Plátek GENTLEMANI ŠKOLY Uvnitř čísla:
str.
Úvodník
2
Novinky z parlamentu
3
Jsi gentleman?
4-5
Space Five
6
Rozhovor
7
Povídka
8
Výlety
9
Ahoj školo!
12
PŘEJÍ
V E S E L É P R Á Z D N I N Y
PLÁTEK
STRÁNKA 2
Úvodník:
Ahoj zlatíčka… Tak už je to tady. Poslední číslo, poslední můj úvodník, poslední slova, kterými vám zpříjemním (tedy aspoň doufám) školu. Na tenhle článek jsem se těšila ze všeho nejmíň. Je to hodně těžké psát ho, když vím, že je to naposledy. Ale ještě STOP loučení! Nyní se dozvíte, co se nového přihodilo u nás ve školičce. Určitě bych měla zmínit období, které je pro všechny deváťáky pohromou - a to jsou přijímačky a přijímací pohovory. Už je to bohudík za námi a jsme již přijati na střední školy. Moc všem gratuluji ke zvládnutí této první větší zkoušky. Abych pravdu řekla, na období po přijímačkách, na tzv. „pohodové období“, jsem se moc těšila a myslím, že nejen já. Najednou mně připadá, že mám spoustu času a můžu se věnovat tomu, co mě baví. Ale až teď si uvědomuji, že bez učení by to byla ve škole hrozná nuda. Sedět v lavici, koukat, kecat se sousedem. Vím, že na gymplu budu za každou chvilku nudy ráda. Poslední dny na základce bych si tedy chtěla určitě užít. Dále na škole proběhl „Týden deváťáků“. My, jako deváťáci, jsme si prý mohli téma zvolit. Byl vybrán Egypt, i když já o žádném hlasování či volení nevím. Šlo to jaksi mimo mě. Ale nevadí, určitě to byla zajímavá práce a myslím si, že spolužáky bavila. Mě tedy osobně bavilo i jezdit na půl devátou. Kluci, soutěžíte rádi? Výborně, tak doufám, že jste se zúčastnili soutěže O největšího gentlemana školy. Soutěž se ko-
nala v pátek 12. června ve velké tělocvičně. Hoši museli řešit praktické i teoretické úkoly z etikety. A víte, kdo vyhrál? Odpověď se dozvíte, když budete číst dále. Ke konci roku patří také výlety se třídou. Co jsem slyšela, tak jste si svůj školní výlet docela užili. Dá se říct, že i já jsem byla spokojená, pouze počasí nám nepřálo. Řeknu vám, takovou kosu na výletě jsem ještě nezažila. Přes den se to ještě dalo, ale v noci to byla katastrofa. Tak jenom doufám, že vám bylo na výletě o něco tepleji a nepršelo vám. A představte si, naše paní učitelka třídní nás pochválila, že jsme byli v noci hodní. Což se tak obvykle nestává. A co vy? Vyspali se aspoň trochu vaši třídní? Nevím, jestli to bylo tím, že už jsme přece jenom v té devítce rozumní nebo byla příčinou ta příšerná zima. Další pikantnosti a zajímavosti o školních výletech se dočtete, když zůstanete i nadále s námi. Možná vás budeme inspirovat k dalšímu výletu. A dále si deváťáci trošku hráli. Nastal 1. červen, Mezinárodní den dětí, a skvěle naladění žáci z 9.C se převlékli do kostýmů a obora se změnila v pohádkový les. Objevili se tam trpaslíci, čarodějky, víly, vodník a další. Někdy se ani nedal poznat, kdo je co. No prostě sranda. U pohádkových bytostí plnily děti z prvního stupně nejrůznější úkoly. Myslím si, že deváťáci zpříjemnili malým dětem tento den. I přes docela velkou zimu musíme říct, že to stálo za to. Pobavili se malí i velcí.
A nyní už k tomu loučení. Musím říct, že mi tahle škola dala opravdu hodně, a myslím, že patří mezi ty nejprestižnější. Neříkám to jen proto, že jsem díky ní zvládla přijímačky, ale i proto, že jsem se do školy většinou těšila. A na co vlastně? Na to, že uslyším všem známé hlášky našich učitelů, uvidím své kamarády, uslyším známé hlasy. Doufám, že tyhle pocity nemám jen já, ale i většina deváťáků. Myslím, že bychom měli být pyšní na to, že jsme lysickou základku navštěvovali. Až odejdeme, přijdou noví žáci, noví šesťáci a z osmáků se stanou deváťáci. Někomu budeme jako ročník chybět, někomu nikoliv. Ale jak říká Fredy Mercury: Show must go on! Tímto se se všemi loučím, bylo mi ctí mít místo v tomto časopise a po nějakou dobu ho za žáky vést. Nyní se najde nový šéfredaktor, kterému bych vzkázala, jen jedno: Važ si toho, kdo jsi, a jdi ostatním redaktorům příkladem. Já vím, že jsem tuhle pozici neobstála na 100%, ale i když si to někdo nemusí myslet, byla jsem na to hrdá a články jsem psala ráda. Mějte se tu všichni fanfárově a Plátku přeji spoustu dalších krásných let tady - na lysické základce. Simča Augustýna Procházková 9.C (již naposledy)
STRÁNKA 3
PLÁTEK
Aktuálně:
A už frčí zprávičky ze školního parlamentu!!! Na schůzi školního parlamentu 1. června se řešila zejména soutěž O gentlemana školy, kterou připravili pro žáky druhého stupně členové parlamentu. (viz. článek „Soutěž Gentleman školy“). Naplánovat soutěž nebylo vůbec jednoduché. Dále pokladníci informovali o charitativní akci. Jistě víte, že se na naší škole prodávaly nálepky. U nás ve škole se jich prodalo za 1 100,Kč, peníze budou odeslány do pražské nemocnice v Motole. Zjistila jsem, že se celkem vybralo „zatím“ 2 055 440,00 Kč, za tyto peníze byly zakoupeny dýchací přístroje pro novorozeňata, monitor životních funkcí, infuzní pumpy atd. Dále doufám, že jste odevzdali 300,- za třídu, které se budou dávat na naše africké dítě. Většina tříd už svůj příspěvek předala pokladníkům.
