RYCHLEBSKÉ HORY Toto pohoří se nachází převážně na území tzv. „Západního Slezska“, pouze jeho nejzápadnější část je na území Moravy. Rozkládá se na území okresů Jeseník a Šumperk, které spadají do Olomouckého kraje. Jedná se o samostatný orografický celek, který na západě hraničí s Králickým Sněžníkem, na jihu s Hrubým Jeseníkem a na jihovýchodě se Zlatohorskou vrchovinou. Je to plochá hornatina s výškovou členitostí 300 – 500 m, střední nadmořskou výškou 644,7 m a nejvyšší výšky dosahuje horou Smrk (1.125,4 m n.m.). Pohoří je omezeno nápadnými zlomovými svahy zvláště v úseku Bílá Voda – Vápenná a jsou pro něj typická hluboce zaříznutá údolí typu písmene V. Název tomuto horstvu dala zřícenina hradu Rychleby u Javorníka. Hlavní hřbet probíhá po státní hranici s Polskem a celé Rychlebské hory se dělí na tři hornatiny – Hornolipovskou, Travenskou a Sokolský hřbet. Geologické poměry Rychlebské hory jsou stejně jako sousední Králický Sněžník budovány orlicko-kladským krystalinikem spolu se staroměstským krystalinikem. Obě tyto jednotky jsou tvořeny silně metamorfovanými horninami, kterým je přisuzováno starohorní stáří. Metamorfóze podlehly v době kadomského horotvorného cyklu před 660 – 550 miliony let. V orlicko-kladském krystaliniku převládají světlé růžové ruly sněžnického typu a svory. Staroměstské krystalinikum je horninově pestřejší, kromě svorů se v něm výrazně uplatňují i amfibolity a je v něm celá řada výchozů serpentinitu (hadce) – např. u Skorošic. Pro samotné pohoří Rychlebských hor je však charakteristická velká složitost geologické stavby s pestrým zastoupením hornin, a to jak vyvřelých, usazených, tak i přeměněných. Výrazně se do geologické historie oblasti zapsala horotvorná etapa variská, která trvala asi 70 milionů let od svrchního devonu do spodního permu. Pochází z ní do značné míry dnešní geologická stavba pohoří, proběhla v ní metamorfóza a vrásnění a vznikla většina vyvřelých hornin. V období devonu probíhala v oblasti kromě mořské sedimentace také sopečná činnost. Na konci karbonu utuhly v zemské kůře žuly a jim příbuzné horniny, které na začátku permu před 310 - 250 miliony lety přispěly k prohřátí okolních hornin a jejich následné metamorfóze. Souvisle vystupují tyto žuly a jim podobné horniny v oblasti sousední Žulovské pahorkatiny, kde tvoří žulovský pluton rozkládající se na ploše asi 150 km2. Kromě žuly, která převládá, vyskytují se zde i granodiority, diority a tonality. Všechny tyto horniny se v kamenické praxi označují jako slezská žula - světlá a tmavá. V žule jsou na více místech "utopeny" větší či menší kry starších hornin, ruly a mramoru. Na styku mramoru se žhavým žulovým magmatem se vytvořily svérázné kontaktní jevy - horniny s granátem, epidotem, wollastonitem atd., vyhledávané sběrateli nerostů. V mladších prvohorách a téměř po celé druhohory byla oblast souší a probíhalo zde intenzivní usazování sedimentů. V mladších třetihorách dochází již k nesouvislým záplavám, které přinášejí usazeniny ve formě jílů, písků a štěrků. Nejvýznamnější jsou miocení usazeniny na Javornicku, v okolí Bernartic a Uhelné, kde kromě žáruvzdorných jílů tvořily i dnes vytěženou lignitovou sloj. Nejdůležitější geologickou událostí čtvrtohor bylo pevninské zalednění. Ledovec s centrem ve Skandinávii zasáhl asi před 300 – 250 000 lety až na Jesenicko a pokryl předpolí Rychlebských hor až do nadmořských výšek 400 – 540 m. Zanechal zde po sobě až 50 m mocné uloženiny, štěrkopísky z tavných vod a morény, tj. souvkové hlíny. V souvcích najdeme zvláště v okolí Javorníku, Vidnavy, Supíkovic a Písečné velmi pestré společenstvo hornin. Je mezi nimi mnoho skandinávsko-baltských žul, porfyrů, porfyritů, nejčastěji růžové, červeně až červenohnědě zbarvených, charakteristické jsou také šedé a černé pazourky s původem v oblasti Baltského moře. Horopis Rychlebské hory mají střední nadmořskou výšku 644,7 m n.m. a tvoří je soustava ker, pokleslých proti Hrubému Jeseníku a Králickému Sněžníku, avšak vyzdvižených nad nižší terén na 1
