RUKOVĚŤ PRO ONOMASTICKÉ SEMINÁŘE. Slovníček

RUKOVĚŤ PRO ONOMASTICKÉ SEMINÁŘE Slovníček Pro studenty onomastických disciplín připravil Svatopluk Pastyřík

Hradec Králové 2010

3 Předmluva Slovníček onomastických pojmů a termínů je určen studentům onomastických seminářů především pro jejich samostudium. Čerpá ze Základní soustavy a terminologie slovanské onomastiky1 a Encyklopedického slovníku češtiny2, aniž by chtěl tyto prameny nahrazovat nebo jim konkurovat. Vzhledem k tomu, že jsem o letošních prázdninách připravoval pro onomastické semináře nové učební programy a texty (Rukověť pro onomastické semináře I, II, III, IV, V), v nichž jsem v jednotlivých tématech uváděl i klíčová slova, vyvstala samozřejmě i potřeba vzniku pojmoslovného slovníčku. Při přípravě na seminární praktika i při doplňování látky studenty při absenci na semináři jevila se funkčnější elektronická verze. A tak také byla tato pomůcka od počátku jako elektronický pendant ke klasickému skriptu koncipována. Nejširší pojmoslovná báze je ve slovníčku samozřejmě z onomastiky, objevují se v něm však i hesla, která jsou z jiných oborů (z historie, z literární vědy aj.), a to jednak proto, aby studenti z autopsie přišli sami na propojenost onomastiky s dalšími obory, jednak aby tuto propojenost dokázali účelně aplikovat i v jiných disciplínách. Za třetí bych chtěl obhájit didaktický aspekt, který v onomastických seminářích a praktických cvičeních od počátku svého působení v hájemství onomastiky zdůrazňuji. Onomastikám- vědcům může být tento aspekt poněkud vzdálen, připouštím, také se na ně nezlobím, ale na učitelských fakultách by měl být takový pohled spíše principiální. Koneckonců i první seminář „Onomastika a škola“3 byl koncipován v duchu „Onomastika jako společenská věda ve výuce a školské praxi“. I proto se nejen nebráním didaktickým a různým mezioborovým přesahům, nýbrž je záměrně vyhledávám a akceptuji právě s ohledem na budoucí učitelské působení současných seminaristů. Moc bych si totiž přál, aby onomastika patřila i do jejich školních hodin češtiny.

Svatopluk Pastyřík

1

SVOBODA, J. – ŠMILAUER, VL. – OLIVOVÁ-NEZBEDOVÁ, L. – OLIVA, K. – WITKOWSKI, T. Základní soustava a terminologie slovanské onomastiky. Zpravodaj Místopisné komise ČSAV, č. 1, ročník 14, 1973. 2 KARLÍK, P. – NEKULA, M. – PLESKALOVÁ, J. Encyklopedický slovník češtiny. Vydání první. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 3 K tomu viz sborní Onomastika jako společenská věda ve výuce a školské praxi. Onomastika a škola. Sv. 1. Eds. Dejmek, B. – Šrámek, R. Hradec Králové : Pedagogická fakulta v Hradci Králové, 1984.

4 ABIONYMUM vlastní jméno neživého objektu a jevu (buď přírodního nebo člověkem vytvořeného): toponyma, astronoma, chrématonyma ACTA ONOMASTICA celostátní onomastický časopis, který vychází od roku 1995 a kontinuálně navazuje na předcházející časopisy: Zpravodaj Místopisné komise (1960-1982), Onomastický zpravodaj ČSAV (1983-1992), Onomastický zpravodaj (1993-1994) AGRONYMUM pomístní jméno, které pojmenovává pozemek obdělávaný nebo jinak zemědělsky využívaný: pole Na sekeře, louka Šafranice, les Borovina; též vlastní jméno pozemkové; vlastní jméno traťové AKCIONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno dějinné události: Praţské povstání AKRONYMUM zkratkové vlastní jméno, které vznikne spojením začátečních písmen několika slov; též iniciálové vlastní jméno: OSUR (= Opera studiosorum Universitatis Reginaegradecensis) AKTONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku společenské činnosti (diplomatického aktu, dokumentu): Listina základních práv a svobod; Charta 77. též dokumentonymum ALETNONYMUM druh etnonyma; jméno, které kmen nebo národ dostal od sousedů: Němci ALLONYMUM druh pseudonymu, jímž se skutečný autor kryje jménem někoho jiného: Karel Poláček – Vlastimil Rada ANAGRAM druh pseudonymu, který vzniká přeházením písmen původního jména: Voltaire < Arouet le jeune (= mladý Arouet) ANDRONYMUM příjmení ženy odvozené od jména muže: Nováková, Novačka; též andronymické příjmení ANANYM druh pseudonymu, při němž je jméno obráceno: R. E. Jamot < Thomayer ANOIKONYMUM vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je v krajině pevně fixován: louka Okrouhlice, pole Choboty, les Království ANTONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno, které je v protikladném vztahu k jinému vlastnímu jménu: Stará Boleslav – Mladá Boleslav, Horní Nová Ves – Dolní Nová Ves

5 ANTROPONOMASTICKÝ vztahující se k antroponomastice ANTROPONOMASTIK odborník v antroponomastice ANTROPONOMASTIKA část onomastiky; nauka o antroponymech, o vlastních jménech živých bytostí ANTROPONOMASTIKON soupis antroponym, zpravidla v knižní podobě, s jazykovědnými výklady ANTROPONYMICKÉ PARADIGMA souhrn jazykových jednotek téže syntaktické nebo sémantické třídy, které jsou v daném kontextu navzájem zaměnitelné; též soubor antroponymických jednotek propojených paradigmatickými vztahy, na něž se pohlíží jako na varianty jediné jednotky; s paradigmatem se nejčastěji pracuje na úrovni tvarosloví a slovotvorby, lze s nimi ovšem pracovat i na jiných úrovních popisu jazyka, např. můžeme v antroponymickém kontextu rozlišovat různé druhy antroponym apod. ANTROPONYMICKÝ vztahující se k antroponymii ANTROPONYMICKÝ MODEL objekt, zaváděný lidským subjektem místo odpovídajícího originálu antroponyma, de facto znak, s jehož pomocí získáme o zkoumaných antroponymech náležité informace obecnějšího charakteru, které nám objektivní realita konkrétního antroponyma neumožňuje poznat ANTROPONYMIE soubor antroponym na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době ANTROPONYMIZACE přechod neantroponymického propria nebo apelativního slova či slovního spojení v antroponymum: Kolín (místní jméno) → Kolín (příjmení), hora → Hora (příjmení) ANTROPONYMUM vlastní jméno člověka nebo skupiny lidí: Jan Werich – Češi, Moravané, Přemyslovci APELATIVIZACE ztráta propriální funkce nebo povahy vlastního jména: Jidáš → jidáš, Gouda → gouda; též deonymizace APOTROPAION ochranné osobní jméno, které mělo dítě chránit před démony svým pejorativním nebo výhružným obsahem nebo popřením existence: Potvor, Sekyra, Hrozňata ASTERONYMUM druh pseudonymu; jméno je nahrazeno hvězdičkou nebo hvězdičkami, obyčejně třemi: ***