Poslední zasedání parlamentu se konalo 15. června, byly zhodnoceny všechny akce parlamentu za školní rok 2008/2009. Shrnutí nejdůležitějších akcí: 1. 2. 3. 4.
Bylo vybráno africké dítě, na které musíme přispět ročně 7 500,-Kč. Uskutečnila se soutěž O gentlemana školy. Byly organizovány barevné dny ve škole. Konala se charitativní akce - samolepky.
A to by bylo asi tak všechno. ČAO v příštím školním roce. Míša Hlavoňová 7.B
Akademie 9.B a 9.C Dlouho holky z devítek nacvičovaly své vystoupení na školní akademii. Nácviku se ujala Barbora Nesnídalová z 9.C. Dívky si vybraly tanec ze slavného filmu Pomáda. Potěšilo je, že jejich číslo bylo zařazeno jako poslední vystoupení celé akademie. Byla jsem ráda, že děvčat z 9.B a 9.C byl lichý počet, tancovalo se ve dvojicích, a proto jsem mohla tancovat s deváťačkami. Náročné a úmorné tělocviky jsme zvládaly perfektně. Ze začátku se téměř všem spolužačkám nápad líbil, ale jak jsme Pomádu pořád zkoušely dokola, tak to přestávalo holky bavit a dělaly blbosti při tancování. Naše secvičování jsme potom oživily zkoušením v kostýmech, ale to nás taky potom nebavilo. Konečně! Akademie je tady. Všechny jsme se připravily jak psychicky, tak fyzicky a hurá do tělocvičny. Jak jsme vešly „na
parket“, ze všech nervozita opadla a vydaly jsme ze sebe všechno, co jsme mohly. Aplaus diváků nás všechny tak nadchl, že jsme se rozhodly vystoupit na taneční soutěži. Když jsme se šly informovat o soutěži za paní učitelkou tance Nelly Karavasilevou, nabídla nám, abychom s ní jely i do Černé Hory na Pivní máj. Tak se zase cvičilo a dopilovávalo ale jenom s některými. Kvůli malému parketu mohlo jet jenom pět párů. Při vystoupení na Pivním máji jsme byly opět velmi nervózní. Myslím si, že se naše vystoupení opět líbilo. Den po perfektně zatancované sestavě v Černé Hoře jsme jely na naši tak trochu vysněnou soutěž. Ta se konala dne 3. května v hale ASK Blansko. Když jsme na soutěž dorazily, celé vystresované jsme čekaly na naši chvíli. V naší kategorii (soutěžily jsme za dorost) vystu-
povalo devět týmů. Skladbu před námi tancovala děvčata z Černé Hory a pak jsme nastoupily my. Sestavu jsme odtančily, jak nejlépe jsme mohly. Snažily jsme se ze všech sil. Při následném vyhlášení výsledků jsme se ani neodvažovaly pomýšlet na umístění na stupních vítězů. Proto si snad také dokážete představit, jak moc nám vyrazilo dech, když jsme při vyhlašování třetího místa naší kategorie uslyšely název našeho týmu. Při předávání cen, které za nás převzala Barča Nesnídalová, porotci chválou na naše vystoupení nešetřili. Následovalo společné foto a cesta domů, při níž jsme si v hlavě donekonečna opakovaly vítězný moment. Doufám, že i další ročníky nebudou brát akademii na lehkou váhu a spolužáci si uvědomí, jak daleko to mohou se svým vystoupením dotáhnout. Kateřina Nesnídalová 7.A
STRÁNKA 4
PLÁTEK
Aktuálně:
Soutěž Gentleman školy
Složení poroty zprava: p.uč. Paděra, pí uč. Zárubová, Petra Knotková, Dominik Fadrný
Dne 12.6.2009 proběhla na naší škole soutěž O gentlemana školy. Celou akci připravovali členové školního parlamentu, zejména Eva Žáčková a Štěpán Polanský. Do poroty byli vybráni dva učitelé, a to pan učitel Paděra a paní učitelka Zárubová, a za členy parlamentu byli zvoleni Petra Knotková a Dominik Fadrný. Moderátory celého odpoledne se stali zejména Eva Žáčková, dále Míša Hlavoňová a Štěpán Polanský, který se ujal role číšníka. Každou třídu měl v soutěži zastupovat jeden kluk. Bohužel nám při soutěži chyběli zástupci z 8.A a 8.B, což byla určitě škoda. Že by se v těchto třídách nenašel žádný gentleman? Ale naštěstí osmáky zachránila třída 8.C, která svého zástupce měla. Akce probíhala tak, že se nejdříve vybrali všem soutěžícím partnerky, a to losováním. Partnerky byly spolužačky soutěžících. Všichni soutěžící čekali na jednotlivé disciplíny v šatně u tělocvičny. Po jednom chodili na soutěžní dráhu, kterou měli připravenu v tělocvičně. Soutěžící potká dívku, která nese dvě těžké tašky. Pokud byl soutěžící gentleman, dívce tašky vzal a pomohl jí s nimi. Dále spolu vstupovali do dveří, kde měl jít první chlapec a otevřít dívce dveře. Potom pokračovali do restaurace. Správný gentleman šel v tomto případě do místnosti první. Dívku měl posadit zády ke zdi, aby měla rozhled po restauraci, a pomoct jí sednout si. V restauraci si měli objednat, najíst se a následně zaplatit. Gentleman nesmí mávat na číšníka nebo luskat prsty, ale jenom se na něho upřeně dívat a číšník měl vytušit, že pán chce platit. Po všech těchto zkouškách vyšel pár z restaurace a pokračoval k cíli, kde chlapec dostal test, který tu pro vás máme také. A nakonec: našimi vítězi se
stali…taramtada tramtadá: Jarek Páral a zároveň Išek Šrámek (se ziskem stejného počtu bodů) a na třetím místě se umístil Martin Stejskal. (Podotýkám všichni z devátého ročníku.) Ani ostatní soutěžící z nižších ročníků si nevedli špatně. Myslím si, že se akce celkem povedla. Vždyť zorganizovat takovou soutěž není vůbec jednoduché. Příští rok by bylo dobré soutěž zopakovat. Určitě je potřeba zaměřit se na reklamu, aby se zvýšil počet diváků. Pořadatelé měli také smůlu, protože v den konání akce nefungoval rozhlas, a tak nemohla být akce spolužákům připomenuta. Od organizátorů akce jsem se dozvěděla, že by bylo vhodné příští rok zajistit moderátorům mikrofony a zpestřit program hudbou. Vy, kteří jste přišli, jste se nejen pobavili, ale i poučili.
