Rybaření mnozí objevili jako návrat do přírody, říká Martin Kovář strana 18

Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz

Časopis pro ty, kteří se nevzdávají

�

6/2011

�

J e d n o t l i v ý v ý t i s k 2 9 K č / P ř e d p l a t i t e l é 2 0 K č

Rybaření mnozí objevili jako návrat do přírody, říká Martin Kovář strana 18

Ovenecká 32, 170 00 Praha 7 Lipůvka 397, 679 22 Lipůvka Příčná 2, 736 01 Havířov Volejte zdarma: 800 100 659 [email protected] www.vecom.cz

Kompletní v˘roba a dodávka v‰ech typÛ plo‰in pro tûlesnû postiÏené: ‰ikmé schodi‰Èové plo‰iny, vertikální zdviÏné plo‰iny, schodi‰Èové sedaãky a schodolezy.

p ř í m á

c e s t a

k

m o b i l i t ě

časopis pro ty, kteří se nevzdávají

Editorial

Nadhled, který bolí Pokud někdo potřebuje pomoci s bezbariérovým bydlením, obrací se na nadace, sdružení či jiné instituce. Lze od nich přece získat příspěvek na plošiny, schodolezy a další technicky ne vždy jednoduchá zařízení, která pomáhají zvládat bariéry v bytech a domech. Smutné je však konstatování, že takové řešení bývá i nejdražší. Ruka Páně, v tomto případě rada Konta Bariéry, každý měsíc rozdělí na pomoc potřebným víc než milion korun. Na stole se objevují i žádosti právě o příspěvky na zařízení, které nemohoucí babičku dopraví z přízemí do prvního patra rodinného domku, kde má svůj pokoj. Nebo na vnitřní úpravy bytu, který vlastně ani bezbariérově upravit pořádně nelze. Ty nejkřiklavější případy rada samozřejmě neschválí. Nicméně vždy se pozastaví nad tím, proč žadatel raději nevolí jinou, snazší a levnější variantu. Proč nepřestěhují babičku raději do přízemí? Proč nevymění byt za takový, který už buď bezbariérový je, nebo jej lze levně upravit? Proč vlastně neexistují státní či obecní bezbariérové byty v přízemí domů? Jistý druh myšlení potřebuje nadhled. A ten získáme, když vyrazíme za humna. Jedno takové srovnání bezbariérového bydlení v Česku a ve Švýcarsku přináší na názorové stránce Gita Tučná. Vyplývá z něj, že Švýcaři již řadu let staví podle norem, které v bytových domech pamatují na lidi s postižením a na seniory. Podobně je tomu ostatně také v Německu a ve skandinávských zemích. O nadhledu stavitelů rodinných domků, který v české kotlině stále ještě chybí, píše ve svém sloupku i Jiřina Šiklová. Je hezké, že si mladí splní sen a postaví dům. Když už ale je samotné nenapadne, že jim jednou budou schody ze zahrady k prahu vysněného bydlení vadit, tak proč jim to neřekne architekt nebo stavitel? V Německu už dávno normy přikazují i to, že v plánech nových rodinných domů musí být možnost snadné montáže plošiny pro seniory. A tak zatímco na jedné straně řešíme věci tím nejjednodušším, ale zároveň nejdražším způsobem, na druhé už je jasné, že sociální reformu oddalovat nelze. Tentokrát se jí věnujeme rozhovorem s nestorem rehabilitační medicíny Janem Pfeifferem. Přeji vám inspirativní čtení. Jindřich Štěpánek

3

Obsah

Dobré zprávy Školou bez překážek Prázdniny nanečisto Mezinárodní konference uměleckých terapií v Brně Jedenácté kino bez bariér

4–5

Sociální reforma Jan Pfeiffer: Zkusme se na dávky podívat jinak Anketa

6–9 11

Téma: Bydlení bez bariér Stavby jsou přesným obrazem společnosti Buďte pány situace Když ergoterapie pomáhá bydlet

12 – 14 15 16 – 17

18 – 19

Tréninková kavárna Green Doors

21

Tip na výlet Polabská cyklostezka: Z Krkonoš až k moři

22 – 23

Nejtěžší hodina Miroslav Michálek: Čtení skrz tlustá skla

24 – 25

Když ergoterapie pomáhá bydlet str. 16

Nové zahraniční technologie Telefon v Braillově písmu? Proč ne? 26 – 27

Názory Bezbariérové bydlení ve Švýcarsku

29

Auto Moto Chevrolet nabízí prcky i prostor

30 – 31

Návrhy změn v rámci reformy jsou na webu

32

Konto Bariéry, Melantrichova 5, Praha 1 Projekty, které vlévají do žil naději

33

Polabská cyklostezka: Z Krkonoš až k moři str. 22

Na cestách Přístupné Helsinky

34 – 35

Vaše fotografie Síla v jednoduchosti

36 – 37

Křížovka Partneři redakce:

str. 6

Rybaření bez bariér Za rybami s vozíkem

Poradna Vydává: Sdružení přátel Konta Bariéry ve spolupráci s Nadací Charty 77 Šéfredaktor: Jindřich Štěpánek (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 233) Redakce: Zdeněk Jirků (e-mail: [email protected]), Andrej Halada (e-mail: [email protected]), Radek Musílek (e-mail: [email protected]) Manažerka redakce: Martina Bedrnová (e-mail: [email protected], mobil: 722 966 510). Korektorka: Martina Čechová Adresa redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1 Mobil: 722 966 510. Telefon: 224 242 973 Web: www.muzes.cz. E-mail: [email protected] Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Cena jednoho výtisku je 29 Kč, pro předplatitele 20 Kč. Celoroční předplatné 240 Kč. ISSN 1213-8908. Toto číslo vychází v červnu 2011. Vychází za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví ČR a Městské části Praha 1. Art director: Jiří Bušek. Grafická úprava a sazba: Jan Bělovský. Tisk: Grafotechna Print, s. r. o., Lýskova 1594/33, Praha-Stodůlky Rozesílá Postservis Praha, Poděbradská 39, Praha 9 Volný prodej: Česká pošta, s. p. Foto na titulní straně: Jan Šilpoch

Jan Pfeiffer: Zkusme se na dávky podívat jinak

Lída Baarová

38

Chevrolet nabízí prcky i prostor str. 30 můžeš / číslo 6 - 2011

4

Dobré zprávy

Školou bez překážek Občanské sdružení Somatopedická společnost už druhým rokem umožňuje speciálním pedagogům a poradenským pracovníkům konzultovat v rámci projektu Školou bez překážek své zkušenosti se speciálními poruchami učení a chování prostřednictvím odborných na míru šitých workshopů.

Specifické poruchy učení vyžadují úzkou spolupráci školy a rodiny. Foto: archiv

Počáteční bariéry k výměně poznatků pomohl zlomit stejnojmenný metodický film, který ukazuje tyto poruchy jako celoživotní problém jedince a jeho okolí. V padesáti minutách ukazuje, že se žáci mohou vyrovnat s dyslexií, dysgrafií, ADHD atp. celkem snadno. Stačí najít vhodnou metodu učení. Projekt také reaguje na nedostatečnou nabídku přípravy pedagogů, zejména pak učitelů druhého stupně. Od září 2011 budou mít příležitost přihlásit se do e-learningového kurzu dalšího vzdělávání pedagogů, a to na http://dysportal.alfabet.cz/. Kromě vyučujících je projekt určen i rodičům jakožto bezpodmínečným partnerům škol. Prostřednictvím elektronické poradny budou mít jak oni, tak učitelé možnost získat odpovědi na své otázky. Oboustranná komunikace přispívá k větší důvěře rodičů vůči škole a omezuje averze či kritiky vůči pedagogům pramenící z psychického tlaku při péči o zdravotně znevýhodněné děti. (red)

Mezinárodní konference uměleckých terapií v Brně

Prázdniny nanečisto Na samotném sklonku školního roku se 29. června od 14 hodin uskuteční zábavní odpoledne pro děti a dospělé s handicapem i bez něj. Pořadatelem je Sportovní club Jedličkova ústavu Praha. Řada sportovních a kulturních aktivit se odehraje v areálu Jedličkova ústavu a škol i v blízkém okolí. Pro nejodvážnější je připraveno slaňování hradeb na vozíku před Táborskou branou tvořící vstup do historického areálu Vyšehrad. Ačkoliv jde především o zábavu, zároveň celá slavnost nenásilně napomáhá prolínání světa dětí s tělesným postižením a jejich zdravých vrstevníků. Síly mohou změřit v rámci soutěžního osmiboje, v exhibičním trojboji se představí známé osobnosti a před 18. hodinou uzavře program hudební vystoupení. (red)

Nejodvážnější se spustí na vozíku z hradeb Vyšehradu. Foto: Pavla Vrbová můžeš / číslo 6 - 2011

Umělecké vyjádření dokáže léčit. Brněnská konference chce prohloubit spolupráci odborníků a povědomí veřejnosti. Foto: archiv

První mezinárodní konference se bude konat 24.−26. 6. 2011 v prostorách Lužánek − střediska volného času v Brně. Zúčastní se přibližně 200 účastníků ze strany odborné i laické veřejnosti a médií. Součástí programu budou přednášky, workshopy a tvořivé dílny i různá umělecká vystoupení. Tato konference si bere za cíl obeznámit českou veřejnost s uměleckými terapiemi a prohloubit její povědomí o možnostech jejich působení. Chce vytvořit podporu a navázání vzájemné spolupráce mezi terapeuty s možností spoluvytváření profilu odborného terapeuta v České republice. Více informací najdete na stránkách Moravské asociace uměleckých terapií www.maut.cz. (red)


5

Z redakční pošty

V

ážená redakce, v rámci pražského veletrhu Non-Handicap na holešovickém výstavišti jsem se na Vašem prezentačním stánku poprvé setkal s měsíčníkem Můžeš. Konkrétně mě zaujala obálka s Václavem Havlem, a tak jsem si toto číslo hned koupil a s chutí přečetl už cestou domů ve vlaku. Děkuji Vám za podnětné chvíle nad zajímavými řádky. Hodně úspěchů přeje Tomáš Svatava, Znojmo Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

12/2010

�


„Jedním z převratných činů bylo Konto Míša,“ říká Václav Havel strana 6

Pohoda ve Varech se začíná stávat pro vozíčkáře tradicí. Foto: Jiří Seman

Jedenácté Kino bez bariér V rámci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech bude pro všechny návštěvníky s postižením od 1. do 9. července 2011 opět fungovat projekt Kino bez bariér. Ten se po všech stránkách snaží usnadnit návštěvu festivalu nejen např. vozíčkářům, ale i jejich doprovodu. K dispozici jsou zdarma vstupenky do bezbariérových kin, asistenční služby, doprava po Karlových Varech a okolí, parkovací místa u hotelu Thermal i rozsáhlý informační servis, který pomůže s orientací ve festivalovém dění. Za deset let své existence si Kino bez bariér získalo řadu věrných návštěvníků a počty hostů každým rokem rostou. Sponzorem úspěšného projektu je společnost RWE. Do 19. června probíhá již tradičně na internetových stránkách www.kinobezbarier. cz soutěž o ubytování v Karlových Varech během festivalu, tak neváhejte a zkuste štěstí. Veškeré informace o chystaných filmech, programu a doprovodných akcích sledujte na www.kviff.com. Filmové léto se blíží a vy můžete být u toho! (red)

Stipendium Peggie Lloydové nabízí Nadační stipendijní fond Jedličkova ústavu mladým lidem do 30 let věku se ZP, jimž stipendium pomůže v dalším vzdělávání či rekvalifikaci. Žádosti se zdůvodněním a jednou referencí lze posílat na adresu NSF JÚ, V Pevnosti 4, 128 41 Praha 2, do 15. června 2011. Obálku je potřeba označit Stipendium Peggie Lloydové 2011. Více na www.nsfju.cz V Chebu mají od března na třech místech bezbariérové veřejné toalety, kam je vstup možný pouze s euroklíčem. Pobočka Ligy vozíčkářů ve Žďáru nad Sázavou nabízí lidem se zdravotním handicapem podporu při hledání zaměstnání v rámci projektu Šance bez bariér. V případě potřeby zajistí asistenci při nástupu do práce. Kontakt: e-mail: veronika. [email protected], tel. č.: 725 104 848.

Vážený pane Svatavo, váš zájem nás těší a budeme velmi rádi, pokud rozšíříte řady našich předplatitelů. Informace naleznete na internetových stránkách časopisu www. muzes.cz. Je nám milý i fakt, že prezentační stánek upoutává pozornost nových čtenářů. Neváhejte prosím šířit naše jméno i mezi svými přáteli. Vaše redakce Můžeš

V

ážení přátelé, jsem pravidelnou čtenářkou Vašeho časopisu a právě držím v ruce zatím poslední číslo, které jste věnovali golfu a otázkám sexuality. Můj manžel žertoval, že to ani nemusí číst, protože se ho ani jedno téma netýká. Já Vám chci naopak za téma číslo dvě poděkovat a věnovala bych mu větší prostor, protože sexualita a rodičovství lidí s postižením je opravdu důležité téma. S pozdravem Kamila Vojtová, Olomouc Koupí tohoto časopisu podpoříte Konto Bariéry

www.muzes.cz


�

5/2011

�


Těším se na to, že uvidím vozíčkáře hrát golf, říká Marek Eben strana 6

Vážená paní Vojtová, děkujeme za váš dopis a věříme, že si náš časopis nakonec přečte i manžel. Otázce sexuality i rodičovství u lidí s postižením se určitě nevěnujeme naposledy. Jde o téma vskutku nadčasové.

Ministerstvo školství rozdělí 400 milionů korun vysokým školám na podporu studentů se zdravotním postižením. O peníze je třeba požádat do 25. 11. 2011. Ve dnech 27.–28. května se koná v pardubické ČEZ aréně 19. národní abilympiáda. Elektronický formulář přihlášky je od 1. 3. na www.caacz.cz. Vstup na dostihy v Mostě budou mít návštěvníci se zdravotním postižením i letos zdarma. Sezona začíná v květnu a parkovné ani kyvadlová doprava autobusy se neplatí. Občanské sdružení Motýl v Plzni se věnuje autistům. Poradci z oblasti fyzioterapie, speciální pedagogiky a sociální problematiky navštěvují rodiny, jejich služby jsou zdarma. Kontakt: e-mail: motyl.plzen@ centrum.cz, tel. č.: 777 855 133.

Golf pro hráče s postižením je v Čechách naopak tématem zcela novým. Líbí se nám stát u zrodu něčeho zajímavého, co může v budoucnu přinášet nejednomu člověku pěkné zážitky. Proto se nám zdá užitečné o takové věci informovat. Chápeme však, že každému se líbí něco jiného. Takže vás toto téma nemuselo oslovit. Napište nám, o čem byste si ráda přečetla vy i váš manžel. Vaše redakce Můžeš

D

obrý den, patřím mezi Vaše čtenáře a mám neslyšící dceru, která potřebuje moji častou pomoc. Proto ji často navštěvuji, třeba i několikrát v týdnu. Ostatní nájemníci poukazují na to, že mě v domě pořád vidí a dcera za to musí platit výtah, společnou elektřinu, příplatek na správu domu atd. K ostatním lidem také chodí návštěvy, a třeba mnohem častěji. Přitom je nemusejí mít započtené jako členy domácnosti. Prosím o radu, jak mám v takovémto případě postupovat. Dodávám, že v bytě jsou vodoměry i měřiče tepla, takže náklady na byt se nemusí rozúčtovávat podle počtu osob. S pozdravem Frouzová (dopis byl redakčně upraven, dotaz se nevztahuje k článku v některém z čísel) Vážená paní Frouzová, váš dotaz se pokusíme blíže rozebrat v některé z našich příštích rubrik Poradny. Do té doby však určitě můžete vznést svůj dotaz u provozovatele domu, ve kterém vaše dcera bydlí. Pokud bude argumentovat stejně jako ostatní nájemníci, měl by vám ukázat platný předpis, na jehož základě může po dceři takovou věc požadovat. Názor sousedů není sám o sobě právně nijak závazný. Vaše redakce Můžeš Své postřehy a názory nám pište na [email protected] nebo na adresu Redakce časopisu Můžeš, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1.