6 ASTRONYMUM druh abionyma; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu nacházejícího se mimo Zemi (VJ planet, galaxií, hvězd včetně jejich objektů, umělých kosmických těles aj.): Slunce, Měsíc, Mléčná dráha; též kosmonymum; astronomické vlastní jméno; AULONYMUM vlastní jméno dvoru: Cibulka, Hanspaulka AUTETNONYMUM druh etnonyma; vlastní jméno, které si dal kmen nebo národ sám: Deutsche AUTORSKÉ JMÉNO autorovo pojmenování onymického objektu (osoby, místa) BERNÍ RULA úřední soupis veškeré půdy podrobené dani (1653-1656), sestavený podle krajů a panství a podle jednotlivých stavů; nová berní rula o 15 svazcích vznikla po revizi (revizitaci) a byla užívána až do roku 1748 BIBLIOGRAFIE ČESKÉ ONOMASTIKY neocenitelná pomůcka onomastikovy práce; původně byla bibliografie české onomastiky publikována dr. Marií Novákovou v Onomastickém zpravodaji, od roku 1990 je publikována ve formě samostatných svazků; ke zpracování bibliografie je použito materiálů útvaru vědeckých informací – úseku bibliografie Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky; jednotlivé svazky sestávají ze šesti základních částí (Obecné otázky onomastiky – Onomastika indoevropská (kromě slovanské) – Onomastika slovanská – Onomastika česká – Onomastika jazyků neindoevropských – Bibliografie. Dějiny a organizace onomastické práce. Personalia), které jsou pak ještě vnitřně diferencovány BIONYMUM vlastní jméno živého organizmu nebo organizmu, který si člověk představoval jako živý: onomastik Vladimír Šmilauer, herečka Jana Hlaváčová, kočka Micka, pes Azor BIŘMOVACÍ JMÉNO vlastní jméno, které se při církevní slavnosti biřmování udílí biřmovanci jako jeho další jméno: Martin Cyril Putna; Zdeněk Antonín Tichý; Jana Anežka Nováková CÍRKEVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno osoby, která je významná pro dějiny nebo existenci církve a jejíž jméno je proto církví doporučováno jako jméno křestní: Petr, Anna, Marie CIZÍ VLASTNÍ JMÉNO cizojazyčné vlastní jméno, jehož cizost se jasně cítí: Shakespeare, Umberto Eco, Rwanda ČESTNÉ JMÉNO doplňkové vlastní jméno s pozitivním hodnocením: Otec vlasti = Karel IV., východočeské Athény = Chrudim

7 DEANTROPONYMIZACE ztráta antroponymické funkce nebo povahy; jde o širší pojem než apelativizace, např. Hanička (osobní jméno) → Hanička (místní jméno) DEAPELATIVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené z apelativa nebo apelativního spojení: příjmení Kovář, oikonymum Písek DEHYPOKORIZACE socioantroponymická tendence, jíž se povyšují původní hypokoristické obměny rodného jména do systému standardizovaných jmen; podle Knappové „zoficiálnění domácké podoby rodného jména“: Radoslav > Radek, Miroslava > Mirka DEMINUTIVNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené deminutivním sufixem z jiného vlastního jména: Petr → Petříček, Niva → Nivka, Kovář → Kovářík, Kováříček DEONYMIZACE ztráta propriální funkce nebo povahy vlastního jména: Jidáš → jidáš; též apelativizace DEONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené z jiného vlastního jména: deantroponymické příjmení (Pešek < Petr), detoponymické příjmení (Palacký < Palačov), detoponymické pomístní jméno (Benešovský les < Benešov), deantroponymická přezdívka (Monokl < Monika), deantroponymické toponymum (Terezín < Terezie), deetnonymické toponymum (Moravany < Moravan) DESYLABICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno vzniklé spojením několika slabik různých slov nebo vůbec různě zkrácených částí: Čedok < Československá dopravní kancelář DETOPONYMIZACE ztráta toponymické funkce nebo povahy: Gouda (místní jméno v Nizozemí) → gouda (sýr) DOKUMENTONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku společenské činnosti (diplomatického aktu, dokumentu): Listina základních práv a svobod; Charta 77. též aktonymum DOPLŇKOVÉ JMÉNO příjmí; doplňkové antroponymum, které v době jednojmenné antroponymické soustavy rozlišovalo jedince se stejným vlastním jménem: Havel Beran, Havel Huba, Havel Ryba, Havel Kanovník; příjmí získávali lidé až během života; bylo nedědičné, neustálené a nezávazné, proměnlivé byly i jejich tvary: Kříţ x Kříţek DVOJJMENNÁ SOUSTAVA užívání dvou osobních jmen různé povahy, např. rodné jméno a příjmení (Jiří Novák) DYSFEMICKÉ HYPOKORISTIKON neobvyklá a drsnější hypokoristická varianta rodného jména užitá v komunikaci místo deminutivně-meliorativního hypokoristika: David > Daviďák, Marta > Marťulajzna

8 ENDONYMUM původní podoba cizího toponyma: München, Roma, Regensburg ENONYMUM vlastní jméno vína; též oinonymum: Bzenecká lipka, Rulandské šedé EPONYM osoba, podle níž je pojmenována rodina, město, věc apod.: Přemyslovec → Přemyslovci ERGONYMUM druh chrématonyma; jméno společenské (vojenské, politické, správní, zákonodárné, administrativní, hospodářské, průmyslové, obchodní, školské, kulturní, vědecké, zdravotnické) instituce: Občanské demokratická strana, TOP 09, Parlament ČR, Národní divadlo, Masarykova univerzita ETNONYMUM druh antroponyma, a to skupinového vlastního jména; vlastní jméno národa, kmene: Češi, Francouzi, Luţičtí Srbové ETNONYMIZACE přechod apelativního slova či slovního spojení nebo neetnonymického propria v etnonymum: Němci (= němí) EUFEMISTICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno budící nepříjemné představy je někdy nahrazeno výrazem jemnějším, mírnějším: Hlúpětín → Hloubětín, Mrchojedy → Mrkvojedy, Mrdákov → Mrákov EXONYMUM zeměpisné vlastní jméno, které pojmenovává objekt ležící v zahraničí: Vídeň, Řím, Paříţ, Petrohrad, Rakousko, Amerika; mohou se uplatňovat často jako místní nebo pomístní jména: pole Amerika, louka Habeš, hospoda Kandia, městská část Temešvár FALERONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno společenského ocenění jako vyznamenání, řádu, titulu: Řád bílého lva FIKTONYMUM jméno přijaté k zatajení správného jména FIREMNÍ NÁZEV vlastní jméno protokolované firmy FOLKLORNÍ ONOMASTIKA nauka o vlastních jménech v lidové slovesnosti (v pohádkách, v epických a lyrických písních, v humorkách, v lidové parémii aj. FUNKCE VLASTNÍCH JMEN cíl, s jakým bylo vlastní jméno užito; v onomastické teorii dosud nebyla podána jejich obecně přijímaná definice ani výčet a popis; jako nepochybná se chápe nominalizační, identifikační, individualizační funkce orientovaná na vydělení jednotlivého objektu v rámci celku (třídy,