Zleva: Vítězové - Išek Šrámek a Jarek Páral a třetí místo vybojoval Martin Stejskal. Míša Hlavoňová 7.B
STRÁNKA 5
PLÁTEK
Zkuste si test, který psali naši gentlemani:
2. Jaká je minimální vzdálenost pro osobní zónu? a) 40 cm b) 160 cm c) 75 cm 3. Jaké je správné pořadí při představování? Představujeme nejdříve a) mladšího staršímu b) staršího mladšímu c) toho, kdo přišel, tomu, s kým mluvíme 4. Ruku nabízí a) muž ženě b) žena muži c) ten, kdo tady byl dřív, tomu, kdo přichází 5. Při slavnostních rodinných událostech se oblékáme a) jak chceme, je to v rodině b) slavnostně tak, abychom tento den odlišili od jiných c) velmi neformálně, jsme přece mladí a všem to dokážeme 6. Ve škole mladší spolužáky a) chráníme b) stále vychováváme k úctě ke starším c) občasný nářez nic nezkazí, taky jsme ho dostávali 7. Když vcházíme do budovy a) dáváme přednost těm, kteří vycházejí b) máme přednost, protože jdeme dovnitř c) řešíme to silou
8. Když vezeme někoho v autě a chceme kouřit a) musíme otevřít přední okna, je to účinnější b) otevřeme zadní okna, nefouká to tolik na pasažéry c) zásadně nekouříme 9. Když jdeme do společnosti a máme mobil a) neděláme si s ním žádnou starost, mají ho všichni b) ztlumíme ho na tichý chod c) nastavíme veselé melodické vyzvánění, aby si ho užili i ostatní 10. Na první schůzku při seznamování a) nikdy nenosíme květiny, je to zavazující b) přineseme velkou kytici, abychom dali najevo, jak nám na dívce záleží c) přineseme malou kytičku 11. V kině a divadle do řady vstupuje a) jako první dívka, čelem k divákům b) jako první chlapec, čelem k divákům c) jako první chlapec, zády k divákům 12. V restauraci posadíme dívku a) čelem ke stěně, zády do prostoru b) zády ke stěně, čelem do prostoru c) bokem ke stěně 13. Žena nosí punčochy a) jen když není velké horko b) jen na svatbu c) vždy ke slavnostním šatům
14. Kytice se předává a) v papíru b) bez papíru, ale v průhledném obalu c) odstraníme i průhledný obal 15. Když nám na večírku spadne na zem řízeček a) okamžitě ho zvedneme b) necháme ho ležet a odejdeme c) zakopneme ho pod stůl
Hodnocení: 1-2 chyby No né a pak, že gentlemani už vymřeli. Ty můžeš být bez obav a vyrazit si kamkoliv do společnosti. 3-4 chyby Nevypadá to s tebou špatně. Pokud si přečteš nějakou tu příručku o slušném chování, můžeš mezi lidi. 5-více chyb Zjisti si spolužáky, kteří jsou na tom stejně, a přihlaste se do kurzu slušného chování. Do společnosti se vydej až po jeho absolvování, protože jinak si utrhneš velikou ostudu. Míša Hlavoňová 7.B
Správné odpovědi: 1.c, 2.c, 3.a, 4.b, 5.b, 6.a, 7.a, 8.c, 9.b, 10.c, 11.b, 12.b, 13.c, 14.b, 15.c
1. Do dveří první vchází a) chlapec b) dívka c) učitel
STRÁNKA 6
PLÁTEK
Aktuálně: Divadlo dramatického kroužku II. stupně Když jsme se poprvé sešli v září, moc nás „divadelníků“ nebylo a nevypadalo to, že bychom mohli zahrát pro vás nějaké divadelní představení. Ale rozhodli jsme se, že pár lidí ještě seženeme, a sehnali jsme. Byli jsme rádi a netrpělivě čekali, až nám pí uč. Kyánková přinese text. Každý pátek jsme se scházeli, pilně trénovali a při tom se smáli. Secvičili jsme představení O ŠÍPKOVÉ RŮŽENCE. Divadlo jsme všemi silami, co jsme měli v sobě, a ještě pobrali od kamarádů, sehráli před rodiči a celkem se nám povedlo. Ale samozřejmě jsme měli výpadky textu a trému. Potom to přišlo, před vámi, před celou školou. Tréma pracovala, a dokonce jsme měli i strach. Hned ráno jsme očekávali žáky z prvního stupně, protože na ty jsme se
těšili. Pohádka by se jim mohla líbit. A taky že se jim líbila. No a potom přišli žáci z druhého stupně. Báli jsme se, jak naše divadlo přijmou. Atmosféra v zákulisí by se dala krájet. Když jsme se před vystoupením radili, co máme dělat, začali všichni rozumovat co a jak. Většina radila velmi dobře!!! A začalo se hrát. Báli jsme se, že nás hned odepíšou, ale vše probíhalo hladce. A to nás uklidnilo. Když se opona zatáhla a celý sál se vyklidil, spadl nám kámen ze srdce. Všechno dobře dopadlo a odehráli jsme divadlo s úspěchem. A jak jsme to poznali? Spolužáci pochvalou nešetřili. Děkujeme za vaši účast. Veronika Šmerdová 7.B