Centrum pro zdravotně postižené v Havlíčkově Brodu nabízí v půjčovně rehabilitačních pomůcek např. mechanický vozík, dětský kočárek, chodítko. Podrobnosti na tel. č.: 569 427 614. Hrad Malenovice pořídil sociální zařízení přístupné také pro osoby se zdravotním postižením. V Plzni bude namontováno 36 eurozámků, 4550 euroklíčů získají lidé s těžkým zdravotním postižením zdarma. Společnosti pro komunitní práci Vsetín organizuje kurz zaměřený na komunikaci s osobami se zdravotním postižením. Několik absolventů kurzu zaměstná MěÚ, budou vypomáhat občanům s postižením při vyřizováním úředních záležitostí. Tel. č.: 571 491 551. (nouz) můžeš / číslo 6 - 2011

6

Sociální reforma

Jan Pfeiffer:

Zkusme se na dávky

podívat jinak Vláda by měla schválit sociální reformu během několika týdnů. Její součástí budou i nové parametry pro posuzování potřebnosti a zařazování postižených do jednotlivých kategorií. Přinášíme proto názory nestora rehabilitační medicíny Jana Pfeiffera, který se desítky let věnuje nápravě vážných stavů po úrazech a onemocněních, zmírňování důsledků vrozených vad i prevenci.

můžeš / číslo 6 - 2011

Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Jsme na prahu velkých změn při posuzování postižených, invalidity, zdravotních perspektiv jednotlivých lidí po úrazech a podobně. Na co bychom přitom neměli zapomenout?

Především – současný systém je dost formální. Zaškrtává se jakýsi dotazník s otázkami, které nevystihují, ani nemohou vystihnout individuální stav pacienta, jeho specifické postižení i reálné možnosti zlepšení nebo dokonce úplného uzdravení. Musíme si ale připomenout, jak to všechno začalo. Pojem rehabilitace se objevuje až po první světové válce. Do USA se vrátily tisíce zraněných a někdy i doživotně postižených vojáků. Tak vznikl i vůbec první zákon na toto téma. U nás jsme znali pojem invalida, který má základ ve Francii, a také tam k němu inspirovaly snahy pomoci vojákům nejdříve velké armády Ludvíka XIV. a pak Napoleona. Zkrátka až po druhé světové válce i u nás vzniká určitý systém, zakládají se katedry a kliniky,

�


7


8

Sociální reforma

soustavnější sociální práce. Obje� začíná vuje se termín návratná péče. Tedy snaha

lékařskými prostředky co nejvíce obnovit stav před úrazem nebo poškozením. Takže aktivní přístup – nesmiřme se, snažme se o zlepšení, nechápejme stav pacienta staticky! Někdo si ještě pamatuje na rozsáhlé epidemie dětské obrny, která často končila velkým postižením pohybového aparátu. V této souvislosti je často zmiňována úspěšná očkovací kampaň, ale málo se ví, že právě americké ošetřovatelky k nám přinesly úplně nové metody rehabilitace postižených, které v mnoha případech byly úspěšné. Tato historická připomínka je důležitá, ukazuje totiž i dnešku, o co by mělo jít. Už tehdy se také dost komplikovaně rodil systém rehabilitace, léčby, ale i sociální péče a sociální politiky. Dnes může znít směšně, že vedoucím komise, která posuzovala nároky postižených, nebyl lékař, ale nějaký úředník národního výboru. Směšné? Omyl! Právě on, nebo častěji ona, protože této práci se věnovaly hlavně ženy, docela dobře znal poměry v rodině, sociální situaci, bydlení, možnosti dopravy nebo i zaměstnání a všechno další. Takže ten systém docela vyhovoval. Samozřejmě v kontextu tehdejších finančních, medicínských, personálních a třeba i protetických možností. Kdepak byly tenkrát elektrické vozíky nebo dnešní ergoterapie! Stát nebyl moc bohatý, ale přesto se možnosti nejrůznější podpory rozšiřovaly. Vedlo to postupně k pocitu jakési samozřejmosti? K jakési atmosféře nekonečných nároků?

Kde končí podpora společnosti? Tam, kde s přihlédnutím k naprosto konkrétně definované sociální situaci už v rámci běžně hrazené péče nemůžeme nic nabídnout. můžeš / číslo 6 - 2011

To je přirozeně otázka pro politiky nebo ekonomy. Jako lékař se držím hlediska humanitárního a také – chcete-li – kulturně-morálního. Nároky rostly, rostou a porostou prostě s možnostmi medicíny. Ty se zvětšily nevídaně. Umíme nejen napravovat těžké stavy chirurgicky, ale právě i rehabilitací, léky, různými terapiemi. Umíme nahrazovat klouby, odstraňovat některé vrozené vady, implantovat náhrady z umělých materiálů a mnoho, mnoho dalšího. Umíme odstraňovat bariéry ve veřejném prostoru, učit postižené sebeobsluze a poskytnout jim k tomu zvláštní pomůcky, umíme je plnohodnotně v určitých oborech vzdělávat, a tak jim umožnit pracovní uplatnění, a tisíce dalších věcí. Umíme některé těžké a komplikované stavy třeba po úrazech doslova zvrátit a člověku umožnit celkem normální život. Ale – všechno to stojí obrovské prostředky. Medicína a technika mají vždy náskok před rozpočtem. Pak stojíte před otázkou − kdo to zaplatí? Společnost, nebo pacient sám? Obecně budou všichni pro, abychom využili nejlepší světovou techniku, práci nejlepších specialistů, nejmodernější preparáty. Ovšem když lidem řeknete, že si buď připlatí, nebo budou mít citelně vyšší daně, co uslyšíte? Celé generace vyrostly s pocitem, že zdravotní a sociální péče jsou zadarmo. Sjezdil jsem mnoho zemí, a tak vím, že sebevětší solidarita má hranice.


9

Říkáte, že nároky rostou a porostou. Kde jsou tedy hranice solidarity? Kde končí podpora společnosti?

To je, promiňte, hloupá otázka. Měli bychom se ptát, u koho a u jakého stavu končí. Nemáme před sebou stejnobarevnou masu, ale jednotlivé lidi. Po roce 1989 se tehdejší systém zrušil s argumentem, že nějací úředníci národního výboru představují politický nátlak na posudkovou komisi. Dobře, budiž. Dnes přijde sociální pracovnice do bytu, v podstatě vyplní dotazník, přidělí body a posudkový lékař musí rozhodnout. Jako všude: jsou odpovědní i neodpovědní. Kdo si půjde znovu ověřit skutečné bytové poměry? Skutečnou mobilitu pacienta? Možnosti jeho rehabilitace, aby si třeba sám zajistil ty nejzákladnější hygienické úkony? Může posudkový lékař zajistit výměnu bytu z pátého patra do přízemí? Může se sejít s rodinou a zhodnotit její možnosti pomoci? Může pozvat žadatele na rehabilitační pracoviště a objektivně ověřit jeho schopnosti, případně navrhnout terapii? Ne. Máme zdánlivě fungující administrativní systém hodnocení stavu pacientů a máme nějaký rozpočet sociálních dávek. Málo pracujeme s nadějí, s možností zlepšení, s řešením, které by nic nebo jen relativně málo stálo. Podívejte se na lékařské zprávy při propouštění pacienta. Najdete tam spoustu informací o provedených úkonech, vyšetření, lécích, ale jen opravdu zřídka doporučení na další rehabilitaci, konkrétní návrhy cest ke zlepšení stavu. Takže kde končí podpora společnosti? Tam, kde s přihlédnutím k naprosto konkrétně definované sociální situaci už v rámci běžně hrazené péče nemůžeme nic nabídnout.

Medicína a technika mají vždy náskok před rozpočtem. Pak stojíte před otázkou − kdo to zaplatí? Ale kdo to rozhodne?

Už jsem mluvil o obrovském medicínském pokroku. Jsem z lékařské rodiny, můj otec i můj dědeček věděli o příčinách nemocí hodně, o diagnóze uměli docela dobře rozhodnout. Ale možnosti léčení? Dokud nebyla antibiotika, byl zápal plic skoro fatální diagnóza. Například dnešní možnosti resuscitace jsou nevídané. Doslova vyrvete člověka klinické smrti, ale dost často to nejde bez vážných komplikací. A musíte rehabilitovat, účinně překonat následky. Typickým příkladem je mozková příhoda. Tam už nejde jen o přežití, ale pokud možno o navrácení alespoň některých schopností a dovedností. Zachraňujeme novorozence s porodní váhou dokonce pod jeden kilogram. Skvělé a nedávno ještě nemyslitelné. Jenomže tím se zvětšuje počet různých menších nebo větších vad a poškození. Kdo rozhodne, jak dál? Lékař má jediné měřítko – život. Z něj ustoupit nemůže a nesmí. Ale pak je tu společnost, ta nastavuje ekonomické a koneckonců i morální hranice. Má dost peněz na takovou péči? Nebo je chce použít na něco jiného? Tím se nevyhýbám vaší otázce, jenom říkám – nechtějme po medi-

cíně, aby snímala odpovědnost z politiků, ze společnosti, ze zákonodárců. Máme tedy jako občané povinnost převzít odpovědnost za všechny ty statisíce lidí, kteří pomoc potřebují?

Já jsem velký zastánce sociálního státu. Ale co to dnes je? Základem je jistý demokratický étos, tedy společné vědomí lidských hodnot. Ovšem z nás se stali trochu vyčůránkové. Nekřičí se – pomozte nám z těžkých situací, abychom třeba mohli normálně žít a pracovat, ale křičí se – dejte nám peníze na naši těžkou situaci. Nechci zjednodušovat, ale po desítkách let praxe, vždyť už se ani nepamatuji, jak dlouho mám pracovnu v Jedličkově ústavu, dobře vím, že mnohé stavy jsou alespoň částečně zvratné, že to, čemu běžně říkáme invalidita, je mnohdy objektivně řešitelné. Ovšem s námahou, potem a disciplínou. Takže pomáhejme, jak to jen trochu jde, ale zároveň buďme otevření a přiměřeně i tvrdí nebo nároční – tady si můžeš pomoci sám, tuhle situaci se naučíš zvládnout, tato podpora je jen dočasná, a když se opravdu budeš snažit, za čas ji potřebovat nebudeš. Více na www.muzes.cz.

info Kdo je prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. Dlouholetý přednosta Kliniky rehabilitační medicíny Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. Autor vynikajících monografií a učebnic. Člen výkonných orgánů mezinárodních organizací rehabilitačního lékařství. Desítky let také ordinuje v Jedličkově ústavu.



11

ANKETA

Simona Bendová

Tomáš Cikrt

maminka těžce postiženého Lukáše, Bohušovice nad Ohří

novinář

Projedu s Lukášem kolem 5000 měsíčně. Cesta na rehabilitaci, logopedii, do školy, hipoterapie a do toho občas výlety. Vlakem a autobusem to nejde, takže průkazku třeba na cestách nemohu využít. Do práce by mě stejně nikam nevzali, protože ve škole je syn většinou od 8 do 13 až 14 hodin. V létě je dva měsíce doma, tady bych ho neměla kam dát a kde jsou ostatní prázdniny? Každý rok jezdíme do Janských Lázní. Denně zaplatíme 120 Kč, ale chtějí to zdražit. Jsou maminky, které na to ani nemají. Lituji samoživitelky, protože vím, že bych sama se synem ani nemohla fungovat. Myslím, že celý systém posuzování nebere v úvahu opravdu individuální situaci rodin. Má neuroložka se mi např. omlouvá, že něco napsat nemůže, protože mají limit, který je teď momentálně vybraný na půl roku.

Není. Jednak nejsou dobře napsány právní předpisy, které posuzování upravují, a jednak člověk se stejným postižením na jednom konci republiky není posuzován stejně jako na konci druhém. Mohu ilustrovat na příkladu malého vzrůstu. Někteří „malí“ lidé mají plný, jiní částečný invalidní důchod, někteří také žádný. Podobné je to s průkazkami ZTP a ZTP/P. Řekli byste, že je to logické, že totiž malý vzrůst má různé příčiny a odlišně se projevující průvodní zdravotní komplikace. Ve skutečnosti jsou ale tyto rozdíly v posuzování dány „krajovými“ zvyklostmi místních lékařů i úředníků. Navíc by podle mě při posuzování neměla být na prvním místě medicínská diagnóza nebo v případě malého vzrůstu přesná výška v centimetrech, ale praktické důsledky, které zdravotní postižení v životě přináší.

Je současný systém posuzování zdravotního postižení spravedlivý?

Veronika Demlová

Miloslava Remarová

maminka postižené sedmnáctileté studentky, Pardubice

ředitelka speciální a mateřské školy Modrý klíč, Praha

Před časem jsme žádali o příspěvek na koupi auta. Napsala jsem, že dcera chodí do školy. Při posuzování mi pan doktor oznámil, že příspěvek nedostaneme, protože píši, že dcera chodí... Snažila jsem se v klidu vysvětlit, že jsem zaměnila slovo, a ať pan doktor raději nahlédne do lékařských zpráv, tam je zmíněna kvadruparéza naší nechodící dcerky s průkazem ztp/p. Příspěvek jsme nakonec dostali.

Uvedu pouze pár zkušeností. Tam, kde je skutečně hluboké postižení a kombinovaná vada, vidíme, že výsledek je v souladu i s naším pohledem v zařízení. Naše cílová skupina jsou lidé s mentálním postižením, popřípadě kombinovanou vadou.

Znám lidi, kteří jsou chodící a mají příspěvky kolem osmi až devíti tisíc. Nejvyšší pro nechodící a nepohyblivé lidičky potřebující i těžkou fyzickou pomoc je 11 tisíc. Takže stručně řečeno: systém neumí postihnout všechny situace a měl by mnohem větší prostor dát i lékařům. To znamená větší odpovědnost – schválit opravdu potřebné a odmítnout ty, kteří se jen snaží na státní péči přiživit.

Rozpor je možné vidět u těch lidí, kteří jsou sice chodící a přidružené je problémové chování, nebo je k mentálnímu postižení ještě diagnóza autismus, pak dostávají třeba stupeň závislosti 1 nebo žádný, ale ve skutečnosti musí mít průvodce skoro nebo úplně celý den.

