ROZVOJ MALÝCH A STŘEDNÍCH STŘEDNÍCH PODNIKŮ V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH OBLASTECH rakouské právo pro podnikatele a zaměstnance
Kolektiv autorů
1
2
Krajská hospodářská komora jižní Moravy
ROZVOJ MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ V PŘÍHRANIČNÍCH OBLASTECH rakouské právo pro podnikatele a zaměstnance
Kolektiv autorů
3
4
Složení autorského kolektivu Dr. Ing. Hermann Wenusch Dr. Katharina Völkl-Posch Mgr. Dita Krakovská
Nakladatelství MU Brno 2014
5
Publikace je výstupem zpracovaných právních disciplín pro účely podnikatelů a zaměstnanců v rámci projektu „Rozvoj malých a středních podniků v příhraničních oblastech” s označením M00200, realizovaném v rámci programu Evropská územní spolupráce Rakousko – Česká republika 2007 – 2013 financovaném z prostředků Evropského fondu regionálního rozvoje. Projekt zrealizovala Masarykova univerzita ve spolupráci s FH Wien der WKW (Fachhochschule Wien der Wirtschaftskammer Wien) a Krajskou hospodářskou komorou jižní Moravy v letech 2012 až 2014.
2014 Masarykova univerzita a FH Wien der WKW
2014 Dr. Ing. Hermann Wenusch, Dr. Katharina Völkl-Posch, Mgr. Dita Krakovská
6
Obsah 1.
ÚVOD .............................................................................................................................. 10
2.
KOMPARACE ČESKÉHO A RAKOUSKÉHO PRÁVA V OBLASTI ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ, OBCHODNÍCH ZÁSAD A PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ .. 11
2.1. Úvod .......................................................................................................................... 11 2.2. Živnostenské podnikání ............................................................................................. 11 2.2.1. Živnostenský řád ................................................................................................ 12 2.2.2. Předpoklady pro výkon živnosti ......................................................................... 12 2.2.3. Druhy živností .................................................................................................... 13 2.2.4. Povinnosti osoby provozující živnost ................................................................ 15 2.2.5. Vznik, změna a zánik živnostenského oprávnění............................................... 16 2.2.6. Živnostenský rejstřík .......................................................................................... 17 2.2.7. Živnostenská kontrola a správní delikty............................................................. 18 2.3. Rakouské závazkové právo ....................................................................................... 19 2.3.1. Úvod ................................................................................................................... 19 2.3.2. Vybrané smluvní typy ........................................................................................ 19 2.4. Potřebné informace z obchodního práva pro stavební firmy ..................................... 24 2.4.1. Obecné zásady obchodních společností ............................................................. 24 2.4.2. Společnost s ručením omezeným (GmbH)......................................................... 25 2.4.3. Akciová společnost (AG) ................................................................................... 29 2.5. Profesní vzdělávání a uznávání profesních kvalifikací v Rakousku ......................... 32 2.5.1. Evropský kvalifikační rámec (European Qualifications Framework - EQF) ..... 32 2.5.2. Národní kvalifikační rámec (NQR) v Rakousku ................................................ 33 2.5.3. Struktura NQR v Rakousku................................................................................ 33 2.5.4. Základ NQR: výsledky učení (Lernergebnisse) ................................................. 34 2.5.5. Praktický přínos NQR ........................................................................................ 34 2.5.6. Aktuální vývoj NQR v Rakousku ve srovnání s Českou republikou ................. 35 3. POSTUP PŘI UDĚLENÍ ŽIVNOSTENSKÉHO OPRÁVNĚNÍ V RAKOUSKU ......... 36 3.1. Živnostenské oprávnění ............................................................................................. 36 3.1.1. Pojem živnosti .................................................................................................... 36 3.1.2. Výkon živnostenského oprávnění ...................................................................... 36 3.2. Druhy živností ........................................................................................................... 37 3.3. Předpoklady pro udělení živnostenského oprávnění ................................................. 38 3.3.1. Všeobecné předpoklady ..................................................................................... 38 3.3.2. Zvláštní předpoklady .......................................................................................... 39 3.4. Potřebné dokumenty .................................................................................................. 40 3.5. Průběh řízení .............................................................................................................. 40 3.5.1. Příslušné orgány ................................................................................................. 40 3.5.2. Opravné prostředky ............................................................................................ 41 3.6. Počátek výkonu živnostenského oprávnění ............................................................... 41 3.7. Poplatky a odvody ..................................................................................................... 42 3.8. Doplňkové informace ................................................................................................ 42 4. Stavební právo v Rakousku (včetně základů právní úpravy prostorového plánování) .... 43 4.1. 4.2.
Základní pojmy .......................................................................................................... 43 Sestavení a změna plánů prostorového uspořádání (zejména územních plánů a plánů zástavby) .................................................................................................................... 47
7
4.2.1. Řízení o stanovení podmínek ............................................................................. 47 4.2.2. Práva poskytování součinnosti ........................................................................... 49 4.2.3. Schvalování plánů prostorového uspořádání...................................................... 49 4.2.4. Změna plánů prostorového uspořádání .............................................................. 49 4.3. Stavební řízení ........................................................................................................... 50 4.3.1. Ústavněprávní rámec jako základ „diverzifikace“ stavebního práva ................. 50 4.3.2. Základní předpisy stavebního práva ................................................................... 51 4.3.3. Mimozákonné předpisy ...................................................................................... 51 4.3.4. Zásady stavebního řízení .................................................................................... 52 4.3.5. Orgány stavebního řízení ................................................................................... 55 4.3.6. Jednotlivé kroky stavebního řízení ..................................................................... 56 4.3.7. Po dokončení stavby........................................................................................... 57 5. Srovnání pracovního práva v České republice ve vztahu k podnikání a pracovního práva v Rakousku ve vztahu k podnikání .................................................................................. 58 5.1. Všeobecně .................................................................................................................. 58 5.2. Základní informace .................................................................................................... 58 5.3. Závislá práce .............................................................................................................. 59 5.3.1. Základní pracovněprávní předpisy ..................................................................... 60 5.3.2. Výlučnost vztahů závislé práce .......................................................................... 61 5.4. Pracovní poměr .......................................................................................................... 62 5.4.1. Vznik pracovního poměru .................................................................................. 63 5.4.2. Zkušební doba .................................................................................................... 63 5.4.3. Délka pracovního poměru .................................................................................. 64 5.4.4. Mzda/Odměna za práci....................................................................................... 64 5.4.5. Povinnosti zaměstnance vyplývající z pracovního poměru ............................... 64 5.4.6. Povinnosti zaměstnavatele vyplývající z pracovního poměru ........................... 65 5.4.7. Ukončení pracovního poměru ............................................................................ 66 5.4.8. Bezpečnost práce ................................................................................................ 68 5.4.9. Pracovní doba ..................................................................................................... 69 5.4.10. Dovolená ............................................................................................................ 70 5.5. Srovnání právní úpravy vyslání zaměstnanců Rakousko a Česká republika............. 71 5.5.1. Všeobecně .......................................................................................................... 71 5.5.2. Situace v Rakousku ............................................................................................ 71 6. Srovnání sociálního práva v České republice a sociálního práva v Rakousku ................ 76 6.1. Všeobecně .................................................................................................................. 76 6.2. Pojistný případ nemoci .............................................................................................. 79 6.3. Právní úprava smluvního partnerství ......................................................................... 83 6.4. Další pojistné případy v rámci zdravotního pojištění ................................................ 83 6.5. Pojištění pracovního úrazu ........................................................................................ 83 6.5.1. Okruh pojištěných osob ...................................................................................... 84 6.5.2. Právní úprava dávek v pojištění pracovního úrazu ............................................ 85 6.5.3. Zvláštnosti ručení ............................................................................................... 88 6.6. Důchodové pojištění .................................................................................................. 89 6.6.1. Primární podmínka pro vznik nároku – sekundární podmínky pro vznik nároku důchodu .............................................................................................................. 90 7. Použitá literatura .............................................................................................................. 93
8
9
1.
ÚVOD
Hospodářské komory se především v příhraničních krajích setkávají s dotazy: „jaké jsou právní zásady a postupy při záměru pracovat či podnikat na území ČR nebo Dolního Rakouska?“ V posledních několika letech se dotazy zaměřují na možnosti takovéhoto uplatnění v oblasti stavebnictví. V rámci dlouhodobé spolupráce s Masarykovou univerzitou, a to zejména s Ekonomicko-správní fakultou, se zrodil záměr připravit projekt, který by reflektoval požadavky podnikatelské veřejnosti na obou stranách česko-rakouské hranice. Oblast práva, která byla zařazena do projektu „Rozvoj malých a středních podniků v příhraničních oblastech“, vychází z požadavků podnikatelských subjektů. Ve své náplni zkoumá právní disciplíny, které jsou nejpotřebnější pro zaměstnance a také podnikatele při jejich práci v sousedících regionech České republiky a Rakouska. Především se z pohledu zaměstnaneckého vztahu jedná o pracovní právo a sociální zabezpečení, které je také nutné znát, v případě podnikání na živnostenský list. Další neopomenutelnou právní oblastí je samotný systém živnostenského podnikání, který při podrobnějším posouzení vytváří požadavky na porovnání vzdělávacích systémů potřebných pro naplnění odborných požadavků, a tím upozorňuje na oblast systému vzdělávání, bez kterého není možné nastavit i vzájemné posouzení odborné kvality jednotlivých živností. Každý ze států má své zvláštnosti v oblasti organizace při získávání živnostenského oprávnění. Vzhledem k zaměření celého projektu do oblasti stavebnictví je pochopitelné, že také stavební právo je porovnávanou oblastí, zejména má-li svá specifika na obou stranách hranice. Úřad Krajské hospodářské komory jižní Moravy vykonával koordinační činnost a dohled nad naplňováním záměrů v uvedených aktivitách. Pro tuto činnost sestavil řešitelský tým, který projednával nejdříve hloubku materie v jednotlivých právních disciplínách, s přihlédnutím k předpokládané skupině, kterou tvoří převážně firmy a živnostníci zaměřeni na oblast stavebnictví. Dále byly připraveny odborné prezentace k závěrečnému shrnutí. Tedy je vytvořena česká monografie, která obsahuje českou právní materii a z druhé strany téže publikace je zpracována oblast stejných právních disciplín rakouského práva. Čtenář tak v jednom díle získá informace, které může porovnat. Stejným způsobem bude vydána monografie i v německém jazyce. Právní publikace naplňuje znalostní potenciál, který vyúsťuje do oblasti řešící vhodným postupem konkurenceschopnost, a to zejména v dopadu na lidské zdroje. Všem zájemcům o uvedenou problematiku doporučuji seznámit se s monografií, která vytváří přehled, který může být využit při tvorbě a zaměření jednotlivých podnikatelských subjektů v následujícím období.
10
2. KOMPARACE ČESKÉHO A RAKOUSKÉHO PRÁVA V OBLASTI ŽIVNOSTENSKÉHO PODNIKÁNÍ, OBCHODNÍCH ZÁSAD A PROFESNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ 2.1.
Úvod
Rakousko, země s dobře vyvinutým tržním hospodářstvím a vysokým životním standardem, je s hospodářstvím ostatních evropských zemí úzce spojeno. Je zde organizovaný podnikatelský sektor; ve srovnání s Českou republikou je každý držitel živnostenského oprávnění povinen stát se členem Rakouské hospodářské komory (WKÖ). Malé a střední podniky představují 99,7 % všech rakouských firem. Na oficiálním žebříčku světové banky Doing Business 2012 zaujímá Rakousko 29. místo, pokud jde o „snadnost podnikání“.1 Postavení podnikatele - fyzické osoby nebo kapitálových a osobních společností, vč. výkonu jejich podnikatelských činností, je upraveno několika rakouskými zákonnými předpisy. V této souvislosti je na prvním místě třeba zmínit všeobecný zákoník občanský (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, dále též „ABGB“), ve kterém je obsažen mj. právní základ pro smlouvy (např. kupní smlouva, smlouva o dílo), které představují významnou součást výkonu každé podnikatelské činnosti. Relevantní jsou i v ABGB zakotvená ustanovení o náhradě škody. Mezi živnostensko-obchodněprávními předpisy mají velký význam také obchodní zákoník (Unternehmensgesetzbuch, dále též „UGB“) a živnostenský řád 1994 (Gewerbeordnung 1994, dále též „GewO“).2 Při výkonu podnikatelské činnosti nelze zapomínat ani na existenci nejrůznějších vedlejších živnostenskoprávních předpisů, jako např. zákona o nákladní dopravě, nebo zákona o přepravě osob motorovými vozidly.
2.2.
Živnostenské podnikání
Pojmem „živnost“ je živnostenským řádem označovaná činnost, jenž je vykonávána samostatně3, pravidelně4 a za účelem dosažení zisku5. Zákonná definice je tedy obsahově téměř shodná s definicí živnosti v českém živnostenském zákoně. Na všechny živnostenské činnosti (ve výše uvedeném smyslu) se aplikují ustanovení GewO, která tak představuje jednu z nejdůležitějších právních úprav v této oblasti.
1
Pro více informací viz http://www.doingbusiness.org/rankings. Ustanovení ABGB mají aplikační přednost; pokud tedy UGB a GewO nestanoví něco jiného, aplikuje se na daný případ ABGB. 3 tzn. na vlastní účet a nebezpečí. 4 Pokud je činnost vykonávána opakovaně a obvykle i po delší dobu. 5 tzn. s úmyslem dosáhnout výnosu či jiného hospodářského prospěchu. 2
11
2.2.1. Živnostenský řád Živnostenský řád (GewO) upravuje přístup k živnostenským činnostem a jejich výkon. Působnost GewO zahrnuje všechny živnostenské činnosti (vykonávané způsobem vyjádřeným v samotné definici „živnosti“), pokud nejsou zákonem zakázány6 či výslovně z působnosti vyloučeny. Z rozsahu působnosti GewO jsou vyloučena všechna svobodná povolání (např. lékaři, lékárníci, notáři, zemědělci atd.), která jsou upravena jinými zákony, popř. „nová svobodná povolání“ (např. psychoterapeuti, fyzioterapeuti, přednášející a další). Tato skupina „vyloučených“ povolání se obsahově překrývá se skupinou vyloučených povolání podle českého živnostenského zákona. Podle GewO mohou živnost v Rakousku vykonávat jak fyzické osoby, kapitálové nebo osobní společnosti (GmbH – odpovídá české s.r.o., AG – odpovídá české a.s., OG – odpovídá české v.o.s., KG – odpovídá české k.s.), tak spolky či pobočky zahraničních společností. Živnosti mohou být vykonávány podnikatelem samostatně nebo prostřednictvím odpovědného zástupce (gewerberechtlicher Geschäftsführer), kterého podnikatel za tímto účelem pověřil. V některých případech je však ustanovení odpovědného zástupce pro podnikatele povinné.7 Právnické osoby (kapitálové společnosti, spolky atd.) a osobní společnosti zapsané do obchodního rejstříku musí ustanovit odpovědného zástupce vždy bez výjimky. Pokud jde o vymezení nositelů živnostenského oprávnění, nečiní rakouská ani česká právní úprava v tomto ohledu žádné zásadní rozdíly. 2.2.2. Předpoklady pro výkon živnosti Pro výkon živnostenské činnosti se vyžaduje živnostenské oprávnění. Podobně jako v českém živnostenském právu se pro udělení rakouského živnostenského oprávnění vyžaduje splnění všeobecných (pro všechny živnosti) a zvláštních (pro některé živnosti) předpokladů.8 Všeobecné předpoklady pro podnikatele - fyzickou osobu jsou: a) rakouská státní příslušnost či příslušnost k některému ze smluvních států EHS nebo ke Švýcarsku,9
6
např. obchod s drogami. např. v případě, kdy nemá podnikatel bydliště v Rakousku. Výjimky z této povinnosti jsou blíže stanoveny v § 39 GewO: pokud se jedná o státní příslušníky některého smluvního státu EHS, kteří mají své bydliště v některém ze smluvních států EHS atd. 8 V zákonem stanovených případech je však možné od povinných předpokladů pro výkon živnosti upustit (§ 26 a násl. GewO). 9 § 14 GewO stanoví, že zahraniční fyzické osoby (z třetích států) usazené v Rakousku, smí vykonávat živnost jako cizinci, pokud existuje státní smlouva, kterou je uděleno rakouským občanům stejné právo v zemi původu cizince (= vzájemnost), nebo je dán právní titul k pobytu v Rakousku, přičemž právní titul k pobytu musí připouštět výkon samostatné výdělečné činnosti a nestanovovat výslovně pro výkon živnosti podmínku rakouského státního občanství. Státní příslušníci smluvních států EU/EHS požívají svobody usazování 7
12
b) dovršení 18 let věku a c) neexistence překážek výkonu živnosti10 (např. pravomocné odsouzení trestněprávní či finančně(s)právní). Předpoklad uvedený pod písm. c) odpovídá termínu „bezúhonnost“ stanoveného jako podmínku pro výkon živnosti českým živnostenským zákonem. Všeobecné předpoklady u kapitálových a osobních společností jsou: a) zápis do obchodního rejstříku, centrálního rejstříku spolků nebo podobného registru, b) nezahájení konkurzu pro nedostatek majetku, c) neexistence překážek výkonu živnosti u osob s rozhodujícím vlivem na chod společnosti,11 c) ustanovení vhodného odpovědného zástupce. V případě kapitálových nebo osobních společností nesmí uvedené překážky výkonu živnosti existovat u orgánů společnosti (jednatel, představenstvo) a u osob s rozhodujícím vlivem na společnost. Zahraniční právnické osoby nebo osobní společnosti zapsané do obchodního rejstříku, musí prokázat svoji pobočku v Rakousku zapsanou v obchodním rejstříku/centrálním rejstříku spolků.12 (Výjimka: pobočky společností podle práva EU, jako např. ES). Jak bylo již výše zmíněno, zvláštní předpoklady je nutné splnit pouze u některých druhů živností (tzv. regulovaných živností). Těmito předpoklady jsou: a) doklad způsobilosti, příp. rozhodnutí o zjištění individuální způsobilosti nebo rozhodnutí o uznání, příp. akceptaci rovnocennosti dokladů způsobilosti vydaných členskými státy EHS, b) spolehlivost a c) jiné zvláštní předpoklady13 (blíže o zvláštních předpokladech v kapitole 2.2.3. u regulovaných živností). Splnění obecných, příp. zvláštních předpokladů je vyžadováno též u osoby odpovědného zástupce. V určitých případech je pro výkon živnosti nutné rovněž povolení pro zřízení závodního zařízení.14 2.2.3. Druhy živností Od novely GewO z roku 200215 se rozlišují dvě hlavní skupiny živností: volné16 a regulované17. a smějí ohlásit a vykonávat živnost ve stejné míře jako rakouští státní občané. To stejné platí i pro občany Švýcarska. 10 Tyto jsou blíže upraveny v § 13 GewO. 11 Jako např. komplementáři nebo společníci či jednatelé s rozhodujícím vlivem atd. 12 Zápis se provádí do toho obchodního rejstříku, v jehož obvodu je sídlo pobočky společnosti. Právnické osoby nebo osobní společnosti zapsané do obchodního rejstříku, které nemají ani sídlo ani pobočku v Rakousku, nesmějí vykonávat živnost, pokud státní smlouvy nestanoví něco jiného. 13 Např. finanční situace ohlašovatele, uzavřené povinné pojištění apod. 14 Především tehdy, jestliže může závodní zařízení představovat případné nebezpečí, zatížení či omezení. 15 Do listopadu 2002 se dle GewO živnosti dělily na ohlašovací a koncesované. Pojem koncesovaných živností byl přitom podobný živnostenské koncesi podle české zákonné úpravy a týkal se činností, které mohly být vykonávány jen se souhlasem a na základě rozhodnutí živnostenského úřadu. Zásadní změna byla provedena novelou spolkové sbírky zákonů I č. 2002/111, kdy byly tyto činnosti vyjmuty z věcné působnosti GewO a přesunuty do jiných předpisů. Od té doby rakouské právo pojem koncesovaných živností nepoužívá nebo jen v
13
Regulované živnosti jsou prostřednictvím GewO pozitivně vymezeny, a to ve formě konkrétního výčtu. Všechny ostatní živnosti, které takto výslovně vymezeny nejsou, jsou živnosti volné18 (cca 93% všech živnostenských činností). Ve sporném případě, zda se konkrétní činnost posuzuje jako volná či regulovaná živnost, přísluší konečné rozhodnutí rakouskému Spolkovému ministerstvu pro hospodářství, rodinu a mládež. Pro výkon volné živnosti není předepsán žádný „doklad způsobilosti“. Mohou být tedy provozovány za podmínky splnění všeobecných předpokladů na základě ohlášení příslušné živnosti. Naproti tomu u regulovaných živností je zapotřebí vedle splnění všeobecných předpokladů navíc splnění předpokladů zvláštních – předložení dokladu způsobilosti jako osvědčení o odborné způsobilosti. Tento doklad potvrzuje, že ohlašovatel disponuje odpovídajícím vzděláním kvalifikací), odbornými a obchodními znalosti a zkušenostmi k samostatnému výkonu příslušné živnosti.19 U regulovaných živností se rozlišují ještě živnosti částečné20, k jejichž výkonu je zapotřebí zjednodušená (redukovaná) forma dokladu způsobilosti21 a tzv. „živnosti dle § 95 ŢŘ/spolehlivostní živnosti“22, u kterých je zapotřebí při ohlášení živnosti vedle dokladu způsobilosti ověřit navíc tzv. „spolehlivost“23 ohlašovatele živnosti. Aby byl výše uvedený výklad kompletní, je třeba se ještě zmínit o posledním druhu živností zakotveném v GewO, tzv. spojených živnostech24. Spojené živnosti jsou živnosti, které se skládají ze dvou či více regulovaných živností a které jsou jako takové výslovně
některých případech, např. u provozování taxislužby (něm. označené jako „taxiživnosti“), které ale již nepředstavují koncesované živnosti v pravém slova smyslu, pouze terminologie zůstala nezměněna. 16 např. IT-služby, obchodníci na trhu, čerpací stanice, obchodní živnosti, reklamní agentury atd. 17 např. obchodní poradci, stavitelé, pojišťovací agenti, stolaři, finanční poradci aj. 18 Existuje však otevřený „Seznam volných živností společný pro všechny spolkové země“, který obsahuje obsáhlý výčet volných živností. Tento seznam se v pravidelných intervalech doplňuje o nové volné živnosti. 19 Požadavky pro doklad způsobilosti u regulovaných živností jsou srovnatelné s požadavky pro profesní způsobilost u řemeslných a vázaných živností podle českého živnostenského zákona. Stanovení postupu, jakým způsobem se obstarává doklad způsobilosti, je možné najít v GewO a v nařízeních o dokladu způsobilosti jednotlivých regulovaných živností. Podle § 18 GewO mohou být za tímto účelem předepsány zkoušky, vzdělání, doba praxe nebo kombinace uvedeného, ale rovněž složení tzv. závěrečné učňovské zkoušky. V případě, že nemůže být doklad způsobilosti obstarán, existují následující možnosti: • zjištění individuální způsobilosti podnikatele ze strany úřadu nebo • ustanovení odpovědného zástupce s dokladem způsobilosti (v případě, že podnikatel sám nemůže obstarat svůj doklad způsobilosti). Provozují-li právnické osoby (kapitálové společnosti, spolky atd.) a osobní společnosti zapsané v obchodním rejstříku regulovanou živnost, pak musí dokladem způsobilosti disponovat jejich odpovědný zástupce. Kvalifikace z jiných členských států EU/EHS jsou prokazovány prostřednictvím rozhodnutí o uznání příp. akceptaci rovnocennosti dokladů způsobilosti vydaných členskými státy EHS. 20 např. krejčovství, modelování nehtů, montáž autoskel aj. 21 např. ukončení středního vzdělání s výučním listem, doba praxe atd. 22 např. stavař, chemická laborantka, elektrotechnik, plynová a sanitární technika aj. 23 V praxi je spolehlivost ohlašovatele prokazována prostřednictvím zkoušky, zda neexistují žádná závažná porušení právních předpisů či ochranných zájmů souvisejících s výkonem dané živnosti (jako je obzvláště ochrana vážnosti profesního stavu). Pozitivní zjištění spolehlivosti je předmětem povolení živnostenského úřadu. 24 viz § 6 GewO.
14
označeny v § 94 GewO („spojené řemeslo“).25 Tyto živnosti vykazují obzvláště úzkou odbornou souvislost a poskytování služeb v rámci té druhé (spojené) živnosti je přípustné i bez dodatečného prokázání dokladu způsobilosti vztahující se k této živnosti. Praktický význam spočívá v tom, že podnikateli, který vlastní živnostenské oprávnění k živnosti uvedené ve „spojené skupině“, vzniká automaticky právo provozovat všechny další živnosti v odpovídající spojené skupině, čímž se zároveň rozšiřuje jeho oprávnění.26 Změny zavedené výše uvedenou novelou GewO z roku 2002 představují v podstatě rozdíl mezi druhy živností podle českého a rakouského práva, neboť jak již bylo řečeno, uvedená novela formálně ruší koncesované živnosti z rakouského živnostenského práva. Nová rakouská úprava se tak na první pohled zdá liberálnější než česká. Je však třeba poukázat na to, že živnosti dle § 95 vyžadují ke svému výkonu oficiální povolení, tedy rozhodnutí ze strany živnostenského úřadu (kterým je ověřena spolehlivost ohlašovatele). Z toho vyplývá, že jsou prakticky velmi podobné zrušeným koncesovaným živnostem. Pokud jde o české řemeslné a vázané živnosti, tak tyto jsou formálně srovnatelné s rakouskými regulovanými živnostmi. Pokud jde o otázku uvedení daných živností v živnostenském zákoně/řádu, tedy konkrétního výčtu živností, lze dojít k závěru, že zatímco v České republice jsou všechny druhy živností předmětem výslovného výčtu, v Rakousku je takový výčet určen pouze pro regulované živnosti. 2.2.4. Povinnosti osoby provozující živnost Povinnosti osoby provozující živnost na území Rakouska se v podstatné míře od povinností českého podnikatele neliší, proto jim není na tomto místě věnována větší pozornost. Z celé řady povinností rakouského podnikatele je však možné zmínit např. řádné označení sídla podniku (provozovny) nebo oznámení veškerých změn údajů uvedených v živnostenském oprávnění podnikatele.
25
např. technika na zpracování oceli pro strojírenství; technika na zpracování oceli pro kovářství a výroba motorových vozidel; technika na zpracování oceli pro zemědělské a stavební stroje (spojená živnost). 26 Konkrétně je možné situaci demonstrovat na následujícím příkladu: Je-li osoba provozující živnost oprávněna např. k výkonu živnostenské činnosti jako „zahradník“ a tato živnost tvoří s „floristou“ tzv. spojenou živnost, přísluší podnikateli automaticky právo vykonávat živnost jako florista bez toho, aniž by musel disponovat zvláštním živnostenským oprávněním pro tuto činnost. Podobným způsobem je možno tuto situaci aplikovat na problematiku prokazování dokladů způsobilosti.
