IX. ročník, č.1
Březen 2013
RYBNÍČEK časopis Domova důchodců – Sámova 2481, Roudnice nad Labem
Březnové slunce má krátké ruce. Jak hluboko v dubnu namokne, tak hluboko v máji vyschne. Chladno a večerní mlhy v máji, hojnost ovoce a sena dají.
Úvodní slovo Vážení čtenáři, začínáme další rok vydávání našeho časopisu. Naposledy jste dostali prosincové číslo, čas utekl jako voda a máte v rukou číslo jarní. Počasí tomu sice moc nenapovídá, ale podle kalendáře už jaro máme. Zima se nechce vzdát, ale my si už jarní atmosféru navodíme. Zejména výzdobou v domově a častými výlety, které s vámi děvčata z aktivizačního úseku podnikají. Od začátku roku jste se mohli zúčastnit mnoha akcí, které se uskutečnily navzdory tomu, že jsme pro letošní rok dostali opět nižší dotaci, a to o celý milión a půl. Přesto se snažíme, abyste to moc nepocítili. Co všechno se dělo si můžete přečíst na str. 14. Událo se také mnoho změn v personálu, přijali jsme nové zdravotní sestry, pečovatelky, sociální pracovnici i další paní pro aktivizaci Vás, seniorů. Všechny nové pracovnice vítáme a doufám, že budeme spokojeni my s nimi i ony s námi. Zvolili jste si nového člena do Rady seniorů za zesnulou paní Jitku Vondrákovou. Novým členem se stal pan Svatopluk Kühnel a celá redakce mu ke zvolení blahopřeje. Nově tedy máme Radu seniorů ve složení: pí Helena Bulvasová, pí Jiřina Fišerová, pí Božena Hlavová, pí Eva Nečadová, pí Alžběta Pokorná, p. Svatopluk Kühnel, p. Jaroslav Voseček. Obracejte se na ně se svými problémy, oni je budou tlumočit na setkání Rady seniorů s vedením domova a města. Na závěr mi dovolte, abych vám popřála hezké jaro, které se snad již umoudří a ukáže se nám v celé své kráse, a také hodně pohody a spokojenosti v našem domově. Martina Plachá
2
Bílá kronika Velkou pochvalu si zaslouží obě děvčata i jejich občasná náhradnice z kavárny. Ilonka, Ivanka i Hanička dobře plní své pracovní povinnosti, ale hlavně jsou vždy usměvavé, ochotné každému pomoci a často zasahují i v případech vyžadujících okamžité konání. Navíc suplují úlohu recepčních, což bývá v době, kdy je v kavárně hodně lidí a zároveň čas častých návštěv, dost obtížné. -red-
3
Jedna z mých tet Obdivuji spisovatele, že dovedou vymýšlet příběhy, jako by je sypali z rukávu. Já to neumím, takže mám-li o něčem psát, sáhnu zase do pytle vzpomínek. Můj tatínek měl čtyři sestry a o každé z těchto mých tet by se dal napsat román. Na jednu z nich, Mařku, vzpomínám nejčastěji. Byla moc hodná, osobně obětavá, ale tak šetrná, že to až hraničilo s jistou, ne zrovna chvályhodnou lidskou vlastností. Jejím
manželem
byl
celou
rodinou
milovaný
„strejček
Venda”. I on byl laskavý, veselý chlapík a věru žádný skrblík. Bydleli v Praze a strýc pracoval jako šofér u semenářské firmy Vaněk a spol. Znal v Praze snad každou uličku a naše hlavní město miloval láskou nekonečnou. Také byl mým prvním průvodcem Prahou. Kupcovi (jak se strýc s tetou jmenovali) neměli děti. Příčinou byla prý Vendova malárie, kterou si přivezl z 1. světové války. Proto asi vždycky měli nějakého psa (pamatuji se na Dézu), který se u nich měl jako v ráji. A proto asi měli hodně rádi