Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků

Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků

Výstup z projektu podpory jakosti č. 07/16/2006

Autoři publikace: Jana Čurdová, Marie Bačáková, Zdeňka Bláhová, Václav Kučera, Jiří Sobola, Jiřina Srbková, Alexander Trinner

Národní informační středisko pro podporu jakosti Praha 2006

Publikace nebyla podrobena korektuře ze strany Národního informačního střediska pro podporu jakosti. Za kvalitu textů a tisku odpovídá autor. © Národní informační středisko pro podporu jakosti, 2006 ISBN 80-02-01863-X

Kolektiv autorů: Ing. Marie Bačáková, Institut pro testování a certifikaci, a. s., kapitola 3, příloha č. 3 Ing. Zdeňka Bláhová, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., příloha č. 2 Ing. Jana Čurdová, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 7, přílohy č. 1, 4, 5 Ing. Václav Kučera, CSc., Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 4 Ing. Jiří Sobola, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 1 Ing. Jiřina Srbková, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitola 5 Ing. Alexander Trinner, Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., kapitoly 2, 6

OBSAH 1. Úvod 1.1 1.2 1.3 1.4

Právní rámec uvedení výrobku na trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4 Trh se stavebními výrobky a použití ve stavbě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5 Revize CPD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Východiska z této situace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7

2. Jak postupovat v praxi 2.1 Jak rozhodnout o způsobu posouzení shody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 2.2 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 190/2002 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . 9 2.3 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . 10 3. Právní předpisy 3.1 Obecná bezpečnost a uvádění výrobků na trh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11 3.2 Právní předpisy ES týkající se stavebních výrobků . . . . . . . . . . . . . . . . . 13 3.3 Právní předpisy ČR týkající se stavebních výrobků . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 3.3.1 Nařízení vlády č. 190/2002 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 3.3.2 Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 3.4 Další právní předpisy ČR související s technickými požadavky na stavební výrobky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 4. Normy 4.1 Harmonizované technické normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 4.2 Určené technické normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 4.3 Eurokódy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 5. Technické specifikace – ETA a STO 5.1 Evropské technické schválení – ETA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 5.2 Stavební technické osvědčení – STO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 6. Postupy při posuzování shody 6.1 Postupy posuzování shody (PPS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 6.2 Postupy posuzování v národním systému ČR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 6.3 Prohlášení o shodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 6.4 Postupy posuzování shody v systému EU . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 6.5 ES prohlášení o shodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 7. Koordinace činnosti autorizovaných osob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 7.1 Přehled internetových adres – zdroje informací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 PŘÍLOHY Příloha č. 1: Základní požadavky na stavby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 Příloha č. 2: Požární bezpečnost staveb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 Příloha č. 3: Ochrana zdraví a životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 Příloha č. 4: Ukázka zveřejňování hEN v OJ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77 Příloha č. 5: Seznam platných ETAG . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 3

1. ÚVOD Vážený čtenáři, právě jste otevřel příručku Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků, jejímž cílem je provést Vás oblastí posuzování shody stavebních výrobků. Příručka je určena zejména těm, jejichž úkolem je zajistit splnění zákonné povinnosti při uvedení stavebních výrobků na trh. Pokud je tato oblast pro vás zcela nová, věříme, že s její pomocí naleznete správný postup pro posouzení vašeho produktu. Pokud jste se již s posuzováním shody setkal, příručka vám bude zdrojem podrobnějších informací, včetně specifických a v evropském měřítku velmi sledovaných oblastí požární bezpečnosti a ochrany zdraví. Tato publikace navazuje na obecnou „Rukověť pracovníka pro posuzování shody výrobků“, která byla vydána v rámci Podpory projektů jakosti v roce 2004.

1.1 Právní rámec uvedení výrobku na trh Výrobky, které jsou uváděny na trh, musí být bezpečné, tj. nesmí ohrozit zdraví a bezpečnost osob ani životního prostředí. Odpovědnost za to nese jejich výrobce, dovozce popřípadě distributor. Uvedením na trh se přitom rozumí okamžik, kdy je výrobek předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání. Pro důležité, státem určené, tzv. „stanovené výrobky“, musí být prokázána jejich bezpečnost předepsaným způsobem a musí být vydány příslušné doklady, případně musí být výrobky předepsaným způsobem označeny. Vztahuje se na ně zákon č. 22/1997 Sb., v platném znění o technických požadavcích na výrobky a na něj navazující právní předpisy, tj. nařízení vlády. Proces prokazování souladu s předpisy se nazývá „posuzování shody“. Většina stavebních výrobků je stanovenými výrobky, a musí proto splnit požadavky buď nařízení vlády č. 190/2002 Sb., v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (NV 190), v této příručce také nazývané „evropský systém posuzování shody“, nebo nařízení vlády č. 163/2002, v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (NV 163), v této příručce také nazývané „národní systém posuzování shody“. Na výrobky, které mají původ v některém členském státu EU, se vztahuje princip vzájemného uznávání, tj. posouzení podle národního principu této země a je dostatečné pro uvedení na trh v České republice. Výrobky ze třetích zemí (mimo EU) uplatňované na trhu v České republice musí být posouzeny podle požadavků EU nebo podle požadavků českých. Podrobné informace o právních předpisech naleznete v kapitole 3. Posouzení shody jak na evropské úrovni, tak v národním systému vychází ze směrnice Evropské unie (EU) pro stavební výrobky č. 89/106/EHS, nazývané též CPD. Zatímco pro ostatní výrobkové oblasti stanoví příslušné směrnice základní požadavky přímo na výrobek (stroj, spotřebič, hračku, atd.), CPD stanoví základní požadavky na stavby. Existují-li pouze základní požadavky na stavby, pak je nutno požadavky na výrobky určené pro zabudování do stavby kvalifikovaným způsobem odvozovat od základních požadavků na stavby. Tento kvalifikovaný způsob předpokládá konsen4

suální proces tvorby technických specifikací, tj. technických dokumentů, podle kterých se při posuzování shody postupuje. Schválenými technickými specifikacemi, nazýváme je harmonizované, pro stavební výrobky jsou jednak harmonizované evropské normy (hEN) a dále evropská technická schválení (ETA). Výrobky mohou být uvedeny na jednotný evropský trh po prokázání shody s nimi. Znamená to tedy, že posouzení shody nelze provést, pokud neexistuje technická specifikace, a to proto, že neznáme (na rozdíl od všech ostatních směrnic) základní požadavky na daný výrobek a tudíž nelze vyhodnotit plnění požadavků přímo. Stavební výrobek je pochopitelně určen k zabudování do stavby (výrobek, který není určen k zabudování do stavby, není stavebním výrobkem). Z toho vyplývá, že stavební výrobek není určen konečnému uživateli nebo spotřebiteli, ale je to meziprodukt, se kterým pracují projektanti a investoři a který se dostává ke konečnému uživateli až po jeho zabudování do stavby. Tato skutečnost má také svoje právní důsledky, protože na rozdíl od ostatních výrobků nelze jednoznačně zařadit legislativu pro stavební výrobky mezi legislativu na ochranu spotřebitele. Navíc může projektant stavební a instalační proces významně změnit vlastnosti samotného výrobku a míru rizika, které představuje ve vztahu k plnění základních požadavků na stavby. Řada stavebních výrobků vzniká sestavením několika výrobcem přesně definovaných komponentů až na stavbě, čímž se součástí výrobku stává i předpis pro jeho montáž a instalaci a návazně na to i kvalifikace a způsobilost montérů. Dále musí existovat postup posuzování pro výrobky nové nebo inovované. Tyto zvláštní postupy existují jak na národní, tak i na evropské úrovni a jsou popsány podrobně v dalších kapitolách. Na jedné straně existuje evropská i národní legislativa pro umístění výrobku na trh a na druhé straně jsou tu národní stavební zákony členských zemí, kde žádná harmonizace neprobíhá. Tento rozpor způsobuje vážné problémy a v podstatě blokuje fungování společného trhu, který pracuje na principu vzájemného uznáváni. Nelze přece nutit projektanta nebo stavebníka, aby do stavby zabudoval výrobek, který sice splňuje požadavky pro umístění na trh, ale evidentně nebo skrytě neplní požadavky vyplývající ze stavebního zákona. Lze konstatovat, že trh se stavebními výrobky nebude dobře fungovat, dokud nedojde k harmonizaci stavebních zákonů. Z nich budou vždy vyplývat dodatečné požadavky jak na výrobky umístěné na evropský trh s označením CE, tak i na výrobky umístěné na trh v některém národním systému. Celá řada komplikovaných procesů, které tato brožura popisuje, musela vzniknout jen z tohoto důvodu.

1.2 Trh se stavebními výrobky a použití ve stavbě Z výše uvedených zvláštností a odlišností stavebních výrobků vyplývají i určité anomálie ve fungování společného trhu. V případě stavebních výrobků nelze uplatňovat jen čl. 28 Smlouvy, Čl. 28 „Kvantitativní omezení při dovozech a všechna opatření mající obdobný účinek musí být mezi členskými zeměmi zakázány“ ale s ohledem na jednoznačně deklarovanou odpovědnost členských zemí EU za bezpečnost svých občanů (neexistuje evropská ochrana občana, ale jen národní) jsou člen5

skými zeměmi legitimně uplatňovány dodatečné požadavky na výrobky, které ovšem musí být řádně zdůvodněny ve smyslu směrnice 98/34/EHS. Čl. 30 „Opatření článků 28 a 29 nevylučují zákazy nebo omezení dovozu, vývozu nebo zboží v tranzitní přepravě, jestliže jsou zdůvodněny na základě obecné morálky, politiky vůči veřejnosti, nebo obecnou bezpečností; ochranou zdraví a života, lidí, zvířat nebo rostlin; ochranou národních hodnot majících uměleckou, historickou nebo archeologickou hodnotu; nebo ochranou průmyslového nebo obchodního vlastnictví. Tyto zákazy a omezení však nesmí být prostředkem svévolné diskriminace nebo skrytých omezení obchodu mezi členskými zeměmi. V praxi to znamená, že některé požadavky jsou harmonizovány na evropské úrovni a některé nejsou, takže výrobek u kterého byla prokázána shoda s harmonizovanými požadavky na trh může, ale bude muset splnit ještě další požadavky, aby mohl být v dané zemi použit ve stavbě. Přitom v některých zemích může výrobek na trh, ale nemusí být použit, v jiných pak výrobek, který nemůže být použit ve stavbě, protože neplní všechny požadavky platné v dané zemi (a někdy i na určitém teritoriu), nesmí být umístěn ani na trh, aby uživatel nebyl uveden v omyl. Lze tvrdit, že jednotný trh stavebních výrobků neexistuje a ani nemůže, protože proti sobě stojí legislativa společného trhu a národní legislativa na ochranu zdraví a života lidí, která vychází z rozdílných geografických a klimatických podmínek i tradic.

1.3 Revize CPD Analýzy prováděné především v souvislosti s neúspěchem tzv. Lisabonské strategie EU, jejímž cílem bylo snížit náskok USA ve výkonnosti ekonomiky, identifikovaly jako jednu z příčin přetrvávající problémy ve fungování vnitřního trhu a mezi jiným i omezený volný pohyb stavebních výrobků. Začala tedy a v současné době probíhá fáze revize nového přístupu a revize CPD. Revize nového přístupu si vytyčila následující cíle: 1. Posílit význam dozoru nad trhem, který je v mnoha, především tradičních členských zemích, nefunkční nebo vůbec neexistuje. 2. Stanovit jednotné požadavky na notifikované osoby a harmonizovat proces notifikace. 3. Posílit roli akreditace v procesu notifikace a vytvořit z ní významný nástroj, který bude pod dohledem Evropské komise a členských zemí fungovat všude tam, kde bude třeba pro výkon určité činností prokazovat odbornou způsobilost. 4. Sjednotit postupy a procesy, které jsou společné všem směrnicím v rámci obecného horizontálního předpisu (např. moduly/postupy posuzování shody). 5. Nastavit systém posuzování shody a uvádění výrobků na trh tak, aby nepředstavoval překážku v rozvoji konkurenceschopnosti Evropy při zachování tradičních hodnot a obvyklé úrovně ochrany zdraví, životního prostředí atd. Revize CPD se nyní v r. 2006 nachází v počátečním stadiu, je prováděna analýza efektivnosti CPD, přičemž specializovaná agentura zkoumá především náklady a problémy výrobců třinácti významných stavebních výrobků s cílem porovnat situaci před 6

zavedením CPD, současný stav a možnosti zlepšení pro budoucno. Jak Evropská komise (Komise), tak i tato specializovaná agentura provádějí celoevropský průzkum a diskuse budou pokračovat i v průběhu roku 2007. Změny oproti současnému stavu se neočekávají do roku 2010. První vyhodnocení analýz ukazuje na poněkud jiný problém, než je efektivnost CPD. Jako hlavní příčina problémů je označována nedostatečná kontrola trhu, čímž je významně deformováno konkurenční prostředí. Jedná se zejména o výrobky, kde výrobce prohlašuje shodu sám bez účasti třetí strany. Z pochopitelných důvodů se vždy výrobci těchto výrobků dělí na ty, co poctivě splní úkoly stanovené technickou specifikací, a na ty, kteří tyto úkoly nesplní. Příslušné označení nebo dokumenty vystaví bez prokazatelného posouzení, neboť jim v podstatě nehrozí žádná sankce. Šetří náklady, na trhu získávají výhody, i když často dodávají nekvalitní výrobky. Poučený investor pak může mít nedůvěru k takovým výrobkům, a to i v případě poctivých výrobců. V rámci smluvních vztahů pak vyžaduje nepovinné průkazy o bezpečnosti a kvalitě, a tak se paradoxně mohou náklady zvýšit oproti stavu, kdy je výrobek povinně posouzen třetí stranou.

1.4 Východiska z této situace Výrobky, pro které existují hEN a ETA, mohou být uvedeny na jednotný evropský trh po prokázání shody s nimi. Výrobce tak získá právo připojit k výrobku označení CE, o kterém bude podrobně pojednáno dále a které znamená, že výrobek splňuje požadavky právních předpisů a může být volně distribuován v rámci společného trhu. Výrobky, které nejsou pokryty hEN a ETA, jsou posuzovány v místě výroby podle národních předpisů. Na základě vzájemného uznávání a nekladení překážek v obchodu mohou být také volně umisťovány na trhu členských států EU. Neznamená to ovšem, že jsou vždy takové výrobky na určitém teritoriu vhodné k použití, tj. zabudování do stavby. Musí být splněny všechny další požadavky, které na tomto teritoriu platí a které obvykle vyplývají z místních stavebních předpisů. Shodu s těmito požadavky je třeba prokazovat předepsaným nebo na místním trhu zavedeným způsobem, a to buď značkou shody (v tomto konstatování vycházím z reality, a nikoli z evropských právních předpisů, které tuto možnost víceméně vylučují), nebo dobrovolným certifikátem, popřípadě zkouškou. I v České republice existují pro výrobce, který se chystá svůj produkt uplatnit v jiném státu EU, možnosti tyto místní požadavky zjistit, ověřit a na základě spolupráce s českou autorizovanou osobou zajistit uznání českých posouzení v místě určení výrobku. Rozhodně se nedoporučuje tyto požadavky zanedbat, jsou a ještě dlouho budou realitou bez ohledu na velký pokrok v otevření trhu, který na evropské úrovni v oblasti stavebních výrobků zaznamenáváme. Vhodnou kombinací povinných a dobrovolných certifikátů lze pro výrobce v oblasti posuzování shody zajistit bezproblémový vstup na trh v kterékoliv zemi.

7

2. JAK POSTUPOVAT V PRAXI Každý výrobce nebo dovozce je postaven před rozhodnutí, zda musí posoudit nebo musí nechat posoudit svůj výrobek, aby mohl prohlásit, že je ve shodě se zákonnými předpisy. Musí zjistit, jaké je potřeba vydat doklady, komu se s nimi musí prokazovat, zda musí výrobek povinně označit apod. Musí umět zjistit, zda je jeho výrobek stanovený, a pokud ano, zda spadá pod evropský systém nebo pod systém národní a zda k posouzení potřebuje třetí stranu – autorizovanou osobu (AO) – nebo zda může posouzení provést sám. Pokud jeho výrobek není stanovený nebo pokud je distributorem a výrobek je uveden na trh na základě uznávání, musí se rozhodnout, zda z důvodu důvěryhodnosti nenechá výrobek certifikovat na bázi dobrovolnosti. V následujících odstavcích se vás pokusíme tímto spletitým problémem provést. (Upozorňujeme, že podrobný výklad použitých pojmů naleznete v kapitole 3.)

2.1 Jak rozhodnout o způsobu posouzení shody Nejprve je nutno zjistit, zda je výrobek „stanovený“, tj. zda se na něj vztahuje některé z nařízeních vlády – NV 190 nebo NV 163. Pro konkrétní výrobek je nutno odpovědět na následující otázky: • Existuje pro daný výrobek harmonizovaná evropská norma – hEN Pokud je odpověď: Ne => pak je nutno dále zjistit, zda nemá být uplatněn postup posouzeni shody (dále jen PPS) podle NV 163 (viz 2.3) Ano => trvá ještě období souběžné platnosti – přechodné období Ne => nutno postupovat podle NV 190 (viz 2.2); Ano => variantně možno použít postup podle NV 163 (do ukončení přechodného období) nebo podle NV 190 a již využít PPS k označení výrobku značkou CE Podrobné informace o hEN jsou v kapitole 4. • Existuje pro daný výrobek ETAG, tj. řídicí pokyn pro ETA Pokud je odpověď: Ne => pak je nutno dále posoudit, zda nemá být uplatněn postup PPS podle NV 163 (viz 2.3) Ano => v ČR je obecně možný variantní postup podle NV 163 bez ohledu na přechodné období nebo podle NV 190 (viz 2.2) Upozorňujeme, že ve většině států EU je po uplynutí přechodného období nutno použít PPS v souladu s NV 190, tj. zajistit vydání ETA, uplatnit stanovený PPS a výrobky uvádět na trh s označením CE. Podrobné informace o ETAG jsou v kapitole 5.

8

2.2 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 190/2002 Sb., v platném znění – NV 190 NV 190, které implementuje požadavky CPD a které také v této příručce nazýváme evropským systémem, ukládá povinnosti výslovně výrobci (dovozci) stavebního výrobku. Jak již bylo řečeno, výrobce (dovozce) musí zjistit, zda se na výrobek vztahuje hEN nebo ETAG. Výrobce může ustanovit právnickou nebo fyzickou osobu, aby jednala jeho jménem jako zplnomocněný zástupce. Tento zplnomocněný zástupce musí mít sídlo v některém členském státě EU a musí být výrobcem zmocněn k některým činnostem při posuzování shody. Pro výrobky, pro které již byly vydány harmonizované technické specifikace (hEN, ETA), platí, že se jedná o výrobky stanovené ve smyslu NV 190. Výrobce tedy dále postupuje již zcela v souladu s příslušnou technickou specifikací, která konkretizuje postup posuzování shody i náležitosti ES prohlášení o shodě a CE označení výrobků. Podrobně o jednotlivých systémech posuzování shody v kapitole 6. V případě, kdy výrobce hodlá na trh uvádět stavební výrobek, pro nějž dosud neexistuje hEN a výrobce si přeje, aby mohl výrobek distribuovat s označením CE, může požádat o vydání ETA. To je specifická procedura za účasti notifikované osoby (NO) a je podrobně popsána v kapitole 5. Harmonizované technické specifikace stanovují, že výrobce: • vždy provozuje v místě výroby odpovídající systém řízení výroby (dále jen SŘV), • zajišťuje úkoly spojené s odpovídajícím PPS, • shromáždí doklady o posouzení shody a uchovává je po stanovenou dobu, • vydává ES prohlášení o shodě, • musí označit výrobek označením CE (mimo kusovou výrobu) a připojuje k němu další předepsané údaje. Při realizaci CE označení výrobků se výrobci mohou setkat s některými problémy, např.: • nepřesnost a formálnost přístupu tvůrců harmonizovaných norem (příloh ZA), kdy popis způsobu umístění CE označení a jeho obsahu je výrobcům nesrozumitelný a často není dostatečně upřesněn ve vztahu k charakteru výrobků; • velký rozsah doprovodných informací ztěžuje jejich umístění na obalových jednotkách (např. i v různých jazykových verzích); to často vede k rozdělení CE označení na základní označení (CE značka, výrobce, č. certifikátu, technická specifikace) s připojeným údajem o tom, že kompletní údaje jsou v přiložené obchodní dokumentaci nebo na webu výrobce; • v některých případech obtížná možnost dodání kompletních údajů CE označení konečnému spotřebiteli (např. při prodeji části zboží z palet); • problematika zásob výrobků na skladech výrobců (i prodejců), které byly vyrobeny před vznikem povinnosti CE označování (tj. před koncem přechodného období dané technické specifikace) a budou ještě delší dobu předmětem uvádění na trh; • ztížená možnost unifikace obalů výrobků pro širší regiony, případně i pro více míst výroby (nutnost samostatných CE označení); • uvádění dvojčíslí roku připojení označení CE, které ztěžuje tisk obalů nebo doprovodných dokumentů na přelomu roku; 9

• nutnost řešit operativní tisk (dotisk) konkrétních deklarovaných hodnot parametrů na obal výrobku nebo do průvodní dokumentace. V konkrétních případech vám doporučujeme konzultaci s pracovníky Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (UNMZ) nebo s autorizovanými osobami. V příloze jsou uvedeny příklad certifikátů, ES prohlášení o shodě a CE označení výrobku.

2.3 Výrobky v působnosti nařízení vlády č. 163/2002 Sb., v platném znění – NV 163 Pokud se výrobce (dovozce) ujistí, že výrobek, který hodlá uvést na trh v České republice, nepodléhá NV 190, ani nehodlá podstoupit posouzení shody vedoucí k označení výrobku CE za využití ETAG, CUAP – ETA, musí zjistit, zda se na výrobek nevztahuje NV 163. Musí provést pečlivý rozbor, zda jeho výrobek, vzhledem ke svému účelu použití, je stanoveným výrobkem, tj. zda odpovídá definicím v § 1 NV 163 a zda je uveden mezi výrobky v příloze č. 2 tohoto NV. K tomu výrobce (dovozce) musí zvážit a rozhodnout následující: 1. přesně vymezit účel použití výrobku (určené použití výrobku) 2. provést analýzu, zda se jedná o stavební výrobek, tj. ✓ zda je určený k trvalému zabudování do stavby (vyjmutí nebo výměna výrobku mění trvale vlastnosti stavby, přičemž vyjmutí nebo výměna výrobku jsou stavebními nebo montážními činnostmi) ✓ zda může ovlivnit základní požadavky na stavby, které jsou uvedeny v příloze č. 1 NV 163 3. ověřit, zda je výrobek uveden mezi výrobky v příloze č. 2 (možné upřesnění pomocí technických návodů – podrobně v kapitole 3 ). V případě, že tímto NV 163 není výrobek stanoven k posuzování shody, neposuzuje podle něj výrobce (dovozce) shodu a nevydává prohlášení o shodě s legislativními předpisy tj. ve smyslu zákona 22/1997 Sb., v platném znění a NV 163. Na výrobek se však může vztahovat jiné NV nebo jiný předpis a pak musí postupovat podle tohoto předpisu. Výrobek v každém případě musí splnit požadavky na obecnou bezpečnost výrobku ve smyslu zákona 102/2001 Sb., v platném znění o obecné bezpečnosti výrobků. Pokud se jedná o stanovený výrobek, musí výrobce (dovozce): 4. rozhodnout se, zda pro návrh, konstrukci a posouzení shody budou použity určené normy (viz kapitola 4). 5. provést výběr těchto norem – zda tyto normy existují, a pokud ano, analyzovat, zda konkretizují všechny základní požadavky (jen v tom případě lze splnění těchto norem považovat za splnění základních požadavků), a provést nebo nechat provést posouzení podle těchto norem podle stanoveného § posouzení shody. V případě, že pro daný výrobek neexistují určené normy nebo nekonkretizují všechny základní požadavky, musí výrobce (dovozce) zajistit u autorizované osoby vypracování stavebního technického osvědčení (STO) a k tomu zpracovat potřebnou a technickou dokumentaci. Provést nebo nechat provést posouzení podle STO podle stanoveného § posouzení shody (viz kapitola 5). 10

Po realizaci odpovídajícího PPS výrobce (dovozce) shromáždí doklady o posouzení shody a uchovává je po stanovenou dobu. Podrobné informace o právním rámci a užitých pojmech naleznete v kapitole 3.