severovýchodě. Proti Vidnavské nížině jsou zde omezeny nápadným a vysokým zlomovým svahem. Nejvyšším podcelkem je Hornolipovská hornatina, která pokračuje na polském území jako Góry Bialskie. Nejvýš položená je plošina kolem státní hranice s výškou přes 1100 m n.m. s nejvyšší horou Smrkem (1.125,4 m). Mezi další vrcholy přesahující výšku 1.000 m n.m. patří Travná hora (1.120,4 m), Brousek (1.114,9 m), Polská hora (1.105,7 m), Kuník (1.078,4), Jivina (1.076,0), Trnová hora (1.059,7 m), Studený (1.041,8 m), Lví hora (1.040,1 m), Stolec (1.034,0 m), Výhled (1.030,0 m) a Liščí hora (1.007,0 m). Z nejvýše položené plošiny Smrku vybíhá několik rozsoch a hřbet, který tvoří státní hranici s Polskem. Tento hlavní hřbet je téměř celý součástí Travenské hornatiny. Vynikají z něj pohraniční hory Špičák (957,2 m) a Borůvková hora (899,0 m). Za sedlem Na Pomezí (576 m) začíná Sokolský hřbet, který probíhá kolmo k hlavnímu hřbetu. Jméno má podle Sokolího vrchu (967,3 m), nejvyšší horou je Studničný (991,6 m). Směrem na severovýchod se hřbet postupně snižuje. Rychlebské hory sousedí na jihozápadě s Králickým Sněžníkem, od kterého jej odděluje Kladské sedlo a dále s Hanušovickou vrchovinou, od níž ji oddělují níže položené plošiny táhnoucí se od Starého Města pod Sněžníkem směrem na východ k Ramzové, na jihu pak od Hrubého Jeseníku Ramzovské sedlo s údolím vedoucí přes Lipovou a Jeseník. Na východě jsou odděleny od Zlatohorské vrchoviny údolím vedoucí přes Českou Ves, Písečnou, Supíkovice až do Velkých Kunětic. Vodopis Hlavní hřeben po horu Smrk tvoří hlavní evropské rozvodí Odra – Dunaj, které ze Smrku pokračuje k jihovýchodu přes Klín (983,2 m) na Ramzovské sedlo, které tvoří hranici s Hrubým Jeseníkem. Jihozápad je tedy odvodňován do Moravy řekami Krupou (a jejími přítoky Kunčickým potokem, Telčavou a Bystřinou) a Černým potokem. V severní a východní části Rychlebských hor patří všechny toky do povodí Kladské Nisy. Největší a nejvodnatější z nich je Bělá, odvodňující kromě jihovýchodní části Rychlebských hor i část Hrubého Jeseníku. Druhým nejvodnatějším tokem je Vidnávka, pramenící pod Studničným vrchem a odvodňující velkou část Rychlebských hor a Žulovské pahorkatiny. Největším levostranným přítokem Vidnávky je Stříbrný potok s vodopády na horním toku a největším pravostranným přítokem Černý potok, který se krátce před ústím v Malé Kraši stéká s Červeným potokem. Další přítoky Kladské Nisy z Rychlebských hor mají všechny podobný ráz: pramení v centrální části pohoří a tečou hluboce zaříznutými údolími kolmo k jeho okraji, ve Vidnavské nížině se jejich spád prudce snižuje a zhruba stejným směrem pokračují až ke Kladské Nise. Jejich průtoky jsou vzhledem k jejich délce nízké. Největší z nich je Studená voda, pramenící jako Vojtovický potok na Hraničkách, protékající Bernarticemi a v Polsku přibírající ještě Lánský potok, tekoucí přes Uhelnou. O něco menší je Račí potok, pramenící pod Koníčkem a protékající Račím údolím, který na polském území posiluje Javornický potok. Dalšími přímými přítoky Kladské Nisy jsou Hoštický potok a Bílá Voda. Vodní nádrže můžeme rozdělit na přirozené a uměle vzniklé lidskou činností. Největší z nich je Velký rybník u Černé Vody (10 ha), další plochy vznikly těžbou a najdeme je v Písečné (někdejší těžba štěrkopísku) a u Uhelné (povrchová těžba lignitu). Mnoho vodních ploch zůstalo zejména na Žulovsku v žulových lomech, které byly po skončení těžby zatopeny. Nutno poznamenat, že opuštěné žulové lomy svojí jedinečností, vyjímečností a krásou patří k nejzajímavějším přírodním úkazům tohoto regionu. Lesy a rostlinstvo Rychlebských hor V současnosti je převážná část území Rychlebských hor zalesněná. Stejně jako v případě ostatních sudetských pohoří se výměra lesů od minulosti mírně zvětšila, zejména z důvodu vylidnění celé oblasti po II. světové válce a s tím spojeným zánikem řady horských obcí. To bylo příčinou menší intenzity ve využívání půdy jako polí, luk a pastvin – tak byla v 50. letech 20. století zalesněna celá řada bývalých polí, což je patrné dodnes podle pečlivě vysbíraných kamenů naskládaných do valů a hald na okrajích pozemků a rovněž podle již postupně odrůstajících vysázených uniformních 2
smrkových monokultur. V současnosti jsou tedy lesy Rychlebských hor tvořeny z převážné části kulturními smrčinami, plošně významné jsou také smíšené porosty s menším podílem buku a 23 % výměry lesů tvoří bučiny. Žádný z porostů nebyl zcela nikdy zcela mimo vliv lesního hospodaření, přesto jsou dodnes patrné pralesovité lesní celky, a to zejména na řadě extrémních stanovišť (např. v Račím údolí, kde z tohoto důvodu byla zřízena Přírodní rezervace). Na místech nejteplejších a nejsušších se nacházejí vřesové doubravy přecházející do suchomilných borových bučin. Při úpatí pohoří, v jeho teplejší severnější části se k buku hojně přidává dub zimní a lípa srdčitá, v bylinném patře jsou přimíšeny