Rozšiřte řady předplatitelů časopisu Objednávám předplatné časopisu Můžeš

roční předplatné za 240 Kč

JMÉNO a příjmení:

ulice:

název organizace:

PSČ:

Vyplněný objednávkový kupon zašlete na adresu: Redakce časopisu MŮŽEŠ, Melantrichova 5, 110 00 Praha 1

číslo popisné:

město:

telefon:

Předplatné časopisu si můžete dále objednat na: www.periodik.cz, www.muzes.cz n bezplatné infolince České pošty: 800 300 302 n adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, e-mail: [email protected], fax: 284 011 847

12

Téma: Bydlení bez bariér

Vladimír Šlapeta:

Stavby jsou přesným obrazem společnosti Prožíváme dobu, která ještě před pár lety nebyla myslitelná – trh s bydlením nabízí tisíce, ba desetitisíce možností k pronájmu nebo zakoupení bytu, domu nebo třeba i zámku. Variant je mnoho a paletu výběru zužují jen naše peněženky. Pro handicapované je tu podle historika architektury Vladimíra Šlapety ještě jeden limit – samo technické řešení domu a bytu. Text: Zdeněk Jirků Foto: Jan Šilpoch Našel byste příklad, kdy stavitel řešil situaci, které dnes říkáme bezbariérová, už dávno?

Když jsem přemýšlel o našem rozhovoru, napadl mě Vladislavský sál na Pražském hradě. Každý si jistě všimne jeho zvláštních schodů, nízkých a širokých. To tehdy nebývala velká výjimka, i do patra se jezdilo na koni. A koně potřebovali právě taková zvláštní schodiště. můžeš / číslo 6 - 2011

Stejně jako v Berlíně v tzv. Bollwerku, odkud se distribuovalo mléko do celého velkoměsta, byly zřízeny patrové stáje! Historie architektury a stavitelství je totiž nejen poučná, ale také dodnes nabízí velmi srozumitelná sdělení – stavby, velké i malé, přesně vypovídají o hodnotách doby svého vzniku, o preferencích společnosti, o převažujících zájmech. Šlechtic nepotřeboval bezbariérová řešení, prostě ho donesli, kam potřeboval. A lidé v podhradí si museli poradit, jak to šlo. Nezapomeňme, že postižených a těžce zraněných přežívalo málo. Ovšem i v mno-

ha starých klášterech či špitálech určených k charitativním účelům najdete různá řešení, která mají takovou péči umožnit, včetně třeba primitivních výtahů, zvedacích zařízení apod. Vlastně první známou zásadní stavbou tohoto typu je pařížská Invalidovna, určená trvale postiženým vojákům. V Praze máme také stavbu stejného jména…

V karlínské Invalidovně jsem dlouhá léta působil v archivu Národního technického muzea. Ještě jsem vídal fotografa Josefa Sud-


13

Ještě jsem vídal fotografa Josefa Sudka pracovat na Karlově mostě. On právě poté, co v první světové válce přišel o ruku, bydlel ve dvacátých letech v prostorách Invalidovny. Ale tady je bezbariérové jen přízemí.

me se podívat na krásné příklady z domácí produkce. Vynikající architekt prof. Bedřich Rozehnal, asi největší osobnost zdravotnické architektury u nás, vytvořil po druhé světové válce projekt Dětské nemocnice v Brně-Černých Polích, a na něm už vidíte nájezdové rampy; prostě myslel na maminky s kočárky. Stejně postupoval třeba v Kyjově. Myslím, že dodnes je to, stejně jako některé jeho další stavby, ukázka architektury opravdu přátelské k lidem s postižením. Jak se taková architektura pozná na první pohled?

ka pracovat na Karlově mostě. On právě poté, co v první světové válce přišel o ruku, bydlel ve dvacátých letech v prostorách Invalidovny. Ale tady je bezbariérové jen přízemí. Bezbariérová a k postiženým přátelská řešení tedy přicházejí až s 20. stoletím?

Jistě. Jednak jsme svědky obrovského pokroku medicíny, která umí zachraňovat, a tedy i vracet do života, dost složité případy, jednak se obrovsky demokratizuje pohled na architekturu. Modernost, účelnost, nová technika a chcete-li i nová krása přicházejí do archi-

tektury stále silněji. Zvláštním příkladem je londýnský Lubetkinův výběh tučňáků v zoo Regent Parc v Londýně. Naprosto originálně a odvážně ukazuje, co je to bezbariérový prostor a jaké jsou možnosti jeho vytváření. Ovšem už v 19. století se budují velké nemocnice, kde bychom našli různé pokusy… Nemocnice vůbec je krásným příkladem, jak si život sám vytváří potřebné řešení. V medicíně je nezbytná rychlost. To znamená rychlý příjezd sanitky, přehledná manipulace s lůžkem, nekomplikovaný přístup do sálu, kde se zasahuje. Pojď-

Docela jednoduše. Vchod… Toto místo má silně vypovídat o obsahu budovy. Když se nedávno řešila generální přestavba Reichs tagu v Berlíně, zcela přirozeně přišel požadavek bezbariérového přístupu. Z památkářského hlediska se ukázala bezbariérová úprava původního hlavního vstupu nemožná. Tak musel vzniknout nový přístup. Další parametr, možná to zní směšně, ale vaši čtenáři se mnou budou jistě souhlasit, záchody. Kde nejsou moderně vyřešené toalety včetně bezbariérových, tam nejde o kvalitní architekturu. Takže nové objekty, které se jednoznačně nehlásí k přátelství k postiženým, nenabízejí jim už od první chvíle vlídné zacházení a perfektní informace pro orientaci, by vlastmůžeš / číslo 6 - 2011

�

14


neměly být kolaudovány. Předpisů � něna tovůbec máme dost.

z potenciálních návštěvníků, a tedy třeba zákazníků. Laxní a neodpovědný postoj stavebních úřadů je nepřijatelný. Nejenže se porušuje zákon, ale vznikají místa, která do moderního města nepatří, protože jaksi infikují veřejný prostor hloupostí. Jakoby dávali části společnosti, a ne malé, vždyť mezi odstrčené patří i maminky s kočárky, najevo, že s ní nepočítají. Taková architektura už postrádá svou důležitou a nezbytně přirozenou součást, totiž humánní dimenzi.

Jako na jiné potřebné věci. Ale každodenní realita moc radostná není. Někde je zákon naplněn jen symbolicky, někde se cynicky obejde – a nic se nestane.

Učím už léta jak na brněnské, tak na pražské technice. Dobře vím, co se přednáší a co se zkouší. Každý absolvent je naprosto perfektně kvalifikovaný, aby jako architekt, ale i jako případný odborník stavebního úřadu, na tyto normy dbal. Nejen z odborného a zákonného, ale i z profesionálního a morálního hlediska. Ovšem architektura a stavby vůbec nemohou být, a nikdy nebyly, jiné než společnost. A jsme u samotné podstaty problému. Kdo objednává, kdo investuje a proč. A pak – kdo schvaluje, kdo povoluje a proč. U investorů, zejména soukromých, bychom i pochopili, že každý zdánlivě zbytečný požadavek, třeba na bezbariérová řešení nebo orientační úpravy pro nevidomé, stavbu trochu zdražuje. Na druhou stranu ze svých cest po světě vím, že naprosto samozřejmá bezbariérová řešení veřejných budov, kulturních a sportovních komplexů, ale i obrovských nákupních center mají jedno společné – neodradit ani jednoho

info Kdo je prof. ing. arch. Vladimír Šlapeta, DrSc. Narozen 1947. Historik architektury a vysokoškolský profesor. V letech 1991–1997 děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze. Od 2006 do 2010 děkan Fakulty architektury VUT v Brně. Člen mnoha významných zahraničních společností a nositel mezinárodních ocenění zejména za práce oboru teorie a historie architektury.

Dalo by se říci, že bezohledně se může stavět snad bunkr nebo opevnění, zatímco bytový dům nebo veřejná stavba jsou dnes měřeny právě svým přátelstvím k člověku?

Toto měřítko vlastně existuje už tisíce let. I když jste stavěl obrovskou katedrálu ke slávě Boží, vždy jste musel myslet na věřícího, na jeho budoucí přítomnost v tomto objektu zdánlivě vzdáleném praktickému životu. Takže ve skutečnosti neobjevujeme novou pravdu, jen máme mnohem lepší technické možnosti jít člověku naproti. Tím také ale ztrácíme argument neproveditelnosti. Pak zbývá jen neumětelství, lakota nebo korupce. Jak už jsem říkal, architektura je docela výmluvným obrazem společnosti, ve které vzniká.


15


Buďte pány situace Už dávno je pryč doba dekretů, přidělování bytů podle pořadníků, sankcí za nadměrné plochy nebo možností obsadit nemovitost úředně přidělovanými nájemníky. Rozsáhlá privatizace proměnila statisíce dřívějších nájemníků v majitele. Ale některé problémy zůstaly – mimo jiné bydlení pro postižené spoluobčany, kteří často mají opravdu hluboko do kapsy. Text: Jan Borůvka Foto: Archiv

M

áme trh s byty a domy všech cen a kategorií. Na mnohých místech dokonce trh, kde nabídka vysoce přesahuje poptávku. Desetitisíce bytů jsou každý den v nabídce realitních makléřů. Lze tedy najít ten správný bez problémů? Odpověď není tak jednoduchá. Především – zájemci o nové bydlení si moc často neuvědomují, že řeší situaci, která předurčí jejich spokojenost na dlouhá léta, třeba i na celý život. Špatně koupené boty se dají bez problémů nahradit jinými, ale špatně koupený byt nebo dům? Každý den vidíme stejné situace − lidé přicházejí s nejasnými požadavky, neurčitou představou o financování, s malou schopností vidět situaci za pět deset let. Často se spoléhají na internet a neuvědomují si, že nejde jen o metry čtvereční a cenu nebo výši nájmu. Vždyť občan s postižením, tělesným nebo smyslovým, nehledá jen prostor pro nový domov, ale i spoustu nutných podmínek kolem. Kde sídlí nejbližší lékaři? Kde je zastávka autobusu? Lékárna, obchod se základními potravinami… je výtah v domě skutečně spolehlivý… nepovede zdánlivě klidnou ulicí za rok přivaděč k výpadovce, nepromění se obchodní dům na protější straně ulice na celonoční diskotéku… nechystá město v rámci územního plánu vykácení nejbližšího parku, aby prostor po něm získal velkosklad stavebnin? Je kde parkovat a bude to možné i za pět let?

Chce to profesionály Odpovědi se dají najít vždy. Ale chce to profesionály. V případě vyhledání nemovitosti k bydlení jsou to realitní kanceláře. Nikdo, zejména člověk, kterému osud nadělil

Trh s byty nabízí i atraktivní domy, kterým nechybí například sluneční kolektory na střeše.

vážnou ránu, by neměl ztrácet ani naději, ani vlastní důstojnost. Nenechte se napálit lákavými nabídkami a povrchní chválou. Nejdříve si v klidu sepište své dnešní i možné budoucí požadavky. A reálně oceňte své finanční možnosti. Bydlení je důležité, ale nemělo by vás zruinovat. Bude pro vás snazší pronajmout, nebo koupit? Poraďte se v rodině, se známými právníky, stavaři, zkušenými lidmi. Konzultujte třeba i s neziskovou organizací, které věříte. A postupujte pomalu – nic vám neuteče, nabídka je a zůstane ohromná. Teprve pak se obraťte na realitní kancelář. Ale neuzavírejte dohodu hned s tou první, do které se dovoláte. Navštivte dvě tři… Jen tak poznáte, zda jste zvolili dobře. Pak se teprve rozhodněte a podepište zprostředkovatelskou smlouvu. Když vaše požadavky a podmínky okamžitě označí za nepřijatelné, jděte pryč! Když za vámi odmítnout přijít, protože byste se na vozíku nedostal do jejich sídla, zavěste a už je nevolejte! Když snaživě okamžitě

prohlásí, že mají přesně nabídku právě pro vás a ta za týden uteče, zasmějte se a jděte jinam. A když se konečně rozhodnete, nepodepisujte bezhlavě! Předložený dokument si pečlivě a v klidu přečtěte. Slušný makléř vás nebude nutit ke spěchu. Zkrátka uvědomte si, že přes nemoc, postižení nebo jiný handicap jste pro každou seriózní realitní kancelář vážený, velmi vážený klient. Jestli nejsou makléři hloupí (a s takovými přece obchodovat nechcete), budou hledat všechny možnosti, aby vám vyhověli. A nabídnou varianty, které by vás třeba nenapadly nebo jste si je jako schůdné nedokázali představit. Nabídnou vám vyjednání úpravy bytu i domu s majitelem ještě před nastěhováním, rozhlédnou se po okolí, zda se neproměňuje v zanedbanou a nebezpečnou zónu, seženou informace, o kterých ani nevíte, že by mohly existovat. Poradí s financováním. A když toto všechno dostanete, znovu v klidu rozmýšlejte. Podpis kupní smlouvy je vážný závazek. Nejste realitní kanceláři nic dlužni, dokud nekoupíte. Podstatné informace jsou zdarma, patří k přípravě seriózního obchodu. Nebojte se položit doplňující, třeba i zdánlivě banální otázky. Ptejte se a ptejte… K běžným službám realitní kanceláře pak patří i zajištění smluv o prodeji nebo pronájmu, spolehlivé uložení složených peněz například u notáře, vypracování návrhů pro katastrální úřad. A znovu – nespěchejte, poraďte se o smlouvách s důvěryhodným právníkem nebo jiným znalcem.

Chtějte víc řešení Současný trh bydlení nabízí nepřeberné množství variant cenových, polohových, rozměrových. Pokud netoužíte po unikátním barokním zámku, není pravděpodobné, že by dobrá kancelář nezvládla najít pro vás dvě, tři, třeba i pět řešení. Bohužel tyto služby skoro neumějí pro své občany využít města a obce. Místo aby si za pár tisíc najaly profesionály a objednaly pro lidi s postižením vyhledání vhodných bytů, raději platí plošiny do pater, schodolezy nebo jiná technická řešení. Statisíce z těchto fondů jsou jaksi v souladu s veřejným zájmem, ale podstatně nižší částky za realitní služby by byly podezřelé. Kam až došla všeobecná nedůvěra a podezíravost… Je jasné, že i v realitní kanceláři se můžete setkat s nevhodným chováním, nebo dokonce s nezákonným postupem. Naše asociace se ráda postaví na vaši stranu a pomůže vám. Jsme si totiž vědomi, že na současném trhu s bydlením je jen jeden král – a to jste právě vy. Autor je generálním sekretářem Asociace realitních kanceláří ČR můžeš / číslo 6 - 2011

16


ergoterapie pom Bezbariérové bydlení představuje mnohem víc než chybějící schody a širší dveře. Ergoterapie pomáhá hledat optimální řešení na míru. Text: Radek Musílek Foto: Jan Šilpoch

V

praxi se můžeme setkat s řadou variací na téma bezbariérový interiér. Přestože existují stavební normy, jejich provedení mohou být různá. Zároveň nic neplatí absolutně. Do předpisů nelze vměstnat individuální potřeby každého. Všichni si tak svůj byt více či méně přizpůsobují na míru. V tom jim může výrazně pomoci rada ergoterapeuta. Existuje řada pomůcek a vychytávek, které už někdo vymyslel, takže stačí sáhnout po té nejvhodnější. Ergoterapie totiž hledá funkční řešení pro co nejsamostatnější život člověka s postižením. Ono totiž nestačí dostat se do bytu. Je v něm také potřeba plnohodnotně žít. Každodenní činnosti, jako jsou hygiena, vaření, praní nebo větrání, by měl každý zvládat jen s nejnutnější mírou dopomoci. Asistent třeba pomůže s vykoupáním, nemusí ale chodit kvůli otevření okna, když stačí klička v dosahu ruky. První otázkou má však být, zda vůbec samostatné bydlení zvládnu. Studenti Jedličkova ústavu a škol v Praze, kde jsme fotografovali, mají možnost si vyzkoušet vše nanečisto.

