ROZVOJOVKA 1. Sedm miliard. 2 téma Demografické změny a jejich důsledky. Nejrychleji poroste populace Afriky

Rozhovor: Nejrychleji poroste populace Afriky

2

téma 3-6 Demografické změny a jejich důsledky

diskusE 7-8 Filipíny: Emoce kolem zákona o plánovaném rodičovství

ROZVOJOVKA 1 2012

Sedm mili a rd

K

K A L E ID O S K O P

E d i t o r i a l Tereza Hronová společnost Člověk v tísni

ST R A N A

1

foto editorial: archiv Terezy Hronové

foto titulní strana:

Jan Mrkvička

Milí čtenáři, milé čtenářky, V  tuhle chv íli je nás na  planetě Zemi více než sedm miliard. Oficiálně se sedmimiliardtý občan narodil 31. října 2011. Podle úřadů se jmenuje Pjotr Nikolajev a je z ruského Kaliningradu. Experti ale pochybují, že lze skutečné prvenství určit. Kolem půlnoci určeného dne se jistě narodilo stovky, možná tisíce dětí na světě. Některé v renomovaných nemocnicích s prvotřídní péčí, jiné v slaměných chýších za  pomoci tradiční porodní báby. Ale to, v jaké zemi se narodíme, je pro nás stejně neovlivnitelné, jako to, kdo se bude pyšnit pořadov ým číslem sedm miliard. P ř es to m ís to n a rozen í fat á l ně ovlivňuje naši budoucnost. Ty děti, které přišly na svět na Filipínách, v Číně nebo v Indii budou pravděpodobně chod it do  přeplněných škol, pokud se jim v ůbec nějakého vzdělání dostane. Dost možná budou mít problém se uživ it. Jak se dočtete na  dalších stránkách, t y to země patří k  nejlidnatějším na světě. A přelidnění způsobuje problémy. Ev ropanov i se možná v ybav í t rag ikomické scén k y pě chování lidí do čínské hromadné doprav y, ve  skutečnost i má a le popu lačn í r ůst v á ž né socioeko nomické dopady. Rodiny s velkým počtem dětí nemají dostatek peněz na  zabezpečení všech sv ých potomků, vlády pak mají problém zajistit třeba odpovídající zdravotní péči nebo kvalitní školství. Čerpání přírodních zdrojů je kapitola sama o sobě. Otázkou tedy přirozeně je, co teď s  tím? Nebo spíš lépe, co s  tím do budoucna? Jak už to bý vá, zřejmě neexistuje správná a už vůbec ne jednoduchá odpověď. V  tomto čísle časopisu Roz vojovka vám ale nabízíme různé úhly pohledu na demografické změny a populační růst v kontextu rozvojových zemí a rozvojové spolupráce. Doufáme, že po  přečtení následujících stránek budete mít čas na úvahu.

Afrika? Tahoun ekonomiky Zatímco rozvinutější sever kontinentu se ještě nestačil vzpamatovat z bouřlivého roku plného protestů a revolucí, jižně od Sahary se africké státy těší na další rok ekonomického růstu. Právě země Subsaharské Afriky jsou v  zorném poli investorů. Namísto tradičních „spojenců“ ze Západu se na ně orientují silné, rozvíjející se ekonomiky světa. Noví obchodní partneři přicházejí z Asie, Latinské Ameriky i východní Evropy. Nejvýraznější roli mezi nimi hraje jednoznačně Čína, jejíž investice v Africe dosáhly v roce 2010 zhruba deseti miliard dolarů. Ještě před deseti lety se jednalo jen o půl miliardy dolarů ročně. Číňané staví v Africe silnice, nemocnice, letiště, investují do telekomunikací i dalších služeb. Výměnou získávají přístup k nerostným surovinám, novým obchodním partnerům a  zemědělským plodinám. „Také další rozvíjející se ekonomiky, hlavně Indie a Brazílie, se

snaží uchytit v Subsaharské Africe,“ píše Antoinette Sayeh z Mezinárodního měnového fondu. Hospodářství zemí Subsaharské Afriky by mělo podle odhadů v toce 2012 růst téměř o šest procent. „Afrika možná stojí na začátku hospodářského rozmachu, podobně jako Čína před 30 lety nebo Indie před 20 lety,“ píše se ve zprávě MMF. Země jako Ghana, Angola nebo Niger dokonce někteří přirovnávají díky jejich ročnímu téměř desetiprocentnímu růstu ekonomiky k asijským tygrům, jako je Tchaj-wan, Jižní Korea nebo Singapur. Rozvoj Afriky je zatím ale velmi křehký a závislý především na Asii a  Latinské Americe. Hlavním motorem je vývoz nerostných surovin jako třeba uran, měď, ropa, titan nebo zlato. Ty představují zhruba dvě třetiny veškerého exportu. Naopak vlastní v ýroba spotřebního zboží je stále velmi slabá. Zdroj: Lidové noviny

Bangladéš: Mobilní telefony zvyšují úroveň zdravotní péče Obyvatelé Bangladéše se mohou ptát na  zdravotní problémy nebo péči o  novorozence. Zdarma, 24 hodin denně a  z  pohodlí domova. Stačí jim k tomu mobilní telefon. „Je těžké sehnat lékaře pro 140 milionů lidí. Používáme proto mobilní telefonní služby, abychom mohli překlenout tuto propast,“ řekl IRIN news Abul Kalam Azad z  Generálního ředitelství pro zdravotnictví. Téměř 60 procent obyvatel, tedy asi 85 milionů lidí, používá v této asijské zemi mobil. Spousta lidí na profesionální zdravot-

Publikace je financo-

ní péči nedosáhne a obrací se s problémy na tradiční léčitele a nekvalifikované zdravotníky. A to mnohdy nadělá víc škody než užitku. Spoustě pacientům ale mnohdy nic jiného nezbývá, protože zdravotní péče není často dostupná. Na jednoho lékaře v Bangladéši připadá 3 200 obyvatel a na jedno nemocniční lůžko 1 738 lidí. I proto vláda od roku 2009 poskytla telefony pro 482 okresních státních nemocnic a  umožnila tak vznik horkých linek pro pacienty. Zdroj: IRIN news

ROZVOJOVKA 1/2012

vána z fondů Evropské unie. Za obsah publikace nese plnou odpovědnost společnost Člověk

Publikace vznikla v rámci mezinárodního projektu V4Aid realizovaného společností Člověk v tísni.

v tísni. Názory v ní obsažené nelze interpretovat jako stanovisko donora.

Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 226 200 443 E-mail: [email protected] Autoři: Michala Hozáková, Tereza Hronová, Kateřina Gabrielová Design: Pavel Lukšan, elements ds (www.elementsgroup.cz) Sazba: Zoran Bonuš

Zajímá Vás více? w w w.roz vojov ka.c z

Nejrychleji poroste Afrika „Počet obyvatel rozvojových zemí skutečně roste,“ tvrdí RNDr. Jiřina Kocourková, Ph.D. z Katedry demografie a geodemografie na Univerzitě Karlově v Praze. „Stále ale není pozdě na to, abychom změnili způsob, jímž přibývající lidé vyrábějí a spotřebovávají potraviny a energii.“ Jaké jsou současné demografické trendy v rozvojových zemích? Je zřejmé, že populace roste… Ano, počet obyvatel v rozvojových zemích stále roste, i  když tempo růstu se snižuje. Nejv yšší populační růst rozvojového světa byl zaznamenán v druhé polovině 60. let minulého století, což v y volalo obav y z  populační exploze. Od  té doby roční míra růstu klesá, i když v  rozvojovém světě roste rychleji než v rozvinutém. Zatímco na počátku 20. století žila třetina světového obyvatelstva ve vyspělých zemích, na konci 20. století to byla jen čtvrtina. Rozdíly mezi vyspělými a rozvojovými populacemi se budou dále prohlubovat. Zastavení populačního růstu lze očekávat až na konci 21. století a to bude populace ve vyspělých zemích tvořit pouze 13 %.