9 druhu) a diferenciační funkce, orientovaná na poměr individualizovaných prvků navzájem, dále se zpravidla vyčleňují funkce komunikativní, asociační, evokační či konotativní, funkce ideologizující, mytizující a honorifikující, funkce sociálně klasifikující, lokalizující či zařazující pojmenovávaný objekt do nejrůznějších souvislostí sociálních, náboženských, národnostních, kulturních, historických, prostorových, funkce deskriptivní a funkce expresivní, emocionální, psychologická, estetická a poetická, též onymická funkce FUNKČNÍ ONOMASTIKA onomastika založená na následujících předpokladech: Ve funkční onomastice znamená termín funkce „být vlastním jménem“. Funkčnost je univerzálně platnou vlastností pojmenování. Každý pojmenovací akt je společensky určen společenskou důležitostí, nutností, potřebností konkrétní objekt pojmenovat, vyčlenit jej ze sféry objektů nepojmenovaných. Pojmenovací proces je akt závislý na podmínkách a možnostech konkrétního jazyka i na mimojazykové, společenské situaci.Volba vlastního jména je dána jednak motivy volby pojmenování, jednak druhem vlastního jména, které je třeba vytvořit, a funkcemi, které má plnit, dále normami platnými v daném systému vlastních jmen a v neposlední řadě sociálním prostředím podmiňujícím výběr vlastního jména a motivujícím jeho volbu. Zvolené jméno se pak zpětně začleňuje do společenské komunikace, je „uznáno“ jako vlastní jméno a plní v rámci společenských potřeb onymické funkce, tj. především pojmenovací, individualizační, diferenciační aj. Pro široce pojatý pojmenovací proces, v Šrámkově pojetí paradigma funkční onomastiky, je typická procesuálnost (pořadí jednotlivých operací), dynamičnost (umožňuje postihnout společensky, jazykově i onymicky genetické vazby, vývoj a proměny systému), dále kompaktnost (pojmenovací akt působí jako nedělitelný celek), koheznost (vypadne-li jedna fáze procesu, vlastní jméno nevznikne) a reprodukovatelnost (pojmenovací procesy se neustále opakují) FYTONYMUM druh bionyma; vlastní jméno rostliny: Králův dub, Semtínská lípa FYZIOGRAFICKÉ TOPONYMUM toponymum vycházející z přírodních skutečností: Hůrka, Suchdol, Lípa, Bobrová GEFYRONYMUM druh hodonyma; vlastní jméno mostu: Karlův most GENEALOG odborník v genealogii GENEALOGIE pomocná věda historická zabývající se studiem rodokmenů; rodopis GEONYMUM řidší výraz pro toponymum; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který je v krajině pevně fixován: město Brno, hora Sněţka, řeka Tichá Orlice GYNEKONYM druh antroponyma; příjmení muže odvozené z osobního jména ženy (manželky nebo matky); též gynekonymické příjmení: Mařák, Babák

10 HAGIONYMUM vlastní jméno světce: svatý Jan Nepomucký, svatá Aneţka Česká, blahoslavený Hroznata HERALDICKÉ VLASTNÍ JMÉNO druh antroponyma; vlastní jméno odvozené z erbu, resp. z předmětu na něm zobrazeném, popř. i z domovního znamení: příjmení Zajíc, Liška, Anděl, Pelikán HIPPONYMUM vlastní jméno koně: Ţelezník, hřebec Budapešť HODONYMUM druh toponyma; vlastní jméno dopravní cesty (ulice, náměstí, nábřeží, silnice, cesta, pěšina, tunel, lávka) HYBRIDNÍ HYPOKORISTIKON hypokoristická obměna standardizovaného jména vzniklá složením z prvků různých jazyků: Dţonánek, Dejvísek, Pavliska, Milaníno HYDRONYMUM druh toponyma, a to anoikonyma; vlastní jméno vody: Labe, Orlice, Bělečský potok, studánka Rubánka, Niagarské vodopády HYPERKOREKTNÍ VLASTNÍ JMÉNO domněle „správná“ podoba vlastního jména založená na nesprávném pochopení jeho původní podoby: Běloves < Bělovec < (Bílejovec) HYPOKORISTICKÁ SYNONYMIE souznačnost různých hypokoristických obměn jednoho standardizovaného vlastního jména: Anna → Anča, Anda, Anka, Ančka, Ančička, Ančinka, Anče, Andula, Andulka, Andulička, Andulinka, Anička, Anice, Aňour, Aňourek, Aňoureček HYPOKORISTICKÉ SYNONYMUM hypokoristikon souznačné s jinou hypokoristickou obměnou téhož standardizovaného jména: Pavel → Pavlík – Pavka – Pavlas – Pavča – Pavlíček HYPOKORISTICKÉ TAUTONYMUM různé hypokoristické podoby standardizovaného vlastního jména s týmž významem i odstínem příslušející k různým jazykovým oblastem: Jaroslav → Jára x Jara, Jarda x Jarka x Jarek HYPOKORISTIKON v české lingvistické tradici domácká, mazlivá, zdrobnělá obměna neutrálního, oficiálního jména, zřídka apelativa, v důvěrném (rodinném, přátelském) prostředí; nově je hypokoristikon chápáno šířeji jako jakákoli expresivní obměna neutrálního jména v neoficiálním prostředí. Těžiště je především v antroponymech (Pepík, Sláveček, Miluška, Martiňák, Horňajs, Bohdalka), v toponymii se jedná o ojedinělé případy: Labe → Labíčko, Kolín → Kolíneček

11 CHORONYMUM druh toponyma; vlastní jméno většího obydleného nebo neobydleného přírodního nebo správního celku, a to z hlediska horizontálního členění: Sahara, Afrika, Východní Čechy, okres Hradec Králové, Královéhradecký kraj CHRÉMATONOMASTIKA nauka o chrématonymech CHRÉMATONYMUM vlastní jméno lidského výtvoru, který není pevně fixován v krajině (auto, motocykl, umělecké dílo, kosmetický prostředek), ale ve společenských, ekonomických, politických a kulturních vztazích: tavený sýr Apetito, sušenky Snickers, kniha Babička, obraz Praha v dešti CHRONONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno časového pojmu, např. epochy, svátku: Vánoce, Velikonoce, letnice, advent, masopust IDEONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno výsledku umělecké činnosti: Prodaná nevěsta; Zapadlí vlastenci; Maryša INSTITUCIONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno podniku, firmy, závodu, obchodu apod.: Společnost CPI Hotels, a.s.; MITA THOR INTERNATIONAL, spol. s r.o. JEDNOJMENNÁ SOUSTAVA užívání jen jednoho osobního jména; též mononymní antroponymická soustava: Libuše (česká kněžna) JMÉNO NADPŘIROZENÉ BYTOSTI vlastní jméno bytosti, kterou si člověk představoval jako lidem podobnou (bůh, démon, mytologická postava, pohádková bytost, alegorická postava, nadpřirozená bytost, loutka, hračka – např. Smolíček, Meluzína, Trepifajksl); též nepravé antroponymum JMÉNO PO CHALUPĚ druh antroponyma, a to živého jména; dříve na vesnicích osobní jméno přejímané podle názvu domu (též: gruntovní jméno, jméno po doškách) JOSEFSKÝ KATASTR soubor hlavních fasovních (fase = přiznání jmění nebo příjmů a důchodů ke zdanění) knih s popisem všech pozemků jednotlivých katastrálních obcí; v Čechách a ve Slezsku 17851789, na Moravě 1787-1789; zachycuje půdu dominikální (vrchnostenskou) i rustikální (poddanskou); obsahuje pomístní jména KALENDÁRIUM soupis dní a měsíců běžného roku v časovém postupu s různými údaji