15
2.2.5. Vznik, změna a zánik živnostenského oprávnění Vznik živnostenského oprávnění Živnost se může ohlásit - formálně prostřednictvím formuláře nebo rovněž neformálně – ústně, písemně, e-mailem a obzvláště také přes internet on-line (přes tzv. Podnikatelský portál – Unternehmensserviceportal/USP). Ohlášení živnosti online může být také v současné době provedeno jako tzv. OneStop-Řízení přes zakladatelský servis Hospodářské komory jako ústředním poradenském místě (One-Stop-Shop). Neformální ohlášení musí obsahovat přesné označení živnosti, přesné místo výkonu živnosti, přesné označení osoby ohlašovatele27 a příp. rovněž osoby odpovědného zástupce. U společností, příp. spolků přesným zněním firmy a číslem, pod kterým jsou vedeny v obchodním rejstříku, příp. označením spolku a číslem, pod kterým jsou vedeny v rejstříku spolků, obchodní adresou. Oprávnění k výkonu živnosti vzniká zásadně dnem doručení ohlášení živnosti živnostenskému úřadu, pokud k němu jsou připojeny potřebné doklady, a pokud jsou splněny zákonné předpoklady pro výkon živnosti (např. prokázání dokladu způsobilosti a neexistence překážek výkonu živnosti). Výše uvedené platí pro volné a regulované živnosti, které smí být vykonávány ihned po ohlášení. Není tedy třeba vyčkávat na udělení živnostenského oprávnění živnostenským úřadem. Výjimku však tvoří živnosti dle § 95, jejichž výkon je možný teprve od nabytí právní moci rozhodnutí živnostenského úřadu (tzv. určovacího rozhodnutí), kterým byla potvrzena spolehlivost osoby ohlašovatele. Při ohlášení živnosti společností (GmbH, AG, OG, KG) je nutné předložit výpis z obchodního rejstříku (ne starší než 6 měsíců). Obstarání potřebného výpisu může být přenecháno rovněž živnostenskému úřadu; tomuto však následně náleží úhrada vynaložených nákladů. Ostatní právnické osoby, které nejsou zapsány v obchodním rejstříku, musí svou existenci prokázat jiným odpovídajícím způsobem (např. družstva či spolky – zápis do rejstříku spolků). Změna živnostenského oprávnění Výkon živnosti není činností, která je v čase neměnná; z ekonomického hlediska je zapotřebí neustále reagovat na měnící se trh. V živnostenském oprávnění tak může docházet k nejrůznějším změnám, mj. i k právním, které je podnikatel povinen, stejně jako v České republice, oznámit živnostenskému úřadu. Těmito změnami jsou např. zřízení další pobočky, přeložení hlavního místa výkonu živnosti nebo místa další pobočky, změna jména nositele živnostenského oprávnění, ustavení a odvolání odpovědného zástupce atd. 27
U fyzických osob jménem a příjmením, adresou, datem a místem narození, státní příslušností, rodným číslem (v Rakousku tzv. Sozialversicherungsnummer).
16
Zánik živnostenského oprávnění Právo k výkonu živnosti může zaniknout různými způsoby. GewO obsahuje rozsáhlý katalog zákonných důvodů zániku živnosti. U podnikatele - fyzické osoby zaniká živnostenské oprávnění jeho vrácením (vzdáním se) nebo smrtí. Existuje-li však právo k pokračování v živnostenském oprávnění jinou osobu, končí živnostenské oprávnění teprve zánikem tohoto práva. U právnických osob (kapitálové společnosti, spolky atd.) a osobních společností zapsaných do obchodního rejstříku zaniká živnostenské oprávnění např. vrácením živnostenského oprávnění či zánikem právnické osoby. 2.2.6. Živnostenský rejstřík28 Ohlašovatel je za předpokladu splnění všech zákonných předpokladů během tří měsíců od účinného ohlášení (tzn. jestliže jsou živnostenskému úřadu doručeny veškeré podklady, příp. je účinně potvrzena individuální způsobilost pro regulované živnosti) zapsán do živnostenského rejstříku a o této skutečnosti vyrozuměn zasláním výpisu ze živnostenského rejstříku29 (v případě živností podle § 95 navíc zasláním určovacího rozhodnutí). Výpis ze živnostenského rejstříku slouží jako doklad o existenci živnostenského oprávnění. Systém živnostenských rejstříků je ve srovnání s Českou republikou rozdílný. V Rakousku je systém živnostenských rejstříků tvořen centrálním živnostenským rejstříkem, který je zřízen Spolkovým ministerstvem pro hospodářství, rodinu a mládež, a decentrálními živnostenskými rejstříky zřízenými a spravovanými okresními správními úřady.30 V centrálním živnostenském rejstříku jsou zapsána nejdůležitější data všech v Rakousku usazených živnostenských podniků. Zájemce si může v centrálním živnostenském rejstříku rychle a jednoduchým způsobem opatřit informace, obzvláště o jménu osoby provozující živnost, příp. o firmách, místu výkonu živnosti a druhu živnostenského oprávnění určitého podniku. Pro data podnikatelů - fyzických osob, které nejsou zapsány do obchodního rejstříku, je centrální živnostenský rejstřík v současné době jediným autentickým informačním zdrojem
28
Zákonná úprava rakouských živnostenských rejstříků je zakotvena v § 365 ff. GewO. Dříve: živnostenský list. 30 Data zapsaná do decentrálních živnostenských rejstříků jsou shromažďována centrálním živnostenským rejstříkem. 29
17
2.2.7. Živnostenská kontrola a správní delikty Živnostenská kontrola31 Živnostenská kontrola, tedy prověřování plnění zákonných povinností podnikatele při výkonu živnosti a postup při takovém prověřování k tomu pověřenými živnostenskými úřady, je upravena § 338 GewO. Orgány příslušných úřadů, stejně jako těmito úřady přizvaní znalci, jsou oprávněni vstupovat během provozní doby do podniků vč. jejich skladových prostor, provádět prohlídku a kontrolu zásob skladů a nahlížet do veškeré obchodní korespondence a dokladů, z nichž si mohou zajistit důkazní materiál. Majitel podniku nebo jeho zástupce musí být o kontrole vyrozuměni nejpozději při vstupu do podniku. Úřední orgány jsou rovněž oprávněny odebírat v potřebné míře vzorky. Na požádání majitele podniku je příslušný úřad povinen poskytnout za odebraný vzorek odškodnění. Majitel podniku nebo jeho zástupce jsou povinní poskytnout při výkonu živnostenské kontroly úředním orgánům součinnost – tzn. umožnit vstup a prohlídku, stejně jako poskytovat informace, potřebné dokumenty a případně zajistit i náhled do záznamů o skladových zásobách a o pohybu zboží. Pokud se na živnostenské kontrole podílejí i policejní orgány, jsou osoby provozující živnost povinny těmto orgánům na požádání k nahlédnutí předložit, příp. odevzdat i veškeré dokumenty, které jsou stěžejní pro výkon živnosti. Správní delikty GewO (§ 366 ff.) obsahuje dále i trestní ustanovení, jimiž jsou postihnutelné správní přestupky, které jsou spáchány v souvislosti s výkonem živnosti, a za které je možné uložit peněžité tresty (až do 30 000 eur) nebo trest propadnutí majetku (např. propadnutí zboží nebo automatů, prostřednictvím kterých je živnost vykonávána). Osoba vykonávající živnost se tak např. dopustí správního přestupku, za který je stanoven peněžitý trest do výše 3 600 eur, jestliže vykonává živnost bez živnostenského oprávnění nebo zřídila či provozuje závodní zařízení bez potřebného povolení.
31
Všeobecné správní předpisy pro správní řízení, jako např. pro správní řízení na základě živnostenské kontroly dle GewO, jsou zakotvena ve všeobecném zákoníku o správním řízení 1991 (v případě správního řízení trestního jsou zakotveny v zákoně o správním trestání 1991). Jednotlivá zvláštní ustanovení jsou obsažena i v GewO.
18
2.3.
Rakouské závazkové právo 2.3.1. Úvod
Ústřední ustanovení rakouského závazkového práva jsou obsažena v ABGB (§ 859 a násl.). Ustanovení týkající se závazků se však nacházejí rovněž v UGB (pro podnikatele), dále v pracovním právu (úprava jednotlivých pracovních smluv) a v jednotlivých zvláštních zákonech (např. zákon o odpovědnosti zaměstnance - Dienstnehmerhaftpflichtgesetz a zákon o nájemním právu - Mietrechtsgesetz). Závazkové právo je rozděleno na obecnou část, která se zabývá obecnou úpravou použitelnou na všechny závazkové právní vztahy a na část zvláštní, která obsahuje úpravu konkrétních závazků (smluv). Obecný výklad k rakouskému závazkovému právu, a to konkrétně k problematice teoretického rozdělení závazkových právních vztahů (zákonné, smluvní, atd.) jejich subjektů (věřitel, dlužník), vč. jejich vzájemných práv (pohledávek) a povinností (závazků), zásad (např. smluvní svobody), není na tomto místě zmíněn, a sice z důvodu podobnosti této materie s českým závazkovým právem. Další výklad bude proto pojednávat o rakouském smluvním právu, konkrétně o nejdůležitějších právních úkonech jako kupní smlouva, smlouva o dílo a nájemní smlouva. 2.3.2. Vybrané smluvní typy Kupní smlouva (Kaufvertrag) Základ právní úpravy kupní smlouvy je obsažen v ABGB (§ 1053 a násl.). Tato ustanovení však mohou být pozměněna či rozšířena některými dalšími, ve vztahu k ABGB zvláštními, zákony. Těmito jsou např. UGB (§ 373 a násl.), který se použije za předpokladu, že jedna ze smluvních stran je podnikatelem, nebo zákon o ochraně spotřebitele (Konsumentenschutzgesetz) za předpokladu, že je kupující v postavení spotřebitele. ABGB je výlučně použitelné tehdy, pokud žádná ze smluvních stran není v postavení podnikatele. Následný text bude zaměřen na právní úpravu obsaženou v ABGB. Závazkový právní vztah mezi prodávajícím a kupujícím vzniká na základě kupní smlouvy, kterou se prodávající zavazuje věc až do okamžiku předání pečlivě opatrovat a předat ji následně kupujícímu, a kupující se zavazuje věc převzít, a to ihned nebo ve sjednané době, a zároveň zaplatit kupní cenu. Předmětem koupě mohou být věci movité (např. motorové vozidlo) či nemovité (např. pozemek) a rovněž i zvířata. Věc je určena podle obecných znaků, jako množství nebo zboží v určité kvalitě, ale také zcela individuálně. Poté se mluví o koupi „na kusy“ či „specifické koupi“. Předmětem koupě mohou být i některá práva.
19
Kupní smlouva může vzniknout nejen písemně, ale zásadně také ústně, a nejen výslovně, nýbrž rovněž konkludentně tj. prostřednictvím určitého chování. Ve srovnání s českou právní úpravou nepředepisuje ABGB žádnou zvláštní formu pro kupní smlouvy, jejichž předmětem je nemovitost, tzn. i ústně uzavřená kupní smlouva je platná a má právní účinky. Pro zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí však platí formální předpisy (písemná kupní smlouva, ověřený podpis), tudíž kupní smlouvy na nemovitosti jsou prakticky vždy uzavírány v písemné formě s notářským ověřením. Kupní cena musí být vyjádřena v penězích a nesmí být ani neurčitá, ani protiprávní. Protiprávnost je vykládána ABGB následovně: koupě může být popřena z důvodu pravidla tzv. „porušení poloviny“. Pravidlo zkrácení nebo porušení poloviny spočívá v tom, že při úplatném právním úkonu dostala jedna smluvní strana méně než polovinu toho, co druhá strana jako protiplnění obdržela. Pro posouzení nepoměru je rozhodující tržní hodnota předmětu smlouvy v okamžiku uzavření smlouvy. Kupní smlouva je právním titulem nabytí vlastnického práva. Kupující se tedy stane vlastníkem předmětu koupě, a to v okamžiku jeho předání.32 Vlastnické právo u nemovitostí se nabývá formou vzniku zápisu v katastru nemovitostí. Záruční právo v Rakousku se velmi podobá české právní úpravě. Konkrétně má prodávající právo na to, aby nabytý předmět koupě odpovídal smluvené kvalitě či kvantitě. Kupní smlouvou má být tedy zaručeno, že věc bude mít dohodnuté nebo obvykle předpokládané vlastnosti. Pokud se však objeví na věci vady (tzn. odchylky toho, co bylo poskytnuto s tím, co bylo dohodnuto), vzniká kupujícímu nárok z odpovědnosti za vady (§ 922 a násl.). Podle povahy vady musí prodávající věc opravit, poskytnout snížení kupní ceny, vadnou věc nahradit nebo ji od kupujícího zpět převzít a vrátit mu kupní cenu.33 V případě, že se vada vyskytne v prvních šesti měsících od převzetí, předpokládá se, že vada existovala již v okamžiku předání věci. Po uplynutí šesti měsíců je pak na kupujícím, aby prokázal, že vada existovala již v době předání. Smlouva o dílo (Werkvertrag) Na rozdíl od České republiky je tento smluvní typ upraven výlučně jedním zákonem – ABGB (§ 1151- § 1152, § 1165- § 1171). Rakouská právní úprava je tedy v tomto ohledu poněkud přehlednější. Ustanovení obsažená v ABGB se použijí rovněž na právní vztahy mezi podnikateli. UGB jako zvláštní zákon, který má ve vztahu k ABGB aplikační přednost, se o smlouvě o dílo zmiňuje pouze v jednom ustanovení druhého odstavce (§ 381 odst. 2 UGB),
32
Až do předání věci je jejím vlastníkem prodávající. Právní úprava odpovědnosti za vady v Rakousku se vyznačuje jako dvouúrovňový systém. V případě vad má být prodávajícímu nejdříve poskytnuta možnost plnit dle smlouvy a poskytnout kupujícímu ekvivalent. Kupujícímu tak náleží právo volby mezi opravou věci či její výměnou. Pokud jsou tzv. primární záruční prostředky pro prodávající nemožné, přijdou na řadu tzv. sekundární záruční prostředky: snížení kupní ceny nebo zrušení kupní smlouvy. Nemožnost znamená, že oprava či výměna věci jsou možné provést jen s neúměrně vysokými náklady. Zrušení smlouvy je možné pouze v případě výskytu nikoli drobných vad. Při výhradně drobných vadách je možné pouze snížit kupní cenu. 33
20
který se týká nákupu zboží a který stanoví, že tento odstavec je použitelný i na smlouvy o dílo, jejichž předmětem je výroba movitých věcí. Podobnost smlouvy o dílo s českou právní úpravou spočívá v tom, že rakouská právní úprava je rovněž dispozitivní (až na výjimky, kdy např. jedna ze smluvních stran je spotřebitelem) a umožňuje tedy smluvním stranám odchýlit se od smlouvy. Rakouská právní úprava je na rozdíl od české „dvoukolejné“ úpravy výrazně stručnější. Podle § 1151 ABGB se smlouva o dílo vyznačuje tím, že se zhotovitel zavazuje objednateli ke zhotovení určitého výsledku. Smlouva o dílo vzniká, když podnikatel převezme závazek ke zhotovení díla za úplatu. Rozdíl mezi českou a rakouskou právní úpravou je hned v základním ustanovení, které definuje samotnou smlouvu o dílo. Rakouský ABGB je obsahově úspornější, neboť se na rozdíl od české právní úpravy, kde se hovoří o zhotovení, montáži, údržbě, opravě nebo úpravě věci, výslovně zmiňuje pouze o zhotovení výsledku. V praxi to však neznamená, že by se na další aktivity smlouva o dílo nevztahovala, právě naopak. Podnikatel je povinen provést dílo osobně nebo nechat dílo zhotovit na svou odpovědnost. Odměna za provedení díla je stanovena v ABGB následovně: Není-li ve smlouvě stanovena žádná odměna a není-li sjednána ani bezúplatnost, pak platí jako závazná odměna přiměřená. V české zákonné úpravě naproti tomu platí, že cenu je nutno ve smlouvě konkrétně vymezit, nebo při nejmenším stanovit způsob jejího určení, příp. musí z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývat vůle stran uzavřít smlouvu i bez určení ceny. Zásadně je třeba odměnu zaplatit teprve po dokončení díla. Výjimka existuje tehdy, pokud je dílo zhotovováno po částech, příp. je třeba uhradit náklady za jeho zhotovení. V takových případech má zhotovitel právo na poměrnou část odměny a náhradu nákladů. Na smlouvu o dílo se vztahuje tzv. „plnění z ruky do ruky“ (Zug-um-Zug princip), tzn. že existují vzájemné závazky k plnění, které je třeba splnit zároveň: zhotovitel dílo zhotoví, objednatel uhradí cenu za dílo. Předběžná kalkulace nákladů ve formě rozpočtu, jako jiný způsob určení ceny, může mít dvě formy. První je rozpočet závazný, který je stanoven s výslovnou zárukou jeho správnosti, takže zhotovitel nemůže, ani při nepředvídatelné velikosti a nákladnosti odhadovaných prací, požadovat zvýšení odměny. Ve druhém případě se jedná o nezávazný rozpočet, který je stanoven bez záruky. Prokáže-li se tedy významné překročení jako nevyhnutelné, tak může objednatel za podmínky přiměřené úhrady již vykonané práce od smlouvy odstoupit. Jakmile takové významné a nevyhnutelné překročení vyjde najevo, je zhotovitel povinen bez odkladu objednatele o této skutečnosti informovat, jinak ztratí jakýkoli nárok na uhrazení dodatečných prací. ABGB upravuje rovněž situace, kdy je provedení díla zmařeno a kdo v takovém případě nese nebezpečí škody na zhotovovaném díle. V případě zmaření provedení díla nemůže zhotovitel od objednatele požadovat žádnou odměnu. V této skutečnosti lze spatřovat podstatný rozdíl mezi českou a rakouskou zákonnou úpravou, neboť česká úprava rozlišuje nositele nebezpečí za škodu podle toho, u koho nebo na čím pozemku je dílo prováděno. Pokud je např. předmětem smlouvy o dílo stavba a objednatel je vlastníkem pozemku, na kterém je stavba prováděna, pak tento nese rovněž nebezpečí škody. Podle úpravy zakotvené v ABGB je zhotovitel bezvýhradně nositelem nebezpečí škody na zhotovovaném díle.
21
Selže-li provedení díla následkem zřejmé nevhodnosti objednatelem dodaného materiálu nebo jeho zřejmě nesprávných pokynů, odpovídá zhotovitel za škodu, pokud objednatele na toto neupozornil. V tomto ohledu rakouská a česká (opět podrobnější) právní úprava nečiní rozdíl. Pro smlouvy ve stavebnictví (stavební smlouvy) jsou v Rakousku významné tzv. ÖNORMy. Normy upravují technické aspekty, měření, provádění, řízení, ale také smluvní ustanovení týkající se stavebních prací. Tyto zadávací normy se rozlišují s ohledem na to, jestli se zaměřují na úpravu vzniku stavební smlouvy (procesní normy) nebo na její uzavření (smluvní normy). Z toho vyplývá, že smluvní normy, nikoli však procesní normy, se mohou stát součástí stavební smlouvy. Důležité procesní normy týkající se stavební smlouvy jsou: A 2050 Udělování stavebních zakázek (Vergabe von Aufträgen über Leistungen); B 2061 Cenové šetření pro stavební práce (Preisermittlungen für Bauleistungen); B 2062 Výstavba standardizovaných popisů výkonů a zohlednění řízení podporujících automatiku (Aufbau von Standardisierten Leistungsbeschreibungen unter Berücksichtigung automationsunterstützter Verfahren); B 2063 Výpisy, nabídka a příplatek pod zohledněním řízení podporující automatiku (Ausschreibung, Angebot und Zuschlag unter Berücksichtigung automationsunterstützter Verfahren). Důležité smluvní normy vztahující se ke stavební smlouvě jsou: B 2110 Všeobecná smluvní ustanovení pro stavební práce (Allgemeine Vertragsbestimmungen für Bauleistungen); B 2111 Přepočítávání měnících se cen stavebních prací (Umrechnung veränderlicher Preise von Bauleistungen); B 2114 Smluvní ustanovení k vyúčtování stavebních prací (Vertragsbestimmungen bei automationsunterstützter Abrechnung von Bauleistungen); B 2118 Obecná smluvní ustanovení pro stavební práce za použití modelu partnerství, obzvláště u velkých projektů (Allgemeine Vertragsbestimmungen für Bauleistungen unter Anwendung des Partnerschaftsmodells, insbesondere bei Großprojekten); normy sérií B 22xx a H 22xx, které se zabývají technickoprávním aspektem provedení staveb. Tyto existují pro jednotlivé stavební činnosti a živnosti. Výše uvedené normy upravující stavební smlouvu (smlouvu o dílo) se stávají závazným obsahem smlouvy, pokud jsou ve smlouvě výslovně jako závazné označeny. Normy jsou, vč. omezení v případě právních úkonů, v nichž na jedné straně vystupuje spotřebitel, závazné též tehdy, když jsou jako závazné označeny ve všeobecných obchodních podmínkách. Konkludentní dohoda norem je rovněž možná. Pokud jde o odstranění vad u stavebních děl, považuje se za významnou normu v této oblasti norma ÖNORM B2110. Předpisy o vytknutí vad se ostatně, podle ustálené judikatury, na stavební smlouvy a ryzí smlouvy o dílo nepoužijí. U vad díla se použijí ustanovení platná pro jednotlivé úplatné smlouvy, tedy pro smlouvu o dílo (§§ 922 bis 933b). ABGB upravuje rovněž možnost zajištění u stavebních smluv, když podnikateli uděluje právo požadovat od objednatele od uzavření smlouvy pro dosud neposkytnutou odměnu zajištění až do výše jedné pětiny (příp. dvou pětin) smluvené odměny.
22
Nájemní smlouva (Mietvertrag) Rakouská právní úprava nájemní smlouvy je stejně jako v českém právním řádu zakotvena ve více zákonech. Těmito jsou ABGB, zákon o nájemním právu (Mietrechtsgesetz - MRG) a dále ostatní vedlejší zákony jako např. Wohnungsgemeinnützigkeitsgesetz – WGG nebo jednotlivé Wohnbauförderungsgesetzen. ABGB představuje obecnou úpravu nájemních vztahů, zatímco MRG platí pro nájmy bytů, jejich částí a obchodních prostor různé povahy (jako např. obchodních místností, skladů, dílen, pracovních místností, úředních nebo kancelářských prostor). MRG má aplikační přednost, tzn. že ABGB se použije tehdy, pokud MRG neobsahuje žádné odpovídající (speciální) ustanovení. Nájemní smlouva je právním úkonem, který zavazuje pronajímatele k přenechání pronajaté věci (předmětu nájmu) nájemci. Nájemce je naproti zavázán k placení nájemného. Nájemní smlouva tedy vzniká na základě dohody o předmětu nájmu a o ceně. Vlastník (pronajímatel) může dát do nájmu jak movité a nemovité věci, tak práva. Nájemní smlouvu je možno uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou. Podle MRG může být nájemní smlouva uzavřena nejméně na 3 roky. Vzájemná práva a povinnosti mezi smluvními stranami jsou obsahově srovnatelná s českou právní úpravou. Pronajímatel je např. povinen předat a udržovat pronajatou věc na vlastní náklady ve stavu hodném použití a nerušit nájemce ve smluveném užívání. Je-li pronajatá věc při předání vadná nebo se stane v průběhu doby trvání nájmu bez zavinění nájemce vadnou, a to do té míry, že ji není možné užívat smluvně dohodnutým způsobem, pak je nájemce po dobu a v míře neupotřebitelnosti pronajaté věci osvobozen od placení nájemného. Tohoto práva se v případě nájmu nemovitých věcí nelze vzdát. V případě, že nájemce užívá předmět nájmu způsobem, který jej značně znehodnocuje, je pronajímatel podle MRG oprávněn nájemní smlouvu vypovědět. Rozdíl oproti české právní úpravě spočívá v tom, že v tomto případě umožňuje jiný způsob ukončení nájemního vztahu, a to sice odstoupení od nájemní smlouvy. MRG stanoví, že nájemní smlouva může být vypovězena pouze se souhlasem soudu (jak ze strany pronajímatele, tak nájemce). Pronajímatel nemovité věci má k zajištění nájemného zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním žijí ve společné domácnosti. Stejné právo je pronajímateli zaručeno i českým právním řádem. Co však výslovně není zakotveno v české právní úpravě, je možnost platit nájem zcela či částečně formou služeb. Na rozdíl od české právní úpravy může být předmět nájmu dán nájemcem do podnájmu, jen pokud toto bylo písemně dohodnuto. V jiném případě je pronajímatel oprávněn nájemní smlouvu vypovědět. V případě uzavření nájemní smlouvy na dobu určitou, je uplynutí doby, na kterou byl nájem smluven, typickým důvodem zániku nájemní smlouvy. Nájemní smlouva může zaniknout rovněž výpovědí. Pokud jde o výpovědní důvody, připouští MRG tzv. „smluvený výpovědní důvod“, který respektuje smluvní svobodu stran nájemní smlouvy. České právo toto neumožňuje, neboť v případě pronajímatele stanovuje striktně výčet výpovědních důvodů, které nelze smluvně rozšiřovat.
23
2.4.
Potřebné informace z obchodního práva pro stavební firmy 2.4.1. Obecné zásady obchodních společností
Definice společnosti Rakouské právo definuje společnost obecně jako společenství dvou či více osob založené právním úkonem, jejichž cílem je dosáhnutí určitého účelu prostřednictvím organizovaného společného působení. Jaké formy společnosti existují v Rakousku? Společnosti se dělí na kapitálové a osobní. Kapitálové společnosti jsou společnost s ručením omezeným (Gesellschaft mit beschränkter Haftung - GmbH), akciová společnost (Aktiengesellschaft - AG) a společnosti podle evropského práva: Evropská společnost (Europäische Gesellschaft - ES) a Evropské hospodářské zájmové sdružení (Europäische wirtschaftliche Interessenvereinigung - EWIV). Osobní společnosti jsou veřejná obchodní společnost (Offene Gesellschaft – OG), komanditní společnost (Kommanditgesellschaft KG), zvláštní případ komanditní společnosti (Kommanditgesellschaft mit Gesellschaft mit beschränkter Haftung als Komplementär - GmbH & Co KG), sdružení dle občanského práva (Gesellschaft Bürgerlichen Rechts - GesBR) a tichá společnost (Stille Gesellschaft StG). Rakouské formy společností jsou až na speciální formu GmbH & Co KG stejné jako společnosti podle českého práva. Vznik společnosti Společnosti (vyjma GesBR) vznikají až okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Ve srovnání s českou zákonnou úpravou není třeba v Rakousku v této souvislosti dodržet žádné zvláštní lhůty. Některé právní subjekty však získají právní subjektivitu až okamžikem zápisu do obchodního rejstříku. Jednání jménem společnosti před zápisem do obchodního rejstříku Před zápisem do obchodního rejstříku společnost jako taková neexistuje. Jednají-li však v tomto období některé osoby jménem společnosti (GmbH und AG), ručí tito jednající společně a nerozdílně jako solidární dlužníci. Jednají-li společníci KG nebo osoby ustanovené k zastupování KG jménem společnosti po jejím zřízení, ale před jejím vznikem, ručí za vzniklé závazky komanditisté, a to maximálně do jejich výše (Haftsumme) stanovené zákonem.
24
Zákaz konkurenčního jednání Klauzule o zákazu konkurenčního nebo také soutěžního jednání je zakotvena jak v UGB, tak ve zvláštních zákonech (např. zákon o s.r.o. - Gesetz über Gesellschaften mit beschränkter Haftung – GbmHG). Tak např. UGB upravuje, že společníci veřejné obchodní společnosti nesmí činit žádné obchodní úkony bez svolení ostatních společníků v obchodním odvětví dané společnosti, a ani se podílet na jiné druhově podobné společnosti jako neomezeně ručící společník. GmbHG stanoví, že jednatelé nesmí bez svolení společnosti činit žádné úkony na svůj či cizí účet v jejím oboru činnosti, ani se podílet jako osobně ručící společník na činnosti jiné (nové) společnosti, která působí v oboru činnosti předchozí společnosti, či zaujímat místo v představenstvu či dozorčí radě nebo jako jednatel. Zrušení a zánik společnosti Proces ukončení existence společnosti se dělí do dvou kroků. Zaprvé je jejími orgány rozhodnuto o jejím zrušení. Do této fáze však může vstoupit i soud (např. kvůli insolvenci). Důvody zrušení společnosti jsou upraveny v UGB a zvláštními zákony (např. GmbHG). Rozhodnutí o zrušení společnosti je nutno nahlásit do obchodního rejstříku. Po zrušení společnosti následují různé způsoby vypořádání – např. likvidace (OG, GmbH). Konečné zrušení společnost, je pak v druhé fázi opět nutné oznámit obchodnímu rejstříku. Výmazem z obchodního pak daná společnost zaniká. 2.4.2. Společnost s ručením omezeným (GmbH) Základní požadavky GmbH je společnost, jejíž základní kapitál je tvořen vklady společníků (obchodními podíly). GmbH je právnickou osobou s vlastní právní subjektivitou, která může nabývat práv, zavazovat se, žalovat a být žalována. GmbH může být založena rovněž jednou osobou (na rozdíl od osobních společností). Ve srovnání s českou právní úpravou nestanovuje rakouské právo u obchodních společností nejvyšší možný počet společníků. Základní kapitál, který je vytvořen samotnými společníky, musí činit nejméně 10.000 eur (do 30. června 2013 byla ještě částka na hodnotě 35.000 eur). Z toho je polovinu nutno zaplatit peněžitými vklady. Minimální výše základního kapitálu každého jednotlivého společníka činí 70 eur. Kapitál může být vytvořen nejen z peněžitých, ale i z nepeněžitých vkladů. Za závazky ručí společnost celým svým majetkem, tzn. že neexistuje žádná přímá či osobní odpovědnost společníka. Společník ručí pouze za svůj vklad, kterým je povinen se podílet na vytvoření základního kapitálu společnosti.