Co z toho tedy vyplývá? Podle dosavadního vývoje se lidstvu zatím podařilo popřít pesimistické předpovědi, které varovaly, že planeta není schopna uživit rostoucí počet lidí. Avšak v  některých čás-

tech světa je život hůře snesitelný a vzhledem k tomu, že obyvatelstvo nejvíce narůstá v  těch nejméně rozvinutých oblastech, problémy se mohou vyostřit. Za klíčový úkol do budoucnosti lze považovat potírání chudoby. Místo přelidnění by se měla řešit chudoba lidí žijících jak v chudinských čtvrtích ve městech, tak ve venkovských oblastech. V době nejrychlejšího populačního růstu, v roce 1968, publikoval Paul Ehrlich knihu “Populační bomba” ve které předpověděl, že v 80. letech minulého století vymřou stovky miliónů lidí hlady kvůli přelidnění. Ale ukázalo se, že je možné poskytnout obživu mnohem vyššímu počtu lidí, než si dříve kdo uměl představit. V dnešní době sice mnoho lidí trpí podv ýživou, avšak masové hladomory jsou vzácné.

Jaké problémy tedy může populační růst způsobit? Důležité je snížit nepříznivé vlivy naší činnosti na zemi, aby lidé nev yčerpali půdu a  nespotřebovali zdroje podzemní vody rychleji, než

je příroda dokáže obnovit. Dnes už nedokážeme zabránit tomu, aby se další vysoké počty dětí do roku 2050 narodily. Ale není pozdě na to, abychom změnili způsob, jímž budou lidé v yrábět a  spotřebovávat potraviny a energii.

R

ROZHOVOR

ST R A N A

2

Je možné obecně populačnímu růstu nějak předcházet? Například změnou zažitých tradic? Bylo a  je nutné s  tím něco dělat. V rozvojov ých zemích byl totiž pokles úmrtnosti v y volán uměle, neboť se jim po druhé světové válce dostalo od vyspělých států přísunu preventivní péče, antibiotik, vakcín, a pokles tedy nebyl důsledkem vnitřního společenského rozvoje. Proto byly ve většině rozvojov ých zemí již prosazeny programy plánovaného rodičovst ví, jejichž cílem je informovat o  možnostech kontroly plodnosti a zajistit ženám dost upnost spoleh l ivé a nt i koncepce. V některých kulturách byly programy úspěšnější než v jiných, ale všechno je pouze otázka času. Podle zákonitosti demografického přechodu je nerovnováha mezi úrovní úmrtnosti a porodnosti pouze dočasná a dříve či později, v závislosti na  společenském rozvoji, dojde k nastolení nové rovnováhy. Bude nejen umírat méně lidí než dříve, ale také se rodit méně dětí než dosud.

Jak podle Vás ovlivňuje demografický vývoj rozvojová pomoc? Velmi zásadně. Například úmrtnost v  některých státech v  posledních 15–20 letech v ý znam ně k lesla. Třeba v Botswaně poklesla střední délka života z 65 na 40 let. Další demografický v ý voj bude záviset na tom, do jaké míry se podaří zabránit dalšímu šíření viru HIV. Zajímavé je, že se odhaduje, že do roku 2100 nejrychleji poroste populace Afriky a  v ýrazně se sníží úroveň úmrtnosti.

autorka rozhovoru

Magdalena Vaculčiaková

ilustrační foto:

Jan mrkvička

TÉM A

demografie

T ST R A N A

3

Je nás sedm miliard V roce 2011 se narodilo 140 milionů lidí a 57 milionů zemřelo. Přibylo 83 milionů. Naprostá většina, tedy 81 milionů, v rozvojovém světě. Když Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, žilo na zeměkouli 500 milionů lidí. V první polovině 19. století obývala planetu 1 miliarda oby vatel. Za dalších 100 let, když byl prezidentem T. G. Masaryk, chodily po zemi 2 miliardy lidí. V roce 1960 už to byly 3 miliardy. Stačilo pak pouhých 50 let, aby přibyly další 4. Teprve teď, když je nás 7 miliard, tempo nárůstu zpomaluje. Další miliarda podle odhadů přibude za 14 let. Ale jaké jsou důvody změn v populačním růstu? Až do 18. století neměli lidé žádné účinné prostředky na snižování úmrtnosti ani porodnosti. Rodilo se hodně dětí, hodně jich i zemřelo. Lidé se dožívali v průměru méně než 30 let. Většina dětí se nedožila dospělosti, aby mohly mít své vlastní potomky. Porodnost jen o  málo přev yšovala úmrtnost, takže lidská populace do té doby narůstala jen velmi pozvolna. Situace se začala měnit nejprve v  Evropě. Díky pokrokům v lékařské péči se snižovala úmrtnost obyvatel a prodlužovala se střední délka života. Porodnost zůstávala ale stále vysoká. I naše praprababičky měly většinou více než 6 sourozenců. Od poloviny 18. do  poloviny 20. století stoupl počet Evropanů ze 146 milionů na 572 milionů. Z přeplněné Evropy migrovali lidé do Ameriky, Austrálie i Nového Zélandu.

Evropský růst a afričtí otroci

text

Marie Hokrová

Se z v yšováním život ní ú rov ně a  v zděla nost i, d í k y stěhov á n í do  měst, vyšší zaměstnanosti žen a  zákazu dětské práce se postupně snižovala porodnost i úmrtnost. Antikoncepce přinesla plánované rodičovství. Demografická revoluce v Evropě tak po 200 letech skončila v polovině 20. století. Lidé mají potomky ve vyšším věku a mají jich většinou tolik, kolik chtějí. Počet obyvatel Evropy zůstává přibližně stejný až do současnosti. Růst populace v  Evropě úzce souvisel s průmyslovou revolucí v 18. století. Ta přinesla do Evropy technický pokrok, zlepšení hygieny, vzdělanosti i zdravotnictví. Rozvoj evropské ekonomiky umožnil trojúhelníkový obchod mezi Evropou,

Afrikou a Amerikou. Hlavně Britové pluli do Afriky prodat levné zboží. Třeba textil, bižuterii, zbraně a alkohol směnili za otroky, které přes Atlantský oceán dopravili do Ameriky. Tady je prodali s velkými zisky majitelům plantáží cukrové třtiny, bavlny a  tabáku na  nucené práce. Za  utržené peníze obchodníci nakoupili levně v Evropě cenný cukr, tabák, bavlnu, zlato a stříbro. Obrovské zisky nastartovaly hospodářský růst v Evropě, ale připravily o život 20 milionů otroků a  zdecimovaly komunity původních Američanů, Indiánů.

Vývoj afrických ekonomik pod hrozbou AIDS Demografický v ý voj rozvojov ých zemí se liší od  toho evropského. Některé se ještě před 2. světovou válkou nacházely v první fázi demografické revoluce, tedy byla tu vysoká porodnost i úmrtnost a populace přibývala jen velmi pomalu. Ve státech Latinské Ameriky a Asie začala díky dostupnosti léků prudce klesat úmrtnost ve  40. až 50. letech 20. století a nastal zde populační boom. Úmrtnost se v rozvojových zemích snižuje díky vnějšímu přínosu, bez vlastního hospodářského pokroku, který by se vyvíjel spolu s průmyslovou revolucí. Dnes se ve  všech rozvojov ých zemích snižuje i porodnost. Přírůstek obyvatelstva je nižší, ale stále velmi vysoký. Největší populační přírůstek je v současnosti v subsaharské Africe. Její nejlidnatější země, Nigérie, která je dnes na 7. místě co se týče velikosti populace, bude v roce 2050 třetí nejlidnatější zemí světa. Ženy mají v  průměru přes 5 dětí a 41 % Nigerijců jsou děti do 14 let. Podobné to je i v jiných státech. Do populačního přírůstku Afriky totiž zasáhla epidemie AIDS. Například v Zambii žije 1 milion dětí bez rodičů. Tato nemoc bude určovat vývoj afrických ekonomik a celé společnosti dalších několik desetiletí. Počet obyvatel planety se tedy zvyšuje. Země je ale stále stejně velká a  některé zdroje nejsou obnovitelné. Evropa svůj populační přírůstek měla kam přestěhovat – do Ameriky,

Austrálie a na Nový Zéland. Rozvojové země ale nemají k dispozici žádný „Nov ý svět“. Navíc půdu, vodu i  nerostné bohatství rozvojov ých zemí z části využívají vyspělé země, což situaci ještě zhoršuje.