12 KALENDÁŘNÍ JMÉNO rodné jméno zařazené ve světském nebo církevním kalendáři k jistému dni roku a tím přímo nebo nepřímo doporučené k užívání. V církevních kalendářích jsou to vždy jména biblických osob, mučedníků a jiných světců, jejichž památka se v příslušný den slaví KATASTRÁLNÍ MAPA mapa v měřítku 1 : 2000; zobrazuje polohu a rozsah pozemků podrobených dani bez znázornění terénu. Jsou to nejpodrobnější plány našeho státního území (jen pro území Čech je více jak 9 tisíc listů). Zaznamenávají též určitou část pomístních jmen KAROLINSKÝ KATASTR soupis poddanské a vrchnostenské půdy ve Slezsku pořízený pro daňové účely; vznikl za vlády Karla VI. 1685-1740; obsahuje osobní a pomístní jména KOMPLEXNÍ MODEL komplexní modelový vzorec vlastního jména zachycuje v obou svých složkách (vztahový, obsahový model x slovotvorný model) jazykovými prostředky realizovaný vztah autora (pojmenovávatele) k pojmenovávanému objektu, k adresátovi, a to s důrazem právě na onu jazykovou realizaci, která je jediná postižitelná, zachytitelná a schopná zjednodušující transformace KONTRAHOVANÉ VLASTNÍ JMÉNO termín dříve užívaný pro vlastní jména, která vznikla stažením (kontrakcí) několika vlastních jmen nebo stažením slabik jednoho jména: Vraclav < Vratslav < Vratislav, Valmez < Valašské Meziřící, Jawa < Janeček + Wanderer KOSMONYMUM druh abionyma; vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu nacházejícího se mimo Zemi: Slunce, Měsíc, Mléčná dráha; též astronymum KRYPTONYM druh antroponyma; a) fiktonym pro místo, věc, podnik apod. – nikoli pro osobu, b) druh pseudonymu, který spočívá v tom, že je nové jméno sestaveno z počátečních hlásek nebo slabik rodného jména a příjmení: MilNý (= Miloslav Novotný); jméno je současně zahaleno a odhaleno KŘESTNÍ JMÉNO druh antroponyma; jméno, které jedinec získává při slavnostním obřadu křtu; dnes rodné jméno KULTURNÍ TOPONYMUM toponymum vycházející z kultivační a civilizační činnosti člověka: Hrádek, Klášterec, Most KYNONYMUM druh zoonyma; vlastní jméno psa: Ţeryk LAUDATIVUM druh antroponyma; deminutivně meliorativní hypokoristikon: Pavlíček, Jaroušek, Jituška, Kateřinka

13 LIDOVÁ ETYMOLOGIE nesprávný výklad původu jména, opírající se o násilné formální spojení se jmény podobnými, ale nepříbuznými geneticky ani sémanticky; zeměpisná jména jsou v mysli mluvčího asociována se jmény obecnými, což je způsobeno hlavně tím, že původní podnět pojmenování se u místních jmen brzy zapomíná a motivace je nejasná LITERÁRNÍ ONOMASTIKA onomastika vycházející z obecně onomastických teoretických východisek; její „literární“ zřetel proniká prostřednictvím textologických vlastností jmen, tj. především jejich funkcí v textu; obecně přijímaný výčet funkcí literárních jmen nebyl doposud podán; zpravidla se rozlišují jednak funkce týkající se postavení a úlohy vlastních jmen v textu; vedle základní a) pojmenovací a identifikační funkce, se obvykle vyčleňují ještě b) funkce sociálně klasifikující, a to z hlediska etnického, regionálního, společenského, chronologického, náboženského, c) funkce charakterizační (mluvící jména, fiktivní jména), d) funkce asociační, evokační, popř. konotační, e) funkce estetická, poetizační LOGONYMUM ve slovenské onomastice vlastní jméno instituce; jazyková (propriální) informace je spojena s výtvarnou stránkou loga METAFORICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno vyjadřující podobu objektu s jinou osobou nebo věcí; podoba může být skutečná nebo domnělá (skalní útvary: Baba, Brána, Starosta, Milenci; hrady: Pecka, Kost, Sloup; příjmení: Liška, Kohout, Zajíc, Pařez) METONYMICKÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno přesunuté z jednoho nositele jména na jiného na základě místní, časové příčinné a jiné souvislosti obou nositelů jména; jméno hradu se přenese na osadu – Vyšehrad, Roţmberk; jméno terénního útvaru se přenese na osadu: Chlumec, Nový důl; obecné jméno se přenese na osadu: Most, Brod, Mlýn; jméno vody se přesune na osadu: Kamenice, Bystřice; jméno vody se přesune na území: Morava, Haná; jméno osady se přesune na vodu: Beroun – Berounka; vlastní jméno může být odvozeno z erbu, popř. z domovního znamení: MJ Lvová, příjmení Pštros, Pelikán, Vodsloň METRONYMIKON druh antroponyma; osobní jméno, které ukazuje na původ užitím matčina jména, jejího zaměstnání: Mařák ← (Mářa), Babák ← (porodní bába) MÍSTNÍ VLASTNÍ JMÉNO druh toponyma; jméno obydleného objektu, a to pustého i zaniklého (města, vesnice, jejich částí, samot, skupin domů, jednotlivých domů, obytných místností): Pardubice, Malšova Lhota, samota Konec světa, dům U tří housliček, Síň Bedřicha Smetany MÍSTNÍ JMÉNO PODLE PŘEZDÍVKY druh toponyma; místní jméno vzniklé z přezdívkového jména obyvatel: Hrdlořezy, Kozojedy MÍSTNÍ JMÉNO PODLE ZAMĚSTNÁNÍ druh toponyma; místní jméno odvozené od názvu zaměstnání obyvatel: Rataje

14 MLUVÍCÍ JMÉNO druh literárního jména; fiktivní jméno opírající se o apelativní sémantiku základu: hajný Srnec, hospodský Půlsklenka, sládek Kule MÓDNÍ JMÉNO vlastní jméno dávané z dočasné módy MOTIV POJMENOVÁNÍ příčina výběru určitého vlastního jména pro osobu, místo nebo věc, např. u člověka vlastnosti tělesné nebo duševní, u osady poloha apod. MOTIVACE VOLBY JMÉNA úplná nebo částečná odvoditelnost významu pojmenování z jeho formy MYTEBNÍ TOPONYMUM druh toponyma; oikonymum vycházející z mytební činnosti člověka: Ţďár, Zhoř, Paseka, Kluky, Krč MYTOLOGIE JMÉNA pokus o výklad jména, který se snaží postihovat „obecné“ a „nadčasové“ stránky lidského bytí; podle Slovníku biblické teologie: „Ve starověku nebylo jméno jen konvenčním označením, ale vyjadřovalo místo každé bytosti ve vesmíru. Bůh dovršuje své stvořitelské dílo tím, že dává jméno každému stvoření, dni, noci, nebi, moři (Gn 1,3-10) i každé z hvězd (Iz 40,26) a potom pověřuje Adama, aby pojmenoval všechna zvířata (Gn 2,20). Člověk dává jména i místům, se kterými je spojena nějaká důležitá událost, někdy za použití nesnadno pochopitelné etymologie.“ NÁHRADNÍ JMÉNO druh antroponyma, a to přezdívkového propria; vzniká záměrným užitím jiného vlastního jména, když např. Vaškovi říkají kamarádi Čenda NÁŘEČNÍ HYPOKORISTIKON druh antroponyma, a to hypokoristika; obměna standardizovaného vlastního jména s patrnými znaky nářečí nebo regionálního prostředí: Anna >Anče, Josef > Joţin, Jouza, Jobeš NEPRAVÉ ANTROPONYMUM vlastní jméno bytosti, kterou si člověk představoval jako lidem podobnou (bůh, démon, mytologická postava, pohádková bytost, alegorická postava, nadpřirozená bytost, loutka, hračka – např. Smolíček, Meluzína, Trepifajksl) NEPRAVÉ ZOONYMUM vlastní jméno smyšleného živočicha: kůň Pegas, Velká saň Mulhacénská (u K. Čapka) NEPŘÍMÉ VLASTNÍ JMÉNO pojmenovává objekt pomocí objektu jiného, který je ve jméně explicitně vyjádřen, a to buď apelativem (pole U křivého dubu) nebo propriem (louka Za Karlovým) NEÚŘEDNÍ/NEOFICIÁLNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno úředně nestanovené a nepotvrzené