Různé podavače umožní dosáhnout na zem nebo do výšky. Od spadlých klíčů po knížku na poličce. můžeš / číslo 6 - 2011

Kuchyně s výsuvnými regály skříněk a sníženou pracovní plochou, pod kterou zajede vozík, jsou základ.

Ergoterapie nabízí širokou škálu předmětů denní potřeby upravených pro lidi se špatným úchopem.


17

SLOUPEK Jiřiny Šiklové

máhá bydlet Koupelna vyžaduje řadu úprav kvůli přesunům na toaletu nebo do vany. Aby se v ní dalo hýbat, musí být větší, než je obvyklé.

Nácviková stěna už dnes skoro patří historii. Kdo by se ale zbavoval klasiky české ergoterapie?

Bariéry, které přibývají Když jedu autobusem na chalupu nebo za dcerou do Kostelce, pozoruji vyrůstající satelitní městečka kolem Prahy. Každý z majitelů si splnil svůj sen: postavit dům, mít zahrádku, trochu se oddělit od lidí, se kterými je po celý týden. Přístup je možný jenom autem. Zatím ho ti relativně mladí, ale již kvapem stárnoucí, ještě vlastní. Budou ale schopni tam dojet i za dvacet let? Jak se k nim dostanou jejich přátelé, kterým je nyní také pětapadesát a za čas nebudou v penzi mít na auto nebo na benzin nebo jim ze zdravotních důvodů lékař odejme doporučení k držení řidičáku. „Jak se tam dostanete, až zestárnete?“ ptám se svého synovce. „To zvládneme, a navíc máme uvnitř vily výtah.“ Teď to zvládnou. K výtahu ale vede přes třicet schodů. Švagrové se tam již dnes špatně chodí. Navíc nemá auto, neřídí, je odkázaná na autobus z Holešovic. Otázka vztahu bydlení k soběstačnosti a snížení hospitalismu ve stáří se řešila již za tzv. socialismu. Geriatr, primář A. J. Trojan, dělal výzkum vztahu mezi počtem dní v nemocnici a bydlením starých lidí ve vyšších patrech v domech bez výtahu. Ti staří lidé, kteří bydleli v domech, kde se topilo uhlím v kamnech, případně nebyl ani plyn na vaření, zůstávali v nemocnici o několik týdnů déle než ti, kteří měli svůj byt vhodněji zařízený pro život ve stáří. Výsledky výzkumu, tedy vztahu délky hospitalizace k bezbariérovému bydlení, přispěly k prosazování bytů pro zdravotně handicapované. Jinak řečeno: byty v přízemí, tedy vhodné pro lidi na vozíku nebo jinak znevýhodněné, byly prohlášeny za byty pro invalidy (to byl termín tehdy používaný) a musely být obsazeny zase jen člověkem s nějakým handicapem. Převážně se to dodržovalo. A nyní? „Všemocná ruka trhu“ dovede mnohým přinést prospěch, jiné třeba okrást, ale jen těžko nařídí, aby některé byty byly prohlášeny za vhodné pro lidi staré a handicapované a byly nadále pronajímány jen jim. (Opakovaně jsou z Konta Bariéry poskytovány velké finanční prostředky na překonání těchto překážek.) Kdo to dnes může nařídit? Máme svobodu jednat i nerozumně. Tak si to musíme včas uvědomit sami, abychom mohli žít doma a se svými přáteli se stýkat třeba i po mozkové mrtvici, kdy pro člověka je bariérou i vyšší práh ve vstupu do domova.

Autorka je socioložka, členka rady Konta Bariéry. můžeš / číslo 6 - 2011

18

Rybaření bez bariér

za rybami

s vozíkem Kdo chodí na ryby, mohl by jmenovat desítky důvodů, proč mu tahle činnost učarovala. Rybaření je i aktivita, které se mohou plně věnovat lidé s nejrůznějšími typy postižení. Text: Andrej Halada Foto: Jan Šilpoch

K

olik je v Česku lidí, kteří rádi tráví čas chytáním ryb? Přesné číslo není známo, ale Český rybářský svaz má přes 250 000 členů, dalších asi 70 000 eviduje Moravský rybářský svaz. Odhadem je v Česku zhruba na 350−400 tisíc rybářů. A protože v každé společnosti je zhruba 5−10 % lidí s určitým postižením, je zákonité, že i mezi rybáři je najdeme. V rámci Českého rybářského svazu je proto v současnosti registrováno 7539 členů s průkazem ZTP či ZTP-P, což představuje 3 % členské základny. Jakou mají možnost věnovat se své zálibě? V čem a jak jsou omezováni?

Přístup k vodě „U vody zapomenete na všechno, jste jen s přírodou – a s rybou,“ říká zkušený rybář a také úspěšný český paralympionik, čtyřiačtyřicetiletý Martin Kovář. Už dvacet let se pohybuje na vozíku, ale rybaření, se kterým začal v raném dětství, zůstává pořád věrný. Podle Martina Kováře se chytání mohou věnovat prakticky všechny skupiny postižených. Hluchého rybáře nehandicapuje vlastně nic, ostatně za tichem jezdí k vodě skoro všichni rybáři. Chytat se dá na vozíku, s jednou rukou, dokonce jsou i slepí rybáři. „Mnozí z handicapovaných objevili rybářství jako návrat do přírody po úrazu. Když jsem byl po úrazu poprvé u vody, tak jsem s úlevou zjistil, že to půjde. Má to velký resocializační moment − k vodě se dostat, a ještě nedej bože chytit i nějakou rybu! Tehmůžeš / číslo 6 - 2011

dy jsem si také řekl, že přede mnou může být ještě velmi pěkná část života.“ Rybářství má v českém prostoru tradici, je rozvinuté a má mnoho podob. Mezi rybáři najdeme i mnoho lidí ne snad s postižením, ale s určitým omezením. To se týká hlavně seniorů. Podobně jako handicapovaní mají třeba problémy s tím, jak se vůbec k vodě dostat. Mladý kluk, který si přerazil páteř, je na tom podobně jako děda, který už nemůže na nohy. „Handicapovaní rybáři, i ti starší, vyhledávají místa, kam se nejsnáze dostanou autem,“ říká Martin Kovář. „Zaparkují, vyndají vercajk a hned mohou chytat. Někteří majitelé cest zase nemusí povolit průjezd. Je někdy složité najít v takovém případě vhodný plac.“

Mapa dobrých míst Na pozadí těchto úvah se zrodil projekt Rybaření bez bariér. Jeho cílem je zmapovat vhodná místa, kam se handicapovaní mohou dostat a zachytat si. Případně taková místa s dobrým přístupem vybudovat. Tato místa by pak byla viditelně označena piktogramem, který by každému návštěvníkovi sdělil, že zde je rezervováno. Pokud by na místě zrovna nikdo nebyl, může ho využít kdokoli. Ale když handicapovaný přijede, měl by přednostní právo. Stejně jako na místo pro invalidy v tramvaji nebo na parkovišti. Jakou podobu může takové místo mít? Většinou má nějaký pevnější podklad, aby tu automobil nezapadl do bahna. „Výborná jsou místa u některých přehradních nádrží, kudy kdysi vedla silnice, a dnes, po zatopení údolí, je cesta jako useknutá a končí přímo u vody,“ zmiňuje


19

Rybaření může být relaxací, životním stylem, ale také sportovní činností. Martin Kovář si užívá toho, co většina ostatních rybářů: klidu.

Kovář specialitu lokalit, jako jsou Slapy, Orlík nebo Lipno. „Jednou jsem v Norsku viděl skutečně unikátní stavbu. Bylo to v proudící vodě a šlo o vydlážděný kamenný násep, který vypadal velmi přírodně. Šířka asi dva metry, na délku šel kolmo do řeky pět metrů. Bylo to místo pro handicapované muškaře. Rybáři tam stáli ve vodě až po prsa, jen ten handicapovaný si chytal z mola. Samozřejmě že z mola by to bylo pohodlnější i pro ty nepostižené, ale oni tam nechodili. Ze slušnosti.“ Projekt Rybářství bez bariér a s ním související vyznačení míst by zjednodušil nejen hledání vhodných lokalit, ale usnadnil by i rybářský provoz. Nestávalo by se pak, že handicapovanému rybáři by někdo odtáhl auto, protože parkuje tam, kde nemá. „Jednou jsem chytal u vody na louce, auto jsem měl kousek, a i když přes tu louku jezdila fůra aut, majiteli jsem se znelíbil a chtěl mě i s autem a rodinou nahrnout bagrem do vody,“ líčí Martin Kovář svůj asi nejhorší zážitek.

Handicapovaní rybáři, i ti starší, vyhledávají automaticky místa, kam se nejsnáze dostanou autem. Většina revírů v Česku spadá pod správu Českého a Moravského rybářského svazu, ale roste také počet soukromých revírů. Výhodou centrální správy je to, že má jednotné směrnice, ale privátní revíry zase operativně reagují na požadavky trhu. Z rybářství se totiž stal po roce 1989 byznys, chytat dnes můžete na soukromých revírech snadno, většinou jen platíte v rozmezí 100−1000 korun za den. Stále více se zohledňuje klient a jeho požadavky. A soukromníci se snaží.

Ryba tě nestáhne Jaká má tělesně postižený rybáře vlastně omezení ve chvíli, kdy už je u rybníka nebo

řeky? „Záleží na tom, jakou techniku používáte,“ říká Kovář. „Drtivá většina rybářů přijde k vodě, hodí to tam natěžko a čeká, jestli něco chytí. Pokud jste na vozíku, tak v takovém případě žádné omezení není. Snad jenom potřebujete delší podběrák, tří- až pětimetrový. Ale takové se dnes dělají z grafitu a jsou docela lehké i levné.“ Královskou disciplínou je muškaření, při kterém je potřeba stát ve vodě. Ale ani tady nemusí být vozíčkář v nevýhodě. U nás sice podobná mola nejsou, ale na některých úsecích řek se dá chytat z náplavek. „Není rybolovný způsob, který by handicapovaný nezvládl,“ říká Martin Kovář. „Jednou jsem v Itálii na závodech chytal vedle kluka, který měl jen jednu ruku a lovil s jedenáctimetrovým prutem jako bůh. Byl neuvěřitelně šikovný.“ A pak je tu ještě jeden způsob, který staví handicapovaného na stejnou úroveň se zdravým: loďka. Do ní se usadíte a jste stejně mobilní jako kdokoli jiný. Martin Kovář zdůrazňuje, že úplně nejlepší je, když má handicapovaný s sebou na rybách někoho, kdo mu může v určitých situacích pomoci. Může to být parťák, manželka, někdo s jiným typem handicapu. Když vám něco upadne a skutálí se do vody, tak to vyzvedne, když zapadne auto do bahna, tak zatlačí nebo sežene blízkou pomoc. Mnohého vtipálka možná napadne, zda je možné, aby rybáře při lovení stáhla ryba i s vozíkem do vody. Asi bychom nějaký případ našli, ale v českém prostředí to vzhledem k velikosti zdejších ryb a vod není moc pravděpodobné. Při rybolovu na moři to však možné je. „Jednou v Norsku našeho kamaráda na vozíku Frantu Charváta, známou figuru nejen v rybářském světě, který již chytá ryby v nebeském rybníce, museli na loď přivázat kotevním lanem. Chytalo se pilkerováním, tedy tak, že rybář spustil návnadu do dvou stovek metrů. Již návnada vážila hodně, a když ryba zabrala, skutečně hrozilo nebezpečí, že to rybáře přetáhne přes palubu.“ Rybaření v Česku má ale spíše klidný, odpočinkový charakter. Hlavně je člověk v přírodě. Podle Martina Kováře je jedním z nejhezčích faktorů to, že se člověk může vracet na známá místa a sledovat, jak se mění v průběhu času. Skutečně kuriózní pak bývá, když jeden rok chytnete rybu, pustíte ji, a druhý rok ji chytíte zase. Příjemné setkání se starým parťákem... můžeš / číslo 6 - 2011


21

Tréninková kavárna

Green Doors V pražském Café Na půl cesty pracují lidé s duševním onemocněním. Provozovatelem je Občanské sdružení Green Doors, které stálo i u zrodu klubu V. kolona a restaurace Mlsná kavka. Text: Radek Musílek Foto: Archiv

C

afé Na půl cesty patřilo v České republice k průkopníkům pracovišť tohoto typu. Funguje od roku 1997 a stalo se oblíbeným cílem především mladých alternativních zákazníků ze středních a vysokých škol. V tomhle café se totiž nejen jí a pije, ale také kulturně žije. Pravidelně se zde konají výstavy, koncerty, autorská čtení a venkovní festivaly. První generace návštěvníků už má vlastní děti, takže akce se začínají stáčet i za touto cílovou skupinou. Na jaře a v létě je v okolí hodně živo.

Místo školy kavárna

Nápad provozovat tréninkovou kavárnu vznikl na půdě Psychoterapeutického sanatoria Ondřejov. Tehdejší pracovníci se rozhodli otevřít místo, kde se budou moci rehabilitovat a připravovat na návrat do života i do běžné práce lidé s duševním onemocněním. Obvykle

jde o mladé lidi mezi dvaceti až pětatřiceti lety krátce po začátku onemocnění. Řada z nich je v nelehké situaci, protože kvůli svým problémům opustili školy nebo zaměstnání. Onemocnění má navíc tendenci se vracet. Práce v kavárně představuje velmi vhodnou formu rehabilitace. Pomáhá být aktivní. Učí zaměstnance čelit stresu, který může být spouštěčem ataky. Když se dobře nastaví všechny podmínky, tak přiměřená zátěž posiluje jejich odolnost. Obsluhování v kavárně představuje optimální míru pracovní zátěže na střední úrovni. Procvičují se kognitivní funkce, jako jsou paměť, soustředění, plánování atd. Velkou roli hrají komunikace a sociální situace.

Šedesát procent úspěchu

Obsluhu v Café Na půl cesty obvykle tvoří tři až čtyři lidé s duševním onemocněním v součinnosti se dvěma pracovními terapeuty. Směna trvá čtyři hodiny. Během jednoho roku, po který trénink trvá, sem dochází přibližně čtyřicet pracovníků. Dohromady i s ostatními provozovnami se každoročně

zapojuje přibližně devadesát pět lidí s duševním onemocněním. Šedesát procent z nich se pak uplatní na běžném trhu práce. Nestačí-li někomu jeden rok tréninku, existuje možnost prodloužení. Ovšem pouze o další rok. Nejnovějším projektem o. s. Green Doors je restaurace Mlsná kavka, která byla otevřena v září 2010. Její vznik podpořil Fond RWE Transgas prostřednictvím Nadace Charty 77. Mlsná kavka je oproti Café Na půl cesty nebo klubu V. kolona víc podnikatelský projekt. Najdete ji nedaleko stanice metra Florenc v ulici Sokolovská. Spojuje kvalitní bezmasá jídla a lidi znevýhodněné na trhu práce. Jde o společný podnik Green Doors a šéfkuchaře Filipa Kavky Smiggelse. Zaměřuje se na vegetariánskou mezinárodní kuchyni. Návštěvníci na první pohled vůbec nepoznají, že jde o tréninkové pracoviště. Pracovníci s postižením mají jen podporu konzultanta mimo restauraci. Jádro týmu tvoří profesionálové v oboru gastronomie. Jsou proškoleni pro spolupráci se svými kolegy s duševním onemocněním. Podle Terezy Slavíčkové z Green Doors jejich sdružení ovšem neprovozuje pouze výše zmíněná pracoviště. Vedle toho se věnuje sociálnímu poradenství a sociální rehabilitaci. Vede jobclub, disponuje odbornými konzultanty a řídí aktivity směřující k začleňování na trhu práce. Věnuje se i vzdělávacím, nácvikovým a sociálně-terapeutickým programům. Nezbývá, než vyrazit na průzkum, jak to v Mlsné kavce, Café Na půl cesty nebo V. koloně vypadá. V Kavce čekejte jeden schod, ale kavárna disponuje nájezdem, s dopomocí zvládnutelným. V restauraci Mlsná kavka pracují klienti bez pracovního terapeuta. Návštěvník na první pohled nepozná žádný rozdíl oproti jiným podnikům.