Sterilizace žen místo osvěty Když se zeptáte lidí v Indii, co je hlavní příčinou chudoby jejich země, převažující odpověď je příliš velký počet dětí zejména mezi chudými. To si myslí i  Kulin, zaměstnanec malé indické nevládní organizace zabývající se mimo jiné i  osvětou týkající se kontroly porodnosti. On sám má tři děti a uznává, že více dětí už může vést k existenčním problé-

mům rodiny. „Miluji své děti, naše náboženství považuje dítě za požehnání. Ještě větším požehnáním je syn, který se o mě postará, až budu starý,“ svěřuje se Kulin. Vyjadřuje tím většinový postoj v hinduistické Indii. A ne jen v ní. Hinduisté, muslimové a další příslušníci mnoha indických náboženství berou děti jako záruku pro své stáří. Tradice velí, že nejstarší syn se postará o své rodiče. „Nikdo jiný než můj syn nemůže zapálit mou pohřební hranici. Syn je záruka mé budoucnosti,“ říká Kulin. Ve  městě se sice tato tradice začíná měnit a i dcery mohou zastoupit syny. Ale venkov je v tomto velmi konzervativní. V některých oblastech to má velmi neblahé důsledky na genderovou vyváženost. Například ve  státě Gudžarát nebo v Radžastánu se na tisíc chlapců narodí méně než 900 dívek. „Je to důsledek i  politiky dvou dětí a tlaku vlády na snižování počtu narozených dětí v rodině,“ komentuje tuto situaci Kulin. Vláda se tento trend snaží zvrátit finanční podporou dívek, bezplatného vzdělání pro ně nebo prostě jen restrikcemi vůči prozrazení pohlaví plodu. Má to zabránit potratům z důvodu „špatného“ pohlaví dítěte. Trend genderové v y váženosti to sice brzdí, ale nezabrání mu. Rodiče se podrobují politice a programům pro zabránění početí až ve  chvíli, kdy se jim narodí syn.

Omezování porodnosti – sterilizace nebo osvěta Indie se v  roce 1951 stala první zemí na světě, která zavedla systematický program na kontrolu porodnosti. Plán osvěty, sterilizací a dalších forem kontroly porodnosti byl součástí už první indické pětiletky. Bohužel od té doby nedosáhl tento vládní program zásadních úspěchů. Je tomu spíše naopak. V druhé polovině sedmdesátých let byly programy násilné sterilizace dokonce příčinnou pádu vlády Indíry Ghándíové. Program sterilizace v ýměnou nejdříve za jízdní kolo, později za motorku, pobouřil tehdejší společnost napříč všemi kastami a sociálními vrstvami. Přesto tato forma programu existuje v Indii stále.

Sterilizace ovšem bývá realizována převážně u žen. Riziko je pro ně ale neúměrně vysoké oproti sterilizaci mužů. Pro ženu může znamenat i smrt. I přesto je poměr 7:1 ve prospěch ženských operací. Namísto osvěty o  formách antikoncepce je podpora sterilizace stále častější. Situace se však mění. Současný trend je už opačný. Vzdělávání začíná být v Indii jednou z hlavních zbraní proti populačnímu růstu. V některých částech Indie jsou ale ukládány pokuty rodinám s více než dvěma dětmi až do výše 10 000 rupií (3 000 korun). To je více než zhruba trojnásobek měsíčního příjmu venkovské rodiny. Třetí dítě může být vyloučeno z možnosti pracovat v budoucnu pro vládu. Stát mu neposkytne stejné služby jako předešlým dvěma dětem. Tato restriktivní politika je kritizována nejen nevládními organizacemi, ale i náboženskými uskupeními.

TÉM A

demografie

T ST R A N A

4

Méně znamená více Samotné dítě je pro chudou rodinu vysoká finanční zátěž. Pokuty tuto situaci nezlepší. I nejméně vzdělaní a nejchudší vědí, že dítě stojí peníze. „Máme syna, proto jsme s mým mužem už nechtěli žádné další dítě,“ svěřuje se Mumky, která pracuje jako posluhovačka. Její muž je údržbář. „Peníze nám v ystačí tak akorát. Bojím se, že když jsem teď otěhotněla, už to nebudeme dobře zvládat,“ říká Mumky. Přesto ona i její muž považují další dítě za požehnání a těší se na něj. Nyní už ale Mumky manžel uvažuje o sterilizaci. Mezi muži je stále výjimka. Bojí se, že další dítě budou mít problém uživit. „Na pokuty tolik nemyslíme,“ komentuje politiku vlády Mumky. I přes skutečnost, že populační politika vlády selhává, i přes fakt, že vyvolává mnoho rozpaků a nevole, pozitivní demografické trendy jsou v  indické společnosti znát. Paradoxně se daný vývoj podobá vývoji na  Západě před mnoha desítkami let. Indická společnost bohatne, roste gramotnost a lidé si uvědomují, že nadměrný růst obyvatel ovlivňuje negativně jejich ekonomickou prosperitu a pohodlí.

text:

Ladislav Kudláček

ilustrační foto

Lenka Sobotová

TÉM A

demografie

T ST R A N A

5

Více manželek, méně dětí Senegalská republika je dnes jednou z mála zemí světa, kde se ve vyšší míře dosud udrželo mnohoženství. Vzhledem k tradicím i skutečnosti, že 95 % Senegalců v yznává islám, polygynní manželství uznává i stát. Zákon ale vyžaduje, aby manželky svým podpisem na svatebních listinách vyjádřily s touto formou manželství předběžný souhlas. V polygamních svazcích žilo v 90. letech v  Senegalu 48 % vdaných žen a  32 % ženat ých mužů. Polygamie, hluboce zakořeněná v tamních kulturách, ovliv ňuje demografii a ekonomiku víc, než by se mohlo zdát. Souvisí s ní i pracovní migrace. Mladí muži se snaží odejít do zahraničí, aby finančně uspěli a posílili matčino postavení mezi jejími sokyněmi. V této části Afriky lidé věří, že jen děti dobré ženy mohou bý t v životě úspěšné. Úspěchem se zde rozumí materiální zabezpečení, tedy peníze. Jinak řečeno, znamená to, že matka dětí, které mají v ysoké příjmy je lepší než jiné. Emigrace ale zpětně ovlivňuje i polygamii. Emigranti mají, bez ohledu na jejich skutečné finanční poměry, v Senegalu poměrně vysoký společenský status. Mnoho žen se snaží se za ně provdat i za cenu, že nebudou jedinými manželkami.

Rozvody polygamii posilují

text

Karíma Sadio

foto

Karíma Sadio

Muži v polygamních manželstvích musí svou erotickou náklonnost dělit mezi více žen. Ženy v takových svazcích pak rodí méně dětí. Neplodnost nebo nedostatečný počet potomků ale znovu posiluje tendence mužů pojímat za manželky další ženy. Vedle toho mnohoženství brání kumulaci majetku a má vliv i na relativně vysokou rozvodovost, která pak opět zpětně posiluje polygamní uspořádání. Ve městech se rozpadá zhruba 60 % manželství, na vesnici o polovinu méně. Podle statistik rozvod většinou iniciují ženy. Nejčastěji, asi ze 40 % proto, že je manžel opustil, asi ze 17 % že je neuživí, bije je, nevyplatil jim věno, neprokazuje jim lásku, neshodne se s jejich rodiči. Důvodem může bý t i nesoulad povah, impotence či duševní choroba. Ve  skutečnosti ale většinou ženy pouze požadují soudní potvrzení

o  tom, že jejich manželst ví je už nefunkční. Na rozdíl od mužů totiž ženy před dalším sňatkem musí být rozvedené. Jinak riskují obvinění z polyandrie, tedy z mnohomužství. To je v Senegalu nezákonné. Nadpoloviční většina mužů žádá o rozvod proto, že je manželka opustila, z 20 % že jim byla nevěrná, asi z 5 procent je důvodem manželčina bigamie, případně špatná povaha či neshody s příbuznými manžela. Manželé se rozvádějí nejčastěji během prvních dvou let po svatbě. Bezdětné manželst v í Senagalci nepovažují za zcela závazné. Není ani neobvyklé, že mladá manželka opustí manžela poté, co zjistí, že se během dlouhých a finančně velmi náročných námluv a  předsvatebních příprav vydal z úspor. Po svatbě už není novomanželce schopný zajistit stejný životní standard. Pak je tu ještě termín„opuštění manželem“. Často označuje mužův odchod k jiné manželce nebo fakt, že stávající žena neunesla nové polygamní uspořádání. Mnohé volí rozvod i přesto, že v Senegalu je bez výjimky považován za důkaz jejich charakterových vad.