15 NICK přezdívka účastníků chatové komunikace NOMEN PROPRIUM slovo nebo slovní spojení, které na rozdíl od obecných substantiv hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty; též proprium, onymon, onymum NOMENOLOGIE disciplína, která se zabývá poznáváním a vysvětlováním některých rysů lidí, jejich vlastností, povahy, způsobu života, předpokladů úspěšnosti a dalších osobních znaků na základě křestního jména, které ten či onen člověk má NOMEN OMEN jméno – zlé znamení; jméno s neblahou nápovědí OBECNÁ ONOMASTIKA odvětví onomastiky, které zkoumá obecné zákonitosti uvnitř propriální sféry jazyka synchronně i diachronně z hlediska obecných rysů, vlastností a kategorií OBCHODNÍ JMÉNO typ chrématonyma, které patří do subsystému institutionym: firma TESPO; výrobní společnost MANPOWER; Billa, spol. s r.o.; hotel Clarion Congress Hotel Prague OBOURODÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno, obvykle toponymum, které může být v komunikaci stejného rodu: (ta) Kroměříţ, bez Kroměříţe x dial. (ten) Kroměříţ, bez Kroměříţa OBOURODÉ PŘÍJMENÍ příjmení, jehož forma může označovat mužský rod i ženský rod: Krejčí, Poslední OBYVATELSKÉ JMÉNO druh antroponyma; vlastní jméno obyvatel země, krajiny, města, vesnice: Angličané, Rusové, Východočeši, Praţané OBYVATELSKÉ MÍSTNÍ JMÉNO místní jméno vzniklé ze jména obyvatel: Záhořané → Záhořany ODDĚLENÍ ONOMASTIKY ÚJČ AV ČR jediné onomastické pracoviště v České republice (Valentinská 1, 116 46 Praha 1) OCHRANNÁ ZNÁMKA výrobní značka, zákonem chráněná, jíž se odlišují výrobky nebo zboží určitého původu od jiných stejného druhu OCHRANNÉ OSOBNÍ JMÉNO jméno mající chránit svého nositele před zlými démony; typické pro společnost věřící v magickou sílu osobních jmen, která spočívala mj. v přesvědčení, že člověku může škodit ten, kdo zná jeho pravé jméno; nejvýznamnější typy představují: a) jména úmyslně hanlivá, která odpuzují démony zdůrazněním smyšlené negativní vlastnosti pojmenovávaného (Hlupot, Potvor), b) jména odvracející pozornost od dětí předstíráním, že jsou nemilované

16 (Nemil), prodané (Prodan), nevlastní (Nemoj), že se nejedná o lidské bytosti (Kalina), c) výhružná jména, která démony zastrašují (Hrozňata, Křik), d) jména zajišťující pojmenovávaným ochranu, zdraví, bezpečnou budoucnost převzetím názvu ochránce (Děd), a to i z říše živočišné (Vlk), popř. rostlinné (Chřěn) – stejná jména mohou mít i funkci predestinační, e)nepravá jména označující pojmenovávaného obecně (Děva), aby jeho pravé jméno nemohlo být démony zneužito; též apotropaion; jméno profylaktické OIKONOMASTIKA nauka o oikonymech OIKONYMIE soubor oikonym na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době OIKONYMUM vlastní jméno obydleného místa, a to i pustého a zaniklého: město Hradec Králové, osada Zlámanka, myslivna U dvou šraňků, chata Jizerka ONOMASTICKÁ KOMISE organizační centrum české onomastiky; vznikla rozhodnutím prezídia České akademie v roce 1912 jako Místopisná komise a byla součástí České akademie pro vědy, slovesnost a umění ONOMASTICKÁ KONFERENCE celostátní setkání onomastiků; české onomastické konference: 1966 Liblice u Prahy – I. pracovní konference československých onomastiků (spojená s III. zasedáním Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku při Mezinárodním komitétu slavistů); 1975 Praha – II. česká mezinárodní onomastická konference; c) 1982 Trojanovice u Ostravy – I. československá onomastická konference (spojená se zasedáním Mezinárodní komise pro slovanskou onomastiku); d) 1993 Hradec Králové – III. česká mezinárodní onomastická konference „Onymické systémy“; e) 2009 Ostrava – IV. česká onomastická konference „Mnohotvárnost a specifičnost onomastiky“ ONOMASTICKÁ TERMINOLOGIE soubor, soustava termínů týkající se onomastiky; nauka o vlastnostech, tvorbě a užívání onomastických termínů ONOMASTICKÝ ATLAS atlas zachycující rozšíření a frekvenci jistých vlastních jmen, jejich typů a prvků v prostoru a čase, např. Slovník pomístních jmen v Čechách ONOMASTICKÝ ZPRAVODAJ český onomastický časopis; vycházel v letech 1993-1994 ONOMASTICKÝ ZPRAVODAJ ČSAV celostátní onomastický časopis, který vznikl r. 1982 přejmenováním Zpravodaje Místopisné komise; vycházel 1983-1992 ONOMASTIK odborník, který se vědecky zabývá vlastními jmény