Soutěž Space Five V únoru nám paní učitelka Marečková sdělila, že se bude konat soutěž „ Space Five“ a ti, kteří postoupí do top 5, pojedou do Prahy. Řekli jsme si, že se do soutěže zapojíme. Bylo nás sedm žáků ze 7.C: Michal Danác, Klára Koudelková, Michaela Tomanová, Lubomír Řepa, Markéta Mertová, Věra Henzlová a Dominik Fadrný. Paní učitelka nám rozdala papíry s úkoly o vesmíru. Každý zpracovával jiný úkol, ale když jsme si nevěděli rady, řešili jsme úkol společně. O týden později došly výsledky. Byly jsme na 2. místě z celé republiky, což jsme vůbec nečekali, a měli jsme obrovskou radost. Znovu jsme se učili. V sobotu 20. června v 5 hodin ráno jsme nasedli ve Skalici nad Svitavou do vlaku. Cesta do Prahy trvala 3 a půl hodiny. V budově jsme byli úplně první ze soutěžících. Za chvíli po nás přijely
týmy z Teplic, z Třince. Nakonec přišel prezident Asociace malých Debluárů s porotou a ti nás přivítali. Dostali jsme test s otázkami o vesmíru. Po vyřešení testových otázek jsme museli jít za členy poroty a komunikovat s nimi jak česky, tak i anglicky. Pro nás bylo nejsrandovnější, když na nás mluvili rychle anglicky a my jim nerozuměli. Museli nám to vždy ještě jednou říct, ale nakonec jsme na všechny otázky odpověděli. Čekali jsme cca 15 minut na vyhodnocení a potom to přišlo. Každý tým dostal pamětní list a medaili. Skončili jsme na třetím místě. První dva týmy pojedou soutěžit do Německa. Po soutěži jsme si ještě s paní učitelkou prošli památky po městě, nasedli do vlaku a odjeli domů s novými zážitky. Dominik Fadrný 7.C
Život našich osmáků V minulém čísle jsme vás informovali o přírůstku osmáků v našem školním zvěřinci. Zajímá vás, jak žijí naši osmáčci? Myslím si, že dobře. Rostou jako z vody, teda spíše tloustnou. To bude asi tou stravou. Samé hrozinky a oříšky. To mají nejradši. Bohužel z devíti osmáků nám zbyli jenom tři. Pět jsme jich dali do zverimexu v Boskovicích a dva si vzala paní učitelka Tesařová. Doufám, že ti, co už nejsou u nás, se mají dobře a našli nového majitele, který je bude mít rád. Ale i ti tři, co ve škole zůstali, bohatě stačí. Je fuška je ohlídat při krmení nebo čištění klece. PS: Pokud máte zájem, ještě jeden sameček osmáka čeká na nového pána! Lída Vorlíčková a Markéta Dokonalová 8.B
STRÁNKA 7
PLÁTEK
Rozhovor: Casino princezny Stéphanie Na projektový den, kdy se celá škola měla změnit v jedno velké kasino, jsme byli my žáci opravdu zvědavi. V tento den přicházeli všichni slavnostně oblečeni, holky v nádherných šatech a kluci dokonce v oblecích. Ne nadarmo se říká, že šaty dělají člověka. Jako by se všichni proměnili nejen svým vzhledem, ale i chováním. Shromážděni ve slavnostním sále našeho kasina (v tělocvičně) nás v několika jazycích přivítala ředitelka kasina (pí uč. Kyánková) a poté jsme vyčkávali přílet vzácného hosta. Po chvíli jsme se konečně dočkali královského vrtulníku, který po chvíli kroužení kolem našeho kasina majestátně dosedl na rampu. Za bouřlivého potlesku krupiérů a hostů kasina vyšla z vrtulníku v doprovodu svých bodyguardů krásná monacká princezna Stéphanie (pí uč. Hana Tesařová). Role bodyguardů se úspěšně ujali kluci z 9.A. Ihned se na ni vrhli novináři (opět žáci z devátého ročníku), kteří ji zasypali pikantními otázkami týkajícími se jejího soukromí. Princezna se však jejich dotazy nenechala zaskočit a na každou jejich záludnou otázku s úsměvem odpověděla. Z davu novinářů princeznu vysvobodili až její bodyguardi, kteří princeznu dovedli k mikrofonu. Po slavnostním otevření kasina nám princezna zazpívala jeden ze svých nejnovějších hitů, a dokonce nám i zatančila. Pak se ale nečekaně ozval výstřel a jeden z princezniných bodyguardů padl k zemi. Ostatní bodyguardi proto nemeškali a princeznu okamžitě doprovodili do jejího královského vrtulníku. Za zvuku vířícího se větru se vrtulník vznesl a zamířil zpět do Monaka. Hosty v sále však atentát na princeznu nijak nezneklidnil a návštěvníci kasina se mohli začít bavit. Pětičlenné skupinky žáků se rozešly k hracím stolům, kde se žáci pod dohledem zkušených krupiérů (učitelů) snažili během určeného časového limitu získat magických 60 žetonů, které byly potřebné proto, aby hosté mohli kasino opustit a nebo si ještě vsadit. Hosté se velmi rozmýšleli, jestli si zariskovat. Získat žetony nebylo vůbec jednoduché. Návštěvníci kasina museli během dne splnit mnoho nelehkých úkolů. Prohrát žetony znamenalo práci navíc. Vyhrát bylo tak lákavé, ale dařilo se jen málokomu. Nejvíce bodů, a to 164, získala skupina Michala Zhoře z 6.A. Ačkoli to zpočátku tak nevypadalo, nakonec přece jen všichni hráči, někteří až v pozdních odpoledních hodinách, Kasino princezny Stéphanie