Senegalští „singles“? Nežádoucí. Protože senegalská společnost dosud nezná fenomén „singles“ a na osaměle žijící jedince – zejména ženy – vyvíjí velký tlak, asi 90 % rozvedených žen se brzy po rozpadu manželství znovu vdá. Jelikož ale první manželky mužům zpravidla vybírají a schvalují rodiny, má rozvedená či ovdovělá žena jen velmi malou naději, že se jí podaří provdat se za svobodného muže. Končívá proto zpravidla jako druhá, třetí nebo čtvrtá manželka v jiné domácnosti. Z nucené polygamie se tak stává polygamie dobrovolná. Sociologové v 80. a 90. letech předpokládali, že se stoupajícím počtem vzdělaných a výdělečně činných žen bude procento polygamních manželství v populaci klesat. K jejich překvapení se v posledních rocích ukazuje, jak velmi se ve svých odhadech mýlili. Podle výzkumu z roku 2004 se toho ani pro moderní ženy mnoho nezměnilo. Ženatí muži jsou dnes vyhledávanými partiemi také mezi zaměstnanými nebo podnikajícími dívkami. Ty nejčastěji oceňují, že polygamní manželé tráví v jejich bytě či domě jen některé dny, takže mají více času na kariéru i samy na sebe.

Čína: Jednou a dost Před 30 lety zahájila Čína politiku jednoho dítěte. Výsledek? Převažující počet mužů nad ženami a stárnutí čínské populace. Peking je proto nucen ji uvolnit. Šťastný otec se v pekingské porodnici raduje z  prvorozeného syna. Všichni ho budou hýčkat až do jeho dospělosti. Narodil se totiž nov ý „císař“, jak jsou jedináčkové v Číně nazýváni. Nikdo jim nic neodepře, natož aby je za cokoli pokáral. „Co se biologické reprodukce týče, jedno dítě není normální a ani správné. Rodina musí mít více členů. Matka, otec a 2 děti, holka a kluk, to je ideální stav. Pokud je jen jedno, musí se cítit osaměle. Samozřejmě je to levnější, ale je potřeba najít nějaký kompromis,“ myslí si mladý vysokoškolák z Pekingu. Stát také dosud tvrdě trestal všechny, kdo politiku jednoho dítěte porušili. Rodiny proto druhého potomka musely skrývat. Navíc oficiálně ani neexistoval, nemohl být zanesen do matriky ani chodit do školy. Neměl právo na bezplatnou školní docházku. Otcům i matkám zároveň hrozily finanční postihy i ztráta zaměstnání. Čína od  roku 1980 díky nuceným potratům zabránila narození 400 milionů lidí a podle odborníků jen tak mohla zaznamenat rekordní ekonomický růst. Na druhé straně však nezabránila výrazným demografickým změnám. Mužů ve věku 20–45 let je ny ní o  20 milionů více než žen a tento rozdíl se bude i nadále zvyšovat. Navíc lidé starší 60 let vloni tvořili 12,5 % populace. I z tohoto důvodu Peking vloni zahájil pilotní program, kdy obyvatelé 5 provincií mohou mít 2 děti. Do 5 let se pak má rozšířit na celé území. Například v provincii Šan-tung už platí jiná pravidla než v ostatních částech Číny. Pokud se totiž manželům narodí jako první dítě dívka, mohou mít ještě jednoho potomka. Státní omezení pak neplatí ani pro příslušníky menšin. V minulosti se Peking snažil přečíslit původní obyvatelstvo v tzv. problémových oblastech, v Sin-ťiangu obývaném muslimskými Ujgury a Tibetu. Číňané, kteří se tam přestěhovali, měli také právo mít více než jedno dítě. Ani to ale nezabránilo stárnutí populace. V současnosti pak žije v nejlidnatějším státě světa na  140 miliónů oby vatel starších 60ti let, do roku 2040 jich ale má být už přes 400 miliónů.

Pokuty i hesla Čína celých 30 let tr vala na  dodržování politiky jednoho dítěte a  trestala všechny, kdo nařízení porušili. Na  plakátech i  polorozpadlých zdech venkovských stavení lze také dodnes narazit na hesla ty pu „dům bude zbořen, kráva odvedena, nebude-li v ýz va k  potratu v yslyšena“ nebo „chovejte méně děťátek, zato více prasátek“. V opačném případě hrozilo i zabavování majetku, mnohdy násilné. Centrální vláda s takov ýmto postupem v y volávajícím sociální napětí nesouhlasila. Podle Pekingu totiž ohrožovalo jak samotnou politiku jednoho dítěte, tak i  pověst vlád na všech úrovních. Na  druhé straně si ale komunistické úřady v yšláply na  boháče a celebrity. Jak? Jedině prý útokem na  peněženku populárních sportovců, filmov ých hvězd a  dalších známých osobností lze docílit kýženého v ýsled ku. A  úřady mají i podporu veřejnosti, podle jednoho z průzkumů si vyšší finanční postihy přálo 61 % lidí. Třeba populární fotbalista Chao Chaj-tung, jehož příjem dosahuje ročně v přepočtu 12 miliónů korun, dostal za druhé dítě pokutu 120 tisíc korun, což mnozí považovali za směšnou částku. Mzdy v hlavním městě dosahují v průměru asi 5ti tisíc korun, tedy zhruba 25× méně než kolik činila stanovená pokuta.

Únosy a obchodování s dětmi Politika jednoho dítěte se projevuje i zv yšujícím se počtem únosů. Jen v loňském roce policie v ysvobodila 8 660 unesených dětí a 15 a půl tisíce žen. Zároveň rozbila přes 3 tisíce gangů specializujících se na tuto trestnou činnost. Obchodování s dětmi je v Číně totiž stále výnosným byznysem. Některé končí jako levné pracovní síly, jiné jsou nabízeny k  adopci do  zahraničí. V ČLR podle oficiálních údajů každoročně zmizí na 10 tisíc dětí, odhady některých organizací mluví o 20 až 70 tisících. Policisté proto vytvořili i databázi DNA, aby mohli vypátrat rodiče zachráněných dětí. V opačném případě děti končí v dět-

ských domovech. Problémem ale je, že své „nechtěné“ děti, tedy zpravidla dívky, prodávají sami rodiče. A výjimkou nejsou ani případy, kdy ke koupi nabídnou i chlapce. Pokud jsou totiž partneři mladší 22 let, nemohou uzavřít sňatek a  úřady jejich potomka oficiálně neuznají. Za chlapce tak lze získat v průměru kolem 18 tisíc korun, dívky jsou více než o polovinu levnější.

Státní politika jednoho dítěte v Číně je tak po 30 letech těžko udržitelná, přesto si mnozí mladí Číňané myslí, že jiná možnost není: “Kdyby totiž neexistovala žádná kontrola a každý mohl mít dětí, kolik chce, bylo by nás několikanásobně více a země by se neuživila. Navíc vy na Západě nás kritizujete, ale ve skutečnosti jste rádi, že Číňané nezaplaví svět,“ myslí si mladý vysokoškolák z Pekingu. Vládní úřady tak alespoň přicházejí i se vzdělávací kampaní. Výbor pro populaci a  rodinné plánování v ybral 190 nových hesel, třeba: „Matka Země je příliš unavena, aby uživila více dětí“. Pod tímto citlivějším sloganem prý budou lépe přemýšlet o tom, zda počít dalšího potomka, či nikoliv.