17 ONOMASTIKA nauka o vlastních jménech; v českém prostředí je onomastika považována za subdisciplínu jazykovědy s relativně značnou mírou autonomnosti a chápána jako nauka o vznikání a fungování propriálních pojmenovávacích soustav, o jejich realizaci v konkrétních podmínkách společenských, časových a místních a zároveň jako nauka o konkrétních prvcích těchto soustav (tj. o konkrétních propriích, pojmenovávacích principech, onymických objektech, areálech atd.) ONOMASTIKON soupis vlastních jmen, zpravidla v knižní podobě, s jazykovědnými výklady ONOMATOLOGIE řidší synonymum pro onomastiku ONOMAZIOLOGIE obecná teorie pojmenování; sleduje problematiku pojmenovacího aktu, zkoumá, na základě jakých motivací, jakými postupy a za využití jakých prostředků jsou v daném jazyce vyjadřovány určité obsahy (významy, funkce); metodologicky postupuje od obsahu k formě ONYMICKÁ MATÉRIE propriální materiál získaný při onomastickém šetření či výzkumu terénním sběrem (přímým x dotazníkovým) nebo excerpcí pramenů ONYMICKÁ STYLISTIKA výběr a užití propriálních prostředků v psaných a mluvených textech ONYMICKÉ HESLO lexikální jednotka (lemma), která orientuje v uspořádání onymického materiálu a podává informace o něm ONYMICKÉ POLE skupina jmen na jistém území se společnými příznaky obsahovými nebo formálními (např. ulice v některých pražských čtvrtích) ONYMICKÝ týkající se onymie ONYMICKÝ FORMANT formant použitý pro tvoření vlastního jména: Zá-brd-ov-ice ONYMICKÝ OBJEKT objekt, který je třeba z komunikačních důvodů pojmenovat vlastním jménem. Pojem „objekt“ má v tomto termínu souhrnný význam; vztahuje se na objekty reálné (Petr Novák, hotel Grand), nereálné, jevy (Sněhurka, bájný kůň Pegas), vztahy (Vánoce). Onymické objekty se dělí na a) jednodenotátové/singulativní (jednomu objektu je zpravidla přiřazeno jedno vlastní jméno (Prostějov, Jan Hus), b) vícedenotátové/mnohodenotátové: jedno jméno platí pro více objektů druhově stejných (Novák), nebo pro více objektů druhově odlišných (Praha – město, hotel, kino) – v jejich rámci se rozlišují hromadné onymické objekty různorodé (Čech, příjmení Novák) x hromadné onymické objekty stejnorodé (sérionyma)

18 ONYMICKÝ OBSAH zaručuje trvalé spojení mezi objektem (denotátem) a jeho „vlastním“ jménem ONYMIE soubor vlastních jmen na určitém území a v určité době ONYMIZACE přechod apelativního slova nebo slovního spojení ve vlastní jméno jen změnou funkce (nikoli tedy odvozením, složením), např. Písek, Dokulil, Branka ONYMON slovo nebo slovní spojení, které na rozdíl od obecných substantiv hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty; též nomen proprium, proprium, onymum ONYMUM slovo nebo slovní spojení, které na rozdíl od obecných substantiv hlavně pojmenovává a tím identifikuje jednotlivé objekty; též nomen proprium, proprium, onymon OPERA STUDIOSORUM UNIVERSITATIS REGINAEGRADECENSIS (OSUR) královéhradecké sborníky studentských seminárních onomastických prací, které každoročně vycházejí od roku 1994 ORONYMUM vlastní jméno tvaru vertikální členitosti povrchu zemského i mořského dna: Krkonoše, Orlické hory, Sněţka, Ţalý, propast Macocha) OSLAVNÉ TOPONYMUM toponymum, které má uchovat čestnou památku na událost nebo osobnost: náměstí 9. května; též památkové toponymum OSOBNÍ JMÉNO vlastní jméno jednotlivé osoby PARASYSTÉM sekundární soustava vzniklá na pozadí základního systému nocionálních apelativ, která využívá periferních postupů a prostředků k tvoření speciálních okruhů pojmenování: proprií, terminologických prvků a názvů expresivně zabarvených. PATROCINIUM zasvěcení kostela, kaple nebo oltáře určitému světci (patronu), často v souvislosti s přechováváním jeho ostatků: kostel Nanebevzetí Panny Marie, kostel sv. Antonína PATRONYMICKÉ MÍSTNÍ JMÉNO oikonymum vzniklé z patronymika: Strašnici (potomci Strašovi) → Strašnice PATRONYMIKON osobní jméno, které ukazuje na původ užitím otcova jména, jeho zaměstnání, hodnosti: (Petr) Buškovic; (Jan) Ševcůj

19 POJMENOVÁNÍ výsledek pojmenovacího aktu POLATINŠTĚLÉ JMÉNO vlastní jméno, které přijalo latinský ráz: Komenský > Comenius, Jiří Černý > Nigrinus POLYONYMICKÉ HYPOKORISTIKON identické homonymní hypokoristická obměna standardizovaného jména, která může patřit k několika výchozím standardizovaným jménům: Slávek < Stanislav, Jaroslav, Miroslav, Miloslav, Rostislav, Slaviboj, Slavibor, Slavoj, Slavomil, Slavomír aj. POMÍSTNÍ JMÉNO název neobydleného objektu tradičně definovaný jako vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu na Zemi a toho člověkem vytvořeného objektu na Zemi, který není určen k obývání a je v krajině pevně fixován; podle druhu objektu se rozlišují: hydronyma – oronyma – agronoma – hodonyma – vlastní jména balvanů, kapliček, božích muk, křížků, hřbitovů, pomníků, mohyl, lomů, dolů, rozhleden, trigonometrických bodů, ukazatelů cest; též anoikonymum, dříve i mikrotoponymum, jméno vlastní nesídlištní, traťové jméno POREJONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno dopravního spoje: rychlík Leoš Janáček, expres Pendolino PRAGMATONYMUM druh chrématonyma; patří do podsystému jmen pojmenovávajících výsledky společenské činnosti; pragmatonymum je vlastní jméno sériově vyráběného průmyslového výrobku (auto Škoda Fabia, namáčecí prostředek Namo, šicí stroj Lada) a názvy vypěstovaných odrůd (brambora Karin, víno Tramín, jablko Spartan) a plemen (slepice Vlaška) PRANOSTIKA drobný útvar lidové parémie obsahující předpověď počasí; meteorologické přísloví, tj. větou popsaná souvislost mezi roční dobou, zpravidla vázanou na svátky, typem počasí a doporučovanou venkovskou polní a jinou prací, činností: Svatý Martin přijíţdí na bílém koni; Medardova kápě čtyřicet dní kape aj. PRENONYMUM druh pseudonymu; křestní jméno je použito jako pseudonym: Jean Paul místo Jean Paul Richter, T. Svatopluk místo Svatopluk Turek PROPRIÁLNÍ týkající se vlastního jména PROPRIÁLNÍ FUNKCE základní funkcí vlastního jména je pojmenovat daný objekt (denotát) jako jednotlivinu, identifikovat ji jako jeden prvek dané množiny týchž denotátů téže třídy, odlišit tento denotát od jiných objektů a určit jeho pozici v systému daných denotátů PŘACÍ JMÉNO vlastní jméno vyjadřující přání pojmenovatele (Václav, Boleslav); dříve též predestinační