25
Firma společnosti musí obsahovat právní dodatek společnost s ručením omezením (Gesellschaft mit beschränkter Haftung), a to buď v plné formě či jen zkráceně „GmbH“, „Ges.m.b.H.“ nebo „Gesellschaft m.b.H.“. Zřízení GmbH je stejně jako v České republice rozděleno do dvou „fází“: první je založení společnosti prostřednictvím uzavření společenské smlouvy, příp. prohlášení o zřízení společnosti v případě založení jednou osobou, druhá pak zápis do obchodního rejstříku. Společenská smlouva Jak již bylo zmíněno, slouží společenská smlouva (příp. prohlášení) k založení GmbH, a musí být sepsána ve formě rakouského notářského zápisu. Obsahem společenské smlouvy příp. prohlášení jsou firma GmbH, její sídlo, výše základního kapitálu a vkladů společníka(-ů). Společenská smlouva obsahuje navíc většinou i ustanovení o době trvání společnosti (na omezenou či neomezenou dobu), určený bilančního dne pro roční závěrku, jmenování jednatele(-ů) a prokuristy(-ů) vč. jejich pravomocí. GmbH vzniká zápisem do obchodního rejstříku (konstitutivní zápis). Žádosti o zápis musí být mj. připojeno bankovní potvrzení o zaplacení peněžitých vkladů. Jak bylo výše zmíněno, je zapotřebí zaplatit polovinu minimální výše základního kapitálu, tzn. nejméně 5.000 eur. Žádost o zápis do obchodního rejstříku musí být podepsána všemi jednateli. Práva a povinnosti společníka S každým obchodním podílem jsou spojena práva a povinnosti společníka. Zákon stanovuje, že obchodní podíl je převoditelný. Z toho vyplývá, že se svým podílem může společník v zásadě volně disponovat, pokud nestanoví společenská smlouva něco jiného. Převod obchodního podílu GmbH mezi živými vyžaduje formu rakouského notářského zápisu. Ve společenské smlouvě může být převod obchodního podílu podmíněn splněním dalších předpokladů, obzvláště souhlasem společnosti. Tzv. vinkulace, tedy vázání účinnosti převodu obchodního podílu na souhlas společníků, jsou v praxi velmi častým jevem. Dědění a rozdělení obchodního podílu Obchodní podíly GmbH mohou být předmětem dědění a jsou rozděleny mezi dědice podle příslušných kvót. Dědění obchodního podílu nemůže být smluvně vyloučeno. Možné jsou však smluvní dohody týkající se nedělitelnosti obchodního podílu. Obchodní podíl zemřelého společníka tvoří část pozůstalosti, takže sdílí její právní osud. To znamená, že dědic společně s obchodním podílem nabyde i práv a povinností k němu.
26
Dělení obchodního podílu (s výjimkou dědění) je přípustné jen tehdy, pokud je ve společenské smlouvě předpokládána možnost postoupení části obchodního podílu. Pokud není toto postoupení smluvně výslovně připuštěno, je tento úkon nepřípustný, a proto neúčinný. Valná hromada Valná hromada je nejvyšším orgánem GmbH. Skládá se z úhrnu společníků a rozhoduje prostřednictvím usnesení, pro která je zpravidla zapotřebí prostá většina odevzdaných hlasů. Valná hromada může přijmout usnesení v následujících záležitostech: a) ověřování a zjištění roční účetní závěrky, b) vymáhání nesplacených vkladů, c) uplatnění nároků na náhradu škody proti jednatelům a členům dozorčí rady, d) uzavírání smluv v hodnotě více než 20 % základního kapitálu (tzv. velké investice), e) jmenování/odvolání jednatelů, f) ustanovení/odvolání členů dozorčí rady, g) změna společenské smlouvy (zde je potřebná ¾ většina). Hlasovací právo přísluší každému společníkovi, který je zapsán do obchodního rejstříku. Na každých 10 eur převzatého vkladu připadá jeden hlas, pokud nestanoví společenská smlouva jinak. Jednatelé GmbH musí mít nejméně jednoho jednatele (kromě bank, které musí mít minimálně dva). Jednatelem musí být fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům. Není nutné, aby byl jednatel zároveň společníkem. Jednatel je jmenován většinou usnesením valné hromady; může však být jmenován již ve společenské smlouvě, či v určitých případech i soudem (tzv. „nouzový jednatel“). Jednatel je centrálním orgánem, který je pověřen obchodním vedením a zastupováním společnosti. Stěžejním úkolem jednatele je proto vedení podniku. V případě jmenování více osob do funkce jednatele, vykonávají tyto funkci společně, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného. Jednatelé jsou společnosti zavázáni dodržovat všechna omezení jednatelského oprávnění; tyto však nemají žádné právní účinky vůči třetím osobám. Dozorčí rada Dozorčí rada musí být v případě GmbH zřízena jen v několika málo případech, obzvláště tehdy, pokud např. základní kapitál společnosti překročí hranici 70.000 eur nebo pokud má společnost více než 50 společníků nebo počet zaměstnanců překročí 300 osob. V ostatních případech je zřízení dozorčí rady dobrovolné. Dozorčí rada GmbH musí být ustanovena z nejméně tří společníků nebo vyslaných členů. Členové dozorčí rady mohou být jen fyzické osoby a nesmějí vykonávat zároveň
27
funkci jednatele v téže či dceřiné společnosti. Členové dozorčí rady jsou ustanoveni usnesením společníků. Dozorčí rada je centrálním kontrolním orgánem GmbH. Primárním úkolem je proto především dozor nad jednateli. Kromě toho ověřuje dozorčí rada roční účetní závěrku a zastupuje GmbH při právních sporech s jednateli. Změna společenské smlouvy Usnesení o změně společenské smlouvy vyžaduje ¾ většinu odevzdaných hlasů členů valné hromady. Usnesení musí mít formu notářského zápisu. Změna společenské smlouvy nemá právní následky, dokud není zapsána do obchodního rejstříku. Zvýšení a snížení základního kapitálu Zvýšení a snížení základního kapitálu předpokládá usnesení o změně společenské smlouvy. Snížení základního kapitálu je možné provést po provedení vyzývacího řízení. K převzetí nového vkladu mohou být společností vyzváni dosavadní společníci nebo jiné osoby. Za určitých podmínek přísluší dosavadním společníkům přednostní právo k převzetí nových vkladů, a to ve lhůtě čtyř týdnů ode dne přijetí usnesení. Usnesení o zvýšení a snížení základního kapitálu je nutné během tří měsíců po jeho přijetí zapsat do obchodního rejstříku, jinak je neúčinné. Usnesení o zvýšení základního kapitálu je třeba zapsat do obchodního rejstříku, jakmile je základní kapitál pokryt převzetím vkladů a následně splacen. Obecná specifikace rozdílů mezi českou s.r.o. a rakouskou GmbH Česká zákonná úprava GmbH se od té rakouské zásadně (pokud jde o založení GmbH, potřebné dokumenty, struktura a pravomoci orgánů) neliší. Rozdíl však spočívá např. v úpravě výše a způsobu splacení základního kapitálu, minimální výši vkladu každého jednotlivého společníka, ručení společníků, převoditelnosti obchodního podílu. Níže jsou zmíněny některé konkrétní příklady: Rakousko: V některých zákonem stanovených případech je nutno zřídit dozorčí radu. ČR: Zřízení dozorčí rady je plně dobrovolné. Rakousko: Dědění obchodního podílu nesmí být vyloučeno společenskou smlouvou. ČR: Vyloučení dědění obchodního podílu je za splnění zákonných podmínek přípustné. Rakousko: Podmínky usnášeníschopnosti valné hromady nemohou být modifikovány společenskou smlouvou. ČR: Usnášeníschopnost valné hromady je možné modifikovat společenskou smlouvou.
28
Rakousko: V případě jmenování více osob do funkce jednatele vykonávají tyto osoby obchodní vedení a zastoupení společnosti společně, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného. ČR: Každý z jednatelů je oprávněn jednat jménem společnosti samostatně, pokud společenská smlouva nestanoví něco jiného. Rakousko: Ke změně společenské smlouvy je zapotřebí ¾ většina odevzdaných hlasů členů valné hromady. ČR: Česká zákonná úprava požaduje pro změnu společenské smlouvy souhlas všech společníků nebo usnesení valné hromady. 2.4.3. Akciová společnost (AG) Základní požadavky AG je právnická osoba s vlastní právní subjektivitou, jejíž společníci (akcionáři) se na základním kapitálu společnosti účastní svými vklady (akciemi), aniž by osobně ručili za závazky společnosti. Ručení AG je omezeno na majetek společnosti. Právním základem pro úpravu akciové společnosti tvoří akciový zákon (Aktiengesetz - AktG). Pro burzovně orientovanou AG35 platí rovněž zákony upravující kapitálový trh (např. burzovní zákon – Börsegesetz, zákon o převzetí – Übernahmegesetz ...). 35 AG je burzovně orientovaná, pokud jsou akcie společnosti připuštěny k obchodování na uznané burze. V Rakousku existuje přibližně 10 % burzovně orientovaných AG. Firma AG musí obsahovat označení „akciová společnost“ („Aktiengesellschaft“) nebo zkratku „AG“. Majetek společnosti je označován jako základní či nominální kapitál, který je rozvržen na akcie. Existují nominální (Nennbetragsaktien) a kusové (Stückaktien nebo jinak kvótové - Quotenaktie) akcie. Oba druhy akcií mohou existovat vedle sebe. Nominální akcie znějí na určitou jmenovitou hodnotu (Nennbetrag); nejnižší činí euro. Akcie nemohou být vydávány za nižší hodnotu než je jejich jmenovitá hodnota. Kusové akcie nemají žádnou jmenovitou hodnotu, neboť ztělesňují číselný podíl na základním kapitálu. Každá kusová akcie představuje stejný podíl na základním kapitálu ve stejném rozsahu. Podíl se určuje podl množství vydaných akcií. Podle rakouského práva se dále rozlišují následující druhy akcií – akcie na jméno (Namensaktien) a akcie na majitele (Inhabersaktien). Akcie mohou znít na majitele, pokud se jedná o burzovně orientovanou společnost nebo pokud mají být, dle stanov, akcie připuštěny na burzu k obchodování. Všechny akcie, které jsou podle zákona či stanov akciemi na jméno, musí být zapsány do tzv. akciové knihy (Aktienbuch) společnosti. Akcie na jméno mohou být převedeny indosamentem. Stanovy mohou převoditelnost akcií na jméno vázat na souhlas společnosti. Souhlas dává představenstvo, pokud stanovy neurčují jinak. Souhlas smí být odepřen pouze ze závažných důvodů.
29
Založení a vznik společnosti Rakouská zákonná úprava nerozlišuje mezi založením AG na základě veřejné nabídky akcií a bez veřejné nabídky akcií jako úprava česká, nýbrž upravuje založení AG jednotně. AG může být založena jednou či více fyzickými či právnickými osobami. Při založení AG je musí být vydány stanovy (které ke své platnosti vyžadují notářské ověření). Na vydání stanov se podílí jedna či více osob, které převezmou akcie. Převzetím všech akcií zakladateli je společnost zřízena. Na listině musí být uvedena jména zakladatelů, u nominálních akcií jejich jmenovitá hodnota (Nennbetrag), u kusových akcií jejich počet, částka, za kterou jsou akcie vydávány, a pokud společnost vydává více druhů akcií, pak i konkrétní druh akcií, které každý účastník přebírá. Zakladatelé jsou povinni ustanovit první dozorčí radu společnosti a kontrolory pro první roční účetní závěrku. Dozorčí rada ustanovuje představenstvo. Zakladatelé jsou dále povinni vydat písemnou zprávu o průběhu založení společnosti (zakladatelskou zprávu), kterou následně ověřují členové představenstva a dozorčí rady. AG vzniká stejně jako GmbH teprve zápisem do obchodního rejstříku. Orgány AG jsou představenstvo, dozorčí rada a valná hromada. Nejnižší základní kapitál předepsaný zákonem činí 70 000 eur a při založení společnosti musí být splacen do výše nejméně ¼ (do ¼ nejnižší hodnoty, za kterou společnost vydává jednotlivé akcie). Pokud není AG založena výlučně prostřednictvím peněžitých vkladů, ale také prostřednictvím vkladů nepeněžitých (což je přípustné), pak zákon předepisuje obligatorní konání tzv. zakladatelské zkoušky, kterou provádí kontrolor jmenovaný za tímto účelem soudem. Společenská smlouva (stanovy) Stanovy musí obsahovat: a) firmu a sídlo společnosti, b) předmět podnikání, c) výši základního kapitálu, dále zda jsou vydány akcie na majitele či na jméno, d) zda je základní kapitál rozvržen na nominální či kusové akcie, u nominálních akcií jejich jmenovitou hodnotu, u kusových akcií jejich počet a pokud společnost vydává více druhů akcií, poté i konkrétní druh akcie, e) způsob sestavení představenstva (počet členů), f) formu zveřejnění společnosti.
30
Emisní kurz akcie (Ausgabebetrag) Akcie nesmí být vydány za nižší částku než je jejich jmenovitá hodnota (nejnižší tzv. Ausgabebetrag – odpovídá emisnímu kurzu akcie). Pojmy „Ausgabebetrag“ a „Nennbetrag“ jsou vykládány stejným způsobem jako české pojmy „emisní kurz akcie“ a „jmenovitá hodnota akcie“. Valná hromada AG Valná hromada AG se skládá ze všech akcionářů. Účelem konání valné hromady (nejméně jednou ročně) jsou např. vydání roční účetní závěrky, přijetí usnesení o rozdělení zisku a ustanovení kontrolora pro roční účetní závěrku nebo zproštění viny představenstva či dozorčí rady (tzv. „řádná valná hromada“). V zákonem stanovených případech je svolána i tzv. „mimořádná valná hromada“. Představenstvo Obchodní vedení a zastupování společnosti AG náleží do působnosti představenstva, jehož členové jsou jmenováni dozorčí radou. Představenstvo je povinno vydávat pravidelně zprávy a doručovat je dozorčí radě. Dále vyhotovuje představenstvo roční účetní závěrku a obchodní zprávu a svolává valnou hromadu. Členové představenstva nesmějí být zároveň členy dozorčí rady. Dozorčí rada Členové dozorčí rady zaujímají v AG kontrolní roli a jsou voleni valnou hromadou. Souhlas dozorčí rady je vyžadován v určitých, zákonem stanovených, případech pro rozhodnutí představenstva. Kromě toho mohou stanovy určit další případy, ve kterých je zapotřebí souhlasu dozorčí rady. Dozorčí rada je oprávněna jmenovat členy představenstva a rovněž je v případě existence důležitých důvodů předčasně odvolat. Zvýšení základního kapitálu O zvýšení základního kapitálu prostřednictvím vydání nových akcií se usnáší stejně jako podle českého práva valná hromada. Zvýšení je nutné zapsat do obchodního rejstříku. Základní kapitál nesmí být zvýšen, pokud ještě není zcela splacen původními vklady. Zrušení a likvidace společnosti Zákon upravuje několik důvodů zrušení společnosti. Výčet zákonných důvodů je však demonstrativní – AG může být tedy zrušena i z jiných důvodů. Představenstvo podá
31
návrh na zápis zrušení AG do obchodního rejstříku. AG je zrušena např. uplynutím času uvedeného ve stanovách společnosti či usnesením valné hromady. Po zrušení společnosti se koná její likvidace, pokud není zahájeno insolvenční řízení. Likvidaci provádí představenstvo jako likvidátor, pokud stanovy nebo usnesení valné hromady nepověří likvidací jinou osobu. Likvidátorem může být i právnická osoba. Obecná specifika rozdílů mezi českou a.s. a rakouskou AG Právní úpravy kapitálových společností (GmbH a AG) jsou v rakouském a českém právu v zásadních otázkách podobné. Týká se to především záležitostí jako zřízení a vzniku AG, stanov, zápisu do obchodního rejstříku atd. Kromě toho jsou zřizovány stejné orgány (představenstvo, valná hromada, dozorčí rada), které disponují podobnými kompetencemi. Nejdůležitější rozdíly však spočívají např. v(e): • výši základního kapitálu (2.000.000 / 20.000.000 CZK vs. 70.000 EUR) • výši povinného splacení vkladu při založení společnosti • jiných druzích a formálním označení akcií (listinné a zaknihované akcie v české právní úpravě vs. nominální akcie a kusové akcie v Rakousku) • požadavku určitého počtu hlasů k přijetí usnesení orgánem společnosti • jiných podmínkách k převodu akcií atd.
2.5.
Profesní vzdělávání a uznávání profesních kvalifikací v Rakousku
Jak již bylo zmíněno v kapitole „3.2. Druhy živností“, vyžaduje se k výkonu regulovaných živností mj. doklad způsobilosti, který potvrzuje, že ohlašovatel disponuje odpovídajícím vzděláním, odbornými a obchodními znalostmi a zkušenostmi k samostatnému výkonu příslušné živnosti (= kvalifikace). Tato kvalifikace se získává nejen v rámci počátečního vzdělávání, nýbrž rovněž prostřednictvím Národního kvalifikačního rámce (v ČR: Národního systému kvalifikací) v rámci celoživotního vzdělávání. Hranice v Evropské unii jsou stále „propustnější“ a nárůst mobility osob je jeden ze zřejmých trendů současnosti. Společně s mobilitou ale stoupá i počet kvalifikací z jiných evropských zemí. A protože se vzdělávací systémy, vč. forem ukončení studia, a získané profesní kvalifikace v Evropě liší, je obtížné udržet tuto oblast „přehlednou“. Tato situace proto dala vznik myšlence porovnání prostřednictvím školského i mimoškolského systému získaných kvalifikací. Byl proto vytvořen porovnávací instrument s názvem „Evropský kvalifikační rámec“. Každá země následně stanoví vlastní „Národní kvalifikační rámec“, do kterého budou zaznamenány veškeré národní kvalifikace různých úrovní. 2.5.1. Evropský kvalifikační rámec (European Qualifications Framework - EQF) Evropská vzdělávací půda se vyznačuje značnou rozmanitostí národních kvalifikačních systémů. Pomocí Evropského kvalifikačního rámce pro celoživotní
32
vzdělávání (EQR), který byl schválen Evropským parlamentem a Radou ve formě nezávazného doporučení, má vzniknout transparentnost ve všech vzdělávacích rovinách. Kvalifikace získané ve svém domovském státě se mají do budoucna stát v rámci Evropy srozumitelné a srovnatelné a má být zajištěno jejich realistické umístění na evropském vzdělávacím a pracovním trhu. Podpora mezinárodní mobility, celoživotního vzdělávání, zaměstnanosti a konkurenceschopnosti jsou rámcovými cíli výše uvedených plánů. EQR zahrnuje celý vzdělávací a kvalifikační systém od obecného přes profesní vzdělávání (Aus- und Weiterbildung) až po vysokoškolské vzdělání, vč. tzv. nikoli formálního a neformálního vzdělávání. EQR a jeho členění na osm referenčních úrovní má sloužit kvalifikačním systémům jednotlivých členských států jako referenční rámec pro strukturování a zařazování národních kvalifikací do těchto úrovní. Každá z těchto (osmi) referenčních úrovní EQR je definována řadou deskriptorů. Pomocí EQR budou kvalifikace srovnávány nikoli prostřednictvím školní docházky a její náplně, nýbrž prostřednictvím tzv. výsledků učení (Lernergebnisse). Tento postup otevře možnosti uznání tzv. nikoli formálního a neformálního učení a podpoří transfer kvalifikací mezi jednotlivými zeměmi a tak i mobilitu studujících a pracovních sil. 2.5.2. Národní kvalifikační rámec (NQR) v Rakousku Jako všude v Evropě byly i v Rakousku započaty práce na vytvoření Národního kvalifikačního rámce (NQR) a tím uvedeno doporučení Evropského parlamentu a Rady z roku 2008 v život na národní úrovni. NQR je rámcovým modelem, ve kterém jsou kvalifikace, kompetence a jednotlivé formy ukončení studia (např. maturitní vysvědční, výuční list, diplom) přiřazeny určitému referenčnímu stupni. Tento model zahrnuje všechny oblasti vzdělávání: obecné, profesní, terciální, vzdělávání pro dospělé a další formy vzdělávání. Základem jsou tzv. výsledky učení, které pomáhají definovat jednotlivé referenční stupně. 2.5.3. Struktura NQR v Rakousku Rakouský NQR svou strukturou odpovídá EQR. Cílem NQR je jakoukoli kvalifikaci získanou ve škole, na univerzitě nebo v rámci dalšího vzdělávání jasně přiřadit k jedné z referenčních úrovní. NQR se tedy skládá z 8 úrovní, k těmto úrovním odpovídajících deskriptorů a tří dimenzí – výsledků učení. K prolomení rakouského vzdělávacího systému došlo prostřednictvím jeho rozdělení do tří „koridorů“. Koridor 1 obsahuje formální vzdělávací a školský systém (tzn. formální obecné a profesní vzdělání – Aus- und Weiterbildung), koridor 2 zmiňuje systém nikoli formálního vzdělávání (např. vzdělávání pro dospělé) a koridor 3 je tvořen celou oblastí neformálního učení (např. kompetence, které byly získány prostřednictvím pracovních zkušeností, ve volném čase, dobrovolnickou činností atd.). Po ukončení vývojových
33
a implementačních prací mají být všechny tři koridory promítnuty do NQR, tzn. transparentně zařazeny pod určitou úroveň za pomoci výše zmíněných deskriptorů, kterými jsou popsány jednotlivé kompetence. Procesem zařazení jednotlivých kvalifikací se jednotlivé formy ukončení studia zprůhlední a srovnají. Pro rakouské kvalifikace to znamená, že bude na první pohled zřejmé, pod jaký „level“ spadají. V jednom stupni mohou být přitom vedle sebe zařazeny jak kvalifikace školní, učňovské či vysokoškolské, tak i takové, které byly získány prostřednictvím vzdělávání pro dospělé či dalšího vzdělávání. Rovněž vysvědčení a certifikáty vydané v zahraničí se budou moci na základě jejich zařazení pod určitou úroveň lépe porovnat. 2.5.4. Základ NQR: výsledky učení (Lernergebnisse) Zařazení kvalifikací pod určitou úroveň NQR následuje na základě výsledků učení. Výsledky učení popisují, co by měl studující jako výsledek předchozího učebního procesu vědět, umět a čemu by měl rozumět, poté, co formálně ukončil učební proces. Výsledky vzdělávání jsou nezávislé na době a místu vzdělání a stejně tak na výukové formě a jsou definovány jako znalosti, schopnosti a kompetence (= tři dimenze). První dimenze „znalosti“ zahrnuje vědění a porozumění ve specifické učební či pracovní oblasti (např. znalosti o teorii a praxi). Druhá dimenze „schopnosti“ obsahuje praktické, kognitivní a sociální kompetence, kterými by měl studující na konci své vzdělávací cesty disponovat (např. kompetence řešení problémů, komunikační schopnost). Třetí a poslední dimenze „kompetencí“ reprezentuje míru samostatnosti, autonomie a odpovědnosti, kterou by měl být studující schopen na konci své kvalifikace převzít, tzn. umět své schopnosti a nabyté znalosti použít v praktických učebních i pracovních situacích. Pro každou z těchto tří dimenzí předvídá NQR obecný abstraktně formulovaný deskriptor na každé úrovni. Dosažené výsledky vzdělání by měly být s těmito deskriptory porovnány a ve smyslu „Best Fit Principles“ přiřazeny k odpovídající úrovni. 2.5.5. Praktický přínos NQR NQR usnadňuje srozumitelnost a srovnatelnost různých vzdělávacích procesů (Ausbildungsgänge) a buduje transparentnost (průhlednost) a důvěru k jiným evropským vzdělávacím systémům, stejně tak jako mezi rakouskými vzdělávacími institucemi. Kromě toho podporuje mobilitu, neboť pomáhá s otázkami uznávání kvalifikace (na národní i mezinárodní úrovni). Velký význam lze NQR přisoudit rovněž v oblasti podpory integrace a uznání nikoli formálně a neformálně získaných kompetencí, příp. výsledků učení. Bylo by rozhodně ku prospěchu dospět v Evropě k vzájemnému uznávání získaných kvalifikací a toto platí nejen pro oblast profesního vzdělávání.
34
2.5.6. Aktuální vývoj NQR v Rakousku ve srovnání s Českou republikou Rakousko se aktuálně nachází v testovací fázi. Za dobu implementace byly definovány základní principy NQR a bylo provedeno teoretické rozdělení NQR do osmi úrovní - dle předlohy EQR. V červnu 2012 byla na Evropskou komisi zaslána „Přiřazovací zpráva EQF“. Dále byly vytvořeny speciální odborné pracovní skupiny, které se neustále zabývají vývojem NQR. V současné době je diskutován právní základ NQR, a proto zatím nebylo učiněno žádné konečné rozhodnutí k „zařazovacímu řízení“ samotnému. Zatím tedy v Rakousku nedošlo k zařazení žádných kvalifikací, a to ani formálních, ani neformálních. Po dokončení simulační fáze pro formální oblast (jednotlivé formy ukončení studia) běží momentálně výše zmíněná testovací fáze pro oblast dalšího vzdělávání (Aus- und Weiterbildung), kde jsou diskutovány otázky zajištění kvality a orientace výsledků učení. V České republice již funguje systém zařazení konkrétních dílčích kvalifikací na seznam kvalifikací podle konkrétní úrovně NQR. Kromě toho existuje rovněž možnost uznání dílčí kvalifikace na základě zkoušky (před autorizovanou osobou), která je stanovena zákonem o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. Otázka, zda Rakousko bude chtít sledovat podobný vývoj NQR jako je v České republice, zůstává v současné době nezodpovězena. Vše bude záviset rovněž na politické vůli.
35
3.
POSTUP
PŘI
UDĚLENÍ
ŽIVNOSTENSKÉHO
OPRÁVNĚNÍ V RAKOUSKU 3.1.