všechny děti, které v příbuzenstvu byly. Ale teď už jednu jejich příhodu – vypravovala mi ji teta. Měli nějakou dobu po svatbě. Strýček chodil do práce, teta byla „v domácnosti ” a děti na obzoru nebyly. A Venda začal žárlit. Bylo to prý dost nesnesitelné – každý den po návratu z práce cítil v bytě kouř od cigaret (oni nekouřili) jako důkaz, že tam Mařka někoho měla, a další podobné stopy si prý vymýšlel každou chvíli. Situace vyvrcholila, když tetu navštívil soukromý detektiv (za první republiky známý „očko”), zřejmě slušný člověk, a řekl, že ji už nějakou dobu sleduje a neshledává na jejím chování nic závadného. Aby proto s panem Kupcem promluvila, že on z něj nechce zbytečně tahat peníze. To se tetě asi líbilo nejvíc. 4
Nejkrásnější je ale závěr celé příhody. Detektiv v bytě u tety kouřil, ale zrovna ten den Venoušek po návratu z práce žádný kouř necítil. Jednou se stalo, že za tetou přišel do bytu člověk, který se prohlásil za Vendova spolupracovníka. Prý si u něj strýc objednal hever a teta mu ho má zaplatit. Stalo se a všechno bylo v pořádku, ale jen do Vendova návrtu z práce. Ten totiž nikoho s heverem neposlal. Tenkrát teta zbytečně vyhozené peníze málem odstonala. Závěrem chci připomenout, že příhoda s heverem dokazuje, že dnešní podfuky nejsou v Čechách nic nového pod sluncem. J.F.
5
Velikonoce ve světě Protože se blíží Velikonoce, svátky jara, všichni se na ně již připravujeme. Každý rok se v Rybníčku zabýváme Velikonocemi u nás, v tomto čísle si povíme, jak se slaví Velikonoce ve světě. Anglie Velikonoce v Anglii jsou oproti těm českým zcela jiné. Přípravy a zvyky záleží na rodinách. Věřící rodiny drží půst a navštěvují kostel, hlavně ve Velikonoční neděli. Na Velikonoční pondělí se v Anglii toho moc neděje. Neznají zde naše české velikonoční tradice. I když malování vajíček není v Anglii nijak rozšířené, sem tam se tento velikonoční zvyk objeví. Ovšem splétání pomlázek, vázání stuh a chození po domácnostech je Angličanům zcela cizí. Hlavně to chození po domácnostech je pro Angličany nepochopitelné – myslí si, že by si dívky a ženy neměly bití vrbovým proutkem vůbec nechat líbit. Dokonce ani velikonočního beránka v Anglii nenajdete. Místo něj je zde zastoupen velikonoční zajíček, který přichází ve Velikonoční neděli nadělovat dětem čokoládová vajíčka, hračky a mnoho dalších dobrot. Velikonoční zajíček schovává vajíčka buď venku, nebo v domě a děti je pak pomocí hádanek a nápověd hledají. Ještě jedna velikonoční specialita by se v Anglii našla – tzv. velikonoční kloboučky (Easter Bonnets). Děti tyto kloboučky vyrábějí ve školkách nebo školách a poté se pořádají soutěže o nejlepší klobouček. Itálie Velikonoce jsou hlavním svátkem Židů. Tento svátek Italové nazývají jako svátek nekvašeného chleba. Ve svatém týdnu dělají
6