opustili. Je nutno dodat, že odcházeli domů s pocitem příjemně stráveného dne. Poděkování patří krupiérům kasina, kteří hráče s trpělivostí provázeli celým dnem, a princezně Stéphanii, která nás pozvala do svého nově otevřeného kasina. A co si odnášíme z projektového dne? Těžce nabyl, lehce pozbyl! Jan Grznár a Jakub Pařízek z 9.A
Rozhovor se Stéphanií Monackou alias Hanou Tesařovou Jak se Vám líbilo naše uvítání? Byla jsem velmi mile překvapena, že i bulvár zná novinářskou etiku. Už se zjistilo, kdo na Vás chtěl spáchat atentát? Bylo štěstí, že zabili ,,pouze“ jednoho z Vašich bodyguardů,… Zatím nevím, můj soukromý vyšetřovací tým zatím bezúspěšně pátrá. A bodyguard nebyl zabit, pouze zraněn a teď už je zase fit. Jak se Vám líbil první den v nově otevřené pobočce Vašeho casina tady u nás, v Lysicích? Nezapomenutelný zážitek, takové casino je prostě výjimečné! Kolik týmů nesplnilo limit, a muselo ve Vašem kasinu zůstat déle něž ostatní? Pouze jeden, díky velké sázce, na kterou prostě nestačili. A další tým si chtěl zvýšit body, tak zůstal déle. Nepřipadali Vám zdejší novináři příliš vlezlí? Ne vůbec, naopak- byli velice milí a neptali se na příliš zákeřné otázky. A na závěr se Vás musím zeptat, jestli jste byla spokojena s tím, jak hráči hráli? Oceňuji soutěživost hráčů, patří jim můj dík. Bez dobrých hráčů není dobré kasino. Ewule Žáčková 9.A
STRÁNKA 8
PLÁTEK
Moje příběhy jen pro Vás: Bez vás to nejde :-) Brouzdám se po školní chodbě a utápím se ve vzpomínkách. V jakých? Že já jsem vždycky ta blbá a ustupuji. Chodila jsem k jedné paní jezdit na ponících. Měla tam bílohnědou kobylku Rony a shetlandského ponyho Gáju. Nabídla jsem kámošce, že by tam se mnou mohla chodit. Jenže jsem netušila, že s ní přijdou ještě navíc čtyři holky. Tohle jsem nesnesla. Kámoška moc dobře věděla, že Gája je moje nej nej nej. Jenže ona na ní začala jezdit. A já tam jen seděla a dívala se, jak ty holky, které si říkají ,,jezdkyně", ničí Rony a Gáju. Hned druhý den ve škole jsem potkala na chodbě ,,kámošku" Lenku, která mně jezdí na Gáji. ,, Hele, Lenko, nemyslím si, že co děláš, je vůči mně fér. Já tě zavedla k těm úža koním a ty se mně tak odvděčíš?" Byla jsem úplně nepříčetná a asi jsem trochu křičela, protože se na mě otočilo pár lidí na chodbě. Dívám se znechuceně na Lenku a ta se jen usmívá a řekne: ,,To víš, no. Jo a nemysli si, že ti budu děkovat. To je život." A s tímhle odešla. Byla to pro mě rána jak z děla. Chodím do sedmičky a s touhle, teď už bývalou kamarádkou, jsem seděla v jedné lavici od první třídy. Hned po vyučování jsem se šla převlíct a stopnout si první autobus do Srnovic. Jako obvykle jsem nezvonila, jen si otevřela vrata do stájí. Vzala jsem si svoje věci a šla se rozloučit s Rony a Gájou. Brečela jsem, jako kdyby mně umřel můj nejbližší. Bylo to hrozný. Běžela jsem na zastávku, sedla si na lavičku a nemohla zastavit příval slz. Vůbec jsem ne-
vnímala posměch ostatních puberťáků. To všechno jen kvůli jedné holce. No ale musím zapomenout teďka na minulost, protože zazvonilo a já běžím do třídy. „Co blbneš?“ slyším svou kámošku Monču. Taky se mnou chodila od 1. do 5. třídy. Je stejnej blázen do koní jako já. Jenže ona má štěstí, protože její děda jí koupil tři koně. ,,Promiň, Moni, jsem jaksi mimo. Fakt se ti moc omlouvám." Nevím, jak se mám Monči za svoji neopatrnost omluvit. Existuje jedna, do které bych s chutí vší silou vrazila, ale odnesla to bohužel ta nesprávná. ,,Neboj Reni, nic se nestalo. Počkej na mě o volné v šatně, mám pro tebe návrh a zároveň prosbu." Utíkala do třídy. Já jsem šla taky. I když jsme měli psaní strojem, nemohla jsem se vůbec soustředit na klávesnici. Čekala jsem, až zazvoní, a vystřelila do šatny. Musela jsem čekat dalších 10 minut, protože Monča chodí na obědy. Konečně. Vidím ji jít chodbou směrem ke mně. Vůbec nevím, co si mám myslet. ,,Ahojky Moni! Co se děje?" ,,No v prvé řadě se tě chci zeptat, jestli jsi skončila v Drnovicích." ,,Jo, ale proč?" ,,No, víš, jak mám u dědečka ty tři, teda i s hříbátkem čtyři koně?" Jak bych to mohla nevědět. Má nádherného a senzačního cirkusového shetland poníka Čertíka, čistokrevnou huculku Korču s hříbátkem Chikou a slezského norika Bořka. ,,To je jasný, že vím." „Tak nám teďka odpadla jezdky