TÉM A

demografie

T ST R A N A

6

text:

Robert Mikoláš Autor pracuje pro Český rozhlas

foto

Robert Mikoláš

D DIS K US E

ST R A N A

7

text:

Naďa Straková Autorka pracuje

Trnitá cesta k antikoncepci Zdánlivě nevinný zákon o plánovaném rodičovství nepřestává vyvolávat silné emoce v jedné z nejlidnatějších zemí světa. Ještě v 60. letech bylo Filipínců kolem 50 milionů. O 40 let později jich je téměř dvojnásobek. Filipíny jsou v tuto chvíli 12. nejlidnatější zemí světa a pokud trend bude pokračovat ve stejném tempu, bude Filipínců v roce 2015 přes 100 milionů. Ročně se na Filipínách narodí 2 miliony

zákona patří přirozeně katolická lobby, vystupující skrze Konferenci katolických biskupů. Kromě tradičních argumentů, že antikoncepce vede k větší promiskuitě, se církevní hodnostáři brání rozdávání kondomů a antikoncepčních pilulek zdarma nesolventním rodinám. „Když

dětí a OSN v tomto ohledu varuje, že do roku 2025 filipínská vláda tento raketový nárůst nemůže zvládnout. Nadměrný počet obyvatel s  sebou přináší celou řadu problémů – od sociálních až po ekonomické. Prudký nárůst obyvatelstva nepřináší ekonomické problémy jen rodinám, kterým se rodí daleko větší počet dětí, než by si samy přály. Náklady navíc přináší i vládě. V přeplněných porodnicích, samozřejmě těch s péčí zdarma, nemají ženy rodičky kolikrát ani na čem spočinout, takže se musí na lůžku často střídat. „V naší porodnici na jedno lůžko připadá deset žen, a to je neúnosné,“ říká v dokumentu katarské televizní stanice Al Džazíra doktor Esmeraldo Ilem z manilské nemocnice Dr. Joseho Fabelly. Denně se v této nemocnici, která poskytuje služby chudým zdarma, rodí až 17 dětí.

se zeptáte chudých lidí, co jim nejvíce schází, nejsou to kondomy, ale zaměstnání, obydlí a vzdělání. Proč tedy investovat do  rozdávání kondomů zdarma, když je možná sami nechtějí,“ říká otec Melvin Castro z  Konference katolických biskupů. Lékařka Junice Melgarová, která jednou za měsíc pomocí neziskové organizace Likhaan ošetřuje obyvatele chudinských čtvrtí, věří, že záleží na tom, jak se lidí zeptáte. „Pokud jim vysvětlíte, že s menším počtem dětí budou mít víc prostředků na zajištění potravin a vzdělání, budou raději volit regulované početí,“ říká Junice Melgarová, která novelu o plánovaném rodičovství rozhodně podporuje. Ostatně to přiznává i Liza Cabia-anová, která u lékařky Melgarové pravidelně dostává antikoncepční pilulky zdarma. Liza má třináct dětí a všichni spolu žijí jen na několika metrech čtverečních. „Je těžké se postarat o všechny děti, dát jim najíst a zajistit jim vzdělání,“ říká Liza Cabia-anová nad talířem rýže a nevýživné omáčky bez masa. „Někdy nemáme pořádně ani co jíst. S manželem jsme tolik dětí neplánovali, ale kupovat si antikoncepci je pro nás velký luxus.“

pro časopis

Méně dětí, více peněz

Respekt.

Tuto neúnosnou situaci by podle mnohých mohl změnit zákon, který už v  roce 1998 vypracoval a  předložil kongresman Edcel Lagman. Až do dnešního dne ale nebyla novela přijata a vyvolává bouřlivé diskuze a emoce. Mezi nejhlasitější odpůrce

foto:

Naďa Straková

Jakýkoli prezident, který se snažil zákon o  plánovaném rodičovství posunout kupředu, se bez výjimky stal terčem ostré kritiky katolické církve. Ta si nebrala servítky a dotyčnému v yhrožovala exkomunikací. I současný prezident Benigno Aquino nejspíše jako jeho předchůdci podlehl vyhrůžkám a svou otevřenou podporu novele značně zbrzdil. Podporuje sice patřičné vzdělávání a zajištění antikoncepce těm, kteří o ni budou žádat, ale od novely jako takové se osobně distancoval. „Zastávám spíše zodpovědnou rodinnou politiku než regulované početí,“ nechal se v rámci debaty o novele slyšet Benigno Aquino. Někteří kongresmani si výhody novely uvědomují od začátku, některé přesvědčil až čas. „Diskuse kolem novely by se neměla točit kolem sexu a náboženství,“ brání se autor zákona Edcel Lagman. „Tato novela má rodičům zajistit právo svobodného a  zodpovědného rozhodnutí, kolik dětí chtějí mít,“ vysvětluje. „A samozřejmě má také napomoci snížení chudoby.“

Zlomové období? Zákon je po četných úpravách stále v Kongresu. Přesto ušlou cestu mnozí považují za velký úspěch. „Toto je zlomové období. Jsme nejdál za posledních šestnáct let. Katolická církev se v posledních měsících spíše brání a to je jasná známka toho, že dochází k oddělení státu od církve,“ říká optimisticky Red Tani z aktivistické organizace Freethinkers, která vznikla jako protiakce katolické církvi. Pravda je, že i mezi katolickými hodnostáři se už nyní najdou hlasy, které se odchylují od konzervativního pohledu katolické církve na antikoncepci. „Katolická církev by se neměla vždy řídit tím, co řekne papež. Není přece nikde napsáno, že to tak musí dělat,“ říká progresivně smýšlející Ranhilio Aquino, otec a  děkan  manilské benediktinské fakulty San Beda. Sedmnáctiletá debata o  jednom zákoně se může zdát jako mrhání časem. Bude-li ale na konci její trnité cesty stát přijatá novela o plánovaném rodičovství, budou si moci dnešní děti svobodně rozhodnout, kolik oni budou chtít mít potomků.

Taková normální rodinka Dospělí Peruánci by na sečtení rodinných příslušníků většinou potřebovali kalkulačku. Nicméně nynější batolata už na tom budou víceméně jako jejich evropští vrstevníci. Když si Jesús Llauca před 35 lety bral Haydée Chávezovou, pozval každý z nich na svatbu sedm sourozenců. Mohlo by jich být více, kdyby pět dalších nezemřelo v batolecím věku. S  rozšiřováním rodiny byli opatrnější než starší generace a počali spolu čtyři děti. Ty jsou dnes všechny už dávno dospělé, ale vnouče mají Llauca s Chávezovou dosud jen jedno jediné. Mladí se do  rolí tatínků a maminek na rozdíl od dřívějších pokolení i  díky rozmachu antikoncepce nijak neženou.

Místo sedmi potomků dva Ještě v polovině šedesátých let podle údajů Peruánského statistického úřadu připadalo na jednu ženu v  produktivním téměř sedm synů a dcer, nyní je průměr 2,32 dítěte, což je údaj jen o málo vyšší než ten ze Spojených států. Latinskoamerické země prožívají demografickou změnu, kterou si rozvinutý svět prošel už před desetiletími: rodiny se zmenšují a populační růst se zpomaluje. Zastaven však doposud není. Celkový počet obyvatel roste hlavně proto, že i zdravotnictví a hygiena se v Peru výrazně zvedla, takže stoupá i šance na dožití. Jen od počátku tisíciletí se zvýšila o 30 měsíců na 72,5 roku. Číselné kopírování demografických křivek s sebou přináší i negativní fenomény modernity. Před půlstoletím na kontinentě rozvody takřka neexistovaly a  být svobodnou matkou znamenalo hanbu. Dnes jsou to i přes nadále silný vliv katolické církve úplně běžné jevy. To, co jsme si popsali pomocí nudných čísel, má jasný odraz na rodinném životě. Opět se podívejme k Llacům. Jak je v  Peru zvykem, i  tady 35letý syn a tři mladší dcery bydlí s rodiči dávno po dokončení svých studií. Dříve by dům obydlený tolika mladými lidmi byl plný dětí, ale dnes tu osaměle kraluje dvouletá Brenda. Není jedináčkem jen pro svou mámu a  tátu, ale i  pro prarodiče, strýce a dvě tety. Díky tomu se topí v záplavě hraček. Když slaví narozeniny, utratí se jmění, protože desítky pozvaných musí pobavit klaun a zpěvačka. O generaci dříve se večírek pojal takto velkolepě pouze k patnáctým narozeninám dívek.