jméno

20 PŘECHYLOVÁNÍ tvoření podstatných jmen ženských bytostí od příslušných jmen mužských: Novák → Nováková; moce PŘEJATÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno přejaté z cizího jazyka, které se již necítí jako cizí, např. četná substrátová jména: Oldřich, Nymburk, Jizera PŘENÁŠENÍ VLASTNÍHO JMÉNA nastává tehdy, když se jméno jednoho objektu přesune na jiný objekt téhož druhu: Lukavec → Lukaveček PŘENESENÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno přenesené z jednoho nositele na jiný objekt: Oreb (hora u Třebechovic), Sion (hrad u Kutné Hory), Temešvár (ves), Amerika (část města) PŘEZDÍVKA doplňkové, neúřední vlastní jméno, které většinou charakterizuje osoby, místa nebo věci a vztahuje se k povolání, vlastnostem, původu atd. nositele jména; může, ale nemusí obsahovat pozitivní nebo negativní hodnocení: Mařík Darmopich; Kujebáci, Homolkáři PŘEZDÍVKOVÉ ONYMICKÉ SPOJENÍ druh přezdívky; je tvořeno rytmicko-rýmovým spojením dvou slov (Alena balena) nebo determinační dvojicí (Ušatej Tonda) PŘEZDÍVKOVÉ PROPRIUM nestandardizované vlastní jméno, které se liší od přezdívek sensu stricto, tedy od neapelativních přezdívek PŘÍJMENÍ dědičné rodinné jméno; jako takové ustanovené Josefem II. v r. 1786 PŘÍDOMEK též šlechtický predikát; příjmí feudální šlechty podle sídla (Jaroslav Libštejnský z Kolovrat) PŘÍJMÍ staré doplňkové (druhé) jméno, neustálené, dědičně nepřejímané PŘIPODOBENINA druh přezdívky; hravé nebo žertovné přizpůsobení vlastního jména apelativu a od něj vzniklé přezdívce (Kateřina → kartridţ → Kartridţ) nebo jinému vlastnímu jménu: Lenka → Lenin PSEUDOANDRONYM pseudonym ženy, obsahující aspoň jedno jméno mužské: Jiří Sumín (vlastním jménem Amálie Vrbová) PSEUDOGYNEKONYM pseudonym muže, obsahující alespoň jedno jméno ženské: Jaroslav Maria (vlastním jménem Jaroslav Mayer)

21 PSEUDONYM fiktonymum pro osobu: Jaroslav Vrchlický (vlastním jménem Emil Frída) PUBLICISTICKÁ ONYMIE soubor vlastních jmen, které se objevují v psané i mluvené publicistice a mohou v pravopise nebo při zvukové realizaci podléhat některým změnám daným objektivními faktory publicistického stylu PUTUJÍCÍ JMÉNO vlastní jméno objevující se mezi literárními jmény, proprium, které se ve stejné podobě objevuje alespoň ve dvou autorových knihách a pojmenovává přitom různé osoby a účastníky děje: PUTUJÍCÍ POSTAVA za putující postavu považujeme v literárních dílech ty postavy, které přecházejí z jednoho díla do druhého in toto, tzn. že přechází celá postava i se jménem RODINNÉ HYPOKORISTIKON druh hypokoristika; expresivní obměna standardizovaného vlastního jména, která vznikla nebo se užívá v rodinném prostředí: Evička, Martínek, Petřililínek RODINNÉ JMÉNO vlastní jméno, které v plurále označuje rodinu nebo několik jejích členů: Novákovi RODNÉ JMÉNO vlastní jméno, které se v územích s vícejmenností dává každému člověku jako dodatečné jméno k zděděnému rodinnému jménu; toto jméno má úřední charakter, nemůže být tedy libovolně změněno nebo anulováno; též křestní jméno RODOPIS pomocná věda historická zabývající se studiem rodokmenů; genealogie RODOVÉ JMÉNO vlastní jméno rodu (Vršovci) RODOVÉ MÍSTNÍ JMÉNO oikonymum z osobního jména v plurále: Semily SAKRÁLNÍ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno týkající se v širokém smyslu života církve; a) jména klášterů (Porta coeli, Mariina hvězda), b) jména osad podle církevních staveb (Klášterec, Kostelec), c) podle patrocinia (Svatý Jakub, Svatá Sidonie), d) podle představitelů církve, kteří osadu založili (Popovice, Mnichovice, Václavice - u Prostějova), samostatně stojící kostely, kaple, poutní místa, boží muka (Sv. Hostýn) SÉRIONYMUM vlastní jméno sériového výrobku: zubní pasta Perlička, auto Škoda Fabia, zahradní nůžky Gardena

22 SKAUTSKÉ JMÉNO nestandardizované antroponymum, které identifikuje jedince ve skautském prostředí; může jím být hypokoristikon, přezdívka, náhradní jméno aj. SKUPINOVÉ JMÉNO vlastní jméno skupiny lidí, kteří tvoří jisté společenství . Jihočeši, Slované, Novákovi SLOVOTVORNÝ MODELOVÝ VZOREC v souvislosti se vztahovým modelovým vzorcem konstituuje jazykovou stránku vlastního jména, jeho povrchovou strukturu SLOVOTVORNÝ ONYMICKÝ MODEL způsob, jakým je tvořeno vlastní jméno nebo skupina vlastních jmen, např. odvozenina nebo složenina SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD lexém, který je základem vlastního jména: (Zá)-brd-(ovice) SLUŢEBNÉ MÍSTNÍ JMÉNO místní jméno podle zvláštního druhu služebnosti obyvatel vzhledem k vrchnosti: Štítary, Zlatníky SOCIABILNÍ HYPOKORISTIKON druh hypokoristika; expresivní obměna standardizovaného vlastního jména, která se užívá v různých společenských komunitách vně rodiny: Evka < Eva, Dejv < David SPELEONYMUM druh pomístního jména; vlastní jméno jeskyně: Balcarka; Dóm SPOLKOVÉ JMÉNO druh přezdívky; vlastní jméno, které je původně vázáno na jisté společenské prostředí (členský spolek) STABILNÍ KATASTR soupis veškeré půdy v Čechách 1826-1843, na Moravě od roku 1821 – obsahuje již trigonometrická měření; jsou k němu přiloženy indikační skici, tj. původní příruční katastrální mapy STANDARDIZOVANÉ VLASTNÍ JMÉNO úředním stanovením určená podoba jména: Jan, Marie STRATIGRAFIE VLASTNÍCH JMEN chronologické rozvrstvení onymie na jistém území SUBSTRÁTOVÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno přešlé ze substrátu (tj. jazyka na jistém území zaniklého) do superstrátu (jazyka žijícího na jeho místě): Jizera, Říp TELONISNYM druh pseudonymu, který uvádí jen poslední písmena autorova skutečného jména: -ek; -ka

23 TEREZIÁNSKÝ KATASTR tereziánský rustikální katastr (1748) vznikl z tereziánské fase (1713-1722); obsahuje 32 knih soupisu selských (rustikálních, poddanských) pozemků; (fase = přiznání jmění nebo příjmů a důchodů ke zdanění); obsahuje osobní a pomístní jména THEONYMUM vlastní jméno boha nebo bohyně: Perun, Diana, Budha TOPONOMASTICKÝ týkající se toponomastiky TOPONOMASTIKA nauka o toponymech TOPONOMASTIKON soupis toponym, zpravidla v knižní podobě, s jazykovědnými výklady TOPONYMICKÝ týkající se toponymie TOPONYMIE soubor toponym na jistém území, v jistém jazyce, v jisté době TOPONYMIZACE přechod netoponymického propria nebo apelativního slova či slovního spojení v toponymum: Čihák (příjmení) → Čihák (místní jméno); hliniště → Hliniště (místní jméno) TOPONYMUM vlastní jméno neživého přírodního objektu a jevu (hora, voda, ostrov, nížina, les, neobdělávaná půda, hvězda aj.) a toho člověkem vytvořeného objektu, který je v krajině pevně fixován (město, ves, obdělávaná i zalesněná půda, komunikace atd.) TOVARYŠSKÉ JMÉNO druh středověkého antroponyma; osobní příjmí, které dostával po vyučení nový tovaryš z důvodů sociálních a symbolických; tovaryšská jména byla podle tehdejšího úzu (v 16. století) právoplatné a plnoprávná TRAŤOVÉ JMÉNO dřívější označení vlastního jména pozemkového (agronoma) TROJJMENNÁ SOUSTAVA užívání tří osobních jmen různé povahy (Vasilij Michajlovič Mokijenko; Tomáš Garrigue Masaryk; Gaius Iulius Caesar) TŘÍDĚNÍ VLASTNÍCH JMEN 1. bionyma 1.1 antroponyma a) VJ osobní aa) rodná jména