22

Tip na výlet

labská cyklostezka:

z Krkonoš až k moři Velké evropské řeky ve svém okolí skrývají neobyčejný potenciál – podél svých břehů dokážou nabídnout ideální podmínky pro cyklisty, inlinisty, ale i lidi s postižením. Text: Petr Buček Foto: jan ritter

N

apříklad trasa kolem Dunaje měří asi 1200 kilometrů. Skoro stejně jako ta podél břehů Labe. Propojit ji od pramene až po německou hranici se nyní pokouší parta nadšenců. V Německu je přitom Elberadweg po několik let vyhlašována za nejoblíbenější cyklotrasu. Vrbatova bouda, Benecko, Vrchlabí, Dvůr Králové nad Labem, Kuks, Hradec Králové, Kladruby, Mělník, Litoměřice, Děčín, Hřensko – to jsou hlavní body české části Labské stezky, unikátní 370 kilometrů dlouhé trasy po březích řeky Labe. Protíná několik krajů a na své cestě nabízí mnoho památek a zajímavostí: od krásných horských výhledů přes slavné safari, sochy Matyáše Brauna, mělnický zámek s vinařskou tradicí či polabské pískovce. Je na co koukat. Stačí se držet cyklotras číslo 24 z Vrchlabí do Mělníka, pod číslem 2 cesta pokračuje po proudu do Děčína můžeš / číslo 6 - 2011

a na hranice České republiky. A odtud dále k moři.

Zatím není pro všechny Ne celá část je ovšem vhodná pro handicapované a handbikery, i když i ti už ji projeli celou. A to loni v září v rámci Tour de Labe Rotary HANDICAP 2010. Startovalo se 14. září na Labské boudě v Krkonoších a cíle účastníci dosáhli 21. září v Děčíně. „Věřím tomu, že Labská stezka bude brzy sjízdná bez bariér pro všechny vozíčkáře,“ říká Jan Ritter, předseda občanského sdružení Labská stezka. „Optimistická prognóza je do roku 2015, pesimistická do roku 2020,“ dodává. Právě Jan Ritter je jedním z organizátorů Tour de Labe. Účastníci se pokusili cestou zmapovat problémová místa pro vozíčkáře a tak v budoucnu přispět k propojení celé Labské stezky až k moři. Pak bude možné se vydat na výlet dlouhý 1233 kilometrů. Nejvhodnější trasy vedou po od ostatní dopravy oddělených vyasfaltovaných cyklostezkách. Odhadem se na české straně jedná asi o 80 kilometrů. „To číslo se průběžně mění s otevíráním nových úseků,“ dodává

Ritter a připomíná otevření dalšího úseku minulý měsíc z Nymburka do Drahelic. Pro handbikery je nyní vhodných asi třicet procent cyklostezky. Jejich možnosti jsou srovnatelné s podmínkami pro cyklisty. „Nemají problém zvládnout jízdu terénem po přírodním povrchu,“ uvádí Ritter.

Potíže jsou tradiční Problémy jim ovšem dělají „tvrdé“ bariéry jako schody, obrubníky, úzké lávky, kostrbaté nájezdy, frekventované úseky silnic, nezpevněné či bahnité úseky, kamenité cesty či jemný písek. Největším problémem bývají labská zdymadla, například to na Střekově, a frekventované úseky cest. „Za všechny bych jmenoval silnici Hradec Králové – Vysoká nad Labem – Dříteč – Kunětická hora – směr Pardubice. Jde o důležitý úsek Labské stezky mezi dvěma krajskými městy, Hradec Králové a Pardubice,“ upozorňuje na prozatím nejproblémovější úsek trasy Jan Ritter. Ten zároveň naráží na častý nezájem: spolupracovat na propojování dalších úseků této trasy a finanční limity. „Může-


23

Nerovnosti na labské stezce. Celou část loni projeli cyklisté i handbikeři v rámci akce s názvem Tour de Labe Rotary Handicap 2010.

info Úseky, které lze doporučit handbikerům a vozíčkářům: ovou stezku podle n Labe v Hostinném sek Libice nad Cidlinou – Poděbrady ú – Nymburk (oba břehy) ázně Toušeň – Brandýs nad Labem – L Kostelec nad Labem (otevřeno 2010 – levý břeh) ělník – Horní Počáply – Štětí M (otevřeno 2010 – levý břeh) ěkné jsou také průjezdy stezky P řadou polabských měst a velké úseky Labské stezky v jejich okolí: Hradce Králové, Pardubic, Kolína, Roudnice nad Labem, Litoměřic, nový úsek u Lovosic, Ústí nad Labem, Děčín

Problematické úseky, kterým je třeba se vyhnout třekov – schody na Masarykově S zdymadle a podchod pod železniční tratí tamtéž

k moři bez bariér, bude to velké sousto,“ dodává Ritter.

Německá část cyklostezky

Pro handbikery je nyní vhodných asi třicet procent cyklostezky. me bariéry zmapovat, vyfotit, nafilmovat, popsat, navrhnout řešení, vymyslet místo schodů rampu nebo násep. Nedokážeme je ovšem realizovat bez podpory a bez financí. Je to tedy hlavně o prioritách, možnostech rozpočtů krajů a měst, o dotačních titulech,“ dodává a vyzývá ke spolupráci a partnerství další subjekty: Nadaci partnerství Greenways, Rotary kluby na Labi u nás i v Německu, německou Elberadweg, kraje, města, ministerstva. „Uvítáme podporu od kohokoliv dalšího. Pokud se nám podaří zprovoznit celý úsek od pramene až

Od Dolního Žlebu začíná Elberadweg, německá Labská stezka, která je již asi pátým rokem hodnocena jako nejoblíbenější a nejnavštěvovanější cyklostezka v Německu. Jezdí se sem na jednodenní výlety, Němci na ni vyrážejí i na několikadenní dovolené s koly nabalenými bagáží. Výjimkou nejsou ani pěší turisté s krosnou na vícedenním treku. Stezka vede často po protipovodňových hrázích a střídají se úseky asfaltové, šotolinové a dlážděné kamenem, takže bruslaři jsou tam spíše výjimkou. O víkendech a v neděli odpoledne počítejte kolem velkých měst (například okolo Drážďan) s velkým provozem a hustotou cyklistů. Labe v Německu je minimálně regulované, na celých 800 kilometrech nejsou téměř žádné jezy. Často vede stezka po obou březích, které propojují přívozy. O penziony, restaurace a kempy není nouze. www.autembezpecne.cz

rekventovaná silnice Vrchlabí – F Špindlerův Mlýn je největší bariérou pro cestu směrem k prameni Labe. Pro cestu k Labské boudě a k prameni existují alternativní trasy (přes Benecko a Mísečky). Podrobnější informace lze nalézt v průvodci Labská stezka v Královéhradeckém kraji, kde jsou i informace o sjízdnosti jednotlivých částí Labské stezky pro vozíčkáře. „Průvodce po dalších krajích hodláme vydat co nejdříve,“ říká Ritter ejhorší a nejnebezpečnější nejen N pro vozíčkáře jsou úseky vedené po frekventovaných silnicích, a těch je asi 35 procent. Jejich úplný výčet najdete brzy www.labskastezka.cz a www.tourdelabe.cz obrým průvodce po Labské stezce D může být film Tour de Labe handicap, který měl premiéru 26. února 2011 Video o Labské ztezce je na www.muzes.cz můžeš / číslo 6 - 2011

24

Nejtěžší hodina

Miroslav Michálek:

Čtení skrz tlustá skla Jako dítě Miroslav Michálek (56) viděl. Dnes už nevidí nic. Celý život ho přitom bavila a baví literatura, je autorem desítky knih básní i textů. Pracuje i jako ředitel sdružení Okamžik. Text a foto: Andrej Halada Kolik vám bylo, když jste začal ztrácet zrak?

V dětství jsem celkem viděl, základní školu jsem ještě vychodil jako ostatní děti. Střední jsem ale už absolvoval na gymnáziu pro studenty s vadami zraku. To už jsem měl speciální brýle, dva centimetry tlusté čočky vsazené do skel. Mohl jsem číst, byť pomalu a obtížně. Ještě jsem vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a deset let jsem dělal ekonoma. Jenže okolo Kristových let jsem musel práci opustit, to už jsem měl spíše jen zbytky zraku. Posledních deset let nevidím vůbec nic. Co máte za nemoc?

Postupné odumírání buněk sítnice. Není to častá ani dostatečně prozkoumaná choroba, příčina není známá. Nejdřív se ztrácí vidění ve tmě, pak se rozpadá obraz a postupně mizí celé zorné pole. U mne to naštěstí probíhalo dvacet let, měl jsem čas se s tím vyrovnat. Když někdo ztratí zrak náhle, třeba při nehodě, je to horší. To je těžký psychický šok. Mně mizel zrak kontinuálně, takže například vím jenom, jak moje manželka vypadala, když jí bylo třicet. Ona dnes říká, že je to výhoda – že nevidím, jak se na ní podepisují přibývající léta. můžeš / číslo 6 - 2011

Jak silně jste si uvědomoval, že vám zrak stále ubývá?

Po krocích; nové bariéry se objevují postupně. Nejprve přestanete číst s obyčejnými brýlemi, potom do někoho vrazíte při jízdě na kole, takže musíte ježdění opustit, pak nerozeznáváte čísla tramvají… Ale dnes už to nevnímám, protože už není kam jít dál – nevidím nic. Měl jsem období, kdy jsem to prožíval víc a kdy míň. Jako kluk jsem se o zrak moc nestaral, to mě zajímaly holky a bigbít. Když ale přestanete chodit do normální školy a přesunete se do speciální internátní, je to náraz. Já v té době doma chodil s dívkou a na koncerty, a najednou jsem byl na internátě s vycházkou jednou týdně odpoledne „ve štrúdlu“. Nebo problém byl, když jsem jako vedoucí finančního oddělení přestal vidět na faktury. Špatně jste viděl – přesto mě na vašich textech hodně udivila vaše sečtělost. Jak jste vlastně četl?

Dokud jsem mohl, tak jsem četl pořád, bez ohledu na ta tlustá skla na nose. Lidi se na mě dívali jako na kuriozitu, ale to mi bylo jedno. Pak jsem si půjčoval knihy z tiskárny pro nevidomé, kde jsem se podílel i na jejich výběru. Byly tam za minulého režimu i knihy ne sice přímo zakázané, ale na hraně. Třeba Franz Kafka. Dnes je hodně knih v elektronické podobě od nakladatelů nebo

naskenovaných, které čte elektronický hlas. Takže nečtu, ale poslouchám. Víc knih jste přečetl, nebo si poslechl?

Určitě přečetl, začal jsem číst brzy. Už v osmé třídě jsem četl Hrabala, Kunderu, Škvoreckého, ale i Faulknera nebo Keroua ka. Kamarádil jsem se s lidmi o pár let staršími, kteří četli, poslouchali rock nebo blues, a tam jsem se inspiroval pro celý život. Byl to konec šedesátých let, jedinečná doba. Kdy jste sám začal psát?

Někdy ve čtrnácti, pod vlivem spisovatelů, které jsem četl. Když jsem přišel do gymnázia pro studenty s vadami zraku v Praze, chodil jsem na koncerty sdružení Šafrán, zajímaly mě jejich texty. Hutka, Merta, Třešnák… Mirek Kovářík přednášel Hraběte, Holana, Blatného. Začal jsem taky brouzdat po antikvariátech, objevil jsem Demla, Weinera, Klímu. Pocit šestnáctiletého kluka, který se z moravského malého města objeví v Praze, byl velmi svobodný. Z toho vznikala i touha psát. Jaké byly vaše první básně?

Typicky rozervaná poezie mládí. Něco vyšlo časopisecky, také v pásmech ve Viole nebo v Zeleném peří. Pak jsem měl rodinu a začal jsem psát říkanky pro syna. Ty rýmované textíky mi už zůstaly. Líbí se mi dát do pou-


25

SLOUPEK Daniely Filipiové M. Michálek: Někdy píšu projekty a metodické texty, jindy básně. Jednou jsem napsal za dva víkendy asi padesát básniček o všech zemích světa. Publicistika, to je potřeba být užitečný – básně, to je otázka momentální chuti a zábavy. Oboje ale vnímán jako tvůrčí práci stejné hodnoty.

hých dvou čtyř řádek určitou myšlenku nebo hříčku. Pak přišlo v devadesátých letech mé angažmá ve sféře služeb pro nevidomé, a to mě odvedlo od básní k próze. Občas píšu o životě se slepotou. Když jste neviděl, jak jste ty texty psal?

Krátké básničky, čtyřverší, stačí namluvit na diktafon a pak přepsat. Delší texty jsem nejdřív psal pomocí Euréky, takového dávného minipočítače s Braillovou klávesnicí pro nevidomé. Pak jsem se naučil pracovat na počítači s hlasovým výstupem. Počítač říká, co píšu, i obslužné příkazy. To je úžasná věc. A ve čtení – přesněji v poslechu – jaké jsou pro vás limity?

Především nejde předčítaný text moc zrychlit. A pokud ano, je to poměrně náročné na soustředění. A přitom je to pořád nesrovnatelně pomalejší, než když čte rychlý vidící čtenář. Někdy pracuji s mluvícím počítačem víc než osm hodin denně a mám z toho tak unavenou hlavu, že pak už nemám chuť poslouchat knihy. Knihy, které jsou načtené herci, jsou samozřejmě příjemné. Ale moc to neodsejpá. Tvorbu MM najdete na www.michalek.unas.cz. Doporučujeme vtipné básně a také fejetony o životě se slepotou.

info Co je sdružení Okamžik Miroslav Michálek je výkonným ředitelem i předsedou občanského sdružení Okamžik. Sdružení vzniklo v roce 2000, má 11 neplacených členů a 12 stálých zaměstnanců. Činnost financují státní, místní či firemní granty, rozpočet je okolo pěti milionů ročně. Okamžik má dobrovolnické centrum zaměřené na pomoc nevidomým. Koordinuje činnost až 120 dobrovolníků, kteří nevidomým pomáhají. Druhou složkou je poradenská činnost – besedy a semináře pro veřejnost či státní úředníky, vydávání osvětových publikací atd. Třetí je projekt asistence nevidomým dětem. Profesionální asistenti pomáhají více než dvěma desítkám dětí, doprovázejí je do školy a ze školy, na hřiště atd. Je to první projekt svého druhu u nás. Čtvrtou částí je Hmateliér, kde probíhá výuka speciální techniky práce s hlínou bez hrnčířského kruhu. Poslední oblastí je kultura a ediční činnost s mnoha oceněními. Více o společnosti Okamžik na www.okamzik.cz.

