní Africe; nepočetně však přezimuje i u nás.
Podobně žijící druhy ptáků
Společně se skorcem vodním se na našich potocích a řekách vyskytují i další charakteristické druhy – nejčastěji konipas horský, pisík obecný a ledňáček říční. A všechny tři jsou také ohroženy podobnými faktory jako skorec. Dospělý samec konipasa horského
Foto Tomáš Bělka (www.birdphoto.cz)
15
s dlouhým zobákem, modrozeleně a tyrkysově zbarvený vrch a oranžově rezavý spodek těla; při letu jej často prozradí hlasité pískání „ciii“. Hnízdí v norách, které si vyhrabává v hlinitých nebo písčitých březích řek a rybníků; živí se především drobnými Pisík obecný Foto Tomáš Bělka (www.birdphoto.cz) rybami a vodními bezobratlými. Nepočetně se vyskytuje téPisík obecný měř na celém území naší republiky s výjim(Actitis hypoleucos) kou horských oblastí, početnost dosahuje Nenápadný zástupce bahňáků se v hnízd500–900 párů a v posledních zhruba 20 lením období nepočetně vyskytuje podél tech mírně vzrostla. Část našich ledňáčků rychle i pomalu tekoucích vod, ale také na je stálá nebo přeletuje jen na krátké vzdábřezích rybníků a vodních nádrží. Dosahuje lenosti, část však táhne na zimoviště ve velikosti špačka, má delší zobák, hnědě Středomoří. zbarvený hřbet, prsa po stranách hnědá a vpředu skvrnitá, spodek těla bílý. Při letu Ledňáček říční s potravou Foto Marek Čech je nápadná bílá páska v křídle, svěšená křídla a typický hlas „hídididi hídidi“. Jednoduché hnízdo si staví přímo na zemi, na písčitých a štěrkových březích řek či bahnitých dnech vypuštěných rybníků. Živí se různými druhy vodních bezobratlých. Roztroušeně obývá celé naše území od nížin až po horské oblasti, jeho početnost se odhaduje na 200–400 párů a v posledních letech nápadně klesá. Je tažným druhem, který zimuje podél Středozemního moře a v rovníkové a jižní Africe.
Ledňáček říční (Alcedo atthis) Velmi pestře zbarvený pták velikosti většího vrabce obývá pomalu tekoucí vodní toky, rybníky a jezera. Má velkou hlavu 16
White-throated Dipper – Bird of the Year 2009 age of 2.3–2.9 years; the oldest bird recorded in the Czech Republic was 9 years, 10 months, and 30 days old. In central Europe, dippers are mainly sedentary; only in the winter do they move to short distances from ice-covered parts of streams to free-flowing parts and from alpine areas to lower altitudes. Bird ringing studies showed strong site fidelity and philopatry – 87 % of adult birds breed within a kilometer of their last breeding site and 92 % of the young nest within 10 km of their birthplace. The dippers are usually monogamous, but cases of polygamy, where males nested with 2–3 females at once, were recorded as well. This may happen at streams where the number of females is markedly higher than the number of males. On the other hand, there are records of pairs staying together for their lifetimes. Caddisflies, mayflies, stoneflies, and small crustaceans prevail in the food of the dippers; they may occasionally feed on small fish. They collect their pray in the water, on the water surface or on the banks. They also catch flying insects in the air. The main threats to the dippers are linked to their specific way of life. The most important factor is the change or destruction of their breeding environment (such as in stream regulation or the construction of hydroelectric plants). The drop in volume and speed of the flow of water influences the abundance of aquatic invertebrates and lack of food then affects the number of dippers. Similar effects are caused by the increasing water pollution. Acidification of streams is a textbook example of this effect – the more acidic the water, the less suitable food on offer and the fewer dippers along the stream. Preserving diverse landscapes with fast-flowing unpolluted streams offering abundance of food and nest sites is the best approach for the protection of the species. It is important to: (1) keep streams and rivers in their natural form; (2) build structures in the water in a way that minimizes their impact on the volume of the flow; (3) lower the acidification of streams by reducing the production of industrial pollutants; (4) support the construction of sewage treatment plants and thus improve the quality of the water in streams and rivers; (5) keep suitable nesting niches in bridge construction and walls. Placing nest boxes in suitable sites under bridges and on walls of regulated streams in a density of about 1 box per 1 km is another form of help. However, while doing so, it is necessary to make sure other risks, such as access for predators and the risk of flooding are eliminated.