druhy dubohabrových hájů, vytvářející charakteristický jarní aspekt těchto porostů – sasanka hajní (Anemonoides nemorosa), česnek medvědí (Allium ursinum), prvosenka vyšší (Primula elatior), plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) nebo kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum). Na několika málo vlhkých lokalitách rostou vstavačovité rostliny jako vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), pětiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík širolistý (Epipactis helleborine) a řada dalších. Mezi nejvýznamnější lokality výskytu těchto rostlin patří Louka Na Pomezí (v současnosti vedena jako součást Návrhu na rozšíření NPP Jeskyně Na Pomezí). Výslunná stanoviště jižně orientovaných svahů i okraje lesních cest jsou biotopem lilie zlatohlavé (Lilium martagon). K dalším zajímavým a velmi významným lokalitám patří opuštěný vápencový kamenolom u Bílé Vody zvaný Kukačka. Vyskytují se zde pozoruhodné garnitury rostlinných druhů, z nichž některé jsou zcela neobvyklé pro zdejší oblast - hvozdík pyšný (Dianthus superbus, hořec křížatý (Gentiana cruciata), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), pupava obecná (Carlina vulgaris) a další. Opačným extrémem Rychlebských hor jsou četné horské smrčiny. Zde jsou typickými druhy bylinného patra papratka vysokohorská (Athyrium distentifolium), bika lesní (Luzula sylvatica) nebo podbělice alpská (Homogyne alpina). Důležitou úlohu pro výskyt určitých druhů rostlin zde hraje nejen orientace svahu a tvar reliéfu, ale také geologický podklad, který je v oblasti pohoří odlišný. Na vápencových lokalitách v oblasti Ztraceného údolí a u Horní Lipové rostou vápnomilné bučiny s výskytem okolo 50-ti druhů vyšších rostlin. Především na vápencích roste kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos). Mezi zvláště chráněné rostlinné druhy v tomto pohoří se vyskytující dále patří kriticky ohrožený bradáček srdčitý (Listera cordata) - v rašeliništi na vrcholu Smrku, ohrožený vstavač mužský (Orchis mascula) – zejména na loukách v Horní Lipové, hlístník hnízdák (Neotia nidus-avis), hruštička prostřední (Pyrola media) a hruštička zelenavá (Pyrola chlorantha), kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), kapradina Braunova (Polystichum braunii) a kapradina hrálovitá (Polystichum lonchitis), korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), kruštík růžkatý (Epipactis muelleri), mečík střecholistý (Gladiolus imbricatus), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), oměj různobarevný (Aconitum variegatum), oměj šalamounek (Aconitum calybotrion), plavuň pučivá (Lycopodium annotinum), prha arnika (Arnica montana), tolije bahenní (Parnasia palustris), vranec jedlový (Huperzia selago) a další. Nerostné bohatství Na nerostné suroviny jsou Rychlebské hory poměrně bohaté, většího významu však dosahuje jen několik málo z nich, každopádně ale můžeme pozorovat pestrost a rozmanitost jejich zastoupení. Rudy se v současné době nikde netěží, v historii však můžeme vzpomenout např. těžbu magnetitu, dále měděných rud u Nýznerova, krátkodobá byla i těžba arzenopyritu v Račím údolí. V padesátých letech našeho století byly zjištěny radioaktivní suroviny (smolinec) v Zálesí, Horních Hošticích a u Bílé Vody. Pro nepříliš vydatná ložiska však těžba v roce 1968 skončila. Z nerudných surovin mají značný význam zejména vápence, jež jsou v tomto regionu zastoupeny v mohutných a kvalitních ložiscích u Vápenné a Lipové. Žáruvzdorné kaolinické jíly se vyskytují u Bernartic a Uhelné. V lese Bažantnice u Velké Kraše se těžil žilný křemen ke sklářským účelům a i když se v současnosti netěží, zásoby pro budoucí případnou těžbu zde jsou. Největší význam ze všech surovin mají ale tzv. stavební suroviny zejména velmi kvalitní mramor. Slezské mramory patří k nejkvalitnějším českým mramorům a jsou použitelné i v sochařství. Např. 3
