Rozsvícení vánočního stromečku Pohádka o tom, jak pejsek prožil dobrodružství Skřítek Netopýr Pololetní turnaj ve stolním tenisu

č. 2/2013-2014

nakreslil Michal Kapic

Rozsvícení vánočního stromečku Pohádka o tom, jak pejsek prožil dobrodružství Skřítek Netopýr Pololetní turnaj ve stolním tenisu Hádanka Záhada ukradeného Bleska a Corine

ROZSVÍCENÍ VÁNOČNÍHO STROMEČKU______________ redakce

Dne 28. 11. 2013 se u kapličky v Chodově rozsvítil stromek. Při této příležitosti zazpívaly děti ze ZŠ Chodov. Zpívaly se různé koledy, např. U betléma dnes Maria, Nesem vám noviny, Já bych rád k Betlému a Rolničky. Písničky s dětmi nacvičila paní ředitelka Eva Altmanová. Dále tam hrál Vítek Mathauser na trumpetu a Eva Faschingbaeurová, která nám zahrála na klarinet, který si zapomněla v autobuse. Klarinet jel na černo (bez lístku a doprovodu). Naštěstí se v pořádku a včas našel.

Chodovský školáček č. 2/2013-2014

Stránka 2

POHÁDKA O TOM, JAK PEJSEK PROŽIL DOBRODRUŽSTVÍ Mája Psutková

Na jednom malém statku v Chodově se narodil pejsek, kterého pojmenovali Ťapka. Ťapčin majitel byl na Ťapku velmi zlý. Trápil ji hlady a dokonce ji i mlátil. Ťapka už to nevydržela a tak utekla. Řekla si: „Tady na tom statku mě stejně nic nečeká.“ A tak se vydala na cestu. Doufala, že najde nového pána. Ťapka šla a šla, až se zastavila. Nemohla se rozhodnout, jestli má jít strašidelným lesem nebo po silnici. A nakonec se rozhodla, že půjde lesem, protože si myslela, že když půjde tou strašidelnější cestou, tak že se dostane dříve k novému pánovi. Tak tedy šla lesem. Hned, jak přišla do lesa, věděla, že si vybrala špatně. Bylo tam takové strašidelné ticho, strašidelné šumění lesa a stromů a strašidelné houkání sov. Ťapka se věčně ohlížela, jestli za ní není nějaké strašidlo. A jak se ohlížela, vrazila omylem do sovy. A jak do té sovy vrazila, lekly se obě tak, že Ťapka začala hlasitě štěkat a sova začala hlasitě houkat a všichni jeleni, veverky a ostatní zvířátka se vylekali a utekli. Když sova přestala houkat a Ťapka přestala štěkat, tak se seznámily a sova představila Ťapku všem zvířátkům z lesa. Nakonec řekla sova Ťapce: „Jestli se chceš dostat z lesa, tak běž stále rovně po této lesní cestě a ta tě dovede na konec lesa. A neboj se, tady se ti nic nestane.“ „Jé, děkuji, sovo.“ Když Ťapka přišla na konec lesa, viděla nádhernou louku, na které byly samé rozkvetlé květiny. Ta louka vypadala kouzelně. „ V tomhle lese se mi opravdu nic nestane,“ pomyslela si Ťapka. Když přišla doprostřed louky, zahlédla rozkošnou srnku. A tak se jí zeptala, kam vede cesta vlevo a kam vede cesta vpravo? A srnka se podivila, co dělá pes na louce, a k tomu bez páníčka. „Co tady děláš?“ zeptala se. „No, majitel byl na mne zlý, a tak jsem utekla a hledám nového majitele, který by si mne vážil.“


Stránka 3

„ Aha, no tak cesta vpravo vede do velkého města, které se jmenuje Horšovský Týn. Pozor, toto město je velmi rušné, ale Domažlice jsou rušnější, já to tady znám nazpaměť. Tato národopisná oblast se jmenuje Chodsko. Jestli jsi cestovatel, tak bych doporučovala, aby ses šla podívat do Horšovského Týna na zámek, je to tam velmi krásné, ale musíš mít peníze.“ „ A jak víš, že je to tam krásné?“ „ Slyšela jsem to.“ Ťapka už to nemohla poslouchat, a tak tedy šla cestou vpravo. Když přišla do Horšovského Týna, tak tam bylo opravdu rušno. Ťapka si řekla: „V tomto rušném městě nového majitele nenajdu.“ A tak si Ťapka řekla, že se půjde podívat do těch Domažlic. Ale to zapomněla, že jí srnka řekla, že jsou Domažlice rušnější. Ťapka stále šla, až Domažlice přešla a došla do Trhanova. „T-r-h-a-n-o-v, aha Trhanov,“ přečetla Ťapka. „Ale kde jsou Domažlice? No, to nevadí, přespím tady a možná tady najdu majitele.“ A vtom si Ťapka všimla, že je tam cedule a na ní stojí Chodov-1km. „Cože? Tak já jsem to takhle obešla? No to nevadí, půjdu se podívat, kde bych přespala.“ Došla do jedné ulice, která byla osamělá a na té ulici viděla Ťapka holčičku, která si neměla s kým hrát. „Jé, ty jsi krásný pejsek. Komupak patříš?“ Holčička brzy zjistila, že Ťapka nemá majitele. Nakonec si holčička Ťapku nechala a od té doby nebyla ani jedna smutná.