Živnostenské oprávnění 3.1.1. Pojem živnosti
„Živností“ se označuje činnost provozovaná samostatně34 , pravidelně35 a za účelem dosažení zisku36. Na všechny živnostenské činnosti se aplikují jednotlivá ustanovení Živnostenského řádu - Gewerbeordnung 1994 (dále jen „GewO“), který představuje jednu z nejdůležitějších právních úprav týkající se profesní a podnikatelské sféry v Rakousku. Živnostenský řád (GewO) upravuje přístup k živnostenským činnostem a jejich výkon. Působnost GewO zahrnuje všechny živnostenské činnosti (vykonávané způsobem vyjádřeným v samotné definici „živnosti“), pokud nejsou zákonem zakázány37 či výslovně z působnosti vyloučeny. Z rozsahu působnosti GewO jsou vyloučena všechna svobodná povolání, která jsou upravena zvláštními zákony (např. lékaři, lékárníci, notáři, zemědělci atd.), popř. „nová svobodná povolání“ (např. psychoterapeuti, fyzioterapeuti, přednášející a další).38 3.1.2. Výkon živnostenského oprávnění V Rakousku může být živnost provozována jen za předpokladu existence živnostenského oprávnění. Nositelem živnostenského oprávnění mohou být jak fyzické osoby (podnikatelé), tak kapitálové nebo osobní společnosti (s.r.o., a.s., v.o.s., k.s.), spolky, či pobočky zahraničních společností.39 Živnosti mohou být vykonávány podnikatelem samostatně nebo prostřednictvím odpovědného zástupce (gewerberechtlicher Geschäftsführer), kterého podnikatel za tímto účelem pověřil. V některých případech je však ustanovení odpovědného zástupce pro podnikatele povinné.40 Právnické osoby (kapitálové společnosti, spolky atd.) a osobní 34
tj. na vlastní účet a nebezpečí. Pokud jde o činnost opakovanou a vykonávanou obvykle po delší dobu. 36 Tedy s úmyslem dosáhnout hospodářské výhody či prospěchu. 37 např. obchod s drogami. 38 Činnosti upravené zvláštními zákony však rovněž podléhají schvalovací povinnosti (např. činnost bank, pojišťoven, penzijních fondů a dalších subjektů) 39 Rakouské živnostenské oprávnění naproti tomu není vyžadováno v případech, kdy státní příslušníci a společnosti EHS se sídlem v EHS (v omezené míře platí také pro Švýcarsko) vlastnící příslušné oprávnění v jejich domovském státě pouze poskytují na území Rakouska služby, a to příležitostně a po přechodnou dobu. 40 např. v případě, kdy nemá podnikatel bydliště v Rakousku. Výjimky z této povinnosti jsou blíže stanoveny v § 39 GewO: pokud se jedná o státní příslušníky některého smluvního státu EHS, kteří mají své bydliště v některém ze smluvních států EHS atd. 35
36
společnosti zapsané do obchodního rejstříku musí ustanovit odpovědného zástupce vždy bez výjimky. Jako doklad o živnostenském oprávnění slouží výpis ze živnostenského rejstříku (dříve: živnostenský list) vydaný živnostenským úřadem. Jaký druh živnostenského oprávnění je v tom kterém případě potřeba, závisí na povaze vykonávané činnosti. Např. pro výkon typických řemeslných činností je vyžadováno živnostenské oprávnění určené pro příslušné řemeslo.41 Existují ale také činnosti, které nelze tak snadno pod konkrétní řemeslnou kategorii zařadit; u takových pak musí být nejdříve přezkoumáno, o jaký druh živnostenského činnosti se jedná.
3.2.
Druhy živností
GewO rozlišuje dvě hlavní skupiny živností: živnosti volné42 a regulované43. Regulované živnosti jsou vymezeny v GewO ve formě konkrétního výčtu. Všechny ostatní živnosti, které takto výslovně vymezeny nejsou, jsou živnosti volné44 (cca 93% všech živnostenských činností). Ve sporném případě, o jakou typ činnost se jedná, přísluší konečné rozhodnutí rakouskému Spolkovému ministerstvu pro hospodářství, rodinu a mládež. Pro výkon volné živnosti není předepsán žádný „doklad způsobilosti“. Mohou být tedy provozovány za podmínky splnění všeobecných předpokladů na základě ohlášení příslušné živnosti. Naproti tomu u regulovaných živností je zapotřebí vedle splnění všeobecných předpokladů navíc splnění předpokladů zvláštních – předložení dokladu způsobilosti jako osvědčení o odborné způsobilosti. Tento doklad potvrzuje, že ohlašovatel disponuje odpovídajícím vzděláním (kvalifikací), odbornými a obchodními znalosti a zkušenostmi k samostatnému výkonu příslušné živnosti.45 V případě kvalifikací získaných v jiných
41
např. oprava aut = technika motorových vozidel; výroba nábytku = stolař atd. např. IT-služby, obchodníci na trhu, čerpací stanice, obchodní živnosti, reklamní agentury atd. 43 např. obchodní poradci, stavitelé, pojišťovací agenti, stolaři, finanční poradci aj. 44 Existuje však otevřený „Seznam volných živností společný pro všechny spolkové země“, který obsahuje obsáhlý výčet volných živností. Tento seznam se v pravidelných intervalech doplňuje o nové volné živnosti. 45 Stanovení postupu, jakým způsobem se obstarává doklad způsobilosti, je možné najít v samotném GewO a v nařízeních o dokladu způsobilosti jednotlivých regulovaných živností. Podle § 18 GewO mohou být za tímto účelem předepsány zkoušky, vzdělání, doba praxe nebo kombinace uvedeného, ale rovněž složení tzv. závěrečné učňovské zkoušky. V případě, že nemůže být doklad způsobilosti obstarán, existují následující možnosti: • zjištění individuální způsobilosti podnikatele ze strany úřadu nebo • ustanovení odpovědného zástupce s dokladem způsobilosti (v případě, že podnikatel sám nemůže obstarat svůj doklad způsobilosti). Provozují-li právnické osoby (kapitálové společnosti, spolky atd.) a osobní společnosti, zapsané v obchodním rejstříku, regulovanou živnost, pak musí dokladem způsobilosti disponovat jejich odpovědný zástupce. Kvalifikace z jiných členských států EU/EHS jsou prokazovány prostřednictvím rozhodnutí o uznání příp. akceptaci rovnocennosti dokladů způsobilosti vydaných členskými státy EHS. 42
37
členských státech EU či EHS se odborná způsobilost prokazuje v rámci procedury uznávání diplomů.46 U regulovaných živností se rozlišují ještě živnosti částečné47, k jejichž výkonu je zapotřebí zjednodušená (redukovaná) forma dokladu způsobilosti48 a tzv. „živnosti dle § 95 GewO/spolehlivostní živnosti“49, u kterých je zapotřebí při ohlášení živnosti vedle dokladu způsobilosti ověřit navíc tzv. „spolehlivost“50 ohlašovatele živnosti. Aby byl výše uvedený výklad kompletní, je třeba se ještě zmínit o posledním druhu živností zakotveném v GewO, tzv. spojených živnostech51. Spojené živnosti jsou živnosti, které se skládají ze dvou či více regulovaných živností, a které jsou jako takové výslovně označeny v § 94 GewO („spojené řemeslo“).52 Tyto živnosti vykazují obzvláště úzkou odbornou souvislost a poskytování služeb v rámci té druhé (spojené) živnosti je přípustné i bez dodatečného prokázání dokladu způsobilosti vztahující se k této živnosti. Praktický význam spočívá v tom, že podnikateli, který vlastní živnostenské oprávnění k živnosti uvedené ve „spojené skupině“, vzniká automaticky právo provozovat všechny další živnosti v odpovídající spojené skupině, čímž se zároveň rozšiřuje jeho oprávnění.53
3.3.
Předpoklady pro udělení živnostenského oprávnění
Pro udělení rakouského živnostenského oprávnění se vyžaduje splnění všeobecných (pro všechny živnosti) a zvláštních (pro některé živnosti) předpokladů.54 3.3.1. Všeobecné předpoklady Všeobecné předpoklady pro podnikatele - fyzickou osobu jsou: a) rakouská státní příslušnost či příslušnost k některému ze smluvních států EHS nebo ke Švýcarsku,55
46
Žádost o uznání příp. akceptace rovnocennosti dokladů způsobilosti získaných v členských státech EHS je třeba od 15. listopadu 2012 podat u zemského hejtmana. 47 např. krejčovství, modelování nehtů, zasklení aut aj. 48 např. ukončení středního vzdělání s výučním listem, doba praxe atd. 49 např. stavitel, chemická laborantka, elektrotechnik, obsluha plynové a sanitární techniky aj. 50 V praxi je spolehlivost ohlašovatele prokazována prostřednictvím zkoušky, zda neexistují žádná závažná porušení právních předpisů či ochranných zájmů souvisejících s výkonem dané živnosti (jako je obzvláště ochrana vážnosti profesního stavu). Pozitivní zjištění spolehlivosti je předmětem povolení živnostenského úřadu. 51 viz § 6 GewO. 52 např. technika na zpracování oceli pro strojírenství; technika na zpracování oceli pro kovářství a výroba motorových vozidel; technika na zpracování oceli pro zemědělské a stavební stroje (spojená živnost). 53 Konkrétně je možné situaci demonstrovat na následujícím příkladu: Je-li osoba provozující živnost oprávněna např. k výkonu živnostenské činnosti jako „zahradník“ a tato živnost tvoří s „floristou“ tzv. spojenou živnost, přísluší podnikateli automaticky právo vykonávat živnost jako florista bez toho, aniž by musel disponovat zvláštním živnostenským oprávněním pro tuto činnost. Podobným způsobem je možno tuto situaci aplikovat na problematiku prokazování dokladů způsobilosti. 54 Všechny předpoklady jsou výslovně upraveny v GewO. V zákonem stanovených případech je rovněž možné od povinných předpokladů pro výkon živnosti upustit (§ 26 a násl. GewO).
38
b) dovršení 18 let věku a c) neexistence překážek výkonu živnosti56 (např. pravomocné odsouzení trestněprávní či finančně(s)právní). Předpoklad uvedený pod písm. c) odpovídá termínu „bezúhonnost“ stanoveného jako podmínku pro výkon živnosti českým živnostenským zákonem. Všeobecné předpoklady u kapitálových a osobních společností jsou: a) zápis do obchodního rejstříku, centrálního rejstříku spolků nebo podobného registru, b) nezahájení konkursu pro nedostatek majetku, c) neexistence překážek výkonu živnosti u osob s rozhodujícím vlivem na chod společnosti,57 d) ustanovení vhodného odpovědného zástupce. V případě kapitálových nebo osobních společností nesmí uvedené překážky výkonu živnosti existovat u orgánů společnosti (jednatel, představenstvo) a u osob s rozhodujícím vlivem na společnost. Zahraniční právnické osoby nebo osobní společnosti zapsané do obchodního rejstříku musí prokázat existenci své pobočky v Rakousku zapsané v obchodním rejstříku/centrálním rejstříku spolků.58 (Výjimka: pobočky společností podle práva EU, jako např. ES). 3.3.2. Zvláštní předpoklady Jak bylo již výše zmíněno, zvláštní předpoklady je nutné splnit pouze u některých druhů živností (tzv. regulovaných živností). Těmito předpoklady jsou: a) doklad způsobilosti, příp. rozhodnutí o zjištění individuální způsobilosti nebo rozhodnutí o uznání, příp. akceptaci rovnocennosti dokladů způsobilosti vydaných členskými státy EHS, b) spolehlivost a c) jiné zvláštní předpoklady59 (blíže o zvláštních předpokladech v 3.3.2. u regulovaných živností). Splnění obecných, příp. zvláštních předpokladů je vyžadováno též u osoby odpovědného zástupce. V určitých případech je pro výkon živnosti nutné rovněž povolení pro zřízení závodního zařízení.60 55
§14 GewO stanoví, že zahraniční fyzické osoby (z třetích států) usazené v Rakousku smí vykonávat živnost jako cizinci, pokud existuje státní smlouva, kterou je uděleno rakouským občanům stejné právo v zemi původu cizince (= vzájemnost) nebo je dán právní titul k pobytu v Rakousku, přičemž právní titul k pobytu musí připouštět výkon samostatné výdělečné činnosti a nestanovovat výslovně pro výkon živnosti podmínku rakouského státního občanství. Státní příslušníci smluvních států EU/EHS požívají svobody usazování a smějí ohlásit a vykonávat živnost ve stejné míře jako rakouští státní občané. To stejné platí i pro občany Švýcarska. 56 Tyto jsou blíže upraveny v § 13 GewO. 57 jako např. komplementáři nebo společníci či jednatelé s rozhodujícím vlivem atd. 58 Zápis se provádí do toho obchodního rejstříku, v jehož obvodu je sídlo pobočky společnosti. Právnické osoby nebo osobní společnosti zapsané do obchodního rejstříku, které nemají ani sídlo ani pobočku v Rakousku, nesmějí vykonávat živnost, pokud státní smlouvy nestanoví něco jiného. 59 např. finanční situace ohlašovatele, uzavřené povinné pojištění apod. 60 Především tehdy, jestliže může závodní zařízení představovat případné nebezpečí, zatížení či omezení.
39
3.4.
Potřebné dokumenty
K ohlášení živnosti podnikatele - fyzické osoby je třeba předložit následující dokumenty: a) rodný list a doklad o státním občanství nebo cestovní pas ohlašovatele, b) oprávnění k pobytu u státních příslušníků třetích států (s výjimkou občanů Švýcarska), c) potvrzení ohlášení, d) eventuálně listinný doklad o akademickém titulu, e) prohlášení týkající se překážek výkonu živnosti podle § 13 GewO pro fyzické osoby, f) při změně jména oddací list nebo rozhodnutí o změně jména, g) v případě bydliště v zahraničí či bydliště v Rakousku, pokud existuje méně než pět let, navíc výpis z rejstříku trestů domovského státu (ne starší jak tři měsíce), h) při prvotním ohlášení živnosti navíc prohlášení o založení podniku potvrzené příslušnou hospodářskou komorou, i) v případě regulovaných a částečných živností navíc doklad způsobilosti ohlašovatele či v případě ustanovení odpovědného zástupce, doklad způsobilosti této osoby (např. vysvědčení o ukončení odborného učiliště, závěrečná učňovská zkouška) nebo rozhodnutí o určení individuální způsobilosti nebo rozhodnutí o uznání, příp. akceptace rovnocennosti dokladů způsobilosti vydaných členskými státy EHS.61 Při ohlášení živnosti společnosti (GmbH, AG, OG, KG – odpovídá českým s.r.o., a.s., v.o.s., k.s.) je nutné předložit výpis z obchodního rejstříku (ne starší než 6 měsíců). Obstarání výpisu lze přenechat i živnostenskému úřadu, avšak je třeba počítat s úhradou dodatečných nákladů, které úřad za tímto účelem vynaloží. Ostatní právnické osoby, které nejsou zapsány v obchodním rejstříku, musí svou existenci prokázat jiným odpovídajícím způsobem (např. družstva či spolky – zápis do rejstříku spolků).
3.5.
Průběh řízení 3.5.1. Příslušné orgány
Zamýšlený výkon živnosti musí být ohlášen u živnostenského úřadu, který je místně příslušný (živnostenský úřad, v jehož územní působnosti se místo provozování živnosti nachází). V praxi jsou těmito úřady okresní hejtmanství nebo magistráty statutárních měst – např. ve Vídni okresní úřad magistrátu nebo úřad magistrátu 63 (MA 63), dle druhu živnosti. Ohlášení je možné učinit - neformálně či prostřednictvím příslušného formuláře – ústně, 61
Pokud má úřad možnost převzít příslušná data z příslušných registrů, může být od předložení následujících dokumentů upuštěno: rodný list a doklad o státním občanství nebo cestovní pas a potvrzení ohlášení. Všechny dokumenty musí být předloženy v originále nebo jako úředně ověřené kopie. Cizojazyčné listiny musí být předloženy společně s jejich úředně ověřeným překladem v Rakousku.
40
písemně, emailem a obzvláště i přes internet přes tzv. Podnikatelský portál (Unternehmensserviceportal/USP). Ohlášení živnosti v Rakousku může být však dále provedeno i jako tzv. One-Stopřízení přes Zakladatelský servis hospodářské komory jako centrálního poradenského místa (One-Stop-Shop). Ohlašovatel živnosti tak může využít jak poradenských služeb kontaktního místa, tak provést zrychlené ohlášení živnosti online, pokud má k dispozici všechny potřebné dokumenty. Neformální ohlášení musí obsahovat přesné označení živnosti, přesné místo výkonu živnosti, přesné označení osoby ohlašovatele příp. i odpovědného zástupce. U fyzických osob jejich jménem, příjmením, adresou, datem a místem narození, státní příslušností, rodným číslem (odpovídající v Rakousku číslu sociálního pojištění Sozialversicherungsnummer). U společností, příp. spolků přesným zněním firemního jména nebo číslem, pod kterým jsou vedeny v obchodním rejstříku, příp. označením spolku a číslem, pod kterým jsou vedeny v rejstříku spolků, obchodní adresou. Ohlašovatel je za předpokladu splnění všech zákonných předpokladů během tří měsíců od účinného ohlášení (tzn. jestliže jsou živnostenskému úřadu doručeny veškeré podklady, příp. je účinně potvrzena individuální způsobilost pro regulované živnosti) zapsán do živnostenského rejstříku a o této skutečnosti vyrozuměn zasláním výpisu ze živnostenského rejstříku (v případě živností podle § 95 navíc zasláním určovacího rozhodnutí). Výpis ze živnostenského rejstříku slouží jako doklad o existenci živnostenském oprávnění. 3.5.2. Opravné prostředky Pokud nejsou splněny předpoklady pro výkon živnosti, vydá živnostenský úřad příslušné negativní rozhodnutí. Proti tomuto rozhodnutí je možné v zásadě podat odvolání k zemskému hejtmanovi.
3.6.
Počátek výkonu živnostenského oprávnění
Oprávnění k výkonu živnosti vzniká zásadně dnem doručení ohlášení živnosti živnostenskému úřadu, pokud k němu jsou připojeny potřebné doklady a pokud jsou splněny zákonné předpoklady pro výkon živnosti (např. prokázání dokladu způsobilosti a neexistence překážek výkonu živnosti). Výše uvedené platí pro volné a regulované živnosti, které smí být vykonávány ihned po ohlášení. Není tedy třeba vyčkávat na udělení živnostenského oprávnění živnostenským úřadem. Výjimku však tvoří živnosti dle § 95, jejichž výkon je možný teprve od nabytí právní moci rozhodnutí živnostenského úřadu (tzv. určovacího rozhodnutí), kterým byla potvrzena spolehlivost osoby ohlašovatele. Příslušný úřad je povinen vydat toto rozhodnutí ve lhůtě tří měsíců.
41
3.7.
Poplatky a odvody
Ohlášení •
47,30 eur spolkový poplatek
•
Příloha: 3,90 eur za list
•
Při současném ohlášení odpovědného zástupce: 14,30 eur spolkový poplatek
Výpis ze živnostenského rejstříku •
7,20 eur spolkový poplatek
•
2,10 eur spolkový správní poplatek
Určovací rozhodnutí •
83,60 eur spolkový poplatek
•
U fyzických osob: 54,50 eur spolkový správní poplatek
•
U právnických osob: 109 eur spolkový správní poplatek
Poplatky musí být uhrazeny po ukončení řízení prostřednictvím složenky. Při současném ustanovení odpovědného zástupce nevznikají podnikateli žádné další náklady, neboť v této souvislosti není vydáváno žádné rozhodnutí.
3.8.
Doplňkové informace
Pro všechny podnikatele, kteří provozují živnost dle živnostenského řádu, existuje povinné členství u Rakouské hospodářské komory (Wirtschaftskammer Österreich), jakož i povinnost k pojištění podle Zákona o živnostenském sociálním pojištění (Gewerbliches Sozialversicherungsgesetz – GSVG). Živnostenskou činnost je třeba rovněž nahlásit u Sociálního ústavu pro živnostenské hospodářství (Sozialversicherungsanstalt der Gewerblichen Wirtschaft - SVA).
42
4. STAVEBNÍ PRÁVO V RAKOUSKU (VČETNĚ ZÁKLADŮ PRÁVNÍ ÚPRAVY PROSTOROVÉHO PLÁNOVÁNÍ) 4.1.
Základní pojmy
Budovy U budov je nutné povolení pro tyto stavební záměry: • • • •
novostavby (výstavba nových budov), přístavby (zvětšení stávajících budov bez ohledu na to, jestli se změní její půdorys nebo kubatura), přestavby (podstatná změna budovy), jiné nikoli nepatrné změny a úpravy.
Stavby (malého rozsahu) Také „stavby malého rozsahu“, které nejsou považovány za budovy v užším slova smyslu, vyžadují povolení, jestliže • • •
jsou pevně spojeny se zemí, charakter stavby zasahuje veřejné zájmy, k provedení zařízení jsou potřebné nikoli nevýznamné stavebně technické znalosti.
Stavební povolení - stavební činnost nepodléhající povolení Princip volnosti výstavby (Baufreiheit): Stavební právo omezuje vlastnická práva (případně také jiná soukromá práva) k nemovitosti nebo stavbě. Jestliže stavebněprávní úprava nestanoví povinnost získat stavební povolení, lze stavět bez stavebního povolení (princip volnosti výstavby). V případě pochybností lze stavební předpisy interpretovat tak, že co není zakázáno, je povoleno. Stát nemá povinnost vytvářet veřejné stavební právo; musí se však prosazovat dodržování stávajících právních předpisů. Příklady staveb nepodléhajících stavebnímu povolení podle stavebních předpisů („řádů“): • menší budovy a stavby, např. přístřešky na přístroje a nástroje nebo kabinky u bazénů, besídky, zahradní domky, prodejní stánky, pultové přístřešky, stany, pódia, tribuny, bazény, oplocení, anténní zařízení, sportovní zařízení, hrací zařízení, kříže, vlajkové tyče, posedy, zahradní grily, fóliovníky, zařízení staveniště, • demolice,
43
•
dílčí úpravy prováděné v interiéru nebo na stávajících budovách, např. týkající se vedení, tepelné izolace, venkovních žaluzií, výměna oken, opravy.
Rakouský institut pro stavební techniku (OIB) „Pro spolupráci smluvních stran ve stavebnictví“ byl rakouskými spolkovými zeměmi na základě dohody podle odst. 15 písm. a) rakouského ústavního zákona o spolupráci ve stavebnictví ze dne 2. 9. 1993 založen Rakouský institut pro stavební techniku (OIB). Jedná se o soukromoprávní společnost konstituovanou pod identifikačním číslem spolku (ZVR) 383773815. Cíle činnosti OIB jsou zejména: 1. uznávání (akreditace) zkušeben, kontrolních stanic a certifikačních pracovišť pro stavební výrobky, 2. udělování evropského technického schválení, 3. koordinace práce výborů pro vydávání technických posudků k harmonizaci stavebních předpisů, 4. koordinace zájmů smluvních stran v rámci práce národních a zahraničních resp. mezinárodních – zejména evropských – grémií a sdružení technických pracovišť pro stavební výrobky a v oblasti technické normalizace, zejména tím, že a. připravuje, koordinuje a podílí se na vypracování stavebně technických předpisů na evropské úrovni, b. koordinuje a podílí se na národním a mezinárodním normování, c. koordinuje a spolupůsobí v evropském grémiu schvalovacích úřadů, d. provádí řízení s cílem zjistit, zda využití stavebních výrobků, pro něž neexistují evropské technické specifikace, může odpovídat požadavkům předpisů smluvních stran nebo zahraničních národních předpisů (zvláštní řízení podle odst. 16 směrnice o stavebních výrobcích), e. vede aktuální seznam všech certifikací a evropských technických schválení, které jsou v Rakousku platné nebo byly zamítnuty, dále kontrolních stanic a zkušeben, které jsou akreditovány v Rakousku, a rakouských certifikačních pracovišť, f. iniciuje, posuzuje, řídí a konzultuje stavebně technické výzkumy, zvláště zadávání stavebně technických výzkumů a vyhodnocování zpráv o stavebně technických výzkumech, g. podílí se na udělování rakouského technického schválení. OIB je na základě dohody podle odst. 15a rakouského ústavního zákona o spolupráci ve stavebnictví akreditačním orgánem pro zkušebny, kontrolní stanice a certifikační pracoviště pro stavební výrobky. OIB publikoval v souvislosti se stavební technikou následující směrnice:
44
• •
• • • •
Směrnice 1 Mechanická pevnost a stabilita, Směrnice 2 Požární ochrana: o Směrnice 2.1 Požární ochrana provozních objektů, o Směrnice 2.2 Požární ochrana garáží, zastřešených parkovišť a střešních parkovišť, o Směrnice 2.3 Požární ochrana budov, v nichž se úroveň podlahy nejvyššího podlaží nachází ve výšce nad 22 m, Směrnice 3 Hygiena, ochrana zdraví a životního prostředí, Směrnice 4 Bezbariérové užívání a bezpečnost, Směrnice 5 Ochrana před hlukem, Směrnice 6 Úspora energie a tepelná izolace.
Směrnice OIB byly převzaty do právních předpisů spolkových zemí různým způsobem – buď tak, že příslušné stavební zákony obsahují explicitní změny, nebo byly převzaty jako celek s doložkou pro případ rozporu (týká se to pouze Vídně: v případě rozporu s předpisy spolkové země směrnice OIB neplatí). Soused Sousedé jsou vlastníci nemovitostí, které mají společnou hranici pozemku s jinou nemovitostí (pozemkem určeným k zástavbě) a pozemků, které se nacházejí v takové prostorové blízkosti plánovaného stavebního místa, že plánovaná stavba nebo její povolené využívání může mít na tyto pozemky vliv, proti němuž poskytují stavební předpisy ochranu. V určitých případech existují předpisy stanovující odstupy, které jsou rozhodné pro to, jestli se u majitele sousedící nemovitosti jedná o souseda. Zhotovitel stavby Je ten, kdo z pověření jiné osoby a na náklady jiné osoby provádí stavbu v rámci podnikání (rozhodnutí Správního soudního dvora ze 7. 6. 1955, bod 532/53). Stavebník/Investor Stavebník (Bauherr) je ten, na jehož pokyn a z jehož prostředků se provádí stavba. Zadavatelé stavby resp. developeři (Bauträger, Bauorganisatoren, Baubetreuer) zajišťují organizační a komerční provedení stavebních záměrů (výstavba novostaveb, rozsáhlé sanace) z vlastních nebo cizích prostředků (§ 94 bod 35 a § 117 odst. 4 rakouského živnostenského řádu). Pojem stavebník/investor je principiálně živnostenskoprávní povahy. V Burgenlandsku se místo Bauherr jako označení pro stavebníka/investora používá nesprávný termín Bauträger. Podle některých ustanovení se pojmy Bauherr a Bauwerber používají jako
45
synonyma, někdy se pak odlišují podle toho, jestli někdo žádá o stavební povolení (Bauwerber) nebo je již vlastní (Bauherr – např. § 4 b. 10 a 14 štýrského stavebního zákona). Stavební třída Přípustná výška budovy se určuje vždy podle příslušných spolkových kritérií dimenzování, obvykle podle výšky čelní strany budov po výšku okapových žlabů nebo podle počtu pater. Stavební pozemek/Stavební parcela Je plocha určená pro stavební účely, která musí být podle stavebních řádů některých spolkových zemí nejprve schválena jako stavební pozemek, než na něm lze postavit budovu, přičemž s vystavením povolení jsou v jednotlivých spolkových zemích spojeny různé podmínky (takováto ustanovení existují v Dolním Rakousku, Horním Rakousku, Salcbursku, Štýrsku a Vídni). Způsob zástavby Fixuje polohu budovy vzhledem k hranicím stavebního pozemku. Nesmí být zaměňován za stavebně technickou metodu (např. stavba z prefabrikovaných dílů). Existují následující způsoby zástavby (způsoby zastavění stavební plochy): • otevřený způsob zástavby (solitérní výstavba): budova se na všech stranách staví s určitým minimálním odstupem od sousedních pozemků (úprava se liší podle spolkových zemí, odstupová vzdálenost budov se často také označuje jako Bauwich nebo Abstandsfläche). • uzavřený způsob zástavby (řadová, bloková zástavba): budovy jsou u hranice pozemků se silnicí postaveny tak, že k sobě přiléhají od jednoho pozemku k druhému. • sdružená výstavba (sdružené dvojdomky): na jedné straně sousedních pozemků k sobě budovy přiléhají a na druhé straně je dodržen odstup. Tento způsob zástavby se v některých případech označuje také jako polootevřená zástavba. Uvedené způsoby zástavby existují prakticky ve všech spolkových zemích. Kromě toho existují v jednotlivých spolkových zemích ještě zvláštní předpisy, jako „skupinová zástavba“ (Gruppenbauweise) v Horním Rakousku a Vídni (budovy se staví jedna vedle druhé od jedné hranice sousedního pozemku k druhé a na obou koncích této řady domů je nutno dodržet odstup od hranice pozemku nejbližšího souseda a od plochy veřejné komunikace), a speciální formy (Dolní Rakousko: volné uspořádání budov; Vídeň: struktury), které architektům poskytují určitou volnost při navrhování.
46
Stavební čáry a) Hranice mezi územím určeným pro výstavbu/stavebním pozemkem a komunikací resp. veřejným prostranstvím. V Rakousku se v této souvislosti používá řada různých termínů: a. Baulinie: Vídeň; b. Straßenfluchtlinie: Burgenlandsko, Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Salcbursko, Štýrsko, Tyrolsko; c. Straßenlinie: Vorarlbersko; b) Hranice ploch určených k zástavbě uvnitř téhož stavebního pozemku: a. Baulinie: Burgenlandsko, Korutany; b. Baufluchtlinie (postranní, zadní, přední, vnitřní): Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Salcbursko (vůči ploše komunikace), Štýrsko (hranice hlavní čáry na uliční straně budovy), Tyrolsko, Vídeň; c. Baugrenzlinie: Salcbursko, Tyrolsko (vůči hranicím jiných pozemků, klasifikovaných jako komunikace), Štýrsko; d. Baugrenze: Vorarlbersko; c) Hranice území s různým určením nebo hranice území s vymezeným a nevymezeným určením: Grenzlinie. Zčásti existují v jednotlivých spolkových zemích různé zvláštní právní úpravy. Územní plán Prostorové členění území obce nebo části území obce podle různých druhů plánovaného využití pozemků.