věřící procesí a modlí se, čímž si připomínají bolestivé chvíle utrpení Krista. K této náboženské tradici, která se v Itálii velmi prožívá, se také připojuje tradice kulinářská. Velikonoční pokrmy se připravují na bázi klasických velikonočních jídel, kterými jsou jehněčí a ozdobená vajíčka. I sladké pokrmy hrají na italských stolech ve velikonočním období důležitou roli. Nejznámější je buchta zvaná Colomba, jež je upravována a ochucována těmi nejrůznějšími způsoby. Dále čokoládové vajíčko s překvapením, které je oblíbené hlavně u dětí. Co se týče Velikonočního pondělí v Itálii, je to pro většinu rodin výzva k procházce s piknikem. Rusko Ruské Velikonoce, tak jako všechny další církevní svátky, se slaví jindy než v ostatních zemích Evropy, a to vždy se zpožděním. Ruské pravoslaví se totiž stále drží starého juliánského kalendáře. Připadají na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku. Takže zatímco v Evropě se už Velikonoce slaví, pravoslavní věřící světí teprve Vrbnou (u nás Květnou) neděli. V Rusku jsou Velikonoce svátky radosti a veselí. Jen pomlázky zde chybějí, zřejmě proto, že smuteční vrby nejsou příliš rozšířené. -red-
7
Sběratelské zájmy Sběratelská činnost byla a je značně různorodá. Poznal jsem sběratele, který měl pěknou sbírku nálepek ze zápalkových krabiček, nebo jiné nadšence, kteří shromažďovali papírové pivní tácky, různé plakáty, nebo obrázkové kartičky se zvířaty jako přílohu mýdel Hellada. Sběratelské zájmy byly ovlivněny finanční možností od nenáročných až k vyšším částkám. Přemýšlel jsem, co bych já mohl sbírat. Při návštěvě svého známého jsem uviděl u něho ve stojánku na stole několik cizích cigaret a to rozhodlo, že jsem začal sbírat cigarety. Cizokrajné cigarety měly také význam zeměpisný. Ke každé jsem pořídil základní zeměpisné údaje o zemi původu. V sousedním městě byla uspořádána výstavka o sběratelských zajímavostech. Byla mi nabídnuta účast, což jsem přijal. Během výstavky jsem dostal několik výhodných nabídek na odkoupení. To jsem odmítl a pokračoval dále v rozšiřování sbírky. Ta měla už asi pět set kusů. Jednou po návratu na ubytovnu jsem uviděl násilně otevřenou skříň a sbírka cigaret byla pryč. Peníze (pět tisíc), které jsem tam měl, byly nedotknuty. Bylo zřejmé, že pachateli šlo jen o tu sbírku. Krádež jsem nahlásil na příslušný úřad, ale nic se nevyšetřilo a tím skončila má sběratelská činnost. M.F.
8
Naši jubilanti Všem jubilantům, kteří v příštích třech měsících oslaví svá životní jubilea, srdečně blahopřejeme.
Duben
Květen
Zdenka Hříbalová Mgr. Josef Nekola Anna Záveská Marie Chrpová Jiřina Hauzrová Jarmila Daňková Eva Nečadová Jaroslav Voseček Božena Mihulová
Alena Švábová Jiří Vogl Helena Jandová Ing. Oldřich Šporcr Žofie Müllerová Jan Pokorný
Květoslava Samko vá Vladimír Moravec Alžběta Štorková Edita Vančová Mgr. Marie Štěpničková Julie Procházková Alžběta Pokorná Červen
Alena Burešová Eva Quaiserová Drahomíra Ludvíková Libuše Šírová Juliana Kocsišová Božena Bukovjanová Františka Tenderová Věra Klepáčová -red-
9
Noví obyvatelé Rádi bychom mezi námi přivítali všechny nové obyvatele, kteří k nám nastoupili od 16.12.2012 do 25.3.2013 (do uzávěrky časopisu). 14.1. 28.1. 28.1. 11.3.
paní Božena Černá PhMr. Irena Snětinová pan Karel Snětina paní Lili Janoušková
Vítejte mezi námi !!! Opustili nás Věnujme také vzpomínku v uvedeném období opustily. 23.2. 2.3.
obyvatelkám,
které
nás
paní Božena Andělová paní Jitka Vondráková
Nechť odpočívají v pokoji.