24 ab) hypokoristika ac) příjmení ad) příjmí ae) přezdívky af) živá jména ag)fiktonyma aga) pseudonymy agaa) pseudogynekonyma agab) pseudoandronyma b) VJ skupinová ba) obyvatelská jména bb) etnonyma bba) autetnonymum bbb) aletetnonymum bc) rodinná a rodová jména 1.1.1 nepravá antroponyma 1.1.2 theonyma 1.2 zoonyma 1.2.1 nepravá zoonyma 1.3 fytonyma 2. abionyma 2.1 toponyma (VJ zeměpisná, zř. geonoma) 2.1.1 choronyma 2.1.2 oikonyma 2.1.3 anoikonyma a) hydronyma b) oronyma c) speleonyma d) agronoma e) hodonyma f) urbanonyma g) VJ balvanů, kapliček, božích muk, křížků, hřbitovů, mohyl, lomů, dolů, rozhleden, trigonometrických bodů, ukazatelů cest aj. 2.2 astronyma/kosmonyma 2.3 chrématonyma 2.3.1 VJ společenských jevů 2.3.1.1 VJ časových pojmů a svátků (chrononyma) 2.3.1.2 VJ dějinných událostí (akcionyma) 2.3.1.3 VJ společenských ocenění (faleronyma) 2.3.2 VJ společenských institucí (institucionyma x ergonyma) 2.3.3 VJ výsledků společenských činností 2.3.3.1 VJ diplomatických smluv a aktů (aktonyma) a dokumentů (dokumentonyma)

25 2.3.3.2 VJ názvů výsledků uměleckých činností (ideonyma) 2.3.3.3 VJ jedinečných výrobků (unikátonyma) 2.3.3.4 VJ dopravních spojů (porejonyma) 2.3.3.5 VJ průmyslových výrobků, odrůd a plemen (pragmatonyma, sérionyma) TYRONYMUM vlastní jméno sýra: Blaťácké zlato UDÁLOSTNÍ TOPONYMUM toponymum připomínající událost na tom místě zběhlou: Na Bojišti (ulice v Praze, podle bitvy r. 1179) UNIKÁTONYMUM druh chrématonyma; je to vlastní jméno jedinečného, unikátního výrobku, předmětu, např. lodi (Titanik, Primátor Dittrich), vlaku (obrněný vlak Praha), letadla (Jumbo Jet), děla (Car Puška), zvonu (Václav, Big Ben), drahokamu (Koh-i-noor) apod.; nepatří sem jména sériově vyráběných výrobků, např. aut, ani jména dopravních spojů URBANONYMIE specifická třída toponym, která představuje průnik oikonymického a anoikonymického systému a pojmenovává sídelní i nesídelní objekty vnitroměstských reálií URBANONYMUM vlastní jméno sídelního/nesídelního objektu ležícího na katastru města: a) městského obvodu, čtvrti, sídliště, b) náměstí, ulic a jiných městských prostranství, c) mostů, podchodů, fontán, památníků, soch; někdy se k urbanonymům řadí též vlastní jména d) významných budov, částí městských opevnění, e) významných místností a sálů, f) tratí, stanic a zastávek (železničních, autobusových, trolejbusových, tramvajových apod.; zařazována nebývají hydronyma a oronyma, pokud nepojmenovávají nějaký specifický prvek městské reality URBÁŘ soupis vrchnostenského nemovitého majetku a požitků vrchnosti z poddanských usedlostí VEHICULONYMUM druh chrématonyma; vlastní jméno silničního dopravního prostředku (kola, motocyklu, automobilu) VÍCESLOVNÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno utvořené z několika samostatných slov: Černé moře, Česká Skalice, Hradec Králové, Malšova Lhota, Janek od Zvonu VÝKLAD OINONYMA „V české onomastice je propracováno takové pojetí výkladu, ve kterém je proprium chápáno jako pojmenovací jednotka, která zahrnuje v sobě singulativní vztah k objektu, odráží propriálně specifický pojmenovací motiv, je jazykově ztvárněna ve strukturu obsahující prvky lexikální a formální povahy (sufixy, principy kompozice, pluralizaci, pravopis apod.), plní v komunikaci nezastupitelné funkce a vyvíjí se, od fundující apelativní sféry se odlišuje desémantizací etymonů a konstituováním kategorie „onymický obsah“. Výklady se formulují ze dvou úhlů: jméno se postihuje jako celek a zároveň se vykládápostavení tohoto „celku“ v souvislostech jemu nadřazených, totiž v systému“ (Šrámek, 1995)

26 VÝKLAD RODNÉHO JMÉNA odraz kategorie „specifický onymický obsah“, ale také fundující úlohy daného jazyka při tvorbě propriálně pojmenovacích jednotek VZTAHOVÝ MODEL vyjadřuje základní vztah pojmenovatele nebo uživatele jazyka k pojmenovávanému denotátu (objektu) ZANIKLÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno, kterého se dnes již neužívá: Ohník (osobní jméno), Mrkvice (místní jméno) ZDVOJENÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno vzniklé jako spojení dvou samostatných vlastních jmen osobních či jiného objektu; označuje pojmenovaný objekt jako celek a užívá se ve funkci jména jednoho: AnnaMarie, Sklenářová-Malá, Frýdek-Místek, Brno-Lesná, průplav Odra-Nisa ZEMSKÉ DESKY České desky zemské obsahují zápisy z jednání při městském soudu; evidovaly pozemkové vlastnictví a představovaly základní pramen zemského práva; byly vedeny od poloviny 13. století do poloviny 19. století ZKOMOLENINA to, co je zkomoleno: Eva → Evoropáč ZKRÁCENÉ VLASTNÍ JMÉNO zkrácený tvar vlastního jména, který může být rozšířen o onymický formant: Myslibor → Mysl-ata ZKRÁCENÝ ZÁKLAD VLASTNÍHO JMÉNA základ vlastního jména zkrácený o některé prvky: Petr → Pe- (z toho odvozeno Pe-ch, Pešek, Pe-šata) ZOONYMUM vlastní jméno živočicha (domácího, v zoologické zahradě) – pes Sultán, kráva Hnědka, medvěd Míša ZPRAVODAJ MÍSTOPISNÉ KOMISE onomastické periodikum; vycházel od roku 1960 do roku 1982 jako významný pomocník Místopisné komise ČSAV v oblasti práce koordinační, organizátorské, poradenské a popularizační ŢIVÉ VLASTNÍ JMÉNO vlastní jméno užívané v neoficiálním styku, tedy jméno neoficiální, neúřední; užívá se především ve slovenské onomastice, v české onomastice jenom nesoustavně

27