The White-throated Dipper is a rotund short-tailed bird the size of a blackbird. Its head is chestnut-brown, its back is dark brown, and its lower breast is reddish-brown in contrast to the bright white throat and upper breast. Its conical beak is black; the legs are light brown. Both sexes look alike. Its behavior is quite distinctive. It either sits on stones in the middle of rivers and streams or flies rapidly above the water, plunging in suddenly with a splash, in summer and winter alike. Its thick and water-resistant plumage ensures body insulation when diving and valves in the nostrils prevent the water from entering the respiratory system. Another physiological adaptation to its way of life is the sudden drop of pulse rate when diving and an instant return to normal rate when re-emerging. Dippers swim in deep water with the help of their wings and feet and they are even able to walk on riverbeds. They dive up to a depth of 150 cm and are able to stay under the water for up to 30 seconds. The species has a Paleomontane type of distribution – it is found in Europe, the Middle East, Central Asia, and the Ural mountains, with an isolated subpopulation in northwestern Africa. Twelve subspecies are recognized in its distribution range. Its European population is stable and is estimated at 170,000–330,000 pairs. Its population in the Czech Republic is estimated at 1000–2000 pairs. Dippers prefer clean swiftly running streams with stony riverbeds and natural banks at higher altitudes (up to 1410 m a. s. l. in the Czech Republic). An important requirement is the availability of food and nest sites. The breeding density of the species can reach up to 20 pairs per 10 km of stream, but normally it ranges between 1 and 10 pairs per 10 km. The nests are built along streams – on rocks, on banks among stones and tree-roots as well as on various constructions (under bridges and walkways, on weirs). The nest, which resembles a 20–25 cm moss ball with a side entrance, is situated 0.8–1.5 m above the ground, usually above the water. The dippers nest once or twice a year between March and June. The clutch consists of 4–6 bright white eggs that are incubated by the female alone. The young hatch in 16–17 days and the parents feed them for the following three weeks. Usually 61–76 % of eggs are hatched and 51–75 % of eggs result in fledged young. The losses are mainly caused by predators (stoats and other small mammals, and birds), human activities (direct pressure or during repairs of constructions near the water) and natural factors, such as floods. Dippers usually reach an
17
Česká společnost ornitologická
Par tner BirdLife International v České republice Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5 Smíchov, tel./fax: 274 866 700 e-mail:
[email protected] www.birdlife.cz
PTÁCI POTŘEBUJÍ NAŠI OCHRANU POMOZTE I VY Chráníme ptáky a jejich prostředí, pořádáme vzdělávací a vychovné akce pro širokou veřejnost, vydáváme vlastní publikace. V našich řadách uvítáme každého, kdo má rád přírodu a chce přispět k její ochraně, jednotlivce i celé rodiny. Našim členům nabízíme zapojení do výzkumných, ochranářských a vzdělávacích aktivit, populární i odborné publikace, exkurze a vycházky do přírody, pobyt na našich terénních stanicích v atraktivních lokalitách a také členství v regionálních pobočkách ČSO. Členské příspěvky: • individuální členství – plný příspěvek: 500,- Kč/rok • individuální členství – členové do 18 let věku, studenti, senioři: 300,- Kč/rok • rodinné členství – 600,- Kč/rok (bez ohledu na počet rodinných příslušníků)
Ochranu ptáků můžete podpořit zasláním finančního daru na účet České spořitelny, a.s., č.ú. 1922224339/0800, var. symbol 1509.
✄
PŘihláška do České spoleČnosti ornitologické Staňte se členy ČSO a pomozte chránit ptáky. Stačí vyplnit a odeslat tento lístek na adresu: ČSO, Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5, nebo vyplnit přihlášku na webu ČSO: www.cso.cz. Jméno a příjmení:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Datum narození: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bydliště: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E-mail:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Telefon: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Členství:
■ individuální
■ rodinné
Datum . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Podpis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyplněnou přihlášku zašlete na adresu ČSO, Na Bělidle 252/34, 150 00 Praha 5-Smíchov
ENERGIE PRO PŘÍRODU
www.ochranafauny.cz
Již 30 let chráníme
naši krajinu, pečujeme o cenné přírodní lokality, pomáháme přežít desítkám ohrožených druhů zvířat a rostlin, ukazujeme dětem i dospělým krásu kolem nich.
Pomozte nám i vy!