Přes své jedináčkovství pro tolik př í buzných a le Brenda nejv íce času tráví se svou negramotnou chůvou z  venkova. Mateřská dovolená je pouze tři měsíce kolem termínu porodu, po jejich uplynutí už si Peruánky musí zajistit hlídání nebo dát dosavadnímu zaměstnání valem. Dřívější metoda vzít se sebou dítě do šátku uvázaného na záda už pro moderní dámu není možná. Stejně tak se nedá spoléhat na to, že jejich ratolest pohlídají babičky. Všechny před péčí o caparta preferují zaměstnání, která celé jejich rodině pomáhá udržovat společenský status.

Pobřeží versus hory Jenže zatímco si Brenda může vybrat z hromady hraček a úplně nejradši kouká na dětské písničky na DVD, v  zapadlých vesnicích bez elektřiny si její vrstevníci hrají na udusané hliněné podlaze s kusem dřeva. Na  chůvu není ani pomyšlení. Kojence mají ženy u sebe v šátku i během polních prací, odrostlejší svěří do péče jejich jen o něco málo starším sourozencům. V  Peru nadále existují obrovské rozdíly mezi jednotlivými regiony. Zatímco Lima a další města na vy-

spělém pobřeží má už v  mnohém statistiky na úrovni nejvyspělejších zemí světa, v  horských oblastech, kde většina lidí žije mimo města, se ještě populační pokrok neuskutečnil. Zatímco v  metropoli se ročně na tisíc obyvatel odehraje 16,4 porodů, v oblasti Huancavelica je to dvojnásobek. Andský stát díky vysokým cenám surovin skokově bohatne. Na  pobřeží už se vytvořila široká střední vrstva, což bylo dlouhodobě v  latinskoamerickém kontextu považováno za neexistující kategorii. Do hor ale projevy hospodářského růstu nedorazily. Nadále tu platí, že nejlepší spoření na důchod je velký počet potomků, z nichž se později snad alespoň jeden o starého rodiče postará. Má to něco do sebe. Když zkolabovala dvaaosmdesátiletá maminka Haydée Chávezové, všech jejich osm ratolestí se u ní střídalo v nemocnici, aby nebyla sama. Složili se mezi sebou, aby jí zaplatili pokoj na soukromé klinice. To jedináček Brenda bude v dospělosti muset svou matku a otce nabádat, aby si na penzi a zdravotní problémy ve stáří spořili, protože sama by jim takovou péči zaplatit nemohla. Všeobecný důchod v Peru totiž zatím neexistuje.

D DIS K US E

ST R A N A

8

text

Tomáš Nídr

foto

Tomáš Nídr

A ANKETA

ST R A N A

9

Co pro vás znamená… Populační růst a demografické změny François Bourguignon

Michala Hozáková

Pavel Nováček

bývalý hlavní ekonom

informační sekce

studií Přírodovědecké

Světové banky, ředitel

Rozvojovka, Člověk v tísni

foto: archiv Paris School of Economics, T. Hronová, archiv P. Nováčka

fakulty Univerzity Palackého v Olomouci

Paris School of Economics

Musíme myslet na to, že v roce 2050 bude na africkém kontinentu žít asi 2 miliardy lidí. A  musíme myslet na to, že chudí lidé budou převážně tady. Pokud bude příliš velký rozdíl mezi touto a jinou částí planety, pak svět pravděpodobně čekají určitá napětí. Politické tenze si nemůžeme dovolit už z hlediska zásobování a dodávky zboží. Takže podpora chudých zemí není otázka charity, není to ani otázka toho, že máme obecný cíl vymýtit chudobu ve světě, ale je to také politicko-ekonomická otázka. Pokud si chceme být jistí, že ve světě nebude v následujících dekádách žádný velký problém, pak se musíme ujistit, že tyhle země se rozvíjí. Jednou cestou je rozvojová pomoc, která je podle mě velmi důležitá. Podle mě v budoucnu Afrika nebude moci žít z dovozu komodit. Se dvěma miliardami lidí těžko. Dvě miliardy lidí v Africe nemůžou žít z mědi, uranu, ropy, kávy nebo kakaa na export. Musí se rozvíjet uvnitř. Pokud rozvinuté země nebudou více otevřené obchodovat s těmi nízkopříjmovými a s jejich domácími produkty, pak regionální rozvoj nebude dostatečný. Je sice hezké podporovat vzdělávání, ale jde i o otevřenost trhu. Musíme pomoci těmto zemím víc exportovat. To zaručí světovou rovnováhu. Bez rozvoje nás čeká politické napětí, nepokoje, chaos. A to není dobré pro země, kde se to děje, ani pro jejich sousedy.

vedoucí Katedry rozvojových

Z debat o populačním růstu ve spojení s rozvojovými zeměmi často mrazí v  zádech. Nejobvyklejším důvodem je rozšířená představa, že když „nás“ je málo a „jich“ je hodně, něco nepříjemného se stane. Místo těchto často až hysterických obav by nás ale mělo zajímat, jak to je ve skutečnosti. Například typicky rozvojová země Etiopie je sice pátou nejrychleji se zalidňující zemí na světě, ale má v  porovnání s  Českou republikou poloviční průměrnou hustotu zalidnění. Situaci však v ý razně mění dostupnost zdrojů, zejména vody a půdy. Zatímco u nás bylo šest a  více sourozenců běžným typem rodiny v  dobách našich prababiček, v Etiopii to je ve venkovských oblastech stále běžné. V kombinaci s nedostatkem půdy to vede logicky k velké chudobě. Proč tedy mají rodiny v  rozvojových zemích tolik dětí? Odpověď je v podstatě úžasně jednoduchá, ale v našich podmínkách těžko představitelná. Děti sice musíme nakrmit, ale můžou také pracovat a pomáhat svým rodičům. Nicméně i chudí etiopští zemědělci, často sami negramotní, si uvědomují, že jejich půlhektarová políčka nenakrmí všechny. V rámci školení pro zemědělce tak Člověk v tísni mluví i o plánování rodiny . V dobře postavených rodinách už není jedno dítě žádnou raritou. Dochází vlastně k tomu, co se v našich zeměpisných šířkách dělo před desítkami let. Demografie tu má své zákonitosti, jen se liší v čase.

Na počátku zemědělské revoluce, před 8 tisíci lety, žilo na zemi 2–5 miliónů obyvatel. V počátcích průmyslové revoluce, před 250 lety, to byla necelá miliarda a dnes už více než 7. Člověk je tedy na Zemi velmi vitálním a expanzivním biologickým druhem. Na rozdíl od ostatních živočišných druhů máme možnost svoji reprodukční schopnost omezit a vyhnout se tak „přirozeným“ regulátorům – hladu, epidemiím a vnitrodruhovému boji. V rozvinutých zemích, které už prošly demografickým zlomem, populace stagnuje (nebo dokonce ubývá) a stárne. Rozvojové země potřebují nejdříve zbohatnout (zv ýšit svůj hrubý domácí produkt na alespoň 2 000 USD na  oby vatele/rok), aby také dosáhly demografického zlomu. Předpovědi OSN počítají s tím, že se to odehraje v první polovině 21. století a počet obyvatel na Zemi se tak stabilizuje v roce 2050 někde kolem 9,2 miliardy. Není ale vůbec jisté, že se tak stane. Svět nebohatne tak rychle, jak se čekalo. Může se tedy stát, že bude počet lidí ve světě narůstat více, než si připouštíme. Omezené zdroje pak přinutí lidi migrovat do zemí bohatých a vylidňujících se. Dost možná tedy dnešní neochota obyvatel evropských zemí mít děti a dobře je vychovat povede k tomu, že plody naší práce připadnou někomu jinému. Evropská civilizace nezanikne, ale promění se více, než jsme dnes ochotni si připustit a než nám bude příjemné.