nakreslila Mája Psutková


Stránka 4

SKŘÍTEK__________________________________________________ Eva Faschingbauerová

Skřítek běhá po lese, asi něco přinese. Přinese nám čepičku, červenou jak růžičku. Čepičku si nasadíme, na louku s ní vyrazíme.

NETOPÝR___________________________________________ Mája Psutková

Nejvýznamnějším znakem netopýra jsou křídla, která jsou vyvinutá z předních končetin. Díky křídlům jsou netopýři jedinými savci, kteří dokážou létat. Jsou dobří v akrobatickém letu o rychlosti 20-50 km v hodině. Netopýři vznikli přibližně před 60 milióny lety z primitivních hmyzožravců, předchůdců ježků a rejsků. Netopýři vidí černobíle. Živí se hmyzem, krví, malými savci, žábami a rybami. Dále se živí i dalšími bezobratlými živočichy. Netopýři jsou většinou aktivní v noci nebo za soumraku. Netopýr má tak tenké stehenní kosti, že neumí chodit. Většina druhů má sice malé a špatně vyvinuté oči, ale netopýři s nimi nevidí. Netopýří nos je krátký, oči jsou malé a uši jsou široké. Váží 6-15 g. Netopýří samci žijí samotářsky. Když je netopýr starší, má obvykle na hřbetě světlé chlupy. Netopýři žijí obvykle v dutinách stromů a podobných suchých úkrytech. Loví převážně v lese, ale objevují se i u lidských obydlí a občas vniknou i do domu. Přezimují v jeskyních a sklepích. Jsou schopni snížit svoji tělesnou teplotu. Aby byly netopýři schopni se aktivovat, musí se nejprve zahřát.


Stránka 5

POLOLETNÍ TURNAJ VE STOLNÍM TENISU Eva Faschingbauerová

V ZŠ Chodov se konal turnaj ve stolním tenisu. V pondělí 2. 12. 2013 byl turnaj zahájen. My jsme byli u toho a udělali jsme menší rozhovor s favority na vítězství, kteří se do tohoto turnaje dobrovolně přihlásili. Líbí se vám tento turnaj? A proč? Eva Faschingbauerová: „Tento turnaj se mi líbí a jsem ráda, že si tady mohu zahrát.“ Marie Eva Psutková: „Ano, tento turnaj se mi líbí. A jsem ráda, že se tu něco koná a není to jen učení.“ Michaela Ondruchová: „Ano, je to zajímavé. Pozná se tu, kdo je lepší a kdo horší.“ Slávek Mathauser: „Ano, rád si tu zahraji. Mám rád stolní tenis a myslím, že by byla škoda si tu nezahrát.“ Tento turnaj se hrál asi 3 měsíce. Bylo to napínavé a byly tu také chvilky zklamání, ale hra je hra. Každý chtěl porazit Evu Faschingbauerovou, ale Eva byla od začátku neporazitelná. Výsledek turnaje: 1. Eva Faschingbauerová 2.Marie Eva Psutková 3. Michal Kapic 4. Slávek Mathauser Pořadatelem turnaje byla paní učitelka Milena Jankovská. Její pomocnice byly Eva Faschingbauerová a Marie Eva Psutková. Turnaje se zúčastnilo 11 dětí, ale bohužel nás musel jeden žák opustit, takže turnaj dokončilo jen 10 dětí. Chodovský školáček č. 2/2013-2014

Stránka 6

HÁDANKA Michal Kapic

Kolik samostatných trojúhelníků (neskládají se z více tvarů) je schováno v tomto obrazci ?

První tři řešitelé, kteří sdělí správný počet trojúhelníků p. řed. Altmanové, získají malou odměnu.

ZÁHADA UKRADENÉHO BLESKA A CORINE Mája Psutková

„Ahoj Katrin,“ zvolala nadšeně Sára, když přivezli jejího koně Sabrinu z nemocnice. „Pojedeme na projížďku?“ zeptala se. „Ano, jela bych ráda,“ řekla Katrin. „Jenom si osedlám svého koně Taru!“ a hned běžela ke stájím. „Dobře!“ zvolala Sára „Já se mezitím mrknu do schránky, jestli nám něco nepřišlo.“ A běžela ke schránce.