Buďme prozíraví Před časem jsem listovala jedním časopisem a upoutal mě návrh rodinného domu od jednoho z našich předních architektů. Dům je již zrealizován a článek doprovázely fotografie jak exteriéru, tak interiéru. Jedním slovem krása. A pak jsem si uvědomila, co kromě jiného dělá dům krásným. Byl postaven ve svažitém terénu a architekt toho využil. Dům doslova stéká po zahradě. V interiéru se to samozřejmě odráží. Tady dva schody, tady jeden, domem vedou takzvané jezdecké schody. A najednou mé nadšení ochladlo… V létě loňského roku jsem se připravovala na seminář s názvem Senior living – bydlení seniorů. Zde je část úvodu mého příspěvku: Asi se shodneme, že bydlení je jedna ze základních potřeb ke kvalitnímu životu většiny z nás. Jsou tací, kteří jsou při výběru bytu velmi pečliví, ale jsou i takoví, kteří bydlení, tedy lokalitu, velikost bytu apod., tzv. neřeší a spokojí se s tím bytem či domkem, který zdědili, kde se narodili nebo který výhodně koupili či který se jim naskytl. Ale pokud jsme sami vůči sobě zodpovědní a myslíme na zadní kolečka, výběr typu bytu či domu bychom neměli podceňovat, ale naopak velmi pečlivě zvažovat, a to zejména vzhledem k tomu, jak náš život postupuje a co nám může přinést za problémy. Měli bychom si dát velmi záležet na tom, kde a jak si své bydlení zařídíme. Velmi pečlivě se zaměřit na výběr lokality, na velikost bytu, na jeho polohu v rámci města, aby odpovídal nejen našim aktuálním potřebám. Součástí úvah o bydlení by totiž rozhodně mělo být i to, zda byt či dům vybíráme pouze na určitou fázi života či v něm chceme prožít celý život, a jak ho chceme prožít – zda budeme žít sami či sice s partnerem, ale bezdětní, nebo chceme založit rodinu a zde i zestárnout. Samozřejmě že trochu rozdílné budou úvahy při pořizování bydlení vlastního nebo nájemního. Pořizujeme-li vlastní bydlení, měli bychom o to více vážit to, co jsem uvedla výše. Pokud se rozhodneme, že na místě, které jsme si vybrali, chceme prožít celý život, musíme být velmi prozíraví. Nebudeme stále mladí a plní síly. S věkem mohou přijít nemoci a s nimi větší či menší omezení pohybu, tedy handicap. Velmi krásné a oblíbené jsou v posledních letech takzvané půdní vestavby. Obávám se však, že v tomto mnohdy vícepodlažním bytě v pátém patře historického domu bez výtahu málokterý z majitelů či uživatelů stráví i své stáří. I když bych mu to samozřejmě z celého srdce přála. Už víte, co jsem si při prohlížení toho krásného domu uvědomila? Autorka je senátorka můžeš / číslo 6 - 2011

26

Nové zahraniční technologie

Telefon

v Braillově písmu? Proč ne? Stále se hovoří o tom, jak nám mobilní telefony a další mobilní výpočetní technika usnadňují život. Ale přestože do našich životů pronikají víc a víc, například pro nevidomé se stávají čím dál nepoužitelnější. Takový dotykový telefon je krásná technická finesa, ovšem jen pokud na něj vidíte. Paradoxně se tak mobilní technika, která má člověku život usnadňovat, sama stává překážkou. Text: Štěpán Beneš Foto: Archiv

S

elegantním a technicky vyspělým řešením přišel Sumit Dagar, indický designér výpočetní techniky. Vymyslel telefon ze speciálního plastu, jehož čelní plocha dokáže vytvářet prostorové tvary – a tím tedy i Braillovo písmo. U samotného písma to ale nekončí. Speciální plast dokáže vytvářet v podstatě jakoukoliv strukturu, a tak napodobí tlačítka, displej a další ovládací prvky (samozřejmě v Braillově písmu popsané), a to v požadované konfiguraci podle toho, jak interakce člověka s přístrojem probíhá. Jak je něco takového možné? Tajemství se ukrývá v chytrém plastu – ten dokáže reagovat na elektrické impulzy a vytvářet plastické tvary. Řídicí jednotkou, která plastu říká, co a kdy vytvářet, je technologie, můžeš / číslo 6 - 2011

přenesená z tvorby 3D grafiky – výšková mapa. To je abstraktní vrstva dat, která v sobě ukrývá údaje o tom, jak je který bod vysoký. Obrázek tato data zpracuje a podle toho se plasticky vymodeluje. Telefon s čistou přední plochou počítá s velikostí podobnou iPhonu. Přední plocha pak reaguje na impulzy a plasticky zobrazuje, co je třeba – ovládací prvky, tlačítka, popisky v Braillově písmu a samozřejmě displej, na němž se napsaná slova v Braillu dynamicky zobrazí. Měla by umět i složité tvary – obrysy fotografií nebo i obrysovou mapu jako navigaci. Funkčně by se telefon měl tedy maximálně přiblížit současným možnostem mobilních telefonů. Koncept samozřejmě počítá s tím, že co se v Braillově písmu napíše, převede se elektronicky do běžného písma – a naopak – při posílání textových zpráv z a do tohoto speciálního telefonu. Prozatím se stále jedná o koncept ve vývoji. Bude záležet na tom, jak rychle se do reálného využití dostane technologie elektricky

aktivního plastu. Pan Dagar ale už svůj nápad prezentuje na konferencích po celém světě.

Naslouchat přes zuby Pokud trpíte jednostrannou hluchotou, je tu nové řešení, jak si užívat plné zvukové radosti. Systém SoundBite společnosti Sonitus Medical, Inc. nedávno získal potřebná oprávnění k provozu. Používá technologii vodivosti kostí a dá se s ním snadno manipulovat. V praxi se skládá ze dvou částí. Klasicky vypadající naslouchátko se zapojí za ucho pacienta. Obsahuje dva mikrofony, z nichž jeden slouží k potlačení šumu, aby byl zvuk co nejčistší. Druhou částí je pouzdro ze zdravotní pryskyřice, které si pacient instaluje do úst na horní řadu zubů. Jakkoliv se to může zdát divné, je tato část přístroje zkonstruována tak, aby co nejméně překážela. Bezdrátově přijímá signál z krabičky za uchem a pomocí technologie vodi-


27

ERA Poradna

Inteligentní plast Braillova telefonu dokáže vytvářet prostorové tvary – tlačítka v Braillově písmu i obrysové fotky.

Tetris může pomoci předcházet posttraumatickému stresu. Bude vojákům v bojových liniích ordinováno denní hraní?

Tetris jako terapie Většina z vás asi zná hru zvanou Tetris. Jde v ní o to poskládat padající kostky různých tvarů tak, aby zbylo co nejméně prostoru. Pokud se podaří vyplnit celý řádek, zmizí a uvolní místo pro další stavbu. Skupina vědců z Oxfordské univerzity zjistila, že tato stará počítačová hra může pomáhat jako terapie při takzvaném PTSD – Post-traumatic Stress Disease, tedy při syndromu posttraumatického stresu. Pacienti

?

Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda je výhodné financovat rekonstrukci bytu pomocí hypotéky. Nestačila by spíše klasická půjčka?

Takové rozhodnutí závisí především na tom, jak bude celá úprava nákladná. Pokud se vaše rekonstrukce bude pohybovat zhruba okolo 150 tis. Kč, bude nejlepší ji financovat prostřednictvím spotřebitelského úvěru. Například Poštovní spořitelna má to k těmto účelům speciální produkt Era půjčka na bydlení, která je určena právě k rekonstrukcím a vybavení domácnosti, ale i na pořízení či výstavbu bydlení. Díky účelovosti půjčky nabízí výhodný úrok, který je navíc garantovaný po celou dobu splácení. Peníze jsou k dispozici hned po podpisu smlouvy, přičemž účel půjčky lze doložit až do šesti měsíců od čerpání. Navíc neplatíte žádné poplatky za podání žádosti, poskytnutí ani vedení půjčky. Pro nákladnější rekonstrukce blížící se milionu korun a více se vyplatí vy užít hypoteční úvěr. V takovém případě bych doporučil Era hypotéku. Klient si může půjčit až do 100 procent zástavní hodnoty nemovitosti. Zákazníci získají navíc zdarma výpis z katastru nemovitostí přímo ve Finančním centru. Dále si klienti mohou nechat provést expresní ocenění bytu, které se stanoví na základě cenové mapy a je pro klienty rovněž zdarma.

SoundBite naslouchací protéza je malá, snadno se s ní manipuluje a již není nutné ji operativně vkládat do zubů.

vosti kostí jej přenáší přes zuby jako zvukový vjem. Technologie přenosu zvuku přes kosti-zuby je v oblasti naslouchacích protéz známá již delší dobu, obvykle šlo ale o invazivní metodu – implantáty se operativně vkládaly do zubů. SoundBite je tak převratný především ve své jednoduchosti a snadné manipulaci. Obě části fungují na dobíjitelné baterie, nabíječka je dodávána spolu se zařízením.

Na vaše dotazy odpovídá Milan Jursík, výkonný manažer marketingu Poštovní spořitelny.

?

s tímto syndromem, obvykle váleční veteráni, trpí traumatickými výjevy, které se jim vracejí jako vzpomínka na stresovou situaci. 40 respondentů, kteří se účastnili vědeckého experimentu, se dívalo na několikaminutový silně psychicky zatěžující film. Následně si po 10minutovém hraní Tetrisu měli vést deník svých traumatických vzpomínek. Ti, kteří Tetris hráli, neměli během týdne tolik traumatických zážitků jako ti, kteří ho nehráli. Náš mozek má totiž omezenou kapacitu pro vytváření a vyvolávání vizuálních vzpomínek. Pokud ji zabereme jinou vizuálně-prostorovou činností, kapacita pro vyvolání posttraumatické vzpomínky bude vyčerpána. Ještě nedošlo k testům na pacientech s opravdovým PTSD syndromem, ale pokud se systém neosvědčí jako následná léčba, mohl by se stát alespoň preventivním opatřením. Zda budou ale vojákům v bojových liniích ordinovat deset minut Tetrisu denně, není zatím známo.

Plánuji od družstva odkoupit byt do osobního vlastnictví. Rád bych si za tímto účelem vzal hypotéku, takže neustále sleduji stav úrokových sazeb. Myslíte si, že budou i nadále klesat?

Úrokové sazby u hypoték jsou již delší dobu na nízké úrovni, což spoustu lidí svádí k vyčkávání na stále nižší a nižší nabídky. V průběhu roku lze však očekávat růst úrokových sazeb na trhu, a proto doporučuji nečekat a sjednat si hypotéku co nejdříve. Důvodem pro uzavření hypotéky v brzkém období by mělo být i očekávané zvyšování ceny nových bytů a rekonstrukčních prací vlivem chystaného zvýšení sazby DPH z 10 % na 14 % od 1. 1. 2012, a také nejasná situace s omezením odpočtů úroků z hypotéky z daňového základu. Pokud máte jakýkoliv dotaz na Milana Jursíka z Poštovní spořitelny, napište jej na adresu info@ muzes.cz nebo Redakce časopisu Můžeš, Vinohradská 325/8, 120 00 Praha 2.

můžeš / číslo 6- 2011

Můžeš přispět na dobrou věc! Inzeruj v časopisu Můžeš Objednávky: Martina Bedrnová tel.: 722 966 510

e-mail: [email protected]

Zdeňka Šnajdrová tel.: 737 405 554

e-mail: [email protected]

800 100 822

Bezplatná linka: E-mail: [email protected]


29

názory

Bezbariérové bydlení ve Švýcarsku V kuchyNi bez bariér se může snoubit učelovost s krásou.

Kvalitní a finančně únosné bydlení patří mezi základní potřeby lidí a důležitou podmínkou rozvoje společnosti je dobrá státní koncepce bydlení zohledňující všechny sociální skupiny. Text: Gita Tučná Ilustrační foto: Archiv

O

skvělou koncepci se opíralo Německo po válce a nepochybně pomáhala v obnově a hospodářském růstu, a také se významně podílela na vytváření charakteru společnosti sociálně velmi vyrovnané, ovšem nikoliv rovnostářské. Nastavení přitom bylo velmi jednoduché: znalost a respektování sociálního a příjmového složení obyvatelstva, tomu odpovídající výstavba sociálních bytů, což byla téměř jedna třetina ze všech vybudovaných, s nájemným na úrovni nákladů. Určeny byly pro vícečetné rodiny, seniory a občany se zdravotním postižením. Při každém zasedání rady Konta Bariéry si uvědomuji, jak chybí v České republice státní, a následně pak i obecní koncepce bydlení, a jak její neexistence tíživě dopadá zejména na občany, jejichž oprávněné specifické potřeby na bydlení by měly být definovány a koncepčně podpořeny. Mám na mysli osoby s pohybovým omezením, vozíčkáře a špatně pohyblivé seniory, kteří k běžnému životu a začlenění do společnosti potřebují bezbariérové byty i snadný přístup do jejich bezprostředního okolí.

Byty, které berou dech V devadesátých letech jsem byla ve Švýcarsku hostem v bezbariérovém bytě, který mi

doslova vzal dech. Dům byl nový, byt ve vyšším patře, prostorný, dokonalý, s bonusovým výhledem na jezero − a byl to sociální byt, už jako bezbariérový budovaný, neboť při výstavbě objektu byla uplatněna norma z roku 1988, která vyžadovala začleňovat bezbariérové byty do výstavby bytových domů nad určitý počet bytových jednotek. Nová švýcarská norma na výstavbu bezbariérových bytů z roku 2009 vychází z práva na rovné postavení lidí s postižením, které bylo v celé zemi přijato v roce 2004 jako zákonný soubor předpisů o vyrovnávání podmínek. Norma na výstavbu, která je koncepcí do roku 2030, stanoví minimální požadavky na bydlení lidí s pohybovým a komunikačním omezením; není tedy zaměřena výhradně na vozíčkáře, ale sleduje i zájmy seniorů a lidí se smyslovým postižením. V podstatě by takto budované bydlení mělo sloužit všem. Podle tohoto konceptu by se tedy měly stavět – a stavějí se − byty ne úplně bezbariérové, ale přesto takové, aby byly bez problému dostupné pro lidi na vozíku a seniory, ať už jsou nájemníky nebo jen jejich návštěvami. Snadno a s malými náklady jsou přizpůsobitelné v detailech konkrétním potřebám obyvatel, neboť na různé možné budoucí úpravy se myslí už v projektu. Zajímavé je, že se staví podle stejného principu nejen byty nájemní, ale i byty určené do vlastnictví, a zájem o ně stále a rychle roste. Investoři vycházejí z přesvědčení, že jen ten, kdo staví bezbariérově, staví pro budoucnost. Ve většině kantonů vstupují nové předpisy o bezbariérovosti či přizpůsobi-

telnosti v platnost, liší se ale její rozsah. Požadavek na úpravu vchodu do domu a dále až do bytu platí obecně a v Basileji se vyžaduje i při rekonstrukcích starších domů. Pokud v domě není výtah nebo by jeho instalace byla neúměrně náročná, upravují se jako bezbariérové alespoň přízemní byty.