nejkvalitnější mramor na stavbu pražského metra se těžil právě v okolí Lipové. Jako zajímavost ještě můžeme uvést např. těžbu lignitu (paliva) ve sloji u Uhelné, která byla těžena od šedesátých let 19. století až do roku 1956 a dnes je prakticky vytěžena. Ochrana přírody a maloplošná zvláště chráněná území Celé horstvo má poměrně značné přírodní hodnoty, a to jak po stránce krajinné, floristické, geologické a vodohospodářské. V současnosti je uvažováno o vyhlášení dvou přírodních parků, které by zajistily ochranu tohoto území před vlivy a záměry, které by mohly ohrozit a snížit hodnoty této oblasti. Přírodní park Rychlebské hory má zahrnovat téměř celé území Hornolipovské hornatiny (nebude sem spadat pouze ta nejzápadnější část tohoto podcelku) a celou Travenskou hornatinu. Druhým má být Přírodní park Sokolský hřbet, zahrnující stejnojmennou hornatinu. Mezi nejvýznamnější maloplošná zvláště chráněná území nacházející se v této oblasti patří Národní přírodní památka Jeskyně na Pomezí – leží v katastrálním území obce Vápenná, byla vyhlášena roku 1965 o výměře 11,91 ha. Je to krasové území budované krystalickými vápenci s bohatě rozvinutými podzemními i povrchovými fenomeny. Na malém území jsou zde vyvinuty výrazné povrchové krasové jevy (škrapy, závrty, paleoponory, aktivní ponor a vývěr). Zvláště významná soustava jeskyní, která má z geomorfologického hlediska mimořádnou hodnotu pro bohatou krápníkovou výzdobu, svérázné mikroklimatické poměry a dále tím, že prostupuje důležitou geologickou jednotkou krystalických vápenců. V celé oblasti se vyskytuje několik jeskyní – Rasovna, Liščí, Netopýří, Komínová, zpřístupněna je však jen jeskyně Na Pomezí – komplikovaný puklinový systém chodem je znám asi v délce 1000 m a z toho je 460 m zpřístupněno. Jeskyně jsou také přirozenými zimovišti letounů, zejména kriticky ohroženého druhu vrápenec malý. V současnosti je v řešení návrh na rozšíření této Národním přírodní památky, který by měl zahrnovat zejména lokalitu zvanou „Louka Na Pomezí“. Jde o louku v katastrálním území Dolní Lipová o výměře 4,40 ha, na níž je dlouhodobě pozorován bohatý výskyt zvláště chráněných druhů orchidejovitých rostlin – prstnatec Fuchsův pravý, prstnatec májový, pětiprstka žežulník pravá, vstavač mužský znamenaný, vemeník dvoulistý, vemeník zelenavý, bradáček vejčitý, kruštík širolistý. Čeleď kosatcovitých zde zastupuje silně ohrožený mečík střecholistý. Jedná se o louku s lučním společenstvem svazu Polygono trisetion – jde o společenstvo mezofytních nezaplavovaných luk v létě nevysychajících v podhorském stupni, s přechodem k vlhkomilnějším společenstvům blízkých svazu Calthion, tj. společenstvo vysokostébelnatých a vysokobylinných luk s vysokou hladinou podzemní vody bez velkých výkyvů, s hojným výskytem výše zmíněných orchidejovitých rostlin. Dalším chráněným územím jež má za úkol chránit jeskynní systém je NPP Na Špičáku – nachází se v katastrálním území Supíkovice a byla vyhlášena roku 1970 o výměře 7,05 ha. Jedná se o krasové území budované krystalickými vápenci, rozsáhlou jeskynní soustavu – v ČR nejstarší písemně doložené jeskyně (zmiňované již roku 1430, kdy byly pokládány za opuštěné rudné štoly). Přes 400 m dlouhý podzemní labyrint chodeb a puklin je vytvořen v devonských mramorech (mořské usazeniny o stáří 350 až 380 milionů let). Profily chodeb mají neobvyklý vejčitý nebo srdčitý tvar, vytvořený pravděpodobně tavnými vodami pevninského ledovce. V jeskyních se však nezachovala téměř žádná krápníková výzdoba, dnes se zde vyskytují mladé brčkové formy stalaktitů a sintrové a nickamínkové povlaky. Jeskyně byly poprvé zpřístupněny již roku 1884. V jeskyních je stálá celoroční teplota, která se pohybuje okolo 8º C. Na vrcholu hory Špičák se nachází skalní město z krystalického vápence a povrchové krasové jevy (škrapy) s pozůstatky tisového a jalovcového porostu. V kategorii Přírodní památka se zde nachází dvě chráněná území. Prvním z nich je PP Píšťala – chráněné území v katastru Černá Voda o rozloze 16,25 ha, vyhlášeno roku 1987 za účelem ochrany granodioritové skály, dokumentující přirozené zvětrávání a formování terénních útvarů v Žulovské pahorkatině (skalní mísy, skalní sedadla, tafoni). Je zde 10 m vysoká skála na vrcholu stejnojmenného kopce (447 m n.m.), roste zde také vřes a metlička křivolaká. Druhou přírodní památkou je PP Vodopády Stříbrného potoka – nachází se v katastrálním území Horní Skorošice a byla vyhlášena za účelem ochrany kaňonovité soutěsky svírající koryto Stříbrného potoka při jeho 4