3. PRÁVNÍ PŘEDPISY 3.1 Obecná bezpečnost a uvádění výrobků na trh Od vstupu České republiky do EU nabyly na našem území účinnosti všechny právní normy Evropských společenství. Jde o předpisy, které vydává Evropský parlament společně s Radou ministrů a které pak transponují členské státy do svých právních předpisů. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že směrnice jsou sice závazné pro každý členský stát, pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, ale forma a prostředky, které k tomu směřují, jsou plně v kompetenci národních orgánů. Adresa, kde lze nalézt znění jednotlivých směrnic, nařízení a rozhodnutí Komise dále uvedených v této publikaci, je: http://europa.eu.int/eur-lex Jedním ze základních principů Evropského společenství je volný pohyb výrobků, tedy i stavebních. Avšak výrobky musí být bezpečné a výrobce je odpovědný za škodu způsobenou vadou výrobků. Základním dokumentem je směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/95/ES o obecné bezpečnosti výrobků (GPSD – General Product Safety Directive, OJ L 11 z 15. 1. 2002). Podle ustanovení této směrnice je bezpečným výrobkem ten, který za rozumně předvídatelných podmínek nepředstavuje po dobu stanovené nebo obvyklé použitelnosti žádné nebezpečí nebo představuje pouze minimální nebezpečí, které lze považovat při používání výrobku za přijatelné vzhledem k odpovídající vysoké úrovni ochrany oprávněného zájmu. Rámec pro odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku vzhledem k jeho nebezpečnosti (usmrcení nebo poškození osoby nebo majetku o hodnotě min 500 ECU) vytváří pak směrnice Rady 85/374/EHS (OJ 210 z 7. 8. 1985) o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (změna 1999/34/ES). Základními předpisy, které transponují výše citované směrnice do našeho právního řádu, je zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 348/2004 Sb.) a zákon č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku (ve znění 209/2000 Sb.). V této souvislosti lze doporučit výrobcům věnovat zvýšenou pozornost popisům výrobku (zamýšlený účel použití výrobku, dobu, kdy byl výrobek uveden na trh) a především zpracování podrobných návodů na jeho použití. Pro výrobce je důležitý zejména § 5 zákona 59/1998 Sb., který uvádí případy, kdy se výrobce zprostí odpovědnosti. Kromě formálních případů je podstatný případ, kdy výrobce prokáže, že stav vědeckých a technických znalostí v době, kdy byl výrobek uveden na trh, neumožnil zjistit jeho vadu. U stanovených výrobků musí dále výrobce nebo dovozce provést posouzení shody s požadavky příslušných prováděcích předpisů k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (ve znění 71/2000 Sb., 102/2001 Sb., 205/2002 Sb., 226/2003 Sb. a 277/2003 Sb.), (dále jen zákon č. 22/1997 Sb.). Pro stavební výrobky jsou těmito prováděcími předpisy NV 163, (ve znění NV 312/2005 Sb.) a NV 190 (ve znění NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.). 11

Podrobnosti k zákonu č. 22/1997 Sb., lze také nalézt v dokumentu „Rukověť pracovníka pro posuzování shody výrobků“, která je ke stažení v rubrice Aktuality ČR na adrese: http://www.aaao.cz Pro lepší jednoznačnou orientaci v problematice uvádění výrobku na trh je však užitečné si ujasnit a zopakovat některé základní pojmy (některé již byly použity v předchozích kapitolách) tak, jak jsou zákonem č 22/1997 Sb. definovány: a) výrobce: osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona, který hodlá uvést na trh pod svým jménem; b) dovozce: kdo uvede na trh výrobek z jiného než členského státu Evropské unie nebo uvedení takového výrobku na trh zprostředkuje; c) zplnomocněný zástupce: osoba usazená v členském státě Evropské unie, která je výrobcem písemně pověřena k jednání za něj se zřetelem na požadavky vyplývající pro výrobce z tohoto zákona; d) distributor: ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh (provádí např. distribuci výrobků od německého nebo rakouského výrobce do ČR); e) autorizace: pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků zahrnujícím i posuzování činností souvisejících s jejich výrobou, popřípadě s jejich opakovaným použitím, a vymezených v technických předpisech f) notifikovaná osoba: právnická osoba, která byla členským státem Evropské unie oznámena orgánům Evropského společenství a všem členským státům Evropské unie jako osoba pověřená členským státem Evropské unie k činnostem při posuzování shody výrobků s technickými požadavky. g) uvedení výrobku na trh: je okamžik, kdy je výrobek na trhu ES poprvé úplatně nebo bezúplatně předán nebo nabídnut k předání za účelem distribuce nebo používání nebo kdy jsou k němu poprvé převedena vlastnická práva. Stanovené výrobky mohou výrobci nebo dovozci uvést na trh nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, mohou být tyto výrobky uvedeny do provozu, jen splňují-li technické požadavky. U těchto výrobků musí být posouzena shoda postupem stanoveným podle příslušných nařízení vlády, přičemž musí nebo mohou být označeny v rozsahu podmínek stanovených těmito nařízeními vlády. Pokud tak stanoví nařízení vlády, musí k nim být vydáno prohlášení o shodě (na výrobky, které nejsou v harmonizované sféře, tzn. stavební výrobky patřící do NV 163/2002 Sb.), nebo ES prohlášení o shodě (výrobky v harmonizované sféře, tzn. stavební výrobky v režii NV 190/2002 Sb.). Označení CE podle NV 291/2000 Sb., kterým se stanoví grafická podoba označení CE, vyjadřuje na stanoveném výrobku, že výrobek splňuje harmonizované technické požadavky stanovené v příslušném nařízení vlády, které se na něj vztahuje a které toto označení stanovuje nebo umožňuje, a dále, že byl při posouzení jeho shody dodržen stanovený postup. Stavební výrobky označené CE splňují požadavky NV 190/2002 Sb. Označení českou značkou shody CCZ podle NV 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku (ve znění NV 585/2002 Sb.) lze použít, pokud se na výrobek nevztahují harmonizované technické specifikace. Pokud je stanovený výrobek opatřen označením CE, nesmí být označen CCZ. 12

Výrobce nebo dovozce musí uchovávat příslušné doklady o posouzení shody po dobu 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvedení na trh, pokud není stanoveno v nařízení vlády jinak. Posouzení shody, vydání prohlášení o shodě, označování výrobku označením shody a uchovávání dokladů o posouzení shody nemusejí provádět dovozci u těch výrobků, u kterých bylo provedeno posouzení shody podle příslušných technických předpisů v členském státě výrobce a jsou opatřeny označením CE. Vydáním prohlášení o shodě se však žádný dotčený subjekt nezbavuje odpovědnosti za vady výrobků ani za škody jimi způsobené. Na výrobky vyrobené v EU mimo území ČR, na které se nevztahují harmonizované technické specifikace, a proto nejsou opatřeny označením CE, ale které již byly alespoň jednou uvedeny na trh v libovolné členské zemi EU, se vztahuje tzv. „doložka vzájemného uznávání“ (§ 13b zákona č. 22/1997 Sb.). Na tyto výrobky se tedy NV 163 nevztahuje v případě, že je splněna podmínka, že technické předpisy, technické normy, pravidla správné praxe nebo postupy použité v daném státě EU zaručují míru ochrany oprávněného zájmu odpovídající míře této ochrany v České republice. Pro posílení důvěry, že výrobek neohrozí oprávněný zájem (tedy bezpečnost stavby) a pro významnou úsporu na straně zhotovitele si ale může subjekt, který je zodpovědný za uvedení výrobku na český trh, nechat provést posouzení shody a následně vydat prohlášení o shodě podle požadavků NV 163.

3.2 Právní předpisy ES týkající se stavebních výrobků Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, základním předpisem pro oblast stavebních výrobků v EU je směrnice Rady 89/106/EHS (OJ L 40 z 11.2.1989) o sbližování právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků (Construction Products Directive – CPD) ve znění příslušné části směrnice Rady 93/68/EHS (OJ L 220 z 31. 8. 1993). Působnost této směrnice je velmi rozsáhlá. Ve smyslu směrnice se stavebním výrobkem rozumí „každý výrobek vyrobený pro trvalé zabudování do staveb zahrnujících pozemní i inženýrské stavby“. Tato definice přitom zahrnuje materiály, výrobky a prvky stavebních konstrukcí, technická zařízení a jejich součásti, pokud jsou jako takové uvedeny na trh. Jelikož směrnice CPD pouze částečně eliminuje překážky obchodu a neoptimalizuje podmínky volného pohybu zboží, připravuje se nyní její revize (viz kapitola 1). V této souvislosti však je třeba zopakovat, že evropský legislativní rámec pro stavebnictví není a v dohledné době nebude ucelený, protože předpisy pro navrhování a provádění staveb pro použití stavebních výrobků (stavební řády) zůstávají stále v kompetenci národních orgánů. Stavební výrobky se v souladu s CPD směrnicí mohou uvádět na trh jen tehdy, umožní-li stavbám, jsou-li řádně projektovány a provedeny, splňovat po ekonomicky přijatelnou životnost, šest základních požadavků (mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana hluku, úspora energie a ochrana tepla). Tyto požadavky jsou podrobně rozpracovány v tzv. „interpretačních dokumentech“ (ID č. 1 až ID č. 6), které byly publikovány ve sdělení Komise 94/C 62/01 (OJ C 62 z 28. 2. 1994). I když interpretační dokumenty samy o sobě konkrétní technické údaje neuvádějí, v rámci jednotlivých základních požadavků vytvářejí ucelený systém dílčích požadavků na části staveb a sta13

vební výrobky, včetně výčtu příslušných vlastností, které by měly být naplněny konkrétními ukazateli. Na tyto nezávazné interpretační dokumenty navazují postupně vydávaná rozhodnutí Komise o postupu prokazování shody jednotlivých skupin stavebních výrobků V těchto rozhodnutích Komise se uvádějí systémy prokazování shody jednotlivých skupin stavebních výrobků v závislosti na jejich určeném použití a třídách reakce na oheň, popřípadě dalších třídách nebo úrovních týkajících se základních požadavků. Tato rozhodnutí jsou podkladem k udělení mandátů buď pro vypracování hEN, nebo pro vypracování ETAG, popř. přímo ETA. Mandát definuje výrobek, určené použití výrobku, charakteristické vlastnosti výrobku, třídy nebo úrovně funkčních vlastností výrobku a systém, který se musí použít při prokazování shody. Problémy spojené se směrnicí CPD jsou dále podrobněji řešeny v tzv. pokynech Stálého výboru pro stavebnictví (Guidance Paper A až M a dále v pozičních dokumentech GNB – SG a GNB-AG), které jsou návodem, jak v jednotlivých případech postupovat. Zabývají se specifickými záležitostmi ve vztahu k provádění, praktickému uplatňování a používání směrnice CPD. Tyto pokyny a poziční dokumenty nejsou právními výklady směrnice. Proto nejsou právně závazné a žádným způsobem neupravují nebo nemění směrnici. Pokud obsahují postupy, nevylučuje to zpravidla jiné postupy, které mohou vyhovovat směrnici. Podrobnosti týkající se směrnice CPD, včetně její připravované revize, dále česká i anglická znění interpretačních dokumentů, rozhodnutí Komise, mandátů, pokynů a dalších předpisů navazujících na tuto směrnici lze nalézt v příručce „Technické požadavky na stavební výrobky podle dokumentů ČR, SR a ES“, která je uveřejněna v rubrice „Zákony, předpisy, normy“ na portálu MPO: http://www.ceskestavebnictvi.cz/ Harmonizovanými technickými specifikacemi ve smyslu směrnice hEN, ETA a národní technické specifikace uznané Evropskou komisí – určené normy (možnost uznávání národních technických specifikací jako evropských technických specifikací se však v EU, jak bylo řečeno výše, nevyužívá). Vznikají následujícím postupem: V interpretačních dokumentech ke směrnici CPD jsou rozvedeny odpovídající požadavky na stavební výrobky nebo části staveb. K dalšímu rozpracování těchto požadavků na jednotlivé skupiny stavebních výrobků dochází na základě jednotlivých rozhodnutí Komise o postupech prokazování shody pro určitou skupinu výrobků. Rozhodnutí Komise jsou pak právním podkladem pro udělení mandátů k vypracování harmonizovaných evropských norem v European Committee for Standardization (CEN )nebo mandátů k vypracování ETAG (řídicích pokynů pro evropská technická schválení) v Evropské organizaci pro technická schválení (EOTA) k vypracování. V několika málo případech opravňuje rozhodnutí Komise přímo k vydávání ETA bez použití řídicích pokynů (ETA bez ETAG). Harmonizované evropské technické specifikace stavebních výrobků umožňují posuzovat shodu výrobků se základními požadavky směrnice a aplikovat tak v praxi „evropský systém“ prokazování shody. Výrobky, na něž se již evropský systém vztahuje, musí nést označení CE a nesmí na ně být kladeny dodatečné požadavky podle národních předpisů (tzn. národní předpisy členských států pro výrobky musí být přizpůsobeny evropským předpisům). V českém systému přejímá evropský systém NV 190. Pro skupiny výrobků, které zatím nejsou pokryty harmonizovanými evropskými technickými specifikacemi nebo není ukončeno ještě období souběžné platnosti har14

monizovaných technických specifikací s národními předpisy, může být využit také „národní systém“ technického osvědčování v jednotlivých členských státech, který však má být v zásadním souladu se směrnicí CPD. V českém systému přejímá evropský systém NV 163. Pojem období souběžné platnosti je podrobně popsán v Pokynu J: „Přechodné režimy v rámci směrnice o stavebních výrobcích“ (rev. 9/2002). Období souběžné platnosti znamená souběžnou platnost národních a evropských specifikací. Jde o časově omezené období začínající datem účinnosti harmonizovaného evropského předpisu (hEN nebo ETAG) a končící datem, kdy je třeba ukončit platnost všech technických předpisů v národním systému posuzování shody, které jsou v rozporu. Pokud byla u stavebního výrobku, pro který existují harmonizované normy nebo ETA, prokázána shoda jeho vlastností s požadavky těchto harmonizovaných technických specifikací a byl dodržen stanovený postup prokazování shody, je výrobce oprávněn opatřit tento výrobek označením CE s odkazem na příslušnou harmonizovanou normu nebo ETA. Náležitosti označení CE jsou konkretizovány v příloze III bodu 4.1 směrnice CPD a v Pokynu D „Označení CE podle směrnice o stavebních výrobcích“ (5/2004) a dále také v každé harmonizované technické specifikaci. Rozsah úkolů výrobce, případně zapojení třetí strany je dán příslušným systémem prokazování shody 1+, 1, 2+, 2, 3 a 4. (viz podrobně kapitola 6). Systémy byly stanoveny na základě ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., v platném znění, zejména §12, odstavec (3), písmena i), j). CPD nepřejímá klasické moduly ve smyslu rozhodnutí Rady 93/465/EHS. Při zapojení třetí strany se podle směrnice CPD rozlišují: a) Notifikované osoby (NO) jsou notifikovány podle článku 18 směrnice CPD a mohou to být: orgány pro certifikaci výrobků (certifikační orgány) (COV); orgány pro certifikaci řízení výroby (COSJ); inspekční orgány (IO); zkušební laboratoře pro činnosti při posuzování shody stavebních výrobků (ZL). b) Schvalovací orgány (viz podrobně kapitola 6) jsou jmenovány podle článku 10 směrnice CPD pro činnost při vydávání evropského technického schválení. Schvalovací orgány nepůsobí při posuzování shody, pokud nejsou zároveň notifikovanými osobami. Podrobný popis úkolů a odpovědností výrobce a notifikované osoby je uveden v Pokynu K: „Systémy prokazování shody a úloha a úkoly notifikovaných osob v oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích“ (rev.12/2004). Tento Pokyn specifikuje společně s bodem 4.2 přílohy III ke směrnici Rady 89/106/EHS i dokumenty (certifikáty, protokoly) vydávané notifikovanou osobou v jednotlivých případech. Pokyny Stálého výboru pro stavebnictví najdete na www.unmz.cz Notifikace certifikačních orgánů, inspekčních orgánů a zkušebních laboratoří a jmenování schvalovacích orgánů jsou samostatné různé postupy. Stejně tak požadavky na certifikační orgány, inspekční orgány a zkušební laboratoře jsou zcela odlišné od požadavků na schvalovací orgány. Adresa na databázi pro vyhledávání notifikací podle NO, zemí EU, harmonizovaných technických specifikací, výrobků atd. je uvedena na: http://ec.europa.eu/enterprise/newapproach/nando/ Návod ke jmenování a notifikování osob pro provádění postupů prokazování shody požadovaných podle článku 18 směrnice CPD uvádí Pokyn A: „Jmenování notifikovaných osob v oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích“ (rev. 12/2005). 15

3.3 Právní předpisy ČR týkající se stavebních výrobků Legislativní rámec pro posuzování shody stavebních výrobků tvoří zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů (ve znění 71/2000 Sb., 102/2001 Sb., 205/2002 Sb., 226/2003 Sb. a 277/2003 Sb.). Technické požadavky, které jsou v obecné rovině obsaženy v tomto zákoně, jsou dále konkretizovány v následujících prováděcích předpisech k tomuto zákonu: a) nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění 312/2005 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky (změna: NV 312/2005 Sb.), implementuje tu část směrnice CPD, kdy lze výrobky posuzovat podle platných národních předpisů. b) nařízení vlády č 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (změny: NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.), se vztahuje na výrobky, pro něž jsou již k dispozici harmonizované evropské technické specifikace, tzn. aplikuje se „evropský systém“. Těmito dvěma nařízeními vlády je do českých právních předpisů implementována směrnice Rady 89/106/EHS – CPD.

3.3.1 Nařízení vlády č. 190/2002 Sb. Nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE (ve znění změn NV 251/2003 Sb. a NV 128/2004 Sb.). Aby bylo možno výrobky posuzovat podle NV 190, musí pro ně platit následující technické specifikace (odpovídají harmonizovaným evropským specifikacím): harmonizované české technické normy (hEN) (viz kapitola 3); Evropské technické schválení (ETA) (viz kapitola 6). Autorizované osoby, které byly notifikovány k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků podle NV 190, jsou dále notifikované osoby (NO). Přehled subjektů ČR autorizovaných k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků označovaných CE je uváděn ve skupině zkušebnictví a podskupině stavební výrobky na http://www.unmz.cz/ a dále na www: http://europa.eu.int/comm/enterprise/nandois/cpd/country/index.cfm?fuseaction= =notified_bodies&country_id=CZ&country_name=Czech%20Republic

3.3.2 Nařízení vlády č. 163/2002 Sb. NV 163 je určeno pro stavební výrobky, které podléhají českým určeným normám zveřejňovaným ve Věstníku ÚNMZ a stavebním technickým osvědčením, tj. technickým specifikacím, které nejsou plně harmonizované se směrnicí CPD. České technické normy, které konkretizují základní požadavky uvedené v příloze č. 1 NV 163 se označují jako určené české technické normy k NV 163 (podle § 4a zákona č. 22/1997 Sb.) a jsou každé tři měsíce zveřejňovány k tomuto NV ve Věstníku ÚNMZ. Podrobně se českými harmonizovanými a určenými normami zabývá kapitola 3. Pro stavební výrobky, pro které neexistují určené ČSN nebo výrobek této normě neodpovídá, popřípadě pokud takové normy nebo technické předpisy nekonkretizují z hlediska určeného použití výrobku základní požadavky (viz § 2 odst. 2 NV 163), vydává autorizovaná osoba stavební technické osvědčení (podle § 3 NV 163), viz kapitola 6. 16

Způsob, jak má být shoda posouzena, je dán § posouzení shody, uvedeným v příloze 2 NV 163. U většiny postupů je nezbytná účast tzv. autorizované osoby, tj. právního subjektu, který je pověřen ÚNMZ k vykonávání této činnosti. Autorizovaná osoba je odborná, nezávislá organizace, která provádí předepsané úkony na žádost výrobce (dovozce) a vydává o tom příslušné dokumenty. Pro jednotlivé skupiny výrobků uvedené v příloze č. 2 NV 163/2002 Sb. jsou vypracovávány tzv. „technické návody“, jejichž aktualizovaný seznam i znění je uvedeno na: http://www.tzus.cz/ Přehled autorizovaných osob k činnostem při posuzování shody stavebních výrobků podle NV 163/2002 Sb. je zveřejňován ve Věstnících ÚNMZ a je též uveden ve skupině zkušebnictví, v podskupině stavebních výrobků na stránkách ÚNMZ: http://www.unmz.cz/

3.4 Další právní předpisy ČR související s technickými požadavky na stavební výrobky Základním právním předpisem pro použití stavebního výrobku pro stavbu je zákon 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. V § 47 tohoto zákona se stanoví, že zhotovitel stavby je povinen použit do stavby jen takové výrobky a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splňuje základní požadavky. Těmito základními požadavky jsou mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání (včetně bezpečnosti užívání osobami s omezenou schopností pohybu a orientace), ochrana proti hluku, úspora energie a ochrana tepla. V ustanovení výše citovaného § 47 stavebního zákona je dále uvedeno, že vlastnosti výrobků, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby, musí být ověřeny podle příslušných předpisů, např. podle zákona č. 22/1997 Sb.) tzn. i jeho prováděcích předpisů NV 163 a NV 190, kde jsou podrobně vymezeny výše zmíněné základní požadavky. Nový stavební zákon přebírá v podstatě znění tohoto § 47 (viz §156, jehož účinnost má vejít v platnost 1. 1. 2007). Základní technické a kvalitativní požadavky na stavby jsou pak podrobněji rozvedeny ve vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu (nyní se také připravuje její novela). Tato vyhláška v řadě ustanovení stanoví, že některé stavby nebo její části musí splňovat „normové hodnoty“. Ze stavebního zákona 50/1997 Sb. (viz § 138a) vyplývá povinnost řídit se příslušnou ČSN. Na základě této koncepce platí, že je-li dodržena normová hodnota, jsou splněny příslušné ustanovení vyhlášky. Stejnou koncepci převzala i vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze. Ministerstvo pro místní rozvoj proto zpracovalo seznamy ČSN, které jsou důležité z hlediska navrhování a projektování staveb, a jež tyto „normové hodnoty“ konkretizují. Seznamy jsou pravidelně aktualizovány a zveřejněny na www: http://www.mmr.cz/index.php?show=001025008004000 U stavebních výrobků je třeba rozlišovat povinnosti autorizovaných subjektů činných ve výstavbě podle stavebního zákona a zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a tech17

niků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 150/2004 Sb.) a autorizované osoby podle zákona č. 22/1997 Sb. Autorizovaná osoba podle zákona č. 22/1997 Sb. provádí posuzování stavebních výrobků v souladu s NV 163 (posouzení shody s určenou normou k NV 163 nebo vydá stavební technické osvědčení), popřípadě u výrobků, pro které již platí harmonizované technické specifikace, provádí NO (případně výrobce) posouzení podle NV 190, které se týká stavebních výrobků s označením CE. Výrobky, pro které platí evropské technické specifikace a které jsou na trh v ČR uváděny s označením CE, nepodléhají již dalšímu posuzování shody. Je pouze na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků činných ve výstavbě, že na základě dostatečné průvodní technické dokumentace navrhnou do stavby bezpečný výrobek. Pokud jsou stanoveny požadavky v technické specifikaci výrobků (určené normě, harmonizované normě nebo ETA) a bylo provedeno posouzení shody podle NV 163 nebo NV 190, je v současné době také na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků, že vyberou do projektu ten druh výrobku, u kterého byla prokázána také shoda s dokumentem, kde jsou uvedeny vlastnosti odpovídající požadavkům stavebního zákona a navazujících předpisů. Zde je třeba upozornit na situaci, že autorizovaní architekti, inženýři a technici tak mají odpovědnost za navrhování staveb, aniž by získali právní oporu pro vyžadování úplných podkladů potřebných pro výkon své činnosti ve veřejném zájmu. V nejlepším případě jsou tyto vlastnosti doplňovány odpovědnými výrobci dobrovolnou certifikací. U řady materiálů pak výrobce tyto vlastnosti neuvádí s tím, že je to nad rámec jeho zákonných povinností. Ve vyhlášce Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace jsou určeny zvláštní technické požadavky na vyjmenované stavby. Tyto zvláštní požadavky musí být zohledněny při zpracování a pořizování územně plánovací dokumentace a územně plánovacích podkladů, při navrhování, umísťování, povolování nebo ohlašování, provádění a kolaudaci nových staveb, vymezených v § 1 této vyhlášky. Stanovené výrobky pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace jsou uvedeny např. v příloze č. 2. NV 163, v položce 12/3: madla, sklopná sedátka do sprchových koutů, zvedací zařízení pro přemístění osob, dlažební kostky a dlažební desky se speciální hmatovou úpravou pro zrakově postižené, akustické orientační a informační majáky pro zrakově postižené. U těchto stanovených výrobků musí být automaticky součástí technické dokumentace požadavky podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. V případě, že nebyly posouzeny všechny požadavky uvedené v příloze č. 1 k vyhlášce MMR č. 369/2001 Sb., a výrobce (osoba uvádějící výrobek na trh, orgány činné ve výstavbě) chce garantovat určené použití do staveb spadajících pod vyhlášku MMR č. 369/2001 Sb. (např. pro snadnou orientaci při volbě výrobků, v případě že jsou označeny certifikačními značkami), je třeba provést dobrovolnou certifikaci výrobků nestranným a nezávislým certifikačním orgánem, který vydá certifikát pro splnění požadavků podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. Je tedy na odpovědnosti autorizovaných architektů, inženýrů a techniků, aby vybrali do projektu ten typ výrobku, u kterého byla dostatečně posouzena shoda podle vyhlášky MMR č. 369/2001 Sb. Výrobky uvedené na trh podle NV 163/2002 Sb. nebo podle NV 190/2002 Sb. totiž právně již nepodléhají dalšímu posuzování shody. K řešení staveb pro hospodářská zvířata, doprovodných staveb, staveb pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby a staveb pro skla18

dování minerálních hnojiv a přípravků na ochranu rostlin platí vyhláška Ministerstva zemědělství č. 191/2002 Sb., která stanoví požadavky na stavby pro zemědělství. Také lesní stavby musí splňovat vyhlášku Ministerstva zemědělství č. 433/2001 Sb., kterou se stanoví technické požadavky pro stavby pro plnění funkcí lesa, přičemž musí být navrženy a provedeny tak, aby byly při respektování hospodárnosti vhodné pro zamýšlené použití a současně splnily požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu, bezpečnost při užívání, ochranu životního prostředí a na využití pro účely požární ochrany území. U těchto dvou naposled uvedených předpisů jde především o další dodatečné požadavky na stavební výrobky, které neobsahuje vyhláška MMR č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