Levných bytů je nejméně Zřejmě je ve Švýcarsku bezbariérových bytů dostatek, problém ovšem je výše nájmu; nejméně je levných bytů, pod 1000 franků. Existuje dokonce nadace, která provozuje nemovitostní portál, na němž se shromažďují nabídky bezbariérových bytů z celého Švýcarska, a je jich neuvěřitelných sedm tisíc. Existuje i státní příspěvek na náklady bydlení (například v Basileji je to 3600 franků ročně), nyní se však pokládá za nedostačující; neposkytují se státní příspěvky na bezbariérové úpravy, jde se jinou cestou a jsem přesvědčená, že je chytřejší a ekonomičtější. Ještě jedna skutečnost se mi zdá ne opominutelná: na výstavbě sociálních bytů se podílejí nadace, které často pozemky kupují nebo poskytují ty, jež vlastní, staví se i družstevně, neboť je to levnější, staví obce a nebudují se jen byty do vlastnictví. To je cesta, na kterou bychom se měli vrátit. Autorka je členkou Rady Konta Bariéry Více na www. muzes.cz můžeš / číslo 6 - 2011

30

AUTO-MOTO

Chevrolet nabízí

prcky i prostoR

Z pohledu handicapovaného řidiče chybí Chevroletu v nabídce kombík, zajímavá je naopak velkoprostorová novinka Orlando, a svou pozornost si zaslouží také minivůz Spark. Kvůli nízké ceně. Text: Petr Buček Foto: Chevrolet

M

ožná ještě předloni platilo, že nejznámějším chevroletem na českých silnicích bylo Daewoo Matiz. Americká značka převzala korejskou automobilku před sedmi lety. Z malého matize či matýska se stal Chevrolet Spark. Jedno se však ani u nejnovější verze malého vozítka nezměnilo. Spark stejně jako matiz patří k cenovým trhákům. Přitom nabízí při svých rozměrech docela dost místa a praktické dva páry dveří. Handicapovaní se mohou těšit ještě na jeden trumf Chevroletu Spark. Je jím 19procentní sleva, kterou zastoupení americké značky slibuje zájemcům z řad lidí s postižením. Letos na jaře nabízejí prodejci Chevro lety Spark v základním provedení s litmůžeš / číslo 6 - 2011

rovým motorem za 175 tisíc korun. Po započtení slevy klesá cena na něco přes 140 tisíc. „Podle našich zkušeností si Chevrolety Spark pořizují handicapovaní, kteří nepotřebují auto pro cesty na velké vzdálenosti. Často jsou mezi zákazníky také starší lidé,“ říká František Malina ze společnosti Hurt, která přestavuje auta pro potřeby handicapovaných.

Přijíždí nové orlando Chevrolet je sestra Opelu. Obě značky patří pod křídla koncernu General Motors. Značka Chevrolet se na českém trhu stále ještě zabydluje, ale u zákazníků si nevede špatně. V prodejích osobních aut za první tři měsíce letošního roku jí patří mezi automobilovými značkami 18. místo. Těsně před Chevroletem se v prodejním žebříčku pohybují Seat a Mercedes. Naopak až za tímto americkým výrobcem se pohybují Nissan a Honda. V porovnání jednotlivých

CHEVROLET CRUZE Letošní novinkou bude praktická pětidveřová verze tohoto modelu.

tříd je spark druhý nejprodávanější minivůz za Fiatem Pandou. Vůbec nejvíce chevroletů prodaných na českém trhu však zatím letos připadá na model Cruze − auto velikosti octavie. Velmi sledovanou novinkou z nabídky Chevroletu je však letos velkoprostorové orlando. Nabídne až sedm míst. „Chevrolet Orlando má vynikající poměr ceny, prostoru, přístupnosti interiéru a využitelnosti,“ tvrdí Dalibor Klíma, mluvčí tuzemského importéra vozů americké značky. Orlando má základní cenu 362 900 korun a patří k nejlevnějším vozům se třemi řadami sedadel a velkoprostorovou karoserií.


31

SLOUPEK Martina KOVÁŘE NOVÉ ORLANDO Velkoprostorový chevrolet uveze až sedm cestujících a k jeho konkurentům patří minivany jako Renault Grand Scénic, Citroën C4 Grand Picasso nebo Opel Zafira.

založení lidé, kteří s tím nemají problémy. Ale například pro ženy mohou vyšší sedadla představovat komplikaci,“ upozorňuje František Malina ze společnosti Hurt.

Cruze je premiantem Chevroletu

Dieselová verze tohoto zástupce americké značky přijde na 421 tisíc. Handicapovaní zájemci mohou počítat se slevou ve výši 14,5 procenta. Konkurenty Chevroletu Orlando jsou Renault Scénic, Citroën Picasso nebo Volkswagen Touran. Ke všem těmto vozům patří výše umístěná sedadla. Pro leckterého handicapovaného to znamená překážku, kterou lze zdolat jen s pomocí dalších pomůcek. „Auta této kategorie často přestavujeme pro vozíčkáře. Kdo chce denně čtyřikrát až pětkrát nastupovat a vystupovat z auta, měl by si to dobře promyslet. Ale jsou sportovně

Také na nejprodávanější chevrolet v Česku lze dostat slevu. Na model Cruze slibuje importér lidem s postižením 21 až 23,5 procenta podle zvolené verze. Cruze nosí základní cenovku 280 tisíc korun. Jeho nevýhoda však spočívá v omezené praktičnosti karoserie sedan s malým víkem kufru. To se však brzy změní. Do prodeje letos ve druhé půlce roku zamíří také pětidveřový cruze s mnohem praktičtějším zavazadlovým prostorem. Druhým nejprodávanějším chevroletem v Česku je model Aveo, konkurent Škody Fabia. Pro aveo nabízí importér handicapovaným slevy okolo 30 procent. Tento malý chevrolet se nabízí se třemi typy karoserií − jako tří- a pětidveřový hatchback a jako čtyřdveřový sedan. Kde je nejlepší nový chevrolet pořídit? Dealeři americké značky v Česku mezi sebou specialistu na auta pro postižené nemají. „Nemáme pro tuto oblast specializovaného dealera, zájemce může zvolit nejbližšího,“ uvádí Dalibor Klíma. Více na www.autembezpecne.cz

S úsměvem na dovolenou Máte strach jezdit autem na daleké dovolené? Já už ani ne. Hlavně tedy proto, že se bojím v letadle a všeho s tím spojeného. Pokusím se vám v nadcházejících letních měsících sdělit na tomto místě některá svá pro a proti cestování v cizině vlastním autem. Měl jsem možnost prolétat – zejména jako plavec − celý svět, a stále větší obstrukce při odbavování nás handicapované, a to je můj názor, stavějí do pozice zdržujících, nepatřičných atd. Hlavně odhalování potenciálních teroristů s handicapem bylo vždy zábavné. Stále jsem totiž pískal − v ochranném rámu i u takové té „minohledačky“ během osobní prohlídky. Vysvětlování v různých jazycích, že má železná fixace v zádech není samopal, se stávalo stále více a více únavnou rutinou. Myslím, že hlavně v novém tisíciletí se to ještě vyostřilo. Jednou nás v Ruzyni poučil „rozvědčík“, že se vozíčkář i vozík musí prohlížet hlavně zevnitř trubek, protože plastická trhavina je „trendy“ a stále častěji je do letadla přepravována touto cestou. No ano, v trubkách vozíku… A potom následuje většinou příšerný transport na sedačku, která je vždy nelogicky na druhé straně letadla a úplně jinde než váš doprovod. Když už konečně sedíte na svém místě, přemýšlíte například o tom, že ty záchody jsou fakt malé, a navíc daleko, a doufáte, že se vám tam nebude při turbulencích moc chtít. Když vtom s údivem vidíte okýnkem svůj vozík jet po pásu do podpalubí letadla stojícího vedle! Po příletu do Sydney vyfasujete nepojízdný erární a tři dny vám ten váš hledají po celé zeměkouli. A tak to bohužel je na třech z pěti cest, jedno jakými aerolinkami – no prostě otrava. Takže fakt raději vyrazím i letos na dovolenou autem ve vlastním pohodlí. Jednou jsme při cestě do Bruselu s kolegou zkusili, kdo tam bude dřív − jako v televizním Top Gearu. Z centra Prahy do bruselského úřadu na nějaké Rue de něco. On letadlem, já opelem. A jak to dopadlo? Byli jsme tam skoro na chlup stejně, trochu jsem zabloudil v Bruselu, ale jinak by to byla remíza, přičemž ovšem já cestoval za výrazně méně peněz. Určitě si řekněte: lze vyrazit takto úsporně na dovolenou například do Španělska? Letecky tedy ne, to už jsme si řekli. Ale co třeba autobusem nebo Škodou Favorit? Tak o tom příště.

Autor je bývalý automobilový závodník, člen rady Konta bariéry. můžeš / číslo 6 - 2011

32

PORADNA

Návrhy změn v rámci reformy jsou na webu Dotazy čtenářů se tentokrát týkají kompenzačních pomůcek, správního řízení a tzv. sociální reformy.

?

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak je to s rehabilitační a léčebnou pomůckou pro postižené – tzv. MOTOmed. Pokud se nemýlím, zdravotní pojišťovny ji v našem státě neproplácejí. Je v tomto směru něco nového, bude tato

Plošiny janská

Janská 102, 405 02 Děčín mobil: 608 261 166, 777 640 587 tel./fax: 412 584 246 e-mail: [email protected]

www.plosiny-janska.cz můžeš / číslo 6 - 2011

pomůcka přidána do číselníku zdravotních pojišťoven? Jakým jiným způsobem lze pomůcku financovat? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, pohybový léčebný přístroj MOTOmed skutečně není v současné době uveden v číselníku pomůcek, které jsou zdravotními pojišťovnami hrazeny, a nemáme bohužel žádné informace o tom, že by měl být v nejbližší době do číselníku zařazen. Finance na pořízení této pomůcky lze však získat v rámci tzv. příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky. O příspěvek lze požádat na sociálním odboru obce s rozšířenou působností. Příspěvek může být poskytnut do výše 50 % ceny této pomůcky. Dofinancovat pomůcku lze s využitím nadací či sponzorů. Vzor nadační žádosti a seznam nadací, které se specializují na kompenzační pomůcky pro zdravotně postižené, vám můžeme v případě potřeby zaslat e-mailem či poštou. O zaslání těchto informací lze požádat prostřednictvím naší bezplatné poradenské linky 800 100 250 nebo na e-mailu poradna@ ligavozic.cz. Závěrem upozorňuji, že MOTOmed je firemní název pohybového léčebného přístroje od značky Reck. Na trhu existuje také český výrobce pohybového léčebného přístroje s obdobnými vlastnostmi – firma Kalpe, která pomůcky prodává pod názvy Motren nebo Rotren. Můžete se tedy podívat na nabídku obou firem a porovnat ji jak z hlediska výbavy přístroje, tak z hlediska ceny.

?

Dobrý den, proč musím podávat odvolání prostřednictvím orgánu, který vydal zamítavé rozhodnutí? Nelze je podat přímo nadřízenému orgánu? Stalo se mi, že jsem odvolání adresovala přímo na krajský úřad, odtud ho vrátili zpět na prvoinstanční úřad a odtud mi napsali, že odvolání je už neplatné, protože jsem jej nepodala v zákonné lhůtě. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, je mi líto, že jste v důsledku chybného zaslání odvolání zmeškala odvolací lhůtu, a chápu, že se vám tento postup jeví jako nelogický. Nicméně v tomto případě se postup při odvolání řídí správním řádem, kde je skutečně stanoveno, že odvolání má být adresováno orgánu, který v dané věci rozhodoval. Děje se tak proto, že tento orgán má v této fázi možnost své rozhodnutí ještě změnit. Pokud úřad neshledá důvody k tomu, aby změnil své rozhodnutí, má ze zákona povinnost postoupit odvolání nadřízenému orgánu, tedy v tomto případě krajskému úřadu, který poté o odvolání rozhoduje.

?

Dobrý den, je možné si někde přečíst návrh všech změn chystaných v rámci tzv. sociální reformy od roku 2012 pro zdravotně postižené?

Odpověď: Dobrý den, návrhy zákonů, které jsou součástí připravované sociální reformy, je možné v současné době vyhledat v tzv. knihovně připravované legislativy na internetu. Postup vyhledání je následující: 1. Zadat do vyhledávače např. www. google.cz Knihovna připravované legislativy. 2. V knihovně zadat záložku Hledání. 3. Ve vyhledávacím formuláři zvolit jako předkladatele ministerstvo práce a sociálních věcí a období od 1. 3. do 22. 4. 2011 − takto vyhledáte návrhy zákonů ve zvoleném období. 4. Zobrazí se seznam návrhů ze zvoleného období. Na jednotlivé návrhy je pak potřeba kliknout, dole zvolit záložku Přílohy. Konkrétní znění návrhů pak najdete pod odkazem Materiál. Tímto způsobem lze vyhledávat i jiné předkládané zákony, tedy nejen tzv. sociální reformu. Dodám, že se nyní jedná o návrhy zákonů po zapracování připomínek, tedy v nejnovější podobě, v níž byly ministerstvem práce a sociálních věcí předloženy k jednání vládě.

Na vaše dotazy odpovídají pracovníci Poradny pro život s postižením www.ligavozic.cz.


33

Konto BARIÉRY Melantrichova 5, Praha 1

Projekty, které vlévají do žil naději

Luboši Hnátovi se u pracovního stolu Romana Cabálka líbilo.

Jana Hanová by na ministerstvu v budoucnu ráda pracovala.

Už je to 16 let, co jsme získali pro spolupráci partnera, kterého zná snad každý člověk ve středním věku na celém světě, americkou společnost Microsoft.

P

očítačový gigant cítil v roce 1996 potřebu pomáhat komunitě, která byla v té době vyloučena z přístupu k informačním technologiím. V nadaci jsme měli po ruce desítky žádostí od lidí se zdravotním postižením, kteří potřebovali počítač; potřebovali ho jako komunikační nástroj, ale také jako pracovní pomůcku. Projektem Počítače proti bariérám jsme ohromili nejen v českém neziskovém světě. Těší mě, že naše záměry, a hlavně výsledky, překvapily i Billa Gatese, který se při návštěvě Prahy s projektem a jeho čerstvými absolventy seznámil. Za největší přínos projektu považuji jeho návaznost na uplatnění lidí, kteří projdou na trhu práce námi podporovanými vzdělávacími programy. Čísla, která hovoří o počtu lidí se zdravotním postižením v České republice, považuji za nafouknutá. Více než milion lidí? Tomu

nevěřím. Statistikové mají dobře spočítáno, kolik lidí bere nejrůznější typy důchodů a dávek. Já si ale myslím, že nejméně jedna třetina z nich by mohla podle svých možností a schopností pracovat a prospělo by to jim, společnosti, ale také té skupině lidí s handicapem, která pomoc a podporu potřebuje, protože je na ni plně odkázaná. Náš projekt není pro všechny; zapojujeme do něj ty, kteří chtějí vzít osud do svých rukou a potřebují jenom trochu pomoci, potřebují nasměrovat. Hledáme pro ně cesty do života, do zaměstnání. Více než 70 stipendistů Konta Bariéry, to je jasně identifikovatelná skupina. Připojit se k ní ale může každý, kdo delší dobu a bez úspěchu hledá práci. Naše Burza práce na stránkách Konta Bariéry je rozcestníkem pro ty, kteří práci hledají, i pro ty, kteří ji nabízejí. Je velice úspěšná. Pokud potřebujete pomoc, srdečně vás zvu na naše stránky http://burzaprace. kontobariery.cz/home.aspx.

Ing. Barbora Šafaříková byla přísným posuzovatelem bariér v prostorách letiště.