4.2. Sestavení a změna plánů prostorového uspořádání (zejména územních plánů a plánů zástavby) 4.2.1. Řízení o stanovení podmínek Ve všech spolkových zemích předkládá obecní rada návrh územního plánu a plánu zástavby před konečným rozhodnutím k nahlédnutí veřejnosti. V Korutanech, Horním Rakousku, Salcbursku a Tyrolsku jsou návrhy územního plánu vystaveny k nahlédnutí na obecním úřadě (magistrátu) nepřetržitě čtyři týdny, v Dolním Rakousku a Vídni šest týdnů, ve Štýrsku osm týdnů, pokud se jedná o územní plány a nákupní střediska, a šest týdnů, pokud se jedná o plány zástavby, ve Vorarlbersku jeden měsíc. Veřejné vystavení návrhů probíhá pouze během úředních hodin, nepatrné zkrácení lhůty vystavení je podle nálezu rakouského Správního soudního dvora nepodstatné a v případě napadnutí nemá za následek zrušení územního plánu nebo plánu zástavby (Ústavní soudní dvůr, VfGH,
47
ze dne 16. 12. 1978, sb. 8463). Vystavení návrhu plánu je veřejně oznámeno (vyvěšením na úřední desce) a je dále (především v Tyrolsku a Vídni) zveřejněno v určitých médiích určených k úředním sdělením (Boten pro Tyrolsko, Amtsblatt, tj. věstník vydávaný jako příloha deníku Wiener Zeitung, Amtsblatt der Stadt Wien). Někdy jsou vlastníci dotčených pozemků informováni písemně (např. § 64 Tyrolského zákona o územním plánování – Tiroler Raumordnungsgesetz, TROG). Procesní pochybení při vystavení návrhu plánu mají stejně jako zanedbání informační povinnosti za následek zrušení příslušného plánu, a to jako celku, rakouským Správním soudním dvorem. V Burgenlandsku, Dolním Rakousku a Vídni se během doby, po kterou je plán vystaven, může kdokoli písemně vyjádřit k návrhu územního plánu a plánu zástavby. V Korutanech, Horním Rakousku, Salcbursku a Štýrsku je (u územních plánů a plánů na výstavbu nákupních středisek) oprávněn zaujmout stanovisko každý, kdo může věrohodně prokázat oprávněný zájem. V Tyrolsku přísluší toto oprávnění k zaujetí stanoviska těm obyvatelům obce a právním subjektům, které v obci vlastní podnik nebo nemovitost, a každému vlastníkovi pozemků, na něž se vztahuje územní plán nebo plán zástavby. Ve Štýrsku se mohou vyjádřit k vypracování a změnám plánů zástavby pouze majitelé pozemků, kteří jsou těmito změnami dotčeni nebo jsou vlastníky sousedních pozemků. Z povahy ustanovení vyplývá politicko-právní zásada, že se okruh osob, které mohou podávat podněty, neomezuje pouze na vlastníky pozemků příslušného území zasaženého plánem, ale že do tvorby plánu a identifikace chyb v plánu má být zapojen rozsáhlejší okruh osob. Proto je také jistě správná, i když z politicko-právního hlediska často zpochybňovaná, úprava plánu v podobě nařízení, protože tímto řešením jsou dotčeni všichni občané a nikoli jen vlastníci ploch nacházejících se na daném území. Předpisy, které za určitých podmínek stanoví povinnost provést v případě změn oproti původně stanoveným podmínkám další připomínkové řízení (Horní Rakousko, Štýrsko: pokud je důvodem změny nejen vyhovět podnětům nebo připomínkám dotčených osob; Tyrolsko: v každém případě změn, přičemž u plánů zástavby může být lhůta zkrácena na dva týdny, Vorarlbersko: jestliže se podle návrhu územního plánu má změnit původně stanovená kategorie – konkrétně plocha určená k zástavbě, plocha určená k pozdější zástavbě a zvláštní plocha – v jinou kategorii), jsou podle mého názoru při dogmatickém výkladu práva neudržitelné proto, že právo spoluúčasti nemůže vyvolat žádný oprávněný nárok na určité jednání v procesu plánování a v případě opětovných změn mohou být v důsledku dvojího vyjádření dotčeny zase další osoby, od nichž se pak bude opět vyžadovat vyjádření. Uvažujeme-li pragmaticky, je třeba chápat rozhodnutí rakouského Ústavního soudu (VfGH) ze dne 11. 10. 1993, sb. 13.573, ve kterém se stanoví, že podle výsledku posouzení konkrétního případu, povinnost nového stanovení podmínek existuje tehdy, pokud nelze hovořit o pouhé změně návrhu, ale již o novém návrhu územního plánu.
48
4.2.2. Práva poskytování součinnosti V některých případech obsahuje právní úprava ustanovení o spoluúčasti, resp. právu na zaujetí stanoviska, které náleží určitým korporacím a zájmovým skupinám jako komory, zastupitelstva apod. Takováto součinnost při vzniku nařízení nemá za následek možnosti právního postihu a možnosti podání stížnosti k veřejnoprávním soudům (Správní soudní dvůr ze dne 15. 1. 1968, bod 1334(66). 4.2.3. Schvalování plánů prostorového uspořádání Územní plány schvaluje svým rozhodnutím zemská vláda (kromě Vídně). Důvodem k zamítnutí je mimo jiné, jestliže plán • odporuje územnímu programu vyššího územního celku nebo jiným právně účinným nadřazeným plánovacím dokumentům, • představuje závažné narušení hospodářského, kulturního a sociálního rozvoje jiných obcí, • může způsobit finanční výdaje, jejichž vynaložením by byly ohroženy zákonné nebo smluvní závazky obce nebo • nerespektuje územní plány jiných obcí, • je jiným způsobem protiprávní. V Korutanech (s výjimkou Klagenfurtu a Villachu), Salcbursku, Horním Rakousku, Tyrolsku a Vorarlbersku podléhají podobné výhradě schvalování také plány zástavby s analogickými skutkovými podstatami. Při řízeních vedených orgány stavebního dohledu má status účastníka jen obec. Obec je oprávněna k podání stížností u Správního soudního dvora (články 131 a 132 ústavního zákona) a u Ústavního soudního dvora (článek 144). 4.2.4. Změna plánů prostorového uspořádání Ke změně územních plánů nebo plánů zástavby může dojít: •
na základě právních důvodů jako např. nové stanovení nebo změna programu územního rozvoje nebo nadřízených plánů nebo • na základě objektivní nutnosti. Režimy řízení jsou v principu stejné jako při vypracování plánů.
49
4.3.
Stavební řízení
V Rakousku nelze hovořit o jediném stavebním řízení. Vzhledem k tomu, že určité kompetence mají spolkové země a další ve výjimečných případech rakouský stát, existuje řada různých stavebních řízení. Převzetím směrnic OIB došlo alespoň k určitému sladění technických požadavků! 4.3.1.
Ústavněprávní rámec jako základ „diverzifikace“ stavebního práva
Výchozí stavební předpisy Vzhledem k tomu, že v Rakousku neexistuje žádný centrální soubor stavebních předpisů, jsou k jejich vydávání oprávněny spolkové země. Tato kompetence je však omezena, jestliže určitá problematika, která zahrnuje také (určité) stavební záměry, spadá do kompetence rakouského státu; předpisy, které se týkají stavebního řízení v rámci této problematiky, nejsou záležitostmi jednotlivých spolkových zemí, nýbrž celého rakouského státu. Čl. 10 bod 9 rakouské ústavy konkrétně stanoví, že do působnosti rakouského státu spadá mimo jiné zákonodárství a výkonná moc v oblasti dopravy, týkající se železnic, letecké dopravy a (částečně) lodní dopravy. V těchto oblastech existují níže uvedené spolkové zákony, které se v konkrétním případě použijí místo příslušného zemského stavebního řádu (nikoli souběžně s ním): • Spolkový zákon o železnicích, kolejových vozidlech na železnicích a provozu na železnicích (Železniční zákon 1957 - EiSalzburg) a související zákony a nařízení (např. nařízení spolkového ministra pro dopravu, inovace a technologie, jímž se mění nařízení o stavbě a provozování železnic (nařízení o stavbě a provozu železnic, EisbBBV); nařízení spolkového ministra dopravy, inovací a technologií o podkladech potřebných pro navrhování konstrukce železničních zařízení a mobilních bezpečnostně-technických železničních zařízení (nařízení o navrhování železničních staveb - EBEV); nařízení spolkové ministryně dopravy, inovací a technologií o záměrech železničních staveb nevyžadujících povolení (nařízení o záměrech železničních staveb nevyžadujících povolení – VgEV)) • Spolkový zákon o vnitrozemské lodní dopravě (zákon o lodní dopravě - SchFG) a související zákony a nařízení (např. nařízení spolkového ministra dopravy, inovací a technologií o zařízeních v lodní dopravě a dalších zařízeních a pracích na vodních cestách (nařízení o zařízeních v lodní dopravě)) • Spolkový zákon z 2. 12. 1957 o letecké dopravě (zákon o letecké dopravě - LFG) a související zákony a nařízení (např. nařízení spolkového ministra dopravy z 1. 7. 1972 o civilních letištích (nařízení o civilních letištích - ZFV 1972)) • Spolkový zákon o lanových drahách (zákon o lanových drahách z r. 2003 - SeilbG 2003) a související zákony a nařízení (např. nařízení spolkového ministra dopravy,
50
inovací a technologií o stavebních záměrech na lanových drahách, které nevyžadují povolení (VgBSeil 2006)) Jestliže stavební záměr závazně podléhá spolkovému právnímu předpisu, který však stanoví, že sám výjimečně neplatí pro daný stavební záměr, pak stavební záměr z tohoto důvodu přesto nepodléhá zemskému stavebnímu právu! Předpisy vztahující se k stavební činnosti se dělí na předpisy, které upravují stavební řízení, a na předpisy, které stanoví technické požadavky. Předpisy stanovící technické požadavky mají často podobu nařízení. Nepřímé stavební předpisy Při zřizování staveb je často nutné dodržovat další předpisy, které se vztahují k užívání: • pracovní právo (především ochrana zaměstnanců; např. spolkový zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci - ASchG, spolkový zákon o koordinaci při výkonu stavebních prací - BauKG, atd.), • hornické právo, • právní ochrana památek, • právní předpisy v energetice a telekomunikacích, • právní předpisy o požární ochraně, • právní předpisy v lesnictví, • předpisy o ochraně zdraví, • živnostenské právní předpisy (především živnostenský řád – GewO), • předpisy o ochraně životního prostředí, • předpisy o silničním provozu, • vodní právo. 4.3.2.
Základní předpisy stavebního práva
Stavební řízení a technické požadavky jsou v jednotlivých spolkových zemích stanoveny samostatně v předpisu upravujícím stavební řízení („stavební řád“) a stavebnětechnickém zákonu. Vedle toho ještě existují jednotlivá zemská nařízení. 4.3.3.
Mimozákonné předpisy
Směrnice OIB Směrnice OIB přejímají (s rozsáhlejšími nebo menšími výjimkami) spolkové země do svých stavebně-technických zákonů (viz základní předpisy).
51
Rakouské technické normy Mnoho stavebních předpisů se odvolává na „stav techniky“. Zde mají zvláštní význam rakouské technické normy (ÖNORMen). Od 27. 10. 1921 existuje v Rakousku spolek, který se v současnosti nazývá Österreichisches Normungsinstitut (Rakouský normalizační institut/Austrian Standards Institute) - registrovaný pod číslem spolku ZVR 627457584. Tento spolek je na základě rozhodnutí spolkového ministra staveb a techniky z 8. 3. 1972 podle § 1 spolkového zákona z 16. 6. 1971 o normalizaci (zákon o normách 1971 Sb., zák. 240/1971 ve znění Sb., zák. č. 136/2001) oprávněn označovat směrnice, které vydává, jako „rakouské normy“ (ÖNORM), přičemž toto oprávnění může být uděleno vždy pouze jedinému neziskovému spolku. Kromě ochrany značky není označení ÖNORM spojeno s žádnými právními účinky. Rakouská norma tedy může být zcela nesprávná, neúčelná, zastaralá atd. Přesto vše, co popisuje rakouská norma, patří k publikovanému vědění. Z praktického hlediska nejvyšší soud (OGH) opakovaně judikoval, že rakouské normy, podobně jako jiné směrnice, jsou souhrnem obvyklých požadavků předepisujících vynaložení péče, resp. že Správní soudní dvůr (VwGH) označil „související soubory pravidel“, jakými jsou např. normy ÖNORM, za objektivizované, obecné posudky (odkaz E, 25. 1. 1996, 95/07/0085). Rakouské normy jsou „kolektivní“ dílo, obsahující smluvní podmínky vydané Rakouským normalizačním ústavem, a jako takové nemají právní moc (srov. usnesení nejvyššího soudu z 27. 3. 2001, 1 Ob 262/00m). To však nevylučuje, že jako výraz všeobecného, nebo v příslušných odborných kruzích obvyklého, chápání pojmů mohou být využity k interpretaci zákonných ustanovení (srov. např. rozsudek nejvyššího soudu z 29. 11. 1989, 1 Ob 663/89 - využití rakouských norem k interpretaci ustanovení tyrolského zákona o obcích). Převládá názor, že rakouské normy vyjadřují „stav techniky“, avšak tomu tak nemusí být, protože normalizace musí za realitou přirozeně vždy trochu pokulhávat. 4.3.4. Zásady stavebního řízení Druhy řízení Stavební oznámení Stavební úřad má určitou (v příslušném stavebním řádu stanovenou) lhůtu k vyřízení stavebního oznámení. Zpravidla má v této lhůtě možnost stavbu buď zakázat, nebo vyžádat podání běžné žádosti o stavební povolení. Jestliže úřad nereaguje, lze podle některých stavebních řádů po uplynutí lhůty zahájit stavbu. Podle jiných stavebních řádů je nezbytné pozitivní vyřízení (sdělení o vzetí stavebního oznámení na vědomí).
52
Zjednodušené řízení („privatizované stavební řízení“) V případě „zjednodušeného řízení“ potvrzuje osoba, která nemá status úředního orgánu, že stavební záměr je v souladu se stavebními předpisy. Takové potvrzení lze vydat jak na začátku schvalovacího řízení, tak i po ukončení stavby. Normální řízení („obvyklé stavební řízení“) Někdy existuje právo volby mezi zjednodušeným a normálním stavebním řízením. Určité stavební záměry (např. ve Vídni určité výškové budovy nebo stavby v oblastech uzavřených pro stavební činnost) vyžadují obligatorně normální stavební řízení. Účastníci stavebního řízení Žadatel Žadatel je přirozeně „hlavním účastníkem“. Žadatel nemusí být vlastníkem pozemku (resp. budovy). Majitel pozemku Téměř vždy je třeba prokázat souhlas majitele pozemku. Až do udělení právně účinného povolení stavby může být tento souhlas (bez uvedení důvodů) stažen. Majitelům pozemku zásadně přísluší „plné“ postavení účastníka řízení. Nemohou však vznést žádné námitky z titulu poškození subjektivních práv. Sousedé Sousedé jsou majitelé (případně spoluvlastníci) sousedních nemovitostí. Někdy jsou sousedy také vlastníci bytů v příslušné nemovitosti. Nájemní, pachtovní a zástavní práva na sousedních nemovitostech nezakládají postavení souseda ve stavebním řízení. Sousední nemovitosti jsou v zásadě ty nemovitosti, které mají s nemovitostí, která je předmětem stavebního řízení, společnou hranici. Někdy se za sousední nemovitosti pokládají také nemovitosti, jsou od dané nemovitosti odděleny pouze přístupovou cestu apod. Podle některých stavebních řádů (Vorarlbersko, Korutany, Štýrsko) lze za sousední nemovitosti pokládat všechny nemovitosti, na něž může mít plánovaná stavba (nebo důsledky jejího využívání) nějaký dopad – což mohou přirozeně být také vzdálenější nemovitosti než ty, které s nemovitostí bezprostředně sousedí. K tomu také obsahují stavební řády přesné informace, které stanoví, jak velká smí být minimální vzdálenost plánované stavby resp. zastavované nemovitosti od sousedních pozemků.
53
Postavení sousedů jako účastníků řízení se uplatí pouze u těch stavebních záměrů, které by vzhledem ke svému charakteru mohly poškozovat jejich subjektivní práva. Soused může uplatnit narušení práv jen v té míře, jak je záměrem poškozen on sám. Tak například nemůže soused vlevo namítat, že na pravé straně nebyl dodržen požadovaný odstup od hranice pozemku. Stavební řády obsahují výslovné výčty těchto práv nebo odkazují na veškerá stavebněprávní ustanovení, která rovněž hájí zájmy sousedů. Typická sousedská práva jsou: • odstup od hranice sousedních pozemků, • výška budov, • plošná využitelnost stavebního místa, • dodržení hraniční čáry, • ochrana před imisemi. Další možná sousedská práva: • stabilita, • sucho, • ochrana před hlukem, • požární ochrana, • poloha stavby na stavebním pozemku, • způsob zástavby, • zdraví majitelů sousedních pozemků, • užívání stavebního pozemku v souladu s určením. Do sousedských práv zásadně nepatří: • výhled, • možnost nahlížení na pozemek, • ochrana vzhledu místa a zachování rázu stavebního celku, • dopravní a hlukové poměry na veřejných komunikacích, • světelné poměry a větrání (pro sousedy je většinou zaručen dostatek světla a větrání pouze nepřímo prostřednictvím výšky budovy, odstupy atd.), • zajištění vyhrazených parkovacích míst, • otázky ochrany životního prostředí. Z občanského práva nevyplývají žádné námitky, které by byly relevantní pro stavební právo. Obecně platí, že pokud soused nevznese námitky nejpozději v průběhu stavebního řízení, nemůže je už s úspěchem uplatnit v pozdějších fázích výstavby; jestliže soused neuplatní námitky, pozbývá postavení účastníka řízení. Ve Vídni dokonce nabývá soused postavení účastníka řízení pouze a až tehdy, když vznese námitky nejpozději v průběhu ústního projednávání (nahlížet do spisu však může už dříve). Podmínkou je ovšem řádné pozvání souseda k účasti na projednání stavby. Pokud soused nebyl přizván k projednání stavby, může kdykoli požadovat rozhodnutí o stavebním povolení a odvolat se proti němu. Pokud s odvoláním uspěje, pak platí, že stavba
54
není od daného okamžiku schválená a musí být odstraněna. V poslední době ovšem stavební řády stanoví propadné lhůty pro pozdější námitky nepřizvaných sousedů. Úřad musí vyžadovat dodržování příslušných stavebních předpisů bez ohledu na připomínky sousedů. Zhotovitel stavby Podnikatel provádějící stavební práce není účastníkem řízení o povolení stavby. Odpovídá však za dodržování stavebních předpisů. Jestliže zhotovitel provede na základě smlouvy stavbu, která nebyla řádně povolena, pak sice smlouva porušuje zákon, není však přesto neplatná. Stavební firma má nárok na sjednanou odměnu (sníženou nejvýše o náhradu škody, jestliže nesplnil svou povinnost upozornění na možné následky) a nemusí stavebníkovi nahradit náklady na odstranění stavby. Další osoby Zkušební inženýři, které stavebník případně musí objednat kvůli přezkoumání podstatných vlastností stavby (např. prohlídka hrubé stavby), ani znalci, kteří zjišťují, jestli projekt odpovídá stavebním předpisům nebo jestli hotová stavba byla řádně provedena, nejsou účastníky řízení. 4.3.5.
Orgány stavebního řízení
Stavební právo spolkových zemí První instance Jako představitel „vlastní oblasti působnosti obcí“ je první instancí stavebního řízení vždy starosta obce. Výjimkou z tohoto pravidla jsou některá města, kde je příslušným orgánem magistrát (Vídeň, Linec aj.) nebo městský senát (Graz). Zemská vláda může svým nařízením vyjmout pro jednotlivé obce udělení stavebního povolení z vlastní pravomoci obce. Takový postup se někdy týká pouze určitých druhů stavebních povolení, např. povolení pro zařízení, která podléhají také živnostenskému právu. Takové nařízení pak většinou opravňuje k udělení povolení okresní hejtmanství. Druhá instance Jestliže v první instanci rozhoduje starosta, pak je druhou instancí obecní rada. Ve Vídni je druhou instancí Vrchní stavební úřad, v Tyrolsku, Korutanech a Dolním Rakousku představenstvo obce a v některých městech stavební odvolací komise. Jestliže rozhoduje okresní hejtmanství, je odvolací instancí zemská vláda.
55
Dohled nad obcemi
Dohled nad obcemi vykonává zemská vláda (někdy je tato pravomoc svěřena okresnímu hejtmanství). Orgán dohledu nad obcemi nemůže rozhodovat ve věci, ale může pouze rušit rozhodnutí; řízení pak musí vést stavební úřad poslední instance. Ve Vídni a některých dalších městech není možnost „podání“ k orgánu dohledu nad obcí. Je tomu tak i v případě, kdy je příslušným prvoinstančním orgánem okresní hejtmanství a příslušnou odvolací instancí je zemská vláda. Správní soudní dvůr Po vyčerpání instančního postupu se lze obrátit na správní soudní dvůr. Ten nerozhoduje ve věci, ale pouze zruší stavební povolení jako odporující právním předpisům. Ústavní soudní dvůr Jestliže stavební povolení narušuje ústavněprávní povinnost, lze podat podnět k ústavnímu soudnímu dvoru, který zde vykonává funkci „zvláštního správního soudního dvora“. Spolkové stavební právo O případech, které podléhají spolkovému stavebnímu právu, rozhoduje příslušné ministerstvo (např. spolkové ministerstvo dopravy, inovací a technologií v otázkách železničního práva), nebo příslušný okresní správní orgán v záležitostech nepřímé spolkové správy. Specifikum: zákon o posuzování vlivu na životní prostředí Pro určité velké stavební záměry je předepsáno posouzení vlivu na životní prostředí. V této oblasti existuje značná koncentrace různých řízení u příslušné zemské vlády. Okruh účastníků řízení oproti běžnému stavebnímu řízení podstatně rozšířený (např. občanské iniciativy, rozšiřuje se pojem soused). 4.3.6. Jednotlivé kroky stavebního řízení • • •
žádost o stavební povolení nebo oznámení zahájení stavby stavební povolení nabývá právní moci zahájení stavby (musí probíhat v určitých lhůtách, které mohou být za určitých
56
podmínek prodlouženy) • případné prověření zkušebními inženýry • dokončení stavby (které musí být rovněž provedeno v určitém termínu) • oznámení o ukončení stavby nebo povolení užívání stavby (pokud se liší, vyžaduje případně nové stavební povolení) Změna vlastníka/vlastníků není pro stavební řízení relevantní. Odchylka od schválených stavebních plánů (projektů) je zásadně přípustná jen po předchozím pravomocném povolení („změna projektu“). Provádění stavby bez pravomocného povolení (také neoprávněná odchylka od schválených stavebních plánů znamená: • • • •
správní sankci zastavení stavby příkaz k odstranění stavby náhradu škod v případně vzniku škody (příp. také soudní sankce)
4.3.7.
Po dokončení stavby
Hotové stavby je nutno udržovat – závady na stavbě je nutno odstranit.
57
5. SROVNÁNÍ PRACOVNÍHO PRÁVA V ČESKÉ REPUBLICE VE VZTAHU K PODNIKÁNÍ A PRACOVNÍHO PRÁVA V RAKOUSKU VE VZTAHU K PODNIKÁNÍ 5.1.
Všeobecně
Ve velmi obecném pojetí zahrnuje pracovní právo všechny zákony, nařízení a ostatní závazné předpisy (v Rakousku pak konkrétně kolektivní smlouvu a podnikovou dohodu), které upravují oblast nesamostatné, tedy závislé výdělečné činnosti. Po věcné stránce rozlišujeme individuální pracovní právo (vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem) a kolektivní pracovní právo (vztah mezi odbory a podnikovými radami na jedné straně a svazy zaměstnavatelů/(profesními) komorami a zaměstnavateli na druhé straně). Důležitou součástí pracovního práva je také ochrana zaměstnanců. Z hlediska organizace práce je situace stejně jako v České republice taková, že podnikatel buď pracuje samostatně jako osoba samostatně výdělečně činná a/nebo spolupracuje s jinými podnikateli a/nebo zaměstnává osoby, které pracují společně s ním nebo vykonávají práci pro něj. Podnikatelé se řídí jinými právními předpisy, konkrétně obchodním zákoníkem (v Rakousku se doslovně nazývá „podnikový zákoník“ Unternehmensgesetzbuch, UGB), který upravuje také vztahy mezi podniky. Činnost podnikatele se neřídí pracovněprávními předpisy. Vztahy se zákazníky se řídí všeobecným občanským zákoníkem (Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch, ABGB). Obchodní zákoník a všeobecný občanský zákoník platí také tehdy, když dva samostatní podnikatelé spolupracují na jedné a téže zakázce; stejně jako v České republice musí v takovém případě oba dodržovat předpisy na vlastní odpovědnost. Jestliže podnikatel zaměstnává fyzickou osobu, řídí se tento vztah pracovněprávními předpisy.
5.2.
Základní informace
Stejně jako české pracovní právo upravuje i rakouské pracovní právo právní vztahy, které vznikají při výkonu závislé práce, a stanoví zásady, které je v těchto vztazích nutno dodržovat. Stejně jako v České republice jsou právní předpisy pro všechny zaměstnavatele působící v podnikatelské sféře (právnické a fyzické osoby) stejné a nezávisí na velikosti podniku. Účelem právních předpisů je dále poskytnout zaměstnavateli nástroje organizace práce a na druhé straně – a to především – vytvořit zaměstnancům nutné podmínky pro výkon jejich práce a poskytnout jim nezbytnou ochranu. Rakouské právo vychází jednoznačně z toho, že ve vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem existuje značná nerovnováha, před níž musí být zaměstnanec účinně chráněn. Tato nerovnováha se manifestuje nejen
58
v odměně za práci, ale také ve značné pozornosti, kterou legislativa věnuje záležitostem zaměstnanců. V Rakousku existují dvě organizace, které se starají o ochranu zaměstnanců. Je to na jedné straně zaměstnanecká resp. „dělnická“ komora (Arbeiterkammer), v níž je členství povinné, když každý zaměstnanec se výkonem své činnosti stává automaticky členem zaměstnanecké komory a je také povinen platit za členství příspěvky. Dobrovolná organizace zastupující zájmy pracovníků, konkrétně jde o odbory, které ovládá sociální demokracie, se kromě toho stará o všechny záležitosti zaměstnanců. Rakouským specifikem je to, že zaměstnanecká komora může zastupovat zaměstnance v jednání před soudem pro pracovní a sociální věci. Poskytování této služby je kryto z povinných členských příspěvků. Stejně jako v České republice jsou pracovní podmínky přinejmenším jednostranně zavazující; existuje možnost smluvní změny pracovních podmínek; smluvní svoboda je však při sjednávání těchto podmínek právě z důvodu potřeby ochrany zaměstnanců značně omezená. V Rakousku se hovoří o tom, že ustanovení pracovního práva jsou „jednostranně zavazující“. Také většina ustanovení „pracovních zákonů“ je jednostranně zavazující, a jednostranně zavazující je také kolektivní smlouva. „jednostranně zavazující“ znamená, že v Rakousku lze jakoukoli změnu (oproti právním předpisům) provádět pouze ve prospěch zaměstnance. Protože je Rakousko členem Evropské unie, vychází samozřejmě rakouské pracovní právo z právních předpisů Evropských společenství, především z evropských směrnic a nařízení, které stanoví minimální standard pro pracovní podmínky a ochranu zaměstnanců v evropských zemích.
5.3.