soutoku s potokem Bučínským. Vzniklo zde několik vodopádů a kaskád o výši 14 m s evorsními a erosními jevy – tyto jevy vznikly na okraji výskytu málo odolné horniny – amfibolitického gabra. Mohutný proud stále vytváří jamky, mísy, obří hrnce, jámy a kotle zhruba polokulovité nebo kuželovité i válcové, až několikametrových rozměrů, s ohlazenými nebo spirálně žebrovitými stěnami, časté v peřejích a vodopádech. Území je chráněno od roku 1965 o výměře 1,24 ha. Kategorii Přírodní rezervace reprezentuje PR Račí údolí – nachází se v katastrálních územích Javorník – Město a Zálesí, vyhlášena byla roku 1998 a jejím posláním je ochrana lesních porostů pralesovitého charakteru v hlubokém údolí Račího potoka. Celá rezervace má rozlohu 61,79 ha. Pro dočasnou ochranu území významných výskytem zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů zde bylo vyhlášeno několik přechodně chráněných ploch. PCHP Arcibiskupský lom na k. ú. Vápenná o výměře 1,8 ha za účelem ochrany zvláště chráněného, kriticky ohroženého druhu raka říčního. PCHP Bledule Lipová na k. ú. Dolní Lipová o výměře 1,8 ha, chrání výskyt ohroženého taxonu bledule jarní, která se vyskytuje v mokřadním biotopu. V katastrálním území Dolní Lipová se nachází rovněž PCHP Louka pod Smrčníkem o rozloze 1,8732 ha, kde jsou předmětem ochrany mezofilní luční společenstva s velmi hojným výskytem zvláště chráněných druhů rostlin, zejména vstavačovitých. V Horní Lipové se nachází PCHP Sněženky Horní Lipová. Jedná se o nivu Jesenného potoka v zastavěné části Horní Lipové. Byl zde zaznamenán významný výskyt ohroženého druhu sněženka podsněžník (Galanthus nivalis), a to o počtu několika tisíců rostlin, Mezi další zde rostoucí významné druhy patří bledule jarní (Leucojum vernum), křivatec žlutý (Gagea luthea), česnek medvědí (Allium ursium) a devětsil (Petasites hybridus). Mezi Významné krajinné prvky zde patří VKP Park Vlčice, který byl zaregistrován v roce 1996 v k. ú. Vlčice o výměře 346.748 m2 – park byl založen v letech 1844 - 1845 na rozloze 40 ha, v parku jsou zachovány cenné dřeviny mimořádného vzrůstu. VKP Louky pod Kopřivníkem v Horní Lipové je významný zejména ve velmi hojném výskytu silně ohroženého vstavače mužského (Orchis mascula), který zde má velmi vysokou pokryvnost. Dalším VKP, který chrání hojný výskyt silně ohroženého vstavače mužského (Orchis mascula) je VKP Louka na závodem v k.ú. Dolní Lipová. Mezi další významná území patří VKP Kukačka – nachází se v k. ú. Bílá Voda, zaregistrován byl v roce 1996 o výměře 39.674 m2 – opuštěný vápencový kamenolom s výskytem pozoruhodné garnitury rostlinných druhů z nichž mnohé patří mezi vzácné a ohrožené druhy, některé jsou pro severní Moravu a Slezsko zcela neobvyklé (hvozdík pyšný, muk dunajský, huseník střelovitý). V obci Lipová – lázně se nachází VKP Kaštan u Kryštofů – zaregistrován v roce 1996 na k. ú. Dolní Lipová. Jedná se o jírovec maďal o obvodu kmene 328 cm. Jednou z nejvýznamnějších lokalit navržených k ochraně je však Návrh Přírodní rezervace Rašeliniště na Smrku. Lokalita je umístěna přímo na plochém vrcholu hory Smrk (1.125,4 m n.m.). Nachází se zde menší rašeliniště s velmi významnou květenou. Roste zde bradáček srdčitý (Listera cordata), který je veden jako kriticky ohrožený druh. Z dalších zvláště chráněných druhů zde byl zjištěn výskyt silně ohrožené ostřice bažinné (Carex limosa), ohrožené klikvy bahenní (Oxycoccus palustris), ohroženého prstnatce Fuchsova (Dactylorhiza fuchsii). Mezi významné druhy zde rostoucí patří ostřice chudokvětá (Carex pauciflora), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), sítina rozkladitá (Juncus effusus) a mnohé další. Jedná se o jediné vrchovištní rašeliniště v pohoří Rychlebských hor, a to přímo na nejvyšším vrcholu tohoto horstva. Co se týká navržené evropské sítě ochrany přírody NATURA 2000 je zde navrženo několik lokalit. Nejrozsáhlejší je lokalita Rychlebské hory – Sokolský hřbet. Navrhovaný přírodní komplex zahrnuje rozsáhlé území Sokolského hřbetu a Hornolipovské hornatiny v jižní části Rychlebských hor, severozápadně od města Jeseník. Jedná se o rozsáhlý komplex zachovalých lesních porostů, mozaika přírodě blízkých listnatých a jehličnatých lesů montánního až submontálnního stupně. Území je z velké části zalesněno. Převládajícím lesním biotopem jsou zde bučiny a smrčiny, jak přirozené v nejvyšších polohách, tak široce rozšířené nepůvodní monokultury. 5
Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům paří rozsáhlé acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích, které zde tvoří nejzachovalejší porosty svého typu v rámci celé republiky. Velmi cenné jsou také společenstva montánního a submontánního stupně, které jsou v území poměrně hojná. Především zbytky horských smrčin s fragmenty rašelinných a podmáčených smrčin v hraničním pásmu Travná horaSmrk, na jehož náhorní plošině se zachoval i zbytek horského vrchoviště s výskytem vzácných druhů jako bradáček srdčitý (Listera cordata), vlochyně (Vaccinium uliginosum), suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), ostřice mokřadní (Carex limosa) či prstnatec Fuchsův (Dactylorhiza fuchsii). K dalším cenným biotopům bezesporu patří lesní a skalní společenstva na vápencích, část z nich je již chráněna v rámci NPP Jeskyně Na Pomezí, i tak ostatní často velmi cenné společenstva zůstávají bez jakékoliv územní ochrany. Z živočichů za pozornost stojí především početné zimní kolonie letounů v jeskyních Na Pomezí, celkově zde bylo zaznamenáno 11 druhů, k nejvzácnějším patří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) a netopýr velký (Myotis myotis). Dále zde byl zaznamenán výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx) a vydry říční (Lutra lutra). Mezi další významné území navržené v síti NATURA 2000 patří Rychlebské hory – Račí údolí. Jedná se o navrhovaný přírodní komplex ležící v údolích Račího a Javornického potoka ve střední části Rychlebských hor cca 3 km jihozápadně od Javorníka. Jádrem území jsou dvě skalnaté sevřené údolí orientované ve směru JZ-SV, se strmými svahy různých expozic a četnými skalními výstupy. Nejvyšších poloh dosahuje území v oblasti kóty Štít (642 m), údolí potoků leží v nadmořských výškách kolem 350 m. Jde o rozsáhlý lesní komplex pralesovitého charakteru s četnými skalními útvary a s enklávami lučních porostů. Význam území spočívá v zachovalosti unikátních lesních porostů, často pralesovitého charakteru. K nejcennějším porostům paří suťové lesy a acidofilní bučiny na nejstrmějších svazích v údolích Račího a Javornického potoka. Část z nich je chráněna v rámci PR Račí údolí. Struktura lesů v mírnějších partiích svahů je ve větší míře narušena lesním hospodařením, uplatňuje se zde holosečná a clonová těžba s následnými výsadbami smrku (Picea abies), buku (Fagus sylvatica), klenu Acer pseudoplatanus), jasanu (Fraxinus excelsior) či modřínu (Larix decidua). Z význačnějších rostlinných druhů v území rostou udatna lesní (Aruncus vulgaris), lýkovec jedovatý (Daphne mezerum), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), kruštík širolistý (Epipactis helleborine), starček potoční (Tephroseris crispa), kozlík výběžkatý bezolistý (Valeriana excelsa subsp. sambucifolia), kýchavice Lobelova (Veratrum lobelianum) či růže převislá (Rosa pendulina). Místně je ve stromovém patře hojnější jedle bělokorá (Abies alba), v suťových lesích bývá vtroušen jilm horský (Ulmus glabra). Žijí zde zástupci běžné středoevropské lesní fauny, ze vzácnějších druhů je zde dokladován čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), vydra říční (Lutra lutra) ropucha obecná (Bufo bufo) a tesařík piluna (Prionus coririus). Podrobný popis jednotlivých hornatin Nejvyšší vrcholy a největší členitost má Hornolipovská hornatina, která vyplňuje jihozápadní část pohoří. Geologicky je tvořena horninami orlicko – kladské jednotky i silesika a jsou zde také významná ložiska grafitu. Začíná v Kladském sedle (815,4 m), kde se dotýká Králického Sněžníku. Hlavní hřeben pokračuje po hranici směrem na východ horou Chlupěnkovec (980,2 m), Polskou horou (1.105,7 m), Jivinou (1.076,0 m), Brouskem (1.114,9 m), Travnou horou (1.120,4 m) až na nejvyšší Smrk (1.125,4 m). V jeho blízkosti se nachází menší rašeliniště Malení s postglaciální květenou a západně od vrcholu je historické trojmezí Moravy, Slezska a Kladska, které je vyznačeno kamenným trojmezníkem. Odsud se hlavní hřbet stáčí k severu a později k severozápadu a pokračuje přes Klínový vrch (908 m), Kovadlinu (988,9 m) na jejímž vrcholu jsou skály a mrazové sruby z tonalitu až po Břidličný (945,6 m), kde hraničí s Travenskou hornatinou. Jižně od vrcholu Kovadliny se nachází karovitý uzávěr údolí Stříbrného potoka. Z hory Smrk vybíhá několik 6
rozsoch - jižní vrcholí Kuníkem (1.078,4 m), východní Lučním vrchem (995,7 m) a Jesenným (805,2 m) a severovýchodní Studeným (1.041,8 m) a Lví horou (1.040,1 m) na jejímž vrcholu se nachází zbytky přirozeného porostu buku. Významnými vrcholy jsou také Trnová hora (1.059,7 m), Stolec (1.034,0 m), Liščí hora (1.007,0 m) a Kopřivník (924,8 m). Hlavní hřeben po horu Smrk tvoří hlavní evropské rozvodí Odra – Dunaj, které ze Smrku pokračuje k jihovýchodu přes Klín (983,2 m) na Ramzovské sedlo, které tvoří hranici s Hrubým Jeseníkem. Jihozápad je tedy odvodňován do Moravy řekami Krupou (a jejími přítoky Kunčickým potokem, Telčavou a Bystřinou) a Černým potokem. Zbytek hornatiny patřící do