Zajímají vás témata z rozvojového svě ta? Sledujte portál w w w. rozvojovka .cz a  facebook ový profil

Rozvojovka-Člověk v tísni. Najdete zde zajímavosti názory. Pokud chce te pravidelně dostávat časopis Rozvojovka poštou , napište si

i  aktualit y. Může te se také zapoji t do  diskuse a v yjádři t svoje o něj na michala .hozakova@clovekv tisni.cz.

Etiopské boty ze starých pneumatik zná celý svět Rebelové, kteří v  roce 1991 svrhli etiopského komunistického diktátora Mengistua Haileho Mariama, si nemohli dovolit pořádné boty, a proto válčili v botách s gumovou podrážkou. Asi před sedmi lety myšlenku rozvinula Bethlehem Tilahun Alemuová a boty modernizovala. Nyní je jednatřicetiletá Alemuová šéfkou jediné obuvnické firmy na světě se značkou fairtrade. Alemuová založila firmu SoleRebels o pěti zaměstnancích v roce 2005. Dnes tu pracuje 300 lidí zodpovědných za subdodáv-

Z

Z A J ÍM A V O STI

ST R A N A

10 ky a výrobu. Polovina z toho jsou ženy, 55 zaměstnanců mělo v  minulosti lepru. I když částečně přišli o prsty nebo nehty, podle šéfky společnosti jsou zručnými tkalci a za svou práci dostávají pravidelný příjem. „Všechno je vyráběno stoprocentně ručně, abychom nezanechávali žádnou

uhlíkovou stopu,“ v ysvětluje podnikatelka. Na „podrážku pro chudé“ pracovníci připevňují svršek boty z  materiálů vyrobených v  Etiopii: juty, kůže nebo bavlny. Sortiment zahrnuje i  žabky, šněrované boty a lodičky. Zdroj: The Guardian, ČTK

Zón bez dětské práce v Indii přibývá „Bída neospraved l ňuje dětskou práci“ – to je motto Shanty Sinhy, zakladatele indické neziskové organizace MV Foundation. Letos si připomněla dvacet let svého úspěšného boje s dětskou prací. Za dobu působení se jí podařilo dostat celý milion dětí z práce do školy. Klíčem k  úspěchu byl přitom zcela nov ý přístup k boji s dětskou prací a odmítnutí postoje, že „dětská práce

je v chudých zemích nutným zlem“. Na rozdíl od mnoha jiných iniciativ, které se soustřeďují na určitý typ dětské práce, se M V Foundation zaměřuje na  všechny typy dětské práce ve vymezeném prostoru vesnice nebo regionu. Cílem je vytvořit „zónu bez dětské práce“, kde všechny děti do 14 let bez výjimky chodí do školy. V kraji Andhra Pradesh je takových vesnic už více než 1500

a dalších 4500 by se mělo v budoucnu připojit. Pro úspěch MV Foundation je přitom nezbytná spolupráce s  místními vládami, učitelskými spolky, zaměstnavateli, rodiči i dětmi. Mezinárodní podpory se projektu dostává od evropských partnerů z  kampaně Stop dětské práci – je lepší chodit do školy, k níž se připojila také společnost Člověk v tísni. Zdroj: www.stopdetskepraci.cz

Byznys pro společnost Když škola, tak férová Za propagaci zboží, za které dostávají jejich v ý robci z  roz vojov ých zemí spraved l ivou od měnu , dost a ly d vě školy mezinárodní titul Fair tradová škola. Pr v ní takovou školou se stala Masar ykova zá k lad n í škola L itomě řice. Přístupová kritéria splnila také St řed n í a  Jaz yková škola s  právem státní zkoušky Volyně. „Když o něčem učím, snažím se, aby si to žáci mohli v  ma x imá lní možné m íře pra ktick y v yzkoušet. Fair trade nabízí okamžitou zpětnou vazbu – dítě si něco koupí a na druhé straně světa z toho má někdo užitek,“ řekla ČTK učitelka angličtiny na litoměřické ZŠ Iveta Drahoňová. K romě toho, že čokoládu, káv u a čaj od malých farmářů z Afriky či Jižní Ameriky nabízejí ve škole, pořádají i přednášky o rozvojové pomoci.

Veolia Voda pomáhá Afričanům k čisté vodě Společnost Veolia Voda už pod ruhé podpořila prodejem designov ých karaf na  vodu projekt y organizace Člověk v tísni v Africe. Celkově věnovala 385 000 Kč. Celých 100 % v ý těž k u z prodeje nezisková organizace použije na opravdu vodního vrtu v etiopské vesnici. Zřejmě kv ůli dlouhodobému používání se pumpa nevratně poškodila. Místní vodní úřad ale disponuje omezeným rozpočtem a není schopen finančně náročnou náhradu zajistit. Lidé jsou odkázáni na povrchovou a dešťovou vodu, kterou nabírají ve  velkých kalužích. Ke  konzumaci je absolutně nevhodná. Nově opravený vrt pomůže k  čisté vodě 2 500 lidem. Oprava by měla skončit v polovině roku 2012. Člověk v tísni pracuje v Etiopii už 8 let.

Firma Apple odtajnila dodavatelské ře tězce Společnost Apple poprvé zveřejnila seznam dodavatelů součástek do mobilních telefonů iPhone, tabletů iPad a dalších zařízení. Zpráva přišla v době rostoucí kritiky kvůli údajným sociálním a ekologickým prohřeškům v továrnách dodavatelů Applu především v Číně. Agentura AP podotkla, že seznam dodavatelů americký gigant řadu let úzkostlivě tajil. Zveřejněný seznam zahrnuje dodavatele zodpovídající za 97 % všech výdajů Applu na zakázky. Zpráva Applu „o pokroku v zodpovědnosti dodavatelů“ informuje také o výsledcích 229 loňských auditů v řetězci dodavatelů. Auditoři při nich údajně zjistili porušování zaměstnaneckých práv či ekologických regulí. Mimo jiné šlo o diskriminaci v podobě testování uchazečů o práci na žloutenku nebo těhotenství. Odhalili také případy dětské práce.

foto

Zdroj: www.nazemi.cz

Zdroj: Člověk v tísni

Zdroj: www.lidovky.cz

archiv SoleRebels

Nemám, co bych ti dala. Mami, já mám hlad. Ale já mám na potraviny. Nemám, coprávo bych ti dala. Mami, já mám hlad. Četl to ve Všeobecné deklaraci lidských práv… Ale jájsem mám na potraviny. Nemám, coprávo bych ti dala. Kdo jemám zodpovědný její dodržování? Četl to právo ve Všeobecné deklaraci lidských práv… Ale jájsem na za potraviny. Všechny státy tudížza i všichni lidé nalidských světě…práv… Kdo je zodpovědný její dodržování? Četl jsem to veaVšeobecné deklaraci Všechny státy a tudížza i všichni lidé na světě… Kdo je zodpovědný její dodržování? Všechny státy a tudíž i všichni lidé na světě…

Každý má „Právo na potraviny“ Dostatek kvalitních potravin není jen základKaždý má „Právo na potraviny“

PRÁVO NA POTRAVINY PRÁVO NA POTRAVINYKaždý problém má své řešení Na světě je dostatek potravin pro všechny PRÁVO NA POTRAVINYKaždý problém má své řešení Na světě je dostatek potravin pro všechny