4. NORMY 4.1 Harmonizované technické normy Harmonizovanými normami jsou národní normy, přejímající evropské harmonizované evropské normy, zveřejněné v Úředním věstníku EU (Official Journal – OJ). U výrobků, které jsou vyráběny v souladu s harmonizovanou evropskou normou, se předpokládá shoda se základními požadavky směrnice CPD. Harmonizované normy musí být doplněny přílohou ZA, která uvádí odkazy na ustanovení normy, odpovídající požadavkům směrnice, nebo tato ustanovení doplňuje (u starších evropských norem). Podle potřeby a s různou mírou podrobností obsahuje harmonizovaná norma tyto části: ✓ předmět normy a příslušné charakteristiky, ✓ postup prokazování shody, ✓ systémy prokazování shody (často ve formě tabulky převzaté z příslušného rozhodnutí Komise), ✓ úkoly pro hodnocení shody, ✓ ES certifikát shody a ES prohlášení o shodě, ✓ označení shody CE a značení štítkem. Popřípadě je zařazena příloha ZB obsahující vztah příslušné evropské normy k jiným směrnicím. I když tyto přílohy nejsou normativní, ale pouze informativní, z hlediska plnění požadavků směrnice jsou závazné, zejména pokud jde o opatření stavebního výrobku označením CE. Seznam harmonizovaných norem pod směrnicí CDP lze nalézt na internetové adrese http://ec.europa.eu/enterprise/newapproach/standardization/harmstds/reflist/construc.html. Česká technická norma se stává harmonizovanou českou technickou normou, je-li plně v souladu a přejímá-li požadavky stanovené evropskou normou (EN) nebo harmonizačním dokumentem, které uznaly orgány ES jako harmonizovanou evropskou normu. Harmonizovanou českou technickou normou se stává také česká technická norma, která je v souladu s evropskou normou, která byla jako harmonizovaná stanovena společnou dohodou notifikovaných osob ve shodě s právem ES. Jinými slovy: Existuje-li na určitý výrobek evropská harmonizovaná norma, např. evropská norma na kanalizační betonovou troubu a je přeložena do češtiny, pak o této normě říkáme, že je také harmonizovaná, tzn. totožná s evropskou harmonizovanou normou. 19

Česká republika nemá právo cokoli měnit a překlad musí být ve shodě s evropskou normou. Má-li český výrobce v úmyslu vyrábět např. betonové trouby, musí si opatřit harmonizovanou evropskou normu, v tomto případě ČSN EN 1916, a při výrobě se touto normou řídit. Stejně tak je povinen se řídit PPS uvedeným v příloze ZA. České technické harmonizované normy oznamuje ÚNMZ ve Věstníku včetně jejich změn nebo zrušení. Informace o harmonizovaných normách lze rovněž nalézt na http://www.cni.cz/Orders/HarmList.asp.

4.2 Určené technické normy Určené technické normy k NV 190: Určené normy, vztahující se k NV 190, jsou technické normy oznámené Evropskou komisí pro případ, že v příslušné oblasti neexistují harmonizované evropské normy nebo technická schválení. Doposud však k NV 190 nebyly zveřejněny žádné určené normy, možnost uznávání národních technických specifikací jako evropských technických specifikací se v EU prozatím nevyužívá. Proto se termín „určená norma“ prakticky vždy vztahuje k NV 163. Určené technické normy k NV 163: ÚNMZ po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, může určit české technické normy, popř. další technické normy nebo technické dokumenty určené pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu jako „normy určené“ (dále jen „určené normy“). Určené normy k jednotlivým nařízením vlády jsou vyhlašovány a také rušeny ve Věstníku UNMZ, který je k dispozici buď v listinné, nebo také v elektronické podobě na www.unmz.cz. Jako určené jsou zpravidla po odborném projednání vyhlašovány české technické normy nebo neharmonizované evropské technické normy. Určené normy obsahují vždy požadavek na výrobek, který je nutné dodržet. Při posouzení shody se pak hodnota zjištěná měřením nebo výpočtem porovnává s požadavkem v určené normě. Např. pro výrobu betonu platí evropská norma EN 206-1, česky převzata jako ČSN EN 206-1. Tato norma není harmonizovaná a ÚNMZ ji oznámil jako určenou k NV 163, neboť jejím splněním jsou splněny požadavky na beton ve smyslu šesti základních požadavků. Kromě určených norem však mohou existovat další požadavky dané českými právními předpisy, např. vyhláškami, které musí být vzaty při posouzení shody v úvahu (viz kapitola 3).

4.3 Eurokódy V rámci akčního programu převzala Komise iniciativu k vytvoření souboru harmonizovaných technických pravidel pro navrhování stavebních konstrukcí – Eurokódů. Zpočátku mají sloužit jako alternativa k národním pravidlům platným v členských státech a nakonec je nahradit. 20

Eurokódy uvádějí obecná návrhová pravidla pro navrhování celých konstrukcí i jednotlivých prvků, a to jak obvyklého, tak i inovačního charakteru. Ke zveřejnění prvních evropských norem došlo v 80. letech. V roce 1989 Komise a členské státy EU rozhodly předat tvorbu a vydávání Eurokódů organizaci CEN, tak aby Eurokódy mohly mít v budoucnu status evropských norem. Eurokódy jsou tímto tedy spojeny s ustanoveními všech směrnic Rady nebo s rozhodnutími Komise, týkajícími se evropských norem, tedy také s CPD. Normy Eurokódy uznávají odpovědnost řídicích orgánů v jednotlivých členských státech a ponechávají jejich právo stanovit hodnoty týkající se otázek bezpečnosti v předpisech na národní úrovni, takže se tyto hodnoty v jednotlivých státech nadále odlišují. Status a rozsah použití Eurokódů Členské státy EU považují Eurokódy za základní dokumenty pro následující účely: jako prostředek k prokázání shody pozemních a inženýrských staveb se základními požadavky CPD, zvláště pak se základním požadavkem č. 1 – Mechanická odolnost a stabilita – a se základním požadavkem č. 2 – Požární bezpečnost; jako podklad pro specifikaci smluv na stavby a příslušné inženýrské služby; jako rámec pro tvorbu harmonizovaných technických specifikací pro stavební výrobky hEN a ETA. Technické aspekty vyplývající z Eurokódů musí být proto náležitě zváženy technickými komisemi CEN a pracovními skupinami EOTA zpracovávajícími normy výrobků, tak aby se dosáhlo plné kompatibility těchto technických specifikací s Eurokódy. Národní normy zavádějící Eurokódy Národní normy zavádějící Eurokódy obsahují úplný text Eurokódu (včetně všech příloh) vydaného CEN. Textu může předcházet národní titulní strana a národní předmluva, za textem může následovat národní příloha (informativní). Mezi harmonizovanými technickými specifikacemi pro stavební výrobky a technickými pravidly pro stavby má být soulad. Navíc průvodní údaje stavebních výrobků s označením CE, které se odvolávají na Eurokódy, musí zřetelně uvádět, které národně stanovené parametry se uvažovaly. Eurokódy se tedy netýkají výrobků, ale jsou to normy o navrhování a říkají, jak má vypadat projekt na stavbu. Předpokládá se, že Eurokódy začnou platit v roce 2010 a k tomu roku skončí platnost národních norem pro navrhování.

5. TECHNICKÉ SPECIFIKACE – ETA A STO 5.1 Evropské technické schválení – ETA V oblasti stavebních výrobků existují tři druhy harmonizovaných evropských technických specifikací, vztahujících se k NV 190, kterým výrobky musí vyhovět, aby mohly nést označení CE a být uvedeny na trh Evropského hospodářského prostoru: – národní normy přejímající evropské harmonizované normy, – evropská technická schválení vydaná podle stanoveného postupu, – národní technické specifikace uznané Evropskou komisí. 21

O tom, který druh technické specifikace bude pro příslušný výrobek uplatněn, rozhoduje Evropská komise ve svých mandátech (pověřeních) pro vytvoření technické specifikace. Mandáty Komise se udělují: evropským normalizačním orgánům CEN/CENELEC na vypracování harmonizovaných norem a Evropské organizaci pro technické schválení (EOTA) na vypracování řídicích pokynů pro evropské technické schválení. Evropské technické schválení ETA je technická specifikace spojená pouze se směrnicí o stavebních výrobcích. Je definováno jako pozitivní technické hodnocení vhodnosti výrobku k zamýšlenému použití založené na splnění základních požadavků na stavby, pro které je výrobek určen. ETA není průkazem shody, proto po vydání ETA musí následovat prokázání shody výrobku s ETA, a teprve pak je výrobce oprávněn označit výrobek CE a uvést jej na trh. Pro prokázání shody se většinou požaduje účast třetí strany – notifikované osoby, která vystaví v závislosti na způsobu prokazování shody stanoveném v ETA příslušný průkaz shody: ES certifikát shody, certifikát řízení výroby, popř. jiný dokument. Platí: ETA + průkaz shody = CE označení. ETA se týká pouze těch vlastností, které souvisí se základními požadavky1. Musí být založeno na zkouškách, posouzení a hodnocení provedených podle: řídicího pokynu pro evropské technické schválení ETAG (viz dále) pro výrobek nebo skupinu výrobků připravených organizací EOTA, nebo neexistují-li, podle interpretačních dokumentů, případ od případu (ETA bez ETAG) na základě dohody orgánů pověřených vydáváním ETA (dokument CUAP – viz dále) ETA může být uděleno: – pro výrobky, pro které neexistuje hEN, – pro výrobky, pro které neexistuje pověření (mandát) Komise pro zpracování hEN, – pro výrobky, které se významně odchylují od existující hEN. ETA uděluje schvalovací osoba v souladu se společnými pravidly a ve schválené formě. Schvalovací osoba je orgán pověřený k vydávání ETA členským státem EU podle čl. 10 směrnice o stavebních výrobcích 89/106/EHS (§ 4 NV 190). Schvalovací osoby jsou sdruženy v Evropské organizaci pro technické schvalování, European Organisation of Technical Approval – EOTA, která řídí a koordinuje činnosti při vydávání ETA. Vydané ETA platí ve všech státech Evropského hospodářského prostoru, vydává se zpravidla na dobu pěti let, která může být, pokud se nezmění podmínky jeho udělení, prodloužena. Postup podávání žádosti a udělování ETA je upraven Rozhodnutím Komise 94/23/ES a nařízením vlády č. 190 2002.

1

Základní požadavky na stavby: mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana proti hluku, úspora energie a ochrana tepla – Příloha I směrnice 89/106/EHS. 22

Obsah evropského technického schválení: Titulní strana Část I Část II

Přílohy

Údaje o ETA (číslo ETA, datum vydání, datum platnosti, počet stran a příloh), název výrobku, držitel ETA Právní podklady a všeobecné podmínky Definice výrobku a zamýšleného použití, charakteristiky výrobku, metody ověřování, posuzování shody a označení CE, předpoklady, za nichž byla způsobilost výrobku pro zamýšlené použití příznivě posouzena, doporučení pro výrobce Popisy, výkresy

Část veřejná Část důvěrná

Podklady pro vydání ETA Řídicí pokyn pro evropské technické schválení ETAG (European Technical Approval Guideline) – dokument zpracovaný organizací EOTA na základě mandátu (pověření) Komise ve spolupráci s ostatními orgány a průmyslovými organizacemi. Cílem je stanovit, jak mají schvalovací orgány stanovit a hodnotit specifické charakteristiky výrobku a požadavky na výrobek. Obsah řídicího pokynu ETAG: Požadavky na obsah řídicího pokynu jsou podobné jako požadavky na obsah harmonizovaných norem: – podrobný rozsah a obsah působnosti – popis výrobku a zamýšleného použití – specifické charakteristiky výrobků ve vztahu k základním požadavkům – postupy zkoušení, posuzování nebo výpočtu – metody posuzování a hodnocení výsledků zkoušek – postupy prokazování shody – doba platnosti ETA, vydávaného podle pokynu. Seznam vydaných ETAG je k dispozici na adrese www.eota.be. Společná dohoda o postupu posuzování CUAP (Common Understanding of Assessment Procedures) je dokument, který se vydává jednomu výrobci pro konkrétní výrobek na jeho žádost a na jeho náklady. Výrobce může dobrovolně tuto cestu zvolit pro uvedení svého výrobku, jehož vlastnosti ovlivňují základní požadavky, na trh. Dokument je výsledkem dohody schvalovacích osob o postupu posuzování. Po odsouhlasení je CUAP plnohodnotným podkladem pro zpracování ETA jako ETAG ovšem bez právní závaznosti pro ostatní výrobce. CUAP má stejné členění jako ETAG: Přehled výrobků, pro které je vydán nebo připravován dokument CUAP, je na adrese www.eota.be (ETA’s without ETAG).

23

Postup při vydávání ETA Žádost výrobce o ETA

Výrobek není vhodný pro ETA

ne

Existuje hEN?

ano

Odchyluje se ano výrobek významnČ od hEN?

Návrh CUAP

Vydání CUAP po dosažení dohody všech SO

ne

Odmítnutí ETA

ano

(výjimeþnČ lze žádat Komisi o povolení vydat ETA)

Existuje mandát na hEN? ne

Existuje ETAG?

ano

Návrh ETA

Vydání ETA po dosažení souhlasu všech SO

ne

Odmítnutí ETA

ne

Žádost na Komisi o vydání ETA - udČlen souhlas? ano

Vydán mandát na ETAG?

ano

Návrh ETAG

Vydání ETAG

Návrh CUAP

Vydání CUAP po dosažení dohody všech SO

ne

Podávání žádosti o ETA Žádost o ETA podává výrobce nebo jeho zástupce se sídlem ve Společenství jmenovaný výrobcem k jednání v jeho zastoupení. Žádost může být podána u kterékoliv schvalovací osoby pověřené k vydávání ETA pro příslušnou oblast výrobků; není však dovoleno podat žádost pro týž výrobek více než jedné schvalovací osobě. Seznam schvalovacích osob je zveřejněn v OJ a je přístupný také na webových stránkách EOTA (www.eota.be)2.

2

V ČR působí jako schvalovací osoba Technický a zkušební ústav stavební Praha, s. p., pro celou oblast stavebních výrobků a Centrum stavebního inženýrství, a. s., pro oblasti dané rozhodnutím o autorizaci. 24

Žádost se podává na standardním formuláři (vzor uveden v příloze), který poskytne schvalovací osoba. Žádost musí být doložena popisem stavebního výrobku, specifikacemi, výkresy a příp. protokoly o zkouškách, které podrobně objasňují předmět žádosti a zamýšlené použití. V žádosti musí být uvedena všechna místa výroby. Žadatel musí zajistit, aby tato místa mohla schvalovací osoba v souvislosti s vydáním ETA navštívit v pracovní době. Povinností žadatele je dodat schvalovací osobě všechny nezbytné dokumenty a být jí nápomocen v jejích úkolech při posuzování. Žadatel je povinen právně závazným způsobem prohlásit, že v souladu s národními pravidly uhradí všechny náklady spojené s postupem schvalování. Činnost schvalovací osoby Činnost schvalovací osoby při obdržení žádosti Po obdržení žádosti o vydání ETA schvalovací osoba (SO): do dvou měsíců potvrdí přijetí žádosti; není-li žádost přijata, je schvalovací osoba povinna sdělit důvody odmítnutí, žadatel se pak může obrátit na jinou schvalovací osobu; uvědomí žadatele, jaké dokumenty, výpočty, výsledky zkoušek atd. musí předložit, aby bylo možno posoudit vhodnost výrobku pro zamýšlené použití; informuje sekretariát EOTA o obdržení žádosti a o jejím obsahu; poskytne žadateli informace o: – postupu schvalování, – odhadu doby potřebné pro postup schvalování výrobku, – odhadu nákladů spojených s postupem schvalování a o způsobech placení. V případě, že v době podání žádosti ještě nebylo rozhodnuto, zda je předmětný výrobek vhodný pro evropské technické schvalování (tzn. v případě, že neexistuje ETAG nebo mandát na ETAG), informuje žadatele o rozhodnutí Komise. Jestliže žadatel nedostojí svým závazkům, je schvalovací osoba oprávněna po přiměřené době žádost zrušit. Činnosti schvalovací osoby při přípravě ETA Možnosti vydání ETA a příslušné činnosti SO ukazuje následující tabulka: Možnosti vydání ETA na základě ETAG

Činnost SO vydání ETA

na základě CUAP

žádost o pověření vydat ETA vydání CUAP

1. požadavek pro výrobek na vydání ETA neexistuje hEN (CUAP dosud neexistuje)

vydání ETA

Podmínka souhlas všech SO žádost o ETA

souhlas EK souhlas všech SO přijetí CUAP souhlas všech SO

(pokračování tab. na druhé straně)

25

Možnosti vydání ETA

Činnost SO existuje hEN, žádost ale výrobek se o pověření významně vydání CUAP odchyluje vydání ETA

další požadavek na vydání ETA (s použitím již existujícího CUAP)

stejný výrobek a stejné použití obdobný výrobek nebo obdobné použití

vydání ETA dokument vysvětlující rozdíl vydání CUAP

vydání ETA

Podmínka žádost o ETA souhlas všech SO přijetí CUAP souhlas všech SO souhlas všech SO žádost o ETA

souhlas všech SO přijetí CUAP souhlas všech SO

Příprava ETA na základě ETAG Schvalovací osoba vyžádá dokumentaci od žadatele a zahájí posuzování, při němž provádí zkoušky, výpočty a posuzování postupem podle příslušného pokynu ETAG. Výsledky zkoušek uvádí ve Zprávě o ověřovacích zkouškách, která je podkladem pro přípravu ETA. Příprava ETA na základě CUAP – 1. požadavek na vydání ETA pro výrobek, pro který neexistuje harmonizovaná norma Schvalovací osoba zpracuje Žádost o pověření vydat ETA, která se podává prostřednictvím organizace EOTA Evropské komisi. Žádost obsahuje zejména podrobný popis výrobku, nákres výrobku, zamýšlené použití, navrhovaný systém prokazování shody, relevantní základní požadavky, navrhovaný postup pro vydání ETA, vyjádření organizace EOTA, evropské normalizační organizace CEN, údaje o národních předpisech členských států a konečné vyjádření Komise. Pokud Komise vyjádří souhlas s vydáním ETA, schvalovací osoba zahájí přípravu dokumentu CUAP, který zasílá k vyjádření ostatním schvalovacím osobám. Po dosažení dohody se zněním CUAP je tento dokument registrován sekretariátem EOTA a schvalovací osoba zahájí posuzování výrobku postupem uvedeným v přijatém dokumentu CUAP. Výsledky zkoušek uvádí ve Zprávě o ověřovacích zkouškách, která je podkladem pro přípravu ETA. Příprava ETA na základě CUAP – 1. požadavek pro výrobek, který se odchyluje od harmonizované normy Pokud pro předmětný výrobek existuje harmonizovaná norma, ale výrobek se od ní významně odchyluje, schvalovací osoba zpracuje Žádost o pověření vydat ETA, která 26

se podává prostřednictvím organizace EOTA Evropské komisi. Pokud EOTA souhlasí s udělením ETA navrhovaným způsobem, schvalovací osoba ihned zahájí přípravu dokumentu CUAP, aniž čeká na souhlas Komise. Návrh dokumentu CUAP schvalovací osoba zasílá k vyjádření ostatním schvalovacím osobám. Po dosažení dohody se zněním CUAP je tento dokument registrován sekretariátem EOTA a schvalovací osoba může zahájit posuzování výrobku postupem uvedeným v přijatém dokumentu CUAP. Výsledky zkoušek uvádí ve Zprávě o ověřovacích zkouškách, která je podkladem pro přípravu ETA. Příprava ETA na základě CUAP – další požadavek na vydání ETA pro stejný výrobek a stejné použití V tomto případě schvalovací osoba použije již existující CUAP a zahájí posuzování výrobku postupem uvedeným v tomto dokumentu CUAP. Výsledky zkoušek uvádí ve Zprávě o ověřovacích zkouškách, která je podkladem pro přípravu ETA. Příprava ETA na základě CUAP – další požadavek na vydání ETA pro výrobek lišící se z hlediska technického nebo z hlediska zamýšleného použití Po obdržení žádosti zpracuje schvalovací osoba dokument vysvětlující rozdíl oproti výrobku, na nějž je CUAP již vydán a zašle jej k připomínkám. Po schválení tohoto dokumentu schvalovací osoba připraví návrh modifikovaného dokumentu CUAP, který zasílá k vyjádření ostatním schvalovacím osobám. Po dosažení dohody se zněním CUAP je tento dokument registrován sekretariátem EOTA a schvalovací osoba zahájí posuzování výrobku postupem uvedeným v přijatém modifikovaném dokumentu CUAP. Výsledky zkoušek uvádí ve Zprávě o ověřovacích zkouškách, která je podkladem pro přípravu ETA. Postup při zpracování a projednání návrhu ETA Na základě provedených zkoušek a posouzení schvalovací osoba připraví návrh ETA v anglickém jazyku na oficiálním formuláři publikovaném v Úředním věstníku EU. Návrh ETA obsahuje popis výrobku a jeho zamýšlené použití, požadavky na funkční a jiné vlastnosti, které mohou ovlivnit splnění základních požadavků, zkušební metody a kritéria shody výrobku. Jeho podstatnou součástí je stanovení způsobu prokazování shody výrobku v závislosti na zamýšleném použití. Návrh ETA schvalovací osoba zašle spolu se Zprávou o ověřovacích zkouškách ostatním schvalovacím osobám se žádostí o připomínky. Na základě obdržených připomínek schvalovací osoba zpracuje konečnou verzi ETA ve svém úředním jazyku. Protože ETA platí v celém Evropském hospodářském prostoru, zpracuje schvalovací osoba také anglickou verzi, kterou zašle ostatním schvalovacím osobám a sekretariátu EOTA. Seznam všech vydaných ETA zveřejňuje EOTA na adrese www.eota.be včetně údajů z veřejné části ETA.