ně na Čerta. Jenže já se starám o Korču a zároveň o Chiku a Katka o Bořka. A o Čertíka nikdo. A on potřebuje někoho zkušenýho, tak se ptám tebe, protože vím, že jsi dobrá jezdkyně, a taky vím, co se ti stalo." No tak to je teda pecka! Po Čertíkovi jsem toužila už dlouho a najednou se mám o něho starat. ,,To jako fakt? Beru se vším všudy. Doopravdy. Kdy jede k vám autobus?" ,,Myslím, že před 12. hod. Tak v sobotu tě čekám. Zatím čau!“ To jsem ovšem netušila, že svůj pytel smůly jsem si ještě nevybrala... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ Regí Cupáková 7.C
STRÁNKA 9
PLÁTEK
Školní výlety: Každý rok se na konci školního roku pořádají třídní výlety, na které se moc těšíme. Vždy máme možnost sami si vybrat místo výletu a naplánovat si program. Většinou jezdíme vlaky, ale také hodně chodíme. Byli bychom rády, kdyby se všechny výlety vydařily a všichni si svůj výlet užili. A kdyby se výlet nevydařil, tak se přece nebudeme mračit a řekneme si, že příště si to užijeme mnohem víc. Pro inspiraci uvádíme přehled letošních výletů:
6.A 6.B 6.C 7.A 7.B 7.C 8.A 8.B 8.C 9.A 9.B 9.C
Chřibské vrchy Žďárské vrchy Pavlovské vrchy-Pálava Náchodsko-Adršpachy Jizerské hory Náchodsko-Adršpachy Hluboká nad Vltavou Hluboká nad Vltavou Vysočina-Březová Českosaské Švýcarsko Krkonoše Český ráj
2 2 2 3 3 3 3 3 3 4 4 3
dny dny dny dny dny dny dny dny dny dny dny dny
Tabulku vytvořila Barbora Sedláčková 6.C, text vymyslela Kamila Bělehrádková 6.A
Boj o život, aneb výlet 9.B Školní rok je u konce, pojedeme na kopce. A co všechno se nám stalo? To by za pár řádek stálo. Na boudu jsme dorazili, na Sněžku se připravili. První den jde se nám lehce, vítr fouká, svítí slunce. Druhý den je Sněžka v plánu, počasí nám dalo ránu.
Kopeček jsme zdolali, s deštěm se však porvali. Třetí ráno velký šok, na lyžařský výcvik skok. Všude sněhu, vánice, to snad budou Vánoce? V kalendáři květen zívá, to však ale byla síla. Vše jsme zvládli v pohodě, jen díky skvělé náladě!
Soňa Bednaříková 9.B
PLÁTEK
STRÁNKA 10
Školní výlet 9.A 16. června ráno jsme se všichni sešli na nádraží ve Skalici s obrovskými batohy na zádech a vyrazili jsme na cestu. Naším cílem bylo České Švýcarsko, které je na druhém konci republiky, takže nás čekala šestihodinová cesta vlakem. Plni energie jsme ve vlaku pěkně řádili, až jsme konečně dorazili do Kolína, kde jsme přestoupili do vlaku 1. třídy. Cesta ubíhala poklidně až do doby, než se od spodu začínaly ozývat divné zvuky, a vlak se najednou zastavil. Na naše otázky, co se děje, nám průvodčí odpověděl: ,,Někdo nám dal na koleje nákupní vozík.“ Lehce šokovaní jsme ale nakonec přece jen dojeli do Nového Boru, odkud jsme autobusem jeli do našeho kempu Spobyt Jetřichovice. Jen co jsme postavili stany, strhla se bouře a začalo pršet. Nakonec se však počasí přece jen umoudřilo a my se vydali na Mariinu vyhlídku, odkud jsme měli České Švýcarsko jako na dlani. Večer jsme pak poseděli u ohníčku. Druhý den jsme vyrazili na pochod Českým Švýcarskem. Po zhlédnutí krás místní přírody jsme došli na loupežnický hrad Šaunštejn, ze kterého je dnes pěkné vyhlídkové místo. Dostat se na toto mís-
to je ale lehkým horolezeckým výkonem. Když se ale protáhnete úzkými uličkami a vylezete po strmých schůdcích, naskytne se vám krásný pohled na okolí. Poté jsme navštívili Malou Pravčickou bránu. Chtěli jsme si tak vynahradit to, že se nepodíváme na tu opravdovou ,,velkou“, protože by nás to stálo dalších 12 km navíc. A umíte si představit, že za to nám ta Pravčická brána rozhodně nestála. Procházeli jsme krásnou přírodou Paulina údolí podél mírně plynoucí říčky, až jsme došli do soutěsek, kde jsme navštívili Dolský mlýn, známý z pohádky Peklo s princeznou. Trošku nás ale mrzelo, že budeme
ochuzeni o plavbu lodičkou, protože byl špatný stav vody. V pozdním odpoledni jsme vyčerpaní došli do kempu, ale za chvíli jsme byli zase plni energie a hráli jsme různé hry se žáky ze Střední polygrafické školy z Rumburku, která zde také stanovala. Další den jsme se vydali na další túru po národním parku. Bylo příjemné počasí, na turistiku akorát. Sice to chvílemi vypadalo, že zmokneme, ale nakonec se nad námi počasí přece jen smilovalo. ,,Pěšího“ počasí využila spousta lidí, protože toho dne jsme potkávali spoustu turistů. Jednou jsme potkali příjemně vypadající dědečky a babičky, kteří nás hned zdravili: ,,Dobry dén!