Závislá práce
Podle toho, jak chápu § 3 českého zákoníku práce, lze v České republice vykonávat závislou činnost výhradně v rámci některého ze tří základních pracovněprávních vztahů; podle materiálů, které mám k dispozici, představuje specifikum českého pracovního práva to, že rozlišuje a upravuje tři základní pracovněprávní vztahy: • pracovní poměr • vztah vznikající na základě dohody o pracovní činnosti • vztah vznikající na základě dohody o provedení práce Také v Rakousku je známo několik různých forem závislé práce. Pokud jde o účastníky pracovněprávního vztahu, zná rakouské pracovní právo například vedle zaměstnanců také „nezávislé pracovníky“, kteří mohou z hlediska svého postavení v systému sociálního pojištění patřit do jedné ze dvou kategorií: na jedné straně se hovoří o nezávislých pracovnících v postavení, které je podobné statusu zaměstnanců, na druhé pak o pracovnících, jejichž postavení je bližší statusu osob pojištěných podle zákona o živnostenském sociálním pojištění, tedy „podnikatelů“ resp. OSVČ (srov. k tomu kapitola 5 – Porovnání pracovní smlouvy, smlouvy o pracovní činnosti a smlouvy o dílo).
59
5.3.1.
Základní pracovněprávní předpisy
Stejně jako v České republice je oblast pracovního práva v Rakousku upravena celou řadou právních předpisů; neexistuje zde jednotný zákoník práce, nýbrž velký počet jednotlivých zákonů. Směrodatnými právními normami jsou také v Rakousku zákony, nařízení a kolektivní smlouvy. Na tomto místě podotýkáme, že také na úrovni podniku existuje vlastní právní norma, konkrétně podniková dohoda (Betriebsvereinbarung). Také v Rakousku jsou originárními normativními právními akty zákony. K nejdůležitějším zákonům, které lze pokládat za základní součásti pracovního práva, patří: • zákon o zaměstnancích (Angestelltengesetz), spolkový zákon ze dne 11. 5. 1921, Sb. zák. 292, který upravuje náležitosti pracovní smlouvy pro rakouské zaměstnance; • živnostenský řád (Gewerbeordnung) z roku 1859, císařský patent ze dne 20. 12. 1859, z něhož jsou dodnes platné pouze články 72 až 96 J; tento zákon upravuje vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem; • ustanovení 26. hlavy všeobecného občanského zákoníku, týkající se smluv o poskytování služeb, který v § 1151 násl. a několika dalších vedlejších ustanoveních upravuje pracovní smlouvu, smlouvu o dílo a náležitosti ukončení smlouvy, promlčení nároků a náhrady resp. kompenzace škody; • ústavní zákon o práci (Arbeitsverfassungsgesetz) z roku 1974, Sb. zák. 1974/22, který se zabývá především úpravou kolektivního pracovního práva v Rakousku. Je to jeden ze základních zákonů upravujících aplikaci kolektivního práva, tedy po věcné stránce kolektivní smlouvy a podnikové dohody; • zákon o adaptaci pracovního a smluvního práva (Arbeitsvertragsrechtsanpassungsgesetz, AVRAG), Sb. zák. 459/1993: je spolkový zákon, kterým se mění pracovněprávní předpisy a uvádějí do souladu s právem ES; zákon upravuje především důležitá ustanovení v oblasti převodu podniků v Rakousku. • Dále existuje zákon o zaměstnávání cizinců (Ausländerbeschäftigungsgesetz), Sb. zák. 218/1975, spolkový zákon ze dne 20. 3. 1975, který se zabývá zaměstnáváním cizinců na území Rakouska. • zákon o zaměstnávání postižených osob (Behinderteneinstellungsgesetz), Sb. zák. 1970/22, spolkový zákon ze dne 11. 12. 1969; tento zákon zavazuje všechny zaměstnavatele, kteří v Rakousku zaměstnávají 25 nebo více pracovníků, k tomu, aby na každých 25 zaměstnanců zaměstnali nejméně jednu tzv. zvýhodněnou postiženou osobu. Zvýhodněné postižené osoby ve smyslu tohoto zákona jsou rakouští státní občané, jejichž stupeň postižení je nejméně 50 %. • zákon o zaopatřovacím systému a pro zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné (Betriebliches Mitarbeiter und Selbständigen Vorsorgegesetz, BMSVG), Sb. zák. 2002/100; tento zákon upravuje nároky zaměstnanců na odstupné. V Rakousku platila do roku 2002 právní úprava, podle níž měl zaměstnanec nárok na výplatu částky naspořené v podnikovém fondu důchodového zabezpečení (pouze) v případě, že jeho pracovní poměr u příslušného zaměstnavatele skončil odchodem do důchodu nebo
60
výpovědí ze strany zaměstnavatele. Protože tato úprava byla podle evropského pojetí práva překážkou volného pohybu pracovních sil, byla tato právní ustanovení zavedením přechodných ustanovení zrušena a podle BMSVG se nyní každému zaměstnanci odvádí podnikové důchodové připojištění na podnikový účet sociálního zabezpečení s tím, že mu naspořená částka bude při odchodu do důchodu připočtena k důchodu. Je však také možné, že zaměstnanec tuto částku jako odstupné už při výpovědi ze strany zaměstnavatele. V Rakousku existuje v oblasti pracovního práva 39 zvláštních zákonů. V následujícím textu jsou proto uvedeny pouze některé z nich. Z těchto rakouských zákonů je třeba zvlášť zdůraznit: • zákon o dovolené (Urlaubsgesetz), který upravuje dovolenou; • zákon o mzdových náhradách (Entgeltfortzahlungsgesetz), který upravuje výplatu mzdových náhrad v případě nemoci zaměstnance; • zákon o zapůjčení pracovníků (Arbeitskräfteüberlassungsgesetz), který zavádí do rakouského práva evropskou směrnici o agenturních pracovnících; • zákon o smluvních zaměstnancích (Vertragsbedienstetengesetz), který upravuje právní vztahy, do nichž vstupují pracovníci, kteří jsou v pracovním poměru vůči rakouskému státu, spolkovým zemím nebo obcím; • zákon na ochranu matek a o rodičovské dovolené pro otce (Mutterschutz- und Väterkarenzgesetz), který upravuje všechny záležitosti související s ochranou matek a zkráceným úvazkem rodičů pečujících o dítě; • zákon o zajištění odměny při platební neschopnosti zaměstnavatele (Insolvenzentgeltsicherungsgesetz, IESG), který upravuje nároky zaměstnanců a nezávislých pracovníků na odměnu v případě při platební neschopnosti zaměstnavatele. Jednou z nejdůležitějších právních norem v rakouském právním systému jsou kolektivní smlouvy. Kolektivní smlouvy se aplikují na samotný podnik; proto není rozhodující, jaký druh práce zaměstnanec skutečně vykonává, ale to, ve kterém odvětví podnik působí. Cílem kolektivních smluv je zajistit splnění nadřazeného požadavku rovného přístupu ke všem zaměstnancům, kteří například pracují v pohostinství. 5.3.2.
Výlučnost vztahů závislé práce
Také v Rakousku lze zahájit pracovní činnost na základě různých typů dohod. Pracovněprávní ochrana se vztahuje pouze na takzvané klasické pracovní poměry. Ty jsou charakterizovány vztahem nadřízenosti a podřízenosti, do něhož vstupují zaměstnanec jako podřízený a zaměstnavatel jako nadřízený (ve smyslu hierarchie). Stejně jako v českém pracovním právu existují také v Rakousku vedle pracovního poměru dohody o provádění prací, které buď podléhají ustanovením o výkonu externí pracovní činnosti, nebo se řídí smlouvou o dílo. Zásadní rozlišení těchto vztahů je stejně jako v českém pracovním právu vymezeno právní úpravou ve všeobecném občanském zákoníku (ABGB). Podle § 1151 odst. 1 ABGB „vzniká pracovní smlouva tehdy, jestliže
61
se někdo zaváže po určitou dobu k poskytování služeb pro někoho jiného; pokud někdo zhotoví za odměnu určité dílo, vzniká smlouva o dílo.“ Mezi těmito typy vztahu se nachází takzvaná smlouva o pracovní činnosti podle § 4 odst. 4 rakouského zákona o všeobecném sociálním pojištění (ASVG). Tato smlouva zakládá trvalý závazkový vztah se zaměstnancem, ale právní normy na ochranu zaměstnanců se neuplatňují v plném rozsahu. Externí pracovník však má např. nárok na zvláštní právní postavení v oblasti náhrady škody, a pokud spadá do kategorie pracovníků v postavení podobném zaměstnaneckému poměru, má také nárok na to, aby ho zaměstnavatel přihlásil k sociálnímu pojištění. U smlouvy o dílo se zhotovitel díla musí podle pracovněprávních předpisů sám přihlásit k sociálnímu pojištění podle zákona o živnostenském sociálním pojištění (GSVG). Podstatné rozdíly mezi pracovní smlouvou, smlouvou o pracovní činnosti a smlouvou o dílo
smlouva o pracovní činnosti
trvalý závazkový vztah
provádění výkonů bez osobní závislosti
provádění výkonů s osobní závislostí
pracovník organizuje svou činnost sám na základě pokynů
zaměstnanec pracuje podle pokynů
malá míra začlenění poskytovatele služeb do organizace podniku
začlenění do organizace podniku
5.4.
smlouva o dílo
pracovní smlouva
trvalý závazkový vztah
jednorázové plnění
výsledkem pracovní činnosti se rozumí samotné poskytování služeb
výsledkem pracovní činnosti je ucelený výsledek (práce) resp. “ukončený celek“
poskytování pracovní síly
výsledek spočívající v provedení určitého díla
právně daná nařizovací pravomoc
individualizovaný, konkretizovaný výkon
Pracovní poměr
Pracovní smlouva je smlouva vymezující závazek obou stran. Podle zásady „do ut des“ („něco za něco“) poskytuje jedna strana plnění proto, aby za ně obdržela jiné plnění. Řečeno jinými slovy: zaměstnanec poskytuje svou pracovní sílu kvůli odměně za práci, zaměstnavatel platí odměnu za provedenou práci („bez práce není odměna“). Poskytnutí pracovní síly a zaplacení odměny za práci jsou hlavní povinnosti plnění vyplývající z pracovní smlouvy. Zaměstnanec musí být fyzická osoba; (obě) strany uzavírající smlouvu musí být plně způsobilé k právním úkonům. Plná způsobilost k právním úkonům se nabývá
62
dosažením plnoletosti, tj. podle § 21 ABGB dovršením věku 18 let. Nezletilé osoby, které již dovršily věk 14 let, však podle § 152 ABGB mohou samy uzavírat smlouvu o poskytování služeb. Naproti tomu však nemohou bez souhlasu zákonného zástupce uzavřít smlouvu o učňovském nebo obdobném poměru sloužícím k získání kvalifikace. 5.4.1. Vznik pracovního poměru Pracovní poměr vzniká na základě pracovní smlouvy. V Rakousku lze uzavřít pracovní smlouvu písemně nebo ústně. Podle zákona o adaptaci pracovního a smluvního práva má každý zaměstnanec v Rakousku nárok na vystavení zaměstnaneckého listu, jehož náležitosti stanoví předpisy Evropské unie. Zaměstnanecký list musí být vyhotoven písemně a obsahovat tyto údaje (§2 odst. 2 AVRAG): • jméno a adresa zaměstnavatele, • jméno a adresa zaměstnance, • datum vzniku pracovního poměru, • u pracovních poměrů na dobu neurčitou dobu datum skončení pracovního poměru, • délka výpovědní lhůty, termín podání výpovědi, • obvyklé místo výkonu práce, v případě potřeby údaj o střídání pracovišť, • případné zařazení do organizačního schématu podniku, • předpokládané pracovní zařazení, • nástupní plat, výplatní termín, • výše ročního nároku na dovolenou, • sjednaná pravidelná denní nebo týdenní pracovní doba zaměstnance • označení norem kolektivního pracovního práva aplikovatelných na danou pracovní smlouvu (kolektivní smlouva atd.) a informace, ve kterých prostorách podniku lze nahlédnout do těchto norem, • název a adresa orgánu podnikového sociálního pojištění. Na rozdíl od české pracovní smlouvy nemusí rakouská pracovní smlouva závazně obsahovat písemná ujednání. Samozřejmě musí být jasně stanoveno, jakou činnost bude zaměstnanec vykonávat. Pokud není výslovně sjednána výše odměny za práci podle § 1152 ABGB, má se za to, že zaměstnanec bude pobírat odměnu v obvyklé výši. Pracovní smlouva zásadně nabývá platnosti okamžikem skutečného zahájení pracovní činnosti; současně vzniká účast na sociálním pojištění, a pracovníkovi tedy počínaje okamžikem skutečného zahájení pracovní činnosti vzniká nárok na plnění ze sociálního pojištění. 5.4.2. Zkušební doba Zkušební doba je stejně jako v českém pracovním právu období na začátku pracovního poměru (1. měsíc), během něhož lze pracovní poměr ukončit velmi jednoduše, aniž by k tomu
63
bylo zapotřebí zvláštních důvodů. Na rozdíl od českého práva trvá zkušební doba pouze jeden měsíc a nelze ji prodloužit. 5.4.3. Délka pracovního poměru Stejně jako v českém pracovním právu se také v rakouském systému pracovního práva vychází z toho, že pokud je sjednána konkrétní doba trvání pracovního poměru, jedná se v takovém případě o pracovní poměr na dobu určitou. Také v Rakousku platí, že délka pracovního poměru na dobu určitou sice není pevně stanovena, ale v případě uzavření několika na sebe navazujících pracovních poměrů na dobu určitou se jedná o takzvaný řetězový pracovní poměr, který je protiprávní. V takovém případě se proto má za to, že se jedná o uzavření pracovní smlouvy na dobu neurčitou; vedle toho se účastníci také mohou dohodnout, že nejprve uzavřou pracovní poměr na dobu určitou, který se pak při pokračování zaměstnání automaticky změní v pracovní poměr na dobu neurčitou. 5.4.4. Mzda/Odměna za práci V rakouském pracovním právu je odměna za práci obecně upravena v kolektivní smlouvě prostřednictvím takzvané minimální mzdy. To znamená, že v Rakousku nelze v žádné pracovní smlouvě sjednat odměnu, která nedosahuje minimální výše stanovené kolektivní smlouvou. Rakousko tímto způsobem uplatňuje princip ochrany proti mzdovému dumpingu. Výše mzdy/odměny za práci pak může být konkretizována v pracovní smlouvě nebo již zmíněném zaměstnaneckém listu. 5.4.5. Povinnosti zaměstnance vyplývající z pracovního poměru Podle § 1153 ABGB je zaměstnanec povinen vykonávat práci osobně. Zaměstnanec je tedy povinen využívat svou pracovní sílu osobně, což vylučuje možnost zastupování. Důležitou vedlejší povinností zaměstnance je povinnost jednat v zájmu zaměstnavatele (povinnost loajality). Tato povinnost zaměstnance vyplývá z pracovní smlouvy. Přitom se nejedná o loajalitu v osobním nebo etickém smyslu, nýbrž o široce chápanou povinnost chránit podnikatelské zájmy zaměstnavatele. Důležité dílčí povinnosti zaměstnance vyplývající z jeho povinnosti loajality jsou: • povinnost setrvání a oznamovací povinnost, • povinnost mlčenlivosti, • zákaz výkonu vedlejších činností nebo zaměstnání neslučitelných s výkonem jeho pracovní činnosti a zákaz přijímání darů, • povinnost uposlechnout závazné pokyny zaměstnavatele. Jakým způsobem a v jakém rozsahu je zaměstnanec povinen dát zaměstnavateli k dispozici svou pracovní sílu, závisí primárně na smluvních ujednáních. Pokud to není v dostatečné míře vymezeno ve smlouvě, půjde o činnost odpovídající konkrétním okolnostem nebo o míru,
64
která je v daném místě obvyklá (srov. § 1153 všeobecného občanského zákoníku, § 6 zákona o zaměstnancích). V mezích takto stanoveného smluvního závazku k výkonu pracovní činnosti je zaměstnavatel oprávněn určovat jednostrannými instrukcemi (pokyny), v jakém rozsahu a jakým způsobem je zaměstnanec povinen plnit své pracovní povinnosti. Tato nařizovací pravomoc zaměstnavatele se týká nejen ryze věcných instrukcí, ale také osobních pokynů. Nařizovací pravomoc tedy zahrnuje také možnost určovat kdy, jakým způsobem a s využitím jakých prostředků má zaměstnanec vykonávat svou činnost. V rámci své nařizovací pravomoci může zaměstnavatel uplatňovat toto své oprávnění výhradně po zralé úvaze tak, aby tím zaměstnanci nezpůsobil závažnou újmu. Na rozdíl od českého pracovního práva nemusí zaměstnanec sdělit zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je registrován; zdravotní pojišťovnu určuje zaměstnavatel (je stanoveno zákonem) a je také povinen zaměstnance přihlásit a odvádět předepsané pojistné. 5.4.6. Povinnosti zaměstnavatele vyplývající z pracovního poměru Obdobně jako je základní povinností zaměstnance povinnost pracovat, je základní povinností zaměstnavatele vyplácet zaměstnanci odměnu za práci. Pojem „odměna za práci“ zahrnuje plnění jakéhokoli druhu, které zaměstnanec obdrží za poskytnutí své pracovní síly. Součástí odměny za práci je nejen běžná mzda nebo plat, ale také obvyklá pravidelně poskytovaná běžná nebo mimořádná plnění včetně těch, která se poskytují za výkony přesahující běžný rámec pracovních povinností, a jejich výše je proto variabilní – jako příklad lze uvést výkonovou mzdu nebo provize. Protějškem vedlejší povinnosti zaměstnance spočívající v hájení zájmů zaměstnavatele je na straně zaměstnavatele povinnost péče o zaměstnance. V tomto případě se jedná o povinnost ochrany cizích individuálních zájmů. Na rozdíl od povinnosti loajality je povinnost péče výslovně upravena právními předpisy, a to konkrétně § 1157 všeobecného občanského zákoníku a § 18 zákona o zaměstnancích. Podle nich je v rámci povinnosti péče nutno především zajistit ochranu zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel je proto povinen dbát na to, aby pracovní postupy a ostatní podmínky pro výkon práce zaměstnanců odpovídaly požadavkům na ochranu zdraví a majetku zaměstnanců. Tyto povinnosti jsou kromě toho blíže upraveny řadou právních norem v oblasti ochrany zaměstnanců (např. zákon o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci – Arbeitnehmerschutzgesetz, ASchG, zákon na ochranu matek – Mutterschutzgesetz, MSchG atd.). Jako další povinnosti zaměstnavatele je, podobně jako v českém pracovním právu, třeba uvést povinnost zaměstnavatele přihlásit zaměstnance k účasti na sociálním pojištění. Pojistné na sociální pojištění se vypočítá z výše platu zaměstnance (viz. kapitola 6). § 1152 ABGB nestanoví, že v pracovní smlouvě musí být nutně sjednána odměna za práci. Moderní praxe sice prakticky nezná pracovní smlouvy, na jejichž základě by byla práce vykonávána bez nároku na odměnu, ale tato možnost není zásadně vyloučena. Pokud není dohodnuto něco jiného, má se za to, že zaměstnanci bude vyplácena odměna v obvyklé výši
65
(§ 1152 ABGB). Jak již bylo zmíněno, řídí se výše odměny smluvními ujednáními; ve většině odvětví je ovšem „minimální mzdová úroveň“ upravena kolektivními smlouvami nebo minimálními mzdovými tarify. Vzhledem k tomu, že kolektivní smlouva má závazný charakter, nelze vyplácet méně, než činí minimální mzdová úroveň. V Rakousku neexistuje zákonem stanovená minimální mzda. 5.4.7.
Ukončení pracovního poměru
U pracovní smlouvy se jedná o trvalý závazkový vztah, to znamená, že vyžaduje zvláštní rozvazovací úkon. To neplatí pro pracovní poměry na dobu určitou, pro rozvazovací podmínky a např. pro zánik pracovního poměru z důvodů na straně zaměstnance. Pracovní poměr lze ukončit níže uvedenými způsoby: • právním úkonem: o dvoustranně (ukončení pracovního poměru dohodou obou stran), o jednostranně (např. výpovědí, propuštěním), • na základě právní skutečnosti – pracovní poměr zaniká smrtí zaměstnance, uplynutím doby sjednané platnosti pracovní smlouvy nebo uplynutím doby, na kterou udělil pracovní úřad cizinci pracovní povolení. • Úřední rozhodnutí, které zkrátí právo pobytu, popřípadě pracovní povolení, zkracuje pracovněprávní vztah k tomuto datu.
66
výpověď
jednostranný projev vůle vyžadující potvrzení přijetí
vůle vypovědět smlouvu: je nutno učinit určitý a jednoznačný projev vůle
propuštění
ukončení dohodou
neprodleně, bez neodůvodněného odkladu povinnost napadení z důvodu neplatnosti
dvoustranný právní úkon
důvody propuštění
zaměstnanec a zaměstnavatel ukončí pracovní vztah k termínu, na kterém se dohodnou
zásada neodkladnosti: požadavky ekonomické praxe a provozu podniku nemusí být zvlášť odůvodněna
nelze podat se zpětnou platností
shodný názor smluvních stran ohledně způsobu a termínu ukončení pracovního poměru posouzení okolností konkrétního případu
není vázána na určitou formu kritéria vylučující propuštění: je nutno dodržet výpovědní lhůtu a termín stanovené zákonem / kolektivní smlouvou
výpovědní lhůta: minimální období: obdržení sdělení o výpovědi
minimální období: konec pracovního poměru
zaměstnavatel osob v nedělnických profesích: 6 týdnů. po odpracování 2 celých let: 2 měsíce po odpracování 5 celých let: 3 měsíce po odpracování 15 celých let: 4 měsíce po odpracování 25 celých let: 5 měsíců zaměstnanec: 1 měsíc
druh práce
konkrétní okolnosti provinění
rozvázání s okamžitým účinkem nebo dohoda o pozdějším ukončení pracovního poměru
sociální postavení zaměstnance v podniku
napadení pro: lstivé jednání, uvedení v omyl
míra provinění
rozvázání se zpětnou platností je neúčinné
závažnost provinění a následků pro podnik
celkové chování zaměstnance
výpovědní termín:
okamžik, k němuž lze vypovědět pracovní poměr: počáteční termín
rozvázání dohodou musí být svobodné, vážné, určité a srozumitelné
okamžik, k němuž je ukončen pracovní poměr: konečný termín
67
Bezpečnost práce V Rakousku existuje soubor právních předpisů na ochranu zaměstnanců, jehož cílem je zajistit ochranu života, zdraví a mravní integrity zaměstnanců. Na rozdíl od právních předpisů upravujících pracovní smlouvy, které jsou součástí soukromého práva, patří předpisy na ochranu zaměstnanců do veřejného práva. U předpisů upravujících pracovní smlouvy prosazují smluvní strany smluvní práva a povinnosti soudní cestou, zatímco uplatňování právních předpisů na ochranu zaměstnanců se děje prostřednictvím intervence státu do výkonu pracovního poměru s využitím nástrojů a prostředků, které má stát k dispozici. Konkrétně jde o stanovení příkazů a zákazů a jejich průběžnou kontrolu ze strany státních správních orgánů. Za jejich porušení lze uložit správní sankce. Podle § 3 ASchG je zaměstnavatel obecně povinen organizovat provoz podniku se zřetelem na bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců. Zaměstnavatel je podle § 14 ASchG zvlášť povinen seznámit zaměstnance s bezpečnostními opatřeními. Na rozdíl od soukromého práva nemá jednotlivec subjektivní, soudně prosaditelný nárok vůči smluvním partnerům, nýbrž jsou stanoveny jednostranné povinnosti, a to většinou pro zaměstnavatele. Veřejnoprávní předpisy však v mnoha případech konkretizují soukromoprávní povinnost péče zaměstnavatele. Je nutno upozornit na to, že pokud jsou (v obecně závazných předpisech) stanoveny zákazy, jsou ustanovení pracovní smlouvy, která jsou s nimi v rozporu, neplatná, protože § 879 ABGB stanoví, že smlouva, která porušuje právní zákaz nebo dobré mravy, je právně neúčinná a že se na ni smluvní strany nemohou odvolávat (tj. zaměstnavatel nemůže prosadit požadavek na 12 hodinovou denní pracovní dobu a nemůže propustit zaměstnance, který odmítá pracovat déle než 10 hodin). Právní předpisy na ochranu zaměstnanců lze definovat, jako soubor právních norem, jejichž účelem je prosadit prostřednictvím hrozby sankcí takové pracovní podmínky, které zajistí, aby byly co nejméně ohroženy základní osobnostní statky, k nimž patří život, zdraví a mravní integrita zaměstnanců. Rozlišují se různé kategorie ochrany zaměstnanců: • technická ochrana zaměstnanců / prevence rizik – slouží k bezprostřední ochraně života a zdraví zaměstnanců • ochrana pracovní doby omezuje časový rozsah využívání pracovní síly zaměstnanců (především zákon o pracovní době – AZG, zákon o době odpočinku – ARG, viz následující odrážka) • ochrana před využitím k určitým činnostem omezuje možnost využívání určitých zaměstnanců, např. těhotných žen (zákon na ochranu matek, MschG) dětí a mladistvých (zákon o zaměstnávání dětí a mladistvých – Kinder- und JugendlichenBeschäftigungsgesetz, KJBG)
68
Prevence rizik v zákoně o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (AschG) Je nutné zdůraznit především tato ustanovení zákona: • zaměstnanci musí být dostatečně informováni o bezpečnostních a zdravotních rizicích a o prevenci rizik a musí být prokazatelně instruováni (§§ 12, 14 ASchG) • jestliže zaměstnavatel není sám v nutné míře přítomen v provozovně, je povinen pověřit vhodnou osobu tím, aby dohlížela na provádění a dodržování nutných ochranných opatření (§ 3 odst. 6) • zaměstnavatel je povinen zajistit svým zaměstnancům potřebné hygienické podmínky (§§ 27 násl. ASchG), tj. zajistit jim pitnou vodu, možnost mytí, dát k dispozici toalety a uzamykatelné skříňky na oděv. Podle rozsahu pracovní činnosti je nutno poskytnout také umývárny, šatny a pobytové místnosti; • ochrana nekuřáků podle § 30 AschG: zaměstnavatel je povinen zajistit, aby byli nekuřáci na pracovišti chráněni před účinky tabákového kouře; • součástí systému bezpečnosti práce jsou také povinnosti zaměstnanců spočívající v dodržování pravidel bezpečnosti práce a součinnosti při prevenci rizik (§ 15 ASchG). Mimopodnikovou ochranu bezpečnosti práce zajišťují inspektoráty práce a jejich výkonné orgány, kterými jsou inspektoři práce. Zvláštní povinnosti související s pracovními úrazy jsou popsány v kapitole Právní předpisy upravující sociální zabezpečení (viz. kapitola 6). 5.4.8. Pracovní doba Předpisy upravující pracovní dobu jsou součástí souboru předpisů na ochranu zaměstnanců, která zabraňuje přetěžování zaměstnanců ze strany zaměstnavatele v zájmu ochrany zdraví zaměstnanců. Omezení délky pracovní doby kromě toho slouží k zajištění volného času zaměstnanců a ke státnímu řízení trhu práce. Předpisy upravující pracovní dobu chrání zaměstnance prostřednictvím veřejnoprávních norem. Stejně jako v českém pracovním právu je pracovní doba časový úsek, ve kterém je zaměstnanec zaměstnavateli k dispozici na místě určeném pro výkon pracovní činnosti. Stejně jako v českém pracovním právu je délka pracovní doby omezena na 40 hodin za týden. Zaměstnanec a zaměstnavatel mohou sjednat kratší týdenní pracovní dobu; kolektivní smlouva často stanoví pracovní dobu 38,5 hodin týdně. Stejně jako v českém pracovním právu nesmí být denní pracovní doba při práci na směny delší než 12 hodin. Zaměstnavatel je povinen dohodnout tuto pracovní dobu písemně a předem. Také v Rakousku se pod pojmem „práce navíc“ resp. „přesčasová práce“ chápe taková práce, která je vykonávána na pokyn zaměstnavatele nad rámec sjednané pracovní doby. Podle všeobecného ustanovení § 4 odst. 1 rakouského zákona o pracovní době může být v kolektivní smlouvě stanoveno, že pravidelná denní pracovní doba činí 10 hodin;
69
prodloužení pravidelné týdenní pracovní doby je naproti tomu nepřípustné. Pokud se hovoří o práci navíc, jde o dobu výkonu práce vztažené k týdenní pracovní době do 40 hodin. Všechno, co překračuje tuto hranici, je kvalifikováno jako přesčasová práce, za kterou zaměstnanci náleží přesčasový příplatek vyjádřený koeficientem 1,5. Za práci přesčas může také zaměstnanec čerpat náhradní volno. 5.4.9. Dovolená Jako dovolená se označuje delší souvislé placené pracovní volno, které je obecně určeno k zotavení. Na toto vymezení, které je odvozeno z povinnosti péče zaměstnavatele vůči zaměstnancům, se v poslední době navrstvují aspekty související s politikou zaměstnanosti, protože dovolená je dnes často využívána také jako nástroj přerozdělování práce. V době hospodářské krize se proto často ozývá volání po prodloužení dovolené na šest týdnů. Tyto požadavky prozatím vycházejí naprázdno. Dovolená je upravena v zákoně o dovolené a nároky podle tohoto zákona jsou nezrušitelné. Dovolenou nelze ani v trvajícím pracovním poměru nahradit peněžitou kompenzací. Každý zaměstnanec má nárok na 5 týdnů dovolené ročně, což odpovídá 25 pracovním dnům při pětidenním pracovním týdnu a 36 pracovním dnům při šestidenním pracovním týdnu. Během prvních šesti měsíců od nástupu do zaměstnání (čekací doba) vzniká pouze nárok na poměrnou část dovolené, jejíž délka závisí na odpracované době (např. po odpracování 4 měsíců má zaměstnanec nárok na 1/3 roční dovolené, tj. 10 pracovních dní; po šesti měsících vzniká nárok v plné výši. Od druhého roku trvání pracovního poměru vzniká nárok na plnou dovolenou už od začátku druhého roku od nástupu do zaměstnání (§ 2 odst. 2 zákona o dovolené) Při posuzování nároku na dovolenou se „rok“ počítá vždy ode dne nástupu do zaměstnání, a tedy odpovídá „pracovnímu roku“. V praxi se nárok často převádí na kalendářní rok. Náhrada za dovolenou je odměna, která se zaměstnanci vyplácí za dobu, ve které je na dovolené. Při výpočtu náhrad za dovolenou se uplatňuje zásada ušlé odměny: zaměstnanec má nárok na výplatu odměny, která by mu náležela, kdyby nenastoupil dovolenou. Do náhrad za dovolenou je proto nutno zahrnout např. přesčasové hodiny, které by zaměstnanec musel odpracovat vzhledem k rozvržení pracovní doby. U výkonové (akordové nebo úkolové) mzdy se náhrady za dovolenou počítají podle průměrného výdělku v posledních 13 plných odpracovaných týdnech (princip průměrného výdělku); přitom se nezapočítávají práce, které mají pouze výjimečný charakter). Z ustanovení zákona o dovolené vyplývá, že zaměstnanec by během čerpání dovolené neměl utrpět ztrátu na výdělku, ale na druhé straně nemá být ani finančně zvýhodněn. Čerpání dovolené je nutno dohodnout se zaměstnavatelem a stanovit její délku. Ohledně nemoci v průběhu dovolené stanoví § 5 rakouského zákona o dovolené, že se do vyčerpaných dnů dovolené nezahrnují pracovní dny, ve kterých byl zaměstnanec v průběhu dovolené práceneschopný. Pokud dojde k ukončení pracovního poměru
70
a zaměstnanec svou dovolenou ještě nevyčerpal, náleží mu peněžitá náhrada za nevyčerpanou dovolenou v podobě tzv. náhrady platu za nevyčerpanou dovolenou.