27

5.2 Stavební technické osvědčení – STO V případě, že se na výrobek nevztahuje NV 190, ale NV 163 (viz kapitola 2), musí výrobce (dovozce) zjistit, zda jsou všechny vlastnosti vztahující se k základním požadavkům pokryty určenými normami. V případě, že tomu tak není nebo pokud takové normy nebo technické předpisy nekonkretizují z hlediska určeného použití výrobku ve stavbě základní požadavky, které se na dané výrobky vztahují, zajistí výrobce nebo dovozce u autorizované osoby vypracování stavebního technického osvědčení – STO, které osvědčuje vhodnost technických vlastností výrobků ve vztahu k základním požadavkům na stavby podle toho, jakou úlohu mají výrobky ve stavbě plnit Na základě žádosti výrobce (dovozce), který hodlá uvést na trh stavební výrobek, jehož vlastnosti nejsou vyčerpávajícím způsobem definovány určenými normami nebo nejsou v souladu s určenými normami, posoudí AO jeho přesně vymezenou funkci, kterou má plnit ve stavbě. Na základě tohoto posouzení vydá AO stavební technické osvědčení osvědčující technické vlastnosti výrobku ve vztahu k základním požadavkům na stavby. STO je vydáváno samostatně pro každého výrobce nebo sdružení výrobců s výčtem jednotlivých členů a pro každý výrobek. Obsah STO je závazně uveden v § 3 NV-163 a obsahuje: – identifikační údaje o výrobci (dovozci) nebo sdružení výrobců (dovozců); – identifikaci a popis výrobku; – vymezení způsobu použití výrobku ve stavbě včetně jeho případného omezení; – přehled podkladů předložených výrobcem nebo dovozcem; – přehled použitých technických předpisů a technických norem, popřípadě pramenů použitých vědeckých a technických požadavků, a dále údaje o poznatcích z praxe, pokud byly použity; – údaje o technických vlastnostech výrobku, jejich úrovních a o způsobech jejich zjištění; – upřesňující požadavky na posuzování výrobků a na posuzování systému řízení výroby; – dobu platnosti STO. Při zpracování STO použije AO technický návod, což je technický dokument vypracovaný pro stavební výrobky uvedené v příloze č. 2, nařízení vlády č. 163/2002 Sb., ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb., a jehož účelem je zajistit jednotný postup AO při posuzování shody. Jsou registrovány a archivovány Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Aktuální technické návody jsou k dispozici na webové straně koordinačního pracoviště Technického a zkušebního ústavu stavebního, s. p., www.tzus.cz. STO není průkazem shody, proto po vydání STO musí následovat prokázání shody výrobku s STO a teprve pak je výrobce (dovozce) oprávněn vydat prohlášení o shodě a uvést jej na trh. Pro prokázání shody se může nebo nemusí požadovat účast třetí strany, autorizované osoby a může nebo nemusí být vydán certifikát, popř. jiný dokument. O způsobech posuzování shody podrobně v kapitole 6. STO se týká pouze těch vlastností, které souvisí se základními požadavky3. Požadované nebo deklarované hodnoty uvedené v STO jsou požadavky bezpečnosti, nikoliv jakosti. 3

Základní požadavky na stavby: mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, bezpečnost při užívání, ochrana proti hluku, úspora energie a ochrana tepla – Příloha I směrnice 89/106/EHS. 28

6. POSTUPY PŘI POSUZOVÁNÍ SHODY 6.1 Postupy posuzování shody (PPS) Obecné zásady Prokazování shody výrobků (případně i jiných činností, postupů a znalostí) s příslušnou technickou specifikací je významným nástrojem pro objektivní dokladování shody nebo způsobilosti v dané oblasti. Význam upřesňování a sjednocování těchto postupů silně vzrůstá s rozvojem mezinárodního obchodu a se začleňováním jednotlivých států do širších mezinárodních integračních seskupení. Mezi technickou veřejností se nejčastěji zjednodušeně hovoří o certifikaci výrobků. Tento způsob (systém) posouzení a vyjádření výsledku však není zdaleka jediný a výhradní. Zejména v regulované oblasti jsou využívány i jiné druhy postupů a dokumentů. Pro zájemce o hlubší poznání významu jednotlivých pojmů lze doporučit např. normu ČSN EN ISO/IEC 17000 Posuzování shody – Slovník a základní principy, případně další normy řady ČSN EN 450XX a nově vytvářenou řadu ČSN EN ISO/IEC 170XX. Posouzení shody je podle normy ČSN EN ISO/IEC 17000 definováno jako prokázání, že specifikované požadavky vztahující se k produktu, procesu, systému, osobě nebo orgánu jsou splněny. Specifikované požadavky jsou pak potřeby nebo očekávání, která jsou stanovena nejčastěji v normativních dokumentech, jako jsou legislativní předpisy, normy a technické specifikace. Soubor činností prováděných při posuzování shody (nejčastěji např. – vzorkování, zkoušení, inspekce a certifikace) vytváří vlastní postup (systém) posuzování shody. Tyto činnosti mohou zahrnovat jak činnosti prováděné výrobcem, tak i činnosti prováděné jinou (nejčastěji nezávislou a k tomu oprávněnou) osobou. Regulovaná a neregulovaná oblast V regulované oblasti je výrobcům (případně dovozcům a distributorům) stanovených stavebních výrobků uložena legislativním předpisem povinnost provést před uvedením výrobků na trh (případně před jejich zabudováním do stavby) předepsané procedury posouzení shody a vydat o tom stanovené doklady. V řadě případů je k tomu vyžadována součinnost nezávislé třetí strany, která je k těmto úkonům pověřena – tzv. autorizované osoby (v EU označované jako notifikovaná osoba). Ověřují se však jen parametry výrobků související s tzv. oprávněným zájmem společnosti (z důvodů zejména ochrany zdraví, bezpečnosti, životního prostředí a majetku). Stavební výrobky, které nespadají do regulované oblasti (z pohledu předpisů ČR se jedná o tzv. „nestanovené výrobky“), musí plnit pouze požadavky všeobecných legislativních předpisů (např. zákon č. 102/2001 Sb., o všeobecné bezpečnosti výrobků) většinou bez nutnosti provést nějaká předepsaná ověření před jejich uvedením na trh. I zde je však nutno postupovat s dobrou znalostí legislativních předpisů, neboť v některých specifických případech se na daný výrobek vztahují i jiné zákony ukládající obecné povinnosti (např. zákon o veřejném zdraví, atomový zákon, zákon o obalech, zákon o chemických látkách atp.). 29

Průkaz shody:

Regulovaná oblast

Technicko-bezpečnostní charakteristiky související se základními požadavky

Zákonné značky shody (CE, CCZ) a dokumenty

Neregulovaná oblast

Ostatní užitné vlastnosti

Dobrovolné značky shody, certifikáty

Posuzování stavebních výrobků v neregulované oblasti Pro úplnost uvádíme také stručné údaje o posuzování stavebních výrobků v neregulované oblasti, které mají zejména význam pro prokazování jejich jakosti. Doklady o vlastnostech výrobků, které jsou v této oblasti vydávány (výrobcem nebo i tzv. třetí stranou), se většinou opírají o postupy zakotvené v nezávazných dokumentech – technických normách nebo v jiných technických specifikacích výrobce. Předávání dokladů o provedených zkouškách a posouzeních je v neregulované (soukromoprávní) oblasti věcí dohody dodavatele a odběratele (investora). V době převažující nabídky nad poptávkou vyžadují často odběratelé velice podrobné doklady o jakosti dodaných výrobků nebo provedených pracích. Velmi často jsou též vyžadovány doklady vydávané třetí nezávislou stranou (pro zvýšení důvěryhodnosti předávaných údajů), zejména v oblasti mezinárodního obchodu. Velký význam pro praktické použití výrobků má také rozsah ověřovaných parametrů a dalších podmínek výroby, který je v regulované oblasti často omezován na nezbytné minimum a nemusí tak být plně vypovídající ve vztahu k oblastem použití daného výrobku a souvisejícím druhům namáhání. Pro uživatele tak mohou mít velký význam i jiné typy vlastností, které z hlediska technicko-bezpečnostních parametrů nebudou v regulované oblasti ověřovány a potvrzovány. Výrobci se tak velmi často setkají s požadavkem, aby označení CE (nebo jiný typ označení či dokumentu z regulované oblasti) bylo doplňováno ještě jinými průkazy a dobrovolnými značkami, vyjadřujícími lépe celkovou kvalitu a použitelnost daného výrobku. V zemích EU se lze v této oblasti setkat např. s průkazy shody s normou, popřípadě i s průkazem shody s národními aplikačními dokumenty (konkrétní oblasti použití výrobků ve stavbách).

30

Stanovené výrobky Základním úkolem výrobce před uplatněním postupu posouzení shody je znalost o tom, zda jeho stavební výrobek je výrobkem stanoveným ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb. § 12 odst. 1 a): (1) Vláda nařízeními stanoví a) výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení oprávněného zájmu a u kterých proto musí být posouzena shoda (dále jen „stanovené výrobky“); ministerstva a jiné ústřední správní úřady mohou výjimečně a ve veřejném zájmu, například pro odstraňování důsledků havárií nebo živelních pohrom, rozhodnout, že po dobu trvání tohoto veřejného zájmu konkrétní výrobek se nepovažuje za stanovený výrobek. Stanovené stavební výrobky jsou tedy blíže specifikovány v již uvedených NV 190 a NV 163. V obou NV je také důležité respektovat definici stavebního výrobku, která je v NV 163 uvedena takto: a) stavebním výrobkem každý výrobek určený výrobcem nebo dovozcem pro trvalé zabudování do staveb, pokud jeho vlastnosti mohou ovlivnit alespoň jeden ze základních požadavků na stavby uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení (dále jen „výrobek“), kdy trvalým zabudováním výrobku do stavby je takové zabudování, při kterém se vyjmutím nebo výměnou výrobku trvale mění vlastnosti stavby, přičemž vyjmutí nebo výměna výrobku je stavební prací, b) určeným použitím výrobku použití určené výrobcem nebo dovozcem, které se vztahuje k úloze, kterou má výrobek při plnění základních požadavků na stavby uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení, c) stavební prací stavební činnost včetně montážní činnosti, jejímž účelem je realizace stavby, její změna, popřípadě udržovací práce, které mohou ovlivnit vlastnosti stavby; a v NV 190 takto: a) stavebním výrobkem každý výrobek určený výrobcem pro trvalé zabudování do staveb, pokud jeho vlastnosti mohou ovlivnit alespoň jeden ze základních požadavků na stavby uvedených v příloze č. 1 k tomuto nařízení (dále jen „výrobek“), kdy trvalým zabudováním výrobku do stavby je takové zabudování, při kterém se vyjmutím nebo výměnou výrobku trvale mění vlastnosti stavby, přičemž vyjmutí nebo výměna výrobku jsou stavebními nebo montážními činnostmi. Tato specifikace může v některých případech také omezit množinu výrobků, na které se uvedená nařízení vztahují. To platí zejména o NV 163, kde není tak úzká vazba na existenci technických specifikací (určených norem). Regulované stavební výrobky v úrovni EU Po vstupu ČR do EU se přednostně uplatňuje NV 190 v aktuálním znění. V tomto nařízení vlády není na rozdíl od národního systému (NV 163/2002 Sb.) žádný seznam výrobků, na které se toto nařízení vlády vztahuje. Situace pro výrobce (případně též pro dovozce a distributory) je tak složitější, neboť vyžaduje sledování dalších informačních zdrojů. Jednotlivé skupiny výrobků spadají pod toto nařízení vlády v okamžiku, kdy jsou pro ně k dispozici účinné harmonizované technické specifikace. hEN a ETA. V NV 190 je to specifikováno v § 1 takto: (1) Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství1) stanoví technické požadavky na stavební výrobky, které mají být uváděny na trh s označením CE. 31

(2) Toto nařízení se vztahuje na stavební výrobky, pokud požadavky pro ně jsou stanoveny a) harmonizovanými českými technickými normami2) nebo zahraničními technickými normami přejímajícími v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, b) evropskými technickými schváleními nebo c) určenými normami2) vztahujícími se k tomuto nařízení, kterými jsou české nebo zahraniční technické normy, které byly oznámeny Komisí Evropských společenství (dále jen „Komise“) v případě, že v příslušné oblasti neexistují harmonizované evropské normy nebo evropská technická schválení podle písmene a) nebo b) (dále jen „určené normy“). (3) Na výrobky podle odstavců 1 a 2 se s výjimkou případů uvedených v § 8 nevztahuje zvláštní právní předpis.3) Zvláštním právním předpisem /3/ je zde míněno NV 163 (tím je dáno přednostní uplatnění NV 190). Stav schvalování a publikování hEN je tedy nutno pečlivě sledovat. Situaci komplikuje skutečnost, že mnoho nových hEN je nejprve zavedeno do soustavy norem ČSN pouhým oznámením ČNI o přímém použití anglické verze normy schválené CEN. Tak mnoho těchto norem unikne pozornosti technické veřejnosti. Teprve později je připraveno a publikováno české znění takovéto normy, což pro přípravu na její praktické zavedení zmenšuje potřebný časový prostor. Důležitým informačním zdrojem v etapě schválení a zavádění těchto norem se stává Věstník ÚNMZ. Pro výrobce je však také důležité sledovat stav těchto norem i v období jejich vytváření, což je možné pouze sledováním práce příslušné komise TC/CEN. V těchto počátečních etapách je také možno uplatnit případné národní zájmy nebo zájmy výrobců, neboť harmonizovaná norma je schvalovaná jako konsensus zájmů jednotlivých zainteresovaných stran. Nejsou-li tyto zájmy včas uplatněny, není již možno po schválení normy a jejím použití v regulované oblasti je následně uplatňovat (např. v národních přílohách norem). Horší situace z hlediska informačního přístupu a znalostí naší technické veřejnosti je v oblasti ETA a ETAG. Mandáty na zpracování řídicích pokynů jsou obdobně jako mandáty na tvorbu harmonizovaných EN vydávány rozhodnutím Komise EU a publikovány tak zatím pouze v Úředním věstníku EU (OJ). Zatím tak jediným dostupným zdrojem informací v této oblasti zůstávají informace na webu EU (OJ) a informace na webu organizace EOTA sdružující schvalovací notifikované orgány EU (www.eota.be), případně informace získané na TZÚS Praha, s. p., který je mluvčím ČR v této organizaci. Přitom jsou tyto informace většinou obsažnější a složitější, neboť ETA se především týkají nestandardních druhů výrobků nebo výrobkových sestav. Přechodné období Ve výše uvedených technických specifikacích je vždy uvedeno přechodné období (obvykle 21 měsíců od data zpřístupnění příslušné technické specifikace), v jehož průběhu má výrobce provést přípravné práce na zavedení této technické specifikace, vykonání předepsaných úkonů, zajištění případných úkonů a dokladů notifikované osoby tak, aby nejpozději po skončení přechodného období mohl výrobky označovat CE (a to i výrobky uváděné na trh pouze v ČR). 32

Konečné znění EN (CEN)

datum zpřístupnění – užití jako EN

cca 9 měsíců

Oznámení EN v OJ =>> hEN počátek účinnosti jako hEN

převzetí hEN alespoň 1 státem EU

souběžná platnost

cca 12 měsíců CE

hEN

Národní předpis

CCZ

nutné zrušení národ. předpisu

konec souběžné platnosti

Platnost a používání jen hEN

Pro názornost je dále uvedeno schéma časového průběhu hEN při aplikaci posuzování shody podle NV 163 nebo NV 190: Regulované stavební výrobky v národní úrovni ČR (NV 163) Důležité stavební výrobky (představující oprávněný zájem), pro které nejsou zatím k dispozici harmonizované technické specifikace, budou i nadále podléhat nařízení vlády 163/2002 Sb. Umožňuje to článek 6 odst. 2 směrnice 89/106/EHS, který předpokládá, že takovéto výrobky mohou být umístěny na trh příslušné členské země po splnění jejich vnitrostátních předpisů. Přehled stanovených výrobků je přímo uveden v příloze 2 tohoto nařízení vlády. V příloze jsou skupiny výrobků uváděny podle převažujícího účelu použití ve stavbě v tabulkách (seznamech) 1 až 12 členěných takto: 1. Stavební výrobky pro betonové a železobetonové části staveb 2. Stavební výrobky pro zděné stavby 3. Stavební výrobky ze dřeva a dřevěné konstrukce 4. Stavební výrobky pro kovové konstrukce 5. Ochranné, tepelně a zvukověizolační materiály a výrobky, hydroizolační materiály, střešní krytiny a lepidla 6. Stavební výrobky ze skla 7. Stavební výrobky pro kanalizační systémy a potrubní rozvody vody 8. Stavební výrobky pro otvorové výplně 9. Zvláštní materiály, výrobky, konstrukce a zařízení 10. Technická zařízení staveb 11. Stavební výrobky pro vnitřní a vnější povrchové úpravy stěn, stropů a podlah 12. Stavební výrobky pro hygienická zařízení a ostatní speciální výrobky. 33

Výrobce nebo dovozce má zde možnost poměrně jednoduše vyhledat, zda jeho výrobek (skupina výrobků) patří mezi výrobky stanovené podle tohoto NV. Názvy stanovených skupin výrobků v NV 163 vycházejí pro zachování maximální kompatibility s postupy EU z dokumentů přijatých v orgánech EU k aplikaci Směrnice 89/106/EHS. Pokud je výrobci nebo dovozci některá skupina výrobků nejasná (z hlediska možnosti přiřazení vlastního výrobku), je možno doporučit ověřit si rozsah technických návodů (TN) zpracovaných autorizovanými osobami pro danou skupinu výrobků. Přehled i plný text TN je umístěn na www.tzus.cz. Přehled je členěn (v souladu s NV 163) podle tabulek 01-12 a dále podle čísla skupiny výrobků v příslušné tabulce. Ukázka členění webu je na následujícím obrázku.

V označení technického návodu AA.BB.CC znamená AA číslo tabulky, BB číslo skupiny výrobků v tabulce a CC pořadové číslo TN v dané skupině. V úvodu TN je vždy blíže specifikováno vymezení výrobku, na který se TN vztahuje. Podrobný popis účelu a struktury TN je také uveden na www.tzus.cz. Která nařízení vlády dále použít Jak již bylo uvedeno, pro oblast stavebních výrobků jsou účinná dvě základní nařízení vlády, uplatňuje se však vždy pouze jedno z nich. Pro některé druhy výrobků však přichází v úvahu také souběžné uplatnění některého z dalších nařízení vlády navazujících na zákon č. 22/1997 Sb., které se vztahuje na jiné skupiny výrobků (např. strojní výrobky) nebo jiné oblasti problematik. Jde zejména o následující oblasti: 34

• Nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení, ve znění nařízení vlády č. 483/2002 Sb., a nařízení vlády č. 251/2003 Sb. (1999/5/ES) • Nařízení vlády č. 179/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na chladicí zařízení (96/57/ES) • Nařízení vlády č. 9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska emisí hluku, ve znění nařízení vlády č. 342/2003 Sb. (86/594/EHS, 2000/14/ES) • Nařízení vlády č. 17/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí (73/23/EHS) • Nařízení vlády č. 18/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility (89/336/EHS) • Nařízení vlády č. 20/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na jednoduché tlakové nádoby (87/404/EHS) • Nařízení vlády č. 22/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na spotřebiče plynných paliv (90/396/EHS) • Nařízení vlády č. 23/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zařízení a ochranné systémy určené pro použití v prostředí s nebezpečím výbuchu (94/9/EHS) • Nařízení vlády č. 24/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na strojní zařízení (98/37/ES) • Nařízení vlády č. 25/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na účinnost nových teplovodních kotlů spalujících kapalná nebo plynná paliva, ve znění nařízení vlády č. 126/2004 Sb., a nařízení vlády č. 42/2006 Sb. (92/42/EHS) • Nařízení vlády č. 26/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na tlaková zařízení, ve znění nařízení vlády č. 621/2004 Sb. (97/23/ES) • Nařízení vlády č. 27/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výtahy, ve znění nařízení vlády č. 127/2004 Sb. (95/16/ES) • Nařízení vlády č. 42/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na přepravitelná tlaková zařízení, ve znění nařízení vlády č. 251/2003 Sb. a nařízení vlády č. 541/2004 Sb. (99/36/ES) • Nařízení vlády č. 133/2005 Sb., o technických požadavcích na provozní a technickou propojenost evropského železničního systému (vybrané čl. 2001/16/ES, ve znění 2004/50/ES a vybrané čl. 1996/48/ES, ve znění 2004/50/ES) Poznámka:V závorkách jsou uvedena čísla směrnic ES, které daná nařízení vlády přejímají. Souběžné použití některých z uvedených NV připadá v úvahu prakticky jen u specifických stavebních výrobků – kombinujících více různorodých komponent a je nutno vždy postupovat se znalostí předpisů, které se na jednotlivé části výrobku vztahují. Uplatnit se mohou i doplňková nařízení vlády určující grafické provedení české značky shody (dobrovolné použití) a označení CE (povinné označení). • Nařízení vlády č. 179/1997 Sb., kterým se stanoví grafická podoba české značky shody, její provedení a umístění na výrobku, ve znění nařízení vlády č. 585/2002 Sb. • Nařízení vlády č. 291/2000 Sb., kterým se stanoví grafická podoba označení CE.

6.2 PPS stanovené v národním systému ČR U stavebních výrobků v působnosti nařízení vlády 163/2002 Sb. je v příloze 2 tohoto nařízení vlády uveden přehled stanovených výrobků (tabulky 1–12). U jednotli35

vých skupin výrobků podrobněji vymezených ve výše uvedených tabulkách je pak uveden předepsaný postup posouzení shody (odkazem na § 5–8). Toto uspořádání umožňuje dobrou orientaci v seznamech stanovených výrobků a odpovídajících postupech posouzení shody. Základní úkoly výrobce (dovozce) shrnuje v NV 163 § 2 odst. 1: (1) Výrobce nebo dovozce provádí nebo zajišťuje u stanovených výrobků posuzování shody jejich vlastností se základními požadavky (dále jen „posuzování shody“) z hlediska jejich vhodnosti k určenému použití, a to postupem posuzování shody stanoveným u jednotlivých výrobků v příloze č. 2 k tomuto nařízení. Na základě posuzování shody vydává výrobce nebo dovozce prohlášení o shodě podle § 13. Pro posouzení shody připravuje výrobce nebo dovozce technickou dokumentaci, její obecný rozsah je vymezen v § 4 NV 163 takto: (1) Výrobce nebo dovozce pořizuje pro posouzení shody technickou dokumentaci. (2) Technická dokumentace musí být zpracována v takovém rozsahu, aby umožňovala posuzování shody výrobku s technickými požadavky obsaženými v určených normách nebo v technických předpisech nebo ve stavebním technickém osvědčení; technická dokumentace, která je nezbytná pro správné pochopení funkce výrobku ve stavbě ve vztahu k základním požadavkům a z které vyplývá určené použití výrobku ve stavbě, je v případech, kdy je poskytována autorizované osobě, v českém jazyce nebo v jazyce, který je s autorizovanou osobou dohodnut. (3) Technická dokumentace s přihlédnutím k charakteru výrobku obsahuje a) podrobný popis výrobku a vymezení způsobu jeho použití ve stavbě, b) u dovážených výrobků identifikační údaje o jejich výrobci, c) odkaz na určené normy, na technické předpisy nebo na stavební technické osvědčení, které budou využity pro posuzování shody před uvedením výrobku na trh, d) projektové a výrobní výkresy výrobku, popřípadě jinou dokumentaci konkretizující vlastnosti výrobku vzhledem k jeho použití, technologický postup pro jeho výrobu a pro použití ve stavbě, údaje o technických vlastnostech výrobku vztahující se k základním požadavkům, e) popisy a vysvětlení nezbytné ke srozumitelnosti výkresů a funkce výrobku, návody k použití ve stavbě a případná upozornění; upozornění na nebezpečí nebo omezení použitelnosti a návody k bezpečnému použití musí být v českém jazyce, f) výsledky návrhových a konstrukčních výpočtů a výsledky případně provedených zkoušek, g) zkušební protokoly, popřípadě certifikáty, pokud byly vydány před posuzováním shody podle § 5 až 9. Postupy posouzení shody podle tohoto nařízení vlády jsou již dostatečně vžité a přizpůsobené podmínkám ČR. Jejich struktura je velmi podobná struktuře postupů podle NV 190. Jedná se o: • certifikaci výrobku (§ 5), • certifikaci výrobku bez zkoušek při dohledu (§ 5a), • posouzení (certifikaci) systému řízení výroby (§ 6), • ověření shody výrobku (§ 7), • posouzení shody výrobcem (§ 8) • posouzení shody při kusové výrobě (§ 9).