“ Pak nám došlo, že ti pocestní jsou Němci, a abychom nebyli neslušní, na pozdrav jsme jim odpověděli zase německy: ,,Guten Tag!“ A pak že čeština není světový jazyk, když nás Němci zdraví česky. Když jsme dorazili do kempu, šli jsme zase hrát nějaké ty hry s ,,polygrafkou“. Pak nás ale napadlo jít se osvěžit do místní říčky. Já jsem v té řece ale skončil i v botách, a protože jsem náhradní neměl, nastal problém. Tak jsem se aspoň zoufale snažil s nimi mávat, aby trochu uschly. Naštěstí mě zachránili kluci z ,,naší polygrafky“, kteří mi boty osušili na skoro vyhaslém rožni. Z bot se sice linuly všelijaké vůně, ale zato jsem nemusel druhý den čvachtat až do České Kamenice v mokrých botách. A pak že Češi nemají nás Moraváky rádi. Poslední den našeho výletu jsme si sbalili všechny věci zase do batohů a složili jsme stany. Pak nás čekala asi 9 km dlouhá cesta s těžkými batohy do České Kamenice. Jen co jsme se uvelebili na nádraží na lavičkách (někdo vybalil karimatku a lehl na zem), začalo příšerně pršet, takže jsme měli velké štěstí, že jsme nezmokli. Pak už přijel vlak a my unaveně nastoupili. Dokonce se nám při přestupování stalo, že nám ujel jeden stan. Díky pohotovosti naší paní učitelky nám ho však v další stanici posadili na vlak, který se vracel zpět na stanici, na které jsme čekali my. Pak už jsme nastoupili do dalšího vlaku, a protože jsme už po cestě žádný nákupní vozík nesmetli, spokojeně jsme usnuli. Museli jsme však opět přestoupit v Kolíně, pak jsme ale nakonec vyrazili směr Skalice nad Svitavou, kde si nás rozebrali rodiče. Na závěr bych chtěl poděkovat naší skvělé třídní, paní učitelce Haně Tesařové, za čtyři krásné výlety plné zážitků, na které budeme na střední škole dlouho vzpomínat. Kubajz Pařízek 9.A
PLÁTEK
STRÁNKA 11
Výlet do Jizerských hor – myslím, že se Ještěd ještě klepe Ajojky, tak co, děcka, jaký byl výlet? No my jsme ho měli přímo úžasný. Tím MY myslím třídu 7.B a paní učitelky Kyánkovou a Máslovou. Začalo to brzkým vstáváním z postýlky a srazem ve Skalici nad Svitavou, kde začíná asi každý školní výlet, že? No a šup vlakem do Pardubic, kde jsme přestoupili na jiný vlak, který nás hodil až do Liberce. Město Liberec hokejistům určitě něco říká, ne? Třeba… Bílí tygři? No a zpátky k našemu výletu. V Liberci jsme si nechali věci v úschovně a měli jsme půl hodiny rozchod. Ale nepřijeli jsme se tam přece flákat? Proto šup na tramvaj a hurá na Ještěd. Tramvaj zastavovala u lanové dráhy, která nás vyvezla až na horu (ještě že tak, šlapat se to nikomu nechtělo). Z Ještědu byl úžasný výhled. Dolů jsme šli pěšky. Cesta nám utekla celkem rychle. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli zase na nádraží, kde jsme si vyzvedli věci z úschovny, a přesunuli jsme se na autobusové nádraží. Čekali jsme asi 20 minut, než přijel autobus, který nás hodil přímo do vesnice Bedřichov, ve které byla naše Lesní chata. Po ubytování jsme měli chvíli čas, a proto jsme vyrazili na dětské hřiště před chatou. Večeře byla v 19.30. První den jsme měli těstoviny s omáčkou. Před spaním jsme hráli kenta (karetní hra). A pak hurá na kutě. Ááááá.. dobré ranko.. a je tu druhý den. V 8.30 byla snídaně. Dostali jsme obložené talíře a jako bonus cornflakes s jogurtem. Paní učitelky nám slibovaly 25 km túru, ale nakonec se z toho ušlo jen 16 km. Naše první zastávka byla rozhledna Královka, kdo chtěl mohl jít nahoru. D r u h á zastávka byla vodní nádrž Josefův důl, což je Patrik V. po osmi kilometrech pochodu ještě netuší, že zvládne kilometrů šestnáct. zdroj pitné vody pro Liberec. Další na řadě byla sklárna Kristyánov. Potom jsme hledali Liščí chatu, tu jsme ovšem nenašli. Pak nás cesta nějak už nebavila… Všichni byli unaveni. Poslední konečnou zastávkou byla bedřichovská přehrada, což nás trochu probralo, protože jsme šli okolo ní a šlapali jsme v blátě a v mokřinách. U hráze byl rozcestník, u kterého jsme se zastavili a plánovali kudy dál. Někteří