Někteří lidé si myslí, že na světě není dost potravin Pokud se na problém hladu ve světě podíváme ní lidská potřeba, ale také právo. Právo na pro všechny. To je ale omyl. Hlavní příčinou hladu právě z pohledu drobných zemědělců, můžeme Dostatek kvalitních základ- Někteří lidé si myslí, že na světě není dostněkterých potravin Pokud semožná na problém hladu světěbojují podíváme potraviny (Rightna potraviny“ topotravin Food) není bylojenformálně není nedostatek potravin, ale pro chudoba objevitproblém Titove lidé neKaždý má „Právo Na světě je dostatek potravin všechny Každý mářešení. své řešení ní lidská jako potřeba, ale také právo. Právohned na pro To je ale Prosazení omyl. Hlavní příčinou hladu právě pohledu drobných zemědělců, můžeme uznáno základní lidské právo státůvšechny. a jejich obyvatel. práva na potraviny jen s z klimatickými změnami, ale především Dostatek kvalitních potravin není jen základNěkteří lidé si myslí, že na světě není dost potravin Pokud se na problém hladu ve světě podíváme potraviny (Right to Food) byloVšeobecnou formálně není nedostatek potravin, chudobahladovějící některých objevit možnázdrojů řešení. Tito lidé bojují techneněkolika dokumenty, například však neznamená povinnostale zásobovat s nedostatkem (půda, voda, investice, ní lidská jako potřeba, ale také právo. Právohned na států pro všechny. To je ale Prosazení omyl. Hlavní příčinou hladu právěs z klimatickými pohledu drobných zemědělců, můžeme uznáno základní lidské a jejich obyvatel. práva na změnami, ale především deklarací lidských práv (1948) aprávo Mezinárodpotravinami, ale zajistit jim možnost si potraviny potraviny jen nologie), nízkou podporou ze strany vlastních potraviny (Right to Food) byloVšeobecnou formálně není nedostatek potravin, ale chudobahladovějící některých objevit možnázdrojů řešení. Tito lidé bojují techneněkolika dokumenty, například zásobovat nedostatkem (půda, voda, investice, ním paktem o hospodářských, sociálních a kul- však buď neznamená vypěstovat, povinnost nebo obstarat na trhu. Mnozí sstátů, nespravedlivými pravidly globálního obuznáno jako základní lidské aprávo hned potravinami, států a jejich obyvatel. Prosazení práva na potraviny nologie), jen s klimatickými změnami, ale především deklarací lidských práv (1948) Mezinárodale zajistit jim možnost si nízkou podporou ze strany vlastních turních právech drobní zemědělci však nemají možnost se uživit chodu a mnoha dalšími překážkami. Pro zajištění několika dokumenty, například Všeobecnou však neznamená povinnost zásobovattrhu. hladovějící s nedostatkem zdrojů (půda, voda,globálního investice, techním o hospodářských, kul- buď vypěstovat, Mnozí států, nespravedlivými pravidly 160 paktem státy světa, včetně Českésociálních republiky.a Tyto z vlastní produkce nebo a jejíhoobstarat prodeje.na A proto hladem práva na potraviny je nutné, aby naše (česká a obevdeklarací lidských práv (1948) a Mezinárodpotravinami, ale zajistit jim možnost si potraviny nízkoudalšími podporou ze strany vlastních turníchslíbily právech zemědělci však nemají možnost se uživit nologie), chodu mnoha překážkami. zajištění státy respektovat a postupně realizo- drobní trpí paradoxně především ta část obyvatelstva, ropská)a politická rozhodnutí drobnéPro zemědělce ním paktem o hospodářských, a Tyto kul- zbuď vypěstovat, nebo obstarat na trhu.hladem Mnozí států, na nespravedlivými pravidly globálního 160 státy na světa, včetně Snížení Českésociálních republiky. vlastní produkce a jejího prodeje. A proto potraviny je nutné, aby tlak naše (česká a obevvat právo potraviny. extrémní chukterá stojí na začátku řetězce produkce potravin práva nepoškozovala (jako například na produkci turních právech drobní zemědělci však nemají možnost se uživit chodu a mnoha dalšími překážkami. Pro zajištění státy aslíbily a Rozvojovým postupně realizoparadoxně především ta část obyvatelstva, ropská) zemědělce doby hladurespektovat se navíc stalo cílem trpí pro všechny ostatní obyvatele. biopaliv,politická nešetrnérozhodnutí zahraničnídrobné investice, zábory 160 právo státy na světa, včetně Snížení České republiky. Tyto která z vlastní produkce a jejího prodeje. A protopotravin hladem nepoškozovala práva na potraviny je nutné, aby tlak našena (česká a evvat potraviny. chustojí na začátku řetězce produkce (jako například produkci tisíciletí číslo 1. Problém hladuextrémní však přesto půdy, aj.), ale naopak podporovala. Je důležité si státy aslíbily a Rozvojovým postupně realizotrpí všechny paradoxně především ta část obyvatelstva, biopaliv, ropská) politická rozhodnutí drobné zemědělce doby hladurespektovat se navícjednu stalo cílem pro ostatní obyvatele. zahraniční zábory stále sužuje téměř miliardu obyvatel uvědomit,nešetrné že v dnešním světě investice, je vše propojené vat právo na potraviny. Snížení extrémní chukterá stojí na začátku řetězce produkce potravin nepoškozovala (jako například tlak na produkci tisíciletí číslo z1.nichž Problém hladudrobní však přesto půdy, naopak podporovala. Je důležité si naší planety, 2/3 tvoří zeměa i my aj.), samiale ovlivňujeme dění na všech kontinendoby asužuje hladu téměř se navícjednu stalo miliardu Rozvojovým cílem pro všechny ostatní obyvatele. biopaliv, nešetrné zahraniční zábory stále obyvatel uvědomit, že v dnešním světě investice, je vše propojené dělci a jejich rodiny. tech. tisíciletí číslo z1.nichž Problém hladudrobní však přesto půdy, naopak podporovala. Je důležité si naší planety, 2/3 tvoří zeměa i my aj.), samiale ovlivňujeme dění na všech kontinenstále a sužuje téměř jednu miliardu obyvatel uvědomit, že v dnešním světě je vše propojené dělci jejich rodiny. tech. naší z nichž 2/3 drobní zeměi my sami ovlivňujeme dění na všech kontinenProjektplanety, Hlad nepřijímáme!, kterýtvoří v České republice realizuje Glopolis (www.glopolis.org), si klade za cíl propagovatajedno z hlavních témat kampaně Česko proti chudobě dělci a jejich rodiny. tech.a Rozvojových cílů tisíciletí a informovat o možnostech (www.ceskoprotichudobe.cz) - Právo na potraviny. Jeho hlavním úkolem je zvýšit zájem veřejnosti o problém hladu, chudoby

Projekt Hlad nepřijímáme!, který v České republice realizuje Glopolis (www.glopolis.org), si klade za cíl propagovat jedno z hlavních témat kampaně Česko proti chudobě lepšího zapojení rozvojových cílů do evropských politických strategií. Více o projektu a možnosti zapojení se na http://glopolis.org/cs/projekty/hlad-neprijimame/ (www.ceskoprotichudobe.cz) - Právo na potraviny. Jeho hlavním úkolem je zvýšit zájem veřejnosti o problém hladu, chudoby a Rozvojových cílů tisíciletí a informovat o možnostech Projekt Hlad nepřijímáme!, v České republice realizujestrategií. GlopolisVíce (www.glopolis.org), klade za se cílna propagovat jedno z hlavních témat kampaně Česko proti chudobě lepšího zapojení rozvojovýchkterý cílů do evropských politických o projektu a možnostisi zapojení http://glopolis.org/cs/projekty/hlad-neprijimame/ (www.ceskoprotichudobe.cz) - Právo na potraviny. Jeho hlavním úkolem je zvýšit zájem veřejnosti o problém hladu, chudoby a Rozvojových cílů tisíciletí a informovat o možnostech lepšího zapojení rozvojových cílů do evropských politických strategií. Více o projektu a možnosti zapojení se na http://glopolis.org/cs/projekty/hlad-neprijimame/

Projekt Hlad nepřijímáme! je financován ze zdrojů Evropské unie. Za jeho obsah je zodpovědný Glopolis, o.p.s. Sdělení nemusí vyjadřovat stanovisko Evropské unie. Více na www.europa.eu