36

Charakteristiky těchto postupů z hlediska činností zajišťovaných výrobcem (dovozcem) a autorizovanou osobou jsou uvedeny v následující tabulce: § podle NV 163/2002 5 5a 6 7 8 9

V/D AO SŘV KVD

Zajištění Zkouška technic. Zajištění typu dokumen- SŘV/KVD výrobku tace V/D V/D AO V/D V AO V/D V V/D V/D V/D AO V/D V/D V/D V – V

Dohled – Posouzení zkoušky SŘV/KVD výrobků AO AO AO – – –

Dohled nad SŘV/KVD

AO – – – – –

AO AO AO – – –

– úkoly zajišťované výrobcem (V) nebo dovozcem (D) – úkoly prováděné autorizovanou osobou – systém řízení výroby (u výrobce) – kontrola výrobků dovozcem

Základní druhy dokumentů o posouzení shody vydávané autorizovanou osobou nebo výrobcem (dovozcem) jsou uvedeny v následující tabulce: § podle NV 163/2002 5

5a

6

Dokumenty vydávané AO

Dokumenty vydávané V/D

Protokol o zkoušce výrobku Protokol o certifikaci Certifikát výrobku Zprávy o dohledu Protokol o zkoušce výrobku Protokol o certifikaci Certifikát výrobku Zprávy o dohledu Protokol o posouzení SŘV Certifikát systému řízení výroby Zprávy o dohledu

Technická dokumentace výrobku Dokumentace SŘV/KVD Prohlášení o shodě

7

Protokol o ověření shody typu výrobku

8

–

9

–

37

Technická dokumentace výrobku Dokumentace SŘV Prohlášení o shodě Technická dokumentace výrobku Dokumentace SŘV Doklad o ověření shody typu výrobku Prohlášení o shodě Technická dokumentace výrobku Dokumentace SŘV/KVD Prohlášení o shodě Technická dokumentace výrobku Dokumentace SŘV/KVD Doklad o ověření shody typu výrobku Prohlášení o shodě Technická dokumentace výrobku Doklad o posouzení vlastností výrobku ve vztahu k určenému použití Prohlášení o shodě

V tabulce není uvažováno vypracování stavebního technického osvědčení v případech, kdy není k dispozici pro daný výrobek určená norma. Jednotlivé PPS jsou v NV 163 uvedeny jako popis úkolů výrobce a autorizované osoby. V dalších článcích je proto stručně uvádíme v obdobném vymezení tabelární formou a schematicky také formou diagramu. PPS podle § 5 Zajišťuje/provádí CERTIFIKACE VÝROBKU – § 5 Výrobce nebo pořizuje technickou dokumentaci v rozsahu uvedeném dovozce: v § 4 a poskytuje ji AO včetně svých identifikačních údajů a údajů o místě výroby poskytuje AO vzorky výrobku poskytuje AO popis SŘV, popřípadě u dovážených výrobků popis KVD a zajistí si u autorizované osoby pravidelný dohled nejméně jedenkrát za 12 měsíců Autorizovaná přezkoumá podklady předložené výrobcem nebo dovozcem osoba: a posoudí, zda odpovídají požadavkům nařízení vlády provede počáteční zkoušku typu výrobku na vzorku poskytnutém výrobcem nebo dovozcem na základě výběru, který provedla, a ověří, zda výrobek splňuje požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, které souvisejí se základními požadavky provede posouzení SŘV/KVD, zda odpovídá příslušné technické dokumentaci a zda SŘV/KVD zabezpečuje, aby výrobky uváděné na trh splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3 pokud vzorek odpovídá požadavkům stanoveným určenými normami technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, které souvisejí se základními požadavky, a výrobce zajišťuje řádné fungování SŘV, popřípadě dovozce zajišťuje řádnou KVD, vystaví autorizovaná osoba certifikát výrobku a předá ho výrobci nebo dovozci. provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců dohled nad řádným fungováním SŘV/KVD, odebírá vzorky výrobků, provádí jejich zkoušky a posuzuje, zda vlastnosti výrobku odpovídají určeným normám, technickým předpisům nebo stavebnímu technickému osvědčení. O vyhodnocení dohledu vydá autorizovaná osoba zprávu, kterou předá výrobci. Pokud autorizovaná osoba zjistí nedostatky ve fungování SŘV/KVD nebo ve vlastnostech výrobku, je oprávněna zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. Hlavní výstupy protokol o zkoušce, protokol o certifikaci výrobku, certifikát AO: výrobku, zpráva o dohledu

38

požadavek na odstranění neshod

dokumentace, záznamy

Zajištění SŘV/KVD

Neshoda

Posouzení SŘV/KVD Neshoda

Zkoušky vzorků výrobku

Zpráva

Protokol o zkoušce

Protokol o certifikaci

Neshoda

Posouzení shody Certifikát

Dohled (SŘV/KVD, výrobek)

Zpráva o dohledu

Neshoda

Posouzení shody

Pozastavení platnosti C

AO výrobce

PPS podle § 5a Zajišťuje/provádí CERTIFIKACE VÝROBKU bez zkoušek při dohledu – § 5a Výrobce nebo pořizuje technickou dokumentaci v rozsahu uvedeném dovozce: v § 4 a poskytuje ji AO včetně svých identifikačních údajů a údajů o místě výroby poskytuje AO vzorky výrobku pro počáteční zkoušku typu výrobku poskytuje AO popis SŘV v místě výroby a zajistí si u autorizované osoby pravidelný dohled nejméně jedenkrát za 12 měsíců Autorizovaná přezkoumá podklady předložené výrobcem nebo dovozcem osoba: a posoudí, zda odpovídají požadavkům nařízení vlády provede počáteční zkoušku typu výrobku na vzorku poskytnutém výrobcem nebo dovozcem na základě výběru, který provedla, a ověří, zda výrobek splňuje požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, které souvisejí se základními požadavky provede posouzení SŘV v místě výroby, zda odpovídá příslušné technické dokumentaci a zda zabezpečuje, aby výrobky uváděné na trh splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3 39

Zajišťuje/provádí CERTIFIKACE VÝROBKU bez zkoušek při dohledu – § 5a pokud vzorek odpovídá požadavkům stanoveným určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, které souvisejí se základními požadavky, a výrobce zajišťuje řádné fungování SŘV, vystaví autorizovaná osoba certifikát výrobku a předá ho výrobci nebo dovozci. provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců dohled nad řádným fungováním SŘV a posuzuje, zda vlastnosti výrobku odpovídají určeným normám, technickým předpisům nebo stavebnímu technickému osvědčení. O vyhodnocení dohledu vydá autorizovaná osoba zprávu, kterou předá výrobci. Pokud autorizovaná osoba zjistí nedostatky ve fungování SŘV u výrobce, je oprávněna zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát. Hlavní výstupy protokol o zkoušce, protokol o certifikaci výrobku, certifikát AO: výrobku, zpráva o dohledu

V případě, že dovozce nezajistí AO možnost posouzení SŘV u výrobce, provádí se PPS podle § 5.

požadavek na odstranění neshod

dokumentace, záznamy

Zajištění SŘV

Neshoda

Posouzení SŘV Neshoda

Zkoušky vzorků výrobku

Zpráva

Protokol o zkoušce

Protokol o certifikaci

Neshoda

Posouzení shody Certifikát

Dohled (SŘV)

Zpráva o dohledu

Neshoda

Posouzení shody

AO výrobce

40

Pozastavení platnosti C

PPS podle § 6 Zajišťuje/provádí POSOUZENÍ SYSTÉMU ŘÍZENÍ VÝROBY – § 6 Výrobce nebo pořizuje technickou dokumentaci podle § 4 dovozce: provede nebo nechá provést počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku a vyhodnotí, zda typ výrobku odpovídá požadavkům stanoveným určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, a vystaví o tom doklad zajišťuje takový systém řízení výroby, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3, zajistí u AO posouzení výrobcem provozovaného SŘV; k tomu jí předá potřebné podklady, které popisují provozovaný SŘV; nejméně jedenkrát za 12 měsíců zajistí u autorizované osoby dohled nad řádným fungováním SŘV Autorizovaná provede posouzení SŘV, zda odpovídá příslušným technickým osoba: podkladům podle § 6 odst. 1 písm. d) a zda SŘV zabezpečuje, aby výrobky uváděné na trh splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením, odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3 a dokladu vystavenému podle § 6 odst.1 písm. a), pokud jsou splněny předchozí požadavky, vydá o tom certifikát provádí nejméně jedenkrát za 12 měsíců dohled nad řádným fungováním SŘV v místě výroby. O vyhodnocení dohledu vydá AO zprávu, kterou předá výrobci, popřípadě též dovozci. Pokud AO zjistí nedostatky, je oprávněna zrušit nebo změnit jí vydaný certifikát Hlavní výstupy protokol o výsledku posouzení SŘV, certifikát, zpráva o dohledu AO:

V případě, že dovozce nezajistí AO možnost posouzení SŘV u výrobce, provádí se posouzení shody postupem podle § 5.

41

požadavek na odstranění neshod

dokumentace, záznamy

Zajištění SŘV

Neshoda

Zkoušky typu výrobku

Doklad

Protokol Neshoda

Posouzení shody Certifikát

Dohled (SŘV) Zpráva o dohledu Neshoda

Posouzení shody Pozastavení platnosti C

AO výrobce

PPS podle § 7 Zajišťuje/provádí OVĚŘENÍ SHODY VÝROBKU – § 7 Výrobce nebo pořizuje technickou dokumentaci podle § 4 dovozce: zajistí u AO provedení počáteční zkoušky typu výrobku na předloženém vzorku zajišťuje takový SŘV, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3; dovozce v odpovídající míře zabezpečuje KVD. Autorizovaná provede počáteční zkoušky typu výrobku na vzorku a posoudí, osoba: zda typ výrobku odpovídá určeným normám, technickým předpisům nebo stavebnímu technickému osvědčení. O výsledcích zkoušek a jejich posouzení vystaví protokol s uvedením doby platnosti. Hlavní výstup protokol o ověření shody typu výrobku AO:

42

požadavek na odstranění neshod

dokumentace, záznamy

Zajištění SŘV/KVD

Neshoda

Zkoušky vzorku výrobku

Neshoda

Posouzení shody typu výrobku

Protokol

Protokol o ověření shody typu výrobku

AO výrobce

PPS podle § 8 Zajišťuje/provádí POSOUZENÍ SHODY VÝROBCEM/DOVOZCEM – § 8 Výrobce nebo pořizuje technickou dokumentaci podle § 4 dovozce: provede nebo nechá provést zkoušky typu výrobku na vzorku a posoudí, zda typ výrobku odpovídá určeným normám, technickým předpisům nebo stavebnímu technickému osvědčení; o výsledcích zkoušek a jejich posouzení pořizuje doklad zajišťuje takový SŘV, aby všechny výrobky, které uvádí na trh, splňovaly požadavky stanovené určenými normami, technickými předpisy nebo stavebním technickým osvědčením a odpovídaly technické dokumentaci podle § 4 odst. 3; dovozce v odpovídající míře zabezpečuje KVD Hlavní výstup: doklady výrobce/dovozce o posouzení shody

V případě, že dovozce nezajistí splnění všech výše uvedených úkolů, provádí se posouzení shody podle § 7.

43

Opatření k nápravě

dokumentace, záznamy

Zajištění SŘV/KVD

Neshoda

Neshoda

Zkoušky vzorku výrobku

Doklad

Posouzení shody typu výrobku

Doklad

výrobce

PPS podle § 9 (kusová výroba) Tento postup uplatní výrobce (nikoliv dovozce) pouze za předpokladu, že se jedná skutečně o kusovou výrobu ve smyslu definice uvedené v § 1 odst. 1f: „f) kusovou výrobou (se rozumí) způsob výroby, při kterém je vyráběn výrobek na základě smluvního vztahu pro konkrétního zákazníka, jednorázově určený pro použití vymezené individuálním požadavkem tohoto zákazníka; jedná se zejména o řemeslnou výrobu výrobků, u které se nepředpokládá opakování výroby typově stejného výrobku založené na průmyslových výrobních metodách“. PPS stanovený pro konkrétní stavební výrobek v tabulkách 1–12 v příloze 2 NV 163 je pak zjednodušen v závislosti na existenci a úplnosti určené normy podle následujícího popisu a schématu: Zajišťuje/provádí POSOUZENÍ SHODY U KUSOVÉ VÝROBY – § 9 Výrobce: pořizuje technickou dokumentaci podle § 4 u výrobků uváděných na trh v souladu s určenými normami posoudí, zda výrobek odpovídá těmto normám vzhledem k jeho určenému použití ve stavbě, a pořídí doklad o tomto posouzení u výrobků, jejichž vlastnosti nejsou v souladu s určenými normami, nebo pokud takové normy nebo technické předpisy nekonkretizují z hlediska určeného použití výrobku ve stavbě základní požadavky, zajistí u autorizované osoby posouzení technické dokumentace z hlediska určeného použití výrobku. Autorizovaná osoba vydá na základě posouzení technické dokumentace stavební technické osvědčení podle § 3 upravené pro kusovou výrobu tak, aby posouzení shody podle tohoto stavebního technického osvědčení zahrnovalo pouze takové provedení výrobku, které dovolí jeho určené použití při vzniku minimálně přijatelného rizika ve vztahu k určenému použití výrobku. Výrobce následně posoudí, zda vlastnosti vyráběného výrobku odpovídají vlastnostem uvedeným ve stavebním technickém osvědčení Hlavní výstup: doklady výrobce/dovozce o posouzení shody 44

Technická dokumentace výrobku

určená norma? (existence, úplnost)

ne

Posouzení technické dokumentace

ano

určená norma Posouzení shody ve vztahu k určenému použití

Doklad o posouzení

Stavební technické osvědčení

AO výrobce

6.3 Prohlášení o shodě Po provedeném posouzení shody stanoveným postupem, a pokud je výrobek ve shodě se základními požadavky, vydá výrobce nebo dovozce písemné prohlášení o shodě. Prohlášení o shodě musí být vypracováno v českém jazyce a musí obsahovat všechny náležitosti stanovené NV 163 v § 13 (neexistuje závazný vzor, musí v něm však být uvedeny všechny předepsané položky): a) identifikační údaje o výrobci nebo dovozci, který prohlášení o shodě vydává (jméno a příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání a identifikační číslo fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo právnické osoby), b) identifikační údaje o výrobku (například název, typ, značku, popis provedení), u dovážených výrobků též jméno a adresu výrobce a místo výroby, c) popis a určení výrobku (výrobcem, popřípadě dovozcem určený účel použití ve stavbě), d) údaj o použitém způsobu posouzení shody; identifikační údaje dokladů o zkouškách a posouzení shody, e) odkaz na určené normy, technické předpisy nebo stavební technické osvědčení, které byly použity při posouzení shody, f) údaje o autorizované osobě, pokud vydala stavební technické osvědčení nebo se podílela na posuzování shody, údaje o této osobě (název, popřípadě obchodní firmu, sídlo, identifikační číslo autorizované osoby) a evidenční číslo a datum vydání jejího nálezu (stavebního technického osvědčení, zkušebního protokolu, zprávy, popřípadě certifikátu) o předmětném výrobku nebo o posouzení systému řízení výroby, g) potvrzení výrobce nebo dovozce o tom, že vlastnosti výrobku splňují základní požadavky podle tohoto nařízení, popřípadě požadavky jiných technických předpisů, že výrobek je za podmínek obvyklého, popřípadě výrobcem nebo dovozcem určeného použití bezpečný a že přijal opatření, kterými zabezpečuje shodu všech výrobků uváděných na trh s technickou dokumentací a se základními požadavky, h) datum a místo vydání prohlášení o shodě; jméno a funkci odpovědné osoby výrobce nebo dovozce a její podpis. 45

Toto prohlášení o shodě uchová výrobce nebo dovozce společně s technickou dokumentací po stanovenou dobu jako součást dokladů o shodě (10 let). Není předepsáno, že kopie prohlášení o shodě musí doprovázet každý výrobek, ani není stanoven požadavek, aby kopie prohlášení o shodě byla povinně poskytována odběratelům. Nicméně odběratelé (vystupující často jako distributoři) kopii prohlášení často vyžadují (v rámci obchodního vztahu), aby spolehlivě doložili, že pro stavbu použili výrobky splňující zákonné požadavky. Označení českou značkou shody CCZ Použití označení shody českou značkou shody CCZ (její tvar a postup uplatnění je vymezen v nařízení vlády č. 179/1997 Sb., ve znění nařízení vlády č. 585/2002 Sb.) není tímto NV 163 stanoveno jako povinné. Na základě ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., může výrobce dobrovolně označit výrobek českou značkou shody CCZ, ale jen v případě, že se na výrobek nevztahuje jiné nařízení vlády, které ukládá umisťovat na výrobek označení CE (obě označení nemohou být na výrobku současně). Dobrovolné používání této značky shody však umožňuje distributorům snadněji identifikovat výrobky, které splňují zákonné požadavky. Vzor označení národní značkou shody CCZ je uveden na následujícím obrázku:

Praktický příklad: Výrobce betonu pevnostních tříd C 12/15 a vyšších: ✓ V seznamu harmonizovaných norem a ETAG na některé z výše uvedených webových stran zjistí, že na výrobek neexistuje harmonizovaná technická specifikace. ✓ V příloze č. 2 v NV 163 je tento výrobek uveden v seznamu 1. Stavební výrobky pro betonové a železobetonové konstrukce, v položce č. 5 beton pevnostních tříd C 12/15 (B 15) a vyšších, systém posuzování shody podle § 6, tj. posouzení shody za účasti AO. ✓ Na www.unmz/zkušebnictví/stavebnívýrobky/autorizované osoby zjistí, která AO je posouzení shody oprávněna provést. ✓ U vybrané AO podá žádost o certifikaci SŘV (§ 6) nebo podle vlastního uvážení o výrobkovou certifikaci (§ 5) ✓ Předloží AO podklady požadované příslušným PPS ✓ AO vypracuje příslušné doklady včetně certifikátu a předá je žadateli ✓ Na jejich základě vydá výrobce prohlášení o shodě, výrobek může označit CCZ. ✓ Zajistí u AO, která posouzení shody provedla, pravidelný dohled jedenkrát za 12 měsíců ✓ Během platnosti certifikátu oznamuje AO všechny změny týkající se výroby betonu

46

6.4 PPS stanovené v systému EU Jak již bylo uvedeno, základním dokumentem pro stavební výrobky je v EU Směrnice č. 89/106/EHS. Tato směrnice je transformována do předpisů ČR prostřednictvím zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a návazného nařízení vlády č. 190/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky označované CE, ve znění 251/2003 a 128/2004 Sb. V nařízení vlády 190/2002 Sb. není na rozdíl od národního systému (NV 163.) žádný seznam výrobků, na které se tato nařízení vlády vztahuje. Situace pro výrobce (případně též pro dovozce a distributory) je tak složitější, neboť vyžaduje sledování dalších informačních zdrojů. Jednotlivé skupiny výrobků spadají pod toto nařízení vlády v okamžiku, kdy jsou pro ně k dispozici účinné harmonizované technické specifikace. Takovými specifikacemi jsou především harmonizované evropské normy (hEN) a evropská technická schválení (ETA) (zpracovaná především na základě řídicích pokynů označovaných zkratkou ETAG) viz kapitola 5. Výrobek lze uvést na trh pouze tehdy, je-li vhodný k určenému použití a splňuje požadavky pro něj stanovené v hEN nebo ETA. Posuzování shody se provádí postupy, které jsou pro výrobek stanoveny Rozhodnutím Komise EU a upřesněny ve výše uvedených technických specifikacích. Odlišný režim je stanoven pro kusovou výrobu. Po posouzení shody vydává výrobce ES prohlášení o shodě – jeho náležitosti jsou stanoveny v NV 190/2002 Sb. (§ 5). Důkazem o shodě je umístění označení CE na výrobku (neumisťuje se u kusové výroby). Povinnosti výrobce může též plnit jeho zplnomocněný zástupce usazený na území EU. Postupy posouzení shody stavebních výrobků jsou souhrnně uvedeny v NV 190. (§ 5 odst. 1 bod a až f) a odpovídají postupům stanoveným směrnicí 89/106/EHS. Tato směrnice je sice označována jako směrnice „nového přístupu“, neobsahuje však postupy odpovídající obecným postupům posuzování shody, které jsou vymezeny pozdějším Rozhodnutím Rady č. 93/465/EHS (ze dne 22. 07. 1993) o modulech pro různé fáze posuzování shody a o pravidlech pro připojování označení shody CE, ale obsahuje v příloze III postupy vlastní. Označení postupů přesně podle jejich označení ve směrnici 89/106/EHS je však dnes používáno převážně jen v právních dokumentech nebo ve vysvětlujících poznámkách. Pro zjednodušení a jejich praktické označení se nejčastěji zkráceně hovoří o systémech posuzování shody 1, 1+, 2, 2+, 3 a 4, jak je uvedeno i v následující tabulce: Označení podle NV Označení Zajištění 190/2002 v EU FPC –§5 c 1+ V d 1 V e 2+ V f 2 V b 3 V a 4 V

Zajištění ITT NO NO V V NO V

47

Úvodní Dohled – posouzení zkoušky FPC výrobků NO NO NO NO

NO

Dohled nad FPC NO NO NO

V NO FPC ITT

– úkoly zajišťované výrobcem – úkoly prováděné notifikovanou osobou – systém řízení výroby (factory production control) – úvodní zkouška typu výrobku (initial type testing)

Pro zajištění relace mezi tímto zjednodušeným způsobem označování a označením ve směrnici i v NV 190 je v Příloze č. 2 k NV 190 uvedena tabulka vzájemných vztahů. Jednotlivé postupy posouzení shody se odlišují zejména nutností účasti notifikované osoby na ověřování výrobku nebo systému řízení výroby (FPC), a to jak při prvotním posuzování, tak i při případných následných periodických dohledech. Je to také barevně vyznačeno v předcházející tabulce. Přehled základních druhů dokumentů vydávaných NO a výrobcem je uveden v následující tabulce:

Označení podle NV Označení Dokumenty vydávané NO 190/2002 v EU –§5 c 1+ Protokol o zkoušce typu výrobku Protokol o certifikaci ES certifikát výrobku Zprávy o dohledu d 1 Protokol o zkoušce typu výrobku Protokol o certifikaci ES certifikát výrobku Zprávy o dohledu e 2+ Protokol o posouzení FPC Certifikát systému řízení výroby Zprávy o dohledu f 2 Protokol o posouzení FPC Certifikát systému řízení výroby b

3

a

4

Protokol o zkoušce typu výrobku –

48

Dokumenty vydávané výrobcem Dokumentace FPC ES prohlášení o shodě

Dokumentace FPC ES prohlášení o shodě

Dokumentace FPC Protokol o zkoušce typu výrobku ES prohlášení o shodě Dokumentace FPC Protokol o zkoušce typu výrobku ES prohlášení o shodě Dokumentace FPC ES prohlášení o shodě Dokumentace FPC Protokol o zkoušce typu výrobku ES prohlášení o shodě

Postup posuzování Výrobce provádí nebo zajišťuje u výrobků posuzování shody jejich vlastností se základními požadavky stanoveným postupem posuzování shody. Pokud je předepsána účast autorizované osoby, touto osobou je osoba notifikovaná, usídlená v kterémkoliv členském státě EU, pokud má přidělen rozsah oprávnění (autorizaci – notifikaci) k příslušnému výrobku a postupu. Postup posouzení shody pro určitou skupinu výrobků je obecně určen Rozhodnutím Komise EU. Pro výrobce konkrétního výrobku je však zásadně rozhodující popis postupu posuzování shody, tak jak je konkretizován harmonizovanými normami, evropským technickým schválením, nebo případně i určenými normami k tomuto nařízení. U daného výrobku se tedy postupuje podle technické specifikace (hEN, ETA), která se na výrobek vztahuje, neboť na něj stanovuje konkrétní a podrobné technické požadavky. Lze opět upozornit na aplikaci přechodného období (obvykle 21 měsíců od data zpřístupnění příslušné technické specifikace), v jehož průběhu má výrobce provést přípravné práce na zavedení této technické specifikace, vykonání předepsaných úkonů, zajištění případných úkonů a dokladů notifikované osoby tak, aby nejpozději po skončení přechodného období mohl výrobky označovat CE (a to i výrobky uváděné na trh pouze v ČR). Počátek období, od kdy je možno výrobky označovat CE, je publikován v Úředním věstníku EU (OJ) při zveřejnění harmonizace dané normy. Po skončení přechodného období musí být případné národní postupy zcela nahrazeny postupem stanoveným v harmonizované technické specifikaci. Proto je znalost těchto technických specifikací tak důležitá. Dále je nutno upozornit, že i v případech, kdy jsou stanoveny úkoly výrobci bez prověřování notifikovanou osobou, jsou tyto úkoly povinnostmi vymahatelnými a vyplývajícími ze zákona. Plnění těchto povinností pak mohou kontrolovat orgány provádějící dozor nad trhem a významně by se též uplatnily při posuzování odpovědnosti výrobce za škody způsobené vadným výrobkem. Taková povinnost například platí u požadavku na zavedení systému řízení výroby (FPC), kde výrobce je povinen zpracovat dokumentaci, ve které definuje systém řízení výroby daného výrobku a zabezpečuje procesy výrobní kontroly v rozsahu stanoveném v příslušných technických specifikacích. Plnění tohoto úkolu např. i u systému 4 je pod sankcí vyplývající z příslušných ustanovení zákona 22/1997 Sb. Doklady o použitém způsobu posouzení shody Nejsou v NV 190 výslovně zmiňovány (mimo dokumentace k systémům řízení výroby). Avšak lze odvodit, že by to měly být dokumenty vzniklé v procesu posuzování shody a ES prohlášení o shodě. Na základě ustanovení zákona č. 22/1997 Sb., je výrobce povinen v období 10 let od ukončení výroby, dovozu nebo uvádění na trh tyto doklady na vyžádání poskytnout orgánu dozoru.