povodí Odry odvodňuje do Kladské Nisy řeka Vidnávka Stříbrným a Bučínským potokem a řeka Staříč, která pramení na východním svahu Smrku ve výši 1.075 m a po 14,6 km toku se vlévá do Bělé. Mezi zajímavé lokality patří Ztracené údolí zvané též Slepá cesta. Je to asymetrické údolí Suchého potoka mezi Horní Lipovou a Vápennou. Probíhá na prahu krystalického vápence – je zde vyvinuta krasová hydrografie – ponory, suché úseky toku, vyvěračky a zajímavá je morfologie celého údolí. Zdejší les je pozůstatkem přirozeného porostu bučiny. Dalším, velmi zajímavým útvarem jsou Vodopády Stříbrného potoka (Nýznerovské vodopády) na soutoku Stříbrného a Bučínského potoka. Je to soustava kaskád a vodopádů o výšce 14 m a nejvyšší stupeň má 3 m. Tyto útvary vznikly na prahu tvořeném odolnější horninou – žílou amfibolitického gabra a díky vysokému průtoku vody jsou velmi působivým přírodním jevem. Vodopády jsou chráněny v kategorii Přírodní památka. Zvlášť nápadná je také hora Smrčník (798,8 m) nad Dolní Lipovou. Vystupuje zde bílý krystalický vápenec (mramor) a světlý kvarcit, který tvoří na vrcholu skalní sruby. Severně od tohoto vrcholu se vyskytuje také několik jeskyní – jeskyně Pod Smrčníkem, Propadání, Rasovna a nejznámější jsou Jeskyně Na Pomezí. Jeskyně vznikly rozpustnou činností vody v ostrůvku bílých krystalických vápenců o mocnosti 220 m. Chodby byly vytvořeny ve dvou výškových úrovních a mají bohatou krápníkovou výzdobu. Najdeme tu nejen robustní krápníky a sintrové polevy, ale i křehká brčka a kulovité útvary, zvané jeskynní perly. Dno vyplňují jeskynní hlíny, které sem splavila pronikající povrchová voda. Chodby se místy rozšiřují v prostorné dómy, jako jsou Ledový dóm, dóm U balvanu s jezírky, Římské lázně, Bílý dóm s neobvyklými stalagmity, 13 m vysoký Královský dóm a Klenotnice. Zvláštností jsou krápníky v dómu Zvonice, které při poklepu vydávají zvuk připomínající zvonkohru. Jeskyni objevili lomaři v Havránkově lomu na mramor v r. 1936. V té době však vlivem politických a následných válečných událostí nebyl zájem o její bližší průzkum a tak časem téměř upadla v zapomenutí. Teprve v r. 1949 byla podrobně prozkoumána a objevena v dnešním rozsahu. V r. 1950 se začalo pracovat na zpřístupnění jeskyní a první návštěvníci si prohlédly podzemní prostory roku 1955. Celková délka chodeb činí více jak 1000 m, z toho přístupných je 460 m. Uměle proražený vchod leží u silnice v nadmořské výšce 551 m. Okolí i samotná jeskyně jsou chráněny v kategorii Národní přírodní památka. Nejznámější turistickou chatou je ch. Paprsek. Stojí nad Velkým Vrbnem pod vrcholem Výhledu (1.030 m) ve výši 1.007 m n.m. Byla postavena německým turistickým spolkem ze Starého Města. Slavnostní otevření se konalo 21. 8. 1932 a do provozu byla dána pod názvem Slezská chata. Po II. sv. válce ji převzal Klub Českých turistů a byla nazývána chata U Ráje pro blízkost chráněné lokality Ráj za státní hranicí. Druhou, ale méně známou je turistická chata Smrčník (do roku 1945 Fichtensteinbaude) stojící na severním svahu stejnojmenné hory ve výši 740 m. Se stavbou bylo započato v roce 1935 a 1. 7. 1938 byla slavnostně otevřena. Po roce 1948 byla rozšířena a největší přístavba proběhla roku 1969, kdy byl k chatě přistavěn i lyžařský vlek. Hornolipovská hornatina pokračuje na Polském území jako Góry Bialskie a jejími nejvyššími horami jsou Postawna (1.124 m), G. Smrek (1.107,4 m) a Smrecznik (1.089 m). Toto pohoří odvodňuje do Kladské Nisy řeka Biala Ladecka a její přítoky. Nejnižším podcelkem je Travenská hornatina, která hraničí s Hornolipovskou v sedle mezi Břidličným a Kovadlinou. Vyplňuje severní část Rychlebských hor a končí v hraničním výběžku nad Bílou Vodou. Nejvyšším vrcholem je Špičák (957,2 m), nejnižší bod má 297 m, střední nadmořská výška činí 550 m a hlavní hřeben rovněž kopíruje státní hranici. Dalšími vrcholy směrem k severu jsou Černý vrch (825,8 m), Koníček (850,3 m), který je znám schůzkami Českých a Polských disidentů za totality, Borůvková hora (899,0 m) a Javorník (764,0 m). Významnými 7