5.5. Srovnání právní úpravy vyslání zaměstnanců Rakousko a Česká republika 5.5.1. Všeobecně Vzhledem k tomu, že pro oba členské státy EU je výchozím dokumentem tatáž směrnice o vyslání, upouštíme na tomto místě od výkladu samotné směrnice. Jejím obsahem se zabývá odborný posudek o české úpravě pracovního práva a sociálního zabezpečení. Následující část textu se zaměřuje spíše na specifika resp. na praxi uplatňovanou v Rakousku. 5.5.2. Situace v Rakousku a)
Ohlášení vyslání
Zaměstnávání pracovních sil jakékoli národnosti, které podnik se sídlem ve státě Evropského hospodářského prostoru (EU a EHS) a Švýcarsku vysílá k výkonu soustavné pracovní činnosti do Rakouska, musí být podle § 7 b zákona o adaptaci pracovního a smluvního práva (AVRAG) ohlášeno jeden týden před zahájením pracovní činnosti Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání (ZKO) Spolkového ministerstva financí. Opis ohlášení je nutno předat zmocněné osobě zaměstnavatele. Jestliže je vysílán jen jeden zaměstnanec, musí být tento opis vydán jemu. b)
Obsah ohlášení • • • • • • • • •
jméno a adresa zaměstnavatele, jméno zmocněné osoby, jméno a adresa tuzemského objednatele výkonů (generální zadavatel), jména, data narození, čísla sociálního pojištění a státní příslušnost zaměstnanců vysílaných do Rakouska, zahájení a předpokládaná doba trvání zaměstnání v Rakousku, výše příslušné odměny pro jednotlivé pracovní síly, místo zaměstnání Rakousku, druh činnosti a pracovní zařazení zaměstnance, pokud je pro zaměstnávání vysílaných pracovních sil ve státě sídla zaměstnavatele nezbytné úřední povolení, vždy také orgán vystavující povolení a číslo jednací, datum vystavení a doba platnosti nebo opis povolení,
71
• jestliže vyslaní zaměstnanci potřebují ve státě zaměstnavatele povolení k pobytu, uvede se vystavující orgán, číslo jednací, datum vystavení a doba platnosti nebo opis povolení. c)
Předkládání dokladů o přihlášení
Jestliže vysílané pracovní síly nemusí být v Rakousku přihlášeny k sociálnímu pojištění, je zaměstnavatel povinen na vyžádání předložit vedle opisu ohlášení vyslání také doklady o přihlášení zaměstnance k sociálnímu pojištění (potvrzení o příslušnosti k sociálnímu pojištění A1 nebo E 101). d)
Předkládání mzdové evidence (nově od 01 .05. 2011)
Zahraniční zaměstnavatelé jsou povinni mít u sebe po dobu zaměstnání zaměstnance na pracovišti v Rakousku k dispozici mzdové podklady, které jsou zapotřebí pro stanovení odměny příslušející zaměstnanci podle rakouských právních předpisů, a to v německém jazyce. Za potřebné mzdové podklady jsou považovány vedle pracovní smlouvy a zaměstnaneckého listu (Dienstzettel) záznamy o pracovní době, výši mzdy nebo doklady o vyplacení mzdy zaměstnavatelem. e)
Specifika v souvislosti s volným pohybem služeb
Podniky se sídlem v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku, České republice, na Slovensku, ve Slovinsku a v Maďarsku mohou od 1. 5. 2011 bez omezení nabízet své služby v Rakousku, aniž by zde měly trvalou provozovnu. Volný pohyb služeb zahrnuje také právo podniků poskytovat v Rakousku služby prostřednictvím vlastních zaměstnanců. Při přeshraničním poskytování služeb je nutno dodržovat rakouské právní předpisy upravující živnostenské podnikání. Informace o nich poskytuje Spolkové ministerstvo hospodářství, rodiny a mládeže a pracoviště zahraničního obchodu Hospodářské komory Rakouska. Ve stavebnictví a vedlejší stavební činnosti je v každém případě zapotřebí povolení k zaměstnání. Pro zaměstnávání v níže uvedených oborech je zapotřebí povolení k vyslání, při překročení maximální povolené délky vyslání je nutné povolení k zaměstnání: • zahradnické služby • kamenické práce • zhotovování ocelových konstrukcí a konstrukcí lehkých kovů • stavební činnost a příbuzná hospodářská odvětví • zabezpečovací služby • čištění budov • inventář a dopravní prostředky • domácí péče o nemocné a sociální služby
72
f)
Požadované podklady
Pro ohlášení vyslání vyžaduje Úřad pro kontrolu ilegálního zaměstnávání (ZKO) předložení následujících formulářů vyplněných ve všech rubrikách: • ZKO 3: ohlášení vyslání do Rakouska podle § 7 odst. 3 a 4 AVRAG, • ZKO 3a: příloha k KIAB3 pro další vyslané zaměstnance, • údaje o povolení zaměstnání ve státě sídla zaměstnavatele, • údaje o povolení k pobytu zaměstnance ve státě sídla zaměstnavatele. Po uplynutí přechodného období pro členské státy EU Estonsko, Lotyšsko, Litvu, Polsko, Českou republiku, Slovensko, Slovinsko a Maďarsko platí od 1. 5. 2011 pro pracovní síly z těchto států princip volného pohybu pracovníků, kteří si tak mohou obstarat a vykonávat jakékoli zaměstnání za stejných podmínek jako rakouští občané. Vysílání pracovních sil nicméně podléhá, jako dosud, ohlašovací povinnosti na Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání. Další informace ohledně pracovněprávních nároků pracovních sil, zákona o boji proti mzdovému a sociálnímu dumpingu a o vydávání potvrzení o ohlášení při pobytu delším než tři měsíce najdete na domovské stránce Spolkového ministerstva práce, sociálních věcí a ochrany spotřebitele. g)
Ohlašovací povinnost
Podle § 18 odst. 12 rakouského zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG), resp. § 7 písm. b) zákona o adaptaci pracovního a smluvního práva (AVRAG), kterým se přejímá směrnice EU č. 96/71, musí zaměstnavatel se sídlem ve státě EHP ohlásit zaměstnání vyslaných pracovníků Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání. Zahraniční zaměstnavatelé se sídlem firmy v evropském hospodářském prostoru musí ohlásit zaměstnání osob, které byly vyslány k výkonu soustavné pracovní činnosti do Rakouska, nejpozději jeden týden před zahájením práce, pokud možno v elektronické formě, Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání (Zentrale Koordinationsstelle für die Kontrolle der illegalen Beschäftigung, ZKO). V naléhavých případech, při neodkladných pracích a při zakázkách s velmi krátkým termínem plnění lze ohlášení provést bezprostředně před zahájením práce. Ohlášení, která se týkají státních příslušníků třetích zemí a občanů z Bulharska nebo Rumunska během přechodného období, budou odeslána pracovišti služeb zaměstnanosti (Arbeitsmarktservice, AMS) k ověření, zda se jedná o zaměstnání vyžadující povolení. V případě činnosti v chráněném sektoru, tedy poskytování určitých služeb, u kterých se během přechodného období uplatňují omezení ve vztahu k volnému poskytování služeb, se použijí ustanovení § 18 odst. 1 až 11 rakouského zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG); to znamená, že je u pracoviště služeb zaměstnanosti nutno podat žádost o povolení vyslání, ve stavebnictví pak o povolení zaměstnání.
73
h)
Přeshraniční zapůjčení zaměstnanců v EU
Zahraniční pracovní agentury (Überlasser) jsou povinny oznámit zaměstnání pracovníků, které dočasně zapůjčují do Rakouska k výkonu činnosti nevyžadující povolení, nejpozději jeden týden před zahájením pracovní činnosti Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání, a to pokud je to technicky možné, elektronickou cestou. Při mimořádných událostech (katastrofách), neodkladných pracích a zakázkách s velmi krátkým termínem plnění lze ohlášení provést bezprostředně před zahájením práce. i)
Obsah ohlášení • • • • •
j)
jméno a adresa tzv. uživatele (Beschäftiger), kterému je pracovník zapůjčen jméno, datum narození a státní příslušnost přenechaných pracovních sil zahájení a předpokládaná délka zaměstnání u zaměstnavatele výše odměn jednotlivých zaměstnanců místo (místa) zaměstnání, druh činnosti a pracovní zařazení jednotlivých pracovních sil Odpovědné pověřené osoby
Účinné ustanovení „odpovědné pověřené osoby“ podle § 28a odst. 3 rakouského zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG) ve spojení s § 9 zákona o správních sankcích a ohlášení této skutečnosti Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání jsou podmínkou odpovědnosti podle sankčních norem správního práva. Ustanovení odpovědných pověřených osob, které přebírají sankční odpovědnost v oblasti zaměstnávání zahraničních pracovních sil v podniku, nabývá právní účinnosti až poté, co Úřad pro kontrolu ilegálního zaměstnávání obdrží písemné sdělení o takovém ustanovení včetně dokladu, kterým zaměstnanec potvrzuje souhlas se jmenováním. k)
Centrální evidence správních sankcí
Veřejní zadavatelé jsou podle § 72 zákona o zadávání veřejných zakázek povinni poskytnout podklady pro posouzení spolehlivosti uchazečů, především pak informace z centrální evidence správních sankcí podle § 28 b zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG). Firmy, které se v zahraničí přihlásí do veřejného výběrového řízení, obdrží od Úřadu pro kontrolu ilegálního zaměstnávání odpovídající sdělení, aby je mohly předložit u vypsaného výběrového řízení v zahraničí.
74
l)
Záruky generálního zadavatele prací
Zadavatel zakázky/prací ručí za pochybení svého bezprostředního dodavatele (služby), jestliže neplní svou kontrolní a informační povinnost podle § 26 odst. 6 rakouského zákona o zaměstnávání cizinců (AuslBG). Od 1. 7. 2011 je firma, která provedení výkonu zcela nebo částečně svěří jiné firmě, povinna pověřenou firmu před zahájením prací vyzvat, aby podle tohoto zákona do jednoho týdne doložila potřebná oprávnění pro zahraniční pracovní síly, které zaměstnává. Jestliže příslušná firma tento požadavek nesplní ve stanovené lhůtě, je o tom zadávající firma neprodleně povinna informovat Úřad pro kontrolu ilegálního zaměstnávání Spolkového ministerstva financí.
75
6. SROVNÁNÍ SOCIÁLNÍHO PRÁVA V ČESKÉ REPUBLICE A SOCIÁLNÍHO PRÁVA V RAKOUSKU 6.1.
Všeobecně
Mezi sociálními pojišťovnami a pojištěnci (a případně také určitými třetími osobami) vzniká soubor práv a povinností v oblasti sociálního pojištění, který tvoří samostatný veřejnoprávní vztah. Podle převládajícího právního názoru se tento vztah označuje termínem „závazkový vztah v záležitostech sociálního pojištění“ nebo krátce „vztah sociálního pojištění“. V oblasti sociálního pojištění existují tři základní formy pojistného vztahu: • povinné pojištění, • dobrovolné pokračující pojištění a • tzv. formální pojištění. Dobrovolné a formální pojištění doplňují velkou hlavní oblast, v níž existuje povinné pojištění. Kromě toho se rozlišuje (u pojištění ve všech pojistných odvětvích) plné a částečné pojištění. Podle § 4 násl. rakouského zákona o všeobecném sociálním pojištění (ASVG) resp. § 2 zákona o živnostenském sociálním pojištění (GSVG) se na většinu výdělečně činných osob vztahuje právní úprava povinného pojištění. Tyto pojistné vztahy vznikají ze zákona a nezávisle na ohlášení zahájením činnosti podléhající povinnosti pojištění a obdobným způsobem také zanikají. Účastníci jinak nemohou existenci pojištění jakkoli ovlivnit. Také obsah pojistného vztahu nezávisí na dohodě jeho účastníků. Vztah sociálního pojištění se proto také označuje jako „veřejnoprávní pojistný vztah“. Pojistný vztah podle zákona o všeobecném sociálním pojištění je zásadně determinován druhem a charakterem zaměstnaneckého vztahu zakládajícího pojištění. Ten pak závisí na účastnících zaměstnaneckého vztahu, jimiž jsou zaměstnanec a zaměstnavatel ve smyslu pracovněprávních předpisů. V rakouském systému sociálního pojištění existují tyto druhy pojištění: • zdravotní pojištění, • úrazové pojištění, • důchodové pojištění, • pojištění pro případ nezaměstnanosti a • systémy sociální pomoci v nouzi a jiné formy sociální podpory. Rozdělení vztahu sociálního pojištění je dáno okruhem pojištěných osob. Velká většina druhů výdělečné činnosti spadá pod povinné pojištění. Vyjádřeno jinými slovy to znamená, že při výkonu určité výdělečné činnosti, která je závazně vymezena v zákoně, vzniká povinnost pojištění a tím také pojistná ochrana ze zákona. Podle vykonávané činnosti se rozlišuje povinné pojištění podle zákona o všeobecném sociálním pojištění
76
(Allgemeines Sozialversicherungsgesetz, ASVG) nebo podle zákona o živnostenském sociálním pojištění (Gewerbliches Sozialversicherungsgesetz, GSVG) nebo také podle zákona o sociálním pojištění osob vykonávajících svobodná povolání (Freiberuflich SelbständigenSozialversicherungsgesetz, FSVG). U plně pojištěných účastníků pojištění patřících do definovaného okruhu osob se v každém případě uplatní již výše zmíněné druhy pojištění, konkrétně zdravotní pojištění, důchodové pojištění, pojištění pro případ pracovního úrazu a pojištění pro případ nezaměstnanosti. V Rakousku proto hraje zásadní roli právní vztah, na jehož základě fyzická osoba vykonává výdělečnou činnost.
77
PRACOVNÍ SMLOUVA = trvalý závazkový vztah povinné pojištění podle ASVG § 4(2) ASVG: „Zaměstnanec je ve smyslu tohoto zákona ten, kdo vykonává práci za odměnu ve vztahu osobní a ekonomické závislosti.“
SMLOUVA O DÍLO SMLOUVA O PRACOVNÍ = závazkový vztah ČINNOSTI = s jednorázovým trvalý závazkový vztah plněním povinné pojištění povinné pojištění povinné pojištění podle ASVG = podle GSVG = podle GSVG externí pracovník „nová OSVČ“ ve vztahu § 2(1) GSVG: obdobném § 2(1) bod 4 členové zaměstnaneckému GSVG živnostenských poměru „Osoby samostatně komor výdělečně činné, jednatelé které na základě §4(4) ASVG: OSVČ podnikatelské „Obdobné činnosti dosahují postavení jako příjmů podle zaměstnanci mají ve smyslu tohoto zákona o dani z zákona osoby, příjmu […], jestliže jim které na základě smlouvy o nevznikla povinnost pojištění pracovní činnosti na určitou nebo podle tohoto nebo neurčitou dobu…. jiného rakouského zákona.“ pokud za tuto činnost pobírají odměnu, poskytují služby převážně osobně a nedisponují ve větší míře vlastními provozními prostředky.“ VÝJIMKA: ->
78
§4(4) písm. a ASVG: „že už jsou na základě této činnosti pojištěny podle § 2 odst. 1 bod 1 až 3 GSVG (nebo BSVG nebo FSVG)“ (např. výkon činnosti jednatele)
6.2.
Pojistný případ nemoci Zdravotní pojištění je stejně jako v České republice koncipováno jako systém
povinného pojištění, jehož prostředky jsou určeny k úhradě poskytnutých zdravotnických výkonů. Zdravotní pojištění není upraveno jedním zákonem, nýbrž se, jak jsme již uvedli, řídí několika zákony, konkrétně je to ASVG, GSVG, FSVG atd. Jako ilustrativní příklad zde uvádíme definici nemoci ve smyslu sociálního pojištění podle § 120 ASVG: Podle něj je nemoc patologický stav těla nebo mysli, který si vyžaduje léčení. O patologický stav se pak jedná v případě, že se stav těla nebo mysli odlišuje od normy „zdraví“. Je ovšem sporné, kdo je povolán ke stanovení této normy. Protože zákon nedefinuje obsah pojmů „patologický“ ani „potřeba léčení“, byly provedeny nejrůznější pokusy o vědecké vymezení pojmu „nemoc“. Představitelé různých oborů za tímto účelem vypracovali různé teorie: Ve smyslu sociálního pojištění se o nemoc jedná tehdy, jestliže právní předpisy upravující oblast zdravotního pojištění předpokládají nápravu tohoto stavu pomocí odpovídajících výkonů, jinak řečeno, pokud lze tento stav ovlivnit v prvé řadě poskytnutím zdravotní péče. Pokud tomu tak není, pak není dána povinnost vynaložení prostředků ze zdravotního pojištění. Pojem „nemoc“ proto závisí na konkrétních zdravotnických možnostech a bude se postupem času (moci) v závislosti na pokroku ve zdravotnictví měnit. Pro pojem „nemoc“ je dále určující, že (patologický) stav má být léčen s ohledem na terapeutické cíle a na nutnost léčení stanovenou na základě sociálního konsensu. Osobami, které musí řešit nutný konflikt mezi zdravotnickými a ekonomickými aspekty případu, jsou v první instanci lékař a v poslední instanci soudce, jakožto představitel právnické obce. Cílem poskytování zdravotní péče je obnovení, zlepšení nebo upevnění zdraví, schopnosti pracovat nebo schopnosti zajišťovat vlastní životní potřeby (schopnost svépomoci). Poskytování zdravotní péče je nutné tehdy, když slouží těmto cílům. Pokud už zdravotní stav není možno ovlivnit, jedná se o postižení, které se nehradí z prostředků zdravotního pojištění. Jestliže je někdo odkázán výhradně na poskytování péče, nemá nárok na léčení. Pro tento případ jsou určeny dávky poskytované na základě rakouského zákona o příspěvku ve stavu odkázanosti (Bundespflegegeldgesetz, BPGG) resp. zákonů jednotlivých spolkových zemí o příspěvku ve stavu odkázanosti a o sociální pomoci.
79
Podobně jako v České republice zajišťuje agendu zdravotního pojištění zdravotní pojišťovna, kterou si pojištěnec zvolil. Pojištěnec musí být fyzická osoba, a to konkrétně: • fyzická osoba s trvalým pobytem v Rakousku nebo • fyzická osoba bez trvalého pobytu, která je však zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem v Rakousku. K plnění je povinný zaměstnavatel nebo, pokud pracovník patří do kategorie samostatně výdělečně činných osob, tedy dosahuje příjmy z živnostenského podnikání nebo výkonu svobodného povolání, je to „samotný pracovník“. Příjemcem dávek je v prvé řadě pojištěná osoba. Podle ASVG jsou pojištěny také osoby, které pobírají dávky podle zákona o pojištění pro případ nezaměstnanosti, to znamená především osoby pobírající podporu v nezaměstnanosti, podporu v hmotné nouzi, mateřský příspěvek a příspěvky při péči o dítě. Kromě toho jsou pojištěni všichni důchodci. Kdo nepodléhá povinnému pojištění (např. studenti, kteří už podle právní úpravy sociálního pojištění nejsou dětmi, to znamená, že dosáhli určitého věku), může se podle § 16 ASVG stát dobrovolně účastníkem zdravotního pojištění (samopojištění). Samopojištění se v systému zdravotního pojištění vztahuje také na osoby, které vykonávají práci na velmi malý úvazek, a tudíž jsou vyňaty z plného pojištění. Do zdravotního pojištění jsou zahrnuti také rodinní příslušníci pojištěných osob, pokud už nejsou sami účastníky zdravotního pojištění a mají obvyklé místo pobytu v Rakousku.
80
Sazby pojistného (v procentech) Dělnické profese 1) Položka celkem Zdravotní pojištění, § 51 ASVG
7,05
Dodatečný příspěvek zdravotního pojištění, § 51b ASVG Doplňkový příspěvek, § 51c ASVG
Příspěvek na zdravotní pojištění celkem Pojištění pracovního úrazu, § 51 ASVG Důchodové pojištění, § 51 ASVG Hornické důchodové pojištění, §§ 51, 51 a ASVG Pojištění pro případ nezaměstnanosti
0,50 -
Doplňkový příspěvek , § 51e ASVG 8)
9)
podíl zaměstnance 3,60
Pracovníci v zemědělství
podíl zaměstnavatele 3,45
0,25 -
celkem 7,05
0,25 -
podíl zaměstnance 3,52
0,50 -
Zaměstnanecké profese (THP)
podíl zaměstnavatele 3,53
0,25 -
celkem
podíl zaměst-nance
6,95
0,25 -
3,47
Nezávislí pracovníci
podíl zaměstnavatele 3,48
0,50
0,25
0,25
0,10
0,00
0,10
celkem 7,05
podíl zaměstnance 3,52
0,50 -
0,25 -
podíl zaměstnavatele 3,53 0,25 -
0,10
0,10
0,00
0,10
0,10
0,00
0,10
0,10
0,00
0,10
0,10
0,00
7,65
3,95
3,70
7,65
3,87
3,78
7,65
3,82
3,83
7,65
3,87
3,78
1,40
0,00
1,40
1,40
0,00
1,40
1,40
0,00
1,40
1,40
0,00
1,40
22,80
10,25
12,55
22,80
10,25
12,55
22,80
10,25
12,55
22,80
10,25
12,55
28,30
10,25
18,05
0,00
0,00
0,00
28,30
10,25
18,05
-
-
-
6,00
3,00
3,00
6,00
3,00
3,00
6,00
3,00
3,00
6,00
3,00
3,00
Příplatek podle Zákona o platební neschopnosti a jistotě odměny (IESG)
0,55
0,00
0,55
0,55
0,00
0,55
0,55
0,00
0,55
0,55
0,00
0,55
Příspěvek pro zaměstnaneckou komoru 2)
0,50
0,50
0,00
0,75
0,75
0,00
0,50
0,50
0,00
0,50
0,50
0,00
Příspěvek na podporu bytové výstavby
1,00
0,50
0,50
-
-
-
Příspěvek na příplatek za práci za špatného počasí 3)
1,40
0,70
0,70
-
-
-
Příspěvek na příplatek za těžkou noční práci 4) Část pojistného hrazená zaměstnavatelem 5) Příspěvek na pojištěnce pracující na velmi malý úvazek podle § 53a ASVG 6) Příspěvek na podnikové důchodové připojištění
7)
1,00 -
0,50 -
0,50 -
-
-
-
-
-
-
-
-
3,70
0,00
3,70
3,70
0,00
3,70
3,70
0,00
3,70
16,40
0,00
16,40
16,40
0,00
16,40
16,40
0,00
16,40
16,40
0,00
16,40
-
14,20
14,20
0,00
14,20
14,20
0,00
13,65
13,65
0,00
14,20
14,20
0,00
1,53
0,00
1,53
1,53
0,00
1,53
1,53
0,00
1,53
1,53
0,00
Příspěvek na fond sociálních potřeb a zvyšování kvalifikace 10) 0,25 0,00 0,25 1) Platí pro pracovníky v dělnických profesích, kteří - podléhají zákonu o mzdových náhradách (Entgeltfortzahlungsgesetz, EFZG), - nepodléhají zákonu o mzdových náhradách, - a podle § 1154b Občanského zákoníku (ABGB) 2) resp. příspěvek pro komoru pracovníků v zemědělství (ve Vídni a Burgenlandsku se neodvádí tento příspěvek, ale pouze část zaměstnanců v zemědělství a lesnictví odvádí příspěvek pro zaměstnaneckou komoru ve výši 0,5 %). Učňové jsou, s výjimkou Štýrska a Korutan – od příspěvku pro komoru pracovníků v zemědělství osvobozeni. 3) Týká se pouze pracovníků, na které se vztahují předpisy o práci za špatného počasí. 4) Týká se pouze pracovníků, na které se aplikuje zákon o těžké noční práci. 5) Zaměstnavatel odvádí stanovenou část pojistného pouze za zaměstnance pracující na velmi nízký úvazek, jejichž celková mzda za kalendářní měsíc překročí 580,20 € (roční vyměřovací základ). 6) Zaměstnanec pracující na velmi nízký úvazek odvádí zdravotní pojišťovně stanovenou část pojistného, pokud celková částka jeho příjmů dosažených z více zaměstnaneckých poměrů podléhajících ASVG přesahuje příjmové minimum (roční vyměřovací základ). U osob v zaměstnaneckém poměru se pojistné zvyšuje o příspěvek pro zaměstnaneckou komoru. 7) Týká se pracovních poměrů, které se řídí soukromoprávní smlouvou a začínají po 31.12.2002; pro nezávislé pracovníky platí od 1.1.2008. 8) Doplňkový příspěvek k financování dávek zdravotního pojištění vyplácených v případě pracovního úrazu. 9) U nízkých příjmů platí pro podíl na příspěvku na pojištění pro případ nezaměstnanosti, který hradí zaměstnanec, odlišná úprava: vyměřovací základ do 1.210,00 €: 0 %, od 1.219,00 do 1.330,00 €: 1 %, od 1.330,00 do 1.497,00 €: 2 % (§ 2a zákona o financování politiky zaměstnanosti - AMPFG). 10) Za agenturní pracovníky odvádí tuto částku od 1.1.2013 pracovní agentura, pokud jsou splněny podmínky podle § 22d Zákona o přenechání pracovníků (AÜG).