49

PPS – Systém 1+ Zajišťuje/provádí Certifikace shody výrobku (1+) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) zajišťuje následné zkoušky vzorků odebraných výrobcem v místě výroby podle předepsaného plánu zkoušek poskytuje NO vzorky výrobku a dokumentaci FPC Notifikovaná provede počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) osoba: posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby (FPC) provádí průběžný dohled, posuzování a schvalování systému řízení výroby (FPC) u výrobce namátkově odebírá vzorky výrobků v místě výroby, na trhu nebo na staveništi a kontroluje dodržení technických specifikací Hlavní výstupy protokol o zkoušce, protokol o certifikaci výrobku, ES certifikát NO: výrobku, zprávy o dohledu

Požadavek na odstranění neshod

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Neshoda

Provedení ITT

Protokol

Protokol Neshoda

Počáteční inspekce FPC Certifikát

Neshoda

Zpráva o dohledu

Průběžný dohled (ITT, FPC) Zrušení platnosti C

AO výrobce

50

PPS – Systém 1 Zajišťuje/provádí Certifikace shody výrobku (bez zkoušek při dohledu – 1) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) zajišťuje následné zkoušky vzorků odebraných výrobcem v místě výroby podle předepsaného plánu zkoušek poskytuje NO vzorek výrobku a dokumentaci FPC Notifikovaná provede počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) osoba: posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby (FPC) provádí průběžný dohled, posuzování a schvalování systému řízení výroby (FPC) u výrobce Hlavní výstupy protokol o zkoušce, protokol o certifikaci výrobku, ES certifikát NO: výrobku, zprávy o dohledu

Požadavek na odstranění neshod Neshoda

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Provedení ITT

Protokol

Protokol Neshoda

Počáteční inspekce FPC Certifikát

Neshoda

Zpráva o dohledu

Průběžný dohled (FPC) Zrušení platnosti C

AO výrobce

PPS – Systém 2+ Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – první možnost (certifikace FPC – 2+) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) provede nebo zajistí počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) 51

Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – první možnost (certifikace FPC – 2+) zajišťuje následné zkoušky vzorků odebraných výrobcem v místě výroby podle předepsaného plánu zkoušek poskytuje NO dokumentaci FPC Notifikovaná posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby (FPC) osoba: provádí průběžný dohled, posuzování a schvalování systému řízení výroby (FPC) u výrobce Hlavní výstupy protokol o posouzení FPC, Certifikát systému řízení výroby NO: (FPC), zprávy o dohledu

Požadavek na odstranění neshod Neshoda

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Provedení ITT

Protokol

Protokol Neshoda

Počáteční inspekce FPC Certifikát

Neshoda

Zpráva o dohledu

Průběžný dohled (FPC) Zrušení platnosti C

AO výrobce

PPS – Systém 2 Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – první možnost (certifikace FPC bez dohledu – 2) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) provede nebo zajistí počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) zajišťuje následné zkoušky vzorků odebraných výrobcem v místě výroby podle předepsaného plánu zkoušek poskytuje NO dokumentaci FPC 52

Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – první možnost (certifikace FPC bez dohledu – 2) Notifikovaná posuzuje, vyhodnocuje a schvaluje systém řízení výroby (FPC) osoba: Hlavní výstupy protokol o posouzení FPC, Certifikát systému řízení výroby (FPC) NO:

Požadavek na odstranění neshod Neshoda

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Provedení ITT

Protokol

Protokol Neshoda

Počáteční inspekce FPC Certifikát

AO výrobce

PPS – Systém 3 Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – druhá možnost (3) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) poskytuje NO vzorky výrobku Notifikovaná provede počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) osoba: Hlavní výstupy protokol o počáteční zkoušce typu výrobku (ITT) NO:

Nápravná opatření

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Neshoda

Provedení ITT AO výrobce

53

Protokol

PPS – Systém 4 Zajišťuje/provádí Prohlášení výrobce o shodě výrobku – třetí možnost (4) Výrobce: provozuje systém řízení výroby v místě výroby (FPC) provede nebo zajistí počáteční zkoušky typu výrobku (ITT) Hlavní výstupy: jen dokumenty výrobce

Nápravná opatření

dokumentace, záznamy

Zajištění FPC

Neshoda

Provedení ITT

Protokol

výrobce

PPS – dílčí odchylka od technické specifikace Pokud výrobce nepoužije hEN nebo se od ní významně odchýlí, nemůže prohlásit shodu s touto technickou specifikací a připojit k výrobku označení CE. Možnou cestou k označení CE je pak získání ETA a následné zajištění posouzení shody. Pokud výrobce neuplatnil nebo uplatnil pouze částečně příslušné požadavky technické specifikace (hEN, ETA) a pro výrobek je stanoven PPS systému 4, pak postup posouzení shody podle systému 4 nelze použít a je nutno postupovat podle systému 3. PPS – kusová výroba V případě kusové výroby výrobce uplatňuje postup posouzení shody systémem 4, pokud není v požadavcích příslušné technické specifikace pro takový případ předepsán postup jiný. Výrobce pak vydává pouze ES prohlášení o shodě namísto označení výrobku CE, ledaže by označení výrobku CE bylo předepsáno jiným právním předpisem.

6.5 ES prohlášení o shodě Po provedeném posouzení shody stanoveným způsobem vydá výrobce ES prohlášení o shodě. Toto prohlášení nebo jeho kopie nemusí doprovázet každý výrobek, ale výrobce jej uschovává pro účely orgánu dozoru. ES prohlášení o shodě musí obsahovat: • identifikační údaje o výrobci, popřípadě též o osobě, která bude ES prohlášení o shodě vydávat (jméno a příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, u fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo u právnické osoby), 54

• popis výrobku (druh, identifikační znaky, výrobcem určený způsob použití), • přehled harmonizovaných českých technických norem nebo zahraničních technických norem přejímajících v členských státech Evropské unie harmonizovanou evropskou normu, evropských technických schválení, nebo určených norem vztahujících se k tomuto nařízení, se kterými je výrobek v souladu, • zvláštní podmínky použití výrobku, • název, popřípadě obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo autorizované (notifikované) osoby, bylo-li přiděleno, pokud se autorizovaná (notifikovaná) osoba účastnila posuzování shody, • číslo certifikátu, byl-li vydán • jméno a funkci osoby oprávněné jednat za výrobce. Pro konkrétní výrobek je nutné také postupovat v souladu s příslušnou technickou specifikací, která může požadavky na obsah ES prohlášení dále upřesnit (např. u hEN v příloze ZA). Označení CE Obecný tvar CE označení a hlavní zásady pro použití vymezuje rozhodnutí Rady 96/465/EHS. V ČR je tvar CE označení obsažen v nařízení vlády č. 291/2000 Sb., a grafická podoba samotné značky je uvedena na následujícím obrázku:

Uvedený tvar označení musí být zmenšován nebo zvětšován proporcionálně a nejmenší dovolená výška je 5 mm. Podle výše uvedených předpisů má označení CE následující význam: • vyjadřuje shodu výrobku se všemi předpisy, které na daný výrobek kladou určité požadavky a předpokládají připojení CE označení; • potvrzuje, že u výrobku byl uplatněn předepsaný postup posouzení shody a výrobek tomuto postupu vyhovuje (vymezení jisté úrovně spolehlivosti dodržení výše uvedených požadavků). Zatímco u většiny průmyslových výrobků postačuje pouze připojení vlastní grafické značky CE označení (někdy ve spojení s číslem notifikované osoby), předepisuje Směrnice 89/106/EHS pro stavební výrobky povinnost doplnit tuto grafickou značku dalšími doprovodnými informacemi v rozsahu uvedeném v příslušné harmonizované technické specifikaci. Grafická značka CE spolu s doprovodnými informacemi tak vytváří vlastní CE označení (jednotné jako celek), které je specifické pro stavební výrobky. Příklad takovéhoto CE označení je uveden na následujícím obrázku: 55

Právě z důvodu této složitost vydal Stálý výbor pro stavebnictví EU samostatný Pokyn D, ve kterém podrobněji vymezil hlavní zásady a specifika CE označení stavebních výrobků a uvedl v něm také řadu možných příkladů (jako pomůcku pro tvůrce technických specifikací). Tyto hlavní zásady lze shrnout do následujících bodů: • označení CE je povinné a musí být připojeno dříve, než je výrobek uveden na trh (tj. ale až po realizaci všech úkolů souvisejících se stanoveným postupem posuzování shody); • u výrobků podléhajících několika směrnicím (stanovujícím připojení CE) toto označení udává splnění všech těchto směrnic; • odpovědnost za připojení CE označení má výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem v EU; • označení se připojuje v závěrečné fázi výroby, kdy je již zaručeno, že byl dokončen předepsaný postup posuzování shody a výrobek vyhovuje příslušným požadavkům (tento okamžik souvisí s posledním dvojčíslím roku uváděným v CE označení – viz dále); • označení CE je pouze označením souladu s příslušnou směrnicí a musí nahradit všechna ostatní závazná (na národní úrovni) označení shody; není to však značka původu (EU) ani značka jakosti; • výrobek může nést i další označení nebo značky, pokud – mají jinou funkci než CE (např. jakost), 56

– vylučují záměnu s CE, – nesnižují čitelnost a viditelnost CE; • označení CE musí být umístěno viditelně, čitelně a pokud možno neodstranitelně a v předepsaném tvaru; • umisťuje se v tomto pořadí možností: na výrobku samotném, na štítku k němu připojeném, na jeho obalu nebo v průvodních (obchodních) dokladech; • případné údaje o plnění neharmonizovaných požadavků musí být zřetelně odděleny od informací doprovázejících označení CE (nesmí vzniknout možnost záměny). Pokud výrobek splňuje požadavky vymezené v příslušné technické specifikaci a při posouzení jeho shody byl dodržen stanovený postup, umisťuje výrobce na výrobek označení CE. Označení CE se umisťuje přímo na výrobek, na štítek k němu připevněný nebo na jeho obal, anebo k průvodní dokumentaci a musí být provázeno těmito údaji: • identifikační údaje o výrobci (jméno a příjmení, trvalý pobyt, místo podnikání a identifikační číslo u fyzické osoby nebo název, popřípadě obchodní firma, sídlo a identifikační číslo u právnické osoby), • je-li to vzhledem k povaze výrobku vhodné, údaje o vlastnostech výrobku, • poslední dvojčíslí roku výroby, • identifikační číslo autorizované (notifikované) osoby, jestliže se účastnila posuzování shody, • číslo certifikátu, pokud byl vydán. Pro konkrétní výrobek je však opět nezbytné postupovat v souladu s příslušnou technickou specifikací, která požadavky na obsah CE označení dále konkretizuje zejména ve vztahu k doprovodným informacím (údajům o vlastnostech výrobku). S ohledem na platné zákony na ochranu spotřebitele v EU musí být tyto doprovodné údaje uvedeny v jazyce spotřebiteli srozumitelném. Charakteristiky stavebních výrobků jsou v označení CE nejčastěji vyjadřovány: • mezními hodnotami (úrovněmi), které musí být pro dané použití vždy dodrženy; • deklarovanými hodnotami v úrovni tříd nebo technických kategorií; ty jsou definovány Rozhodnutím Komise EU (regulační třídy) nebo přímo v příslušné technické specifikaci (technické třídy a kategorie); • deklarovanými hodnotami (konkrétní dosažená úroveň); v některých případech je dovoleno použít též tabulkových hodnot; • volbou „žádný ukazatel není stanoven“ (NPD) pro případ, že k této charakteristice není v místě použití výrobku uplatněn žádný požadavek (toto nelze využít u mezních hodnot). Označení CE vyjadřuje shodu výrobku se všemi předpisy, které jej vyžadují a umožňují a současně potvrzuje, že byl při jeho posouzení dodržen stanovený postup. Pokud výrobce využil přechodné ustanovení některého předpisu a nepostupoval podle něj, pak označení CE vyjadřuje shodu pouze s těmi právními předpisy nebo jejich ustanoveními, které výrobce použil. Údaje o těchto předpisech nebo ustanoveních pak musí výrobce uvést v dokumentaci, upozorněních nebo návodech přiložených k výrobkům. Praktický příklad: Výrobce cementu pro obecné použití: ✓ V seznamu harmonizovaných norem na některé výše uvedené webové adrese zjistí, že na výrobek se vztahuje ČSN EN 197-1 Cement – Část 1: Složení, specifikace 57

✓ ✓ ✓ ✓ ✓ ✓ ✓

a kritéria shody cementů pro obecné použití, u které bylo přechodné období ukončeno již v roce 2002, systém posouzení shody 1+. Na http://ec.europa.eu/enterprise/newapproach/nando/index.cfm?fuseaction=cpd.hs (databáze NANDO) vybere vhodnou notifikovanou osobu. U vybrané NO podá žádost o posouzení shody. Předloží AO požadované podklady. NO provede zkoušky, posoudí SŘV a vypracuje příslušné doklady včetně certifikátu a předá je žadateli. Na jejich základě vydá výrobce evropské prohlášení o shodě a výrobek označí CE. Zajistí u NO, která posouzení shody provedla, pravidelný dohled jedenkrát za 12 měsíců. Během platnosti certifikátu oznamuje NO všechny změny, týkající se výroby cementu.

7. KOORDINACE ČINNOSTI AUTORIZOVANÝCH OSOB Posuzování shody stavebních výrobků v případech, kdy je požadována účast autorizované osoby, mohou provádět pouze právnické osoby, které jsou k tomu oprávněny Úřadem pro normalizaci, měření a státní zkušebnictví (ÚNMZ). Těchto organizací – autorizovaných osob (AO) bylo v červnu 2006 devatenáct pro národní systém, (nařízení vlády č. 163/202 Sb., ve znění nařízení vlády č. 312/2005 Sb.) a prozatím osm pro evropský systém (NV 190) Koordinovaný postup je nezbytný. ÚNMZ jako nadřízený orgán pověřuje k této činnosti jednu z autorizovaných osob. Pro stavební výrobky spadající jak pod NV 190 tak NV 163, tuto roli zastává Technický a zkušební ústav stavební Praha, s.p., Prosecká 811/76a, Praha 9 /(www.tzus.cz). Úkolem koordinačního pracoviště je zejména: 1. Ustavení a řízení Komise koordinačního pracoviště, která je poradním orgánem ÚNMZ a koordinačního pracoviště a je sestavena ze zástupců AO. 2. Zajišťování tvorby a aktualizace technických návodů pro posuzování shody podle nařízení vlády č. 163/2002 Sb., v pracovních skupinách AO. 3. Zajištění koordinovaného postupu AO podle nařízení vlády č. 190/2002 Sb. 4. Zajištění činnosti koordinačního pracoviště jako zrcadlové činnosti k poradní skupině notifikovaných osob pro stavební směrnici (AGNB, CPD). 5. Předávání informací z evropských struktur českým autorizovaným/notifikovaným osobám (NO), organizování účasti specialistů v pracovních sektorových skupinách notifikovaných osob a pracovních skupinách Evropské organizace pro evropská technická schválení (EOTA). Ad 1: Komise koordinačního pracoviště se pravidelně schází na pracovních poradách. Zpracovává a vyjadřuje se k návrhům metodických předpisů a dokumentů pro posuzování shody, k harmonizovaným technickým specifikacím a k dalším technickým dokumentům. Navrhuje řešení sporných otázek a pořádání vzdělávacích programů v oblasti posuzování shody nejen pro AO, ale také pro výrobce a osoby odpovědné za vydávání prohlášení o shodě. 58

Ad 2: Technické návody jsou technickým dokumentem vypracovaným pro stavební výrobky uvedené v příloze č. 2 nařízení vlády č. 163/2002 Sb., v platném znění, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky. Účelem dokumentu je zajistit jednotný postup AO při posuzování shody podle uvedeného nařízení vlády. Jsou registrovány a archivovány ÚNMZ. Technické návody jsou umisťovány v aktuálních verzích na webové straně koordinačního pracoviště, viz výše. Žadatelé o posouzení shody tak mohou kdykoliv zjistit, jaké vlastnosti budou u jejich výrobku ověřovány a jaké zkušební postupy budou použity. Činnosti koordinačního pracoviště využívá také Česká obchodní inspekce (ČOI), jejíž zástupce je také pozorovatelem v Komisi koordinačního pracoviště. Ad 3: Při posuzování shody podle nařízení vlády č. 190/2002 Sb., organizuje v případě možnosti nejednotného postupu na základě možnosti různých výkladů nejednoznačných harmonizovaných technických specifikací pracovní porady AO a na jejich základě vydává metodické pokyny pro jednotný postup. Ad 4: Koordinační pracoviště předává členům Komise informace ze zasedání AGNB CPD, zprostředkuje možnost vyjádření k projednávaným dokumentům a zpřístupňuje konečná znění. Ad 5: Koordinační pracoviště organizuje zastoupení České republiky v pracovních strukturách k harmonizovaným normám a k řídicím pokynům pro Evropská technická schválení. Řídí zrcadlové skupiny ustavené na národní úrovni a zajišťuje předávání a využívání informací z evropských struktur.

7.1 Přehled internetových adres – zdroje informací adresa www.npj.cz

informace publikace „Rukověť pracovníka odpovědného za realizaci postupů při posuzování shody stavebních výrobků“ http://europa.eu.int/comm/enterprise/ Věstník evropské unie OJ *) construction směrnice CPD *) značka CE schvalovací osoby notifikované osoby nebezpečné látky *) www.cenorm.be harmonizované normy vč. připravovaných program pracovních skupin CEN eurokódy 59

adresa www.eota.be

http://europa.eu.int/eurlex/en/ /index.html www.unmz.cz/státní zkušebnictví/stavební výrobky

informace členové EOTA pracovní skupiny EOTA plné texty vydaných ETAG v AJ plné texty vydaných ETAG v ČJ seznam vydaných ETA Úřední věstník (OJ) s veškerými závaznými dokumenty EU částečně v ČJ *) seznam AO/NO pro stavební výrobky

seznam harmonizovaných norem k NV č.190/2002 Sb. kompilované česko-anglické znění stavební směrnice CPD (pracovní překlad)*) pokyny ke směrnici CPD v ČJ *) rozhodnutí Komise v ČJ *) odkazy na evropské stránky http://www.ce-stavebnictvi.cz stavební směrnice CPD v ČJ pracovní dokumenty ze zasedání AGNB a EOTA systémy posuzování shody podle NV č. 190/2002 Sb. http://www.tzus.cz informace o koordinaci technické návody AO http://www.ceskastavebnictvi.cz/ CPD, její revize a navazující předpisy *) http://www.mmr.cz/index.php?show= technické normy související s navrhováním 001025008004000 a prováděním staveb http://www.aaao.cz podrobnosti k zákonu č. 22/1997 Sb., v platném znění Rukověť pracovníka odpovědného za posuzování shody http://www.mmr.cz/index.php?show= stavební zákon a navazující vyhlášky 001025008004000 www.cai.cz akreditované subjekty www.coi.cz Česká obchodní inspekce http://www.cni.cz/Orders/HarmList.asp české technické normy *) Aktuální informace lze nalézt v aktuální verzi příručky: Ing. Marie Bačáková, Technické požadavky na stavební výrobky podle dokumentů ES.

60

Vysvětlivky: AO autorizovaná osoba CEN Evropská komise pro normalizaci CPD Směrnice Rady Evropských společenství 89/106/EHS o sbližování zákonů a dalších právních a správních předpisů členských států týkajících se stavebních výrobků ve znění Směrnice Rady 93/68/EHS CUAP dohoda schvalovacích osob o způsobu prokazování shody, programu zkoušek, o požadavcích na ukazatele vlastností stanovených s odkazem na základní požadavky konkretizované v interpretačních dokumentech FPC systém řízení výroby ETA evropské technické schválení EOTA Evropská organizace pro technické schvalování ES Evropské společenství EU Evropská unie hEN harmonizovaná evropská norma ITT počáteční zkouška typu NO notifikovaná osoba PPS postup (systém) posouzení shody STO stavební technické osvědčení SŘV systém řízení výroby UNMZ Úřad pro normalizaci, měření a státní zkušebnictví

61

PŘÍLOHA č. 1: Základní požadavky na stavby: 1. Mechanická odolnost a stabilita Stavba musí být navržena a postavena takovým zůsobem, aby zatížení, o kterých se očekává, že na ni budou působit v průběhu stavění a užívání, neměla za následek: a) zřícení celé stavby nebo její části, b) větší stupeň nepřípustného přetvoření, c) poškození jiných částí stavby nebo technických zařízení nebo instalovaného vybavení následkem deformace nosné konstrukce, d) poškození událostí v rozsahu neúměrném původní příčině 2. Požární bezpečnost Stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby v případě požáru: a) byla po určitou dobu zachována nosnost a stabilita konstrukce, b) byl omezen vznik a šíření požáru a kouře ve stavebním objektu, c) bylo omezeno šíření požáru na sousední objekty, d) mohly osoby a zvířata opustit stavbu nebo být zachráněny jiným způsobem, e) byla brána v úvahu bezpečnost záchranných jednotek. 3. Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí Stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby neohrožovala hygienu nebo zdraví jejích uživatelů nebo sousedů, především v důsledku: a) uvolňování toxických plynů, b) přítomnosti nebezpečných částic nebo plynů v ovzduší, c) emise nebezpečného záření, d) znečistění nebo zamoření vody nebo půdy, e) nedostatečného zneškodňování odpadních vod, kouře a tuhých nebo kapalných odpadů, f) výskytu vlhkosti v částech stavby nebo na površích uvnitř stavby. 4. Bezpečnost při užívání Stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby při jejím užívání nebo provozu nevznikalo nepřijatelné nebezpečí úrazu, například uklouznutím, smykem, pádem, nárazem, popálením, zásahem elektrickým proudem a zraněním výbuchem. 5. Ochrana proti hluku Stavba musí být navržena a postavena takovým způsobem, aby hluk vnímaný obyvateli nebo osobami poblíž stavby byl udržován na úrovni, která neohrozí jejich zdraví a dovolí jim spát, odpočívat a pracovat v uspokojivých podmínkách. 6. Úspora energie a ochrana tepla Stavba a její zařízení pro vytápění, chlazení a větrání musí být navrženy a postaveny takovým způsobem, aby spotřeba energie při provozu byla nízká s ohledem na klimatické podmínky místa a požadavky uživatelů. 62

Rozhodnutí Komise a následně harmonizované technické specifikace věnují velkou pozornost zejména základnímu požadavku č. 2 – Požární bezpečnost a základnímu požadavku č. 3 – Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí. V přílohách této příručky naleznete podrobnou informaci o uplatnění těchto požadavků na výrobky uváděné na trh v České republice.