10
Stres kolem nás Ve svých článcích většinou píši o svých pocitech, co právě prožívám, nebo co mě v nedávné době potkalo. Nyní procházím dost nepříjemným obdobím, takže tento článek se bude týkat stresu z nedostatku času a tomu, jak na nás působí v každém životním období. Já jsem toho ještě sice moc v životě nezažila, ale dovedu se dívat kolem sebe a na každém z nás, ať chceme nebo ne, je vidět, když se něčím stresujeme. Stres působí už na malé děti. Prvním šokem v životě člověka je už jeho první kontakt se světem. Představte si, co se s dítětem musí dít při porodu. Dlouhých 9 měsíců si „plave“ v teplém matčině bříšku a najednou se dostane do obrovského světa, kde nic nezná. Dalšími stresovými situacemi jsou pro děti i okamžiky pro nás normální, a proto často nechápeme jejich reakce. Když leží v postýlce a matka odejde do jiné místnosti, byť jen na chvilku, může si myslet, že ho opustila? Později se má dítě naučit dělit a půjčovat. Půjčit někomu lopatku na pískovišti? Nechat svést mladšího sourozence na vlastní tříkolce? To jsou situace, které se dospělým jeví jako samozřejmé, ale pro dítě se mohou stát také velkým problémem. Něčím, co se teprve musí naučit chápat. Vstup dítěte do kolektivu, ve školce se naučit dodržovat nějaký režim, uznávat autoritu a pochopit i potřeby ostatních, vyžaduje po malém tříleťákovi hodně sebeovládání. Vypotřebuje hodně slziček, ale nakonec všechny „obtížné“ situace zvládne. V šesti letech dostane aktovku, penál s vlastními pastelkami a začne chodit do školy. Cítí se dospěle, říká si: „Už nejsem žádný malý dítě..“ Ve škole ale pozná, že zas tak velký ještě není a cosi mu nejde. Přemýšlí, co si počne se špatnými známkami. Bojí se jít domů, někdo se snaží podepsat rodiče nebo známky přepsat.
11
Jen si vzpomeňte na svá školní léta a pocit z první pětky, který jste určitě také zažili. Po dokončení základního vzdělání se má člověk v 15ti letech rozhodnout pro další studium a budoucí životní povolání? Zkuste se vrátit do období vaší puberty. Nezajímalo vás spíše jak udělat dojem na spolužáka, spolužačku, nebo co je nového v módě? Neexperimentovali jste s cigaretami a alkoholem, abyste poprvé ochutnali „dospělácký život“ a byli ve třídě za „machry“? V tomto období prožívá dospívající více stresových situací, než si dospělí dokážou představit. A teď život středoškoláka! Dojíždění, písemky, zkoušení. První vážné vztahy, rozchody. Užívá si společenský život navštěvováním klubů a diskoték. Chce něco zažít, myslí si, že nemusí spát a že spánek je ztráta času. Rodiče ho doma „otravují“ otázkami jako: „Co bylo ve škole a jaké byly známky..?“ Nechápou ale, že je zrovna žádná škola vůbec nezajímá. Potom přijdou vypjaté situace jako autoškola, opravné zkoušky a konečně – maturitní ročník. Velké hádky s přípravou maturitního plesu mezi spolužáky, špatné sny o tom, jak se všechno pokazí. Nakonec ale všechno vyjde podle plánu, všechny spolužáky máte zase rádi a víte, že se vám bude po všem stýskat – jestliže odmaturujete! Na tuto zkoušku připravují jedince všechny výše popsané stresové situace, kterými si prošel. Dál jsem v životě ještě nedošla. Nyní jsem právě v onom maturitním ročníku, mám stres z maturity a z toho, co bude potom. Plány mám, jen mít štěstí, dostatek síly a prostředků k jejich uskutečnění. Stresové situace nás provázejí každým dnem. Ať jsme děti, školáci, pracující dospělí, nebo vy – důchodci. Po všech úvahách je jasné, že nás stres provází celý život, jen jeho příčiny jsou v každém věku jiné. Nakonec je vlastně v některých situacích i velice užitečný. Dokáže nás vyburcovat k potřebným aktivitám, abychom dosáhli určitých cílů.