se nepochopitelně vydali přes hráz, aniž by tušili, kam jdou. Nechali jsme je jít a čekali, až je napadne, že se vydali nesprávným směrem. Asi si chtěli cestu prodloužit. Diskutovali jsme o tom, jak dlouho je necháme jít. Vtom někoho z nás napadlo, že se schováme do lesíka a budeme sledovat reakci navrátilců. Jedné spolužačce bylo líto kamarádky, a proto jí zavolala, ať se okamžitě vrátí. To jste měli vidět ten úprk všech zpět! Všichni jsme se hodně nasmáli. Došli jsme na chatu a byli jsme totálně grogy. Na večeři jsme měli šunkovou pizzu. Byla obrovská a moc dobrá. Tak dobrou… Poslední den jsme měli na snídani to co včera, ale nikdo si nestěžoval. Po snídani jsme si sbalili všechny věci a rozloučili jsme se s chatou a šli jsme na autobus. V Liberci jsme si uschovali věci na nádraží v úschovně a jeli jsme tramvají do Babylonu, kde jsme navštívili IQ park. Bylo to tam fajn. Zkoušeli jsme si různé pokusy, cvičili rychlost, využívali jsme svou energii na výrobu elektřiny, a nejlepší byl zrcadlový sál. Po Babylonu jsme šli do ZOO. V ZOO to bylo super. Nejlepší byli lvi a bílí tygři. Po ZOO opět tramvají na vlakové nádraží. V Pardubicích jsme opět přestupovali a pak nás vlak vyhodil ve známé Skalici nad Svitavou. A hurááá domůůůůů… Tak zase někdy příště…..Ahoj Adriana Škvařilová 7.B Po výletě jsme psali deník, ve kterém měly být zdokumentovány naše zážitky. Citace z deníků 7.B nejsou upraveny: „…Vtom Míši spadne mobil, já jí ho podám a ona ho chytne, ale v tom běhu ho ještě hodila do vody. Naštěstí tam byla kláda a voda nízko…samozřejmě nejel…“ „…na stezce (odvahy) jsem šla jako první. Do poloviny cesty jsem si pískala a od druhé poloviny utíkala k lávce a křičela. Lekla jsem se učitelky. Myslela jsem, že je vrah. Učitelka se lekla taky…“ „…Cestou tam Buřt pořád otravoval a chtěl mi dávat pořád pusu. Nechápu, čeho tím chtěl dosáhnout…“ „…no a potom už následovalo jenom odevzdání rodičům…to, co nikdo nechtěl. Když jsem dojela dom, bylo všude hrozný ticho a prázdno, takovej nezvyk!!!...“
PLÁTEK
STRÁNKA 12
Čéést borci a borky!!
„Svět byl fajn, svět byl náš, léta prázdnin, slunce, pláž. Pryč je smích školních tříd, teď už musím něčím být.“ Myslím, že všichni tuto písničku znáte. Správně, jsou to Léta prázdnin od Karla Gotta. Ale nebojte se, nebudu zde probírat Kájovy hity. S touto písní je spojeno na naší škole jenom jedno, konec školního roku. Pro vás prvňáčky až osmáky je to jako vždycky. Užijete si dva měsíce prázdnin a šup zase zpátky do Lysic. Ale my, deváťáci, jsme již vyrostli. Už nebudeme žáky základní školy Edvarda Beneše v Lysicích. Už ne… Docela živě si vybavuji, jak jsem do Lysic přišla prvně. Přišli jsme pozdě a jako bonus jsme ani nemohli najít třídu.=oD Tehdy nás zachránila paní učitelka Máslová. Ale doteď si vybavuji pohledy svých nových spolužáků. Ani nevíte, jaký je to pocit, když vás očima probodává asi 25 lidí. Naštěstí jsme se velice brzo skamarádili a myslím, že jsme skvělá parta. Za ty čtyři roky, co jsem tu byla, jsem toho zažila opravdu
hodně. Buď to byly školní výlety, nebo historické exkurze do Prahy nebo do Mikulčic, či snad lyžák. Na všechny tyto akce vzpomínám jen a pouze v dobrém. Troufám si tvrdit, že tohle všechno upevnilo náš kolektiv víc než cokoliv jiného. Jen na jednu životní zkoušku nebudu vzpomínat vesele. Přijímačky! Nejtěžší období v mém životě. První testy, na kterých mi záleželo víc než na něčem jiném. Nevím, z jakého důvodu jsem se na svoji vysněnou školu dostala, ale věřím tomu, že na tomto mém úspěchu mají největší podíl učitelé, kteří se snažili mně něco natlouct do hlavy, a asi se jim to povedlo.=oD Takže rada do devátého ročníku: Nenechávejte všechno na poslední chvíli, nebo se z toho, slušně řečeno, zblázníte! Tímto bych chtěla za všechny deváťáky poděkovat všem učitelům za to, že s námi měli trpělivost, něco nás naučili a snažili se s námi vycházet. Myslím, že vám za všechno toto budeme do smrti vděční.
Co říct ještě na konec? Mrzí mě, že musím odejít, nechám tu krásné čtyři roky svého života. Nechávám tu svoje kamarády z osmých, a dokonce i ze sedmých ročníků a kamarády ze třídy dokonce opouštím. Pravděpodobnost, že je někdy uvidím pohromadě tak jako doteď, je tak malá, že mravenec je proti ní obr. Kdybych měla jmenovat všechny, které bych si nejraději vzala s sebou do batohu na novou školu, tak mi celý Plátek nebude stačit, ale myslím, že oni ví. Až se budu loučit s touhle bezvadnou školou, budu si zpívat již zmíněnou písničku. A jednou provždy vám řeknu: Sbohem, už nikdy…..=ó(( Marrye Petrová z 9.C (1.B)
Z obrázku vyčti to, co ti chce říct 9.C ——————————————————————————————————————————————— ŠKOLNÍ ČASOPIS PLÁTEK VYCHÁZÍ 25. ČERVNA 2009 NÁKLADEM 50 KS. NA PŘÍPRAVĚ ČÍSLA SE PODÍLELI: GRAFIK JAREK PÁRAL A MARRYE PETROVÁ, ŠÉFREDAKTORKA A KOREKTORKA SIMONA PROCHÁZKOVÁ A REDAKTOŘI PODEPSANÍ POD SVÝMI ČLÁNKY.