Před pár dny jsem přebírala od generálního ředitele Microsoftu Romana Cabálka šek v hodnotě 7 680 000 korun. Peníze pomohou dalším lidem se zdravotním postižením k cestě k nejmodernějším informačním technologiím, ke spojení se světem, k zapojení do života. Na tiskové konferenci bylo i několik našich studentů, stipendistů, čerstvých absolventů vysokých škol, kteří se zapojili do projektu Stáže a stínování manažerů bez bariér. Snažili jsme se vybrat studenty a firmy tak, aby to bylo oboustranně prospěšné. Povedlo se. Štěpánovi se líbilo na ministerstvu zahraničních věcí a výhledově by tam rád pracoval (jeho dojmy jste si mohli přečíst i v dubnovém čísle Můžeš). Jana byla jako ryba ve vodě na ministerstvu průmyslu a obchodu. Barborka vystudovala management cestovního ruchu a na Letišti Praha zmapovala všechny bariéry, které brání lidem, jako je ona, bezproblémově cestovat. Luboš, student ČVUT, stážoval u generálního ředitele Microsoftu. Věřím v happy end projektu. Přísliby získání stálého zaměstnání pro některé stážisty vypadají nadějně. Udělám vše pro to, aby titulek mého zamyšlení nebyl jenom prázdným zvoláním. Božena Jirků, ředitelka Konta Bariéry můžeš / číslo 6 - 2011

34

Na cestách

Přístupné

Helsinky

Hlavní město Finska vás neohromí úchvatnými památkami ani nadmíru příjemným klimatem. Pokud si ale všímáte bezbariérovosti veřejného prostoru, zažijete opravdové potěšení. K naprosté spokojenosti vozíčkáře tak schází snad jen rovinatější terén a občas méně kodrcavé povrchy chodníků. Text: Radek Musílek Foto: Autor a Štěpán Beneš

K

dyž jsem Helsinky navštívil před sedmi lety poprvé, pár dlažebních kostek ani mírné kopečky se mi do paměti nevryly. Na rozdíl od nedávné návštěvy druhé. Vysvětlení je prosté. Tak jako chodící člověk nevnímá schody, tak si vozíčkář uvědomí skutečný stav terénu až v okamžiku, kdy se vozí sám bez doprovodu. Tentokrát jsem neměl k dispozici dva zdravé kamarády jako poprvé. Naši výpravu tvořili tři vozíčkáři a pouze jeden chodící člověk, který nám pomáhal, jak mohl. Pohříchu musím přiznat, že největší porci jeho sil jsem si ukrojil já. Výlet tedy přinesl nejen poznání města, ale i zanedbané fyzické kondice pražského motoristy. Cestu iniciovalo pozvání na festival filmů o lidech s postižením Kynnys Kino, který se koná každé dva roky už čtrnáct let. Díky němu jsme se potkali hned s několika kolegy s postižením z Finska i dalších zemí. Ostatně i sám ředitel festivalu je vozíčkář. Stejně jako Kalle Könkkölä, pravidelný návštěvník jednotlivých projekcí a bývalý poslanec finského parlamentu. I přes své opravdu velmi vážné postižení je velkým bojovníkem za práva lidí s handicapem. Když jsme se mu svěřovali se svým nadšením z helsinské bezbariérovosti, ujistil nás, že se nic neudělalo samo. Před dvaceti až třiceti lety začal můžeš / číslo 6 - 2011

vyvíjet se svými kolegy velký tlak na politiky i veřejnost. Stal se aktivistou a do veřejného života nakonec sám vstoupil. Dorozumívací řečí nám byla angličtina. Z finštiny pochopíte jen pár hodně mezinárodních slov. Jinak nemáte šanci správně vyslovit ani název ulice. Komu se nelíbí sedm českých pádů, tak tady si užije dvojnásobný počet. Naštěstí většina z pěti milionů Finů ovládá velmi slušně angličtinu, takže s domluvou nebývá problém.

Bariéry zmizely

Vyzkoušeli jsme většinu běžných dopravních prostředků a předem prozradím, že k naší velké spokojenosti. Výstup z letadla byl tradičně bezproblémový. Před příletovou halou jsme po pár minutách čekání nastoupili do bezbariérového autobusu. Řidič však nechtěl vzít tři vozíky najednou. Dva z nás tedy využili spoj, který jel vzápětí. Protentokrát musíme zaplatit všichni plné jízdné. Linka z letiště končí v centru Helsinek, hned u hlavního vlakového nádraží. Bez problémů jdeme pěšky do nedalekého hotelu. Cestou nepotkáme jediný obrubník bez nájezdu. Největším problémem je tedy fakt, že hotel stojí na kopci. V Helsinkách vám bude většina míst připadat blízko, protože jde o vcelku malé, půlmilionové město. Doprava i ruch v ulicích jsou ve srovnání s Prahou podstatně klidnější. Jen si všimnete, že většina projíždějících aut je trochu hlučnější. Mohou za to kovové hroty

Přechody pro chodce mají nájezdy a veřejná doprava je bezbariérová, takže na ulicích potkáte víc vozíčkářů.


35

Procházka po ostrově s bývalou vojenskou pevností chráněnou UNESCO patřila k nejnamáhavějším částem výletu. Cesty byly kamenité, mokré a blátivé. Zkrátka žádný med.

cesta kolem přístavu a dál podél moře je oblíbená zábava i pro místní obyvatele. Jim ovšem připadají ledové kry a obří trajekty zcela samozřejmé.

V klubu Zetor parkují nefalšované traktory této značky a přečtete si tam i jídelní lístek v českém jazyce.

v pneumatikách. Ve Skandinávii se bez nich neobejdou. Není divu. Zatímco v Čechách sluníčko pomalu dovolilo chodit jen ve svetru, místní si pochvalovali, že už je celý den nad nulou a zmizel sníh. Na hladině moře i řek však stále pluly nesčetné kusy ledu. O vytrvalosti místní zimy jsme se přesvědčili hned druhý den při návštěvě ostrova Suo menlinna, kde nás přivítal sníh, kterému se mimo město stále docela dařilo. Nastupování na loď bylo zcela hladké. Posádka nás jen upozornila, že můžeme vrazit do větší ledové kry, tak abychom si vozíky dobře zabrzdili. Procházka po ostrově s bývalou vojenskou pevností chráněnou UNESCO patřila k nejnamáhavějším částem výletu. Cesty byly kamenité, mokré a blátivé. Zkrátka žádný med. Po návratu na pevninu volíme odpočinkový program v podobě okružní tramvajové trasy na lince T3. Ta nás pohodlně povozila centrem a netřeba zdůrazňovat, že většina vozů je bezbariérová. Občas potkáte tramvaj se schody, ovšem hned ta následující už je nízkopodlažní. Velmi dobrá je i většina nástupních ostrůvků. Mezery mezi obrubníkem a vozem nebývají tak velké jako u nás. Pozornost mezerám u nástupiště jsme věnovali i v metru. Má celkem sedmnáct stanic na jedné lince, která se větví na dvě. Podzemní stanice jsou vytesány ve skále, což architekti netajili, takže části stěn tvoří surový kámen. Finové používají dvě pomůcky bránící zapadnutí předních koleček vozíku. Za okrajem nástupiště je nainstalovaný pás

gumy, ale především jsou vagony vybaveny výsuvnými plošinkami u hrany dveří. I když se to netýká všech souprav, rozhodně se nastupuje pohodlněji. S každou další jízdou se však víc a víc ukazovalo, že zaměstnanci dopravního podniku nemají zcela jasno v platební politice cestujících s postižením. Požadavky se pohybovaly od plné úhrady přes platbu za asistenta až po jízdenky zcela zdarma pro všechny.

Vlaky krášlí krtek Totéž nás potkalo při výletu vlakem, když se nám zachtělo poznat město Turku. Cestou tam několikaprocentní sleva, nazpátek za polovic. Při ceně dvacet pět eur za osobu znatelný rozdíl. Kvalita cestování však za vynaložené prostředky stála. Interiér meziměstského vlaku poskytuje komfort srovnatelný s naším pendolinem. Ale zatímco v Čechách potřebujete asistenci drážního personálu, tady se nastupovalo jako do metra. Samozřejmou výbavou byla i prostorná bezbariérová toaleta. Návštěvníka z Čech určitě potěší překvapující setkání s kreslenou postavičkou Krtečka, která zdobí některé vlakové soupravy. Několik Krtků jsme viděli i na dalších místech. Dvouhodinová jízda nám dala možnost prohlédnout si krajinu. Zvlněný terén je převážně pokrytý jehličnatými lesy, ve kterých se často objevují břízy. Osídlení je řidší než v Čechách, i když jde o nejhustěji obydlenou část Finska. můžeš / číslo 6 - 2011

36

vaše fotografie

Dušan Pangrác

miloslav lim litera



37

sloupek Ondřeje Neffa

Síla v jednoduchosti Není těžké dostat do fotografie HODNĚ, těžké je dostat do ní málo. Čím jednodušší je sdělení, tím ho lidé lépe přijímají. Dobře to chápe Dušan Pangrác, který má na webu Můžeš hezkou kolekci fotek, převážně přírody. Jsou tu makrofotografie kytiček a také tahle fotka páva. Není na ní vlastně nic jiného než ocas s typickými pavími oky, tělo a hlava. A co je důležité: nevidíme okraj pavího ocasu. Kdyby tam byl, byli bychom v problémech – hned by bylo vidět i to, co má páv za sebou. Ať by to bylo cokoli, rušilo by to. Tím že je okraj uříznutý, obrázek najednou dostal charakter jakési zvláštní tapety. Je to jednoduché, svým způsobem strohé – a proto účinné. Jednu výhradu bych ale přece jen měl. Páv se dívá jaksi z obrazu ven. Je dobré volit takové stanoviště, aby na obrázku bylo ve směru pohledu více prostoru.

Jiří snítil

Za další fotkou se její autor Miloslav Lim Litera vypravil do Laponska. Přivezl si sérii fotek, ze kterých jde opravdu zima! A zase, budeme se bavit o jednoduchosti. Na zasněžené krajině moc detailů nenajdeme. To je velká přednost takových zasněžených motivů – jsou už z povahy věci samé zjednodušené. Redukovaná je i barevnost, velmi často je barva úplně potlačená. Ne na téhle fotce. Zde vidíme namodralý sníh a na obzoru růžové pásmo. Výborně řešené! Ale abych si neodepřel potěšení zašťourat si: ta výrazná růžová linie je nebezpečně blízko vodorovné osy. Lépe je umísťovat takto nápadné linie k horní nebo dolní vodorovné třetině. Zde bych asi volil tu spodní, protože nebe je tu zajímavější než spodek.

děkujeme, že posíláte snímky do rubriky Vaše fotografie na naši adresu www.muzes.cz. Uvítáme libovolná témata, zaměřit se však můžete aktuálně i na jaro. Své snímky prosím posílejte co největší. Ondřej Neff nejzajímavější fotografie vybere, okomentuje a autoři snímků otištěných v časopisu obdrží od redakce honorář.

Zásady „třetin“ je si vědom třetí autor dnešní série, Jiří Snítil. Poslal několik do krajnosti jednoduchých fotek, kde s asymetrií velmi dobře pracuje. Na poslední dnešní ukázce vidíme strukturovanou temnou plochu a v ní je zasazený geometricky přesný, výrazně barevný akcent – a je zhruba v třetině! Je to velmi prosté – pamatujme na třetiny a úspěch je (skoro) zaručený. Samozřejmě, poslední větu jsem napsal s jistou nadsázkou. Fotografie NENÍ geometrie. Ale básnička také NENÍ gramatika, a přesto musíme vědět, jaké „i“ se píše ve slově „babička“, abychom básničku mohli někomu ukázat!

Přeji vám dobré světlo. (jš)

Ondřej Neff

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,


38

Křížovka

Lída Baarová L

ída Baarová, vlastním jménem Lidmila Babková se narodila 7. 9. 1914. Patřila k nejvýznamnějším filmovým umělcům meziválečného období. ... (1. tajenka), kde hrála roli Hany, zaznamenal

1

2

3

4

5

6

7

8

její podíl na vzniku. Hrála dále ve filmech Dívka v modrém, Turbína atd. Její kariéra však po účinkování v německých filmech záhy skončila. ... (2. tajenka) Útěky líčí její život.

9 10 11 12 13 14 15 16

A B D

Obsáhlý text o československé a české kinematografii, jak se věnovala lidem s handicapem.

E F G H I

Popis hudebního festivalu, jak jej viděl reportér na vozíku.

J K Vodorovně: : A. Topinka z bílého chleba; tučnolistá rostlina; nesouhlas. – B. 1. tajenka; cestovní průkaz. – C. Spojka; váha obalu; vnitřní obývací dvory jihošpanělských domů; umělecké dílo. – D. Značka cukrovinek; údaje; druh lososa; jsoucí v koncích (expresivně). – E. Mravouka; končetina; riskování; značka čisticího prášku. – F. Zkratka školského úřadu; staré čínské platidlo; druh květenství; studijní pobyt; chemická značka astatu. – G. Stovky; naznačení cizího výroku (obecně); tedy (zastarale); zdobený vojenský kabát. – H. Psací náčiní; svislá jeskyně; Twainovo jméno; terpenická látka s fialkovou vůní. – I. Mongolský pastevec; práškový pigment užívaný u tiskáren; mořské pobřeží; označení pro arkus. – J. Sibiřský kozorožec; 2. tajenka. – K. Uzavřená společenská skupina; taroková karta; první krční obratel. Svisle: : 1. Přetvářka; jednotka prostorového úhlu. – 2. Zpevněný til; den v týdnu (obecně). – 3. Opatřit nálepkami na povrchu; lihovina z mléka. – 4. Úřad (zastarale); stéci v kapkách; starořímská mince. – 5. Rychlý postup; letadla; karetní výraz. – 6. Zničení najetím; podvod (expresivně). – 7. Mužské jméno; pouze. – 8. Lepidlo; citoslovce povzdechu; spojka. – 9. Jinak; část molekuly; japonská měnová jednotka. – 10. Organická sloučenina; Staroarmén. – 11. Zánět ucha; trojspřeží. – 12. Číslovka; jméno fenky; hrací list (zastarale). – 13. Ludolfovo číslo; tkaním spojiti; lékopisné označení pro sůl. – 14. Posila; africký kopytnatec. – 15. Těžká práce (expresivně); indická poloopice (zoologický rod). – 16. Přibližovací zákop; reje. Pomůcka: Loris, rias, rin.

2. Jaroslav Hrbek Větrná 4607 760 05 Zlín

3. Helena Weissová Bydžovského 6 419 01 Duchcov

Ceny pro vylosované úspěšné luštitele poskytla Nadace Charty 77 – Konto Bariéry. Správně vyluštěnou tajenku zasílejte prosím vždy nejpozději do 15. následujícího měsíce na novou adresu redakce: Melantrichova 5, 110 00 Praha 1. můžeš / číslo 6 - 2011

Jsou české věznice bezbariérové?

Zajímavé čtení pro hlavu i srdce! Informace, servis!

Zdroj: Křížovka na každý den roku 2001, 7. 9.

Správné řešení tajenky z předchozího čísla: Bohyně nebes

Výhercům gratulujeme!

Dvakrát větší rozsah časopisu než v jiných měsících. Reportáže vozíčkářů z domova i zahraničí.

C

Luštitelé – výherci: 1. Kateřina Hrušková Družstevní 271 257 41 Týnec nad Sázavou

Na co se můžete těšit v červencovém dvojčísle?

POZOR!

Za správně vyluštěnou křížovku získá jeden vylosovaný čtenář mobilní telefon.

Rybaření mnozí objevili jako návrat do přírody, říká Martin Kovář strana 18

Recommend Documents