12
Jediná šance jak žít svůj život s co nejmenším výskytem stresu je smích a zbytečně nevyvolávat konflikty, tudíž stresové situace. A když už k nim dojde, přijde na řadu zase smích, protože nejlepší lék je se všem konfliktům společně zasmát a zbytečně se nestresovat. Maruška
13
Ohlédnutí za kulturou v DD Letošní rok jsme zahájili dvěma návštěvami 3. a 8.1. roudnického kostela Panny Marie. Zde jsme shlédli starobylý figurální betlém, který byl původně v majetku kapucínského kláštera u Lobkovického zámku. Prohlídka byla doplněna odborným výkladem pana Ing. Ludvíka, který je stavebním technikem kostela. Přednáška byla doplněna prohlídkou celého nově vymalovaného kostela i kopií slavné „Roudnické madony” v sakristii. Domů se naši senioři vrátili opravdu spokojeni. Mezi oběma návštěvami kostela jsme byli poctěni „Třemi králi”, kteří, tak jako každý rok, provedli sbírku ve prospěch Farní Charity. Tato sbírka dosáhla v našem domově letos částky 2 956 Kč. V Roudnici nad Labem, Budyni nad Ohří a přilehlých 15 obcích se podařilo vykoledovat rekordně vysokou částku 118 105 Kč. Vybraná částka bude použita na zajištění provozu charitního šatníku a azylového domu pro ženy a matky s dětmi v Roudnici. Ve druhé polovině měsíce (24.1.) bylo odpoledne zpestřeno přednáškou pana Jana Nerudy, který je v současné době kronikářem města Roudnice nad Labem. Jeho hodinová přednáška doplněná obrazovými záběry promítanými na velké plátno byla opravdu na výši. Všichni zúčastnění senioři se těší na další pokračování. Konec ledna (30.1.) byl zpestřen veselým odpolednem nazvaným „Kulečník s Keckou” . Je to hra 14
řady dětí ze spolku
„Kecka” doplněná našimi seniory, kteří si
chtěli osvěžit vzpomínky na své mládí. Je to opravdu veselá hodina se švitořivým dětstvím. Abychom nezapomněli, jak se hraje kulečník, zopakovali jsme veselé odpoledne s dětmi spolku Kecka. Samozřejmě naši mladí návštěvníci bodově porazili seniory, což bylo přijato patřičným jásotem. Roudnický kronikář p. Neruda nás v únoru navštívil s dalším pokračováním poznávání stavebních památek vesnic Podřipska. Pochopitelně promítal příslušné obrázky ke své poutavé přednášce. Přítomní senioři byli opět spokojeni a dle jejich poznámek se těší na další pokračování. Zlatým hřebem měsíce února bylo uspořádání 10. jubilejního plesu Domova důchodců. Při zahájení panem ředitelem byli uvítání zástupci městského úřadu v čele se zástupcem starosty panem Pavlem Šrytrem, dále paní Monikou Legnerovou, vedoucí sociálního odboru, a paní Ivanou Srpovou ze sociálního odboru města. Poté pozvaná kapela LARGO rozproudila svým známým způsobem krev všech seniorů. Tanečníků bylo sice poskromnu, ale všichni měli snahu předvést vzpomínkové ukázky svých tanečních schopností. Že bylo při tom veselo, nemusíme připomínat. Přestávky v hudbě byly vyplněny různými milými vložkami, jako tanečky mažoretek, nebo skupinou japonských tanečnic – gejš v překrásných kimonech, doplněnou několika hochy s ukázkou bojových her s holí. Skupina hochů a děvčat předvedla vyspělou ukázku přízemní akrobacie. A abychom nebyli hladoví, poskytlo vedení Domova všem přítomným výborné pohoštění. Hudba celé toto „hemžení” dobře podmalovávala, takže nálada seniorů byla opravdu veselá. Naše pečovatelky a zdravotní sestry využily příležitosti roztančit, i když s určitým úsilím, řadu schopných seniorů. Ale nesmíme být nezdvořilí 15
a zapomenout na uličníka BEDŘICHA. Jeho (vlastně její) vystoupení zpestřilo nevšedně ukončení celého plesu. „Bedřich” přišel náramně vhod všem ženám, neboť byl oznámen jako dosud nezadaný chlapec. A tak vznikly domněnky, zda si nepřišel vybrat společnici pro svůj život. Všechna čest, zachoval se mimořádně a zlomená srdce mírně odmítl. Všichni přítomní měli v průběhu odpoledne možnost nakoupit si tři výherní lístky. Jako nezvyklá byla skutečnost, že všechny lístky vyhrály. A byly to některé ceny opravdu hodnotné. Závěrem možno říci, že celý ples byl opravdu zpestřením našeho poměrně jednotvárného zbytku života. Za to dík vedení Domova a ostatním sponzorům! Koncem
února
poskytlo vedení Domova přihlášeným seniorům možnost prohlídky a nákupu různých potřeb v nově otevřeném velkoobchodě Kaufland v areálu obchodního centra města.