PŘÍLOHA č. 2: Základní požadavek č. 2 – Požární bezpečnost Stavby musí být proti požáru chráněné. Ochrana staveb je dvojího charakteru: 1) požární prevence – je zaměřena na předcházení vzniku požárů a omezení následků již vzniklých požárů 2) požární represe – účinné zdolávání požárů Řešení požární bezpečnosti staveb patří do oblasti požární prevence a je to souhrn opatření, která zajišťují, aby v případě požáru – byla po stanovenou dobu zachována nosná funkce konstrukce – prokazuje se její požární odolností, – byl omezen rozvoj a šíření ohně a kouře – dělení objektu na požární úseky, – bylo zamezeno šíření požáru na okolní stavby – vytváření odstupů mezi sousedními objekty, – mohly osoby a zvířata opustit stavbu – únikové cesty zaručí po požadovanou dobu bezpečnost a umožní osobám opustit stavbu, – byla zajištěna bezpečnost záchranných jednotek – v projektu vytvořit podmínky pro účinný a bezpečný zásah záchranných jednotek. Požární bezpečnost staveb je zajišťována: A. Pasivní požární ochranou – požární odolnost konstrukcí nosných, dělicích a obalových – dělení na požární úseky B. Aktivní požární ochranou (požárně bezpečnostní zařízení a opatření) – stabilní hasicí zařízení – elektrická požární signalizace – zařízení pro odvod kouře a tepla – zařízení pro potlačování výbuchu – zařízení pro dálkový přenos – jednotky hasičského záchranného sboru Pro vhodné užití konkrétních stavebních výrobků a konstrukcí, které mohou mít vliv na požární ochranu staveb, je nutné znát jejich požární vlastnosti, případně takové výrobky podrobit klasifikaci. Požárními vlastnostmi výrobků a konstrukcí jsou: 1. Reakce na oheň Schopnost materiálu (výrobku) přispívat svým vlastním rozkladem na oheň, jemuž je za stanovených podmínek vystaven. Materiál (výrobek), aby mohl být označen a pro uživatele identifikován podle charakteristik vlastností reakce na oheň, musí být podroben zkoušce (zkouškám) reakce na 63

oheň a na základě výsledků těchto zkoušek musí být provedena klasifikace takového materiálu (výrobku). Provádí se zařazením do: – tříd reakce na oheň (A1, A2, B, C, D, E, F), – druhů konstrukce (DP1, DP2, DP3) Materiály a výrobky uvedené v rozhodnutí Komise 96/603/ES ve znění rozhodnutí Komise 2000/605/ES a rozhodnutí Komise 2003/424/ES, rozhodnutí Komise 2003/43/ES ve znění rozhodnutí Komise 2003/593/ES se nezkouší. Poznámka: Nahrazení požadavků stupňů hořlavosti podle ČSN 73 0862 třídami reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 je uvedeno v Tabulce 1 ČSN 73 0810 a v národní příloze NA ČSN EN 13501-1. Nahrazení požadovaných indexů šíření plamene podlahových krytin podle ČSN 73 0863 třídami reakce na oheň podle ČSN EN 13501-1 je uvedeno v Tabulce 2 ČSN 73 0810 a v národní příloze NA ČSN EN 13501-1. 2. Požární odolnost stavební konstrukce je schopnost konstrukce odolávat účinkům požáru. Vyjádřena je dobou, po kterou může být stavební konstrukce vystavena teplotám vznikajícím při požáru, aniž by došlo k porušení její funkce. Charakteristiky vlastností požární odolnosti – Nosnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . R – Celistvost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E – Izolace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . I – Radiace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . W – Mechanická odolnost . . . . . . . . . . . . . . . . M – Samozavírání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . C – Kouřotěsnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .S – Odolnost proti požáru sazí . . . . . . . . . . . . G – Účinnost požárních ochran . . . . . . . . . . . . K Nosnost R – je schopnost prvku konstrukce odolávat po určitou dobu působení požáru na jednu nebo více stran při specifikovaném mechanickém zatížení, bez jakékoliv ztráty stability. Kritéria umožňující hodnocení ztráty nosnosti jsou různá v závislosti na druhu nosného prvku: – u ohýbaných prvků, např. stropů a střech – rychlost deformace (rychlost průhybu) a mezní skutečná deformace (průhyb), – u osově zatížených prvků, např. sloupů a stěn, rychlost deformace (rychlost stlačení) a mezní skutečná deformace (stlačení). Celistvost E – je schopnost prvku s dělicí funkcí odolávat působení požáru pouze z jedné strany bez přenosu požáru na neexponovanou stranu v důsledku průniků plamenů nebo horkých plynů. Můžou způsobit vznícení neexponovaného povrchu nebo jakéhokoliv materiálu ležícího v jeho blízkosti. Porušení kritéria nosnosti se považuje rovněž za porušení kritéria celistvosti. Izolace I – schopnost konstrukčního prvku odolávat působení požáru pouze z jedné strany, bez přenosu požáru v důsledku významného přestupu tepla z exponované strany na neexponovanou stranu. Přestup má být omezen tak, aby se nevznítila ani neexponovaná strana, ani jakýkoliv materiál v její blízkosti. Prvek má rovněž vytvářet tepelnou bariéru, schopnou chránit osoby v její blízkosti. 64

Radiace W – schopnost konstrukčního prvku odolávat expozici pouze z jedné strany tak, aby se snížila pravděpodobnost přenosu požáru následkem prostupu významného sálavého tepla jak prvkem, tak i z neexponovaného povrchu prvku na sousední materiály. Prvek má také chránit osoby v jeho blízkosti. Prvek vyhovující kritériu I se hodnotí jako vyhovující i požadavku W po stejnou dobu. Mechanická odolnost M – schopnost prvku odolat rázu, představujícímu případ, kdy konstrukční porušení jiného dílu při požáru způsobí náraz na posuzovaný prvek. Samozavírání C – schopnost dveří, případně jiných uzávěrů nebo uzávěrových sestav se automaticky zavírat a tak uzavřít otvor. Uplatňuje se u prvků, které jsou běžně uzavřeny a které se musí uzavřít automaticky po každém otevření. Lze je rovněž uplatnit u prvků běžně otevřených, které se musí zavřít v případě požáru, a k mechanicky ovládaným prvkům, které se rovněž musí v případě požáru zavřít. Kouřotěsnost S – schopnost prvku snížit nebo vyloučit pronikání plynů nebo kouře z jedné strany prvku na druhou. Odolnost proti požáru sazí G – schopnost komínů a jim podobných výrobků odolávat hoření sazí. Zahrnuje hlediska těsnosti a tepelné izolace. Účinnost požárních ochran K – schopnost stěnových nebo stropních obkladů chránit po stanovenou dobu obložené materiály proti vznícení, uhelnatění a ostatním poškozením. Požární konstrukce, aby mohly být označeny a pro uživatele identifikovány podle charakteristik vlastností požární odolnosti, musí být podrobeny zkouškám požární odolnosti a na základě výsledků těchto zkoušek musí být provedena klasifikace takové konstrukce. Požární odolnost lze stanovit také výpočtem podle norem pro navrhování (Eurokódy). 3. Šíření plamene 4. Odkapávání hmot 5. Další vlastnosti požárně bezpečnostních zařízení jako jsou stabilní hasicí zařízení, elektrická požární signalizace, zařízení pro odvod kouře a tepla a zařízení pro potlačování výbuchu. Výčet vlastností je obsažen v příslušných harmonizovaných předmětových normách.

A. Zkoušení 1. Reakce na oheň ČSN EN ISO 1182 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Zkouška nehořlavosti ČSN EN ISO 1716 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Stanovení spalného tepla ČSN EN ISO 9239-1 Zkoušení reakce podlahových krytin na oheň – Stanovení chování při hoření užitím zdroje sálavého tepla 65

ČSN EN ISO 11925-2 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Zápalnost stavebních výrobků vystavených přímému působení plamene – Část 2: Zkouška malým zdrojem plamene ČSN EN 13823 Zkoušení reakce stavebních výrobků na oheň – Stavební výrobky kromě podlahových krytin vystavené tepelnému účinku jednotlivého hořícího předmětu Poznámka: Stavební hmoty či výrobky, u nichž byl stupeň hořlavosti stanoven podle ČSN 73 0862 nebo je uveden v ČSN 73 0823, vyhovují požadavkům posouzení shody do 31. 12. 2007. Pro podlahové krytiny, u nichž byl index šíření plamene stanoven podle ČSN 73 0863 nebo je uveden v ČSN 73 0822, vyhovují požadavkům posuzování shody do 31. 12. 2007. Třídění konstrukčních částí podle stupňů hořlavosti D1,D2,D3 je možné používat do 31. 12. 2007. 2. Požární odolnost 2.1. Zkušební podmínky: ČSN EN 1363-1 Zkoušení požární odolnosti – Část 1: Základní požadavky ČSN EN 1363-2 Zkoušení požární odolnosti – Část 2: Alternativní a doplňkové postupy ČSN EN 1363-3 Zkoušení požární odolnosti – Část 3: Ověřování charakteristik zkušebních pecí 2.2. Požární dveře a požární uzávěry: ČSN EN 1634-1 Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav – Část 1: Požární dveře a uzávěry otvorů ČSN EN 1634-3 Zkoušení požární odolnosti dveřních a uzávěrových sestav – Část 3: Kouřotěsné dveře a uzávěry otvorů 2.3. Nenosné konstrukce: ČSN EN 1364-1 Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků – Část 1: Stěny ČSN EN 1364-2 Zkoušení požární odolnosti nenosných prvků Část 2: Podhledy 2.4. Nosné konstrukce: ČSN EN 1365-1 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 1: Stěny ČSN EN 1365-2 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 2: Stropy a střechy ČSN EN 1365-3 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 3: Nosníky ČSN EN 1365-4 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 4: Sloupy 66

ČSN EN 1365-5 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 5: Balkony a rampy ČSN EN 1365-6 Zkoušení požární odolnosti nosných prvků – Část 6: Schodiště 2.5. Zvyšování požární odolnosti stavebních konstrukcí: ČSN P ENV 13381-2 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 2: Svislé ochranné membrány ČSN P ENV 13381-3 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 3: Použitá ochrana betonových prvků ČSN P ENV 13381-4 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 4: Použitá ochrana ocelových prvků ČSN P ENV 13381-5 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 5: Použitá ochrana železobetonových prvků ČSN P ENV 13381-6 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 6: Použitá ochrana betonem plněných ocelových sloupů ČSN P ENV 13381-7 Zkušební metody pro stanovení příspěvku k požární odolnosti konstrukčních prvků – Část 7: Použitá ochrana dřevěných prvků ČSN EN 14135 Obklady – Stanovení požárně ochranné účinnosti 2.6. Provozní instalace: ČSN EN 1366-1 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 1: Vzduchotechnická potrubí ČSN EN 1366-2 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 2: Požární klapky ČSN EN 1366-3 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 3: Těsnění prostupů ČSN EN 1366-4 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 4: Těsnění spár ČSN EN 1366-5 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 5: Instalační kanály a šachty ČSN EN 1366-6 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 6: Zdvojené podlahy ČSN EN 1366 – 7 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 7: Uzávěry pásových a kolejových technologických přepravních systémů ČSN EN 1366 – 8 Zkoušení požární odolnosti provozních instalací – Část 8: Potrubí pro odvod kouře Poznámka: Hodnotová norma – ČSN 73 0821 Požární bezpečnost staveb. Požární odolnost stavebních konstrukcí – je dosud v platnosti. 67

3. Šíření plamene 3.1. Šíření plamene po povrchu stavebních hmot ČSN 73 08 63 Požárně technické vlastnosti. Šíření plamene po povrchu stavebních hmot (platí kromě podlahových krytin) 3.2. Šíření plamene střešním pláštěm ČSN P ENV 1187 Zkušební metody pro střechy vystavené působení vnějšího požáru. Poznámka: Do 31. 12. 2007 lze alternativně použít výsledků zkoušek podle zkušebního předpisu ZP-2/1991. 4. Odkapávání hmot ČSN 73 0865 Požární bezpečnost staveb. Hodnocení odkapávání hmot z podhledů, stropů a střech

B. Požadavky Základní požadavky na požární bezpečnost jsou uvedeny v: ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení upřesňuje požadavky na stavební výrobky a stavební konstrukce, popř. na požárně bezpečnostní zařízení ve vztahu k ČSN 73 0802, ČSN 73 0804 a k navazujícím normám, podle nichž je navrhována požární bezpečnost stavebních a technologických objektů v ČR. Vyhláška MV č. 246/2001 Sb., o stanovení podmínek požární bezpečnosti a výkonu státního požárního dozoru (vyhláška o požární prevenci) Vyhláška MV č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří Požadavky na konkrétní výrobky a jejich vlastnosti obsahují příslušné harmonizované předmětové normy, jako jsou např.: ČSN EN 13964 Zavěšené podhledy – Požadavky a metody zkoušení ČSN EN 14600 Vrata, dveře a otevíravá okna s charakteristikami požární odolnosti a/nebo kouřotěsnosti – Požadavky a klasifikace ČSN EN 1856-1 Komíny – Požadavky na kovové komíny – Část 1: Stavební dílce systémových komínů

C. Klasifikace ČSN EN 13501-1 Klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 1: Klasifikace podle výsledků zkoušek reakce na oheň 68

ČSN EN 13501-2 Klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 2: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti kromě vzduchotechnických zařízení ČSN EN 13501-3 Klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 3: Klasifikace podle výsledků zkoušek požární odolnosti prvků běžných provozních instalací: požárně odolná potrubí a požární klapky ČSN EN 13501-5 Klasifikace stavebních výrobků a konstrukcí staveb – Část 5: Klasifikace podle výsledků zkoušek střech vystavených působení vnějšího požáru Příklad postupu při zkoušení a posuzování shody výrobku (konstrukce) z hlediska požární odolnosti: 1. Posouzení podkladů k výrobku z hlediska: – rozsahu – úplnosti 2. Navržení optimalizace rozsahu zkoušek 3. Zkoušení v akreditované zkušební laboratoři (např. PAVUS, a. s., zkušebna ve Veselí nad Lužnicí) 4. Zpracování Protokolu o klasifikaci, který obsahuje: – podrobný popis výrobku nebo konstrukce – zkušební normy nebo předpis, podle kterých byly zkoušky provedeny, případně vyhodnoceny – identifikace zkušebních protokolů a zpráv – výsledky zkoušek a hodnocení – klasifikace výrobku nebo konstrukce (průkazná hodnota požární odolnosti a zatřídění konstrukce) – oblast přímé aplikace – doba platnosti Protokolu o klasifikaci Poznámka: Při posuzování ostatních vlastností je postup obdobný.

PŘÍLOHA č. 3 Základní požadavek č. 3 – Ochrana zdraví a životního prostředí Hodnocení hygienických a ekologických kritérií stavebních materiálů se v současné době stalo velmi důležitým a aktuálním problémem, přestože metody nejsou dosud v zemích EU sjednoceny a celý systém se teprve připravuje. Podle základního požadavku č. 3 směrnice 89/106/EHS nesmí stavební výrobek za běžných nebo rozumně předvídatelných podmínek použití představovat nebezpečí vzhledem k hygieně, ochraně zdraví a životního prostředí (viz také příloha č. 1 k NV 163/2002 Sb., popřípadě příloha č. 1 k NV 190/2002 Sb.). Tento základní požadavek je podrobně rozpracován v Interpretačním dokumentu č 3. „Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí“. Stavební výrobky lze na základě určeného použití posuzovat vzhledem k jejich hygienickým vlastnostem a vlivu na životní prostředí podle toho, zda: 1) obsahují nebezpečné látky; 2) obsahují biocidní látky; 69

3) jde o stavební výrobky, ve kterých je limitován obsah radionuklidů a které mohou emitovat nebezpečné záření; 4) uvolňují nebezpečné látky do vnitřního prostředí staveb; 5) přicházejí do přímého styku s pitnou vodou; 6) mohou způsobovat výskyt vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na površích uvnitř stavby 7) jde o stavební výrobky se zabudovaným odpadem; 8) jsou určené k zabudování do stavby způsobem, při kterém mohou uvolňovat nebezpečné a nežádoucí látky do životního prostředí (voda, půda); 9) mohou uvolňovat nebezpečné částice nebo plyny do ovzduší, případně nedostatečně zneškodňovat nebezpečné látky vypouštěné do ovzduší (je-li zneškodňování nežádoucích látek jednou z předpokládaných funkcí ve stavbě); 10) mohou nedostatečně zneškodňovat nežádoucí látky vypouštěné do vod (je-li zneškodňování nežádoucích látek jednou z předpokládaných funkcí ve stavbě). V oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích je řešen přístup k nebezpečným látkám v Pokynu H „Harmonizovaný přístup k nebezpečným látkám v oblasti působnosti směrnice o stavebních výrobcích“ (9/2002), kde je popsán postup stanovování požadavků týkající se nebezpečných látek v technických specifikacích stavebních výrobků. Nebezpečnými látkami se přitom rozumějí nebezpečné látky, nebezpečné přípravky a radioaktivní látky, které mohou představovat nebezpečí pro člověka a životní prostředí během obvyklého používání stavebních výrobků instalovaných ve stavbě. V současně vydávaných harmonizovaných normách bývá v souvislosti s nebezpečnými látkami v úvodní části jejich přílohy ZA uváděno upozornění, že na daný výrobek se mohou kromě jakýchkoliv specifických ustanovení týkajících se nebezpečných látek vztahovat další požadavky (např. převzaté evropské právní předpisy a národní právní a správní předpisy). Kromě těchto konkrétních informací o nebezpečných látkách má být výrobek, pokud se to požaduje, vhodnou formou provázen dokumentací uvádějící veškeré právní předpisy o nebezpečných látkách, podle nichž se prokazuje shoda, a všechny informace požadované těmito právními předpisy. Údaje o nebezpečných látkách a o ionizačním záření mají být v budoucnu zahrnuty do horizontálních harmonizovaných technických specifikací. Tyto normy jsou nyní zpracovávány pod mandátem CEN M/366 „Vývoj horizontálních metod posuzování pro harmonizovaný přístup k nebezpečným látkám podléhajícím směrnici o stavebních výrobcích“ (3/2005). Předmětem by měly být např. emise regulovaných nebezpečných látek do vnitřního ovzduší, povrchových vod, podzemních vod nebo půdy, obsah regulovaných nebezpečných látek ve stavebních výrobcích, měření radiace ve stavebních výrobcích, měření vnitřních podmínek pro růst mikroorganismů atd. Nejvíce jsou zde zmiňovány látky, jako je azbest, formaldehyd, kadmium, pentachlorfenol, radioaktivní látky a těžké kovy (škodlivé např. při vyluhování). Pro stavební výrobky se zpracovává nyní databáze informací o evropských a národních předpisech o nebezpečných látkách na internetových stránkách Komise: http://europa.eu.int/comm/enterprise/construction/internal/dangsub/dangmain.htm Databáze má po dopracování obsahovat jasnou definici látky, případně skupiny látek nebo souhrnných parametrů, informace o možném použití, charakteristiky specifických vlastností (obsah/uvolňování), metody zkoušení a národní právní předpisy. 70

4.1 Nebezpečné látky ve stavebních výrobcích Při posuzování shody stavebních výrobků, které obsahují nebezpečné látky nebo mají charakter chemické látky, lze v případě absence národního předpisu (popřípadě v případě rozporů) vycházet přímo z předpisů ES, i když by tyto dokumenty měly být zcela implementovány do právních předpisů členských států EU. Jde o tyto základní dokumenty: a) Směrnice Rady 76/769/EHS týkající se omezení prodeje a používání některých nebezpečných látek a přípravků, ve znění pozdějších předpisů; b) Směrnice Rady 67/548/EHS týkající se klasifikace, balení a značení nebezpečných látek, ve znění pozdějších předpisů; c) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/45/ES týkající se klasifikace, balení a značení nebezpečných přípravků, ve znění pozdějších předpisů. I když se v rámci ES připravuje nový horizontální systém včetně harmonizovaných technických specifikací, v této fázi je třeba respektovat národní předpisy. V ČR je třeba plnit požadavky zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve znění pozdějších předpisů (úplné znění 434/2005 Sb.) a některých navazujících prováděcích předpisů k tomuto zákonu. Např. v prováděcí vyhlášce č. 221/2004 Sb., kterou se stanoví seznamy nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků, jejichž uvádění na trh je zakázáno nebo jejichž uvádění na trh, do oběhu nebo používání je omezeno, ve znění pozdějších předpisů, je uveden seznam zakázaných nebezpečných chemických látek a nebezpečných chemických přípravků. Na základě technické dokumentace je především třeba posoudit, zda v konkrétním stavebním výrobku nejsou obsaženy tzv. „nové“ látky, které musí být registrovány před uvedením výrobku na trh podle platných předpisů, a zda výrobek neobsahuje chemické látky a přípravky vykazující nebezpečné vlastnosti. Na základě ustanoveních paragrafů § 4 až 10 další prováděcí vyhlášky č. 232/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, týkající se klasifikace, balení a označování nebezpečných chemických látek a chemických přípravků, ve znění pozdějších předpisů, se musí u stavebních výrobků, které mají charakter chemické látky nebo přípravku, prokázat v dokumentaci jejich bezpečnost pro životní prostředí a označit tyto stavební výrobky s nebezpečnými vlastnostmi výstražnými symboly, R-větami a S-větami. 4.2 Stavební výrobky, které mají charakter biocidní látky Ze stavebních výrobků patří mezi biocidy konzervační přípravky pro dřevo, vlákna, pryž a polymerní materiály, dále konzervační přípravky pro zdivo a přípravky proti hnilobě konstrukcí používaných ve vodě. Pro používání biocidních látek je v rámci EU požadováno, aby byly výrobky schválené a zahrnuté do přílohy I, IA nebo IB Směrnice EP a Rady 98/8/EC (OJ L 123 z 24.4.1998) o uvádění biocidních přípravků na trh. V ČR podléhají stavební výrobky, které mají charakter biocidní látky, zákonu č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků na trh a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Postup hodnocení biocidní látky je uveden ve vyhlášce MZ č. 304/2002 Sb., kterou se stanoví podrobná specifikace zásad a postup hodnocení biocidních přípravků a účinných látek. Biocidní přípravek lze uvést na trh jen na základě povolení Ministerstva 71

zdravotnictví (§ 3), jehož součástí jsou podmínky uvedení na trh. Podle prováděcí vyhlášky MZ č. 305/2002 Sb., kterou se stanoví obsah žádosti a podrobná specifikace údajů předkládaných před uvedením biocidního přípravku nebo účinné látky na trh, musí fyzické nebo právnické osoby, které uvedly na trh biocidy oznámit tuto skutečnost Ministerstvu zdravotnictví. 4.3 Stavební výrobky, na něž jsou kladeny požadavky z hlediska obsahu radionuklidů Stavební materiály, jako je např. stavební kámen, písek, štěrk, kamenivo, jíly, popílek, škvára a struska, umělé kamenivo, keramické obkládačky a dlaždice, cihly a jiné výrobky z pálené hlíny, cement vápno, sádra, výrobky z betonu, sádry, cementu a pórobetonu, výrobky z přírodního a umělého kamene, je třeba posuzovat také z hlediska obsahu radionuklidů. Evropský přístup týkající se radiační ochrany v budovách ze stavebních materiálů je popsán v dokumentu „Radiological Protection Principles concerning the Natural Radioactivity of Building Materials“, kde jsou uvedeny zásady ochrany před působením přirozené radiace stavebních materiálů, a poskytuje informace o přírodní radioaktivitě ve stavebních výrobcích. Tento dokument je zveřejněn na stránkách Komise: http://europa.eu.int/comm/energy/nuclear/radioprotection/publicat ion/doc/112_en.pdf Základním dokumentem pro pracovníky přicházející do styku se zářením je v rámci EU doporučení Komise 90/143/Euroatom (OJ L 80 z 27. 3. 1990) o ochraně veřejnosti před vystavením radiace uvnitř stavebních objektů. V ČR je tento předpis transponován do zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a dále do prováděcí vyhlášky SÚJB č. 307/2002 Sb. o radiační ochraně (změna 499/2005 Sb.). Tyto předpisy obsahují části zabývající se stavbami a stavebními výrobky. Pro posuzování shody stavebních výrobků je rozhodující § 6 odst. 6 zákona č. 18/1997 Sb., který klade výrobcům a dovozcům stavebních výrobků a materiálů povinnost systematicky hodnotit obsah přírodních radionuklidů a vést o výsledcích evidenci. Měření a hodnocení obsahu přírodních radionuklidů ve stavebních výrobcích spadá mezi činnosti zvláště důležité z hlediska radiační ochrany a smí je tedy provádět pouze laboratoř, která obdržela od SÚJB povolení podle § 9 odst. 1, písm. r) atomového zákona a která musí mít zvláštní odbornou způsobilost. Pro posuzování shody stavebních výrobků, ve kterých je limitován obsah radionuklidů, je vyhláška 307/2003 Sb., technickým předpisem ve smyslu zákona č. 22/1997 Sb., a autorizovaná osoba je povinna se tímto technickým předpisem řídit. Jedná se např. o následující výrobky stanovené formou výčtu v příloze č. 2 k NV 163/2002 Sb., ve znění 312/2005 Sb.: (skupina 1 – stavební výrobky pro betonové a železobetonové části staveb; skupina 2 – stavební výrobky pro zděné stavby; skupina 9 – zásypový materiál, granulát, dlažební kostky, kamenivo, popílky; skupina 11 – stavební výrobky pro vnitřní a vnější povrchové úpravy stěn, stropů, podlah (keramické, silikátové a sádrové obklady, dlažby aj.).