www.csop.cz
Český svaz ochránců přírody Michelská 5, Praha 4, tel.: 222 516 115
BIOPHON nabízí CD nosiče, které obsahují řadu unikátních zvukových záznamů hlasů volně žijících ptáků a zvířat. CD s tištěným doprovodným textem jsou určeny odborným pracovníkům, pedagogům, studentům a pracovníkům ochrany přírody. Jsou výbornou doplňkovou pomůckou při výuce přírodopisu moderní akustickou metodou. Přibližují jinak nedostupnou přírodu i dětem zvláštních škol. Jsou také určeny myslivcům a všem milovníkům přírody. Přinášejí nenahraditelné informace adeptům myslivosti. Vědecky odborně a technicky kvalitně zpracované nahrávky z digitálních záznamů neobsahují žádné mluvené slovo. Požadovaný a hledaný hlas živočicha se volí podle textové přílohy číslem nahrávky – tracku. V edici BIOPHON byly dosud vydány kompaktní disky CD bez mluveného Slova: CD – ROK V PŘÍRODĚ – 99 hlasů a zvuků z přírody. Zvukové pásmo sestavené z hlasů živočichů a zvuků přírody, které můžeme zaslechnout během celého roku. CD bez mluveného komentáře. Textová příloha česky, německy, anglicky. (61 minut STEREO, 1999) CD – MISTŘI PĚVCI PTAČÍ ŘÍŠE – zpěv 22 vybraných druhů pěvců. CD s textovou přílohou. (68 minut, 2003) CD – SOVY EVROPY – 77 variant hlasů všech 13 druhů evropských sov. CD bez mluveného slova s vysvětlující textovou přílohou. (67 minut STEREO, 2003) CD – PTÁCI VOD A MOKŘADŮ, 1. díl. POTÁPKY až HUSY. 71 variant hlasů 30 druhů vodních ptáků. CD bez mluveného slova s vysvětlující textovou přílohou. (67 minut STEREO, 2003) CD – PTÁCI VOD A MOKŘADŮ, 2. díl. HUSICE, KACHNY A JEŘÁB POPELAVÝ. 68 variant hlasů 17 druhů vodních ptáků. CD s vysvětlující textovou přílohou. (76 minut, 2004) CD – PTÁCI VOD A MOKŘADŮ, 3. díl. KRÁTKOKŘÍDLÍ, BAHŇÁCI A DLOUHOKŘÍDLÍ. 83 variant hlasů 46 druhů ptáků. CD s vysvětlující textovou přílohou. (79 minut, 2004) CD – HLASY NAŠÍ ZVĚŘE. 99 variant zvukových projevů 28 druhů savců a 51 druhů ptáků. CD s vysvětlující textovou přílohou, uvádějící zoologické podrobnosti o jednotlivých zvířatech. 5. přepracované a rozšířené vydání. (73 minut, 2003) CD – PĚVCI 1 – hlasy 41 druhů pěvců. CD s vysvětlující textovou přílohou. (64 minut, 2006) CD – PĚVCI 2 – hlasy 38 druhů pěvců. CD s vysvětlující textovou přílohou. (62 minut, 2006) CD – PĚVCI 3 – hlasy 45 druhů pěvců. CD s vysvětlující textovou přílohou. (60 minut, 2006) CD – HLASY DRAVCŮ – 53 variant hlasů 22 druhů dravců. (60 minut, 2006) CD – KUKAČKA, LELEK, RORÝS, SROSTLOPRSTÍ A ŠPLHAVCI – 68 variant hlasů 17 druhů ptáků. (65 minut, 2006) CD – HLASY NAŠICH ŽAB. Hlasy všech našich 13 druhů žab, 26 variant, s mluveným komentářem. (50 minut, odborný komentář doc. V. Hanáka, 2006) 3. vydání. CD – PTÁCI RÁKOSIN A OKOLÍ VOD – 81 variant hlasů 58 druhů ptáků. CD s textovou přílohou. (75 minut, 2007) Cena všech CD s textovou přílohou je: 249.- Kč + poštovné. 2CD – ZVÍŘATA ZOOLOGICKÝCH ZAHRAD – HLASY 162 DRUHŮ. Dvě CD s textovou přílohou. (154 minut, 2007) Cena 2CD s textovou přílohou je: 349.- Kč + poštovné. CD je možno objednat na dobírku, pro podniky i na fakturu (je nutné uvést bankovní spojení, IČO a DIČ, tel., e-mail), na adrese, také telefonicky nebo i na e-mail:
PELZ – BIOPHON , P.O.BOX 159, 160 41 PRAHA 6
Tel. 233 339 993, e-mail:
[email protected], http://www.biophon.cz CD je možno také zakoupit v Národním muzeu v Praze, Václavské náměstí. Zájemcům o zvukové záznamy zašleme podrobný seznam druhů živočichů pro jednotlivé tituly CD. DOPORUČUJEME PŘEHRÁVAT NA HIFI ZAŘÍZENÍ. ZÁSADNĚ BEZ KOREKCÍ BASŮ A VÝŠEK.
Pták roku 2009 – skorec vodní Autor textu: J. Flousek Kresba na titulní straně: J. Hošek. • Fotografie: K. Antošová, V. Bartuška,T. Bělka, J. Bohdal, L. Boucný, M. Čech, D. Číp, J. Hlásek, K. Hník, J. Vaněk, L. Votoček Anglický souhrn: D. Lacina, J. Koenig Příprava do tisku: L. Viktora Sazba: Vladimír Vyskočil - KORŠACH. Tisk: Glos Semily. Náklad: 8 000 výtisků Vydala Česká společnost ornitologická ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR,Správou Národního parku České Švýcarsko, Správou Národního parku Podyjí, Správou Národního parku Šumava, Vojenskými lesy a statky ČR, s.p., Českým svazem ochránců přírody, Ochranou fauny České republiky a za finančního přispění členů ČSO. Praha 2009