Stránka 7

Když vyšla Katrin s Tarou ze stájí, běžela jí Sára naproti s dopisem v ruce. „Podívej, Katrin, píše mi moje sestřenice Corine. Je jí deset stejně jako nám.“ „Tak už to otevři,“ řekla Katrin. „Dobře.“ roztrhla obálku, aby se podívala, co se v dopise píše. Psalo se tam :

Když Sára dočetla vzkaz, tak to šla s radostí říct mamince. A když jí to řekla, tak se holky rozběhly ke koním, aby už vyrazily na projížďku. Rozhodly se, že pojedou na louku, aby se tam koně napásli. Když se vrátily z výletu, šly odvést koně do stájí. A protože bylo ráno, vstávaly brzo, aby mohly jet na projížďku, a teď musely jet do školy. Rozhodly se, že pojedou na kolech. Do školy ale přišly pozdě. „Sice budou prázdniny a dneska je poslední den školy, ale to váš pozdní příchod samozřejmě neomlouvá!“ řekl pan Mars, když přišla Katrin se Sárou do školy. Byl to jeden z jejich nejpřísnějších učitelů. „Co jste dělaly tak zajímavého, že jste nepřišly včas do školy?“ řekl. „Chi, chi,“ zasmála se Arabela, která je nenáviděla tak, jako ony nenáviděly jí. Dělaly si naschvály a vždy měl někdo z nich průšvih. Ale holky neměly průšvih jen díky Arabele, ale taky díky Amandě a Amálii. A potom řekl pan Mars: „Protože budou prázdniny, tak vám to pro jednou prominu, ale to je naposledy. Tak, a teď zahajuji prázdniny, můžete opustit školu.“


Stránka 8

Když Katrin se Sárou přijely domů, viděly něco ve schránce, která stála u stájí. Byla to obálka. Tak ji Sára roztrhla a stálo tam:

„Mám pro vás překvapení,“ řekla Sářina maminka. „Teď mi volala Coriina maminka, že Corine tu bude za 5 minut.“ Potom odešla zpátky do domu a najednou přijelo nějaké auto. Nebylo to obyčejné auto. Seděla v něm Corine. Potom se otevřely dveře a Corine vystoupila. „Ahoj Sáro,“ řekla nadšeně. „Ahoj Corine,“ řekla Sára a ještě dodala, „toto je moje nejlepší kamarádka Katrin. Katri, toto je Corine. Víš Corine, Katrin u nás bude spát. Budeme všechny tři v jednom pokoji. Jsme s Katrin sousedky. Katrin má mladší sestřičku Lízu. Je jí deset let jako mě a tobě a má vlastního koně Taru. Víš, jako já Sabrinu a ty Bleska.“ „Ráda tě poznávám,“ řekla Corine. „Já tebe taky,“ řekla Katrin. „Jejda to už budou tři hodiny? Musíme na jezdecký kroužek. Nechtěla bys tam těch čtrnáct dní chodit s námi, Corine?“ „Ano, to by byl skvělý nápad!“ řekla Corine. „Tak už pojeďte, nechci přijít pozdě, není to zrovna nejblíž. Na koních tam pojedeme celou věčnost, a co když si Sabrina zase sedne doprostřed silnice a nebude chtít vstát? Doufám, že se to už nestane.“ řekla Sára. Tak nasedly na koně a jely. Jely po silnici, takže nemohly jet příliš rychle. Když konečně dorazily, řekla Majka, která je jejich cvičitelka: „Dobře, že jste přivedly i svou kamarádku, aspoň nás bude víc. Tamhle to je Majkl a tamhle Chodovský školáček č. 2/2013-2014

Stránka 9

sedí John. Holka, která nasedá na koně, je Samanta a ta, co vedle ní stojí, to je Alice.“ představovala Sára Corine ostatní, co chodili do kroužku „A kdo jsou ty tři holky, co stojí tam v rohu?“ zeptala se Corine. „Víš, ta černovlasá je Arabela, ta hnědovlasá je Amanda a ta blonďatá je Amálie.“ řekla Katrin. Sára se přidala: „S těma holkama se nebav, dělají nám naschvály, a pak díky nim máme průšvih. Chodí nás sem celkem devět, s tebou to je deset. Chodí sem Majkl, John, Samanta, Alice, Arabela, Amanda a Amálie a my dvě a ty.“ „Aha.“ řekla Corine. Pokračování příště


Stránka 10

č. 2/2013-2014 Číslo vychází 7. ledna 2014

Vedoucí: Eva Altmanová

Členové redakce: Eliška Bozděchová Eva Faschingbauerová Michal Kapic Adéla Lichá Lucie Maršíková Michaela Ondruchová Marie Eva Psutková Petr Paitl

Vydavatel: Základní škola Chodov, okres Domažlice


Stránka 11

Rozsvícení vánočního stromečku Pohádka o tom, jak pejsek prožil dobrodružství Skřítek Netopýr Pololetní turnaj ve stolním tenisu

Recommend Documents