Při této návštěvě byli všichni překvapeni rozsahem objektu a množstvím nabízeného zboží. Někomu se zdá, že soustředění tolika velkoobchodů je nadbytečné. Budoucnost ukáže, zda všechny zdejší podniky vyhovují jak občanům města, tak širokému okolí. -SK-
16
Trocha humoru přijde vhod Na poslední zastávce tramvaje volá řidič do vozu: „Konečná, vystupovat!” Klimbající žena se probere a pohoršeně vykřikne:„ pro Vás vždycky PANÍ KONEČNÁ, hulváte.” Stojí brunetka, zrzka a blondýna před zrcadlem, které pípne vždy, když někdo nemluví pravdu. První řekne:„Myslím, že jsem nejhezčí na světě” PÍP! Druhá pokračuje:„ Myslím, že jsem nejchytřejší.” PÍP! A ta třetí blonďatá začne:„ Myslím,…. ” PÍÍÍP!! Zloděj poučuje syna:„To není hezké závidět ostatním dětem, co všechno mají. Raději si zapamatuj, kde bydlí.” Muž přijde domů a vidí svou světlovlasou manželku, jak dává na zeď mokrý hadr. „Co to proboha děláš?” ptá se. „Pan doktor mi řekl, že mám dávat studené obklady na místo, kde jsem se uhodila.” Taxikář se obrací na alkoholem znaveného zákazníka:„Pane, nesvlékejte se, ještě nejste doma.” A ten odvětí:„No to říkáte brzy, já už si dal za dveře boty.” Na pláži sedí dvě dívky. Zafouká vítr a černovláska praví:„ Mám plnou hlavu písku.” Druhá s hlavou na blond říká: „To já ho mám jenom ve vlasech.” Ptá se turista vesničanů: „Za vaší obcí je nebezpečná jáma. Proč jste tam nedali výstražnou tabuli?” ”Dali, ale tři roky tam nikdo nespadl, tak jsme ji sundali.„
17
Proč blondýna stojí před zrcadlem se zavřenýma očima? Chce se přece podívat, jak vypadá ve spánku. Policista říká opilci, který leží na lavičce tramvajové zastávky: „Pane, tady nemůžete ležet, běžte domů.” Ten odpoví: „Ležet můžu. Jít nemůžu.” -red-
18
MILIONÁŘ aneb trénujeme mozek Procvičíte si mozkové buňky, oprášíte staré znalosti a ještě možná vyhrajete drobnou cenu. Tak se pusťte do práce! 1. Kolikátým československým prezidentem byl T.G. Masaryk? a) prvním b) druhým c) třetím 2. S jakým heslem je neodmyslitelně spojen? a) Prací posílíš mír b) Pravda vítězí c) Přej a bude ti přáno 3. Kolik měl dětí? a) čtyři b) žádné c) jedno 4. Kdo byl posledním prezidentem Československa před vznikem samostatné ČR?: a) V. Havel b) G. Husák c) R. Schuster
5. Jak se jmenovala křestním jménem vůbec první dáma ČR? a) Olga b) Oldra c) Ota
19
6. Jak se říká stylu rybaření na zamrzlých vodních plochách? a) na dírkách b) ledoborectví c) neexistuje 7. U kterého zánětlivého onemocnění doporučují někteří lékaři konzumaci zmrzliny? a) u angíny b) u chřipky c) při rýmě 8. Jak se říká pomůcce horolezců, díky které můžou zlézat ledové svahy? a) mačka b) cep c) cepín 9. Led byl dříve těžen v zimních měsících tzv. ledaři a byl uskladněn: a) v ledovnách b) v ledárnách c) v ledírnách 10. Ve kterém českém filmu olizují neposední žáci v zimě kovové zábradlí před školu, načež k němu přimrznou? a) Pelíšky b) Ledová apokalypsa c) Obecná škola
20
Odpovědi (ve tvaru např. 1d) vhoďte do 12.4. do schránky ve vestibulu. Nezapomeňte připojit svoje jméno! Všichni, kteří odpovědí, dostanou drobnou cenu. Tolerance jsou tři chyby.
Rybníček, čtvrtletník DD, Sámova 2481, Roudnice n.L. Redaktorka Martina Plachá. Redakční rada: Jiřina Fišerová, Vlasta Danešová
21