81
1,53 -
Porovnání sazeb pojistného u zaměstnanců
Česká republika
Rakousko zaměstnanec Zdravotní pojištění
zaměstnavatel
dělnické profese: 3,6 %
3,5 %
THP: 3,47 %
3,48 %
zaměstnanec -
zaměstnavatel 2,3 % nebo 3,3 % (malý x střední podnik)
celkem přibližně 7,65 % Pojištění pracovního úrazu
-
1,4 %
Důchodové pojištění
dělnické profese a THP: 10,25 %
12,55 %
-
-
6,5 %
15 %
celkem 22,80 % Pojištění pro případ nezaměstnanosti
dělnické profese a THP: 3 %
3%
-
1,2 %
celkem 6 %
Sazby pojistného pro OSVČ
Rakousko
Česká republika
7,65 %
2,4 %
-
-
Důchodové pojištění
18,5 %
28 %
Pojištění pro případ nezaměstnanosti
1,53 %
1,2 %
Zdravotní pojištění Pojištění pracovního úrazu
82
6.3.
Právní úprava smluvního partnerství
Smluvními partnery ve vztazích, které se řídí právními předpisy pro sociální pojištění, jsou zaměstnavatel, zaměstnanec a sociální pojišťovna. V případě nemoci tak má pojištěný pracovník v prvé řadě nárok na poskytnutí zdravotní péče. Zdravotní péče zahrnuje lékařskou pomoc, léčiva a zdravotní pomůcky. V Rakousku může smluvní partner, který poskytuje zdravotní péči v rámci sociálního pojištění, splnit svou povinnost spočívající ve věcném plnění tak, že buď dá k dispozici vlastní zařízení (např. ambulantní zařízení, nemocnice atd.), nebo uzavře se zástupci pojištěnců dohody, které pro příslušné profesní skupiny zajistí dostatečnou zdravotní péči. Smluvní partneři proto uzavírají s lékaři, porodními asistentkami, optiky, lékárníky, zdravotnickými zařízeními atd. soukromoprávní smlouvy, jejichž prostřednictvím se realizuje začlenění představitelů těchto profesních skupin do systému sociálního pojištění. V Rakousku se pro tento model používá také označení systém (zdravotních) pokladen.
6.4.
Další pojistné případy v rámci zdravotního pojištění
Mezi další pojistné případy v rámci zdravotního pojištění patří: • pojistný případ pracovní neschopnosti, • pojistný případ mateřství, • ošetření zubů a zubní náhrady, • pomoc při tělesném postižení, • opatření k upevnění zdraví a zdravotní prevence. Za různé výkony spadající do zdravotního pojištění platí pojištěnci nebo jejich rodinní příslušníci příplatky nebo spoluúčast. Při poskytnutí ústavní péče podle ASVG musí rodinní příslušníci uhradit za první 4 týdny hospitalizace 10 % denní sazby; to ovšem neplatí pro pobyt v porodnici. V rámci 53. novely ASVG byl zaveden poplatek za poukaz na ošetření. Pojištěnec musí jednou za čtvrtletí zaplatit zaměstnavateli za vystavení poukazu na ošetření u praktického lékaře (kromě doporučení k odbornému vyšetření) a také poukazu na ošetření u zubního lékaře poplatek ve výši 3,63 € (§ 135 odst. 3 ASVG). Zde je třeba zmínit i další poplatky sloužící k částečné úhradě nákladů při poskytnutí zdravotních a dalších pomůcek atd., dále poplatek za recept ve výši 4,45 €, na rok 2005 byl zaveden poplatek za poskytnutí ústavní péče. Směrnice národního sdružení orgánů sociálního zabezpečení stanoví, které osoby jsou osvobozeny od úhrady poplatku za recept, poplatku za poukaz na ošetření nebo poplatku za elektronický zdravotní průkaz.
6.5.
Pojištění pracovního úrazu
Pojištění pracovního úrazu je stejně jako zdravotní pojištění upraveno jednotlivými částmi zákonů v oblasti sociálního zabezpečení (ASVG, FSVG, PKUVG, GSVG…). „Úkolem pojištění pracovního úrazu je vytváření podmínek pro zamezení pracovních úrazů a 83
nemocí z povolání, pro poskytnutí první pomoci při pracovních úrazech a léčení úrazu, rehabilitace postižených a odškodnění po pracovních úrazech a nemocích z povolání“ (§ 172 odst. 1 ASVG). Na rozdíl od sociálního pojištění je zde příslušnou institucí pro zaměstnance, OSVČ a příslušníky svobodných povolání Všeobecná úrazová pojišťovna (Allgemeine Unfallversicherungsanstalt, AUVA). Patří k největším institucím sociálního zabezpečení v Rakousku a v jejich rámci je jediná, která má pozitivní bilanci. Vedle toho existuje několik dalších úrazových pojišťoven: • pro zaměstnance veřejné správy – Pojišťovna pro zaměstnance veřejné správy (Versicherungsanstalt öffentlich Bediensteter), • pro zemědělce: Rolnická sociální pojišťovna (Sozialversicherungsanstalt der Bauern), • pro železničáře: Pojišťovna rakouských železnic (Versicherungsanstalt der österreichischen Eisenbahnen)
6.5.1. Okruh pojištěných osob Účastníky pojištění pracovního úrazu jsou: • všichni zaměstnanci podle § 4 odst. 2 ASVG, • osoby, které jsou podle § 4 odst. 4 ASVG v obdobném postavení jako zaměstnanci (nezávislí pracovníci). V rámci částečného pojištění jsou kromě toho podle § 7, 8 ASVG účastníky pojištění pracovního úrazu: • osoby vykonávající domácí práce, • osoby pracující na velmi malý úvazek, • advokátní koncipienti a další, • žáci a studenti, • osoby vykonávající civilní službu, • určití pracovníci povinných a dobrovolných profesních sdružení, • příslušníci určitých svobodných povolání a další. Účastníky povinného pojištění jsou kromě toho také (§ 8 odst. 1 bod 3 písm. a ASVG): • všechny samostatně výdělečně činné osoby, pokud jsou členy hospodářské komory, • určití společníci v závislosti na tom, jestli je daná obchodní společnost členem komory, • nové samostatně výdělečně činné osoby podle § 2 odst. 1 bodu 4 GSVG. Podle § 2 odst. 2 FSVG jsou účastníky pojištění pracovního úrazu: • příslušníci svobodných povolání sdružení v lékařských komorách. Podle § 3 BSVG jsou účastníky pojištění pracovního úrazu: • osoby samostatně výdělečně činné v zemědělství a lesnictví.
84
6.5.2. Právní úprava dávek v pojištění pracovního úrazu Hlavní oblastí krytí rizik v pojištění pracovního úrazu jsou úrazy vzniklé v souvislosti s výdělečnou činností. Pojištění pracovního úrazu tedy nekryje jakékoli riziko úrazu, především pak „mimopracovní úrazy“. Osoba s plným pojištěním sice má při každém úrazu nárok na poskytnutí zdravotní péče ze zdravotního pojištění atd., nikoli však na plnění z pojištění pracovního úrazu. Především v případě trvalých dopadů na schopnost dosahovat výdělku se podle právní úpravy zdravotního pojištění neposkytuje žádné plnění; zde se však naopak jedná o riziko, které plně pokrývá pojištění pracovního úrazu prostřednictvím vyplácení renty. Pojištění pracovního úrazu kromě toho kryje riziko nemoci z povolání, tedy výskyt určitých nemocí a jejich trvalých následků. Přitom je nutno vzít v úvahu to, že nemoci z povolání jsou taxativně stanoveny v katalogu formou výčtu. To znamená, že pojistný případ nemoci z povolání nekryje automaticky jakoukoli nemoc, která nastane při výkonu povolání a na pracovišti. V dalším textu uvedeme velmi stručnou charakteristiku pracovního úrazu, protože jde o stěžejní pojem pro oblast pojištění pracovního úrazu. Pracovní úrazy jsou úrazy, jejichž vznik souvisí co do místa, času a příčiny se zaměstnáním zakládajícím pojistný vztah (§ 175 odst. 1 ASVG). Tato obecná charakteristika vymezuje v ASVG v hrubých rysech oblast rizik, kterou pokrývá pojištění pracovního úrazu a jež se obecně označuje jako „chráněná oblast života“. V pojištění pracovního úrazu je chráněná oblast primárně omezena na zdravotní újmu způsobenou úrazem. Jakákoli jiná zdravotní újma, konkrétně újma způsobená nemocí, spadá do pojištění pracovního úrazu pouze tehdy, pokud se, jak už bylo uvedeno, jedná o nemoc z povolání. Jako skutkovou podstatu úrazu chápe judikatura a teorie časově omezenou událost, vnější působení, nestandardní jednání, neobvyklou zátěž, která vede k tělesnému poškození. Událost přitom nemusí být neočekávaná ani nepředvídatelná a nehraje zde roli ani její ovlivnitelnost vůlí pracovníka. K poškození zdraví ovšem musí dojít v důsledku náhlé, tedy časově omezené události. Jádro oblasti života, která je chráněna pojištěním pracovního úrazu, tvoří výdělečná činnost v nejširším smyslu. To znamená, že ochrana zahrnuje také cestu do zaměstnání. Nemoc z povolání Jestliže příčinou zdravotní újmy nebyl úraz, například pokud nenastala v důsledku náhlé události, nýbrž byla způsobena déletrvajícími vlivy, ale má povahu nemoci, pak se plnění z pojištění pracovního úrazu poskytuje, pokud se jedná o nemoc z povolání podle § 177 ASVG.
85
Vznik pojistné události „pracovní úraz“ Podle § 174 ASVG je okamžikem vzniku pracovního úrazu okamžik události; okamžikem vzniku nemoci z povolání je buď začátek nemoci nebo, pokud je to pro pojištěnou osobu výhodnější, začátek snížení schopnosti dosahovat výdělku. O tom, který okamžik je pro pojištěnou osobu výhodnější, rozhoduje orgán sociálního zabezpečení. Plnění z pojištění pracovního úrazu Také v pojištění pracovního úrazu lze rozlišovat různé druhy plnění: • věcné plnění (léčení, rehabilitace), • peněžité plnění (především renta). Kromě toho lze rozlišovat mezi plněním, na které má pojištěná osoba právní nárok při splnění určitých podmínek (povinné plnění) a plněním, které může pojišťovna poskytnout podle uvážení (dobrovolné plnění). Zákon (§ 173 ASVG) kromě toho rozlišuje plnění v případě tělesné újmy a v případě smrti pojištěné osoby. Věcné plnění Zákon stanoví tyto druhy věcného plnění z pojištění pracovního úrazu: • léčení úrazu (§ 189 až § 194, 197 ASVG) • rehabilitace (§ 198 až § 201 ASVG) • pomůcky (protetické, ortopedické pomůcky) (§ 202 ASVG) Peněžité plnění Jako vyměřovací základ se u pojištěných osob vykonávajících závislou činnost použije součet základů pojistného v posledním roce před pojistnou událostí, zvýšený o zvláštní příplatky, z nichž se musí odvádět pojistné. Vyměřovací období je vždy celý rok, příjmy se zahrnují až do maximální výše vyměřovacího základu. Krátkodobé peněžité dávky Pokud se pojištěná osoba nachází v ústavní péči v důsledku pojistné události spadající do pojištění pracovního úrazu, může jí vzniknout nárok na rodinné nebo denní dávky. Rodinné a denní dávky patří k pracovněprávním nárokům na náhradu mzdy (zaměstnavatel je v době trvání nemoci zaměstnance povinen platit náhradu mzdy po dobu nejvýše 10 týdnů), zatímco se nemocenské dávky vyplácejí pouze subsidiárně (§ 195 ASVG). Kromě toho ještě existuje nárok na překlenovací příspěvek a na úrazové vyrovnání.
86
Úrazová renta Základním druhem plnění podle právních předpisů v oblasti pojištění pracovního úrazu je úrazová renta. Je to časově omezené nebo časově neomezené peněžité plnění, které je určeno ke kompenzaci poklesu výdělečné schopnosti, k níž došlo u pojištěné osoby a která pokračuje i po léčení úrazu a ostatních opatřeních. Nárok existuje (§ 203 ASVG), pokud je po uplynutí 3 měsíců od pojistné události výdělečná schopnost snížená v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nejméně o 20 %. Renta pak pojištěné osobě náleží po dobu trvání poklesu výdělečné schopnosti. U některých nemocí z povolání musí k tomu, aby vznikl nárok na povinné plnění z pojištění pracovního úrazu, činit snížení výdělečné schopnosti nejméně 50 %. Judikatura chápe výdělečnou schopnost ve smyslu § 203 ASVG jako schopnost člověka dosahovat výdělku tím, že využije pracovní příležitosti, které se mu nabízejí podle jeho veškerých vědomostí a duševních a fyzických schopností v celé oblasti jejich možného zhodnocení. Míra poklesu výdělečné schopnosti se určí porovnáním výdělečné schopnosti (dosažitelného průměrného výdělku) před úrazem se „zbytkovou výdělečnou schopností“ (možností dosažení výdělku) po úrazu. Posouzení přitom musí vycházet z objektivně abstraktního náhledu. Zvažuje se, jaké možnosti výdělku má osoba s daným snížením výdělečné schopnosti celkově na trhu práce, a nikoli to, jestli konkrétní postižený může nadále vykonávat své povolení nebo ne. Zjištění míry poklesu výdělečné schopnosti patří k právnímu posouzení záležitosti a skládá se z lékařského a ekonomického kalkulu. V praxi rozhoduje znalec v oboru zdravotnictví. Jeho rozhodnutí se zpravidla opírá o dlouhodobé empirické poznatky. Skutečná výše renty vychází ze stupně snížení výdělečné schopnosti (§ 205 ASVG). Při úplné ztrátě výdělečné schopnosti činí plná renta dvě třetiny (tedy 66,6 %) vyměřovacího základu. Pokud je míra poklesu výdělečné schopnosti menší, náleží postiženému částečná renta ve výši procentuálního podílu z plné renty, který odpovídá míře poklesu výdělečné schopnosti. Při poklesu o 30 % tedy postiženému náleží 30 % plné renty. Renta se vyplácí 14krát ročně; příjemce tedy obdrží roční částku renty rozloženou do 14 rovnoměrných dílčích plateb. Odškodnění za ztrátu integrity Přijetím 48. novely ASVG v roce 1990 zřídil zákonodárce v rámci pojištění pracovního úrazu peněžité plnění, které je určeno ke kompenzaci ryze nemateriální újmy tzv. odškodnění za ztrátu integrity (§ 213 a ASVG). Nárok má určité podobnosti s občanskoprávním bolestným resp. odškodněním za estetickou újmu. Plnění v případě smrti Jestliže v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání nastane smrt pojištěné osoby, poskytuje ASVG pozůstalým pojištěné osoby peněžité plnění. Pozůstalý 87
manžel/pozůstalá manželka tak má až do své smrti nebo uzavření nového sňatku nárok na vdoveckou/vdovskou rentu ve výši 20 % vyměřovacího základu (§ 215 ASVG). Za určitých okolností, které zde ponecháme stranou, lze tuto rentu zvýšit. 6.5.3.
Zvláštnosti ručení
Přechod nároku na postih a přechod práva Na tomto místě se budeme velmi stručně zabývat zvláštnostmi rakouské úpravy sociálního pojištění v oblasti pracovních úrazů a jejich kauzality. Při pracovních úrazech typicky nastávají relevantní občanskoprávní konstelace ručení, které obecně zakládají nárok poškozeného vůči viníkovi, plynoucí ze smluvního a/nebo deliktního ručení. Zaměstnavatel je často původcem újmy, ať již proto, že porušil svou povinnost péče, nebo z jiných důvodů. V souvislosti s tím ovšem ASVG obsahuje různá zvláštní ustanovení, která vyplývají v neposlední řadě z toho, že zaměstnavatel je jediným plátcem příspěvků na pojištění pracovního úrazu („zmírnění rozsahu ručení zaměstnavatele“). Zde se velmi stručně zmíníme o vyloučení ručení zaměstnavatele: Zaměstnavatel pojištěné osoby ručí za tělesnou újmu, kterou zaměstnanec utrpěl v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, pouze tehdy, když daný úraz (nemoc z povolání) způsobil záměrně. Pojem „zaměstnavatel“ je přitom chápán šířeji než v § 35 ASVG. Nejvyšší soudní dvůr pod tento pojem zahrnuje jakéhokoli možného zaměstnavatele; pojem „zaměstnavatel“ tak lze v rámci zapůjčení pracovních sil aplikovat také na zapůjčeného zaměstnavatele. Vedle toho také existuje zmírnění ručení pro spolupracovníka, který způsobí újmu při výkonu dohledu nad pracovní činností svých kolegů; také na něj se vztahuje zproštění ručení. Přitom je rozhodující, jestli původce újmy měl v okamžiku úrazu, byť i v podřízeném postavení, odpovědnost za spolupůsobení osobních a technických sil. Nárok na postih Pro zaměstnavatele, a osoby v podobném postavení, však platí zmírnění ručení pouze ve vztahu k poškozenému. Ve vztahu k orgánu sociálního zabezpečení, který poskytuje plnění, zůstává případná povinnost náhrady škody nedotčena. Přechod práva V ostatních případech, v nichž občanskoprávní nárok na ručení nevzniká vůči zaměstnavateli nebo osobám v podobném postavení, nýbrž vůči třetím osobám, platí § 332 ASVG. V této oblasti neexistuje zproštění ručení. Třetí osoba ručí sama o sobě vůči poškozenému podle všeobecných občanskoprávních zásad neomezeně a bez ohledu na míru zavinění.
88
6.6.
Důchodové pojištění
Důchodové pojištění je, stejně jako v České republice, pojištění, jehož účelem je zajistit ochranu při dlouhodobých sociálních událostech (vysoký věk, invalidita), v jejichž důsledku už pracovníci nejsou schopni získávat prostředky k obživě; dále sem patří také ztráta živitele. Z důchodového pojištění se v Rakousku platí tyto různé důchody: • starobní důchod podle § 253 ASVG, • starobní důchod podle všeobecného důchodového zákona • invalidní důchod, • důchod při nezpůsobilosti k výkonu povolání, • pozůstalostní důchod podle § 257 ASVG, • sirotčí důchod podle § 260 ASVG, • vyrovnání podle § 269 ASVG, • přídavky a příplatky k důchodům. Úkolem důchodového pojištění je kompenzovat ztrátu příjmu, která nastane v důsledku dosažení určitého věku, poklesu výdělečné schopnosti nebo smrti živitele rodiny. Na rozdíl od plnění ze zdravotního pojištění a z pojištění pracovního úrazu stojí u důchodového pojištění v popředí vyplácení pravidelných peněžitých dávek po dlouhou dobu. V Rakousku je systém důchodového pojištění založen na takzvaném průběžném financování, při němž jsou běžné výdaje na vyplácené důchody kryty z běžných příjmů plátců pojistného. Každá generace tak financuje důchody starších generací. Za tímto systémem stojí idea takzvané generační smlouvy. Také generace, která v současné době financuje výplatu důchodů, se může spolehnout na to, že její vlastní zabezpečení ve stáří bude platit následující generace, tedy její vlastní potomci. V současné době však stabilitu tohoto systému ohrožuje rostoucí délka života a značný pokles počtu dětí, a proto byla v roce 2003 zavedena reforma důchodového zabezpečení a harmonizace důchodového systému. Pro všechny osoby do 50 let byl zaveden tzv. paralelní výpočet důchodu, při kterém se nároky na důchod vypočítávají souběžně podle staré i podle harmonizované úpravy důchodů, přičemž se provádí fiktivní přepočet na celou dobu výdělečné činnosti. Jádrem zákona o harmonizaci důchodů je nový všeobecný důchodový zákon. Jeho přijetím se vytváří jednotná úprava důchodů pro všechny výdělečně činné osoby s tím, že jsou stanoveny přechodné lhůty. Zákon bude platit pro všechny zaměstnance v dělnických i nedělnických profesích, zemědělce, OSVČ, nově nastupující zaměstnance veřejné správy a politiky. Z platnosti nové právní úpravy jsou však vyňaty osoby, které před rozhodným dnem 1. 1. 2005 dovršily 50 let. Kvůli zajištění dostatečné transparentnosti zřídí v budoucnosti Hlavní svaz rakouských sociálních pojišťoven pro každého pojištěnce osobní důchodový účet, na němž budou evidovány všechny zaplacené a zhodnocené částky a rovněž další získané nároky na plnění, tj. například nároky za dobu péče o děti, nezaměstnanosti nebo výkonu vojenské nebo civilní služby. ASVG upravuje důchodové pojištění osob zaměstnaných v dělnických a nedělnických (technickohospodářských, administrativních) profesích a hornické důchodové pojištění. Institucemi, které vykonávají s tím související důchodovou agendu, jsou Důchodová 89
pojišťovna a Železniční a hornická pojišťovna. Důchodové pojištění zemědělců a živnostníků upravuje BSVG resp. GSVG. Důchodovou agendu mají na starosti Zemědělská sociální pojišťovna a Živnostenská sociální pojišťovna. Důchodové zabezpečení zaměstnanců veřejné správy upravuje důchodový zákon. Všeobecný důchodový zákon (nové znění) upravuje nárok na starobní důchod a jeho výši, výši důchodů vyplácených osobám se sníženou práceschopností a výši pozůstalostních důchodů pro všechny osoby, které jsou účastníky důchodového pojištění podle ASVG, GSVG, FSVG a BSVG. Pokud všeobecný důchodový zákon nestanoví něco jiného, použijí se dosud platná ustanovení ostatních výše uvedených zákonů upravujících sociální zabezpečení. 6.6.1. Primární podmínka pro vznik nároku – sekundární podmínky pro vznik nároku důchodu Aby vznikl nárok na plnění z důchodového pojištění, musí nejprve nastat příslušný pojistný případ. U plnění určeného pro pojistný případ „stáří“ nastává pojistný případ okamžikem dosažení stanovené věkové hranice, u plnění pro pojistný případ „snížení pracovní schopnosti“ obecně nastává okamžikem zhoršení pracovní schopnosti, u plnění pro pojistný případ „smrt“ nastává okamžikem úmrtí. V důchodovém pojištění však samotné splnění podmínek pro vznik pojistného případu není dostačující pro vznik nároku na vyplácení důchodu. U všech důchodových dávek kromě toho musí být splněn požadavek tzv. čekací doby. Požadavek čekací doby je splněn, pokud pojištěná osoba získala během rámcové lhůty před rozhodným dnem určitý počet tzv. pojištěných měsíců. Délka čekací doby je u různých druhů důchodových dávek odlišná. V případech hodných zvláštního zřetele čekací doba úplně odpadá nebo je velmi krátká. Odpadá například u plnění v pojistných případech snížené pracovní schopnosti a smrti, pokud je pojistný případ důsledkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Okamžikem, k němuž se posuzuje splnění požadavku na čekací dobu, je rozhodný den. Zpravidla jím je den podání žádosti o důchod, v případě smrti je rozhodným dnem den úmrtí. Rozhodný den je směrodatný také pro posouzení toho, ve které dílčí oblasti důchodového pojištění a v jaké výši budou dávky poskytovány.
90
Pojistné / OSVČ 2013 Důchodové pojištění Vyměřovací základ pojistného
Sazba měsíční
čtvrtletní
18,50 %
99,49 €
298,47 €
1.193,88 €
8.078,04 €
18,50 %
124,54 €
373,62 €
1.494,48 €
62.160,00 €
18,50 %
958,30 €
2.874,90 €
11.499,60 €
měsíční
roční
Min VZ 1. až 3. rok
537,78 €
6.453,36 €
Min VZ od 4. roku
673,17 € 5.180,00 €
Max VZ
Pojistné roční
Zdravotní pojištění Vyměřovací základ pojistného
Sazba
měsíční
roční
Pojistné měsíční
čtvrtletní
roční
pevný Min VZ 1. a 2. rok Min VZ od 3. roku
537,78 €
6.453,36 €
7,65 %
41,14 €
123,42 €
493,68 €
537,78 €
6.453,36 €
7,65 %
41,14 €
123,42 €
493,68 €
Min VZ od 4. roku
689,81 €
8.277,72 €
7,65 %
52,77 €
158,31 €
633,24 €
5.180,00 €
62.160,00 €
7,65 %
396,27 €
1.188,81 €
4.755,24 €
Max VZ
Doplňkové penzijní pojištění OSVČ Vyměřovací základ pojistného měsíční Min VZ 1. až 3. rok Min VZ od 4. roku Max VZ
Sazba roční
Pojistné měsíční
čtvrtletní
roční
537,78 € 689,81 €
6.453,36 € 8.277,72 €
1,53 % 1,53 %
8,23 € 10,55 €
24,69 € 31,65 €
98,76 € 126,60 €
5.180,00 €
62.160,00 €
1,53 %
79,25 €
237,75 €
951,00 €
Zdravotní pojištění/Alternativní model Limit věcného plnění
62.159,99 € ročně
Varianty pro příjemce věcného plnění
Pojistné
plné oprávnění k peněžitému plnění
92,90 € měsíčně
částečné oprávnění k peněžitému plnění
74,33 € měsíčně
Varianty pro příjemce peněžitého plnění
Pojistné
částečné oprávnění k peněžitému plnění
2,00 € měsíčně
91
Pojištění pracovního úrazu pojištění pracovního úrazu pojistné
měsíční
čtvrtletní
roční
8,48 €
25,44 €
101,76 €
doplňkové pojištění
roční pojistné
vyměřovací základ pro výpočet dávek
není
01,76 €
18.596,66 €
stupeň I
203,47 €
30.410,95 €
stupeň II
254,55 €
36.405,30 €
Celkové roční zatížení (důchodové, zdravotní pojištění a pojištění pracovního úrazu, doplňkové penzijní pojištění OSVČ) Min VZ 1. až 3. rok
1.888,08 €
Min VZ od 4. roku
2.356,08 €
Max VZ
17.307,60 €
Nové osoby samostatně výdělečně činné / Limity zakládající účast na pojištění roční zisk Bez povinného pojištění vyplývajícího z jiné činnosti
6.453,36 €
Povinné pojištění vyplývající z jiné činnosti
4.641,60 €
Pobírání důchodu nebo jiných dávek sociálního zabezpečení
4.641,60 €
Nové osoby samostatně výdělečně činné / Sazby pojistného Zdravotní pojištění
7,65 %
Důchodové pojištění
18,50 %
Doplňkové penzijní pojištění OSVČ
1,53 %
Zkratky: Min VZ = minimální vyměřovací základ Max VZ = maximální vyměřovací základ Platnost: leden 2013
92
7.
POUŽITÁ LITERATURA
ALPMANN, J. A. Gesellschaftsrecht. 14., přepracované vyd. Münster, 2009. 264 s., GRABLER, H., STOLZLECHNER, H., WENDL, H. Kommentar zur Gewo: Gewerbeordnung 1994 in der Fassung zuletzt der GewO-Nov BGBl I 2010/111; Kommentierung unter Einbeziehung von Gesetzesmaterialien, Durchführungserlässen, Protokollen der Bundes-Gewerbereferententagungen sowie von Judikatur und Literatur. 1. vyd. Wien: Springer, 2011. 2196 s., PUNTIGAM, A. Gewerberecht. 1. vyd. Wien: Linde, 2010, 69 s. GRAF, C. Gewerberecht im Umbruch. Möglichkeiten und Grenzen einer Neuregelung. 1.Aufl. Köln, München: Heymanns, 2004, 235 s., Pozn.: Překlad z rakouského originálu do českého jazyka je vyhotoven dle českého jazykového úzu a adekvátní české právní terminologie.
93