vrcholy jsou rovněž Borůvkový vrch (859,4 m) a Suť (717,0 m). Na vrcholu Borůvkové hory byla už v 70. letech 19. století postavena dřevěná rozhledna, která však brzy zchátrala. V roce 1890 byla veřejnosti zpřístupněna rozhledna druhá, opět dřevěná, ale již mohutnější. V roce 1900 se však pod náporem větru zřítila, ale již o osm let později zde byla postavena rozhledna třetí. Její vyhlídková plošina byla ve výši 21 m a protože byla rovněž ze dřeva o 14 let později také spadla. Po té byla na vrcholu této hory postavena turistická chata, která sloužila veřejnosti od r. 1930 až do začátku války. Dnes však po ní nejsou žádné stopy. Dalším zajímavým místem je Čedičový vrch (746 m) – pohraniční hora mezi Koníčkem a Travnou. Na jeho severním svahu je opuštěný lom na čedič v němž je dobře patrná sloupcovitá odlučnost čediče. Z geomorfologických útvarů je nápadná 30 m vysoká skála Vysoký kámen a dále Šafářova skála, což je mrazový srub z šedé ruly a čelo této skály tvoří kolmá až převislá 35 m vysoká stěna. Mezi zajímavosti patří také opuštěný vápencový kamenolom u Bílé Vody zvaný Kukačka. Vyskytují se zde pozoruhodné garnitury rostlinných druhů, z nichž některé jsou zcela neobvyklé pro zdejší oblast. Zajímavý je také rulový skalní útvar Čertovy kazatelny s výhledem do hlubokého Račího údolí na jehož závěru roste mohutný buk starý více jak 300 let. Nad tímto údolím na skalní ostrožině vrchu Přilba stojí zřícenina gotického hradu Rychleby (dříve Reichenstein). Byl zbudován ve 13. století a střežil solnou stezku z Nisy přes Kladsko do Hradce Králové. V 15. století byl hrad opuštěn a postupně se změnil ve zříceninu. V 19. století proběhl amatérský archeologický výzkum provedený vlastivědnými pracovníky z Javorníku, při němž byla nalezena keramika, stavební kování a zbytky zbraní. Současně proběhla i rekonstrukce v romantickém stylu a byla zpřístupněna věž s výhledem do Račího údolí. Hrad měl vejčitý půdorys přizpůsobený terénu se vchodem od severu přes příkop a most do čtvercové brány. Ve východní části jsou zbytky dvojitých hradeb. Na nádvoří byla válcová věž o průměru 10 m a síle zdí 4 m a také menší věž nejasného účelu. Při hradbách stály dvě obytné budovy a nad strží údolí Račího potoka hlídková válcová věž. Na protějším svahu se nachází zbytky hrádku zvaného Pustý zámek. Historii také připomíná místo Sedm křížů 4 km západně od Javorníka. Je zde žulový kříž z období třicetileté války. Podle pověsti zde bylo původně sedm křížů na hrobech švédských důstojníků, kteří zde byli obklíčeni a spáchali sebevraždu. Památka byla upravena v polovině 20. let 20. století javornickým turistickým spolkem. Travenská hornatina patří do povodí Kladské Nisy a mezi nejvýznamnější toky patří Javorník, Vojtovický, Račí, Hoštický a Bílý potok. Za státní hranicí tato hornatina pokračuje jako Góry Zlote. Kolmo na hlavní hřeben se nachází druhý nejvyšší, ale rozlohou vůbec nejmenší podcelek horstva zvaný Sokolský hřbet. Vyplňuje jeho východní část a průměrná výšková členitost je zde 607,6 m. Je tvořen metamorfovanými horninami a žulami žulovského plutonu. Nejvyšším vrcholem je Studničný vrch (991,6 m), který je rozvodním uzlem čtyř povodí. Název vrcholu je odvozen od velké četnosti lázeňských pramenů a studánek na jižních a východních svazích.Tyto prameny a studánky zde začaly hojně vznikat po té co na jižním svahu této hory v osadě zvané Gräffenberg založil Vincenz Priessnitz první vodoléčebný ústav na světě. Dalšími významnými vrcholy jsou Na radosti (979,2 m), Sokolí vrch (967,3 m), Medvědí kámen (906,9 m) se skalním útvarem na vrcholu a Jehlan (878,4 m) na jehož severním svahu jsou pegmatitové skály s dobře vyvinutým skalním hřibem. Na vrcholu Sokolího vrchu byla v 70. letech 19. stol. postavena vyhlídková věž, která však musela být v r. 1890 pro svůj špatný technický stav stržena. O rok později ji nahradila čtyřpatrová věž se zastřešenou plošinou ve výši 18 m a ta zde vydržela až do konce třicátých let. Hřbet je odvodňován na jihu Bělou, na severu Černým potokem a na jihozápadním svahu Medvědího kamene ve výši 870 m pramení Vidnávka. Je přítokem Kladské Nisy s délkou toku 31 km. Nejprve teče k jihu, Na Pomezí se stáčí k severu směrem k Žulové, kde přibírá vydatný Stříbrný potok. Na vrcholu Zelené hory (677,3 m), 1,2 km východně od Vápenné se nachází menší viklan a na svazích rulové a magnetové skalky. Zpracoval: Jan Ondryáš
8
Použitá literatura: Vlastivěda Šumperského Okresu - M. Mezer – J. Schulz s kolektivem Turistický průvodce Jeseníky ČSFR č. 39 Flóra Rychlebských hor - Mgr. Antonín Lyko Vybrané vzácné a ohrožené rostliny Rychlebských hor a jejich severního podhůří – R. Hédl Rozhodnutí příslušných orgánů ochrany přírody o vyhlášení PCHP a registraci VKP Lipová – lázně v minulosti a dnes - Z. Brachtl – Z Gába – L. Kořený Jesenicko v období feudalismu do roku 1848 - R. Zuber www.natura2000.cz
9