72

4.4 Uvolňování nebezpečných látek do vnitřního prostředí staveb Stavební výrobky mohou uvolňovat škodliviny do vnitřního ovzduší. K těmto výrobkům patří materiály použité pro podlahové krytiny, příčky, stěny a jejich obklady, podhledy, izolační materiály, barvy a laky, prostředky pro konzervaci dřeva, lepidla, plniva, parotěsné zábrany, elektrické kabely a příslušenství, povlaky pro podlahové mazaniny, zdivo, tmely, instalace atd. Jde především o emise těkavých organických látek (VOCs), formaldehydu (HCHO) a uvolňování nebezpečných částic do ovzduší (azbestová a minerální vlákna). Legislativním předpisem pro stanovení limitních ukazatelů v ČR je vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb a která je prováděcím předpisem k zákonu č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V příloze č. 2 této vyhlášky jsou uvedeny limitní koncentrace pro škodliviny některých nejčastěji se vyskytujících těkavých organických látek, včetně formaldehydu, a dále minerálních a azbestových vláken. Postup uvolňování těkavých organických sloučenin VOC (rozsah C6 – C16) a SVOC (C16 – C22) ze stavebních výrobků z hlediska ochrany zdraví je velmi dobře popsán v dokumentu „Health-related Evaluation procedure for VOC and SVOC from Building Products“ zveřejněném na stránkách německého institutu Umwelt Bundes Amt: http://www.umweltbundesamt.de/building-products/index.htm 4.5 Výskyt vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na površích uvnitř stavby Výskyt vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na površích uvnitř stavby musí být posuzován v širších souvislostech daných volbou stavebních materiálů, situováním stavby a jejím užíváním. Vlhkost může ovlivnit zdraví uživatelů budovy působením nadměrně nízké nebo vysoké relativní vlhkosti vzduchu nebo nepřiměřenými účinky vlhkosti způsobujícími růst plísně na površích i uvnitř výrobků a zvýšený výskyt roztočů. Z tohoto pohledu se hodnotí všechny stavební výrobky, které jsou součástí stavební konstrukce a jsou vystaveny srážkám (déšť, sníh, kroupy), zemní vlhkosti a jiným druhům vnější vlhkosti, jako jsou stěny, okna, střechy, a podlahy včetně jejich doplňků a materiály pro obklady, tepelnou izolaci, parotěsné zábrany, nátěry, laky, těsnicí prostředky atd. Tyto parametry (limitní hodnoty jsou většinou uvedeny v příslušných normách výrobků, které se odkazují na zkušební normy) se hodnotí v závislosti na tom, o jakou část stavby jde. Hodnotí se např. propustnost vodních par; odolnost proti vodě (vodotěsnost, nasákavost); odolnost proti vlhkosti; kapacita adsorpce, absorpce, desorpce; odolnost spár proti pronikání deště, sněhu. Legislativním základem v ČR je opět zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb, která stanoví přijatelné mikroklimatické podmínky. Ty zahrnují teplotu, vlhkost, v případě sálavého vytápění intenzitu sálání v místě hlavy člověka, větrání a podmínky provozu ventilačních a klimatizačních zařízení. I když se uvedené údaje vztahují ke stavbám, nikoliv k jednotlivým stavebním 73

výrobkům ve smyslu NV 163/2002 Sb., jsou pro posuzování stavebních výrobků velmi důležité, neboť z cílových parametrů stavby lze odvodit vlastnosti výrobků a omezení podmínek jejich užití ve stavbě. 4.6 Stavební výrobky přicházející do přímého styku s pitnou vodou V současné době se zpracovává jednotný evropský schvalovací systém pro stavební materiály přicházející do styku s pitnou vodou uváděný pod zkratkou EAS (European Acceptance Scheme for construction product in contact with drinking water). Podle tohoto systému musí být jakýkoliv stavební materiál nebo výrobek, uvažovaný pro styk s pitnou vodou, dostatečně stabilní, nesmí se z něj vyluhovávat látky do vody v množství, která nevyhovují směrnicím ES o kvalitě vody k lidské spotřebě, ohrožovat lidské zdraví nebo způsobovat zhoršení organoleptických charakteristik nebo způsobovat neočekávané změny ve složení vody. Stavební výrobky ve styku s pitnou vodou se také označují „CPDW“, tzn., že splňují jak požadavky CPD (tj. směrnice Rady 89/106/EHS), které se také nazývají mechanické, tak požadavky DWD (tj. směrnice Rady 98/83/ES, o jakosti vody určené k lidské spotřebě – Drinking Water Directive), uvádějící požadavky na pitnou vodu, které se nazývají hygienické, popříp. zdravotní. Systém EAS spojuje požadavky CPD a DWD a je zpracováván pro všechny materiály (organické, kovové, na bázi cementu, skla, kompozity) a výrobky (trubky, tvarovky, příslušenství, čerpadla, nádrže, sestavy, vodoměry). Stanovují se zde postupy pro výrobky, zpracovává se pozitivní seznam, mandáty CEN, na jejichž podkladě se zpracovávají v příslušných technických komisích CEN zkušební metody. Pravidla EAS vycházejí především z existujících evropských směrnic a norem. Připravuje se jednotný systém schvalování, zkušební metody, přepočty pomocí konverzních faktorů, akceptovatelná kritéria. Těmto výrobkům je na základě rozhodnutí Komise 2002/359/ES o postupu prokazování shody stavebních výrobků, které přicházejí do styku s vodou určenou k lidské spotřebě, přidělen systém prokazování shody 1+ (v souladu s CPD). I když se v rámci EU připravuje systém EAS, který by měl vejít v platnost v průběhu dvou až čtyř let, v jednotlivých členských státech EU platí zatím národní předpisy. V ČR platí pro materiály přicházející do styku s pitnou vodou zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 5 tohoto zákona musí výrobce stavebního výrobku přicházejícího do styku s pitnou vodou zajistit ověření, že nedojde k nežádoucímu ovlivnění pitné nebo teplé vody, u osoby autorizované podle zákona č. 22/1997 Sb. Způsob ověření je uveden v prováděcím předpise k tomuto zákonu – ve vyhlášce MZ č. 409/2005 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky přicházející do přímého styku s vodou a na úpravu vody. Výrobky pro styk s pitnou vodou musí splňovat limity výluhových zkoušek. Tyto limity na pitnou vodu jsou uvedeny v další prováděcí vyhlášce č. 252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody (změna 187/2005 Sb.). Ve výluhu se stanovuje koncentrace nebo přítomnost těch rizikových složek, které jsou charakteristické jako přirozená součást nebo možná nečistota ve výrobku. Vyhláška MZ č 409/2005 Sb. specifikuje ještě další požadavky na materiály používané pro styk s pitnou vodou; např. plasty musí splňovat požadavky platné pro materiály pro styk s potravinami uvedené ve vyhlášce MZ č. 38/2001 Sb., o hygienických požadavcích na výrobky určené pro styk s potravinami a pokrmy (změna 186/2003 Sb.). 74

4.7 Stavební výrobky se zabudovaným odpadem Upravené stavební a demoliční odpady lze materiálově využívat v zásadě buď jako odpady v souladu se zákonem o odpadech, nebo ho lze uvádět na trh také jako stanovený stavební výrobek po posouzení shody výrobku podle zákona č. 22/1997 Sb. U těchto výrobků musí být vždy posouzena shoda jejich vlastností s požadavky NV 163/2002 Sb. Velmi důležitou součástí jsou i požadavky na posouzení těchto stavebních výrobků z hlediska jejich zdravotní nezávadnosti, především z hlediska uvolňování nebezpečných látek do podzemní vody nebo půdy. Jako stanovené výrobky (materiály) jsou v příloze 2 NV 163/2002 Sb., uvedeny ve skupině 9: např. kamenivo pro drážní stavby, granulát pro kolejové lože a obslužné komunikace báňských provozů, granulát a aditivovaný granulát do výsypek povrchových dolů pro násypy a zásypy při zahlazování důlní činnosti, granulát pro rekultivaci báňských výsypek. 4.8 Uvolňování nebezpečných látek ze stavebních výrobků do podzemní vody nebo půdy Odhad vlivu stavebních materiálů a staveb na životní prostředí vyžaduje především podrobnou znalost jejich vlastností, uplatňujících se v interakci s jednotlivými složkami životního prostředí. Ve stavebnictví je používáno velké množství různých materiálů s velmi rozdílnými vlastnostmi s ohledem na jejich možné ovlivnění složek životního prostředí. Z hlediska posuzování chemických vlivů staveb a materiálů je velmi důležité hodnocení jejich vlivů na vodní a zprostředkovatelně půdní prostředí. Z tohoto pohledu je pak nejdůležitějším vyluhovacím médiem voda, jelikož se jejím prostřednictvím mohou chemické látky ze stavebních materiálů dále šířit do prostředí. Prostřednictvím vyluhování chemických látek ze stavebních hmot se posuzuje nebezpečnost stavebních materiálů, přičemž je třeba přihlížet k životnosti staveb v dlouhodobém horizontu. Velmi dobře je zpracována tato problematika ve studii týkající se posuzování uvolňování nebezpečných látek ze stavebních výrobků do vody a půdy „How to judge release of dangerous substances from construction products to soil and groundwater“ zveřejněná také na stránkách: http://www.umweltbundesamt.de/building-products/index.htm Pro oblast migrace škodlivých látek ze stavebních výrobků do půdy a/nebo hydrosféry zpracoval Státní zdravotní ústav „Metodické doporučení SZÚ pro hodnocení škodlivých a nežádoucích látek uvolňujících se z vybraných skupin výrobků pro stavby do vody a půdy“. Toto metodické doporučení se zabývá přípravou vodných výluhů, jejich chemickou analýzou (hodnocení vyluhovatelnosti) a především realizací i vyhodnocením zkoušek. 4.9 Uvolňování nebezpečných částic a plynů do vnějšího ovzduší Pro omezení celkových emisí látek, které mohou způsobovat poškozování ozonové vrstvy (chlórovaných a fluorovaných uhlovodíků) bylo vydáno nařízení Rady (ES) č. 2037/2000 (OJ L 244 z 29. 9. 2000) o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu. V přílohách tohoto nařízení jsou pak stanoveny látky, které musí být sledovány, i výrobky které sledované látky obsahují. V ČR je tento předpis transponován do nařízení 75

č. 117/2005 Sb., o některých opatřeních zabezpečujících ochranu ozonové vrstvy. Ze stavebních výrobků jde např. o izolační desky, panely a trubní izolace, mrazicí, chladicí, vysoušecí a klimatizační zařízení, přípravky a náplně pro požární systémy, výrobky z hořlavých materiálů, barvy a laky, přípravky k úpravě povrchů atd. Jiný případ je, jestliže je zneškodňování nežádoucích látek jednou z předpokládaných funkcí ve stavbě. Může se jednat o stavební výrobky, jako jsou nádoby pro spalování škodlivých látek včetně těsnicích systémů, zařízení pro spalování látek, odvody spalin a komíny, klimatizační a vzduchotechnické systémy, potrubní systémy, kde se sleduje zejména uvolňování škodlivin do vnějšího ovzduší. Metody a kritéria pro kvalitu ovzduší a seznamy příslušných znečisťujících látek rámcově vycházejí ze směrnice Rady 96/62/ES (OJ L 296 z 21. 11. 1996) o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší, která je transponovaná v ČR do zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění pozdějších předpisů. V prováděcích předpisech k tomuto zákonu jsou pak uvedeny znečišťující látky, které podléhají zpoplatnění (mj. azbest), obsahy programů snižování emisí, seznamy regulovaných látek atd. 4.10 Uvolňování nebezpečných látek do kanalizace a vod Při posuzování shody některých stavebních výrobků (armatury, regulátory, zařízení pro dopravu a skladování kapalin, čistírny odpadních vod atd.) je třeba z hlediska jejich funkční účinnosti a z hlediska zamezení uvolňování škodlivých látek do povrchových vod vytvořit také podmínky pro dodržování systému ochrany vnitrozemských a povrchových vod. V rámci EU jsou tyto podmínky vymezeny směrnicí EP a Rady 2000/60/ES (OJ L 327 z 22. 12. 2000) ustavující rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (změněná rozhodnutím EP a Rady č. 2455/2001/ES). V ČR je pak třeba dodržovat zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých předpisů (vodní zákon) (ve znění pozdějších předpisů) a jeho navazující prováděcí předpisy. Také zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů, upravuje některé vztahy vznikající při rozvoji, výstavbě a provozu vodovodů a kanalizací sloužících veřejné potřebě a přípojek na ně a dále působnost orgánů územních samosprávných celků a správních úřadů. Součástí jsou i obecné technické požadavky na výstavbu vodovodů a kanalizací a na jakost vody, ochranu odběratele, dozor, technický a ekonomický audit a také sankce při nedodržení tohoto zákona. Významná je především jeho prováděcí vyhláška MZe č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (změna 146/2004 Sb.), kde jsou definovány mj. způsoby stanovení nejvyšší míry znečištění odpadních vod vypouštěných do kanalizace.

76

PŘÍLOHA č. 4 Ukázka zveřejňování hEN v OJ

77

PŘÍLOHA č. 5 Seznam platných ETAG ETAG název česky ETAG 001 Kovové kotvy do betonu – Část 1: Kotvy – obecná ustanovení Kovové kotvy do betonu – Část 2: Kotvy aktivované kroutícím momentem Kovové kotvy do betonu – Část 3: Kotvy do podříznutého otvoru Kovové kotvy do betonu – Část 4: Kotvy aktivované deformačním členem Kovové kotvy do betonu – Část 5: Kotvy se soudržností Kovové kotvy do betonu – Část 6: Kotvy pro obecné použití v nenosných konstrukcích ETAG 002 Konstrukční těsněné systémy zasklení pro závěsové stěny. Část 1: Podepřený a nepodepřený systém Konstrukční těsněné systémy zasklení pro závěsové stěny. Část 2: Povrchově upravené systémy z hliníkových slitin Konstrukční těsněné systémy zasklení pro závěsové stěny. Část: 3: Systémy s profily s tepelnou izolací ETAG 003 Sestavy vnitřních příček pro použití jako nenosné stěny ETAG 004 Vnější kontaktní tepelněizolační systémy s omítkou ETAG 005 Střešní lité hydroizolační sestavy

název anglicky Metal Anchors for use in Concrete – Part 1: Anchors in general Metal Anchors for use in Concrete – Part 2: Torque-controlled expansion anchors Metal Anchors for use in Concrete – Part 3: Undercut anchors Metal Anchors for use in Concrete – Part 4: Bonded Deformation-controlled expansion anchors Metal Anchors for use in Concrete – Part 5: Bonded anchors Metal Anchors for use in Concrete – Part 6: Anchors for multiple use for non-structural applications Structural Sealant Glazing Systems – Part 1: Supported and unsupported systems Structural Sealant Glazing Systems – Part 2: Coated Aluminium systems Structural Sealant Glazing Systems – Part 3: Thermal Breaks

Internal Partition Kits

External Thermal Insulation Composite Systems with Rendering Liquid Applied Roof Waterproofing Kits ETAG 006 Systémy mechanicky kotvených Systems of mechanically Fastened povlakových krytin Flexible Roof Waterproofing Membranes ETAG 007 Dřevěné rámové stavební sestavy Timber Frame Building Kits ETAG 008 Prefabrikované schodišťové Prefabricated Stair Kits sestavy

78

ETAG název česky ETAG 009 Sestavy nebo systémy nenosného ztraceného bednění na bázi dutých bloků nebo panelů z izolačních materiálů, popřípadě betonu ETAG 010 Samonosné průsvitné střešní sestavy ETAG 011 Lehké kompozitní nosníky a sloupy na bázi dřeva ETAG 012 Roubené sestavy budov ETAG 013 Sestavy pro dodatečné předpínání konstrukcí ETAG 014 Plastové kotvy pro ukotvení vnějšího kontaktního tepelněizolačního systému s omítkou ETAG 015 Trojrozměrné hřebíkové desky ETAG 016 Samonosné lehké kompozitní panely – Část 1: Obecně Samonosné lehké kompozitní panely – Část 2: Specifická hlediska střešních samonosných lehkých kompozitních panelů

ETAG 017 ETAG 018

ETAG 019 ETAG 020

Samonosné lehké kompozitní panely – Část 3: Specifická hlediska samonosných lehkých kompozitních panelů pro použití na venkovní stěny a obložení Samonosné lehké kompozitní panely – Část 4: Specifická hlediska samonosných lehkých kompozitních panelů pro použití na vnitřní stěny a obložení Prefabrikované prvky pro tepelné izolace vnějších stěn Protipožární ochranné výrobky – Část 1: Obecně Protipožární ochranné výrobky – Část 4: Protipožární panely, desky a rohože a sestavy z nich Prefabrikované desky na bázi dřeva pro nosné opláštění Plastové kotvy – Část 1: Obecně

79

název anglicky Non load-bearing permanent shuttering kits/systems based on hollow blocks or panels of insulating materials and sometimes concrete Self Supporting Translucent Roof Kits Light Composite Wood-based Beams and Columns Log Building Kits Post Tensioning Kits for Prestressing of Structures Plastic Anchors for ETICS

Three Dimensional Nailing Plates Self Supporting Composite Lightweight Panels – Part one: General Self Supporting Composite Lightweight Panels – Part two: Specific aspects relating to self-supporting composite lightweight panels for use in roofs Self Supporting Composite Lightweight Panels – Part three: Specific aspects relating to self-supporting composite lightweight panels for use in external walls and claddings Self Supporting Composite Lightweight Panels – Part four: Specific aspects relating to self-supporting composite lightweight panels for use in internal walls and claddings Veture kits -prefabricated units for external wall insulation Fire Protective Products – Part 1: General Fire Protective Products – Part 4: Fire protective board, slab and mat products and kits Prefabricated Wood-based Loadbearing Stressed Skin Panels Plastic Anchors – Part 1 General

ETAG

ETAG 021

ETAG 022

ETAG 23 ETAG 24 ETAG 25

název česky Plastové kotvy – Část 2: Plastové kotvy pro použití do betonu

název anglicky Plastic Anchors – Part 2: Plastic anchors for use in normal weight concrete Plastové kotvy – Část 3: Plastové Plastic Anchors – Part 3: Plastic kotvy pro použití do zdiva z plných anchors for use in solid masonry cihel materials Plastové kotvy – Část 4: Plastové Plastic Anchors – Part 4: Plastic kotvy pro použití do zdiva z dutých anchors for use in hollow or nebo děrovaných cihel perforated masonry Plastové kotvy – Část 5: Plastové Plastic Anchors – Part 5: Plastic kotvy pro použití do pórobetonu anchors for use in autoclaved aerated concrete (AAC) Plastové kotvy pro vícenásobné Plastic Anchors for multiple use in použití do betonu a zdiva pro concrete and masonry for nekonstrukční aplikace (použití) non-structural applications – Annex – Příloha A: Podrobnosti zkoušek A: Details of tests Plastové kotvy – Příloha B: Plastic Anchors – Annex B Doporučení pro zkoušky p (informative) Recommendations rováděné na stavbě for tests to be carried out on construction works Plastové kotvy – Příloha C: Plastic Anchors – Annex C: Návrhové metody pro kotvení Design methods for anchorages Sestavy pro chladírenské sklady Cold Storage Premises kits – Part 1: Cold Storage Room kits Sestavy pro chladírenské sklady Cold Storage Premises kits – Part 2: Cold Storage Building envelope and Building kits Watertight covering kits for wet room floors and or walls Part 1 Liquid applied coverings with or without wearing surface Prefabrikované stavební bloky Prefabricated building units Betonové rámové stavební sestavy Concrete Frame Building Kits Kovové rámové stavební sestavy Metal Frame Building Kits

80

Přehled dosud vydaných titulů v rámci publikační řady Národní politiky podpory jakosti

PRŮVODCE ŘÍZENÍM JAKOSTI 1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

Společný hodnoticí rámec (Model CAF) – Zlepšování organizace pomocí sebehodnocení autor: Prac. skupina „Innovative Public Services Group“ poř. č. NIS-PJ: 17 Společný hodnoticí rámec (Model CAF) – Zlepšování organizace pomocí sebehodnocení – Druhé, aktualizované vydání autor: Prac. skupina „Innovative Public Services Group“ poř. č. NIS-PJ: 29 Společný hodnoticí rámec (Model CAF) – Zlepšování organizace pomocí sebehodnocení – případové studie autor: Ing. Vladimír Votápek poř. č. NIS-PJ: 30 ISO/IWA 1: 2001, Systém managementu kvality – Směrnice pro proces zlepšování služeb zdravotnických organizací. autor: Český normalizační institut poř. č. NIS-PJ: 37 ISO/IWA 2:2003, Systém managementu kvality – Směrnice pro aplikaci ISO 9001: 2000 ve vzdělávání autor: Český normalizační institut poř. č. NIS-PJ: 41 Jak určovat excelenci – dotazník pro sebehodnocení firmy autor: EFQM ve spolupráci s NIS-PJ poř. č. NIS-PJ: 40 Rukověť pracovníka pro posuzování shody výrobků autor: Asociace akreditovaných a autorizovaných organizací poř. č. NIS-PJ: 19 Modely měření a zlepšování spokojenosti zákazníků autoři: Jaroslav Nenadál, Růžena Petříková, Milan Hutyra, Petra Halfarová poř. č. NIS-PJ: 21 Jak dosahovat podnikatelské úspěšnosti autor: Kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ: 20 Jakost – potřeba moderního člověka autor: Zdeněk Janeček poř. č. NIS-PJ: 23 Systémy managementu jakosti autor: Jiří Přibek poř. č. NIS-PJ: 24 Certifikace pracovníků a systémů managementu jakosti autor: Marie Šebestová poř. č. NIS-PJ: 25 81

13

14

15

16

17

18

19

20

21

22

23

24

Jednoduché nástroje řízení jakosti I autor: Vratislav Horálek poř. č. NIS-PJ: 26 Jednoduché nástroje řízení jakosti II autor: Alena Plášková poř. č. NIS-PJ: 27 Informace a využití výpočetní techniky v systémech managementu jakosti autor: Otakar Král a kolektiv poř. č. NIS-PJ: 28 Modely měření a zlepšování spokojenosti zákazníků – Od teorie k praxi autor: GfK Praha a Incoma Consult – Kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ: 22 ČSN EN ISO 9001: 2001 z pohledu mezinárodních a národních zkušeností při jejím používání autor: Otakar Hrudka, Jiří Zajíc poř. č. NIS-PJ: 42 Integrační a kooperační směry v malém a středním podnikání (oblast cestovního ruchu) autor: MagConsulting, s. r. o. poř. č. NIS-PJ: 43 Společný hodnoticí rámec (Model CAF) – Zlepšování organizace pomocí sebehodnocení – Třetí, aktualizované vydání autor: Prac. skupina „Innovative Public Services Group“ poř. č. NIS-PJ: 44 Komentář k vydání ČSN EN ISO 9001: 2001, Systémy managementu jakosti – Jak vytvořit systém managementu jakosti, Příručka pro zavádění ČSN EN ISO 9001: 2001 v malých a středních organizacích autor: Jiří Zajíc, Jiří Veselý poř. č. NIS-PJ: 45 Komentář k dokumentu ISO FDIS 10019: 2004 (E), Systémy managementu jakosti – Směrnice pro výběr poradců v systému managementu jakosti a pro využívání jejich služeb autor: Pavel Ryšánek poř. č. NIS-PJ: 46 Aplikační příručka modelu CAF – pro samosprávné úřady autor: Milan Půček poř. č. NIS-PJ: 47 Aplikační příručka modelu CAF – pro ústřední správní úřady autor: Kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ: 48 Aplikační příručka modelu CAF – pro dozorové orgány autor: Kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ: 49 82

25

26

27

28

29

30 31

32

33

35

36

37

38

Komentované vydání ISO/FDIS 22000: 2005 Systémy managementu bezpečnosti potravin – požadavky na organizaci v potravinovém řetězci autor: Dobromila Rolková, Marta Mikulášková, Michal Voldřich, Miroslav Šuška poř. č. NIS-PJ 50 Dokumentace integrovaného systému managementu autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 51 Nové aspekty v řízení MSP s cílem zvýšení efektivnosti podnikových procesů autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 52 Systém řízení s využitím jednoduchých nástrojů pro malé organizace autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 53 Manažerské standardy ve veřejné správě autor: František Krontorád poř. č. NIS-PJ: 55 Národní cena ČR za jakost – Statut pro podnikatelský a veřejný sektor poř. č. NIS-PJ 56 Konkurenceschopnost malých a středních podniků v aliancích (clusters) autor: Romana Vítková, Vladimír Volko, Alan Vápeníček poř. č. NIS-PJ 57 ISO/IWA 1: 2001, Systémy managementu kvality – Směrnice pro proces zlepšování služeb ve zdravotnických organizací. autor: Český normalizační institut poř. č. NIS-PJ 59 Zásady správné výrobní a hygienické praxe ve stravovacích službách – část I. autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 60 Systémy managementu kvality – Směrnice pro aplikaci ISO 9001:2000 v samosprávě autor: Český normalizační institut poř. č. NIS-PJ 62 Aplikace metody Balanced Scorecard (BSC) ve veřejném sektoru autor: Zdeněk Hušek, Marek Šusta, Milan Půček poř. č. NISP-PJ 63 Efektivnost certifikovaných systémů autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 64 Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků autor: kolektiv autorů poř. č. NIS-PJ 66 83

NEPRODEJNÁ PUBLIKACE Rukověť pro posuzování shody stavebních výrobků Vydalo a distribuuje Národní informační středisko pro podporu jakosti, Novotného lávka 5, Praha 1, tel. 221 082 636–7, 221 082 651, www.npj.cz, jako svou 66. publikaci. Náklad: 500 výtisků Počet stran: 86 Vydání první, listopad 2006 Vazba brožovaná Grafický návrh obálky: KG Ateliér

Tisk: SV, spol. s r. o., Na Louži 2a, 101 00 Praha 10 © Národní informační středisko pro podporu jakosti ISBN 80-02-01863-X